Kniha Ester a antisemitismus

Kniha Ester a antisemitismus 1. Vznik Židovství 1.1. Státní útvar Židů prožíval od konce 8.století před občanským letopočtem zjevnou krizi. Její počátky můžeme vystopovat po smrti krále Šalomouna (konec 10.století př.o.l.), kdy se říše rozdělila na dvě království – severní Izraelské, reprezentované deseti kmeny a jižní Judské, které tvořila zbývající dvě pokolení – Juda a Benjamin. Severní říše se stala roku 722 obětí expanze Asyrské říše. Dobyvatelé původní obyvatelstvo odvleklo a místo nich usadili cizí populaci. Zde je počátek tzv. Samaritánů. Jižní Judské království se tak stává duchovním dědicem Izraele a tak se již mluví o judaismu – tedy česky o židovství. Judské království se těšilo svobodě jen relativně krátkou dobu. Posléze se stala obětí vzmáhající se Novobabylonské říše. Již od roku 598 jsou postupně odvlékáni do vyhnanství přední osobnosti Judska. V roce 586 je zničen jeruzalémský chrám a nastává definitivní konec formální judské samostatnosti. 2. Babylonská diaspora 2.1. V Babylónii nastává nová vývojová fáze židovství. Kterou můžeme shrnout do dvou oblastí 2.1.1.1. Za zničený chrám vzniká nový útvar synagoga, která postupně přebírá funkci chrámu a stává se centrem duchovního života Židů. 2.1.1.2. Právě v Babylónii vzniká redakce pozdějšího Tanachu nebo-li hebrejské Bible. Vystěhovalci si s sebou z domova v mnoha případech brali jen to nejcennější co měli a to byli posvátné svitky Zákona a proroků. 2.1.2. I po pádu Novobabylonské říše po roce 539 př.o.l. nevyužili mnozí možnosti se vrátit do svých domovů a trvale se usídlili v Babylónii. Zde později vznikají významné střediska vzdělanosti a důležité rabínské akdememie z nichž můžeme vzpomenout Nehardeu, Suru a Pumbeditu. Po mnoha staletích zde i vzniká konečná redakce babylonského Talmudu (respektive její babylonské verze a rozdíl od palestinské, kterou nazýváme Jeruzalémský Talmud). 3. Obsah a historicita knihy Ester 3.1. Kniha Ester nás zavádí do rozkvětu perské říše. Zde se dostáváme do menších potížích, kam děj umístit. Panovník, o kterém kniha Aster mluví je Achašveroš. Řecká Septuaginta mluví o Artaxerxovi. Dle historických bádání můžeme Achašveroše ztotožnit s králem Xerxem panoval v letech 484 – 465, kdy byl úkladně zavražděn. V obou případech je zde jistá potíž, jak vyplývá z textu: „Na hradě v Šúšanu byl jeden žid jménem Mordokaj, syn Jaíra, syna Šimeího, syna Kíšova, Benjamínec. Byl přestěhován z Jeruzaléma s přesídlenci, kteří byli přestěhování spolu s judským králem Jekonjášem, kterého přestěhoval babylónský král Nebúkadnesar. Vychovával Hadasu neboli Esteru, dceru svého strýce, protože neměla otce ani matku. Byla to dívka krásné postavy a půvabného vzhledu. Po smrti jejího otce a její matky ji Mordokaj přijal za dceru.“ Ester 2,5-7 „Když přišla řada na Esteru, dceru Abíchajila, strýce Mordokajova, kterou Mordokaj přijal za dceru, aby vešla ke králi, nežádala nic, než co řekl královský kleštěnec Hegaj, strážce žen. A Ester získala přízeň všech, kdo ji spatřili.“ v 15 Jestliže by byl Mordechaj odvlečen roku 597 do Babylonu jako nemluvně v době panování krále Xerxe by byl stařec již více jak sto dvacetiletý. Navíc otec Ester byl o generaci starší než Mordechaj. Septuaginta mluví o králi Artaxerxovi, což nás 1

posouvá do doby ještě mladší. V každém případě jsou údaje knihy ester více než důveryhodné, autor se vyznačuje znalostmi zvyků na dvoře perských králů. Zdánlivý rozpor v chronologii můžeme vysvětlit tím, že Mordechaj byl potomkem někoho, kdo byl v roce 597 odvlečen společně s judským králem Jekonjášem. Námitka, že historie nezná žádnou Xerxovu ženu jménem Ester, či Halasu můžeme odvysvětlit tím, že v harému orientálních despotů byly stovky ba tisíce žen. 3.2. V knize Ester se poprvé setkáváme s něčím co bychom mohli nazvat antisemitismus. Klíčovým veršem je ve třetí kapitole osmý verš: „Tu řekl Haman králi Achašveróšovi: "Je tu jakýsi lid, roztroušený a oddělený mezi národy po všech krajinách tvého království. Jejich zákony jsou odchylné od zákonů všech národů a zákony královskými se neřídí. Král z toho nemá žádný prospěch, když je trpí.“ Židovští vykladači vidí dlouhý řetěz nepřátel Izraele počínajíc Amalekem, přes Hamana a pokračujíc Hitlerem. O Hamanovi víme, že byl Agagovec. Pátrání po genealogii rodu k ničemu nevede. Bibličtí vykladači si píše povšimnuli podobnosti jména Agag a Gog. Gog je apokalyptický nepřítel, který se postaví v posledních dnech proti Izraeli. Numerická hodnoty „Gog v Magog“ je sedmdesát. Podle první knihy Mojžíšovy je sedmdesát národů, kteří se postaví v posledních dnech proti Izraeli. Sedmdesátým prvním národem je Izrael a sedmdesátým druhým je Mesiáš. 4. Svátky Purim a Chanuka 4.1. Svátek Purim je veselým až rozpustilým díkuvzdáním Bohu za záchranu životů. Je zajímavé, že v knize se ani jednou nevyskytuje Boží jméno JHVH a ani dokonce slovo Bůh (Elohim nebo El). Boží majestát je však skryt v názvu „Makom“ – místo ve čtvrté kapitole verši čtrnáctém: „Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud (hebrejsky Makom), ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato." hl'C'h;w> xw:r, taZOh; t[eB' yviyrIx]T; vrex]h-; ~ai yKi 14

WdbeaTo %ybia-' tybeW T.a;w> rxea; ~AqM'mi ~ydIWhY>l; dAm[]y: `tWkl.M;l; T.[;G:hi tazOK' t[el-. ~ai [;deAy umis 4.2. Kniha Ester je i výpovědí o nesčetných pogromech, které se v minulosti proti Židům odehrály. Černá nit se vine od Amaleka přes Hamana až po Hitlera. • Byl jeden architekt a ten nechal postavit,dům.Nebyl to hned nějak obyčejný dům, ale celý komplex budov, jehož součástí byly rozsáhlé nemovitosti zahrad, polí a lesů, aby nájemníci měli z čeho žít. Tento architekt, stavitel a zároveň majitel uzavřel s nájemníky smlouvu. Určil domovníka, který měl vybírat nájemné a z vybraných peněz o dům pečovat, starat se o jeho údržbu a připomínat ostatním nájemníkům podmínky pronájemní smlouvy a vybízet všechny ostatní aby je dodržovali. Ale jak už to na tom světě chodí, lidé přesali respektovat všechny zásady, v domě a jeho okolí zavládl zákon džungle. Přestali domovníkovi odvádět nájemné a ten neměl z čeho dům udržovat. Stavba začala postupně chátrat, střecha byla na spadnutí a děravá, okna vysklené,padala omítka; do mnohých bytů byla přerušena dodávka elektřiny a vody. Zahrada a pole postupně pustly a zarůstaly plevelem. V tomto dome žije celkem: - 52 žen, - 48 mužů - 30 příslušníků bílé rasy -70 příslušníků jiných ras - 30 křesťanů -70 příslušníků jiného vyznání - 6 lidí si činí nárok na veškerý majetek

2

- 80 lidí žije v domě bez základního vybavení - 70 lidí by neumí číst - 50 lidí by trpělo podvýživou - 1 by umírá hladem - 1 žena je těhotná - pouze dva lidé vlastní počítač. Když bylo nejhůř, tak hledali viníka. A jak už to bývá nehledali chybu u sebe ale ve správci. Kdyby byl co k čemu, tak by něco takového nedopustil. mnozí šli ve svých úvahách ještě dále. Obviňovali přímo majitele, že nesjedná pořádek a nechá věcem volný průběh. A nějak zapomínali na podmínky nájemní smlouvy, které jasnou a zřetelnou řečí určovaly podmínky. • Udržovat dobré sousedské vztahy • Starat se o dům a přilehlé nemovitosti • Zachovat povědomí, že nejsou majiteli, ale jen pouhými nájemníky a dříve či později se budou muset majiteli zodpovídat.

5. poslední přednacistický pogrom V Holešově v noci z 3. na 4. prosince 1918 Můžeme vystopovat čtyři příčiny holešovského pogromu 5.1. Ekonomické příčiny 5.1.1. První světová válka způsobila zbídačení naprosté většiny městského obyvatelstva. Přídělový systém byl přímo výsměchem lidským potřebám. Průměrný občan měl za týden nárok na čtvrt kilogramu mouky, čtvrt kilogramu masa a jeden a půl kilogramu brambor. Toto množství by sotva stačilo na jeden den, natož tak na týden! Kvetl černý obchod, ceny neuvěřitelně rostly směrem nahoru. Kdo neměl na venkově nějaké známé, rychle se dostal do existenčních potíží. 5.2. Rasové 5.2.1. Židům bylo neustále vytýkáno, že inklinují k německé části obyvatelstva, že jejich jazykem je němčina. Byl v tom viděn jak nedostatek vlastenectví, tak i neustálé podezírání, že jsou kolaboranty a donašeči nenáviděného vládnoucího rakousko-uherského systému. Z objektivního hlediska, Židé neměli jediný důvod se cítit jako čeští vlastenci. Nálada české populace Předlitavska byla víc než antisemitistická. Vzpomeňme hilsneriádu. Stejně tak i Židé v minulosti byli loajální k vládnoucí habsburské monarchii. Viděli v ní jistoty, určité právní zakotvení. To bylo české části obyvatelstva trnem v oku. 5.3. Náboženské. Po celou dobu, kdy Židé žili v křesťanských zemích, tak byli neustále obviňování, z bohovraždy, ba dokonce z takových absurdit jako např. že vraždí mladé dívky, aby jejich krev mohli přidávat do macesového těsta. Situaci Židů výstižně charakterizoval Václav Havel: 5.3.1. „Přemýšlím o tom, co to znamená, že Židé jsou vyvolený národ. A napadá mne, že to mimo jiné může znamenat i toto: lidé si je zvolili za svého obětního beránka či zástupnou oběť. Vědomi si své malosti, průměrnosti a nedostačivosti, trýzněni zoufalým pocitem nedostatečného sebepotvrzení, permanentně zklamáni světem i sami sebou, štváni běsem svých komplexů a neschopni unést své existenciální hoře, potřebovali si nalézt viníka, do něhož by lokalizovali vinu za své neštěstí, za svou ubohost, za svůj neúspěch. Z toho vznikl antisemitismus.“ Roš chodeš 11/1991

3

5.3.2. „ I kdyby Mojžíšova Tóra a Talmud nebyly ničím víc než dílem lidí, pořád představují nejmocnější hráz proti hříchu. Talmudský Žid nezabíjí. Neúčastní se divokých orgií. Nemusíte se ho bát v lese či na opuštěné silnici. Nenosí u sebe zbraň. Nevymýšlí, jak se dostat do tvého domu, když jsi pryč, a vyspat se s tvojí ženou. Nemá touhu zneuctít tvou dceru. I když nepřijal křesťanství, nastavuje svou druhou tvář po dva tisíce let, zatímco ti, kdo hlásají křesťanskou lásku, mu vyškubávají vousy i s kusy tváře. Takový talmudský Žid nepáchá násilí na žádné rase, třídě či jiné skupině lidí. Chce si pouze vydělat na živobytí, vychovat děti a děti svých dětí, aby následovaly cestu Tóry a Šulchan aru-chu. Chce vychovat cudné dcery a žádné děvky. Nepotřebuje moderní literaturu, divadlo, akty. Nemění své názory každé pondělí a čtvrtek.“ Singer Kajícník str.32 5.3.3. „Knihy, ano, jejich Knihy. Neměli stát, který by je sdružoval, neměli zemi ani krále, ani společnou životní formu. Jestliže přesto tvořili jeden celek, byli-li přesto sjednoceni více než ostatní národy země, byla to Kniha, která je slučovala. Ve všech židech, hnědých, bílých, černých, žlutých, velikých i malých, nádherných i rozedraných, bezbožných i zbožných, ať proseděli a prosnili svůj život v tichých světničkách, nebo honosně projížděli zemí v pestrém, zlatém víru: ve všech bylo hluboce zakořeněno učení Knihy. Rozmanitý je svět a marný jako honba za větrem; jeden však a jediný je bůh Izraele, skutečno, nadskutečno, Jahve. Mnohdy jim ovšem život toto učení přehlušil, ale vězelo v každém z nich a ozývalo se ve chvílích, kdy se vraceli sami k sobě, kdy jejich život vrcholil, ozývalo se, když umírali, a pouto, které je všecky spojovalo, bylo toto slovo. Ovíjeli si je modlitebními řemínky kolem čela a srdce, připevňovali je na dveře, začínali jím svůj den a jím jej končili; to bylo první slovo, jemuž učili kojence, a umírající dochroptěl s tímto slovem na rtech. Z tohoto slova Čerpali sílu, aby mohli překonat tolikerou trýzeň1 své cesty. Usmívali se, bledí a ukrytí, moci Edomitů, jejich běsněni a šílenství jejich života a shonu. Všechno to pomíjelo; zůstávalo jen slovo.Nosili s sebou Knihu po dvě tisíciletí. Byla jejich národem, státem, vlastí, dědictvím a majetkem. Skrze ně se dostala ke všem národům světa a všecky národy se k ní hlásily. Avšak jedinými zákonitými vlastníky, badateli a opatrovníky byli toliko oni. Šest set sedmačtyřicet tisíc tři sta devatenáct písmen měla Kniha. Každé písmeno bylo spočítáno a zváženo, zkoumáno a poznáno. Každé písmeno bylo zaplaceno životy, tisíce lidí snesly mučení a smrt pro každé písmeno. Tato Kniha patřila toliko jim. A židé ve svých modlitebnách o největších svých svátcích volali, vyznávali, pyšní, hrdě si vykračující, i malí, utlačení, shrbení: nemáme nic než Knihu.“ Lion Feuchtwanger Žid Süss , Státní nakladatelství krásné literatury Praha 1964 str.179 - 180 5.4. Krevní msta I když to na mentalitu malého městečka na pomezí Valašska a Hané vypadá nepravděpodobné, tak zde mohlo sehrát něco, co bychom mohli označit jako krevní msta. 21.října 1899 se ve značně podruženém stavu vraceli z hostince čtyři holešovští občané. Šli do židovské čtvrti se zjevným úmyslem tam vyprovokovat nějakou výtržnost. I když bylo po havdale a šabat skončil byli židovští občané citliví na různé pokusy narušit noční klid. Proto se úkolu zjednat pořádek ujala židovská domobrana včele se starostou samostatné židovské politické obce Salomonem Zwilingerem. Jedním z nich byl Hugo Gratzer. Následná potyčka způsobila zranění jednoho s narušitelů. Následujícího dne se na holešovském náměstí ses shromáždilo několik set lidí. Dle oficiálních zdrojů byl jejich počet 1500 demonstrativně prošli židovskou čtvrtí. Když se vraceli zpět na náměstí v místech někdejší židovské brány se jim do cesty postavil kordon četníků. Po

4

následné střelbě do davu byli na místě dva mrtví z toho jedna žena. Další zraněný zemřel téže noci. Při pohřbu těchto obětí byl vojáky zabit další mladík. Je zajímavé, že pogrom, který se uskutečnil téměř po dvaceti letech si vyžádal dvě oběti. První obětí byl četař Heřman Grünbaum, který se se zbraní v ruce postavil na odpor agresorů. A právě druhou obětí byl onen někdejší člen židovské domobrany Hugo Gratzer, který byl zastřelen v knihovně svého otce, před jeho zraky neznámým pachatelem během drancování. Holešovský pogrom z 3.a 4.prosince 1918 byl ve skutečnosti vojenskou akcí, dopředu připravenou, organizovanou. V noci 3.prosince 1918 bylo přerušeno telegrafní a telefonní spojení s okolním světem, četníci byli paralyzováni drancujícími vojáky. Tento důmyslný zásah proti židovskému obyvatelstvu Holešova provedli navrátilci z fronty, kteří byli z Moravské Ostravy převeleni do Kroměříže. V Holešově se k nim přidala posádka, jejímž úkolem bylo střežit nádvoří. Vlastní drancování začalo po 22.hodině v úterý 3.prosince. Obětmi této akce, která spíš připomíná loupení armády na dobytém území, byli výhradně židovské domy, obchody a výrobny. Nežidovští obyvatelé Holešova dali do oken smluvené znamení hořící svíce. Tím si zajistili, že se jim drancující dav vyhnul. Vyloupeny nebyly jen potraviny, cennosti, šperky, ale také nábytek a vybavení domů. Následující den byla totiž středa, kdy se konal tradiční trh. Je zajímavé, že již v noci byli trhovci v Holešově a na povozech odváželi naloupené zboží. Pořádek udělalo ve středu ráno povolané vojsko. Následoval proces, vynesené rozsudky byly víc než mírné. Celkově to vyšumělo do ztracena.

5