wm
'
íííí
i
lOBARTS f:47R8
iéliiii
«
[arbor
Presented
:
to the
LIBRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by
ALEX
S.
HAVRLANT
o/ranf. Juad, ®elahcvshý.
^
.....
Františka Ladislava elakovského
RužE Sto LI STA. BASEN A PRAVDA.
Výkladem
a
ro z b
o r e ni
opatil
FRANT. BÍLÝ.
ÍS
podobiznou
)
Tetí vvdání.
-^^ms?-
Nakladatel knihkupectví B. STÝBLA v Praze. 1903.
.Cr,
OU
Knihtiskárna B. Stýbla
v Praze.
:
UVO. ze životních ideálu Františka Lad. Celavereu kovshého bvla práce. Po všecek život svj byl slovm, jež byl napsal r. 1825. píteli Kamarýtovi Jediiíiii
bud „Práce je hradba, které se každý bud lahodný, zpurný nepítel štítí a v útoku ustává ... I neustanu práce nade všecko, a dokud dech vemne, vroucím ctitelem této bohyn"; a z práce do
mn
býti
nepopával.
práce se dávaje, druhdy sobe ani oddechu Tak bylo též r. 1830. Celakovský toho jediného roku vydalboplúky k Ohlasu písní ruských. Dolnolužické písn národní a Oarokrásný srbský zpv „Okralevii Marku a Víle-' odl v roucho eské, satirou „Patrní dopisové nepatrných osob" prudce rozvíil chorobn klidnou hladinu literárního života domácího, v peklade knih
o druhý
sv.
díl
mst
Božím" pokroil Augustina -O a posléze ješt druhé vydání svých
„Smíšených básní" a tož pravoisem novým poídil: kdo by se tedy divil, že po tolikeré námaze duševní zatoužil z Prahy ven pookát ve volné pírod, osvžit ducha cestováním a návštvou rodného msta i pítele Kamarýta? Do Strakonic odebral se tehdy pes Plzeu.
—
—
)
Xeuadál se však, jak významnýin a pro všecek další život závažným stane se tehdejší jeho pobyt doma. Poznav totiž náhodou dceru Strakonického kupce a mšana, Jlarii Ventovou^ Celakovský tak si ji oblíbil, že neváhal nedloulio potom pojmouti ji za cho. Nžná pomnnka stala se ]jr\ ním poslem básníkovy milosti. Zvdv pak. kterak Marie ošetuje kytici pomnnek, kterou jí byl natrhal na bezích Otavin}X'h pi plavb po ece, umínil si, hned jak se do Prahy že uvije kytku pomnnek nevadnoucích, vrátil, jež by zárove trvale vyjádily city, s nimiž toho roku Strakonice opouštl. I složil 13 písní a dal jim název ^PomnéneJc Vatavslcých" Byly vytištny hned v prvním svazku asopisu eského Musea na vroucí zanícer. 1831. a vzbudily lahodou mluvy, ností citv a spanilým tónem u všech vlastenc nelíenou pochvalu: píteli Kamarýtovi se zdálo, jakoby samým Kupidem skládány byly. Ze l»yla oprávnna nadšená chvála, kteiou básník byl zahrnován, uznává se i v dob nynjší, kdy básnictvo eské uinilo mohutný krok ku pedu v rozvoji svém; neubyL» jim pes to ceny. nýbrž poítají se napoád mezi perly lyriky eské. Jsou to v úplné „Rži stolisté" íslo IV. Slávy vnce do zpvného...). Y. (Nepebrané plynou vn), TIL (Lásko vná, která svty .), YIIL (Z tvého dechu. Lásko vná IX. (Y spanilosti plyne vnadné...), X. (Kdykoli se mysl vine XI. (Krásný dn .), panenských dive), XTÍ. (Oi, oi XY. (Odkud .), .
<
—
.
.
),
.
.
.
.
XXVII. (Málo stesk já si všímám .)i XXIX. (Zelinám Vás, vy strán známé), XXXVIII. (Jak jen milé ve ozdobách ...)., a LXXX. (A si jak chce moe zmítá .), ili dle poádku, jakvm Šly za sebou v . M. IV.. XXIX., XXXVIII.. VIL. Vílí.. V.. X.. XV., XXVTL IX.', Xli, XI.. soulila.s ten .
hiliodnv
.
.
.).
.
.
.
a
.
:
LXXX.
Celakovský lined tehdy k nim pipojil poznámku, v níž žádá, aby tyto „Pomnnky nebyly pokládány za jednotný celek, nýbrž aby každá pro sebe a zvláš byla popuzována. Xa název tená
a
jtrý
neklade váhy,
ten }»rý jest
jen
spisovateli
významný. O form písní pak dí. že ji pevzal od Alexandra Kisfahidiho (zakladatele maarské lyriky, který žil od r. 177-J. do r. 1844.) z jeho Himfy(jvých milostných písní, r. 1801. v Pešti vydaných. Zdála prý se mu nemén než samy sonetty píhodnou k básním druhu tohoto a k podobným milostným
híkám
drobnstkám. Jsa k tomu povzbuzov;in pátely, jakož i tením Petrarkovvcli znlek a Kollárovv Slávv dcerv a
pohnut, Celakovský neváhal dále skládati podobné písn a rozšiovati takto pvodní poet písní u vtší cyklus. Vedle milostných vsak popál místa také
jiným živlm
chystaném cyklu a pokusil se v této zpsobe podati jmenovit též výsledky svého pemýšlení o pvod a zízení svta, jakož i o jednotlivých úkazech, úlohách a pravidlech života lidského vbec a národního zvlášt, tak aby z nho v
—
8
spokojenost a Poznáváme odtud, jakých se dopracoval nžitek. básník zásad, jaké choval tužby vzhledem k sob, názor svetov}', co jiným i všemu národu, jaký
národu
i
jednotlivci
plynula
est,
ml
šastných chvílích, a jak zase stráznmi hojnými skliován jsa. toužil po vnitním míru, kterým píroda zvlášt na venkov okouzluje duši, kdy slunce zapadne za obržené hory. blankyt se poseje hvzdami a msíc jako bohatýr mezi nimi v plném leskn putuje: zkrátka, vše, co hýbalu nitrem básníkovým, obráželo a krystali-
jej
blažilo ve skrovných,
sovalo se v písn,
citu plné
i
myšlenkov
Tak posléze skromné pomnnky
obsažné.
zamnny
za
nádhernou královnu kvtin, stolistou rži, která jakožto celek ze dvou jednotných polovin se skládajíc, vydána v dmyslnéni uspoádání v první polovici r. 1840. u syn B. Háze v Praze o 100 stránkách dvanácterkových. Tehdejší cena její obnášela 36 kr. ve stíbe a název znl: Rže stolistá. Báse a pravda^ ponkazuje takto již sám, že jako kdysi velmistr poesie Goethe ve svéživotopisu podobného názvu (Dichtung nnd Wahrheit), i nyní básník náš setkal skutenost a ideál a tuto že zobrazuje zjasnnu v ozdobném výstroji básnickém.
ODDÍL první. básník Na nejnéžnjši hlie Dva listkv z rže tu. tam anenionky, :
A
mezi ne vlož konvalinek zvonky
Sem hyacinty, jasné zde pomnnky, A pak' - a pak — A.HOR: Nu tak! Nu tak! Snad nechceš, péve zmámený, Malovat kvítím obraz své milenky.
Luzným
sináuíin.
Mnuhá
se
ke
vuadou .stkvostnou kouzlila;
Jedna nevinnou milostnou Zrak jen k sob zvábila.
i
poup? srdce ptá se. i to rže rozvitá? Z ple dime ve své kráse. Z ple život prosvitá. to
Co jsem
videi, myslil, cítil,
Tvj kdy ])vab me roznítil, Má stolistkol ze snní V písn nech se promní.
10
II.
—
v ržích bdím i sním Tvá mi jitro celuje:
kdy v
borce-
Zlatotkané jen praporce Nad hlavou kdy vzty u je.
V ržích bdím
i
sním
—
kdy stou se
Lehké mhly po jezeru: Hájem, kovím kdy ženou Svtla pršky k veeru.
Le
se
kdy hvzdná
ze širého
Boží slávy plane bezdua, Eine z odkrytých se desk. Immortelky váš mi lesk. !
III.
Panna co jest? Xejoutlejší Kvét v pozemském údlu;
Od lovka nejdivnjší
K
jasnému skok andla.
Ambra
vonná, sladká manua.
zoe; Nejpyšnjší tvor jest panna Y nejhlubší své pokoe. Svit nebeské od
Chybí] -li jsem, ty panenský.
Milý i^ve, mj Chmelenský! Z bohatélio citu sám, Co jest panna, objev nám.
—
11
IV
Slávy
zpevuélio
vnce do
Mue
nevábí zápasu,
Cit blahý jen srdce mého Vydává se v ohlasu.
Zdali Ulily tyto zvuky,
Zda
je
baa
nemine
-
Nedbáni: z jedné-li jen ruky Pochvala jim pokyne.
Pvode
té sladké tísné,
Ty bu pedmtem mé písné Ty bud. sliná Marie, Musa má Grácie'. i
Nepebrané plvnou vné. Sladkosti a lahody. Vlasti milá na tvém hiné Z kvítku blahé úrody. I
Kdož v knruné tvé planoucí Sete drahé kamení?
A
kdo
rukou kanuucí
z tvých
Jasné perly ocení?
Ó má
vlasti:
z
neskonalé
—
tuto ale
Hojnosti své Daruj jednu
ržiku,
Tuto dej mi perliku!
12
VI.
Jed Vil sluuce z své obcházky Po tetí se vrátilo. Obapol již vné lásky Srdce sliby smnilo.
Ykol
kadí láska planá,
Pravá
mee
plameny; Pláem, prosbou vyekaná
Dáreek Ne
jest bez ceny.
ta ruka. poznenálila.
Ale která rychle sáhla Pro draho.st do plápolu, Yyuala ji bez bolu. VII.
Lásku vná! která svty Y nestvoenost rozsíváš, Která též i outlé kvty Y krásy roucho odíváš!
Tys to vdkuplné dít Z poklad svých vyala. Každý pvab na úsvit
Y
bytnost jeho vkládala.
—
rukou dika tob! Tento v utšené dob Krásný tvor se vyvinul, Dary tvými opi y nul.
Z tvých
to
—
i:)
—
Vlil
Z tvého dechu, Lásku vcná! Znik a žiti uabyla dušiuka ta srdená, istá, tichá, spanihi.
I
6
a
dej,
vždy city spasné
V adrech tchto
A jen
Hóry jasné
stále
elo
její
duniují.
vncují.
vnadné Cesty minouc radéj padne Každá pée, teskn«>ta V toky mého života.
Necha
této du$e
IX.
V
plyne vnadné
sjíanilosti
Celá
její
postava.
Žádným lánkem
tu nevládne
l*otvoivá úprava. Rozmilostí oko dýše,
každém pohnutí. ano spí.se Ples jsou kroky Ladnost
v
—
Zí^fyreku vanutí.
V podivení duih se táže, Co zde více srdce váže:
i i
ta luzná leputa,
velebná prostota.
14
X.
Kdykoliv
K
její
mysl vine sliné podob, se
Vždycky v jiné se a v jiné Objevuje zpsobe.
Hned lirá v oku jejím milost. Hned se líbe veselí: Tu v myšlénkách zaliloubilost. Tu se s Musou pátelí.
Le
záí Kleíc božskou pede tváí
T
myslím-li, jak se
jeden rozplynulá cit
Zem
víc
muj není
—
byt.
XI.
Krásný
dnv
panenských
dive.
Líbá studu záplavo, Yy na lících rže živé, Tichá tvrce oslavo.^ Kolikráte k vaší chvále Citové se chystali!
—
ale v mále Srdce velo Ústa v písni ustaly.
Necha sám
ji
—
tyto
tváe
Božská nevinnosti záe Rumncem kdy pokrývá
Andl
studu dozpívá.
—
!
—
15
—
XII
Oi,
uri
—
pežádoucí
vudkyne. vy v jasnot jdanoucí
Srdí-e niéhu
Ó
Lampy
svatyn!
této
Rcete. v prvním Už-li jste se
Usmívaly
v
pi sob
Idahém
V nžných
i
svta máji ráji
kvítkiiv
jste na obloze
pod^duy
dhdy.
Leskem ndlostným se stkvly Druhdy mezi hvzdami. Vasiiui
tam sestrami? XllI.
Z vas co rozkos Ústa! z vás co
se usmívá,
Amor sám
Sepce, dýse, mluví, zpívá.
A
své dává vnady
vám
Luzní rtové! (*ím se dje, V ohnivém že nadchnutí Zjiv mj vázne. >lál)ne, chvje, V jedno splývá vzdychnutí?
Divy mezi kvtinami
Zvuné rže!
—
vy samy Úst mojicli se dotknte, Zlých vazeb je sprostte. již
—
16
XIV.
Tak mue kouzlem ondy jala Tam v besídce ržové, Ze se
tém
rznem
Pamé má
dala
smyslové.
i
ei
matu, Slova stíhám, Posléz a co dávno znám
—
Opt Ci
—
milém u záchvatu,
m
Nevím,
miluje, se ptám.
rže
zavzdychnuly,
ili rtové pošepnuli. Pnouce k mým se ústm blíž Tikrát slaounké: Ty víš I
XV.
Odkud souhlas
ten lahodný
Bytnost moji provanul? Odkud zánt blahoplodný V hloubi duse zaplanul ?
Z hudby-li
ástka
se té
hubinky
v srdce vloudila':^
ili jiskra té dušinky Z oka v oko zbloudila?
Ó
vylož mi to tajemství
—
Chovaje k ní píbuzenství Ty to víš, mé Marie Pemilostný Genie!
—
17
—
xvr.
Sladce z Hesperidek kraje Písen lásky kouzlí sluch; I Dad pvcem u Dunaje Sladce plesá vá ducli.
mj
Znám vsak jedny Xebe
tou
jedny l>ásn,
v nich se rozplvvá.
divokrásn,
se mile
Srdce touhy
Básn
—
pozh\v;'i.
ty s Milostenkami
Láska, ano ^íusy samy Sestersky jsou skládaly.
V
niíMlré
di
zapsaly.
XVII.
'Jak je sladivá, tak jo milá,
Jak by ráží dýchala, Krásná — jako by se byla
V
rajské rose koupala.
Jako
z jiti"a s(Hlmiki-ásky.
Kovn
tak se usmívá.
Kvítka lnná, kvítka lásky
Hravým okem Tuším, sám že
Oudy
rozsívá.
Amor
tvoil
si)anilé a složil
Z nejvonnjších bylinek. Z nejpknjších kvtinek. Bílý,
CeLakovskLo
ri'i/.c
htoli>t;i.
—
18
XVIIÍ.
Po nové
se liájem. jioleiii
Život rozvil
A
jak v uás, tak lirálo kolem Y míru vše a ve sliod.
Zlatem stromíi vršky Svit veeruí oblíval, s beli k nám kvtné pršky Líby vti^ík zachví val.
Máj
A
pírod
byl.
Po vlnách jak loka jemn, Tak ])i*i Ní se srdce ve
nm
Tokem
slasti honi>alo.
Nade asem splývalo. XIX.
S ní n)ilá mi cliiizka bývá Podle luk tou olšinou,Zpv slavíku kde rozlívá Líbeznou se tišinou. S dálných jezu
Y
liluk jen jjrouduí
sem jedva zbluzuje, Aneb klekot ápa. oudní Žádané kdy zvstuje.
Yšak
slucli
tam vod kojné šumy, Ptactva hvizd a zpv a dumy, ty
Kdv držím
ii
v náruí.
Tlukot srdce pehluí.
- 19 XX.
„Sám
jsi
svdil, jak
Slovo lásce,
peve
zaclání
mj
I
budoucn o vyznáni Mých cit nenastupuj.
Již
Mezi blahem, bázni, touliou
y
stídání neskoneném
Pej své dívce lhtu dlouhou Na tom míst zvýšeném. Znej vrnosti známky jisté. A mé stihnuv olin isté
Srdcem, duchem, pamtí.
Tou
je
mj
i>od
peetí.**
XXI.
Tu doekši ruce Kol mne rám
vila
labutí,
Rajskou slast má duse ila Z (lv(»u rubín pilnutí.
Vím
již.
nektaru lahodn
Chutnají jak prameny:
Vím, étherní bezeškodn Jak se pijí plameny. Ale
div-li, v píli
nové
Zmámení že padli rtové Snžných ader na vnady, Hledajíce ochlady. 2*
—
20 XXII.
Xa pahorku tam pede mnou Pud dubem kdy stanula, Y zái veerní tajemnou Lepotou kdy planula
Laskavý pak k této pyri Z oka blesk kdy zasvítil; Jaký obraz tu. malíi, Zrak tvj byl ))y pochytil
I
To však ader ostkvívané,
Spšným
clindem rozelirané Vytknout lehké vlnni S to není tvé uméní.
—
XXIII.
—
Tudy ])iijde v tomto miste Houštinou se obtoím; Du sadu dnes pijde jist
—
Ztad Hle,
jí
náru vyskoím.
klobouek tam
Tise na
O
v
že
se limita,
ki rázovém
I
íhá na mne skryta
Y altáneku Mám t, nuím
korovém. t. drahý
ptáku
Takto jen na schovávaku Y nevýstižném ú sehraní Hrají zamilovaní.
I
—
-
"21
XXIV Nejen
Sny
blaží
Diviiu
liž,
Pouštím
Jaký
let!
Kdy
A
le
libé,
m
i
zpuMié ve s]>aní:
že v lelikokieviu* se
lítáni?
i
du kvtnyili viru
stj-žen se
])Ot(.>pím.
zas liuupavých zefyru
Na kídlech
se povzcliopím
Štstí sny ty stále pej mi, A bdícímu zachovej mi I
Zpevodárnou zli\ filost. Lásky sladkou podpih>st! XXV.
sob
vážím mnoho. Tak žití že andl pál, Až msta do jednoho Byt náš zemský uchystal. I
to
i
Ale více, osudov, Za to já ve lei um vás. nitkami žo svými zove Holuhií národ n:'i-. liuh
mi svdek
I
l»\
i
zcehi
Vtipem, vdkem, krásou tia Rovnala se boliyni, Nekochal bvch NéndvViii.
I
•)•)
XXVI.
—
a než se víek Dobrou uoc Dotkne jitro ržové. Vkouzlete se ve tvj sníek Sami lásky bžkové.
Blíž se tulte lichotiv. Tropte žerty, svévole:
A
však úkladné a lstiv Kí(llaté-li pachole.
Kdesi íhajíc ve houští Síp po tvém srdéku pouští. na pomoc, Tu volej Má njilenko, dobrou noc!
m
XXVII
Málo stesk já
si
všímám
Na zlé boje Milkovy; Ano jeho rád pijímám Žezla moc i okovy.
-
—
Boluou sice vpouští ranou Ale slast a lahodu; Milým podrobenstvím planou Nahrazuje svobodu.
A A
co
vc
jest podivnjší,
co div neslýchanjší
Upiat zlatým letzem Zstávám pec vítzem.
;
•23
—
XXVIII. Ziuiin
ji
—
píkoe
srcki ku
Z ei vazbou ztížené, Ze slzy té, z lásky, hoe. Z prosby,
áky
Znám ji — uv V putu jnk
z
sinišeué técli
sIm.i-
jindy vroucíeli,
hvzdiek,
Ale z téehto na rtech mroucích Chvjících se hubiek; Znáni ji z luky potisknuti. Z posledního ]>ovzdychnutí Nesvobodnou svobodu, Trapnou
Žehnáni vás, vy strán známé, Behy tiché Otavy. Tebe, dtství mého chráme, V;'is
zlatých dnu zábavy!
S Bohem bud ty sídlo skrovné, Kde mi tvá se zastkvéla V milostnosti nevýslovné Vtéleiiého
andla
I
K
tol> tyto íity v«dé, Nadje své, tužby, žele
Odesý láni k posledu V jednom ješt pohledu.
-
^ 24 XXX.
Vera ješt
—
ó jak
iiiíie!
Y
pokojíku ])rehezkéiM Trávili jsme blahé chvíle S lehkým bázue pímeskem.
Dnes
ty
tam
ta místa jasná
Vidíš aspoil
Au
ped
sebou.
zde tma a toulia strastuá
Obklopuje mysl mou. Let jenž sedel ti tisíce V holých pouštích a snad Slov nejzbavenjší bes Vhostil
mi
í^e
více,
v duši dnes.
XXXI.
Po dnech rozkoše, má drahá, Jakou jsi štdila. Jest milá mi jindy Praha
mn
Pusta, chladna, nemilá.
Mé podobno
není bdéiií
Smrti ani životu
V boui Trá
A
i
srdce tiá
mé
snéní,
uistském \q hmotu.
muí- li Milka
Duše nkdy
z
zlého
lilubokého
Omraku se vzcliycuje. Hned k svým rájíini putuje.
-
25
XXXII.
Yšucly liUu tvoj svítá Na mé mysli zkouzltMié;
Uchu
zní a
Všudy
Tam
tvá
Se
ke
oko ítá
jm
tvé škivené.
oka
na nuu- hraji Z hustotkaných vétviek. Zde tvá ústa ko mné i»hijí
vábných ržiek.
Tvé pak. kudy kráím, ve dne Po záhoncích jménu niedné Skládám nu-zi kvitkami.
V
me/i iivózdami.
n'M'i
XXXllI.
Za
V
ty
my rty
nevadnoucí.
Za ty ržo, lilie. rajském srdci tvém kvetoucí^ Má milostná Marie!
Z nichžto
prelílíezná vane
Van,
a erstvota. jasná záe jda ne
.slast
Z nichž i Du tmy mého
života
:
—
Za tu hojnost l)lah\rh kxétii Z íše netlesných svti Jakouž tobé v zámnu Lze mi dáti odmnu r
XXXIV.
z onch vekosnubiiýcli
vnc,
Jimiž Miisy líbezné
Svých okrašlují milenc
Druhdy skrán vítzné,
V
této lásky plné
dob,
Zpvnou dráhu vyvoliv. Pál i já bych jeden sob Sob? ne, ó nikoliv
—
I
Drahá! jen když vina tvými Kadeemi se hustými Tvé by elo ozdobil, radost by psobil.
Mn
XXXV.
Hled na hustých strom
ady
Hlubší city budívá, Mním-li, pod veer že tady
Dvé milenc chodívá. Svtjsího u lesíka Kaple vidu
Tam
iiabyla,
co tušín).
Ze se
nkdy
dv
srdíka
louila.
Aniž sám jsem árné moci Letní znal
msíné
noci,
Než jsem bdl ji s mou milou Holubinkou spanilou.
XXXVI.
Nikdy rže
V
iiej
bohatší
tolikycli se
má
Listech,
Ke
uestkvhi
co penejsladsí ixlprávla.
linie jich
Milé tahy clí vi ruky, Jež se ua iiiiie smjete,
V
piométe zvuky, Do nebe mé vztrhnete. živé se
Kam
ta žádost
V
—
V uku ctná
Tajnost, a zde poodstfená,
Z úst- li by se proudila, Svých by kouzel pozbyla. xxxvir.
Mrané
doby, smutné chvíle.
Vás mnoho
si
nevšímám
:
chmury vaše míle Z rukou hísky pijímám:
Ba
i
Mysle
si,
že vždy
nebývá
Sanuj nebe bez mrakri,
Krásn ji
že vycházívá
Z éerných slunce oblaku. pivitý do vnce ja*^né rži a pofunénce
Tak
K
i
Mnohý kvítek temnjší iní pohled libjší.
28 XXXVIII.
Jak jen milé ve ozdobách Pokáze se podletí, Na sta kvítku v iiialých dobách Jedna velka obletí.
tu
Mých
však k jedinénui k\ Myšlének a toužení
Roj se honí v bystrém letu Z rána až do zasnní.
kde
Ú,
tolikej'é
sklady
Sladkosti a jemné vnady
Xabraly se v nevinném Kvítku jednom jediném
I
XXXIX.
Sám
Y Po
se z
pole
mésta druhdy loudím s
první dennicí,
lesích a pouštích
Na ramene
s
bloudím
runicí.
mj
Pes
stíhá vrcholy zrak Spád koisti pernaté, Aneb pílím, kam ubíhá Zvé do skrýše skalnaté.
Zv
—
acli. a maní ubíhá Bezcestím se žene za ní
Lovec Milkem ranný, Osudem zlvm honný.
:
—
2l>
-
Zas vidím vás na dobrku, I iik
Zhaveii
a
háj v
okrasy už jarých šperku
>a(l
I
Podziiiininú neasy.
Po develi jen idípolaji Barvy žluté, riižov**: nkdejších kvtin hraji Ve vtvích to duchové?
a
Dnové krásní shisíi ist, vy jste Dnové kvtní, tak i
Zuíizli, a j(Mi
Stkvíte se
v záletí
mé pamti! \LI.
(8 pri*teiicni
)
Což nad lásku lze mi dáti? Dárek lásce ku podoh Což si nad to ješt páti ? I5u(r k památce milé tob I
Dárek lásce ku piKlohé, Sladké dít, v kruhu vrném Bu(F k ]»amátee milé tob.
V
tvéuí-li dárce srílci
vdném.
vném
Sladké dít! v kruhu Což nad lásku lze mi dáti V V tvém-li dárce srdci vdném. Což si nad to ješt páti ?
—
30
—
XLÍI.
Ono
v
svt
uej luznjší,
Nejmilejší srdeko,
mne nejpknjší
O, že pro
Scliystalo
Ci k
kdy místeko!
i
blaliosti.
mn
k želn
Bh ten as dos])ívá? Na mi siidba pi andlu Mranou
emu,
A
propast odkrývá?
snným
štstí,
vínem
chutných ovocí stínem Ústa šálíš zháralé? Znám tvé muky, Tantale XLIII.
Zproštn
bu
i
ty žaláe,
Medohlasý ptáku
mj!
Vítej v hájích ranní
záe,
Svoboda
t
oblažuj.
Sám ve poutech — pál bych, By ve zvli plynul svt; S Bohem, ptáku, u veselí Y bia ž š k r aj nach y 1 s v uj í
Tam k opomnnkovanému Putuj behu Otavskému, Tam jí pozdravení vzdej, Jinde krásu
její
pj.
let
celý
;
—
-
:M
XLIV.
Mhly
Tvái uebes Xelze
vítati
v tnicliliMii
(lusi
Pstie a
O
zraku
poílzimiií hráni
jasn
oi mi* Kžnó joji by
mraku
zkviíati.
na
liit*
patily,
A arovné
ony svíce Smutné temno spudily
Ze
ty
Vn V
zoe
azury neptal bych se, thnuiry
V
a
se
1
i
máb'-li
Stou
I
I
ve
mnoze
tam po obb>ze.
hudbo! ni«>niu sluchu Žádoucí kdys |»otrava sob zhížcnému duchu Píkí se co otrava.
tvá,
Proudem tvým
Kdo dobyl
iicch
plesne ph»vá,
se z tíhoty:
Vítej, liarfo Eolova,
Družko
ticjié
snmoty!
Neskonené, neurité Zvuky tvé, s mou láskou Srdce mé, kdy zaliolí.
Kojným septem
slité,
chlácholí.
—
32 XLVl.
Ušla sípu v stínech hustýcli nalezši ochrany; Druhý den po hvozdech pustj^cli Bloudí Oldich s dvoany.
La
Až
tu šinnným nad potokem
Stan milostné Boženy:
Plachým zí po lovcích okem Tváe její zardny. Kníže vece:
Povz
cestu.
Dcero eská, odtud k mstu! Srdce ale: Milko má, Vraj tvj kudy sem? šeptá. XLVir.
Nad horami jed v a puí Den z ranní se záplav}^ Bystrým cvalem temn zvuí Úval eské d o ubrav y.
An vraný
K S
k
liravou píli
nivám zlatým
peím epky
uletá,
závoj bílý
Míle vzducliem tepetá.
pi tvém
úastnictví ddictví Slavné mých Tak, ji k srdci popižav, Dí k Judit Betislav. ^Aj to
ddv
I^'
-
—
-
3:^
XLVIll.
komnat své hezké Popej tmto obrazm.
Místa v
Tmto
milým staroéeskc
dkazm.
Vroucí lásky
pi zvuku liokál Jak tvé oi záily.
Drululy
Našich knížat, našich král Slávu když jsme slavili!
— jak
dálky v šeru luny Znívají kdys sladké struny Bu(r
K
—
rozvroucnní
jejich
I
z
ílrahému
pomnní!
ti
XLIX
Jindy
m
za dlouhé chvíle
Svádná do okliek Míle baví hravá píle ^ledoberných velicek. Stíhaje vás mezi kvítím
V
skrýši tam kalíškové, Blaženo.st jarých dnu cítím
S vámi. Cítím
ji,
outlí
C(»
V smutku
k
tvrkové
sob
I
loudí.
sladí, v jdesu troudí
Všecky moje myšlénky
Andlské Bílý,
clakovRkého
Rže
dv pomnnky.
stolistá.
34
—
L.
A na mysli mé
se
míhá
Dlouhý jen o tob sen, Krátký pec valem ubíhá Každý mi pi tob den. Vzdechy, slova. zpv. hubika Vše mžikem to uplývá:
Báse,
div-li že
kratiká
Z mé vždy lásky vyspívá? Snad, osud až ukrotíme, V poupti co ješt díme. Zkvetlé, drahá,
Delší
nadji
písn zapji.
:
oddíl druhy. Pekrásné jsou v tom parku lásky Besidkv. chrámky i procházky. Slavik ktle stále^klokotá
sem se touha plichtí. i láska zase dychti Jen dál do poli života
Le,
žel:
A sama
LI
s rdceiu
chlacliivin,
umem suchým
Za pravdou se shánje. Uslyšíš jen .šumem hluchým Zníti vždy své kroreje. Viz ty divné tvorstva svitky
I
tichém snu dokola Vše do nejvnitrnjší nitky Bdí a vfp a phxpolá I v
Všude pramen pravdy stkvoucí Rozlitý jen láskou vroucí A tvým žezlem, básnéníl
V podobu
se
promní. 3*
—
36
Lir.
Cí prouikne ducha síla Tebe, matko pírodo,
Yznik a skon kde tvého Zzákonená svobodo!
dika,
boíš Pod tajnými píkrovy;
Stále stavíš, stále
Yn A
svtíš,
vné
tvoíš,
vždy práce hotovy.
Co mi šepce Musa sladce, Povím krátce k té pohádce: Pedn hmota jest a duch, Mrtvá
tíže,
živý ruch. LIII.
Hmota sama na
dv
póly Nesmírné se prostela. Ze smsiné hrozné zmoly Do svt kdy vyvela. v
ást
ta jedna tvrdost slov,
Zpurná
její
pravice;
Lehím kídlem vkol Mélxl^ost
Ob
—
ony trou
K sob
plove
její levice. se.
koí,
lnou. a zas se
moí
Pepodivným peludem, Božské moci popudem.
:
—
87
-
LIV
Pímé áry, K tonám
lirany, lirot\',
liché iníeuí
Jsou sobecké tvrdé hmoty
Neomylná znamení. Ta kde svémocnéji vládne.
Tvánost poušt bére Z
svét
nevzniknou plody žádné.
ní
Holý krystal
její
kvét.
V
íši dloulié bez okrsku Nelze ducha ni paprsku
Laskav
K
se vtliti,
úkaznosti eliti. LV.
Le
hmota prost mkká V mrtvu vuém samota, i
Ne])lodné
i
jí
se leká
Blahá jiskra života.
Z kruhu ve kruhy se toí Duté její obvody, Odpor ijíc rozdivoí Se na liin pírody.
Tak bezmezným klame rucliem, Jak by valným žila ducliem, An pec nikde ze stedu Nehýbe se ku pedu.
—
38 LVI.
ím
pak hmota odstupuje Dále do svých stežejí.
Maí,
dusí, žže a tru je
Stední život mstivji.
By pak více nepojala V náru svty stará
noc,
Jednu druhou upoutala
K
A
bezškodenství vyšší moc.
hle,
jedy v soli chutné!
—
plyny duchormutné! I ta k tvému pohledu Rozlitá rtu na ledu!
Hle, vzduch
I LVU.
Pej, když nízký zisk dotýká Hor samých se koen, A své srdce v háv oblíká Z rud drahých a kamenu.
1
Ty. stkvlejší syn jsa íše,
Zboeništm tchto skal Pracuj snažn jen do výše K elu hory dál a dál. zdravý houpá Yzduch, an oko tvé se koupá V stíbrojasném ve moku Jezer tam a potok.
Kol tebe
se
J
—
—
3y
LVIII
Ajhle, jak se s výšin, z hloubí
Suje látka dvujlika. Již se
|>oji.
Mékkost
A
A
stýká, snoubí, tvrdí »st proniká.
dle míry. jak tu která
Pani jest neb posluhou, dle stup, jak se vzperá
Muí
nad druhou:
jetlna
Duch pu témž
se zjímá, jdaje.
Tisícerem tkanin hraje; Rošt v úže, volnji Tvai'v se vyvíjejí. LIX.
V
travé mechu, v j>almy vzchytu
První
Druhá
v
zejmé
zduruje,
houby nízkém
Pevahu svou
liytu
osnuje.
Chces-li ziti jadrnjší
Vespolek jich ujat<íst. Viz tu stihlou a ilejší Pilu a stébel kulatost.
Le
snahy Obé zhostiti se váhy Z tvrdá listím ševelí, Z mékka v jehly vystelí. i
takt<j jevíc
40 LX.
A
již
tvar jaký se zraí
V lupenech a ve kmeuu, Týž se opt v kvtu znaí,
V
ovoci a v semenu.
pvodní
Xežli v
se stránky
Rozptýlí ta dvojice. Jaké pée, jaké schránky Pro milé své ddice I
Takto druh, co druh, památku Bytí svého beze zmatku Horlí ze své postáti
K
dálným
vkm
poslati.
LXl.
Zemi
v
Odl
roucho smaragdové
as
rozmrce:
Poj dme, drahá
Luk
a
I
zírat
-
nové
zahrad koberce.
Tam
v oblouky slávy pnou se Hvozdy, háje, kro viny;
Zde v oltáe vonné dmou Xéžné dítky Floiny.
se
Kdo se béeš v tyto chrámy, Zbožn pat na divy s námi istým okem lovím,
A
ne smyslem zvíecím.
—
-
41
LXIl.
vdriiy sniyslolude! Xad tvé krásy praní eneiii. Myslím: Kže! jakž tu Inide S uvucein a senieneiu ? Stoje,
Tvé iie.siiiírné rozvinutí Jim jíi neslo úbytek
:
Svt
nad tvými kouzly
Cen .,\
Má
hmotný
sutí,
užitek.
sobe cho\am zisk a ehloubu. jak máti; v každém roubu
Sazeném, kdv káže 6is, Žiji dál a kvetu zas/ LXIIÍ.
Svta
duše -li se šíí
Po rostlinné osnov Tichým letem valným víí Proudem \ zvíat budov. :
Tam
jeden vždy
Ac pevábn Zde druží se
A
rozkvítá;
dvojí, trojí
—
se divné proplitá.
Tam Zde
živ(.t stojí,
od zvuku k melodiím,
akkordu k harmoniím Až do plné lahody z
Neskonené pechod v
I
42
LXIV
Nejprv k hýbáuí
Každé
se nese
víceživotí.
Mocnou pírodou-li kde V jedno tlo sjednotí. Práva toho
pro
ve
se
vnci
Živoich nedlí Polypi a bezelenci
K
pohybiim nedosplí?
krmu, ití Rozdíl hmoty, íslo žití Klade každém pi tvoe V boží velké oboe.
Míru
hnutí,
LXV.
Jak díš? duch že hmotu tla Po své moci uvzil? Nevím ti. miste, zcela: Druh jen druha obmezil.
Mním, tvé vidy že z osobná Nevauou k nerodatfim; Ješt Ivíata podobna
V
prvních dnech jsou jehííatm.
—
Ale z váhy vtší, menši Yyšlé oudy tužší, tenší Káží duchu širokost, Krotkost nebo divokost.
—
43
LXVI.
lovk —
Dejvvviiiutéjší
Dvojné hmoty výprava
lovk —
I
uejprouikmitéjsí
Muoliožitíiii soustava.
K
rozjiiuánun se odkrývá
Xevyvážná studuice
Xad
prochvívá
uliiheiii. jejž
Volná
(luclia letice.
Ani bolieni, ani molem, Jak ho ktí ve šprýmu holém,
Stkvlook
ten
nebu
zván,
Ale tvorstva všelio pán. LXVll v
Cárá
ta a
kruh
])r\otní
Cím Tím i
jest více zeslaben,
Pec
nejvyšším prodívá
tvura byt životní Výše bývá posta vi*n. i
Hrot se nkde z obliny: Jsou kly, ruliy, drápy, liíva. Supiny a bcMlliny. v
love.
Jíle,
Sliná forma
Zevnitn
Pknou
jen ]>i to)) v
l)lalié
se rozvijí
vlnv
linií.
dob
—
44
—
LXVIIL
Tak zde psán
týž zákon stojí
Nnd mým i tvým pobytem Z mkkosti se k tvrdu strojí Hmota s prvním úsvitem.
V
A
rovnováze o poledne Tvar a síly trvají; když svtlo denní bledne, S drsnou tíží klesají.
Po posledním dn tch kroku K tomu bez konce že roku V jiných svtech dospji,
Vím
v sladké nadji.
LXIX.
Kamž
ta cesta se [)rostíráV
Js(ju to
Má
i
v
Tyž,
mamu psoby?
sob duse zírá le vyšší, obdoby.
Obraznost
Kruhem
si
orlím pérem
prostor odmyká,
Anto rozum rovným smrem Všude k jádru proniká.
K
stáí on, a ona k mládi Vlnavé vinou se rádi; Pravý život zazvuí, Kdy padnu si v náruí.
-
45 LXX.
Darmo! slova nepostihnou Tušení a prsvity. Ježto bleskem kdys se milinou
Pes
ty šeré závity.
Desi nesmrnost a myli tu i tam: Jednoty Kdož pochybnost mi rozptýlí O tom: odkud, pro a kam?
m
To
ten uzel, že neznámo,
Z diamant Pán jak tamo Pede pízi paprsk
Do
všech svta okrsk.
LXXI Ty-li tajnost tu odkryl bys,
Jak svt tvoil Hospodin: Ne ten pracím tvor. a byl bys Jeho Slovo, Jeho Syn. Skrýš ta však t nerozpáej, Abrž, kudy pál tvorec, Jasným pod nebem roztáej Zdravých smysl praporec.
Cas a prostora ím stále Zkrášlují se k boží chvále, To-li z
ástky
pochytíš.
Dost svou touhu nasvtíš.
4()
Lxxír.
Tvorci jiskra až se vzuiti
Sama, nilvdy neekej Ni po rajském zrak tvj kvítí Bez úelu netkej. Více ohni nežli ledu V útlých úádrech místo pej, A co dobré, z toho stedu
Zúrodnné
dál podej.
Za ctnost odplaty nežádej, Za koist celou pokládej. Tvj -li šlechtí zemský byt Mravní shoda, krasocit. LXXIII.
Ty-li
pješ srdce svého
Neb svých bratí hosaTinal Píklad z obloholetuého Yezmi sob skivana. Yvše
se a vvŠe nesa
Ped
zitelem rozviuuj Let svj, a na zvuky tesa Za sebou mu pokynuj.
V
houští ale po slavíku
Sebe-li umíš. básuíku,
Skrýti a v se stoupiti,
Yíce budeš kouzliti.
-
47
--
LWIV S
RuluMii, sluiue! noc inósicná
Vábí z|>viié na lovy;
Tajemná a rari>lícná Xoc to, jak sny véŠt(H»vy! Tiflio živne jen ])n»rvval
Slavik toužným nadšením.
A
k úsvitu se n>/liNal
Hlas ke|»elri!i
osefiini.
Aeli! již elileha syn se l»udi
V kalném mést, I
knjit
a se tiiidí
svých |»éi hlad:
Vítej, slunce!
—
i:i
jdn spát.
lAXV.
Tamo rže 8e
u
kdt* nevatlh*
vcném
jitru rdi.
A na vod živých zrcadle I)l hnžich se
záe
stkví
K hvzdíim duch kde nrsen
Na Kde
perutech orliích
:
l)ývá
;
kordech se rozplývá Více nežli slaviích v ak
:
Host já v té nejsa íši Z tvých zdroj v plnívám íši i
\
hujarosíi mladiíké,
Knisné
žití
hásnické!
48 LXXVI.
Kdy
vlažika šustí Mezi listí zmlazené; Klasové kdy vedou hustí Septy viním zbuzené; tichá
Vlna za vlnou kdy šplouná Dmoucím se po jezeru; Ye stromech kdy vítr soumá
O podzimním veeru:
V
od tu srdci milovnénm Plesati ke taktu tvému. Plná ladu, neshody, Divná hudbo pírody! li
LXXVII.
Snv mých
sídlo
nad prameny
Pud skalami v oeší, Nade mnou kde duby, kleny -
Tkají stinné pístevsí!
Tichu šíe kdy ukládá
Do vzdušných
se vrcliuli.
Bázliv sám se den prokrádá
Pes
hory
Slavné
ticlio!
Šumem
luid
a údolí.
—
bližším, bližším
hlavou už slyším Tvé to, ase. plynutí V sladkém duše žasnutí!
—
49
—
LXXVIII.
Stráviv den ve trýzDÍ stálé
Spcbáiii s klidným veerem Ku potoku, jenž po skále Stkví se luiiy pod Šerem.
Zrak o vlhly tu se hríží Do vln sumnycli pobludu.
Mysl teskná v tom se zhlíží Zrcadle mých osud.
Divný úkaz: proudy chladné
Tam
metají jiskry ladné,
A
zde plynou z plamene Slzy s touhou smíšené.
LXXIX.
Už ve
vísce mezi bory
Svatvecer se odzvonil, A pes obržené hory Letní den se peklonil.
Jak zlatý
bohatýra Luna plá ve blankytu: Vlij, ó duše všehomíra. Lad i mého do citu. štít
Ztiš ty vlny v pláni hladkou,
by pítomno.st tvou sladkou Srdce moje poznalo,
I^^j-
Y Bílý,
souzvuku tvém Rže stoistá.
elakovského
plesalo. 4
—
—
50
LXXX.
A jak chce more zmítá Climek mélio boue A hu si
života,
stihá
lítá.
Živl vztek
a mrákota:
Smle
Boliem uhtžeuuu Podnikaje výpravu Spcliám dusí uezhroženou K l)laženému pístavu.
Zjasmjíce erné noci Ve tíhvzdí tajné moci
Nade mnou
se vznášejí,
Víra, láska
s
nadjí.
LXXXI Truchlosladký cit oxhidá Veskrze mou útrobu. Kdykoliv zím, /h se skládá Dva slirná do hi'<»lMi. jsem!
.ledFiu znal
Tekly
Dávno
U
]>ro ni
Hern
pes
slzy hujnélíce;
spaní spí pokojné
svaté
Bhize
—
tob
tam I
tratí
An
Trc»jice!
v
t«'
mnrné
vše, co st;irne:
Tanny zhaslé za sto let Ješt se zpomíná kvt.
:
—
—
51
LXXXII.
Ó
mladosti,
mladosti
''»
I
Blahotvorná bohyn Ze Ysech nejmilejší liosti .'
Xa
bystin.
života
Ant o pvab
tvých ráj
ze
Mou milenku
obletá,
Každou dobou na
Xa
Uié
máj
mysli rozkvétá.
Slavte ale
Ržové
sta
samy
tebe
sliná Hebe! Za jarou tu úrodu rty.
Danou mému národu. LXXXIII.
S námi štstí nech zahrálo Xa pány neb posluhy,
K inm pec
každému pálo
Dosti volné okruhy.
Xepamti do
propasti
Klesne pustý darmochléb Blah, kdo pstoval své vlasti Jednu rži, jeden štp !
Komu
los však
aspo
mén
stkvoucí
pro budoucí Poutníky a poutnice Urovnávej silnice.
Padl.
-
52
—
LXXXIY. LEONOVI HRABTI z THUNU
K
a
HOHENŠTEINA.
rodu Tvému úctou veden, A jak srdcem veleuo,
Kladu z rže lístek jeden Tvé libostné pod jméno.
Ydnéji
by molila pláti
Všecka v kráse záivé,
Na
týž lístek dovol psáti
Ješt slovo pravdivé: „Vlast že miluješ, to víme,
Proto slušn Tebe ctíme; Ze pak sám jsi její est, Podnt naší lásky jest."
LXXXV. Do památníku
J. V.
Jménem tvým by vky dlouhé
Hmely
rod všeliký, Neleží v tvé snaze pouhé, Dar to božstva veliký i
by hlunou troubou Znla povst o tob, v Ze jsi kmene svého chloubou, Skutky tvé mu k ozdob.
Aniž
V
to,
tom však
Každému
vlastní
vle
dal tvorce sílu,
Býti ke cti rodin, Ke blahu své ddin.
dílu
!
LXXXVI.
Bez
trojí
Žíti
mi
nelze tiižby
zemi na celé
:
Bez tvé blaliotvorné družby, Tajemníce duše mé!
Pak
má
dívko liezká, Vznícených bez plápol: tebou,
Ani bez tvých, mluvo eská,
arodjnýcb blahol. S vámi rozkoš nejistjší Chutnám, bez vás nejsmutnjší Všude nosím okovy, Ti ve srdci hbitovy. Lxxxvir.
Potem, krví svatá zemé!
Matko muž velikých Div hle! ješt žije plém Tvé po bouích tolikých
Mst
A
I
úel
býval slávy Domknouti se výšiny; to bystré hlavy, co ves
tvých
—
A Nuž,
co hrad té
—
to hrdiny.
pozasuté sopky
Svou pochodní tajné kobky Xám, Palacký! osvcuj, Dávní lásku rozncuj.
54
—
LXXXVIII. Žel té rže, bez slavíka v
Y sad
Zel
i
krásy, bez básníka
Jež od I
která odkvetla.
zem
odlétla!
nechválím pedkíi asy K pravé kráse neilýcli,
Zteštnými
za
mamlasy
Po blyskotkách zbloudilycb. Jich nebeské: ^Všecka sláva,
Yšecka krása — polní tráva Syny. málo chyblo, K ertu že neodplo.
I""
LXXXIX.
Tebe rozum, isté Hájí, pravdo, na I
lidství
vky,
kde zištnost a pokrytství Roubí Imusné záseky.
Sám tvj
— jak Medusy upiny —
poliled
Hadochvéjné Sype blesk a mraky hrzy
Na Oblij
Opt
bezectné zlosyny.
záí svou nebeskou každou duši eskou,
Necli
Y
t
ctí
za bohyni
své domácí svatyni!
oo
XC.
„Jakéž kouzlo t vodívá Drsuoii cestou žisota.
Tvou že mysl nepokrývá Nikdy smutku mrákota
?-
Stídmost, brate, která sladce S mým se bytem pátelí; Pak nekvapná, stálá práce
—
Ty mou dusí
veselí.
Téma chránn, ]>od nos luskám Ysem padouchm, klada k truskám Nádhernost palácovou I
radost bublinkovou. XCI.
Um
svj tmi bav
Mr Híka
caparty,
kdo vyšších netuší; v koule, šachy, karty
Nejmé muži
písluší.
Vtipnou hru nehrá-liž dosti ten mocný pán? Cas s tebou acký páni jemuž k radosti Bývá. byl-li obehrán.
—
Vyhrav
ale sám, jak smeti
Vvklízí ty staré dti
Nevdoucí, pro zde jsou. Ani pro se svta jdou.
Ó(i
XCII.
Ne
horuuciiost
povalená
Zjeduá duchu potravu Práce tichá a spolená Získá vlasti oslavu. Jedno-li by zrnko zdravé
Každý Brzo
by,
v
pdu
položil,
múj Krasoslave!
D\\\r se pustý ostožil.
Kdo však
niarnou chloubou práší,
Koše plev na trh vynáší.
asu odvje
Títr Jej
i
jelio
nadje. XCIII.
Bujný
o
jest
mluva naše
Ušlechtilé úrody,
Bezmezím
se toulá plaše,
Jak syn drahé svobody.
Hlavu pyšn na vzduch
sází,
Z oí šlehá blesk a Idesk, Z nuzder dým a jiskry hází. liedbávný lesk. Ple po nni
—
A
kdy letí, jelio híva S proudem vtru hrav splývá;
Kdy však
eckým
zvolna harcuje.
taktem tancuje.
!
o
:
i
XCIV
um
Pakli ua
jede v okol
Mistr svého umní, V^ede si co jasný sokol, Milé na né vzezení!
Le
bda. kdy hrdotup Jej kdu tiskne k rozmáchli Náš lio bystrák ku potup Brzo
složí
do prachu.
Tak i do soustavné káry Pu nmeku jeho žáry
Vn vkv Marn,
nevpravíŠ:
brachu, svéhlavíš! XCV.
Sázi-liž
Y
kdo hned
zlato drahé
ze
zem
kameny?
Jist teprv, až jsou jemn Zbroušeny a zhlazeny Klenotnice! tak ty pedn Slin stav je do ady:
Miste! vylož nám úhledn
Umu
svého poklady.
Jazyk tak cti jako vdu, Pidej z nho soli, medu, Chceš-li, by nám cliutnala, Užitek stv vvdala.
—
5^
XCVI.
Zda povdnost, aneb zlost-li Hnula by se v srdci tvém, aby rostly! Kdyby vidl Kdes na skipci vdeckém
—
—
Rozpínati oudy zdravé?
vru
Zlý by
Nemá obr
byl to likl
krásy pravé
E,ovn jako
A
—
trpaslík.
jak tlo pkné, isté,
Má
meze jisté Amerliugu mj,
jaz3'k
i
Na
to,
S pány bratry pamatuj
I
XCVII.
osvtou netrap si Rozum a jim svdomí!-
Milý
!
Ten má
svtla plné kapsy,
Onolio až v nose pí.
Lépe
se to
po
tm
modlí.
Nech to zboží kesá cí; Ciní velké nepoliodlí v
Yelká illuminací.
Každý rád si v stínu boví; Každý rybá tob poví Cím jsou vody kalnjší,
Tím jsou lovy
valnjší.
:
!
—
.^9
"
—
XCVilI.
Vrab starý ten pásma
licliut
Necli jen dále osnuje: Z konin svta jih a výcliMil Velikou mzdu hotuje.
Odonud
hvzda
hle!
svítí,
Hvzda lásky vítaná: Tam se pochodn vznítí i
K
svatb
již
uchystaná.
Odtud, z nasi slávy sídla. Potrou mrana bleskokíídla Lidožerné modly chrám; Odtud vzejde slunce nám. XCIX.
—
,Nad ekami Babvlona Pej ten
Spadne
V
s
družko ma.
zpv
mi,
duse
mraná
dve
clona,
se rozplesá.
Xa ekami Babylona V hoi naše plém
dlí
Jak prorocká harfa ona,
Tak
i
temn
naše
zní.
Bídná dcero Babylona Ajhle,
pomoc
ze Siona
mocný tvou odmnou.
Již se blíží,
Odmní
ti
-
60 C.
K
druhu, družce, k rodu, vlasti Stálost již
Pi
mi odinuou
vší jiué práci, slasti
Rád blažím Vždy
se
promnou.
ui tebe zíti v
Nechci,
zlat
zpvu bohyn
Yítej stále v jiném šat,
Druhdy teba
v
liin.
mých vdná strojce — ku i tob: s Bohem, rže! Touha vede do jiných
Sn
Záhonv
m kvtin
nvch.
nuže!
VÝKLAD.
ODDÍL první Jest veskrz rázu ušlechtile milostného. a pojítkem jeho jest Marie.
Stediskem
Tato píseii úvodní se víie tak tesne k názvu. luzným až i podraet vynechán a domysliti si teba, že okouzlos kee smáním, vnadou skvostnou mnohá ružr J.
vala
tv.
kdož na
ni
patili.
zde j.oloženo v prav^-m slova smyslu; básník se hlásí ke své stolistce. BástMi vyniká vzácnou lahodou mluvy, vroucností .\Iá
sfolistko!
Má
a nuzným poj«'tím. 01>r:iznou rou>>kou zetelné prosvítá vztah k Marii. V rnzich hdim i sním. Básník stále a rád mezi II. myslí, jsa jich krásou jí"»án rážemi prodleva a nu a vida v rilži obraz své Marie. V íiir.sím smvsle t^sí
citu
n
vbee
z krásy pírody. paprsky slunení, t eiy Zlatotkam' pra/torcr obraz (ponkud tvrdý a násilný) jest opisem místo: VM ílne. Ze širého hvzdná Slovo hrzdno užívá se z praplno vidla toliko adjektivne. na p. dnes jest hvezdno hvzd. Zde jsouc zpodstatnno, znamená hvezdnat<* nel)e. hrzdíia, výraz ze slovenského vzatý, znaí tam propast (vlastn, co jest bezedné), zde nekonenost.
se
=
=
— Immortelhy.
62
po esku
— slamný kvt,
mají listy
koruny žluté nebo bílé a tvrdé jako sláma, odkud jich eské jméno. (Latinský název pochází odtud, že kvt jejich petrvá zimu.) Zde ovšem mínny jsou jiné immortelky. jichž kvt v pravém slova smyslu neodumírá, hvzdy; jsou nám za dne zakryty a veer tak íkajíc rozvinou listy, objeví všecku krásu svou. Básníkovi postaila k tomu. aby hvzdy pojmenoval immortelkami, jejich nehynoucnost. Desky zde mohou míti význam píkrovu, jak jej mají u knihy; celé rení pojakoby hvzdná obloha pes jímati dlužno obrazn den byla zakryta a veer teprv se odhalovala. Jest pak smysl básn tento duchem, jsa Básník rád dlí mezi ržemi tlem jich krásou jímán fa ponvadž mu pipomínají Marii), k veeru, avšak když nastane za jitra, pes den, neb noc, a blankyt nebeský objeví krásy své, kochá se mysl v jiných nehynoucícli kvtecli, v kráse hvzd vznáší se do výše, nad pozemský pracli k nesmrtelnosti; velikost a plná dstojnost lovkova se v ozývá. Hvzduaté nebe povznášelo ode dávna nejen mysli básník, nýbrž i filosof. Budiž tu na p. pipomenut proslulý výrok Immanuele Kanta: „Dv vci naplují ducha novým vždy a rostoucím podivem a úctou, ím astji a vytrvaleji se jimi obíráme v myšlenkách: hvzdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mn.'~ Sloha první a druhá slouží ke zostení pointy,
—
:
i
i
;
nm
ke zvýšení úinu; tetí proti nim jest gradací. III. Kultus panny jest zásluhou kesanství: to jalo se pojímati pannu v onom vznešeném, líbezném a istém významu, jejž i náš básník se snaží vystihnouti v této vroucí nhou dýšící písni. Ve stedovku se zvlášt o ten kultus zaujalo rytístvo a zapstovalo jej do svého života do poesie. (Mon Dieu, mon i
— roi,
mu
danic.)
—
63
—
PuDenskym
nazývá
]>evt*em
se tu
Josef Krusoslav Chmelenský, dáverný pítel básníkv (1800 1839), pro nŽny a milostný ráz svého básnení. IV. .SVáf/ VtHr do zpvného mne nevábí zápa-u jako bývalo u Rekv a íman, kde vnec vavínový býval nejvy^ží odmnou, aneb jako bývalo též u jiných národ, kde básníci korunováni bývali Vncem vavínovým. Zde obrazné eeno. Sláva tedy není básníkovi pohnutkou, pro' básní, jak mnohým bývá. Pnrrtde té shulh tif^nó, t. milostná* tísné, která jej pudí k básnení. kde se Miísff, deery Zevovy, dle krajiny Pierie. narodily, též Pieranky (Pieridky) zvané, byly bohyn, udílející
>e^ pála truchlohe a nosí v ruce trag^ickou škrabošku, T/taleia, musa veselohry, zobrazuje se s maskou sniavou v ruce. Ctvrta, JJuterjte. byla <-emu
—
.
.
.
pvcm
,
i
bh
-
64
—
vnady, lepoty a ušlechtilosti a byly
prvodkynmi
bo-
hyn
Afrodity. V. íslo toto jest pozoruhodno splynulostí citu vlasteneckého s milo.stným. již dlužno pokládati za význaný rys povahy Celakovského. U nho jako u vtšiny našich buditel všecka bytost koenila a sílu mladém a omlazujícím svžest erpala ve i zdroji lásky k vlasti. Ten cit nadvládal všem ostatním, jím proniknuta a zabarvena jest veškera innost Celakovského. To vidti také zde. Vlast má dle básníka hojnost krásných a vonných kvtin neskonalou; podobn nezmrná jest hojnost drahokamv a perel z nich jedna rže. jedna perla nad jiné se znaí krásou, a tou ovšem mínna Marie. O ni, ze všech krásných kvítk, drahých kamouv a jasných perel nejvzácnjší, básník prosí Vlast.
vn
nevyerpané, nevyerpatelné. blahé úrody. Blahý zde položeno metony-
Nepebra7ic
Z
lívítkú
=z:
micky místo hojný, bohatý; zamnn jest úin za píinu. Hojnost tato jest také pedností vlasti naší. — ^'korun tvé vztahuje se na horstvo. YI. Slohou druliou a tetí odvoduje básník rychlé vzplanutí náklonnosti jich vzájemné. ViikoJ kadí., jen kou vydává. Yll. Nestvoenost., chaos prvopoátený, pokud
svt nebyl stvoen.
—
Tys
to
poklad vynikající, hojn
vdkuplné dít
z
vyala. Marie jest tedy tvor všemi pvaby obdaený. Na úsvit (roz. života), V toky nom. usvít neb usvíta. dnes vbec úsvit. mého života; život se asto pirovnává k ece. VIII. Hóry, panenské boliyn roních poasí, dcery Zevovy a Thermidiny, stálé prvodkyn mus neb Afrodity. Podobn jako Charitky pály jen kráse,
svých
—
radosti a ádu. Jména jejich: Euuomia Dike (spravedlnost) a Eirene (mír).
—
(zákonnost).
!
— jící
G5
— V
IX. Tu se opevá podoba vnjší. vlastnosti duševní.
písni následu-
X. Tu v myšlénkách zahlotthilost, tu se s Musou 2)áteU. totiž tu vázne a hluboce pemyslí, tu se kochá není lyt. Zem víc v básních, ráda je ítá. pedchozím k gradací jest sloha tetí Celá hyperbola.
—
mj
slohám.
Krásný dnu panenských dive atd. Stud a jeho znak rumenec jest svdectvím panenskosti, nžnosti, istoty duševní, útlého svdomí, a jsa lovku dán od pírody, mže býti nazýván divem dnu panenských, tichou tvrce oslavou. XII. Lampy této svatyn. Které svatyn? XI.
ve sloze druhé
Následující
zvláštním
a
—
zpsobem pímru.
z KoUárovy Slávy dcery ís. 86. modré, milostivé.)
Sr.
zpvu
XIII. Šepce^ dýše, mlíivL spivájest
Zvuné rže. Pro
Y
em
obráží
se tu
otázky jsou
tetí
touto
s I.
písní
(Oi! oi
pkné stupování.
nazývají takto ústa? -obzvlášt básníkova nadšenost ? se
strážný duch rodiny i jednotlivc, který je od narození provázel po všecek život. XVI. Hesperidky^ dcery obra Atlanta a Hesperidy, dle jiných dcery Jovovy a Thermidiny (nebo
XV. Genius,
a Noci), stehly spolu se stohlavým drakem Ladonem v zahradách zlatých jablek, která kdysi bohyn Gaia byla darovala Hee pi její svatb se Zevera.
Erba
zem
Hesperia byla dle názoru
zem
ek
v Itálii, na západ, dle názoru ve Španlích. Hesperidek se mící patrn Itálie a
íman
Zde krajem
pvcem
z kraje
toho Petrarka,
Lauru opvující elakovský u Dunaje, Kollár. BílÝ, elakovákého Rže sto istá
s
jehož milostné
nadšením ítal.
znlky
— Févec ^
— Druhá sloha k prvé
Pro
se opakuje: jedny se rozplývá, hyperbola.
^6
—
jest protivou
— jedny básn?
i
stupováním. Nebe v nich
—
XYII. Kvítka lnná rozsívá. Jak to, že lnná? XVIII. Xade asem sjylý válo zzzYznáselo se. as jest takorka voda, na jejíž povrchu lod života našeho pluje. XIX. Oiidní^ údní, jasný letní den poátek dne. XX. Na tom míst zvýšeném. Marie cítí se láskou k našemu básníkovi povznesena, jest jí blažena, ac se mu posud z ní nevyznala, a snad práv proto. I prosí, aby miláek na to vyznání nenaléhal a v tomto stav, mezi bázní, blahem a touhou ji ponechal. XXII. Laskavý paJc k této pýn k dvinu ru;
.
mnci. XXV.
I
.
sob vážím mnoho vazba dnes mén staré eštin obyejná. Také Palacký
to
:
obvyklá, ale ve jí
.
užívá.
andl pál.
Obrat: andl žití jest rovnž neobvyklý; pedmt nám si dlužno domysliti. Co se rázu básn týe, v. pozn. k íslu V. Sr. též Kollárovu znlku 89. zpvu I. (Jako lípa, jenž se ve chrastin .), která koní 7a/j
žiti
.
ze
.
mlkem
„At to nyní jazyk mine, že jen k Slávce slávský milenek, roven k rovni svj se k svému vine." Sloha tato
má
nouti toliko djin
pozadí vážné.
Teba
si
vzpome-
Pemyslovc.
XXVII. Planou nahrazuje svohodu. Svoboda se zove obyejn drahocenným statkem lovka; pro zde a jaká svoboda se jmenuje planou? Povšimnutí zasluhuje provedení kontrast, zejména ve sloze druhé
—
a tetí.
XXVIII. Xesvohodnou svohodu. Oxymoron. Rozobma svoboda: avšak srdce zstane
louením nastane
—
67
—
nebude svobodno. Básník vypisuje všecky zjevy, pri rozchodu drahých sob bytostí se vyskytující: srdce jest plno. jenom ec nenachází pimených spoutáno,
slov; slzy vytryskují z lásky i žalu, atd. XXIX. Opouštje Strakonice básník
pi posledním na
vzpomíná
n
pohledu ješt jednou všech slastí a blažeností, zde od malika a zvlášt toho roku za-
Ty sídlo skrovné 1=. obydlí Mariino. slov XXX. Let jenž sedl ti tisíce
žitých.
nejzlave. že básníku tanulo na mysli dábel.
njší bs. Zdá ství 11,
nmé, 14.
o
Dle
se,
nmž
nho
se
.
mluví v evangeliu
totiž Kristus
z
nmého
sv.
Lukáše
vymítí zlého
pocemž tento chodil po místech sucTiýcli hledaje odpoinku, ale nenalézaje lio. I vrátil se do domu svého, odkud vyšel, a naleznuv jej vyištný, šel a pijal k sob sedm duch horších než byl sám, a všedše pebývali tam. Zde má se znázorniti nálada básníkova. trvati (tvar staroXXXI. Trá mé snní. Trati ducha,
=
eský).
Jm
tvé slavené:
jméno
P.
Marie
dávna nejkrásnjšími písnmi. XXXIII. Myrta^ kvtina lásky; kvty zzr ctnosti.
XXXIV. Vkosnuhný vnec
^
opváno ode
lilie?
—
Blahé
který jméno básníka
jím vyznamenaného snoubí s nesmrtelností. Sr. též pozn. k . IV. XXXVII. Takovouto filosofií životní se spravuje, básník zjednával si vnitní klid. Slohy druhá a tetí ke sloze první jsou pímrem. XXXVIII. Slov podletí a záletí (XL.) básník rád užívá m. vesna a jese. Sloha první a druhá obsahují úinný protiklad. Co vyjaduje vzliledem k nim sloha tetí ? XL. Sa dohrku "=. nti sklonku; sr. pabrek. Po devech. Se strom zmizelo vše to, co jim dodávalo
—
—
—
68
vzhledu. Kvty sprchly, listí zežloutlo, íkajíc jen duchové jeho ve vtvích hrají; i zbylo ze stromu skoro Jese jest elegie pírody na zmizelé jaro jen devo. a vybízí pímo k tomu, abychom s ní srovnávali i léto život lidský. Básník tak iní. srovnává s ní nynjší
—
stav svj.
XLI. Takové složení verš, trioletu akolu (rondeau) podobné, slov forma malajshá. Vzorec verš jest
,
tento:
2,
3,
4
—
2,
5,
4,
6
—
5.
1.
6, ^3. ^
Coz nad lásku lze mi dáti =: co ješt více než VJcrulm vném (3. sloha) :== u lásku svou. kroužení, kolotání tohoto svta, neboli zkrátka v tomto
—
vném
svt. XLII. Tanfalos rozhnval si bohy, s ním z prvu obcující, adou mrzkostí. Byv do Tartara uvržen, trnul svalí balvan, nad hlavou mu poád úzkostí, že se hladu visící. Dle jiné povsti odsouzen byl k žízni. Stoje v jezee po bradu, nemohl se a nebo jakmile kmet se nahnul, aby palivou napiti žíze uhasil, voda opadla. Nad hlavou pak mu kynuly zralé hrušky, granáty a jablka; ale jakmile po nich sáhl, aby ukojil hlad, odletlo mu ovoce ped ústy do výše. Ústa zliáralé ^=. žádostivá. Zháralé m. zháralá pro rým.
na
vnému
vné :
Básník tu jaksi
svém popála
místa,
lituje, si jej
že
Marie
zalíbila.
mu kdy
v srdci
na kterou zda na dobrou
Nevít,
stranu se nakloní osudy jeho životní, i na zlou. Pozoruje pi andlu mranou propast^ t. j. pekážky hrozící jeho lásce. ^Báse ta vznikla asi v dub, kdy hmotné postavení (7-ého bylo nejisté, nezabezpeené, a rodie Mariini tedy satku své dcery nepáli. XLI V. Lazur^ azur, pékná modrá barva, blankyt. Název ten pochází od lazurového kamene, jejž druhdy Benátané piváželi z Malé Asie jakožto látku na nej-
— pknjší
69
—
modrou barvu, ultramarin (ultra zvanou. mae zr pres more) XLV. Aeolova harfa jest nástroj loutn podobny, strunami stejn naladnými potažený: když vítr tyto struny uvede ve chvní, vydávají táhlé, neurité t('>ny, které se dobe hodí k nálad mysli truchle, k zádumcivosti a tesknot. XLVI. Tato, jakož následující píse lépe se objasují íslem 4S., které má k nim v/.tah. Básník tu provází výkladem obraz, pedstavující známý píbh z našich djin, a dodal mu pkné pointy závrným protikladem, dip nhož ústa jsou v odporu se srdcem OldHíhovým. jakož asto j)ravý, hluboký cit se zastírá slovy jemu opanými. a nejdražší
i
XLVII. Také
píse
tato
znázoruje strunými
slovy dj jiného obrazu, Betislava pedstavující, za jitra unáší do eských vlastí svou Jitku.
an
Paiti sr znamená vlastn pupeny ven tlaiti, pak Popižaii =z pitlaiti, pivinouti. rzcházeti vbec. In. staroeský jest žieti neb ždieti, od kmene žm, po-
—
zdji ždm (žmu, ždmu. ne, ždímu), staroslovnsky žeti z=. romprimere. Sfr. ruské: požal ruku z=. potiskl ruku.
pi
dd
J;, (o tvém úastnictví slavné mých ddictví. Betislav ukazuje Jitce slavnou eskou zemi, jíž vláílne i>rávem ddirkým a jejíž spoluvla
XLVIII. Oba tyto obrazy. Oldicha s Boženou a Betislava s Jitkou pedstavující, básník poslal Marii se žádostí, aby jim popála místa ve své komnat. Pi tom jí pi'ipomíná, s jakým nadšením kdysi slavili slávu eských knížat a králv. 1 peje si, aby si vzpomnla také jejich, dávné ovšem a vky vzdálené vroucnosti milostné; bude jí, jako by slyšela z dálky z.m šeni luny zníti milostnou Imdbu.
— BoTcál. let
70
—
sklenice zespod široká
úzkým hrdlem.
s
XLIX. Svádná do oJdieJc. vztahuje se na klikatý vel med sbírajících, jak patrno z následující
slohy.
Citvn Andélslié
ji,
sohé loudi,
Ji
dv pomnnhy.
forma m. st. L.
co
t.
j.
modré oi.
—
—
doby co Troudí, novjší
z=z
vzniká.
od
té
trudí.
Kratiká háse vždy vyspívá
Nynjší
milostná rozvroucnlost básníkova neposkytuje dosti prázdných chvil a potebné nálady ke skládání delších manželským, bude básní. Až ustoupí klidnjším spíše možno, vytvoi*iti je. Zatím rzné nadje básníkovy ješt dímou jako v poupti: až rozkvetou, až se splní, zapje jim básn delší. Pozoruhodno jest, že básník tu sliboval zstati vtší skladby básnické podnikpoesii vren a snad nouti. Nadje ta se pohíchu nesplnila, an Celakovský po vydání Rže stolisté všecek se oddal lilologii a jen v kvtinových epigramech ješt osvdoval básnické nadání své.
dnm
i
Všimnme
si
nyní
I
oddílu jakožto celku.
Tu
mezi vtšinou písní jeho trvá jakási spojitost. Y prvním ísle básník opovídá, o pti bude v íslech dalších. Byv roznícen pvabem rže nad jiné vnadné. jež nejsouc už pouptem, ale také ješt ne úpln rozvita, práv má podobu pechodní, neboli jak básník vhodným obrazem tu dobu naznauje pozorovati možno,
(z
ple díme
ve
že
em
své kráse,
z
ple
život prosvítá,):
míní vše, co naplovalo srdce i mysl, co cítil, myslil a snil. povdti v písních. Vida v rži obraz Mariin, básník rád prodlévá mezi ržemi a kochá se v nich. Toliko velebnost hvzdnatého nebe ješt se dlí o jeho podiv a nadšení. (II.)
—
—
Jako v
~
71
—
písni první
.
se snažil vyjáditi
viiad-
nost rže práv v rozpuku jsoucí, tak v tetí písni rád by slovy vypovdl nevýslovný pvab a nhu jianny.
V
IV.
písni
již
zejm
se
že Marie bude pedpvodem jeho, a nikoli
dí,
mtem básnní. jsouc také žádost slávy: proto též pochvala od ní vyváží nade všecko uznání jiné. O ni jedinou prosí Vlast, oplývající neskonalým bohatstvím kvítí nejrozmanitjšího a nejlibjšího i nezmrnou hojností perel a drahokam; nebo ona jest mu rži'!ikou nejkrásnjší, perlikou nejvzácnjší (V.). V VI
dovídáme, že básník s Marií se poznavše, rychle ve tech dnech sob se naklonili zdálo-li by se to komu píliš náhlým, tomu básník dává na srovnanou, jak }dane mocný ohe a jak zase žár, který jen dusivým dýmem ])lní celé okolí, jakou má cenu láska pravá a jakou láska vyprošená. Jen kdo vyndá ruku bez úrazu, bez rychle sáhne do ohn, Byla však Marie ovšem dívka ctnostná, skromná, bolu. pracovitá a líbezná, zkrátka plná vdku. I míní proto Láska, která znieho stvoila ohromné básník. Že nejútlejší kvítka a jim zároveíi dala krásu, svty >fnri' 7 T^okladú svýcli vyala a hned v mládí ji ob»!,i!.i.i ini jmvaby (VII.). Peje si jen, aby Marie zstala vždy tak istou, tichou, spanilou, jak z rukou Lásky vyšla, aby ji minula všeliká tesknota a starost, radji paduouc na básníka (VIII.;. — Považuje všecku tu spanilost Mariina zjevu, udiven se táže básník, co jej více poutá, zdali luzná lepota i velebná prostota (IX.). Kdykoli na ni myslí, vždy se mu písni
se
:
—
vná
i
\
—
.
vné
—
objevuje v jiné podob, milostn veselou, vážn pi*emýšlející. v básních se kochající. Nade vše jest okouzlen, pomní-li. jak
opvá
její
kleíc
ped obrazem
vroucn se modlí (X.). rumnec, ve XII. její oi, o
rozplynulá ci^,
božím, „v jeden
—
V
XI. písni
nichž krásrým
—
72
—
zda byly díve kvítky v ráji i hvzdami Da obloze, v XIII. její rty (zvuné rže), ujišuje se optn její náklonností (XIV.), rád by si vysvtlil blahý soulad, který pojednou duši jeho ovládl (XV.); potom vrací se opt k oím Mariiným, v nichž prý jsou básn sladsí a horoucnjší nad Petrarkovy a Kollárovy znlky vepsány, skládané samými Gráciemi a Musami (XVI.j. Rovnž milota a líbeznost zjevu Mariina jej opt rozncuje a jakožto nadšený, oddaný milovník kvtenv vvpisuje ji obrazv z této erpaDvmi
pímrem
se ptá.
(XVII.).
Tím zavírá
se
rada podobizen Mariiných:
city
a nálady, plynoucí ze styku, shledání a louení s Marií, jakož i z odlouenosti od ní daly vzniknouti následujícím písním. Pedevším básník vzpomíná slastné plavby po ece, podniknuté s Marií za arovného veera májového (XVIII.). procházek olšinou, v níž slavíci si zvolili bydlo a k níž s dálných jez dorážel slab šumot milostných hovor za toho proudu (XIX.). spolu spolubytí vedených, ve kterých ovšem slovo nestailo vyjáditi vše, co srdce cítilo (XX. aXXI.j; vzpomíná, jak stanuli na pahorku pod dubem a jali tu Marie chzí uhátá byla by poskytla malíi'i vdnou látku ovšem by nedovedlo jeho umní podati k obrazu, i
a
životnosti dívího zjevu, „spšným chodem rozehrané" (XXII.), a jak ekal a pekvapil NáMarii, dle úmluvy v sad se ubírající (XXIIL). ladu, v níž nyní tone blahem a štstím opojen, která jej k básnní pudí a libými sny ve spaní opádá, tu peje si míti stále (XXIV.). Jest také tomu rád, že Marie pochází z téhož msta, kde stála jeho kolébka;
úpln jmenovit
—
i
ješt více však
tší, že jest téže národnosti, co on. Nedovedu by pilnouti k bytosti jiného, zvlášt eskému nepátelského rodu (XXV.). V písni XXVI., laškovjej
—
— nho
peje
-
73
noc a sladkých sn. protikladu k docílení vetší úinnosti. Rány a okovy Milkovy prý básník rád pijímá, nhot jsou slastiplné a lahodné taková poroba jest milejší nad všelikou svobodu nemilujících: a nejvíc rázu,
Marii
dobrou
V XXVII. optn používá
:
jej
tší.
že,
a
jsa
podmann
pece
a spoután,
jest
vítzem. Než zatím vyplnil se cas. a elakovskému bylo vrátiti se do Praiiy. Tím pirozen nastalo trapné louení s milenkou (XXVIIÍ.). Opouštje Strakonice ohlíží se ješt»'* jednou naposledy — zpt na známé strán a behy Otaviny, na msteko celé zvlášt na rodný dam Mariin a vzpomíná všech blahých chvil od dtství a zvlášt nyní tam zažitých (XXIX.), Prvý den po pobytu Strakonickém jest mu úzko a trudno v srdci, jako by se v byl zlý duch uhostil. který tisíce let v poušti sedl a nyní nalezl stánek sob píhodný. Jak jinak bylo ješt vera Marie má ped ním tu výhodu, žo aspo vídá místa spolená jich blaženosti, on však všeliojest odlouen (XXX. Ani Praha jindy tolik mu milá nedovede ho rozjaiiti (XXXI.}. Kudy kráí, všude vidí a myslí na Marii; medné jméno její ve dne v sadech z kvítk, v noci skládá z hvzd XXXII. Tmu jeho života osvtluje jedin vzpomínka na ni, živý soubor všech ctností. Pináší-li mu takový poklad v dar, ím se ji odvdí on? (XXXIII. j. Peje si ted aspo vnce dosíci v zápasu zpvném, aby jím mohl ozdobiti elo Mariino (XXXIV.). Nyní. co sám
—
i
nm
!
.
/.
—
poznal lásku, a citlivji
má
též lepší smys)
pro city milujících
patí na pírodu a svt;
zvlášt arovné
kouzlo msíné noci letní poznal teprve ted (XXXV.). Spojení mezi básníkem a Marií udržováno listy; tch si poslali víc, než kdy mla nejbohatší rže list. Jakkoli by si pál, aby slova psaná byla radji pronesena ústn, pece zase mu <e zdá, že takováto slova od-
—
74
—
oddaného srdce pozbyla by, (XXXYL). Tmito listy pvabu proslovena, jsouce a asem básník z prvotní tesknoty a trudnosti se vySmutných bavil ke klidnjším úvahám a náladám. tak nevšímal, naopak dob si byly už chvil a mraných halující nejhlubší tajnosti
mu prostedkem
k istším radostem a jasnjšímu štstí. zrovna jako i slunce je nám vítanjší po mranu a dešti a jako ve vnci z rží a pomnnek kvítka temnjší zpsobují libjší vzhled (XXXVII.). Myšlenky a tužby jeho ovšem poád jen se odnášejí k Marii; velka jedna sotva nastane jaro hledí-li, jak v krátké dob obletí na sta kvítk, jeho však všecko myšlení na jediný kvt se shrnuje, jest mu s podivením, kde jen se nabralo tolik sladkosti a vnad na tom Marii! (XXXVIII.). Jiný kontrast jediném kvítku XXXIX. Básník druhdy rád si vyšel proveden v písni na hon a stíhal opeence i zv. Avšak nyní sám jest honn zlým osudem a rann Milkem. Tak vidíme, že kudy kráí, kde dlí. co koná, vše vždy a všude mu pipomíná krásné dni Strakonické. Nastalý podzim poskytl mu nový námt ku vzpomínkám. Ze vší nádhery a lepoty jara i léta zbyly jen svží zele list, žluté listy na stromech a kovinách kvtin, kvty i plody pestrá barevnost a milá zkrátka všecka arokrása pírody zbyla leda v mysli, žije jen ve vzpomínce naší; podobn i „krásní a kvtní dnové slasti isté" uplynuli a nezbylo z nich nic leda milá pamt (XL.). Následuje nkolik písní volnji mezi sebou spojitých. V XLI. básník posílá Marii prsten, dárek lásce nejpodobnjší; jak on, i láska jeho jest neskonalá. V XLII. trudí básníka nejistá jeho budoucnost, i zakouší proto muka Tantalovým ne nepodobná. V XLIII. dává medohlasému ptáku svému svobodu, sám jsa v poutech; a si letí, kam mu libo. jenom když cestou
—
—
—
vn
;
—
(
D
—
—
Marii vzdá pozdravení a krásu její bude opevati. Smutné dni podzimní rozlaují ješt více mysl básníkovu. Rozladnost tu vsak hned by zapudila pítomAni hudba uz básníka nenost Mariina (XLIV\). byl jejím milovníkem; nehodit se k nynjší tší, Ješt rozervanosti jeho duše. Bývá nejradji sám. nejspíš by dovedly ukojiti srdce zvuky Aeolovy harfy, Po njakém ase táhlé, neurité a jemné (XLV.). Poslal jí na Marii. vzpomnl básník opt dárkem obrazy Oldicha, setkavšího se na hon s Boženou, (XLVI.) a Betislava, unášejícího Jitku do eské vlasti (XLVII.K Z prvé písn mimo dj vyobrazený vysvítá též. že láska asto se skrývá za slovy opanými. Druhá prost vypisuje dj obrazu. Píse XLVIII. obsahuje pání pipojené k obrazm: jsouce dkazy staroeské vroucí lásky, mají pipomínati Marii, jak spolu kdysi slavili slávu eských knížat a králv, a jaké horoucnosti tito bývali schopni. Bez pímé spojitosti Dívaje se s pedchozí jest píse následujícími XLIX.)sbírají med. C. v duchu se penáší na vely, jak s které rau nastaly od té chvíle, blaženjších, do co všecky jeho city a myšlenky k sob poutá Marie. O ní bez petržení dlouho snívá, s ní-li však pobývá, letem mu míjí den; tím také strunou formu písní vysvtluje. Bude-li mu štstí píznivo. bohdá zapje ješt
—
a
—
kvt
dn
písn
delší.
—
vyznal z celého rozvoje náklonnosti Odlialil své k Marii od jejího vzniku až po satek. s upímností rovnž tak vroucí jako jej zdobící, kterak psobily duše i postava její, když ji ]»oznal, jak první styky s ní, jaký obraz o ní odnesl ze Strakonic, jak si jej vzdálen jsa v mysli obživoval, vzpomínkami se blažil a odloueností se trudil. Zde nenajdeme citu vylhaného ani povrchního, každá píse vyprýštila z nejhnutí osobních vnitrnjší bytosti a jest ohlasem citv
Tak
se básník
na
i
— a
pece
spolu též
7()
—
všelidských;
proto
tenáe
také
každá dle povahy své uchvacují, rozehívají, utšují. Tot práv vlastnost a síla pravdy a srdenosti, že psobí
dojmem neodolatelným. Milostné písn Celakovského
vynikají tou pravdou pvodnost. a vroucností, ale chovají ješt jiný pvab :
Ye velikolepém zpvném zápase milostných básník nesnadno už vylouditi své lye zvuky nové, pozoruvtšin písní milosthodné, a pece ladné a tklivé ;
ných bývá jen krátký život vymen. Celakovského písn nestihl takový osud. Nebyl sice pvodce jejich nadán mohutnou a široletnou fantasií, ale vynikal mužností, hloubkou a horoucností citu; a tu uml ztlumoiti vrn a úinn. V Rži nepje blouznivý mladík bujivé obrazivosti, nýbrž životem mnohozkušený muž, ducha zrale vysplého a ocelivého, obraznosti ovládané.
K
této mužnosti pojí se samostatnost básnického namyšlezírání Celakovského, patrná jednak z
vdích
nek, jednak z
obrazv
a
pímrv básní,
dále
význaná
jeho vlasteneckost a slovanskost, jakož i nemén milá splynulost s pírodou, jevící úzkou píbuznost s prostonárodním básnictvem slovanským. Všecky živly tyto sloueny jsouce v bytosti básníkov, vysvtlují zvláštní, pvodní ráz poesie Celakovského. Psobila-li upímná srdenost, hloubka a pravdivost cit básníkových, ryzost jeho duše svou silou elementární, nemohl posléz ani tu vroucí, tu nžný výraz jim propjený, uhlazená a lahodná forma písní zstati bez mocného úinku.
j
1
%
oddíl druhy. tu
Obsaluije vet>iuou lyriku myšlenkovuu. Stídají ^e básn filosofické s didaktickými a vlasteneckými,
propleteny jsouce nkolika písnmi z pírody.
Srdcem chladným^ tedy bez lásky, bez nadšení. suchým, rozumem suchopárným, tedy bez fantasie. Uslyšíš jen šumrm hluchým atd. Hluchým, metaor. m. prázdným, dutým. Jako když jdeme j>okojem prostorným, ale prázdným, nevidíme nic, než sly§íme jen své vlastní kroky dut se ozývati.
—
LI.
Umem
—
Trorstva sflki/.
Svitek,
h\u\ to,
co je svinutu,
—
aneb deminutivum slova svit, pak z=z zjev. Iv tichm snu atd. Spánek jest úkaz posud nedosti vysvtlený, se jej rozreMti snažili nejznamenitjší fysiolo«,^ové
a
a psyí-holoí^^ové (jmenovité také ná?; Purkyn sr. jelio slánky O bdní, jeho stupních a pechodech do si)aní, Fysiologie snu a j., r. 1857 a \Sb>< v asopise eského Musea uveejnné). Tolik jest vc jistá, že diicli a soustava nervová nepestávají ve spaní pracovati, ar se ;
:
znan
spojitost jich usnutím se vztahovati jak
vc
Zde ovšem mže tak na celou zim odpoívá a zdánliv sbírá síly pro nový život. uvolní.
na jednotlivce,
pMrodu. Ani tato, když v není neinná, nýbrž Všude pravdy pramen stkvoucí rozlitý. Podmt. Poádek slov v prose by byl který V — Láskou vroucí^ protiva k hoejíjímu srdcem chladným. — Žezlo hásnni r= obrazotvornost; ta vládne v i-íM básnické. Sr. k tomu nahoe protivu umem suchým. V podobu se promní. ("ím? Pramenem pravdy píroda, vesmír. jest celá Kdo v^ak pravdu poznati spí.
:
:
—
-
78
—
a snad také jiným podati chce, tomu teba nadšené lásky k ní a dostatené obrazivosti, aby jí mohl Mnozí vidli jablko padati se najíti a vystihnouti. dosti horlivosti vdecké stromu, ale jeden jenom to. že a dosti fantasie zkoumati a vyzkoumati, tleso do výše hozené spadá zpt k zemi. Jak uenci nezbytná jest bohatá obrazivost, vysvítá i z asto uvádných slov filosofa Herbarta: ^K samostatnému myšlení ve vdách náleží zrovna tolik fantasie jako záhadná, ml-li Xewton k básnickým plodm, a jest i Shakespeare více fantasie."
ml
ím
vc
Totéž tedy praví elakovský ve své básni a napovídá tím zárove, jak si sám vedl. zkoumaje pvod a utváení svta, kteréhožto zkoumání výsledky uložil v následujících písních. Báse tato jest íkajíc ped-
mluvou a omluvou (neb i odvodnním) jejich. (Sr. k té básni „Slovo o fantasii" od Dra. J. Durdíka v jeho Rozpravách filosofických a první lánek spisu Dra. Ant. fíansgirga Z íše rostlin.) ZzáJconná svobodo! Spojení dvou slov smyslu Básník v této sloze sob odporujícího (oxymoron). vyslovuje podiv, ale i pochybnost, že by kdy duch úpln pronikl tajemnou pírodu, která ve svém tvoení se spravuje jistými odvnými zákony, avšak pi tom pece jest živá volnost a svoboda. Lil.
—
ní
Stále stavíš, stále hoíš. Kontrast, podobn jako tvoíš. Vzrstu i záhynu svtíš (odpoíváš), rostlin, vzniku skal a pod. nevidíme v dní samém, nýbrž vždy až v následcích tolioto dní. Proto smí íci básník, že píroda stále staví a boí pod tajnými píJcrovy a že práce její vidíme vždy jen hotovy. (Sr. též I. Dra. Fr. J. Studniky: Zimní kvty v Malé Slovesnosti.) Sloha tato jaksi odvoduje také pochybnost, vyjádenou ve sloze první.
vn
vn
—
—
79
—
Co mi šepce Jlusa sladce. elakovský filosofickou soustavu svou, kterou míní pispetik vysvtlení velikých zásad pírodních, podá v rouše básnickém. hmota jest a duch. Básník pidržuje se nauky dualistické, hlásající, že svt se skládá ze dvou podstat, hmoty a ducha. Prvý vedle hmoty ducha (vovi) do filosoíie uvedl Anaxagoras (Y. stol. p. Kr.) a rozdvojení toto utvrdil a dokonal zakladatel novovké íilosofie Descartes (XYII. st.). Živý ruch eeno pleonasticky pojem ruchu zahrnuje už v sob životnost. LIII. Na dv póly póla, stc. a dialekticky m. Ze smésiné hrozné zmoly piile. prvopoátení chaos. ZmoJa, místo vymleté. sr. výmol. Do svt kdy vyvela^ t. j. kdy ve svty vením se utváila; „do svt." jest pedjímka. Zpurná její pravice i=: neústupná, tvrdošíjná. „Tvrdost srovnává se s pravicí, protože tato bývá otužilejší"' (X.). Lehím kídlem vúJcol plave mkkost, eeno už se vztahem ku vlastnostem a znakm hmoty
— Pedn
;
:
—
^
—
mkké,
kulatosti a pohyblivosti. se, koí, potírají a pokoují. Básníci rádi volí slovesa prostá m. složených s pedložkami. sob lnou a zas se moí, t. pronikají se a hledí jedna umoiti sílu druhé. Již ecký mudec Empedokles (V. stol. p. Kr.) uznával náklonnost ili t.
Ob
oxy trou
— K
qnUa) a odpor, sílu odpudivou živld za píinou (r«íxos) ve všemmíru. Zmny ty jen z tchto dvou snah živl, všecek prostor úpln vyplujících, bez psobení moci vyšší vysvtloval. Vznikají prý tím, že jeden živel vniká do druhého. Proti tomu Anaxagoras zmny ty vysvtloval sílu
pitažlivou
ty
{q.i/.ózr]..\
zmn
zpsobení bytosti vyšší, zmínného již roC^' na hmotu. Ta ji skládala i rozkládala dle svých úel (podobn i u básníka: božské moci popudem). elakovský stojí
—
80
—
ovšem na stanovisku kesfanskéni všechen ;
život v
pí-
rod má pvod sváj z popudu, vle a moci Boží. Shoda s uením Empedoklovým a Anaxagorovým není asi nahodilá.
—
pronikají,
lovk
že
uvil"
sotva
píiny.
Fepodivným peludem,
(N.j.
t.
j.
„tak se
v tom vidí pelud, mam. že by Božské moci popudem^ instr.
—
K
tonám liché 7nieni. Liché •=: nestejné. tonám. Tonami (póly) nazýváme obyejn konce osy zemské a krajiny vkol nich. Avšak jako LI V.
— K
fysikové si nazvali póly protivné konce magnetu, z nichž jeden se obrací na sever, druhý na jih, podobn lze i obrazn nazvati konce osy každého tlesa póly ili tonami. (Jungmannv Slovník zná také tento význam slova.) I znamená pak zde h tonám tolik co nahoru nebo dolu. K koncm jaksi vybíhají, smují všecky ásti tlesa a tož dle podoby jeho rozlin, pímo, šikmo, zkrátka nestejné^ liše. Tento verš jest tedy souznaný s pímými arami, hranami a hroty prvního verše, ovšem každá vlastnost se týkati jiného tlesa a naznauje vbec Sobchá hranatost, líhlovitost tles hmoty tvrdé. tvrdá hmota (tvar sobecký jest správnjší), hmota žádostivá co nejvíce se rozšíiti, která tedy má vlastnost, že uplatuje svou tvrdost i na újmu hmoty
tm
a
mže
—
mkké. svémocnji vládne^ kde má pílišnou pevahu. Holý kry.stal její kvt. Hmota tvrdá plod nevydává, nýbrž má jen kvt, a tím jest krystal; kvt
Ta
—
Jede
rr nejdokonalejší výtvor
její.
Bez okrsku (demin slova okres) :=z bez obmezení, bez ohraniení. Nelze ducha ní paprsku. Obyejn se užívá spojení: jiskra ducha; básník patrn se vyhýbal obyejnému obratu tomu. Laskav nz mile. Životnost tlesa jest nám milá. byf jen jiskrou ducha
—
—
—
-
— K úkaznosti eliti.
Ukaznost, vlastue Tedy zde zn smrovati lze ukázati. podob, tvarám. jaké lze vidti tam, kde se
byla vzbuzena. podoba, kterou
k njaké
81
jeví duch. V této písni básník uvádí vlastnosti hmoty tvrdé. Jsou to stíhlost. vzprímcnost, hraiiatost a hrotnost. Kde vládne sama nebo znacne pevládá hmota tvrdá, tam vzniká led a poust (širé pláne, hory). Nejdokonalejší útvar vyvodí v krystalu. Nikde nevidti ani
oduševnelosti a pestrých jejích tvar. se vysvtluje vznik pouští, skalin a nerosta.
Stopy
Tím
života,
LV. Hmota prost mkJcá^ (sr. nahoe sobecká tvrdá hmota) znamená cirost, pouhost hmoty mkké. V wrtvu vtném .šaTou pedevším se míní toda. (vl. sem a tam mápohybuje tápe, se t. motá, j. (z ní nevzniknou druhou chati). Sr. v . 54. slohu plody žádné). neplodné i ji se Jeká hlahá jiskra života. Neplodné, ponvadž (podobn jako u hmoty tvrdé), kde mrtvo, tam nevzniká nic žisama vládne, tam je vého: jest života neschopna. Voda na p. sama o sob nestaí k tomu, aby v ní vznikl život; k tomu teba vzduchu, ten možným iní živoichm, aby v ní žili. Z kruh ve kruhy se toí. Vlastnost hmoty mkké jest kulatost a pohyblivost. Moe stále se pohybuje v arách vlnitých, a voda rozeená „z kruh ve kruhy Duté její obvody, nemající hutnosti. se toí". Odpor ijíc rozdivoí se na hmé pírody. Boue moské se zpsobují nkolika píinami, na p. vtrem, proudy moskými, pitažlivostí msíce aj. Tyto píiny vesms kladou odpor klidnému proudní moe. Snad básník na hráze a behy, udržující vodu v jistých myslil mezích a zabraující další šíení vody, které rozbouená voda podemílá a nií. Ostatn neteba ve slovech „ijíc odpor"" hledati vcného základu Mohou Bílý, elakovského Rže stoUstá. 6
—
=
vcn
—
i
—
—
82
—
YYJadovati toliko smyšlen v dvod básníkv a znamenati vbec njaký odpor, jímž se hmota mkká rozdivoí. JVa lun pírody lze vykládati bud: v hlubinách, neb ve smyslu širším: v pírod vbec. Podobn m. ve vlasti v Slov básník užil obrazu na vlasti o Slávy Dcei p. Jana Kollára. (Sebr. spisy Fr. L. elakovského, sv. IV., str. 366. „Práv deset let uplynulo od té doby, co ponejprv Musa Kollárova v ouplné kráse ... se pojevila na vlasti ln**).
Um
Tah hezmezným
Mam
ruchem
atd.
Moe
pohy-
buje se stále a pece trvá poád na témž míst. asto také se bouí. Pohyb ten a boue mohly by nasvdovati jakési životnosti hmoty mkké. Ale to jest jen klam. Života bez jiskry aspo ducha není. LVI. Do svých stzeji^ do svých základ, své podstaty (sr. stžejné ctnosti); celé jest obrazn eeno m. cím tvrdost neb mkkost jest iejší, cím více pouhopouhá se vyskytuje. Truje =z otravuje. Sr. trou Maí., duši, žže a truje. rozliné zpsoby, se, koí. jak která hmota nií život. Prvé dva možno vztaho-
—
—
vati
ob
a
nikoli na hmotu mkkou, druhé dva na tvrdou, Stední život, život vznikající tam, kde
výlun.
—
hmoty
se stýkají a pronikají. paJc více nepojcda atd.
Aby nenastal stav chaotický, jaký byl ped stvoením svta, o to se postarala vyšší moc tím, že jednu hmotu upoutala druhou a je spojuje, ímž se stávají užitenými, ímž vzniká z nich, o sob života neschopných a všeliký život
By
maících, život. Na lepší osvtlení vci uvádjí píklady nkteré.
—
A
se
jedy v soli chutné. Sl se skládá z 60^ chlóru a 40^^ natria (Na Cl). Každý tento prvek sám o sob jest životu škodný; avšak v náležitém slouení z nich vzniká chutná sl, jedna z nejnutnjších poteb hle,
—
83
—
lidského života. Vbec nejprudší jedy smíšeny bvvše s vodou, stávají se léky. Hle vzduch í)lyny (luchonnufné! Vzduch skládá se ze objem dusíku a jednoho objemu kyslíku. Kdyby však ten neb onen
—
—
—
ty
sám nebo nad potebnou míru pevládal, nižádný živoich nemohl by žíti. I ta k tvému pohledu rozlitá rtu na ledu. Mínno jest zrcadlo. Na se vyskytoval
—
na vychladlé sklovin neb metaforicky m. na skle. Sklo se dobývá pimeným slouením kvselinv kemiité, vápna a sodíku nebo drasla. LVU. Niskij zisk. Básník už pívlastkem nízký vyjaduje své smýšlení a svj soud o dobývání rudy a drahokam z hor za úelem hmotného výtžku. Hlubiny zem pípadnou metaforou zde naznaeny za koeny hor. A své srdce v háv oblíká atd. Srdce proto zde jmenováno, že z nho vychází touha a žádoledu.
t.
j.
—
Srdce stane se necitelným ke snahám ideálním, jestliže všecko cítní, myšlení a snažení lovka se obrací jen na množení majetku, jakož i zvýšení nádhery a blahobytu, zpyšní. Ty stkvlejší sytí jsa íše^ íše, kde vládne duch, tedy z= maje smýšlení lepší, vyšší, za pravdou, dobrem a krásou, za požitky duševními smující. Kol tebe se zdravý houpá vzduch. Pro: houpá? Odmnou za lopotné vystupování na vrchol hory dostává se nám istého, zdravého vzduchu a krásného rozhledu. Vykládáme-li si báse v peneseném smysle, možno pokládati dotýkání hor samých se koen za jakékoli pachtní lidí po zisku hmotném a vystupování na hory za všeliké snažení vyšší. Odmnou tchto krásných a vyšších snah jest pak zdravý stav duše, povznesené nad nízkost a sobecké pachtní svta po hmotném zisku, rozumjící jeho bhu, ale nestržené žádným jeho pozlátkem do víru všednosti a pak jasný rozhled po výšinách vd, i vŠeho života lidského stivost
zisku.
—
;
umn
—
84
— —
Hory tedy jednm \bec, správný názor svtový. jsou cílem zisku, druhým jsou prostedkem, aby vystoupili pres nízkost a všednost svta do výše, (možno-li) až na temena jejich.
Básní tou
zárove zjednán pechod od íše
rost, kde tvrdost panuje, k íši rostlinné, tvrdost se snoubí s mkkostí.
nev níž už
LVIII. Ejhle^ jak se s výšin, z hloubí suje látlca Dvojliká utvoeno zájmennou píponou -lik dvojliJcá. (sr.
toliký) a
to-lik,
ko-lik,
znamená:
dvojí, dvojitý.
Básník pecházeje od íše, kde pevládala jedna hmota, vidí tu vládnouti hmotu v ís. a vlastnosti jejich z hloubí) výšin, (z odevšad 54. a 55. Obojí tato hmota se suje^ hrne, jest jí plný vesmír a z ní spojené všecky plody a tvory jeho vznikají. I upozoruje nato básník drazn: „Ejhle." volaje, „jak se z výšin, z hloubí
k íši rostlinné a živoišné, tvrdou
i
povdné
mkkou
suje látka dvojliká!''
„proniká".
dujícímu
—
—
Snoubí^ synonymon k násleMkJcost, 4. pád. Tvrdost,
podmt.
A
dle míry, jah tu která
znaí pevahu více.
—
druhou. sila,
A
kvantitativní,
pard jest neh po sluhou, kolik
které
hmoty
jest
dle stupM. jak se vzpra moci jedna nad
Tím vyjaduje
draznost,
s
se zase
pevaha
kvalitativní,
jakou která potírá svou sokyni.
Duch po témž
mrou)
zjímá, plaje. Zjímati se =. vzncovati se. Pláti (piaju i plám), hoeti plamenem. Stupování. Tisícerem tkanin hraje =z ile se pohybuje, všecky souástky tlesa až do nejRost^ vše, co roste; opak jemnjších žilek oživuje. (z=:touž
se
—
nerost.
jakém množství a s jakou silou i energií která hmota pevládá nad druhou, rozvinuje se také duch, a dle toho též tvary „rostv" vyvíjejí Dle
toho,
v
-Sopevahu hmota tvrdá) neb volnji (ma-li pevahu hmota mkká). LIX. V jxilmy V2chyf(( z^YztYcenosti. — Zdoruje, vli, moc svou uplatuje, tedy vládne. t. j. vzdor,
se buc! i(žeji (má-li
—
Osnuje =z zakládá. Tráva, mech, palma mají zuaky limoty tvrdé (hrany, pímé cáry), houba znak
mkké
(okrouhlost). Jadrnjší vespoleh jich ujatost, pevnjší spojení obou hmot. Stéblo a jsou príkl idy této spojitosti: jsou stihlé i okroulilé. i tahto jevíc snahy atd. I když hmoty se slouí pevn a jaksi rovnomrn, pece ješt ueodklíídají svélio nepátelství a snaží se každá, jak možná,
pe
Le
ob
vymknouti se z moci drulié. Píklad toho vidti na stromech listnatých a jehlinatých. Z moci tvrdé hmoty {z tvrdá) snaží se vymknouti mkká a vyvodí tudíž aspo listy na dkaz své jsoucnosti a snahy uniknouti (znak okroulilost); z moci mkké hmoty (z mklca) opt vymyká se tvrdá a vyvodí z téže píiny jehlií (znak stíhlost). Tvrdo, mJo, srv. krásno, dobro. Vystelí =: vyskoí, vypuí. L.\. Ta dvojice, t. hmot, zde rostlina. V i>vodní stránky, t. ve stav onen, kdy ob hmoty, tvrdá a mkká, ješt nebyly spojeny, kdy trvaly samostatn každá pro
Opisem tím eeno zkrátka: nežli rostlina odume. — Jaké pece. jakr .schránky. Básník rostliny zde zosobuje a pikládá jim váli a vdomý úmysl chrániti plod svj od zkázy. Proto jádra ovoce a semena bylin skrývají do vnit a zvláštním obalem chrání sebe.
od škodlivých vplyvu. každý rod, jeden jako Takto druh co druh Památku bytí svého, vl. všecku bytnost svou, druhý. podobu. Beze zmatku, beze zmny. její rod A' dálným Po.s/í/=z podstata; podoba. pO'
— i
slati,
budoucím
=
—
asm
—
zachovati.
—
vkm
— F
—
SQ
—
Casti rozroucho smaragdové, zelené. Nové lulc a zahrad hoherce. Pro nové? mrce^ Bh. tyto chrámy. Básník líbeznou pírodu jarní zobrazuje jako chrám boží. Jako v tom jsou oltáe, koberce, sloupy a oblouky, tak je vidti i zde. Sr. od Heyduka. (Lesní kvítí; v Malé Svatyní je les ne smyslem zvíecím, Slovesnosti na str. 220.)
LXI.
—
V
.
.
.
—
A
v pírod, že jsme tu kráse, podivujme se Kochejme v se v chrám. jako velebnosti, opojujme se sílivou vní její a nepoítejme jen, jaký bychom z eho mli užitek a zisk hmotný, prospch tlesný. Didaktická báse tato sem vhodn byla vsuta. tená si odpoine trochu po únaA^né filosofii pedchozích písní tím, že básník v nás vzbuzuje píjemnou náladu vzpomínkou krásného jara. I pi tom však uí nás patiti na pírodu ješt jinak než prospchásky anebo chladn vdecky. LXII. Smyslohid^ co smysly oluzuje. Rže krásou až smysly oluzuje. Vdný =. vdkuplný, milý. sladký. Nad tvé Jcrdsy pramenem, nad tvým kvtem (pate na pln rozkvetlou rži). Tvé nesmírné rozvinutí pineslo jim úbyteh. Když se díváme do vnit kvtu rže, vidti na míst tyinek, ve kterých jest ve zpsobe prášku obsažen pyl, hmotu
Budme pamtlivi
zúrodující, lístky,
dlíce
—
—
v
toho,
a
samé lístky. Tyinky t. promnily se semeno nemže uzráti, ponvadž není
oplozeno. Suti^ žertuje, vtipkuje,
užitenost a
zisk.
vn,
Svtu
t.
ponvadž se nelíbí,
hledí jenom na že rže dbajíc
nepostarala se také o svou budoucnost, aby semenem se mohla rozplozovati, že tedy jest íkajíc lehkomyslná a píliš marnivá a marnotratná. Dle nho mla by býti lepším hospodáem, hledti pedevším své budoucnosti a toho, aby nevyhynula, jen krásy a
— a pak teprv dbáti svt šlehá vtipem.
87
—
o krásu.
Kdo nejedná
tak.
toho
vn
V sob chovám zisk i clilouhn. Vedle krásy a chová také schopnost rozplozovati se okováním, odnožemi a štpováním. Tím rže vyvrací obavy básníkovy a odbývá žerty a vtipy „svta'^. — Sazeném, kdy káže as. Riiže se mže okovati a roubiti jen dvakrát do roka v uritý as (když je v míze). Forma dialogická svdí o dvrnosti a úzkém styku básníkov s pírodou. Rže tu jest zástupcem kvtin, nemajících semena a pes to se rozi jinýcli plozujících, jako pivoky, jiiny a j. Tichým LXIII. Svéfa duše, duch vše oživující. jeví: mrou skrovnou se jen Duch u rostlin letem. život jest tu prostý, chudý, tichý, jako by duch jen Valným víí proudem. letmo jim jej byl udlil. mnohonásobn se jeví život u zvíat. Mocn, hlun, íše se tu srovnávají a tím básník pechází ke
—
—
Ob
zvíen. TaíH jeden život vždy stoji. Život rostlinstva znaí se jednoduchostí. Rostlina klíí, rozkvete, odkvtá a zahyne, postaravši se semenem o potomstvo, a ten pochod se opakuje rok co rok. Nemá jiné duševní schopnosti ne>.iti. Jelikož však tato jediná schopnost už jí jakéhosi života dodává, smí básník metonymií zamniti úin s píinou a mluviti zde o jednom, níže pak o dvou, tech životech m. o schopnostech duševperáhn rozkvítá. ních, ten život zpsobujících. kvtových podobách a útvarech v barvách, Ovšem Zde se druží jeví se pestrost a rozmanitost bohatá. i
—
A
—
dvojí, trojí. Zvíata jsou schopna vedle ití téi pohybu Tam a nkterá jeví též jakýsi stupe rozumnosti. pechody, znázoruje od zinku k melodiím atd. Básník jevící se od nejjednodušších rostlin až k nejvyvinu-
—
tjším,
píkladem
z
hudby
vzatým:
pechodem od
—
88
—
zvuku jednoho k rytmicky upravené posloupnosti jeho, k melodii. Živoich nejjednodušší jest však už jako spojeni více tchto více
zvuk zvuk
A
jako v jeden souladný, v akkord. nejrozmazákladních rozvedeno co
pak jednodušší neb umlejší souladnou píse nebo hudbu vbec, tak i u zvírat od prostého spojení dvou schopností duševních v nejmén dokonalém tvoru postup se jeví a rozvoj perozmanitý až k nejdokonaleji vyvinutým a ustrojeným. LXIV. Nejprv Je hýbání se nese^ t. j. pedevším se liší živoich od rostliny tím, že se dovede pohy-
nitji dává
—
Více.iivofí, tvor mající více duševnícli schopbovati. ností život zpsobujících. Srov. v básni pedešlé: Zde druží se dvojí trojí (život).
Polypi a hezelenci h pohyhm nedosplí^ t. k pohybu s místa na místo: samovolný pohyb jinak mají. na otázku Míru hmití. krmii, ití atd. v druhé sloze položenou. Rozdíl hmoty, íslo žití. Podmt. Prvé udává rozdíl v jakosti, druhé, v jaké míe, jakém stupni zmínné už schopnosti dušezvíe. Smysl: Podle toho, jaká vní má které jest hmota zvíete, a dle toho, jaké má kvantum životních schopností, rozdílná jest i míra pohyblivosti, poteba pokrmu a jemnost, vtší ci menší míra ití neboli vnitního života, duševní cilosti jeho.
Odpov
Duch ze hmotu tla po své moci uvzil? obrací se proti tm, kdož ucl, že duch má Básník Yýhradní vliv na tlo, že vlastn se omezuje, pibíraje na sebe tlo, že duch jest vlastn lovk Ovšem ani uení tomu opané (spiritualismus). (materialismu) neuznává za pravé. Drží se cesty stední; myslí, že psobí na sebe duch i tlo vespolek; jako duch obmezil limotu, tak hmota obmezila („uvzila") ducha.
LXV.
-
89
—
Tvé vidy. (1. pád jedu. ísla vida) =: ideje, Z osohna nevanou Je nerodatm. Osohno myšlenky.
—
dpln vyvinutý, plození vykládají: z osobná je tolik, a rození schopný. Vanouti, vztahovati se. -— jako speciáln, zvlášt). yerodce. mlád v prvních dnech a msícícli života, které íkajíc jeste nemá rodu. (Mládata jsou i v mluv (aDalogie u
lovka
:
osoba), tvor
(Jiní
—
rodu stedního.) Ješfé Ivíata atd. ^Ještt" není stupováním, nýbrž náleží ke slovesu. Lvíata v prvních dnech jsou ješt podobna jehuatm. Tím uvádí básník doklad pro svj nesouhlas s naukou by duch jeviti se od samého spiritualistickou. Dle ní jest v prvních dnech Ivíe když Ale vzniku tvora. zvíete tichého a za mládti ješt podobno (povahou) hloupé pokládanéiio, mládti ovímu, jehnti, akoli lev má mnohem vyšší uschopnlost duševní, vidti z toho, že v prvních dobách života duch ješt neúinkuje na tlo. Teprve když údy mohutnji a vábec tlo dorstá, stejným asi krokem probouzí se duch. Tedy také hmota psobí navzájem na ducha.
vesms
-
ml
Ale z váhy menší vtší. Váha
tlo
jest
silné,
duch
=
hmotnost.
Kde
procitne silnji, v slabém tle závisí na tuhosti a tenkosti
Vbec procitne slabji. rodi zvíe vzalo jakých z tom, na a krotké i divoké, ilé i nejapné.
pvod,
úd
je-li
Výprava, jest lovk. nejschopností duševních MnoJiožitiíu. výplod. byt více. Sr, v Sušilov výklad sv. Marka s nerosty, cit s rošty, život se zvíaty, rozum s andly Jest nejdokonaleji utváen, nebot spolen má. ob hmoty nejlépe se pronikly a spojily. v
LXVl, Korunou tvorstva
—
Má
:
lovk
—
nm
—
Letice, perut. Podobn Ohih, hojnost, bohatost. KoUár praví ve Slávy Dcei o Milkovi Pyšn rozpávil :
své letice.
—
90
=
— —
Mol erv. Kontrast. Ve šprýmu lioUm. Básník pokládá za pouhý šprým, za nedosti vážné pojímání vci, nazývají-li nkteí lovka hyperbolicky bohem nebo ervem. Jemu se nejlépe podobá a nejpimenjším zdá název: páu všeho tvorstva. StJcvlooJi. Bleskem svého oka lovk nade všechny živoichy vyniká; oko jest zrcadlem jeho duše. Již starý Homér pikládal bohyni moudrosti, Athén, zdobný pímtek: jasnooká, skvlooká Q/mvx&itiS).
—
LXVII.
pi
ára
ta a
kruh prvotní
atd.
ím mén
nkterém
vystupují znaky hmoty tvrdé (cáry) a mkké (kruhy), tím jest tvor dokonalejším, vyšším. Prodivá se:=.^YOiv\i\i]Q se, proniká (prodíti, prodej). V blahé clobé, za mladu.
tvoru
—
LXYIII. A^ad
mým
i
tvým pobytem^
t. j.
v život
lovka
týž zákon platí. S prvním úsvitem (roz. života), tedy v prvních letech pevládá mkkost a zvolna ustupuje tvrdosti. O poledne, tedy v mužných letech jsou hmoty v rovnováze. když svtlo
každého
ob
A
v stáí. drsnou tíH klesají.
dejiní bledne^
5 (=
S pibýváním drsné tvrubývá lepoty tvarv a svžesti sil. Po posledním dn tch kroku atd. Básník zde vyslovuje pevnou víru svou v posmrtný život, jako ji mli skoro všichni velcí myslitelé, na p. Kant, Purdosti
tíže)
kyn, Darwin. LXIX. Kams
ta cesta se prostírá atd. Uvažuje tom, jak v jednotlivých údobích lidského života tvrdost a mkkost se k sob mají, vidí, že ten vzájemný jich pomr se nevyskytuje toliko u tla. Pemýšlení jeho vede jej dále a málem by pokládal za j)sobení njakého mamu, objevuje podobný zákon, jaký si stanovil pouze pro rozvoj tlesný, také u rozvoji duševním. Y mladosti pevládá obrazivost, ve vku mužném si o
— drží
rovnováhu
pevládá
91
— rozum, v stáí
asi fantasie a stízlivý
tento.
Obraznost si orlím prrem hriúiem prostor odmyJcá. Obraznost jest jako orel. Ten v kruzích se vznáší do
vc
pronáší obrazem jí výše, a fantasie zase každou podobným a tedy jaksi okolky ji obchází, pestávajíc na podobnosti a hledíc si hlavn krásy a názornosti. jmenuje pímo pravým slovem, Rozum naproti tomu jemu jde toliko o pesnost. staí on a ona Je mládi atd. Rozum zastupuje
vc
K
tvrdost u duše a fantasie mkkost. vine k stáí a obrazivost k mládí?
Kdy padou
si
v náruí. Sr.
Pro rozum
se
nahoe: V rovnováze
o poledne atd. ?.ivot potvrzuje pravdivost posledních
báse Sv. echa: Tyran Rozum Vrchlického báse: Mozek a srdce.
dvou a
veršii.
Sr.
též
pvod
a líelu svta a života nedovedou vynepostihnou, lidského. Darmo! Slova Šeré závity jáditi. Básník dospl toho výsledku. :=. záhady. Nesmruost jaké jednoty a pro básníka dtsí?
LXX. Otázka po
—
Z diamant Pán jak tamo atd. Z diamantu jest démantových. podadný pívlastek ke slovu paprsk, Ke smyslu sr. v básni následující: Ty-li tajnost tu
=
jak svt tvoil Hospodin. Nedlužno tu mysliti toliko na svtlo, nýbrž na veškero ízení osud odkryl bys.
Bohem. LXXI. Jest jaksi pokraování básn pedchozí. A (^ ale) byl bys Jeho Slovo, ve smyslu biblickém Jeho Syn. stejné podstaty s Bohem, m. rozum.
—
tedy jaksi jemu roven.
—
Jasným pod Skrýš ta sr. nahoe: šeré závity. nebem roztáej. Pedložka pod má zde zvláštní draz. Jevíf se dle této básn elakovský stoupencem transcendentální filosofie Kantovy, která hlásala, že jsou
—
92
-
meze, jichž lidský rozum nepekroí tudíž nikdy nevybádá, co jest Bh, co duše, jaký bude život po-
jisté
;
smrtný a podobné záhady metafysické. elakovský proto vyzývá, aby se tím nikdo neodrážel od. vdeckého zkoumání vbec, nýbrž badal a v badání postupoval až tam, kam staí schopnosti zdravých smysl. Pedevším obrací zetel na tento svt. Pod jasným nebem prý každý najde dosti látky ku práci. Pochopíme-li jen z ásti na p. tvory, úkazy a zjevy pírodní (zvi. lovka) aneb události a pochody djinné a dovedeme-li jich vnitní zákonnost a píinnost pro niknouti, ukojíme tím s dostatek vdeckou touhu svou. LXXIL Tvorci jiskra až se i' zníti až se duch probudí k samocinnosti. RajsJcé kviti := umní a vdy. Sr. verše Krásnohorské v básni „Nad proudem života" Lepé krásy a moudrosti luh =
—
^
:
yiad žiti
proudem zhvétá;
tká
ve snu jen blouznivý duch, jenž k oné výši vzlétá? Bez úehi netkej, t. j. nerozptyluj se na všecky strany, nýbrž pozoruj to „kvítí", zabývej se umnami
nebo
vdami dkladn, úeln,
vytrvale. Více ohni nežli ledu, radji nadšenosti nežli chladnosti, nevcasné rozumovosti, vypocítavosti neb netecnosti. Z toho stedu =z centva; z útlých ader, ze srdce, tedy rád a upímn. Za ctnost odplaty nežádej. Starati se o dobro bližního a nežádati za to odmny, to myšlenka teprve
—
kesanská. Všechny
tém
filosofské školy starovké pokládaly za nejvyšší cíl životní peovati o vlastní blaho své (eudaimonismusj, rzníce se jen v názorech o tom, co vlastn jest pravé blaho. Jedni ho hledali v požívání (epikurejcij, druzí v odíkání (stoikové). První vylouil eudaimonismus z ethiky Kant.
:
—
93
-
poldádej, t. j. za zisk nejvtší, Tvúj-Ii šlechtí zcmslcý byt mravni nejhlavnjší. vrcholu vzdlanosti lidské, dostoupís-li shoda, krasocit, nerozluné sdruženy jsou dobro (a s ním na pravda) a krása: jsi-li pravým mužem, karaktérem. Již Rekové kladli za vrchol ušlechtilosti, za podmínku pravé povahy haloJcafiathii, slouení mravního souladu, mravní dokonalosti s vytíbenou krasochutí v jedné
Za koist
celou
—
nmž
bytosti.
Neekejme, až duch sám od sebe k samoinnosti. nýbrž vzdlávejme a tribme ducha sami a záhy; ume jej pravidlu starorímskému non multa, sed multum. aby se tedy nerozptyloval, nebyl ve vedácli a umnách jen pelétavým motýlem. K tomu teba nadŠenosti, zápalu: ten také jinocha zdobí, srovnávaje se s povahou mladosti. Když pak hojn vdomostí nashromáždí, když se náležité vzdlá školou Celkový smysl
:
86 probudí
životem, a vdomosti a zkušenosti pejdou íkajíc v jeho tlo a krev, pak je žádoucno, aby vlastním duchem zpracované (zúrodnné) byly šíeny dál, ne ponechávány sobecky jen sobe. Za tyto a takové dobré skutky nežádej nikdo odplaty, nýbrž nacházej odmnu a útchu v tom, že sám dostoupil vrcholu vzdlanosti lidské, spojuje v sob touhu po pravd s dokonalostí i
mravní a vytíbenou krasochutí. LXXIIÍ.
dšené
city,
Ilosanna!
(vl.
hebr.
:
vznešen radostné, naPane. pomoz mu, blaze mulj. •=.
Snad míní se tu básn t. zv. asové. ZiteU divák, zde též tená mínn. — Rozvinuj let svj, své umní. Tedy: myšlenky vznešené odívej Za sebou mu ve formu vzletnou a zvlášt umlou.
—
tenáe
sob
do své výŠe. básník pti dovede-li Sehe-li umíš skrýti^ t. j. tak objektivn, aby jeho osoba sebe vbec nepipomí-
pokynuj.
nala,
t.
j.
povznášej
mimo báse zstávala,
k
jak toho píklad
máme
-
94
—
na pvcích prostonárodních nebo na Goethovi. I C. vyniká takovou íkajíc Goethovskou objektivností, jak už AVenzi^ poznamenal r. 1856. ve spise .,Kránze aus To ovšem nesnadnjší, deni bohm. Dichtergarten". básnní. elakovský zpsob ale pístupnjší a úinnjší klade zde tedy básnictvo subjektivní a reflexivní proti objektivnímu, snad i idealistické proti realistickému nebo tendenní proti netendencnímu. A v se stonpiti jest synonymon k pedchozímu, skrýti se v sebe •=. nebýti subjektivním,
tendenním.
jak Lessing srovnává s básníky jeho zní: „Co íci o básBájenka skivana a slavíka. nících, kteí tak rádi vzlétají daleko nad chápavost nejvtšího dílu svých tená? Co jiného než co kdysi povdl skivanu slavík Vznášíš li se, píteli, jen
Zajímavo
jest.
:
t
nebylo slyšeti?" se tak nazývá noc? LXXIV. arolícnd. Ticho živné. Básníkovi není ticho noní odpoinkem, spánkem pírody. Ta mu teprve v noci odhaluje svá tajemství a své pvaby, jejím úinkem chápe teprv ruch všehomíra, tu duše jeho se napluje vznešenými íkajíc mluví, les, myšlenkami a city, vše k hvzdy, píroda, vesmír. Ticho noní jest tedy pro básníka tak živné, jako pro „syny chleba" den. Též by se mohlo epitheton „živné" vykládati jako „osv(totiž všecko tvorstvo) podobn žující, oberstvující almus. Tím ovšem by odpadl sol lat. almus, na p. pkný kontrast mezi básníkem, synem (af tak díme) Eliška Krásnohorská zná ducha a synem chleba. jiné, ne zcela nepodobné ticho v pírod. Pjet v básni
proto tak vysoko, aby
—
Pro
nmu
•"
—
Poesie
:
Ty mne chráníš, jako temno lesa žhavým paprskm kvt jemný kryje, tvj stín tím zvuným tichem jež mi v duši požehnání lije. a
plesá,
:
—
—
95
LXXV. Tamo rže kde nevadlé vykouzlují
atd. Básníci rádi
ve svých
snech rajskou zemi jakousi, kde jest véné jitro, kde rže stále kvetou, voda nikdy nezkalená díla boží obráží na své hladin, kde duch se orlem stále vznáší u výšinách hvzdných, a mysl nadšená stále tone v blahém souladu, a v této vysnné íši žijí celou duší, veškerou bytostí svou, o skutenost si
n»^dbajíce.
=
Host
i já v té nejsa íši. Host cizí tedy nejsa cizím v této íŠi, také jsa básníkem. / tvých zdroj plnívám íši, t. j. erpám z téhož pramene, z téže riíHi obrazotvornosti, jako básníci ostatní. hujarosti tuladické. Básník totiž už dávno vyI
—
;
ja,
V
kroil
z let
mladických do mužných, ale
to
neujímá
mu
tvoivosti básnické. Když básní, zmocuje se ho bujarost mladická, poesie jeho erpá se svžestí mladých let z téhož istého pramene kastalského, který prýští u duch vyvolených z boliaté obrazotvornosti, zvlášt jemné vnímavosti a plamenné nadšenosti pro vŠe krásné a dobré. LXXVÍ. Tichá vlaž íka. Je- li zde zdrobnlý tvar bez významu? Mezi listi zvdazcné tedy zjara. Klasové kdy vedou hustí septy, opis m. v lét. Sykavkami naznauje se ten šust a Šepot (onomatopoia) Viním z=. váním (vanu, véju). Vlna za vlnou kdy šplonná atd. z= podzim. zde veselý zvuk vetru ve stromech huícího^ a vody rozvinujícího naznaen onomatopojicky. Sotnnati,
—
—
—
—
—
I
mén
stupováno
—
z
šumti.
Vhod tu srdci milovnému plesati. Každá doba roní má pro lovka pírodu milujícího své pvaby, kde jich jiný neliledá, jako v jarním dešti, v Šepotu klas v lét, šplounání vln a ?»umení strom na podzim. Divná {=. podivuhodná hudbo pírody. Veškerá iinnost v pírod, plná rozmanitých zmn, milých i
)
96 nemilých, pipadá básníkovi jako hudba, plna ladu nelad, an ten nelad se konen rozvádí i zdánlivého Tichý déšf, šelest takto jej jenom zvyšuje. soulad, v klas, šplouuání vln a huení vtru ve stromech úmysln zvoleny jakožto zvuné, ale lovku, jenž není zvláštním milovníkem pírody, všední výjevy. Zvunost a jakási rytminost jejich zavdaly námt k celému obrazu. i
LXXVIl. Klen. acer platanoides nebo javor
(veli-
kolištý).
Bázliv sám se den prolcrádá. Jak to? hližším šumem nad hlavou již slyším. (onomatopoia). šumotu V sladkém duše Napodobení žasnutí — zobrazuje význan onu opojnou v sebe pohrouženost a ono sebezapomenutí, které se nás zmocuje, dlíme-li za krásného bezvtrného dne v hlubokém lese. Velebné ticho vkol a jemný šumot ve vrcholcích stromv ukolébává mysl ve stav básníkem tak trefn poznaený. Strunými rysy vzbuzuje básník touto písní ve tenái náladu touž, kterou byl sám ovládán pi svém pobytu v lese. Mistrovsky ji zobrazil též Goethe ve známé vbec písni: Uber allen Gipfeln ist Ruh'. LXXVIII. Skví se. Veer hladina vodní mocnji
Bližším,
se leskne. Z)'ak
ovllihj.
—
Pro
ovlhlý?
—
Pohhid,
slovo
Celakovským utvoené, znaí vlastn blud, zde pak bloudní, kivolakou cestu vln.
Z
plamene, jakého? Sloha poslední trastem vyjaduje hlavní myšlenku.
pkným
LXXIX. Vyniká zvláštní lahodou mluvy.
—
konSvat-
veer se odzvonil, bylo po veerním klekání. — Fes ohnUené hory. Pívlastek neobvyklý, ale výraznjší než „v erváncích se lesknoucí". — Letní den se peklonil (pes hory) názor antický a prostonárodní.
:
— O zzz
do
97
—
duse vsehomíra. Xomin. duch.
nitra,
Ztiš
— 3Iého do
citu
metonjmie.
ty vlny,
Jaké vlny míní? v prose o nitru i
ty.
t,
— V
které básník má na mysli. hladhou. Mluvíváme
pláni
rozboueném, bouemi zmítaném Zde píhodné rozšíen obraz. Podobný obraz rozvádí Goethe v Písni duch nad vodou; závr její zní: „Seele des Menschen. wie gleichst du dem ^Vasse^! Schicksal des Menschen, wie gleichst du dem Wind!" Báse dlí se nu dv poloviny; prvá zabírá prvních šest verš, druliá ostatnícJi šest.
LXXX.
A(
si
i
a Je
—
chce
moe
zmítá.
Širý
svt
zobrazuje se morem. Cliineh mého života. Podobného obrazu užil Kollár ve znlce Život jesti rovný ece dravé, pje :
Dáš-li slepým
losm
clunek hebký, bys i víc než Kolumb proploval, ani kroku nešels od kolébky.
Zdrobnlý tvar clunek není zde položen bez úmyslu. Básník patrn lidský
proti
celému
ml
na mysli jednotlivý život širému svtu. Zivl vzfel:.
—
Kterých živl? Výpravu =1 pout životem. Bohem uloženou. hlazenému pístavu. Jaký názor chová básník? Život posmrtný dle pedstav pohanských i kresfanských se pokládá za odpoinek po strastiplné pouti slzavým údolím tímto. Jiným obrazem se zde nazývá blaženým pístavem. Tajné moci, podmt. Pro tajné? Víra. láska a nadje nejen zjasnují wcí erné (množné íslo naznauje, že erné noci (= smutné) doby netrvají napoád, než jen ob as se vyskytují), nýbrž zároveii také zajišfují bezpenou plavbu životem. 7 Bily, C'elakoT(>kébo Rže stoliátá.
— — K
.
-
98
—
Báse tato Pomnnka
jediná z druhého oddílu složena ješt Vatavská. Vrátiv se ze Strakonic do jako Prahy, elakovsky ted teprve pocítil v plné trpkosti nejistotu hmotné existence své. ^Y Strakonicích byl se mu vzor živobytí zjevil, jak by mohlo býti žití lidské uspoádané ve fantasii; v Praze pak seznal skutenou svou nynjší dobu, t. nadji holou (na místo v Ptusku), jež však den co den více ukazovala se sklamanou." (Hanuš.) Jiného pevného místa neml ani
rozhodnuv se pijmouti nabídku skvlou od ruské vlády jemu, Šafaíková a Hankovi uinnou, založiti a uspoádati slovanskou knihovnu v Petrohrad a pracovati o všeslovanském slovníku. Rozlinými okolnostmi povolání to nevešlo ve skutek. Tuše to 11. prosince roku 1830.: „Ó, již, psal Kamarýtovi kdyby ti stav mj nynjší znám byl, zajisté bysi se nehnval na svého pítele (t. že ti tak dlouho nepíše), ale spíše srden bys ho politoval. Jsem vskutku nešastný, nespokojený, stísnný, jak jsem jaktživ nebyl. možné-liž toto co život? Bídný tento život! nazývati?'" životem motání trapné den ke dni se nezvolil,
—
—
LXXXI.
Pro
truchloSpí spánkem, snem (spravedlivých). Spojení dvou neb více slov od téhož kmene odvozených, slov parov jedné nomasie ili figura zvuková. Krásný píklad poskytuje
sladký?
TruclúoslaclJcij cit ovládá.
— Spáni spí poJcojné.
Obyejn:
vt
moravská národní píse (v. SušiL Písn str. 651.), poínající takto: Skleniko sklenná, pozdrav sklenáe, který sklenil tebe. Spaní i^st pedmt vnitrní. U svaté tam Trojice, na hbitov zasvceném Z Pražských hbitov jí zasvcen jest sv. Trojici. Košíský. An v té marné hern. Srv. k pívlastku tomu Panny výrok Šalomounv: Marnost nad marnost.
Bh
—
sliaslé (spr.
zhaslé).
Eufemismus.
:
—
99
—
LXXXII. Na života hystiné. Srov. u Kollára Život jesti rovný ece dravé Podobenství asté. Každou dobou na sta máj na mé mysli rozlcvefá, nadsázkou eeno m. pokaždé hned všecek omládnu. Hehe^ dcera Zevova a Heina. bohyn mladosti, zde mladost sama. Ržové rty. í? Za jarou .
—
—
.
—
pvab
tu úrodu^
hojnost vztahuje se
národu ís.
mladosti.
na eskv
—
pvod
—
Danou mému Mariin.
Srv.
VIL
Básník klade mladost nejvýše mezi dary životními. Mladostí a krásou Mariinou bývá proto tak okouzlen. až by sám skládal chvalozpv na ni. Ale vzdává se toho a uznává za vliodnjsí pro ústa Mariina, která jsouc v kvtu mladosti a majíc zato býti vdná, že se dostal jí a skrze ni ''ponvadž jest eska) též národu, má k více pohnutek. Jiný smysl vzniká, vykládáme-li verŠ za jarou tu úrodu danou mému národu na hojnost spanilých eských. Pak slušno vykládati píse takto Básník vzdává se sám oslavy mladosti, k níž jej rozncuje slinost Mariina a které zasluhuje za tu hojnost mladosti ía krásy), za tu hojnost spanilých dívek eských oslavovati za ten dar mohou prý jí hodnji ržové rty: proto pidluje úkol, k nmuž sebe sama
nmu
dv
:
:
tm
neuznává dostateným. LXXXIII.
S námi
stéstí
necli
zahrálo.
Xáznr
prostonárodní. Lid klade rozmanité osudy lidské vesms na vrub štstí, ku piinlivosti, zásluze a p. tuze neOJcruhy, hled Na pány yieh posluhy. Protivy.
—
—
okres, psobišt. Pustý darmochléb, lovk, jenž darmo chléb jí, k niemu není, nic nedlá. Pívlastek pustý zvyšuje znamená tolik asi jako špatný, niemný. príhanu Jednu rži., Sloha druhá vztahuje se na „pány". skutek krásný nebo Komu jeden dobrý. jeden štp^
oby.
:
—
—
100
—
méné stkvoucí týká se „posliili". Pro budoucí pontníhy atd. Co znamená toto obrazné rení? LXXXIV. Hrabe Lev Thun (nar. r. 1811. v Díne) los však
bvl Celakovskému velmi naklonn az do jeho smrti. V korrespondenci elakovského zachovaly se toho doKladu A jali srdcem veleno^ vdností. klady. jednu píse. jedeny Ustele z rže
—
—
Vlast
Nauiv se dokonale Tliun pilnul s upímnou láskou stal se jedním z pedních obránc
že miluješ,
jazyku eskému, lir. knárotlnosti eské, i
to
virar.
1848. stal se ministrem vyuování a byl jím až do roku 1860. Jím založeny též eské reálné školy v Praze a zaveden esky jazyk vyuovací na akad. na nkterá gymnasia na gymnasium pražské, jakož
jejích. R.
i
uherském Slovensku. LXXXV. Do památníku J. V. Kdo by tím byl mínn, nesnadno uriti na jisto; snad otec Mariin? Sloha první obsahuje výraz nejširší: vky dlouhé a rod (národ) všeliký; slolia druhá sestupuje o nco níže: míní jen povst po národ vlastním; ti-etí uúéi\é. stupe nejnižší: obec a rodinu. Takové sestupování od výrazu silnjsílio ke slabšímu slov antiklimax.
Dar veršm.
V
to
tom
božstva
relilcý^
vsáli vlastní
protiklad proti
vle
dílu
pedešlým
haždému dál
tvorce
Obyejný poádek
slov by byl: tvorce dal kaž(=r každé ásti) vlastní vle sílu v tom. (zii tu), býti atd. „Každému" jsouc za pívlastkem a jménem svým, má tudíž draz a vyráží oste smysl svj.
sílu.
dému
dílu
LXXXVI. Bez pítele.
.
Srv.
82
tvé :
O
LXXXVII. Potem,
svcena
blahotvorné družby atd.. bez mladosti, blahotvorná bohyn! lirví
prací rukou a krví
instrumentál
?
svatá
pedku
zem.
Zem jest
po-
za ni prolitou. Jaký
Mést
tvýclt
úrel
101
hfjicd
— Msta eská
atd.
skoro
všecka jsou v dejinácli národních proslavena bohatými A co ves to hystré hlavy. Z eského osudy a dji.
—
venkova hrad
—
se zrodili nejlepší
—
to
hrdiny.
eská
mužové národa. sleclita
—
hrdinností
A
co
bývala
Hrady a zámky její jsou nerozlun spojeny s djinami celého národa, ano tvoí vtší jejich ást. Niiž té pozasuté sopJcy tajné liohlni, t. rozliné doby minulosti eské pokryté nepamtí. Xemá-li obraz iSvou pochodní os^vecuj, sopky zde smysl hlubší? pochodní ducha, badání svého. Do Palackého málo vykonáno v oboru djezpytu domácího. On teprv na pr. archivy otevel djepisu eskému, je probadati dávaje a sám prozkoumávaje. — Dávní lásku rcznécuj, bývalou. Tvaru dávní místo dávný mén se užívá. Znalostí djin budí se láska k národu a zemi. Tou láskou echové kdys vynikali nad jiné. Aby potomkové toho vzpomnli a takovou opt láskou k rodné mluv a zemi vzplanuli, k tomu má pispti Palacký svými yinami. LXXXVIII. Bez slavíka, metonymicky m. beze proslulá.
—
zpvu stední
slaviího.
dob
Podobn
hez básníka.
eské užíváno
—
Jenž.
Ve
tohoto tvaru mužského pro všecky rody a ísla (absolutivn;. Ten chybný zvyk pešel i do doby nové. Nyní však už žádný spisovatel dobrý tak nepíše. Zteštnými za mamlasy. Ostrým a nebásnickým výrazem tím (J. projevuje svou rozhorcenost nad tmi, kdož národ odvrátili od požívání krásy tohoto svta a smýšlení jeho zamovali jen k vcem náboženským BJyskotky. Tím se a k asketickému pímo životu. naznauje zdánlivá toliko cennost a dobrota hesel a nauk hlásaných. ^;oZ>?í tráva. Tof Všecka^ sláva, všecka krása bylo heslo eských bratí. Básník si je však vykládá píliš do slova, jakkoliv upíti nelze, že k umuí se literatury
—
—
—
—
102
Bratí mli zcela netené a na život že patili jednoertu ze neodpélo^ voleno asi pro kontrast strann. Že by Bratí svou Jich nebeské. k pedchozímu naukou byli pispli k úpadku národa, djinami nelze
—K
—
:
Naopak, zakládajíce všude školy a knihtiskárny, zasloužili si v dob, kdy humanismus šíil zálibu v cizot, hojných dikv a trvalé zjednali zásluhy o jazyk mateský. Bratí byli po výtce vlastenci. Básníkovu píkrost omlouvá (ponkud) neobmezená jeho láska ku pírod a kráse, pak doba nová a názor svtový, od XVI. stol. znan se odchýlivší. LXXXIX. Roubí lumsné zásehy, abys t. nemohla doložiti.
proniknouti.
Haclochvjné upiny:
Vlas Medúsin propleten
byl A'šecek hady.
Ka
bezectné zlosyny^
Vítzný
boj pravdy se
nepátele pravdy. lží ode dávna byl básníkm
t.
vítanou látkou. V eské poesii jest vbec známa znlka Kollárova: Nechtj zoufat, když se proti tob a nejnovji týž námt si obral k velkolepé básni Svatopluk ech (Pravda). .
.
.
,
XC. Stídmost^ brate^ rozumí se stídmost ve všem poínání. Nekvapná^ stálá práce. Jakož se zahálka právem nazývá matkou všeho híchu, lze míti za nejlepší obranu proti ní práci. Ta pak nebudiž
—
—
nerozlun
jen okamžitá a unálilená, nýbrž s životem naším a rozvážná.
Všem padouclmm. Padouchem, bídným
—
spojena
lovkem
stává se nesti dmý i zahálcivý. J^od nos hisJ^ám, bujný výraz m. vysmívám se. Klada Je trushám. Truska, lépe trska, oby. troska. Zde ve smyslu; vc bezcenná, nicotná. / radost bublinkovou, okamžikem pomíjející nebo: radost z bublinek t. j. na pohled pvabných, avšak bezcenných, planých cetek a blýskavek.
—
—
— Mr
XCr.
morálním
:
kdo
103
-
vi/šších netuší.
Míra zde ve smyslu
meze (svého jednání a snažení),
cíl.
Vtipnou hru nehrá-liž dosti as s tebou. Daležitost asu a naléhavá poteba co nejlépe ho užívati klade se zde na srdce obrazem, jako by as s námi poád hrál. Odchyln od lidí ve líre si libujících neraduje se však. vyhraje-li sám. nýbrž když jest obehrán. Pak jsme na nem vyhráli my, jsme pány asu. Sr. ve Vergil. Aen. Tempus breve et irreparabile neb Goethovu sentenci: Gebraucht der Zeit. sie eilt so schnell von hinnen, doch Ordnung* lernt euch Zeit gewinnen. Angd. poekadlo pak dí opt s jiného stanoviska as jsou peníze. VffJdízi til staré dti. Jestliže nkdo neovládne asu. potácí se životem bez úelu, nic nemoha vykonati. Trefn takové lidi nazývá báse starými dtmi. Ty také nevdí, pro a na žijí. co to svt a život lidský: jim jest hlavním úelem hráti si. JaJc smeti. Tím pímrem básník dává najevo své mínní o takových lidecli. Hynou bez památky. Smet. obyejn v množném ísle užíváno smeti zn co smeteno, smetí, XCII. Ne horoucnost povaletiá, t. j. horou cnost jalová, beze skutk, ne ze srdce a z pevné vle, nýbrž jen z úst plynoucí. Zjedná duchu potravu^ tou nezjednáme sob ani jiným vdomostí, vzdlání, nezuslechtíme ducha svého ani jiného. Práce tichá a spolená^ tedy svorná. Zajímavá jest opt shoda s podobnou myšlenkou KoUárem ve Slávy Dcei vyslovenou ve znlce Pracuj každý s chutí usilovnou a zvi. s poslední její slohou :
—
:
—
:
(asto dlati, zajisté
mže
tichá pastuciiova cliýžka více pro vlast nežli tábor, z nhož válil Zižka). Svdit o liluboké pravdivosti základní myšlenky.
Krasoslav
—
:=.
Chmelenský.
Ostožil. stohy naplnil.
Kdo
vsak marnou chloubou práší. Marná (planá) clilouba (chlubivost) jest jak vítr zdvihající odporný
—
lOi
—
—
Kose plev na trh vynáší. Kdo jen veejn slovy a jimi vše zahraditi míní. inem vsak bezcennou, neprovází slov svých, ten jako by plevy, vynášel na trh. jíž nikdo nekoupí, ponvadž z ní není užitku, a již odvje vítr. jako odvje i jej samého. na první slohu této Sr. Glossu Yl. Šastného básn v Malé Slovesnosti (5. vyd.) na str. 281. XCIII. Ušlechtilé úrody i= plemene. Plaše zzz prudce, nezkrocen. Éec eská jest haluzí kmene indoevropského, tedy ec vyvinutá, ušlechtilá. Xení ve schopnosti a v rozvojnosti své obmezena jen na nkteré obory duševní neb tlesné innosti, nýbrž ob.>áhne všechny. Jest reci národu svobodného, nikoli reci
prach. horuje
vc
—
otrok, surového
lidu.
hlesh a hlesJc. Pro to opakování? Smysl slohy Mže býti na svou minulost i pítomnost hrdá a smle se aditi vedle jiných kulturních eí. Jsouc jádra dobrého, dovede býti ohnivá, silná i vý-
Z oí
šlehá :
razná, pes to dtvarnost její jest jemná, vyniká ohebností i bohatstvím forem. Zobrazuje se tedy zde síla a jemnost eské. echým taltem tancvje. Jest schopna i prosodie casomrné, pevn vázané, ac pirozená jest jí toliko prosodie pízvucná. V této sloze opt dochází výrazu jednak volná plynnost, jednak rytmicnost eské ei. XCIV. Jede v oJíoI neobyejné spojení m. projíždí se. JJilé na vzepení. Radostno ísti. nebo poslouchati mistra slohu eského, na p. Palackého. Hrdotup^ t. j. pyšn, jako by byl mistrem v jízd, jako by jazykovou obratnost nejlepší, a pece zase tup, tedy bez náležitého jemnocitu jazy-
ei
—
m
•
ml
kového.
zákon
Kdo na p. smle tvoí nová tvoitelnosti
tomu jazyk
ei,
ten
dojde
slova,
jen
neznaje
výsmchu,
nepoddává k žádoucí srozumitelnosti, prostot a lahod. se
—
105
—
Do
soustavné káry po némechu jeho žáry ;=i vl. ohe, prudkost, zde samorostlost a skvlá bohatost tvarii a ducha) nevpravís. Ale ani ten, kdo by se pokoušel mluvnici a zvlášt bohatou skladbu eskou skládati dle njaké nmecké soustavy mluvnické, nepochodí. Marné, hrachu, svéhlavíš. Svéhlavti =z svéhlavým se stávati, hlavu si stavti. Sloveso jest obycejnjM ve slovenštin. Básník snad tu na mysli uritý pípad; ale verše mají platnost obecnou. XCV, Sliné stav je do ady. jsouce uspoádány, drahokamy mohou lépe vyniknouti, získávají na krase. Diuliá sloha opt rozpoluje báse na dva díly. První obsahuje pímr, druhá pedmt pirovnávaný. Miste, vylož nám úhledn umu svfho poklady. Slovo úhledné má draz. Pro asi? Jazyk tak ctí Jako vdu. Obsah nebudiž cenn výše než forma, ve které se podává. To míí proti tm, kdož hlásají, že pri vdeckém badání a pi podávání výsledk jelio nezáleží na jazyku. Myšlenky, vdomosti prý jsou hlavní vc; uenec prý nemá kdy zabývati Chyby mluvnické se ješt pravidly grammatickými. jsou prý tretky, kde se podávají velké myšlenky a p. Takovým praví básník, že by práce jejich stokráte vtší pinesla užitek, kdyby psána byla pelivou mluvou. Ostatn všichni skoro velcí myslitelé byli též (už ve starovku) výborní stylisté. Srov. výrok Buíonúv: „íiC style cest Thomme."* Hidej z ného soli, medu. Sl rozumí se zde attif^ká, t. vtipnost, duchaplnost, medem lahoda slohu. XCVI. Na to, Amerlingxi mj, s pány bratry pamatuj. Karel Amorling. horlivý Šiitel vdomostí pírodovdeckých, nadšený paedagog a humanista, psal uená díla svá vesms slohem nesrozumitelným tenái v tom kterém oboru mén obeznalému. Tvoil si chut když jich nebylo teba, nic se pi tom výrazy nové,
—
ml
Pkn
—
i
—
106
—
neohlédaje po zákonech jazykové tvoivosti. jazyku nebezpeném novotaení nebyl osamlý.
V
tomto
Odvážn
v tom poínal též J. Sv. Presl, pekladatel lliady Jan Vlek (Vlkovský), Fr. Sír ve Yýbora ze spisovatel eckých. Ant. Marek ve filosof, spisech svých a j. XCVII. Milý! osvtou netrap si rozum. eeno ironicky. A jim svdomí, t. j. nepátelm osvty národní. Ten má svtla plné Jcapsi/^ t. j. myslí si. že má svtla dost (by na nepravém miste) aneb že má peníze a že tedy nepotebuje se trápiti vzdláváním. Onoho aé v nose pi. Má ho tolik, až mu atd. Snad i pouhé slovo „osvta" už jest mu odporno. Pravá osvta však nemže býti odporná. Nech to zhozí Jcesací, vzdlanost. I tato sloha propovdna ironicky a sarkastický Teprve sloha tetí pechází ze satiry ve vážnost ^ Cím jsou vody Jcalnéjši. Cím lid jest obmezenjší a nevzdlanjší, tím snáze ho lze použiti k úelm nepravým, lze z nlio tžiti. si
—
i
—
XCVIII. Lichota, lískok, bezpráví. XCIX. Parafrase 136. žalmu, složeného
dle do-
mnní Jeremiášem Nad eliami
Babylonu. První sloha slovy: (Nad ekami Babylona, tu jsme sedávali a plakávali, když jsme se roz:
tohoto žalmu
poíná týmiž
pomínali na Sión.) V hoi naše plém dli. Rovnž dle první slohy. JaJc prorocká harfa ona. Druhá sloha žalmu zní: „Na vrbí uprosted nho (království babylonského) jsme zavšovali nástroje hudby své." Nechtli tedy zpívati, vyzváni jsouce, než vzpomínati jen Jerusalema. Bídná dcero Bahylona. Sloha osmá žalmu zní: „Dcero babylonská bídná: blahoslavený, kdož odplatí tob mzdu tvou, kterou jsi platila nám." Dle toho praví též básník náš Mocný tvou odplatí ti odmnou za zlé zlým. Ze Siona. Co rozumí básník Siónem?
—
a
—
:
—
107
-
C. Druhdy teha v Jiin. Tak tištno ve vydání Liina, ruské slovo nr škraboška. 1840. a 1847 vypájceuém, cizím. Smysl: v rouše skládal souasné Ohlas písní eský c-li snad je to narážka na jeho formu. Kdyby psáno bylo v lyin (jak v Nár. bibl.), byl by smysl v rouchu z lýí. z nhož se dlají vci menší cen5', krosny, stevíce a p., zde tedy: ve form umcenné; protiva k pedchozímu: v zlat. lecky Touha vede do jiných atd. Dokoniv Rdži, básník slibuje zase vzdlávati jiný obor písemnictva. z
Y.
.
;
:
:
mén
Druhý tento oddíl Ráže nemá již takového sjednocujícího stediska, jako první. Po ásti filosofické, jež zaujímá 21 písní, ostatní jdou za sebou bez vnitrní spojitosti, žádnou základní ideou nesdruženy. Milostná píse už se zde nevyskytuje ani jedna: básník objevuje se nám se stránky nové, nikým v do té doby jeho života netušené, jakožto dmyslný a bystrý zkoumatel zákon v a tajúv pírodních i hluboký myslitel. Básníci-myslitelé rádi ukládají konené výsledky svého pemýšlení o svt a jeho ádu ve svých básních; iní tak zadost vnitrní poteb a uí národ i zvlášt mládež, jak by se ke blahu svému a celé spolenosti mli mnohdy spravovati. Shakespeare uložil bohatý poklad vzácných zkušeností v sentence, jimiž vyšperkoval až marnotratn všecka díla svá; Schiller uinil tak v plodu sedmileté práce, slavné Písni o zvonu; Goethe celou praktickou filosofii života vtsnal do veledíla svého, Fausta, o n^mž pracoval pes .30 let. Náš básník zvolil si k tomu podobu cyklu. Zkusiv vrtkavost pízn osudu, jako žádný vrstevník jeho, a zabývaje se studiemi filosofickými již od mladu, mohl se cítiti také oprávnna a povolána k této lilosoficko-didakticko-vlastenecké zpsobe básnické.
nm
—
—
108
Ve filosofických básních C. nevytvoil ovšem njaké velkolepé soustavy, také mu o to neslo chtél jen upokojiti nitro otázkami a pochybnostmi zmítané a najíti theoretické základní zákony, jimiž by si mohl vysvtliti leckteré úkazy a záhady pírodní a ád svtový. Takového zákonu domyslil se v polarit pralátky kosmické, z níž všichni tvorové a útvarové pírodní se vyvinuli. Zvláštní náhodou vystoupil s fí/mš skoro názorem Vratislavský univ. prof. Jan Baltzer. potíraje myšlenky známého materialisty Karla Vogta o pradjinách lovka, jež tento šíil pednáškami ve Vrati;
konanými. Ve spise svém O poátcích organismu r. 1870. už po tetí (za rok) vydaném Baltzer pedpokládá rovnž dvé kosmické moci, jednu sestedující ili tlesotvornou a druhou odstedivou ili aetherotvornou (u C-ho hmota tvrdá a mkká). Kdyby prý vládla svémocn jen jedna, nebyl by mohl svt vzniknouti; nebof psobením jedné byla by vznikla samá pevná hmota, psobením druhé praaether by se byl všecek rozplynul. V moci sestedující hledá pak píinu gravitace tles k sob, v odstedivé píinu, pro se pes tu pitažlivost tlesa nespojují v jednu pevnou hmotu. Psobnost obou tchto mocí Baltzer nachází ve veškeré pírod ústrojné neústrojné, v kulovitých kapkách, v perlách rosy, ve rtuových kulikách, v meteorových kulich, ve vzduchu, rostlinstvu atd. Toliko tím se liší od našeho básníka, že hmot sestedující pikládá vlastnost, vše v podobu koule sestedovati, kdežto u Celakovského hmota tvrdá má za vlastnost hrany, hroty, pímé áry. — Osnova II. dílu Rže jest tedy prostá. Básník drže se ve filosofických názorech svých soustavy dualistické a rozeznávaje tudíž pedevším hmotu a ducha mluví naped o té, v . 58, poíná si všímati též ducha a posléz v ís. 69. dospívá pekvapujícího výsledku, slavi
i
—
109
—
že jisté zákony platné pro tlesný život lovka jsou také platný pro duši. K filosofii básníkov vizí se pirozen rozliné úvahy, ze kterých vysvítá, jak nazíral básník na svt se stanoviska mravního. Jeho mravní názor
svtový jest istý, ducha
povznášející', cíle a útchy života hledá v práci, v lásce k pírod^ lidem a h národu. I následují tedy nyní básu didaktické (jichž první
pedchdce, .
vsuto mezi filosofické) a to v písni 72. a 73.; ale hned jsou petrženy básní, opvující kouzlo noci. jinou, v níž básník se raduje nad nezmenšenou vkem básnickou tvoivostí svou. a tymi líbeznými písnmi z pírody, z nicliž 79. zvlášt do57.,
obraziiv i myšlenky a lahodou mluvy. nastupují básn didaktické, pervané tu i onde písní píležitostnou, ze kterých vzletem skladem nejvýše se šine . 87. Palackému vnované. Proud básní didaktických potom už se nepretrhuje, až k závru básník aspo jednou popouští uzdu žíle satirické, obraceje se proti nepátelm osvty národní, naež upadá v náladu všteckou tón biblický a prorockým ducliem sli buje národu brzkou štastnjší budoucnost. V poslední písni posléz louí se s Ráží a poesií, ana jej touha pudí k jiné innosti. Opravdu také od r. 1840. C. se
jímá lepostí
A opt
i
i
všecek oddal filolof:ii, k emuž hlavn pisplo krom vnitní touhy povolání na stolici slavistiky do Vratislav.
—
Jak liúže stolistá hýla pijata, toho se nám v dopisecli pátel nezachovalo památky. Jedin z listu Vinaického ze dne 23. ledna 1840 dovídáme se, kterak
nejdvrnjší pátelé nemli zdání o tom, že C. skládá Rži. Byla všem tedy pekvapením. Referáty o ní i v cizích listech se vyskytly pochvalné, na p. v Augšpurských Všeob. novinách z r. 1840., v . 121.. ve Varšavské ruskopolské Jutrzence z r. 1842. v . 16. Z pražských list Dennice .Tak. Malého psala o Rži
ani
—
110
—
pochvaln, a asopis Ost und West téhož r. 1840. pinesl nadšený posudek. V témž list také Yinaický báse ocenil. asopis . Musea, od nhož pedevším cekati bylo znalecký rozbor, nepodal ani širšího oznámení knihy. tenástvo však Ráži uvítalo radostn; píšef po smrti C-ho r. 1852. životopisec jeho v Pražských Novinách, sám úastník života eského v r. 1840.. takto: ,Cím déle byl básnický genius C-ého dímal, tím vtší byl jásot nad novými jeho plody (Ohlasem písní eských Po dlouhých 1(J letech objevuje se nám tu a Rží). v úplné pedešlé erstvosti, dosáhlou zatím zralostí a usedlostí vtší nabyv hloubky, aniž pozbyv pi tom sil k vyššímu vzletu. I jeví se jak pravý Janus o dvou tváích: zde pvec zcela proniklý duchem národnosti, naplnný slavnými vzpomínkami a tajeplnými bájemi, hned útlojemným citem dýšící, hned zas laškující sko-
taivým humorem
—
tamto zas básník
svtooban,
splítající v jeden vnec kvítka nžné milosti s drahými perlami moudrosti zde ráz individuálnosti tamto ráz povšechnosti." Opravdové básnické nadání C-ého tedy jeví se již volbou látky a jmenovit udomácnním /^nrofZí/ s jejími záhadami ajímavými krásami v poesii eské; ale osvdilo se skvle též po stránce formální. Jako z celé sbírky vane pravý duch národní, tak i na formu písní mocn úinkovalo bedlivé studium národní poesie slovanské. Ovšem i tak ješt jazyková stránha Rže v od-
—
;
díle
11.
namítla
básníkovi
mnohem znanjší
obtíže
než v oddíle I. Byl sice C. mistrem básnického jazyka ve své dob nepedstiženým, ale pokus jeho podrobiti básnický jazyk také jhu filosofickému, kde myšlenka žádala druhdy jen toho neb onoho slova a jiného nedopouštla, žádal i po mistru jistých ústupk. Z prací Klácelových a Markových patrno. s jakými potížemi zápasiti bylo tmto v prose filosofické; tím ne-
mužm
;
—
111
—
snadnjší úkol si obral C, jenž výzkumy vedeckélio myšlení odíval v roucho básuické.Xeprekonal tedy nkterých nejasností a strojeností (na pr. z odkrytých se desk II., k tonám liché míení LIV., íslo žití LXIV.. desí nesmernost a mýlí jednoty me tu tam LXX., v liin C. a j.); avšak zápas mluvy s myšlenkou byl píliš mocný, aby byl básník mohl zvítziti hned na celé áre, byf mu vydatná pomáhala jeho znalost slovan^Nkých jazya vlastní slovotvorné nadání. Nad to C. nebyl obdaen fantasií tak mocné bujivou a vzletnou, která hýíc až obrazy, letmo se penáší pes všeliké obtíže duch jeho koeny tkvl v skutenosti a z té ho žádný v/let fantasie nedovedl vyrvati. Zdr pak poprvé hylo hásnikovi vijtvoiti si samému formu i obsah; zde nebylo lze opírati se o vzory jako pi Ohlasech. Nesnáze tudíž se nahrnuly se všech stran tím radostnjší a estnjší bylo vítzství. Filosofické verše Celakovského vymáhají na svou dobu namnoze ])odiv nad názorností, kvtnatostí a básnickou silou svou. Nkteré ty nejasnosti a strojenosti jejich ostatn básník nahradil bohatou mrou v písních nefilosofických, vybrousiv, zjemniv a ulahodiv jazyk tou mrou, že mnohé ]»odnes se pokládají za vzory jazykového krásna, any vynikají hladkostí a ohebností, lepotou a silou, rovnž jako zvuností a hudebností, a samodk v ucho a duši se tisknou (v. na p. z odd. I. pedevším Pomnnky Vatavské, pak . 1., 3.. 17., 1')., 38. a 45.. z oddílu II. 61.. 74, 75., 77., 79., 86., 92., 93. a 99.), kdežto zase zdravým a cenným jádrem a myšlenkovou obsažností vynikají 51., 52., 57., 72., 85., 87., 90. a 95., neítajíc v to ostatních ísel didaktických, o nichž nejlepší svdectví vydává, že písn ty íkajíc znárodnly. Té dokonalosti formy básník domníval se docíliti také tím, že zkusil slouiti prosodii pízvunou s asomrnou, nechávaje asto dopadati pízvuk rytmický i
kv
pd
—
—
112
—
místo na první slabiku slova na slabiku druhou, však casomerne dlouhou, ímž hledl získati níiliradu za prízvuk s'abice scházející, jakož i odstraniti násilné a nevodívá eské vyslovování verŠe. Xa pr. Jakéž kouzlo ó mladosti, ó mladosti s námi Štstí nech zahrálo
t
:
:
Ale asomíra protiví i
se
pirozené
mluv eské
:
.
nenašel v tom pokuse následník. není divu, že Snadno tudíž se vysvtluje, pro, jakkoli už málem
nás dlí od prvého vydání Rže stolisté, pece znovu a znovu se vydává (po druhé hned r. 1847.), že došla pozornosti i za hranicemi posudky a ásteným pekladem a doma že vtšina básní jejich žije
pl
století
napoád
v
pamti
a srdci
vzdlaných Cech
a
stále
šlechtí pedevším mysl mládeže naší, vtiskujíc jí zdravý názor svtový, plníc ji vznešenými ideály, chutí do
práce a láskou k vlasti, poesii a vdám, svujíc jí pro život nejspolehlivjší zásady a tíbíc její krasocit.
Ke tení ve škole doporuují se zvi. . 1.— 5., 7., 9-12.. IC, 1 7., 25., 27., 29.-34.. 37., 40., 41., 43., 45—50. 100. Oddíl II. celý aneb aspo písn ól., 52., 57., 61., GG, K výkladu neb úlohám hodí se tato themata: Výklad filosofické soustavy Osnova Rže stolisté. Rže. Jak pedstavuje si^C. dokonalého vlastence. Jaké požadavky klade C. na pravého uence. Jaký jest mravní názor svtový elakovského dle Rže stolisté. Rozbor a výklad jednotlivých básní.
—
—
—
—
—
—
vyd. Konám milou povinnost, vzdávaje upímné Krippnerovi a ed. Ant. Krondlovi za všeliké pátelské pispní jeji h k žádoucí dokonalosti dílka. P. rd. Krondl zapjil mi také laskav k nahlédnutí výklad 16 filos. básní Rže od uitele svého, píliš záhy zesnulého professora J. Kiederla. Vci vzaté odtud mají pi sob chiífru N.
Poznámka
díky pp. pro.
k
P.
I.
¥m¥í¥ÉíÉi-
ÍywMw
i
yÍYÍY^YÍyÍYÍYÍYÍYÍYÍYn
í
m¥í¥í¥í¥í¥
