WELLNESS JAKO ODBORNOST

VYSOKÁ ŠKOLA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Palestra, s. r. o.

WELLNESS JAKO ODBORNOST

Sborník sdělení z mezinárodní konference „Východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů“ konané 10. 12. 2009

Editoři: Václav Hošek, Pavel Tilinger Praha 2010

Mezinárodní konference „Východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů“

Recenzenti: prof. PhDr. Antonín Rychtecký, DrSc. prof. PhDr. Zdeněk Teplý, DrSc.

© Václav Hošek, Pavel Tilinger, 2010 © Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o.

ISBN 978-80-904435-0-1

Za odbornou a jazykovou úpravu odpovídají autoři příspěvků. Kvalita reprodukovaných obrázků, tabulek a grafů odpovídá kvalitě dodaných podkladů pro tisk.

2

Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 12. prosince 2009


Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Václav Hošek Wellness, well-being a pohybová aktivita . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . 7 Dobroslava Jandová Wellness z hlediska lázeňské medicíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . 14 Jan Neuman Wellness a aktivity v přírodě. . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Daniela Stackeová Současné trendy ve fitness cvičení a jejich význam pro wellness . . . . . . . . . . . . 28 František Samek Balneologie a wellness - přátelé nebo soupeři ? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Irena Martínková Filosofické základy harmonie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Soňa Hermochová Specifické požadavky na dovednosti komunikace wellness –specialista (očima psychologa) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Jan Hejma Wellness centra a wellness hotely v České republice, jejich vývoj a optimalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Ludmila Fialová Tělesné sebepojetí a wellness v současné výkonově orientované společnosti . . . 49 Miloš Kopřiva Centra pohybových aktivit – fenomen kompenzace nedostatku sportovních ploch pro veřejnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Jaroslav Fischer Problematika wellness v České republice a u našich sousedů (SRN, Rakousko) .. 58 Milan Šmíd Kompetence wellness specialistů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Jaroslav Potměšil Zdravotně postižení a wellness . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . 68 Otakar Morávek CyberBodyGuard - osobní trenér a terapeut . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Hana Cathala Pracovník ve službách Wellness a SPA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 František Frištenský Koncept medical wellness . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Eva Nechlebová Welness jako prevence syndromu geriatrické křehkosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Richard Neuwirth Úloha manažera při poskytování wellness služeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Markéta Šauerová Personální diagnostika osobnostního typu profese „wellness specialista“ . . . . . . 87 Ludmila Vacková Pro koho připravujeme wellness specialisty? Kdo jsou zákazníci? . . . . . . . . . . . 93 Marta Honzíková Přípravky pro systémovou enzymoterapii a wellness . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Pavel Tilinger Souhrnný pohled na východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů . . 98 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 12. prosince 2009

3


4



Předmluva

S wellness službami se „roztrhl pytel“ a není se co divit, protože nabízet „dobré“ věci, příjemné pocity, blahodárnost a pohodu je ekonomicky dost nadějné a předpoklad, že se najdou motivovaní klienti je nasnadě. Proto ten zájem v oblasti ubytovacích služeb, lázeňství, cestovních kanceláří, rekreačních a cvičebních center. Je to oblast chvályhodného zájmu, protože důsledkem wellness aktivit je osobní pohoda participantů, která je odborně asociována se zdravím a kvalitou života člověka. Tyto vztahy jsou vědecky i empiricky prověřeny a mají rozsáhlé písemnictví. Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o. je odborně zaměřena na sport, kondici člověka a jeho volnočasové aktivity a tyto jevy s problematikou wellness úzce souvisí. Proto máme zájem zprostředkovat našim absolventům kompetence v oblasti wellness formou specializačních studií. K tomu je třeba celou, poněkud živelně se rozvíjející oblast wellness, napřed „zmapovat“, analyzovat žádané odbornosti v této oblasti a na tomto základě navrhnout oblasti studia potenciálních „wellness-specialistů. Naznačený cíl byl mottem poněkud narychlo svolané odborné konference v závěru roku 2009. Příjemně nás překvapilo množství zájemců, kteří se konference zúčastnili, ať už prezenčně v budově školy (60), nebo on-line na internetu (200). Je to důkazem aktuálnosti tématu. Proto také předkládáme odborné veřejnosti a všem zájemcům sdělení prezentovaná na konferenci, nebo k prezentaci určená odborníky, kteří se, např. díky pobytu v zahraničí nemohli osobně zúčastnit. Cílem je zprostředkovat všem poselství konference, i když jsme si vědomi, že některé cenné diskusní příspěvky, či kuloární jednání se tímto způsobem zprostředkovat nedají. Za hlavní považujeme, že problematika wellness je aktuální, je odborně strukturována na problematiku medicinsko-biologickou, pedagogicko-psychologickou a technickomanažerskou. Je tu ale i řada důležitých souvislostí (etické, ekonomické), které prolínají v ostatních. Je velmi žádoucí, aby odborníci, pohybující se v této oblasti, prošli odbornou přípravou, lépe komplexní, než dílčí. Je to v zájmu provozovatelů wellness služeb, jejich klientů i celospolečenského zájmu. Konference nám dodala podněty k formování studijních programů v této oblasti a chceme pro to využít i mezinárodních kooperací (Kanada, Francie, Švédsko). Předkládáme východisková sdělení z konference a budeme vděčni za ohlasy čtenářů.

V Praze 16. 1. 2010

Václav Hošek


5


6



Wellness, well-being a pohybová aktivita Václav Hošek VŠTVS Palestra, s.r.o. Pilská 9, 198 00 Praha 9 Kontakt: [email protected] Anotace Wellness vyjadřuje způsobilost být zdrojem osobní pohody (well-being). Pohybová aktivita (sport) je jedním z pilířů osobní pohody. Může k osobní pohodě přispívat a může být i jejím projevem. Zprostředkujícím momentem jsou analyzované „self“ faktory, související se sportovní aktivitou v širokém slova smyslu a také činitelé tělesného stavu evokovaného sportovní činností. Pozitivní vliv je nejmarkantněji u jógy a dalších orientálních cvičebních systémů. Hodně prací si všímá vlivu fitness, wellness aktivit na nálady a osobní pohodu. Sociální moment spolupůsobí u aerobních cvičení. Stavy „cool“ typické pro prožitkové sporty jsou well-beingem v zátěžové situaci. K well-beingu při sportovních aktivitách přispívá nalezení vlastní „cvičební niky“, hodnocení pomocí intraindividuální vztahové normy a princip „diskomfortem ke komfortu“, využívající zvratové teorie emocí. Klíčová slova Well-being, wellness, cool , satisfaction in sport , experience in sport. Se stoupajícím zájmem o kvalitu života se rozšiřuje i frekvence využívání pojmu wellness. Je to pojem necelé půlstoletí starý (Dunn, 1961), kdy jím autor označoval disciplinovanou snahu po dokonalosti v životním stylu. Časem do pojmu byly zahrnuty hédonické prvky a začal být používán ke zvýšení prodejnosti určitých služeb, zaměřených na zlepšení kvality života lidí. Jde o pojem velmi široký. Umožňuje nejednotné výklady, parciální i komplexní a definice, která by zahrnovala vše, musí být nutně velmi obecná. Dnes se pojem wellness používá hlavně jako přívlastková charakteristika (přístavek, přídomek), označující způsobilost být zdrojem dobra. Vzhledem k vágnosti pojmu „dobro“ se v odborné terminologii místo toho používá pojem well-being, který je do češtiny ponejvíce překládán jako osobní pohoda (Kebza-Šolcová, 2003). Opozitem pojmu wellness je illness, což je špatný stav, stress, diskomfort. Wellness tedy znamená potenciál k navození osobní pohody a může být chápán stavově (jako cíl), procesuálně (jako metoda, prostředek), prostorově (jako místo) i technicky (jako zařízení) a dokonce i imaginativně (jako oblast představ). Velkým rozsahem pojmu, široce chápaným obsahem i časovými souslednostmi je dána mnohost kriterií pro případné členění a klasifikaci celé oblasti wellness. Křehké je také pomezí wellness s oblastí omamných a magických vlivů. Zajímavé jsou i souvislosti etické, existenciální a adaptační. Wellness je složitý pojmový konstrukt a dává možnosti k neshodám při jeho výkladu. Doporučitelnou prevencí je užívání operacionálně definovaných prostředků wellness a soustředění se na charakteristiky výsledného stavu osobní pohody, která je odborně lépe rozpracovaná. Osobní pohoda (well-being) je především téma pozitivní psychologie (Křivohlavý 2004). Konjunktura tohoto pojmu trvá od doby, kdy jej WHO využila k definici zdraví (1948) a od té doby bylo nashromážděno rozsáhlé písemnictví, obsahující různorodé přístupy k tomuto pojmovému konstruktu, akcentující tu biologickou stránku věci, tu aspekty sociologické ap.


7


Pojem má samozřejmě svou historickou a filosofickou stránku, od antické eudaimonie a Aristotelova „dobra“, až k moderním úvahám o štěstí člověka. Osobní pohoda se týká kognitivního a emocionálního vyhodnocení aktuálního života člověka. Tato aktuální pozitivní bilance má samozřejmě své konsekvence tělesné (propriocepce) a je ve vztahu k osobnostním charakteristikám člověka (hodnotící komponenty postojové, např. optimismus, nebo dimenze temperamentu). Psychologicky jde o stav na pomezí emocí (nálada) a osobnosti (postoj). Emoce se považují za aktuální složku osobní pohody a osobnost za složku habituální. Roli v tomto komplikovaném stavu hraje i hledisko sociální, především zakotvenost v hodnotných meziosobních vztazích. S jistou mírou zjednodušení se dá konstatovat, že osobní pohoda je biopsychosociální aktualizace pociťované kvality života, jejímž hlavním výrazem je životní spokojenost člověka. Obvyklé trvání se předpokládá na dny, spíše než na týdny, či hodiny. Z hlediska sportu nás budou zajímat ty dimenze, či komponenty osobní pohody, které mají ke sportu naznačený vztah, nebo nějakou logickou návaznost. Sport je zde chápán velmi široce, ve smyslu evropské charty sportu, jako rozvojové aktivity (Evropská charta sportu 1992). Především osobní pohoda není ustrnulý stav. I když bývá často asociována se substantivem „klídek“, stavy akčního vakua (nudy), když se nic neděje, jsou ohrožujícími okolnostmi osobní pohody. Jednoznačně to platí u dětí, kdy je výdej energie přímo indikátorem jejich osobní pohody. Ovšem jen do jisté míry, hyperaktivní dítě není vzorem osobní pohody. Dá se říci, že pohoda spíše souvisí s aktivním životním stylem, spíše „vita activa než vita contemplativa“. Mezi komponenty osobní pohody s naznačeným vztahem ke sportu patří celá oblast „selfproblematiky“. Tak se za komponentu osobní pohody považuje např. sebeúcta (self-esteem), která může patřit mezi důsledky sportovních aktivit. Další komponentou osobní pohody je sebeuplatnění (self-efficacy), které už má přímou návaznost na výkonnost člověka a vědomí vlastních pohybových schopností (Bandura, 1977). Variací na toto téma je self-enhancing (sebezdokonalování), které provází průpravné kondiční aktivity. Za složku osobní pohody je považováno i prožívání souladu s vlastní osobou (self-concordance), které je spojováno s autonomií a autodeterminací člověka a ve sportu může být doprovodem volních procesů. Je to významná oblast vědomí zvládání situace, které se za komponentu osobní pohody rozhodně počítá (personal control, mastery). Je to o tom, jak člověk cítí, že má své záležitosti ve vlastních rukou, jak je pánem situace, jaký je „mistr“ a tento druh sebedůvěry sport pomáhá za určitých okolností zažít. Tento „jáský“ aspekt osobní pohody lze uzavřít konstatováním, že důležitou determinantou osobní pohody je moment sebeakceptace, zpravidla podložený seberealizačními procesy. Sport má rozhodně aspekt autoafirmační (sebepotvrzující), jde v něm vlastně o sebevyjádření a za příznivých okolností se může dostavit i moment evalvační, zhodnocující. To může výrazně k osobní pohodě přispívat. Stejně dobře a dokonce častěji může ale ve sportu docházet i k momentům frustračním, devalvačním s důsledky diametrálně odlišnými. Průběh zde záleží na hodnotícím vztahovém rámci a atribučních procesech, čímž se zase vracíme k habituálním osobnostním složkám a sociálnímu kontextu. Vzhledem k velké šíři pojmu osobní pohoda, nelze zapomenout ani na její existenciální komponenty. Většinou se vzpomíná dimenze smyslu života a otázky perspektivy, t.j. otevřeného osobnostního růstu (egoperspektiva). V nejširším slova smyslu jde o harmonii v existenciálním i sociálním kontextu. Ve sportovní kariéře taková údobí mohou nastat. Zajímavé, i když nejednoznačné pohledy přináší účelová teorie osobní pohody. Tvrdí se, že osobní pohoda je spojena s telickým aspektem, tj. je podmíněna snažením, usilováním o cíl a její výraznou determinantou je moment dovršení, dosažení cíle. To by ve sportu mohlo platit a ostatně to souvisí se zmíněnými autoafirmačními procesy. Na druhé straně je snaha vidět žádostivost a usilovnost jako momenty brzdící osobní pohodu. Myšlenkové kořeny tohoto

8



pojetí jsou velmi staré („žádostivost přináší strast“), najdeme je v józe, v budhismu i v dalších ataraktických systémech starověku. Pro konzumně orientovaného člověka dnešní doby asi není starověká paradoxní intence přijatelná. Nic nechtít a tím dosáhnout to nejcennější, vyrovnanosti a osobní pohody, to v dnešní době asi není atraktivní program. Určité momenty tu ale jsou. V subkultuře „klouzavých sportů“, jak bude uvedeno později, je považováno upachtěné snažení za „uncool“ aktivitu, tj. záležitost, která není „v pohodě“. V souvislosti se sportem je třeba znovu zdůraznit význam tělesné složky pro osobní pohodu. Už idealista Platon tvrdil: „z pozemských statků je na prvním místě tělo“ a nic se na tom nezměnilo do dnešních dnů. Tělesný stav je pro osobní pohodu důležitý. Především jde o subjektivní prožívání vlastního těla, spokojenost s ním, což je zvláštní problematika tzv. „psychotopu“ vlastní existence. Těsně souvisí s „jáskou“ problematikou, jak byla zmíněna u selfdeterminant osobní pohody. Ve většině sportů je tělo chápáno instrumentálně („mám tělo“), někde dokonce s malou úctou. V jiných sportech dochází k identifikaci s vlastním tělem („jsem tělem“) a dokonce může být předmětem narcistických gratifikací (kulturistika). Ve všech případech jsou ale tělesné potíže, např. bolest, důvodem narušení osobní pohody. Zvláštním jevem, demonstrovatelným hlavně ve sportu, je tělesná obrana proti bolesti a únavě. V těchto situacích jsou automaticky vylučovány endogenní opiáty (endorfiny, enkefaliny), které zvyšují práh bolestivosti a vyvolávají euforii. U vytrvalců jsou popisovány prožitky „běžecké špičky“ (runners´hight), což je dokonce někdy považováno za příčinu pozitivní addikce, tj. důvod vzniku určité závislosti na těchto stavech. Případy, kdy ve sportu člověk „vyběhne z únavy“, nebo se během, nebo jinou vytrvalostní lokomocí, dostane do osobní pohody meditativního typu, jsou relativně velmi časté. Do osobní pohody se člověk může dostat pomocí aktivního odpočinku, nebo cestou pohybové rekreace. Evidentně k tomu přispívá estetická kulisa přírody. Psychologické vysvětlení je v tom, že člověk má za sebou „přírodní“ vývojovou etapu a archetyp přírody a přírodních sil je v něm silně zakotven. Stromy, slunce, vodu, vzduch, hory, skály a vítr vnímá jako „kamarády z doby svého přírodního evolučního dětství“, vidí je nespoutané a krásné, a to tím více, čím více je dnes omezován civilizací. Ve sportech se do přírody dostává během, chůzí, plaváním, na kole, na lodi, na lyžích, na saních, se psím spřežením, na bruslích, na surfu, na koni, motorizovaně po zemi, vodě i ve vzduchu a na padácích a vždy to přispívá k jeho osobní pohodě a to i v případě nepohodlí a štípajících komárů. Obecně je životodárné životní prostředí považováno za významnou determinantu osobní pohody. Navíc je od pradávna uvažována, někdy až magická ozdravná síla přírodních vlivů (helioterapie, aeroterapie, hydroterapie), takže např.bosé proběhnutí ranní rosou, na slunci a čerstvém vzduchu, určitě k osobní pohodě přispívá. Na druhé straně nelze nevidět, že takováto činnost je i symptomem osobní pohody a podobné úvahy mohou vést k tautologii, protože kauzalita je zde obousměrná. Empirických poznatků o vztahu sportů a osobní pohody bylo už shromážděno relativně dost. Nejvíce u starých cvičebních systémů, mezi kterými vyniká jóga. Zarytí zastánci soutěžního pojetí sportu budou oponovat, ale dle širokého pojetí sportu, platícího v EU, jóga pro svůj průpravný charakter do sportu patří. Mnozí odborníci, praktikující jogíni, profesí lékaři, psychologové, pedagogové aj., napsali řadu odborných studií i populárních prací a případný zájemce tam najde vše podstatné na téma přispívání k osobní pohodě pomocí jogínských cvičení. Za všechny je možno zmínit Dostálka (1996), Míčka (1984), Doležalovou (1984), Krejčí (1995) Nešpora (1998), kteří uvádějí další rozsáhlou literaturu. Pro jógu je typické, že cvičení nevedou k namáhavému stresu. U nás je nejznámější hathajóga, ale existují i další druhy jógy, které mají výrazný meditační doprovod a spirituální kontext a ještě více pohodu akcentují. Ve své původní podobě je jóga ze všeho nejvíc komplexním životním stylem, jehož cílem jsou harmonické stavy pohody. Největší adherenci k józe vykazují starší lidé a senioři i když např. Krejčí využívá těchto cvičení i u školních a dokonce předškolních dětí.


9


Existují další starobylá cvičení orientálního původu s vlivem na osobní pohodu. Hodně rozšířené je tchai-chi v různých variantách a svůj význam v tomto ohledu mají i četná bojová umění, kde je pohoda výchozí moment pro koncentraci mysli. Podrobnosti viz např. Fojtík (1993, 1995, 2006). Když si lidé v druhé polovině minulého století začali ve větší míře uvědomovat význam kondice, o kterou je připravuje technizace života, začali to dohánět rozvojem fitness cvičení, ve kterých byl sledován především jejich biomechanický posilovací zřetel a estetizující „bodybuildingový“ cíl. Vlastní cvičební procedury byly namáhavé, dost „řeholní“ a rozhodně se uplatňoval asketický prvek této činnosti. Hlavním zřetelem byl výkon, kvantifikovaný vahou břemen a počtem opakování cviků. Postupem doby se stále více prosazovala tendence tato cvičení zpříjemnit a sledovat i jejich psychologické benefity. Tak došlo ke konverzi na wellness cvičební programy, kde souvislost s well-beingem je více než zřejmá. Výkonová kriteria u wellness už nejsou tak prioritní, důraz je kladen na doprovodné a následné pocitové schéma při cvičení a samozřejmý je zdravotní prospěch. Je třeba připustit, že roli zde hrál i komerční aspekt. Wellness cvičení je příjemnější, má tudíž lepší adherenci, což se projevuje ve větším množství a větší stálostí klientů wellness-center. Provedené výzkumy psychologických účinků těchto cvičení konstatují efekt anxiolytický, antidepresivní a abreaktivní (po cvičení je naměřeno snížení úzkosti, pokles příznaků deprese a pokles emočního napětí). Podrobněji se ve své výzkumné práci zabývá těmito otázkami Stackeová (2007 a,b). S obdobnou motivací jako fitness programy vznikají i hromadná aerobní cvičení, kde je cílem zlepšení kardiovaskulární kondice a regulace hmotnosti cvičenek. Také v této oblasti bylo provedeno mnoho výzkumů účinků těchto programů. Účinky na mentální zdraví přehledně uvádí Hendl (2007). V neposlední míře mezi tyto účinky patří i kladné změny v oblasti osobní pohody po cvičení. U těchto cvičení navíc působí sociální aspekt činnosti. Zdá se, že účast ve cvičení má povahu „copingového chování“, tj. zvládání životních zátěžových situací na základě sociální opory, kterou si cvičenky navzájem poskytují. Tento mechanismus přispívá k jejich osobní pohodě po cvičení. Konkrétních důkazů o vlivu cvičení na aktuální náladu je více. Brandon a Loftin (1991) prokázali korelace mezi fyzickou kondicí a emocionalitou. Stuart Bidle a Fox (1989) dokazují pozitivní vliv cvičení na pocity úzkosti, deprese ve smyslu snížení a naopak nárůst sebeúcty. Norris, Carrol a Cochrane (1991) přímo dokázali pozitivní vliv cvičení na vzestup psychické pohody. Nejvíce nálezů se týká antidepresívních účinků aerobních cvičení (Norvell, Martin a Salamon, 91, Roth, Holmes, 1985, Cramer, Nieman a Lee,91). Anxiolytický účinek cvičení prokázali Roth a Filingim, 1990 a Emery, Hauck a Blumenthal, 1992). Hlavní přínosy pohybové zdatnosti pro celkovou životní spokojenost a osobní pohodu sumarizuje přehledová studie Hunta (2003). Zdůrazňuje se význam nezávislosti, sebeobslužnosti a samostatnosti, zvláště u seniorů. Zmiňuje se preventivní účinek na výskyt bolestivých svalových poranění, spinálních potíží, artritických a osteoporotických potíží. Eliminací případných bolestí se zvyšuje pravděpodobnost výskytu osobní pohody. V této souvislosti je třeba uvést i opačný vliv soutěžního sportu s větším výskytem úrazů a bolestivých stavů, které osobní pohodu eliminují. Údaje o nadstandardním výskytu úrazů ve sportu plynou ze statistik pojišťoven. Zvláštní způsob chápání osobní pohody ve sportu nacházíme v tzv. prožitkových, „klouzavých“, nebo také vertiginálních sportech. Sociologie sportu uvádí tuto oblast jako zvláštní sportovní subkulturu s vlastními paradigmaty, vlastním slangem, vlastní módou a vlastním uvažováním. Vývojově se do nich zpravidla řadí surfing, windsurfing, skateboarding, snowboarding, ale i další sportovní „freestylové“ a „freeridové“ činnosti. Společnou snahou ve všech těchto sportech je být svobodný, uvolněný (tj. být „free“), dále být nevzrušený, pohodový, chladnokrevně dělat vzrušující věci (tj. být „cool“) a být uvnitř

10



činnosti, pohroužit se do ní, být uprostřed živlů (tj. být „in“). Tyto sporty se rozvíjely také trochu v opozici, patří k ním i určitá naznačená atmosféra revolty a rebelie k zavedeným pořádkům. To se projevuje např. v nadřazování soutěžního prožitku nad závodní výkon a umístění. Když potom reprezentant, olympijský vítěz, prohlásí v rozhovoru před důležitým závodem, že mu ani tak nejde o výkon a umístění, ale aby si dobře zazávodil, nemohou to tradiční zastánci reprezentační odpovědnosti ve sportu „vydýchat“. Oproti tradičnímu pojetí manifestace maximální snahy a úsilí ve sportu se zdají tito „cool“ sportovci poněkud chladní a laxní, možná i nezodpovědní. Zvláště když třeba přiznají zálibu v pivu a nevážnost k dříve získaným medailím a demonstrují tak, že jsou „free“. Být „cool“ se obvykle překládá jako být v pohodě, ale obsah tohoto konstruktu se nekryje úplně s popsaným fenomenem osobní pohody. Jde spíše o stav nevzrušenosti tam, kde druzí cítí nebezpečí. Je to určitá chladnokrevnost, odvaha a klid v extrémních situacích a předpokládá se, že druzí budou tento stav a postoj uznávat a vysoce jej hodnotit. Dá se říci, že „cool“ je „wel-being“ přesazený do zátěžové situace. Kromě popsaných složek osobní pohody zahrnuje i emoční stálost a jistou dávku odolnosti. Instrukce „be cool“ se užívá i jako povzbuzení a podpora ve smyslu „drž se!“ , nebo „ty to zvládneš“ a příslušným gestem je vztyčený palec nad zaťatou pěstí, což ovšem bývá užíváno i jako gesto uznání a obdivu při chladnokrevném jednání. Při anketách mezi sportovci, co považují za „cool“ a co za „uncool“ se ukázalo, že „cool“ není slučitelné s agresivitou, patří k němu podpora slabším a nebýt ironický, nevysmívat se méně schopným. Naproti tomu některé tradiční atributy sportu jako snaživost, cílevědomá upjatost k výkonu, velké volní úsilí byly hodnoceny jako „uncool“. Manifestovaná afektivita není „cool“ a tím je tento pojem blízký „well-beingu“. V adrenalinových sportech je snaha chladnokrevně zvládat anticipační tenzi a strach. To se považuje za „cool“ a je jisté, že se o to sportovci snaží, být, nebo alespoň vypadat v pohodě před riskantním sportovním výkonem. Zajímavé by bylo změřit u těchto sportovců intenzitu stresové odezvy, zda je skutečně nižší, než u „ancool“ sportovců. Když ne, bylo by potom chování „cool“ do jisté míry jen vnějším postojem, jistou „fasádou“, která kryje vnitřní emoční reakci. V opačném případě je pohodové chování před riskantním pokusem pozoruhodným výsledkem zvládání stresové odezvy ve sportu. Závěrem několik doporučení, ohledně chování ve sportu, které by mohlo zvyšovat pravděpodobnost výskytu osobní pohody v návaznost na sportování. 1. Najít si svou „cvičební niku“. Znamená to, po vyzkoušení různých možností a ověření jejich účinků a prospěšnosti pro vlastní osobu, zůstat u toho, co je výhodné z hlediska vlastní spokojenosti. Při rozhodování uvážit všechny okolnosti, včetně determinant osobní pohody, včetně realistických aspirací. 2. Naučit se mít „amatérskou radost“ z vlastních sportovních výkonů. Díky masmédiím jsou dnes adorovány výjimečné sportovní výkony a to může snižovat sebevědomí „běžným“ sportovcům. Obranou je využívání jiného než sociálního vztahového rámce pro sebehodnocení. Alternativou je intraindividuální vztahový rámec, kdy se poměřuje výkon vlastními výkony minulými a zvažuje se i osobní prospěch, osobní zdokonaleni. Pro osobní pohodu ve sportu je dobré, když idiomeliorační paradigma nahradí paradigma výkonové, které je vlastní tradičnímu soutěžnímu sportu a vhodné spíše pro sport talentovanou populaci. 3. Osvojit si „asketickou trpělivost“ v náročných sportovních momentech. Cyklista Cihlář vždy tvrdil, že při šlapání do kopce se musí „tiše trpět“. Odměnou budiž moment dosažení vrcholu, tam se diskomfort zvrátí v radost, která může vynahradit předchozí diskomfort. Princip „diskomfortem ke komfortu“ platí i pro strach a je důležitým mechanismem mnoha prožitkových sportů. Uvažovat ve sportu „asketickou slast“ je příliš odvážné, zavání to masochismem, ale je to


11


prožitek, ke kterému u některých např. otužovacích aktivit beze sportu dochází. Zase jde patrně o dialektiku asketismu a hedonismu, které si všiml už v 5. stol. před Kr. Herakleitos z Efesu a moderně je vykládána zvratovou teorií ve sportu (Kerr 1997 ).Také poznatky o účincích endogenních opiátů existenci těchto stavů podporují. Je to něco tak paradoxního jako osobní subjektivní pohoda v objektivní nepohodě. Představa o dialektice činitelů ve sportovní aktivitách

ILLNESSFAKTORY vs. WELLNESSFAKTORY smrt, zranění

- kondice, zdraví

bolest, únava

- funkční slast,vertigo end. opiáty, zotavení

prohra

- vítězství, triumf

strach

- překonání, „cool“

námaha

- „flow“- zaujetí,

přetížení

- herní momenty (až extatické)

Seznam použité literatury: BANDURA, A. Self-efficacy. Toward a unifying theory of behavioral change. Psychological Review. 1977, roč. 84, s.191-215. BARTUŠEK, B. Využití jógových cvičení ve sportu. Brno : Metodický materiál ČSTV, 1987. BIDDLE, S. J., FOX, K. R. Exercise and health psychology: Emerging relationships. British Journal of Medical Psychology. 1989, vol. 62, no. 3, p. 205-261. BRANDON, J. E., LOFTIN, J. M., CURRY, J. Role of fitness in mediating stress: A correlational exploration of stress reactivity. Perceptual and Motor Skills. 1991, vol. 73, no. 3, p. 1171-1180. CATHALA, H. Wellness. Praha : Grada, 2007. CRAMER, S. R., NIEMAN, D. C., LEE, J. W. The effect of moderate exercises training on psychological well-being and mood state in women. Journal of Psychosomatic Research.1991, vol. 35, p. 4-5, p. 437-449. DOLEŽALOVÁ, V. Jóga a zdraví. Brno : ČSTV, 1984. DENEVE, K. M., COOPER, H. A meta-analysis of 137 personality traits and subjective wellbeing. Psychol.Bull. 1998, vol. 124, p.197-229. DOSTÁLEK, C. Hathajóga. Praha : Karolinum, 1996. EMERY,C. F., HAUCK, E. R., BLUMENTHAL, J. A. Exercise adheerence of maintenance among older adults: 1-year follow up study. Psychology and Aging. 1992, vol. 7. no. 3, p. 466-470. FOJTÍK, I. Japonská bojová umění. Praha : Naše vojsko, 1993. FOJTÍK, I. Tchaj-ťi čchuan a pa tuan ťin čínská cvičení pro zdraví a dobrou pohodu. Praha : Karolinum, 1995. FOJTÍK, I. Duch budó. Praha : Naše vojsko, 2006. FOX, K. R. Self-esteem, self-perceptions and exercises. International Journal of Spor Psychology. 2000, vol. 31, no. 2, p. 228-240. 12



HENDL, J. Systematické přehledy o ovlivnění mentálního zdraví pohybovou aktivitou. In: HOŠEK, V., TILINGER, P. (Eds.) Psychosociální funkce pohybových aktivit jako součást kvality života dospělých. Praha: UK FTVS, 2007, 129 - 142. HOŠEK, V. Kinezioprotekce kvality života a kinezioterapie duševních poruch. In HOŠEK, V., TILINGER, P. (Eds.) Psychosociální funkce pohybových aktivit jako součást kvality života dospělých. Praha: UK FTVS, 2007, s. 5 – 8. HOŠEK, V. Sport a osobní pohoda. In Fialová, L. (Ed.) Wellness, zdraví a životní styl. Praha : UK FTVS, 2007. s. 41.- 48. HUNT, A. Musculoskeletar fitness: the keystone in overall well-being and injury prevention. Clin Orthop. Apr. 2003, 409, p.96-105. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Well-being jako psychologický a zároveň mezioborově založený pojem. Československá psychologie. 2003, roč. 47, č. 4, s.333-345. KERR, J. H. Motivation and Emotion. In Sport: Reversal Theory. 1997, Hove (U.K.) The Psychology Press. KREJČÍ, M. Jóga v praxi pedagoga. České Budějovice : JČU-PF, 1995. KŘIVOHLAVÝ, J. Pozitivní psychologie. Praha : Portál, 2004. MCAULEY, E., COURNEYA, K. S., RUDOLPH, D. L. Enhancing Exercise Adherence in Middle-aged Males and Females. Preventive Medicine, 1994, vol 23, p. 498-506. MÍČEK, L. Duševní hygiena. Praha : SPN, 1984. NEŠPOR, K. Uvolněně a s přehledem. Praha : Grada, 1998. NORRIS, R., CARROL, D., COCHRANS, R. The effects of psysical activity and exercises training on psychological stress and well-being in ana adolescent population. Journal of Psychosomatic Research. 1992, vol. 36, no. 1, p. 55-656. NORWELL, N., MARTIN, D., SALAMON, A. Psychological and physiological benefits of passive and aerobic exercise in sedentary middle-aged women. J. Nervous and Mental Disease, 1991, vol. 179, no. 9, p. 573-574. PODĚBRADSKÝ, J. Wellness v ČR. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj, 2008. ROTH, D. L., HOLMES, D. S. Influence of psysical fitness in determing the impact of stressful life events on physical and psychological health. Psychosom. Medicine. 1985, vol. 47, p.164-173. ROTH, D. L., BACHTLER, S D., FILINGIM, R. B. Acute emotional and caardiovascular effects of stressful mental work during aerobic exercise. Psychphysiology. 1990, vol. 27, no. 6, p. 694-701. STACKEOVÁ, D. Fitness a kvalita života. In: HOŠEK, V., TILINGER, P. (Eds.) Psychosociální funkce pohybových aktivit jako součást kvality života dospělých. Praha : UK-FTVS, 2007. STACKEOVÁ, D. Psychologie fitness. In: FIALOVÁ, L. (Ed.) Wellness, zdraví a životní styl. Praha : UK FTVS, 2007. ŠOLCOVÁ, I., KEBZA, V. Prediktory osobní pohody (well-being) u reprezentativního souboru české populace. Československá psychologie, 2005, roč. 49, č. 1, s.1-8. WEINBERG, R.S., GOULD, D. Foundation of Sport and Exercise Psychology. Champaign : Human Kinetice, 1995. WILLIS, J. D., CAMBELL, L. F. Exercise Psychology. Champaign : Human Kinetic, 1992.


13


Wellness z pohledu lázeňské medicíny Dobroslava Jandová Klinika rehabilitačního lékařství FNKV a 3.LF UK v Praze Šrobárova 50, 100 34 Praha 10 - Vinohrady Kontakt: [email protected] Anotace Referát se věnuje tématu vztahu přírodních léčivých zdrojů a lázeňské medicíny k programům wellness aktivit. Referát prezentuje principy celostního pojetí zdraví člověka v designu oboru psycho-neuro-imuno-endokrinologie a možnosti využití přírodních léčivých zdrojů pro upevnění zdraví a pro prevenci vzniku poruch funkcí či nemocí. Klíčová slova Wellness, lázeňská medicína, přírodní léčivé zdroje, primární prevence. Neurofyziologický koncept wellness vychází z předpokladu, že mimovolně v člověku probíhá regulace systémů: logistiky organizmu tj. autonomního nervového systému (ANS, dříve označovaný jako vegetativní systém), humorálních stavů, hormonálního systému, imunitního systému a reflexních reakcí nervosvalových. Z toho vyplývá, že 90% funkcí člověka se děje nevědomě a neverbálně. Vysvětlení, jak tyto systémy fungují, přináší kybernetika. Potvrzení existence nanotubulů a biofotonů v mozku člověka vedlo k pojetí mozku jako optokybernetického holografického orgánu. Nový kybernetický přístup v medicíně se nazývá synergetika a jedním postulátem je, že primární není hmota a energie, ale informace. Kybernetika živých organizmů novým synergetickým systémovým přístupem vede k poznávání informací o fungování lidského těla jako celku, o podmínkách udržení zdraví a dalších atributech. V přírodních vědách a v medicíně se již v řadě oborů děje přesun od diagnostiky a terapie poruch strukturálních k prevenci, včasné diagnostice a nápravě poruch funkcí (kardiologie, myoskeletální medicína, diagnostika a terapie poruch měkkých tkání, vliv geoanomálií na zdraví člověka, geoatmochemie, vznikla geomedicína, sledují se závislosti pandemií na sluneční aktivitě……). Empirické používání přirozených – přírodních zdrojů k navození subjektivně příjemných pocitů vedlo postupně k poznání a k průkazům, že jejich pravidelné užívání vede k upevnění zdraví, zvýšení odolnosti, vymizení různých stavů dyskomfortu, vymizení obtěžujících poruch a k léčbě určitých chorob. Lázeňská medicína přírodní zdroje používá sofistikovaným způsobem a věnuje se poruchám funkcí ANS, imunity, přeladění hormonální osy, obnově zdraví a biorytmů ( dlouhodobé oscilace…), léčbě subakutních a chronických nemocných podle Vyhl. 57/1997 Sb. „Indikační seznam pro lázeňskou léčbu dospělých, dětí a dorostu“.S rozvojem vědních poznatků se uplatňuje v rehabilitační a fyzikální medicíně (obor RFM)- kam lázeňská medicína integrálně patří - neurofyziologická koncepce postulující, že za nejrůznějších okolností musí být řídící systém člověka schopen vybrat optimální chování pro zvládání nox (stresorů): fyzikálních, chemických, biologických, psychických a sociálních. V komplexním přístupu ke zdraví a k prevenci každého z nás víme, že nejde o eliminaci stresorů v životě, ale o změnu reaktivity našich regulačních systémů na stresory, navýšení bohatosti a četnosti samoúzdravných regulačních programů i programů motoriky , dále o rozšíření hranic tolerance čili zvýšené odolnosti na zevní a vnitřní podněty,

14



o zvýšení kondice a koordinace systémů motoriky + psychiky + imunity + reakcí autonomního nervového systému. Jde o udržení zdraví uvnitř každého systému z nich a upevnění jejich vzájemné koordinace, jde o prevenci hyporeaktivity i hyperreaktivity systémů (migrény, alergie, paroxysmální stavy, křeče..). Pro zdraví je důležitá jak bohatost softwarů reflexních - vůlí neovlivnitelných reakcí (tj.práce 9/10 funkce mozku) tak mnohost vědomých vzorců chování. Význam fyzikálních energií O „čtení“ genů, o transkripci a o transformaci informací, o logistice našeho organizmu rozhodují primárně fyzikální energie. Fyzikální energie ovlivňují chování mozku tj. optokybernetického řídícího mechanizmu, mají rovnocennou signální funkci pro chování jednotlivých buněk a tkání ( pojiva např.) tak jako minerální látky, hormony nebo humorální mediátory. Proto je pro udržení či obnovu zdraví, pro zvýšení kondice, pro prevenci poruch funkcí potřeba v komplexním přístupu využít fyzikální energie a nefarmakologické postupy s individuální aplikací tak, abychom byli maximálně aktuálně adekvátní danému individuu (jeho konstituci, kondici, energetickému potenciálu, tonu vegetativní soustavy zvl. sympatiku a parasympatiku). Toto je právě doména balneologie s balneoterapií, čili lázeňské medicíny. Užití přírodních léčivých zdrojů (PLZ) je tedy aplikací převážně fyzikálních energií, přírodní léčebné lázně využívají v komplexní léčbě celou paletu oboru RFM. Jedná se tedy o: teplo (koupele, parafin, slatinné zábaly…), mechanickou energii (tlak,vztlak vody, trakce masáže..ultrazvuk), světlo ( UV. Viditelné, IR), elektřinu, magnetizmus, kinetickou energii… či jde o kombinace fyzikálně-chemických podnětů(slatinné koupele, vody sirné, jodové…). Přírodní léčivé zdroje zahrnují přírodní minerální vody (PMV), plyny ( oxid uhličitý), peloidy a klima ( které splňuje legislativní podmínky pro léčení klimatem). Zevní balneoterapie má vliv na kůži a podkoží, dostupné fascie, šlachy, měkké tkáně kolemkloubní, vnitřní balneoterapie má vliv na sliznice při pitné kúře, kloktání, irigací dásní, výplachu žaludku…, dále na sliznice dýchacího systému vdechování respirabilního aerosolu v regionálním klimatu, inhalací PMV, proplach nosu, na sliznice a struktury dalších tkání ( vaginální a rektální tampóny, vysoké střevní výplachy – enterocleaner aj…). Mechanizmus účinků lázeňské medicíny Lázeňská medicína nenapodobitelným a nezastupitelným, nenahraditelným způsobem ovlivňuje, moduluje a reguluje receptory chemické, tepelné, mechanické, volná nervová zakončení a výrazně bohatou sympatickou asynaptickou nervovou cévní pleteň se všemi reflexními důsledky lokálními a segmentovými při centripetálním a centrifugálním šíření vzruchů (horizontální řízení). Informace se pak přes segmenty míšní s přepojením na vyšší etáže CNS dostává až do hypotalamu – největšího ganglia autonomního nervového systému. Hypotalamus je anatomickou strukturou odpovědnou za přepojení stresových reakcí na systémy ANS, imunitní, hormonální, limbický systém, kůru mozkovou, na struktury řídící napětí kosterního svalstva, na mozeček aj.( vertikální řízení). Lázeňská medicína využívá repetitivním způsobem definované podněty, kterými popudově (mírným dozovaným stresovým impulzem) ovlivňuje zdravotní stav individua.Pro dosažení klinických efektů je nutná sumace podnětů v čase (obdobně jako se podávají ATB, psychofarmaka…). Empirie i vědecké důkazy o strukturování paměti nás naučily, že podněty a jejich účinky na změnu reaktivity systémů ANS, hormonální osu a imunitní systém musí působit pravidelně nejlépe denně (podle typu aplikace PLZ i ob den) minimálně po dobu 18 -21 dnů než dojde k zabudování nových informací do dlouhodobé paměti. Staří lékaři a zvláště balneologové toto neomylně věděli a plně tuto přírodní zákonitost respektovali (děje aklimatizace, adaptace, habitace, tvorba nových softwarů, sumace a upevnění klinických efektů ). Nelze např. chtít, aby zdravý mladík natrénoval běh na 100 metrů za 1. týden, po třech týdnech tréninku však


15


řídící systémy a jejich regulace požadavky na tento výkon zpravidla zvládnou a mladík závod úspěšně absolvuje ( autor citátu MUDr .Machálek). Wellness Pokud máme před sebou klienta, který není nemocný, není po operaci, ani po úrazu pak je pro něj wellness jako životní styl důležitý pro trvalé udržení zdraví, udržení či zvýšení kondice a jako primární prevence poruch funkcí. Pokud máme před sebou klienta s vrozenou vadou ( vady kyčelního kloubu, plochonoží, skoliotici, lehčí formy DMO aj.), se stavem po úrazu s těžším postižením pohybového systému (amputovaní, nemocní s ortézou, osoby na vozíku) nebo dlouhodobě nemocného (astmatici, kardiaci) ale kompenzovaného, stabilizovaného, bez progrese nemocí nebo těžkou nedostatečností vnitřních orgánů , pak je to klient, kterého je potřeba navést na wellness. Pro tohoto klienta je výhodou resp. nutností pravidelná pohybová aktivita podle jeho individuálních možností např. denně kombinace strečinkových a uvolňovacích cviků po dobu 10-15minut, rytmická chůze 3-4x týdně s pravidelným dýcháním, dozovaná aerobní zátěž 1- 2x týdně nebo plavání 1x týdně, aplikace fyzikálních či fyzikálně-chemických podnětů 1-2x týdně formou teplé koupele s přísadou( bylin,olejů, síry,jodu..), celotělové masáže 1x týdně, empiricky stačí k udržení odolnosti imunitního systému 1x /14 dní sauna nebo celotělová chladová terapie (CCHT, kryokomora), u duševně pracujících je vhodná návštěva 1x týdně solné komory nebo 1x/ 3-4 týdny floatingu.Lázeňská zařízení místně příslušnému regionu i celorepublikově nabízejí klientům řadu wellness aktivit v kombinaci s procedurami s přírodními léčivými zdroji. Místním obyvatelům poskytují fitness služby, masáže, relaxační procedury i možnosti různých typů cvičení ( power joga, masáže dle Penzella atp.) Pro klienty, kteří z různých důvodů nemohou v domácím prostředí aplikovat pravidelně koupele, masáže různých typů, parafin nebo jiné tepelné procedury, nemohou v rámci svého individuálního wellness programu pravidelně navštěvovat fitness centra nebo sportovat, pro ně je indikován občasný krátkodobý víkendový wellness program v lázních cca 1x / měsíc či 1x / 3- 6měsíců několikadenním pobytem v lázních (5- 7dní) pravidelně. Lázeňský lékař může pomoci při výběru individuální skladby procedur event. může klienta vyšetřit a podle doplňujících funkčních zátěžových testů ( typu ergometrie či spiroergometrie, vyšetření variability tepové frekvence, test chůzí na 2000m apod.) doporučit aktuálně adekvátní pohybovou zátěž a ostatní procedury. Oblíbenou je Nordic walking po lázeňských trasách se známým převýšením terénu, určenou délkou trasy, s místy odpočinku, s kontrolami tepu, s možností vyšetření holter TK, EKG vyš., s oxymetrem atp.- Františkovy Lázně, Jeseník, Karlovy Vary, Luhačovice, Klimkovice…), řada lázní má vlastní cyklotrasy nebo běžkařské trasy, tenisová a golfová hřiště ( Mariánské Lázně..). Většina lázní v ČR je vybavena i pro wellness pobyty rodin s dětmi různého věku. Doba pobytu je u rodin dodržujících wellness styl života průběžně celoročně dostačující 1x ročně cca po 7 dní. Pro „necvičící“ rodiny je prvopobyt nebo i opakovaný pobyt vhodný s intervencí lázeňského lékaře a celého personálu s edukací a navozením wellness životního stylu, proto je pro první kontakt s pojetím wellness coby životním stylem doporučován delší pobyt a to 10 až 14-ti denní. Pro klienty, kteří přijíždějí do lázní k znovunabytí kondice, posílení imunity, pro regeneraci a rekondici po prodělaném onemocnění, operaci nebo úrazech, které jsou mimo rámec „ Indikačního seznamu pro dospělé, děti a dorost“ a tudíž nejsou indikovány lékařem specialistou ke komplexní nebo příspěvkové lázeňské léčbě, jsou indikováni právě pro edukaci wellness životního stylu, pro ně je vhodný výběr lázní s odpovídajícím PLZ a týmem specialistů podle charakteru proběhlého onemocnění (např. pohybového aparátu nebo kardiovaskulární nemoci,gynekologie, kožní onemocnění, výběr provede klient po poradě se svým ošetřujícím lékařem). PLZ bude potencovat účinek procedur typu wellness. Pro znovunabytí plného zdraví a kondice u těchto klientů je pak racionální absolvovat dvoufázový

16



nebo třífázový wellness pobyt ( odstup cca ¼ roku) vždy na dobu 5-7 dní, s postupně zvyšovanou zátěží a změnou procedur a novými návyky. Předpokladem vynikajícího efektu je provádění nabytých pohybových a dietních návyků denně doma. U starších zdravých osob, u osob s artrózou kloubů i osob např. po totální endoprotéze kloubů je výhodou každoroční cca 10-ti denní wellness pobyt v odpovídajících lázních pro léčbu pohybového aparátu ( Třeboň, Bělohrad, Jáchymov…) Velkou motivací pro domácí denní cvičení a wellness styl je využití expertních informačních systémů ( EIS) např. typu computerové kineziologie, se kterými se klienti seznámí v některých lázních ( Jeseník, Františkovy Lázně,..) Klient vyšetřením a rozborem se specialistou získá řadu informací o své celkové kondici a dysfunkci ( tedy nepřímo o poklesu nespecifické odolnosti), o soustředění se na určitý problém v tělovém schématu jak pohybového systému tak vnitřních orgánů a žláz s vnitřní sekrecí. EIS nabízejí individuálně adekvátní soubor cviků (cvičební polohy a pozice vleže nebo vsedě, výjimečně ve stoji, spojené s dechovými cviky), které pozvolna zvyšují klientovu odolnost, snižují bolesti, zvyšují obratnost a výrazně posilují víru klienta ve zdraví, zvyšují jeho sebedůvěru (soubor cviků se modifikuje podle kontrolních nálezů EIS) . Závěr V celostním pojetí je lázeňská medicína léčebnou rehabilitací samoúzdravných regulačních dějů –tedy praktikuje rehabilitaci oboru psycho-neuro-.imuno-endokrinologie, V lázeňské medicíně akceptujeme, že jiné tkáně, jiné buňky právě proto, že plní jiné funkce než neuronální sítě, reagují jinak a podléhají jiným regulačním pochodům. Wellness je z pohledu lázeňské medicíny významný nejen individuální ale celospolečenský trend, kterému lázeňská medicína může mnoha aspekty výrazně prakticky přispět a může aplikací přírodních léčivých zdrojů wellness aktivity účinně potencovat. Seznam použité literatury: Základní orientace v legislativě: Zákon č. 164/2001 Sb. – lázeňský zákon Vyhláška č.423/2001 Sb. o zdrojích a lázních Vyhláška 58/1997 Sb. Indikační seznam pro lázeňskou léčbu dětí, dorostu a dospělých BENDA, J. Mechanizmus účinku přírodních minerálních vod při zevní balneaci. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 1997, č. 3, s. 116-122. BENDA J. Přírodní sirné minerální vody v balneologii. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 1997, č. 3, 1997, s. 109 – 115. BENDA, J. Peloidy v balneoterapii. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2000, č.2, str.82-91. CAPKO, J. Základy fyziatrické léčby. Praha: Avicenum,1998. 396 s. CAPRA, F. Tao vo fyzike. Bratislava: Gardenia Publish. 1995, 250 s. DOLEJŠOVÁ V., KOMBERCOVÁ J., WANKATOVÁ H. Základy komplexního přístupu v medicíně. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 1994, 158 s. (Medica Revue). DRÁBEROVÁ, E. Cytoskelet – dynamická síť. Cytoskelet není jen buněčná kostra, ale také pohybový a organizační systém. Vesmír, roč. 79, 438 - 443, 2000/8. GRUNTORÁD, J., STŘEŠTÍK, J., VILHELM, J. Atmogeochemické pole a jeho vztah ke geofyzikálním a meteorologickým parametrům. Bioklimatologické pracovné dni. Zvolen, 1999. Proceedings of Symposium, s. 228-233. GRUNTORÁD, J., STŘEŠTÍK, J., ŠIMEK, J., VILHELM, J. Korelace atmogeochemického pole s meteorologickými daty. Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí. Sborník referátů ze semináře. Úpice, 1999. s.108 – 117.


17


HOLUB, R. F., REIMER, G. M., HOPKE, P. K., HOVORKA, J., KRCMAR, B., SMRZ, P. K. „Geoaerosols“ , their origin , transport and paradoxical behavior, a challenge to aerosol science. J. Aerosol Sci., 2001. Vol.30. Amsterdam:Pergamon Press , (Suppl.1), p. 111112. HOLUB, R. F., SMRZ, P. K. Localisation of bound particles outsider potentials wells. Canadian Journ.of.Physics., 2002, p.80 JANDOVÁ, D., MACHÁLEK, Z. Klimatoterapie. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2005, č. 4. s. 6-14. JANSKÝ, L. Fyziologie adaptací. Praha: Academie, 1979, s.285 JANSKÝ, L. Human adaptability to cold. Sborník abstraktů 77. fyziologické dny ČFS SFS BF JU České Budějovice, 1999, str. 22. KOLISKO, P., SALINGER, J., OPAVSKÝ, J., JANDOVÁ, D. Vliv jógových cvičení na aktuální funkční změny autonomího nervového systému. Sborník Mezinárodního sympozia o zdraví a zdravém způsobu života. Hradec Králové, 2000. s. 99-102. KOLISKO, P. Model rekondičních cvičebních programů pro pacienty a lázeňské hosty Priessnitzových léčebných lázní. In. Biologický věk ve vztahu k životnímu prostředí. Závěrečná výzkumná zpráva. Olomouc : UP Olomouc - FTK, 1994, 240 s.. KOVAŘů , H., KOVÁŘŮ, F. Základy neuroimunomodulace. Praha :Galén, 2005, s.216. KRČMÁŘ, B., VYLITA, T. Unfilterable „ Geoaerosols“, their use in search for thermal, mineral and mineralised waters and their possible influence on the origin of certain types of mineral waters. Springer – Verlag. Environmental Geology, 2001. vol.40:6 KRČMÁŘ, B. Pravděpodobně kvantově mechanický výstup částic z geologických struktur a jejich význam v geologické prospekci, vlivu na živé organismy a některé další možné aspekty tohoto jevu. Praha: Agex, 2002. NEŠPOR, K. O pozitivním vlivu relaxačních technik na imunitní systém. Vesmír No. 10 1996, s. 565 – 569. ROITT, I. M., BROSTOFF, J., NAKE, D. K. Immunology. Churchill Livingstone, Edinburgh, London, N.Y., Gower medical Publishing, 1989 kap. Regulation via the endocrine and nervous system – regulation of the immune response kap.10.8 – 10.9 ROKYTA, R., ŠŤASTNÝ, F. Struktura a funkce lidského těla. Praha: Tigris s.r.o, 2002, s. 176. STONIER, T. Informace a vnitřní struktura vesmíru. Praha: BEN, 2002, 160 s. VEČEŘOVÁ - PROCHÁZKOVÁ, A. Psychoneuroimunologie. Acta psychiatrova postgradualia bohemica. Praha : Galén, 2004, 164-175. VEČEŘOVÁ - PROCHÁZKOVÁ A. The change in limbic system aktivity in various treatment modalities in the results of neuroimaging methods – a review. ICMART 2005, Book of abstracts, 62-63. VEČEŘOVÁ - PROCHÁZKOVÁ, A. Akupunkturní dráhu nelze vypitvat, přesto akupunktura působí aneb Akupunktura v zobrazovacích metodách CNS. Praktický lékař. 2005, roč. 85, č 9, s. 522-526. VEČEŘOVÁ - PROCHÁZKOVÁ, A., KONEČNÝ, M. Psychoterapie v zobrazovacích metodách CNS. Praktický lékař. 2006, roč. 86, č. 4, s. 222-224. ZENTRICH, J.A. a kol. Farář Kneipp - Léčení vodou a ostatními přírodními prostředky. Olomouc: Dobra a Fontána, 1999, s. 239.

18



Wellness a aktivity v přírodě Jan Neuman VŠTVS Palestra, s.r.o. Pilská 9, 198 00 Praha 9 Kontakt: [email protected] Anotace V naší studii se zamýšlíme nad problémy spojené s koncepcí wellness s ohledem na aktivity v přírodě. Stručně charakterizujeme význam aktivit v přírodě pro člověka a podáváme zdůvodnění potřeby aktivit v přírodě ve vyspělé společnosti. Hledáme inspiraci pro vztah wellness a aktivity v přírodě v naší historii i v některých přístupech uplatňovaných v tzv. Outdoor industry v USA a v mezinárodní diskusi kolem zaměření „adventure therapy“. Upozorňujeme na rozvoj studijních programů na vysokých školách i profesí spojovaných s wellness. Na závěr stručně uvádíme hlavní skupiny aktivit v přírodě, které by měly být v rámci všestranné koncepce wellness dále rozvíjeny. Klíčová slova Aktivity v přírodě, wellness. Úvod Tématikou zaměřenou na wellness a aktivity v přírodě jsme se začali hlouběji zabývat při vedení bakalářských prací (Lacko 2009). Již úvodní diskuse o této tématice naznačily, že se zde otevírá zajímavý odborný problém, který plně zapadá do hledání významu aktivit a sportů v přírodě pro člověka žijícího ve vyspělé společnosti. V případě „wellness“ jde o přebírání anglického termínu i koncepcí vzniklých v anglosaském prostředí a to je zcela podobná situace se kterou se vyrovnáváme v celé oblasti nazývané „outdooor“(jde o termíny jako jsou „outdoor education“, „adventure education“ či „adventure therapy“) Neuman 1996, Turčová 2005, aj. Terminologie a koncepce wellness Velká šíře problematiky a různé výklady termínu „wellness“ mají určité podobnosti s vývojem terminologie a českého výkladu různých směrů spojovaných s termínem „outdoor“. V české odborné literatuře je zatím málo prací, které by se celkovou koncepcí „wellness“ zabývaly. Nejrozsáhlejší studii zřejmě předložil v posledním období Poděbradský 2008. Text se opírá především o sekundární analýzu vybraných odborných prací uveřejněných v češtině a je zaměřen spíše k využití různorodých koncepcí wellness v cestovním ruchu. Ke koncepcím promlouvá studie J.W. Millera 2005, kterou jsme využili ke zpracování této části studie. V práci Millera se dovídáme, že původní termín „wealnesse“(cítiti se dobře, být zdráv) pochází z angličtiny a byl používán už od 12. století jako antonymum ke slovu „illness“(nemoc, být nemocen). V průběhu doby pak se vysvětlování termínu „wellness“ měnilo v závislosti na kontextu ve kterém byl používán. Jde spíše o výsledek komplexního formativního procesu a proto se obtížně hledá jednotná definice toho, co se nazývá „wellness“. Pravděpodobně první skutečná koncepce wellness se zrodila v pracích H.L. Dunna (1961). Inspiroval se holistickou koncepcí zdraví, kterou v roce 1947 definovala WHO podle které je zdraví stav celkové tělesné, duševní i sociální pohody (well-beeing) a ne jenom


19


neexistence nemoci či vetchosti a slabosti. Proto Dunn definoval „high-level wellness“ jako integrovanou metodu činnosti zaměřenou na dosažení maximálního možného potenciálu každého jedince. To vyžaduje, aby každý jedinec udržoval kontinuitu rovnováhy a účelného zaměření činnosti (života, životního stylu) v prostředí ve kterém žije. Z historie západní kultury viděl, jak se od sebe striktně oddělují u člověka - tělo,mysl a duch. Proto na svém známém diagramu „high-level wellness“ ukazoval, tři vzájemně se protínající kruhy, které symbolizují organizovanou energii člověka vytvářenou vzájemnými vztahy a souvislostmi jeho tělesné, mentální i spirituální stránky. Šipka pak znázorňuje životní cyklus jedince, který se snaží dosáhnou svého cíle v žití a růstu v celistvosti směřující ke zralosti v sebenaplnění. Záměrné posunutí šipky do strany mělo naznačit, že život jedince se nemusí striktně vyvíjet jako plně vyvážený dle všech jeho stránek. Z Dunnovy koncepce vyplývá, že wellness je spíše kontinuální činností než určitým pevným stavem. Wellness je celostní přístup ke zdraví zahrnující tělesnou, mentální, sociální, kulturní a duchovní dimenzi člověka. Mentální wellness záleží na vlastní odpovědností jedince a nemůže být delegována na jiné. Wellnes se dotýká potenciálu každého z nás, zahrnuje v sobě pomoc jedinci dosáhnout nejvyššího stavu životní pohody (well-beeing) jakého je schopen. Sebepoznání a sebeintegrace jsou klíče k dosažení vyšší úrovně wellness. Mnohé z myšlenek H. L. Dunna byly rozvinuty v současné psychologii (E. Fromm, C. Rogers, G. Allport, A. Maslow). V roce, kdy H. L. Dunn zemřel (1975) založil J. Travis v Kalifornii první Wellness Resource Center. Komerční osmiměsíční Travisův program zahrnuje relaxační techniky, sebeohodnocení, trénink komunikace, podporu kreativity, zlepšení stravy a zdatnosti, visualizační techniky atp. Hlavní idea Travise je pomáhat klientům lépe se poznat, aby se mohli lépe starat o své zdraví.. Dalším propagátorem je D. Ardell, kterého je možné pokládat za guru současného wellness hnutí. Poněkud odmítavě se stavěl k duchovnímu rozměru wellness. Napsal 16 knih, produkuje časopis a založit známé wellness centrum. Hnutí wellnes ve Spojených státech bylo ovlivněno také wellness programem v univerzitních kampusech. První univerzitní wellness program vznikl na University of Wisconsin – Stevens Point na počátku sedmdesátých let 20. století. V r. 1979 vydaly orgány řídící zdravotnictví zprávu, která vyzývala Američany k podpoře zdraví,k prevenci nemocí a wellness. Populární knihy, které se zabývaly tzv. megatrendy identifikovaly wellness jako novou koncepci zdraví (Naisbitt 1982). To také posílilo vliv na změnu životního stylu mnoha Američanů. Dále se rozvinuly tzv. celoživotní sporty jako jogging, aerobics, posilování. Stejně tak se zvýšil zájem o tzv. zdravou stravu, který podnítilo již hnutí hippies. Zvýšil se zájem o různé druhy diet, které měly předcházet onemocněním srdce. Počátkem 90. let začíná v USA další proměna koncepce wellness. Zdůrazňuje se ve větší míře náboženský a duchovní rozměr wellness. V Evropě se počátkem 90. let začíná „welness“ více než v USA spojovat s potěšením, radosti, dobrým pocitem (to co se německy nazývá Wohlfühl), statusem a okázalou spotřebou. Lázeňství se stalo příkladem podpory tohoto významu wellness. Termín se začal také spojovat s obecnou krásou. Ukázalo se, že radost, potěšení, zábava a status mohou být využívány jako mocný prostředek markentingu. Termín „wellness“ se začal používat v mnoha významech, které mají jen málo společného s původní Dunnovou koncepcí. Šlo to tak daleko, jak uvádí Miller 2005, že jeden z profesorů university v New Jersey prohlásil, že jeho katedra škrtá termín wellness ze svých studijních programů zaměřených na podporu zdraví. Své tvrzení zdůvodnil tím, že termín wellness se díky komerčnímu zneužívání rovná v akademických programech v USA polibku smrti.

20



Podobné proměny termínů a jejich komerční a marketingové využívání zažíváme i v souvislosti s termíny obsahující slovo „outdoor. Domníváme se, že původní koncepce wellness je stále inspirující a využívání pobytu a aktivit v přírodě jen doplní celostní přístup k wellness, jako směru podněcujícího změnu životního stylu lidí ve vyspělých zemích. Význam pohybové aktivity a aktivit v přírodě pro člověka Shrnující komentář o vlivu tělesné aktivity na zdraví dětí a dospívajících publikovali v roce 2000 světově uznávaní švédští fyziologové B.Ekblom, P.O Åstrand ( Stockholm Karolinska Institute). Znovu opakují fakt, že člověk, který se narodil počátkem 20. století byl svědkem takového technického rozvoje, který předčil technický rozvoj rodu Homo- člověka za poslední miliony let. Lidé i jejich předchůdci byli adaptování na životní styl sběračů a později lovců. Nyní jsme překonali zemědělskou kulturu a vyspělé země žijí v urbanizované,vysoce technologicky rozvinuté společnosti, které dominuje sedavý způsob života. Dříve se děti učily až, když dospěly do věku, kdy začaly rozumět informacím vychovatelů. Chlapci se učili od starších lovců. Dnes se začíná výuka ve věku, který více méně respektuje vyspělost, rozměry těla, funkční a intelektuální potenciál. Dřívější vertikální kontakt se starší generací je více či méně nahrazován horizontálním kontaktem se stejně starými osobami. Znamená to, že výchovná, tělesná, fyziologická i sociální situace mladých lidí se dramaticky změnila. My nyní zjišťujeme následky tohoto enormního nekontrolovaného pokusu s celou generací. Pohybová aktivita dětí zajišťuje přípravu neuromuskulárního systému, koordinaci a rovnováhu. U dnešní mladé generace dochází k akceleraci růstu, výška narůstá o 8-10 cm a váha o 7,5 -9 kg u chlapců i dívek. To znamená, že by se tomu mělo přizpůsobovat řízení pohybu v mozkové kůře, mozečku i periférní zpětné vazby atp. Řeší se otázka, zda je v mozku centrum kontrolující tělesnou aktivitu, dohlížející na mentální a tělesný rozvoj i na energetickou rovnováhu. Neurofyziologové říkají, že rozvoj neuronů a dendritů spojujících neurony je v mozku stimulován tělesnou aktivitou. To je taký důvod pro podstatu hravého pohybu, který je společný člověku i zvířatům. Ukazuje se, že pohyb vytváří mechanismy, které kontrolují i rovnováhu přijmu a výdajů energie. Z tohoto hlediska je velmi nešťastné to, že v moderní společnosti se prosazuje stále tendence, která staví velké překážky do cesty spontánní dětské aktivitě. V mnohých vyspělých zemích politici a administrace redukují čas věnovaný povinné tělesné výchově ve školách všeho typu. Zjišťuje se, že už od 13 roků se mladí lidé adaptují na sedavý způsob života, dívky více než chlapci. Zvyšuje se počet obézních dětí. Důvodem nízké pohybové aktivity jsou negativní a nedostatečné zkušenosti dětí ze školní tělesné výchovy a druhým důvodem je přirozená lidská lenost. Jednou z cest je zvýšení počtu hodin tělesné výchovy na školách. Děti musí mít nejméně hodinu pohybu a potom by měl působit i kladný příklad rodičů, kteří budou stimulovat děti k další pohybové činnosti. Neví se přesně kolik pohybové aktivity pro optimální zdraví má být, ale lze využít mnohá doporučení, která hovoří o nutnosti vydatné pohybové aktivity nejméně 30 minut každý den. Znovu lze zdůraznit, organismus člověka se adaptoval během milionů let k výrazné a pravidelné pohybové aktivitě. Znamená to, že současná mladá generace potřebuje pravidelnou a náročnou pohybovou aktivitu pro optimálně fungující organismus. Nejefektivnější pohybovou aktivitou zakotvenou v našem biologickém dědictví je pohybová aktivita v přírodě. Někdejší výchova „faunou a florou“(tedy pohybem v přírodě) byla pro vývoj dětí podstatná. Dnes je podobný typ aktivit bohužel opomíjen a zanedbáván. Tělesná aktivita může být vynikajícím koníčkem po celý život. Je zřejmé, že mnoho mladých lidí nebaví chodit jen pro chůzi samou i když je to zdravé. Jestli však bude chůze spojena s dobrodružnou poznávací činností (poznávání života v přírodě, poznávání nových míst atp.) nebo s nějakým koníčkem (dnes je to třeba práce na počítači, či využívání jiných elektronických přístrojů) pak takovou aktivitu podniknou. To je signál a zpráva o tom, že pro


21


zvyšování pohybové aktivity ve všech věkových skupinách je třeba hledat praktické a realistické způsoby a cesty jak ji začlenit životního stylu. Autoři švédské studie Grahn a kol. 1997 zjistili, že děti ve školce, které měly různé denní prostředí dosahovaly různých výsledků. Děti, které si hrály stále v přírodě a blíže přírodě měly lepší pohybovou koordinaci, lepší pozornostní koncentraci. Zůstaneme li ve Skandinávii lze se zmínit o velké podpoře dětem v předškolním věku a jejich pohybu v přírodě za každého počasí (viz Neuman, Mytting ). To má zpětně vliv na zdravotní stav, rozvoj osobnosti a tvořivosti, otužilost atp. Z toho může mít prospěch celá společnost. Studie Nancy M. Wells 2000 ukazuje, že bydlení dětí v domech majících blízko k přírodě a zeleni ovlivňuje kladně jejich poznávací funkce. Ve studii, kterou prováděl American Institutes for Research (AIR) oddělení výchovy v Kalifornii se prokázal kladný vliv programů výchovy v přírodě (aktivity v přírodě s ekologickou náplní zaměřenou na poznávání přírody) na 12 leté žáky ze škol, které navštěvovali převážně děti z hispánské komunity. Žáci si zlepšili o 27% známky v matematice a přírodních vědách. Zlepšily se sociální i osobnostní dovednosti – sebehodnocení, řešení konfliktů, vztah ke spolužákům, řešení problémů, motivace k učení a chování ve třídě. Zvýšil se vztah k péči o prostředí, žáci se více zapojili do třídění odpadků a zlepšil se jejich vztah k přírodě. V poslední době se objevují studie (Humberstone, Stan 2009), které se zajímají o vztah mezi aktivitami v přírodě a koncepci well beeing u žáků základní školy. Vychází se z toho, že well beeing je široká koncepce, která zahrnuje řadu filosofických přístupů od tělesného zdraví k nejrůznějším formám štěstí. Well beeing dnes představuje to, co tvoří zdravotní tělesný, mentální a sociální stav jedince. Můžeme připomenout velký zájem švýcarských pojišťoven o hnutí spojené s cvičením v přírodě známé pod názvem „Vita Parcours“ – lepší verze našich dřívějších Areálů zdraví. Zdůvodnění potřeby aktivit v přírodě pro dnešního člověka Řada studií, které popisují v knize Rachel a Stephen Kaplanovi z roku 1987 poukazují v různých souvislostech na potřebu člověka přicházet do kontaktů s přírodou a hledat klid, nechat se okouzlovat krásou přírody, setkávat se s jinými lidmi a chovat se svobodně. Přírodní prostředí umožňuje lepší přístup k těmto hodnotám a situacím. Pouze pohled na stromy může vést k psychologickým přínosům. Vězni při pravidelném pohledu na zeleň méně navštěvovali nemocnici. Nemocní s výhledem do zeleně potřebovali méně uklidňujících léků a rychleji se zotavovali po operacích. Bezprostřední kontakt s přírodou zahrnuje potěšení, relaxaci, nižší hladinu stresu. Výzkumy ukazují, že díky těmto kontaktům s přírodou dochází ke stavu životní pohody – well- beeing. Lidé žijící a mající blíže k přírodě jsou dle výzkumů zdravější než ostatní jedinci. Zdá se, že je to značný rozsah benefitů ve srovnání s tak relativně malou a lacinou změnou prostředí. Lidé v běhu života, v nemoci, ve zdraví, v dobrých i špatných časech nalézají v přírodě něco, co je činí spokojenější a silnější. Posilující a obnovný vliv přírody (prožitky a zkušenosti) je možné pozorovat na všech jedincích, kteří pracují na zahrádkách, putují po kraji a horách, pozorují ptáky, táboří a provádějí mnoho dalších aktivit přírodě. Pozitivního vlivu přírody je možné využít při plánování dovolené daleko od měst a blíže ke krásným přírodním scenériím. Pro ty, kteří chtějí léčit mysl člověka, i pro plánovače, designery a manažery to znamená, že mají podporovat posilující a ozdravný vliv přírodního prostředí. Přírodnímu prostředí se přisuzuje hlavně estetický vliv. Estetické přírodní prostředí přináší potěšení, to se odráží v našich prožitcích. Přírodní prostředí podporuje i fungování našeho organismu. Přírodní prostředí urychluje zotavení při duševní únavě. Příroda může být

22



nahlížena jako podstatný svazek mezi lidmi a ostatním živým světem. Lze říci, že přírodní prostředí je nezastupitelné. Důležitá role tělesné aktivity a odpovídajícího příjmu potravin pro emoční a tělesnou životní pohodu (well-being) je podmíněna dle britských autorů Pretty,J. a kol. 2003 také sekundární rolí vytvářenou ve vztahu k přírodě a společnosti . V této souvislosti se zmiňují o hypotetické roli tzv. Biofilie (Wilson), která ukazuje, že těsný vztah člověka k přírodnímu prostředí zvyšuje životní pohodu lidí. Tento vztah je sycen zvyšováním porozumění a starostí o přírodu a jejich znovuobjevováním, což může vést k přeměně vztahu lidí a přírody. Pokud přijmeme tuto hypotézu znamená to, že jakékoli narušení vztahů mezi člověkem a přírodou je rušivé pro jednotlivce, společnost a přeneseně i pro kulturu. Dle závěrů této statě lze nalézt mnoho prací, které zřetelně ukazují, že fyzikální a sociální rysy prostředí ovlivňují chování , mezilidské vztahy, i mentální stavy, jakož i kvalitu vztahů k přírodě. Ukazuje se, že lidé preferují přírodní prostředí oproti jiným místům a benefity tohoto vztahu jdou dále než za pouhé potěšení. Do tohoto kontextu patří i efektivita pobytů v divočině projevující se v duchovních benefitech rekreace a prožitků získávaných ve volném čase. Ozdravné hodnoty mají nemocniční zahrady, nebo výhledy z nemocničních pokojů ; benefity získáváme ze zahrádkářských kolonií a přírodních prostor v městském prostředí; psychologické benefity vyplývají z kontaktů člověka se zvířaty a domácími miláčky; benefity vyplývají i z konzumování potravin vyrobených z lokálních zdrojů v systémech, které mají pozitivní vliv na přírodu a venkovské společenství. Vyvstává tak důležitá výzva. Intuice, zkušenosti a některá fakta podporují poznatek, že kontakt s přírodou může být pokládán za pozitivní intervenci pro lidské zdraví, avšak profesionálové v oblasti zdraví dosud plně nevyužívají terapeutický vliv hortikultury, divočiny, přírody či kontaktů se zvířaty. Autoři uváděné studie věří v synergický efekt tělesných aktivit, které jsou prováděny přímo v přírodním prostředí. Nazývají tyto činnosti „zelená cvičení“ (green exercise). Přes každodenní narušování vztahu člověka přírody, především u městské populace a s narůstajícím sedavým způsobem života stále nacházíme přímé i nepřímé důkazy proto, že si lidé cení kontaktů s přírodou. Narůstá počet lidí organizovaných v organizacích zabývajících se přírodním prostředím a divočinou. Roste počet návštěvníků přírodních a krajinných areálů, a roste národní i mezinárodní ekoturismus. Roste počet organizovaných členů sportů v tělocvičnách , i osob sportech a organizacích v přírodě. Je tedy zřejmé, že tzv. zelená cvičení mají důležitý vliv na obecné zdraví i zdravé přírodní prostředí. Zdatnější a zdravější populace stojí stát méně výdajů. Podpora a otevření co nejširšího přístupu všech oblastí populace k zeleným cvičením bude vytvářet podstatné přínosy pro obecné zdraví. Když každý sní denně 5 kousků ovoce a zeleniny, a bude provádět 5 krát týdně vydatné 30 minutové cvičení a bude si hlídat, aby kalorie v jídle a pití nepřevyšovaly nutnou energetickou spotřebu mohlo by to dle autorů znamenat, že britská společnost by vydala ročně o 10 bilionů liber méně na výdaje spojené s obezitou, nemocemi srdce a tělesnou inaktivitou . Některé inspirace pro „wellness a aktivity v přírodě“ v Českých zemích V naši novější historii najdeme řadu přístupů, které podporují a propagují zdravý způsob života, pohyb, práci na čerstvém vzduchu a otužování. Lze vzpomenout J.A. Komenského. Jeho učení o vlivu přírody na dětský organismus i na dětské učení. Prožitky, které děti získávají v původním přírodním prostředí je dle něj třeba řadit ve výchovném systému na nejvyšší příčku. Významný český vědec Josef Dobrovský se svým způsobem života řadil k propagátorům zdravého způsobu života. Kladl důraz na otužování, ranní i večerní cvičení a na pohyb v přírodě. Názory zakladatele Sokolského hnutí Miroslava Tyrše jsou spojovány s antickou koncepcí „kalokagathiá“, která klade vyrovnané nároky na tělesnou i duševní složku osobnosti.


23


Pro naši problematiku může být zajímavý koncept nazvaný „ Eubiotika“ (řecky eu- dobře, bios- život; česky – dobrožilství ) – život v souladu s přírodou. Hlavní koncepci publikoval již v roce 1926 prof. Růžička. Byl ovlivněn anglickým Hnutím zahradních měst i názory CH. Fouriera o žití v souladu s přírodou – odmítal však jeho kasárnické společné bydlení . Růžička viděl hlavní příčinu špatného stavu lidské společnosti (zdraví, morálka, alkoholismus atp.) ve ztrátě přirozeného způsobu života, který představuje rodinný život v blízkém kontaktu s přírodou. Dále to je nedostatek smysluplné tělesné práce, nedostatek pohybu, nedostatek čerstvého vzduchu a slunce, špatné životní prostředí, spotřební způsob života. Vlivem nezdravého způsobu života ve městě je nejenom tělo člověka odtrženo od svých fyziologických potřeb, ale i jeho duch je odtržen od všeho věčného a živého v přírodě. Pouze příroda je podle Růžičky pro člověka původním a přirozeným rodným prostředím a tedy i jedině možným a absolutně nutným životním prostředím, má li mít lidský život zdravý základ. Propagátorem Eubiotiky byl také Eduard Štorch, který realizoval její zásady v praxi. Založil Dětskou farmu v roce 1925. V knize Výchovná osada publikoval své zkušenosti a návrhy na školu v přírodě, kde lze dle něj působit na žáky po stránce tělesné i duševní : *po stránce tělesné - stálý pobyt na volném vzduchu, probuzení chuti k životu, návyky hygienickému způsobu života-čistota, pořádek, vydatné a správné stravování-mléko, ovoce, zelenina, otužování, omývání těla a koupání, plavecký výcvik, tělesná cvičení, přiměřená tělesná práce, zejména práce na zahradě, posilující odpočinek a spánek, prázdninový pobyt v lesním táboře. *po stránce duševní - řádné školní vyučování , zkoncentrované do života v přírodě, rodinný způsob výchovy i ve škole- učitelé žijí společně s žáky, žáci se účastní společného hospodářství, posilování dobré vůle, pracovitost, smysl pro povinnost k celku a pro společenský řád, učitel využívá výchovného vlivu vhodně řízeným stykem s rodiči a s veřejností. Podněty z oblasti tzv. Outdoor Industry Mnoho napovídá orientace výzkumů podporovaných různými projekty, které se objevují pod hlavičkou tzv. Outdoor Industry v USA, kde se sdružují výrobci, uživatelé, prodejci a organizátoři nejrůznějších aktivit v přírodě. Je to finančně silné sdružení přinášející do státní pokladny USA biliony dolarů ročně. Pro nás je zajímavý a podnětný důraz na udržitelné provozování vybraných aktivit a sportů v přírodě. V posledních 10 letech stále sílí tlak na využívání aktivit v přírodě ke zvyšování pohybové aktivity mládeže, především v programu „America get aktive“. Existují americké prognózy předpovídající nárůst zájmů populace o mnoho aktivit v přírodě konaných vlastní silou ( Human Powered Outdoor Recreation). Při tom je také snaha spojit rozvoj těchto aktivit s ekonomikou – růstem lokálního průmyslu, který má charakter udržitelného rozvoje – nese peníze a neškodí přírodě. Mezi podporované aktivity patří : putování přírodou spojované s přespáváním, cyklistika (cesty, mimo zpevněné cesty a cyklistické stezky), táboření (pod stanem i na vybavených tábořištích, pozorování ptactva v přírodě, lezení po přírodních terénech i umělých stěnách, lyžování na běžkách, rybaření, pěší výlety a túry, jízda na kanoích i kajacích , rafting, chůze na sněžnicích, telemarské lyžování, běhání po přírodních stezkách. Odborníci dokládají stále častěji, že rekreace v přírodě se stává součástí zdravého životního stylu. Tělesně aktivní lidé méně trpí obezitou. Zpřístupnění přírodního prostředí pro aktivity prováděné vlastní silou zvýšilo ve vybraných komunitách rozsah pohybové aktivity více než o 25%. V USA se ukázalo, že ve státech s vysokou starostlivostí o kvalitní přírodní prostředí se vytvořil vyšší potenciál i pro budoucí ekonomický růst. Poslední trendy v této oblasti stále častěji spojují aktivity v přírodě s bojem proti obezitě, se zlepšováním kondice a životní spokojeností velké části populace.

24



Příklad z úvah kolem Adventure Therapy Zajímavé spojitosti se objevily v tzv. Adventure Therapy (terapie pomocí dobrodružných programů) v nedávno publikovaném článku Itin, Mitten 2006. Dobrodružná terapie (Adventure Therapy) je nový obor, který se stále potýká s terminologií i s interpretací nově vznikajících směrů činnosti. Názorová nejednotnost v této oblasti má své kořeny v různých druzích přístupů založených na kulturních, profesních i populačních rozdílech. Autoři článku se domnívají, že je třeba přijít s novou koncepcí. Vycházejí z toho, že i v tomto oboru jde o podporu a udržování zdraví. Terapie znamená vždy, že se jedná o nějakou nápravu stavu, kdežto termíny zdraví a uzdravování spíše reflektují práci spojenou s prevencí. Byla snaha používat termín „healing“, avšak stále je jednalo o léčení, nápravu či uzdravování. Navrhují proto hovořit spíše o širším hnutí, které by zahrnovalo prevenci a wellness. Toto rozšíření hranic by dle autorů lépe vyjadřovalo podstatu práce. Místo stálého objasňování toho co pod termínem Dobrodružná terapie chápeme, je třeba se posadit kolem jednoho stolu a diskutovat o Uzdravování pomocí dobrodružství. To může sblížit klinické (terapeuty) i neklinické odborníky (zabývající se spíše prevencí). Navrhují používat širší termín „ adventure wellness“, což bude zahrnovat prevenci i rozvojový aspekt. Bude docházet k obohacování myšlenek z více směrů a umožní to používat dobrodružství k rozvíjení plného potenciálů lidí i společnosti. Podle názoru uvedených autorů ( Itin, Mitten ) by měli kolem pomyslného stolu „Adventure Wellness“ zasednout zástupci těchto směrů : Dobrodružná terapie (Adventure Therapy), Terapie v divočině (Wilderness Therapy), Terapeutické dobrodružství (Therapeutic Adventure), Túry v neobydlené krajině ( Bush Trekking), Ekopsychologové (Eco Psychology) , Provozovatelé dobrodružných programů v obci a komunitě (Community based Outdor Adventure Programming), Outdoorový trénink (Outdoor adventure Training and Development), Dobrodružné programy v přírodě přizpůsobené potřebám klientů (Adaptive Outdoor Adventure Programming). Wellness v programech vysokých škol Jak už jsme výše uvedli sehrály wellnes programy pro univerzitní „campusy“ důležitou roli v rozšiřování koncepce wellness v USA. Hledání a hodnocení studijních programů vysokých škol zabývajících se wellness je samostatné rozsáhlé téma. Z první stručné analýzy internetových odkazů je zřejmé, že studijní problematika wellness je často spojována s oblastí fitness, jak na to upozorňují studijní texty, které často vycházejí v opakovaných vydáních ( Corbin,C.B. a kol. 2004, Fahey,T.D. a kol. 2009 aj.). Nejvíce takových programů lze zaznamenat v anglicky mluvících zemích, především v USA, Kanadě, Velké Británii, Austrálii či Novém Zélandě. Součást známé univerzity –Indiana University Bloomington – Škola zdraví, tělesné výchovy a rekreace (první škola v USA tohoto zaměření) podává první charakteristiku svého programu zaměřenou na prevenci nemocí, podporování a rozvoj wellness a zlepšování kvality života. Programy této školy se snaží upozorňovat na znovuobjevování důležitosti osobního zdraví a wellness. Na mnoha dalších univerzitách v USA můžeme najít velmi rozšířený studijní předmět „Concepts of Fitness and Wellness“. Na známé australské univerzitě „La Trobe University“ najdeme problematiku wellbeing a wellness pod názvem „aktivní životní styly“. V německých publikacích se často dovídáme o tom, že v současné době začíná být velký zájem o profese spojené s rozvojem wellness. Problematiku wellness lze najít na mnohých školách pod názvy „management či ekonomika zdraví“.


25


V Rakousku nabízí Donau-Universität Krems dálkové studium, které zahrnuje takové směry jako jsou zdravotní turistika, wellness a management akcí spojených s turistickým průmyslem. Domníváme se, že přes kritická slova, která jsme citovali v textu, bude zájem o vysokoškolsky vzdělané odborníky v problematice wellness narůstat i v ČR. Pokud se tento trend bude realizovat přimlouváme se za to, aby se součástí studijních programů staly různorodé aktivity prováděné v přírodě s akcentem trvalé udržitelnosti. Aktivity v přírodě pro wellness Domníváme se, že v souladu s klasickou koncepcí „wellness“ je třeba rozvíjet všechny aktivity v přírodě, které budou nabízet lidem vedle rozvoje kondice také činnosti přispívající k hlubšímu vnímání přírody a k celkovému rozvoji člověka a k obohacení jeho života. Zajímavých činností spojených s pohybem a pobytem v přírodě je mnoho a s novými technologiemi se stále objevují další. V rámci programů wellnes bychom měli uvažovat o těchto skupinách aktivit v přírodě : *chůze a běh – různé způsoby a v různých terénních podmínkách, včetně dnes moderní „nordic walking“, či běhu do vrchu ; *hry využívající různorodého přírodního prostředí i spolupráce ve skupině , klasické sportovní hry v přírodním (i když upraveném) prostředí – boccia, kriket, golf; hry spojené s kulturní tradicí ; *putování přírodou za pomoci bruslí, koloběžek, kol, lodí (vor,pramice,kanoe, kajak,raft, veslice), lyží (běžky,telemarské a skialpinistické lyže), sněžnic; *pobyty v přírodě spojené s tábořením, poznáváním i pozorováním přírody, sběrem lesních plodů i rybařením; *činnosti spojené s orientací a vyhledáváním zadaných míst, včetně využívání moderních přístrojů jako jsou GPS; *různé formy cvičení v přírodě – ranní cvičení, výběhy, přírodní areály, parkúry, překonávání umělých překážek;uzpůsobené přírodní víceboje; *lezení na přírodních i umělých terénech, různé typy zajištěných cest, zdolávání vrcholů; *jízda na koni, sporty se psy v létě i v zimě; *plavání a potápění v přírodním prostředí, lukostřelba; *sporty a činnosti spojené s využíváním větru - jachting, , windsurfing, kiting; *absolvování ucelených vícedenních programů, které lze označit jako poznávání a ochrana přírody, výchova v přírodě, dobrodužná výchova v přírodě, jednoduché formy přežívání v přírodním prostředí; Výběr aktivit bude závislý na prostředí, tradici a zájmu vybraných skupin. Seznam použité literatury: BLAHUŠOVÁ, E. Wellness;Fitness. Praha : Karolinum, 2005. CORBIN, CH. B. et all. Concepts of Physical Fitness. Active Lifestyles for Wellness. 8 vyd. New York : McGRAW-Hill, 2004. DUNN, H. L. High Level Wellness. Arlington : R.W.Beathy (dle Miller 2005) EKBLOM, B., ÄSTRAND, P. O. Role of physical aktivity on health in children and adolescents. Acta Paediatr. 89,2000, s.762 -774. Effects of Outdoor Education Programs for Children in California. AIR 2005 FAHEY,T. D., INSEL, P. M., ROTH, W. T. Fit&Wel l: Core Concepts and Labs in Physical Fitness and Wellness. 8th ed. New York : McGraw-Hill, 2009. FRIESE, G. T., PITTMAN, J. T., HENDEE, J. C. Studie sof the Use of Wilderness for Personal Growth, Therapy, Education, and Leadership Development : an Annotation and Evaluation. Research study. Moscow (ID) : University of Idaho, 1995, s 103.

26



Human Powered Outdoor Recreation State of Industry Report. Outdoor Industry Association 2002 ( dostupné z http://www.outdoorindustry.org) ITIN, CH., MITTEN, D. The Nature and Meaning of Adventure Therapy in the International Kontext.. In Proc. 4 th International Adventure Therapy Conference Rotorua. Rotorua. Boulder: AEE 2000, s. 5-13. Josef Dobrovský (dostupné z http://cs.wikipedia.org) KAPLAN, R., KAPLAN, S. The Experience of Nature : A Psychological Perspective. Cambridge : Cambridge University Press,1989. LACKO, M. Koncepce Wellness a možné začlenění sportů v přírodě. Bakalářská práce. Praha : VŠTVS Palestra, 2009. LEGER, L. ST. Health and nature-new challenges for health promotion. Health Promotion International. 2003, vol. 18, no. 3, p.173-175. LYMAN, F. The Geography of Health. Dostupné z http://www.tpl.org_tier3 ed.efm?content_item=10709 and foyer_id=2225 22.12.2009 LYNCH, P., MARTIN, A., NEUMAN, J., TURČOVÁ, I. Termíny a praxe ve výchově v přírodě na Novém Zélandu. Gymnasion, 2004, č. 1, s. 17-23 . MILLER, J. W. WellnessHistory and Development of a Concept. Dokument pdf, dostupné z www.fh-joanneum.at NAISBITT, J. Megatrends : Ten New Directions Transforming Our Lives. New York : Warner Books, 1982. NEUMAN, J. Outdoor activities - varous opportunities of application and development. In Proc. int. Seminar Prague 1994, Edition Erlebnispädagogik, Lüneburg, 1996, s. 23 – 31. New Harris Interactive Study Finds that Participating in Outdoor Activities Improve Mental and Physical Health (5.1.2006 http://www.outdoorindustry.org/press.oia) PODĚBRADSKÝ, J. Wellness v ČR. Projekt“Event marketing v cestovním ruchu“ Praha : Min.pro místní rozvoj ČR, 2008, s.124. PRETTY, J., GRIFFIN, M., SELLENS, M., PRETTY, CH. Green Exercise : Complementary Role sof Nature ,Exercise and Diet in Physical and Emotional Well-Being and Implications for Public Health Policy. CES Occasional Paper 2003-1, University Essex , 2003. PROCHÁZKA, M. Štorchova dětská farma. Vychovávatel´. 1993, roč. 37, č.7-8, s. 36. RŮŽIČKA, S. Eubiotika. Bratislava: Academia, 1926. ŠTORCH, E. Dětská farma. Brno, 1929. WELLS, N. M. At home with nature. Effect of „Greennes on Children´s Cognitive functioning. Environment and Behavior. 2000, roč. 32, č.6, s.775-795. WILSON, E. O. Biophilia. Cambridge : Harward University Press, 1984.


27


Současné trendy ve fitness cvičení a jejich význam pro wellness Daniela Stackeová Katedra fyzioterapie, FTVS UK v Praze J. Martího 31, 162 52 Praha 6 - Veleslavín Kontakt: [email protected] Anotace Příspěvek přináší analýzu současného stavu cvičební praxe ve fitness centrech v ČR, která postrádá vhodná metodická východiska a koncepci. Díky specifickému vývoji fitness center u nás po r. 1989 a jejich návaznosti na kulturistiku jsou kulturistické tréninkové principy a metody nyní nevhodně aplikovány na celé spektrum současných návštěvníků fitness center, kteří na tyto nemají odpovídající výchozí stav a především mají jiné cíle, a to cíle zdravotní, kondiční a estetické. Wellness specialista by měl mít přehled o postupech vhodných pro současné návštěvníky fitness a wellness center, o zdravotních benefitech pohybových aktivit a měl by umět koncipovat vhodný cvičební plán s využitím cvičení ve fitness centrech v rámci wellness programů. Klíčová slova Fitness, wellness, posilování, fitness centrum. Kondiční posilování ve fitness/wellness centrech versus tradiční silový trénink Metodika posilování ve fitness centrech je v současné době velmi aktuálním tématem, protože tato volnočasová aktivita je stále oblíbenější mezi muži i ženami různých věkových skupin, pro něž však původní „kulturistické“ tréninkové postupy již zdaleka nestačí. Cvičení ve fitness centrech prošlo od doby svého rozmachu po r. 1989 velmi dynamickým vývojem. Navazovalo na kulturistiku, organizovanou Svazem kulturistiky ČR. Kulturisté byli rovněž „šiřiteli“ tohoto druhu pohybové aktivity, v čemž spočívá jejich velká zásluha. Po r. 1989 zakládali první fitness centra, trenérské školy apod. Trendem posledních desíti let je přechod od malých posiloven s klasickým kulturistickým vybavením k velkým fitness a wellness komplexům, které kromě posilování nabízí řadu dalších služeb jako skupinové cvičení, regenerační procedury, relaxační cvičení apod. Posilovací trenažéry v těchto zařízeních již mají málo společného s původními kulturistickými stroji. Jsou koncipovány za účelem „izolovaného“ posilování určité svalové skupiny bez zbytečného zatížení osového aparátu a dalších kloubů. Cvičení na nich je zaměřeno na navození svalové rovnováhy a tím i zlepšení funkce svalového systému jako celku, nikoliv na nárůst „hrubé“ síly jako v kulturistickém tréninku či v klasickém silovém tréninku ve sportech jako je atletika a další. Radikálně se změnila i klientela fitness center. Jen malá část návštěvníků fitness center usiluje o nárůst svalové hmoty a síly, většina z nich má cíle zdravotní, kondiční a samozřejmě „estetické“ – redukce podkožního tuku, nárůst podílu aktivní tělesné hmoty a „tvarování“ těla (Stackeová, 2008a). Zároveň se fitness centra stala důležitou sociální institucí – místem setkávání lidí, místem, kde pečují o své tělo, jeho vzhled a zdatnost a zároveň navazují sociální kontakty. Cvičení ve fitness centrech bývá spojováno se určitým životním stylem, bez něhož dosažení daných cílů není možné – dodržování specifických dietních postupů včetně užívání doplňků stravy, důraz na regeneraci včetně spánkového režimu, relaxaci apod. (Stackeová, 2009).

28



V čem spočívají hlavní rozdíly mezi „klasickým“ silovým tréninkem a současným posilováním ve fitness/wellness centrech? 1. Hlavním cílem posilování ve fitness centrech je navození a udržení svalové rovnováhy, zatímco klasický silový trénink bez dostatečné kompenzace tuto rovnováhu spíše narušuje. 2. Základem klasického posilování jsou tzv. „základní“ či „objemové“ cviky, které významně zatěžují kloubní a vazivový aparát, při posilování ve fitness centrech je jejich aplikace možná jen u disponovaných a pokročilých jedinců. 3. Při cvičení ve fitness centrech využíváme převážně posilovací trenažéry, kde se izolovaně posilují jednotlivé svaly či svalové skupiny a důraz je kladen na kvalitu pohybu – správnou techniku a procvičení v maximálně možném rozsahu pohybu, zatímco při klasickém posilování preferujeme cvičení s volnou zátěží, kdy ve většině případů při vyšším zatížení není možné provést cvik odpovídající technikou. Právě díky zmíněnému vývoji, změně velikosti, vybavení a klientely fitness center se stala v kinatropologii aktuální otázka jasného vydělení metodiky cvičení ve fitness centrech oproti metodice původního kulturistického tréninku (Stackeová, 2008c). V praxi pak právě onou nevhodnou aplikací kulturistického tréninku často dochází k tomu, že jeho efekt je převážně negativní. Důsledky nevhodné aplikace klasického silového (kulturistického) tréninku: 1. Pokud není dodržena zásada postupnosti a zásada „od centra k periferii“ (tedy nejsou svaly na trupu dostatečně silné a v rovnováze), není vhodné cvičit komplexní silové cviky, které osový aparát a další klouby výrazně zatěžují, např. dřepy s velkou činkou, mrtvý tah apod. V takovém případě pak může dojít jak k akutnímu traumatu, tak se mohou dlouhodobě rozvíjet bolesti zad (a hlavy) způsobené svalovou nerovnováhou a přetížením vazivového aparátu, často spojené s blokádami v exponovaných úsecích páteře a omezením až znemožněním pohybu v daných segmentech. Dlouhodobě pak dochází k urychlení rozvoje degenerativních změn kloubních. 2. V případě, že má jedinec přítomny významné svalové dysbalance a posílení oslabených svalů nepředchází protažení svalů zkrácených, při aplikaci silových cviků dochází k dalšímu prohlubování přítomných svalových dysbalancí. 3. Svalové dysbalance zvýrazněné nevhodnou aplikací silového tréninku zhoršují funkční stav pohybového systému včetně funkce posturálního svalového systému, jsou příčinou zvýšené kloubní instability, a tudíž zvyšují riziko úrazů při pohybové aktivitě. 4. Při skoliotickém držení páteře a stranové asymetrii může dojít k jejich další progresi. 5. Zvýšení svalového tonu s převážně posturální funkcí (především svalů šíje a beder) může být příčinou psychického dyskomfortu. Tento psychosomatický vztah souvisí rovněž se změnou dýchání při přítomné svalové dysbalanci. 6. U žen může nevhodná aplikace silových cviků zapříčinit svalovou dysbalanci v oblasti pánve (viz syndrom kostrče a pánevního dna) s dopadem na funkci orgánů uložených v pánvi (nejčastěji se jedná o gynekologické obtíže, změny střevní peristaltiky a další). I u jedinců s výkonnostními cíly, usilujícími o nárůst síly a svalové hmoty, je třeba dodržet odpovídající postup a tradičnímu kulturistickému tréninku musí předcházet období izolovaného posilování jednotlivých svalových skupin jako příprava na komplexní silové cviky. Tradiční kulturistický trénink není vhodný pro každého, je možno jej aplikovat pouze na jedince geneticky disponované s odpovídající výkonnostní úrovní, tzn. s vyváženým svalovým rozvojem a tonusem. Opomíjením a nerespektováním principu postupnosti se


29


v praxi často stává, že dojde k naprosto dyshamornickému svalovému rozvoji, výsledkem je jedinec s vadným držením těla, převahou rozvoje prsních svalů, především jejich abdominální části, a protrakčním držením ramen, s hyperkyfózou hrudní páteře, převahou rozvoje širokého svalu zádového a vzpřimovačů v oblasti bederní páteře nad mezilopatkovými svaly a další. Pro demonstraci jednoduchý příklad: zvolím-li u jedince se zkrácenými prsními svaly a svaly beder na posilování zádových svalů např. stahování horní kladky k hrudníku, bude stereotyp provádění tohoto cviků chybný, bude jej provádět s protrakcí ramen a extenzí beder, nedosáhne extenze hrudní páteře, dojde přednostně k aktivaci svalů zkrácených a bude se tak stále prohlubovat nerovnováha mezi oslabenými mezilopatkovými svaly a svaly beder a širokým svalem zádovým, resp. jeho kaudální částí. Vznik zmíněné dysbalance souvisí i s opomíjením strečinku. Při posilování ve fitness centru se posilují svalové skupiny s převažující posturální i převažující fázickou funkcí a při takovém postupu je třeba svaly s převažující posturální funkcí protahovat, jinak dojde ke vzniku svalové dysbalance. Současná metodika posilování ve fitness centrech tedy chápe jako hlavní cíl této pohybové aktivity navození a udržení svalové rovnováhy za současného zvyšování síly a kondice. Dosažení těchto cílů je provázeno i psychologickými benefity – pocity harmonie, pohody, spokojenosti. Jsou důsledkem jednak krátkodobého vlivu této pohybové aktivity (neboli změna aktuálního psychického stavu po cvičení, Stackeová, 2007) jednak dlouhodobého vlivu (změna tělesného sebepojetí, Stackeová, 2008b). Jednou z hlavních výhod cvičení ve fitness centrech je možnost jeho individualizace – na základě cílené diagnostiky pohybového aparátu stanoví odborník odpovídající optimální postup. Posilování svalů oslabených předchází protažení svalů zkrácených. Již dávno nevystačíme s modelem posturálních a fázických svalů, jak byl u nás publikován poprvé Jandou (1982). K pochopení funkčních vztahů v rámci svalového systému přispěly významně práce Františka Véleho, Václava Vojty a Pavla Koláře. Postupně tedy díky zmíněným změnám došlo k přechodu od posilování s volnou zátěží a od tzv. objemových cviků, pro kulturistiku nezbytných, ovšem pro zdravotní posilování nevhodných, k posilování na trenažérech. Firmy tyto trenažéry vyrábějící vycházejí z nejnovějších kineziologických poznatků a trenažéry jsou tak stále dokonalejší. Hlavními prvky v koncepci současných posilovacích trenažérů jsou: 1. Zajištění fixované polohy těla s cílem minimalizace zatížení osového systému – páteře ve svislém směru a rovněž takové polohy kořenových kloubů, kdy jsou zatěžovány v nejpříhodnější poloze a rovněž je minimalizováno zatížení periferních kloubů. 2. Ideální dráha a průběh pohybu ve smyslu minimalizace zapojení nežádoucích svalů, optimální průběh odporu při izolovaném zapojení oslabených svalů, často posilování oslabených svalů v synergii (např. mezilopatkové svaly a vnější rotátory paže). 3. Izolované procvičení pravé a levé strany - je velmi důležitým prvkem, cvičení pak může kompenzovat skoliotické držení páteře a stranovou asymetrii. Ovlivnění funkce posturálního svalového systému v rámci cvičení ve fitness centrech Stejně jako ve skupinovém cvičení různých forem aerobiku a ve zdravotní tělesné výchově jsou i v individuálním cvičení ve fitness centrech trendem posledních let cviky zaměřené na funkci posturálního svalového systému a stabilitu, resp. jejich kombinace se cvičením na posilovacích trenažérech.

30



Jedná se o: 1. Cvičení na velkých míčích a s využitím míčů 2. Využití podložek, např. kulatá vzduchová podložka Dynair 3. Využití úsečí 4. Využití speciálních zařízení, např. Posturomed 5. Využití dalších pomůcek, např. overbaly, minitrampolína, BOSU apod. Ke zlepšení kvality funkce posturálního svalového systému dochází podobně i při „tradičních“ sportovních aktivitách, které jsou v tomto směru náročné: sjezdové lyžování, běh na lyžích, cyklistika, bruslení, jízda na kolečkových bruslích a další. Ve fitness centru řada trenérů aplikuje spojování balančních cviků se cvičením se zátěží, např. bicepsový zdvih s jednoručními činkami v sedu na míči, kliky s dolními končetinami na míči a další. Je třeba brát v úvahu, že pro začátečníka je tato kombinace často příliš náročná a nezvládá rozložit svou pozornost mezi obě složky podobných cviků, výsledkem může být špatné provádění posilovacích cviků, popř. i akutní trauma – při vysoké zátěži cvičenec nezvládne udržet stabilitu. Stejně tak není řada náročných balančních cviků vhodná pro cvičence se svalovými dysbalancemi, kteří pak ve snaze cvik provést aktivují hypertonické zkrácené svalové skupiny a dochází k prohlubování svalové dysbalance. Pro začátečníky považujeme za vhodné balanční cvičení provádět odděleně od izolovaného posilování jednotlivých svalových skupin. Setkáváme se také v poslední době s názory řady trenérů, že posilování není nutné, stačí provádět balanční cvičení a oslabené svaly se dostatečně posílí tímto způsobem. Při podobných cvičeních pracují svaly v izometrickém režimu a dochází ke zlepšení této jejich funkce. Výsledný efekt není stejný jako při tradičním posilování, které je zaměřeno na „fázickou“ funkci svalů, a to ve smyslu metabolické odezvy, ovlivnění funkce svalu a také v jeho „tvarování“ – izometrické cvičení ovlivňuje zpravidla tonus svalu, ale na jeho tvar nemá znatelný vliv. Požadavky na odborníky působící v oblasti wellness V současné době je na trenéry a instruktory fitness/wellness kladen požadavek absolvování minimálně kurzu licence B (rozsah 150 hod). Autorka příspěvku považuje tento rozsah vzdělání za naprosto nedostačující nárokům praxe (vychází přitom jak ze svých lektorských zkušeností na těchto kurzech, tak ze znalosti aktuálního stavu cvičební praxe ve fitness centrech). Obdobná situace je v oblasti výživového poradenství – je možné, aby podobný kurz postačil k získání kompetencí výživového poradce? Wellness specialista by dle našeho názoru: • měl mít přehled o postupech v oblasti pohybových aktivit vhodných pro současné návštěvníky fitness a wellness center • měl mít přehled o aerobních a posilovacích trenažérech a koncepci současných fitness center, být schopen navrhnout vybavení centra • měl mít podrobnou znalost zdravotních benefitů pohybových aktivit v psychické i somatické oblasti • měl umět koncipovat vhodný cvičební plán s využitím cvičení ve fitness centrech v rámci wellness programů a rovněž by měl být schopen praktické instruktáže • měl mít s touto aktivitou vlastní zkušenost, kterou považujeme v chápání jejího významu a vlivu a působení na klienty wellness center nenahraditelnou. Seznam použité literatury: JANDA, V. Základy kliniky funkčních hybných poruch. Brno : Ústav pro vzdělávání SZP, 1982.


31


STACKEOVÁ, D. Lifestyle of visitors to fitness centres. In SLEPIČKA, P. (ed.), MAN, F., DUKE, V. (recs.) Sport and lifestyle. Praha : Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1624-7. pp. 116-137 STACKEOVÁ, D. Motivace k pohybové aktivitě – výsledky studie provedené na návštěvnících fitness center. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 1, 2008a, 15. Str. 22-26. ISSN 1211-2658. STACKEOVÁ, D. Psychological Benefits of Fitness - Possibilities of Actual Psychical State Changes. Acta Universitatis Carolinae, Kinantropologica, vol. 43, 2 – 2007. pp 27-33. ISSN 1212-1428 STACKEOVÁ, D. Psychologické benefity cvičení ve fitness centru – změna tělesného sebepojetí. Studia Sportiva. 2, 2008b, 2. s. 41-54. ISSN 1802-7679. STACKEOVÁ, D. Fitness programy – teorie a praxe : metodika cvičení ve fitness centrech. 2., doplněné a přepracované vydání (1. vydání ve vydavatelství Galén). Praha : Galén, 2008. ISBN 978-80-7262-541-3.

32



Balneologie a wellness – přátelé, nebo soupeři? František Samek Léčebné lázně Mariánské Lázně, a. s., Nové lázně, Mariánské Lázně Parkhotel Golf, a. s. Mariánské Lázně, 353 01 Mariánské Lázně, Zádub 580 Kontakt: [email protected] Anotace Wellness patří do oblasti životního stylu, rekreace a sportovních aktivit. Nevyžaduje žádná složitá předchozí zdravotnická vyšetření. Postačí, když zájemce o wellness program bude v případě potřeby konsultovat své možnosti a přání se svým lékařem. Jedná se o propagaci, především pak o realizaci, zdravého životního stylu a příjemných prožitků. Balneologie je již vyšším stupněm v systému prevence a léčby. Balneorehabilitace je integrální součástí medicíny, jedním z oborů, který vyžaduje specializační průpravu. Zahrnuje nejen léčbu, ale i všechny stupně prevence. Součástí péče jsou také nezbytná režimová opatření a dietní stravování. V hierarchii obou typů by měla balneologie fundovaně usměrňovat a koordinovat wellness v systému společenských i kulturních aktivit. Pochopením vzájemných souvislostí mohou obě oblasti působit příznivě ve prospěch člověka jako dva nerozluční přátelé. Klíčová slova Wellness, balneologie, balneorehabilitace, životní styl, prevence, léčba, wellness specialista, kvalita péče. V současné době začíná rozvoj WELLNESS, který patří především do oblasti životního stylu rekreace, relaxace a tělovýchovy, v oblasti péče o zdraví naplňuje hodnotu do stupně primární prevence. Nevyžaduje tedy žádná složitá předchozí zdravotnická vyšetření. Postačí, když zájemce o wellness program bude v případě potřeby konsultovat své možnosti a přání se svým praktickým nebo odborným lékařem. Jedná se tedy o propagaci, především pak o realizaci zdravého životního stylu a příjemných prožitků. Každý si může vybrat z nabídky různých možností zejména pohybových aktivit, vodních atrakcí, relaxačních a regeneračních masáží, kosmetiky, formování těla (body stylingu) či péče o nohy, ale i široké nabídky stravování to, co mu nejlépe vyhovuje a také v době, která je pro něj nejvýhodnější. Dle Jiřího Poděbradského existuje řada definic wellness a jedna z nich ho definuje jako: „širokou škálu ctností, které člověka přetváří jak po stránce fyzické, psychické a sociální, tedy i emocionální a mentální. Tyto činnosti nejenom individuálně ovlivňují, ale zároveň modelují osobnost a vytvářejí zcela nový životní styl. Jde tedy o komplexní systém představující množství různorodých činností, dokonale vystihující naše požadavky a splňující naše předpoklady.“ Balneologie (lázeňství) a léčebná rehabilitace jsou již podstatně vyšším stupněm v systému prevence i léčby. Balneorehabilace je integrální součástí medicíny, jedním z oborů, který vyžaduje specializační přípravu. Pro klienty či pacienty zajišťuje nejen diagnostiku a léčbu, ale všechny stupně prevence (primární, sekundární i terciární). Součástí péče jsou také nezbytná režimová opatření a dietní stravování.


33


Znamená to tedy, že balneologie jako lékařský obor nejenom může, ale měla by wellness programy provozovat, ba i fundovaně usměrňovat a koordinovat v systému společenských a kulturních aktivit. Pro správnou orientaci je také důležité vymezení rozdílností a shodných prvků wellness a klasického lázeňství. Nejvýznamnější rozdíl spočívá v tom, že nemodifikované lázeňství má v sobě zahrnutou léčebnou funkci a všechny stupně prevence. Jeho hlavním cílem je léčit či doléčovat zdravotní komplikace. Jak již bylo zmíněno výše, cílem wellness je zdravým životním stylem problémům předcházet. Jeho funkce je vedle relaxace a rekondice tedy především preventivní, hlavním cílem je udržení a obnova sil člověka. Wellness – specialista může pracovat nejen samostatně v různých typech wellness provozů, ale může prospěšně působit také na pozici nelékaře i v lázních a rehabilitačních zařízeních obdobně jako např. psycholog, pedagog, biochemik atp. Velikým nebezpečím pro obě oblasti je nekvalifikovanost a nekompetentnost poskytovaných služeb. Nejednou se s nimi setkáváme v praxi, kdy v bezohledné honbě za ziskem, pod rouškou wellness či modifikovaného lázeňství, poskytují různé subjekty tzv. wellness či léčebné procedury. Přímo odstrašujícím příkladem je zapojování lékařů do práce wellness zařízení či do poskytování rekondičních a relaxačních programů například tím, že lékař během 2 hodin (někdy dokonce i za kratší dobu) musí zkonzultovat a předepsat procedury skupině lidí, které přivezl autobus. Bývají to zpravidla skupiny 40 – 45 lidí, ale není výjimkou, že jedná o dvojnásobný počet osob. Zde nejde o žádnou kvalitu, pouze o alibismus takových provozovatelů a snahu přenést odpovědnost na odborníky, kteří však ze strany zadavatele v drtivé většině případů nemají vytvořeny nezbytné podmínky (časové, materiální, personální) pro zodpovědný výkon odborné práce. Na tomto poli nás v zájmu kvality čeká ještě obrovský kus práce v profesních organizacích i v legislativě. Pokud bychom zůstali nečiní, čeká nás kolaps kvality jak v oblasti wellness, tak i v oblasti lázeňství. Správným pochopením těchto souvislostí tak mohou obě oblasti působit příznivě ve prospěch člověka jako dva nerozluční přátelé, z nichž jeden dokáže podpořit druhého, dokáží si vzájemně pomáhat, doplňovat se a navazovat na sebe. Jen tak můžeme posilovat benefit a minimalizovat rizika. Nejde tedy o žádné soupeření, byť by k tomu někdy ekonomické podmínky a trendy nabádaly. Lázeňství a wellness jsou nosnými pilíři cestovního ruchu v ČR. Na úseku kvality služeb potřebují kompetentní řízení, naopak možné chyby v systému mají nepříznivý dopad na efektivitu a ekonomiku. Je třeba sledovat vývoj doma i v zahraničí. Zvláštní pozornost vyžaduje vzdělávání a týmová spolupráce. Seznam použité literatury: BLAHUŠOVÁ, E. Wellness fitness. Praha : Karolinum, 2005. HOŠKOVÁ, B., MATOUŠKOVÁ, M. Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy pro studující FTVS. Praha : Karolinum, 2005. JANDOVÁ, D. Balneologie. Praha : Grada Publishing, 2009. PODĚBRADSKÝ, J. Wellnes. Praha: Účelová publikace MMR ČR, 2008.

34



Filosofické základy harmonie Irena Martínková FTVS UK v Praze José Martího 31, 162052 Praha 6 Kontakt: [email protected] Anotace Tento příspěvek představuje problematiku harmonie a harmonizace ve vztahu k lidskému životu a jeho celistvosti. Harmonizace se týká ladění částí, které je možno spíše než jako duši a tělo chápat jako roztříštěnost směřování člověka. Harmonizace je takto pojata jako odstranění roztříštěnosti cílů, které člověk sleduje. Nakonec se příspěvek zabývá možností harmonie ve vztahu k lidskému směřování vůbec. Klíčová slova Harmonie, harmonizace, celistvost člověka, existence. S tématem wellness úzce souvisí téma harmonie. V dějinách lidstva se téma harmonie opakovaně ukazovalo jako důležité, neméně důležité je také v dnešní době. Problematika harmonie a s ní související harmonizace dostávají svou důležitost zvláště ve chvíli, kdy život člověka není harmonický a člověk se takovým chce stát. V této situaci je třeba nejprve pochopit, co je ona harmonie, která člověku chybí, a vyjasnit si, jakým vlastně člověk chce být. Prvním krokem na cestě k harmonii je tedy porozumění tomu, co to znamená být harmonický, dále pak jde o nalezení způsobu, jak se harmonickým stát. Do popředí se takto dostává otázka po cíli a cestě k němu. Nevyjasníme-li si cíl a cestu k němu, může se stát, že budeme postupovat možná dokonce i zcela opačně, než jak bychom chtěli, a místo harmonie můžeme prohlubovat disharmonii. Chceme-li následovat výše naznačený postup, první otázkou pro nás tedy bude otázka po tom, co je to harmonie. Slovo „harmonie“ se obvykle vykládá jako „sladění“. Pojem harmonie odkazuje k problematice vyváženosti, vyladěnosti, souladu. Soulad přitom poukazuje k mnohosti částí a možnosti jejich sladění do jednotného celku. Celkově lze harmonii pojmout jako vyladěnost částí – harmonie se tedy týká problematiky části a celku. O harmonii můžeme hovořit v různých oblastech – nejčastěji o ní hovoříme v oblasti umění (zvláště hudby), lidské psychiky, případně celkového lidského života. V kontextu tohoto textu je pro nás důležitá především harmonie člověka. Proto kromě otázky po harmonii je třeba se zabývat otázkou pojetí člověka ve vztahu k harmonii. Vztáhneme-li výše uvedené obecné pojetí harmonie k člověku, pak lze říci, že harmonie člověka se týká celistvosti člověka a problematiky jeho částí. Toto pojetí harmonie člověka se také vztahuje k pojmu zdraví, chápeme-li zdraví jako celistvost bytí. Co však znamená celistvost člověka a jaké jeho části mají být harmonizovány? V souvislosti s problematikou harmonie člověka se často mluví o harmonizaci duše (mysli) a těla. V rámci pojetí člověka jako složeniny duše a těla se však musíme vyvarovat představy těla jako tělesa, ke kterému je připojena netělesná, nemateriální duše či mysl, a kde harmonizace znamená jejich sjednocování. Toto dualistické pojetí člověka vůbec harmonii neumožňuje, protože duše a tělo jsou zde chápány jako samostatné celky, které nejsou spojené ani spojitelné a které tedy nelze nijak harmonizovat (srv. Martínková, 2008b). Chceme-li uchopit duši a tělo v jejich jednotě, potom je třeba oprostit se od myšlenky, že harmonie


35


znamená slaďování duše a těla ve výše uvedeném pojetí, protože člověk není duší a tělem, které je třeba spojit. Pro pochopení harmonie je výstižnější a smysluplnější pojmout člověka jako jistý celek, byť disharmonický, kterým každý z nás již je a ve kterém nelze od sebe oddělit tělo od duše. Tento celek zprvu většinou není harmonický, ale ne na základě oddělenosti či rozladěnosti duše a těla, nýbrž disharmonie se zde týká celkového bytí člověka. Vhodné pojetí člověka, které lze vztáhnout k problematice harmonie, se ukazuje například ve filosofii existence, zvláště v díle Martina Heideggera a některých jeho následovníků, například Jana Patočky. Bytí člověka v tomto kontextu je pojato jako existence, která je situovaným bytím ve světě, bytím s druhými a která se na základě rozumění rozvrhuje do možností. Člověk je potom žitým tělem, tj. lidské tělo není neinteligentním předmětem, ale je tělem, které rozumí a vyzná se ve světě. Podle Heideggera (1996) je člověk jakožto bytí ve světě (tj. člověk je vždy již ve světě, v nějaké otevřenosti, ve které se mu ukazují věci atd.) většinou tak, že zprvu a většinou není sám sebou, ale je ztracen ve světě obstarávání. A protože je člověk zároveň existencí, které jde o sebe, zprvu a většinou se zabezpečuje v rámci své ztracenosti ve světě – setrvává u jsoucna, které se mu ve světě ukazuje, a sleduje různé cíle, skrze které zabezpečuje své živobytí. Na základě tohoto směřování mimo sebe je člověk sám sobě ztracen a rozptýlen v obstarávaném. Každodenní obstarávání probíhá v rámci běžného výkladu života člověka, který je přenášen v dané společnosti, který však bývá protichůdný, protože většinou není zakotven v hlubším porozumění bytí člověka. Přidáme-li k tomuto způsobu bytí člověka způsob života v dnešní společnosti, která je zaměřená zvláště na konzumaci, ve které je zdůrazňován prvek soutěživosti (i v rámci volnočasových aktivit) a sebeprosazení, ve které převládá sedavý způsob života atd., disharmonie je téměř nevyhnutelná. Právě rozptýlenost v obstarávaném a snaha po sebezabezpečení znemožňuje celistvost, harmonii člověka. O to je však důležitější se tématu harmonie a vlastní harmonizaci věnovat. Disharmonie v tomto kontextu neznamená oddělenost a vzájemnou nesouladnost duše a těla, nýbrž ji lze chápat spíše jako roztříštěnost a partikulárnost lidského bytí. Disharmonie lidského bytí je ve filosofii například popsána Janem Patočkou, který lidskou existenci charakterizuje jako pohyb. Podle Patočky (1995) lze na základě směřování lidského pohybu vymezit tři základní životní pohyby lidské existence. První životní pohyb se týká zakořeňování do světa, druhý odkazuje k práci a boji a třetí životní pohyb, pojatý jakožto překročení prostředečné každodennosti, je pohybem pravdy. O harmonii můžeme mluvit v rámci každého z těchto tří životních pohybů a pokaždé se nám harmonie ukáže jiným způsobem (více viz Martínková, 2008a). V rámci tohoto textu se omezíme pouze na druhý z těchto tří životních pohybů, který je charakteristický pro každodenní život člověka ponořeného do obstarávání. Patočka druhý životní pohyb charakterizuje jako existenci interesovanou, jako oblast „…průměrnosti, anonymity, společenských rolí, kde člověk není sebou samým, není existencí v plném rozsahu (existencí, která sebe vidí jako existenci), je redukován na svoji úlohu“ (Patočka, 1995, str. 107). Patočka se o tomto způsobu existování obrazně vyjadřuje jako o řadě linií, které vyvěrají z určitého centra a v excentrických směrech se rozbíhají na všechny strany a dále se štěpí (Patočka, 1995, str. 112). Rozbíhající se linie charakterizují vycházení člověka ven ze sebe a celkově ukazují roztříštěnost lidského bytí při sledování nejrůznějších, často i protichůdných, cílů. Druhý životní pohyb je charakteristický prostředečností – člověk zde dělá vždy něco pro něco – aby něco získal, aby něčeho dosáhl, aby se zabezpečil, a takto se sám také stává prostředkem, tj. sám sebe využívá či zneužívá ve snaze dosáhnout určitých cílů. V rámci tohoto pojetí člověka můžeme pochopit harmonizaci jako slaďování rozvrhování člověka (sjednocování jeho rozličných směřování), která jsou charakteristická pro jeho život. Tím se proměňuje celkové bytí člověka. Je-li pochopena a odstraněna roztříštěnost, můžeme hovořit o jednotě a harmoničnosti jediné životní linie. Zůstává zde však otázka po směřování

36



této jediné linie. Protože tato linie vede opět ze sebe, mimo sebe, je otázkou, zdali sleduje určitý cíl, nebo znázorňuje-li spíše rozvrhování bez vycházení ven ze sebe za nějakým cílem. Je zde tedy třeba pochopit, že celkové harmonii zabraňuje právě rozdělenost člověka na sebe a cíl, jehož dosažení má zabezpečit jeho celistvost. I kdyby totiž nakonec bylo posledním cílem člověka „stát se harmonickým“, znamená-li harmonie celistvost, odporuje jí každé zacílené směřování, protože takové směřování znamená neúplnost, neuzavřenost. V rámci harmonizace tedy nemůže být člověk zacílen ani na cíl dosažení harmonie, protože tento cíl harmonii znemožňuje. Harmonie nastane, je-li cíl zrušen, vychází-li rozvrhování člověka z dané situace, bez zasazování předem vymezeného cíle do této situace. Toto pojetí harmonie se dnešnímu člověku může zdát velice zvláštní. V dnešní době jsme zvyklí sledovat různé cíle, mít různé role – bez nich si nedovedeme svůj život vůbec představit. Pod výše uvedeným pojetím harmonie si představíme život příliš pasivní, lenivý a nezajímavý. Harmonie v tomto kontextu však neznamená pasivitu či zapouzdřenost člověka do sebe samého, není to setrvávání na místě. Nepřítomnost zacíleného směřování neznamená konec života. Bez sledování cílů se ukáže něco, co cílem zaneprázdněný člověk přehlíží – člověk si začne všímat toho, co se děje bezprostředně kolem něj a co se děje s ním. Ačkoliv zde člověk zastaví sledování cílů a přestane prosazovat to, s čím se ztotožnil v rámci své společnosti, dále existuje – tentokrát však v zasazenosti do své lidské situace a s pochopením toho, jak se to s ním celkově má. Tento postup lze nalézt v některých technikách, které se věnují harmonizaci člověka. Například v Alexandrově technice, která se zabývá lidským tělem a jeho používáním a které jde o odstraňování zneužívání (misuse) sebe sama (žité tělesnosti) v běžných činnostech, například při stání, sedění či chůzi. V této technice je důležitý princip zastavení, které je nazváno jako „nic nedělání“ (non-doing). „Nic nedělání“ však neznamená, že by měl člověk lenošit, nýbrž znamená pozastavení svých automatických reakcí, o kterých sám člověk často ani neví, které však ovládají jeho činnost a ovlivňují jeho celkový zdravotní stav. „Nic nedělání“ lze dosáhnout skrze zaměření pozornosti na způsob provádění nějaké činnosti (např. toho, jak si člověk sedá či jak sedí). Skrze zaměření se na provádění běžných činností je člověk nucen odvrátit svou pozornost od věcí k sobě samému – k tomu, jak sám sebe používá. Tím člověk pozastavuje automatické reakce spojené s obstaráváním a zároveň se distancuje od propadlosti obstarávání. Na základě následování principů Alexandrovy techniky nedochází jen ke zlepšení celkového zdravotního stavu člověka, ale dochází také k uvolnění zaujatosti obstaráváním, a tím i k rozšíření pozornosti ohledně toho, co se děje s člověkem a kolem něj. (Srv. Alexander, 2001) Na výše uvedeném postupu jsou také založeny východní systémy, ze kterých často ve snaze po dosažení harmonie v dnešní době čerpáme, když se pokoušíme relaxovat, cvičit jógu či meditovat. Podívejme se na příklad meditace. V meditaci se člověk soustředí na nějaký předmět, na určitou činnost, kterou provádí (např. na dýchání), nebo, dokáže-li to, nesoustředí se vůbec na nic (zenová meditace). Toto zaměření pozornosti odvádí člověka od každodenního obstarávání, dochází zde k zastavení sledování cílů, k zdržení se zaměření na obstarávání a obstarávané. Tím nastává zklidnění, které má celkově ozdravující účinky. Například Hirai (1997) popisuje přínos zenové meditace ve smyslu zmírnění následků stresu, zvýšení vyrovnanosti a pohody, dále pak také rozvíjení schopnosti soustředit se na podstatné a snižování rozptýlenosti podřadnými věcmi. Mají-li být Alexandrova technika či východní systémy vskutku harmonizující, nelze je chápat pouze jako doplnění běžného života. V harmonizaci nemůže jít pouze o chvilkový oddech od každodenního obstarávání, ale je třeba ji spíše chápat jako životní styl. Chceme-li hovořit o harmonizaci, je nutné vidět ji v rámci celku života člověka, ne pouze jako omezený časový úsek v každodenním shonu, který je přerušen, aby člověk mohl „dobít energii“ pro další zabezpečující obstarávání. Například hodina relaxace či jógy, po které následuje běh do práce


37


a horečný shon, není skutečnou harmonizací. Harmonizace neznamená stálé střídání úsilí a odpočinku, neznamená chvilkové přerušení roztříštěnosti každodenního obstarávání a následný návrat do něj. Harmonie naopak souvisí s překročením střídání úsilí a ulehčení. S harmonií tak souvisí porozumění celkovému směřování člověka, smyslu jeho života, které vzniká na základě pochopení povahy lidské existence samé a jednání ve shodě s tímto rozuměním. Seznam použité literatury: ALEXANDER, F. M. The Use of the Self. London: Orion Books, 2001. HEIDEGGER, M. Bytí a čas. Praha: Oikoymenh, 1996. HIRAI, T. Zazen: Léčba zenovou meditací. Bratislava: CAD Press, 1997. MARTÍNKOVÁ, I. Kalokagathia – člověk jako krásný a dobrý pohyb. In R. Šíp (Ed.), Kalokagathia: ideál, nebo flatus vocis? Brno: Masarykova Univerzita & Paido, 2008a, str. 53-62. MARTÍNKOVÁ, I. The concept of health and the problem of atomism. In M. Krejčí (Ed.), Factors of self-control and self-esteem in overweight reduction. České Budějovice: University of South Bohemia, 2008b, str. 13-20. PATOČKA, J. Tělo, společenství, jazyk, svět. Praha: Oikoymenh, 1995.

38



Specifické požadavky na dovednosti komunikace wellness – specialista (očima psychologa) Soňa Hermochová Filozofická fakulta UK v Praze nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 Kontakt: [email protected] Anotace: Dnešní doba klade na nás všechny vysoké nároky. Změny přicházejí v rychlém sledu, je stále těžší dostát všem požadavkům a to jak v osobním, tak v pracovním životě. Proto sále větší počet lidí vidí jako cestu k tomu, jak zvládat frustraci, stres, a být fit jak psychicky, tak fyzicky pravidelnou návštěvu wellnes center. Je tedy jakási společenská objednávka po odbornících, kteří rozumí nejen fyzické kondici, ale i té kondici psychické či duševní. Tito specialisté se dostávají do úzkého kontaktu s klienty a musí s nimi umět komunikovat jejich jazykem, což vyžaduje řadu sociálních dovedností: empatii, umění jednat s lidmi, navazovat a udržet kontakt a sociální interakci, porozumění lidským vztahům, a v neposlední řadě i projevit jistý morální kodex. Klíčová slova Komunikace, dovednost, sociálně-psychologické kompetence, zdraví, klient, potřeby, wellness-specialista Soubor těchto dovedností lze označit jako sociálně-psychologické kompetence, které jsou důležité jak z hlediska interakce wellness – specialista x klient, tak při vzájemném kontaktu specialistů což je základem vztahů i celého wellness týmu a ve svém důsledku vytváří klima celého zařízení. Prvním předpokladem toho, aby komunikace mezi specialistou a klientem probíhala uspokojivě je schopnost specialisti si klienta „zařadit“ – jiných termínů lze využít v rozhovoru se sportovcem, jinak hovoří s managery či důchodci. Nepochybně přicházejí i klienti, kteří o komunikaci „nestojí“. Zkušenosti ovšem ukazují, že zejména v situaci, kdy se wellness-specialista fyzicky klientovi přiblíží, (např. při masážích) se kontakt navazuje snadno, což je důležité je velmi často vhodné klienta povzbuzovat. To, že do centra přišel, totiž vyžaduje jakousi jeho vnitřní potřebu, k návštěvě byl motivová. A „péče o tělo“, o fyziologické potřeby je základem uspokojování vyšších potřeb, jak lze odvodit z Maslowovy hierarchie potřeb Maslowova pyramida (potřeb) je hierarchie lidských potřeb, kterou definoval americký psycholog Abraham Harold Maslow v roce 1943. Podle této teorie má člověk pět základních potřeb (od nejnižších po nejvyšší - společně pak tvoří jakousi pomyslnou „pyramidu“): 1. fyziologické potřeby 2. potřeba bezpečí, jistoty 3. potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti 4. potřeba uznání, úcty 5. potřeba seberealizace První čtyři kategorie Maslow označuje jako nedostatkové potřeby a pátou kategorii jako potřeby existence (bytí) nebo růstové potřeby. Všeobecně platí, že níže položené potřeby jsou


39


významnější a jejich alespoň částečné uspokojení je podmínkou pro vznik méně naléhavých a vývojově vyšších potřeb. Toto však není možné tvrdit zcela bezvýhradně a je dokázáno, že uspokojování vyšších potřeb (estetických, duchovních) může napomoci v krajních situacích (nouze, nedostatek, strádání) lidského života, ve kterých je možnost uspokojování nižších potřeb omezena či znemožněna (například v prostředí koncentračních táborů, o čemž referovali např. Viktor Frankl anebo Konrad Lorenz). Za nejvyšší považuje Maslow potřebu sebeaktualizace, čímž označuje lidskou snahu naplnit svoje schopnosti a záměry. Abraham Maslow vycházel ze svého přesvědčení, že výkon pracovníků je možné zvyšovat až k přirozeným fyziologickým hranicím pokud budou uspokojovány nejen materiální, ale i sociální potřeby, t.j. potřeby seberealizace, sebeaktualizace, sebeuskutečnění, sociální sounáležitosti k někomu nebo k něčemu, tvořivosti, bezpečí, jistoty, postavení apod. K saturaci (naplnění, uspokojení) většiny potřeb dochází právě v pracovním procesu. Přínosem této školy je, že se snaží brát jakoukoliv lidskou organizaci jako systém zajišťující integritu osobních zájmů jakož i zájmů dotyčné organizace. Paradoxem, je, že mnozí lidé o seberealizaci nestojí, jsou motivováni jen nižšími fyziologickými potřebami, klidem a pohodlím. Je velmi pravděpodobné, že klienta do welness-centra přivedla neuspokojení jeho potřeb na některé z uvedených úrovní. A péče o tělo doprovázenou vhodně vedenou komunikací lze intervenovat do každé z nich. Komunikační dovednosti (kompetence) bývají po odborných řazeny k nejdůležitějším faktorům podmiňujícím kvalitní péče o člověka, jsou tedy i jednou z klíčových kompetencí členů welness týmů. Nahlížíme –li na klienty jako na bio-psycho-sociální jedince, je nezbytné, aby se právě kvalitní, efektivní komunikace a humánní přístup stal základem vzájemné interakce. Efektivní komunikaci v nové situaci je ovšem třeba se učit – existují již programy nácviku komunikačních kompetencí pro různé profese (učitele, lékaře, kadeřnice, managery, a další) a není proto problém na základě analýzy wellness –specialistů sestavit program, rozvíjející požadované kompetence. I bez tohoto kroku lze již některá „pravidla“ komunikace formulovat 1. klientovi vždy pozorně naslouchejte 2. vše, co s klientem budete dělat, mu jasně a pro něho srozumitelně vysvětlete 3. zdůrazněte smysl prováděných aktivit 4. vyptejte se klienta na jeho očekávání, eventuálně obavy a berte na ně ohled 5. pokud lze, berte ohled na přání klienta 6. vyhněte se vyslovování otevřené kritiky 7. při rozhovoru se na klienta dívejte (nehovořte, pokud jste k němu zády) 8. vyjádřete mu podporu, oceňte „pozitivní signály“ 9. o klientech „v zákulisí“ neprobírejte důvěrné informace Bylo by možno formulovat i jakási „pravidla“ komunikace ze strany klienta – je ovšem nutno s nimi klienty seznámit – nejlépe písemně, letáčkem či vývěskou. Jde například o následující „požadavky:“ 1. na vše, co vás v souvislosti s procedurami zajímá, se pracovníků centra ptejte 2. sami poskytujte informace o všech potížích, které vás do centra přivedly 3. svěřte se i s očekáváními, co si od procedur i s obavami slibujete 4. buďte přitom upřímní 5. dodržujete pokyny, které vám specialisté wellness dávají 6. důvěřujte jim – jsou to profesionálové 7. pokud máte pochybnosti – proberte je s nimi 8. oceňte jejich snahu

40



Specialista welness je velmi důležitým prvkem průběhu ozdravného procesu; toho by si měl být vědom a chovat se podle toho. Umění komunikovat není vrozené. Lze dokonce říci, že tentýž člověk by měl mít několik specifických „komunikačních kompetencí“ – většina z nás je i má , i když si to ne vždy jasně uvědomujete, jinak komunikujeme s dětmi, jinak se svými nadřízenými a opět odlišně například se svými kolegy. Ve wellness centru má dobře vedena komunikace vliv na celkovou atmosféru, která u klienta vyvolává pocit, že je vítán a povzbuzuje ho ve spolupráci a otevřené komunikaci i ze své strany. Pomáhá tak klientovi zvládat jeho problémy. Aby komunikace ze strany specialisty byla úspěšná, je třeba dodržovat určité zásady: • vědět, co chceme říci • umět rozhodovat kdy je vhodné informaci podat • kde ji podat • jak ji presentovat s ohledem na osobnost klienta • ověřovat průběžně, zda klient informace přijal a pochopil • dát klientovi příležitost, aby se k informaci vyjádřil • pozorovat klienta, zda neprojevuje (neverbálně – to je také komunikace) úzkost či zmatek • kontrolovat i své neverbální projevy Z toho, co již bylo zmiňováno, vyplívá, že komunikace je vždy reciproční proces – jeho tón ovšem v situaci specialista x klient měl udávat specialista a to v pozitivním duchu. Pokud hovoří klient je vhodné dát mu najevo, že jsme ho vyslechli a porozuměli mu – například formulací typu „Jestli jsme Vám dobře rozuměl, máte obavu, že...“, anebo „Myslíte tedy, že by bylo vhodné ....“. Takto je ovšem možno ověřovat zda klient naší informaci vnímal a pochopil: lze položit otázku: „Souhlasíte s tím, co jsem říkal a jste připraven dělat, co jsem vám doporučit?“. Z uvedeného lze učinit závěr, že umění komunikace spočívá především v umění klást otázky, umět naslouchat a analyzovat to, co bylo řečeno. Lze tedy shrnout, že komunikace mezi klientem a specialistou probíhá v několika důležitých fázích: I. Objasnění důvodů návštěvy 1) přímý dotaz na motiv návštěvy 2) vyjádření pochopení pro tento motiv 3) dotaz na očekávání návštěvy II.

Podrobnější dotaz na motivaci 1) má klient nějakou potíže, které ho vedly k návštěvě 2) jde více o „prevenci“ – „udržení kondice“? 3) Odkud získal informace o působení wellness center

III. 1) 2) 3) 4) IV.

Navrhnout řešení vysvětlete, co lze od nabízených procedur očekávat navrhovat další kroky ověřit si, zda klient s návrhy souhlasí povzbudit klient k další péči o tělesný i psychický well-being (pohodu), dodávat příklady o účincích

V průběhu návštěv 1) poukazovat na sebemenší zlepšení 2) povzbuzovat k aktivní spolupráci


41


Aplikace všech uvedených zásad je ovšem třeba přizpůsobit osobnosti klienta – kromě „normálních“ se specialista může setkat (a patrně i setká) i s klienty problémovými – agresivními, úzkostnými, depresivními, narcistickými či jinak „zvláštními“. Jak s těmi komunikovat je ovšem otázka z oblasti psychopatologie a je tedy nutno otázku položit psychiatrovi. Seznam použité literatury: COURTENAY, M. Nový pohled na podstatu vztahů lékař – pacient. Praktický lékař. 1996, č.8. GREGOR, O. Zdravě žít, to je kumšt. Praha : Olympia, 1988. HLADKÝ, A. Zdravotní aspekty zátěže a stresu. Praha : Karolinum, 1993. HLADKÝ, A. Hodnocení psychosociální zátěže. Praha : Karolinum, 1999. HONZÁK, R. Základy lékařské psychologie. Praha : Karolinum,1992. HONZÁK, R. Komunkační pasti v medicíně. Praha : Galen, 1997. KŘIVOHLAVÝ J. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2001. KŘIVOHLAVÝ, J. Vyhoření “burn-out efekt“. Praktický lékař. 1995, 75. NEBESKÁ, I. Úvod do lingvistiky. Jinočany: H and H, 1992. VÁVRA, V. Mluvíme beze slov. Praha : Panorama, 1990.

42



Wellness centra a wellness hotely v České republice, jejich vývoj a optimalizace Jan Hejma Prezident České Asociace wellness Opletalova 22, 110 00 Praha 1 Kontakt: [email protected]

Anotace: Přínos wellness pro současnou populaci- rychlá a efektivní relaxace, komplexní péči o fyzické a duševní zdraví.Narůstající popularita trendu zaměřeného na zdravý životní styl. Hodnocení kvality wellness center a zařízení v tuzemsku. Hlavní důvody nedostatku kvalitních zařízení - vysoké náklady, relativně dlouhá návratnost vložených prostředků, nepřipravenost budoucích provozovatelů a podcenění dané problematiky. Návod na zkvalitnění úrovně současných zařízení. Důraz na kvalitu personálního obsazení. Obecná definice wellnes centra - zařízení nabízející preventivní a terapeutické služby v holistickém pojetí. Hlavní funkcí je zajišťovat svým návštěvníkům wellness pocit, prožitek a stav. Stručná charakteristika a rozbor hlavních atributů dobrého wellness centra. Personál, interiér, recepce, diagnostická prohlídka, osobní cvičení, kardio zóna, strečinková zóna, skupinové cvičení, vitální svět, sociální zázemí, spolupráce se státním nebo soukromým zdravotním zařízením, outdoorové a indoorové nadstavbové aktivity, poradenská služba, pitný a stravný režim, dostatečné parkovácí plochy, pravidelná obměna sortimentu a inovace přístrojového vybavení Hotelové wellness Představení ČAW, její úkoly a poslání. Česká asociace wellness (ČAW – založena 2007, odborná záštita provozovatelů, dodavatelů a zájemců v oblasti wellness v ČR- www. spawellness.cz ) Certifikace a kategorizace v ČR - zajištění vyšší kvality služeb a zlepšení celkové orientace zejména pro klienty Zhodnocení potřeby a prognóza vývoje wellness center v ČR

Klíčová slova Wellness centrum, wellness hotely, wellness, fyzické a duševní zdraví., zdravý životní styl, personální obsazení, hlavních atributy wellness centra, personál, interiér, recepce, diagnostická prohlídka, osobní cvičení, kardio zóna, strečinková zóna, skupinové cvičení, vitální svět, sociální zázemí, spolupráce se státním nebo soukromým zdravotním zařízením outdoorové a indoorové nadstavbové aktivity Poradenská služba - pitný a stravný režim parkovací plochy pravidelná obměna sortimentu a inovace přístrojového vybavení hotelové wellness Česká asociace wellness (ČAW - www. spa-wellness.cz ) certifikace a kategorizace wellness center a hotelů v ČR. Moderní doba a současný životní styl přináší nutnost rychlé a efektivní relaxace. Právě z tohoto důvodu i v České republice je stále populárnější obor wellness zahrnující komplexní péči o fyzické a duševní zdraví.


43


Relativně nový životní trend zaměřený na zdravý životní styl je stále populárnější. Přes tyto skutečnosti je však kvalitních wellness center a zařízení v tuzemsku nedostatek. Hlavním důvodem jsou vysoké náklady, relativně dlouhá návratnost vložených prostředků, ale v mnohém případě i nepřipravenost budoucích provozovatelů a podcenění dané problematiky. Díky stále nízké konkurenci v naší republice, je možné na našem trhu stále nalézt poměrně vysoký počet center s nedostatečnou péčí a vybavením, které se sice názvem wellness honosí, ale mají k němu hodně daleko. Současný stav wellness center v České republice není ještě zcela uspokojivý. Než budeme hodnotit současný trh, je třeba trochu problematiku wellness center a vůbec wellness hnutí přiblížit a vysvětlit. Hodnotit všeobecně wellness centra pohledem běžné populace, běžného zájemce o kvalitní služby je velmi složité. Důležité je si uvědomit, že v rámci provozu a poskytovaní služeb v oblasti wellness personál nakládá mnohdy různým způsobem především i s naším zdravím. Vytvořit určitá hodnotící kritéria, podle niž by mohl běžný návštěvník objektivně posoudit dané zařízení, není opravdu jednoduchá věc. postrádat. Wellnes centrum (obecně) je zařízení nabízející preventivní a terapeutické služby v holistickém pojetí. Jeho hlavní funkcí je zajišťovat svým návštěvníkům wellness pocit, prožitek a stav. Jako příklad můžeme uvést velice dobře a nákladně vybavený hotel s komfortním wellness centrem, ale se špatným personálem a nevyladěným interiérem, který může působit na návštěvníka mnohem hůře než malý rodinný hotel v krásném prostředí s menším prostorem a relativně horším vybavením, ale vkusně doladěným interiérem a profesionálním přístupem personálu. Podobné případy můžeme uvést i u mnoha nových wellness center, kde majitelé „šetří“ na konzultacích s odborníky v oboru a vytvářejí nefunkční nekomercionalizovatelná centra, která se na první pohled „tváří draze“, ale postrádají funkčnost a po chvilce na návštěvníka působí depresivně. Návratnost našich investic u takového zařízení je v nedohlednu. Na co by se měl nově příchozí zaměřit, aby alespoň částečně vyeliminoval své pozdější zklamání? Pokusím se vytvořit stručnou charakteristiku a zhruba nadefinovat hlavní a zásadní atributy dobrého wellness centra. Personál Na první místo bych zcela jistě dal personál. Při vstupu do našeho vysněného zařízení narazíme na to nejzákladnější- na obsluhu. U vstupní recepce bychom měli dostat nejen základní, ale raději rovnou vyčerpávající informace o našem následném působišti, které by nás mělo opravdu v mnoha směrech pozitivně ovlivňovat. Za hlavní a nejdůležitější faktor pro můj vstup do jakéhokoliv zařízení považuji právě příjemný a vstřícný personál na vysoké odborné úrovni. Při mé činnosti, která bude ovlivňovat výraznou měrou moji jak tělesnou, tak i psychickou stránku, bude dobrá rada opravdu nad zlato. Špatným cvičením, nevhodným používáním saunového světa a dalších chyb, kterých se mohu při své nevědomosti dopustit, si mohu natropit více škody než užitku. Interiér Wellness, jak jsme si již řekli v úvodu, je pocitová záležitost. Po celou dobu našeho pobytu vnímáme velice intenzivně interiér celého zařízení, který nás, aniž bychom to mnohdy tušili, výrazně ovlivňuje. Musíme hledět na výtvarné a architektonické řešení interiéru. Nepodceňujme proto nikdy tuto část. Celkové prostředí, ale i detaily, které nás budou po dobu

44



našeho pobytu stále iritovat, nepřispívají k navození dobré pohody. Naopak. Ze zařízení odejdeme v ještě horším (psychickém) stavu. Recepce Důležitou úlohu hraje nejenom usměvavý personál ale i samotná recepce, kde získáme základní informace o provozu, výhody pro mne i moji rodinu, zaměstnance, kamarády. Její součástí by měl být i sportovní bar, kde nejenom doplníme tolik potřebný a podceňovaný pitný režim, ale kde můžeme zakoupit i tričko, nebo tepláky, které jsme zapomněli doma, nebo cvičební pomůcky pro naší domácí posilovnu. Diagnostická prohlídka V úvodu naší činnosti bychom měli podstoupit základní diagnostickou prohlídku. Bývá většinou součástí rehabilitace, kdy odborně proškolený personál objektivně posoudí náš zdravotní stav a doporučí program „šitý na míru“. Na základě tohoto programu budeme následně nejenom cvičit, ale při opakované kontrolní diagnostice zjistíme i výsledky. Při naší vstupní prohlídce však můžeme také narazit na určité zdravotní problémy, na které našeho klienta upozorníme a doporučíme mu návštěvu odborného lékaře. Kontrolní vyhodnocení by se mělo konat nejméně jednou za tři měsíce. Osobní cvičení Cvičení na základě naší diagnostiky probíhá většinou přímo ve fitness centru – v posilovně vybavené speciálními posilovacími stroji s názornými popisky na viditelném místě, kde zjistíme jakou svalovou skupinu budeme na tomto zařízení trápit. Zejména v úvodních lekcích je nutný individuální přístup personálu. Je lepší si objednat při úvodních lekcích individuálního instruktora, který nás seznámí se základy cvičení, vysvětlí nám základní principy a metodiky, vysvětlí a ukáže nám rozcvičení a protažení všech posilovaných svalových skupin. Vysvětlí nám i základní dýchání u cvičení a sdělí nám sladké tajemství správného pitného a stravného režimu, bez kterého je naše snažení naprosto zbytečné. Současně nám vysvětlí i základy regenerace a kompenzačních cvičení. Prostě se nám věnuje natolik, aby náš pobyt v zařízení byl co nejefektivnější. Kardio zóna Součástí každého fitness centra musí být plnohodnotná cardio zóna (cardio trenažéry: veslice, běhátka, ergometry, rekumbenty, eliptikaly, kola, ....). Zde můžeme při dané tepové frekvenci, vyplývající z naší diagnostické prohlídky, nejenom zvyšovat celkovou tělesnou kondici, redukovat naší váhu, ale především v úvodu našeho cvičení připravit patřičně náš organismus na tréninkový proces. Strečinková zóna V každém správném zařízení nesmí chybět dostatečný prostor na rozcvičení, protahování a rehabilitační cvičení. Každou svalovou skupinu musíme protáhnout ihned po jejím zatěžování. Velmi dobré je po celkovém cvičení provést rehabilitační spinální cvičení, kdy pod odbrným dohledem protáhneme cílené svalové skupiny a uvolníme jednotlivé segmenty páteře. Skupinové cvičení Nebaví-li nás zrovna posilovna a naše předsevzetí je opravdové, můžeme navštívit aerobní sály, kde si vybereme pro nás nejvhodnější a nejpřijatelnější skupinové aerobní cvičení. Výběr máme opravdu velký.


45


Mezi nejžádanější formy patří spinning (simulovaná jízda na bicyklových ergometrech), K2 highting (chůze na běhátkách), fit box (práce s boxérskými totemy), bosssu (cvičení na speciálních polokulových podložkách), step aerobic, pilates, power plate, cvičení na gymnastických balónech, na MFT podložkách ....). Vitální svět Pro naši regeneraci a rehabilitaci je velice důležitá Vitální zóna. Je to regenerační část našeho zařízení určená pro rehabilitaci, regeneraci a rekondici. Právě zde pomocí různých terapeutických prostředků nabýváme naší ztracenou sílu a energii. Do vitálního světa patří SPA zóna (různé typy péče se zastoupením vody jako ozdravného prostředku): thalassoterapie, koupele, vodní procedury, bazén, vířivky, podvodní masáže, klasické a rehabilitační masáže a dalších mnoho procedur, které nám zpříjemní náš pobyt ve správném wellness zařízení. Ve dnech určených pro relaxaci nám v našem zařízení přijde vhod oblíbený Saunový svět (finská, švédská sauna, aroma sauna, bio sauna, tropická sauna, Tepidárium, pára…), který také do Vitálního světa neodmyslitelně patří. V Saunovém světě mimo světelné terapie a aroma terapie využíváme i mnoho jiných podpůrných procedur. Velice příhodná je klasická, čokoládová nebo třeba medová masáž prováděná přímo v Tepidariu (místnost s teplotou 37 °C) spojená s peelingem. Stejně dobře můžeme v této potní místnosti provádět i různébalneo procedury (kosmetické a balneo zábaly, Thallassso terapie…). Pro náš pasivní odpočinek potřebujeme i vhodné a dostatečné relaxační a odpočinkové zóny,mkteréjsou velice často z nedostatku plochy opomíjeny!!! Sociální zázemí Každé dobré zařízení musí mít samozřejmě dostatečné a estetické sociální zázemí. Co by mělo být samozřejmostí u každého wellness je dostatečné zázemí a skladovací prostory. Všudypřítomná čistota po celý den, která je jednou z hlavních vizitek viditelnou na první pohled. Dnes již, díky veliké nabídce, nikdo nepřimhouří oči nad nedůsledným personálem. Špinavé šatny a sociálky odradí každého kulturního člověka. Spolupráce se státním nebo soukromým zdravotním zařízením Mnoho návštěvníků, zejména dříve narozených, ocení možnost napojení centra na odborné zdravotní centrum s možností konzultace u pacientů s potřebnou následnou terapií. Outdoorové a indoorové nadstavbové aktivity Neměli bychom opomenout ani možnosti outdoorových aktivit organizovaných pro členy a příznivce domovského centra. Společné akce organizované o víkendu, nebo v době volna, vylepší image každého zařízení (lyžování, kiting, nordic walking, kola, bruslení, bruslení na in-line bruslích, jízda na kole, koních…). Také netradiční indoorové aktivity nesmíme – máme li dostatečný prostor – opomíjet. Například horolezecká stěna, umístěná v prostoru našeho zařízení, nám umožní nejenom velice atraktivní a netradiční posilování s následným protažením, ale architektonicky nám může vylepšit i interiér. Poradenská služba – pitný a stravný režim Ke každému programu neodmyslitelně patří i odborná poradenská služba v oblasti stravného a pitného režimu (nízkokalorická strava s dostatečným množstvím ovoce a zeleniny, denní stravný režim, BMI…).

46



Parkování V neposlední řadě bychom měli pohodlně zaparkovat na nedaleko vyhrazeném parkovacím prostoru určenému pouze pro klienty zařízení. Obměna sortimentu a inovace přístrojového vybavení Ve kvalitních wellness centrech se stále dbá na zvyšování odborné úrovně svých zaměstnanců, aplikují se nové metody s komplexním přístupem ke klientovi (pacientovi), podpořené novými trendy a hlavně přístrojovým vybavením a novými prostředky, které umocní náš přístup a celkovou terapii. Dále preventivní a terapeutické procedury. Jako příklad uvedu některé z nich: Alopatické a alternativní procedury Manuální a přístrojové procedury- nové přístroje: chromotherm, massortherm, Neo Qi Hydromasážní přístroje bez kontaktu klienta s vodou Masážní křesla SPA capsula Procedury anti - aging (proti stárnutí) Kosmetické metody a přístroje - (anticelulitida, modelace těla..) Elektroterapie, magnetoterapie, automatická lymfatická drenáž Procedury s použitím prostředků: reiky, kraniální terapie, shiatsu, lymfatická drenáž (ruce a naše enegie), aplikace olejů, bylinných balíčků, kamenů.... Vodní procedury:-vodní koupele masážní Podvodní masáže Přísadové koupele Vodní střiky Afusní Vichy sprchy Water shiatsu Krenoterapie.... Oxygenoterapie (O2) Suché plynnové koupele (CO2) Ozonoterapie Peloterapie (zábaly) Peloidní zábaly a masky Softpack(měkký zábal) Fytoterapie (rostliny ) Senná koupel Rostlinný zábal Medové a čokoládové masáže a mnoho dalších metod přispívajících k dokonalému wellness prožitku našich klientů Nových trendů je mnoho! Je mnoho nových přístrojů a strojů jak do cardio zóny i fitness centra (recumbent- šlapat v polosedě- pololeže, Bio force- posilovací stroj bez závaží....), tak i v oblasti terapeutické. Využívají se nové i staronové metody v moderním pojetí a využití. I zavádění novinek v dané oblasti, nových metod a praktik v našem centru svědčí o tom, že jsme si vybrali opravdu dobře. Celkový trend je opravdu získat a hlavně podchytit a patřičně motivovat současného náročného klienta v rámci preventivní složky. Výčtem těchto základní atributů jsme si vytvořili určitý model kvalitního wellness centra. S rukou na srdci. Kolik takových zařízení jsme již při naší cestě za zdravým životním stylem potkali?


47


Kvalitní wellness služby v České republice nabízejí některé hotely. Dobrý hotelový manažer již zjistil, že rozšířením hotelových služeb o kvalitní wellness centrum dokáže přivést novou klientelu. Česká asociace wellness (ČAW – založena 2007, odborná záštita provozovatelů, dodavatelů a zájemců v oblasti wellness v ČR- www. spa-wellness.cz )v současné době eviduje asi čtyřicet hotelových zařízení, které ve svém názvu uvádí slovo wellness. Jedná se především o zařízení v lázeňských městech. Jinak je zatím konkurence v oblasti wellness velmi malá. Pod honosným názvem wellness centrum se velmi často skrývají služby, které nemají s myšlenkou zdravého životního stylu nic společného. Aktuálně zažívá oblast wellness v České republice významný rozvoj. V poskytovaných službách však registrujeme v rámci ČAW (České asociaci wellness) velké rozdíly, proto je nutné v budoucnu připravit certifikaci a kategorizaci všech wellness zařízení. Jedině tak je možné zajistit vyšší kvalitu služeb a zlepšit celkovou orientaci pro potenciální návštěvníky,“ Investice do kvalitního wellness vybavení se pohybují v řádech milionů korun, přičemž návratnost vložených prostředků je dlouhodobou záležitostí. Hlavním důvodem jsou velmi drahé technologie, jejich udržování a následné obnova. Komplexní wellness centra proto začínají vznikat především ve velkých městech, která jsou pro veřejnost dostupnější a nabízí provozovatelům dostatek potenciálních návštěvníků, kteří jsou již na tyto služby připraveni. Je nutné pro specifického českého návštěvníka dbát především na kvalitu služeb a úroveň personálu. Zejména odborný a kvalifikovaným personál je v České republice velkým problémem. Čechů, kteří jsou ochotni si za nadstandardní péči o zdraví zaplatit, každoročně přibývá. Dokládají to údaje Ústavu zdravotnických informací a statistiky, které se zabývají lázeňskou péčí v České republice. Zatímco v roce 2004 bylo v tuzemských lázních ošetřeno 45 tisíc pacientů, kteří si péči hradili sami, v loňském roce již jejich počet převyšoval 100 tisíc pacientů. Stejná situace je i ve wellness centrech a wellness hotelích. Potenciálních klientů je stále více, musíme jim však mít co nabídnout! Seznam použité literatury: CATHALA, H. Wellness od vnějšího pohybu k vnitřnímu klidu. Praha : Grada, 2007. PODĚBRADSKÝ, J. Wellness v ČR. Praha: EPO konsult, 2008.

48



Tělesné sebepojetí a wellness v současné výkonově orientované společnosti Ludmila Fialová FTVS UK v Praze J. Martího 31, 162 52 Praha 6 Kontakt: [email protected] Anotace Příspěvek se zabývá sebepojetím a tělesným sebepojetím v současné společnosti zaměřené na výkon, osobní prestiž a zdraví. Přináší informace o narušeném chování v souvislosti s nespokojeností s tělem a výsledky výzkumu životního stylu současné vysokoškolské populace s ohledem na motivaci k péči o tělo a výběr aktivit zaměřených na zdraví, kondici a vzhled. V závěru nabízí žádoucí témata pro wellness specialisty i žádoucí kompetence s ohledem na vnímání a kontrolu těla. Klíčová slova Tělesné sebepojetí, tělesné korekce, nespokojenost s tělem, životní styl, péče o zdraví. Zdraví jako ideál nebo jako zboží? Současná společnost je orientovaná na výkon, úspěch, osobní prestiž a péči o tělesný vzhled. Životní styl se často vzdaluje ideálnímu stavu, přesto ale potřeba dobře vypadat a pečovat o sebe se stává hnacím motorem pro různé korekce a vylepšování stavu. To je velmi často v rozporu se zdravotními doporučeními. Jaro Křivohlavý (2001) ve svém teoretickém výkladu pojmu zdraví rozlišil několik podob zdraví: zdraví jako zdroj fyzické a psychické síly, zdraví jako metafyzická síla, salutogeneze, zdraví jako schopnost adaptace, zdraví jako zboží, zdraví jako schopnost dobrého fungování nebo zdraví jako ideál... Determinanty zdraví lze rozdělit na vnitřní (dědičná výbava jedince, ve které se promítají vlivy přírodního i společenského prostředí, ale také určitý způsob života) a determinanty vnější (především životní styl, kvalita životního a pracovního prostředí, zdravotnické služby…). Postoj k vlastnímu tělu a zdraví Sebepojetí člověka chápeme jako postoj k vlastní osobě, který má složky kognitivní (sebepoznání...), afektivní (sebehodnocení...) a činnostně regulativní (sebekontrola...). Významnou součástí celkového sebepojetí je tělesné sebepojetí, které představuje všechny představy, mající vztah k vlastnímu tělu. Obraz těla se vytváří na základě postoje ke vzhledu, zdraví a zdatnosti (funkčnosti těla). Vzhled jako část tělesného sebepojetí má největší vliv na celkové sebepojetí. Komponenty tělesného sebepojetí rozlišujeme obdobně jako u celkového sebepojetí: • kognitivní (sebepercepce, odhad vlastního tělesného typu …) • afektivní (spokojenost či nespokojenost s jednotlivými částmi těla, sebedůvěra …) • konativní (stravovací a pohybové návyky …) Tělesné sebepojetí má souvislost s prožíváním těla, které je subjektivní a těžko měřitelné. Celá společnost je dnes orientována na úspěch, výkon ... a synonymem pro tento ideál je mladé, pružné, štíhlé, zdravě vypadající tělo. Pod tlakem médií vzrůstají požadavky na péči o


49


tělo, roste nabídka prostředků ke kultivaci těla (kosmetické, výživové, medikamentózní …). Řada nabídek nerespektuje individuální možnosti a limity, často jsou korekce nabízeny bez znalostí vlivu dědičnosti na tělo i zdraví, bez podložených analýz předností, ale i nebezpečí, která mohou nabízené postupy doprovázet. Reklama zdůrazňuje pozitiva, ale zamlčuje informace o průvodních jevech, protože hlavním smyslem nebývá pomoc člověku, ale často jen zisk. Tělesné korekce Mezi nejčastější příčiny nežádoucích změn tvarů lidské postavy patří vlivy genetické (předurčují tělesné proporce), projevy stárnutí, vliv gravitace, změny civilizační (nadměrný příjem potravy, nedostatek pohybu...), ale také individuální změny (těhotenství, porod, kojení…). K nejčastějším prostředkům korekce patří pohybová aktivita, výživa, kosmetika, regenerace a různé lékařské zákroky. Kosmetický průmysl se v poslední době vyvíjí rychlým tempem. Dnes rozlišujeme kosmetiku preventivní (zlepšuje odolnost pokožky i organismu proti agresivním vlivům prostředí), kosmetiku reparativní a regenerační (napravuje drobné kosmetické vady, využívá různých přístrojů) a kosmetiku dekorativní (zabývá se léčením a úpravami vzhledu). Podobně i lékařské zákroky z estetických důvodů jsou vyhledávány stále častěji (chirurgie vrozených odchylek - uši, nos, chirurgie reliéfu těla - prsa, břicho, paže, hýždě, stehna, liposukce, chirurgie projevů stárnutí - obličej a krk…). Doplňkovými metodami plastické chirurgie jsou chemický peeling, kolagenové injekce, laserová depilace a další laserové zákroky. Narušené chování v souvislosti s nespokojeností s tělem Dnes se setkáváme s řadou poruch, které souvisejí s potřebou zdokonalovat vlastní tělo a bojovat proti jeho často jen domnělým nedostatkům. Chorobnou zamilovanost do sebe samého nazýváme narcismus. Ten představuje sebelásku orientovanou na potvrzení pocitu skvělé jedinečnosti a bezchybnosti (Jedlička, 2002). Klasická analytická teorie rozlišuje primární narcismus malého dítěte, který je předpokladem vzniku lásky k pečujícím a milujícím lidem v nejbližším sociálním okolí. Narcismus sekundární vzniká jako obrana proti citovému strádání, zranění, znehodnocení či bolestnému odmítnutí. Problém spatřujeme v tom, že naše výkonově orientovaná kultura upřednostňuje společenský dojem a efektní zevnějšek před skutečným „Já“. Svou roli při vzniku psychických poškození sehrává také to, že ve společnosti, pro kterou je hnacím motorem hospodářská soutěž, se stupňuje strach z nezdarů a stoupají frustrace z probuzených, ale nenaplněných přání. Poruchy příjmu potravy jsou také spojovány s chorobnou zaměřeností na vlastní tělo, jeho fungování, výkon a vzhled. Strach z nežádoucí odlišnosti, pochybnosti spojené s vlastním vzhledem a atraktivitou pro druhé pohlaví stojí často v pozadí za poruchami ve vnímání vlastní postavy. Omezení příjmu potravy, svědomité cvičení, případně uměle vyvolané zvracení bývají reakcí na nespokojenost s vlastním tělem a na rozpor mezi realitou a ideálem, který je nabízen médii na každém kroku, ale který je pro většinu „normálních členů populace“ nedostižný. Anorexii i bulimii provázejí nejrůznější změny jídelních návyků. Anorektik si bere menší porce, nebo jídlo pod různými záminkami odmítá, ale až přehnaně se zajímá o vaření i všechny informace o skladbě, energetické hodnotě… potravy. Na druhé straně bulimik je schopen zkonzumovat ve velmi krátkém čase neuvěřitelné množství jídla zcela bez výběru. Následků dlouhodobého nedostatku živin i chování souvisejícího s poruchami příjmu potravy je celá řada (Kocourková, 1997) – dochází ke zhoršení funkcí krevního oběhu (srdeční arytmie, bradykardie, hypotenze…), k anémii, zhoršuje se funkce ledvin (otoky končetin, močové kameny…), snižuje se kostní denzita (řídnutí kostí), vznikají různé neurologické komplikace (svalová slabost, křeče, motorické poruchy, bolesti hlavy, dvojité

50



vidění…), dochází k poruchám termoregulace (studené končetiny, třas…). Terapie poruch příjmu potravy je velmi náročná, dlouhodobá a často bohužel přetrvávají určitá zdravotní poškození i přes její úspěšnost. S nespokojeností s vlastním tělem a depresivními postoji souvisí často popisované autoagresivní jednání projevující se poškozováním zvláštními technikami „zdobení“ (piercing, tetování…). Chorobnou posedlost vlastním zjevem označujeme jako adonýský syndrom. Trpívají jím převážně mladí muži, kteří na základě pocitu svalové nedostatečnosti dlouhodobě přetěžují tělo neadekvátním tréninkem. Přehnaným zdůrazňováním významu vnějšího fyzického zjevu chtějí řešit problémy související s pochybnostmi a úzkostí (Horne, 2000). Toto chování bývá doprovázeno nepřiměřenou konzumací různých doplňků stravy, které podporují růst svalové hmoty. Účinek nekontrolovatelně aplikovaných anabolik se také projevuje zvýšenou podrážděností a agresivitou. Sportovní lékaři a dorostoví psychiatři varují, že podobné chování může vést k těžkým psychosociálním deviacím, ale i k vážnému poškození tělesného zdraví. František Krch (2001) poukazuje na psychologickou atmosféru, kterou pomáhají vyvolávat nejen média, ale kterou ovlivňuje i potravinářský a farmaceutický průmysl, propagující vyhublou štíhlost pro dívky a mužnou svalnatost pro chlapce, dietní stravu, kosmetické prostředky i netradiční výstřelky různých populárních osobností. Wellness Program tzv. moderního životního stylu, nazývaný wellness, má za cíl dosažení optimálního zdraví pomocí všestranné aktivity zaměřené na komplexní regeneraci a omezení negativních vlivů civilizace. Za nejdůležitější součásti wellness považujeme pocit pohody, pozitivní přístup k životu i k sobě samému (ke svému tělu), složení těla (poměr aktivní a pasivní tělesné hmoty), tělesnou zdatnost, optimální funkčnost těla, žádoucí osobní návyky (racionální výživu, kontrolu hmotnosti, dostatek pohybové aktivity i odpočinku). Součástí wellnessu je tzv. fitness, což je schopnost těla fungovat s optimální účinností a hospodárností. K nejdůležitějším složkám fitness patří kardiorespirační vytrvalost, svalová síla, svalová vytrvalost, kloubní pohyblivost, složení těla (množství podkožního tuku ve vztahu k základní tělesné hmotě: svaly, kosti, orgány a tekutiny…). Přínos pohybu v oblasti tělesné je opakovaně zdůrazňován odborníky z mnoha vědních oborů: zlepšení prokrvení, zvýšená spotřeba energie, zrychlený metabolismus, prohloubené dýchání, posílení svalstva, spalování tuku, posílení kostí, udržení přiměřené hmotnosti, adaptace na zátěž, rozvoj pohybových schopností, zdokonalení pohybových dovedností ... Přínos pohybu v oblasti psychické se týká především: zvyšování kladného sebehodnocení, spokojenost se vzhledem, zdravím i zdatností, posilování psychiky v boji se stresem, zlepšení nálady a pocitu pohody, zlepšování depresí, snižování úrovně úzkosti, rozvoj volních vlastností ... Myšlení a postoje ovlivňují u duševně zdravých lidí podstatným způsobem jejich prožívání a chování. Cílem sportu je odstranit pocit bezmocnosti a vytvořit důvěru ve vlastní kompetence posílením sebevědomí a sebedůvěry. Výzkum životního stylu současné české vysokoškolské populace Cílem výzkumu byla analýza souvislosti zdraví podporujícího chování a motivace k němu s vybranými osobnostními charakteristikami. Sledovaný soubor tvořilo 4 320 V Š studentů z Prahy, Brna a Olomouce. Zajímalo nás, jaké pohybové, stravovací a další návyky má tato


51


skupina obyvatel, která představuje v jistém smyslu „výkvět národa“ a je výsledkem působení našeho systému vzdělávání ve škole, v rodině... a současně pod tlakem médií a reklamy. Dotazník tělesného sebepojetí zjišťoval chování zaměřené na péči o tělo a zdraví (fyzická aktivita, hygiena a péče o vzhled, péče o hmotnost a postavu, správná životospráva, kouření, alkohol a drogy, zvládání zdravotních obtíží úpravou životosprávy, pozitivní vztah k vlastnímu tělu, pozornost ke zdravotním obtížím, prevence, masáže, sauna, alternativní přístupy, pravidelné návštěvy lékaře, skrývání vlastního těla). Další 2 dotazníky zjišťovaly osobnostní charakteristiky sledovaných osob. Pomocí metody shlukové analýzy byla následně vytvořena typologie životního stylu. Identifikovali jsme šest různých typů životního stylu, které jsme pracovně nazvali podle převládajícího způsobu chování. Zastoupení těchto životních stylů u vysokoškolských studentů a studentek přináší graf 1.

Graf. 1 Typologie nejčastějších životních stylů Nejčetnější u VŠ studentů mužů byl životní styl nazvaný pracovně „Sportovci požitkáři“. Tato skupina byla nejvyrovnanější z hlediska pohlaví (59,7% mužů a 40,3% žen), nejčastěji se vyskytoval tento styl na fakultách se sportovním zaměřením (ne vždy výkonnostní sportovci), nejmenší zastoupení měl na lékařských fakultách. Za pozitiva v tomto životním stylu považujeme: dostatek pohybové aktivity, vnímání vlastního těla v kontextu vlastní výkonnosti a potěšení, sebedůvěra a pocit, že mám život ve vlastních rukou a dokážu se s nesnázemi sám vypořádat. Spíše negativně hodnotíme v této skupině: malá péče o hygienu a vzhled, zanedbávání životosprávy, nízká míra svědomitosti, kouření a konzumace alkoholu a jiných návykových látek, neregistrování tělesných změn a procesů (případné zdravotní potíže ignorují, prevenci nevěnují pozornost). Motivem pro pohyb není péče o zdraví a vzhled, ale prožitek a radost ze setkávání s vrstevníky. Nejpočetněji byl u VŠ studentek žen zastoupen životní styl pracovně nazvaný „Hypochondři“ (9,3% mužů, 90,7% žen). Tento styl se vyskytoval v rámci všech studijních zaměření, nejvíce ale mezi studenty medicíny, nejméně pak na fakultách se sportovním zaměřením. Pozitiva této skupiny představují: svědomitost, péče o zevnějšek a čistotu, vyhýbání se negativnímu vlivu návykových látek, snaha zamezit případným zdravotním komplikacím, pozitivní vztah k tělu, dobrá vnímavost vůči procesům, které v těle probíhají. Za negativní součást životního stylu této skupiny považujeme: nedostatek aktivního pohybu 52



(většinou pouze ze zdravotních důvodů, společenská a rekreační stránka je nepodstatná), řešení i relativních drobností návštěvou lékaře, tendence přenechávat zodpovědnost za sebe a svůj zdravotní stav někomu druhému. „Vzorní“ a „Uvědomělí“ představovali žádoucí způsob života. „Sportovci požitkáři“ a „Hypochondři“ vykazují alespoň částečně žádoucí prvky ve svém životním stylu, ale u „Nedbalých“ a „Barových povalečů“ převládalo nežádoucí chování. Celkově se ukázalo, že asi 60% studentů má ve svém životním stylu rezervy. Zajímavé bylo také zjištění odlišné motivace u jednotlivých skupin, které znamená jediné: nabídka prostředků péče o tělo a zdraví musí být bohatá, aby si každý mohl vybrat. Žádoucí témata pro wellness specialisty Doporučujeme, aby příprava specialisty pro oblast wellness zahrnovala také následující oblasti vztahující se k péči o tělo: • Sebepojetí a tělesné sebepojetí (kognitivní, emotivní a regulativní komponenty…) • Objektivní metody posuzování těla (vliv dědičnosti, měření tělesných parametrů, výpočet různých indexů pro stanovení ideální velikosti, množství tuku…) • Subjektivní metody posuzování těla (nespokojenost s jednotlivými tělesnými parametry, rozpor ideál x skutečnost, perfekcionismus, zaměření na štíhlost…) • Výživa (složení potravy, stravovací zvyklosti, kontrola hmotnosti, poruchy příjmu potravy, vedlejší efekty diety…) • Pohybový režim (intenzita, frekvence, objem, struktura pohybových aktivit…) • Kvalita života (životní styl, genetické faktory, životní úroveň, životní prostředí, životní spokojenost…) • Nabídka prostředků pro korekci těla (kosmetika, medicína, regenerace, pohybové programy, výživové doplňky…) Při práci s osobami majícími narušený vztah k vlastní osobě, tělu, stravovacím či pohybovým návykům doporučujeme: • Poskytnout informace o žádoucích návycích a chování • Zdůrazňovat fakt, že nikdo není dokonalý, každý má své chyby • Učit mít rád sám sebe, své přednosti i nedostatky • Vést k toleranci druhých • Chválit jednotlivé úspěchy • Vyvarovat se soudům typu: „Ty vypadáš“ • Nesnažit se formovat druhé „k obrazu svému“ za každou cenu „Jsi tak vychrtlá, proč se nenajíš?“, „Jsi sobec, snažíme se ti pomoci a tobě je to jedno, nevážíš si toho“. • Vhodné jsou věty typu: „To nevadí, snažil ses, jak to šlo“, Nezáleží na tom, jak vypadáš, mám tě rád a vždy se mi na tobě líbilo…“ Za žádoucí kompetence pedagoga s ohledem na vnímání a kontrolu těla považujeme: vědomosti o zdravém způsobu života, schopnost podílet se na prevenci negativních jevů, jež ohrožují zdravý vývoj, připravenost poskytnout psychickou podporu ve složité životní situaci, podpora tolerance, spolupráce a přátelství, snaha umožnit každému prožít úspěch, dostat pochvalu, být spokojen, podchycení a podpora pozitivních stránek každého individua, respekt k odlišnostem mezi jedinci... Seznam použité literatury: DOSEDLOVÁ, J., FIALOVÁ, L., KEBZA, V., SLOVÁČKOVÁ, Z. Předpoklady zdraví a životní spokojenosti. Brno: MSD, 2008. FIALOVÁ, L. Jak dosáhnout postavy snů aneb Možnosti a limity v korekci postavy. Praha : Grada, 2007.


53


FIALOVÁ, L. Moderní body image. Jak se vyrovnat s kultem štíhlého těla. Praha : Grada, 2006. FIALOVÁ, L. Tělesné sebepojetí a jeho místo ve vzdělávacím oboru „Výchova ke zdraví“. Pedagogika, 2005, roč. LV, č. 4, s. 382- 390. HORNE, A. Talking bodies – of bodies and rabies – sexuality and theories on childhood and adolescence. Analytický seminář, Praha 4.- 5. 3. 2000. JEDLIČKA, R. Psychoanalytické zamyšlení nad výchovou vedoucí k problémům v sebepojetí u dospívajících. Pedagogika, 2002, roč. 52, č. 3, s. 321-336. KOCOURKOVÁ, J., et al. Mentální anorexie a mentální bulimie v dětství a dospívání. Praha : Galén, 1997. KRCH, F. D. Poruchy příjmu potravy a obezita. Čes. a slov. psychiat., 2001, roč. 97, č. 4,s. 166- 170. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2001.

54



Centra pohybových aktivit – fenomen kompenzace nedostatku sportovních ploch pro veřejnost Miloš Kopřiva Fakulta architektury ČVUT v Praze Thakurova 7, 166 34 Praha 6 - Dejvice Kontakt: [email protected] Anotace Příspěvek na konferenci je zaměřen na význam Center pohybových aktivit ( wellnesscenter) pro odstranění současného deficitu funkčních ploch pro sport a rekreaci, zejména ve městech. Je třeba odborně koordinovat zpracování územních plánů podle skutečně prokázaných současných stavů vybavenosti pro sport a rekreaci. Výsledky průzkumů sportovní vybavenosti by měly být stanoveny diferencovaně, minimálně pro čtyři odlišné základní skupiny uživatelů tak, aby se zaručilo, že veřejné finance do výstavby sportovních zařízení budou směřovány adresně na podporu výstavby sportovních zařízení pro veřejnost. Největší nedostatky jsou u venkovních sportovních ploch, které chybí v centrálních zónách měst. Koordinovaná výstavba Center pohybových aktivit může pomoci kompenzovat a zlepšit uvedený stav. Pro prosazení takového přístupu v územně plánovací praxi je nezbytná vzájemná součinnost sportovních odborníků, urbanistů a architektů na koncepci rozvoje českých měst. Klíčová slova: Centra pohybových aktivit, změna životního stylu, proporce sportovní vybavenosti území, zákon o územním plánování, územní plán, návštěvnický potenciál a spádové oblasti wellness centra. V úvodu mého příspěvku pro konferenci chci upřesnit dvě sféry možné spolupráce mezi architekty nebo projektanty a sportovními odborníky na wellness. První, které se týká můj příspěvek je oblast koncepční, urbanistická, týkající se sportovních funkcí v územním plánování. Druhá, podrobnější se týká zpracování projektové dokumentace pro tyto typy stavebních projektů pro volnočasové stavby. Rychlost globálního průniku počítačů a digitálních technologií do všech sfér lidského života sebou přinesla celou řadu negativních jevů, většinou v oblasti zdravotní, kromě zvýšení stresové zátěže i snížení pohybové aktivity lidí. Bylo jen otázkou času, kdy a čím bude globalizovaná společnost tyto negativní jevy kompenzovat. Dnes je zřejmé, že se na přelomu obou tisíciletí takovým kompenzačním fenomenem stává zdravý životní styl, v angličtině wellness, který v architektuře reprezentují centra pohybových aktivit (zkr. CPA). Aby u člověka v digitální době postupně nedošlo k úplné atrofii jeho pohybového aparátu ve prospěch prstů tisknoucích tlačítka mobilů a klávesnic PC, bylo třeba jednat. Na základě informací Světové zdravotnické organizace WHO, zřídila Evropská komise v roce 2004 podporu zdravotně prospěšné pohybové aktivitě HEPA. Již koncem dvacátého století se ve většině rozvinutých zemí světa masově budují zařízení pohybových aktivit a wellness, která nabídkou svých služeb stimulují své abonenty a návštěvníky k pravidelné pohybové aktivitě pro vlastní zdraví. Snahou je prioritně využít pohybu v přírodním prostředí, ale v koncentrované zástavbě měst se většina zařízení musí instalovat do umělého prostředí.Vyvinul se nový typ městské architektury, CPA či wellnesscentrum, jehož


55


význam pro změnu životního stylu, zejména v zemích bývalého východního bloku, je dosud nedoceněný. Všechny nedemokratické režimy se tradičně vyznačovaly a vyznačují státní podporou vrcholového sportu a nezájmem o zdraví svých občanů. CPA, popřípadě fitness a wellnesscentra a jejich cílevědomá výstavba jsou proto, právě zde, velmi účinnou obranou proti varovně stoupající pohybové inaktivitě běžné populace a politice přetrvávajících preferencí vrcholového sportu. Vzhledem k tomu, že většina ostatních přednášejících je odborníky na wellness ve zdravotním a provozovatelském slova smyslu, vynechávám proto ve svém příspěvku tuto oblast a věnuji se urbanistické problematice. V předchozích tématech se hovořilo o harmonii, ve smyslu filosofickém, tedy o harmonickém životním stylu. Já budu hovořit o harmonii ve smyslu vyváženosti proporcí v území, zde konkrétně o proporční vyváženosti urbanistických ploch územního plánu města. Zákon 183/2006 Sb. O územním plánování a stavebním řádu ukládá samosprávným orgánům měst a obcí pořídit do roku 2011 nové územní plány. Bylo by asi naivní se domnívat, že v těchto plánech může být zafixována řada ploch pro budoucí výstavbu určenou pohybovým aktivitám veřejnosti. V současném stavu, kdy změně nezdravého životního stylu nedokážeme včas předcházet odpovídající územně plánovací přípravou, by měla společnost reagovat operativně a to již v souběhu s prací na územně plánovacích podkladech pro období za cca 15 let. Jinak se koncepčně umístěných ploch pro budoucí realizace v této podceněné oblasti funkčních systémů sportu a rekreace dočkáme možná až za desítky let, pravděpodobně 2025. Včera bylo tedy pozdě. Zařízení, která poskytují lidem ve volném čase relaxaci a koupele nejsou ničím novým. Historicky známé kultury, od Egypťanů, přes Řeky a Římany až po vznik profesionálních služeb lázeňství, lze v tomto smyslu považovat za předchůdce současných zařízení wellness. Zejména Caracallovy lázně v Římě jsou brilantní ukázkou společenské úrovně tehdejších služeb. Byly založeny v roce 211 před naším letopočtem na ploše 12 ha s bazény, plochami pro cvičení, rekreačním parkem, knihovnami a jídelnami. Za dalšího předchůdce filosofie wellness můžeme považovat sokolské areály. Zde se transformovala antická filosofie aktivního odpočinku do soudobé společnosti a stala se inspirací pro československý fenomen své doby, sokolské hnutí. Jeho původní účel a vznik na konci devatenáctého století v roce 1862 motivovaný odporem proti Bachovskému absolutismu c.k. mocnářství se velmi rychle přerodil do sportovní organizace vyznávající zásady kalokagathie. Sokolské hnutí po vzniku nového státu, po roce 1918 vybudovalo ve většině měst a obcí síť polyfunkčních staveb, poskytujících hnutí dobré zázemí pro sportovní, kulturní a spolkovou činnost. Typologie staveb, kde se integrovaly do jednoho objektu různé funkce spolu s gastronomií není nepodobná zásadám, na kterých jsou postaveny principy nových center pohybových aktivit. Výše uvedení předchůdci center pohybových aktivit nepotřebovali své klientele nabízet to, co by se dalo nazvat „ náhradní pohyb“, prostě proto, že dřívějšímu životnímu stylu tehdejší společnosti ještě pohyb ve své přirozené podobě příliš nechyběl. Soudobý svět však má s celoplošnou nabídkou pro pravidelné a přirozené pohybové aktivity veřejnosti problémy, se kterými si bez rozsáhlé výstavby nových zařízení určitě neporadí. Fenomen CPA současné městské populaci umožňuje pravidelný, diagnosticky dávkovaný, „ náhradní pohyb“ v široké škále nabídky. Tím se zásadně liší od provozu aquaparků, které faktor opakovatelnosti pravidelných návštěv v průběhu týdne neočekávají a běžně zdravotní diagnostiku neposkytují, pokud neobsahují blok wellness.

56



Má li zařízení, které nazýváme CPA, plnit ve městě zdravotní efekty své existence, je třeba v rámci posuzované urbánní struktury najít jeho optimální spádovou oblast a tím určit nejen jeho umístění, ale především velikost ve vazbě na návštěvnický potenciál. Ideální velikost CPA je uvnitř nejmenší spádové oblasti v kruhu s poloměrem cca 1 km. Zde je možné zajistit pěší a obvykle i bezpečnou docházku trvající asi 15 až 20 minut chůze. Takové řešení je ideální pro bezpečnou docházku dětí a seniorů. V praxi však taková řešení nejsou všude možná, proto je nutné optimalizovat více kriterií v každé spádové oblasti, kde se obvykle vyskytují využitelné plochy stávající školní vybavenosti a plochy pro sport většinou v areálech výkonnostního nebo vrcholového sportu, které se mohou do výsledného celku integrovat. Ideální CPA tedy nemusí být jeden objekt, podle místních podmínek se může jednat i o několik objektů, koncentrovaných uvnitř své spádové oblasti. Pro případnou integraci stávajících objektů do tohoto celku je rozhodující časový faktor využití stávajících kapacit území. Zde je velmi důležitá míra podrobnosti zpracování průzkumů a rozborů, ze kterých následné analýzy vybavenosti místa a návrhy spádových oblastí vycházejí. Při koncepční práci se sportovními plochami v území samosprávných městských částí se setkáváme s problémem přesahu potřeby ploch za hranice správního obvodu. Zejména v kompaktních částech měst je nedostatek venkovních sportovních ploch a proto je nutné doporučit využití ploch přilehlých správních obvodů. Zde však odborná doporučení narážejí na neochotu místních zastupitelů pomáhat svým sousedům. Řešení obdobné situace je zcela v kompetenci koordinátora územního plánu města jako celku. Uvádím příklad historického centra Prahy. Centrum pohybových aktivit nikdy nebude unifikovanou architekturou. Už tím, že jeho stavební program by měl vycházet z poznání místa, z analýzy jeho nedostatků a přebytků konkrétních ploch a sportovních funkcí, je dáno, že každé CPA bude, bez ohledu na invenci autora konkrétního díla, originální. Provozní schéma, které vidíte proto nevystihuje jakési universálně použitelné schéma, ale spíše upozorňuje na to, co by nemělo v CPA chybět. Čemu bychom jako architekti a odborníci měli předcházet je neblahá praxe, kdy se téměř pravidelně sestavují investiční záměry a stavební programy sportovních a volnočasových zařízení bez aktivní účasti odpovídajících odborníků, zejména budoucích provozovatelů. Pokud se neodborně zpracuje zadání, obvykle se chyby, počínající nevhodným umístěním v území, přes rozsah stavebního zadání neodpovídající velikosti a charakteru spádové oblasti až po nevhodně řešená dispoziční schemata provozu, vrátí v podobě zbytečných provozních ztrát. Seznam použité literatury: DOHNAL, T., HOBZA, V. Vybrané kapitoly z komunální rekreace. Olomouc : FTK UP, 2007. KOPŘIVA, M. Wellness, architektura nového životního stylu. – přednáška FA ČVUT, 03/2009. NOVOTNÝ, J. Ekonomika sportu. Praha : ISV, 2000. ŠAMALÍK, Z. a UAD Brno. Wellness centrum a pohybové aktivity. Brno : URM, 1995. ZEKL, O. Centra sportu pro všechny–koncepce a metodika tvorby.Brno : Sportprojekt, 1991.


57


Problematika wellness v České republice a u našich sousedů (SRN, Rakousko) Jaroslav Fischer člen představenstva ČAW, ředitel Hotelu Frymburk Frymburk 140, 382 79 Frymburk Kontakt: [email protected] Anotace Stručná charakteristika současné problematiky wellness v České republice. Porovnání úrovně služeb a vybavenosti wellness České republiky a sousedních států. Snaha o průhlednost služeb pomocí kategorizace a certifikace jednotlivých provozů v závěru grafy dokumentující požadavky klientů na wellness služby. Klíčová slova Wellness, hotelnictví, wellness zařízení, cestovní ruch. Wellness hotely v ČR V současné době je v ČR 31 hotelů v kategorii 3 – 5 hvězd a používají výraz wellness ve svém názvu (nebo spa), převážně se jedná o hotely v horských oblastech a lázeňských městech odhad více jak 100 zařízení typu wellness v ČR u lázeňských hotelů se velmi často uplatňuje výraz medical wellness – vznik institutu zahrnující tradiční a alternativní medicínu, estetickou medicínu, terapie – přítomnost lékaře. Lázně nabídkou wellness nahrazují pokles pacientů placených pojišťovnou. Jedná se přitom o shodné procedury jako u pacientů. Chybí zde relaxace, atmosféra, přítomnost lékaře je pro mnohé nežádoucí. Wellness je pro zdravé, lázně pro nemocné. Cestovní kanceláře používají výraz „wellness cestovní ruch“ – zájezdy, které nemají s wellness příliš společného, slouží pouze jako marketingový nástroj. wellness hotely.cz - neucelená nabídka Wellness v hotelnictví trend v budování wellness posílen současnou ekonomickou situací v ČR a v hotelnictví snaha rozšíření nabídky služeb o wellness, relaxace apod. tlak majitelů na zvýšení obsazenosti hotelů, (kdo má wellness má hosty) nový zdroj výkonů ubyt. zařízení chybí kvalifikovaný personál - pracuje se zdravím hostů, povinnosti wellness managera – rozdílné názory na požadavky agentury a organizátoři kongresů požadují wellness, požadavek na propojení wellness s přírodou široká nabídka technologií (veletrhy, semináře a kongresy – téma wellness), trh je přesycen nabídkou – investor se těžko orientuje chybí spolupráce – architekti a praktické zkušenosti z wellness dodavatelé technologií využívají situace a nabízejí mnohdy zbytečné technologie a zařízení

58



neodpovídající zázemí, nevyhovující prostory – realizace „za každou cenu“, sauna, pára, whirlpool a odpočívárna byla dostačující před 7 lety design wellness – Egypt, Řecko, Arábie, venkovský styl je překonán, trend je čistý design, tmavé barvy v kombinaci se zlatou, ocel, sklo, nerez kvalitní wellness min. 4 – 5 zařízení, které musí na sebe navazovat nastupující trend – privátní wellness Současný stav v ČR – není zpracována odborná analýza níže uvedené problematiky úroveň poskytovaných služeb wellness – velmi rozdílná situace v jednotlivých krajích, zjištění slabých a silných stránek wellness aktivit počet a kvalita wellness zařízení, technická vybavenost, architektonický vzhled profesionálnost personálu a managementu wellness subjektů vzájemná spolupráce wellness subjektů s veřejnou správou, zapojení wellness do organizačních struktur CR úroveň marketingových aktivit wellness subjektů chování wellness subjektů ve vztahu k životnímu prostředí Úkol pro Českou asociaci wellness – zpracovat ve spolupráci s MMR potřebnou analýzu Wellness u našich sousedů certifikace wellness služeb (celostátní, republiková) zaměření hotelů na cílovou skupinu (rodiny, páry, singl) silný a účinný marketing zaměřený na wellness skupiny a kongresy – nevhodný segment pro wellness umístění hotelů v přírodě – (hory,jezera,moře,golf) propojení interiérů s exteriérem – saunové světy v přírodě atd. nadčasovost jednotlivých zařízení, trvalá modernizace kvalitní design a architektura, zaměření na detail a originální prvky kvalitní technologie, úspora nákladů na energie, ale i zaměstnance relaxační prostory, odpočívárny dostatečně velké, světlé – denní světlo výstavba wellness je vždy priorita – hotel se staví od wellnessu, vše musí na wellness navazovat důraz na maximální úsporu nákladů je součástí projektových zadání vyšší nároky klientů, větší podvědomí o well.službách, hosté navštěvující pouze wellness hotely – silný segment vysoké celoroční vytížení hotelů bez ohledu na vliv počasí Certifikace wellness zařízení v ČR ano nebo ne není povinné, není ze zákona (je dobrovolná jako u AHR ČR) certifikace nestanovuje standardy služeb, nestanovuje pravidla provozu povinná kritéria, která musí zařízení splnit pro možnost zažádat o certifikaci další nepovinná kritéria, která umožní rozdělení do jednotlivých kategorií certifikaci nemůže provádět státní úředník, hygienik atd. budou provádět odborníci na problematiku wellness a nezávislí hodnotitelé, kteří mají bohaté zkušenosti s wellness jako hosté. Certifikace a kategorizace umožní hostům orientaci v nabídce


59


60



Ovlivňující faktory: hotel má hotelový bazén, hosté mají neomezený vstup. V bazénu jsou umístěna perličková lůžka, masážní trysky a vodopády. Součástí bazénu je whirlpool, samostatná pára a privátní sauna. Z tohoto důvodu není bazén zahrnut ve výše uvedené tabulce Ceny za služby jsou ve vyšší cenové hladině. Zdroj: Wellness Hotel Frymburk


61


Zdroj : Vysoká škola cestovního ruchu, hotelnictví a lázeňství

62



Kompetence wellness specialistů Milan Šmíd Bazény a wellness s.r.o., Asociace pracovníků v regeneraci Nad Šutkou 41e, 18200 Praha 8 Kontakt: [email protected], [email protected] Anotace Wellness provoz má sice svými procedurami blízko ke zdravotnickému provozu, ale hlavní odlišností je práce se zdravým jedincem. Důraz je zde kladen především na bezpečnost a hygienu provozu. V čele by měl stát wellness specialista, který by kromě „klasických“ manažerských schopností měl dobře zvládat specifiku provozu a šířit své zkušenosti a osvětu mezi odbornou i laickou veřejnost a školit nebo zajišťovat další odborný růst vlastního týmu spolupracovníků i sebe. V příspěvku si všímáme i jeho úlohy a postavení v procesu výstavby nového nebo rekonstrukce a modernizace stávajícího wellness provozu. Odborné vedení projektanta i realizátora. Schopnost zkalkulovat si možné náklady a zisky a spočítat si případnou návratnost investice. Před zahájením provozu zpracovat provozní řád a složit odpovídající odborný tým pro fungování wellness centra. Zajistit správný marketing a propagaci. A samozřejmě nezbytná znalost legislativy. Klíčová slova Wellness, zdraví, bezpečnost provozu, hygiena, wellness specialista, investiční záměr, kalkulace, investice, projektant, provozní a návštěvní řád, vybavenost wellness, wellness program, zkušební provoz, osvěta, marketing, propagace, vzdělávání, motivace, legislativa. 21. století nám kromě jiných vymožeností přineslo i nový fenomén: WELLNESS. Toto slovo se skloňuje v různých podobách . Máme wellness ručníky a zubní kartáčky, kupujeme wellness sušenky, a my projektanti a stavaři projektujeme a stavíme wellness zařízení. Setkáte se s nimi v nově budovaných nebo rekonstruovaných hotelích, plaveckých polyfunkčních areálech, přejmenovaných fitcentrech, v lázeňských a zdravotnických zařízeních, případně v nově vybudovaných samostatných provozech zaměřených na zdraví, krásu, regeneraci těla i mysli. Jaká jsou specifika práce ve wellness zařízení? Pracuje se zde se „zdravým“ jedincem, tj. jde o zařízení, kde ve většině případů není „klasický“ lékař a sestřičky, které nalezneme v lázních, a to přestože se v řadě procedur využívá přístrojů a terapeutických metod přenesených ze zdravotnictví.  racuje se zde s lidským zdravím. Je tedy nezbytně nutné, aby obsluha wellness zařízení měla P alespoň elementární odborné znalosti a dovednosti i z oblasti zdravotnictví. Musí vždy vědět, jaké jsou kontraindikace pro prováděnou proceduru. Musí dokázat poradit klientovi, jak se chovat před procedurou, jak při ní a jak po ní. Musí umět i rozpoznat nepřirozenou reakci klienta při proceduře nebo po ní a zasáhnout první pomocí, než se nešťastníka ujme přivolaný lékař. Velký důraz při provozu wellness je potřebné klást na bezpečnost provozu - klient by měl odcházet zdravější, nepoškozený na těle a duchu. Kromě správné obsluhy jednotlivých strojů


63


a přístrojů je nutné předcházení úrazům protiskluzností podlah a dalšími stavebně konstrukčními prvky zajišťující bezpečnost - protipožární opatření, opatření proti hluku a různým druhům záření, proti spálení nebo opaření v horkých provozech, proti úrazu elektrickým proudem. Veškerá rizika jsou o to naléhavější, protože klient bývá u řady prováděných procedur vysvlečen a nemá tak ochranu jindy zajištěnou oblečením. Řada procedur prováděných ve wellness provozech patří do činností epidemiologicky závažných v souladu se zákonem 258/2000 Sb v platném zněmí a Vyhláškou 602/2006 Sb. Proto je nekompromisní hygiena naprostou nezbytností. K čemu jsou šikovné ruce maséra, když by klienta položil na lůžko s prostěradlem, na kterém již ležely generace jeho předchůdců, nebo sebešikovnější kosmetička či kadeřnice, která by bez čištění a desinfekce používala jeden nástroj na po sobě přicházející klienty! Pro odborné vedení wellness provozu je vhodný odborně i manažérsky zdatný wellness specialista, který dokáže nejen řídit svůj pracovní tým wellness provozu, ale provádět i ostatní, na první pohled okrajové činnosti spojené jak s provozem tak i s přípravou wellness v procesu výstavby. A tady se s ním setkáváme, resp. měli bychom se setkávat my – projektanti. Většina projektových týmů zajišťujících přípravu výstavby jsou „universální“ projektanti, kteří řeší jednou průmyslovou halu, v další zakázce rodinný dům a najednou navrhují provoz wellness. Z neznalosti problematiky provozu se mohou dopustit řady chyb, které v dalších mnoha letech ztěžují provoz wellness zařízení. Čím může takový wellness specialista přispět pro zdar celého díla? Co by měl znát a umět, aby byl správným partnerem pro projektanta a následně i realizační firmu při výstavbě? 1. Úloha a kompetence wellness specialisty v předprojektové a projektové přípravě wellness zařízení a při realizaci stavby: ►VYTVOŘENÍ INVESTIČNÍHO ZÁMĚRU tj. konkrétní představy o velikosti , vybavenosti a zaměření zařízení, kalkulace investice a prověření možných zdrojů financování, kalkulace návratnosti vložené investice. Ve skutečnosti jde o posouzení možností investora a ztvárnění jeho představ o tom, co by chtěl vybudovat v dané lokalitě. Pokud se vytváří wellness provoz ve stávajícím objektu, tak co kam umístit v potřebných vazbách na zázemí. Prověřují se možnosti získání peněz z vyhlášených dotačních titulů. Správně provedený investiční záměr obsahuje orientační odhad investice potřebné pro výstavbu. Cenu stavby za obestavěný prostor získá u stavebních specialistů. O ceně za vybavení by wellness specialista mohl mít přehled, nebo se bude informovat u dodavatelů jednotlivých strojů, přístrojů a vybavení. Neméně důležitá je kalkulace následných provozních nákladů a z toho vyplývající cena za jednotlivé procedury. I nepříznivý výsledek, který ukáže, že vložená investice se nikdy nevrátí, protože by cena jednotlivých procedur byla tak vysoká, že si ji klienti nedopřejí, je přínosem, protože uchrání investora před velmi nákladným zklamáním. Zde jsou proto teoretické znalosti, praktické zkušenosti a um wellness specialisty velmi důležité. ►SPOLUPRÁCE S PROJEKTANTEM na dispozičních vazbách areálu a funkční náplni – ve všech stupních dokumentace. Jak už bylo řečeno, je málo specializovaných projektantů, kteří se zabývají pouze problematikou wellness. Projektant svou odborností zajišťuje, že projektované wellness odpovídá všem platným legislativním předpisům, normám a zvyklostem v obecném rozměru v rozsahu stavebního zákona a návazných vyhlášek. Wellness specialista může upozornit na specializované předpisy pro wellness provozy, které by mohly být přehlédnuty. Projektanta pak povede ve správném vytváření provozních vazeb a

64



následností jednotlivých procedur, požadavků na prostor pro poskytování jednotlivých procedur a další specifické provozní okolnosti (např. že přes saunové prostory by neměla vést běžná komunikace návštěvníků, protože jde o nahý provoz). V rámci projektových prací se postupně každým projektovým stupněm zpřesňuje i výše investičních nákladů a wellness specialista tak může postupně upřesňovat výsledné kalkulace provedené v investičním záměru. ►PŘI REALIZACI STAVBY SPOLUPRÁCE S DODAVATELEM – i zde provádí dílo „běžná“ stavební firma, která vzešla z výběrového řízení buď v souladu se Zák. 137/2006 Sb. v platném znění – o zadávání veřejných zakázek, pokud je stavba financovaná i z jiných než jen soukromých peněz, nebo si ji investor vybral na základě jiného výběru. Wellness specialista zde opět funguje jako odborný poradce pro dodavatele. Jeho úlohou by měla být přesná specifikace požadavků na wellness zařízení a vybavení, regulace změn oproti projektu, zakomponování nových poznatků ze stále se rozvíjejícího oboru wellness (když projekt ještě před realizací „morálně zestárne“). Ve spolupráci s architektem – interiéristou se bude podílet na konečném vizuálním vzhledu prostor wellness. I barevnost a sladění interiéru má významný vliv na pohodu klientů a tím i na to, zda se nám klient ještě vrátí, což je velmi důležitý prvek udržení areálu v chodu. Wellness specialista, který má následně areál řídit, by měl být, pokud je to možné, přítomen procesu výstavby, aby si ještě před uvedením do provozu celý prostor a zařízení „osahal“ a mohl připravit následný provozní program. 2. Úloha a kompetence wellness specialisty při uvádění do provozu, příprava wellness programů ►ZPRACOVÁNÍ PROVOZNÍHO A NÁVŠTĚVNÍHO ŘÁDU WELLNESS – v souladu se zákonem o ochraně zdraví (Zákon 258/2000 Sb. v platném znění) . Bez tohoto dokumentu, který se předkládá místně příslušnému orgánu ochrany zdraví ke schválení, není možné zahájit provoz wellness provozovny. ►VYTVOŘENÍ ODBORNÉHO A VYŠKOLENÉHO PRACOVNÍHO TÝMU – úloha odbornosti jednotlivých wellness pracovníků byla již dříve zmíněna. ►DOVYBAVENÍ AREÁLU (INTERIÉRY, POMŮCKY, OBLEČENÍ, …..). V rámci výstavby je instalováno zařízení pevně zabudované. Řada přístrojů, interiérových prvků a dalších drobností, které dotváří ducha konkrétního wellness provozu, se doplňuje až po ukončení výstavby nebo před uvedením do provozu. Patří k tomu bezesporu i „stejnokroje“ obsluhujícího personálu. A zde je opět prostor pro realizaci vlastních představ wellness specialisty. ►PŘÍPRAVA PROGRAMU WELLNESS – řada klientů bude vyhledávat ve wellness jen některou konkrétní proceduru. Pro úspěšnější prodej služeb se vyplatí vytvářet i programy složené z vhodně zkombinovaných procedur, které je pak možné nabízet v kompletu za nižší cenu než jednotlivé zvlášť. Wellness specialista musí mít dostatečné odborné znalosti, jaké kombinace jsou vhodné a jaké ne. Určitě se nehodí „mokré“ procedury spojovat s kryokabinou nebo solnou jeskyní. Ani by nikdo po provedené relaxační masáži nebo kosmetice neměl chodit „shazovat kila“ do fitness nebo se po kadeřnickém zásahu či pedikuře odebrat do sauny nebo vířivky. ►KALKULACE PROVOZNÍCH NÁKLADŮ, CEN PROCEDUR, KOMBINACE PROCEDUR (ve vhodných balíčcích). Všechno začíná a končí vždy u peněz a tomu se nevyhne ani wellness provoz. Wellness specialista musí být schopen a mělo by být jeho


65


hlavním úkolem zajistit rentabilní provoz pokrývající provozní náklady. Příprava cen jednotlivých procedur a kalkulace slev na jejich kombinaci navazuje na programovou náplň wellness. ►ZKUŠEBNÍ PROVOZ VŠECH ZAŘÍZENÍ. Na každém zařízení je před zahájením provozu s návštěvníky provedena provozní zkouška. Ta prokazuje bezpečný chod zařízení, Tato zkouška bývá bez zátěže a trvá několik hodin předepsaných projektem nebo výrobcem. Zkušební provoz probíhá již s klientelou, jeho délka bývá často předepsána i hygienickým dozorem. Trvá delší časové období (týdny až měsíce) a prokazuje se při něm funkčnost zařízení při plných provozních podmínkách. Při něm je úlohou wellness specialisty dohlížet na správnost používání strojů a přístrojů, sledovat rychlost zapracování jednotlivých členů týmu a plnění jejich povinností. Současně zajišťuje požadované zkoušky a testy. ►PROPAGAČNÍ ČINNOST – činnost wellness specialisty spočívá se seznámení veřejnosti o novém wellness provozu, nabídce služeb, cenách, provozní době a dalších údajích pro přilákání klientely. 1. Úloha a kompetence wellness specialisty při řízení chodu wellness zařízení Tato činnost je asi pro všechny nejběžnější a dokáží si wellness specialistu v čele wellness provozu dobře představit. Pro mě – projektanta řešící bazénové a wellness technologie, zde končí komerční spolupráce s wellness specialistou a setkáváme se již jen v rámci odborných akcí našich specializovaných asociací. Proto jen krátce shrnu jeho kompetence a úkoly v jednotlivých bodech, jak je znám od kolegů – provozovatelů: ►Zajištění provozních energií, provozních hmot, čistících a desinfekčních prostředků a pomůcek. Zajištění provádění pravidelných revizí a servisních oprav. ►Marketing, propagace, zajišťování stálé návštěvnosti a prosperity wellness provozu. ►Styk s orgány státní správy, zvláště na poli ochrany zdraví a bezpečnosti. ►Koordinace práce pracovního týmu – vhodná motivace ke kvalitní práci ve prospěch klienta. ► Řešení stížností a připomínek klientů. ►Průzkum spokojenosti klientů a následná úprava nabídky a kvality služeb. Průzkumy i u veřejnosti, která dosud wellness provoz nenavštívila. ►Nové nápady na udržení zájmu stávající klientely a získání nové. 4. Úloha a kompetence wellness specialisty při osvětové a vzdělávací činnosti Důležitou úlohou odborníků ve všech oborech a tím i ve wellness by mělo být předávání zkušeností a pomoc při výchově nových specialistů, případně osvětová činnost ve prospěch wellness programů. V rámci odborných asociací (ČAW, APR) probíhají školení, semináře a konference, pořádají se exkurze na zařízení tuzemská a zahraniční. Při tom si provozovatelé předávají svoje zkušenosti, zvyšují si úroveň svého sebevzdělání a odbornosti. Významnou úlohu při předávání informací mezi odborníky zaujímá odborný tisk, a i zde je nepsanou povinností specialistů přispívat informacemi uveřejňováním svých odborných článků. Vliv na činnost wellness mohou mít i běžná masová média. Ukázkou může být např. „hon na čarodějnice“ provedený masmédii letos v létě proti solárnímu opalování, které způsobilo odliv 60 – 80 % klientely ze solárních studií. Něco obdobného může kdykoliv propuknout i v jiných procedurách wellness. Wellness specialista musí dbát i na další vzdělávání členů svého týmu. Odborný růst jednotlivých pracovníků je důležitou složkou zachování konkurenceschopnosti celého

66



wellness provozu. Nezastupitelné jsou i interní sezení, kde se probírají nové postupy, zdary a nezdary, aby se členové týmu poučili z úspěchů či chyb vlastních nebo kolegů. LEGISLATIVA, SE KTEROU WELLNESS SPECIALISTA PŘIJDE, NEBO BY MOHL PŘIJÍT DO STYKU VE SVÉ ČINNOSTI: 1. Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví v platném znění a příslušné prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu 2. Zákon 183/2006 Sb. v platném znění – Stavební zákon 3. Zákon 137/2006 Sb. o zadávání veřejných zakázek 4. Soubor zákonů a vyhlášek o bezpečnosti práce 5. Živnostenský zákon, občanský a obchodní zákoník, zákoník práce 6. Soubory platných norem (ČSN, ČSN-EN) pro daný provozní prvek, zvláště normy bezpečnostní pro elektrické spotřebiče, spotřebiče s IR a UV zářením, laserové přístroje, vodní zařízení a atrakce a nakládání s chemikáliemi Seznam použité literatury: Architektonické řešení zařízení pro sport a regeneraci. Blok přednášek 2, Projekt dalšího vzdělávání pracovníků cestovního ruchu. APR - skripta, 2006. Bazény, wellness & day spa - sborník konference APR v hotelu Čechie v Praze – duben 2007. Marketing v provozu bazénů a wellness – sborník konference APR v Centru Babylon Liberec – květen 2008. Modernizace bazénů a wellness – ekonomický přínos rozšiřování staveb - sborník konference APR v krytém plaveckém areálu v Sokolově – květen 2009. Právní, bezpečnostní a hygienické aspekty provozu zařízení pro sport a regeneraci. Regenerační centra, Blok přednášek 3, Projekt dalšího vzdělávání pracovníků cestovního ruchu. APR – skripta. 2006. Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví ve znění Zákona 274/2003 Sb. v platném znění. Zákon 183/2006 Sb. - stavební zákon.


67


Zdravotně postižení a wellness Jaroslav Potměšil VŠTVS Palestra s.r.o. Pilská 9, 198 00 Praha 9 Kontakt: [email protected] Anotace Wellness programy jsou moderní a velice se uplatňují. Naskýtá se otázka, zda jsou vhodné i pro osoby se zdravotním postižením. Svojí programovou skladbou určitě. Někdy jsou ale prezentovány především jen jako "hledání osobní pohody". Osoby se zdravotním postižením vzhledem ke svému handicapu musejí překonávat řadu obtíží. To ovšem není možné bez jejich aktivní účasti a mnohonásobného opakování. To platí v plné míře pro všechny druhy postižení. Je proto potřeba koncipovat programy tak, aby, podle možností docházelo ke snižování důsledků postižení a byly vytvářeny předpoklady k postupné integraci do společnosti. Klíčová slova Zdravotní postižení, wellness, pohybová aktivita, kvalita života, integrace. Proč zrovna osoby se zdravotním postižením a wellness? Protože v rozvinutých společnostech se udává jejich počet okolo 10%, tzn. u nás asi 1 200 000 a jsou členy demokratické společnosti a mají tedy právo na využívání jejích předností. Wellness je moderní. Wellness centra se rojí jako houby po dešti. I klasická a moderní lázeňská centra se předhánějí v nabídce wellness programů. Nahrazují snad své dosavadní procedury ? Ne, ale ke svým přírodním zdrojům (léčivým pramenům, solným koupelím, bahenním zábalům a léčivému vzduchu) nabízejí další procedury (masážní křesla nebo lehátka, vibrační plošiny, lymfatické masáže a podobně). Uvádí se, že wellness je stav, cesta, filosofie, provoz, program a prostor. Optimální skladba je vytvářena jednak pohybovou činností (většinou je uváděno ve fitness centru s cvičitelkou, nebo na strojích apod.), kontaktem s přírodou (pobytem na vzduchu, pohledem do zahrady na keře aj.). Dále pak zdravou výživou, péčí o tělo (jóga, masáže, tělové masky), duchovním rozvojem (zájem o dění, studium, četba), duchovním rozvojem (hudba, duchovní literatura, vysílání pozitivních myšlenek) a komunikací (vztahy, emoce a city). Toto spektrum se co do významnosti zastoupení jednotlivých okruhů přizpůsobuje věku, pohlaví, zájmům a v našem případě i stavu a charakteru postižení. Je to ale dostatečné i pro osoby se zdravotním postižením? Nejde „jen“ o příjemný odpočinek a spokojené a klidné prožívání? To by bylo sice dobré, ale, dovoluji si říci, že je to trochu málo. Jaká je tedy situace na straně zdravotně postižených? Pomohu si uvedením konstatování spisovatele Oty Pavla „Život je poškodil. Hledali svoji příležitost a našli ji. Chtěli přinejmenším totéž, co ostatní. Museli proto dokázat desetkrát víc“. Jaké poruchy se u osob se zdravotním postižením převážně vyskytují? Snížení intelektu a mozkových funkcí, nedostatky v řeči a komunikaci, zhoršení sluchu a zraku a funkce nervosvalového systému, především pohybu.

68



U vrozených handicapů, přes všechny problémy s tím spojené, dochází vlivem vývojových a věkových zvláštností k určitému vyrovnávání se s důsledky postižení a začleněním do kolektivu. Míra závisí ovšem jednak (a především) na atmosféře v rodině, ve škole, v rehabilitačním ústavu a jednak v závažnosti handicapu a zvláště pak v přístupu konkrétního jedince. U získaných postižení vlivem úrazu či nemoci v určité životní etapě je situace složitější. Tam, kde došlo k určité „životní zralosti“ (dokončené studium, zkušenosti apod.) a v důsledku příznivých okolností (parta, kamarádi), chtějí často postižení „žít jako dřív“. To prakticky znamená vrátit se ke sportu (hrál basket - chce ho hrát i na vozíku, plavala - chce plavat i jako amputářka, běhala - chce běhat i jako nevidomá atd.), věnovat se hudbě, studovat apod. Tito jedinci jsou schopni stanovit si životní cíle (pozor, měly by být splnitelné !) a usilovat o jejich dosažení. V těchto případech lze snadněji nalézt vhodnou motivaci k životu i v této „nové“ situaci. Pohybová aktivita a výkon nejsou v žádném případě cílem, nýbrž prostředkem, důležitým prostředkem zlepšování samostatnosti, získávání sebevědomí a nastoupení cesty k integraci. Jak je to ovšem s těmi, kde se v rodině nesportovalo a nechodilo do přírody, kde školní tělesná výchova patřila k nejméně oblíbeným předmětům a nenašly se žádné vážné zájmy? Tedy ani pejsek, ani zahrádka. Tito jedinci, zpravidla ani po odeznění poúrazového šoku, nejsou schopni nalézt východisko z nově vzniklé situace. Stávají se typickými „patogenními“ pacienty. Proč já? Proč zrovna já? Tady mne máte a starejte se! Jsou přítěží pro všechny. A motivace u osob se zdravotním postižením? Zásadně jde o hledání smyslu života. Má můj život ještě cenu, když nevidím, nebo nemohu chodit? Z ankety mezi českými zdravotně postiženými sportovci vyplynulo, že motivací pro provádění pohybových aktivit je především setkávání – setkávání s kamarády, s přáteli a s partou. Dále radost z pohybu, uspokojení z činnosti a zábava. Potom snaha soutěžit, zlepšit svoji kondici a sílu. Ale i zlepšit psychiku, více si věřit, vyrovnat se duševně a odreagovat se. Pohyb je zde vyjádřením aktivního života, podílu na jeho plynutí, překonáváním handicapu a vyjadřováním postoje k životu a k sobě samému. Je tu tedy otázka. Má wellness program význam i pro osoby se zdravotním postižením? Ano, jednoznačně, ano! Ale za určitých okolností…! V žádném případě by to nemělo být jen tak nějaké (byť komerčně sebelépe zajištěné) jen příjemné a více méně pasivní opečovávání! Mnohdy to ale tak bývá. Proč? Jedinci se zdravotním postižením mají různá omezení a vyrovnávání se s handicapem vyžaduje velké a soustavné úsilí (viz citace Oty Pavla). Proto by již od samého počátku integračního procesu - tzn. ujasňování nové životní situace, hledání východisek a stanovení postupných a dílčích cílů (měly by být dosažitelné). Jinak dochází k pasivitě, rozladění a rezignaci. Tento proces se uskutečňuje především při činnosti, při aktivní činnosti s podílem konkrétního jedince a ne jen při sebelepší a dobře míněné péči. Podstatný je sebemenší podíl handicapovaného. Aktivní podíl na činnosti, aktivní pohyb nejvíce ovlivňuje samostatnost, poznání svých možností a sebedůvěru. Nejprve se zatěžuje (procvičuje) tzv. zbytkový potenciál (to jsou ty části těla a končetin a ty schopnosti a vlastnosti, které zůstaly zachovány, nebo alespoň částečně funkční systémy). Později i postižené části těla, intelektu či smyslů. Je potřeba si uvědomit, že každý „sebemenší“ pokrok je „velkým“ úspěchem! Bohužel, všechno nejde znova aktivizovat. Hledá se proto „náhradní“ řešení. Nemohu chodit, nevidím, ale mohu studovat a pracovat, žít aktivním životem, prožívat a být i „příkladem“ pro ostatní.


69


Právě v této oblasti se odehrávají největší dramata. Především jde o to „mít cíle“ a hledat cestu k jejich dosažení. Základem je „přijmout osobní režim“! Přinutit se vstát z postele, obléknout se, prostě začít na sobě pracovat! Jde o to, dokázat, především sobě, ale i ostatním, že to dokážu. Že jsem schopen! Tady začíná prostor, kdy máte především hodnotit vše, co dokáži a ne to, co nemohu! Víte, jsem přesvědčen, že cvičení ve fitness centru, nebo na přístrojích může stačit, ale nemusí, myslím, že spíše nemusí. Vše je jaksi přichystáno a připraveno a zřídka se mohou vyskytnout nějaké „nové“ vlivy, které je potřeba aktuálně překonat. Z tohoto pohledu je optimální účast v týmové hře. Zde se velmi často vyskytují nové, nečekané situace a je potřeba na ně reagovat. A právě zde, v těchto chvílích se utváří tolik potřebná tolerance k životu a jeho nástrahám a schopnost překonávat překážky. Motivace, formovaná na tomto základě je trvalá a hluboká. K tomu neodbytně patří také skutečný styk s opravdovou přírodou. Péče o tělo by, podle mého názoru, by mělo být jakousi „třešničkou na dortu“, odměnou za námahu, za vykonanou práci a projevené úsilí. Výživa, zcela přirozeně spoluvytváří blok proti civilizačním chorobám, především obezitě. Zájem o dění kolem, kultura, četba a studium velmi podstatně přispívá k procesu integrace. Potom může následovat snaha založit rodinu, podnikat apod. Nemohu se ale zbavit rozpaků a určitých obav z duchovní osvěty a z meditací. U některých druhů handicapů a postižených osob se mohou objevovat tendence útěků do vlastního (vnitřního) světa. Je proto potřeba rozlišovat, zda to je jediné možné řešení, nebo jen „únik“ od reality života. Své názory vyvozuji z toho, že lidé se zdravotním postižením jsou v prvé řadě a především lidmi a proto na ně život klade obvyklé požadavky a teprve ve druhé řadě lidé se zdravotním postižením a mají tedy nárok na svá specifika. Velmi proto bude záležet na vytvoření kurikula budoucích studentů a absolventů. Domnívám se, že po získání širšího vědního základu (v podstatě tak, jak zde bylo představováno) by mohlo dojít i k určité specializaci. Velmi se přimlouvám, aby mohli získat i informace o problematice osob se zdravotním postižením. Závěr Wellness program je vhodný i pro osoby se zdravotním postižením. Důležité je, aby byl realizován za aktivní účasti těchto jedinců. Zásadní je zlepšení samostatnosti, získání sebevědomí a usilování o integraci do společnosti. Největší význam a přínos v tomto procesu má aktivní provádění pohybových aktivit. Doporučený program by měl směřovat k tomu, abych si „uměli pohodu“ navodit sami na základě získaných poznatků. Seznam použité literatury: HELLER, J., POTMĚŠIL, J. Zdravotní přínos sportu u paraplegiků. In Tilinger, P., Rychecký, A., Perič, T. (eds.) Sport v ČR na počátku nového tisíciletí. Praha : FTVS UK, 2001. JESENSKÝ, J. Kontrapunkty integrace zdravotně postižených. Folia Paed. Spec. I. Praha : UK, 1995. POTMĚŠIL, J. Pohybové aktivity jako prostředek integrace. In Jesenský, J. (ed.) Integrace, znamení doby. Folia Paed. Spec. II. Praha : UK, 1998. POTMĚŠIL, J. Motivace k provádění sportu u tělesně postižených osob. In Perič, T. (ed.) Společenské problémy kinantropologie. Praha : FTVS UK, 2000.

70



CyberBodyGuard - osobní trenér a terapeut Otakar Morávek Centrum zdraví JONA, K Blahobytu 1596, 530 02 Pardubice, www.cbg.cz, Kontakt: [email protected] Anotace Referát prezentuje nový systém pro kontrolu životního stylu, který výrazně rozšiřuje možnosti specialistů wellness aktivit. Jedná se o expertní informační systém CyberBodyGuard (CBG) zpracovávající údaje získané vyšetření pohybového systému. Klíčová slova: Wellness, osobní trenér, terapeut, Cyberbodyguard, individuální cvičební sestavy. Pohyb je nedílnou součástí péče o zdraví. Mnoho lidí současné doby má nedostatek vhodného pohybu. Většinu prací provádíme ve vynucených polohách, které nepříznivě zatěžují naše tělo, pohybujeme se především po rovných tvrdých podkladech. Pro udržení zdraví je nutná pohybová aktivita, která nevhodné dopady „civilizačních faktorů“ v našem životě omezí. Pravidelné cvičení a péče o pohybový systém se tak stává pro mnohé lidi stejnou samozřejmostí jako dodržování hygienických návyků. Inspiraci cviků obvykle hledají v knihách nebo na hodinách skupinového cvičení. Moderní je využívání DVD, na kterém zkušený trenér předvádí cvičební lekci. Každý vhodný pohyb je vítán, ale nevýhodou uvedených způsobů cvičení je, že jsou universální pro všechny a nerespektují individuální zvláštnosti a momentální potřeby každého jedince. Tyto nevýhody řeší velká wellness centra nabídkou cvičení s individuálním vedením trenérem. Navržené cvičení by mělo být adekvátní možnostem a schopnostem cvičícího a jeho momentálnímu stavu. Proto trenér potřebuje provést diagnostiku kondice cvičícího a to nejen při první návštěvě wellness centra, ale i před každým cvičením. Na základě výsledků diagnostiky pak upravit jeho cvičební plán. CyberBodyGuard (CBG) je expertní a informační systém v podobě počítačového programu, který umožňuje jednoduchým způsobem objektivně vyhodnotit kondici těla a navrhnout individuální sestavu cviků nebo ošetření optimalizovanou podle asymetrií zjištěných v testovací části. Navržená sestava cviků umožňuje korigovat i drobné nerovnováhy pohybového systému, které si člověk ještě neuvědomuje, protože mu zatím nezpůsobují významné potíže. Pravidelným cvičením s CBG lze nejen zlepšovat svoji kondici, ale i předcházet zdravotním potížím a případným úrazům. Cvičení s CBG příznivě působí nejen na fyzickou kondici, ale výrazně zlepšuje i psychickou pohodu a další funkce těla v oblasti imunitní, hormonální a metabolické. Systém CBG je určen pro širokou populaci od lidí s pohybovými potížemi a bolestmi zad až po fyzicky zdatné sportovce. Expertní a informační systém CBG má následující základní části: databáze karet uživatelů, testovací část, vyhodnocovací část, návrhová a optimalizační část. O každém klientovi má specialista k dispozici na jeho kartě základní údaje, přehled jeho návštěv wellness centra, záznam výsledků jednotlivých testování a provedená cvičení nebo ošetření. Po startu programu a výběru osobní karty uživatele začíná testovací část. Na obrazovce se objeví postava předvádějící testovací sestavu cviků. Úkolem cvičícího je pokusit se cviky napodobit a specialista vyhodnotí provedení každého cviku co do rozsahu pohybu i správnosti vedení


71


pohybu. Hodnotí především stranové asymetrie. Na obrazovce označí ty cviky, které cvičící nedokáže správně provést. Program z těchto informací vypočítá, v jaké kondici se orientačně nachází testovaná osoba. Ve vyhodnocovací části je zobrazen výsledek barevným sloupcem, jehož barva a výška odpovídá celkovému součtu zjištěných reflexních změn v pohybovém systému. Lze tak sledovat jak se mění pohybová kondice cvičícího v čase a hodnotit zda navržené cvičení působí žádoucí příznivé změny ve funkci pohybového systému cvičícího. Testovací část lze využít i samostatně pro sledování efektu jakékoliv pohybové terapie. Výsledek zobrazený ve vyhodnocovací části zároveň dává odpověď na otázku „ Stačí, když se bude klientovi věnovat wellness specialista nebo je potřeba vyšetření lékařem?“. Pokud se výsledná kondice klienta nachází v pásmu možného zdravotního rizika, je nutné další wellness péči poskytovat v součinnosti s doporučením lékaře. Program CBG ukládá všechny zjištěné hodnoty do archivu a z něj může lékař nebo fyzioterapeut zobrazit pomocí odborných programů Computer Kinesiology řadu dalších informací o funkčních poruchách pohybového systému a jejich souvislostí s celkovým zdravotním stavem klienta. Například je možno zobrazit jak četně jsou v reflexních vazbách zastoupeny jednotlivé segmenty páteře, jaké svalové skupiny se účastní sřetězení funkčních poruch, jaké klouby či kosti jsou nejvíce zatěžovány, které orgány a hormonální žlázy jsou reflexně ohroženy ve své funkci. Na základě rozboru lze doporučit potřebné změny v životním stylu - úpravu pitného režimu, úpravu stravy, případně doporučit jiná vyšetření ( podoskopické, podiatrem, ortopedem…) Na základě zjištěných údajů program navrhne sestavu cviků nebo typ ošetření. V návrhové části může specialista potvrdit druh cvičení, stupeň obtížnosti a délku cvičební sestavy, kterou program automaticky navrhl. Specialista může dle svého uvážení kterýkoliv z parametrů navržených programem změnit. V optimalizační (cvičební) části jsou postupně na obrazovce zobrazovány jednotlivé cviky. U každého cviku je zobrazena intenzita cvičení a zvukově signalizován rytmus a celková doba provádění cviku. Pro každého klienta může specialista wellness nalézt individuálně vhodný druh cvičení. V současné době dává systém CBG výběr z pěti druhů cvičení. Pro osoby s momentálně velmi omezenou hybností program navrhuje jako vhodné ošetření masážemi. Toto ošetření je možné použít též jako přípravnou část před dalším tréninkem u sportovců. Z programů je dále možno využít sestavy strečinkových cviků VETERANS pro starší osoby s již omezenými rozsahy pohybů. Velmi často je z počítačem navrženého programu využíváno cvičení CLASSIC, které pracuje s rytmickým dýcháním v pozici navržené programem. U mladé generace, bez subjektivních pohybových potíží, je velmi oblíbeno cvičení DYNAMIC, při kterém se klient pohybuje v rytmu navrženém počítačem do zobrazené polohy a zpět v určeném počtu opakování. Pro vyznavače fitness je připraven program pro cvičební lavici Total Gym, kdy se rovnoměrně posilují jednotlivé svalové skupiny. Každý druh sestavy cviků má možnost odstupňované zátěže z dvanáctistupňové škály náročnosti. Závěr Expertní a informační systém CyberBodyGuard významně rozšiřuje možnosti specialistů wellness. Spojení systému CBG s odbornými zdravotními úrovněmi programů Computer Kinesiology je mohutným nástrojem kontroly zdraví a primární prevence poruch funkcí. Seznam použité literatury: BUCHOVCEVA, D., BUCHOVCEV, J., KURRILOV, V. Periostal Technology of Individual Correction. Ukrajinská státní agentura autorských práv č.38, český překlad ©1998 – JONA. BUCHOVCEV, J., ŠEPTALIN, N., .BUCHOVCEVA, D. Program - atlas komplex. Ukrajinská státní agentura autorských práv č.37, český překlad ©1998 – JONA.

72



JANDOVÁ, D., MORÁVEK. O. Sborník abstraktů IV. Mezinárodní konference fyzioterapeutů ČR, ©2009 UNIFY ČR – ISSN 1801-4062. JANDOVÁ, D., HOLUB, M., MORÁVEK, O. Sborník přednášek z kurzů Computer Kinesiology, ©2001 JONA. MORÁVEK, O. Sborník přednášek V. mezinárodní konference informačních technologií ve zdravotnictví TELEmedicína BRNO 2009, ISBN 978-80-7392-092-0. MUKUNDA, S. Structural yoga therapy: adapting to the individua. Boston : Weiser Books, ISBN 1-57863-177-7.


73


Pracovník ve službách Wellness a SPA Hana Cathala Free lance, nezavislý SPA konzultant Kontakt: [email protected] Anotace Oblast Wellness je nesmírně široká stejně jako je nekonečné množství činností (aktivit a služeb), které přinášejí té které osobě pocit pohody, naplnění, rovnováhy a štěstí. Klíčová slova Teorie, praxe, komunikace, rentabilita, charisma. Ten, kdo si dovolí se představit jako « Wellness-specialista », musí tedy ve svých znalostech, schopnostech a osobních rozměrech být multifunkční. • profesionálním psychoterapeutem, • pedagogem, • cvičitelem pohybových aktivit, dynamických a východních terapií, • nutricionistou, • masérem a ještě lépe fyzioterapeutem, • kompletním SPA terapeutem a možná kosmetičkou, • koordinátorem, • manažerem, • koncepčním a marketingovým pracovníkem, • ekonomem, • obchodníkem, • speakerem, • charismatickou osobou, která svým fyzickým vzhledem reprezentuje to, co doporučuje, učí nebo co nabízí ke zprostředkování. Navíc, pro vícehvězdičkové hotely se zahraniční klientelou bude očekávána schopnost zvládat profesně i • několik jazyků. Zdá se, že takového bychom marně hledali. Podobný specialista je jako “ovce o pěti nohách”, jak říkají Francouzi – a přesto se podobné inzeráty často objevují, hledajíc “mouton à cinq pattes”, především pro místo SPA manažera. Nejenže se objevují inzeráty, ale také se najdou kandidáti, kteří mají všechny požadované přednosti. Jsou to osoby zralé, vyrovnané a “wellnessové” ve svém rodinném, sociálním a profesním životě, které desítky let na sobě pracovaly, investovaly velké finanční částky, čas a energii do profesionálního a osobního vzdělávání a respektovaly náročnou životní disciplínu. Jejich vrcholné kariéře ve funkci manažera centra předcházely zkušenosti na různých pozicích a certifikované vzdělávání v dílčích aktivitách. Postupně se stávaly specialisty v jednotlivých (jmenovaných) oblastech, až dosáhly holistického pojetí a objetí všech disciplín, takže se mohly stát SUPERVIZOREM. Získaly také další kvalitu: přestože se vypracovaly na velkého

74



profesionála, vypěstovaly si velkou pokoru a vědomí, že chtějí-li vést druhé, musejí se stále zdokonalovat a udržovat krok se světovým děním, s okolní realitou. Pro výčet schopností nutných pro specialistu ve wellness oboru je potřeba vycházet z vize, kde bude dotyčný pracovat, “Všeobecný” wellness specialista neexistuje, protože samotný název je v rozporu. Wellness jako pojem neskonale široký a Specialista jako odborník na specifickou část tématu. Vzdělání podobných pracovníků se tedy bude odvíjet od prvotního studia KMENOVÉHO, společného pro všechny a obsahujícího základní informace víceméně teoretické. Druhá část bude specifikována pro různá zaměření (nutricionalista, fitness instruktor, psychoterapeut, SPA terapeut ...), která mohou být kumulovatelná. Ideální SPA manažer nebo Wellness manažer, ta “ovce o pěti nohách”, bude mít pak několik či všechny nadstavby v malíčku... Z předchozích statistických údajů (přednáška č. 1) vyplývá, že v západním světě je největší “wellnesss” nabídka ve SPA hotelech a největší rentabilita přichází z prodeje procedur. Pro takového specialistu, který se bude chtít zaměřit na kariéru SPA „instruktora“, bude ideální kombinacestudia KMEN + základní SPA procedury (teorie a praxe) + orientace v praxi (povinná praxe či stáž ve SPA hotelu) + komunikace + prodej. Toto je například také nejlepší základ pro cestu k vyšší metě, k místu SPA manažera. V mé praxi, při náboru nových pracovníků do českých a slovenských, eventuelně zahraničních SPA hotelů, je zmíněné vzdělání to, které požadují k přijetí na pozici. Chybí-li jedna část, pracovník je doškolen na místě. Podle komplexnosti jeho vzdělání mu bude také určen plat a/ nebo prémie. Podobná kritéria se vztahují i na lázeňské pracovníky, na budoucí zaměstnance lázní splňujících moderní profesionální evropské normy. V Čechách je situace specifická, protože velká část v pojetí Wellness je zaměřena na pohybovou výchovu, tělesnou kulturu, fitness. Specifické vzdělání těchto instruktorů bude tedy nutné, buď jako nástavba kmene nebo v podobě uznání již dříve získaných diplomů a doplňujících individuálních konzultací a zkoušek. Jeho kariéra pak bude orientovaná na Fitness kluby a centra. V současné době existuje a stále vzniká mnoho různých Wellness škol, Wellness akadenií a Wellness kurzů. Většina organizátorů a často ani školitelů však nikdy nepracovala v lázeňství, ve SPA hotelích či podobných komerčních destinacích, které mají být také finální profesionální destinací jejich studentů. Absolventi pak odcházejí s diplomem, který možná pootevřel jejich vědomí a dal jim nové informace, ale nebudou zaměstnatelní v komerčních projektech, protože jim bude chybět praktická část vzdělání a znalost rutiny v profesionálních zařízeních. Dovoluji se podělit o tyto názory, které jsou ověřené mojí třicetiletou praxí v oboru Wellness a SPA na pozicích koncepčních, organizačních, pedagogických a manažerských v České republice a ve světě. Uznávám, že wellness je proud, který je proměnný a jeho rychlost, spád a tvar závisí na okolí, které ho modeluje. J na každém a na celku společnosti, aby ho ovlivňovali a přetvářeli. Stejně jako k proudu řeky i k Wellnessu přistupuji s pokorou a vědomím, že musím běžet podél břehu, abych ho poznala ve všech momentech a že musím počítat s nečekanými změnami a překvapeními, které se mohou objevit na každém kroku… Seznam použité literatury: CATHALA, H. Wellness od vnějšího pohybu k vnitřnímu klidu. Praha : Grada, 2007.


75


Koncept medical wellness František Frištenský Frištenský wellness klub, Brno, Bohemia Wellness a.s. Bednaříkova 1a, 628 00 Brno - Líšeň Kontakt: [email protected] Anotace Medical Wellness se zabývá problematikou zaměřující se na preventivní a post-rehabilitační programy pod kvalifikovaným dohledem, které nezbytně náleží do každého moderního wellness centra. Kostrou tohoto konceptu je komplexní vyhodnocení tělesné a zdravotní historie (potenciální rizikové faktory) klienta a následující diagnostické měření základních kondičních faktorů. Po důsledném vyhodnocení těchto parametrů následuje vypracování optimálního cvičebního programu. Tento program je průběžně upravován na základě mezitestů a zlepšenému tělesnému stavu klienta. V případě nutnosti (rizikové faktory) je kontaktován klientův lékař. Dalším pilířem tohoto konceptu je vytvořit takové podmínky, které by podporovali úzkou spolupráci mezi wellness centry , lékařskou komunitou a pacienty/klienty. Tento koncept (viz. diagram) je s úspěchem praktikován již více než 15 let v západní Evropě a v USA. Klíčová slova Medical wellness, rizikové faktory, prevence, post-rehabilitace, tělesná zdatnost, selfness Hlavním cílem je: Prevence – udržet zdravé lidi zdravými Post-rehabilitace – přispět k rychlejšímu a účinnému uzdravení symptomatických osob Cílem preventivních programů je zachytit a odvrátit rozvoj civilizačních chorob ve stádiu, kdy ještě mohou být ovlivněny. Intervence je prováděna vytvořením pohybových programů „šitých na míru“ každému jednotlivci. V mnoha případech se tak dá předejít akutnímu zásahu medicíny. Cílem post-rehabilitačních programů je vytvořit spolupráci mezi lékařem/terapeutem a vyškoleným odborníkem v oblasti medical wellness. Konkrétnějším cílem je propojení léčby a specifického zdravotně-tělesného programu. Kombinace těchto intervencí může pozitivně přispět ke zlepšení fyzické a psychické kondice klienta/pacienta. Medical wellness se zaměřuje na tuto část populace: • Osoby všeobecně zdravé • Osoby oslabené v podmínkách fyzické aktivity • Osoby symptomatické (pod lékařským dohledem)

76



Model nemoci a zdraví

Současný stav v oboru: • Zjištění rizikových faktorů a historie životního stylu je nedostatečné nebo neexistuje • Informace o nutnosti provedení komplexní diagnostiky je nedostatečná • Vstupní diagnostika neexistuje nebo jenom částečná (měření složení těla) • Vypracování cvičebního režimu není optimální Dílčí průběh programu: • Informace pro klienta o provedení diagostiky • PROFIL I – komplexní vstupní dotazník • Zjištění potencionálních zdravotních rizik • PROFIL II – komplexní měření tělesné zdatnosti • Vypracování a realizace cvičebního programu • PROFIL III – zpětná vazba, úprava tréninkového procesu • Dokumentace, informace, motivace Měřené komponenty tělesné zdatnosti • Tělesná váha a výška • Klidová tepová frekvence a krevní tlak • Tělesná hmotnost/složení těla • Kardiovaskulární zdatnost • Svalová vytrvalost • Ohebnost/flexibilita • Svalové dysbalance • Kapacita plic/spirometrie Medical wellness je dobově správně načasovaný: • Služba, s kterou se může ztotožnit jak velká část populace (doposud neoslovená), tak i lékařská komunita (doposud naší sféře příliš nenakloněná) • Stárnoucí populace – kvalita vs. kvantita • Aktuální světový trend – prevence zdraví • Stoupající ceny zdravotního pojištění • Selfness – zodpovědnost za vlastní zdravotní stav • Odlišení od konkurence


77


Praktický průběh konceptu Medical wellness

Seznam použité literatury: ACMS‘s Guidelines for Exercise Testing and Prescription. AAHFP, Lippincott and Wilkins, Baltimore, MD, 2000. ACSM‘s Health / Fitness Facility Standards and Guidelines. American College of Sports Medicíne. Human Kinetics Europe Ltd (United Kingdom), 2007. Clinical Exercise Specialist Manual, American Council on Exercise. 1999, Technical consultants: C.C. Cunningham, Brad Roy. Code of Ethics, Medical Fitness Association. 2000 Medical Fitness Association. related articles. Postrehabilitation in Health Clubs“, Anthony Palmieri, IDEA Personal Trainer, 1997. COOPER, K. H. Advanced Nutritional Therapies. Nashville: Thomas Nelson, 1996. DURAK, E. P., SHAPIRO, A. A. The Ins and Outs of Medical Insurance Billing : A Resource Guide for the Health and Fitness Profession. Santa Barbara : Health and Fitness Publications,1996. GRANTHAM, W. C., PATTON, R. W. WINICK, M. L. Health Fitness Management. Human Kinetics, 1998. Medical Marketing Dokuments. unpublished script by Frank Fristensky, MS and Eric Prager, MS, 1998, Durango, CO, Syracuse, NY. Medical Fitness Concept. unpublished document by Frank Fristensky, MS 1997, Durango, CO. MCKENZIE, J. F., SMELTZER, J. L. Planning, Implementing and Evaluating Health Promotion Programs. Allyn & Bacon, 1996. Postrehab Training Proves Profitable. April Durrett, DEA Health and Fitness Source, 2000. WILMORE, J. H., COSTILL, D.L., W. LARRY KENNEY, W. L. Physiology of Sports and Exercise. Human Kinetics Europe Ltd (United Kingdom), 2008.

78



Wellness jako prevence syndromu geriatrické křehkosti Eva Nechlebová VŠTVS Palestra, s.r.o. Pilská 9, Praha 9, 198 00 Kontakt: [email protected] Anotace: Příspěvek se zabývá spojením wellness a aktivním životním stylem s problematikou seniorů. Obsahuje vymezení pojmů „wellness a aktivní životní styl“ ve spojení se seniory. Přináší informace o syndromu „geriatrické křehkosti“ jako konceptu a možností ovlivnění pomocí wellness. Klíčová slova: Wellness, aktivní životní styl, syndrom geriatrické křehkosti, senioři, kvalita života Zdravý životní styl – tento životní styl je založen na zdravé racionální výživě, sportu, vycházkách a aktivním způsobu trávení volného času. Zdravý životní styl preferují zejména ženy. Výraznější závislost se projevuje na vzdělání, kde čím vyšší vzdělání, tím výraznější preference tohoto životního způsobu. Wellness vychází z ideálů starověké Antiky (Kalokagátie) - spojení ducha a fyzické krásy. Novodobé pojetí tyto principy spojuje a přenáší do našeho věku. Dodnes neexistuje odborný konsensus ve vymezení pojmu životní způsob a životní styl a také pojem aktivní životní styl je chápán nejvíce jako synonymum k pojmu „zdravý životní styl“, resp. jako životní styl spjatý s pohybovou aktivitou. (Valjent, 2008) Je možné spojit wellness a seniory? Samozřejmě ano a mnoho institucí již připravilo speciální wellness programy vhodné pro seniory. Je však nutné respektovat především zdravotní stav a konzultovat náplň programů s lékařem. (Nechlebová, 2009) Složky aktivního životního stylu 1. biologické pohybová činnost, zdravá výživa, rizikové faktory 2. psychosociální a duševní rovnováha, sociální prostředí, osvětová a vzdělávací činnost, technologický pokrok, preventivní zdravotní péče. Aktivní životní styl je systém důležitých činností a vztahů a s nimi provázaných praktik zaměřených k dosažení plnohodnotného a harmonického stavu mezi fyzickou a duševní stránkou člověka. (Valjent, 2008) Tak jako v celém světě, tak i v naší republice se neustále zrychluje životní tempo. Zvyšuje se životní úroveň společnosti, vzdělání lidí.Všechny tyto kladné jevy přinášejí i určitá nebezpečí. Kromě jiného sem řadíme konzumní styl života s nesprávnou životosprávou, komercionalizaci společnosti, narůstající psychické vypětí, narušené životní prostředí a celkově i vyšší nároky na kvalitu lidského faktoru. Stále se zvyšuje podíl duševní práce, což vede u většiny lidí ke snižování tělesného zatížení organismu a následně pak i ke snížení fyzické kondice.


79


Nadměrné psychické vypětí se pak musí kompenzovat vhodnou pohybovou aktivitou, která pomáhá relaxovat organismus a tím urychlit i jeho regeneraci. Životní způsob nelze úplně odlišit od pojmu kvalita života, kterým jsou často životní způsob a životní styl doplňovány. Kvalita života v sociologickém pojetí určuje kvalitativní parametry lidského života, životního způsobu nebo životního stylu či životních podmínek (Ivanová, 2006). „Aktivní zdraví“ je teorie, kterou zavedl Kenneth Cooper (1986) po desetiletém výzkumu v oblasti výživy a fyziologie tělesných cvičení. Za autora hesla „ aktivní životní styl“ je považován Karel Horák, který jej uvedl v Malém sociologickém slovníku z roku 1970. (Duffková, 2007) Rizikové faktory Do rizikových faktorů patří požívání pro lidský organismus škodlivých a negativních látek – alkoholu, nikotinu a drog. Lékaři z nefrologického pracoviště nemocnice Na Homolce v Praze mají tento názor: „Je prokázáno, že aktivní životní styl zahrnující pravidelné a vhodně volené pohybové aktivity zlepšuje všechny parametry zdraví. Aktivní životní styl dává životu smysl, aktivní životní styl zlepšuje kvalitu života a navíc snižuje i náklady na léčbu komplikací“. Přínosy : 1. Zvýšení kardio-respirační kondice, zlepšení svalové síly, vytrvalosti 2. Snížení krevního tlaku 3. Zvýšení počtu červených krvinek, zlepšení anemie 4. Snížení inzulínové resistence, snížení a vylepšení lipidového spektra 5. Zlepšení obranyschopnosti proti infekcím 6. Prevence úbytku svalové hmoty a úbytku kostní hmoty ve vyšším věku 7. Zlepšení držení těla, udržení „svalového korzetu“ prevence degenerativního postižení vaziva a kloubů 8. Prevence pádů a významné zlepšení soběstačnosti ve vyšším věku 9. Zlepšení nálady a sebedůvěry, zlepšení psychické výkonnosti i odolnosti, zlepšené zvládání společenských rolí. Cooper (1986) vidí ještě další klady: 10. Radostnější a aktivnější využívání volného času 11. Méně depresí, hypochondrických těžkostí a stavů úzkost 12. Lepší trávení a méně problémů se zácpou 13. Klidnější, osvěžující spánek 14. Snižující působení stresu 15. Zlepšení vzhledu 16. Způsobení přirozené únavy a uklidnění. Aktivní životní styl u seniorů Aktivní životní styl je formou životního stylu, který je chápán jako interakce mezi jedincem a okolím. Tato interakce v základním přiblížení má dvě složky - biologickou a sociální. Životní styl se mění v průběhu života jedince, ale i u různých sociálních skupin. Ovlivňuje tělesné, mentální a sociálních chování a jednání. Formuje osobnostní vývoj a kompetence jedince, jeho výkonnost a identitu. Je podmíněný jak vnitřními (např. věk, pohlaví, zdraví), tak zároveň vnějšími podmínkami. Aktivní životní je chápán jako takový životní styl, v němž své místo zaujímá také přiměřená pravidelná pohybová aktivita.

80



Rozhodujícím faktorem, který ovlivňuje kvalitu života v seniorském věku, jsou změny vyvolané stárnutím. Z biologických změn se ukazují jako limitující změny tělesné hmotnosti, a z toho vyplývá změna schopnosti vykonávat svalovou práci. Tyto změny významně ovlivňují předpoklady stárnoucího organismu vykonávat činnosti, které pro daného jedince byly běžné v produktivním věku. (Bunc, Štilec, 2008) Geriatrická křehkost jako koncept Syndrom geriatrické křehkosti, postihuje asi 7 % seniorů, tento nový termín umožňuje lepší klinický popis a lepší zdůvodněnost medicínského intervenování starých lidí, u nichž rychlost a intenzita funkčního zhoršování i míra jím podmíněných důsledků překračují běžné změny, aniž by byla přítomna konkrétní choroba. Je zdůrazněn rozdíl mezi fyziologickým stárnutím a patologickým rozvojem křehkosti vztaženým k nepřiměřenému poklesu potenciálu zdraví. (Kalvach, 2008) Seniorsky specifická problematika je rozčleněna do 3 okruhů na choroby ve stáří, choroby stáří a geriatrickou křehkost. Problematika chorob stáří se týká některých chorob či jejich výskytu ve stáří. Termín geriatrická křehkost je komplexní charakteristika „chátrání“ starého člověka, i obvyklý rozsah změn, chápaných jako fyziologické stáří, které je spojené se závažnými komplikacemi a riziky. Koncept je myšlenkově významný tím, že překonává orientaci na choroby a geriatrická křehkost není jen další chorobou. Geriatrická křehkost nabízí odpověď na otázku, jak pojmenovat a kam zařadit přibývání závažných obtíží a funkčních deficitů starého člověka, který nepřiměřeně „chátrá“, aniž by byla zřejmá příčinná choroba. To zanechává mnoho starých lidí „v území nikoho“ mezi obory, jejichž kompetence jsou obvykle vymezeny právě chorobami, nikoliv obtížemi. Zatím chybí pochopení pro funkční obtíže a dekompenzace stáří (Kalvach, 2008). Pojem geriatrická křehkost Geriatrickou křehkost můžeme chápat jako věkově podmíněný pokles potenciálu zdraví (zdatnosti, odolnosti a adaptability organizmu) s kumulací funkčně závažných deficitů a změn zvláště mentálních (apatie), pohybových (hypomobilita, instabilita) a nutričních (anorexie, hubnutí). Obecně je křehkost vnímána jako opak vitality. Přelomové pro ujasňování fenoménu geriatrické křehkosti bylo její hodnocení v rámci Cardiovascular Health Study v 90. letech 20. století (soubor 5 317 mužů a žen starších 65 let v USA). Kterou prováděla Linda P. Friedová se spol. v John Hopkins Medical Institute v Baltimore, USA (Kalvach, 2008). Definice geriatrické křehkosti (Kalvach, 2008) je dána přítomností alespoň tří z pěti základních znaků: – Nechtěný úbytek tělesné hmotnosti – Subjektivně vnímaná únava, vyčerpanost – Svalová slabost, nízká hodnota stisku ruky – Pomalá chůze – Nízká úroveň pohybové aktivity. Léčení geriatrické křehkosti Účinná léčba geriatrické křehkosti neexistuje. Jde o komplexní intervenci s ovlivňováním všech významných změn a obtíží, s kompenzováním deficitů, úpravou režimů ke zlepšení prognózy a ke zkvalitnění života. (Kalvach, 2008)


81


Fyzická aktivita u seniorů Důležitým příznivým efektem fyzické aktivity ve vyšším věku je nejen zachování nezávislosti ale i celkové zlepšení kvality života. Je zapotřebí podporovat fyzickou aktivitu seniorů, a to v nejširším měřítku. Toto opatření by mělo být považováno za důležitou součást životního stylu, proto je třeba starším lidem nabídnou spektrum příležitostí pro tělesný pohyb. Publikovaná doporučení založená na vědeckých důkazech prokazují, že preventivní programy pro seniory a cvičení pro seniory jsou důležité. Proto by vzdělávání profesionálů ve volnočasových aktivitách pro seniory mělo zahrnovat obeznámení s těmito zásadami tak, aby bylo možné adekvátně odpovědět na celé spektrum potřeb, potenciálu a preferencí starších lidí. (Vrátníková, 2007) Při výběru wellness specialistů by mělo podstatnou roli hrát kromě úrovně odbornosti i typ osobnosti a vynikající úroveň komunikativních a sociálních dovedností jedince, zvláště s důrazem na empatii. Přestože jsme v oblasti wellness podstatně závislí na úrovni specialistů, setkáváme se s obavami, jak ale vhodný způsob výběru specialistů zajistit. Vhodným nástrojem, kterého lze využít, je dobře dostupná a diagnosticky vysoce spolehlivá metoda výběru zaměstnanců Myers-Briggsova typologie osobnosti (MBTI). (Šauerová, 2009) Kvalita života ve stáří Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 Podle demografické prognózy zpracované Českým statistickým úřadem bude v roce 2050 žít v České republice přibližně půl milionu občanů ve věku 85 a více let (ve srovnání s 101 718 v roce 2006) a téměř tři miliony osob starších 65 let (31,3 %). Demografické stárnutí je většinou mylně považováno za negativní jev a problematika spojená s demografickým stárnutím je často redukována na problematiku reformy důchodového systému. K zajištění kvality života ve stáří a k využití zkušeností a potenciálu přibývajícího počtu starších lidí je však třeba učinit více. Je nezbytné přijmout opatření v řadě oblastí a zejména změnit negativní přístup ke stárnutí populace a ke starším lidem, který je často spojen se stereotypním pohledem na stáří a seniory. Ke zvýšení kvality života ve stáří a podpoře prosperity ve stárnoucí společnosti je nezbytné dát v průběhu života příležitost pro uplatnění, učení, vzdělávání a aktivní život všem lidem. Ke zvýšení kvality života je potřeba komplexní přístup. Rada vlády pro seniory a stárnutípopulace by měla významně přispět k této spolupráci. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008) Wellness programy pro seniory V současné době se objevují nové možnosti wellness aktivit a programů koncipovaných přímo pro seniory. Tato v minulosti zapomínaná skupina začíná vlivem demografické situace být velmi početná, a proto i různá centra a lázně začínají svůj program upravovat pro seniory. Nejčastěji jsou to lázeňské pobyty spojené s aktivním pohybem, ale i s různými procedurami, které jednotlivé lázně nabízejí. Pro tuto cílovou skupinu jsou sestaveny i několikadenní pobyty. I řada větších fitness center svůj program začíná orientovat na seniory. Pozitivní stránkou je také možnost využití speciálních seniorských cen. Proto by využívání těchto programů seniory mohlo být jedním z nástrojů prevence syndromu geriatrické křehkosti Wellness, ale i cvičení a správný životní styl nemusí být jen pro „mladé“, ale cestu do tělocvičen, saun, bazénů i fitness center nalézají i senioři. Dnešní senioři jsou aktivní, chtějí pro sebe něco dělat a možností je stále více (Nechlebová, 2009).

82



Seznam použité literatury: BUNC, V., ŠTILEC, M. Aktivní život seniorů. www.alzheimer.cz/ 10.12.2009 COOPER, K. Aerobický program pre aktívne zdravie. Bratislava : Šport, 1986. DUFFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. Sociologie životního stylu. Praha : Policejní akademie, 2007. KALVACH, Z. Geriatrické syndromy a geriatický pacient. Praha : Grada, 2008. ISBN 97880-247-2490-4. IVANOVÁ, K. Životní styl jako sociální determinanta zdraví. Rigorózní práce. Praha: FF UK, 2006. ŠAUEROVÁ, M. Personální diagnostika osobnostního typu profese „wellness specialista“. Rukopis. Praha, VŠTVS VALJENT, Z. Pokus o vymezení pojmu Aktivní životní styl.In: Česká kinantropologie, 2008, vol.12, č. 2, str. 42- 50. ISSN: 1211-9261. VALJENT, Z. Vývoj v hodnocení tělesné výchovy a sportu studenty FEL ČVUT. www.utvs.cvut.cz/20.12.2009 VRÁTNÍKOVÁ, O. Kvalita života seniorů. Bakalářská práce, Zlín : UTB, 2007 10.12.2009. INTERNET: www.webnode.cz/news/zivotni-styl-referat/ 10.12.2009 www.utvs.cvut.cz/lectors/zv_zivotni_styl./10.12 2009 www.homolka.cz/cz/nefrologie 10.12.2009 www.mpsv.cz /10.12.2009


83


Úloha manažera při poskytování wellness služeb Richard Neuwirth VŠTVS Palestra, s.r.o. Pilská 9, 198 00 Praha 9 Kontakt: [email protected] Anotace Příspěvek se týká popisu úkolů vedoucího manažera wellness centra, jde o popis úkolů, které jsou pro wellness provoz specifické. Jde o citlivější vztah mezi manažerem a jeho podřízenými a o kvalitnější péči o zaměstnanecké zázemí. Dále o jeho vedoucí úlohu při obchodních jednáních se zákazníkem, a jeho úkoly v rámci činnosti na veřejnosti, jako je účast na společenských akcích nebo internetová podpora prodeje. Klíčová slova Kompetentnost osoby manažera.Vztah manažer zaměstnanec. Vztah manažer zákazník. Vztah manažer okolí. Internetová podpora prodeje. Obor wellness služeb je nové a rychle se rozvíjející odvětví poskytující jak jednotlivé služby, tak i celé „balíčky“ komplexní péče o zdraví, tělo i sportovní vyžití. Úlohou tohoto odvětví je pak snaha o celkově kvalitnější způsob trávení volného času, a tím i zvýšení celkové kvality života. Je tedy zřejmé, že na tvorbě nabídky se bude v jednotlivých provozech podílet poměrně široká škála specialistů různého druhu, počínaje někdy i lékaři a rehabilitačními pracovníky a konče například trenéry nebo konzultanty zdravé výživy. Pokud bude jakékoli zařízení čítat přibližně deset a více zaměstnanců, je nezbytné, aby tato mnohdy tak rozmanitá skupina pracovníků byla pokud možno jednotným způsobem vedena. Je zde otázkou kdo je kompetentní pro takový úkol. U zdravotnických zařízení je častější případ, kdy tento provoz vede odborník z příslušné oblasti medicíny. Pokud tedy budou wellness služby nabízeny v rámci činnosti zdravotnického nebo lázeňského zařízení, tento subjekt bude tak jako tak veden lékařem. Budeme li se však zabývat vedením wellness zařízení, které je spíše polyfunkční a nemá vyloženě vyhraněný charakter, bude nutné zkoordinovat činnosti všech pracovníků, a tak u zákazníka zajistí dojem ucelenosti a vyváženosti poskytovaných služeb. Zde se pak jeví úloha manažera – koordinátora jako nutnost. Pokud by bylo zařízení vedeno například fyzioterapeutem, dříve či později by se z něj musel stát manažer, a na svou odbornost by nezbyl dostatečný časový prostor. Zaměřme se tedy na specifika, manažera wellness, která jsou pro tento obor nutným předpokladem. Kompetentní osobnost manažera by měla být nositelem následujících vlastností: Co se týče vzdělání, mělo by obsahovat jak složku ekonomickou, tak složku marketingovou a též složku související s provozem wellness centra. Pod pojmem provoz nemáme na mysli jen jeho technické vybavení, ale zejména poskytování velice rozmanitých služeb sportovního, lázeňského a regeneračního charakteru. Manažer nutně musí znát obsah, náplň a problematiku praktického poskytování těchto služeb tak, aby byl schopen všechny své pracovníky kvalitně řídit. Další složkou osobnosti, jsou vrozené vlastnosti, z kterých by měla vynikat především vysoká míra empatie a schopnost nacházet kompromisní řešení, zvláště při řízení zaměstnanců.

84



V čem tedy bude spočívat základ práce manažera wellness? Tuto činnost lze rozdělit do tří oblastí: První oblast se týká řízení vztahů manažer versus pracovník. V případě trhu se službami, musíme vycházet z předpokladu, že zaměstnanec pracuje v prostředí, které je charakterizováno vysokou úrovní designu, citlivým zacházením se zákazníkem a vysokou kvalitou vzdělání pracovníků. Tomu musí odpovídat i styl manažerova řízení. Dále musí manažer zajistit pro své podřízené takové zázemí, které odpovídá svou kvalitou prostorám, ve kterých jeho kolektiv zaměstnanců pracuje. Pokud se totiž zázemí svou kvalitou bude od pracovních prostor značně lišit, může dojít u zaměstnanců k napětí, které nepřispívá ke kvalitě jejich práce. Totéž platí i pro styl jeho komunikace, jež musí obsahovat zjevné prvky erudice i citlivého přístupu. S tím souvisí i vztah zaměstnance a celého zařízení. V zájmu vytvoření co nejkvalitnějšího pracovního kolektivu, se doporučuje, aby zde pracovali lidé pouze jako zaměstnanci, a práce nebyla nakupována od samostatně výdělečně činných osob (od živnostníků). Dále by měl dbát o vytváření takových pracovních podmínek, které umožní snadno navazovat trvalejší klientsko-zaměstnanecké vztahy, jejich dlouhodobý charakter umožní nastoupit cestu, která končí skutečným pocitem vyšší kvality života u zákazníka. Druhá oblast, která se týká práce manažera je vztah pracovník – zákazník. Tato oblast je manažerem nejméně ovlivnitelná. Jde jen o to, aby byl manažer nápomocen svým podřízeným při jejich komunikaci a eventuálně napomáhal při řešení vzniklých kolizí. Při vzniklé neshodě mezi klientem a zaměstnancem musí být patrné, že manažer stojí za svými klienty, ale též je oporou pro své podřízené. Třetí a nejkomplikovanější součástí práce manažera je řízení vztahu manažer – zákazník. Tento vztah bývá kompletně zařazován do marketingové problematiky. Manažer by se zde měl stát první kontaktní osobou, se kterou zákazník přichází do styku při své návštěvě wellness provozu. Tato osoba je tvůrcem firemní kultury, toho co zákazník vnímá intuitivně a většinou má tento dojem zásadní význam. Z hlediska typologie osobnosti pak bývá pro tyto úkoly nejvhodnější Epimétheovský typ. „Těmto typům se rovněž dobře daří přenést svou vlastní vizi i k jednotlivým zaměstnancům, dokáží budovat vhodnou firemní kulturu, která je nedílnou součástí obchodního úspěchu“. On by měl zákazníka seznámit s prostředím, vést kvalifikovaný rozhovor o přáních a potřebách zákazníka a také by měl umět popsat možnosti svého zařízení a nabídnout služby včetně sdělení o jejich ceně. Měl by klienta připravit tak, aby mu bylo možno vyhovět ze strany odborníků v daných oblastech nabídky. Měl by z vysoce kvalifikovaných pracovníků snímat zátěž plynoucí z praktických úkonů běžného obchodního styku. Měl by vést evidenci o svých zákaznících a poskytovat z ní údaje svému odbornému personálu. V žádném případě by nemělo docházet k tomu, že by manažer sám určoval konkrétní náplně konzumovaných balíčků služeb, neboť to je prostor pro specialisty ze sportu, regenerace či rehabilitace, nebo tréninku a dalších pohybových aktivit. V této oblasti je nutné vzít v potaz i práci manažera se zákazníkem i mimo firmu. Postup je následující: Při úvodním rozhovoru s klientem by si měl manažer založit do své kartotéky vybrané informace, které budou využitelné jak pro něj samotného, tak i pro ostatní pracovníky firmy. Součástí těchto informací jsou údaje jako např. zájmy, povolání, oblíbené destinace dovolené a koníčky. Dále je vhodné (s ohledem na šetrný přístup ke klientovi) získat i svolení elektronicky jej informovat jej o pořádaných společenských akcích a podobně. Tyto pak slouží k udržování (pozor! jen diskrétních) kontaktů se zákazníkem (internetová podpora prodeje). Pokud totiž považujeme wellness za cestu k dosažení cíle, je nevyhnutelné udržení zákazníka po co nejdelší čas. Dalším, u wellness velice významným úkolem, je stanovení poslání a cílů, kterých bude firma dosahovat a na základě nich sdělovat nejen klientům, ale i veřejnosti v okolí smysl své existence, a tak snáze formulovat tržní nabídku skutečného wellness oboru, zvláště dnes, kdy je pojem zneužíván k různým, pouze reklamním a obchodním účelům. Konečně revize těchto cílů a vytváření nových programů pro zákazníky pak vede k dlouhodobějším vztahům


85


s klienty a k trvalému zdroji příjmů wellness centra, což je jedním z důležitých výsledků podnikatelských aktivit. Seznam použité literatury: ŠAUEROVÁ, M. Personální diagnostika osobnostního typu profese „wellness specialista“. Praha : VŠTVS Palestra, vědecká konference, Východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů, prosinec 2009.

86



Personální diagnostika osobnostního typu profese „wellness specialista“ Markéta Šauerová VŠTVS Palestra, s.r.o. Pilská 9, 198 00 Praha 9 Kontakt: [email protected] Anotace Příspěvek se zaměřuje na stanovení podstatných osobnostních a pracovních vlastností wellness specialisty. Pro výběr typově vhodné osobnosti pak nabízí snadno využitelný diagnostický nástroj – Myers Briggsovu temperamentovou typologii, což je běžně dostupný způsob diagnostiky a neklade speciální nároky na psychologické vzdělání uživatele. Klíčová slova Wellness, pozitivní přístup k životu, Myers Briggsova typologie, dimenze osobnosti. Wellness – pozitivní přístup k vlastní životní cestě Tak jako v celém světě, tak i v naší republice se neustále zrychluje životní tempo. Zvyšuje se životní úroveň společnosti, vzdělání lidí. Všechny tyto kladné jevy přinášejí i určitá nebezpečí. Kromě jiného sem řadíme konzumní styl života s nesprávnou životosprávou, komercionalizaci společnosti, narůstající psychické vypětí, narušené životní prostředí a celkově i vyšší nároky na kvalitu lidského faktoru. Stále se zvyšuje podíl duševní práce, což přirozeně vede u většiny lidí ke snižování tělesného zatížení organismu a následně pak i ke snížení fyzické kondice (Nechlebová, 2009). Moderní životní styl s sebou přináší potřebu efektivní relaxace. Setkáváme se tak stále výrazněji s rostoucím zájmem o wellness, jehož hlavním cílem je komplexní péče o fyzické i duševní zdraví. Díky svému zaměření ukazuje směr, kterým lze i v dnešní náročné době žít plnohodnotný život. Ukazuje cesty, jak dosáhnout nejen tělesného zdraví, ale i vyrovnané psychiky, uchopení pocitů štěstí, radosti, pohody, mající dopad na rozvoj tělesné krásy – dnes opět jeden z velmi důležitých faktorů společenského úspěchu. Pomáhá naladit harmonii a rovnováhu na naší životní cestě „a více než kde jinde je nutné s klienty pracovat s vědomím, že každý člověk je samostatný jedinec, jemuž vyhovuje něco jiného, a proto je potřeba respektovat jeho svobodnou volbu" (Lojková, 2009). Cílem a snahou wellness specialisty není klientovi řídit život, ale být mu průvodcem, učitelem i kamarádem na cestě hledání a poznávání (Lojková, 2008). Na cestě k hledání a poznávání jak o sebe komplexně pečovat, jak trvale změnit životní styl, aby lidé získali a udrželi své zdraví, psychickou i fyzickou kondici, vitalitu, zredukovali nadváhu, oddálili příznaky stárnutí, zlepšili si výkon apod. Zkrátka, aby žili svůj život v radosti, v klidu Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 12. prosince 2009

87


a pohodě. Bez zbytečných stresů, nervozity, bolesti a nemoci, v souladu se svým osobním cílem (Lojková, 2009). Hlavní myšlenkovou ideou wellness je víceméně návrat k antické kalokagathie, která již před více než dvěma tisíci lety směřovala k pěstování harmonie těla i ducha. Jeho podstatou je zejména pozitivní přístup k životu, zvládnutí stresu, dále pak budování osobních návyků, respektování a dodržování zdravé výživy včetně začlenění pohybových aktivit do svého životního stylu, ve svém komplexu pak dosažení celkové životní pohody (well - being). Jako v ostatních oblastech, i ve wellness je hlavním klíčem k úspěchu nejen dostatek kvalitního a odborně připraveného personálu, ale i výběr založený na typově vhodné osobnosti, která dokáže vizi wellness přenést ke klientovi, čímž velmi podstatně působí na jeho vnitřní motivaci při změně dosavadního životního stylu. O nedostatku odborně vyškolených a příjemně vystupujících zaměstnanců se odborníci zmiňují při hodnocení wellness velmi často, podle některých je tento nedostatek dokonce v České republice problémem největším (Frištenský,2009). Je proto nezbytné, aby byli specialisté vybíráni i tak, aby svým zevnějškem, vystupováním a celkovou životní filozofií dávali klientům příklad pozitivního dopadu oboru wellness. Kvalitu služeb i personálu je nutné přizpůsobovat rostoucímu zájmu obyvatel o své zdraví, tento nárůst dokládají údaje Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Podle těchto údajů je vidět, že za poslední čtyři roky vzrostl zájem o lázeňskou péči, kterou si klienti sami hradili téměř trojnásobně (ze 45 tisíc pacientů v roce 2004 na více než 113 tisíc v roce 2008) (Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2008). Jak již bylo řečeno výše, aby wellness mohlo přinášet lidem vše co přinášet má, pak nelze uvažovat jen o vybudování vhodných center, vhodných náplní, rozšiřování nabídek dle zájmu klienta ať už směrem k pasivnímu wellness, wellness beauty či wellness domů…. Hlavní těžiště při poskytování wellness musí jednoznačně spočívat ve vhodném výběru wellness specialistů, kteří svým klientům dokáží filozofii wellness srozumitelně předat a uchopit, pomohou jim se změnou vlastního myšlení a orientací na právě nejdůležitější součást wellness – a tím nesporně je – pozitivní přístup k životu. Při výběru wellness specialistů by mělo podstatnou roli hrát kromě úrovně odbornosti i typ osobnosti a vynikající úroveň komunikativních a sociálních dovedností jedince, zvláště s důrazem na empatii. Přestože jsme v oblasti wellness podstatně závislí na úrovni svých specialistů, mnohdy se setkáváme s obavami, jak ale vhodný způsob výběru svých specialistů zajistit. Vhodným nástrojem, kterého lze využít, je dobře dostupná a diagnosticky vysoce spolehlivá metoda výběru zaměstnanců Myers-Briggsova typologie osobnosti (MBTI). Myers Briggsova typologie osobnosti Myers Briggsova typologie pracuje s několika podstatnými dimenzemi osobnosti, které významně určují typ zaměstnance a jeho vhodnost pro ty či ony pracovní úkoly. Zaměřuje pozornost na úroveň aktivizace, způsob získávání informací, rozhodování (zpracování získaných informací) a způsob životního stylu, resp. preferenci konkrétního typu problému (bližšímu rozboru jednotlivých oblastí je věnována následující část). Díky vícedimenzionalitě právě zmíněné typologie můžeme dosáhnout velmi přesné diagnostiky jednotlivce, s ohledem na pracovní kompetence, které jsou v každé profesi alespoň rámcově určeny. Výše uvedené osobnostní a profesní vlastnosti (aktivizace, získávání informací, rozhodování a preference životního stylu) vytvářejí charakteristiku příslušných typů, jichž lze díky této metodě určit celkem 16. Ty jsou pak vzhledem k jednotlivým specifikům rozřazeny do čtyř základních kategorií - temperamentů. Myers Briggsova typologie užívá označení vycházející z charakteristiky bájných postav Starověkého Řecka – Apollóna, Prométhea,

88



Dionýse a Epiméthea, tedy mluvíme o typu Apollónském (výskyt v populaci 12%), Prométheovském (12%) , Dionýsovském (38%) a Epimétheovském (38%). Tab. č. 1 Přehled typů temperamentu MBTI (Čakrt, 2006) Typy osobnosti Označení temperamentu INTP, INTJ, ENTJ, ENTP Prométheovský INFP, INFJ, ENFJ, ENFP Apollónský ESFP, ESTP, ISTP, ISFP Dionýsovský ESFJ, ESTJ, ISTJ, ISFJ Epimétheovský Rozbor dimenzí typologie Podstatou typologie je souhra jednotlivých vlastností, které určují míru úspěšnosti jednotlivce v tom či onom odvětví podle obecných předpokladů, které jsou na člověka v dané profesi kladeny. Z tohoto důvodu budeme následující text věnovat rozboru jednotlivých dimenzí, abychom si mohli lépe vytvořit představu, jaké charakteristiky se v jednotlivých typech vyskytují. Aktivizace (Extraverze – Introverze, E - I) Tato dimenze je pro většinu z nás nejvíce srozumitelná. Vychází z běžných temperamentových typologií a zaměřuje se na hodnocení míry extraverze a introverze. Extraverze (Extroversion) E Pro extraverzi je typická orientace člověka na svět lidí, mívají mnoho přátel, častěji se u nich setkáme s dominancí v mluvním projevu na úkor naslouchání, bývají vlídní, sociálně oblíbení. Jako určité negativum tohoto typu je možné uvést otálení se záležitostmi vyžadující soustředění (Čakrt, 2006). Introverze (Introversion) I U introvertů se setkáváme častěji se zaměřením na vnitřní svět myšlenek, tito lidé rádi věci promýšlejí, bývají dobrými posluchači, jsou častěji rezervovaní. Lidé s výraznějším rysem introverze mohou mít obtíže v záležitostech vyžadujících styk s lidmi. Získávání informací (Smysly – Intuice, S - N) Smysly (Sensing) S Lidé u nichž dominují smysly bývají zaměření na současnost, hmatatelné výsledky, fakta; nedůvěřují intuici, nemají v oblibě výskyt nových problémů. Často soustavně pracují, drží se při zemi, nepreferují tvořivá a netradiční řešení. Častěji se u nich setkáváme s problémy při pohledech do budoucna, při formulaci různých koncepcí. Intuice (intuition) N Jedinci, kteří mají výraznější tuto vlastnost, bývají zaměření na budoucnost nebo minulost, hledají různé možnosti, vytvářejí modely, ideje, teorie; často myslí najednou na více věcí, raději dávají obecné odpovědi, nerespektují zaběhané postupy, mají rozvinutou fantazii. Určitým nedostatkem tohoto typu je opomíjení detailů.


89


Rozhodování (Myšlení – Cítění, M – S) Myšlení (Thinking) T Pro tento typ je běžné logické rozhodování, lepší paměť na čísla a obrazy než na jména a tváře, bývají neosobní, převažuje u nich zaměření na výkon, preferují pravdu před možností uzavřít dohodu. Svým přísně logickým přístupem a tlakem na obhájení pravdy (i bez zohlednění morálních pohnutek příslušné situace) se často dostávají do konfliktů ve svém okolí, mívají často problémy se vztahy na pracovišti. Cítění (Feeling) F Tato dimenze je charakteristická rozhodováním podle pocitů a vlastních hodnot, zájmem o druhé, preferencí harmonie před pravdou. Významným pozitivem lidí s touto charakteristikou bývá jejich empatičnost. Díky svému vnitřnímu založení mohou mít lidé tohoto vyhranění jisté obtíže při řešení neosobních problémů. Životní styl (Usuzování – Vnímání, P - J) Usuzování (Perceiving) P Lidé s touto vlastností rádi plánují, organizují, dělají věci důkladně, včas (preferují uzavřené problémy, dokončené pracovní úkoly). Jejich potřeba dokončovat zadané úlohy a dosahovat vytyčených cílů je často vede k odkládání odpočinku, někdy se u nich projevují tendence k tlaku na okolí, aby se i drzí chovali stejně, což může přinášet určité konflikty v mezilidských vztazích. Vnímání (Judging) J Typickými projevy této dimenze je flexibilita, spontaneita, volnost, odpor k plánování, odkládání rozhodnutí. Tito lidé vyhledávají neprozkoumané oblasti, preferují otevřené problémy, při plnění úkolů se spoléhají na náhlý vnitřní impuls, nápad, „oslovení múzou“. Často odkládají závazná rozhodnutí a plánování, zvláště při týmové spolupráci mohou působit jako zdroj konfliktu, byť jejich výsledná řešení bývají tvůrčí a přínosná. Osobnostní a profesní profil wellness specialisty Mezi nejrozšířenější typy v populaci (shodně po 13%) patří ESFP, ESTP, ESFJ, ESTJ. Při bližším rozboru získáme informaci, že v naší společnosti převažuje extraverze (při součtu s dalšími variantami tvoří 75%), dále převažují typy, které získávají informace smysly (S) podle předložených dat, preferují tradiční způsoby řešení (82%), lidí, kteří získávají informace intuitivně je u nás velmi málo a ve srovnání s rozložením v Evropě dosahuje jejich počet nejnižšího zastoupení. V oblasti rozhodování a zpracování dat je naše populace rozdělena do obou dimenzí rovnoměrně, polovina lidí se rozhoduje dle logických postupů (T), druhá část podle pocitů a vlastních hodnot (F). Z hlediska orientace na typ problémové úlohy jsme pak rovněž rovnoměrně rozděleni do obou podskupin, v první lidé preferují plánování a řád (J), ve druhé upřednostňují volnost, spontaneitu, flexibilitu (P). Pro oblast wellness je vhodným typem Apollónský typ ENFJ (extrovert, intuice, cítění, vnímání) a ENFP (extrovert, intuice, cítění, usuzování) na úrovni wellness managementu, na úrovni wellness specialisty pak méně vyhraněný Apollónský typ, či případně typ Epimétheovský, varianta ESFJ (extrovert, vnímání smysly nikoliv intuicí, cítění, vnímání).

90



Apollónský typ ENFJ, ENFP Hlavními charakteristickými rysy Apollónského typu je potřeba hledání sebe sama, hledání míru a harmonie. Velmi důležitá je pro tyto typy sebereflexe a proces osobní proměny, usilují o porozumění vlastním emocím a prožitkům. Lidé s touto osobnostní charakteristikou oceňují vztahy, přátelskost, harmonii, mají potřebu inspirovat druhé, přesvědčovat je, být jim prospěšný a podílet se na důležitých společenských projektech, zaměřují se na dobro v druhých. Bývají vnímaví a citliví k jemným nuancím ve verbální i neverbální komunikaci. Do pracovního vztahu jsou ochotni investovat nadstandardní množství času a emocionální energie. Mívají dar vyvolat v druhých pocit, že vztah k tomu či onomu je zcela jedinečný a zvláštní, což významně v oblasti wellness přispívá k motivaci klientů při změně dosavadního životního stylu, při formování jejich postojů. Velmi dobře nacházejí kladné stránky ostatních, dokáží dobře odhalovat jejich pozitivní potenciál a aktivizovat jej. Umí se pro věci nadchnout a své nadšení předat dalším. Podstatným rysem „Apollóna“ je optimismus, neutuchající schopnost ve všem špatném spatřovat něco dobrého, přeměňovat problémy na příležitosti. V problému jako takovém hledají podnět naučit se něco nového a získat možnost udělat to příště lépe. Při vedení lidí je lze hodnotit spíše jako vizionáře a tvůrce. Těmto typům se rovněž dobře daří přenést svou vlastní vizi i k jednotlivým zaměstnancům, dokáží budovat vhodnou firemní kulturu, která je nedílnou součástí obchodního úspěchu obecně, v oblasti wellness pak obzvlášť. Díky svému zaměření se snaží o vytváření takových pracovních podmínek, které umožní snadno navazovat trvalejší klientsko-zaměstnanecké vztahy, jejich dlouhodobý charakter umožní nastoupit cestu, která končí skutečným pocitem vyšší kvality života u zákazníka (Neuwirth, 2009). Epimétheovský typ ESFJ Mezi silné stránky lidí s Epimétheovským temperamentem patří nejvíce odpovědnost, dodržování tradic a respekt k řádu jako takovému. Bývají citliví k detailům, což právě v oblasti wellness může hrát velmi důležitou roli, např. při práci s barvami, prostorem, vůněmi, pozornost k detailu… Typickou vlastností bývá potřeba pomáhat, být druhým prospěšný, pečovat, sdílet, vytvářet a udržovat sociální svazky, být podporou na cestě druhých. Tito lidé raději dávají než dostávají. Vzhledem k jejich vlastní potřebě po harmonii, přenášejí tyto potřeby i do svých profesí a profesních vztahů. Typ ESFJ bývá velmi zodpovědný, potřebuje určitý řád, smysl svého konání. Ve vztazích pociťuje potřebu pečovat o tělesnou a duševní rovnováhu. Ve srovnání s typem Apollónským nebývá tolik optimistický, jeho pohled na svět je spíše realistický. Preferuje plánování životní cesty. Osobnosti s převahou SF bývají dobrými organizátory. Z hlediska hodnocení stylu vedení druhých se projevují jako určitý stabilizátor a konsolidátor. Slovo závěrem Diagnostický nástroj, který je v tomto příspěvku více přiblížen, je velmi snadno dostupný v publikaci od Michala Čakrta Typologie osobnosti pro manažery, obsahuje jak celkovou testovou baterii, tak i velmi pečlivě popsaný postup administrace a vyhodnocení, k jednotlivým typům osobnosti jsou uvedeny i podrobné charakteristiky. Publikace je běžně dostupná veřejnosti, čímž se její praktická využitelnost v jakékoliv oblasti trhu práce významně zvyšuje, a pomocí výběru vhodné osobnosti wellness specialisty tak může přispět ke spokojenosti klientů a dalšímu prosazování wellness do života naší populace.


91


Seznam použité literatury: NECHLEBOVÁ, E. Wellness jako prevence geriatrické křehkosti. Rukopis. Praha, VŠTVS Palestra, vědecká konference, Východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů, prosinec 2009. LOJKOVÁ, D. Osobní trénink. Nepublikovaná seminární práce. VŠTVS Palestra, 2009. LOJKOVÁ, D. Rozhovor s P. Vichnarem. ČT 4 Hosté Petra Vichnara, 26.10.2009 LOJKOVÁ, D. Rozhovor s M. Škorpilem. http://www.bezeckaskola.cz/blogmilosskorpil.html, autor příspěvku Miloš Škorpil, 18. 11. 2009 FRIŠTENSKÝ, F. Wellness centrum Frištenský. http://www.wellnessnoviny.cz, 31. 8. 2009. ČAKRT, M. Typologie osobnosti pro manažery. Kdo jsem já, kdo jsi ty? Praha: Management Press, 2006. ISBN: 80-85943-12-3. NEUWIRTH, R. Úloha manažera při poskytování wellness služeb. Praha, VŠTVS Palestra, vědecká konference, Východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů, prosinec 2009.

92



Pro koho připravujeme wellness specialisty? Kdo jsou zákazníci? Ludmila Vacková Canadian Tourist College Vancouver, Kanada Kontakt: [email protected] Anotace Kdo jsou klienti / zákazníci wellness? Do jaké příjmové a věkové kategorie patří, jsou to muži či ženy, co je motivací pro jejich návštěvu a zakoupení služby? Donedávna marketing směřoval především k takzvaným „baby boomers“, Dnes se však situace změnila a veškeré průzkumy wellness a spa trhu naznačují, že klienty je nutno hledat ve všech věkových kategoriích s přihlédnutím k jejich specifickým charakteristikám. Klíčová slova Wellness specialista, zákaznící wellness. Wellness centra a spa přibývají téměř geometrickou řadou, přibývá konkurence, český i světový trh se sytí, boj o zákazníky se přiostřuje, úspěšný marketing a prodej wellness nabídky vyžaduje cílený přístup a profesionální strategii. Současná nepříznivá ekonomická krize nutí majitele, provozovatele i marketingové specialisty k systematickému sledování a analýze wellness trhu a důmyslným wellness nabídkám a přesně zaměřeným kampaním. Situace se zdá být podobná ve větší zemi. Ve Spojených státech wellness a spa byznys v roce 2008 představoval obchod téměř za 15 miliard, téměř dvojnásobek ve srovnání s rokem 2003. Toto nezahrnuje služby poskytnuté v rámci kosmetické medicíny, která je někdy do těchto služeb zahrnována. Wellness centra a spa v roce 2008 v USA zaznamenala 180 milionů návštěv. Kdo jsou tito klienti / zákazníci? Do jaké příjmové a věkové kategorie patří, jsou to muži či ženy, co je motivací pro jejich návštěvu a zakoupení služby? Tyto a mnoho dalších otázek si kladou nejen majitelé a manažeři wellness center a spa, ale především manažeři a marketingoví specialisté, kteří se snaží připravit správně formulované a přesně zaměřené marketingové kampaně. Donedávna marketing směřoval především k takzvaným „baby boomers“, finančně silnější poválečné generaci dnešních téměř šedesátníkům, kteří tradičně neváhali utratit peníze za účelem zlepšení vzhledu, utužení zdraví či zpomalení projevu stárnutí. Dnes se však situace změnila a veškeré průzkumy wellness a spa trhu naznačují, že klienty je nutno hledat ve všech věkových kategoriích s přihlédnutím k jejich specifickým charakteristikám. Podívejme se na různé generace, tak jak jsou tradičně charakterizovány z pohledu jejich pravděpodobného přístupu k nabídce wellness a spa služeb. Nejstarší MEZIVÁLEČNÁ GENERACE dnešních osmdesátníků bývá charakterizována odpovědností především za rodinu, děti a vnoučata. I když tato generace v České republice nejvíce doplatila na křivdy komunistického režimu, tento pocit odpovědnosti v nich zůstal. Lze s touto generací počítat v marketingových plánech? Samozřejmě ano. I když většina neutratí peníze za sebe, neváhají zakoupit dárkové poukazy pro širší rodinu. Není ani výjimkou, že naopak děti zakoupí wellness službu pro ně.


93


Wellness služby jsou touto generací pokládány za luxus a speciální zážitek a dle toho je nutno službu upravit. Další generací je tak zvaná TICHA (SILENT) generace – senioři. Věková kategorie mezi 62 – 79 let představuje velkou skupinu, z nichž mnozí jsou stále aktivní v pracovním procesu a jsou ochotni zaplatit za služby, které jim pomohou zklidnit drobné neduhy, zlepšit vzhled a zpříjemnit život. Přestože v České republice mají příslušníci této generace obvykle menší či větší zkušenosti s lázeňskými pobyty, mají tendenci upřednostňovat děti před sebou samým, narůstá skupina, která neváhá, sice opatrně, zakoupit wellness služby pro sebe, životního druha či kamaráda. Za své peníze však vyžadují solidní, dobře odvedenou službu bez zbytečných příkras. V mnohých případech zakupují dárkové balíčky, wellness pobyty pro své rodiče dobře prosperující děti. Nejpočetnější generací jsou pováleční „BABY BOOMERS“. Poválečné nadšení bylo sice v České republice narušeno příchodem komunistického režimu, takže květinové děti (hippy flower power), marihuanu, všeobecnou liberalizaci, nástup blahobytu a další charakteristické znaky tato generace znala většinou jen z vyprávění. Nicméně dnes představují i u nás početně i finančně nejsilnější generací charakterizovanou ochotou utratit peníze sami za sebe a snahou zachovávat si věčné mládí, i když přibývající roky začínají klepat na dveře. Vzhledem k tomu, že mnozí, byť v důchodovém věku zapomněli či museli zapomenout „odchod do důchodu“. Mladistvý vzhled a pevné zdraví většina potřebuje pro výkon zaměstnání či vedení podniku. Tato generace byla a zůstává základní věkovou kategorií navštěvující wellness centra a spa a očekávají excelentní službu. Poslední novinky především v oblasti „anti-aginf“, určitý luxus a účinné procedury jsou zárukou obchodního úspěchu nabízených balíčků wellness pobytu. Tato skupina má tendenci zůstat loajálními zákazníky, pokud jim služby vyhovují. GENERACE X a Y jsou děti „baby boomers“ ve věku 23 – 40 let silně zaměřeni na ochranu životního prostředí, organickou biostravu, často jsou svobodní či rozvedení. Jejich hlavním zdrojem informací je internet. Často využívají alternativní medicínu, vyhledávají procedury zaměřené na nejen tělesné funkce, ale i na spirituální a duševní dopad poskytovaných wellness služeb. I tato skupina vyhledává služby wellness center a spa. Přicházejí však informováni, většinou vědí přesně co chtějí, kladou otázky a vyžadují dokonalou odpověď. Většinou nejsou loajální a pokud nedostanou službu dle svého očekávání, nikdy nepřijdou zpět. Poslední generací je dnešní omladina tzv. MILENIUM GENERACE mladší 22 let. Nikdy nežili bez počítače, mobilu a internetu. Jsou informováni, rádi nakupují, mají peníze, které lehce utrácejí. Všechno rádi zkusí a pro správném marketingu a při správném marketingu mohou být dobří zákazníci. wellness centra a spa často využívají pro schůzky s přáteli, drobné oslavy, „předmaturitní“ úpravu vzhledu apod. Nejsou loajální, ale často ovlivňují rodiče a známé. Novou mezigenerační skupinou jsou tzv. LOHAS. Jméno je zkratkou pro hnutí (Life For Health And Sustainabilty – ve volném překladu „Život zaručující zdraví a ochranu životního prostředí“). Ve Spojených státech a dalších zemích dnes představuje více než 50 milionů zákazníků, kteří své nákupy podřizují přísným kritériím. Nakupují a používají bioprodukty z místních zdrojů, snaží se nepoužívat plastové obaly, šetří energii a vodu, bojují o zelenou planetu. Původní malá skupina rychle narůstá a má své příznivce i v Evropě, má celou řadu časopisů, webové stránky apod. Jedná se o finančně i politicky silnou skupinu, která nechce utrácet peníze za věci a služby poškozující životní prostředí. Dnes se jejich životnímu stylu a filozofii snaží přizpůsobit manažeři wellness center a spa, výrobci produktů, marketingoví experti mediální partneři. Zákazníci či klienti wellness center i spa přicházejí ze všech generací, je ale nutno nabídku služeb i programu připravit s ohledem na specifické charakteristiky a očekávané požadavky jednotlivých věkových kategorií a příslušně upravit a zaměřit marketingové plány.

94



Přípravky pro systémovou enzymoterapii a wellness Marta Honzíková MUCOS Pharma CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 Průhonice Kontakt: [email protected] Anotace Pohybové aktivity provozované v rámci wellness s sebou zákonitě mohou nést poškození pohybového aparátu nejrůznějšího charakteru – poranění skeletu i měkkých tkání, poškození z přetěžování, aktivaci artróz. Jako součást léčby všech těchto poruch se mohou uplatnit volně prodejné léčivé přípravky pro systémovou enzymoterapii, jejichž užívání má dlouhou tradici ve sportovní medicíně. Ideální situací je, když základní informaci o těchto přípravcích klient dostane od ošetřujícího lékaře nebo lékárníka. Vzhledem k tomu, že řada problémů s pohybovým aparátem ale patří do skupiny onemocnění, kde pacienti nejprve zkoušejí léčbu s pomocí volně prodejných přípravků, není určitě na škodu, aby osoby působící ve wellness centrech měly o těchto přípravcích alespoň základní informace. Klíčová slova poruchy pohybového aparátu, systémová enzymoterapie Pojem wellness vysvětlují odborníci z různých oborů poněkud různorodě, každý mu dává trochu jiný obsah. Někteří jej směrují spíše k balneologii, jiní jej spojují s luxusem a tím jej zákonitě omezují na skupinu ostře vymezenou po stránce sociální a ekonomické. Někteří pod pojmem wellness vidí hlavně sport, jiní obchod. Snad jediné, na čem se všichni shodnou, je to, že by wellness aktivity měly zahrnovat pohyb, jehož cílem je udržení a upevnění stavu zdraví a pohody. Ne všichni, kdo s takovými aktivitami začínají, jsou na pravidelný pohyb zvyklí, ne všichni dovedou zvolit správnou míru zatížení svého organismu (4). Mohou tedy vznikat traumata nejrůznějšího typu (někdy následovaná operací) nebo aktivace degenerativních procesů v kloubech (artróz). Jednostranné opakované přetěžování nebo nadměrná zátěž při některých sportech může vyvolat poškození měkkých tkání pohybového aparátu (záněty šlach a šlachových pouzder, záněty šlachových úponů, úžinové syndromy). Při nepřiměřené zátěži totiž vznikají ve tkáni svalů, šlach a vazů mikrotraumata s následným zánětem, bolestmi a otokem. Jako součást léčby všech výše uvedených poruch se mohou dobře uplatnit volně prodejné léčivé přípravky pro systémovou enzymoterapii (Wobenzym® a Phlogenzym®,). Hlavním důvodem jejich užívání u nejrůznějších problémů s pohybovým aparátem je jejich velmi dobrý protiotokový a protizánětlivý efekt. V souvislosti s tím také zkracují dobu hojení a působí proti bolesti. Systémová enzymoterapie (SET) má nejdelší tradici v zemi výrobce - v Německu. Wobenzym® zde byl registrován již v roce 1966 a více než 40 let se drží na předních příčkách žebříčku spotřeby OTC (volně prodejných léků). U nás jsou tyto léky dostupné od devadesátých let minulého století. Velmi dlouhou tradici má u nás jejich užívání ve sportovní medicíně.


95


Základními složkami léků SET jsou proteolytické enzymy (enzymy štěpící bílkoviny, proteázy) z tropického ovoce (bromelain z ananasu, papain z papáje) a z živočišných tkání (trypsin a chymotrypsin) Jsou podávány ve formě tablet se speciálním obalem, který brání poškození enzymů v kyselém prostředí žaludku a zaručuje rozpouštění tablet a vstřebávání enzymů až v horní části tenkého střeva. Přechod enzymů ze střeva do krve je základní podmínkou systémového efektu těchto přípravků. To znamená, že působí v celém organismu (systému – proto systémová enzymoterapie) na rozdíl od substitučních enzymových přípravků, které nahrazují nedostatečnou produkci trávicích enzymů v zažívacím traktu. Podkladem známých účinků přípravků SET jsou zásahy proteolytických enzymů obsažených v těchto lécích na různých úrovních kaskády zánětlivého procesu. Účastní se specifické aktivace, regulace nebo degradace celé řady faktorů, mediátorů a buněk spojených se zánětlivou odpovědí. Zánětlivý proces není těmito zásahy blokován, ale optimalizován ve smyslu zrychleného nástupu reparační fáze zánětu. Ovlivnění zánětlivého procesu a s ním spojených otoků a bolestí spojuje všechny indikace Wobenzymu® a Phlogenzymu®. Jejich účinky byly ověřené řadou experimentů i klinických studií. Kde všude se tedy hodí přípravky pro systémovou enzymoterapii Wobenzym® a Phlogenzym®? Jsou vhodné pro stavy po úrazech a operacích, kde zrychlují vstřebávání otoků a hematomů a zkracují dobu hojení ran a případných zánětlivých komplikací (2). Pomáhají také u revmatických onemocnění, jako jsou artrózy, revmatoidní artritida a revmatismus měkkých tkání (1, 3, 6, 7). Pod pojem revmatismus měkkých tkání se zařazují nejrůznějších postižení šlach, šlachových pochev, vazů, svalových úponů i svalů samotných. Vznikají často právě při sportovních aktivitách, kdy jsou tyto struktury přetěžovány buď opakovaným jednostranným pohybem (to je i problém některých profesí) bez náležité relaxace, nebo při jednorázovém zatížení, kdy objem zátěže převýší to, na co je organismus zvyklý či trénovaný (5, 8). Léky pro systémovou enzymoterapii se v těchto případech mohou uplatnit jako bezpečná alternativa nesteroidních analgetik (léky typu ibuprofenu, diklofenaku) všude tam, kde v jejich užívání pacientovi brání nejrůznější projevy nesnášenlivosti. Dalšími indikacemi jsou např. záněty povrchových žil, potrombotický syndrom (stav po opakovaných zánětech žil) a s ním spojené komplikace (bércové vředy). Wobenzym® má velmi dobrý efekt u lymfedémů (otoky při poruše lymfatického systému) nejrůznějšího původu - po úrazech a operacích, po opakovaných zánětech i při onkologických onemocněních. Zde je velmi výhodná kombinace s manuální a přístrojovou lymfodrenáží. Enzymové přípravky se mohou dobře uplatnit také v léčbě nejrůznějších zánětlivých onemocnění (dýchacích a močových cest, pohlavních orgánů, kůže a dalších). U všech pacientů po operačních výkonech a rozsáhlých úrazech, je třeba pacientovi zdůraznit, aby léčbu přípravky systémové enzymoterapie prokonzultoval se svým lékařem. Důkladné poučení pacienta o správném užívání těchto léků může předejít mnohému zklamání. Důležité je u těchto léků dostatečné dávkování a přiměřená délka doby užívání. U chronických obtíží trvajících řadu týdnů i měsíců pochopitelně nepřinese úlevu několikadenní podávání. Základním předpokladem optimálního účinku těchto přípravků je jejich správné užívání nalačno. To znamená alespoň půl hodiny před jídlem a ne dříve než za 2 hodiny po posledním předcházejícím jídle. Užití v těsné návaznosti na jídle omezí vstřebání a tím i efekt léku. Důležité je i řádné zapití (alespoň 200 ml tekutiny) nedělených (!) tablet. Pacient musí také vědět, že Wobenzym® a Phlogenzym® nejsou zázračným všelékem, který by jej rázem zbavil všech problémů, bez dodržování dalších nutných léčebných opatření. Ve většině případů se užívají jako součást komplexní léčby, jako lék podpůrný či doplňkový. Wobenzym® a Phlogenzym® jsou sice léky plně hrazené pacientem, ale tato investice do vlastního zdraví může na druhé straně přinést pacientovi finanční benefit ve formě zkrácení

96



pracovní neschopnosti a tím omezení úniku výdělku, ale také časnější návrat ke sportu a jiným zájmovým aktivitám. Seznam použité literatury: 1. AKHTAR, NM., NASEER,R., FAROOQI, AZ., AZIZ, W., NAZIR, M.: Oral enzyme combination versus diclofenac in the treatment of osteoarthritis of the knee – a double blind prospective randomized study. Clinical Rheumatology, 2004; 23 (5): 410-415. 2. KAMENÍČEK, V., HOLAŇ, P., FRANĚK, P. Systémová enzymoterapie v léčbě a profylaxi protraumatických a pooperačních otoků. Acta Chir Orthop Traumatol Cech. 2001;68(1):45-9. 3. KLEIN, G., KULLICH, W., SCHNITKER, J., SCHWANN, H. Efficacy and olerance of an oral enzyme combination in painful osteoarthritis of the hip. A double-blind, randomised study comparing oral enzymes with non-steroidal anti-inflammatory drugs. Clinical and Exeperimental Rheumatology. 2006; 24: 25-30. 4. MILLER PC, BAILEY SP ET AL. The effects of protease supplementation on skeletal muscle function and DOMS following downhill running. Journal of Sports Science. 2004; 22; 365-372. 5. SZCZURKO, O., COOLEY, K., MILLS, EJ., ZHOU, Q., PERRI, D., SEELY, D. Naturopathic treatment of rotator cuff tendinitis among Canadian postal workers: a randomized controlled trial. Arthritis Rheum. 2009, Aug 15;61(8):1037-45. 6. UFFELMANN, K., VOGLER, W., FRUTH, C. Der Einsatz hydrolytischer Enzyme beim extraartikulären Rheumatismus. Allgemeinmedizin 1990; 19: 151-153. 7. WITTENBORG, A., BOCK, PR., HANISCH, J., SALLER, R., SCHNEIDER, B. Comparative epidemiological study in patients with rheumatic diseases illustrated in an example of a treatment with non-steroidal anti-inflammatory drugs versus an oral enzyme combination. Drug Research, 2000; 50 (II): 728–738. 8. ZLÁMAL, A. Lze zvýšit efektivitu léčby profesionálních poruch pohybového aparátu? Pracovní lékařství.. 61, 2009, No. 3. s. 113-116. Další literaturu a informace včetně Souhrnu údajů o obou přípravcích (SPC) lze nalézt na www.wobenzym.cz.


97


Souhrnný pohled na východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů Pavel Tilinger VŠTVS Palestra, s.r.o. Pilská 9, Praha 9, 198 00 Kontakt: [email protected] Cílem mezinárodní konference bylo hledat hranice pojmu wellness a na jeho základě vymezit soubor profesních kompetencí nezbytných pro uplatnění wellness specialistů na trhu práce. Organizačně byly na konferenci zařazeny 4 hlavní referáty a dále vystoupilo 10 pozvaných odborníků z celé ČR. Konferenci sledovalo na místě na 60 účastníků, dalších dvě stě zájemců bylo diváky na internetu, který přímý přenos nabízel. Hlavními řečníky byli V. Hošek, D. Jandová, J. Neuman a D. Stackeová. Prof. Hošek se ve svém hlavním referátu pokusil o pedagogicko-psychologické vymezení pojmu wellness. Lze jej chápat jako zlepšování kvality života, životní styl, osobní pohoda, dobro, příjemno, frikulinství (free, cool and in). Hovořil o kompetencích biomedicinských, psychologicko-pedagogických, manažersko-technických, ekonomických a praxi. Doc. Jandová se soustředila na podrobný výklad možností lázeňské medicíny ve vztahu k wellness a její význam pro kondici člověka z různých aspektů. Doc. Neuman ve sdělení „Outdoor a Wellness aneb o prospěšnosti aktivit v přírodě pro zdravý životní styl“ hledal kořeny a koncepce wellness, inspiraci pro outdoor wellness v českých zemích. Předložil řadu podnětů ze Skandinávie, USA i Evropy s zmínil příklady nových i starších aktivit. Dr. Stackeová se ve čtvrtém a závěrečném hlavním referátu soustředila na současné trendy ve fitness cvičeních a jejich významu pro wellness. Upozornila na důsledky nevhodného klasického cvičení a předložila možné cesty moderních koncepcí kondičního tréninku v duchu wellness. MUDr. Samek podal rozbor vztahu mezi balneologií a wellness. Došel poté k závěru o těsné souvislosti obou oborů (wellness jako součást rekreologie, balneologie jako vyšší stupeň prevence léčby). Dr. Martínková hovořila o filozofických základech harmonie, o principech harmonie jako filozofické kategorii, procesu harmonizace představujícím určitý životní styl, proces stálého slaďování duše a těla, člověka a okolí. Doc. Hermochová se zabývala specifickými požadavky na dovednosti komunikace wellness specialistů zdůraznila důležitost komunikace při uplatňování základních lidských potřeb. Připomněla v tomto smyslu, že zdravý duch umožňuje tělu, aby bylo zdravé (mens sana in corpore sano). Dr. Hejma, president České asociace wellness, představil modelové wellness centrum ve kterém by měly komponenty tělesné, společenské, citové, intelektuální, psychické a další být v dokonalé rovnováze. Podrobně se zabýval jednotlivými komponentami modelu wellness (personál, výtvarné řešení interiéru, vstupní diagnostika, fitness programy, kontrolní diagnostiky, kardiozóna, aerobní sály, SPA zóna, relaxační zóna, sociální zázemí, outdorové aktivity, spolupráce s lékaři, poradenství, apod.).

98



Doc. Fialová se zabývala tělesným sebepojetím ve vztahu k wellness a osobnímu zdraví. Zdůraznila důležitost pozitivního přístupu k životu, zachování optimální funkčnosti těla, racionální výživy a vhodného životního stylu. Nabídla i řadu témat pro wellness specialisty. Ing. arch. Kopřiva zdůraznil význam potřeby hledání vhodných ploch pro výstavbu wellness center ve městech, jako něčeho (velmi důležitého, byť) umělého, namísto přirozených aktivit v přirozených podmínkách. Jaroslav Fišer analyzoval wellness zařízení a jejich kvalitu. Zdůraznil nutnost nezbytného vybavení hotelů, které nesou název „wellness hotel“. Srovnal situaci u nás se situací v Bavorsku. Ing. Šmíd se věnoval kompetencím wellness specialistů. jako východiska chápe práci se zdravým jedincem při aplikaci wellness procedur, s důrazem na bezpečnost a vždy pod odborným vedením. K základním kompetencím patří znalost: legislativy, problematiky wellness procesů, projektů (přípravy i jejich uvádění do provozu), řízení chodu, osvětové činnosti). Doc. Potměšil se zabýval vztahy mezi zdravotním postižením a wellness. Zdůraznil význam tvorby pohody při plnění životních cílů i přes handicap, hledání nové motivace k životu, hledání smyslu života, využívání vhodných prostředků k získání sebevědomí, nalezení cesty k integraci, radosti z pohybu, aktivnímu životu, překonávání handicapu. Wellness cesta má pro handicapované velkou důležitost za podmínky aktivního zapojení. Ing. Morávek představil CBG – CyberBodyGuard – osobního trenéra a terapeuta specialistů a podal výklad jak práce CBG funguje (archiv, testovací část, vyhodnocení, návrhová část, optimalizační část, cvičení). Na řadu dalších odborníků se bohužel nedostal na konferenci časový prostor. Přesto tato sdělení pokládáme za přínosná a jsou uvedena v tomto sborníku. Mgr. Cathala, dlouhodobě pracující a žijící ve Francii se podrobně věnovala výčtu, co všechno „wellness-specialista“ musí ve svých znalostech, schopnostech a osobních rozměrech představovat (mj. psychoterapeut, pedagog, cvičitel, nutricionista, masér, fyzioterapeut, koordinátor, manažer, ekonom, obchodník, speaker…). Mgr. Frištenský ve svém příspěvku představil Medical Wellness, které se zaměřuje na preventivní a post-rehabilitační programy pod kvalifikovaným dohledem. Je to prezentace zkušeností z vlastní dlouhodobé praktické aktivity na tomto poli. Mgr. Nechlebová se ve svém sdělení věnovala spojení wellness s aktivním životním stylem seniorů. Předložila návrh možností ovlivnění syndromu geriatrické křehkosti prostřednictvím wellness. Ing. Neuwirth se zabýval popisem úkolů manažera wellness centra. Podrobně rozebral požadavky na kompetentnost vedoucího pracovníka a jeho vztahy k zaměstnancům, zákazníkům a k veřejnosti. Dr. Šauerová se zaměřila na stanovení osobnostních a pracovních vlastností wellness specialisty. Jako diagnostický nástroj použila Myers Briggsovu temperamentovou typologii, která pracuje s několika podstatnými dimenzemi osobnosti, jež významně určují typ zaměstnance a jeho vhodnost pro ty či ony pracovní úkoly. Pro oblast wellness se jako vhodný jeví Apollónský typ. Dr. Vacková, která dlouhodobě pracuje a žije v Kanadě se pokusila odpovědět na základní otázky, spojené s existencí wellness zařízení – pro koho jsou wellness specialisté připravováni a kdo je poté jejich zákazníkem. Severoamerickou populaci v této souvislosti rozdělila na několik kategorií – generací a tyto podrobně charakterizovala. MUDr. Honzíková představila přípravky pro systémovou enzymoterapii ve wellness. Pohybové aktivity provozované v rámci wellness s sebou zákonitě mohou nést poškození


99


pohybového aparátu nejrůznějšího charakteru. Jako součást léčby všech těchto poruch se mohou uplatnit volně prodejné léčivé přípravky pro systémovou enzymoterapii, jejichž užívání má dlouhou tradici ve sportovní medicíně. Pozorný čtenář si jistě udělá svůj vlastní názor na problematiku wellness. V každém případě jsme se pokusili v přehledu sdělení demonstrovat velkou rozmanitost a bohatost kterou wellness samo o sobě obsahuje a představuje.

100



WELLNESS JAKO ODBORNOST Sborník sdělení z mezinárodní konference „Východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů“ konané 10. 12. 2009 Vydala VŠTVS Palestra, s.r.o. Praha 2010 Editoři:

Prof. PhDr. Václav Hošek, DrSc. doc. PhDr. Pavel Tilinger, CSc.

Recenzenti:

Prof. PhDr. Antonín Rychtecký, DrSc. Prof. PhDr. Zdeněk Teplý, DrSc.

Předtisková příprava: Pavel Tilinger, Václav Hošek, Jarmila Mojžišová Dáno do tisku: únor 2010 Vytiskla: Tiskcyklos, Hrudičkova 2109, Praha 4 Vydání první náklad 300 výtisků ISBN 978-80-904435-0-1


101

WELLNESS JAKO ODBORNOST

Recommend Documents