Rozhovor s Josefem Pecinovským

Josef Pecinovský a jeho literární tvorba

Rozhovor s Josefem Pecinovským

1) V polovině devadesátých let se autoři generace soustředěné kolem Ceny Karla Čapka a tvořící tehdejší tuzemskou literární žánrovou špičku (Kmínek, Kadlečková, Novotný, Procházka, Poláček, Pecinovský aj.) téměř na deset let z různých důvodů odmlčeli. Jaký jste měl důvod vy?

Řekl bych, že důvodů je několik, a všechny se spojili v takovou jednu globální příčinu, která na určitou dobu odklonila mou činnost jiným směrem. Kolem roku 1995 se mi totiž stále častěji stávalo, že nakladatelství vracela rukopisy bez udání důvodu, nebo dokonce s udáním směšného důvodu, nebo si hrála na mrtvého brouka; samozřejmě nebudu jmenovat. Stalo se dokonce, že jedno nakladatelství přijalo můj rukopis, zaplatilo zálohu na rukopis a smluvně tím vydání knihy Házím ti las, kamaráde, zablokovalo do roku 1998, aniž by mělo zájem knihu vydat… Já už v té době psal na objednávku a připadalo mi takové divné znovu obíhat s deskami plnými papíru další a další nakladatelství, a tak jsem čekal, zda se někdo neozve. Ozvali se od té doby tři nakladatelé, z toho poslední dva loni a předloni, a jak vidíte, moje knihy se opět začínají objevovat na trhu, i když zatím reedice, ale dojde i na první vydání. Druhou příčinou byl patrně nějaký ten únavový opotřebovací syndrom – seděl jsem u počítače a nic rozumného z něj nelezlo. Inu, takřka 10 let jsem nepřetržitě sypal ze stroje povídky, novely či romány, a nápady došly, a pokud nedošly, tak došla invence a chuť se do něčeho pouštět. Dokonce ani povídky se nedařily, a pro ty jsem odbyt měl. Nu a pak přišla nová objednávka – co kdybych prý zkusil napsat nějaký ten návod k obsluze počítače. Nikdy předtím jsem to nedělal, a tak jsem to zkusil. Takto vyšla ještě napůl beletristická kniha V zajetí počítače (spoluautor jmenovec Rudolf Pecinovský), a pak už jsem ze sebe začal sypat jednu příručku za druhou, a na světě byla nová inspirace. Dospělo to do stadia, kdy mi vychází asi 5 nových příruček ročně, a přitom už není čas psát cokoli jiného, když navíc člověk ještě chodí do práce a nemá odvahu s tím praštit a živit se jen literaturou… Díky tomu jsem si ale mohl splnit dávný sen – povedlo se mi prakticky dvakrát obletět svět, navštívit USA, západní Kanadu či vydat se po stopách dětí kapitána Granta na Nový Zéland. Z honorářů za sci-fi knihy bych to asi nedokázal uskutečnit. Dnes každým dnem čekám, že dostanu dopis s vyměřenou částkou na důchod. A protože mne pedagogická práce už vůbec neoslovuje a pan Tkaloun z jistého českého filmu je mi stále sympatičtější, udělám to podle něj. Nepůjdu ale do obchodu vybírat prázdné láhve. Jistě tušíte, co bych mohl dělat. Ale ještě opravdu nevím, jak s tím časem naložím.

1/6


2) V posledních letech se opět začínají objevovat reedice vašich knih (např. sbírka povídek Abbey Road či román Plástev jedu). Jak se na ně po letech díváte vy sám?

Jak bych to tak řekl – chabý potlesk, mírné oživení v sále. Tyto knihy se ještě prodávají tak, jak byly kdysi napsány, což je dobře, protože dnes bych už mnohé udělal naprosto jinak. Je ovšem otázka, jestli by to bylo k lepšímu nebo k horšímu. Proto pro druhá vydání ponechávám původní text prakticky beze změny a zasahuji jen v místech, kde bych se doopravdy zesměšnil. Třeba na Plástvi jedu mě děsil ten hektický spád bez chvilky odpočinku, směřující k jedinému, trochu umělému a nepřirozenému cíli… Navíc jsem mnohdy zapomněl, co jsem to kdysi vlastně napsal, a až jsem se někdy nestačil divit, jaké fabulační kotrmelce se dějí. Ale řečeno slovy jednoho fiktivního autora – v každé knize se najde asi tak pět dobrých stránek. Když to sečteme dohromady, tak to dá jednu dobrou knihu…

3) Sledujete současnou českou fantastiku? Pokud ano, jaké knihy či autoři vás v posledních letech zaujali?

Abych řekl pravdu, v současném zahlcení knižního trhu nestačím sledovat skoro nic. Doby, kdy jsem kupoval či zoufale sháněl vše, co se jen trochu otřelo o sci-fi, jsou nenávratně pryč. Čtecí kapacita mozku tragicky klesá a hromadící se knihy není kam dávat, což doma působí zajímavé střety názorů. Přesto mi několik titulů neuniklo. Především sleduji knihy vydávané v edici Pevnost, která je takovým hezkým profilem nové české fantastiky, získal jsem zálibu v Johnu F. Kovářovi a beru si ho na cesty, dokonce jsem spolupracoval na vydávání edice sci-fi v nakladatelství Grada, kam se mi podařilo protlačit šest titulů, než byla tato edice smetena rázným rozhodnutím se stolu. Z autorů, kteří mě zaujali, je na prvním místě Ondřej Neff a jeho nepřekonatelná Tma. Velmi hezky jsem si početl v románu Jaroslava Mosteckého Pištec na bráně k západu, který je naladěn na mou krevní skupinu. A pak samozřejmě Jana Rečková, která mne udivuje především svou neuvěřitelnou pílí a vyrovnanou kvalitou síla.

4) Jednou z edic, kde vycházejí nová vydání vašich knih, je i ta pevnostní. Jak jste se vlastně k našemu magazínu dostal a co jste na něj říkal?

K magazínu pevnost jsem se dostal zajímavým způsobem – asi před dvěma lety mi zavolal jistý Tomáš Němec a zeptal se mne, nechci-li zodpovědět na tři krátké dotazy. Do té doby jsem o nějaké pevnosti neměl ni tucha. Zašel jsem do nejbližší trafiky – a ejhle, měli ho. Tvářili se

2/6


kysele, prý jsem první, kdo si ho koupil. Inu, žiju v nevelkém městě a tok informací do tohoto místa má obvykle zpoždění několika let. Časem se mi podařilo dokonce zjistit, že se vydává Pevnost s knižní přílohou, čímž si už získala mé srdce a stal jsem se předplatitelem. Oceňuji především vzhled, protože odpovídá současnému trendu požadavků mladé generace, ale jak vidíte, staršího občana neurazí. I když třetina časopisu týkající se různých her a podobných laskomin mi moc neříká, ve zbytku si docela počtu, ať už to jsou recenze na knihy či filmy, pravidelné rady jak psát v podání Ondřeje Neffa, a zejména povídky.

5) V Edici Pevnost je nyní aktuální vaše tetralogie Kroniky nové Země, jejíž čtvrtý díl (na rozdíl od předchozích tří) dosud nikdy nevyšel. Můžete nám prozradit proč?

Čtvrtý díl, nazvaný Věčné Imago, je hotov v první verzi od roku 1995. Jistě je všem známo, že tato tetralogie byla postupně vydávána v edici Rodokaps nakladatelství Ivo Železný. Na Imagu jsem si dal zaležet, a když jsem je měl prakticky dopsané, zjistil jsem, že rozsah románů v tomto časopise se snižuje na 120 stran a že prý se mám přizpůsobit. Tak jsem zaskřípal zuby a 40 stran seškrtal. Když jsem to vše poslal do redakce, tak jsem měl tu možnost se dovědět, že sci-fi v edici Rokokaps je prodělečná a napříště se berou jen westerny. Zaskřípěl jsem zuby podruhé a Imago jsem odložil do šuplíku – pardon, na CD. Teď, když mám možnost je otisknout v plném rozsahu, vidím, že mi těch 40 škrtnutých stran chybí, a také jsem zjistil, že byly škrtnuty tak dokonale, že už je nemám. Asi za moc nestály. A tak sedím u počítače a s chutí dokončuji Imago tak, aby mělo stejně jako ostatní romány série těch zhruba 10 AA. Dovolil jsem si dokonce na konec třetího dílu přidat několik odstavců, které v prvním vydání nebyly. Tím dosáhnu kýženého závěrečného efektu ve čtvrtém díle, o němž doufám, že bude efektem a nikoli defektem.

6) Kromě knižních reedic se ale začínají objevovat také nové vaše povídky (in: Orbitální šerloci, Imperium Bohemorum aj.). Řekl jste si, že je čas pro návrat do české literární fantastiky? A co vás k tomu přimělo?

Přidal bych ještě Pevnost, aby vše bylo úplné, kam také prorazila jedna nová povídka, a pro níž mám dvě další rozepsané (a stydím se, že tak dlouho). A tímto rozhodně říkám – čas na návrat do literární fantastiky již nastal, ostatně celé to mezidobí, jak už jsem uvedl dříve, lze považovat jen za krátkou přestávku, v níž jsem když už ne psal, tak aspoň o psaní uvažoval. Neříkám, že bude ze sebe chrlit díla sci-fi po desítkách ročně, jak se mi dařilo dříve, přece jen už jsem starší pán a invence není trvalým atributem osobnosti… Ale něco bych ještě rád vyplodil.

3/6


7) Pokud vím, chystáte také novou sbírku povídek nazvanou Termiti. Můžete nám říct, jaké texty v ní čtenář nalezne?

Povídková sbírka by měla nést název Termiti z Titanu (tradičně podle nejkratšího díla do ní zařazeného), a měla by to být profilová sbírka mých povídek v období 1975 – 1995. Jsou do ní zařazeny povídky, které v té době vyšly časopisecky nebo i v některých antologiích či fanzínech, a dovolil jsem si je takto zkompletovat v jeden celek, abych přidal ještě pár děl nikde nezveřejněných doufaje, že mě za to čtenáři nebudou kamenovat. Pokud kniha unese předpokládaný rozsah 30 AA, pak by se tu mělo objevit pověstné Házím ti laso, kamaráde, povídky oceněné v Ceně Karla Čapka v 80. letech, jako Mít všechno či Milovník zvířat, dva kousky pocházejí z dosud nevydané sbírky Jak chutná marťanský česnek, je tady space-opera i nějaká ta záhadologie. Jen musím doufat, že čas z těchto textů nesetřel vše, čím byly kdysi dávno půvabné.

8) Kuloáry již také proběhlo, že hodláte přispět do úspěšného seriálu Agent JFK. Kam hodláte Johna Francise Kováře zavést?

John Francis Kovář, to je to pravé oživení v sále, které nastalo ve správnou dobu! Je to v naší sci-fi druhý pokus o podobnou sérii psanou mnoha autory, pro nezasvěceného připomenu svobodného kupce Lense Körka, jehož tři příběhy vyšly kdysi jako příloha v sešitech Rodokapsu a pak vše zaniklo. Ano, autoři na to ještě nebyli připraveni, nebo motiv nebyl nejnosnější, nevím, co za tím bylo. Teď, po 10 letech, tu máme originální českou sci-fi sérii, a do té se prostě zapojit musím! Já Johna nepovedu nikam daleko, hned tady za rohem ho čeká spousta práce. Příběh by se měl jmenovat Budiž vám Měsíc lehký. Je totiž všeobecně známo, že ne každé paralelní Zemi přísluší právě jeden Měsíc, a ostatně ne každý měsíc má tu svou Zemi. Nikdo z nás nemá dnes ani tušení, jaké rejdy tajných služeb se na naší jediné oběžnici odehrávají. A když na Johna padne podezření, že zrazuje naši plantu v zájmu paralelního světa, musí hoch přece něco udělat proto, aby se z toho průšvihu vysekal.

9) Které vaše dílo považujete za své „opus magnum“. Nebo čas pro jeho napsání zatím nenadešel?

Odpovím stručně – žádné. Ale čas na jeho napsání už nadešel, otázka je, bude-li naplněn, a bude-li naplněn, jestli to opravdu bude „opus magnum“ nebo propadák. Mnozí mne ponoukají, abych naspal další díl Sinusoidy, protože ten román vydaný v roce 1999 je vlastně neukončený a na mnohé otázky jsem zůstal dlužen odpověď. Neslibuju, že to dopíšu, ale pokud ano, tak to

4/6


doufám ještě zmíněné „opus magnum“ nebude. V každém případě předpokládám, že dílo, kterým by mělo vše vyvrcholit, by měl být trojdílný román ve stylu New Space Opera, každý díl bratru o 500 stranách. Měl by to být rozmáchlý příběh o tisícihlavé skupině uprchlíků, která přišla o svůj svět, bloudí vesmírem a všude jsou považováni za vyvržence. Nu a čtenáři se jistě nebudou divit, když se dočtou, že vzduchoprázdný prostor je plný života, různých zlých a pěkně zákeřných oblud, mnohdy existujících na hmotné podstatě, a ty by si rády pochutnaly nejen na kosmické lodi, ale zejména na jejím obsahu. Nu a až se konečně nějaká ta planeta najde, tak se naše skupina nových osadníků bude odrážet od dna a teoreticky by ke konci měla dosáhnout vládu nad galaxií. Možná že to takhle vypadá dost nestravitelně a sám nevím, co to nakonec dá. V každém případě znám už název prvního dílu, 100 miliard hvězd.

10) Ačkoli jste, dá-li se to tak říci, ortodoxní sci-fi autor, před takřka deseti lety jste mi při našem prvním rozhovoru vyprávěl námět na zajímavý fantasy román. Upustil jste již od jeho napsání nebo se na něj můžeme ještě těšit? Můžete o něm našim čtenářům prozradit něco více?

Já že jsem vyprávěl námět na fantasy román? To byste mi musel připomenout! Ne, tady asi čtenáře zklamu, ale obávám se, že fantasy asi už ne. Tento žánr se uvírá směrem, který mi nesedí, a to především mnoha a mnohadílných sérií, kdy autor vyždímá vše, co se z námětu vyždímat dá, a pak už i to, co se vyždímat nedá. Přiznám se, že ani jednu takovou sérii jsem ještě nepřečetl, a většinou to skončilo u prvního dílu. Jsou čestné výjimky a tou je Pán prstenů, což je klasika, a pak Harry Potter, kterého jsem nejdříve považoval za lehkou oddychovku, až jsem pak dostal lehkou výchovnou ťafku, že nemám věřit prvním dojmům. Ale i tato série doufám skončí a další díl by se neměl objevit.

Otázky kladl Tomáš Němec.

Část tohoto rozhovoru byla otištěna v časopise Pevnost, č 4/2008.

www.pevnost.cz

5/6


6/6

Rozhovor s Josefem Pecinovským

Recommend Documents