1. 8. 2016
Vydává město Horní Jelení
Číslo 7/XXII
Foto: © Aleš Mádr
Z obsahu •• Roztančené náměstí •• 2. běh XX. sezóny ČHTM •• Rozhovor s Ing. Josefem Kušičkou •• Nová sezóna fotbalových utkání začíná
Cena 10,– Kč
2
JELENSKÉ LISTY
Číslo 7/XXII
... co se dělo v červenci. Foto: 4x © Aleš Mádr
XX. ročník ČHTM, 1. běh
Z vystoupení CVČ
Foto: 2x J. Kušička
Foto: archiv Paprsku
Foto: 2x J. Čermáková
Účastníci paprskového letního tábora
Skautský tábor
JELENSKÉ LISTY
Úvodník Už jste jistě zvědaví, co se tentokrát dočtete. Ne, ne žádné okurky. Začneme tím, zda se starosta Petr Tupec chystá, či nechystá na Jamajku. Nové náměstí je třeba si řádně užít. Roztančené hasičské posvícení nabídne přehlídku hasičských hadic a svalů v akci a k tomu muziky jak na Woodstocku. Samozřejmě srdcem listů jsou a musejí být 20. narozeniny projektu, který již Horní Jelení v hudebním světě značně proslavil. Naleznete zde zprávy z prvního běhu, pozvání na běh druhý a roz-
Zeptali jsme se starosty Město Horní Jelení má od prosince 2015 schválený „Strategický rozvojový dokument města Horní Jelení pro období let 2016 – 2021“. Co je jeho obsahem? Ano, je to pravda. Jedná se o soubor dat o katastru města Horní Jelení a Dolní Jelení, který hodnotí dosavadní vývoj města ve stanovených úkolech z roku 1997, kdy zastupitelé tehdy ještě obce Horní Jelení přijali dokument pod názvem PRV – Program rozvoje vesnice. Ten prakticky specifikoval nejdůležitější potřeby obce a cíle, kterých by chtěla obec dosáhnout do určitého data. Vše bylo směřováno k opěvovaným dotacím z EU, protože bez strategického rozvojového dokumentu můžete na podávání žádostí dnes už o jakékoli finanční prostředky zapomenout. Je to jedno z dalších byrokratických rozhodnutí, které eliminuje okruh žadatelů o dotace. Dnes, když podáváme žádost o grant, dotaci, tak povinnou přílohou je ověřená kopie usnesení zastupitelstva, kdy jsme schválili právě onen jmenovaný strategický dokument. Pak už jen stačí zdržovací taktika a pozdní, oproti původně plánovanému termínu, zveřejnění výzvy a aby jste neměli ve svém strategickém dokumentu nějaký podstatný argument, proč nějaký konkrétní krok chcete učinit, a jednoduše smůla, končíte. A než pak svoláte zastupitele, doplníte svůj strategický dokument, tak již uplyne lhůta pro podávání žádostí o dotace. Následně se v médiích dočtete, že peněz je dost, ale žadatelé jsou nepřipraveni. Přeložím do lépe pochopitelného jazyka: nejvyšší politická sféra je schopná zajistit peníze na cokoli, ale my dole, kteří sice víme, co potřebujeme, kde jsou naše hlavní priority rozvoje obcí, jsme absolutně neschopní. Protože sice umíme nějaký cíl stanovit, umíme vytvořit projektové dokumentace, umíme zajistit patřičná stavební povolení, pochopení sousedů, občanů pro daný projekt, zastupitelé jsou ochotni na projekt vyčlenit prostředky na spolufinancování, které doloží schváleným rozpočtem ale důsledkem finálního neúspěchu je, že jsme nedostatečně popsali důvod potřeby ve strategickém rozvojovém dokumentu. Když se pak dočtete podobně popsané zdůvodnění zamítnutí žádosti, máte chuť vypnout počítač, jít domů, zabalit si baťoh, rozloučit se všemi přáteli, rodinou, zaplatit si letenku na Jamajku, tam si sednout s banánem v ruce někam na stadion a tleskat Usainovi St. Leo Boltovi při jeho excelentních stovkách a dvoustovkách a přesvědčovat sám sebe, že existuje ještě nějaké vydané úsilí, které má smysl. Ale zpátky k našemu nově zpracovanému strategickému dokumentu města Horní Jelení. Nejde opět o nic jiného než o popis současného stavu města a okolí, ale především, o detailnější popis specifických cílů města na období let 2016 – 2021. Dokument obsahuje šest opatření, která jsou: infrastruktura technická a dopravní, občanská vybavenost a společenský život v obci, zaměstna-
3
hovor s ředitelem Českého hudebního tábora mládeže, Ing. Josefem Kušičkou. Pro technicky přemýšlející zvídavce napsal Vlasta Martínek o tom, jak nelehké je vyrobit kachel. Víno se snoubí s jídlem a láska jak známo prochází žaludkem. Třešňová krumble. Kdo neochutnal, neuvěří. Na závěr listů hlásí tabulka podzimního rozpisu zápasů AFK, že nová sezóna se vykopává již 14. 8.! Děkujeme za vaši stálou čtenářskou přízeň i příspěvky. Z redakce Barbora Mádrová a Jan Jindra nost, životní prostředí a péče o něj, strategické plánování, tvorba územně analytických podkladů, plánování a předcházení rizik a na konec cestovní ruch a turistika. S vědomím toho, že hodnotitelé našich žádostí mimo jiné posuzují i finanční reálnost našich projektů a cílů, stanovili jsme jen ty nejdůležitější priority s tím, že budeme raději každý rok provádět průběžné.
Město plánuje cyklostezku mezi Horním a Dolním Jelení, v jaké fázi se projekt nachází? Začnu od začátku. Na projekt máme peníze ve schváleném rozpočtu, máme zajištěnou projekční a inženýrskou kancelář. Máme detailně zmapované území, veškerá geodetická zaměření. Víme, kam podat žádost o dotace. Územní plán města eviduje cyklostezku jako veřejně prospěšnou stavbu pro účely vydávání územního rozhodnutí. Vyřešily se nejpalčivější úseky vedení cyklostezky – přemostění toku Čermná za sběrným dvorem, který byl, ač se to někomu nemusí zdát projekční záludností se vším všudy. Totiž, ono toto vyústění odlehčovací kanalizace do toku Čermná, je ještě prošpikováno dalšími inženýrskými sítěmi. Na těch osmi metrech délkových, mezi plotem sběrného dvora a silnicí třetí třídy na Dolní Jelení, se totiž nachází betonová kanalizační výpusť o průměru 80 cm, tlaková kanalizace, středotlaké vedení plynovodu, telekomunikační optický kabel a ještě je zde plánováno umístění druhého kanalizačního odlehčovacího systému. Když si pak uvědomíte všechny odstupové vzdálenosti cyklostezky od všech jmenovaných inženýrských sítí a ještě potřebu založení základů pro samotné přemostění, tak se pak ani nedivím, kolik času jsme strávili v kopřivách za sběrným dvorem. Máme již vyřešenou třetinu námi nevlastněných pozemků, potřebných pro stavbu. Musím poděkovat panu Helerovi z Dolního Jelení, který chápe potřebu bezpečnosti všech a hlavně dětí, kteří se pohybují mezi Horním a Dolním Jelení a ustoupil s plotem, abychom se dostali k lepšímu napojení na místní komunikaci. Jednali jsme s panem Pražákem z Hráze, se kterým jsme došli ke kompromisu a technickému řešení, rovněž děkuji i jemu. Dalo by se říci, co může být na takové jednoduché stavbě ještě za problém. Jelikož se jedná o prázdninové číslo Jelenských listů, povyprávím ještě příběh, který připomíná pohádku O slepičce a kohoutkovi. Přesuňme se v našem vyprávění k Dolnímu Jelení, tedy přesně řečeno na mostek před Dolním Jelení Když už si myslíte, že vás nic nemůže zaskočit při plánování cyklostezky, zajišťujete společně s projektanty vyjádření správců inženýrských sítí a jste v situaci, kdy již máte všechna patřičná vyjádření, jen jedno se vám opozdí, a to z Lesů ČR, správy toků. Ty totiž zjistily, že ještě v „předlistopadovém“ období na tomto potoku Čermná státní podnik lesů postavil stavbu na pozemku města Horní Jelení, kterou je vyhloubení koryta potoku. Toto koryto je dnes ze dvou třetin zanesené, zarostlé, nikdo se o něho nestará, ale eviduje ho. Dokonce tato stavba byla převedena na Pozemkový fond, který se musí vyjádřit z pozice evidujícího tuto „stavbu“. Do teď je to vše zcela logické a pochopitelné. Jenže, jak vám to vyjádření nepřichází, vyrazíte mu
Z radnice
Číslo 7/XXII
Krátké zprávy
4
JELENSKÉ LISTY
naproti. Na pozemkovém fondu jsem se dozvěděl, že chápou banalitní pohled na celou věc a důležitost našeho záměru, ale krajská pobočka je málo kompetentní k vyjádření a podmínkám pro stavbu. Proto naše žádost o stanovisko putuje do Prahy, kde o zarostlém korytě potoku Čermná, vědí přeci více. Takže další prodlení, další dva měsíce čekání s tím, že si s největší pravděpodobností budeme muset kousek té stavby – díry v našem pozemku – koryta odkoupit dle ceny stanovené znalcem. Když se pak dozvíte ještě, že s největší pravděpodobností bude muset být stavba koryta - díra - v pozemku města Horní Jelení převedena na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, ten pak bude zjišťovat potřebnost, či nepotřebnost stavby koryta a možnost prodeje, případně ještě bezúplatného převodu na město Horní Jelení, to se vám chce opravdu již sedět s tím banánem v ruce a koukat na Bolta. Stavba koryta dokáže stavbu cyklostezky odsunout o jeden rok a ani nemrknete. Vydrželi jsme jiné nesmysly, proto nás další nemohou již rozhodit. Přeji všem krásné prázdniny. Za odpovědi děkujeme starostovi města, Petru Tupcovi.
Veřejná vyhláška Městský úřad upozorňuje na veřejnou vyhlášku hromadného předpisného seznamu Upozorňujeme občany, kteří doposud neuhradili místní poplatek za odpady (celý název dle zákona je „místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů“), že bude vyvěšena na úřední desce veřejná vyhláška, týkající se hromadného předpisného seznamu. Veřejná vyhláška bude vyvěšena po dobu 30-ti dnů, v období od 1. 8. 2016 do 31. 8. 2016. V této době bude hromadný předpisný seznam k nahlédnutí u správce poplatku na městském úřadě, kancelář č.1. Při nahlédnutí do hromadného podpisného seznamu jsou poplatníkovi zpřístupněny pouze údaje, týkající se jeho osoby. Po uplynutí 30 dne od zveřejnění veřejnou vyhláškou se považuje hromadný předpisný seznam za doručený. Lenka Benešová referentka
Číslo 7/XXII
Svoz odpadu V měsíci srpnu bude svoz odpadu probíhat v tyto úterky: komunální odpad: 2., 16., 30. 8 2016 bioodpad: 9. a 23. 8. 2016
Roztančené náměstí Rok se sešel s rokem a opět se blíží posvícení. Po roční pauze si Vás hornojelenští hasiči dovolují pozvat na tradiční „roztančené náměstí“ na Horním Jelení. Ve spolupráci s Městem Horní Jelení a za vydatné finanční podpory firem Huck CZ, s.r.o., Horní Jelení, Půjčovna stavebních Foto: © Aleš Mádr strojů, autodoprava a zemní práce Slavomil Bachura a Emise Holice Aleš Matoušek pořádáme posvícenskou veselici spojenou s oslavami hasičského výročí založení našeho sboru. Akce se odehraje v sobotu, 27. srpna na našem novém náměstí. Zahájíme ve 14.00 ukázkami hasičské techniky a umění jak hasičů profesionálních tak i dobrovolných. Opět vám budou předvedeny některé novinky, které na našem náměstí ještě nebyly. A jak je na našich oslavách tradicí, všechnu techniku uvidíte v akci. Od 16.30 zahraje dechovka z Holic od 18.00 kapela „Four in van“ z Horního Jelení. Program bude pokračovat ve 20.30 vystoupením skupiny „ABBA rock show“, která vám ve dvou blocích nejen zahraje, ale i předvede největší hity švédské skupiny ABBA. Vyvrcholení programu si pak užijí milovníci české rockové muziky. Vystoupí oficiální revival Kabátů – „VaŤák“ a oblaží vaše uši říznou muzikou. Po celé odpoledne a večer se budete moci občerstvovat tradičními pochutinami od hasičů. Přijďte si do pěkného prostředí nového náměstí užít trochu zábavy. František Cach velitel hasičů
Úspora emisí
Program koncertů ČHTM
Město Horní Jelení obdrželo osvědčení o úspoře emisí za rok 2015, ve kterém je uvedeno, že za minulý rok bylo uspořeno 153,826 tun CO2, a to díky rozvoji a provozu systému tříděného sběru a recyklace.
RZ Radost
Spoj v Jaroslavi Pardubický kraj, odbor dopravy, odd. dopravní obslužnosti, zastoupené Ing. Martinem Prouzou, zaslalo návrh řešení opakovaného nenavazování spojů na lince 680800 ČSAD Ústí nad Orlicí. Spoj vyjíždí z Litomyšle přes obec Hrušová, pokračuje dále ve směru Vysoké Mýto, Zámrsk, Jaroslav. Studenti, kteří tímto spojem cestují na Jelení, však nemají navazující spoj Spoj č. 680800/3(Litomyšl – Holice je v provozu pouze ve dnech školního vyučování. Od opravných změn (28. 8. 2016) bude spoj č. 650614/5 do Horního Jelení (odj. z Jaroslavi ve 13:57) vyčkávat v Jaroslavi delší dobu, tj 10 min. Uspíšení spoje 680800/3 není možné z důvodu konce školního vyučování ve Vysokém Mýtě. Od hlavních změn jízdních řádů 11. 12. 2016 bude odjezd spoje č. 650614/5 opožděn o 8 min. s odjezdem ve 14:05 z Jaroslavi a povinnou čekací dobou 5 min.
(pokud není uvedeno jinak), vstupné dobrovolné. pondělí 1. 8.
v 19:30 Vystoupení učitelů a vedoucích
úterý 2.8. v 19:30 Představení nástrojových sekcí (hous le, hoboj, klarinet, klavír, vyšší žestě, kytara, bicí,…) středa 3.8. v 19:30 Koncert pro radost I - vystoupení hlavních oborů ČHTM čtvrtek 4.8. v 16:00 Vystoupení studentů ČHTM (Domov Simeon, Horní Jelení) v 19:30 Představení nástrojových sekcí (vio loncello, kontrabas, př. flétna, fagot, nízké žestě, saxofony, klavír,…) pátek 5.8.
v 19:30 Big Band vedoucích ČHTM
sobota 6.8.
Závěrečná vystoupení studentů 2. běhu 9:30 Kytarový soubor 10:30 Klavírní koncert 11:30 Divadlo 14:00 Jazz Band a Symfonické orchestry
JELENSKÉ LISTY
Vzpomínky na Josefa Janebu Foto: archiv B. Novotného
(druhé pokračování) Po úmrtí pradědečka v roce 1902 si dědeček zažádal o zplnoletnění a převedení živnosti na své jméno, i s udělením mistrovského titulu. Místní společenství výrobních živností žádost odsouhlasilo až v roce 1904, živnost formálně vedla prababička Barbora rozená Sequardová. Dědeček se v roce 1905 oženil s Emilií Šafaříkovou, dcerou Antonína, obchodníka a hostinského v Dašicích. V roce 1906 se narodila moje maminka Libuše a do domácnosti ještě přibyl bernardýn Barryk, se kterým dědeček zajížděl do Vysokého Mýta pro tvrdé řezivo, Blažkova pila na Jelení ho neprodukovala. Maminka ráda vzpomínala na projížďky na Barrykovi. Doma pokračovala přestavba dílny, byl zakoupen stabilní spalovací motor Slavia 3,5 HP s vodním chlazením a pekštajnovým zapalováním (odtrhovým). V zimě se voda musela vypouštět. Výfuk byl vyveden trubkou pod střechu. Zeď mezi prádelnou a dílnou se musela vybourat, aby „švungrát“ prošel do dílny. Transmise ¢ 30 mm o délce cca 4 metry byla na kluzných ložiscích zavěšených na stropních trámech a na ni byly nasazeny dřevěné řemenice různých průměrů pro jednotlivé stroje. Kde se tyto řemenice soustružily, mi není známo. Prvním strojem byla pásová pila, situovaná u malé dílny. Byl to krásný a dobrý stroj s kotouči ¢ 800 mm. Náhon bylo možno přerušit přesunutím hnacího řemene na volnoběžné kolo. Na pile bylo možno řezat i půlky horních a spodních kontrabasových desek, jakož i polotovary pro basové luby. Německé pásy různé jemnosti se brousily ručně pilníkem a v případě přetržení se letovaly autogenem v přípravku u zámečníků. V roce 1908 se narodila teta Marie. Do výrobního programu přibyly tamburašské nástroje, 1. a 2. brač a berde, které se prodávaly převážně v Pardubicích. Tam si prababička na dědečkovo jméno otevřela prodejnu a opravnu hudebních nástrojů. Opravy se realizovaly na Jelení. Procházkova autobusová linka ještě neexistovala, nástroje se převážely vlakem do Zámrsku a na Jelení „per pedes apostolorum“. Druhým strojem byla cirkulárka s odklopným stolem, situovaná vpravo od uličky u zdi do prádelny. Po odklopení stolu byl přístup k frézovacímu vřetenu „cinkovačky“ umožňujícímu zhotovení „cinků“ na drobnějších dílcích, např. na skříňkách pro kávomlýnky, jejichž výroba se úspěšně rozbíhala. Třetím strojem byla dlabačka-vyvrtávačka s horizontálním vřetenem švédské výroby, na které se pěkně pracovalo. Byla vpravo za cirkulárkou. Čtvrtýnm strojem byla kombinovaná hoblovačka v provedení „abrichtka – tloušťkovačka“ pro šířku 12 palců, se čtyřhranným hřídelem. Při pečlivém nastavení a obtáhnutí nožů pracovala výborně. Byla vlevo přes uličku od cirkulárky. Do roku 1910 složil dědeček státní zkoušky ze hry na housle i na violoncello a začal vyučovat hru na tyto nástroje. Žáci k němu docházeli. V roce 1911 se narodila druhá teta Jarmila. Dědečkovo doufání, že třetím potomkem bude syn, vzalo za své. V dílně bylo dost práce díky přibývajícím objednávkám na kávomlýnky, ke
5
kterým se „železo“ nakupovalo. Vzrůstal zájem i o tamburašské nástroje, ale schylovalo se k 1. světové válce. Po jejím vypuknutí byl dědeček brzo povolán do pole díky tomu, že byl evidován jako sokol a „pansláv“. Jeho první frontou byla Bosna-Hercegovina, kde navázal řadu slovanských známostí, hlavně s bratry z Černé Hory. Odtud si přivezl 3 skleničky tabákových semínek, které přišly „ku cti“ až za 2. světové války. Datum jeho převelení do Haliče neznám, v bojích tam byl Rusy zajat. Byl internován v lágru poblíž Kyjeva. Prostřednictvím Červeného kříže navázal občasný písemný styk s babičkou. Při práci v lese utrpěl hlubokou tržnou ránu na levém lýtku, která si vyžádala převoz do vojenské nemocnice v Kyjevě. Babička hned zahájila snahu o dědečkovu repatriaci. Jelenský lékař Josef Černohorský ji instruoval, že opatrné zaprašování rány strychninem zpomalí hojení a stav dědečka může přispět k repatriaci. Pošta Červeného kříže se sice nepečetila, ale prohlížející jen prohmatal obálku, zda neobsahuje tvrdé předměty. Babička strychnin dávala mezi obálku a její hedvábnou vložku. Děda dvakrát týdně v noci odkryl obvaz, pomocí ouška jehly poprášil ránu a zase ji přikryl. Ve dne dědečkovi ošetřující lékař (houslista) donášel hudební nástroje vyžadující opravu. Nářadí půjčoval od kyjevského houslaře. Čas tím rychleji ubíhal. Babičce v korespondenci ohledně repatriace pomáhali i lékaři z nemocnice ve Vysokém Mýtě, jejich jména už jsou neznámá. Konečně na jaře 1917 se repatriace povedla, dědeček byl ve Vysokém Mýtě. V ošetřování rány se pokračovalo tak jako v Kyjevě, co kdyby si c.k. revizní lékař usmyslel ránu zkontrolovat? Dědeček již vesele běhal, dostával propustky „na zotavenou“. V sobotu v poledne mašíroval na Jelení, v neděli odpoledne zas do Vysokého Mýta. Babička i dcery měly radost, když se po několika letech vrátil manžel a táta. Když odešel do války, musela babička řešit existenční problémy. V dílně zůstal pouze pan Krejčík a ani pro něho nebyl dostatek práce. Pardubická prodejna též neměla na růžích ustláno. Na radu prababičky Barbory, která si našla živobytí jako kuchařka ve Studentském útulku v Kostelci nad Orlicí, si otevřela v paralelním domku (bývalé řezárně) prodejnu – konzum, kde prodávala sůl, mouku, cukr, petrolej a drobné galanterní zboží. Na zahrádce se pěstovaly brambory a domácí zelenina. Na nuzné živobytí to jakž takž stačilo, ale jak dále? Babička se snažila po nocích vyšívat, osvětlovací karbid byl drahý i lidé neměli na parádu mnoho peněz. Po demobilizaci v roce 1918 se dědeček vrátil domů, placené práce bylo málo a na kulturu také nebylo. Dědečkův zdravotní stav nebyl dobrý, doktor Černohorský mu řekl doslovně: „Josef, jestli nechceš chcípnout na tuberu, musíš sám sežrat celé prase!“ Sehnal se tedy čuník a začal se vykrmovat. Na jaře 1919 byla zabíjačka – pomohla. Dcery Libuše a Marie pokračovaly ve školní docházce a ve vzdělání ve hře na klavír. Dědeček byl zvolen radním za Miroslav. U tety Jarky se začala projevovat skolióza hrudní páteře, byla i dvakrát v Cirkvenici na Jadranu (po šesti týdnech). Dědeček se věnoval převážně stavbě tzv. mistrovských houslí, které stavěl v malých sériích (po čtyřech kusech) dle vzoru Stradivari, kryté světle žlutým, průsvitným olejovým lakem. Příslušenství těchto houslí bylo překližkové pouzdro vysoce řemeslně provedené. Zajel si do Schӧnbachu (dnešní Luby) a z pozůstalosti německého mistra, u kterého v době svého učení pracoval, si dovezl dvě vyfrézované desky. V nich se z překližky za tepla lisovaly dna a vršky pouzder. Boky pouzder se také za tepla zhotovovaly z 3 mm překližky. Bylo to značně pracné, ale pouzdra byla obdivuhodná. Do dílny byl zaveden tzv. motorový proud, starý dobrý benziňák byl nahrazen třífázovým elektromotorem, který se zapínal hvězda – trojúhelník, síť byla „měkká“. Současně byl „do penze“ dán i acetylenový vyvíječ, osvětlení předěláno na elektriku. (pokračování příště) Ing. Josef Cejp
Historie
Číslo 7/XXII
Rozhovor
6
JELENSKÉ LISTY
ČHTM k Jelení patří Foto: © Aleš Mádr
V letošním roce se koná XX. ročník Českého hudebního tábora mládeže. U příležitosti táborových kulatin jsme požádali ředitele ČHTM, Ing. Josefa Kušičku o rozhovor. Připomeňme si, čí to byl nápad, zrealizovat projekt hudebního tábora v Horním Jelení... Byl to nápad mého strýčka, P. Waltera Marka. V roce 1996 jsem ho jel do Ameriky navštívit a rovněž strávit další sezonu jako vedoucí v táboře Blue Lake, který pomáhal Pater Marek v polovině 60. let zakládat. Byl také více jak 40 let jeho dobro-
volným pokladníkem. Než jsem odjížděl, vždy jsem pořídil pár fotografií z Jelení, aby věděl, jak se to tu změnilo. On se sem neplánoval vrátit. Při návštěvě v roce 1990 byl uchvácen porevoluční atmosférou. Postupem času se ale dočítal zprávy, že se události nevyvíjejí tak ideálně a říkal, že si chce Českou republiku pamatovat v té krásné chvíli. Mezi fotografie z Jelení se zatoulala i stará pohlednice rekreačního zařízení Radost. On se zeptal: „A to je také tam u vás? To vůbec nevím kde?“ Popsal jsem, že v lese směrem na Ostřetín a Veliny. On se zamyslel a řekl: „Já mám výborný nápad.“ Trochu jsem tušil, o co půjde. V té době jsem pracoval na své bakalářské práci, jejíž téma znělo: „Hospodaření nevládní neziskové organizace Blue Lake Fine Arts Camp“. Pater Marek mi poskytl všechny podklady, které měl jako pokladník k dispozici a o vedení organizace jsme spolu hodně hovořili. Řekl: „Uděláme v Jelení tábor jako je tady, ale v menším. Když se ti to povede, budeš jedním ze tří lidí na světě, kteří něco takového dokázali. To byl Joseph Maddy, zakladatel tábora Interlochen, který je také ve státě Michigan, Fritz Stansell, zakladatel tábora Blue Lake a tím třetím jsem měl být já. Jak náročná byla příprava uskutečnění prvního ročníku?
Příprava byla kupodivu jednoduchá. Pater Marek měl již vše připravené. Než jsem skončil táborovou sezónu v Blue Lake, on měl všechno zařízené. Přihlášky, sehnaného dirigenta, vše co se musí zajišťovat. Také organizační tým se pomalu rodil. Když jsem přijel domů, všichni říkali: „Ty ses zbláznil“, rodiče měli strach, abych dodělal školu. Mnoho lidí mne od toho zrazovalo, ale i to právě byla motivace, jít do toho přes všechny negativistické názory a překážky. I učitelé ze základních uměleckých škol si mysleli, že děti přes prázdniny nebudou chtít hrát. Chtěli jsme, aby děti byly po táboře lépe připraveny na školní rok, proto byl první tábor koncem srpna a měli jsme štěstí. Někteří učitelé si dokázali u zaměstnavatele vyjednat v rámci soustředění čas na přípravu dětí a pak zde na táboře působili. Povedlo se tady dát dohromady dobrý tým lidí, kteří tábor připravovali, pomáhali při rozjezdu. O tom všem se zmiňuji v připravovaném almanachu. První ročník byl asi převážně dotován z Ameriky. Nebo už se zapojili nějací místní sponzoři? Díky spolupráci s tehdejším ministrem zemědělství, panem Josefem Luxem, který nás kontaktoval na ministerstvo obrany, se nám
Číslo 7/XXII
povedlo pro první ročník zapůjčit vojenské stany. To byla jediná oficiální podpora u nás. Jeli jsme pro ně s místním autodopravcem do pevnosti Josefov. Jeden byl větší, druhý byl spíš jurta. Pomáhali nám je stavět chlapi ze stavby, asi měli tuhle zkušenost ještě v živé paměti díky branné povinnosti, tak je měli postavené docela rychle. Dnes už by to byl možná problém. Ve stanech byla v strašná tma, svítilo se žárovkami s brutální spotřebou elektřiny. Z počátku jsme měli štěstí, že za námi stál tábor Blue Lake, ale podpora bohužel netrvala moc dlouho. V současné době spolupracujeme. Pořád se však nedaří ono „přijetí do rodiny“. Měli strach z velké konkurence, která ale samozřejmě není. Především u výměnných programů, které měli rozjeté od 1969 roku. Blue Lake posílá do Evropy každé léto 6 orchestrů a výměnou jezdí studenti z hostitelských zemí do Ameriky. V roce 1997 jsem byl pozván do Francie na konferenci pořádanou manželi Stansellovými, kde se mi podařilo navázat důležité kontakty s lidmi pro tuto věc zapálenými, takže už na první ročník přijela výprava z Francie. P. Marek zorganizoval výpravu z USA. Na prvním ročníku bylo ze 46 studentů 7 Američanů a 6 Francouzů, tedy dobré mezinárodní zastoupení. Nejen já, ale i řada příbuzných a přátel byla velmi potěšena, když s americkou výpravou přicestoval Pater Walter Marek. Jezdil poté do Horního Jelení každý rok až do roku 2001 a naposledy byl na táboře v roce 2006. Máš již letité zkušenosti se získáváním financí pro tábor. Jak se možnosti vyvíjejí? Dá se získat podpora z evropských fondů? Má ČHTM nějaké stálé jistoty finanční podpory... Co se týká evropských fondů, ty jsme zkoušeli pouze jednou. Naše žádost byla zamítnuta. Příliš mnoho byrokracie a papírů, které není normální smrtelník schopen vyřídit. Zpracování žádosti je třeba nechat zpracovat agenturou, která chce honorář, bez ohledu na to, zda subjekt dotaci obdrží nebo ne. To je pro nás moc velké finanční riziko. O něco lepší je to se státními dotacemi, i když i tady je to občas sázka do loterie. V poslední době se zprůhlednil systém udělování dotací na ministerstvu školství, kde dříve opravdu nebylo možné odhadnout, jestli se povede či nepovede dotaci obdržet. Vloni poprvé jsme podali žádost na soukromou nadaci, která dopadla dobře. Financování tedy funguje tak, že máš stálé sponzory a poté část rozpočtu, na kterou každý rok hledáš sponzory jinde. Přesně tak. Nejprve zkoušíme ministerstva a vidíme, jaké jsou reakce a možnosti. Tradičně věrné je ministerstvo kultury, dalším dobrým partnerem je Pardubický kraj a pochopitelně naše město, protože nebýt města Horní Jelení, tak náš tábor neexistuje, nebo by nebyl za dostupnou cenu pro účastníky. Obec nám maximálně vychází vstříc a pomáhá ve všech směrech. Letos poprvé se do fundraisingu zapojili i vedoucí, kteří rozjeli projekt na Facebooku, který sice úspěšný nebyl, ale je to zase nová zkušenost. Vloni jsem poprvé zkoušel Burzu filantropie, kterou organizuje Koalice nevládek Pardubicka. Šli jsme do ní trochu naslepo, s měkkým projektem na podporu tábora, nebylo tam nic konkrétního, ale letos byl například projekt na FB zaměřen na financování nákupu stojánků a židlí. Jsme mezinárodní tábor a snažíme se mít zde na oba orchestry americké dirigenty, protože dirigují v angličtině, tím se našeho tábora mohou účastnit i zahraniční studenti. I když by se určitě našli i čeští dirigenti, kteří by mohli naše orchestry dirigovat, nebudou to dělat v angličtině. Jednodušší je tlumočit z angličtiny do češtiny, než obráceně. Při nástupech se nejprve snažíme hovořit anglicky, aby to slyšeli zahraniční účastníci a pak teprve česky. Dalším přínosem je zlepšení znalosti anglického jazyka, když děti slyší angličtinu každý den.
7
JELENSKÉ LISTY
Když by bylo účastníku na prvním běhu 10 let, tak by už teoreticky dnes mohl na tábor posílat další generaci, své děti. Zatím nevím o tom, že by tam někdo takový byl, ale bývalí vedoucí a studenti, kteří teď mají malé děti, přislíbili, že je na tábor pošlou, až trochu povyrostou. Až se přihlásí nějaká maminka, že byla na táboře jako student a posílá tam teď své dítě, budeme moc rádi. Počítal jsi někdy z kolika zemí celkem do ČHTM přijeli studenti? Ano, 33 zemí. Dá se říct kromě Austrálie všechny světadíly. I když i s Austrálií máme spojitost. Teď máme studentku světoběžnici, která se narodila v Austrálii, létá na Korejský pas ale jinak je to Srbka. V jejím případě vyvěšujete jakou vlajku? Srbskou :-) Když se podíváš na všechny proběhlé ročníky, je mezi nimi některý, na který opravdu rád vzpomínáš? Nějaká krásná chvíle v táboře, která ti uvízla v srdci. Každý rok zažiji nějaký silný moment... Vždycky to jsou závěrečné koncerty, kdy už jsou děti sžité, sehrané... Takový byl ročník 2002. Měli jsme dirigenta, který dokázal děti semknout. Tehdy se účastnili rumunští studenti, kteří přijeli i s rodiči. Na koncertě měl každý v klopě či za jmenovkou květinu.... Konec koncertu byl hodně emotivní, mnoho slz ukáplo. Teď jsem rozesílal pozvánky na závěrečné oslavy našeho výročí a přišly mi zahraniční reakce mj. i od tohoto dirigenta, který blahopřál k výročí a na tábor velice rád vzpomíná. V roce 2006 byla slavnostní sezóna, tábor naposledy navštívil P. Walter Marek, 10. výročí se oslavilo vč. velkého dortu, ze kterého vyskočila jedna z vedoucích a zazpívala. Silným zážitkem byl také koncert účastníků tábora v kostele věnovaný památce zakladatele ČHTM Patera Marka v roce 2011. Těžko vybírat, spousta sezón byla velmi povedených, každý rok má to své. Velmi důležitou chvílí pro mne letos byla i první účast našeho studenta v mezinárodních orchestrech Blue Lake. Byl tam jako první Čech. Přijel nadšený, moc se mu to líbilo. Určitě je to i o dětech, jaké se sejdou. Ano, někdy je to více radosti, když se sejde dobrá parta, jindy máme více vrásek. Jde i o dobře fungující tým vedoucích, učitelů, dodržování táborového řádu. Pozoruješ, jak se děti po deseti dnech strávených na táboře zdokonalí v hudbě? V orchestru se nehrají jednoduché skladby. Musí to být pro ně mnohdy velká výzva. Hrají několik hodin každý den a s dobrým vedením určitě zvládnou víc, než by si samy myslely. Myslím, že jsme hodně muzikantů zachránili od toho, aby s hraním „sekli“. Zvlášť kolem 13., 14. roku, kdy se hlásí puberta, a zájmy jsou všechny možné jiné, než hudba. Tady poznají nové přátele z celého světa, se kterými mohou být díky sociálním sítím velice jednoduše v kontaktu a po roce se tu zase sejdou. Za 11 dní tu udělají velké pokroky a hře se vydrží věnovat i nadále. Hodně udělá jistě i vzor, mít mezi sebou děcko, které opravdu hraje dobře, musí být velká motivace. To byl jeden z dalších úžasných zážitků, když Lukáš Vondráček koncertoval jak se symfonickým orchestrem, tak se symfonickým dechovým orchestrem. Tehdy jeho závěrečné koncerty pravidelně navštěvovala paní Doc. Jaroslava Moserová, kandidátka na prezidentku a předsedkyně českého výboru UNESCO. Také setkávání s touto osobností řadím mezi velmi krásné momenty. Lukáš přijížděl v letech 2003, 2004 a 2005. Ještě jednou hostoval na zahajovacím
Foto: © Aleš Mádr
koncertě v roce 2006 s Opavskou operou. Číst o jeho úspěších, vítězství v jedné z nejprestižnějších soutěží královny Alžběty v Bruselu, je fantastické. Máš vizi, kam by se měl tábor ubírat v budoucnu?
Pro nás by bylo skvělé vybudovat zázemí tak, aby se mohla trochu zvětšit kapacita tábora, tak, jak si to představoval P. Marek, ale v našich podmínkách to není úplně reálné, přestože louku, na které stojí hala, vlastníme. Jak to bude s vlastnictvím RZ Radost je otázka. Pravděpodobně dojde k jeho prodeji a musíme doufat, že získá rozumného majitele, který bude schopen a ochoten investovat. Na jisto máme slíbenou příští sezónu, pak je to velký otazník. Moc rád bych chtěl ČHTM v Horním Jelení zachovat, protože sem patří. Pevně doufám, že na nejhorší možný scénář - přestěhování tábora jinam nedojde. Pokud by vše fungovalo dobře i nadále, co bys ještě rád uskutečnil? Kromě lepšího zázemí a obnovení místa pro koncerty – ať už nové haly nebo amfiteátru, by bylo hezké přenést některé koncerty víc do Jelení. Pokud dopadne například výstavba komunitního centra, nebo rekonstrukce areálu koupaliště. Další sen, který mám pro náš Fine Arts Camps Europe (marketingový název pro zahraničí) je rozšíření tábora do dalších zemí. Tedy otevřít další pobočky v jiných zemích. V dnešní době se cestování jeví jako čím dál větší problém. Lidé se bojí cestovat. Nejde o to, že bych já založil tábor v jiné zemi, ale někdo, kdo si táborem prošel jako student, zažil si to a je zapálený pro věc, by na základě koupené licence tábor a jeho ideu rozšířil dál... Také by bylo skvělé, kdyby se podařilo v Horním Jelení hostit některý ze souborů tábora Blue Lake. Jsi výkonným ředitelem ČHTM, ale kromě tohoto, máš ještě další povolání. Během roku jsem lektorem angličtiny na volné noze, úzce spolupracuji s anglickou školou LITE, učím na jejich pobočce v Chrudimi a jsem vedoucím výuky pro další pobočku v Hradci Králové. Při táborovém vytížení je to pro mne čím dál náročnější, zvládat obě tyto práce. Příprava tábora bere čím dál víc času. Jsi otcem dvou čtyřletých dcer. To je asi ještě brzo na hudbu, nebo ne? Ke čtvrtým narozeninám dostaly zobcové flétničky a dělají první krůčky. V tomhle věku ještě nevydrží hrát dlouho, ale už trochu pronikají do tajů flétničky. Jaký nástroj si zvolí uvidíme, teď se to úžasně rychle mění. Každopádně je príma, že se s námi na táboře pohybují, nasávají atmosféru. Horní Jelení je rozhodně v hudebním povědomí. Učitelé hudby ale i muzikanti z různých koutů republiky řeknou „Horní Jelení... tam je ten tábor, že?“ Myslím, že na hudební mapě jsme pevně zaneseni. Tento věhlas se díky zahraničním studentům nese i do dalších zemí. Je fantastické, že se o Horním Jelení ví třeba i v Panamě, či Mexiku. Děkuji za rozhovor. BM
Rozhovor
Číslo 7/XXII
Kluby a spolky
8
JELENSKÉ LISTY
Novinky v knihovně Beletrie J. Musil: Cesta za nevěrou; S. Votruba: Dětský domov – záchrana i prokletí; L. Cyprisová: Královské tajemství; M. Váňová: Tereza; B. Faltová: Fronta na lásku; V. Javořická: Nebeská krůpěj; M. Appleyard: Doktorka z konce světa; P. O´Toole: Čas Robinsonů; L. Teremová: Duše v labyrintu; K. Harmell: Sladké zapomínání; Ch. Yates: Jak na ryby; S. Alexijevičová: Doba z druhé ruky; J. Hickson: Červená růže, bílá růže; G. Callen: Dáma z obrazu; HWhitton: Královna Kunhuta a Záviš; K. Fišer: Podrazy po česku; O. Chaloupka: Šivovo třetí oko; D. Baldacci: Spravedlnost v Divine; K. Slaughter: Zběsilost; J. Oswald: Přirozené příčiny Pro děti Zlatý klíček; Barbie. Hasička; Barbie Zachraňuje podmořský svět 2.; B. Wendelkenová: Záhadné zmizení; A. Blade: Beast Quest. Soltra. Beast Quest: Vipero; L. M. Fitzgeraldová: Pod vejcem (Tajemství mistra Rafaela); E. McCahanová: Cizí slovo láska Naučná Dobrodružství v přírodě. Plánování, vybavení, dovednosti a hry; Řím. Vše co chceš vědět; V. Sineľnikov: Odstraňování bloků rodové linie; E. - M. Heller: Velká kniha šití. Módní a bytové doplňky; Německá armáda na západní frontě 1917-1918. Válka v obrazech; K. Hvížďala: Evropa, Rusko, teroristé a běženci; J. A. Novák: Smrtící sopky; H. Čechová: Můj syn Vladimír Čech
Zprávy z jubilejního 20. ročníku ČHTM Prvního běhu letošní jubilejní táborové sezóny se zúčastnilo 106 studentů ze 7 zemí (Česká republika, Slovensko, Srbsko, Litva, Rusko, Turecko a USA). Účastnice, která přicestovala z největší dálky, osmnáctiletá hobojistka Tali Berkowitz z „parohatého města“ Deerfield na předměstí Chicaga přijela na tábor podruhé, ale tentokrát kvůli poruše letadla stráviFoto: © Aleš Mádr la neplánovaně noc na lavičce největšího newyorského letiště JFK a poté byla nucena neplánovaně nocovat ještě v londýnském hotelu. Komplikovanou cestu měl na náš tábor také nový dirigent smyčcového a symfonického orchestru Dr. Paul Kim z USA, který si také cestu neplánovaně protáhl o 1 den kvůli velké bouři na východním pobřeží USA. Hodně dobrodružnou cestu měla rovněž účastnice z Turecka, která přicestovala za doprovodu rodičů jen pár hodin před vyhlášením výjimečného stavu v Turecku. Ačkoli její rodiče plánovali strávit v Čechách třítýdenní dovolenou, museli se urychleně vrátit do vlasti, aby nebyli prohlášeni za politické uprchlíky. Další účastník z Turecka byl nucen svou účast zrušit kvůli zákazu vycestovat ze země. Již čtvrtým rokem pořádáme výměnný program s táborem Blue Lake v USA. Letošní sezóna byla obzvláště úspěšná. Pobytu v táboře a v rodině v USA se účastnili rovnou 3 studenti našeho tábora, trombonista Josef Šimek a klarinetista Martin Horák ze ZUŠ Přelouč. Klarinetista Tadeáš Šorejs (ZUŠ Mariánské Lázně) odjížděl do USA již potřetí a stal se vůbec prvním Čechem, který absolvoval s mezinárodním dechovým orchestrem tábora Blue Lake měsíční turné po Francii, Španělsku a miniturné po americkém státě Michigan. Americký dirigent plk. Thomas Palmatier, který v ČHTM diriguje symfonický dechový orchestr, se stal prvním dirigentem, který v jedné sezóně dirigoval dechový orchestr uči-
Číslo 7/XXII
telů Blue Lake a dechové orchestry v ČHTM. Dokonce měl příležitost se setkat s českými studenty během jejich pobytu na táboře v USA. Třetím rokem lze náš tábor absolvovat také příměstskou formou. V prvním běhu této možnosti využily dvě účastnice, v srpnovém turnusu očekáváme 4 místní studenty. Místo zobcových fléten a harf se v srpnu publiku představí kytarový soubor a české divadlo. Jak již bylo zmíněno v předchozím čísle Jelenských listů, na závěr jubilejní sezóny chystáme kromě vystoupení big bandu současných i bývalých vedoucích tábora v pátek 5.8. a velkého koncertního finále v sobotu 6.8. od 15 hodin také výstavu fotografií z uplynulých 20 sezón tábora v zasedací místnosti městského úřadu. Výstava bude otevřena v pátek 5.8. od 13 do 16 hodin, v sobotu 6.8. od 9 do 12 hodin a v neděli 7.8. od 9:30 do 11:30. Těšíme se na vaši návštěvu. Ing. Josef Kušička ředitel tábora
Paprsek o prázdninách
Korálková cesta – výtvarný příměstský tábor Naše kořeny práce s dětmi sahají až do roku 1997. Letní čas nabízí mnoho příležitostí, a i když některé děti jezdí do Paprsku, který na Dolním Jelení působí již čtyři roky, na prázdniny několik let, máme zde stále co nového objevovat. Za sebou máme první příměstský tábor s korálkovou cestou, kterého se zúčastnilo celkem 14 dětí ve věku od 4 do 12 let. Hlavním zaměřením tábora bylo výtvarné tvoření, ke kterému jsme využili především krásnou okolní přírodu. Děti si vyzkoušely nejrůznější výtvarné techniky jako např. linorit, mramorování, savování a další. Mezi dětmi bylo nejúspěšnější modelování šperků z Fimo hmoty pod vedením paní Pavlíny Pavlíčkové z Horního Jelení, které i touto cestou děkujeme za její nadšenost a ochotu. Toto tvoření nás okouzlilo na celý den, i když jsme zpočátku plánovali 2 hodiny. Stravování dětí probíhalo v hornojelenské restauraci U Floriana, které také děkujeme za vstřícnost a dobré obědy. Tábor se nám všem moc líbil a těšíme se opět na další dobrodružství. Prázdninový pohyb Léto a pohyb patří k sobě. Těší nás, že mnozí z Vás využíváte paprskové prázdninové cvičební hodiny. Je rozumné kompenzovat a doplňovat venkovní pohybové letní aktivity jako je cyklistika, turistika a další s kvalitním protahováním a kompenzací. Cvičíme: úterý – Buď fit, čtvrtek – Powerjoga, neděle – Nohy, bříško, zadeček. Všechny cvičební hodiny jsou určeny pro širokou veřejnost a začínají v 19 hodin. Přihlášky do nového školního roku 2016/2017 Nabízíme poslední volná místa v kurzech anglického jazyka pro děti od 2 do 9 let a kurzů anglického jazyka pro dospělé, tříměsíčních sportovních kurzech Powerjogy a Buď fit. V případě většího zájmu plánujeme rozdělení sportovního kurzu Cvičení rodičů s dětmi od 1 do 3 let na dvě skupiny dle věku dětí. S přáním pohodového srpna Paprsek
JELENSKÉ LISTY
9
Zápisníček
Otevírání léta Dolní Jelení
Tak první měsíc prázdnin je pryč a pomalu, i když si to žáčkové nechtějí připustit, se přibližuje škola. Ale je tady ještě jeden měsíc. Běží doba dovolených, doba, kdy se nic nemusí, ale může se všechno. Měl jsem obavu, že nebudu mít o čem psát. Že se u nás nic dít nebude. Opak je pravdou. Na Jelení se stále něco děje. Že jste si nevšimli? V ulici Česká generální oprava chodníku prováděna firmou M. Albrechta, známou z rekonstrukce náměstí. Na hřbitově „řádí“ radní V. Eliáš se svojí těžkou mechanizací. V závěsu za ním stavební firma Stating, která rekonstruuje jižní zeď. Ve škole se pak provádí rekonstrukce třídy prováděná ostřetínskou firmou pana Špačka. Toto jsou akce financované naší radnicí, shrnuto podtrženo, muži na radnici přes léto nezahálí. Na Kolářského třídu nastoupila firma Eurovia, a ta by do konce prázdnin měla provést celkovou rekonstrukci vozovky. Pro řidiče mám radostnou zprávu, dle vyjádření jejich technika – ulice by měla být uzavřena jenom 7 dní v tomto měsíci, jinak by se měla dát se zvýšenou opatrností projíždět. Borůvek bylo dost, jenom s těmi houbami je to špatné, znalci tvrdí, že tento rok na Jelení nebudou. Co trochu kazí obraz našeho města je, nechci říkat tradiční, ale určitě (díky létu ?) zvětšený nepořádek na sběrných místech. Chápu, když je kontejner naplněný, tak asi pytel s odpadky neponesu zpět domů. Myslím si, že by měl být určitě zavázaný a postavený tak, aby z něho odpadky nepadaly na zem. Sbírat různé (vonící) věci v okolí kontejneru není rozhodně nic příjemného. To by vám určitě potvrdili pracovníci TS. Jedná se jen o trochu slušnosti a ohleduplnosti k ostatním. A opět jedna prosba pošťáků a doručovatelských služeb – označte si řádně své domy čísly popisnými. Své psí miláčky mějte umístěny v takových prostorách zahrady či dvorka, aby neohrožovaly doručovatele při vkládání písemností do schránek. Tak, konec mentorování, závěrem zajímavý postřeh. Všimli jste si zvýšeného počtu obyvatel (lufťáků) na Jelení? Za mého mládí to bylo normální a jsem tomu rád, že naše městečko je opět v kurzu, co se týče rekreace. Ono je to přece lepší, mít jistotu, že vás nebude po náměstí honit kamion řízený „přičmoudlíkem“ a případně, že naši policisté, kteří dohlížejí na pořádek nejen na Jelení, nejsou terčem pro „magory“. Jsem rád, že žiju v této republice, v tomto kraji a na Jelení. Hezký zbytek prázdnin a dovolené přeje JJ
V sobotu 2. července jsme se sešli s našimi nejmenšími, pro které byl v lese za skautskou chatou připraven „pohádkový les“ plný soutěží a her. Děti se cestou potkaly s klaunem, kominíkem, vodníkem, Bílou paní, Červenou karkulkou, čarodějnicí, myslivcem a medvědem. Na každém stanovišti byl pro děti připraven úkol, po jehož splnění dostaly sladkou odměnu. Výměnou za vyplněnou soutěžní kartičku děti dostávaly balíček s věcnými cenami. V zázemí bylo připraveno malování na obličej, opékání špekáčků, hry a zábava. Přes nepřízeň počasí a vytrvalý déšť se akce vydařila. Během odpoledne si přišlo zasoutěžit téměř 30 dětí. Děkujeme všem za přízeň a podporu. Za SDH Dolní Jelení Helena Kolenyaková
Poděkování Vážený pane starosto, vážení zastupitelé města Horní Jelení, dovolte mi, abych Vám touto cestou poděkoval za finanční podporu akce „Pohádkový les Veliny 2016“. Letos to byl již pátý ročník a zájem návštěvníků z okolních obcí a měst neustále stoupá. Letos „ Pohádkový les“ navštívilo 720 dětí a rodičů a akce již dávno přesáhla hranice regionu Holicka. Zaznamenaly jsme návštěvníky z Prahy, Olomouce, Brna, Liberce atd. Jsme přesvědčeni, že se jedná o velice kvalitní akci a těší nás Vaše podpora. Jak jsem v úvodu konstatoval, akce se bude nadále rozrůstat. První ročník nás navštívilo 350 lidí, příští rok očekáváme přibližně 800 návštěvníků. Bude to z pohledu organizace náročnější, ale doufám, že to opět zvládneme ku prospěchu našich dětí a s Vaší podporou. V případě, že se najdou dobrovolníci, kteří by rádi pomohli, jenom to uvítáme. Děti jsou naše budoucnost! Děkujeme všem. Arpád Molnár předseda Občanského sdružení obce Veliny.
Po stopách Robinsona V pátek 8. července započal již 4. skautský tábor na Trampském ranči přátelství. Po příjezdu a rozloučení s rodiči jsme si nejprve splnili první úkol a to shrabání sena po celém ranči, abychom měli kde postavit stany. Po postavení tábora jsme se rozdělili do stanů a šli na dřevo na večerní táborák. U táboráku jsme se rozdělili do skupin, určili první hlídky a šli spokojeně spát. V sobotu byl první a hlavní úkol skupin, vymyslet název skupiny a nakreslit vlajku. Skupiny se jmenovaly Námořníci, Trosečníci S.R.O. a třetí Stroskotanci. Vedoucí si udělali vlastní vlajku se jménem Pátečníci na kterou dal obtisk tlapky i náš kamarád pes Sorbo. Odpoledne jsme batikovali trička a chystali se na večerní stezku odvahy, kterou všichni úspěšně zvládli. V neděli jsme se vydali na rozhlednu Vrbici a odpoledne jsme strávili koupáním v řece. Dnešním posledním úkolem bylo šití. Každá skupina měla vymyslet a ušít, co by Robinson využil. V pondělí jsme se začali pomalu chystat na olympiádu, chůze na chůdách, splétání lana, hod na cíl, střelba z luku a další. Po obědě jsme šli ke splavu, kde se děti pěkně vyřádily a stále a stále se nechtěly vrátit do tábora. V úterý po snídani jsme začali malováním na kameny, které si děti přinesly od řeky. Po odpoledním klidu jsme si vyšli k památníku Jiřího Gutha Jarkovského zakladatele olympijského výboru a odtud návštěva Kostelce s nákupy. Při cestě zpátky nás zastihl déšť, tak jsme se vrátili osvěženi. Podvečer jsme strávili s krásnými písničkami s doprovodem kytary na kterou nám zahrál kamarád Čert. Ve středu nás Čert naučil tlouct špačky, což mělo veliký úspěch. Odpoledne jsme už měli olympiádu na body, když nastal čas svačiny, tak si děti procvičily svá kousací ústrojí, protože si jablka musely samy ukořistit z vody. Den jsme zakončili kreslením společné celotáborové vlajky na kterou děti obtiskly části svého těla (nohy, ruce). Od středy v noci pršelo a vydrželo celý čtvrtek. Tak jsme den strávili v klubovně, luštili šifry, procvičovali morseovku, kreslili a s pomocí Čerta hráli pějme píseň dokola okolo stola. Když přestalo pršet dodělávala se olympiáda. Střelba z luku a vzduchovky. V pátek jsme ráno po snídani začali se ztrátami a nálezy a pomalu začali balit. Po obědě na děti čekalo překvapení, že si musejí samy připravit večeři, a to v podobě špízů. Dostaly maso, zeleninu, salám a samy si napíchaly večeři, kterou jsme zabalili do alobalu a podepsali. Potom následoval karneval s malou vsuvkou - chytání Robinsona, grilování večeře a country bál. Trampský bál nám uspořádali naši noví kamarádi Malý Henry, Dejdar, Bad, Jerry, Čert a ještě se k nim přidala naše nová kamarádka Saša, která s námi strávila skoro celý týden. I přes zranění hlavní vedoucí doufáme, že se tábor vydařil a všem se líbil. Nakonec bych chtěla poděkovat Alence, Saše, Kamče, Domče, Sáře, Sorbovi a samozřejmě i všem ostatním za krásně strávený týden. Jitka Čermáková a Kamila Ročňová
Z proběhlých akcí
Číslo 7/XXII
Různé
10
JELENSKÉ LISTY
Vyprávění o víně … A jsme tady zase s dalším vyprávěním o víně. Tentokrát probereme téma o kombinaci vína s různými pokrmy. Dále přídáme pár údajů nejen pro ženy o kaloriích ve víně, a přece jen i několik informací, které se týkají našeho zdraví a alkoholu. Výběr správného vína k danému pokrmu je velmi důležitý. Ne každé víno se hodí ke Foto: © Aleš Mádr každému jídlu. Správné snoubení chutí jednotlivých pokrmů a odrůd vína může povýšit oběd nebo večeři na gurmánský zážitek. Dva základní principy snoubení jsou harmonie a kontrast. Harmonie je založena na podobnosti chutí a vůní, které se vzájemně podporují. Například zeleninová omáčka + Frankovka nebo smetanová omáčka + Chardonnay. Kontrast vytváří vyvážený a komplexní celek, v některých případech se může i neutralizovat. Například sýr s modrou plísní (slaný a hořký) + slámové víno (sladké), bůček (tučný) + červené víno „barrique“. Lehká bílá vína jsou vhodná k podávání lehkých jídel, vyzrálejší bílá vína jsou vhodná k vydatnějším jídlům, sladká bílá vína jsou vhodná k podávání ovocných salátů nebo dezertů. Bílá vína jsou vhodná ke všem bílým masům (drůbež, ryby, mořské plody, telecí maso) a vybraným sýrům. Červená vína jsou vhodná k podávání tmavých pokrmů jako jsou tmavá masa a omáčky. Červená vína jsou vhodná také k vybraným sýrům a kořeněným jídlům. Růžová vína jsou vhodná ke svěžím a sladkým pokrmům. Kombinace vína a pokrmů: Lehká vína - lehká jídla: Jídlo, kde je málo koření, málo tuků (ryba, hubená drůbež, bílé maso) kombinujeme se suchými kabinetními víny - Sylvánské, Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Modrý portugal. Hutná jídla - plná vína: Více tuků v jídle (prorostlé vepřové, pečená ryba, jídla s majonézou) potřebuje více alkoholu a extraktu ve víně - pozdní sběry nebo jakostní vína s vyšším obsahem alkoholu. Chardonnay, Rulandské šedé, Rulandské bílé, Neuburské, Kerner, Rulandské šedé, Rulandské modré, Dornfelder. Kořeněná jídla - plná a výrazná vína: Suchá a výrazně chutnající, případně lahvově zralá červená vína odrůd Frankovka, Rulandské modré, Svatovavřinecké, Merlot, Cabernet Sauvignon se dobře snoubí s hovězí pečení, steaky, skopovým, zvěřinou. Sladká jídla - sladká vína: Se sladkými jídly se lépe kombinují vyzrálá sladká vína nežli mladá, svěží a řízná sladká vína. .. a nyní několik informací, co se týká kalorických hodnot u oblíbených alkoholických nápojů. Věděli jste, že sklenka vína má tolik kalorií, jako čtyři sušenky a půl litru piva se vyrovná pytlíku chipsů? A co na toto téma říká profesor Milan Šamánek, který se problému konzumace vína jako kardiolog již řadu let vědecky věnuje. Má jednoznačný názor: „Pro ženy jsou ideální dvě, maximálně tři deci vína denně, zatímco muži mohou pít každý den i čtyři deci,“ tvrdí profesor, který je propagátorem pravidelné konzumace vína v malých dávkách. Rozdíl v doporučených dávkách mezi muži a ženami je způsoben tím, že mužský organismus (při stejné váze) rozkládá alkohol daleko účinněji než organismus ženský. Po každé sklence alkoholu, si dopřejte sklenici čisté vody, která zabrání dehydrataci organismu. Nikdy nepijte na lačný žaludek a vyhněte při pití konzumaci chipsů a podobných kalorických bomb. Raději si dopřejte například mini sendviče apod. Pokud jste na party nebo posezení s přáteli, pijte vlastním tempem. Ideální je nevypít více, jak sklenku alkoholu za hodinu. Závěrem přidáváme jednoduchý recept s použítím vína.
Číslo 7/XXII
Vařené, pečené nebo šťouchané brambory zná jako přílohu každý. Vyzkoušejte pro změnu něco netradičního. Třeba tyto luxusní brambory glazované bílým vínem.
Glazované brambory s bílým vínem Příprava: 35 min., kalorická hodnota 7 370 kJ Ingredience: 800 g brambor, 100 ml suchého bílého vína, 100 g cukru krystal, 1 lžička sušeného tymiánu, 2 polévkové lžíce nasekané petrželky, 100 g másla, 1 špetka soli Postup přípravy: Čas přípravy: 10 min., čas vaření/pečení: 25 min. Brambory omyjte a vařte ve slupce ve vroucí osolené vodě asi 15 minut. Slejte, nechte vychladnout a oloupejte. Na velké pánvi ohřejte víno společně s cukrem a tymiánem. Přiveďte k varu a krátce povařte. Přidejte máslo a za stálého míchání připravte tekutý karamel. Do pánve přidejte brambory a míchejte tak dlouho, až získají zlatohnědou barvu. Posypejte je petrželovou natí, promíchejte a podávejte. Jídlo je nutností, ale snoubit jídlo s vínem je uměním. Kreativita je na Vaší straně. Přejeme Vám mnoho dobrých nápadů a šťastnou ruku při výběru vín. Příště si povíme něco o vinobraní, burčáku, různých speciálních vínech a přidáme i nějaké tipy, kam za vínem na vinobraní. Manželé Macovi
Jelenská kuchařka V letních měsících máme zpravidla menší nároky na vydatnost připravovaných pokrmů a i proto jsem se rozhodl nabídnout Vám na stůl také rybí pokrm. Nemá velký smysl řešit zda se rozhodnout pro rybu mořskou nebo sladkovodní, pro oba druhy jsou zde jak přednosti tak i nedostatky. Zvolil jsem pro náš stůl candáta. Poměrně známá a velmi chutná ryba, svalovina s jemnější strukturou a velmi šťavnatá. U ryb platí obecně zásada, že je můžeme dobře nasolit a nakořenit. Jako vhodná úprava se nabízí pečení nebo grilování, velmi chutné úpravy u některých druhů jsou také dušení nebo vaření. Zpravidla je také vhodné rybu před úpravou pečením na pánvi nebo grilováním lehce pomoučit nebo protáhnout v rozšlehaném vejci, většinou se tak zabrání jejímu připečení k povrchu pánve nebo roštu grilu.
Pečený candát na okurkovém hnízdě se smetanovou pěnou a bramborovými strouhanci Rychlý a lehký pokrm, salát je už součástí hlavního jídla Filetovaného candáta opláchneme ještě pod proudem studené vody a položíme na papírový ubrousek kůží dolů aby vysál přebytečnou vodu. Filety osolíme a okořeníme, poprášíme nebo obalíme v hladké mouce nebo v rozšlehaném vejci a vkládáme do dobře rozehřáté pánve s trochou řepkového oleje kůží nahoru. Při vkládání si počínáme opatrně, ryba může prskat více než je obvyklé. Vkládáme směrem od sebe tak, aby nám při náhodném upuštění z rukou tuk odstříknul směrem od těla ven, nikoliv na naše břicho. Pokud vložíte candáta do pánve kůží dolů, ryba se Vám zkroutí a bude se hůře dopékat. Pečeme tedy téměř do hotova z jedné strany, jakmile začne z filet unikat šťáva a v pánvi dojde ke srážení její bílkoviny, můžeme ji otočit a dopéct z druhé strany. Můžeme péct poněkud prudčeji, ne však zprudka. Salátové okurky oloupeme. V loupání pak dále pokračujeme po celé délce okurky pásek za páskem až se dostaneme postupně k
JELENSKÉ LISTY
jadřinci. Loupeme vždy do spirály, abychom se k jadřinci dostali postupným otáčením okurky. Ke konci již loupeme na pracovním stole, okurka postupně ubývá na pevnosti. Dbáme aby se nám pásky okurky co možná nejméně polámaly a zůstaly tak pěkně v celku. Na talíři to pak vypadá lépe. Brambory očistíme a oloupeme a nastrouháme nahrubo na struhadle. Do rozhřáté pánve s řepkovým olejem vložíme vždy všemi prsty hrstku brambor a lehce přitlačíme k pánvi. Takto zaplníme celou pánev a teprve nyní osolíme a opepříme. Nastrouhané brambory neproplachujeme vodou, zbavili bychom se tak tolik potřebného škrobu, který nám bez jakéhokoliv přidání drží strouhance krásně při sobě. Pečeme do zlatohněda. Do zakysané smetany přidáme mléko, osolíme, přidáme citronovou šťávu a šlehátkem na mléko vyšleháme v řídkou pěnu. Do středu talíře položíme několik pásků nebo malou hrstku okurků, nyní osolíme a okořeníme, navrch klademe grilovaného candáta a kolem dokola obkroužíme smetanovou pěnou. Bramborové strouhance přiložíme na stranu a ještě můžeme ozdobit zapícháním několika snítků kopru do okurkového hnízda Suroviny: filé z candáta 800 - 1000 g pro čtyři osoby, hladká mouka, sůl, černý pepř, řepkový olej, dvě až tři salátové okurky, sůl, drcený černý pepř, 250 g zakysané smetany, 70 - 100 ml mléka, sůl, citronová šťáva z půlky citronu, tři větší brambory.
Třešňová krumble Pečený desert, chutná skvěle i po studenu připravený den předem. Vypeckované třešně vložíme do vhodné nádoby, přidáme trochu červeného vína a cukru a pomalu přivedeme k varu. V troše vody si rozmícháme škrobovou moučku a třešňový kompot takto lehce zahustíme. Drobenku si připravíme obvyklým způsobem jak jsme zvyklí, přidáme ještě ovesné vločky. Zahuštěný třešňový kompot vložíme pokud možno do jednoporcových zapékacím misek, zasypeme sypankou a zapečeme v troubě při 160 - 170 stupních asi deset minut. Při konzumaci za studena můžeme ještě ozdobit vyšlehanou smetanou. Suroviny: 400 - 500 g třešní, 50 g cukru, 50 g škrobové moučky, 1 dcl červeného vína, 100 g hladké mouky, trocha másla, vanilkový cukr, 50 g ovesných vloček Příjemnou zábavu při vaření přeje Karel Picek
Kachle, výroba a zpracování Základním a nejtypičtějším konstrukčním prvkem opláštění kachlových kamen jsou keramické kachle, jejichž vývoj trval celá staletí. Nejedná se ani o obkladačky, ani o dlaždice, ale o výrobek, který má svá technická i materiálová pravidla v mnohém značně odlišná od veškeré ostatní keramiky. Foto: internet Keramické kachle jsou porézní, zpravidla glazované, pálené, mechanicky pevné stavební prvky vyrobené z keramických surovin, které se vytvářejí lisováním, odléváním nebo ručním tvarováním. Kachle jsou vyráběny ze směsi kaolínu, lupku a ostřiva. Laicky řečeno z hlíny. Člověk ji vždy nacházel kolem sebe v přírodě jako materiál nejméně nápadný a přitom volně dostupný každému. Staré prameny o ní hovoří: ,,Hlína jest nerost beztvarý a ovšem neprůzračný, někdy lomu břidličnatého, barvy šedobílé, popelaté, žluté, rudé nebo hnědé.“
11
Kachle a kachlová kamna původně vyráběli hrnčíři. Postupně se na výrobu kachlů specializovaly drobné živnostenské dílny. V druhé polovině 19. století převzal výrobu kachlů keramický průmysl a ve 20. století zaniká výroba kachlů v malých provozovnách úplně. K obnově výroby začalo pomalu docházet v 80. letech minulého století. Původně se na výrobu kachlů používalo hlíny, zvané červenka nebo červenice, to je hlína, z níž se pálily cihly. Vybíraly se ale druhy jílovitější a mastnější. Tato hlína se důkladně propracovala, rozemlela nebo rozdrtila, přesála, namočila a mísila s pískem nebo jemně rozdrceným šamotovým odpadem. Z takto připravené hlíny se řezaly ocelovou strunou půlcoulové pláty, na které se poté ručně dolepovaly žebra. Tak vznikly tzv. bedněné kachle. Ty byly potom naskládány do hrnčířské pece, kde byly při teplotě 800 až 1200°C vypáleny. Takto zpracovaný a vypálený kachel snesl velký žár, nepraskal a nemusel se vyfutrovávat (vyplňovat) a chránit před žárem, nanejvýš se jen málo vymazal kamnářskou hlínou. Takto postavená kamna se po zatopení brzy rozehřála. Konstrukce kachle Kachle se dnes vyrábí v nespočetném množství povrchových úprav, vzorů, tvarů a velikostí. Přesto je možné nalézt některé základní společné prvky. U kachle rozlišujeme stranu lícovou a stranu rubovou. Dále dělíme kachle na kachle pro svislou a kachle pro vodorovnou konstrukci. Kachle pro svislou konstrukci se dále dělí na rovné (základní), půlkové, rohové (ostré, zkosené, zakulacené, jiné úhly (45º, 30º…) a rádiusové (positivní a negativní rádius). Kachle pro vodorovnou konstrukci dělíme na římsy horní (rovné, rohové, rádiusové), římsy soklové (rovné, rohové, rádiusové) a záklopové kachle. Žebra Kachel je keramická deska s jednou pohledovou stranou, zezadu vyztužená žebry. Podle techniky spojování mohou být žebra různě tvarovaná. Ty je možné dělit tvarově pro stavbu na kamnářskou hlínu, na kamnářská lepidla nebo na žebra pro průmyslové lepení. Nejrozšířenější tvar žeber je pro stavbu na hlínu. Aby bylo možno kachle správně spojovat, je nutné prostory mezi žebry vyplnit keramickým materiálem a hlínou, a kachle k sobě zaskobovat. Proto by měla konstrukce žeber zhruba splňovat základní rozměrové předpoklady. Aby bylo možno kachle spojovat skobami nebo vázat drátky, jsou na všech žebrech zpravidla provedeny dírky. Složení kachle Tělo kachle tvoří keramická hmota – střep, na kterém je z pohledové strany nanesena tenká povrchová vrstva glazury. Některé technologie vyžadují mezi střepem a glazurou ještě mezivrstvu, které se říká nástřepí nebo engoba. Materiály pro výrobu střepu kachloví se výrazně liší jak recepturou, tak zpracováním od ostatních keramických hmot. Při výrobě kachloví je třeba splňovat tato kritéria: Hmota musí být schopna dokonalého obtisku z formy a neměla by být při schnutí a pálení náchylná ke kroucení. Střep musí být pórovitý, tedy nasákavý. Hmoty pro výrobu kachloví většinou obsahují dvě složky, pojivou a výplňovou. Pojivou složku tvoří kompozice několika jílů. Výplňovou složku – ostřivo - tvoří jeden i více druhů většinou keramických (již vypálených) materiálů v různých frakcích. Dle vlastností a dostupnosti těchto keramických surovin vytváří výrobci specifickou recepturu. Existují hmoty, které obsahují v pojivé složce až 10 druhů jílů a ve složce výplňové čtyři druhy ostřiva ve frakcích od 0,1 do 3 mm. Oproti tomu jsou výrobci, jejichž hmota obsahuje pouze směs jílů a ostřivo žádné. Podstatné je, aby kachel splňoval normou stanovené technické parametry. Způsoby výroby kachlů dnes S postupným vývojem kamnářského řemesla se vyvíjel i způsob výroby kachloví. Tvarování bývá do keramických forem, přes formy dřevěné, ruční modelování (nazývané bednění), formování do sádrových forem, až po nejmodernější výrobní postupy lití, liso-
Různé
Číslo 7/XXII
Příroda
12
JELENSKÉ LISTY
vání a tažení. Dnes nejpoužívanějšími metodami výroby kachloví jsou: a) Strojní lisování - je nejrychlejší a nejméně pracovně náročná technologie. Do sádrové, dřevěné, či kovové formy lisu se vloží odměřené množství hlíny. Lis ji pak pod tlakem vylisuje do tvaru kachle. Kachle vyráběné touto technologií jsou dosti nepřesné, a je třeba je kalibrovat, tj. dodatečné obroušení, či ořezání kachle na daný formát. Převážná většina výrobců od této metody ustoupila kvůli její nepružnosti při zavádění nových typů, a kvůli dodatečným nutným úpravám. b) Odléváním - tato technologie je dnes při výrobě kachloví užívána nejčastěji. Keramická břečka (název pro rozplavenou hlínu) se nalévá do sádrových forem. Po několika hodinách se kachle vyjmou z formy. Lití je velmi efektivní a přesný způsob výroby. Vyžaduje minimální retuše a v podstatě žádné dodatečné úpravy výrobků. Podmínkou je však technologická kázeň a kvalitní materiály. c) Ruční formování - je stará technologie převážně používaná v předminulém století. Keramická hmota se ručně tlačí do sádrových (dříve keramických i dřevěných) forem. Žebra se tvarují ručně či v ručním lisu a ručně se také na kachel lepí. Po krátké době je možno kachel z formy vyjmout, provést retuše vzoru, či lepení rohů atd. Ručně vyráběné kachloví nedosahuje zdaleka takovou přesnost, jako zboží lité, či lisované a kalibrované, proto je třeba takovéto kachle stavět na větší spáru, a více času věnovat třídění před stavbou. Přes zjevné nedostatky takto vyrobeného kachloví má mnoho výrobců ve svém sortimentu několik sérií ručně vyráběných. Existuje nemalá skupina zákazníků, kteří jsou ochotni ruční práci opravdu ocenit. d) Bednění - je jedna z nejstarších a také nejkomplikovanějších technologií výroby kachloví, většinou dnes už zapomenutá. Na bedněná kamna je třeba mít spolehlivou hlínu, a mnoho zkušeností. Tato kamna se vždy vyrábí jako komplet. Dle výkresů je třeba nejdříve vyrobit kostru. (K výrobě se používá hlína vyválcovaná nebo nařezaná do plátů a zavadlá do kožovitého stavu). Na kostru se tvarují a lepí jednotlivé pláty, které se dodatečně zdobí zvlášť vymodelovanými ozdobami, či římsami. e) Další - zde mohu uvést např. jeden z nejstarších způsobů výroby kachloví, točení na hrnčířském kruhu s následným tvarováním, tzv. kachle nádobkové – kakabusy. V dnešní době není třeba nutně kupovat kachle nové. Na internetu je velká nabídka různých kachlů, rozebraných i celých kamen, a je možné si je nechat rozebrat, vyčistit a zrenovovat a poté postavit kamna stejná nebo tvarově jiná. Já sám stavím převážně ze starých kachlů, které dokážu i částečně zrenovovat. Příště něco málo o krbových kamnech Vlastimil Martinek
Muchovník a zimolez kamčatský „borůvky“, které se obejdou bez rašeliny Všichni jistě dobře známe typickou chuť borůvek, která každoročně láká mnoho lidí do okolních lesů. Také zbožňuju chuť borůvek, obzvlášť ráda si alespoň jednou za rok pochutnám na borůvkových knedlících, ty nemají konkurenci. Dnes se však nechci věnovat borůvkám lesním, nýbrž druhům rostlin vhodným k pěstování na zahradě. Na trhu je k dostání několik druhů, zpravidla keřů, nazývaných „borůvkou“. Některé z nich jsou s lesními borůvkami opravdu příbuzné, jiné mají pouze podobný vzhled a chuť plodů, ale botanic-
Číslo 7/XXII
ky příbuzné nejsou. Také nároky na pěstování se u jednotlivých druhů značně liší. S lesními borůvkami je příbuzná tzv. kanadská borůvka (Vaccinium corymbosum). Pokud chcete zakoupit právě tuto rostlinu, hledejte v názvu rostliny slovo Vaccinium. Kanadská borůvka má specifické Foto: J. Nováková nároky na pěstování. Vyžaduje kyselou půdu (v běžné zahradní půdě nebude prospívat), lehký polostín a velmi vydatnou zálivku. Přihnojuje se pravidelně kyselými bezchlorovými hnojivy. Protože kanadské borůvky potřebují kyselou půdu, vysazují se do rašeliny nebo do kyselých půdních substrátů. Jakožto zastánce přírodních zahrad, v nichž se rašelina nepoužívá, jsem hledala jinou alternativu, která k životu rašelinu nepotřebuje, a nalezla jsem. Bez problému lze v zahradnictvích zakoupit keře zvané muchovník a zimolez kamčatský. Oba poskytují plody velmi podobné borůvkám. Pravda, chuť je trochu odlišná, ale vyberete-li správnou odrůdu, jistě si pochutnáte. A za pravými borůvkami můžete vyrazit do lesa. ☺ Zimolez kamčatský (Lonicera kamtschatica) je menší keřík dorůstající výšky okolo 1 až 2 metrů. Některé kultivary plodí již v druhé polovině května, jsou proto na naší zahradě prvním ovocným keřem, který každoročně poskytuje úrodu plodů. Zimolez se spokojí s běžnou zahradní půdou, vyhovuje mu slunce i polostín. V několika zdrojích jsem se dočetla, že nesnáší sucho, proto ho alespoň v dlouhých obdobích bez deště vydatně zalijeme. Kvete velmi brzy, jeho květy snesou i mírný mráz. Je cizosprašný, proto je dobré pěstovat více odrůd blízko sebe. Na naší zahrádce pěstujeme 4 odrůdy tohoto keře, všechny vydatně plodí. Nejvíce si pochutnáváme na odrůdách Amur a Blue Triumph, dětem však chutnají všechny, hlavně, že je na zahradě co mlsat. ☺ Muchovníky (rod Amelanchier) jsou k dostání v několika druzích lišících se vzrůstem i chutí plodů. Plody se konzumují syrové i uvařené, oblíbené jsou také u ptactva. Každý rok soutěžíme s místními kosy, kdo „urve“ víc kuliček z keře. Muchovníky dorůstají výšky 1,5 až 8 m (záleží na druhu) a rostou téměř ve všech půdách. Snáší slunce i polostín a nemají potíže s dlouhými obdobími sucha. Přestože je vůbec nehnojíme (jen mulčujeme např. posekanou trávou) ani nezaléváme (kromě prvních 2 let po výsadbě), poskytují pravidelně bohatou úrodu sladkých malviček. Asi nejvíce jsme si oblíbili chuť muchovníku Prince William, který dorůstá výšky jen cca 1,5 m a jeho plody jsou velmi sladké a šťavnaté. Lesní borůvky sice chutí nepřipomíná, o to lépe se však sklízí. Plody dozrávají v červnu. Muchovník ani zimolez není, na rozdíl od kanadské borůvky (Vaccinium corymbosum), s lesní borůvkou příbuzný. Možná se ptáte, proč pěstovat právě rostliny, kterým nemusíme dodávat rašelinu. Vždyť rašelina je materiál čistě přírodní. Ano, rašelina je přírodní materiál, ale při její masivní těžbě často dochází k devastaci rašelinišť vznikajících tisíce let. Rašeliniště jsou unikátní biotopy, jsou schopna zadržet obrovské množství vody, tím zmenšují riziko povodní a vyrovnávají místní klimatické výkyvy, jsou domovem zajímavých ohrožených druhů rostlin a živočichů. Myslím, že si zaslouží naši ochranu. Zdroj: https://moorevital.sachsen.de/index2.asp?ID=6763&art_ param=572. Jistě stojí za zamyšlení, zda opravdu potřebujeme pěstovat rostliny vyžadující kyselou půdu. Kdo se nechce vzdát borůvek, rododendronů či azalek, může sáhnout po vhodnějších materiálech, než je rašelina. Mgr. Jana Nováková
Přišli – odešli?
První úspěch nového MTBO oddílu T.J.Sokol Zatím neformálně byla při místní T.J. Sokol zřízena sekce orientačních cyklistů. Zúčastnila se prvních závodů v rámci celorepublikového měření sil nazvaného Shocart liga a jednoho závodu s patnáctiletou tradicí, který však není Foto: J. Kušička součástí seriálu. Závody se jezdí jako časovka většinou na 5 nebo 6 hodin a během této doby musí dvojice projet co nejvíce kontrolních stanovišť a nasbírat co nejvíce bodů. Za pozdní příjezd do cíle následuje bodová penalizace. Zatímco v květnovém měření sil v Českém ráji obsadila dvojice Josef Kušička a Radim Pelikán 14. místo, v červnu v Náměšti nad Oslavou obsadili již osmé místo s minimálním odstupem na medailové pozice. Pouze bodová penalizace je v horkém počasí srazila z bronzové příčky. Mnohem úspěšnější byla dvojice žen ve složení Jaroslava Kušičková a Natálie Taskina, které si z Náměšti nad Oslavou přivezly stříbrné medaile. Josef Kušička
Už je to tady! Čtenáři se ptají co, fanouškové hornojelenské kopané vědí. Začíná další sezona fotbalu. První ostrý trénink A mužstva proběhl 19. července na hřišti AFK a okolí. Využil jsem této příležitosti a položil jsem členům realizačního týmu vedoucímu mužstva Ing. Pavlu Kaplanovi (51 let) a trenérovi Stanislavu Karvánkovi (46 let) několik otázek, týkajících se „stavu“ našeho A mužstva. Foto: J. Jindra
Jak hodnotíte průběh minulé sezony? – na tuto otázku odpověděli oba pánové společně: „Byla to sezona, dá se říci záchranářská. Víceméně jsme se připravovali na to, že spadneme do 1. B třídy. Vždyť v podzimní části jsme získali pouhých 7 bodů. Díky zlepšenému výkonu v jarní části a nadšení hráčů se nám podařilo udržet 1. A třídu. Spadl nám kámen ze srdce. Hrálo se víceméně s vlastními hráči, kteří mají vztah k Hornímu Jelení a chtějí ho pokud možno dobře reprezentovat.“ Jak si myslíte, že bude probíhat tato sezona? Trenér Standa řekl: „Přípravu zahajujeme dnes, tedy 19. července. Kádr zůstává stejný, jako na jaře, žádné cizí posily nemáme. Pouze dva dorostenci přešli do 1. A družstva.“ Vedoucí mužstva k tomu dodává: „Jedná se o Kamila Šimka a Pavla „Četáka“ Kaplana. Kádr mužstva tvoří 17 hráčů. Rádi bychom drželi klidný střed tabulky. V naší skupině hraje pět nových družstev, ta, co postoupila nebo případně sestoupila z vyšších tříd. Takže to bude pořádně nadupané.“
„Jak jsme již řekli, žijeme z vlastních zdrojů. Ono to vlastně za těchto podmínek ani jinak nejde. Odešel Kamil Pecivál, který ukončil aktivní činnost a jde trénovat do Slatiňan. Moc mu děkujeme za to, co pro jelenskou kopanou udělal. Na novém působišti mu přejeme hodně úspěchů.“ Co nového z FAČRu? (Povzdech) „Komplikace v registraci. Změna přestupního řádu, hostování hráčů zrušeno. Teď je možný pouze přestup a to na všech úrovních amatérské kopané. Když se kluby nedohodnou na ceně za hráče, tak se platí podle tabulek. Jedná se o částku cca 10 – 20 000 Kč.“ Tak pánové a nyní něco o sobě: První mi na tuto otázku odpověděl trenér, protože hráči na něj již netrpělivě čekali. „S kopanou jsem začínal v rodném Borohrádku, pak jsem hrál na Jelení. Trénovat jsem začal v roce 2009 s panem Slávkem Bachurou. S různými přestávkami např. trénováním dorostu atd. trénuju do teď. Vlastním trenérskou licenci C, pracuji na pozici hlavního trenéra, ze hřiště mi pomáhá hrající asistent Roman Hendrych, ten má trenérskou licenci B. Na této pozici chci být do té doby, dokud budu klukům schopen něco dát. Záleží též na zájmu klubu.“ Tolik pro JL Standa. Ukončil povídání a běžel prohánět hráče na hřiště. Takže v klubovně AFK se mnou zůstal sedět vedoucí mužstva Ing. Pavel Kaplan a ten mi řekl: „AFK se věnuji mimo hráčskou činnost jako funkcionář od 90 let. Zažil jsem vzestupy i pády klubu. Věřím v dobrou hvězdu jelenského fotbalu. Buďme realisté, na vyšší třídu nemáme, toto je mezní hranice. Musím poděkovat klukům za to, že se přes zimu dali do kupy a jsou opět parta. Vrátil se Lukáš Jozl, Jiří Pinkas a hlavně i v dorostu pomáhá R. Hendrych. Vlastně bych mohl jmenovat celý mančaft, je to kolektivní výkon. Bohužel se nám nevyhýbala zranění. Mrzí nás zdravotní stav Štěpána Rejnuše. Věřím, že Jan Raich je už v pořádku. Velký dík funkcionářům a jejich manželkám. Za to, jak se o všechna mužstva starají. Vždyť na hřišti se každý týden pohybuje 60 – 70 hráčů, od žáčků až po ty velké. Smekám před našimi fanoušky, kteří nás v takové míře podporují. Věřím, že našimi výkony jich přilákáme ještě více. Nesmím zapomenout na naše sponzory, město HJ, autodoprava Sodomka, J. Jůza, Den Braven R. Bureš, Weber Ing. P. Svatoš, stavitelství J. Nosek, RZ Radost V. Mašková, J. Horáček a další drobní přispěvovatelé. Dovolte, abych vás pozval na první zápas 14. srpna, hrajeme s Lanškrounem, ten sestoupil z kraje. A další týden zajíždíme na derby do Dobříkova, ten postoupil z 1. B třídy. Všechny vás srdečně zvu.“ Dík za rozhovor, pánové, a přeji vám hodně úspěchů. JJ
Řeznictví a uzenářství Morávek nabídka na měsíc srpen Mleté maso 79,90 * Vepřová pečeně s.k. 99,90 * Vepřové koleno zadní 59,90 * Vepřová žebírka 19,90 * Játrová paštika - cihla 79,90 * Hovězí šunka - výběrová 199,90 * Moravská klobása se zelím 139,90 * Grilovací klobása - bílá 139,90 * Šunka z kuřecích prsou - výběrová 159,90 * Pochoutkové párky 99,90 * Vračovický špekáček 89,90 * Tlačenka světlá - libová 89,90 * Vídenské párky ve skopovém střívku 139,90 * Uzená plec - šál 139,90 * Pečená sekaná 89,90 * Sýr cihla 30 % 89,90 Nám. Komenského 72, Horní Jelení
Inzerce
T. J. Sokol
13
Sport
JELENSKÉ LISTY
Číslo 7/XXII
Sport
14
JELENSKÉ LISTY
Číslo 7/XXII
Číslo 7/XXII
15
JELENSKÉ LISTY
... co se dělo v červenci. Foto: 2x © Aleš Mádr
Ochutnávka vína na koncertě pod dubem
Kloboukový koncert smyčcového kvarteta Precordi
Foto: 2x H. Kolenyaková
Dolnojelenští hasiči otevřeli léto Foto: 4x J. Jindra
Oprava chodníku v ulici Česká
Zahájení oprav v ulici Kolářského
Hřbitovní zeď - oprava jižní části
Fotbalisté se připravují na sezónu
Kloboukový koncert pod dubem
Foto: © Aleš Mádr
Příští číslo bychom chtěli vydat 1. 9. 2016. Cena bude: 10,- Kč a dostat jej bude možno v místní samoobsluze, na městském úřadě, v železářství a ve večerce na náměstí, v hospodě U Pytláka, v drogerii ve večerce v ul. RA. V Jaroslavi u paní Kaplanové a ve Vysoké u paní Kačírkové. Na internetu www.hornijeleni.cz • Náklad: 550 výtisků • Povoleno Ministerstvem kultury pod č. MK ČR E 11515 • Číslo pro vás připravili: Barbora Mádrová, Jan Jindra • Grafická úprava: Aleš Mádr • Tisk: H.R.G. spol. s r.o. • Za obsah článku odpovídá autor příspěvku • Příspěvky v elektronické podobě zasílejte na e-mail:
[email protected] • Redakce si vyhrazuje právo příspěvky krátit a jazykově upravovat. Nevyžádané příspěvky se nevracejí • Datum příští uzávěrky: 20. 8. 2016 • Adresa redakce: Městský úřad Horní Jelení 114, PSČ: 533 74.
