yu d ,ca ש ב ו ע
פ ר ש ת
ד ף
שבת שובה פרשת האזינו יוצא לאור ע"י רבנות ק"ק פראג 19:31 : צאת שבת18:28 :כניסת שבת 29. 9. – 30. 9. 0 6
ח' תשרי תשס"ז
NEFEŠ HAHA-CHAJIM RAV CHAJIM MI-VOLOŽIN 1. Je napsáno (Be-rešit 1, 27): Elokim stvořil člověka ve Svém obraze [celem], v obraze Elokim ho stvořil. A dále je psáno (tamtéž 9, 6): protože v obraze Elokim udělal člověka. [...]. Slovo celem, obraz, tu nemá doslovný význam [...], nýbrž značí podobnost v určitém ohledu. Tak je tomu například i ve verši (Tehilim 102, 7): podobal jsem se pouštnímu supu, který neznamená, že mu narostla křídla a zobák nebo že by začal vypadat jako sup, nýbrž že se mu podobal v jedné [charakteristické] činnosti – toulal se z místa na místo jako pouštní sup, což je osamělý pták, který stále přeletuje z místa na místo. [...]. 2. A proč verš říká právě [spojení] celem Elokim, a nikoli jiné Jméno – protože o významu Jména Elokim je známo, že odkazuje k tomu, že On, buď požehnáno Jeho Jméno, je Pánem všech sil. A proč je nazýván „Pán všech sil“ – protože HaKadoš-Baruch-Hu není jako basar vadam, jako člověk, protože když člověk staví například dřevěný dům, tak to dřevo nestvoří a nepřivede ho vlastní silou do existence, nýbrž použije dřevo, které už bylo stvořeno, a jen z něj uspořádá stavbu. A i když poté, co dřevo podle vlastní vůle uspořádá, na něj přestane působit svou silou, stavba bude stát dál. Naproti tomu Ha-Kadoš-Baruch-Hu v okamžiku stvoření všech světů tyto světy stvořil ješ me-ajin, ex nihilo, svou vlastní neomezenou silou, a od toho okamžiku, každý den, doslova každý okamžik, je veškerá síla jejich existence a uspořádání a setrvání v existenci plně závislá na tom, co do nich On podle Své vůle v každém okamžiku vlévá – sílu a příliv nového světla. A kdyby od nich Svou sílu a příliv na jediný okamžik odstavil, rázem by všichni byli nicotou, efes va-tohu. Jak stanovili [v
každodenním požehnání před Šma] učenci Velkého shromáždění [anšej kneset ha-gdola]: ha-mechadeš be-tuvo be-chol jom tamid ma’ase be-rešit, Jenž ve Své dobrotě každý den stále obnovuje [svět, stvořený během šesti dnů] stvoření. Tzn.: opravdu každý jednotlivý okamžik. [...]. Proto je On, budiž požehnáno Jeho Jméno, nazýván „Elokim“, Pán všech sil. Protože On je Pánem každé jednotlivé síly, která se nachází v některém ze světů, každé, a každý okamžik do nich vlévá sílu a ony jsou stále závislé na Jeho ruce a On je mění a uspořádává podle Své vůle. 3. A toto je ona podoba, ve které jako by stvořil člověka: dal mu vládu nad nezměrným množstvím sil a světů, předal mu je do ruky, aby byl napříště on tím, kdo bude mluvit a řídit je podle jednotlivých pohybů svého konání, myšlení a řeči. A veškerý pořádek jeho řízení aby byl jak k dobrému, tak k opačnému, chas ve-chalila – protože dobrými činy, dobrou řečí a dobrými myšlenkami člověk udrží a dodá sílu mnoha dalším silám a horním odděleným světům a dodá jim kedušu a světlo. [...] Jak řekli chazal (Berachot 64a): „[a všechny tvoje děti [banajich] se budou učit od Ha-Šem, a mnohý bude mír tvých dětí (Ješajahu 54, 13);] nečti banajich, tvé děti, ale bonajich, tví stavitelé“. Protože oni jsou jako pořadatelé horních světů, jako ten, kdo uspořádává a staví svůj dům. A dávají do něj většinu své síly. A naopak, ch“v [chas ve-chalila]: činností, slovy nebo myšlenkami, které nejsou dobré, člověk boří nesmírně mnoho sil a horních oddělených světů [...] nebo zatemňuje a umenšuje jejich světlo a kedušu, ch“v, a naopak přidává sílu ohniskům nečistoty, rachmana liclan. 4. Je tohoto snad člověk hoden!? (Šmuel II 7, 19). Ať si tedy žádný člověk z Jisraele v duchu neříká: co já jsem, jaká je moje síla, abych svým ubohým jednáním působil něco ve světě?! Nýbrž ať pochopí a ví a upevní si v myšlenkách svého srdce, že žádný detail jeho jednání, řeči ani myšlení, se v žádném okamžiku nevytrácí, ch“v. Jak jsou naopak velké jeho činy, jak jsou vysoko! Vždyť každý z nich stoupá podle svého horního kořene, aby působil v nejvyšších světech a nejčistších světlech (Hagaha: Avot 2, 1: da ma le-ma’ala mimcha („věz, co je nad tebou“) lze pochopit i jako: da: ma lema’ala – mimcha („věz: co je nahoře – je z tebe“)). A srdce moudrého člověka, který toto opravdu pochopí, se zachvěje zimničným třasem, když si uvědomí své činy, které nejsou dobré, ch“v, a kam až se dostane a co všechno zboří a zničí jediný lehký hřích; mnohem více než co zničili Navuchadnecar a Titus. Protože
Navuchadnecar a Titus svým činy nezpůsobili žádnou újmu a zkázu v horních světech, protože oni neměli svůj podíl a svůj kořen v horních světech, aby tam mohli svým jednáním způsobit nějakou škodu – to jen našimi hříchy se jakoby zmenšila a ochabla horní síla, to naše hříchy znečistily Mikdaš Ha-Šem, jakoby Horní Mikdaš, a teprve v důsledku toho mohli Navuchadnecar a Titus zničit dolní Mikdaš, který odpovídá Hornímu Mikdaši. [...]. Takže naše provinění zničila Sídlo nahoře, horní oddělené světy, zatímco oni [Navuchadnecar a Titus] zničili jen sídlo dolní. [...]. 7. [...] proto jen člověku byla dána možnost volby, aby mohl směřovat sebe a světy tam, kam sám bude chtít. A i když už svými hříchy způsobil ch“v zboření světů a jejich zkázu, má přesto dostatečnou sílu, aby napravil, co poničil, aby postavil zbořené. A to řekl král David (Tehilim 121, 5): Ha-Šem tě zacloní tvou pravou rukou [lze chápat jako: tvůj stín tvé pravé ruky]; tzn. tak jako stín nějaké věci je směřován jedině tou věcí samotnou, tak i v tomto podobenství je to tak, jako by On, budiž požehnáno Jeho Jméno, směřoval světy podle pohybu a směřování člověka dole. A tak je řečeno i v midraši: Ha-KadošBaruch-Hu řekl Mošemu: běž, řekni Jisraeli, že Mé Jméno je Budu Co Budu (Šmot 3, 14). Co je to „budu co budu“? Tak jak ty budeš se Mnou, tak Já budu s tebou. A totéž říká i David: H‘, stín tvé pravé ruky, tzn. “jako stín tvé pravé ruky“ – když se Mu vysmíváš, On se směje tobě. Když pláčeš, pláče On. Když mu ukážeš tvář zlobnou nebo milou, i On tak učiní. [...]. Tak jak jsi ty s Ním, tak je On s tebou.
VIDUJ: HALACHA A KOMENTÁŘE Rambam, Hilchot Tšuva 2, 7. Jom Kipur je časem tšuvy pro všechny: pro jedince i pro celé společenství; a je to i ukončení [období] promíjení a odpouštění Jisraeli. Všichni jsou proto povinni udělat na Jom Kipur tšuvu a viduj výslovně uznat a vypovědět své chyby a provinění. A viduj by se měl udělat na erev Jom Kipur, ještě než člověk začne jíst [seudu mafseket, poslední jídlo před začátkem půstu], to pro případ, že by se jídlem udusil [Tosefta Joma 4, 13 uvádí: že by se pomátl], aby nezemřel bez viduje. A přestože
tišri 5767· parašat ha’azinu – šabat šuva · člověk udělá viduj už před seudou mafseket, musí ho potom zopakovat i na maariv, na šacharit, musaf, minchu i ne’ilu. A kdy konkrétně má viduj říct? Jedinec po ukončení šmone esre a šaliach cibur [chazan] ve šmone esre, ve čtvrtém požehnání. 8. A viduj, který se ustálil v celém Jisraeli, je: aval anachnu vaavotejnu chatanu atd., a to je základ viduje. Překročení, která člověk vypoví a uzná vidujem na
z"xa, hra,
ješajahu le-maftir ·
jeden Jom Kipur, vypoví a uzná vidujem znovu i na následující Jom Kipur, přestože ten rok dělá tšuvu [a neví o žádném provinění nebo hříchu, kterých by se dopustil], neboť je řečeno (Tehilim 51, 5): protože o svém provinění budu vědět, svůj hřích budu mít stále před sebou. ŠULCHAN ARUCH 607, 1: Viduj na erev Jom Ha-Kipurim: je nutno udělat viduj během
KOMENTÁŘE K VIDUJI: (vybráno z anglické verze machzoru ArtScroll (AS), str. 849 - 854, a dalších současných komentářů založených na Sidur Ha-Gra, Chajej Adam a Sefer Ješ Nochlin, které byly pro potřeby Jom Kipuru nachystány v Ješivat Karnej Šomron a v Bejt Kneset Avraham Ohavi.)
My a naši předkové jsme hřešili: proč zmiňujeme provinění starších generací, provinění, kterých jsme se my nedopustili? Tora nás učí, že člověk může být potrestán za hříchy svých předků stejně jako za své vlastní hříchy (viz Va-Jikra 26, 40), musí je tedy i uznat a vypovědět ve viduji. Naši moudří vysvětlují, proč je to spravedlivé: jsme totiž potrestáni za hříchy minulých generací jen tehdy, když jejich způsoby života schvalujeme. Když jejich jednání přejímáme, potvrzujeme tím, že naše vina je stejná jako jejich (Sanhedrin 27b). Or Ha-Chajim v komentáři k verši Va-Jikra 26, 40 píše, že správné pochopení hříchů, kterými se naši předkové provinili, je častokrát podmínkou naší vlastní tšuvy [našeho návratu a schopnosti převzít odpovědnost]. Někdy přijmeme rodinnou nebo místní „tradici“ jako správný způsob života jednoduše proto, že „se to tady takhle vždycky dělalo a nikdo za to nebyl nikdy potrestán“ [aniž bychom přemýšleli, k čemu taková „tradice“ může vést v budoucnosti]. Musíme proto vidujem vypovědět –tzn. prostě uznat- i hříchy minulosti. A hříchy, kterých jsme se my osobně coby jednotlivci nedopustili, musíme kromě toho uznat a vypovědět i proto, že všichni Židé jsou vzájemně odpovědní za chyby ostatních Židů, kol Jisrael arevim ze-la-ze. Doznání „hřešili jsme“, chatanu, je podstatou viduje. (AS)
minchy před seudou mafseket. Rema: jedinec ho říká na konci tfily šmone esre a šaliach cibur [šac] ho říká uprostřed tfily. 2. Není potřeba specifikovat konkrétní provinění, pokud ale člověk chce specifikovat, může. A pokud říká viduj potichu, tak je správné hříchy specifikovat. Rema: ale ten, kdo říká viduj nahlas, tedy i šac při opakovaní šmone esre, by svá provinění nahlas specifikovat neměli.
VIDUJ ČESKÝ PŘEKLAD (velká písmena v transkripci značí přízvuk)
ELOKEJNU VELOKEJ AVOTEJNU, NÁŠ BOŽE A BOŽE NAŠICH PŘEDKŮ A OTCŮ, KÉŽ AŽ PŘED TVOU TVÁŘ PŘIJDE NAŠE TFILA A KÉŽ NEJSI NEVŠÍMAVÝ K NAŠÍ NEOPRÁVNĚNÉ PROSBĚ, PROTOŽE MY NEJSME TAK DRZÍ A ZTVRDLÍ, ABYCHOM PŘED TVOU TVÁŘÍ, NÁŠ BOŽE A BOŽE NAŠICH PŘEDKŮ A OTCŮ, TVRDILI, ŽE JSME LIDÉ ZCELA SPRAVEDLIVÍ A ŽE JSME NIKDY NEHŘEŠILI. NAOPAK – MY A NAŠI PŘEDKOVÉ JSME HŘEŠILI, ANACHNU VA-AVOTEJNU CHATANU.
HŘEŠILI JSME PROTI HA-ŠEM A PUSTOŠILI SVOU PROVINILI JSME VLASTNÍ DUŠI. Nejen že jsme se svými hříchy vůči Ha-Šem SE provinili, ale ještě jsme způsobili duchovní zpustošení (vedle základního významu má sloveso ašam další význam: být zpustošen, zruinován - od slova šmama, pustota). (AS) ------- JEDLI JSME ZAKÁZANÉ POKRMY, nevelot, trefot, šekecim a remesim; pokrmy, z nichž nebyla oddělena truma a maaser a chala; pokrmy obsahující často červy; jedli jsme na místech s pochybným kašrutem. Jedli jsme bez požehnání před a po jídle; jedli jsme jen pro požitek; nebyli jsme pečliví s netilat jadajim. Byli jsme bezohlední a hrubí, nevšímali jsme si lidí, kteří potřebovali pomoc v tělesné, duševní nebo finanční nouzi. Zanedbali jsme pozitivní micvu lásky k Izraeli tím, že jsme se neúčastnili radosti nebo bolesti druhého. BYLI JSME NEVDĚČNÍ A NEVĚRNÍ. Byli jsme nevděční a ZRADILI JSME zrádní vůči lidem, kteří nám pomohli. Porušováním micvot jsme byli nevěrní Ha-Šem, který nám dává život a potravu. (AS) ------ZANEDBALI JSME STUDIUM TÓRY – v čase, který jsme promarnili čtením novin, sledováním televize, posloucháním rádia,
2
ašAmnu
bagAdnu
וידוי אלוקינו ואלוקי אבותינו תבא לפניך תפלתנו ואל תתעלם שאין,מתחנתנו אנו עזי פנים וקשי עורף 'לומר לפניך ה אלוקינו ואלוקי אבותינו צדיקים אנחנו ולא אבל,חטאנו אנחנו ואבותינו .חטאנו
אשמנו
בגדנו
tišri 5767· parašat ha’azinu – šabat šuva ·
z"xa, hra,
prázdnými řečmi s přáteli, nadbytečnými hodinami spánku: v tomto čase, který dohromady představuje mnoho hodin, jsme mohli studovat Tóru. Zanedbali jsme domluvené hodiny studia, zdržovali jsme lomdej tora od studia. Požehnali jsme požehnání nadarmo, požehnání zbytečně, požehnání bez soustředění. Zanedbali jsme pozitivní micvu kriat šma v příslušný čas. Neměli jsme úctu k talmidej chachamim [k lidem, kteří znají Tóru a dále ji studují], k rodičům, ke starším sourozencům. V okamžiku tfily jsme si pletli hlavu přemýšlením o špatnostech a pomíjivých věcech tohoto světa. Zanedbali jsme plnění pozitivní micvy mít jistotu v Ha-KadošBaruch-Hu, tím, že jsme spoléhali jen na sebe nebo na ostatní lidi. KRADLI JSME MAJETEK A NEPLNILI JSME OSOBNÍ ZÁVAZKY. Kromě toho, že jsme si vzali nebo použili cizí majetek bez placení, jsme si vzali i další věci, na které nemáme nárok: užíváme Jeho svět, aniž bychom Jemu žehnali a Jeho poslouchali; neplníme povinnosti vůči ostatním lidem; zneužíváme neznalosti nebo důvěry lidí; okrádáme lidi o jejich soukromí; okrádáme chudé a bezbranné o jejich důstojnost. (AS) ------- DÍVALI JSME SE LIDEM DO OKEN, abychom viděli, co dělají. Posunuli jsme mez, ubrali jsme druhému člověku vzduch, vzali jsme peníze lstí nebo nátlakem; tajně jsme se dívali na osobní majetek druhého člověka; oklamali jsme [dosl.: okradli jsme vědomí]; vyzradili jsme tajemství; našli jsme ztracenou věc a nerozhlásili jsme to. ŠÍŘILI JSME KLEVETY A BYLI JSME POKRYTEČTÍ. Pomlouvali jsme Ha-Šem zpochybňováním Jeho spravedlivosti a Jeho laskavosti. Diskreditovali jsme druhé lidi jak křivými pomluvami, tak zveřejňováním a šířením jejich chyb. Byli jsme pokrytečtí (slovo dofi lze číst jako du-fi, „dvojústý“), říkali jsme jedno, a mysleli druhé; mluvili jsme o lidech v jejich nepřítomnosti. (AS) ------- MLUVILI JSME O ZBYTEČNOSTECH, šířili jsme lašon ha-ra, pomluvy, lži. Bavili jsme se o všedních věcech na šabat a jomtov, mluvili jsme uprostřed šmone esre a při opakování šmone esre [při chazarat ha-šac]. Hovořili jsme se ženami lehkovážným hovorem. Hovořili jsme s neúctou o talmidej chachamim. POKAZILI JSME DOBRÉ LIDI A SPRÁVNÁ USPOŘÁDÁNÍ HODNOT. Svými slovy nebo činy jsme způsobili, že jiní lidé snížili své normy a zásady jednání, že z lidí s určitými ideály se stali lidé otupělí a pasivní, z lidí velkorysých se stali lidé, kteří se radši starají jen o sebe. A častým opakováním svých poklesků jsme způsobili, že derech ješara, rovná cesta života, je považována za něco pokřiveného a úchylného. (AS) ------- UČINILI JSME CHYBNÉ HALACHICKÉ ROZHODNUTÍ týkající se celého společenství a způsobili jsme, že se všichni provinili. Vypustili jsme semeno nadarmo; odmítali jsme vzít na vědomí; vymýšleli jsme špatnosti; dívali jsme se na nahé místo; dívali jsme se na ženy pro požitek. Zvedli jsme ruku na druhého člověka, abychom ho uhodili. Způsobili jsme na veřejnosti, že druhý člověk zbledl [tj. zostudili nebo přivedli jsme ho do rozpaků v přítomnosti jiných lidí]. Křivě jsme pomluvili živé či mrtvé; zneužili jsme poklesku druhého k posílení své vážnosti. BYLI JSME PŘÍČNOU, ŽE SE JINÍ LIDÉ PROVINILI. Ovlivnili jsme svým postojem ostatní lidi do té míry, že začali jednat špatně. Výraz rEš‘a, „špatnost“, „darebáctví“ [od raš’A – „špatný, zlý člověk“, „darebák“], se užívá v souvislosti s činy, nikoliv s myšlenkou, a spíše v souvislosti s činy předem zamýšlenými než s činy vykonanými pod vlivem náhlého návalu touhy. (AS) ------PŘEŠLI JSME MLČENÍM projevy neúcty k Ha-Šem a k Tóře. ZNÁSOBILI JSME SVÁ PROVINĚNÍ JEJICH OMLOUVÁNÍM. Nejen že jsme úmyslně hřešili, ale ještě jsme hledali argumenty a teorie, jak sami sebe ospravedlnit. Výraz zadnu označuje ještě
3
KRADLI JSME
gazAlnu
גזלנו
HOVOŘILI JSME POMLUVY A „DVĚMA ÚSTY“
dibArnu dOfi
דברנו דפי
POKŘIVILI JSME
he’evİnu
העוינו
ZPŮSOBILI JSME ZLÉ JEDNÁNÍ
ve-hiršA‘nu
ÚMYSLNĚ JSME HŘEŠILI
zAdnu
והרשענו
זדנו
tišri 5767· parašat ha’azinu – šabat šuva ·
z"xa, hra,
horší stupeň úmyslného provinění než předchozí „darebáctví“, protože ten, kdo ospravedlňuje své špatné jednání, je bezpochyby náchylnější toto jednání opakovat a stáhnout k němu i další lidi. (AS) ZNEUŽILI JSME CHUDÝCH A SLABÝCH LIDÍ. Výraz chamas označuje několik druhů hříchu. Základním významem tohoto slova v talmudické tradici je vymáhání, vynucování nebo vydírání, tzn. činnost, kterou někdo někoho zastrašuje nebo jinak nutí, aby něco prodal proti své vůli. Je to jeden ze zákazů v Deseti příkazech – lo tachmod, nedychti, netouži. Noachova generace [zničená Povodní] byla odsouzena právě kvůli chamasu, a to proto, že vytvořila společnost, která pronásledovala chudé a bezbranné. Chamas kromě toho označuje takové špatné jednání, které není právně postižitelné [přestože je špatné], jako například krádeže zanedbatelných finančních částek [pachot mi-šave pruta]. Takové „zanedbatelné“ zločiny jsou ukazatelem rozkladu společnosti a jejího smyslu pro spravedlivost. (AS) VNESLI JSME NEPRAVDIVOST DO SVÝCH VŠEDNÍCH ŽIVOTŮ. (AS) ZNEUŽILI JSME DŮVĚRY DRUHÝCH LIDÍ. Vědomě jsme radili druhým, aby dělali věci, které nejsou v jejich zájmu nebo které jsou špatné. Nezajímali jsme se dostatečně o ostatní lidi, nebrali vážně jejich problémy. (AS) ------- Dávali jsme zlé rady, abychom tak šířili nepřátelství a svár mezi lidmi. Seděli jsme v mošav lecim [viz Avot 3, 2-3]. ČINILI JSME ZÁMĚRNĚ KLAMNÁ PROHLÁŠENÍ. Slibovali jsme neupřímné sliby a nevynakládali jsme dost úsilí na splnění slibů upřímných. A jako by to nestačilo, ještě jsme své počínání omlouvali tvrzením, že většinou stejně nikdo neočekává, že ostatní budou plnit své sliby. Tak jsme z našeho světa učinili místo lží, přestože chachamim učí, že lhář nemůže přijmout Šchinu (Sanhedrin 103a). (AS) VTIPKOVALI JSME O ZÁVAŽNÝCH VĚCECH. Zesměšňovali jsme čestné a obětavé lidi. Zkoušeli jsme hledat odrazový můstek pro humor v každém tématu. Tím jsme sobě i ostatním lidem pobaveným naší duchaplností velice ztížili návrat, tšuvu, protože jak učili naši moudří, jediný vtip může zhatit stovku pokárání. (AS) DALI JSME NAJEVO ODPOR VŮČI BOŽÍ VŮLI. Poznali jsme Ha-Šem, ale úmyslně jsme se mu vzepřeli. Odmítli jsme poslechnout nějaký zákon z Tóry a Talmudu jenom proto, že neodpovídal našem osobnímu pojetí spravedlnosti nebo morálky. Toto je nejhorší druh provinění, jelikož z něj nemůže být viněn ani omyl, ani vášeň nebo strach, nýbrž jen skutečnost, že jeho pachatel v podstatě nevěří v Boha, chas ve-chalila. (AS) HNĚVALI JSME HA-ŠEM, protože jsme vůči Němu projevili neúctu. Jak říkají naši moudří: „Kdo ukradne jídlo a požehná nad ním, provokuje Boha.“ Jak si někdo může dovolit žehnat nebo plnit micvot věcmi nebo penězi, kterých nabyl opovržením Jeho vůlí?! (AS) NEBRALI JSME NA VĚDOMÍ SVOU ODPOVĚDNOST. Byli jsme indiferentní k službě Ha-Šem, a tento náš postoj se projevil neplněním micvot ase, pozitivních příkazů, a nepřítomností seriózního přemýšlení o tom, co po nás Tóra vlastně žádá. Místo abychom své pohodlí a prosperitu využili k tomu, abychom lépe sloužili Ha-Šem, umožnili jsme jim vypěstovat v nás pohodlnost, samolibost a přílišné sebeuspokojení a sebedůvěru. (AS) HŘEŠILI JSME KVŮLI POKŘIVENÉMU UVAŽOVÁNÍ. Hřešili jsme kvůli intelektuálnímu pokřivení, protože jsme prostou čestnost vyměnili za zkažené uvažování, které romantizuje nemorálnost a ospravedlňuje nepoctivost. Naše řeč i jednání je navíc stále
4
BEZOHLEDNĚ JSME SI VYNUCOVALI
chamAsnu
חמסנו
HROMADILI JSME LEŽ DALI JSME ŠPATNOU RADU
tafAlnu šEker ja’Acnu rA
טפלנו שקר יעצנו רע
KLAMALI JSME
kizAvnu
VYSMÍVALI JSME lAcnu SE
כזבנו
לצנו
BYLI JSME VZPURNÍ
marAdnu
מרדנו
HNĚVALI JSME
ni‘Acnu
נאצנו
ODVRÁTILI JSME sarArnu SE
סררנו
POKŘIVILI JSME SE
avÍnu
עוינו
tišri 5767· parašat ha’azinu – šabat šuva ·
z"xa, hra,
nestydatější a neomalenější. (AS) ZPOCHYBNILI JSME PLATNOST NĚKTERÝCH NEBO VŠECH MICVOT. Provinili jsme se, protože jsme nevěřili v Tóru nebo v platnost jednotlivých micvot. (AS) ------- NEÚČASTNILI JSME SE TFILY V CIBURU, oddělili jsme se od ciburu; obrátili jsme se na sekulární soud místo na soud podle Tóry (bejt din). ZPŮSOBILI JSME OSTATNÍM LIDEM TRÁPENÍ nebo rozpaky. Dělali jsme věci, které lidi omezují v jejich schopnosti jednat a být činný, a tak jsme je donutili dělat něco, co možná není v jejich zájmu. Příčinou takového jednání je naše bezohlednost a nevšímavost vůči druhým lidem – tak si totiž ani nevšimneme, že jsme někomu ublížili. (AS) ODMÍTALI JSME UVIDĚT RUKU HA-ŠEM VE SVÉM ŽIVOTĚ. Místo abychom nemoci, bolesti, finanční tíseň apod. rozeznali jako výzvu k návratu, ztvrdle jsme odmítali změnit své životní způsoby. Všechny těžkosti jsme přičítali nikoliv svým proviněním, nýbrž náhodě. (AS) DOPUSTILI JSME SE ČINŮ, KTERÉ NÁS ŘADÍ MEZI RAŠ’AIM, DAREBÁKY, ZLÉ LIDI. Dopustili jsme se činů, které podle Tóry vypovídají o tom, že naše povaha je zlá. Mezi takové činy patří například pozvednout ruku k udeření člověka [a tím spíše udeřit člověka], krást nebo plánovat hřích (AS). DOPUSTILI JSME SE HŘÍCHŮ, KTERÉ KAZÍ NÁŠ CHRAKTER. Dopustili jsme se hříchů, které jsou rovny modloslužbě: namyšlenost, nadměrný hněv, apatie vůči dobročinným záležitostem; a hříchů, které jsou spojeny s pohlavní nemorálností, jako například vulgární chování a erotismus. (AS)
JEDNALI JSME SVÉVOLNĚ
pašA‘nu
פשענו
TRÁPILI JSME
carArnu
צררנו
BYLI JSME ZATVRZELÍ
kišİnu Oref
BYLI JSME ZLÍ A ŠPATNÍ
rašA’nu
רשענו
KAZILI JSME SE
šichAtnu
שחתנו
BYLI JSME ODPUDIVÍ SEŠLI JSME Z CESTY [Podle jiných výkladů:] nechal jsi nás sejít z cesty: COBY SVÁDĚLI JSME DŮSLEDEK NAŠICH HŘÍCHŮ NÁS BŮH NECHAL Z CESTY
UPADNOUT. Nesprávně jsme využili svou možnost svobodné volby. Sešli jsme z cesty a stáhli jsme s sebou i další. Výsledkem je, že Ha-Šem se k nám zachoval stejně: jelikož jsme z Jeho cesty sešli sami od sebe, On neučinil nic, co by nám v tom zabránilo. (AS) Co dobrého nám naše zlo přineslo? Kdybychom ze své volby alespoň nějak trvale těžili, mohli bychom se na to vymluvit. Historie ale ukazuje, že Izraeli jeho hříchy nikdy nepřinesli nic trvale dobrého. Kolikrát jsme se pokoušeli napodobit nebo smísit se s hostitelskou kulturou – a k ničemu nám to nebylo! -- A krom toho jsme Tvé micvot častokrát nekladli ani na roveň (podle druhého významu šAva: „rovnat se“) svým sekulárním a hříšným zájmům. (AS) Na povrchu můžeme mluvit a jednat jako bychom se považovali za lidi spravedlivé, ale v hloubi dobře víme, že Tvé rozsudky proti nám jsou zcela spravedlivé. A proto stejně jako člověk, jemuž zemřel blízký příbuzný, prohlašujeme, že boží soud je spravedlivý. Takové rozeznání odpovědnosti je prvním krokem k návratu, k tšuvě [k odpovědi; odpovědnosti?]. (AS)
ti’Avnu ta‘İnu ti’etA‘nu
קשינו ערף
תעבנו תעינו תעתענו
ODVRÁTILI JSME SE OD TVÝCH, DOBRÝCH PŘÍKAZŮ A ZÁKONŮ, A K NIČEMU NÁM TO NEBYLO
sArnu mimicvotEjch a u-mimišpatEjch a ha-tovİm ve-lo šAva lAnu.
סרנו ממצותיך וממשפטיך הטובים ולא .שוה לנו
A TY JSI SPRAVEDLIVÝ VE VŠEM, CO NA NÁS PŘICHÁZÍ, PROTOŽE TY JSI ČINIL PRAVDU A MY JSME ZPŮSOBILI ZLO.
ve-atA cadİk al kol ha-bA alEjnu ki Emet asİta vaanAchnu hiršA’nu.
ואתה צדיק על ,כל הבא עלינו כי אמת עשית .ואנחנו הרשענו
Viduj jednotlivce pokračuje: ma-nomar lefanejcha atd.; při chazarat ha-šac [opakování šmone esre vyslancem společenství (chazan; šaliach cibur, zkráceně šac)] chazan pokračuje hirša’nu u-faša’nu lachen lo noša‘nu atd.
VÝBĚR HALACHY NA (EREV) JOM HA-KIPURIM: Šulchan Aruch 602, 1: Jemej Tšuva: po všechny dny mezi Roš Ha-Šana a Jom Ha-Kipurim (JHK) říkáme více tfilot a
tachnunim. Poznámka Remy: a každý den říkáme Avinu Malkenu, ráno i odpoledne, kromě šabatu [...]. A každý den před rozbřeskem říkáme třikrát viduj, kromě erev JHK, kdy ho říkáme jen jednou.
5
604, 1: Erev Jom Ha-Kipurim: na erev JHK je micva jíst a pít a udělat řádnou seudu. Poznámka Remy: a je zakázáno se postit. [...]. A před rozbřeskem neříkáme tolik slichot jako v ostatní dny tšuvy; jsou
tišri 5767· parašat ha’azinu – šabat šuva · ale místa, kde je zvykem říkat naopak více slichot, a všude by se v tomto případě měli řídit místním zvykem. 605: Minhag kaparot: ten zvyk, že se dělají kaparot na erev JHK, zabíjí se kohout za každého mužského jedince a říkají se nad ním verše – tomuto zvyku by se mělo zamezit [MIŠNA BERURA: mišum chašaš darkej ha-emori, kvůli obavě, že to má příliš blízko ke způsobům Emoritů [tzn. ke všeobecně pohanským zvykům, jako jsou např. pověrčivost, věštění budoucnosti, magie, okultismus, astrologie, horoskopy apod.]. Odlišný pohled viz Rema]. 606, 4: Mikve: ponořit se [na erev JHK] do mikve může člověk kdykoliv [...] pokud to je za dne [MB: a je dobré, když je to ještě před minchou]; a nad tvilou [ponořením] se nežehná [MB: nežehná se, protože tato tvila [na erev JHK] není povinnost, nýbrž jen zvyk]. Rema: a stačí se ponořit jednou a bez viduje. 607, 6: Rema: Jom Ha-Kipurim dosáhne odpuštění jen pro ty, kteří se vracejí a věří v jeho schopnost odpuštění dosáhnout. Kdo si ale do něj kopne a řekne si v duchu „k čemu mi je ten Jom Kipur dobrý?“, za toho odpuštění nedosáhne. 611, 1: [Co se týče zákazů] je na JHK noc ve všem stejná jako den. A jaké jsou ty zákazy? Melacha [„práce“, jakákoli činnost spadající pod 39 kategorií činnosti a jejich variace], jezení, pití, mytí, mazání/natírání těla, obutí [kožené] obuvi, pohlavní styk; a karet je jen za melachu, jídlo a pití. 2: Za každou melachu, za jejíž vykonání na šabat jsme vinni [a potrestání nebo povinni přinést obětinu], jsme vinni i na JHK [...], s jediným rozdílem, že [zatímco] na šabat jsme za úmyslné porušení [zákazu vykonávat tuto melachu] vinni [a potrestáni] ukamenováním, na JHK jsme za úmyslné porušení [zákazu] vinni [a potrestáni] karetem [ArtScroll Machzor: karet je spiritual excision][...]. KICUR ŠULCHAN ARUCH 131 (překlad M. Havelková, upraveno): 7. Je zvykem zapálit za celou rodinu jedno světlo (svíčku), protože na Jom Kipur sestoupil Moše s druhými dvěma deskami Tóry a Tóře se říká světlo [svíčka; ner]; a ještě jedno světlo za zemřelého otce nebo matku, aby pro ně bylo dosaženo odpuštění. Obyčejně se jedna svíčka zapálí doma, kde hoří až do následujícího večera a použije se pak jako havdalová svíce. Druhá se zapálí v synagoze. Svíčky by neměly být z vosku pocházejícího z budov, ve kterých se slouží avoda zara. [...]. Nejlepší je vzít svíčku do synagogy, když tam jdeme na minchu, abychom ji mohli dát na vhodné místo a zapálit před západem slunce, protože když pak se jde do synagogy na aravit, není už dost času.
z"xa, hra,
14. Je psáno [Ješaja 58, 13 – verš obsažený i v ranním šabatovém kiduši]: (a nazveš-li šabat „požitek“) a den oddělený pro HaŠem [nazveš]„ctěný“(tak tvůj požitek bude pro Ha-Šem) atd.; podle draše (Šabat 119) je tímto dnem Jom Kipur, kdy se nesmí jíst ani pít a zároveň je micva poctít ho čistými oděvy a světlem. Proto v synagoze prostřeme bílé ubrusy a rozsvítíme mnoho světel, která byla nazvána poctou, neboť je psáno (Ješajahu 24, 15): Uctěte v údolích [ba-urim: slovo urim, „údolí“, je tu možno podle souhlásek chápat i jako „světla“ (or)] Ha-Šem, a Targum překládá: poctěte světly Ha-Šem. Doma rozsvítíme před soumrakem svíčky a prostřeme stoly jako na šabat. [...]. Nad svícemi se říká požehnání ašer kidšanu be-micvotav ve-civanu lehadlik ner šel jom ha-kipurim (Jenž nás oddělil svými příkazy a přikázal nám zapálit jomkipurové světlo) [...]. 15. Muži oblékají kitl (bílé roucho), které se podobá rubáši pro mrtvé, aby se člověku pokořilo a zlomilo srdce. [...]. A protože je to roucho určené výhradně ke tfile, nesmí se v něm chodit na záchod. Rovněž ženy nosí čistý bílý oděv k poctě dne; a jako projev strachu z rozhodnutí soudu by na sobě neměly mít žádné šperky. 16. Otec a matka před odchodem do synagogy žehnají svým dětem, protože už začíná kedušat ha-jom, oddělenost dne, a brány nezištné slitovnosti, rachamim, jsou otevřeny. V požehnání rodiče prosí, aby jejich děti byly zapečetěny pro dobrý život a jejich srdce byla stále v bázni před Ha-Šem. Přitom pláčí, aby jejich tfilot byly přijaty, což probudí i jejich děti, a ty se tak vydají cestou spravedlivých a zbožných lidí. Někteří jdou za svými příbuznými talmidej chachamim [učenci Tóry; dosl. žáci moudrých] a cadikim [lidé spravedliví] nechávají se od nich požehnat a žádají je, aby na ně vzpomněli ve svých tfilot v tento hrozivý a oddělený den. A to pokud možno ještě za plného dne, protože k večeru musí být všichni připraveni přijmout kedušat hajom už v klidu s vyrovnanou myslí. Požehnání zní: jesimcha elokim ke-efrajim ve-chi-menaše atd. a jevarechecha ha-šem ve-jišmerecha atd., k čemuž může každý přidat podle svých řečnických schopností. Nejlépe je říci toto: Kéž je vůlí našeho
Otce, který je na nebi, Avinu še-bešamajim, vložit do tvého srdce lásku k Němu a bázeň před Ním, a kéž tě bázeň před Ha-Šem stále provází, aby ses nedopouštěl chyb a hříchů. Ať toužíš jen po Tóře a jejích micvot, ať tvá ústa mluví moudře a tvé srdce ví, co je respekt, tvé ruce ať se zabývají plněním micvot, nohy ať běží, aby mohly konat vůli tvého Otce, který je na nebi. Ať ti dá spravedlivé syny a dcery, kteří budou studovat Tóru a plnit micvot celý svůj život. Ať je tvůj pramen požehnaný. Ať je tvé živobytí počestné, pokojné a hojné, ať přichází z Jeho štědré ruky, a ne z darů z rukou lidských bytostí; ať ti dá takové zaměstnání, při kterém budeš mít čas sloužit Ha-Šem. Ať jsi
6
vepsán a zapečetěn pro dobrý život spolu s ostatními cadiky lidu Izraele. Amen. 17. Oblékáme talit, ale musíme tak učinit ještě za dne a požehnat nad ním. A když se opozdíme až do soumraku (bejn hašemašot), nad talitem nežehnáme (protože micvu cicit lze splnit, a tedy i nad ní požehnat, pouze ve dne).
ARTSCROLL MACHZOR (Selected Laws and Customs, str.835-848): Mincha: 76. Je starodávným zvykem rozdávat před minchou na erev JHK co nejštědřejší cedaku. Velice rozšířenou praxí je umístit v synagoze vícero misek nebo pokladniček určených na různé dobročinné účely, aby každý mohl přispět v souladu se svými možnostmi (viz Mate Efrajim 607, 3). Viduj: 79. Při viduji stojíme, náš postoj ale musí vyjadřovat pokoru a zkroušenost: lehce se ohneme v pase, sklopíme hlavu a nahrbíme ramena (Mišna Berura 607, 10). Je obecně přijatým zvykem, že se při jmenování jednotlivých provinění pokaždé lehce udeříme pěstí do levé nebo střední části hrudi. 80. Při viduji musíme stát ve vertikální poloze, tzn. nesmíme se o nic opírat. „Opíráme“ se tehdy, pokud bychom po nečekaném odstranění opory spadli. 90. Doporučuje se udělat ještě jeden [nepovinný, přídavný] viduj po seudě mafseket. Stačí říct zkrácený viduj, od ašamnu po ti’eta’nu (Mate Efrajim 619, 8). [...] Před Kol Nidrej je zvykem číst Tfila Zaka [str. 38]. Příprava domácnosti a synagogy: 85. Přestože na Jom Kipur nejíme žádné jídlo, rozprostřeme -na počest dne- na stoly bílé ubrusy stejně jako na šabat (Šulchan Aruch 610, 4). Odchod Jom Kipur: 155. Moca’ej Jom Kipur je trochu jako jomtov, a každý by tedy měl pojíst slavnostní jídlo (Rema, Šulchan Aruch 624, 5). Midraš říká, že této noci vyhází bat kol a říká: běž a jez s radostí svůj chléb! (Mišna Berura 625, 15). 156. Každý by měl hned po skončení JK začít se stavbou suky, aby tak přešel z jedné micvy hned do druhé [a následujícího dne ji dokončí celou (MB)]. 157. Následující den by šacharit měl být brzy ráno.
:זמני השבת - Mincha @ kabalat šabat: 18:28 - Šachrit: 9:00 - Sof zman šma (GR“A): 9:56 - Sof zman tfila: 10:55 - Mincha @ seuda šlišit: 18:00 - Ški’a: 18:44 - Maariv @ havdala: 19:25 - Šabat leaves: 19:31 gut šabes, šábesové čtení. vydává pražský rabinát. redakce: imanuel cháb download: www.kehila-olomouc.cz email:
[email protected]
