Rasismus a antisemitismus

Bankovní institut vysoká škola Praha Veřejná správa a Evropská unie

Rasismus a antisemitismus Bakalářská práce

Autor:

David Limport Veřejná správa, Evropská unie

Vedoucí práce:

Praha

doc. Ing. Dr. Štefan Danics, Ph.D

Duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 3.4.2013

David Limport

Rád bych touto cestou poděkoval doc. Ing. Dr. Štefanovi Danicsovi, Ph.D. především za doporučení patřičné literatury a za odborné vedení celé práce.

Anotace Cílem práce je objasnit a vymezit pojmy rasismus a antisemitismus a následně uvést jejich formy. V práci jsou obsaţeny materiály předních autorů, kteří se touto problematikou ústavičně zabývají a to jak z hlediska současného, tak i z hlediska historického. V druhé části práce je zmapování antisemitismu a rasismu ve vybraných evropských zemích, kteří jsou členové Evropské unie, kde je snaha nastínit aktuální nebezpečné projevy rasismu a antisemitismu a zároveň poukázat na moţnou právní ochranu. Klíčová slova Rasismus, antisemitismus, Evropská unie, právní ochrana, rasa Annotation The goal of this thesis is to clarify and define the terms of racism and antisemitism and to describe their forms. theoretical part is based on works by leading authors continually focused on these issues both in a diachronic approach and from a synchronic perspective. . The second part of the thesis discusseshow racism and antisemitism have progressed in the selected countries that are now member states of the European Union and the definition of the most recent threats leading to racism and antisemitism that can be prevented by legal protection issued by the government. Keywords Racism, antisemitism, European Union, legal protection, race

,,Jste rasista?“ ptají se amerického Ţida při průzkumu veřejného mínění. ,,Ne.“ ,,Takţe by vám nevadilo,kdyby vaše dcera chodila do stejné třídy s černochy.“ ,,Ne.“ ,,Ani kdyby s některým z nich seděla v jedné lavici?“ ,,Ne.“ ,,A kdyby si chtěla nějakého vzít?“ ,,To bych byl proti!“ ,,Jak tedy můţete tvrdit, ţe nejste rasista?“ ,,Co to má společného s barvou kůţe? Přece ji nedám nějakému gojovi!“1,2

1 2

Člověku jiné víry, jinověrci. Světlík, 2001, s. 407-408.

OBSAH ÚVOD………………………………………………………………………………....…….......8 TEORETICKÁ ČÁST

1 VYMEZENÍ RASISMU A KLASIFIKACE JEHO FOREM…………………… 9 1.1 Koncepce ,,rasy“ jako součástrasismu……………………………………….....10 1.1.1 Pojem ,,rasa“ a její vnímání jako sociokulturní konstrukt…………….10 1.1.2 Romové - odlišná rasa nebo etnikum....................................................11 1.2 Formy a typy rasismu……………………………...………………………........12 1.2.1 Biologický a kulturní rasismus……........………………………….......12 1.2.2 Individuální a institucionální rasismus………………………...............12 1.2.3 "Měkký rasismus" či jeho lidová podoba…………………..................13 1.2.4 "Tvrdý rasismus" či jeho ideologická podobě………………………...13 1.3 Rasismus jako ideologie………………………………………………………..13 1.4 Definice rasismu.....................................……………………………………… 13 1.5 Rasismus a stát…………………………………………………………………14 2 POJEM ANTISEMITISMUS A VYMEZENÍ JEHO FOREM……………….....15 2.1 Vývoj antisemitismu……………………………………………………….. ….16 2.2 Kdo je vlastně obětí antisemitismu……………………………………………..16 2.3 Typologie ………………………………………………………………………17 2.3.1Antijudaismus..…………………………………………………………….18 2.3.2 Ekonomizující antisemitismus ……………………………………………18 2.3.3 Nacionalistický antisemitismus …………………………………………..18 2.3.4 Rasistický antisemitismus neboli ŠOA …………………………………...19 2.3.4.1 Terminologie……………………………………………………….20 2.3.4.2 Historie ŠOA……………………………………………………….20 2.3.5 Politizující antisemitismus.....………….........................………………….21 2.3.6 Historizující antisemitismus………………………………………………22 2.3.6.1 Popírání ŠOA v příkladech…... ……………………………………22 2.3.7 Globální antisemitismus ………………………………………………….24 2.4 Obecné vymezení antisemitismu...........................……………………………..25 PRAKTICKÁ ČÁST

3 NEBEZPEČNÉ AKTUÁLNÍ PROJEVY RASISMU A ANTISEMITISMU V RÁMCI EU ……………………………………………………………………….27 3.1 Antisemitismus v Evropské unii ……………………………………………….27

3.2 Rasismus v Evropské unii ……………………………………………………..28 3.3 Nebezpečné aktuální projevy z pohledu pravice a levice……………. ………..29 3.4 Aktuální nebezpečí v podobě terorismu ……………………………………….31 3.5 Nebezpečné aktuální projevy v České republice ………………………………32 3.5.1 Národnostní menšiny v ČR ……………………………………………….32 3.5.1.1 Právní forma pojmu národnostní menšina …………………………33 3.5.2 Opatření vůči rasismu a antisemitismu v ČR.................………………….33 3.5.3 Vyroční zpráva za rok 2011 vydaná Ministerstvem vnitra..........................34 3.6 Nebezpečné aktuální projevy na Slovensku …………………………………...36 3.6.1 Pravicově extremistická scéna ……………………………………………36 3.6.2 Priority státu v boji proti extremismu …………………………………….37 3.6.3 Hlavní incidenty za rok 2011 ……………………………………………..37 3.7 Nebezpečné aktuální projevy v Německu ……………………………………..38 3.7.1 Pravicově extremistická scéna ……………………………………………38 3.7.2 Priority státu v boji proti extremismu …………………………………….38 3.7.3 Hlavní incidenty za rok 2011 ……………………………………………..39 3.8 Nebezpečné aktuální projevy v Polsku ………………………………………..38 3.8.1 Pravicově extremistická scéna ……………………………………………39 3.8.2 Priority státu v boji proti extremismu …………………………………….41 3.8.3 Hlavní incidenty za rok 2011 v Polsku …………………………………..42 4. MOŢNÁ PRÁVNÍ OCHRANA PROTI PROJEVŮM RASISMU A ANTISEMITISMU V EU …………………………………………………………..42 4.1 Příklad rasisticky motivovaného útoku na uzemí ČR………………………….43 4.2 Snaha něco změnit peticemi……………………………………………………44 4.3 Romové jako největší terč rasismu v Evropě…………………………………..45 4.4 Antidiskriminační legislativa EU………………………………………………45 4.5 Vlády EU chybují………………………………………………………………45 4.6 Jaké jsou vlastně pravomoci EU ………………………………………………46 4.7 Právní úpravy – výběr z legislativy týkající se rasismu.......................................47 ZÁVĚR…………………………………………………………………………………48 BIBLIOGRAFICKÉ ODKAZY A CITACE DOKUMENTŮ ……………………49 SEZNAM TABULEK…………………………………………………………………53 PŘÍLOHY……………………………………………………………………………...54

ÚVOD ,,Svět“!, místo, kde pospolu ţijí rozdílní jedinci a skupiny. Liší se kupříkladu barvou pleti, mateřským jazykem či náboţenským vyznáním. Ţijeme v kosmopolitním prostředí, které je neustále nutno korigovat, coţ většinou nebývá v silách jednotlivců, ale v rukách politických stran či v aktuální ekonomické situaci. Rozdílnost mezi lidmi je samozřejmostí. Je však nutno jednotlivé rozdíly co nejvíce eliminovat a dospět tak k co moţná největší toleranci. Je to sice nelehký úkol, nicméně v dnešní době zásadní. V kaţdém z nás se pravděpodobně ,,krčí“ byť i malý negativní postoj k některým našim spoluobčanům. V České republice jimi bývají Romové, Vietnamci, Arabové apod. Proč však naší populaci tolik překáţí? Vţdyť Vietnamci i Arabové jsou výborní obchodníci a kdyţ někomu z nás dojde máslo či chléb, běţí opodál do jejich obchodů. Romové sic nemají tak podnikavého ducha, nicméně ze svých řad nabízí nemálo hudebníků a jiných umělců, kteří jsou široké veřejnosti ku prospěchu. Samozřejmě jsou zde i stinné stránky, jako zneuţívání sociálních dávek apod. Tyto stránky bych však spíše bral jako záminku k tomu ,,hodit všechny do jednoho pytle“. Problematika rasismu i antisemitismu se ve světě projevuje jiţ po staletí. Aţ tam, kam historici dohlédnou, víme, ţe vţdy existovalo utlačování menšiny a někdy i většiny. Rasismus a antisemitismus je problém, který je nutno řešit. Dnes i denně například slýcháme o napadení z rasového podtextu z různých médií. Je moţné alespoň částečně tyto neoprávněné útoky řešit? Proč vlastně agresoři napadají jim nevyhovující spoluobčany? A co je vlastně pravou podstatou rasismu a antisemitismu? Tomu bych se chtěl věnovat v první části své bakalářské práce. V druhé části bych se pak chtěl zaměřit na aktuální problémy s tímto tématem spojené, a to především v teritoriu Evropské unie, následně pak udělat rozbor reprezentantů členů EU, kterými jsou Česká republika, Slovenská republika, Německá spolková republika, Polská republika a uvést s tím následně související moţnou právní ochranu. Je jasné, ţe rasismus existuje a dál existovat bude i přes početné deklarace a snahu. Proto je důleţité, aby se kaţdý snaţil sám za sebe a udrţel tak v sobě své dobré já.

8

TEORETICKÁ ČÁST 1 VYMEZENÍ RASISMU A KLASIFIKACE JEHO FOREM ,,Rasismus je sociální, respektive sociokulturní fenomén, vycházející z rasových předsudků nebo teorií, zdůvodňujících a obhajujících rasovou nerovnost.“3 ,,Rasimus je dosti rozšířené chování, které se objevuje v kaţdé společnosti, ..., je zaloţen na nedůvěře a dokonce na pohrdání lidmi, kteří mají jiné fyzické a kulturní rysy.“4 ,,Rasismus jsou nepřátelské pocity, postoje i chování vůči příslušníkům jiné rasy, které mohou být individuální a spontánní, mohou být součástí nějaké ideologie či samostatnou ideologií a nabývat organizovaných, státem připouštěných nebo podporovaných forem, zahrnuje různé stupně a typy diskriminace a segregace.“5 Iniciativa v objevování nových míst a kultur v neznámých zeměpisných šířkách napříč světem je jiţ odjakţiva vnímána jako jeden z hlavních úkolů lidstva. Především pak počátek patnáctého století, kdy se Evropané ,,vrhli“ do světa a začali objevovat a následně tak ovlivňovat ostatní kultury svým někdy i bezohledným zasahováním. Tím vytvořili předpoklady mimo jiné pro vznik konfliktních etnických vztahů, které se doposud nepodařilo ,,vyřešit“ (USA, Kanada, Velká Británie, Austrálie, JAR a další).6 To, ţe Evropané při svých objevných cestách na jiné kultury narazí, nemohl nikdo ani tušit. O to více pak byli překvapeni a jejich jednání bylo improvizační (bylo to něco, jako kdybychom v dnešní době narazili na mimozemskou civilizaci – také bychom asi nevěděli, jak reagovat). Tehdy se chovali etnocentricky (tzn. srovnání jiných kultur na základě očima své kultury). V této době velkých objevů a přijímání skutečností, ţe na naší modré planetě Evropané nejsou sami, vzniká i dlouhá cesta koncepce rasy a s ní spojený rasismus. První velké rasové spory se projevily příchodem kolonistů na území tzv. ,,Nového světa“. Týkaly se Indiánů – původních obyvatel Ameriky a kolonistů, jenţ byli novými osadníky. Vyhlazování a vykořisťování Indiánů mělo za následek dobití indiánské říše Aztéků a Inků, které připadly do rukou Španělům, později i Portugalcům. Následně pak kolem roku 1650 začala kolonizace východního pobřeţí severní Ameriky Brity a Francouzi.7 3

DACÍK, Tomáš. Člověk a rasa. Brno: 2001. s. 78. JELLOUN, Tahar Ben. Tati, co je to rasismus?. Praha: 2004. s. 11. 5 Euromedia Group. Encyklopedie Universum 5. [CD-ROM]. Ver. 5.1. Praha: 2011 6 DANICS Štefan a Tomáš KAMÍN. Extremismus, rasismus a antisemitismus. Praha: Policejní akademie ČR, 2008. s. 113. 7 Euromedia Group. Encyklopedie Universum 5. [CD-ROM]. Ver. 5.1. Praha: 2011 4

9

Je téměř nemoţné určit, kdo stál za vytvořením původu rasistického myšlení. Kaţdopádně za jednoho z nejvlivnějších a nejznámějších myslitelů, který poprvé začal postoje ohledně rasismu veřejně publikovat, lze povaţovat Josepha-Arthura Comte de Gobineaua. Ten vydal svou publikaci ,,Esej o nerovnosti lidských ras“, v nichţ prohlásil, ţe bělošská rasa je nadřazená všem rasám a ţe vrcholem dosavadní civilizace jsou Árijci. Jeho následovník Houstne Stewart Chamberlain zase prosazoval, ţe vrcholem jsou Teutoni – vysocí lidé se světlými vlasy a lidé s ,,protáhlými hlavami“. Myslitelů tohoto směru bylo mnoho. Dali základ i pozdější rasové teorii německých nacistů. Sám Adolf Hitler byl na těchto teoriích závislý. Daly mu ,,vědecký“ základ pro fungování jeho politického myšlení. Biologické nerovnosti a odlišnosti se projevují především ve společenských a polických změnách či krizích. O rasismu kaţdý velmi rád polemizuje. Jeho obsah je totiţ nejednoznačný, těţko definovatelný a nanejvýše obecný. Jen málo sociálně vědních koncepcí bylo zneuţito

politiky, novináři i

laickou veřejností

jako

v případě

rasismu.8V

pojmu„rasismus“se skrývá mnoho jevů. Jejich důleţitost si kaţdý vytváří individuálně. Jde například o postoje, názory, stereotypy, ideologie, reţimy, předsudky, nadávky apod. Většina autorů se snaţí rasismus pojmout jako strukturu a tím tak vyvinout závislost jedněch prvků s druhými např. předsudky s diskriminací, reţim s ideologií, ideologie s reţimem9. Pro pochopení, co je vlastně rasismus, je nutné si nejdříve uvědomit, co je to rasa, coţ je výraz, ze kterého pocházírasismus.

1.1 Koncepce ,,rasy“ jako součást rasismu 1.1.1

Pojem ,,rasa“ a její vnímání jako sociokulturní konstrukt

Rasu můţeme členit dle čtyř významů: - druhy(,,například ve formě lidská rasa“), - poddruhy Homo sapiens (například ,,negroidní rasa“), - etnicitu nebo náboženské vyznání (například ,,irská rasa“ nebo ,,ţidovská rasa“), -sociálně na základě viditelných dědičných charakteristik definovanou skupinou (například ,,afričtí Američané“ ve Spojených státech a ,,barevní“ v JAR).10

8

DANICS Štefan a Tomáš KAMÍN. Extremismus, rasismus a antisemitismus. Praha: Policejní akademie ČR, 2008. s. 114. 9 Tamtéţ. 10 Tamtéţ.

10

Nejčastěji se dnes pouţívá dělení lidstva poddruhem Homo sapiens, a to následovně: - europoidní (leukodermi, euroasijskou, kavkazoidní, bílou), - mongoloidní (xathodermi, asijskoamerickou, ţlutou, ţlutohnědou), - negroidní (melanodermi, australskonegroidní, ekvatoriální, černou). Rasa – slovo původem z arabštiny. V překladu znamená –hlava,počátek původ. V Českém jazyce se po boku pojmu rasa objevoval téţ i pojem plemeno - ten byl však překonán a nyní se v souvislosti s člověkem nepouţívá. Pojem ,,rasa“ ve svých pracích poprvé pouţil Francois Bernier, francouzský lékař a cestovatel. Svět je tvořen odlišnými rasami. Jiţ v 15. století př. n. l. staří Egypťané rozlišovali rasy na svých vyobrazeních, a to hned ve čtyřech případech: Libyjce označovali bílou barvou, Egypťany cihlovou, Asyřany z přední Asie barvou ţlutou a Núbijce z jihu Egypta a z Afriky černou. Nyní, v současnosti, ţijí pouze jedinci druhu Homo sapiens sapiens (člověk rozumný, současný). Rasa můţe být vnímána zaprvé biologicky, či zadruhé sociologicky. Mnoho vědců vnímá ,,rasu“ spíše tím druhým způsobem a existenci biologických odlišností popírá. Určitě nám poslouţí jako dřívější vhodný příklad vnímání ,,černochů“. Ti byli diskriminováni díky barvě své pleti a brali se jako jiný biologický druh. Takse dělo především díky tomu, ţe nebyla moţnost odlišnosti zkoumat jiným způsobem neţ našima očima. Postupem času, s vývojem technologií, se rozbor ,,ras“ posunul dál a nyní se srovnání můţe provádět například pomocí DNA. To změnilo pohled na odlišnost ,,ras“. Pouze 6% je rozdílnost například mezi ,,černochem“ a ,,bělochem“ po biologické stránce. Americký biolog Richard Leontin, který se zabývá srovnáváním ras, prohlásil, ţe odlišnosti dvou jedinců jedné rasy mohou být větší neţ u dvou jedinců různých ras. To, ţe má lidstvo vědecky podloţené tvrzení, ţe nejde o biologické odlišnosti, samozřejmě nemá pro většinu populace ţádný smysl. Proto se i v současnosti setkáváme s pojmem rasismus. 1.1.2 Romové - odlišná rasa nebo etnikum Přes smyslný název této podkapitoly jsou přesto Romové předmětem různých forem diskriminace. Jako důkaz nám poslouţí dva výzkumy. První z nich je z roku 2000, kdy

11

z vybraných pedagogických fakult a z nich vybraných 960 dotázaných odpověděla největší část negativně právě na romskou populaci. Stejně tomu bylo i u druhého průzkumu z roku 2003. V něm pro změnu byli dotazováni ţáci středních, základních a vyšších odborných škol. Jan Chmelík charakterizuje romskou populaci jako „svébytnou etnickou skupinu, která má vlastní kořeny v historii, jazyk a kulturu a výrazně se odlišuje od ostatních obyvatel svým způsobem ţivota, fyzickým a psychickým zaloţením“.11 Jisté a částečně i zajímavé však je, ţe kdybychom měli Romy zařadit do určité ,,rasy“ dle dělení na europoidní, mongoloidní a negroidní, patřili by bezesporu s námi do rasy europoidní.

1.2 Formy a typy rasismu Populace je napříč světem velmi odlišná a rasismus v ní je prokazován v mnoha různých podobách. Proto je velmi sloţité přesně definovat typy a formy rasismu. Snad nám alespoň trochu pomůţe dělení v následujících podkapitolách. První dělení: 1.2.1 Biologický a kulturní rasismus Mnoho vědců stále tvrdí, ţe barva pleti a jiné tělesné vlastnosti jsou základem pro inteligentnost či chování a řadí tak populaci do jednotlivých ,,škatulek“. Jde tedy vlastně o mínění, ţe se z generace na generaci dědí určité předpoklady, které není lehké odbourat. Jde tedy o biologizující způsob. Postupem času, přesně v druhé polovině 20. století,byl tento způsob vystřídán a začalo se mluvit o tzv. kulturizujícím rasismu. Z něho uţ podle názvu vyplývá, ţe jde spíše o zkoumání kultury neţ o biologické vlastnosti méněcenných jednotlivců. Řeší se především otázka přistěhovalců či národnostních menšin, kteří se chovají nepřizpůsobivě a nedokáţí se začlenit. 1.2.2 Individuální a institucionální rasismus Rasista je člověk, který na základě fyzických vlastností ,,škatulkuje“ lidi a dělá z nich tak nadřazené či méněcenné. Tato definice a mnohé jiné prokazují, ţe mnoho vědců stále nejvíce lpí na individuální sloţce rasismu (postoje, názory či předsudky) Není to pohled 11

KRYL Miroslav a kolektiv.Rasismus, antisemitismus, holocaust. Brno: 2011. s. 22.

12

špatný, je pouze omezený na tu jednu, čímţ nepostačuje k analýze tak širokého komplexu jevů, jakým rasismus bezesporu je12. Časem se objevila velká změna v podobě institucionálního rasismu. Jak uţ název napovídá, jedná se o zapojení jednotlivých institucí do analýz rasismu. Druhé dělení: 1.2.3 "Měkký rasismus" či jeho lidová podoba V tomto způsobu dělení vystupuje větší část populace proti té menší. Typické je toto dělení pro Českou republiku. Všichni čeští občané, kteří patří do té větší skupiny, tvrdí, ţe rasisty nejsou, avšak to pouze tvrdí! Minoritě přisuzují veškeré problémy aktuálního dění - nezaměstnanost, zneuţívání sociálních dávek apod. Zároveň poukazují na to, ţe bez cizinců by jim bylo lépe. 1.2.4 "Tvrdý rasismus" či jeho ideologická podobě Oproti měkčímu rasismu zde majoritní část obyvatelstva vystupuje proti minoritní části otevřeně. Vyhroţuje, napadá a poukazuje na rozdílnost lidí, jenţ mají jinou barvu pleti, jiné vyznání apod. Cílem tvrdého rasismu je čistá rasa. Tento způsob praktikují především členové hnutí skinheads. Více v následující kapitole.

1.3 Rasismus jako ideologie Peter Berger, americký sociolog, popisuje ideologii jako ,,souhrn určitých idejí slouţící ke skrytým zájmům společnosti, které se snaţí zkreslovat společnost a vţdy se objeví tam, kde jsou ideje funkční“. Kaţdý ideolog tak přeceňuje či ignoruje některé názory a snaţí se jít svou ,,cestičkou“ přesvědčování (někdy i sebe samotného) k vytouţenému cíli.

1.4 Definice rasismu Ideologie rasismu není příliš stará. V rasistických společnostech se objevuje jen dvě aţ tři staletí nazpět. Jejím nedotknutelným primárním bodem je koncepce ,,ras“. 12

DANICS Štefan a Tomáš KAMÍN. Extremismus, rasismus a antisemitismus. Praha: Policejní akademie ČR, 2008.s. 116.

13

Lidé v rasistickém prostředí silně věří v existenci ,,ras“ a snaţí se tak vytvářet ,,rasu čistou“. Poukazují na rozdílnost jiných ,,rasových“ skupin a snaţí se je znevýhodnit. Roman David podává prostřednictvím jednoduché definice vysvětlení, ţe rasistická ideologie vychází z biologických rozdílů, a tím pádem se snaţí legitimizovat společenské postavení skupin i jednotlivců. Mezi ideologické představitele patřil například Angličan Benjamin Kidd, jehoţ vzorem byly teze Darwina o ,,přirozeném výběru“ a ,,přeţití nejschopnějších“, které si tak trochu poupravil dle obrazu svého a bez ostychu je pouţíval na lidskou populaci. Dalším autorem byl Louis Agassis, přírodovědec pocházející ze Švýcarska, který působil v USA, ten zase vyjádřil obavu ze smíchávání jednotlivých ras. Vyřkl dokonce, ţe plození dětí, které jsou míšenci, je proti přírodě.

1.5 Rasismus a stát V úloze eliminování rasismu hrají státy klíčovou roli. Je nutné, aby jednotlivé státy šly příkladem a co nejvíce sniţovaly moţnost šíření rasismu, avšak ne vţdy tomu tak je či bylo. Například nacistické Německo nebo USA v 19. a 20. stol. Ti stáli u vytváření legislativy, která byla očividně diskriminační, či se podíleli na různém rozšiřování rasistických idejí. Státy ne zřídkakdy svými negativními postoji vytvářejí nestabilní klima, které souvisí především s: 1) osočováním národní či rasové menšiny za vinu veškeré problematické činnosti apod., 2) ovlivňováním vnímání menšin, ty se pak brání a usilují o nápravu poměrů uvnitř jednotlivých států, coţ vyvolává vlnu negativních postojů majority populace.

14

2 POJEM ANTISEMITISMUS A VYMEZENÍ JEHO FOREM Antisemitismus = „zločinná ideologie hlásající nenávist k Ţidům. Má většinou iracionální charakter nenávisti průměrných a deklasovaných vůči komunitě, která se odlišuje od ostatních společností a na niţ se (často pragmaticky) svaluje zodpovědnost za problémy, jimiţ společnost trpí.“13 Pojem antisemitismus zavedl v roce 1879 tým německých ţurnalistů, který vedl Wilhelm Marr.14 Tento pojem se rychle stal součástí slovníků, jenţ pouţívali ,,bojovníci“ proti údajné ţidovské moci, která podle nich stála za problémy v sociální a kulturní sféře. Zajímavé však je, ţe uţ jen název antisemitismus způsobil nemalé nejasnosti, na které odborníci poukazují. Jde o to, ţe předpona ,,anti“ je pouţívána s reálným základem pojmu,jako je třeba u antijudaismu či antikomunismu. Nicméně rozdělení na ,,anti“ a ,,semitismus“ je nesmyslný. Pojem semitismus neexistuje. Nejde ani o ţádné náboţenství a téţ ani o Semity. V následujících řádcích tak budeme mluvit o neexistujícím jevu, v němţ se logicky nedá vymezovat. Antisemitismus má s rasismem mnoho podobností. Část lidí dokonce antisemitismus zařazuje do širšího pojetí rasismu. Tento názor můţe být akceptován, nicméně převládá ten druhý, jenţ staví antisemitismus do své vlastní kategorie, a to hned z několika důvodů.Jedním z nich je přinejmenším neměnný objekt protiţidovské nenávisti – buď jsou jimi Ţidé jako jasně konstruovaná kategorie lidí, nebo stát Izrael jakoţto ţidovský stát. To samé se ovšem nedá říci o rasismu. Zde se v čase a prostoru jeho oběti velmi liší. Nejen antropologicky, ale i kulturně15 . I po hrůzných masových vraţdách, které se odehrály ve 2. světové válce, které jsou zcela ojedinělou historickou událostí, nesrovnatelnou ani s genocidou Arménů po 1. světové válce, existuje i nadále fungující instituce či politické hnutí (bývají jimi pravicově extrémistická i levicově extremistická hnutí), která své rasisticky a antisemiticky smýšlející názory dávají najevo buď skrytě či naprosto otevřeně skrze své broţury či internet, a dávají tak jasnou ,,zelenou“ svým přívrţencům k teroru a dalšímu pronásledování. I kdyţ je to nepravděpodobné, i nyní se můţe tento problém vystupňovat do takové výše, ţe to bude

13

Všeobecná encyklopedie Diderot.Díl 1.Praha, 1999. s. 172. Encyclopedia Britannica: Antisemitismus [online]. 2013 [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.britannica.com/search?query=antisemitism 15 DANICS Štefan a Tomáš KAMÍN. Extremismus, rasismus a antisemitismus. Praha: Policejní akademie ČR, 2008. s. 127. 14

15

neúnosné. Můţeme tak jen doufat, ţe se nebude opakovat jeho poslední fáze vystupňování - vraţdy - jako v případě nacismu a jeho ideologie.

2.1 Vývoj antisemitismu Za ,,nejstarší nenávist“ můţeme pokládat nenávist vůči Ţidům, skupině lidí, jeţ se liší kulturní a náboţenskou tradicí. V současnosti má euro-americká civilizace kořeny v judaismu, jenţ má základ ve Starém zákoně, který je součástí bible. Výhrady poloţené v antice vůči ţidovskému ţivotu se po zaloţení křesťanství proměnily na ,,boj“ nového náboţenství vůči starému. Ţidé se po opuštění Palestiny stahovali do středověké Evropy, kde se uchytili především jako obchodníci. Od 13. století se na Ţidy začala vztahovat řada diskriminačních zákonů. Pro majoritní část společnosti byli Ţidé těmi, jenţ dostali šanci, ale nevyuţili ji, neboť neuznali Jeţíše za svého vykupitele. V současnosti se však předsudky, které jsou namířeny protiŢidům,nevytrácejí, nýbrţ jsou přetvářeny na etnickou nenávist. V 19. století se stávají oblíbenou ideologií, kterou se ,,pyšní“ nejedna politická strana. Na konci zmíněného století dochází i ke kulminaci antisemitských afér, které dávají ţivot jiţ dávno zapomenutým ,,báchorkám“, které tvrdí, ţe Ţidé touţí po krvi křesťanů. Do úplného vrcholu se dostává antisemitismus v době druhé světové války, kdy byli Ţidé v kvantech vyháněni či vyvraţďováni.

2.2 Kdo je vlastně obětí antisemitismu Velmi obtíţné je antisemitismus vymezit a ještě těţší je určit, proti komu je vlastně namířen. Jedná se o vytyčení proti určité skupině obyvatel či namířenípřímo proti Ţidům a následně je s nimi jako s Ţidi zacházeno? Tj. jejich pronásledování, zabíjení, věznění apod. Pokud ano, pak si ovšem musíme poloţit otázku! Kdo je vlastně tím Ţidem? Je to člověk, jenţ je vyznavačem judaismu, nebo ten, kdo se například narodil ţidovské matce? Popřípadě je Ţid tím, jenţ je označen jinými či sám sebou za Ţida? Z těchto posledních předešlých vět lze říci, ţe vymezení není opravdu jednoduché, a to jak pro Ţida samotného, tak i pro antisemita. Antisemitům často nezáleţí na,,nějakém“ rozhodovaní, kdo Ţidem je či není – názor si udělají vţdy dle obrazu svého. Většina populace, jíţ termín antisemitismus něco řekne, je přesvědčená, ţe praktiky tohoto termínujsou pouţitelné pouze na Ţidy. To je však všeobecně rozšířená mýlka. Jak uţ bylo řečeno na konci předchozího odstavce - ,antisemitům je často jedno ,,nějaké“

16

rozhodovaní, kdo Ţidem je či není – názor si udělají vţdy dle obrazu svého – z tohoto pohledu jasně vyplývá, ţe obětí antisemitismu se můţe stát i člověk, jenţ Ţidem vůbec není, ale je za něj povaţován někým jiným – antisemitem. Z historie dokonce víme, ţe Ţidé nebyli jediným národem ve starověku, který byl pomlouvám, ale svou pevnou vírou a odmítáním splynout s okolím si sami připravili útrpnou cestu nenávisti ostatních společenství.16 Definice, které o antisemitismu existují, se výrazně liší. I v tomto oboru se setkáváme s tím, ţe co autor, to jiná definice. Důleţité je však k definicím přistupovat tak, abychomse co nejvíce přiblíţili k pochopení tohoto pojmu a zamezili tomu, aby se jev antisemitismu zobecňoval, či aby došlo k redukci sledování tohoto jevu.

2.3 Typologie Pokud bereme antisemitismus za jeden z nejstarších projevů nenávisti vůči určité skupině lidí či jedinci, je logické, ţe se typologie projevů antisemitismu dělí na mnoho typů. V polovině 20. století členil Max Piccard antisemitismus na: 1) náboženský, 2) sociální, 3) rasový, 4) nacistický (hitlerovský). 17 Logicky však tento typ dělení po 50. letech zastaral a byla potřeba vytvořit nové dělení. Jeho následovníci, autoři, jenţ také vytvořili typologii, neustále přidávají další a další typy.Nejrozšířenějším dělením, avšak nikoliv jediným, se zdá býti následující: 1) nábožensky motivovaný (tzv. pohanský a křesťanský antijudaismus), 2) ekonomizující, 3) nacionalistický (nepřesně též národostní), 4) rasistický (nepřesně též rasový), 5) politizující antisemitismus, 6) historizující (popírání šoa), 7) globální.18

16

MIKOVÁ, Petra. Holocaust a jeho interpretace v současnosti. Brno, 2007. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. 17 DANICS Štefan a Tomáš KAMÍN. Extremismus, rasismus a antisemitismus. Praha: Policejní akademie ČR, 2008. s. 129. 18 DANICS Štefan a Tomáš KAMÍN. Extremismus, rasismus a antisemitismus. Praha: Policejní akademie ČR, 2008. s. 129.

17

2.3.1 Antijudaismus Tento termín rozhodně není novým. Začal se pouţívat jiţ v první polovině 1. tisíciletí před Kristem. Jedná se tedy o předkřesťanský, pohanský termín. Nešlo ani tak o rasismus jako o ethnocentrismus a xenofibii. Tyto dva pojmy znamenají srovnávání určité cizí kultury očima své vlastní kultury. Jiţ Řekové a Římané měli s Ţidy ,,problémy“. Brali je jako jiné, cizí, a to především proto, ţe svým způsobem byli nepřizpůsobiví. Striktně se řídili dle svých náboţenských pravidel. Ať uţ se jednalo o čistotu, jídlo či zákaz míchání manţelských svazků, je tedy logické, ţe se nikdy nemohli stát přizpůsobšívými a ţe tolerance ostatních obyvatel vůči nim byla téměř nulová.Rozhodně jim nepřidalo ani to, ţe neuznávali římské císaře za bohy. Pohanský antijudaismus se oproti křesťanskému liší. Křesťané měli vůči Ţidům výtky jiţ od samého začátku své existence. Křesťané dávali Ţidům za vinu, ţe nepoznali spasitele Jeţíše a ţe jej zavraţdili. Spory se neustále zvětšovali. Ve středověku nesnášenlivost došla aţ do fáze, kdy křesťané obviňovali Ţidy, ţe jim otravují vodu ve studnách, ţe zabíjejí rituálním způsobem novorozeňata či ţe jsou například nositeli moru. Tehdy poprvé by se dalo datovat rozlišení na křesťanský antijudaismus v lidové a církevní poloze. 2.3.2 Ekonomizující antisemitismus Jak uţ z názvu vyplývá, jde o antisemitismus vyvstávající z ekonomické situace. Jedná se například o placení tzv. tolerančních daní či o zabavování majetku. Nastává snaha vnímat Ţidy jako lichváře, kupčíky a kapitalisty. V ekonomizujícím antisemismu vznikají i pověry o ţidovském spiknutí. Vzorem byl obraz v uceleném pamfletu z počátku 20. století nazvaném Protokoly sionských mudrců.19 2.3.3 Nacionalistický antisemitismus Dalším vývojovým stádiem je antisemitismus nacionalistický, který se začíná vyvíjet v dobách jiţ moderních národů a národních států. Ţidé nikdy, do vzniku Izraele, neměli ţádný svůj ţidovský stát. Díky své všudepřítomnosti se Ţidé potýkali s tím, ţe jsou sice součástí národů, nicméně byli řazeni do tzv. ,,druhé kategorie“ a neustále se jim připomínalo, ţe jsou odlišní. Mnoho Ţidů, jenţ ţili v Evropě, pouţívali jako jazyk ke vzájemné komunikaci 19

DANICS Štefan a Tomáš KAMÍN. Extremismus, rasismus a antisemitismus. Praha: Policejní akademie ČR, 2008. s. 130.

18

němčinu anebo jidiš, který sice byl v základu německý, ale měl také za následek to, ţe v německých zemích stavěl Ţidy do fáze neúplné integrace do společnosti a ve státě. Nepomohl ani fakt, ţe většina Ţidů měla německy znějící jméno. Avšak nejen jejich jméno či jazyk se podepsal na ,,odsuzování“. Byl jim téţ vyčítán i obchod a jejich chamtivost po penězích a s tím spojená národní nesounáleţitost. Přítomnost Ţidů popsal Jan Neruda, český básník a novinář následovně: ,,Ţidé ţijí všude co národ cizí, u nás co nejcizejší. Vědomé cizosti té není jen u nás, kde má ráz jiţ hotového národního nepřátelství, nýbrţ všude. Výtečný jeden pozorovatel německý praví: ,,Němec můţe se státi spíše Ţidem neţ Ţid Němcem. Jsou a zůstanou bodákem vraţeným do našeho masa. Nemůţeme obţalovat bodák ten; avšak nikdo se nemůţe divit, vzkřikneme-li při bolesti, kterou nám způsobuje, a pozorujeme-li se strachem, jak po kaţdém léčitelském pokusu hnisání dále se šíří.“20 Takovým zajímavým příkladem nacionálního antisemitismu můţeme označit i tzv. Dreyfusovu aféru z Francie na konci 19.století. V ní se jednalo o neoprávněné osočení důstojníka ţidovského původu, na základě zfalšovaných a nepravdivých důkazů, za velezradu, která se měla týkat špionáţe pro Německé císařství. Následně byl za smyšlený skutek vyhnán na Ďábelské ostrovy. O pár let později se však objevily nové informace a zjistilo se, ţe kontrašpionáţní oddělení falšovalo údaje. Dreyfus byl pak po téměř dvanácti letech propuštěn. 2.3.4 Rasistický antisemitismusneboli ŠOA Do rasistického antisemitismu patří jeden z nejbrutálnějších typů. Jde o nacistický nebo jinak řečený Hitlerovský způsob a na základě toho fakt z roku 1933-1945.Je známo, jak vlastně vypadal celý proces vyvraţďování a stigmatizace. Za přiklad rasistického antisemitismu proto můţeme povaţovat přijetí Norimberských zákonů z roku 1935 nebo takzvanou Krišťálovou noc z roku 1938 či o pár let později nacistickou politiku, ve které zaznělo poprvé ,,konečné řešení ţidovské otázky“.Důsledkem tohoto řešení bylo v konečné fázy, především díky Hitlerovi, vyvraţděno aţ šest milionů lidí. Nešlo jen o Ţidy, nýbrţ nesmíme zapomenout ani na Romy, o kterých bude zmíněno později, odstraňováni byli i homosexuálové, odpůrci reţimu a další skupiny.

20

NERUDA, Jan. Zvědavec.cz: Pro strach ţidovský [online]. 2004 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://www.zvedavec.org/klasika/2004/06/881-pro-strach-zidovsky.htm

19

Program Hitlerova NSDAP (1920): 

vyloučení všech Ţidů z veřejného ţivota,



zbavit Ţidy občanství, případně je vyhostit,



sjednocení všech Němců do jednoho státu,



vypovězení Versaillské mírové smlouvy,



větší ţivotní prostor pro populační přebytek,



vůdcovský velkogermánký nordický stát.21

2.3.4.1 Terminologie Pro některé vědce i samotnéŢidy je termín Holocaust nepřijatelný, nekokerektní. Přitom tento termín poprvé pouţil jeden z přeţivších Ţidů. Nicméně toto slovo popisuje jeden z českých rabínů Karol Sidon: Slovo holocaust ,,znamená zápalnou oběť nebo celooběť. Idea, která je obsaţena v tomto slově, je děsivá. Znamená to, ţe nacisté v roli velekněze obětovali Bohu šest milionů Ţidů jako příjemnou, vonnou oběť. A bůh ji přijal! To je naprosto nepřijatelná představa. Ale myšlení lidí, kteří v holocaustu chtějí vidět něco dobrého, od té představy vzdáleno není. Podle mnohých bylo oněch šest milionů obětováno pro poučení, polepšení lidstva. Proto mám se slovem holocaust potíţe, vyhýbám se mu, jak můţu, a pouţívám slovo ŠOA, coţ hebrejsky znamená katastrofu, stejně jako zemětřesení nebo tajfun. Pro to, co se stalo, nemáme slov, protoţe nejsme schopni to pochopit a pojmenovat.22 2.3.4.2 Historie ŠOA Historii ŠOA můţeme rozdělit do dvou hlavních vývojových etap: 1) rok 1933-1941, 2) rok 1941 (znám také jako ,,Konečné řešení ţidovské otázky“). Jako první se logicky zaměřím na první vývojovou fázi. Tedy na období v letech 1933-1941. Tose totiţ stalo předzvěstí něčeho hrůzného. V té době se začaly projevovat, především v zemích s pravicovou diktátorskou mocí – např. německou, rakouskou, maďarskou apod. – zákazy a zákony namířené proti Ţidům. Na základě ,,Norimberských 21

EMMERT, František.Holocaust. Brno: Computer Press, 2006. s. 10. DANICS Štefan a Tomáš KAMÍN. Extremismus, rasismus a antisemitismus. Praha: Policejní akademie ČR, 2008. s. 131. 22

20

zákonů“, které spatřili světlo světa v roce 1935, byly Ţidům například zakázány některé druhy povolánínebo bylo naprosto nepřípustné uzavřít manţelský sňatek s Árijcem. Ţidovské podniky a ţivnostníci byli kontrolováni a šikanováni na té nejvyšší úrovni a i pro ně byla pravidla někdy tak vyhrocená, ţe přicházeli o své podniky při různých kontrolách, kdy dostávali nesmyslné pokuty za praktiky, které například Němci vykonávali naprosto legálně a beztrestně. Začala tedy ta pravá diskriminace. Vůdci pravicových diktátorských mocí proti Ţidům postavili obrovskou propagandu. Není tedy divu, ţe začala rozsáhlá emigrace téměř půl milionu Ţidů. Druhá etapa, jinak známá pod názvem ,,Konečné řešení ţidovské otázky“, se začala projevovat od roku 1941. Díky této politice, která byla sepsána ve Wansee v roce 1942, začalo pro Ţidy to pravé utrpení. Byli nuceni k povinným pracím, začali se projevovat masové popravy a začala deportace do koncentračních a vyhlazovacích táborů, coţ je pro mnohé synonymem pro druhou světovou válku. Před samotnou deportací byl Ţidům zkonfiskován všechen majetek. Zavazadla, která si s sebou směli vzít, jim nacisté také zabavili – ale aţ při vstupu do vyhlazovacích táborů.23 Tam probíhala genocida nejen Ţidů, ale i dalších nevyhovujích obyvatel. Například Romů. Nikdo dodnes neví, kolik přesně toto období přineslo obětí. Podle odhadů se však uvádí, ţe v táborech bylo zabito 4-5 milionů lidí, v ghettech tomu byl další milion, stejně jako i u mobilní popravčí čety. 2.3.5 Politizující antisemitismus Jedná se o velice sloţitou problematiku, která ani pro odborníky v tomto oboru sběhlých není snadno k popsatelná. Mluvme tedy konkrétně o Izraeli a zamysleme se, zda-li chování politika či představitele státu lze vůči politice v Izraeli povaţovat za antisemistické či nikoliv. Toť je velmi těţké rozhodnout.Otázku by měli řešit pouze zainteresovaní odborníci, kteří mají velkou znalost nejen antisemistických problematik, ale i mezinárodní politiky. Definice zprávy o antisemiticmu EU hovoří o tom, ţe projevy jsou antisemistické jen tehdy, kdyţ je Izrael vnímán jako představitel ,,Ţida“, resp. jako představitel vlastností přisuzovaných v rámci antisemistické konstrukce ,,Ţida“. A co v případě, kdy jsou Ţidé vnímáni jako představitelé Izraele? Co v případě, kdy jsou Ţidé kritizováni či napadáni za izraelskou politiku vůči Palestincům? Pokud se striktně drţíme předloţené definice, pak z ní jednoznačně vyplývá, ţe můţeme kvalifikovat nenávist vůči ţidům ,,jako Izraelcům“ tehdy, 23

EMMERT, František. Holocaust. Brno: Computer Press, 2006. s. 46.

21

kdyţ

není

vůči

,,Izraelcům“

antisemitská,

protoţe

tato

nenávist

není

zaloţená

na antisemistisckém stereotypu vůči Ţidům. To ovšem neznamená, podotýkají autoři zprávy o antisemitismu v EU, ţe by tato nenaávist vůči ţidům neměla být monitorována.24 2.3.6 Historizující antisemitismus Historizující antisemitismus nebo-li popírání ŠOA se začalo projevovat po druhé světové válce. Po válce, jeţ měla za následek miliony mrtvých. Uţ jen z tohoto důvodu si lidé mysleli, ţe antisemitismus dočista po poráţce nacistické politiky zmizel. Nestalo se tomu bohuţel tak. V 50. letech

se začal projevovat v jiné podobě. V podobě popírání ŠOA.

Pro vysvětlení nám pomůţe internet nebo i spisy a publikace ,,popíračů šoa“. Ti se snaţili popřít veškeré skutečnosti v období holocaustu. Například tvrdili, ţe počet ţidovských obětí rozhodně nebyl tak vysoký, jak se všeobecně tvrdilo či prohlašovali, ţe podíl Hitlera na ,,Konečném řešení ţidovské otázky“ rozhodně nebyl tak valný, jak si všichni mysleli a někteří dokonce tvrdili, ţe ani nevydal souhlas o vyhlazování. Vrcholem zpochybňování byl i fakt, ţe ,,popírači“ tvrdili, ţe neexistavaly ţádné vyhlazovací tábory a téţ ani plynové komory. 2.3.6.1 Popírání ŠOA v příkladech ,,Ve třicátých letech se rozšířily nacistické krysy virulentní formu antisemitismu, která vedla k záhubě milionů. Dnes hrozí nebezpečí, ţe bacil, který tyto krysy roznášejí, ,,zabije“ ty, kteří zemřeli rukou nacistů, podruhé, neboť zničí vzpomínku světa na ně. [...] Všichni, kdo si váţí pravdy, zejména té, kteoru napadá mor nenávisti, musí neustále bdít. Bacil předsudku je nesmírně houţevnatý, pravda a paměť jsou nesmírně křehké.25 Deborah E. Lipstadtová

Deborah Lipstadtová a Bradley Smith Popírání ŠOA je velice zajímavé téma, u kterého by byla škoda se nepozastavit. Jedinečný přiklad můţeme shledat u světoznámé historičky Deborah Lipstadtové, ta se zabývá popíráním ŠOA jiţ mnoho let. Zajímavostí je, ţe vţdy prosazovala názor, který říká, 24 25

Tamtéţ, 132. KRYL Miroslav a kol.Rasismus, antisemitismus, holocaust. Brno: Vakát, 2011. s. 236.

22

ţe nejlepší je ,,zpochybňovače“ ignorovat. Jenţe po x letech svého výzkumu prohlásila, ţe uţ se to nedá vydrţet. Ignorací se nic nevyřeší. Mnohým je znám velice zajímavý případ, kdy se Deborah zaangaţovala do dění a osočila Bradleyho Smitha. Ten naprosto zneuţil svobodu slova a vytvořil kampaň, ve které zadal inzerát, který chtěl následně publikovat v mnohých amerických vysokoškolských novinách. V inzerátu zpochybnil vyhlazení šesti milionů Ţidů a k nechápání většiny lidí byl inzerát v řadě novin opravdu vytištěn. To velice podpořilo popírače, kterým se dostalo mediální pozornosti a byli poprve slyšet. Editoři, jenţ následně obhajovali důvod, proč inzerát vydali, se bránili prvním článkem americké ústavy, který mluví o svobodě slova. Popírači paradoxně o sobě mluví jako o historicích, ale skutečnost je jiná. Svými lţi se snaţí širokou veřejnost obalamutit a donutit ji přijmout jejich názor. Jejich knihy není ţádný problém sehnat kdekoli v knihkupectví anebo na internetu. Paul Rassinier Za otce popírání lze povaţovat franzouze Paula Rassiniera. Ten byl nejdříve komunista, následně člen sovialistické strany. Za války byl v odboji a sám si prošel koncentračními tábory Buchenwald a Dora-Mittelbau.Po osvobození zasedal v novém francouzském parlamentu. Zpochybňoval holocaust a zároveň byl odbojářem a vězněm nacistických koncentračních táborů, coţ svým způsobem dodávalo důvěryhodnost. Lidé si tak říkali, on si tím prošel, on ví, o čem mluví. Proto se stal velmi nebezpečným popíračem. Ve svých dílech se sice nezaměřil na popírání holocaustu jako takového, ale začal popírat zločiny, které byly v táborech páchány. Velmi zajímavým úryvkem, obzvláště pro nás, je z jeho první knihy – Přechod přes hranici (1948). V něm hovoří o jakémsi českém právníkovi, o kterém hovoří jako o Jircszahovi. Ten si měl projít Osvětimí, Mauthausenem, Dachau a Orinienburgem, neţ došel transportem s nemocnými do Buchenwaldu. Tam se setkal právě s Rassinauem. V Buchenwaldu se český právník stal jedním z tzv. kápů. Kápové byli takovými vezeňskými funkcionáři, kteří měli podle Rassinaua na svědomí veškeré týrání věznů. Takţe vina neleţela na bedrech vedení SS, ale na těchto funkcionářích. A jedním z nich měl být právě i český právník. Rassinau omlouvá tedy vedení SS, které podle něj do dění tábora nikdy nezasahovalo a dodává, ţe vinu odpouští i tzv. kápům, kdyţ vyslechne zmíněného českého právníka: ,,Nemůţeš očekávat, ţe lidé budou mít moc představivosti o tom, co je správné, dostane-li se otroku moci, aniţ by se změnil jeho stav, stane se

23

tyranštějším v jiných táborech.“Na to český vězeň dodává, ţe mnoho příběhů o táborech je sice pravdivých, ale mnoho jich je smyšlených.26 Rassinau po výpovědi českého vězně psal další a další publikace, kde českému právníkovui dává za pravdu a poukazuje na to, ţe největším terorem v táborech byli právě kápové. Austin J. App K první generaci ,,pochybovačů“ holocaustu byl i Austin J. App, který své názory rozhlašoval mnohem neurvaleji. Své postoje prosazoval ještě za trvání druhé světové války. Bezprostředně po ní se vrhl na nacistické zločiny, aby je co nejdříve ospravedlnil. Prvním jeho krokem bylo ospravedlnění vraţdění v Lidicích z června 1942. Jeho aţ odporné vyjádřování poukazuje na to, ţe se jedná o jednoho z nejnebezpečnějších popíračů. Vyřkl: ,,lidický masakr byl v souladu s mezinárodním právem“. Ve svých publikacích se posunul k otevřenému popírání holocaustu. V jedné z nich - Šestimilionový švindl (1973) – ,,prezentoval jakousi rukovět popírání holocaustu v rámci osmi ,,nevyvratitelných“ tvrzení, jeţ dodnes představují popíračský kánon27. Poukaţme alespoň na některá tvrzení. 1) Jestliţe půl milionu Ţidů nyní [ţijících] v Izraeli přeţilo koncetrační tábory, pak neměli nacisté evidentně ţádné rozkazy je ,,plynovat“. 2) Krematoria slouţila pouze ke spalování těl lidí zemřelých z jakývkoliv příčin, především obětí genocidních anglo-amerických náletů. 3) Většina těch Ţidů, jiţ za války zemřeli nebo zmizeli, padla rukama rozzlobeného domácího obyvatelstva. 4) A co Ţidé prokazatelně usmrceni Němci? To byli podvratníci, partyzáni, špioni a zločinci.28 2.3.7Globální antisemitismus Jako kaţdá nemoc, třeba jako AIDS, která se zdá být poraţená, se musí neustále kontrolovat a drţet při tom nejmenším moţném počtu nakaţených. Jinak tomu není ani u antisemitismu, kde je důleţité z analitického hlediska neustále kontrolovat, zda-li se 26

KRYL Miroslav a kol. Rasismus, antisemitismus, holocaust. Brno: Vakát, 2011. s. 238. Tamtéţ, s. 240. 28 Tamtéţ, s. 240 a 241. 27

24

antisemitismus nerozšiřuje více, neţ je v normě a je téţ důleţité mapovat i jeho nové formy. Čím více se bude nynější společnost zajímat o nové trendy antisemitismu, tím více bude před ním v bezpečí. Největším nebezpečím můţe být právě to, kdyţ si člověk nechá cokoliv špatného ,,namluvit“ např. o Ţidech a přitom s nimi za celý ţivot nebude mít ţádnou zkušenost. Tato skutečnost je bohuţel součást světového globálního prostředí.

2.4 Obecné vymezení antisemitismu I jako pan Miroslav Kryl ve své knize „Rasismus, antisemitismus a holocaust“ bych chtěl věnovat poslední část, a zároveň uzavřít tak kapitolu antisemitismu, romskému holocaustu. V celé kapitole jsem převáţně mluvil především o vyhlazování ţidů. Coţ není úplné. Terčem nacionalněsociálního reţimu bylo téţ i pronásledování a diskriminovánídalších skupin, jako je například (mj. homosexuálové, intelektuálové, odpůrci reţimu, atd.) kmen Roma a částečně i skupina Sinti. V rasových teoriích měli především Romové nezpochybnitelný Árijský původ. Přesto však byla jejich skupina označena jako ,,cizí druh“ a rasa, která je ,,méněcenná“. I oni a nejen Ţidé byli pronásledováni a následně vyhlazováni. Důvodem bylo zejména přijetí a následné uplatňování norimberských rasových zákonů, které zařadily Romy do skupiny ,,asociálů“. Deportace Romů začala jiţ v roce 1936, a to především do koncentračního tábora Dachau. MUDr. Robert Ritter, rasový hygienik a hledač rasové dědičnosti, vytvořil jakýsi teoretický základ ,,rasového bádání“. Doktor Ritter zjistil, ţe z 20 000 Romů je 90% míšenců. Téţ zjistil, ţe mezi ,,cizí rasu“ nepatří kmen Sinti a Lallerie a podle něj tyto skupiny perzekuovány být neměly. Kupodivu bylo vytvořeno mnoho výjimek, které jednotlivce mohly od deportace zachránit. Ty se však v mnoha případech nedodrţovaly. Výjimkou mohli být například muţi,kteří ţili s Němkou, Romové se stálou prací a trvalým bydlištěm, apod. Ovšem i přes tyto výjimky se stejně nakonec stala velká část Romů oběťmi genocidy v Německu. Do Čech a na Moravu se sjiţděli romští uprchlíci z celého Německa. Ministerstvo vnitra protektorátu Čechy a Morava uloţilo okresním úřadům do dvou měsícůve svých obvodech zajistit usazení kočujících Romů. Statistiky hovoří, ţe bylo zaevidováno téměř 7000 osob, které byly označeny jako ,,ţijící cikánským způsobem ţivota“.

25

Kdyţ nadcházel počátek koncentrace,byl spojen se dvěma tábory, které jsou označovány jako kárné, tedy pro muţe, jenţ nemohli s určitostí prokázat způsob své obţivy. Romové však v těchto dvou táborech tvořili menšinu 10-25%. Jiné tomu bylo po vydání nařízení, ve kterém se hovořilo o tzv. ,,preventivním potírání zločinosti“. V tomto nařízení poprvé zazněla slova, která hlásala, ţe Romové spadají mezi ,,asociály“. To přeměnilo jiţ zmíněné kárné tábory na tábory sběrné a v tomto typu tábora bylo mnohem teţší ,,udrţet se na ţivu“. Byl to první předstupeň do koncentračního tábora SS, především do Osvětimi. Následně však začal fungovat i Birkenau, který se později stal ,,největším pohřebištěm evropských Romů“.

26

PRAKTICKÁ ČÁST 3 NEBEZPEČNÉ AKTUÁLNÍ PROJEVY RASISMU A ANTISEMITISMU V RÁMCI EU V následující praktické části své bakalářské práce bych se chtěl zaměřit na aktuální projevy antisemitismu a rasismu v rámci EU, nejdříve obecně a následně bych se chtěl zaměřit konkrétně na srovnání současných problémů reprezentantů EU, a to v České republice, na Slovensku, v Polské republice a ve Spolkové republice Německo. Bohuţel je někdy velmi sloţité hledat a rozlišovat, zda-li jsou projevy nenávisti vytvářeny z rasistického či antisemistického důvodu, proto budu u jednotlivých států mluvit občas také o extremismu. Dalším faktem, který je nutno konstatovat je fakt, ţe většina organizací vydává své výroční zprávy opoţděně, proto většina údajů v následujích řádcích bude z roku 2011 a následovné koncepce cílů pro rok 2012.

3.1 Antisemitismus v Evropské unii Zaměřme se tedy nejdříve na Evropskou unii a na současné projevy antisemitismu na jejím území. Z analýzy evropské ,,patnáctky“ lze vyčíst, ţe se projevy u jednotlivých členů EU liší. Zatímco například v Itálii, Řecku, Rakousku a Španělsku se vyskytuje především forma útokůve verbální podobě, v jiných členských zemích je tomu někdy i jinak. Třeba Francie. V této zemi můţeme evidovat mnoho skutků, které se jeví antisemisticky. Jde především o útoky na ţidovské kostely, synagogy, hřbitovy či školy. Výjimkou však nejsou ani fyzické útoky na osoby, jimiţ se Francie řadí k nejvíce antisemistickým členům EU. Pokud se zaměříme na průzkumy v jednotlivých členských zemích, zjistíme, ţe existuje velmi málo zdrojů, studií a dat, ze kterých můţeme čerpat. V neposlední řadě je viditelná absence institucí, které by tyto data shromaţďovala a pokud tyto instituce, ať státní či nevládní, existují, pak jejich systém není poloţený zcela správně. Sledují totiţ především základní statistické údaje, kterými jsou nejčastěji počty útoků. Sledování pachatelů je pro ně pak druhořadá záleţitost, a tak není výjimkou, ţe se vůbec pachatelé neevidují. To pak působí nesrovnalosti a data tak nikdy nemohou být úplná a přesná. Je tak velmi unáhlené se řídit těmito statistikami a ještě unáhlenější by bylo vytvářet opatření vůči ,,přistěhovalcům“. V mnoha případech se totiţ ukazuje, ţe zvláště média poukazují na ,,muslimské

27

pachatele“a pachatele z řad přistěhovalců a nevšímají si ,,vlastních“ útočníků (rozuměj příslušníků dominantních populací).29

3.2 Rasismus v Evropské unii Rasismus jde s antisemitismem ruku v ruce. Mají mnoho podobných poloh a ne vţdy je jednoduché je od sebe rozlišit. Téţ ani u rasismu neexistují dokonalé průzkumy. Jeden průzkum však měli v rukou samotní občané EU, kteří byli osobně dotázáni statistickým úřadem EU "Eurostatem".Toho se zúčastnilo přes 16 000 lidí z 15 členských zemích EU. Zajímavostí například je, ţe kaţdý třetí Brit se označil jako rasistický. A to je ve Velké Británii míra rasismu menší neţ například ve Francii, kde se za rasistu povaţuje přes 48% obyvatelstva, či v Belgii, kde se lidé přiznali celkem z 55% k rasistickému myšlení. Kde obyvatele trvdí, ţe nejsou rasisty, je Švédsko, Lucembursko a Portugalsko, v těchto zemích se čísla zastavila ,,pouze“ před 20 procenty. Další otázky tohoto průzkumu potvrdily, ţe projevy rasismu jsou vyvolány také nespokojeností obyvatelstvas činností vlády, s korupcí a například s nejistotou spojenou s nezaměstnaností. Bezmála osmdesát procent dotazovaných řeklo, ţe etnické menšiny jsou méně produktivní a přispívají tak méně do sociálního zabezpečení, neţ kolik sami pobírají. Dalších 63% vyjádřilo své přesvědčení, ţe etnické menšiny způsobují nezaměstnanost a celých padesát devět procent prohlásilo, ţe minority zneuţívají sociálního zabezpečení. V jednotlivých členských zemích EU se označilo za „silně rasistické" procento dotazovaných v tomto pořadí:

29

DANICS Štefan a Tomáš KAMÍN. Extremismus, rasismus a antisemitismus. Praha: Policejní akademie ČR, 2008. s. 136.

28

Tabulka 1: Výskyt rasismu v jednotlivých členských zemích EU Belgie Francie Rakousko Dánsko: Finsko: Itálie: Německo: Británie: Řecko: Holandsko: Irsko: Španělsko: Portugalsko: Švédsko: Lucembursko:

22% 16% 14% 12% 10% 9% 8% 8% 6% 5% 4% 4% 3% 2% 2%

Zdroj: Britské listy: Rasismus v zemích Evropské unie [online]. 2013 [cit. 2013-02-22]. ISSN 1213-1792. Dostupné z: http://www.britskelisty.cz/9712/19971222d.html#03

Poslední zajímavostí se můţe být fakt, ţe nejvíce rasistických obav vyjadřovali lidé nad 55 let, kteří jsou zároveň silně proti členství své země v Evropské unii.30

3.3 Nebezpečné aktuální projevy z pohledu pravice a levice Proto, abychom vůbec mohli pokračovat a vysvětlit, jak se extremismus v EU projevuje a vyvíjí, musíme si nejdříve ujasnit, jaké politicky extremistické skupiny se v této problematice nejvíce angaţují, a to především proto, ţe právě ty mají největší část viny na útocích při diskriminaci určité části obyvatelstva. Politický sektor extremismu je obvykle dělen na pravicový a levicový. Základní ideologie je kupodivu celkem podobná, tj. odmítání základních norem součásné společnosti. Důvod vzniku extremistických hnutí jsou však další odlišné cíle a ideologie. Pojďme si tedy nejdříve objasnit, co je vlastně levice a co pravice. Pravicový extremismus: východisko tohoto politicky-extremistického směru je většinou rasismus, který se projevuje přesvědčením, ţe existují biologické výjimečnosti a převaha bělošského etnika. Pravicově extremistická hnutí vycházejí z toho, ţe je naprosto nepřípustné míšení ras a o to více pak ,,bílé“ rasy s ,,ostatními“. Ti, jenţ se s tímto politickým směrem ztotoţňují a ti, jenţ jsou v tomto směru nejmilitantnější, vidí nutnost v začátku ,,rasové svaté války“ – Rahowa – bojovat, aby bílá rasa vyhrála a tím si vydobyla své neohrozitelné

30

Britské listy: Rasismus v zemích Evropské unie [online]. 2013 [cit. 2013-02-22]. ISSN 1213-1792. Dostupné z: http://www.britskelisty.cz/9712/19971222d.html#03

29

postavení a přeměnila tak současnou společnost k lepšímu. Do této pravicové formy nejčastěji řadíme rasismus, antisemitismus, fašismus, neofašismus, nacismus a neonacismus. Jejich donucovací způsoby k přijetí jejich myšlenek mají většinou tři hlavní fáze, a to buď: dobrovolné akceptování jejich myšlenek, další fází je boj proti nepřátelům a třetí, ta nejhorší fáze, je započetí vyhlazovacích válek. Na druhém břehu stojí levicově orientovaní extrémisté. Ti se snaţí být za kaţdou cenu v opozici vůči pravicovým extremistům, a to hlavně z důvodů jejich odsuzování ras. Dále prohlašují, ţe člověk je v zásadě sám o sobě dobrý a důvod jeho špatnosti je vytvořen špatnou společností. Ultralevice se řídí především hesly „Libreté, égalité, fraternité“, které vyřkli francouzští revolucionáři, a znamenají volnost, rovnost a bratrství. Na rozdíl od pravice se snaţí levice dostát tomu, aby si byli jednotliví členové společnosti rovni a aby byl zrušen ,zastaralý“ hiearchický systém – eliminace ekonomických odlišností a nerovností ve společnosti. Tuto stranu zastupují především anarchisté, ale i další jako třeba zastánci socialistických a trockistických myšlenek, aţ po ty, jenţ uznávají maosismus či stalinismus. Některé z ultralevicových stran se bohuţel hlásí i k jedné z největších hrozeb a tou je terorismus. Chápejme tedy pro usnadnění, ţe nejrizikovější skupinou, která se hlásí k rasismu a antisemitismu je extremistická pravice, nicméně dle pana doktora Leo Pavláta, jenţ je ředitelem Muzea ţidovského v hlavním městě Praha je důleţité se zaměřit i na levici. Ta podle jeho slov má v moderním antisemitismu svou roli také a moţná ještě zákeřnější, neţ si opravdu myslíme. Podle jeho slov je pravicový extremismus navazující na nacistickou ideologii známý a starý jev, který uţ je alespoň z nějaké části relativně prozkoumán. Jedná se v něm především o popírání ŠOA. Proti tomu je však levicový antisemitismus v nové formě neprobádaný a nevíme, co od něj čekat. Krajní levicový sektor je problémem především moderní Evropy, přičemţ je zajímavé, ţe se levicový extremismus projevil teprve aţ v 60. letech se začátkem tzv. Nové levice. Tehdy se ve Francii převracely automobily a hlásala se nová ideologie. Právě tato nová forma tehdy označila celý západní svět za zkaţený. Důsledkem toho se projevila nenávist vůči Izraeli, která představovala ten jediný přeţivšíostrov špatné civilizace na středním východě. To byl okamţik, kdy lidé začali z levicových stran hromadně odcházet. Největším problémem, jak uvedl Pavlát na své přednášce, je fakt, ţe levičáci zapírají, ţe jsou antisemisti a ohrazují se na jakýsi ,,antisionismus“. Z historie však známe, ţe tato praxe měla v minulosti podobný charakter jako u tehdejších bolševiků, kteří měli na svědomí ,,peklo“ pro východoevropské ţidy. Také

30

se hlásili k pouhému ,,antisionismu“ a ţidům připisovali ,,sionistický“31 či burţoazní původ. Jejich propagace anitisionismu byla postavena proti evropským ţidům, nikoli izraelským. Evropští ţidé však se sionismem neměli nic společného. Bylo to tedy taţení, které bylo postaveno proti všem ţidům, nikoli jen na nějakou část a chtělo tak ukončit ţidovskou kulturu na území komunistické Evropy. V součastnosti vidíme, ţe levice má určitou podobu s bolševiky. Příkladem můţe být i chování během války v Iráku. Ve Francii byly během ní z protiválečných demonstrací ţidovské levicové organizace vyprovázeny kvůli jejich ţidovskému vyznání. Ve Francii se v některých školách nesmí vyučovat o holocaustu, a to z důvodů, ţe si to muslimští studenti nepřejí. V Belgii se jeden kantor o holocaustu před muslimy odváţil mluvit – byl muslimy napaden. V následujícím rozboru jednotlivých reprezentantů se však zaměřím na krajní pravici a s ní spojený extremismus. A to z toho důvodu, ţe se v uvedených zemích vyskytuje četněji.

3.4 Aktuální nebezpečí v podobě terorismu V předchozí kapitole jsme si řekli, ţe extremisti mohou dojít aţ k těm nejhrůznějším donucovacím prostředům, kterými jsou teroristické útoky. Velké většině obyvatelstva toto slovní spojení bylo do 11.září 2001 nepříliš známé. Avšak po tomto datu se terorismus vryl všem do paměti. Na konci roku 2001 se na internutu vyskytl manifest, který byl psán v arabštině. V tomto dokumentu jeden ze strujců obhajoval a ospravedlňoval atentát, který byl spáchán na newyorské dvojčata. Byl to hlavní poradce Bin Ládina, lékař Ajman Az-awáhirím a zároveň ideolog Al-Káidy. V tomto manifestu vysvětluje, proč vlastně dţihád napadl Spojené státy americké jakoţto ,,vzdáleného nepřítele“. Zároveň popsal, co si od tohoto útoku slibují. Zawáhirí nejdříve vysvětlil, jaké měli snahy, jenţ se jim nepodařilo uskutečnit u svých ,,blízkých nepřátel“. Chtěli svrhnout vlády v Egyptě, Bosně, v Saudské Arábii a Alţírsku a nastolit tak zvrat. Nicméně se jim to nepovedlo, neboť nezmobilizovali tolik muslimů, kolik bylo zapotřebí. Nezbyla jim tedy jiná šance, neţ zaútočit na vzdáleného nepřítele,na jeho slabá místa. Svou sílou a svým hrdinstvím měl tento útok přesvědčit všechny nerozhodné muslimy,aby se přidali k dţihádu a ţe ta Amerika, která do té doby byla povaţována za nepřekonatelnou a která ochraňovala vládce Blízkého východu a severní Afriky, je taky 31

Sionismus- Ţidovské národní hnutí hlásající návrat Ţidů do jejich starověké pravlasti v Palestině a obnovení státu Izrael.

31

porazitelná.Tato teroristická provokace nemá podle mínění Bin Ládina a Zawáhirího odvádět bojovníky od jejich prvořadého cíle: vést válku v srdci islámu, která má ze všeho nejdřív a především zajistit bojovníkům dţihádu zásadní vliv na myšlení jejich souvěrců, aby bylo moţné nastolit všude ozbrojeným bojem ,,islámský stát“.32 Uţ jen z tohoto příkladu lze říci, ţe například dţihád, ale i ostatní a podobné, je nevyzpytatelný, a tím tedy tvoří opravdu velikou hrozbu součatnosti. Můţeme mluvit i o tzv. dţihadismu, coţ je vlastně západním neologismem popisující ideologie islámistických organizací.33

3.5 Nebezpečné aktuální projevy v České republice Tak jako v kaţdé jiné zemi i u nás stále rasismus a antisemitismus existuje, existoval a existovat bude. Ve většině případů, není tomu však vţdy, se stává, ţe obětí je člen minority neboli jinak menšiny z daného obyvatelstva. Pro ujasnění bych nejdříve vysvětlil, co vlastně menšina je a posléze se pokusil uvést příklad a následně i v dalších kapitolách popsat, jak se v ČR situace v daném problému vyvíjí. 3.5.1 Národnostní menšiny v ČR Pokud chceme poodhalit, jak si stojí Česká republika ohledně rasismu, musíme se zaměřit nejdříve na její sloţení obyvatelstva. Dle českého statistického úřadu evidujeme v ČR podle posledního sčítání lidu 7 266 809 obyvatel, kteří zaškrtli při sčítání políčko česká národnost, dalšími byli Slováci, kterých je podle sčítání 149 140, polské národnosti 39 269, německé 18 772, romské skupiny čítajících 5 199 obyvatel a další, kterými jsou Vietnamci, Rusové a Ukrajinci, kteří dosahují dohromady počtu bezmála 200 000. Samozřejmě víme, ţe ČR má mnohem více obyvatel, ale přes dva a půl milionu lidí ţádnou národnost při sčítání nepřiznalo. Uţ jen však z tohoto pohledu můţeme říci, ţe Česká republika má kosmopolitní prostřední a ţe národnostní menšiny nejsou zcela zanedbatelné.34 Ovšem ne vţdy je kosmopolitní stát ideálním řešením. Uţ v patnáctém století, jak jiţ bylo výše zmíněno, si majoritní domorodci vţdy bránili své teritorium, svou kulturu. Dnes

32

KEPEL, Gilles . Válka v srdci islámu. Praha: Karolinum, 2006 str. 9. ČEJKA, Marek. Encyklopedie blízkovýchodního terorismu. Brno: Barrister & Principal, 2007. 34 Český statistický úřad.Sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. c 2009-2011, poslední revize 19. 2. 2012 [cit 2012-02-20]. Dostupné z: 33

32

tomu není příliš jinak. Majorita vţdy bude chtít být ,,lepší“ neţ minorita obyvatelstva a vţdy bude, takéi v osobním ţivotě, hledat viníka za chyby v někom jiném. ,,Mnozí věří, ţe práva těch, kdo patří k ,,problémovým skupinám“ (přistěhovalců, pachatelů trestných činů, nezaměstnaných) by měla být omezená, přestoţe jinak uznávají demokratický systém a základní práva a svobody člověka.“35 Mezi národnostní menšiny, které podléhají rasové diskriminaci v ČR nejvíce, patří většinou Romové či přechodně ţijící cizinci. Situace, kdy jsou právě oni terčem diskriminace, je bohuţel nutné konstatovat jako nelepšící seani v posledních letech. Vedle toho se mezi velké problémy, kdy se projevuje diskriminace Romů, počítá i neochota zaměstnávat Romy, ubytovávat je. Důvod je lecjaký. Buď rasistický či například nedostačující úroveň vzdělání. Cizinci jsou pak nejvíce ohroţeni diskriminací, kdyţ hledají trvalé ubytování a stálé zaměstnání. Druhořadým problémem je i fakt, ţe si cizinci stěţují na neochotu při vyřizování dokladů na úřadech a na předsudky ze strany úředníků.

3.5.1.1 Právní forma pojmu národnostní menšina 1) Národnostní menšina je společenství občanů České republiky ţijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být povaţováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo. 2) Příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné neţ české národnosti a projevuje přání být povaţován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.36 3.5.2 Opatření vůči rasismu a antisemitismu v ČR Nejvýstiţnější hodnoty, které by nám mohly ukázat současnou situaci aktuálních projevů rasismus a antisemitismu v ČR, vydává Bezpečnostní informační sluţba České republiky a Ministerstvo vnitra ve formě výroční zprávy. Bohuţel za rok 2012 BIS ani 35

Kol. autorů. Coţe? Já, a rasista? Praha: Multikulturní centrum Praha, 2002. s. 23. Vláda ČR: Menšiny [online]. 2011 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradniorgany-vlady/rnm/mensiny/narodnostni-mensiny-15935/ 36

33

ministerstvo ţádnou zprávu ještě nevydaly. Proto pouţiji pro názornou ukázku alespoň zprávu za rok 2011 Ministerstva vnitra. 3.5.3 Vyroční zpráva za rok 2011 vydaná Ministerstvem vnitra Během roku 2011 byl zjevný nárůst aktivit obou extremistických scén, a to zejména co se týká počtu veřejnějpořádaných akcí. Bylo zaznamenáno celkem 334 akcí pořádaných či navštěvovaných extremistickými subjekty. Z tohoto počtu, celkem 123 akcí bylo pořádáno subjekty pravicovědextremistickými (dále jen „PEX“), 211 pak subjekty scény levicově extremistické (dále jen „LEX“). Oproti loňskému roku, kdy bylo zaznamenáno přibliţněb80 akcí PEX a 120 akcí LEX se jedná o poměrněnmarkantní nárůst počtu akcí, coţ nasvědčuje celkovějvyšší mobilizaci extremistických subjektůya s tím související rostoucí aktivitou. U obou scén, jak krajně pravicové, tak krajněrlevicové, byla společným prvkem výraznější kritika státu, státních institucí i politických elit, a to zejména z hlediska sociálněekonomických otázek, které jsou stále více inkorporovány do rétoriky i programů extremistických subjektů. Obě scény prostřednictvím těchto otázek a témat intenzivněji oslovují širší a obecněinespokojenou populaci. Zjevnou příčinou zvýšené aktivity je celospolečenské téma současné ekonomické recese, krize veřejných rozpočtůja obava z podobných důsledkůljako v případěpněkterých, např. jihoevropských států. S tím souvisí i vágní a z velké části populistická akcentace a vyuţívání tématu korupce, zdůrazňující kritiku politických elit a slouţící jako další prostředek pro oslovení populace. Obě scény se v porovnání s předchozím rokem částečně zaktivizovaly. Na jedné straněbje situace patrná z hlediska trestné činnosti, která je sice kvantitativněnna přibliţně stejné úrovni, kvalitativněsvšak přibývá násilné trestné činnosti s extremistickým podtextem. Dalším jevem je působení lokálních extremistických buněk, vyvíjejících vlastní aktivity a formy aktivismu, do jisté míry působících s vysokou úrovní konspirace a náchylných k radikalizaci, případněpaspirujících k pokusům o „přímou akci“. Se všeobecným rozvojem vyuţívání internetového prostředí a obecnědkyberprostoru roste jejich vyuţívání a oblíbenost i v rámci obou extremistických scén. Vedle tradičních webových prezentací a šíření ideologie rozvoj zaţívají zejména diskusní fóra, blogy a sociální sítěroi komunikátory. Tyto jsou uţívány k distribuci či propagaci zvukových a obrazových materiálů. V neposlední řadědjsou sociální často uţívány zejména pro mobilizaci podpory k připravovaným veřejným akcím, a to zejména v rámci scény PEX. V případěpLEX je pak

34

internet nástrojem komunikace, koordinace a propagace militantních struktur, zejména co se tzv. solidárních akcí týká. PEX scénu ovlivnily represe státních orgánůEa osobní rozpory mezi vůdčímipostavami z předchozích let. Proto nepředstavuje kompaktní celek s jediným cílem, ale spíše směsici myšlenkových proudů. Vztahy mezi jednotlivými skupinami byly často natolik komplikované, ţe předem vylučovaly hlubší spolupráci. Rovněţ byla znatelná absence vůdčích, organizačněcschopných osobností, které by se v rámci neonacistické scény těšily širokému uznání a byly by schopné vyuţít stávajícího potenciálu a scénu jako celek opět zmobilizovat. Hlavním reprezentantem pravicovělvyhraněných postojůýv roce 2011 zůstala Dělnická strana sociální spravedlnosti (dále jen „DSSS“) a její mládeţnická organizace Dělnická mládeţ (dále jen „DM“). Snaţila se představovat svůj populistický program veřejnosti a získávat nové příznivce, především v lokalitách se zvýšeným sociálním napětím, kde uspořádala řadu demonstrací a mítinkůda prezentovala sebe samu jako jedinou stranu, která, nedbaje politické korektnosti, otevřeněnhovoří o problémech s „nepřizpůsobivými“. Voliče chtěla oslovit i vystoupením proti pochodu homosexuálůnebo kritickým komentováním vývoje v Evropské unii. Mnohá témata spojovala s kritikou současné podoby české demokracie zajištění práva na spravedlnost v České republice. DSSS podnikala kroky (z hlediska svých struktur i politických idejí), které jí mají zajistit volební úspěch v krajských volbách v roce 2012. DSSS se pokoušela etablovat místní stranické buňky po celém území republiky, avšak vzhledem k nedostatku organizačněyschopných lidí, ochotných věnovat se kaţdodenní stranické práci, skutečnou činnost vykazovalo jen několik buněk. Během uplynulého roku bylo zaznamenáno několik dílčích pokusůco rozpohybování a utuţení PEX scény jako celku a přilákání nových příznivcůzprostřednictvím vyuţití nových forem prezentace a propagace. Nicménědtyto aktivity se neukázaly být úspěšné a neměly dlouhého trvání. Česká krajněsnacionalistická scéna se dlouhodoběanachází v útlumu. Jednotlivá uskupení postrádají dlouhodobou koncepci, finance i aktivní členskou základnu. Nedaří se jim nalákat nové sympatizanty. Zahraniční události ovlivnily vývoj anarchoautomního hnutí. Někteří jeho členové participovali na akcích jiných levicově orientovaných uskupení. Jejich hlavním tématem byla kritika současné pravicové vlády a jejích reforem souvisejících s úspornými opatřeními. Marxisticko-leninská část levicového spektra v roce 2011 stagnovala, některá uskupení v porovnání s rokem předešlým dokonce utlumila své aktivity. Činnost jednotlivých skupin 35

byla ovlivněna řadou problémů, se kterými se potýkají jiţ několik let. Za nejzávaţnější lze povaţovat roztříštěnost scény do řady marginálních uskupení, jejich neschopnost navzájem spolupracovat (nejen z důvodu byťoi drobných ideologických rozporů, ale i s ohledem na osobní animozity), zanedbatelná členská základna, neschopnost nejradikálnějších komunistůšve větší míře přilákat nové sympatizanty, a z toho všeho pramenící nedostatečný mobilizační potenciál. Při své politické agitaci jak neobolševici, tak trockisté vyuţívali aktuální společenskátémata, zejména kritizovali vládní reformy týkající se úsporných opatření. Pozornost věnovalii problematice boje s pravicovým extremismem.37

3.6 Nebezpečné aktuální projevy na Slovensku Jako druhého zástupce členů Evropské unie jsem si, po České republice, vybral našeho blízkého souseda a tím je Slovensko. Podle odhadů slovenského ministerstva vnitra se nacházelo v roce 2011 na daném území asi 2000 extremistů, ze kterých bylo několik desítek aţ stovek rizikových. Stejně jako i v ČR převyšuje počet pravicových extremistů výrazně nad levicovými, je k tomu nutno dodat, ţe slovenský extremistický levicový sektor není natolik sledován a jeho údaje o počtu členů jsou ve většině případech zkreslené. Jak jsme si uţ však řekli v předchozí podkapitole o vývoji a projevech v ČR, rasismus a antisemitismus je ,,nábojem“ hlavně pravicově hledících extremistů, proto se zaměříme pouze na pravici a jeji fungovaní na Slovensku. 3.6.1 Pravicově extremistická scéna Pro Slovenskou republiku je z pohledu pravicového extremismu dobré říci, ţe je důleţité hledět především na silný ultranacionalismus. Ten sahá aţ do historie, a proto je spjat s cítěním obyvatelstva ohledně jejich utlačování jinými národy, například Habsburky, českými zeměmi či Uherskou vládou, z čehoţ následně vychází ultrapravicový sektor, který se hlásí k odkazování na Hlinkovu gardu či ke Slovenskému štátu. V současnosti se projevuje z pohledu ultranacionalismu nenávist například vůči Maďarsku, kdy velká část obyvatel Slovesnké republiky povaţuje chování Maďarů jako největší úkaz útlaku.

37

MINISTERSTVO VNITRA. ODBOR BEZPEČNOSTNÍ POLITIKY. Zpráva o extremismu a projevech rasismu a xenofobie na území České republiky v roce 2011, vyhodnocení koncepce boje proti extremismu pro rok 2011 a koncepce boje proti extremismu pro rok 2012 [online]. Praha, 2012 [cit. 2013-02-25]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/extremismus-extremismus-material-pdf.aspx

36

Rasismus na Slovensku je podobný jako v České republice, největším terčem rasismu je romské etnikum. Není výjimkou, ţe v této zemi dochází dokonce i k fyzickému napadání těchto skupin obyvatelstva. Oproti České republice můţeme trvrdit, ţe četnost shromáţdění je podstatně vyšší. Ta jsou většinou usktutečňována na místech, kde se nacházejí vyhrocené vztahy s romskou minoritou. Konají se i pietní akce a pochody, které mají historický či vzpomínkový charakter na určitou událost či osobnost. Při těchto akcích téměř zpravidla dochází k verbálním i fyzickým útokům. Mezi hlavní dvě krajně pravicové strany se na Slovensku řadí Slovenská národní strana a radikálnější Ľudová strana Naše Slovensko. 3.6.2 Priority státu v boji proti extremismu Jako prioritu v boji proti extremismu slovesnká vláda, jako většina vlád členských států EU, vytvořila zprávu se všeobecnými cíli, které jsou třeba pro následnující období 2011-2014, naplnit. Důvodem je eliminace rasismu a s ním spojených trestných činů a zmírnění počtu projevů extremismu.V této zprávě je třeba dostát dílčích cílů, které jsou následující: Změny a doplnění právních mechanismů. Účinná ochrana úřed extremismem a rasově motivovanou trestnou čionností. Systematické vzdělávání příslušných profesních skupin, které mají při výkonu svého povolání vliv na předcházení extremismu a rasově motivované trestné činnosti. Zvýšení právního vědomí a informovanosti veřejnosti. Implementace závazků vyplývajících z mezinárodních dohod a smluv v oblasti extresmismu a rasově motivované trestné činnosti38. 3.6.3 Hlavní incidenty v roce 2011 V roce 2011 se na uzemí Slovenska nebyly zaznamenány ţádné větší incidenty spjaté s pravicovým extremismem. Největší pozornosti se jim dostalo při jejich shromáţdění, které se uskutečnilo například za účelem připomenutí vzniku Šlovenského štátu, anebo uctění památky Jozefa Tisa nebo míst, kde došlo k vyhroceným vztahům, například a především s romským etnikem. V roce 2011 bylo zaznamenáno 271 trestných činů, jenţ pocházely 38

MINISTERSTVO VNITRA. ODBOR BEZPEČNOSTNÍ POLITIKY. Zpráva o extremismu a projevech rasismu a xenofobie na území České republiky v roce 2011, vyhodnocení koncepce boje proti extremismu pro rok 2011 a koncepce boje proti extremismu pro rok 2012 [online]. Praha, 2012 [cit. 2013-02-25]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/extremismus-extremismus-material-pdf.aspx

37

z rasového podtextu, anebo byly spjaté s extremismem, coţ překročilo čísla z roku 2010 téměř dvojnásobně a zároveň se jedná o ,,rekordní“ počet trestných činů v tomto sektoru na Slovensku. Pachatelé se proviňují především ve třech podobách, a to graficky (mediálně), verbálně, anebo útočením proti fyzické integritě. 39

3.7 Nebezpečné aktuální projevy v Německu Není asi pochyb o tom, ţe právě v Německu extremistický sektor byl monitorován dlouhodobě různými bezpečnostními sloţkami a úřady, které se snaţí o co největší eliminaci projevů i následků. Přes to všechno i v Německu stále existují různá hnutí, která náleţí ke krajní pravici či levici, jejichţ stálé působení představuje nemalou hrozbu. Antisemitismus dostává zbrusu nový a moderní oblek, který se ukazuje jako tvrdý kritik státu Izrael a rasistické názory v nové formě se vlastně opakujíz minulosti akorát ,,trochu jinak“. 3.7.1 Pravicově extremistická scéna V roce 2011 se extremistická scéna v Německu příliš nezměnila. Tento sektor nemá v SRN jednotný obraz a vystupuje v mnoha různých podobách, které mají rasisticky a nacionalisticky laděné ideologie. Pokud bychom však měli mluvit o nějaké struktuře, tvoří jí především subkulturně formovaní nacionalisté a autonomní neonacisté, kteří pořádají násilné akce či různé kulturní projevy, které mají za následek rasové nepokoje, jenţ mají dát na vědomí své odhodlání k očištění německého státu od menšin a cizinců. Vedle rasismu lze vystopovat i antisemitismus či snahu o rivizionismus hitlerovského nacismu. Dle úřadů lze říci, ţe v SRN je nyní kolem 25 tisíc pravicových extremistů a kolem dvou set organizací spjatých s extremismem. Za jednu z největších krajních pravicových stran lze povaţovat Národnědemokratickou stranu Něemecka – Lidová unie, která v předchozích volbách dosáhla někde aţ nad 5%, tudíţ je v zemském sněmu. 3.7.2Priority státu v boji proti extremismu SRN odhalila v letech 2000–2007 sérii vraţd, které měli na svědomí neonacisté, proto zavedla systém, který tvoří databázi nebezpečných extremistů. Vzorem pro tuto databázy měl 39 MINISTERSTVO VNITRA. ODBOR BEZPEČNOSTNÍ POLITIKY. Zpráva o extremismu a projevech rasismu a xenofobie na území České republiky v roce 2011, vyhodnocení koncepce boje proti extremismu pro rok 2011 a koncepce boje proti extremismu pro rok 2012 [online]. Praha, 2012 [cit. 2013-02-25]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/extremismus-extremismus-material-pdf.aspx

38

být jiţ fungující sytém, který vznikl po 11. září 2001, tedy po útoku na americká dvojčata, který sdruţuje registr islámských radikálů. Databáze slučuje všechny informace od policie, výzvědných sluţeb, vězeňských sluţeb apod. Tento systém má za úkol zajišťovat informace o nebezpečných radikálech, ale i o lidech, jenţ mají k těmto lidem přístup či jsou s nimi v blízkém vztahu. Vzniklo téţ i bezpečnostní centrum, které má vzor také v jiţ fungující instituci pro informace o islamistických teroristických hrozbách.40 3.7.3 Hlavní incidenty za rok 2011 Nejvíce řešeným případem za rok 2011 se stal případ Zwickauer Zelle, v češtině Cvikovská buňka. Případ se odehrával po celém území SRN, kde tříčlená skupina neonacistů zavraţdila v letech 2000–2007 nejméně 10 lidí. Obětmi se stávali především přistěhovalci, kteří na území Německa provozovali ţivnost. Němečtí kriminalisté pachatele odhalili na podzim roku 2011. Kromě vraţd měli tři neonacisté na svědomí také 14 bankovních přepadení a pravděpoobně také bombové útoky. Dva z tohoto tria před zatčením spáchali sebevraţdu, třetí je prozatím stále ve vazbě. Počet obviněných pravděpodfobně bude růst. Uţ teď mají kriminalisté několik potencionálních spolupachatelů. Tento případ nezůstal před hranicemi SRN. Měl mezinárodní rozměr, neboť zbraň, jíţ pachatelé své oběti zabíjeli, byla pořízena ve Švýcarsku od Čechošvýcara. Jestli i on byl zapletený do těchto vraţd, zatím není jisté.

3.8 Nebezpečné aktuální projevy rasismu a antisemitismu v Polsku Jako čtvrtého reprezentanta Evropské unie jsem zvolil Polsko. Nejen proto, ţe je jako Slovensko a Německo, které jsme dosud probírali, náš soused, ale i pro své historické opodstatnění. Vţdyť který stát by se měl po hrůzné nacistické historii srovnávat více s předchozím Německem neţ právě Polsko. Oproti předchozím třem státům můţeme pouze o Polsku konstatovat, ţe za rok 2011 došlo k závaţným změnám v extremisticky pravicovém sektoru. V daném roce se přeskupily extremistické síly a především se začaly zviditelňovat v médiích či v politickém ţivotě. Lze sledovat nárůst radikalizace a s tím spjat zvýšený počet aktivit pravicových extremistů.

40

Grässler, B. New center to coordinate fight against right-wing extremism. 2011[online]. [cit. 2013-02-25].On line:.

39

3.8.1 Pravicově extremistická scéna Dlouhou historii má v Polsku jak krajní pravice, tak především nacionalismus. Důvodem je pozice, ve které se Polsko nachází. Je totiţ středem mezi dvěma velkými velmocemi. Ruskem a Německem. Jednu jako druhou Poláci vţdy v minulosti brali jako svou drţav. Skoro všichni nacionalisté mají za vzor polského politika Romana Dmowského, který je povaţován za ideologoa konzervativní Národní demokracie. Právě on bývá povaţován za otcemoderního polského nacionalismu, zahrnujícího katolizmus, izalacionismu či antiněmectví. Pravicoví extremisté jej povaţují za svého inovátora v tomto směru a také díky tomu se právě on stal jakýmsi symbolem jejich tvrzení. Důkazem toho je i to, ţe se téměř všechna shromáţdění a demonstrace krajní pravice odehrává u jeho pomníku, který byl Dmowskému vystaven v roce 2006. Krajní pravice je v Polsku zastoupena především jiţ zmíněným nacionalismem, který je spojen s tradicionalismem, jenţ se projevuje nesnášenlivostí vůči Německu a Rusku kvůli minulosti, kdy tyto země byly s Polskem v nepřátelské poloze. Radikálové tvrdí, ţe minulost stále ještě nepominula a ţe chtějí zmíněné země Polsko i nadále zničit. V Polské republice převahuje víra katoliství. Moţná i právě proto, ţe se chtěli polácio lišit jak od němců, kteří měli své protestanství, tak i od Ruska, které mělo své praslaví. Katolický fundamentalismus krajněěpravicových skupin se projevuje silnou netolerancí homofobního charakteru, která je s ohledem na limitovaný počet cizinců jiné rasy v Polsku aţ častější neţ rasisticky motivované útoky.Mnoho nacionalistů dává svůj názor najevo. Někdy i dost nahlas. Otevřeně či latentním antisemitismem. Úplně krajní vyznávání svých idejí dávají extrémisté najevo na stadionech při fotbalových zápasech, kde jsou antisemitické projevy zcela otevřené. Také proto je mnoho nacionalistů tzv. fotbalovými chulligány. Mezi nejznámnější politické strany patří především Kongres Nové pravice – Nová pravica Janusze Korwin-Mikkeho. Tato strana sice k volbám připuštěna byla, aler pouze jen v některých obvodech. Nakonec dostala celkem asi 1,06%41 hlasů. Své ideje dává svým voličům v tištěné podobě svého časopisu, ve kterém není vyjímkou hovořit i o citlivých antisemistických otázkách.42

41

Wybory 2011. 2011, on line: . MINISTERSTVO VNITRA. ODBOR BEZPEČNOSTNÍ POLITIKY. Zpráva o extremismu a projevech rasismu a xenofobie na území České republiky v roce 2011, vyhodnocení koncepce boje proti extremismu pro rok 2011 a koncepce boje proti extremismu pro rok 2012 [online]. Praha, 2012 [cit. 2013-02-25]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/extremismus-extremismus-material-pdf.aspx 42

40

3.8.2 Priority státu v boji proti extremismu I přes mnoho případů v roce 2011 nebyl vydán ţádný nový zákon, a to i přesto, ţe krajní pravice je velice kritizována. Z pohledu polské vlády má být zatím zachována tolerance vůči těmto projevům, ale jen pokud tyto extremistické projevy přejdou do násilné podoby. Jestliţe dojde k násilí, polská vláda pak schvaluje obţalování a i následné odsouzení pachatele, jenţ vykonal trestný čin, coţ dříve v Polsku nebylo. Velkým pokrokem se můţe jevit i novela zákona, ve které se polská vláda usnesla na tom, ţe je třeba omezit svobodu volného projevu na internetu. Zavedla proto moţnost, kdy uţivatelé mohou nahlásit nezákonný obsah na internetu. Ten pak můţe být zablokován. Všeobecně lze však říci, ţe sledování extremismu v jakékoliv formě nepatří mezi hlavní cíle polských bezpečnostních sloţek. Jejich pozornost je zaměřena na případy, kdy uţ extremisté překročí hranici zákonů či v případě, kdy se někdo stane extremistickou obětí. 3.8.3 Hlavní incidenty za rok 2011 v Polsku Největším extremistickým incidentem byl bez pochyb polský den nezávislosti z 11. listopadu, který nesl název ,,Pochod nezávislosti“, proti tomuto pochodu povstala i levice, která nazvala svou akci „Fašismus neprojde“, čímţ chtěla dát najevo svou podporu menšinám a chtěla poukázat na intoleranci, která v Polsku bezpochyby je. Následkem těchto dvou pochodů vznikl střet, kde bylo zadrţeno přes 200 lidí a také 90 levicových radikálů z Německa, kteří přijeli vyznat podporu svým polským ,,bratrům“. Bylo zraněno asi přes 200 lidí a 40 policistů, kteří měli zajistit pořádek a bezpečnost. Aţ po tomto incidentu, který otřásl Polskem, se začal řešit extremismus jako větší hrozba, neţ byla do té doby brána.

41

4 MOŢNÁ PRÁVNÍ OCHRANA PROTI PROJEVŮM RASISMU A ANTISEMITISMU V EU Téma poslední kapitoly jsem si chtěl osobně projít v praxi. Zjistit, jak jednoduché a jak sloţité je se dostat k podpoře právní ochrany. V některých situacích jsem se opravdu podivil. Jako kaţdý v moderní době jsem hledal nejprve na internetu, kde jsem si našel pět nejznámějších poskytovatelů právní ochrany zdarma vůči jakékoliv diskriminaci. Následně jsem se do těchto organizací vydal. Zajimavostí bylo, ţe naprostá většina měla hned u vchodových dveří velkou ceduli, na které stálo: ,,Tento projekt je dotován z evropských fondů“, coţ bylo svým způsobem dobrým znamením, ţe jsem na správném místě, kdyţ se chci obrátitna moţnou právní ochranu v EU. Opak byl pravdou. V prvních čtyřech organizacích téměř nevěděli, jak reagovat a odkazovali mě někam jinam, jak sami říkali: ,,Pošleme vás k jiné organizaci, jsou sice konkurencí, ale poradí vám lépe“.A tak jsem jezdil z organizace do organizace a po malých střípcích se dostával aţ k jediné právní poradně, která se přímo specializuje na rasistické útoky a s ní spojenou právní ochranou. Jde o poradnu Justýna. S velkou radostí jsem hned po získání kontaktu chtěl volat a ţádat o schůzku. V zápětí mi telefon zvedl nějaký rozhořčený muţ a po objasnění situace, co po něm vlastně chci, řekl, ţe na tohle rozhodně nemá čas, ţe nikomu nebude psát bakalářky. Můj názor je však jiný, také o tom ,,nic nevěděl“. Nicméně slíbil, ţe řekne své kolegyni, pokud ona bude mít čas, ţe zavolá. Kupodivu zavolala. Objasnila mi, ţe jsou jedinou organizací, která díky neschopnosti jiných má hodně práce, aby zajistila vše potřebné těm, jenţ právní ochranu potřebují. Zároveň svolila k jednoduchému rozhovoru, který nakonec stějně díky pravděpodobně časovému vytíţení, nezvládla. Dostal se mi do rukou pouze její letáček a jejich internetové stránky, jeţ mi také velice napomohly. Následně jsem si její jméno také vypsal do internetových prohlíţečů a ve všech diskusích, které jsem našel, všichni tvrdili, ţe právě tato odbornice je jedna z mála, ne-li jediná, kdo se v této problematice v ČR opravdu vyzná a jeţ poskytuje informace ,,zdarma“. Při absolování praxe, jsem zjistil, ţe opravdu není tak jednoduché se k právní ochraně dostat. O to smutnější je, ţe zmíněné organizace jsou dotovány z fondů a na svých stránkách sluţby nabízí, nicméně do těchto organizací bohuţel opět jentečou peníze z EU apřitom není ani snaha dotyčnému pomoci.

42

4.1 Příklad rasisticky motivovaného útoku na uzemí ČR Jako zajímavý příklad bych chtěl uvést útok, který dokazuje, ţe nejen Romové se na území ČR stávají obětmi, ale ţe i oni samotní mohou rasisticky-diskriminačně napadnout obyvatelstvo. Ústí nad Labem – Krajský soud v Ústí nad Labem poslal 16letého romského mladíka na 10 let do vězení. Podle obţaloby totiţ brutálně zbil tehdy 12letého chlapce. Soud jeho čin vyhodnotil jako rasistický. Mladík se měl navíc dopustit pohlavního zneuţití, znásilnění, loupeţe, vydírání a pokusu o vraţdu. Na týrání chlapce se měl podílet ještě jeden spolupachatel, toho ale soud nepotrestal, protoţe mu v době napadení ještě nebylo 15 let. Rozsudek není pravomocný, obě strany si nechaly lhůtu na odvolání. ... Soudkyně Kamila Elsnicová označila jejich jednání za jednoznačný lynč. Během útoku prý útočníci chlapci řekli, že mu udělají to samé, co dělal Hitler cikánům. Po útoku nechali chlapce leţet na louce bez pomoci, ţivot mu zřejmě zachránilo jen to, ţe se dokázal doplazit zpátky na nádraţí do Bohosudova. Soudní znalec konstatoval, ţe pokud by chlapec nenašel pomoc do 3-6 hodin, tak by zřejmě zemřel.43 Chlapec udělal zásadní věc pro záchranu svého ţivota. Dostal se na veřejné místo, kde si ho někdo všiml. Jak tedy postupovat v podobných situacích? Co dělat před útokem a po něm? Pokud se chceme právně ohranit, musíme nejdříve rasistický útok přeţít či odvrátit? Jak postupovat při rasistickém útoku? Odpověď uvádí organizace Justýna na svém letáčku ,,Poslední záchrany“: Hrozí-li Vám bezprostřední nebezpečí, vyhledejte veřejné místo (obchod, poštu, lékárnu). Poţádejte o pomoc konkrétního člověka, pokud budete ţádat o pomoc anonymní skupinu lidí, pravděpodobnost, ţe Vám někdo pomůţe se zde sniţuje. Můţete kontaktovat policii na tísňové lince 158 nebo podat trestní oznámení, takové oznámení se jiţ nedá vzít zpět. Pokud jste byl/a zraněn/a, vyhledejte lékařskou pomoc a své zranění nechte zdokumentovat, pokud se později rozhodnete podat trestní oznámení, budete lékařskou zprávu potřebovat.

43

ČESKÁ TELEVIZE. ČT24: Soud poslal romského mladíka za rasistický útok na 10 let do vězení [online]. Praha, 2010 [cit. 2013-02-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/108200-soud-poslalromskeho-mladika-za-rasisticky-utok-na-10-let-do-vezeni/

43

Jako poškozený máte v trestním řízení právo: Činit návrhy na doplnění dokazování. Nahlíţet do spisu, vyjádřit se ve věci a účastnit se hlavního líčení. Nárokovat škodu způsobenou trestným činem včetně nemajetkové újmy. Na zastoupení zmozněncem a doprovod důvěrníka. Poţádat o utajení své totoţnosti a adresy z důvodu obavy o své zdraví, pokud takovou obavu máte, poţádejte o utajení jiţ během prvního kontaktu s policií (pokud jste současně svědkem). Být informován o propuštění/uprchnutí obviněného z vazby/výkonu trestu, musíte však o to poţádat.44

4.2 Snaha něco změnit peticemi Povaţuji za důleţité zmínit ve své práci jednu velkou organizaci, která by rozhodně něměla upadnout do zapomnění. Jde o Amnesty Internacional. Organizaci, která se snaţí pomoci sociálně znevýhodněným. Jedním z hlavních subjektů, kterým má být pomoc cílena, jsou Romové. Amnesty zvolila trochu jiný způsob, jak dostát sníţení diskriminace Romů, a to petičně. Petice má být následně adresována komisařce pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Redingové. Podpisy mají za cíl zajistit větší právo pro Romy, kteří jsou dle organizace nejen v ČR, ale v celé Evropě silně diskriminováni. Nejde o náhodu, nýbrţ důsledek rozšířené diskriminace a rasismu, kterým dnes Romové v Evropě čelí. Mnoho zemí EU selhává v uplatňování nejen mezinárodních standardů lidských práv, ale rovněţ antidiskriminační legislativy EU v praxi. Evropská komise má pravomoc, odpovědnost a povinnost zajistit, aby státy jednaly v souladu s touto legislativou a bojovaly proti diskriminaci, které dnes Romové čelí. Evropská unie je hrdá na to, ţe stojí na principech svobody, demokracie a respektu k lidským právům a základním svobodám. Toto tvrzení však bude vyznívat naprázdno, dokud budou milionům Romů – občanů EU – kvůli diskriminaci upírána základní lidská práva.45

44

Organizace justýna. Poradna právní pomoci: informační leták: http://www.in-ius.cz/, ©2010. Amnesty International: Zasaďte se o ukončení diskriminace. Podepište naši petici. [online]. 2012 [cit. 2013-0226]. Dostupné z: http://tadyated.amnesty.cz/petice 45

44

4.3 Romové jako největší terč rasismu v Evropě „Kdyţ Evropská unie vidí, ţe v naší zemi dochází k diskriminaci, musí něco udělat…Rumunsko vstoupilo do EU i s Romy a Maďary, s Ţidy a ostatními etniky, které v Rumunsku ţijí. Takţe i my – Romové – jsme součástí EU.“ 46 Klaudie, Cluj-Napoca, 2012 Amnesty Internacional se snaţí zajistit co největší právní ochranu Romům, kterých dle odhadů ţije na uzemí EU asi šest milionů. Z toho kaţdý druhý se podle Agentury EU stal za svůj ţivot obětí rasismu.

4.4 Antidiskriminační legislativa EU EU akceptovala zákony týkající se lidských práv. V roce 2000 například přijala směrnici, jeţ hovoří o rasové rovnosti, která má za úkol eliminovat a dokonce přímo zakázat rasovou diskriminaci. V této směrnici se dále píše, ţe člověk nesmí být dikskriminován na základě svého původu při získávvání zaměstnání, vzdělání apod. Tato směrnice je právně závazná norma, coţ znamená, ţe ji členské země Evropské unie musí zakomponovat do svých vnitrostáních zákonů. V roce 2009 nabyla v platnost Listina základních práv Evropské unie. Tato listina obsahuje mnoho práv a téţ zakazuje diskriminaci včetně práva na vzdělání a různé podpory, jako je třeba sociální podpora, podpora na bydlení apod. Také musí být respektována členskými zeměmi a institucemi. 47

4.5 Vlády EU chybují I kdyţ jsme si řekli, ţe existují zákony, které produkuje sama EU, i přesto se počet diskriminace na jejím uzemí nesniţuje, nepřispívá tomu ani častá chybovost jednotlivých členských států. Příkladem například můţe být italský ministr vnitra, který v roce 2008 prohlásil, ţe naprosto chápe domobrance, kteří útočí na Romy. Řekl, ţe ,,to se stává, ţe oni můţou za krádeţe dětí a ţe Rumuni zase páchají sexuální útoky“.

46

Amnesty International: Zasaďte se o ukončení diskriminace. Podepište naši petici. [online]. 2012 [cit. 2013-0226]. Dostupné z: http://tadyated.amnesty.cz/petice 47 http://tadyated.amnesty.cz/doc/zprava-ai-k-diskriminaci-romu-v-evrope.pdf

45

4.6 Jaké jsou vlastně pravomoci EU Evropská komise je vlastně ten orgán, jenţ má na starost sledování, zda-li je správně aplikované právo ve všech členských zemí EU včetně jiţ zmíněné směrnice o rasové rovnosti. Komise je téţ i orgánem, jenţ můţe zasáhnout proti členským státům, kteří neplní směrnice a porušují tak legislativu EU. V případě, ţe ani napomenutí či nařízení nebude státem akceptováno a následně aplikováno, můţe komise podat i ţalobu, kterou bude řešit Evropský soudní dvůr. EU má v kompetenci také podporování kandidátkých zemí. A tady se dostáváme k dalšímu problému. Částky, které se posílají do zemí, které mají statut kandidátské země, se často zneuţívají. Například v Srbsku poskytnuté finance ještě více posílily vystěhovávání Romů, ač to měly být příspěvky na romské bydlení.

4.7 Právní úpravy – výběr z legislativy týkající se rasismu  Zákon 189/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany

před diskriminací.Tato česká právní úprava je nad rámec evroských směrnic a díky tomu si zaslouţí velké uznání.  Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 133a, který obsahuje ustanovení

o přenesení důkazního břemene, pokud došlo ze strany ţalovaného k přímé nebo nepřímé diskriminaci.Dalším důleţitým bodem tohoto zákona je i moţnost zastupování se organizací, která se specializuje na oběti rasismu.  Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, neobsahuje samostatnou kapitolu pro rasově či

etnicky motivované trestné činy. Vedle trestných činů proti lidskosti, jichţ se lze dopustit jednáním rasově nebo etnicky motivovaným, obsahuje trestní zákoník skutkové podstaty, kdy rasová či etnická nesnášenlivost je pojmovým znakem těchto trestných činů. Např.: násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, a další.48  V

oblasti zaměstnanosti a sociálního zabezpečení došlo k implementaci

antidiskriminačních ustanovení odpovídající evropským směrnicím v následujících zákonech: zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zákon č. 443/2004 Sb.,

48

Evropská síť proti rasismu (ENAR): Právní úprava – výběr z legislativy týkající se rasismu [online]. 2013 [cit. 2013-02-27]. Dostupné z: http://tadyated.amnesty.cz/petice

46

o zaměstnanosti, zákon č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon).49  V oblasti přístupu k veřejným sluţbám, včetně bydlení, byl rámcově zmíněn princip

zákazu diskriminace. Nepřímo je zákaz diskriminace a propagace rasismu upravena v zákoně č. 231/2001 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání a v zákoně č. 40/1995Sb., o regulaci reklamy.50  Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, stanoví, ţe veřejný ochránce práv

působí ve věcech práva na rovné zacházení a ochraně před diskriminací.51 Závěrem této kapitoly bych chtěl říci, ţe existuje mnoho právních ochran, které jsou zakomponovány v legislativě EU, bohuţel však nejsou natolik známé a tak jednoduše dosaţitelné pro ,,obyčejného člověka“.

49

Tamtéţ. Tamtéţ. 51 Tamtéţ. 50

47

ZÁVĚR Je důleţité a zároveň nutné podotknout, ţe k tomuto tématu nelze přečíst jedna či dvě knihy. Autoři na sebe totiţ vzájemně odkazují a pro pochopení tématu rasismu a antisemitismus je dobré vědět, od kterého autora je lepší čerpat. Ve své práci jsem se hned od začátku snaţil zmapovat tématiku rasismu a antisemitismu, následně tak charakterizovat problematiku, dále typologii a obecně vymezit, co vlastně tyto pojmy znamenají. Nejvíce mě z teoretické části zaujala kapitola popírání ŠOA neboli holocaustu. Člověku nad tímto tématem zůstává rozum stát a ptá se, jak vlastně můţe vůbec někdo zpochybnit, ţe neexistoval nacismus a ţe Hitler byl pouze hodným pánem, za kterého rozhodovali jiní. Následovala praktická část. Zde bylo mým cílem poukázat na čtyři zástupce členských států Evrospké unie. Byly jimi Česká republika a Slovensko, které nás určitě zajímají uţ jen pro to, abychom dokázali srovnat s námi naše nejbliţší sousedy, a dále Německo a Polsko, které je zajímavé srovnávat jiţ kvůli výše zmiňovanému historickému hledisku, po druhé světové válce . Poslední kapitolu jsem věnoval právní ochraně proti rasismu a antisemitismu a abych lépe porozuměl problematice s ní spojené, chtěl jsem si projít organizace, jeţ v ČR poradenství poskytují osobně. Nadcházelo velké zklamání. Organizace nedokázaly poradit a někde byli zaměstnanci dokonce krajně nepříjemní. Dále jsem v této kapitole rozepsal, jak by se člověk měl chovat v případě, ţe se stal obětí. Poslední řádky jsem věnoval tomu, jak právní ochrana funguje na území Evropské unie a jak můţe zasahovat EU do vnitrostátních záleţitostí. Pokud shrnu cíl mé práce, pak teoretická část měla poskytnout informace potřebné k porozumění dané problematiky.V praktické části pak byly uvedeny konkrétní případy a jejich řešení, v závěru pak byly tyto informace převedeny zpět do všeobecné roviny, jak se v těchto situacích zachovat a jaké moţnosti právní ochrany se lze domoci na území ČR a Evropské unie.

48

BIBLIOGRAFICKÉ ODKAZY A CITACE DOKUMENTŮ Seznam pouţité literatury ABDALATI, Hammudah. Zaostřeno na islám. Praha: Ústředí muslimských obcí, 2010. ISBN 978–80-904373–6-4. BAHBOUH, CH., FLESSIG, R., RACZYŃSKI, R. Encyklopedie islámu. Brandýs nad Labem: Dar ibn Rusd, 2008. ISBN 978–80-86149–48-6. ČEJKA, Marek. Encyklopedie blízkovýchodního terorismu. Brno: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978–80-8702919–0. DANICS Štefan a Tomáš KAMÍN. Extremismus, rasismus a antisemitismus. Praha: Policejní akademie ČR, 2008. ISBN 978-80-7251-286-7. EMMERT, František. Holocaust. Brno: Computer Press, 2006. HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie. 4. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-807380-137-3. CHMELÍK, J. Symbolika extremistických hnutí. 1. vyd. Praha: Armex, 2000. 113 s. ISBN 80-86244-14-8. JANDA, R. Islám: náboţenství, historie a budoucnost. Brno: Jota, 2010. ISBN 978–80-7217– 628-1. JELLOUN, T. B. Tati, co je to rasismus? 1. vyd. Praha: Dauphin, 2004. 67 s. ISBN 80-7272049-X. KAMÍN, T. MACHALOVÁ, T. Kritika rasy a rasismu. 1. vyd. Adamov: MIKADA, 2003.173 s. ISBN 80-210-3275-8. KAMÍN, T., DANICS, Š. Extremismus, rasismus a antisemitismus. 2. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky, 2008. 154 s. ISBN 978-80-7251-286-7. KEPEL, G. Válka v srdci islámu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006, 295 str. ISBN 80-2461217-8 KLAPETEK, Martin. Muslimské organizace v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Brno: CDK, 2011. ISBN 978-80-7325-264-9. Kol. autorů. Coţe? Já, a rasista? Praha: Multikulturní centrum Praha, 2002. KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 5. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011. ISBN 978-807021-925-6.

49

KRYL Miroslav a kol. Rasismus, antisemitismus, holocaust. Brno: Vakát, 2011. ISBN 1081373-2011 LHOŤAN, Lukáš. Islám & islamismus v České republice. Pstruţí: Lukáš Lhoťan, 2011. ISBN 978-80-904932-1-6. MAITAH, Mansoor. (2010). Politická a ekonomická kultura islámu na Blízkém východě. Praha: Wolters Kluwer, 2010. ISBN 978-80-7357-589-2. MAREŠ, M. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno: Barrister & Principal, 2009. ISBN 80-210-2741-X. MENDL, Miloš. Dţihád. 2. vyd. Brno: Atlantis, 2010. ISBN 978-80-71058-316-0. Michael GRANT: Ţidé v římském světě. BB art: 2003. MIKOVÁ, Petra. Holocaust a jeho interpretace v současnosti. Brno, 2007. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. MÜLLER, Zdeněk. (2010). Islám a islamismus.Dilema náboţenství a politiky. Praha: ACADEMIA, 2010. ISBN 978-80-200-1818-2. NOVÁK, T. O předsudcích. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2002. 106 s. ISBN 80-7239-119-4. OSTŘANSKÝ, B. Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti. Praha: Libri, 2009. ISBN 978–80-7277–404-3. Petráčková, V. et al. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 834 s. ISBN 80-200-0982-5. RAICHOVÁ, I. (et al). Romové a nacionalismus. 1. vyd. Brno: MATPRINT, 2001. 247 s. ISBN 80-902476-9-5. REEBER, Michel. (2007). Islám. Brno: Kma, 2007. ISBN 978-80-7309-499-7. ŠIŠKOVÁ, T. (ed.) Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 200 s. ISBN 80-7178-648-9. ŠIŠKOVÁ, T. (ed.) Výchova k toleranci a proti rasismu. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 208 s. ISBN 80-7178-285-8. WOLF, J. Lidské rasy a rasismus v dějinách a současnosti. Člověk a jeho svět II. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2000. 223 s. ISBN 80-246-0099-4.

Seznam pouţitých internetových zdrojů 8. a 9. periodická zpráva o plnění závazků plynoucích z mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace. Romea.cz [online]. 2010, 8. a 9. [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://www.romea.cz/dokumenty/zprava_OSN_rasismus.pdf

50

Amnesty International: Zasaďte se o ukončení diskriminace. Podepište naši petici. [online]. 2012 [cit. 2013-02-26]. Dostupné z: http://tadyated.amnesty.cz/petice AMNESTY INTERNACIONAL. Zpráva Amnesty International k diskriminaci Romů v Evropě [online]. Praha, 2012 [cit. 2013-02-26]. Dostupné z: http://tadyated.amnesty.cz/doc/zprava-ai-k-diskriminaci-romu-v-evrope.pdf Boj proti rasismu, xenofobii a extremismu ve střední Evropě [online]. Organizace pro pomoc uprchlíkům, 2012[cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://docs.opu.cz/Brozura_extremismus_final_CZE_web.pdf Britské listy: Rasismus v zemích Evropské unie [online]. 2013 [cit. 2013-02-22]. ISSN 12131792. Dostupné z: http://www.britskelisty.cz/9712/19971222d.html#03 ČESKÁ TELEVIZE. ČT24: Soud poslal romského mladíka za rasistický útok na 10 let do vězení [online]. Praha, 2010 [cit. 2013-02-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/108200-soud-poslal-romskeho-mladika-zarasisticky-utok-na-10-let-do-vezeni/ Český statistický úřad.Sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. c 2009-2011, poslední revize 19. 2. 2012 [cit 2012-02-20]. Dostupné z: Encyclopedia Britannica: Antisemitismus [online]. 2013 [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.britannica.com/search?query=antisemitism Evropská síť proti rasismu (ENAR): Právní úprava – výběr z legislativy týkající se rasismu [online]. 2013 [cit. 2013-02-27]. Dostupné z: http://tadyated.amnesty.cz/petice Europortál.cz: Současné podoby antisemitismu: levicový a muslimský [online]. 2006 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://euportal.parlamentnilisty.cz/AddComment.aspx?ArtId=607&ParId=266 Grässler, B. New center to coordinate fight against right-wing extremism. 2011 [online]. [cit. 2013-02-25]. On line: . Holocaust.cz: Moderní antisemitismus [online]. 1999 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.holocaust.cz/cz/history/antisemitism/history/modern_antisemitism/modern_antise mitism Judaea: Antika [online]. 2004 [cit. 2013-02-27]. Dostupné z: http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1508 MINISTERSTVO VNITRA. ODBOR BEZPEČNOSTNÍ POLITIKY. Zpráva o extremismua projevech rasismu a xenofobie na území České republiky v roce 2011, vyhodnocení koncepce boje proti extremismu pro rok 2011 a koncepce boje proti extremismu pro rok 2012 [online]. Praha, 2012 [cit. 2013-02-25]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/extremismus-extremismusmaterial-pdf.aspx

51

NERUDA, Jan. Zvědavec.cz: Pro strach ţidovský [online]. 2004 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://www.zvedavec.org/klasika/2004/06/881-pro-strach-zidovsky.htm Union Minorities and Discrimination Survey. [online]. 2013 [cit. 2013-02-27]. Dostupné z WWW:. Vláda ČR: Menšiny [online]. 2011 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rnm/mensiny/narodnostni-mensiny15935/

52

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Výskyt rasismu v jednotlivých členských zemích EU

53

PŘÍLOHY Příloha A - Označení vězňů v koncentračních táborech

Zdroj: www.abc.history.cz

I

Příloha B - Slovenská předvolební kampaň zaměřená proti Romům

Zdroj: http://www.novinky.cz

Příloha C -Počet shromáţdění pravicových extremistů v daných měsících

Zdroj: http://www.mvcr.cz

II

Příloha E - Volně prodejná kniha Davida Irvinga, ve které popírá holocaust

Zdroj: www.aktualne.centrum.cz

III