Vývoj vysokých škol v ČR po roce Případová studie

regionální studia

přehledy a diskuse

*02 | 2013

Vývoj vysokých škol v ČR po roce 1990. Případová studie Vysoké školy ekonomické v Praze Jana Kouřilová | [email protected] Vysoká škola ekonomická v Praze, Národohospodářská fakulta, Katedra regionálních studií

Nikola Krejčová | [email protected] Vysoká škola ekonomická v Praze, Národohospodářská fakulta, Katedra regionálních studií

Abstrakt

Vzdělanostní struktura obyvatel jednotlivých zemí Evropské unie se liší, a to zejména podílem osob s dosaženým vysokoškolským vzděláním. Obecně lze říci, že vyšším podílem vysokoškolsky vzdělaných se vyznačují „staré“ členské země (EU 15), ale neplatí to absolutně. Česká republika patří k těm zemím, jejichž vzdělanostní struktura se vyznačuje relativně nízkým podílem lidí s  vysokoškolským vzděláním (ISCED 5-6), ale zároveň také se základním vzděláním (ISCED 0-2). Nejvýznamnější část české populace tedy má vzdělání střední. Vzdělanostní struktura obyvatel České republiky se postupně mění, což je ovlivněno jednak zlepšením dostupnosti vzdělání v  posledních dvaceti letech, jednak generační výměnou obyvatel, neboť mladší generace kladou na vzdělání velký důraz (více také např. Kleňhová, 2010; Hulík, 2010; Fischer, Mazouch, 2010; Bartoňová, 2007; Kouřilová, 2007). Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit vývoj vysokého školství na území České republiky po roce 1990 s důrazem na rozvoj ekonomického vzdělávání. Pozornost je věnována Vysoké škole ekonomické v  Praze jako veřejné vysoké škole univerzitního typu1, která je zaměřena na studium ekonomických a  na ně úzce navazujících oborů. Dalším cílem příspěvku je identifikovat některé regionální rozdíly v  distribuci vysokých škol v České republice, a to jak veřejných, tak soukromých.

Článek se zabývá vývojem vysokých škol v České republice po roce 1990, zaměřuje se na změny v  rozmístění vysokých škol i  změny oborové struktury vysokoškolského vzdělávání. Důraz je kladen na vzdělávání s  ekonomickým zaměřením. Případová studie je věnována vývoji Vysoké školy ekonomické, největší veřejné vysoké školy univerzitního typu, která je zaměřena na studium ekonomických a na ně úzce navazujících oborů. Pozornost se zaměřuje také na změny spádové oblasti této vysoké školy.

Klíčová slova vysoká škola (veřejná, soukromá, státní), oborová struktura, spádová oblast, ekonomické vzdělávání

Abstract The article deals with the development of higher education institutions in the Czech Republic after 1990. It is focused particularly on changes in the distribution of higher education institutions and changes in the university education specialization structure. A special attention is paid to the economic education. A case study is devoted to the development of the University of Economics, Prague, the public university focused on the economics and related fields. The article also deals with some changes in the catchment area of this university.

Key words university (public, private, state), specialization structure, catchment area, economic education

Úvod Vzdělaná a  kvalifikovaná pracovní síla je nutnou podmínkou ekonomického, ale také sociálního a kulturního rozvoje jednotlivých zemí a  jejich regionů. Kvalita lidských zdrojů výrazně ovlivňuje celkové prostředí regionu a  jeho rozvoj. Bez flexibilní, vzdělané a  kvalifikované populace jsou rozvojové a  dlouhodobě udržitelné aktivity v  rámci jakékoliv územní jednotky téměř nerealizovatelné. Významnou roli center v tomto procesu mohou sehrávat právě vysoké školy, jak uvádějí mnohé odborné studie (viz např. Robson, Drake, Deus, 1997; Saaravirta, Consoli, 2006; Lundvall, 2002; OECD 2005; Peters, 2006). Avšak nejvýznamnější role, kterou vysoké školy plní, je role vzdělávací.

Vývoj vysokých škol v České republice po roce 1990 Po změně politického režimu na podzim roku 1989 došlo v  České republice k  výrazným celospolečenským změnám, které se odrazily také ve vývoji vysokoškolského vzdělávání. Dostupnost vysokoškolského vzdělání se stala v  tomto období významným tématem. Podle Možného (2002, s. 81–82) prudce vzrostlo vědomí o významu vzdělání pro život, v roce 1997 dokonce stanulo vzdělání na prvním místě v pořadí faktorů úspěchu. Nicméně vysoké školy v České republice odmítaly v průběhu devadesátých let 20. století více než polovinu uchazečů o studium (Možný, 2002, s. 82). Vysokoškolské vzdělání bylo zejména mladými lidmi chápáno jako základ pro budování kariéry. Podle výsledků výzkumu z roku 2005 1 – Podle zákona č.111/1998 Sb., o vysokých školách (§2, odst. 4): „Vysoká škola univerzitní může uskutečňovat všechny typy studijních programů a  v  souvislosti s  tím vědeckou a  výzkumnou, vývojovou a  inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost.“

39

přehledy a diskuse

regionální studia

*02 | 2013 Graf 1: Vývoj počtu vysokoškolských studentů v prezenční formě studia v ČR.

Zdroj: MŠMT ČR (2012).

převažoval hodnotově racionální přístup ke studiu – „studuji proto, že se chci realizovat v oblasti, kterou vnímám jako své povolání“ (Keller, Tvrdý, 2008). S požadavky na zpřístupnění vzdělání se musela vyrovnat celá česká vzdělávací soustava, včetně vysokých škol. Po počátku sledovaného období, v  akademickém roce 1989/90, bylo na území České republiky podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ, 2010) celkem 23 vysokých škol se 69 fakultami. Vysoké školy byly soustředěny v  několika městech, přičemž nejvýznamnějšími centry byly Praha a  Brno. V  průběhu devadesátých let došlo k  významnému rozšíření vzdělávací soustavy vysokého školství. Většina nových univerzit vznikla rozšířením stávajících vysokých škol, respektive fakult, například z  Vysoké školy strojní vznikla Technická univerzita v Liberci, podobně i v dalších krajských městech: v  Ústí nad Labem vznikla Univerzita J. E. Purkyně, v  Českých Budějovicích Jihočeská univerzita, dále Západočeská univerzita v  Plzni, Ostravská univerzita v  Ostravě, Univerzita Pardubice. V roce 1991 byla založena Slezská univerzita v  Opavě. Vysoká škola zemědělská v  Brně se v  roce 1994 transformovala na Mendelovu zemědělskou a  lesnickou univerzitu v Brně, podobně se v roce 1995 Vysoká škola zemědělská v  Praze transformovala na Českou zemědělskou univerzitu2 či Vysoká škola báňská v  Ostravě na Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu Ostrava apod. V  roce 1999 vstoupil v  platnost nový zákon č. 111/1998 Sb. o  vysokých školách (dále jen zákon), který mimo jiné umožnil vznik soukromých vysokých škol. V roce 1999 tvořilo síť vysokých škol v České republice 23 veřejných vysokých škol (VVŠ), které podle zákona vznikly ze státních k 1. 1. 1999 a  jsou uvedeny jmenovitě v  příloze tohoto zákona, a  4 státní vysoké školy (StVŠ), z  nichž 3 byly v  působnosti ministerstva obrany a  1 v  působnosti ministerstva vnitra. Tento zákon také umožnil zakládání soukromých vysokých škol (SVŠ) a již v roce 1999 byl udělen státní souhlas 4 soukromým neuniverzitním vysokým školám. Podle údajů MŠMT (2000) 3 z nich ještě v roce 1999 zahájily výuku. 2 – Zdroj: ČZU, http://www.czu.cz/cs/?r=298, 23. 5. 2012.

40

V dalších letech se síť vysokých škol dále postupně rozšiřovala, vznikaly jak soukromé, tak i veřejné vysoké školy (např. Univerzita T. Bati ve Zlíně – 2001, neuniverzitní Vysoká škola polytechnická Jihlava – 2004 či nejmladší Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích – 2006) a nové fakulty v rámci již existujících univerzit. V roce 2010, tj. dvanáct let po přijetí zákona o vysokých školách č. 111/1998 Sb., se síť vysokých škol v ČR podle údajů MŠMT (2011) skládala ze 73 vysokých škol, z  toho 26 veřejných, 2 státních (Univerzita obrany a Policejní akademie) a  45 soukromých. Obě státní, dvě soukromé  vysoké školy (Univerzita Jana Amose Komenského a Metropolitní univerzita Praha) a 24 veřejných vysokých škol bylo univerzitního typu. 43 soukromé vysoké školy a 2 veřejné vysoké školy (Vysoká škola polytechnická Jihlava a  Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích) byly neuniverzitního typu. (MŠMT, 2011) Pokud jde o počet studentů, podle údajů Českého statistického úřadu (2010) studovalo v  akademickém roce 1989/90 na českých vysokých školách celkem 112  980 studentů, z toho 88 751 s československou státní příslušností (44,6 % žen) a cca 3400 cizinců v denním studiu, tj. 3 % z celkového počtu studentů. V distančním studiu studovalo 20 836 studentů (18,4 %). Za více než dvacet let vzrostl počet studentů více než 3,6 krát. V roce 20113 studovalo na vysokých školách v České republice celkem 410 106 studentů, z toho 13 % na soukromých vysokých školách a 23 % v kombinované či distanční formě studia (MŠMT, 2012). Podíl žen na celkovém počtu studentů v roce 2010 vzrostl na 55,9 %, podíl cizinců se zvýšil na 9,5 %4. (MŠMT, 2011)

Rozmístění vysokých škol v ČR V  současnosti jsou v  České republice veřejné vysoké školy lokalizovány ve všech krajských městech. Nejvýznamnější 3 – Údaje k 31. 12. 2011 (MŠMT, 2012). 4 – Výroční zpráva o  stavu vysokého školství v  ČR za rok 2011 (MŠMT, 2012) tyto údaje neuvádí.

regionální studia

přehledy a diskuse

*02 | 2013 Graf 2: Vývoj podílu studentů podle skupin oborů.

Zdroj: Vlastní graf podle údajů FSÚ, ČSÚ a ÚIV. Poznámka: ÚIV vykazuje údaje o studentech k 31. 12. 2010.

roli v systému terciárního vzdělávání i nadále sehrávají tradiční centra Praha a Brno. Většina krajských měst disponuje vysokou školou univerzitního typu s  poměrně širokou nabídkou studijních oborů. Nicméně z minulosti přetrvává určitá „specializace“ těchto univerzit. Výjimku tvoří Jihlava, krajské město Kraje Vysočina, v níž byla založena neuniverzitní Vysoká škola polytechnická Jihlava teprve v roce 2004, a  Karlovy Vary, v  nichž veřejná vysoká škola není lokalizována, pouze zde probíhá částečná výuka na Ekonomické fakultě Západočeské univerzity (Vlčková, Kouřilová, 2010). U  veřejných vysokých škol dochází také k  jejich postupnému přibližování se studentům – v mnoha místech České republiky vznikají pobočky, detašovaná pracoviště vysokých škol, která obvykle poskytují bakalářské studium, často distanční formou, či studium na univerzitě třetího věku. U soukromých vysokých škol lze konstatovat poměrně výraznou koncentraci do hlavního města Praha (25 ze 45 soukromých vysokých škol sídlí v  Praze), dalším významným centrem podle počtu soukromých vysokých škol je s relativně výrazným odstupem Brno (6 soukromých vysokých škol). Soukromé vysoké školy v České republice většinou zvolily za svá sídla tradiční centra vzdělávání, jen výjimečně některé z nich expandují do regionů. V pěti krajích soukromé vysoké školy lokalizovány nejsou (Plzeňský, Ústecký, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický kraj). (MŠMT, 2011) Přes rozšíření vzdělávacích možností v regionech i nadále přetrvává zájem studentů o  studium na univerzitách, které mají dlouhodobou tradici a určitou prestiž v celorepublikovém, případně středoevropském, výjimečně i evropském měřítku. V České republice se jedná především o pražskou Univerzitu Karlovu, České vysoké učení technické nebo Vysokou školu ekonomickou, a dále Masarykovu univerzitu či Vysoké učení technické v Brně (Vlčková, Kouřilová, 2010).

Změny oborové struktury vysokoškolského vzdělávání V  průběhu dvaceti let se změnila také oborová struktura studentů. Jak vyplývá z  grafu 2, výrazně poklesl podíl studentů oborů technických věd a nauk (z 37 % na 21,5 %), ale v absolutním vyjádření se jedná o více než dvojnásobný nárůst počtu studentů. Podobný trend lze sledovat u zemědělsko-lesnických a  veterinárních věd a  nauk (pokles podílu na celkovém počtu studentů z 9,4 % na 3,7 %; v absolutních číslech pak 1,4násobný nárůst počtu studentů). Všechny ostatní obory zaznamenaly nárůst podílu na celkovém počtu studentů.5 Z  grafu 2 je zřejmý vysoký podíl studentů skupiny společenské vědy, nauky a  služby, nicméně zatímco podíl této skupiny byl v  akademickém roce 1989/1990 zhruba stejný jako u  technických věd a  nauk, cca 38  %, v roce 2010 už tato skupina dominuje s podílem 57 %. Případná podrobná komparace struktury oborové skupiny společenské vědy, nauky a služby je možná jen v omezené míře, a  to z  důvodu odlišnosti evidování a  členění jednotlivých oborů v  dostupných statistikách ve sledovaných obdobích. V současné době lze porovnat například zastoupení v oborech ekonomických věd, v nichž počet studentů narostl v roce 2010 oproti akademickému roku 1989/90 téměř pětkrát a podíl studentů se zvýšil z 11,5 % na 24,5 % celkového počtu studentů vysokých škol. Další skupinou oborů, u níž lze porovnání provést, jsou právní vědy – nárůst počtu studentů je více než 4,3násobný a podíl na celkovém počtu studentů mírně vzrostl z 3,4 % na 4 %. Oborovou strukturu vysokoškolského vzdělávání ovlivňují také soukromé vysoké školy, na nichž lze zaznamenat převahu skupiny společenských věd a  nauk (včetně ekono5 – Oborová struktura studentů nezahrnuje studenty státních vysokých škol.

41

přehledy a diskuse

regionální studia

*02 | 2013 Graf 3: Vývoj počtu studentů ekonomických oborů a nauk v prezenčním studiu.

Zdroj: MŠMT ČR (2012).

mie). Výrazný podíl ekonomicky zaměřených studijních programů může na jedné straně svědčit o  ne zcela uspokojené poptávce po tomto oboru, ale na straně druhé ukazuje na relativně „jednodušší“ zajištění výuky v  těchto programech (nejsou potřeba laboratoře apod.). V této souvislosti je třeba poznamenat, že soukromé vysoké školy, v  důsledku snahy o  naplnění cíle svého podnikatelského záměru – realizace zisku, z  hlediska nabízené oborové struktury nedostatečně reflektují aktuální potřeby trhu práce, respektive poptávku po pracovní síle s  potřebnou kvalifikací zejména pro technické a přírodovědné obory. Determinantem je zde poptávka po studiu ze strany uchazečů – budoucích studentů, kteří se při výběru oboru studia mohou rozhodovat spíše na základě ceny či vyšší pravděpodobnosti dokončení studia na soukromých vysokých školách. Soukromé vysoké školy jdou tedy snadnější cestou a  dosud až na vzácné výjimky nenabízejí vysokoškolské vzdělání v potřebných technických oborech či přírodních vědách apod. (Kouřilová, 2009).

Vývoj vysokého školství s ekonomickým zaměřením Jak již bylo uvedeno výše, během dvaceti let vzrostl počet studentů ekonomických věd a  nauk téměř pětkrát. Významnou roli ve vysokoškolském vzdělávání ekonomického směru sehrávala a  dodnes sehrává Vysoká škola ekonomická v Praze. Postavení Vysoké školy ekonomické v Praze (dále VŠE) v  systému vysokoškolského vzdělávání bylo v  průběhu posledních dvaceti let ovlivněno rozvojem jak veřejného, tak také soukromého vysokého školství, zejména po roce 1999. Před rokem 1990 můžeme mluvit o  dominantním postavení VŠE z  hlediska studia ekonomických oborů v  rámci České republiky (podobně na Slovensku působila Vysoká škola ekonomická v  Bratislavě, nyní Ekonomická univerzita Bratislava). Konkurenci VŠE v  té době tvořilo pouze několik ekonomických fakult na vysokých ze-

42

mědělských či technických školách, soustředěných zejména v Praze a Brně, ale také v Ostravě6. Na VŠE v akademickém roce 1989/90 studovalo podle údajů ČSÚ téměř 77 % všech studentů ekonomických oborů v  České republice. V  roce 2010 činil tento podíl již jen cca 19,5 % z  celkového počtu studentů ekonomických oborů, což do značné míry ilustruje rozšíření nabídky ekonomického studia na českých vysokých školách. Rozvoj nabídky ekonomických oborů na veřejných vysokých školách lze rozdělit do dvou časových „vln“. První vlnu spojenou se zakládáním nových ekonomických fakult můžeme časově zařadit do první poloviny devadesátých let. V této době byla založena například Fakulta ekonomická Západočeské univerzity v  Plzni (1990), Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity v  Brně (1991), Obchodně podnikatelská fakulta Slezské univerzity v  Opavě, lokalizovaná v  Karviné (1991), Fakulta sociálně ekonomická Univerzity J. E. Purkyně v  Ústí nad Labem (1991), Fakulta ekonomicko-správní Univerzity Pardubice (1991), Ekonomická fakulta Technické univerzity v  Liberci (1992), Fakulta informatiky a  managementu Univerzity Hradec Králové (1993), Fakulta podnikatelská Vysokého učení technického v  Brně (1993). V  roce 1995 byla ustavena samostatná Fakulta managementu a ekonomiky VUT BRNO ve Zlíně (od roku 2001 součást Univerzity T. Bati ve Zlíně7). Druhá vlna zakládání ekonomických fakult veřejných vysokých škol nastala po roce 2000. Do této skupiny můžeme zařadit Ekonomickou fakultu Jihočeské univerzity v  Českých Budějovicích (2007) a  Fakultu regionálního rozvoje a  mezinárodních studií Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně (2008). Ekonomické obory na6 – V  roce 1977 vznikla Ekonomická fakulta Vysoké školy báňské v Ostravě. 7 – Zákonem č. 404/2000 Sb. o  zřízení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně byla Fakulta managementu a  ekonomiky vyčleněna z  Vysokého učení technického v  Brně a  k  1. 1. 2001 se stala součástí Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně

regionální studia

přehledy a diskuse

*02 | 2013

Kartogram 1: Počet studentů FM podle místa bydliště (přepočet na 1000 obyvatel okresu ve věku 19–26 let), 2010.

Zdroj: Vlastní kartogram podle údajů Výpočetního centra Vysoké školy ekonomické v Praze.

bízejí také „nejmladší“ veřejné vysoké školy – Vysoká škola polytechnická v  Jihlavě (založená 2004) a  Vysoká škola technická a  ekonomická v  Českých Budějovicích (2006). Je třeba zároveň připomenout, že ekonomické obory nabízejí i další fakulty veřejných vysokých škol, na nichž se studium ekonomických oborů realizuje obvykle ve vazbě na jejich základní zaměření. Nabídku ekonomických oborů rozšířily také soukromé vysoké školy, které začaly vznikat po přijetí zákona č. 111/1998 Sb. o  vysokých školách. V  současnosti se soukromé vysoké školy na celkovém počtu studentů podílejí 14,4 %. Zatímco na veřejných vysokých školách činí podíl studentů ekonomických oborů v současnosti 24,9 %, na soukromých vysokých školách je to 52,7 %. I když většina soukromých škol v České republice nabízí ekonomicky zaměřené studijní programy a  je lokalizována v tradičních vysokoškolských centrech, zejména v Praze, nejsou soukromé školy, alespoň zatím, „vážnou konkurencí“ VŠE. Spíše se stávají, zejména ty z nich, které sídlí v Praze, druhou volbou pro studenty, kteří nebyli úspěšní v přijímacím řízení či během studia na VŠE. (Kouřilová, 2012) Závažnějším konkurentem jsou v  současnosti spíše výše zmíněné ekonomické fakulty veřejných vysokých škol, zejména regionálních univerzit. Ale neplatí to absolutně. Výhodou regionálních vysokých škol oproti VŠE je jejich relativně dobrá dostupnost pro studenty, která se odráží nejen ve finančních nákladech na vysokoškolské studium, spojených zejména s  dopravou a  ubytováním, ale i  v  možnostech lépe udržovat sociální kontakty v místě či v regionu trvalého bydliště studentů. (Vlčková, Kouřilová, 2010)

Případová studie: Vysoká škola ekonomická v Praze Jak již bylo výše uvedeno, VŠE v  Praze je veřejnou vysokou školou univerzitního typu v České republice, zaměřenou výhradně na studium ekonomických a na ně navazujících oborů. Pozice VŠE mezi vysokými školami v  České republice je ovlivněna téměř šedesátiletou historií školy8, která ji spolu s  dalšími faktory řadí mezi prestižní univerzity v  zemi. VŠE v Praze je důvěryhodným partnerem pro zahraniční vysokoškolské instituce, je nositelem certifikátů „ECTS label“ a „DS label“ pro období 2009–2013. VŠE je zařazena do hodnocení Financial Times a  v  rámci projektu Eduniversal awards je dlouhodobě hodnocena jako jedna z  nejlepších „busi­ness -schools“ ve střední a  východní Evropě.9 V  současnosti se VŠE v  Praze člení na 6 fakult: Fakultu financí a  účetnictví, Fakultu mezinárodních vztahů, Fakultu podnikohospodářskou, Fakultu informatiky a  statistiky a  Národohospodářskou fakultu, které se nacházejí v  Praze, a  Fakultu managementu v Jindřichově Hradci. Podobně jako další vysoké školy i VŠE v průběhu uplynulých dvaceti let, zejména ale po roce 2000, výrazně zvýšila počet svých studentů jak z  České republiky (viz graf 4), tak i ze zahraničí. Z výročních zpráv VŠE vyplývá, že mezi roky 2000 a 2010 narostl počet zahraničních studentů na VŠE více než 4,7krát, v roce 2010 to bylo celkem 8 – VŠE byla zřízena ke dni 1. září 1953 zákonem č. 58/1950 Sb., o  vysokých školách, a  vládním nařízením č. 40/1952 Sb., o  dalších změnách v organizaci vysokých škol. Předchůdcem VŠE byla Vysoká škola politických a  hospodářských věd, která byla zřízena zákonem č. 227/1949 Sb. a na základě nařízení vlády č. 40/1952 Sb. došlo k jejímu rozdělení na několik samostatných škol, konkrétně pak z  hospodářské fakulty této školy byla vytvořena VŠE (Statut VŠE, dostupný on-line http:// www.vse.cz/predpisy/230, 11. 2. 2012). 9 – Zdroj: VŠE.http://www.vse.cz/obecne/o_skole.php, 31. 5. 2013.

43

přehledy a diskuse

regionální studia

*02 | 2013

Kartogram 2: Počet studentů VŠE podle místa bydliště (přepočet na 1000 obyvatel okresu ve věku 19–26 let), 2000.

Zdroj: Vlastní kartogram podle údajů Výpočetního centra Vysoké školy ekonomické v Praze.

Kartogram 3: Počet studentů VŠE podle místa bydliště (přepočet na 1000 obyvatel okresu ve věku 19–26 let), 2010.

Zdroj: Vlastní kartogram podle údajů Výpočetního centra Vysoké školy ekonomické v Praze.

cca 3200 osob. Nejvíce byli zastoupeni studenti ze Slovenské republiky (více než 57  %), což je zcela zjevně ovlivněno jak jazykovou blízkostí, tak i  historickým vazbami, které se nezpřetrhaly ani rozdělením Československa (Kouřilová, 2012). Vyšším počtem studentů je zastoupena také Ruská federace (necelých 15  % cizinců na VŠE), dále Ukrajina (necelých 6 %) a Bělorusko (5 %) (VŠE, 2011).

44

Význam VŠE v  Praze a  její postavení ve vzdělávací soustavě České republiky se odráží v tom, že studenti VŠE pocházejí v  podstatě z celého území republiky, jak vyplývá z  výsledků řešení výzkumného projektu10. Pro zachycení intenzity dojížďky studentů VŠE, kteří jsou občany České 10 – Projekt IGA3/2011 „Změny spádového území VŠE po r. 2000“.

regionální studia

přehledy a diskuse

*02 | 2013 Graf 4: Počet a struktura studentů VŠE podle pohlaví.

Zdroj: Vlastní graf podle údajů Výpočetního centra Vysoké školy ekonomické v Praze.

republiky a  mají zde trvalé bydliště, byla použita technika kartogramu. Jako ukazatel intenzity dojížďky byl zvolen počet studentů VŠE v  přepočtu na 1000 obyvatel ve věku 19–26 let, jako statistická jednotka byl zvolen okres (LAU 1). Kartogramy byly zpracovány pro všechny fakulty i  za celou VŠE za roky 1995, 2000, 2005, 2010 tak, aby bylo možné zachytit nárůst dojížďky na VŠE v  tomto období. Hodnoty tohoto ukazatele pro celou VŠE i jednotlivé její fakulty zachycuje následující tabulka 1: Tabulka 1: Počet studentů VŠE podle fakult na 1000 obyvatel ČR ve věku 19–26 let.

1995

2000

2005

2010

FFÚ

1,9

2,1

1,9

2,6

FMV

1,9

2,4

2,9

3,8

FPH

1,7

2,3

2,6

3,1

FIS

1,0

1,4

2,1

3,0

NF

1,0

1,7

1,8

2,5

FM

0,0

0,1

0,5

1,5

VŠE

7,6

9,9

11,9

16,3

Zdroj: Vlastní tabulka podle dat Českého statistického úřadu a Výpočetního centra Vysoké školy ekonomické v Praze.

Zatímco v  roce 1995 byla z  hlediska počtu studentů největší fakultou Fakulta financí a účetnictví, v současnosti je to Fakulta mezinárodních vztahů. Naopak nejmenší je Fakulta managementu v  Jindřichově Hradci, která se stala součástí VŠE až v  roce 1999. Tato fakulta VŠE má také poměrně výrazně vymezeno území intenzivní dojížďky, jak ukazuje kartogram 1.

Z kartogramu 1 vyplývá spíše regionální či mírně nadregionální význam Fakulty managementu (okresy sousedící se sídlem fakulty a  okresy na ně souvisle navazující). Nicméně Fakulta managementu v Jindřichově Hradci významně posiluje pozici VŠE na jihu Čech (navzdory Ekonomické fakultě Jihočeské univerzity a Vysoké škole technické a ekonomické v  Českých Budějovicích) a  v  západní části Kraje Vysočina. Změny spádového území VŠE mezi roky 200011 a  2010 lze porovnat pomocí kartogramů 2 a 3: Z  porovnání obou kartogramů vyplývá, že oblast intenzivnější dojížďky studentů VŠE se rozšířila, zasahuje v podstatě většinu Čech. V  rámci Čech lze identifikovat okresy slabší dojížďky, zejména na západě (okresy Plzeňského kraje). Jak již bylo uvedeno výše, pozici VŠE na jihu Čech posilují studenti Fakulty managementu v  Jindřichově Hradci. Morava a  Slezsko jsou ovlivněny dostupností ekonomicky zaměřeného vysokého školství zejména v  Brně, případně v Ostravě. Přes existenci Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati a  relativně velkou vzdálenost se i  v  současnosti projevuje poměrně intenzivní dojížďka z okresů Uherské Hradiště a Zlín. Pokud jde o  postavení jednotlivých fakult VŠE na Moravě, nejvýraznější je pozice Fakulty mezinárodních vztahů, což je pravděpodobně ovlivněno nabídkou studijních oborů, jejichž dostupnost je na jiných vysokých školách omezená (mezinárodní obchod, mezinárodní politika a diplomacie). V  průběhu let se také měnila struktura studentů VŠE podle pohlaví, jak vyplývá z  následujícího grafu 4, který zachycuje nejen strukturu studentů podle pohlaví, ale i celkový počet studentů VŠE v Praze v letech 1995, 2000, 2005 11 – Kartogram z roku 1995 má omezenou vypovídací schopnost vzhledem k tomu, že v údajích se nepodařilo u všech studentů identifikovat místo jejich bydliště.

45

přehledy a diskuse

regionální studia a 2010. Zatímco v roce 1995 studovalo na VŠE 46,5 % žen, v roce 2010 je to 53,9 %. Nicméně mezi jednotlivými fakul­ tami jsou značné rozdíly. V současnosti se nejvyšším podílem žen vyznačuje Fakulta mezinárodních vztahů (70,5 %), naopak Fakulta informatiky a  statistiky má nejvyšší podíl mužů (76,5 %).

Závěry Vysokoškolské vzdělání je v současnosti v české společnosti chápáno jako základní předpoklad pro uplatnění na trhu práce. Zvýšeným požadavkům na poskytování vysokoškolského vzdělávání a zlepšení jeho dostupnosti, které se v České republice projevily po roce 1989, odpovídal rozvoj stávajících a zakládání nových vysokých škol, případně fakult. Rozvojem zejména regionálních univerzit se zlepšila dostupnost vysokoškolského vzdělávání. Blízkost vysoké školy může významně ovlivnit rozhodování o  studiu, zejména z hlediska finančních nákladů spojených se studiem. Určitou roli při volbě studia na vysoké škole mohou sehrávat také sociální vazby mladých lidí. V konečném rozhodování o místě studia se však projevují i  další faktory, jako jsou například prestiž vysoké školy, snadnost/obtížnost studia, tradice vybraného oboru studia v rodině apod. Rozvoj ekonomického vysokého školství kopíroval obecné trendy s tím, že vznik nových fakult veřejných vysokých škol lze časově rozdělit do dvou etap: první proběhla na začátku devadesátých let minulého století, druhou lze zařadit do prvního desetiletí 21. století. Ve druhé časové etapě začaly také vznikat a  rozvíjet se soukromé vysoké školy na základě zákona č. 111/1998 Sb. o  vysokých školách. V  současnosti existují v  České republice celkem 24 veřejné, 2 státní a  45 soukromých škol (MŠMT, 2011). Většina soukromých vysokých škol nabízí ekonomicky orientované studijní programy. Vysoká škola ekonomická v  Praze je prestižní veřejnou vysokou školou univerzitního typu v  České republice, zaměřenou výhradně na studium ekonomických a  na ně navazujících oborů. VŠE poskytuje vzdělání studentům v podstatě z  celé České republiky, nicméně v rámci území České republiky se projevují určité rozdíly. Tyto rozdíly jsou často ovlivněny vzdáleností bydliště studentů od hlavního města Praha a  s  tím spojenými náklady na studium. Zejména tradice a  prestiž VŠE je zřejmě významným důvodem pro volbu této školy i pro studenty ze vzdálenějších míst České republiky. Dostupnost vysokoškolského vzdělání v  České republice se za posledních dvacet výrazně zlepšila, rozšířila se nabídka studia prostřednictvím rozvoje stávajících a  vznikem nových fakult veřejných vysokých škol. Po roce 1998 začaly vznikat také soukromé vysoké školy. Celkový počet vysokých škol, zejména soukromých, se může jevit vzhledem k velikosti české populace jako příliš vysoký. Lze však předpokládat, že v budoucnosti dojde k určité „optimalizaci“ jak počtu, tak kapacity vysokých škol. Co ale v současné době patří k  problémům českého vysokého školství? Jedná se o  oborovou strukturu, kdy dochází k  poklesu podílu

46

*02 | 2013 studentů technických, technologických a  přírodovědných oborů, což se může v  budoucnosti odrazit v  konkurenceschopnosti České republiky. Druhým závažným problémem, který Česká republika v  současnosti řeší, je zajištění a udržení kvality vzdělání tak, aby se vysokoškolský diplom nestal jen pouhým „papírem“ bez garance dosažené úrovně poznání. Poděkování Tento článek vznikl s  podporou Interní grantové agentury Vysoké školy ekonomické v  Praze v  rámci projektu IGA 3/2011 „Změny ve spádovém území Vysoké školy ekonomické v  Praze po r. 2000“ a  s  podporou Grantové agentury ČR v  rámci projektu GA402/09/0179 „Konkurenceschopnost regionů v rámci České republiky a Evropské unie“.

Reference: • BARTOŇOVÁ, D.(2007): Vzestup úrovně vzdělání podle dat sčítání lidu 1961–2001 v České republice. Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje, roč. 53, č. 1/2007. • ČSÚ (2010): Historie a  vývoj vysokého školství. [online]. [cit. 2010-08-03]. Dostupné na http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/t/FF001EC365/$File/. • ČSÚ (2001): Statistická ročenka České republiky 2000. Praha: ČSÚ. • ČZÚ. Základní informace. [on-line]. [cit. 2012-05-23]. Dostupné na http://www.czu.cz/cs/?r=298. • FAME UTB. Historie. [on-line]. [cit. 2012-02-26]. Dostupné na http://web.fame.utb.cz/?id=0_0_8_1&iid=0&lang=cs&type=0. • Federální statistický úřad (1991): Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1990. Praha. • FISCHER, J., MAZOUCH, P. (2010): Jaké je postavení studentů vysokých škol po dvaceti letech transformace vysokého školství? Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje, roč. 52, č. 4/2010. • HULÍK, V. (2010): Vývoj vzdělávací soustavy po roce 1989 a  jeho dopady na vzdělanostní strukturu obyvatelstva. Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje, roč. 52, č. 4/2010. • KELLER, J., TVRDÝ, L. (2008): Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008. • KLEŇHOVÁ, M. (2010): Terciární vzdělávání ve 20leté retrospektivě. Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje, roč. 52, č. 4/2010. • KOUŘILOVÁ, J. (2007): Vztah úrovně vzdělání obyvatel měst a jejich populační velikosti. Regionální studia, 2007, č. 1, s. 13–18. • KOUŘILOVÁ, J. (2009): Vývoj vysokých škol v ČR po r. 1998 a jejich regionální dostupnost. In: Regionálna a miestna správa v znalostnej ekonomike. Recenzovaný sborník z mezinárodní konference. Bratislava 26. 11. 2009. (CD-ROM). • KOUŘILOVÁ, J. (2012): Význam institucí terciálního vzdělávání v  regionálním rozvoji. Případová studie – změny spádového území Vysoké školy ekonomické v  Praze po r. 1995. Nový Smokovec 21. 03. 2012 – 24. 03. 2012. In: Rehák, Š., Šipikal, M., Szitásiová, V., Černěnko, T. (ed.): 2. zimný seminár regionálnej vedy [CD-ROM]. Bratislava: Ekonóm, 2012, 10 s. • LUNDVALL, B. A.(2002): The University in the Learning Economy. DRUID Working Paper No. 0206.

• MOŽNÝ, I. (2002): Česká společnost: Nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života. Praha: Portál, 2002. • MŠMT (2000): Výroční zprávy o  stavu vysokého školství za r. 1999. MŠMT, Praha 2000. [online]. [cit. 2010-02-03]. Dostupné na http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyrocni-zprava-msmt-ostavu-vysokeho-skolstvi-za-rok-1999. • MŠMT (2011): Výroční zpráva o  činnosti vysokých škol za rok 2010. MŠMT, Praha. [online]. [cit. 2012-04-26]. Dostupné na http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyrocni-zprava-o-cinnosti-vysokych-skol-za-rok-2010. • MŠMT (2012): Výroční zpráva o  činnosti vysokých škol za rok 2011. MŠMT, Praha. [online]. [cit. 2013-06-11]. Dostupné na http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyrocni-zprava-o-stavu-vysokeho-skolstvi-za-rok-2011. • MŠMT (2012): Data o  studentech, poprvé zapsaných a  absolventech vysokých škol. [online]. [cit. 2012-10-04]. Dostupné na http://www.msmt.cz/statistika-skolstvi/data-o-studentech-poprve-zapsanych-a-absolventech-vysokych. • OECD (2005): Building Competitive Regions. Strategies and Governance. Report. OECD, 2005, • PETERS, M. A. (2006): Higher Education, Development, and the Learning Economy. [online]. [cit. 2010-05-02]. Dostupné na http://www.philosophy-of-education.org/pdfs/Saturday/ Peters.pdf.

*02 | 2013 • ROBSON, B., DRAKE, K., DEUS, I. (1997): Higher Education and Regions. Report 9, Centre for Urban Policy Studies, University of Manchester. [online]. [cit. 2007-04-22]. Dostupné na http:// www.leeds.ac.uk/educol/ncihe/report9.htm. • SAARAVIRTA T., CONSOLI D. (2006): Regional Development, Education and Innovation: A Case Study on University Graduates in Finland. [online]. [cit. 2007-04-22]. Dostupné na http:// www.proact2006.fi/chapter_images/304_Ref_A28_Toni_Saaravirta.pdf. • ÚIV (2011): Statistická ročenka školství 2009/10. [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné na http://www.uiv.cz/clanek/726/2023. • VLČKOVÁ, V., KOUŘILOVÁ, J. (2010): Vývoj vysokého školství na území České a  Slovenské republiky. Regionální studia, 2010, č. 2, s. 34–45. • VŠE (2011): Výroční zpráva o činnosti Vysoké školy ekonomické v  Praze za rok 2010. [online]. [cit. 2012-01-24]. Dostupné na http://www.vse.cz/obecne/vz2010/vyrocni-zprava-o-cinnosti-2010.pdf. • VŠE. Profil školy. [online]. [cit. 2013-05-31]. Dostupné na http:// www.vse.cz/obecne/o_skole.php. • Zákon č.111/1998 Sb., o vysokých školách.

47

přehledy a diskuse

regionální studia