Výzkum mozku a lidské mysli

Výzkum mozku a lidské mysli. Tým ze Středoevropského technologického institutu CEITEC a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity vůbec poprvé prokázal, že fenomén déjà vu souvisí s konkrétními strukturami v lidském mozku a jednoznačně podpořil neurologický původ tohoto jevu. „Déjà vu je fascinující, někdy až mystický zážitek, při němž nám spontánně a velmi prchavě přijde určitá situace velmi známá, a současně si uvědomujeme, že tento pocit známosti není opodstatněný, neboli že tahle ‚vzpomínka‘ je vlastně falešná,“ říká prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D Elektrickou stimulací struktur limbického systému lze déjà vu u pacientů vyprovokovat,“ vysvětluje prof. Brázdil. Analýza prokázala rozdíly v množství šedé hmoty v některých oblastech mozku, s maximem nálezu těchto rozdílů v oblasti hipokampu, tedy té části CNS, která úzce souvisí s pamětí a se schopností vybavit si vzpomínky. Právě tyto struktury byly u jedinců s výskytem déjà vu významně menší než u těch, kteří déjà vu neznají. Hipokampus je přitom specifický tím, že tvorba nervových buněk v něm probíhá po celý život – jde tedy o velmi plastickou tkáň. „Je výjimečně citlivý na nejrůznější vlivy ze zevního prostředí, ať patologické – zánět, nedokrvení, záchvaty - nebo fyziologické, tedy např. psychosociální stres či spánkovou deprivaci, a to především v časném dětském věku Všechny tyto faktory mohou vést ke zmenšení objemu hipokampu, a ke zvýšení jeho neuronální dráždivosti Běžná náhodná podráždění nervových buněk se pak zřejmě mohou stát drobnými “chybami v systému” - ,shrnuje prof. Brázdil. Nedá se přitom podle něj říci, že časté prožívaní déjà vu je samo o sobě poruchou vyšší nervové činnosti. „Tuto zkušenost má většina populace a i ke zdraví nějaká chyba patří. ! “Chybovat je lidské.“

Pacienti a alternativní medicína Zdraví není nepřítomnost nemocí, ale rovnováha v rovině fyzické, duševní a sociální. (Světová zdravotnická organizace) Je zcela evidentní, že různé alternativní léčebné postupy jsou u značného množství pacientů velmi oblíbené. Podíváme - li se na věc pohledem zastánce medicíny klasické, která většinu těchto metod odsuzuje, bude nás zřejmě zajímat, v čem spočívá původ této obliby. Řada metod alternativní medicíny si získala věhlas celosvětového formátu, který nutně musí mít svůj zdroj. Jedním z možných vysvětlení je reakce obyvatelstva na dynamické změny, zejména v oblasti vědy a techniky. Neustálé zdokonalování těchto oblastí a objevy stále nových moderních přístrojů a postupů způsobuje oddálení běžného člověka nejen od klasické medicíny. S rozvojem civilizace přichází i rozvoj negativních faktorů. Řada lidí proto, a není se co divit, považuje za svého nepřítele celou vědu a moderní styl života a hledá únikovou cestu, která by jim pomohla obnovit vnitřní klid. Prvním krokem je odmítnutí této cesty a následně hledání cesty nové, která může spočívat např. v návratu k přírodě, praktikování meditačních technik, upnutí se na určitou víru, mysticismus apod. V medicíně jde pak o odmítnutí klasických léčebných metod a hledání alternativy, která by byla obyčejnému člověku bližší, dobře dostupná, přátelská, snadno pochopitelná, případně zázračná, magická, zkrátka vycházející z jiného zdroje než obecně uznávaná medicína vědecká se svými nepochopitelnými termíny a neosobností. A tyto vlastnosti v různých obměnách většina alternativních metod nabízí. Nač podstupovat úmornou peripetii nejrůznějších vyšetření, které si kladou za cíl určit a zpřesnit diagnózu, když stačí si chvíli příjemně popovídat, nechat si prohlédnout duhovku, přiložit dlaň, vytlačit na podložku např. kapku krve a hned je jasné, o jaký zdravotní problém jde a jak ho léčit. Je nutné uvážit možnost, že ne - li všechny, tak že alespoň některé alternativní metody, klasickou medicínou odsuzované, se nemýlí.

Nelze se stoprocentní jistotou tvrdit, ani pokud budeme zatvrzelými odpůrci těchto metod, že opravdu nemůže existovat něco jako „kosmická energie Qi, meridiány, životní „síla“, paranormální jevy, zkrátka cokoliv, co současná věda není schopná změřit, zachytit, určit, prokázat, izolovat a tím potvrdit. Můžeme věřit, že ve zkušených rukách je alternativní metoda léčby přínosná a jejím cílem je vyléčení pacienta za současné minimalizace zdravotních rizik. I v tomto případě by ale bylo nutné varovat. Příklon řady lidí k alternativní medicíně představuje živnou půdu pro celou řadu šarlatánů a podvodníků, kteří si z lidských nemocí budují výnosný obchod a jejich metody mají jediný cíl - vylákat z pacienta co největší obnos peněz a nabídnout mu za něj jen plané sliby o spolehlivém vyléčení zabalené do hezké krabičky Každý člověk by proto měl pečlivě a rozumně uvažovat, než svěří své zdraví do rukou „léčitele“ a pokud je rozhodnut tak učinit, měl by o něm získat dostatek informací z důvěryhodných zdrojů. Míra rizika je totiž nemalá a v okamžiku, kdy dojde ke zjištění, že zvolená alternativní léčba je neúčinná, může být už pozdě. I špatně ošetřená akupunkturní jehla může způsobit infekci vážnou chorobou. Tím nechceme znevažovat akupunkturu a ty, kteří jí praktikují, ale spíše poukázat na to, že v případě alternativních metod je velmi důležité kde a kdo bude léčbu provádět. Ačkoliv si klasická a alternativní medicína v mnoha ohledech nerozumí, má každý člověk právo zvolit, jakým způsobem bude pečovat o své zdraví. Jak klasická medicína vysvětluje údajné úspěchy alternativních metod? Rozuzlení spočívá zejména v psychice pacienta. Klasická medicína uznává, že psychický stav se odráží i na stavu fyzickém a důvěra v danou metodu hraje významnou roli v léčbě onemocnění. V tomto směru můžeme pozorovat kladné reakce při tzv. placebo efektu. Některé úspěchy zdůvodňuje zase předchozí léčbou klasickými metodami, kdy se stav pacienta zlepšuje postupně. Ten pak úspěch přičítá později nastoupené léčbě alternativní. Další případy počítají s podvodným jednáním léčitele, který pacientovi diagnostikuje onemocnění, které ve skutečnosti není přítomno a potom je „úspěšně“ léčí.

Podle názoru klasické medicíny nelze účinnost naprosté většiny alternativních metod vědeckými postupy dokázat. Je na každém jednotlivém člověku, zda se pro některou z těchto metod rozhodne, měl by si přitom ale být vědom rizik, která sebou toto rozhodnutí může přinést. Oba obory medicíny, tj. léčení chorob člověka, jak konvenční lékařství, tak nekonvenční lékařství, tzv. léčitelství, vycházejí ze stejných předhistorických a historických kořenů. Medicína se dělí na řadu teoretických a klinických oborů, využívá se elektroniky, kybernetiky a dalších vymožeností vyspělé techniky. Dělení lékařství orgánově je však příliš důsledné a ztrácí se celostní pohled na nemocného člověka. Nyní je velká snaha vychovávat na fakultách všeobecného lékaře - praktika a pokud možno se vrátit k tradici rodinného lékaře. Ztrácí se také důležitost významu psychiky pro vznik četných onemocnění.Atomizace medicíny šla tak daleko, že lékař "léčí příznaky", tj. při bolestech ordinuje lék na bolest, při křečích lék proti křečím, při zácpě lék proti zácpě, což není na závadu. Na závadu však je, že lékař důsledně nepátrá po příčinách těchto příznaků a nepošle pacienta na další vyšetření. Pojišťovna hlídá náklady na drahá odborná vyšetření a tím omezuje lékaře v jeho ordinaci. Alternativní medicína. Vychází ze stejných historických kořenů jako medicína konvenční.Opírá se především o dlouholeté zkušenosti a dobré výsledky přírodních a psychoenergetických metod.Při terapii i diagnostice využívá znalostí čínské i dalších medicín. Používá psychoenergetické a bioenergetické síly .Nepoužívá chemicky vytvořené léky. Neprovádí hrubé zásahy do lidského organismu, chirurgické zásahy ponechává plně chirurgům.Zaměřuje se na celého člověka. Bere v úvahu vliv psychiky člověka při vzniku a průběhu onemocnění. Zaměřuje se na správnou výživu a zdravý životní styl jako důležité složky prevence i léčby nemocí.Zaměřuje se především na nemoci chronické, kde podstatně přispívá k jejich zlepšení nebo vyléčení. Využívá různých druhů masáží a rehabilitací.

Celostní pohled na nemocného člověka se vrací i do klasické vědecké medicíny.Některé alt. metody léčení a diagnostiky jsou stále více používány v klasické medicíně: Bylinné terapie získávají stále větší význam. Masáže, fyzioterapie, reflexní masáže, léčba minerálními vodami, balneoterapie jsou důležitou součástí obou medicín. Akupunktura, akupresura, alektroakupunktura jsou v klasické medicíně používány stále častěji. Lékaři se zabývají chiropraxí, manipulačními terapiemi..., zavádějí hygienické návyky a zdravý životní styl stejně jako dobří léčitelé. Metodika léčitelství vychází z předpokladů, že zdraví je harmonický stav těla a mysli jakožto nedělitelného celku. Z toho vyplývá, že se činnost léčitelů nemusí opírat o jednotlivé detailní poznatky, ale může se spolehnout na své mimořádné a zatím neobjasněné nadání rozpoznávat nemoci nikoli podle příznaků pozorovaných smysly, nýbrž vyciťovat je jako poruchy integrity organismu. To léčitelům umožňuje, aby se při léčbě neomezovali jen na porušený orgán, nýbrž snaží se posilovat psychoenergeticky na celý organismus v naději, že on sám svým vnitřním působením obnoví porušenou rovnováhu. V jistém smyslu by se jejich postup dal přirovnat k tomu, co v duševní oblasti označujeme jako svědomí, které každému jen trochu citlivému člověku dovoluje beze všech dalších etických pouček rozpoznat, kdy je porušena mentální rovnováha. Výsledky, kterých léčitelé dosahují, nejsou tedy v žádném případě náhodné a u léčitelů s prokázanými senzibilními vlastnostmi nemohou být ani nesprávné. Na tom nemůže nic změnit ani to, že někteří z nich považují své schopnosti za dar Boží a jiní za schopnost přijímat a předávat neznámý druh energie. Po zkušenostech učiněných mnoha lékaři je dnes už jasné, že nadaný léčitel může nemoc a obzvláště chorobný proces, který v jeho počátcích nelze klinicky odhalit, zachytit rychleji než klasická medicína.

Lidská duše a Naplnění života podle Upanišád, které vznikly 1000let př.n. l.v Indii

Ústřední myšlenka Upanišady je totožnost dvou principů –totožnost boha a duše!!!! Bůh = pozdvižení mysli, modlitba,princip tvořící , udržující a ničící Duše = pravá skutečnost člověka, to, co z JÁ zbývá, vyloučíme-li všechno, co je vnější a nepodstatné. Meditace pak učí dosáhnout spojení s Bohem soustředěním mysli. Člověk má možnost pomocí dechu chápat spojení s Duchem vše prostupujícím, který je také dechem jeho duše. Člověk je se světem , ve kterém žije, spojený prvkem jednoty a cítí radost, pokud nalezne něco, co ho spojuje se světem v porozumnění a v lásce. Zákon jednoty má člověk ve své duši.

V Upanišadách se říká, že konečným cílem člověka je nalézt svou duši. Nad vším, co je v životě všední, se vznáší dotek nekonečného tajemství . Stromy a hvězdy a hory se nám jeví jako symboly toho, co nelze vyjádřit slovy. Lidská duše se díky jim dokáže ocitnout tváří v tvář tvoření světa. Ve 49. dnu života lidského plodu jak říkají staré Védy – duše vstoupí do těla a to ve formě, kterou nazývají v hinduismu Bráhmovo okno, staří Číňané ji nazývali nebeské oko ,také třetí oko, taoisté ji znají jako palác niwan. Podle lékařů se tento proces nazývá vznik limbického systému. Je to čas, kdy nově vytvořená šišinka mozková v plodu vylučuje do mladého krevního řečiště substanci s názvem Dimethyltryptamin zkratka

DMT

.Název limbický systém je odvozen od límce –limbus- mozkové tkáně, který se v embryonálním vývoji vytváří kolem základů mozkového kmene. Z histologického hlediska se jedná o neuroektodermální tkáň, která je jednou z klíčových biologických determinant prožívání a chování člověka. Prof.Koukolík představuje limbický systém jako trojúhelník, kde: Jedním ramenem je smyslová soustava, trvale informující o zevním a vnitřním prostředí, o tom, zda cítíme, vidíme anebo slyšíme něco nebezpečného, nebo naopak milého, zda máme hlad, nebo jsme sytí a limbický systém těmto informacím přiřadí citový význam (zda je to příjemné, nepříjemné, zda jsme klidní, vystrašení, nebo zuřiví apod.

Druhým ramenem je spojení limbického systému s frontálními mozkovými laloky, které „rozhodnou“, jak s přijatými informacemi naloží, zda vyvinou nějakou činnost , nebo ji naopak nevyvinou. Třetím ramenem je spojení limbického systému s vnitřními orgány, jednak přímo – prostřednictvím nervových vláken, jednak zprostředkovaně – prostřednictvím žláz s vnitřní sekrecí. Funkce limbického systému je vázána na miliardy buněk a na spojích mezi nimi. V kulturách založených na duchovních tradicích panuje názor, že jádrem lidské duše je ryzí láska jako základní princip stvoření a jejím sídlem je limbický systém.Když mezi dvěma lidmi proudí energie lásky, jejich vnitřní orgány nalézají vzájemné souznění.Toto souznění probíhá na všech úrovních – jejich biorytmy, imunitní systémy, spánkové režimy i hormonální hladiny se sladí a přizpůsobí. Stejně tak i jejich myšlenky a emoce. Lékaři tento fenomén nazývají limbická rezonance, limbická regulace a limbická revize a jsou nejvýznačnější složky léčebného působení. Limbická rezonance znamená, že se člověk naladí na vnitřní svět druhého. Při limbické regulaci se synchronizují biologické funkce dvou lidí. Při limbické revizi dojde dokonce k přestavbě neuronových sítí. Když se tak stane, část našeho mozku-šišinka mozková kde sídlí emoce, se změní tak, aby mohly naše biologické systémy při propojení vytvořit celek,který dovede léčit jeden druhého.

Šišinka mozková sedí na střeše třetí komory mozku, přímo za kořenem nosu, a plave v malém jezírku mozkomíšní tekutiny. Nemá mozko-krevní bariéru jako mozkové struktury, kde jisté molekuly v obíhající krvi jsou blokovány. Místo toho se spoléhá na neustálou dodávku krve, dodávané prostřednictvím obzvláště bohaté vaskulární sítě. Šišinka mozková má podobnou strukturu jako naše oči a po tisíce let je považována za místo spojení lidského těla s hlubšími sférami mysli, za okno k jiným dimenzím. Šišinka je drobný žlázový orgán uhnízděný ve středu mozku. Je schopen nejenom vnímat externí světlo tak, jako naše dvě oči, ale jeho struktura je v primitivnějším stavu rovněž podobná našemu běžnému oku, vykonává řadu důležitých tělesných funkcí, jako sexuální vývoj člověka, metabolismus a výrobu melatoninu. Vědci ale objevili u šišinky přítomnost vlastností, které se vzpírají jednoduchému vysvětlení, tato žláza pohřbená hluboko ve středu mozku obsahuje fotočidlové buňky,vylučuje hormony, má i důležitou fotosenzorickou funkci a její zvýšená aktivita souvisí blízce s psychickou aktivitou, jako např. představivostí nebo meditací, telepatie a získávání informací mimosmyslovou cestou . Kromě početných endogenních funkcí mezi něž patří kontrola biologických rytmů je šišinka mozková zodpovědná také za vylučování DMT známého jako „molekula duše". Uvolňování této molekuly je považováno za jeden z nejsilnějších halucinogenních neuropřevaděčů, jaký známe.V noci pak nejčastěji dochází k spontánnímu snění a astrálním projekcím. Mnoho jogínů popisuje, že cílem jejich dýchací techniky je zvýšit srdeční tep a snížit krevní tlak, tímto způsobem dojde k uvolnění DMT a tak pozitivně ovlivnit naši psychiku i řadu tělesných funkcí.

Se životní sílou, která je elementárním základem všech alternativních léčebných metod i různých esoterických a náboženských filosofií a kultur se pracuje pomocí Pránického dechu. Dýchání je nejdynamičtější proces přeměny energie v lidském těle, který dodává energii každé buňce. Každý neuron, každá nervová synapse i každý sval, jsou vyživovány dechem. Jako pro Boha, tak i pro životní sílu, Pránu, existuje mnoho názvů. Podstata je ale stále stejná. Pránu můžeme získávat v podstatě ze všeho, ze Slunce, z potravin, vody, přírody.. Celou dobu vědomého pránického dechu musíme nejenom přijímat léčivou pránickou energii, ale zároveň si uvědomovat i to, že z nás odchází škodlivé energie a negace. Pokud se soustředíme na konkrétní nemoc, představujeme si, že nás opouští a že jsme zcela zdraví. Psychika ovlivňuje tělo někdy až neuvěřitelně. Výzkumy z poslední doby prokazují, že stav mysli dokáže měnit celé tělo. Zvlášť změny ve struktuře mozku způsobené meditací mají na náš zdravotní stav netušeně pozitivní vliv. Pokud je člověk v dobré náladě a uvolněný, má v pořádku i imunitu. Pokud lékař vzbudí v pacientovi naději, vyvolá v mozku odezvu, která působí jako lék. Samozřejmě to funguje i naopak. Ze stresu a starostí se vyvine choroba. Proto řešíme-li včas stresující situace - prostřednictvím psychiky léčíme tělesné potíže. Neexistuje přesvědčivější příklad moci mysli nad tělem, než je efekt PLACEBO. Pokud pacient trpící bolestmi dostane cukrovou pilulku se sdělením, že je to morfin, dojde ke zmírnění bolesti, jako kdyby dostal morfin skutečný, dokonce se objeví i jeho vedlejší účinky, o nichž pacient ví a zná je. Placebo dokáže v mozku vyvolat identické neurochirurgické změny jako aktivní látka, za níž je vydáváno.Výzkum byl uzavřen s tím, že u některých pacientů větší část účinnosti aktivního léku může být zapříčiněna placebo efektem. Tableta na bolest hlavy člověku uleví už ve chvíli spolknutí. Účinnost nastupuje mnohem později. Pacientům, kteří v nemocnici dostali neúčinnou infuzi se ulevilo od bolesti zad. Tělo totiž vyprodukovalo dostatek endorfinů, které pomohly překonat bolest i pomocí placeba.

Placebo navodí mechanismus, který si neumíme vysvětlit a neumíme ho zapnout ani vypnout. Organismus začne vytvářet hormony endorfiny, snižuje se napětí a vzniká pocit spokojenosti. Mozek ovládá všechny orgány prostřednictvím hormonů, které uvolňuje do oběhového systému. Orgány s mozkem komunikují vysíláním chemických signálů, které hlásí jejich stav. Mozek je s nimi v přímém kontaktu spletitou sítí nervů a tyto dva systémy společně umožňují mozku ovlivňovat jednotlivé funkce těla. Jako jsou na různé nemoci různé prášky, má i meditace na konkrétní situace specielní techniky.Pomocí magnetické rezonance bylo prokázáno, že se za 8 týdnů v nemocnici pomocí meditace změnily struktury v mozku,zvýšila se hustota šedé mozkové kůry a prokrvila se část mozku zvaná kartex –v ní probíhá rozhodování a řešení problémů. Meditace ovlivnila i bloudivý nerv-vagus, který vede z kmene mozku skrze hrudní koš a větví se v celém těle. Bloudivý nerv ovlivňuje centrální nervovou soustavu a je hlavním nervem v zažívací trubici. Meditace začíná být vnímána jako prostředek ke zlepšení imunitního systému a krevního oběhu a tím je jí přiznána schopnost léčby některých nemocí. Neurovědecký výzkum meditace je v počátcích, není samospasitelná, ale vykazovat ji do oblasti působení šamanů ji patrně dlouho nebudou ani největší skeptici. Vedení písecké nemocnice si je této skutečnosti vědomo a proto podpořilo myšlenku integrovat spirituální péči do péče ošetřovatelské a vynaložilo úsilí ke vzniku nového oddělení - Oddělení spirituální péče. Toto nové oddělení je tvořeno dvěma prostory, jeden, který vytváří zázemí pro ambulantní péči a druhý tzv. Prostor ticha, kde mohou spočinout vážně nemocní pacienti, jejich blízcí, ale i personál po těžké službě a načerpat další síly, potřebné pro zvládání náročných životních situací. Tento prostor je vybudován jako prostor nadnáboženský, aby se zde cítili dobře všichni lidé různého vyznání či bez vyznání.

Kaplan Rostislav Homola je na chodbách a pokojích od lékařů prakticky k nerozeznání. Chodí v bílém stejně jako doktoři a zatímco oni léčí těla pacientů, kaplan poskytuje nemocným duchovní péči. Spirituální péče je pro pacienty dobrovolná, avšak po prvních zkušenostech má kaplan stále víc práce. Rozumí tomu, že když se člověk ocitne v nemocnici, změní se v jeho životě spousta věcí. Je v jiné zdravotní kondici, jiném prostředí, dostává jiné jídlo a večer usíná vedle někoho, koho nezná a s tím vším se musí smířit. "Tady v nemocnici se otvírá prostor pro spoustu otázek, na které nejsou vždycky a hned jednoduché odpovědi. Ať už jsou to otázky nemoci, bolesti, křehkosti vztahů, svědomí, budoucnosti a člověk si tím musí nějak projít. Prověřují se vztahy, srovnávají se hodnoty, co je skutečně v životě důležité," naznačuje Homola škálu témat, která pacienty na lůžku pálí. Zvláště patrné to bývá v obdobích zdravotní krize, kterou vážná nemoc nebo dokonce umírání přinášejí. V tomto čase se totiž u mnoha pacientů objevují tzv. existenciální otázky, týkající se smyslu života, utrpení, umírání a smrti, i dalších otázek s tím souvisejících, které je dříve - dokud byli zdrávi – nenapadaly. Alopatická –západní medicína v posledních letech díky klinickým pokusům a kvalitním přístrojům vybudovala obraz konkrétních změn při vědomém dýchání, který potvrzuje tisícileté zprávy holistické medicíny.

Alternativní medicínaV současné době se vedle léčitelů zakládají i léčebné instituce a zdravotnická zařízení, která se věnují výhradně alternativní medicíně. Od léčby přírodními prostředky lze očekávat jak krátkodobé, tak i dlouhodobé účinky. Krátkodobé efekty jsou důsledkem přímého, bezprostředního působení prostředku. Např. studenými zábaly snížíme tělesnou teplotu, masáží odstraníme svalovou kontrakturu, vhodným cvičením uvolníme ztuhlé klouby. Na dlouhodobých efektech se podílejí mechanismy, které vychází se z poznatku, že organizmus má vlastní obranné mechanizmy, souhrnně označované jako „léčivá síla přírody“ . Na těchto reakcích se podílejí všechny regulační systémy organizmu, tedy nervový, hormonální a imunitní systém, které jsou navzájem propojené. Jakýkoli dlouhodobě působící zevní podnět, vyvolává složitou odpověď všech těchto systémů, která může vyústit ve zlepšení fyzického i psychického stavu organizmu a zvýšení jeho obranyschopnosti . Vnímání dechu je zároveň vnímání vlastního těla a pokud se tomu naučíme, můžeme tělo i vědomě ovládat. Představte si, jak dýchá dítě.Vypadá to, jako by mělo v břiše balon, který se s nádechem nafukuje a s výdechem vypouští, zatímco dětská hruď se téměř nepohne. Dýchá pomocí bránice. Tak vypadá i vědomý dech dospělého člověka. Místo mělkého nádechu do plic soustředěně nadechuje přes bránici. S každým vědomým nádechem se zvýší průtok krve tělem. Tepny, žíly i vlásečnice v dýchací soustavě se začnou rozšiřovat, klesá hladina kyselin v těle, poklesne krevní tlak a zpomalí se srdeční tep.

Nedostatečné břišní dýchání způsobeno především dvěma faktory. Jedním je sympatický nervový systém -který ovlivňuje pohyb bránice v důsledku chronického stresu, strachu a dalších negativních emocí. Druhým významným faktorem-je nadměrné svalové napětí a špatné uzpůsobení kosterní struktury. Komplexní systém orientovaný na člověka jako celistvou, nedělitelnou bytost je jóga, pokrývající vše od životosprávy přes hygienu, nácvik tělesných poloh, dechová cvičení až po meditační techniky a techniky pro zlepšení koncentrace. Jóga je systém usilující o dosažení plného duševního i tělesného zdraví. .„Váš individuální lék nemusíte nikde hledat. Máte

ho již v sobě. Nosíte ho ve svém těle!!! Filozofie terapeuta Člověk je součástí vesmíru. Všechny vnější vlivy, věci, předměty a jevy okolo nás působí na naši náladu, pocity i zdravotní stav. Všechny citové a vizuální prožitky ať již příjemné nebo nepříjemné se zapisují do našeho podvědomí a zároveň do všech našich buněk. Žádná léčba a to platí jak v klasické, tak alternativní medicíně, nemůže být úspěšná, pokud si neuděláme pořádek ve svém nitru. V dnešní době již existuje mnoho alternativních technik jak opět nastolit harmonii ducha, mysli a těla a tím nastartovat uzdravující proces. Pomáhá nám meditace v jakékoliv formě. Mozkem se šíří všechny možné nezpracované myšlenky . V islámu je velmi rozšířena pomůcka zvaná tasbih, má 99 zrnek a modlící se muslim při této modlitbě rozjímá nad jmény Alláha, kterých je dle muslimské tradice právě 99.

Reiki a Shambala "Reiki" – japonské slovo, volně přeloženo univerzální energie, která proudí vším živým. . Reiki je prastará léčebná metoda z Japonska, jejíž kořeny sahají do doby více než před třemi tisíci lety do Tibetu. Reiki je vesmírná energie . Podporuje vaší vlastní sílu léčit. Je účinná, bezpečná a je možno ji použít kdykoliv a kdekoliv. Nevychází z mysli, je v srdci a nejlepším učitelem je cit. Ruce terapeuta, které přikládá na patřičná místa mohou nemocnému opravdu pomoci. Shamballa, Patří mezi energetické systémy, jedná se o léčivou vesmírnou energii. Jednou z částí této energie je i Reiki. Pomocí symbolů je nastartováno léčení, které může probíhat několik dnů až týdnů. Čas potřebný k vyřešení konkrétního problému se odvíjí od celkového stavu klienta.Při léčení se Shamballou se používají pouze čtyři pozice rukou na hlavě + jedna pozice na ramenou - energie sama si najde místo, které má harmonizovat a léčit.Po zasvěcení do prvního stupně můžete léčit sebe, ostatní a dokonce i na dálku. Zasvěcení přináší příjemné pocity: brní konečky prstů, z dlaní jakoby šlo teplo a ve vlnách celým tělem probíhá lehké mrazení, které jde od nohou až nahoru k hlavě. Pak cítíte spoustu energie a skvělou náladu. Mezi zasvěcením osobně a na dálku není žádný rozdíl – žák je však doma, leží ve své posteli a díky tomu, že je ve svém prostředí a sám, tak je lépe uvolněn, a má tak širší prostor pro to si zasvěcení prožít a soustředit se na svoje vjemy

Homeopatie Podle zastánců její školy je homeopatie téměř zázrak- léčí nejen akutní onemocnění (kašel, průjem, bolesti hlavy), ale i chronické choroby (záněty kloubů, diabetes i astma, traumata i rakovinu a Parkinsonovu chorobu). Léčba minimálními dávkami Představu, že ředěním léčiva při současném třepání stoupá jeho účinnost, vysvětlují homeopati tak, že léčivý efekt nese jakási duchovní složka, jejíž účinnost je překryta hmotou.Odstraní li se hmota, uvolní se duchovní síla preparátu, která obnovuje léčivou sílu organizmu. Léčebné preparáty, homeopatika, se připravují specifickým způsobem. Jeden díl matečné tinktury, připravené většinou macerací rostlinných nebo živočišných tkání, ale i minerálů, se ředí za stálého protřepávání deseti díly (decimální, D ředění) nebo sty díly (centezimální, C nebo CH ředění) vody nebo alkoholu.

Výsledný roztok se ředí dál stejným způsobem, mnohdy až do hodnot několika set i více C. Když je dosaženo ředění C 10 – C 12 (v závislosti na složení a koncentraci mateřské tinktury), mizí z roztoku prakticky poslední molekula původní látky. Právě tyto vysoké „potence“, běžně CH 30 a CH 100, jsou podle homeopatů nejúčinnější. Existují dokonce i preparáty s fantastickou potencí CH 100.000.

Z hlediska vědeckého i lékařského nelze tuto teorii přijmout ani dokázat jakýkoliv účinek látky. Všechny reakce mezi chemickými látkami, organickými nebo neorganickými, jsou reakcemi mezi molekulami. Kde chybí hmota, molekuly, nemůže k žádné reakci dojít. Kromě toho nebyla nikdy prokázána existence nějaké duchovní síly. A konečně vztahy mezi množstvím, resp. koncentrací léku a jeho působením jsou dnes dokonale prostudovány a je bezpečně potvrzeno, že spolu se snižováním koncentrace látky se účinek zákonitě snižuje. Na uvedenou kritiku reagují homeopati tvrzením, že po odstraněných molekulách zůstávají v roztoku jejich otisky, že tedy existuje „paměť vody“. Odvolávají se na reálně existující „klastry“, shluky, ostrůvky vodních molekul. Jenže to jsou struktury nestabilní, rozpadají se a znovu se tvoří během pikosekund. Tvoří se i kolem cizorodých molekul a přizpůsobují se jim svým tvarem, ale po odstranění molekuly ostrůvek okamžitě mizí beze stop. Princip minimálních dávek je jednoznačně mylný. Padá tak druhý základní kámen homeopatické teorie. Léčebné úspěchy homeopatie, vesměs u chorob lehčího charakteru, jsou zprostředkovány placebo efektem. Homeoptika jsou sice zařazena mezi léky, ale léky zvláštního druhu, u nichž se kontroluje jen bezpečnost, ale neověřuje jejich účinnost. Z různých ekonomických, ideologických a politických důvodů je však homeopatie některými státy, lékařskými institucemi i zahraničními pojišťovnami akceptována nebo tolerována. Pár slov k definici alternativní medicíny, vědecké medicíny a léčitelství. Vědecká a alternativní medicína jsou dvě zcela odlišné sféry, které se zásadně liší svou podstatou a svými východisky. Dnešní moderní medicína –je jednolitý systém, který postupně vytvořily dlouhé generace tisíců lékařů a vědců, systém opírající se dnes o moderní vědu. Provozují ji speciálně a dlouhodobě vzdělávaní odborníci. Léčba musí vycházet z přesně stanovené diagnózy, tedy po zjištění skutečné příčiny choroby, a používá metody, jejichž účinnost byl exaktně prokázána klinickými studiemi.

Alternativní medicína je naprosto nehomogenní soubor metod nejrůznější povahy a původu, Jejími diagnostickými postupy nelze zjistit příčiny choroby, tedy stanovit diagnózu, tak jak ji zná medicína, takže léčba může být zaměřena jen na příznaky choroby a psychiku pacienta. Zakázat léčitelství má jen malý smysl, protože vedle oficiální medicíny existovalo vždy a zřejmě také vždy existovat bude. Pacient, kterému medicína už nemůže pomoci, ať už skutečně nebo podle jeho názoru, bude vždy vyhledávat další možnosti léčby, tedy medicínu alternativní. Takovou pojistku, i když spornou, asi nelze pacientům odebrat.

Autopatie

vychází z klasické homeopatie.

Léčí jedince jako celý soubor problémů. Autopatie tzv. harmonizuje jedince vlastní nemocí. V podstatě jde o použití vlastních tělesních tekutin pacienta při odstraňování potíží z těla i mysli. Autopatie ovlivňuje lidský organismus od spirituální sféry až po tělesné orgány. Autopatii objevil a začal systematicky používat Mgr. Jiří Čehovský v roce 2002. Vytvořil autopatickou lahvičku, nástroj pro spolehlivou domácí přípravu autopatického preparátu.Autopatický preparát si každý zhotovuje sám doma. Působí na organismus stimulací jemných energií, nazývaných v homeopatii vitální síla. Z principu nemůže mít žádné negativní vedlejší účinky na organizmus. Nejčastěji se dnes jako substance užívá slina/dech přímo z konkrétního lidského těla. Filosofie: Na základě rezonance produkt vysokého ředění působí na jemnohmotný (z materialistického hlediska nehmotný) organizační systém v člověku, nazývaný též "vitální síla".