Vývoj tuzemské právní úpravy pojišťovnictví a pojištění

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Vývoj tuzemské právní úpravy pojišťovnictví a pojištění Bakalářská práce

Autor:

Petr Finěk Právní administrativa v podnikatelském sféře

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Alois Rous, CSc.

Leden 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat

v

knihovně

BIVŠ

a

dále

bude

zpřístupněna

třetím

prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

-------------------------------V Mečichově dne 14.1.2011

Petr Finěk

osobám

Poděkování Chci tímto poděkovat Ing. Aloisi Rousovi, CSc. za vstřícný a profesionální přístup, odbornou pomoc, podporu, ochotu a cenné rady při zpracování mé bakalářské práce. .

Anotace

Vývoj tuzemské právní úpravy pojišťovnictví a pojištění

Tato bakalářská práce si klade za cíl zhodnocení historického vývoje právní úpravy pojišťovnictví a pojištění od roku 1948 do současnosti, analýzu změn v zákonech týkajících se pojišťovnictví po roce 1989 a změny v tuzemském pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel

The development of domestic legal regulation of insurance industry and insurance

This thesis aims to evaluate the historical development of insurance regulation and insurance from 1948 to the present, analysis of changes in laws relating to the insurance industry since 1989 and changes in the domestic liability insurance of motor vehicles

OBSAH Úvod ...............................................................................................................................

7

1. Vývoj pojišťovnictví na českém území ………………………………………..…

8

1.1. pojišťovnictví v Československu 1948 - 1989 ....................................................

8

1.1.2. právní normy a ustanovení .........................................................................

8

1.1.3. monopol a instituce v pojišťovnictví do r. 1989 ........................................

9

1.2. pojištění v Československu 1948 - 1989 .............................................................

13

1.2.1. vývoj ţivelního pojištění ............................................................................

14

1.2.1.1. pojištění majetku občanů .............................................................

15

1.2.1.1.1. sdruţené pojištění staveb .............................................

16

1.2.1.1.2. sdruţené pojištění domácnosti .....................................

16

1.2.1.1.3. sdruţené pojištění rekreačních zařízení .......................

17

1.2.1.2. pojištění motorových vozidel .......................................................

18

1.2.1.2.1. zákonné pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel .....................................................

18

1.2.1.2.2. pojištění pro případ poškození, zničení nebo odcizení motorového vozidla ( havarijní pojištění) ..................

20

2. Právní úprava pojišťovnictví po r. 1989 …………………………………………

22

2.1. zákony a jejich harmonizace s právem EU..........................................................

22

2.2. zákon o pojišťovnictví 185/1991 Sb. a jeho vývoj ..............................................

24

2.2.1. subjekty pojistného trhu .............................................................................

26

2.2.2. tuzemská pojišťovna...................................................................................

27

2.2.2.1. Kooperativa pojišťovna ................................................................

28

2.2.2.2. Česká pojišťovna ..........................................................................

29

2.2.3. pojišťovna z jiného členského státu EU .....................................................

30

2.2.3.1. Allianz pojišťovna ........................................................................

30

2.2.4. státní dohled nad pojišťovnictvím ..............................................................

31

2.2.5 Česká asociace pojišťoven .........................................................................

32

2.3. zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech poj. událostí a předmět úpravy ..........................................................................

33

2.3.1 pojišťovací zprostředkovatelé......................................................................

35

2.3.1.1. vázaný pojišťovací zprostředkovatel ...........................................

35

2.3.1.2. podřízený pojišťovací zprostředkovatel.......................................

36

5

2.3.1.3. pojišťovací agent..........................................................................

36

2.3.1.4. pojišťovací makléř .......................................................................

37

2.3.1.5. pojišťovací zprostředkovatel z jiného čl. státu EU ......................

38

2.3.2. registr pojišťovacích zprostředkovatelů .....................................................

38

2.4. zákon o pojistné smlouvě 37/2004 Sb. a jeho vývoj. ..........................................

38

2.4.1. pojistná smlouva .........................................................................................

39

2.4.2 vybraná vymezení pojmů zákona 37/2004 Sb.............................................

40

3. Zákonné pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla ……………….

41

3.1. zákonné pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla a jeho změny ..

41

3.2. povinně smluvní pojištění odpovědnosti - zákon 168/1999 Sb. ..........................

42

3.2.1. způsob a rozsah náhrady škody ..................................................................

43

3.2.2. limity plnění ...............................................................................................

44

3.2.3 škodní průběh a jeho vliv na pojistné ..........................................................

45

3.3. pojišťovny na českém trhu povinného ručení.......................................................

45

3.4. Česká kancelář pojistitelů ....................................................................................

46

3.4.1. Garanční fond .............................................................................................

46

3.4.2 sankce za provozování nepojištěného vozidla ............................................

47

Závěr ..............................................................................................................................

50

Seznam pouţité literatury ............................................................................................

52

Seznam příloh ...............................................................................................................

54

6

Úvod Pro bakalářskou práci jsem si vybral téma týkající se historie tuzemské právní úpravy pojišťovnictví a pojištění. Vybrané téma jsem zvolil proto, ţe v pojišťovnictví jiţ téměř 15 let pracuji a o problematiku se zajímám. Touto prací chci zmapovat období od roku 1948 aţ po současnost a zhodnotit změny, které se v tomto období udály. Ty se týkaly především úprav v zákonech týkajících se pojišťovnictví při přechodu od socialismu k trţnímu hospodářství. V té době docházelo k největším změnám nejen v zákonech, ale i v portfoliu nabízených produktů, v dohledu nad pojistným trhem. Přibylo zde také mnoho nových pojišťoven, které přinesly konkurenci na do té doby monopolně ovládaný pojistný trh. Bylo nutné zároveň harmonizovat zákony o pojišťovnictví před vstupem ČR do Evropské Unie a ty, které chyběly a v EU byly standardem, připravit a zahrnout je do právního systému České republiky. Většina nově přijatých zákonů byla od r. 1989 novelizována. Největších změn, o kterých se zmiňuji v závěru mé práce, pak dosáhlo pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel. Přechod od zákonného pojištění k povinně smluvnímu přinesl konkurenci v limitech plnění, cenách, sluţbách. Vše zásadní analyzuji na následujících stránkách této bakalářské práce.

7

1.Vývoj pojišťovnictví na českém území 1.1 Pojišťovnictví v Československu 1948-1989 V roce 1948 zvítězila v boji o politickou moc v Československu komunistická strana a lidově demokratické zřízení začalo plnit funkci diktatury proletariátu. Představitelé nové vlády z Komunistické strany Československa začali odstraňovat všechny znaky demokracie a suverenity Československa. Byla schválena Ústava 9. května, která zakotvila lidově demokratický charakter republiky. Tato ústava vstoupila v platnost aţ po zvolení K. Gottwalda prezidentem. Intenzivní budování centrálně plánovaného hospodářství po únoru 1948 vneslo také velké změny do struktury pojistných potřeb. Bylo nutné koncipovat pojistnou ochranu nově vytvořených průmyslových firem a také kolektivních zemědělských organizací, jako byla jednotná zemědělská druţstva či státní statky. Tím, ţe byla vytvořena jedna pojišťovna, bylo umoţněno s niţšími náklady zabezpečovat pojistnou ochranu občanů jak ţivotním pojištěním, tak pojištěním majetku. Zaváděly se nové druhy pojištění, jako sdruţené pojištění domácností a sdruţené pojištění budov, v oblasti zemědělství a průmyslu to bylo hlavně pojištění hospodářských zvířat a velkých průmyslových celků. Pojištění, která byla v prvních poválečných letech na okraji zájmu, nabývala na významu. To se týkalo hlavně pojištění motorových vozidel. S tím, jak se zvyšoval zahraniční obchod, narůstala potřeba zahraničního pojištění a zajištění.

1.1.2 Právní normy a ustanovení Jako klíčové normy těsně po únoru 1948 se jevily dvě vyhlášky ministra financí, a to: -

vyhláška ministra financí č. 997 o sloučení pojišťoven, národních podniků ze dne 25. května 1948

-

vyhláška ministra financí č. 998, kterou byly vyhlášeny stanovy Československé pojišťovny, národního podniku ze dne 25. května 1948.

Podle vyhlášky ministra financí č. 997 bylo rozhodnuto o sloučení čtyř pojišťoven, národních podniků ( pojišťovna Slavia, Praţská pojišťovna, Pojišťovna Slovan a Nemocenská pojišťovna) s První československou pojišťovnou, národním podnikem.

8

Čtyři výše uvedené pojišťovny zanikly bez likvidace a jejich majetek a kapitál se k 1. lednu 1948 převáděl na První československou pojišťovnu, národní podnik. Tím došlo prakticky k monopolizaci pojišťovnictví v Československu.

1.1.3 Monopol a instituce v pojišťovnictví do roku 1989 Nejdůleţitějšími institucemi v pojišťovnictví jsou pojišťovny. Pro jejich vývoj po roce 1948 bylo charakteristické to, co jsem jiţ uvedl v předchozím odstavci. Sloučením čtyř pojišťoven s První československou pojišťovnou došlo ke vzniku jediné pojišťovny, která měla oficiální název Československá pojišťovna, národní podnik. Ve vyhlášce č. 978 ze dne 25. května 1948 bylo uvedeno, ţe název pojišťovny zní česky Československá pojišťovna, národní podnik a slovensky Československá pojisťovňa, národný podnik. Sídlem pojišťovny se stala Praha. Dále bylo uvedeno, ţe tato pojišťovna, dle dekretu prezidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 103 Sb. o znárodnění soukromých pojišťoven, je majetkem státu a samostatnou právnickou osobou. V obchodní činnosti se měla řídit zásadami obchodního podnikání a měla provozovat po ţivnostensku smluvní (soukromé) pojištění všech druhů, a to hlavně sjednáváním pojistných smluv a přejímáním pojištění do zajištění. Hlavní dva odbory, ve kterých pojišťovna měla vyvíjet svou činnost, byly: - odbor sjednávání ţivotního pojištění, který zahrnoval hlavně sjednávání všech druhů pojištění na lidský ţivot, všechny druhy přímého nemocenského pojištění, včetně pojištění plnění pro případ porodů a pojištění pohřebného ve spojení s nemocenským pojištěním - odbor pojišťování proti škodám a úrazům, který zahrnoval všechny druhy pojištění proti škodám a úrazům. Vyhláška také zdůrazňovala, ţe kaţdý odbor je spravován odděleně a vedou se o něm oddělené účty. Pro monopol důleţitým zákonem byl zákon č. 95/1950 Sb. z 12. července 1950, kterým se upravovaly některé poměry v pojišťovnictví. V důsledku tohoto zákona došlo například ke sloučení Zemského pojišťovacího fondu v Praze a Penzijního fondu řemesla s Československou pojišťovnou, národním podnikem. Pojistné smlouvy o nemocenském pojištění byly zrušeny, protoţe byla jiţ v té době vytvořena všelidová soustava sociální péče. Příkazem ministra financí vstoupila Československá pojišťovna, národní podnik i do práv

9

a závazků z tuzemských pojištění, kde byli pojistitelé pojišťovny se sídlem v cizině. Toto vyplynulo z nařízení č. 163/1950 Sb. ze dne 22. listopadu 1950, kterým byla vymezena tuzemská pojištění pojišťoven se sídlem v cizině a tuzemská pojištění a plnění znějící na říšské marky. Státní dozor Jedním z dalších zákonů, který byl pro pojišťovnictví 50. letech 20. století důleţitý, byl zákon č. 190/1950 Sb. Tento zákon nabyl účinnosti od 1. ledna 1951 a na základě tohoto zákona byla Československá pojišťovna, národní podnik, začleněna do ekonomicko-finančního systému Československé republiky. Pojišťovna tím byla podřízena hlavnímu vedení a dozoru státu. Tento dozor vykonávalo Ministerstvo financí. Tento dozor měl dohlíţet na to, aby byla zaručena splnitelnost závazků pojišťovny, schvaloval podklady a zásady, podle kterých měla pojišťovna sjednávat pojištění. Tento dozor měl také moţnost měnit podklady a zásady i pro jiţ platná pojištění, mohl revidovat činnost pojišťovny a sledovat zájmy pojistníků. Ministerstvo financí vydávalo i povolení pro výkon zprostředkování pojištění nebo zajištění. Ţivnostenská oprávnění fyzických osob pro tuto činnost však zanikla dnem 1. ledna 1951. Národní majetek, který byl ve správě státních orgánů, byl souhrnně pojištěný za podmínek, které stanovilo Ministerstvo financí po dohodě s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem stavebního průmyslu. Národní a komunální podniky se musely povinně pojistit proti následkům zákonné odpovědnosti a musely pojistit i majetek svěřený jim státem proti ţivelním škodám. Proti jiným škodám se mohly tyto organizace pojistit tehdy, pokud to vyţadovala hospodářská potřeba. Stejně tak svůj majetek mohly pojistit i jiné socialistické organizace, které měly ve správě státní majetek a které určilo Ministerstvo financí. Podle tohoto zákona byl podnikový plán činnosti pojišťovny součástí jednotného celostátního hospodářského plánu. Majetek pojišťovny byl ve vlastnictví státu, ale její závazky se mohly uspokojovat pouze z majetku, svěřeného jí do správy. Pojišťovně byla současně uloţena povinnost účastnit se na zábranné činnosti, a to hlavně ve spolupráci s příslušnými státními a společenskými organizacemi. Ustanovení § 20 zákona 190/1950 Sb. pak určovalo, ţe zajištění vykonává První česká zajišťovací banka, akciová společnost v Praze. Akcie této banky byly převedeny na stát. V důsledku pokračující centralizace řízení národního hospodářství a se změnami v administrativním uspořádání československého státu byl zákon 190/1950 Sb. zrušen, a to zákonem č. 85/1952 Sb. o pojišťovnictví ze dne 11.12.1952, který nabyl účinnosti dnem

10

1. ledna 1953. Od data účinnosti tohoto zákona přestala být Československá pojišťovna, národní podnik, národním podnikem a organizovala se jako státní pojišťovací ústav, který nesl název Státní pojišťovna. Práva a závazky Československé pojišťovny se staly právy a závazky Státní pojišťovny. Ministerstvo financí vydalo 25. března 1953 pod č. 133/30.343/S-1316/53 Statut Státní pojišťovny, který obsahoval podrobnou úpravu pojišťovnictví a jeho organizaci. Tento Statut byl několikrát změněn a poslední úprava byla vydána ministrem financí 28. června 1961 pod číslem 210.352/61/S-352/61 a nabyla účinnosti 1. července 1961. Tento statut nově vymezil funkce jednotlivých sloţek Státní pojišťovny. Stanovil, ţe Státní pojišťovna je hospodářskou jednotkou, která hospodaří podle zásad chozrasčotu a ručí za své závazky majetkem, který spravuje ( § 3 zákona č. 85/1952 Sb.). Prostředky státní pojišťovny tvořily běţné příjmy z pojišťovací činnosti, rezervní fond, rezervy pojištění osob, zvláštní rezervní fond správy zahraničního pojištění a jiné fondy, které měl určit ministr financí. Podle statutu ústředním orgánem Státní pojišťovny byla její hlavní správa v Ministerstvu financí v Praze. Dalšími organizačními jednotkami byly: - Oblastní správa pro Slovensko v Bratislavě - Krajské správy - inspektoráty1 Dalším mezníkem ve vývoji právní úpravy pojišťovnictví byl rok 1964. V té době byla v rámci celostátních legislativních úprav vypracována i nová právní úprava pojištění. Ta se formou i obsahem značně lišila od předchozí úpravy. Pojištění bylo začleněno do občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a bylo zařazeno mezi sluţby. Pojistné podmínky pro jednotlivé druhy pojištění byly vydány samostatnými prováděcími vyhláškami ministerstva financí a to: - vyhláška č. 48/1964 Sb. o pojistných podmínkách pro pojištění majetku - vyhláška č. 49/164 Sb. o pojistných podmínkách pro pojištění osob - vyhláška č. 50/1964 Sb. o pojistných podmínkách pro pojištění odpovědnosti za škody Zákonem č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1967, dostala Státní pojišťovna statut hospodářské organizace v rámci působnosti Ministerstva financí a stala se pojišťovacím a zajišťovacím podnikem se sídlem v Praze.

1

MARVAN, Miroslav; CHALOUPECKÝ, Josef. Dějiny pojišťovnictví v Československu, 3. díl- Dějiny pojišťovnictví v Československu ( 1945-1992), Praha 1997, s. 110

11

Zaměstnanci pojišťovny byli státními zaměstnanci ve sféře Ministerstva financí2. V průběhu roku 1968 se v rámci příprav na federativní uspořádání státu řešilo i federativní uspořádání pojišťovnictví. Připravovalo se rozdělení některých pojistných kmenů pojistných smluv, které spravoval Závod zvláštních provozů v Praze. Kdyţ vstoupil v platnost zákon 162/1968 Sb., došlo tím k rozdělení Státní pojišťovny na Českou státní pojišťovnu a Slovenskou státní pojišťovnu a bylo nutné vyřešit i majetkové vyrovnání mezi oběma pojišťovnami v oblasti pojištění osob. Dle dostupných informací uhradila Česká státní pojišťovna Slovenské státní pojišťovně podíl hodnoty rezerv ţivotních pojištění k 1. lednu 1969 ve výši více neţ jedné miliardy Kčs. Po vzniku dvou samostatných pojišťoven od 1. ledna 1969 došlo mezi oběma institucemi k dohodě, podle které devizové zájmy státu ve všech druzích pojištění v cizí měně bude pro celé Československo zajišťovat Česká státní pojišťovna. Slovenská státní pojišťovna bude dle dohody tuto činnost pro Českou státní pojišťovnu zajišťovat na území Slovenska. Poslední novelizací, která se týkala právní úpravy, bylo vydání vyhlášky č. 161/1979 Sb., kterou se měnila a doplňovala vyhláška ministerstva financí České socialistické republiky č. 161/1975 Sb., kterou se stanovil rozsah a podmínky pojištění socialistických zemědělských organizací, provozované Českou státní pojišťovnou.3 Obě Československé pojišťovny, jak Česká státní pojišťovna, tak Slovenská státní pojišťovna, chtěly koncem osmdesátých let připravit návrh na legislativní úpravu pojišťovnictví , protoţe zákon č. 82/1966 jiţ potřebám českého a slovenského pojišťovnictví nevyhovoval. Tento záměr se však nepodařilo uskutečnit. Návrh nového zákona o pojišťovnictví se poté začal připravovat v souvislosti s přípravou zákona č. 88/1988 Sb. o státním podniku. Trţní mechanismus , který se začal rozvíjet v roce 1990, umoţnil kvalitativní změnu návrhů zákonů České národní rady a Slovenské národní rady oproti návrhu z konce osmdesátých let. Celkově se dá říci, ţe pojišťovnictví v letech 1948-1989 bylo díky monopolu, který byl nastolen vládnoucí Komunistickou stranou Československa, v krizi. To, ţe neexistovala konkurence, nenutilo státní pojišťovnu vyvíjet produkty, sluţby pro klienty stagnovaly či vůbec neexistovaly, zaměstnanci pojišťoven neměli potřebu k aktivnímu obchodu a klientskému servisu, protoţe nehrozilo, ţe konkurence jejich pojistky napadne a pokusí se je přepracovat. Prodávalo se jen několik typů pojištění, prakticky za jednotné pojistné. 2

MARVAN, Miroslav; CHALOUPECKÝ, Josef. Dějiny pojišťovnictví v Československu, 3. díl- Dějiny pojišťovnictví v Československu ( 1945-1992), Praha 1997, s. 111 3 HRADEC, Milan; SCHELLE, Karel. Historie právní úpravy pojišťovnictví, Praha 2006, s. 103

12

Neexistovalo ani to, aby fyzické osoby mohly v oboru pojišťovnictví podnikat, protoţe se nevydávala ţivnostenská oprávnění pro tuto činnost. Státní dozor fungoval pod Ministerstvem financí, které rozhodovalo, jaké produkty a za jakých podmínek se budou preferovat. Dělo se tak pro to, aby pojišťovna plnila své závazky vůči státu bez ohledu na pojištěnce. Bylo to období, kdy pojišťovnictví stagnovalo a nerozvíjelo se způsobem, který byl standardním pro země mimo socialistický blok.

1.2 Pojištění v Československu 1948-1989 Kaţdý subjekt, který v ekonomice funguje, má dvě moţnosti, jak se finančně vyrovnat s nahodilými událostmi. Můţe je pokrýt z vlastních zdrojů nebo můţe vyuţít pojištění a přesunout riziko na instituci provozující pojištění. Pojištění nemůţe ovlivnit výskyt nahodilých událostí a vznik škod. Můţe ale finančně eliminovat následný dopad těchto nahodilých událostí a pomocí pojištění můţe nahradit vzniklé ztráty. Pro pojištění od roku 1948 lze vymezit následné charakteristické rysy: -

existovala jedna státní pojišťovací instituce , která měla monopolní postavení, neexistovala konkurence v pojištění, nebylo potřeba dozoru nad pojišťovnictvím

-

pojistné podmínky pro pojištění provozované touto státní pojišťovnou byly schvalovány státem, za výsledky hospodaření pojišťovny nesl odpovědnost stát

-

pojištění průmyslových rizik nebylo po určitou dobu vůbec uplatňováno, aţ po roce 1967 bylo opět zavedeno a vyznačovalo se nadsazenými tarify vzhledem k moţnostem odškodnění, pojistně technické přebytky v rámci pojištění podniků byly odčerpávány do státního rozpočtu

-

v zemědělství se uplatňovalo pojištění v povinné zákonné podobě

-

bylo vysoké zdanění hospodářských výsledků státní pojišťovny

-

státní pojišťovna uplatňovala zjednodušenou pojistnou techniku a provozovala sdruţená pojištění, coţ se pozitivně projevovalo v tarifu pojistného, neboť byly nízké správní náklady

-

volné prostředky pojistně technických rezerv pojišťovny bylo moţno investovat pouze v podobě vkladů u státní banky za pevně stanovenou úrokovou míru

-

státní pojišťovna provozovala poměrně úzký sortiment sluţeb, s velmi malou moţností individuálního přístupu

-

vysoké úrovně dosahovalo pojištění zahraniční, z důvodu uchování

13

konkurenceschopnosti a rovnoprávného styku s pojišťovnami na zahraničních trzích.4 V Československu po roce 1948 existovalo a prodávalo se jak ţivotní pojištění, tak neţivotní pojištění. Ve své práci se chci zaměřit na neţivotní pojištění a z tohoto segmentu hlavně na povinné ručení a na změny v jeho právní úpravě.

1.2.1 Vývoj ţivelního ( neţivotního) pojištění Po 2. světové válce byla většina majetku stále ještě zničena a na tuto situaci musely reagovat i pojišťovny. Československá pojišťovna připravila a předloţila v roce 1949 ministerstvu financí ke schválení nové všeobecné pojistné podmínky. Ty byly po schválení v lednu 1950 zveřejněny v Úředním listě ( dále jen Ú.l.) ČSR pod vyhláškou č. 251/1950. Téměř všechny pojistné podmínky obsahovaly mezi výlukami z pojištění škody, ke kterým došlo přímo či nepřímo v souvislosti s válečnými událostmi, občanskými válkami, vzpourou, povstáním, drancováním, zemětřesením, sesouváním a sesedáním půdy apod.. Pojistné podmínky obsahovaly i ustanovení, ţe kdyţ pojišťovna zamítla plnění, tak nemusela plnit, pokud nárok nebyl uplatněn do šesti měsíců od zamítnutí u soudu. Na to musela být oprávněná osoba upozorněna. Některé pojistné podmínky obsahovaly ustanovení, ţe pokud v jednom pojistném období došlo k několika pojistným událostem, součet pojistných plnění nesměl převýšit ve smlouvě dohodnutou pojistnou částku. Dnem 1. dubna 1964, kdy jiţ bylo dlouho po válce a byla jiná doba, byl zrušen zákon č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě a tím i všechny do té doby vydané pojistné podmínky. Ministerstvo financí vydalo nové pojistné podmínky, které nabyly účinnosti dnem 1. dubna 1964. Byla to hlavně vyhláška č. 48/1964 Sb., o pojistných podmínkách pojištění majetku. Další právní normy řešily pojistné podmínky pojištění osob a pojištění odpovědnosti za škodu. Společná ustanovení vyhlášky č. 48/1964 Sb. blíţe upravovala ustanovení občanského zákoníku o pojištění, která odkazovala na úpravu v pojistných podmínkách. Například to, ţe byla potřebná písemná forma pojištění, pokud pojistné podmínky nestanovovaly něco jiného. Písemná forma pojištění se nevyţadovala např. tehdy, pokud se pojištění sjednalo na dobu nejvýše jednoho roku. Pojistné podmínky umoţňovaly pojistit např. jednotlivě určenou věc - stavbu, motorové vozidlo nebo soubor movitých věcí - třeba zařízení

4

DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví, Praha 2005, vydání druhé., s. 23

14

domácnosti. Pokud se pojistil soubor movitých věcí, automaticky byly pojištěny i věci, které po dobu trvání pojištění do souboru přibyly. Vyhláška č. 48/1964 Sb. obsahovala pojistné podmínky pojištění pro případ: -

poškození nebo zničení ţivelní událostí

-

poškození nebo zničení věci vodou z vodovodního zařízení

-

poškození, zničení nebo ztráty věci při vnitrostátní přepravě

-

odcizení věci

-

poškození nebo zničení motorového vozidla

1.2.1.1 Pojištění majetku občanů Podle § 7 odst. 1. zákona o pojistné smlouvě č. 189/1950 Sb. se pojistné podmínky vydávaly formou závazného právního předpisu, jako byla např. vyhláška č. 301/1951 Ú.l., která měla devět příloh. V příloze č. 1. byly uvedeny pojistné podmínky pro pojištění staveb a nemovitostí proti ţivelním škodám. Za ţivelní událost na všech pojišťovaných věcech se povaţovaly nejen škody způsobené bleskem, poţárem a výbuchem, ale i vichřicí, zřícením skal a zemin, pádem stromů, stoţárů a podobných předmětů na pojištěných budovách , ohradních zdech, plotech a věcech uvnitř budov, způsobené krupobitím a tíhou sněhu, nárazem dopravního prostředku, pokud nepatřily pojistníkovi nebo členovi domácnosti, a škody způsobené povodní. V dalších přílohách byly uvedeny následující pojistné podmínky: -

příloha č. 2 - pojistné podmínky proti následkům zákonné odpovědnosti

-

příloha č. 3 - pojistné podmínky proti škodám způsobených krádeţí, vloupáním či loupeţí

-

příloha č. 4 - pojistné podmínky pro pojištění strojů nebo strojního zařízení

-

příloha č. 5 - pojistné podmínky proti povodňovým škodám

-

příloha č. 6 - pojistné podmínky pro pojištění skel

-

příloha č. 7 - pojistné podmínky pro pojištění motorových vozidel

-

příloha č. 8 - pojistné podmínky pro pojištění hospodářských zvířat

-

příloha č. 9 - pojistné podmínky pro pojištění věcí při vnitrostátní dopravě5

5

MARVAN, Miroslav; CHALOUPECKÝ, Josef. Dějiny pojišťovnictví v Československu, 3. díl- Dějiny pojišťovnictví v Československu ( 1945-1992), Praha 1997, s. 130

15

1.2.1.1.1 Sdruţené pojištění staveb U pojišťovaných budov platily do 1. července 1951 pojistné podmínky pro poţární pojištění, kde kromě pojištění rizika poţáru byly zahrnuty i škody způsobené úderem blesku a výbuchem svítiplynu. Pojistné podmínky, které vstoupily v platnost od 1.července 1951 vyhláškou č. 301/1951 Ú.l., rozšířily pojistné krytí o další rizika a to o vichřici, povodeň a krupobití. Pojistné podmínky proto změnily název na Pojistné podmínky pro pojištění ţivelní. Postupem doby se pojistná ochrana dále rozšiřovala a zdokonalovala a po úpravách v pojistných podmínkách v roce 1968 dosáhlo pojištění budov ( staveb) krytí proti všem moţným rizikům. V důsledku tohoto rozšíření krytí se spolu s pojištěním odpovědnosti za škodu vlastníka stavby začalo označovat jako Sdruţené pojištění staveb. S pojištěním stavby byly pojištěny i ploty, ohradní zdi a také věci, které tvořily příslušenství domu a byly určeny k trvalému pouţívání obyvateli domu. Bylo to např. vybavení prádelny, sušárny apod. Ve sdruţeném pojištění staveb bylo moţné také pojistit zkrat elektromotoru v domácí vodárně, kalovém čerpadle, čerpadle ústředního či etáţového topení. Od 1.ledna 1968 bylo moţné pojištění stavby kromě pojištění na časovou cenu sjednat za upravené pojistné i na novou cenu. Výhodou sjednání pojištění na novou cenu bylo to, ţe pojištěný dostal škodu plně uhrazenou bez sráţky za opotřebení a to aţ do výše časové hodnoty budovy.

1.2.1.1.2 Sdruţené pojištění domácnosti V sdruţeném pojištění domácnosti došlo k celkem zásadní změně aţ v roce 1964, kdy byla provedena rozsáhlá úprava. Postupem času došlo k tomu, ţe sdruţené pojištění domácnosti bylo sjednáváno s paušálními sazbami. Bylo stanoveno, ţe jednotná pojistná částka bude 200.000,- Kčs. Tato částka byla zároveň horní hranicí plnění pojišťovny. Pouze ve výjimečných případech bylo moţné sjednat částku vyšší či niţší. Jednotné sazby byly přizpůsobeny počtu místností a podle tohoto kriteria se platilo i pojistné. Úprava pojistného, která vycházela z počtu místností, byla zavedena na základě průzkumu, který pojišťovna provedla. Tato nová úprava nepřinesla zlevnění ani zdraţení pojistného, ale došlo k jejímu zprůměrování a ke zjednodušení provozu tohoto pojištění. Hlavním důvodem změny bylo to, ţe při odstranění pojmu podpojištění, vyplývajícího z nových právních předpisů , by bylo moţné této skutečnosti zneuţívat a namísto pojistného kalkulovaného pro pojištění v plné hodnotě by bylo placeno pojistné odpovídající krytí prvního rizika. To by se projevilo podstatným sníţením pojistného při stejném objemu plnění. Následkem by bylo zhoršení škodního průběhu, stoupající škodní procento by následně vedlo ke zdraţení pojištění. Touto

16

úpravou pojištění bylo také bez zvýšení pojistného zahrnuto krytí vzniklé vodou z atmosférických sráţek. To bylo moţné pouze u pojištění domácností, nikoli v pojištění rekreační domácnosti. Také byla moţnost připojistit motory v domácích elektrospotřebičích s příkonem od 20 W pro případ poškození nebo zničení zkratem. Jak jsem jiţ popsal v úvodu této části, koncem šedesátých let se za sdruţené pojištění domácností platilo pojistné podle počtu místností a pojistná částka byla 200.000,- Kčs. Tehdejší roční pojistné za sdruţené pojištění domácnosti činilo pro byt : - o jedné místnosti 40,- Kčs - o dvou místnostech 55,- Kčs - o třech místnostech 65,- Kčs - o čtyřech místnostech 75,- Kčs - o pěti a více místnostech 85,- Kčs Pokud byla sjednána individuální částka, činilo roční pojistné z celé pojistné částky 2 promile, nejmenší pojistné však bylo 20,- Kčs.

1.2.1.1.3 Sdruţené pojištění rekreačních zařízení S rozkvětem socialismu docházelo i k rozvoji rekreace a proto bylo pro pojišťovny nutné na to reagovat. Toto pojištění v sobě obsahovalo sdruţené pojištění rekreačních budov a rekreační domácnosti. U občanů vlastnících rekreační objekty bylo ve značné oblibě, neboť umoţňovalo mít v jedné pojistné smlouvě pojištěno více rizik. Toto pojištění umoţňovalo i pojištění rekreační domácnosti na obytné lodi. V pojištění byla zahrnuta základní rizika: -

pojištění ţivelní

-

pojištění vodovodu

-

pojištění pro případ odcizení

-

pojištění odpovědnosti

U obytných lodí byla moţnost připojistit téţ riziko potopení. Na rozdíl od sdruţeného pojištění domácnosti trvale obydlené, u pojištění rekreační domácnosti bylo vyloučeno riziko škod způsobené vodou z atmosférických sráţek a v době, kdy nebyla domácnost obydlena, také krytí některých cenných věcí, jako koţichů, fotografických přístrojů apod.

17

S rostoucí vybaveností rekreačních domácností bylo rozhodnuto o zavedení paušální nejvyšší hranice plnění podle typu rekreační budovy. Pojišťovna také začala poskytovat určité slevy za zabudování bezpečnostních opatření proti vloupání. Pokud byla např. rekreační domácnost zajištěna na dveřích dvěma bezpečnostními zámky a okenice pevnými vnitřními závorami, byla poskytnuta sleva 25 % na pojistném.

1.2.1.2 Pojištění motorových vozidel S rozvojem průmyslu, stavebnictví a s rostoucí automobilovou dopravou souvisela i nutnost úpravy v segmentu pojištění vozidel a odpovědnosti za jejich provoz. Předpisem, který v roce 1964 určoval a zpřesňoval pojistné podmínky, byla vyhláška č. 197/1964 Sb., která stanovovala rozsah a podmínky pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel. V průběhu dalších let došlo k několika dalším novelám vyhlášek. Byla to vyhláška č. 123/ 1974 Sb. , která stanovovala rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel provozovaných Českou státní pojišťovnou. Touto vyhláškou se zároveň zrušila vyhláška č. 197/1964 Sb. Další důleţitou vyhláškou byla vyhláška č. 7/1976 Sb., kterou se měnila vyhláška č. 48/1964 Sb. o pojistných podmínkách pojištění majetku. Novelizace se týkala hlavně upřesnění některých povinností pojištěných a úpravy pojistných podmínek pojištění motorových vozidel. Pojištění motorových vozidel se členilo na dvě základní skupiny, a to: -

zákonné pojištění motorových vozidel - tzv. povinné ručení - toto pojištění patří do kategorie odpovědnostního pojištění

-

pojištění pro případ poškození, zničení nebo odcizení motorového vozidla - tzv. havarijní pojištění – to je majetkové pojištění patřící do neţivotního pojištění

1.2.1.2.1 Zákonné pojištění motorových vozidel Právní úprava zákonného pojištění motorových vozidel po roce 1948 navazovala na právní normy z období Československé republiky zákon č. 198/1932 Sb. a tzv. velkého automobilového zákona č. 81/1935 Sb. Pojištění se v té době sjednávalo jako povinné smluvní pojištění odpovědnosti. Všeobecné pojistné podmínky pro hlavní druhy pojištění a doplňovací všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel byly vyhlášeny ve II. díle Úředního listu pod č. 251 dne 28. ledna 1950. Toto pojištění chránilo hlavně majitele motorových vozidel, ale ne zájmy poškozených. Proto sílily hlasy

18

pro změnu tohoto pojištění, hlavně byl kladen důraz na nutnost rozšířit rozsah povinného ručení a změnit povinné ručení na pojištění zákonné, tj. vázat vznik na existenci motorového vozidla a jeho drţitele a ne na pojistnou smlouvu či zaplacení pojistného. Pojištění také bylo velmi nákladné na získání, pro kaţdé vozidlo bylo nutné sjednat pojistnou smlouvu, bylo předepisováno pojistné, byla nutná evidence plateb, vydávalo se potvrzení o úhradě pojistného pro orgány silniční kontroly, muselo se vymáhat dluţné pojistné, kdyţ klienti nezaplatili. Pojištění se změnilo z povinně smluvního na zákonné zákonem č. 56/1950 Sb. , o provozu na cestách. Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. března 1951. Osoby zodpovědné za provoz motorového vozidla byly dle tohoto zákona pojištěny v Československé pojišťovně, národním podniku. Zároveň musela vláda vydat nařízení č. 11/1951, kterým se výše uvedený zákon vykonával. Podle paragrafů 73-80 zákona č. 56/1950 Sb. se pojištění vztahovalo na motorová vozidla, která byla v provozu na území Československa. Pojistné plnění mohlo být omezeno vykonávacím předpisem. Pojišťovna nebyla povinna uhradit: -

nároky z ublíţení na zdraví rodinným příslušníkům

-

škodu na motorovém vozidle, za jehoţ provoz pojištěný odpovídal

-

škodu na věcech dopravovaných tímto vozidlem

-

nároky osob s bydlištěm v cizině, pokud byly dopravovány cizozemským motorovým vozidlem

-

škodu na cizozemském motorovém vozidle způsobenou jiným cizozemským motorovým vozidlem

-

škody způsobené vojenským motorovým vozidlem za války6

Sazby ročního pojistného, které se vztahovalo na vozidla s tuzemskou SPZ a jen na území Československé republiky byly ve staré měně na vybrané skupiny následující: - motocykl, motorové kolo, tříkolku a motorový vozík 240,- Kčs - osobní automobil, sanitní, dodávkový, autotaxi 720,- Kčs - nákladní automobil, motorový pohyblivý pracovní stroj 1.200,- Kčs - autobus 1.608,- Kčs - traktor 264,- Kčs V důsledku peněţní reformy z května 1953 se upravovaly sazby pojistného v poměru 1:5 vůči sazbám platným před výměnou peněz. Pojistným obdobím byl jeden rok začínající 6

MARVAN, Miroslav; CHALOUPECKÝ, Josef. Dějiny pojišťovnictví v Československu, 3. díl- Dějiny pojišťovnictví v Československu ( 1945-1992), Praha 1997,s. 135

19

1. březnem. Zákon dále ukládal povinnost prokazovat se při silniční kontrole dokladem o zaplacení pojistného. Několika změnami vyhlášek - vyhláškou č. 38/1957 Ú.l. se rušila vyhláška č. 105/1951 Ú.l, ve znění vyhlášky č. 45/1054 Ú.l - došlo k několika změnám. Při věcných škodách dle dřívější vyhlášky byla pojišťovna povinna plnit nejvíce 200.000,Kčs - toto omezení neplatilo pro socialistickou právnickou osobu, podle nové vyhlášky se plnění za věcnou škodu sníţilo na 50.000,- Kčs, socialistická právnická osoba měla limit 1.000.000,- Kčs. Změnily se postihy při neplacení pojistného, původní sankce byla trojnásobek pojistného, v nové vyhlášce to bylo 10 % z částky vyplacené poškozenému. Pokud škodu způsobil pracovník na sluţební cestě motorovým vozidlem zaměstnavatele, právo postihu pojišťovny vznikalo jen proti organizaci zaměstnavatele. Postih proti pojištěnému se oproti dřívější vyhlášce rozšířil i na případ, kdy pojištěný způsobil škodu motorovým vozidlem, které se nesmělo podle platných předpisů pouţívat k provozu na silnicích. Na základě zákona 98/1964 Sb., o dani z motorových vozidel, byly osvobozeny od daně osoby invalidní, neschopné pohybu a vykonávající vojenskou sluţbu. Tyto osoby byly osvobozeny i od placení pojistného a to na stejnou dobu, na jakou byly osvobozeny od placení daně z motorových vozidel.

1.2.1.2.2 Pojištění pro případ poškození, zničení nebo odcizení motorového vozidla ( havarijní pojištění) Mimo zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla bylo moţné sjednat u pojišťovny i pojištění pro případ poškození, zničení nebo odcizení motorového vozidla, tzv. havarijní pojištění. Od roku 1948 se nová vozidla pojišťovala na pojistnou částku, která byla stejná jako fakturovaná prodejní cena, ojetá vozidla se pojišťovala na pojistnou částku , kterou byla dohodnutá časová cena. V pozdějších letech se pojištění sjednávalo bez pojistné částky, vycházelo se ze zdvihového objemu motoru. Na základě toho se určovalo i pojistné za konkrétní typ vozidla. Pro určení výše pojistného bylo také rozhodující, zda bylo vozidlo vyrobeno v Československu, jiné zemi socialistického bloku nebo v ostatních státech. V počátcích se toto pojištění sjednávalo bez spoluúčasti pojištěného na škodě, v letech 1967-1974 bylo moţné sjednat buď bez spoluúčasti nebo se spoluúčastí na škodě 300,- Kčs. Kromě základního pojištění - tzv. plného havarijního pojištění - bylo moţné sjednat i omezené havarijní pojištění a to proti ţivelním škodám a proti odcizení. Pojistné za vozidla vyrobená v Československu a socialistických státech byla stabilní, u vozidel

20

vyrobených v jiných státech se však pojistné měnilo a to v důsledku stoupajících cen těchto vozů na zahraničních trzích. Havarijní pojištění se sjednávalo s platností na území Československa, při cestách do ciziny bylo moţné pojištění i krátkodobě rozšířit na dobu maximálně jednoho roku. Při škodách , které pojišťovna vyplácela do 1. července 1967, bylo vypláceno pojistné plnění jako náklady na opravu a to aţ do výše časové ceny vozidla a bylo počítáno s amortizací, tj. s odpočtem za opotřebení poškozených částí vozu, které byly měněny. U pojištění sjednávaných po tomto datu se amortizace neuplatňovala. Na pojištění sjednaná po 1. červenci 1967 se nově také vztahovala moţnost sníţení pojistného díky bezeškodnému průběhu. Pojištění krylo i poškození nebo zničení vozidla při závodech a soutěţích a při přípravných jízdách k nim, jen bylo-li to dohodnuto zvlášť. Za zvláštní pojistné bylo moţné připojistit k havarijnímu pojištění i pojištění cestovních zavazadel a úrazové pojištění osob dopravovaných pojištěným vozidlem. Celkově se dá říci, ţe neţivotní pojištění se za socialismu moc neměnilo. Právních úprav bylo po roce 1948 relativně málo - nebyly třeba vzhledem k monopolnímu postavení České pojišťovny. Stát určoval podmínky, pojišťovna je plnila. V neţivotním pojištění se produkty prakticky neměnily, pojišťovna reagovala pomalu na poţadavky klientů. V povinném ručení neexistovala moţnost sníţit pojistné díky bezeškodnímu průběhu pojištění, v havarijním pojištění byl bezeškodní průběh zaveden aţ v roce 1967. Ceny pojistného se odvíjely od toho, zda bylo vozidlo vyrobeno v zemích socialistického bloku, nebo mimo tento blok. Neexistovaly asistenční sluţby, jak je známe dnes. Z toho, co jsem měl moţnost prostudovat, jsem dospěl k poznání, ţe pojištění v době socialismu stagnovalo.

21

2. Právní úprava pojišťovnictví po roce 1989 Po roce 1989 došlo k zásadním politickým změnám, kterými byly hlavně přechod od totalitního reţimu k demokracii, uskutečnily se první svobodné volby. Došlo i k mnoha ekonomickým změnám, jako byl přechod z plánovaného hospodářství na trţní, došlo k masivnímu rozvoji podnikání, k odstátnění majetku, k přílivu zahraničního kapitálu, v důsledku rostoucí konkurence se vyvíjely ceny, s rostoucí kupní silou obyvatelstva se zvyšovala poptávka po zboţí. V České republice se začalo mluvit o moţném vstupu země do Evropské unie. Všechny tyto změny se samozřejmě projevily i v oblasti pojišťovnictví.

2.1. Zákony a jejich harmonizace s právem EU V roce 1991 byl přijetím zákona 185/1991 Sb., o pojišťovnictví a novelou občanského zákoníku poloţen důleţitý základ pro rozvoj pojišťovnictví a pojistného trhu v podmínkách trţního hospodářství. Tímto zákonem se sblíţilo pojišťovnictví v České republice stavu, který v té době byl v zemích Evropské unie. Došlo k přeměně státního dozoru, který do té doby schvaloval pouze pojistné podmínky a sazby, na kontrolu finančního zdraví pojišťoven. Zásadní změnou byl také od 1. ledna 2000 přechod povinného ručení ze zákonného na povinně smluvní. Od roku 2000 pokračovaly práce na harmonizaci pojistného práva České republiky s právními akty EU v oblasti pojišťovnictví. 31.3.2003 projednala vláda ČR návrhy čtyř zákonů, které se týkaly pojišťovnictví a pojištění a předala je k projednání do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Byly to: -

návrh novely zákona o pojišťovnictví

-

návrh zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí

-

návrh zákona o pojistné smlouvě

-

návrh zákona novely zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla

Novela zákona o pojišťovnictví měla zajistit, aby po vstupu České republiky do EU mohl náš pojistný trh fungovat jako součást jednotného pojistného trhu EU. Základem zákona bylo, aby bylo moţné uplatnit svobodu v poskytování sluţeb, moţnost svobodného zakládání poboček nebo uplatnění principu jedné licence. To znamenalo, ţe orgán, který vykonává dozor nad pojišťovnictvím a vydal povolení k pojišťovací činnosti, bude mít moţnost vykonávat činnost dozoru nad pojišťovnou i ve chvíli, kdy ta bude působit v jiném členském státě EU např. 22

formou pobočky. Tato novela měla ovšem další dopady - upravovala podmínky podnikání v pojišťovnictví, státní dozor v rámci pojišťovny, ekonomiku pojišťoven apod. Návrh zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí do českého práva zakomponoval směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92 a zprostředkování pojištění. V návrhu zákona byla upravena registrace pojišťovacích zprostředkovatelů , byly v něm upraveny poţadavky na jejich odbornou způsobilost, na informační povinnosti pojišťovacích zprostředkovatelů vůči klientům, poţadavky na nutnost sjednání profesního pojištění odpovědnosti či to, aby pojišťovací agent či makléř udrţoval určitou finanční jistinu. Cílem tohoto zákona bylo do budoucna vytvořit jednotný vnitřní trh pro oblast zprostředkování pojištění, coţ by přineslo pojišťovacím zprostředkovatelům, jak českým tak zahraničním, moţnost působit přes hranice států. Návrh zákona o pojistné smlouvě měl doplnit dosavadní úpravu v Občanském zákoníku, která jiţ byla nedostatečná, a to z důvodu poţadavků příslušných směrnic EU. Návrh zákona zvyšoval i význam pojištění. V návrhu zákona byla zakotvena i ustanovení, která měla zpřesnit vztahy pojišťovny a dalších účastníků pojištění. Tento zákon byl zcela zásadní pro pojistný trh v ČR. Návrh novely zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla měl být novelou, která měla odstranit některé problémy, které se vyskytly, a hlavně zahrnout do našeho práva tzv. čtvrtou motorovou směrnici 2000/26/ES. Jejím cílem bylo zajistit poškozené straně , která utrpěla při dopravní nehodě věcnou škodu či zranění, odpovídající zacházení bez ohledu na to, kde v EU ke škodě došlo. Tím, ţe došlo k přijetí výše uvedených zákonů, došlo k plné harmonizaci českého pojišťovnictví s pojišťovnictví EU, i kdyţ orgány EU jiţ v té době připravovaly v pojišťovnictví další změny. Nová právní úprava měla určitý dopad na provozní systémy pojišťoven - musely upravit pojistné podmínky a pojistné smlouvy. Protoţe zásah těchto zákonů byl na pojistný trh docela radikální, bylo nutno postupovat obezřetně tak, aby nedošlo k negativním dopadům na prodej pojištění a také na spokojenost klientů. Pojišťovny působící v České republice byly také vcelku dobře připraveny na vnitřní pojistné podmínky v zemích EU. Prokázalo se to hlavně tím, jak zvládly vyrovnání se s vysokými škodami z povodní v roce 1997 a v roce 2002, tím, ţe bezproblémově zvládly provozování povinně smluvního pojištění odpovědnosti apod. Na některé ze zákonů výše uvedených a na to, jak se vyvíjely, bych se rád podíval v následující části této bakalářské práce.

23

2.2. Zákon o pojišťovnictví 185/1991 Sb. a jeho vývoj Návrh nového zákona o pojišťovnictví se začal připravovat jiţ před rokem 1989. V souvislosti s přechodem na trţní hospodářství, který se začal připravovat v roce 1990, došlo i k tomu, ţe se kvalitativně změnily návrhy zákonů oproti těm, které se začaly zpracovávat v letech 1988 1989. Zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví byl schválen Českou národní radou v dubnu 1991 a nabyl účinnosti 28. května 1991. Účelem přijetí tohoto zákona bylo upravit právní postavení pojišťoven a zajišťoven na trhu pojišťovnictví v Československu po sametové revoluci, upravit podmínky podnikání v pojišťovnictví a také státní dozor nad pojišťovnictvím. Tento zákon zároveň odstranil monopol České státní pojišťovny. Moţnost podnikat v pojišťovnictví dle § 2 tohoto zákona měla pouze pojišťovna nebo zajišťovna zaloţená jako státní podnik, akciová společnost, druţstvo nebo druţstevní podnik. Příkladem můţe být pojišťovna Kooperativa, o které se zmíním podrobněji v další části práce. Dle §3 zákona 185/1991 Sb. pak s povolením Ministerstva financí mohly podnikat v pojišťovnictví i jiné subjekty, a to v rozsahu uděleného povolení. Pro účely tohoto zákona se i tyto subjekty povaţovaly za pojišťovny. Ţivotní pojištění osob trvale ţijících v České republice, pojištění majetku na území České republiky či pojištění odpovědnosti za škodu vyplývající z činnosti fyzických či právnických osob na území České republiky bylo moţné uskutečnit u pojišťovny podnikající v souladu s tímto zákonem na území České republiky. Podle §3 tohoto zákona pojišťovnu jako státní podnik se sídlem v České republice mohlo zaloţit pouze Ministerstvo financí České republiky. U zahraničních osob to bylo v zákoně upraveno tak, ţe mohly zaloţit pojišťovnu na území České republiky pouze jako akciovou společnost. Na základě tohoto paragrafu mohla na našem trhu začít působit pojišťovna Allianz, o které se podrobněji zmíním v další části práce. Dle § 5 zákona 185/1991 Sb. mohly zahraniční

pojišťovny

na

území

České

republiky

podnikat

v pojišťovnictví

jen

prostřednictvím svého obchodního zastupitelství na území České a Slovenské federativní republiky. Kdyţ porovnám tento zákon s právní úpravou pojišťovnictví za socialismu, jsou tu zásadní změny - za socialismu nebylo moţné, aby na pojistném trhu působila zahraniční pojišťovna, v pojišťovnictví byl pouze státní kapitál, neexistovala moţnost soukromého podnikání v pojišťovnictví. Zákon 185/1991 Sb., o pojišťovnictví také stanovil podmínky pro zaloţení pojišťovny.

24

Souhlas s podnikáním udělovalo ministerstvo financí České republiky jako orgán státního dozoru nad pojišťovnictvím, a to do 3 měsíců od podání ţádosti. V tomto zákoně byla zároveň stanovena kauce 10 mil. Kčs, kterou musel ţadatel sloţit před podáním ţádosti. Pokud by nebyl souhlas s podnikáním udělen, kauce se vracela. Byla rovněţ uvedena pokuta ve výši 100 mil Kčs, kterou mohl dozor nad pojišťovnictvím udělit při neplnění, porušení či porušení povinností či ohroţení dobrého jména pojišťoven. V ţádosti o udělení povolení k podnikání bylo nutné uvést název, právní formu, sídlo pojišťovny a předmět podnikání. K ţádosti bylo nutné přiloţit i stanovy nebo statut, obchodní a zajišťovací plán v prvních třech letech a také návrh všeobecných pojistných podmínek a potvrzení o sloţení kauce. S tím, jak byly stanoveny podmínky pro pojišťovnictví, bylo nutné stanovit i podmínky dozoru nad pojišťovnictvím. Na rozdíl od socialismu, kde dozor prakticky neexistoval, jak jsem jiţ popsal v předchozí části mé bakalářské práce, měl dozor nad pojišťovnictvím v rozvíjejícím se trţním prostředí po roce 1989 jinou roli. Dle tohoto zákona jeho kontrole podléhaly všechny tuzemské i zahraniční fyzické či právnické osoby podnikající v pojišťovnictví na území České republiky. Činnost dozoru spočívala hlavně v kontrole hospodaření pojišťoven, dodrţování zákonů z oblasti pojišťovnictví a kontrole způsobu tvorby a pouţití rezerv a nakládání s jejich prostředky. Pokud by dozor nad pojišťovnictvím shledal pochybení či nedostatky u pojišťovny, mohl uloţit pojišťovně provést opatření k jejich nápravě či pozastavit pojišťovně oprávnění k sjednávání pojistných smluv na dozorem určenou dobu. Měl také na základě tohoto zákona moţnost odejmout povolení k podnikání a to při závaţném porušování povinností, při závaţných nedostatcích v hospodaření, při zjištění, ţe pojišťovna získala povolení k podnikání na základě vědomě nesprávně uvedených údajů či na poţádání pojišťovny. Zákon 185/1991 Sb. stanovil, ţe předmětem podnikání v pojišťovnictví je pojišťovací a zajišťovací činnost a také další činnosti s tím související. To se týkalo např. tzv. zábranné činnosti, coţ je činnost zaměřená na předcházení škodám. Mezi činnosti související s podnikáním v pojišťovnictví se také vyzdvihovalo efektivní investování prostředků rezerv ţivotního pojištění. Všechny pojišťovny vytvářely pro zabezpečení své likvidity základní rezervní fond a fond zábrany škod. Pokud jim vyplývala povinnost poskytovat plnění v zahraniční měně, musely vytvořit i devizový rezervní fond. Jednotlivé fondy nemohly být pojišťovnám odebrány a jejich zůstatky se převáděly do následujících roků bez omezení. Tyto prostředky také

25

nepodléhaly daňovým a odvodovým povinnostem a musely být uloţeny v československých peněţních ústavech. V krátké době po přijetí zákona 185/1991 Sb. začalo vznikat mnoho nových pojišťoven, začaly přicházet zahraniční pojišťovny. K 31.12.1992 na českém pojistném trhu působilo 10 pojišťovacích ústavů7. Novela tohoto zákona, která byla schválena jako zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů, upravovala v souladu s právem EU podmínky k provozování

pojišťovací

a

zajišťovací

činnosti,

zprostředkovatelské

činnosti

v pojišťovnictví, pravomoci a činnost státního dozoru nad pojišťovnictvím, regulovala působení zahraničních subjektů na pojišťovacím trhu a také dohled nad

tuzemským

penzijním připojištěním. Vstup do Evropské unie byl spjat s nutností harmonizovat naše stávající zákony se zákony EU. V roce 2004 byly tedy přijaty následující zákony: zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a zákon o pojistné smlouvě. O těchto právních předpisech se zmíním v další části mé práce. Další úprava zákona 363/1999 Sb. byla schválena jako zákon č. 39/2004 Sb. Tento zákon obsahoval ustanovení, která přinášela vyšší ochranu spotřebitelů. Jeho přijetím byla splněna harmonizační povinnost s právem EU v oblasti pojišťovnictví, ale byla tím dána i příleţitost ke zvýšení kvality činnosti pojišťoven.

2.2.1 Subjekty pojistného trhu Na pojistném trhu se uskutečňuje nabídka a poptávka v oblasti rizika pojištění. Mezi pojistitele a klienty vstupují někdy zprostředkovatelé, jakými jsou agenti, makléři, poradci apod. Důleţitým subjektem pojistného trhu jsou také orgány dozoru nad pojišťovnictvím, které dohlíţejí na dodrţování pravidel státní regulace a legislativy v pojišťovnictví. Významným subjektem pojistného trhu je také asociace pojišťoven jako zastřešující orgán sdruţující

pojišťovny,

hájící

jejich

zájmy,

organizující

jejich

spolupráci

apod.

Nejdůleţitějšími subjekty působícími na pojistném trhu jsou však pojišťovny a zajišťovny. Podle zákona č.363/1999 Sb., o pojišťovnictví, se pojišťovnou rozumí právnická osoba, které bylo Ministerstvem financí uděleno povolení k provozování pojišťovací činnosti podle tohoto zákona. Pojišťovací činností se přitom rozumí uzavírání pojistných smluv podle zvláštního právního předpisu pojišťovnou8, správa pojištění a poskytování pojistného plnění z pojistných událostí, 7

Seznam uveden v příloze č.1

26

poskytování asistenčních sluţeb a zpracovávání osobních údajů z této činnosti. Součástí pojišťovací činnosti je také nakládání s technickými rezervami pojišťovny - tzn. jejich kvalitní finanční umístění, uzavírání smluv pojišťovny se zajišťovnami o zajištění závazků pojišťovny, které plynou z povinnosti plnit z uzavřených pojistných smluv a také činnost, která směřuje k předcházení vzniku škod a zmírňování jejich následků. Zákon 39/2004 Sb. jiţ rozlišuje pojišťovny jako subjekty podnikající v pojištění a to: -

tuzemská pojišťovna (její sídlo je na území ČR)

-

pojišťovna z jiného členského státu EU (či jiného státu z evropského hospodářského prostoru)

-

pojišťovna z třetího státu (právnická osoba , jejíţ sídlo je mimo EHS)

Podle zákona 363/1999 Sb. se zajišťovnou rozumí právnická osoba se sídlem na území České republiky, která provozuje zajišťovací činnost podle tohoto zákona, nebo právnická osoba se sídlem v zahraničí, která provozuje zajišťovací činnost v souladu s právní úpravou země svého sídla. Podle zákona 39/2004 Sb. je zajišťovnou právnická osoba, jejíţ činností je přebírání rizik postoupených pojišťovnou nebo jinou zajišťovnou, se sídlem na území České republiky, která provozuje zajišťovací činnost podle tohoto zákona, nebo právnická osoba se sídlem v zahraničí, která provozuje zajišťovací činnost v souladu s právní úpravou země svého sídla. Zajišťovací činnost je obecně uzavírání smluv s pojišťovnami, kde se zajišťovna zavazuje poskytnout pojistné plnění , nastane-li nahodilá událost ve smlouvě specifikovaná, uzavírání zajišťovacích smluv mezi zajišťovnami, správa zajištění a poskytování plnění ze zajišťovacích smluv. Také je její činností nakládání s aktivy, jejichţ zdrojem jsou technické rezervy pojišťovny.

2.2.2 Tuzemská pojišťovna Tuzemská pojišťovna je oprávněna provozovat pojišťovací či zajišťovací činnost pouze na základě povolení České národní banky a za podmínky, ţe její statutární a skutečné sídlo je na území České republiky. Toto povolení je udělováno na základě písemné ţádosti. Ţádost o provozování pojišťovací činnosti musí obsahovat následující údaje:

8

-

obchodní firmu

-

sídlo

do 31.12.2004 § 788 odst.1 občanského zákoníku, poté zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě

27

-

stanovy, u akciové společnosti také zakladatelskou smlouvu nebo listinu

-

obchodní plán

-

výši základního kapitálu u akciové společnosti a zapisovaného základního kapitálu u druţstva (dále jen "základní kapitál") a jeho původ

-

jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození, bydliště a doklad o splnění podmínek důvěryhodnosti podle § 10a kaţdé fyzické osoby jako zakladatele pojišťovny nebo doklad o důvěryhodnosti podle § 10b právnické osoby jako zakladatele pojišťovny; výpis z evidence Rejstříku trestů podle zvláštního právního předpisu 3) se nepřikládá

-

jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození, bydliště a doklad o splnění podmínek důvěryhodnosti podle § 10a kaţdé fyzické osoby, která je členem představenstva, dozorčí rady nebo kontrolní komise nebo která má jinak působit jako prokurista pojišťovny, nebo osoby, která na základě dohody, účasti na pojišťovně nebo zajišťovně nebo na základě jiné skutečnosti podstatným způsobem ovlivňuje její činnost, u všech fyzických osob také údaje o dosaţeném druhu vzdělání a praxi; výpis z evidence Rejstříku trestů podle zvláštního právního předpisu 3) se nepřikládá

-

jméno a příjmení, rodné číslo, popřípadě datum narození a místo trvalého pobytu fyzické osoby, která bude vykonávat činnost odpovědného pojistného matematika podle § 23

-

jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresu fyzických osob navrhovaných do funkce škodních zástupců jmenovaných v členských státech, má-li být provozováno pojištění podle pojistného odvětví č. 10 písmena a) uvedeného v části B přílohy č. 1 k tomuto zákonu.9

Klasickým případem tuzemské pojišťovny je Kooperativa pojišťovna.

2.2.2.1 Kooperativa pojišťovna Byla zaloţena v roce 1991 jako první komerční pojišťovna na území bývalého Československa. V současné době je univerzální pojišťovnou, která nabízí plný sortiment sluţeb a všechny standardní druhy pojištění jak pro občany, tak pro klienty z řad firem od drobných podnikatelů aţ po velké firmy. Kooperativa je součástí rakouského koncernu Vienna Insurance Group (VIG). V současné době je druhou největší pojišťovnou působící na 9

zákon č. 363/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů

28

území České republiky. Její podíl na celkovém předepsaném pojistném v ČR k 31.12 2009 činil 23 %. Její výsledek je na českém pojistném trhu impozantní, neboť za 19 let na trhu získala téměř čtvrtinový podíl a výrazně se přiblíţila k České pojišťovně, která naopak od roku 1991 kaţdý rok ztrácí výrazný podíl na pojistném trhu a měla vývoj zcela jiný.

2.2.2.2 Česká pojišťovna Tradice České pojišťovny se odvíjí nepřetrţitě od roku 1827, kdy byla v Praze zaloţena První česká vzájemná pojišťovna. Ta zpočátku provozovala pouze poţární pojištění nemovitostí. V druhé polovině 19. století jiţ byla První česká vzájemná pojišťovna tak silná instituce, ţe jí neotřásly ani náhrady škod po řadě velkých poţárů koncem století včetně vůbec největší pojistné události v 19. století, jíţ byl poţár rozestavěného Národního divadla. Počátkem 20. století začala První česká vzájemná pojišťovna nabízet svým klientům také ţivotní pojištění, pojištění proti vloupání a pojištění zákonné odpovědnosti a úrazu. Po roce 1948 vznikla jediná Československá pojišťovna, která si monopolní postavení drţela aţ do roku 1991, kdy byl zákonem o pojišťovnictví otevřen trh a umoţněn vstup dalších pojišťoven, kterých do konce roku 1999 vzniklo na českém trhu 42. I v dnešním vysoce konkurenčním prostředí si Česká pojišťovna stále drţí své výsadní postavení a je stále největší pojišťovnou na

českém pojistném trhu.

Její

podíl

se

ale

kaţdoročně

sniţuje.

Česká pojišťovna poskytuje jak individuální ţivotní a neţivotní pojištění, tak i pojištění pro malé, střední a velké klienty v oblasti průmyslových a podnikatelských rizik. Přibliţně 4100 zaměstnanců a 5100 obchodních zástupců se na více neţ 3000 obchodních místech stará o co největší spokojenost klientů. Spravuje přes 9,5 milionů pojistných smluv.10 Česká pojišťovna je v současné době součástí Generali PPF Holdingu B.V., který působí ve 14 zemích střední a východní Evropy. Generali PPF Holding spravuje prostřednictvím svých dceřinných společností aktiva ve výši 14 miliard euro a poskytuje v regionu sluţby více neţ 10 milionům klientů. Generali PPF Holding má sídlo v Nizozemsku a jeho hlavní organizační pobočka sídlí v České republice v Praze. Generali PPF Holding B.V. je společný podnik Assicurazioni Generali (podíl 51 %) a PPF Group (49 %).

10

http://www.ceskapojistovna.cz/profil.html

29

2.2.3 Pojišťovna z jiného členského státu EU Vracím se ještě k § 3 zákona č. 185/1999 Sb. a moţnosti podnikat zahraniční pojišťovně na našem trhu. Pojišťovnou z jiného členského státu je právnická osoba se sídlem na území členského státu Evropské unie nebo na území jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, které bylo uděleno úřední povolení k provozování pojišťovací činnosti. Pojišťovna z jiného členského státu je oprávněna provozovat na území České republiky pojišťovací činnost na základě práva zřizovat své pobočky (usazení) nebo na základě svobody dočasně poskytovat sluţby, a to v rozsahu, v jakém jí bylo uděleno povolení k provozování pojišťovací činnosti v zemi jejího sídla. Před zřízením pobočky pojišťovny z jiného členského státu na území České republiky musí být Česká národní banka v souladu s právem Evropských společenství informována příslušným orgánem dohledu domovského členského státu nejméně o: -

plánu činnosti, výčtu pojistných odvětví pojišťovací činnosti provozované na území České republiky a vnitřní organizační struktuře pobočky

-

adrese umístění pobočky na území České republiky, na kterou se zasílají veškerá sdělení zástupci pojišťovny z jiného členského státu

-

jménu vedoucího pobočky, který musí být oprávněn zavazovat pojišťovnu a zastupovat ji při jednání s třetími osobami a soudy v České republice

-

tom, ţe tato pojišťovna disponuje poţadovanou mírou solventnosti.

Příkladem pojišťovny z jiného členského státu EU je například pojišťovna Allianz. Vybral jsem ji proto, ţe je v současné době 3. nejsilnější pojišťovna na trhu.

2.2.3.1 Allianz pojišťovna Allianz pojišťovna je stoprocentní dceřinnou společností předního světového pojišťovacího koncernu Allianz SE. Na český trh vstoupila v roce 1993 a během svého působení v České republice se vypracovala mezi tři největší české pojišťovny. Začínala s nabídkou ţivotního pojištění a dnes svou šíří produktů uspokojí jak privátní, tak firemní zákazníky. Nabízí pojištění privátního majetku a pojištění odpovědnosti za škodu, majetkové pojištění pro podnikatele a pojištění průmyslových rizik, od roku 1995 také havarijní pojištění vozidel a cestovní pojištění. V roce 1999 se Allianz stala jednou ze 12 pojišťoven, které začaly nabízet povinné ručení. 30

Na území České republiky má Allianz pojišťovna 11 oblastních ředitelství, která řídí více neţ 1900 pojišťovacích poradců. Mimo vlastní síť realizuje Allianz pojišťovna obchodní činnost také ve spolupráci s vybranými makléři a bankami. Své sluţby nabízí i prostřednictvím prodejců motorových vozidel a cestovních kanceláří. Zázemí Allianz Group poskytuje výhodu při vyuţití mezinárodního know-how a zaručuje přístup ke kapitálové síle celého koncernu. Pro zajištění rizik vyuţívá Allianz pojišťovna výlučně renomovaných společností, jako např. Allianz SE, Swiss Re, Munich Re a dalších11.

2.2.4. Státní dohled nad pojišťovnictvím Státní dozor a jeho obsah se od roku 1991 vyvíjel, jak jsem jiţ uvedl v předchozí části mé práce. Úkolem státního dozoru nad pojišťovnictvím je kontrola, zda zaloţení a vedení poskytuje záruku splnitelnosti převzatých závazků v zájmu ochrany spotřebitele. Hlavním úkolem dozoru je chránit zájmy pojištěných subjektů a zabezpečit moţnost, aby na pojistném trhu byl velký výběr produktů, o které je zájem. Státní dohled nad pojišťovnictvím musí současně kontrolovat pojišťovny, aby nabízely pouze produkty kvalitní a aby byly schopny za kaţdé situace plnit své závazky. Velký zlom v jeho vývoji nastal v roce 2006, nejen z hlediska terminologického – dříve to byl dozor, nyní je to dohled. V České republice byl aţ do 1. dubna 2006 státní dozor vykonáván prostřednictvím Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění, který byl v září 2000 vyčleněn jako samostatný odbor Ministerstva financí. Úřad měl dvojí funkci. Vypracovával vládní návrhy zákonů a vyhlášek upravujících tuto oblast finančního trhu a také vykonával dozorovou činnost nad subjekty podnikajícími v oblasti pojišťovnictví a penzijním připojištění, tedy pojišťovnami, pojišťovacími zprostředkovateli a penzijními fondy. Do působnosti státního dozoru v pojišťovnictví v ČR spadala: -

povolovací činnost

-

kontrolní činnost

-

legislativní činnost

V České republice působily mimo Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění také další finanční dozorové orgány. Jsou to: 11

Česká národní banka - dohled nad bankami

http://www.allianz.cz/o-spolecnosti/o-spolecnosti/

31

-

Komise pro cenné papíry – dohled nad akciovým trhem

-

Úřad pro dohled nad druţstevními záloţnami

Kaţdý z těchto dozorových orgánů vykonával činnost ve své vymezené oblasti, ale byla uzavřena dohoda o spolupráci a tyto dozorující orgány si mezi sebou vyměňovaly informace. Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění byl zároveň místem, jemuţ bylo třeba adresovat oznámení pojišťovacího zprostředkovatele, ţe chce vykonávat zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví v jiném členském státě EU, a to buď podle práva zřizovat pobočky nebo na základě volného pohybu sluţeb. Úřad zároveň registroval pojišťovací zprostředkovatele z jiných členských států, kteří chtěli zprostředkovávat pojištění na území ČR. Úřad zároveň spolupracoval s kompetentními úřady jiných členských států a vyměňoval si s nimi potřebné informace jak ohledně registrace a působení pojišťovacích zprostředkovatelů, tak případně ohledně sankcí a nápravných opatření. Jak jsem jiţ psal výše, toto platilo pouze do 1. dubna 2006. Od tohoto data je dohled nad finančním trhem integrován do České národní banky, která převzala jak agendu Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění, Komise pro cenné papíry i Úřadu pro dohled nad druţstevními záloţnami. Sloučení dohledu do jediné instituce odráţí vývoj na finančním trhu, kde dochází ke koncentraci jednotlivých finančních odvětví do větších skupin. Spojení těchto dohledových institucí navíc umoţnilo sníţit náklady na provádění dohledu a jeho vyšší efektivitu.

2.2.5. Česká asociace pojišťoven (ČAP) Trţní podmínky po roce 1990 daly moţnost zakládání nových pojišťoven a příchodu zahraničních pojišťoven na český trh. Za krátkou dobu působily na českém trhu desítky pojišťoven. Vznikla nutnost vytvořit asociaci pojišťoven. Česká asociace pojišťoven (dále jen ČAP) vznikla koncem roku 1993 a je nástupnickou organizací Československé asociace pojišťoven. Ta byla zaloţena v roce 1991. ČAP sdruţuje v současnosti 30 členů, 2 členy ze zvláštním statusem a 1 přidruţeného člena12 . Řádní členové mohou být pouze pojišťovny podnikající na území ČR v souladu se zákonem o pojišťovnictví. Členové se zvláštním statusem mohou být specializovaná sdruţení pojišťovacích odborníků a také právnické osoby, jiné neţ pojišťovny, působící v komerčním pojišťovnictví a zřízené podle zvláštních předpisů. Přidruţení členové mohou být pojišťovny, které o to poţádají, na dobu, neţ budou přijaty za člena ČAP shromáţděním členů.

12

seznam členů ČAP uveden v příloze č. 2

32

Členové ČAP se na celkovém předepsaném pojistném v ČR podílí 98 %. Všichni členové jsou povinni dodrţovat Kodex etiky v pojišťovnictví a řídit se stanovami asociace. Od roku 1998 je ČAP také členem Evropské pojišťovací a zajišťovací organizace ( CEA). Posláním ČAP je zastupovat, prosazovat a hájit zájmy členských pojišťoven a jejich klientů ve vztahu k orgánům státní zprávy, podporovat zájmy pojistného trhu ve vztahu k EU, prohlubovat spolupráci s asociacemi ze zahraničí a podporovat rozvoj pojistného trhu v ČR a pojišťovnictví jako takové. Hlavní úkoly ČAP jsou: -

zpracovávat připomínky právním předpisům, které se týkají pojišťovnictví, pojištění nebo jiných zájmů pojišťoven a prosazovat nezbytné úpravy, české i evropské legislativy

-

vytvářet nástroje zábrany škod a pojistných podvodů

-

sjednocovat pravidla a postupy členů v oblasti technické, informační i statistické

-

vytvářet informační nástroje pro veřejnost a objektivně a srozumitelně informovat o vývoji pojistného trhu, pojistných produktech a novinkách

-

přispívat k odborné informovanosti členů a zabezpečovat vzdělávání

-

vytvářet pravidla etického chování v pojišťovnictví

-

působit při odstraňování rozporů mezi členy asociace, dbát na dodrţování zásad

2.3 Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí č. 38/2004 Sb. a předmět úpravy Při rozboru zákona o pojišťovnictví a jeho novel vyplynulo, ţe zprostředkovatelská činnost nebyla jejich předmětem. Přesto v praxi reálně zprostředkovatelská činnost existovala. Po roce 1989 nebyla tato činnost právně podloţena, ve vyspělých zemích byla nutností. Proto bylo nutné přijmout zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích, coţ byla jedna z podmínek vstupu ČR do EU. Návrh zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí byl projednán vládou ČR 31. 3. 2003 a ta ho poté postoupila Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Jeho základní struktura a ustanovení byly jiţ předem dány směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES o zprostředkování pojištění. Cílem této směrnice bylo vytvoření základních podmínek jednotného vnitřního trhu Evropského společenství v oblasti zprostředkování pojištění a zajištění a také k ochraně spotřebitelů pojišťovacích a zajišťovacích sluţeb v soukromém pojišťovnictví. Úprava, z které tento zákon vycházel, byl zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů. Byly definovány

33

některé nové názvy a povinnosti - termín pojišťovací agent a pojišťovací a zajišťovací makléř, kde výkon této činnosti byl podmíněn hlavně trestní bezúhonností. Tuto podmínku v případě právnické osoby musí splňovat všechny fyzické osoby, které jsou oprávněny jednat jménem této právnické osoby. Zároveň byla zavedena povinnost pro pojišťovacího či zajišťovacího makléře či pojišťovacího agenta vykonávat tuto zprostředkovatelskou činnost s odbornou péčí. Vznikla také povinnost pro tyto skupiny zprostředkovatelů být pojištěn pro případ pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu této činnosti. Kaţdý pojišťovací či zajišťovací makléř musí být povinně registrován u Ministerstva financí. Zavedením těchto nových povinností byl nastartován určitý proces regulace tohoto odvětví, ale bylo nutné doplnit ještě další poţadavky tehdy platné směrnice, jako např. splnění kvalifikačních poţadavků na výkon zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví. Na konci roku 2002 bylo u Ministerstva financí evidováno necelých 500 pojišťovacích a zajišťovacích makléřů. Zároveň bylo v evidenci České asociace pojišťoven 27- 30 tisíc pojišťovacích agentů, fyzických osob,

pracujících pro jednu pojišťovnu. Mimo jakoukoli evidenci zůstávali

pojišťovací agenti - právnické osoby, kteří měli své prodejní sítě či pojišťovací zprostředkovatelé, pro něţ tato činnost byla pouze doplňková k jejich hlavnímu podnikání. To se týkalo např. cestovních kanceláří, prodejce automobilů či leasingové společnosti. Přijetím nového zákona č. 38/2004 Sb. i těmto osobám mimo evidenci nastaly povinnosti vymezené v tomto zákoně. Návrh zákona 38/2004 Sb. upravoval podmínky podnikání pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí a také podmínky zahájení činnosti zprostředkovatelů, kteří jsou registrování v jiných členských zemích EU, a budou chtít po vstupu ČR do EU tuto činnost provozovat na základě práva zřizovat pobočky anebo svobody dočasně poskytovat sluţby. Tímto zákonem byl zároveň zřízen registr pojišťovacích zprostředkovatelů a likvidátorů pojistných událostí a byl upraven i dozor nad touto oblastí. Zákon se nevztahuje na činnost zaměstnanců pojišťoven a nebo na poradenskou činnost, kde nebude cílem uzavírat pojistné smlouvy. Zprostředkovatelskou činností v pojišťovnictví pro účely tohoto zákona se rozumí hlavně: -

předkládání návrhů na uzavření pojistných smluv nebo zajišťovacích smluv

-

provádění přípravných prací směřujících hlavně k uzavření pojistných nebo zajišťovacích smluv

-

uzavírání pojišťovacích nebo zajišťovacích smluv jménem a na účet pojišťovny nebo zajišťovny, pro kterou je činnost vykonávána

-

pomoc při správě pojištění a vyřizování nároků z pojistných nebo zajišťovacích smluv 34

2.3.1 Pojišťovací zprostředkovatelé Pojišťovací zprostředkovatelé působí na pojišťovacím trhu a jejich hlavní činností je zkontaktovat zájemce s výhledem na uzavření pojistné smlouvy. Pojišťovací zprostředkovatel se dá tedy charakterizovat jako osoba, fyzická či právnická, která za úplatu provozuje zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví. Tuto činnost můţe provozovat pouze v postavení, ve kterém byl registrován. Pojišťovací zprostředkovatele lze rozčlenit podle toho, jaký je rozsah jejich činnosti a zda sjednávají pojistné smlouvy pouze pro jednu pojišťovnu či pro více pojišťoven. Zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví za podmínek stanovených v tomto zákoně můţe provozovat fyzická nebo právnická osoba jako: -

vázaný pojišťovací zprostředkovatel

-

podřízený pojišťovací zprostředkovatel

-

pojišťovací zprostředkovatel se středním stupněm odborné způsobilosti (v zákoně označený jako pojišťovací agent)

-

pojišťovací zprostředkovatel s vyšším kvalifikačním stupněm odborné způsobilosti ( v zákoně označený jako pojišťovací makléř)

-

pojišťovací zprostředkovatel, jehoţ domovským státem je jiný členský stát neţ ČR

2.3.1.1 Vázaný pojišťovací zprostředkovatel - Vázaný pojišťovací zprostředkovatel vykonává zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví jménem a na účet jedné nebo více pojišťoven, neinkasuje pojistné a nevyplácí plnění z pojistných nebo zajišťovacích smluv. V případě nabídky pojistných produktů více pojišťoven nesmí být tyto produkty vzájemně konkurenční. - Vázaný pojišťovací zprostředkovatel je ve své činnosti vázán písemnou smlouvou s pojišťovnou, jejímţ jménem a na jejíţ účet jedná, a jejími pokyny. Pojišťovna, jejíţ pojistný produkt vázaný pojišťovací zprostředkovatel nabízí, odpovídá za škodu jím způsobenou při výkonu zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví. - Za vázaného pojišťovacího zprostředkovatele se povaţuje i osoba, která vykonává zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví za podmínek podle odstavce 1, pokud je v rámci této činnosti nabízeno pojištění, které je doplňkovou sluţbou pojišťovacím zprostředkovatelem dodávaného zboţí nebo poskytované sluţby. (4) Vázaný pojišťovací

35

zprostředkovatel musí být zapsán do registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a podmínky stanovené tímto zákonem pro základní kvalifikační stupeň odborné způsobilosti.13

2.3.1.2 Podřízený pojišťovací zprostředkovatel - Podřízený pojišťovací zprostředkovatel spolupracuje s pojišťovacím agentem nebo výhradním pojišťovacím agentem nebo pojišťovacím makléřem na základě písemné smlouvy, neinkasuje pojistné a nezprostředkovává plnění z pojistných nebo zajišťovacích smluv. Ve své činnosti je vázán pokyny pojišťovacího zprostředkovatele, jehoţ jménem a na jehoţ účet jedná.

Podřízený

pojišťovací

zprostředkovatel

je

odměňován

pojišťovacím

zprostředkovatelem, jehoţ jménem a na jehoţ účet jedná. - Podřízený pojišťovací zprostředkovatel musí být zapsán do registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a podmínky stanovené tímto zákonem pro základní kvalifikační stupeň odborné způsobilosti. - Pojišťovací zprostředkovatel, jehoţ jménem a na jehoţ účet jedná podřízený pojišťovací zprostředkovatel, odpovídá za škodu jím způsobenou při výkonu zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví.14

2.3.1.3 Pojišťovací agent - Pojišťovací agent vykonává zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví na základě písemné smlouvy, jménem a na účet jedné nebo více pojišťoven. V případě nabídky pojistných produktů více pojišťoven mohou být tyto produkty vzájemně konkurenční. - Pojišťovací agent je ve své činnosti vázán vnitřními předpisy pojišťovny, jejímţ jménem a na jejíţ účet jedná, bylo-li tak dohodnuto, je oprávněn přijímat pojistné nebo zprostředkovávat plnění z pojistných smluv. Pojišťovací agent je odměňován pojišťovnou, jejímţ jménem a na jejíţ účet jedná. - Pojišťovací agent musí být zapsán do registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a podmínky stanovené tímto zákonem pro střední kvalifikační stupeň odborné způsobilosti. - Pojišťovací agent musí být po celou dobu výkonu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem této činnosti účinnou na celém území Evropského hospodářského prostoru, s limitem pojistného plnění nejméně ve výši odpovídající hodnotě 1 200 000 eur na kaţdou pojistnou událost, v

13 14

§5 zákona č. 38/2004 Sb. §6 zákona č. 38/2004 Sb.

36

případě souběhu více pojistných událostí v jednom roce nejméně ve výši odpovídající hodnotě 1 700 000 eur, pokud se pojišťovna, jejímţ jménem a na jejíţ účet pojišťovací agent jedná, písemně nezavázala převzít odpovědnost za škody způsobené touto jeho činností. - Byl-li pojišťovací agent zmocněn přijímat od pojistníka pojistné nebo od pojišťovny výplaty pojistného plnění, je povinen: a) udrţovat trvale likvidní finanční jistinu ve výši 4 % z ročního objemu jím inkasovaného pojistného, nejméně však ve výši odpovídající hodnotě 17 000 eur, nebo b) pouţívat pro převody pojistného a pojistného plnění výhradně zvlášť k tomu zřízené a od vlastního hospodaření oddělené bankovní účty.15

2.3.1.4 Pojišťovací makléř - Pojišťovací makléř je ve své činnosti vázán obsahem smlouvy uzavřené se zájemcem o pojištění nebo zajištění (dále jen „klient“). - V závislosti na obsahu smlouvy s klientem pojišťovací makléř zpracovává komplexní analýzy pojistných rizik, návrhy pojistných nebo zajistných programů, poskytuje konzultační a poradenskou činnost, provádí správu uzavřených pojistných nebo zajišťovacích smluv, sleduje lhůty k jejich revizi, spolupracuje při likvidaci pojistných událostí. - Pojišťovací makléř musí být zapsán do registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a podmínky stanovené tímto zákonem pro vyšší kvalifikační stupeň odborné způsobilosti. - Pojišťovací makléř je odměňován pojišťovnou nebo zajišťovnou, nebylo-li s příslušnou pojišťovnou a pojistníkem dohodnuto jinak. - Pojišťovací makléř musí být po celou dobu výkonu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem této činnosti účinnou na celém území Evropského hospodářského prostoru, s limitem pojistného plnění nejméně ve výši odpovídající hodnotě 1 200 000 eur na kaţdou pojistnou událost, v případě souběhu více pojistných událostí v jednom roce nejméně ve výši odpovídající hodnotě 1 700 000 eur. - Byl-li pojišťovací makléř zmocněn přijímat od pojistníka pojistné nebo od pojišťovny výplaty pojistného plnění, je povinen: a) udrţovat trvale likvidní finanční jistinu ve výši 4 % z ročního objemu jím inkasovaného pojistného, nejméně však ve výši odpovídající hodnotě 17 000 eur, nebo

15

§7 zákona č. 38/2004 Sb.

37

b) pouţívat pro převody pojistného a pojistného plnění výhradně zvlášť k tomu zřízené a od vlastního hospodaření oddělené bankovní účty.16

2.3.1.5 Pojišťovací zprostředkovatel s domovským členským státem jiným, neţ je Česká republika - Pojišťovací zprostředkovatel s domovským členským státem jiným, neţ je Česká republika, můţe na území České republiky provozovat zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví v rozsahu, v jakém je tuto činnost oprávněn provozovat v domovském členském státě, a to po splnění informačních povinností podle § 14 odst. 3 aţ 5. - Pojišťovací zprostředkovatel podle odstavce 1 můţe zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví provozovat na území České republiky na základě práva zřizovat pobočky nebo na základě svobody dočasně poskytovat sluţby.17

2.3.2 Registr pojišťovacích zprostředkovatelů Registr pojišťovacích zprostředkovatelů je veden samostatně u České národní banky, jako dohledového orgánu nad finančním a pojišťovacím trhem v České republice. Ostatní subjekty působící na finančním trhu České republiky, které obdrţely licenci nebo povolení k činnosti, jsou uvedeny jednotně. Jsou to např. banky, druţstevní záloţny, penzijní fondy, investiční společnosti, investiční fondy, podílové fondy, pojišťovny, zajišťovny, Středisko cenných papírů atd. Seznamy subjektů, které registruje a zapisuje do seznamů, je Česká národní banka povinna zveřejňovat na svých webových stránkách. Pro vyhledání určitého subjektu v registru pojišťovacích zprostředkovatelů a likvidátorů pojistných událostí je moţné vyhledávat dle registračního čísla, identifikačního čísla, příjmení bydliště fyzické osoby či názvu a sídla právnické osoby.

2.4 Zákon o pojistné smlouvě č. 37/2004 Sb. a jeho vývoj Zákon o pojistné smlouvě č. 37/2004 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2005. Několik ustanovení tohoto zákona ale vstoupilo v platnost jiţ k 1. květnu 2004, tedy k datu vstupu ČR do EU. Bylo to např. ustanovení, které se týkalo zvláštní úpravy pro pojistné smlouvy uzavírané na dálku, upravující pojištění právní ochrany nebo upravující informační povinnost pojistitele před uzavřením pojistné smlouvy. Předchozí právní úprava byla obsaţena pouze 16 17

§8 zákona č. 38/2004 Sb. §9 zákona č. 38/2004 Sb.

38

v občanském zákoníku a spíše odpovídala monopolnímu působení jedné pojišťovny, kde byly pojistné podmínky upraveny prováděcími vyhláškami. Novým zákonem bylo nutné rozšířit obsah právní regulace a také do této právní normy zahrnout některé prvky komunitárního práva s ohledem na vstup ČR do EU. Tento zákon přinesl přesnější výklad pojmů, speciální úpravu na ochranu spotřebitele atd. Spotřebiteli, který tuto ochranu potřebuje, jsou dány určité garance ochrany jeho práv, ale zároveň určitá vlastní odpovědnost za výběr tohoto právního vztahu. Tento zákon současně upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní předpisy tyto vztahy neupravují jinak. Nejsou- li některá práva a povinnosti účastníků soukromého pojištění upravena tímto zákonem nebo zvláštním předpisem , řídí se občanským zákoníkem.

2.4.1 Pojistná smlouva Pojistná smlouva je smlouvou o finančních sluţbách , ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.18 Dle tohoto zákona pojistná smlouva obsahuje vţdy určení pojistitele a pojistníka, určení oprávněné osoby, určení, zda se jedná o pojištění škodové či obnosové, vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, výši pojistného, jeho splatnost a zda se jedná o pojistné běţné či jednorázové, vymezení pojistné doby. V pojistné smlouvě při uzavření musí být zároveň provedena identifikace pojistníka a pojištěného a pojistitel je povinen vést je ve své evidenci. Součástí pojistné smlouvy musí být zároveň pojistné podmínky vydané pojistitelem, pokud nejsou uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník musí být s nimi před uzavřením pojistné smlouvy seznámen. Tyto pojistné podmínky zároveň obsahují vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění, způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnosti. K uzavření pojistné smlouvy je třeba, aby byl návrh přijat ve lhůtě určené navrhovatelem. Tam, kde není tato lhůta určena, tak do jednoho měsíce a pokud je podmínkou uzavření pojistné smlouvy lékařská prohlídka, tak do dvou měsíců ode dne, kdy tato osoba návrh obdrţela. Obsahuje-li přijetí návrhu dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny proti původnímu návrhu, povaţuje se takové přijetí za nový návrh. Pokud se druhá strana nevyjádří k tomuto novému návrhu do jednoho měsíce, povaţuje se za odmítnutý. Pojistitel je zároveň povinen vydat pojistku jako potvrzení o uzavření pojistné smlouvy. Dnem uzavření pojistné 18

§ 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů

39

smlouvy či dnem dohodnutým v pojistné smlouvě vzniká pojistiteli právo na pojistné. Pojištění zaniká po uplynutí pojistné doby nebo výpovědí pojistitele či pojistníka na konci pojistného období. Výpověď musí být doručena alespoň 6 týdnů před uplynutím pojistného období, jinak je neplatná. Pojistitel i pojistník mohou smlouvu vypovědět i do dvou měsíců od data uzavření pojistné smlouvy s osmidenní výpovědní lhůtou. Poté soukromé pojištění zaniká. Obě strany mají moţnost odstoupit od smlouvy, pokud nebyly pravdivě zodpovězeny všechny písemné dotazy. Smlouva se poté ruší od počátku.

2.4.2 Vybraná vymezení pojmů zákona 37/2004 Sb. pojistná událost - nahodilá skutečnost blíţe označená v pojistné smlouvě, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění pojistitel - právnická osoba, která je oprávněna provozovat pojišťovací činnost podle zvláštního zákona19 pojistník - osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu a zavázala se hradit pojistné pojištěný - osoba, na jejíţ ţivot, zdraví, majetek, odpovědnost za škodu se soukromé pojištění vztahuje obmyšlený - osoba určená pojistníkem v pojistné smlouvě, které vznikne právo na pojistné plnění v případě úmrtí pojištěného pojistné - úplata za soukromé pojištění běţné pojistné - pojistné stanovené za určité období jednorázové pojistné - pojistné stanovené na celou dobu, na kterou bylo soukromé pojištění sjednáno odkupné - je část nespotřebovaného pojistného, kterou pojistitel ukládá jako technickou rezervu vypočtenou pojistně matematickými metodami ke dni zániku soukromého pojištění škodná událost - skutečnost, ze které vznikla škoda a která by mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění pojistné nebezpečí - moţná příčina vzniku pojistné události časová cena věci - cena, kterou měla věc bezprostředně před pojistnou událostí, stanoví se z nové ceny věci a přihlíţí se ke stupni opotřebení nebo jinému znehodnocení nová cena věci - cena, za kterou lze v daném místě a čase věc stejnou nebo srovnatelnou znovu pořídit jako věc stejnou nebo novou, stejného druhu a účelu

19

zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů

40

3. Zákonné pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla Jak jsem jiţ uvedl v úvodu, v tomto bodě mé bakalářské práce chci zhodnotit vývoj pojištění odpovědnosti a to pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla. Dnem 30. července 1999 nabyl účinnosti nový zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů, zejména zákona č. 47/2004 Sb. a poté zákona 137/2008 Sb. Přijetím zákona 168/1999 Sb. došlo k zásadním změnám. Ta hlavní změna spočívala v tom, ţe pojištění přestalo být zákonným pojištěním, ale stalo se z něj povinně smluvní pojištění. Stalo se to aţ deset let po sametové revoluci. Proč tak dlouho? Tento produkt je objemově jeden z nejdůleţitějších a nejlukrativnějších. A i kdyţ Česká pojišťovna, která jako jediná toto pojištění mohla poskytovat, navenek dávala najevo, ţe je pro zpřístupnění sjednávání pro další pojistitele, realita byla jiná a otevření trhu povinného ručení trvalo výše uvedených deset let. Přechodem na jiný systém pojištění motorových vozidel se přerozdělovala poměrně významná část pojistného trhu, navíc na tento druh pojištění lze velmi dobře obchodně navázat s nabídkou dalších produktů. O licenci na provozování tohoto druhu pojištění byl proto mezi pojišťovnami velký zájem. Dozor nad pojišťovnictvím udělil licenci dvanácti pojišťovnám, které na konci roku 1999 svedly o klienty velmi tuhý boj a rozdělily si trh, který, jak jsem uvedl výše, téměř 50 let ovládala Česká pojišťovna20. S ohledem na to, ţe bylo stanoveno určité cenové rozpětí, nemohla být konkurence v cenách nijak velká, a proto se pojišťovny, které získaly licenci na provozování povinně smluvního pojištění, zaměřily na konkurenci ve sluţbách a na poskytování dalších výhod. Ale na to se detailně zaměřuji aţ v další části této práce.

3.1. Zákonné pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla a jeho změny Počátky zákonného pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla je třeba hledat v 50. letech 20. století, přesně od roku 1955. Existovala tady zákonná podoba tohoto pojištění. V praxi to znamenalo, ţe zákon určoval naprosto vše: kdo se musí pojistit, jak, u koho, za kolik. Zákon v té době nahrazoval jak všeobecné pojistné podmínky, tak i pojistnou smlouvu a majitel vozidla neměl ţádnou moţnost výběru produktu ani pojistitele. Zákonná úprava tohoto pojištění fungovala aţ do roku 1999. Rozsah krytí byl velmi široký a prakticky 20

seznam pojistitelů poskytujících povinné ručení k 30. 6. 2010 je uveden v příloze č. 3

41

neexistoval limit plnění. Náklady na provozování tohoto pojištění byly minimální - nebylo nutné uzavírat pojistky, dokladem o pojištění byla státní poznávací značka a na pojistné krytí nemělo vliv ani to, ţe by pojistné nebylo zaplaceno. Pojišťovna nemusela vést ţádnou evidenci plateb pojistného. V průběhu desítek let trvání zákonného pojištění byl systém upravován různými novelami, které však neměly vliv na cenu pojištění. To se od roku 1955 aţ do devadesátých let 20. století prakticky nezměnilo a to i přesto, ţe dlouhodobě trpěl systém nedostatkem pojistného. To však v době socialistické ekonomiky nevadilo, neboť státní pojišťovna běţně přerozdělovala finanční prostředky mezi různými odvětvími pojištění. Po roce 1989 však začaly problémy s udrţitelností této zákonné úpravy. V první řadě pro podmínky trţního hospodářství nebyla zákonná podoba tohoto pojištění příliš sociálně přizpůsobená a se snahami ČR o zapojení do evropské integrace sílil tlak z Bruselu na harmonizaci systému s EU, kde v té době jiţ fungoval systém povinně smluvního pojištění. Druhým a váţnějším problémem v trţním hospodářství byly stále se zhoršující dopady cenové politiky na ekonomiku tohoto pojištění, výrazné zvýšení cen zákonného pojištění nebylo v té době politicky průchodné. Ke změně došlo prakticky aţ po deseti letech od sametové revoluce a bylo nutné vyrovnat nejen hlubokou cenovou deformaci, ale vyrovnat i značně rizikově nestejnoměrné tarify jednotlivých typů vozidel.

3.2. Povinně smluvní pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel Kaţdý majitel motorového vozidla, který chce svůj vůz pouţívat na tuzemských veřejných komunikacích, musí být ze zákona pojištěn, tzn. ţe musí mít uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tzv. povinné ručení. Z něj jsou hrazeny případné škody na majetku a zdraví. Pojištění kryje riziko škod, které jsou způsobeny třetí osobě či osobám při provozu vozidla. Účinnost systému povinně smluvního pojištění nastala 1. ledna 2000. V EU tento model pojištění jiţ fungoval mnoho let a ČR se tím legislativně s EU harmonizovala, bylo dosaţeno kompatibility s právem a praxí unie. Stále však přetrvával problém s tarify mezi jednotlivými kategoriemi vozidel. Na tři roky byla zákonodárci stanovena cenová regulace, kde byl velmi úzký prostor pro změnu cen povinného ručení. Prodejem povinně smluvního pojištění se začalo také zabývat více pojistitelů a nastala nutnost vzniku nějaké instituce, která by je zastřešovala. Byla proto zřízena Česká kancelář pojistitelů ( ČKP). V zemích Evropské unie je povinně smluvní pojištění provozováno s pojistnými částkami, kde je nastavena horní hranice plnění pojišťovny, coţ znamená, ţe pojišťovny

42

garantují poškozeným určitou minimální výši odškodnění. U nás se tento systém jeví jako krok zpět, protoţe zákonné pojištění, které v ČR bylo do roku 2000, krylo škody způsobené provozem motorového vozidla prakticky do neomezené výše. Ke sníţení účinnosti povinně smluvního pojištění můţe dojít tehdy, kdy niţší příjmové kategorie majitelů motorových vozidel budou mít sjednáno levnější pojištění se základní pojistnou částkou a ti při způsobení eventuální vyšší věcné škody nebudou schopni doplatit rozdíl z vlastních finančních zdrojů. Objevují se také názory, ţe neţ pojišťovat pojištění odpovědnosti vozidel, bylo by lepší a efektivnější pojišťovat odpovědnost řidičů, tedy kaţdého, kdo by měl platný řidičský průkaz. Zřejmě by došlo k tomu, ţe by se odstranila závislost pojistného na objemu a výkonu motoru, nutnosti odevzdávat SPZ kvůli přerušení pojištění, odstranila by se nutnost měnit pojištění při změně vlastníka vozidla. V ČR je ale tato moţnost značně nepravděpodobná, neboť by nutně došlo ke zdraţení pojištění řidičům, např. těm, kteří moc nejezdí a naopak dost výraznému zvýhodnění bohatších řidičů, vlastníků více vozidel. Ţe je vozidlo pojištěno, prokazoval aţ do konce roku 2008 samostatný doklad o pojištění, které vydával pojistitel, od 1. ledna 2009 je jediným platným dokladem pouze Zelená karta. Ta je mezinárodním dokladem o pojištění, který platí téměř ve všech státech Evropy.

3.2.1 Způsob a rozsah náhrady škody Způsob a rozsah náhrady škody poškozeným osobám nebo pozůstalým stanovuje občanský zákoník. Nároky, které lze uplatnit jsou : -

věcná škoda

-

škoda na zdraví

-

ušlý zisk

-

účelné náklady spojené s léčením

-

přiměřené náklady spojené s pohřbem

Věcná škoda - při jejím určení se vychází z její ceny v době poškození - tedy skutečná škoda. Škoda se hradí v penězích, pokud však poškozený poţádá a je-li to moţné, hradí se tato škoda také uvedením v předešlý stav věci - tedy např. opravením plotu, terénními úpravami apod. Škoda na zdraví – zahrnuje nároky poškozených osob – bolestné, ztíţení společenského uplatnění, náhradu za ztrátu na výdělku, náhradu za ztrátu na důchodech. V případě, ţe dojde ke škodě na zdraví poškozeného s následkem smrti, mají pozůstalí nárok na peněţitý důchod - tzv. výţivné a jednorázové odškodné.

43

Ušlý zisk – spočívá v tom, ţe poškozený v důsledku škodní události není schopen zvýšit hodnotu svého majetku, jak by byl schopen v případě pravidelného běhu věcí. Vychází se z čistého zisku, kdy se od prokazatelných příjmů odečtou zjištěné náklady ( ty, které by poškozený musel vynaloţit, kdyby v podnikatelské činnosti pokračoval, pokud nedošlo ke škodné události). Účelné náklady spojené s léčením – jsou to výdaje na lékaře, léčebné pomůcky, náklady na dietní stravu, lázeňské léčení (pokud není hrazeno zdravotní pojišťovnou), přiměřené cestovné nejbliţších příbuzných do nemocnice, rehabilitačního zařízení apod. Přiměřené náklady spojené s pohřbem – ty jsou určeny vládním nařízením č. 108/94 Sb.- jsou to hlavně náklady účtované pohřební sluţbou, hřbitovní poplatky, náklady na zřízení pomníku apod. Novela zákona doplňuje ustanovení § 444, odst. 3 Občanského zákoníku21, kde je rovněţ stanoveno jednorázové odškodnění, které náleţí pozůstalým v případě škody na zdraví usmrcením, a to následovně: -

manţelovi či manţelce 240.000,- Kč

-

kaţdému dítěti 240.000,- Kč

-

kaţdému rodiči 240.000,- Kč

-

kaţdé další osobě, ţijící se zesnulým ve společné domácnosti 240.000,- Kč

-

kaţdému rodiči při ztrátě nenarozeného počatého dítěte 85.000,- Kč

-

kaţdému sourozenci zesnulého 175.000,- Kč

Poškozený má právo uplatnit svůj nárok na pojistné plnění buď přímo u pojistitele nebo u České kanceláře pojistitelů, kde je pak plněno z garančního fondu.

3.2.2 Limity plnění Limit plnění je podle současné právní úpravy stanoven takto: -

při škodě na zdraví nebo usmrcením nejméně 35 milionů Kč na kaţdého zraněného či usmrceného

-

při škodě vzniklé poškozením, zničením nebo ztrátou věci nejméně 35 milionů Kč bez ohledu na počet poškozených22

21

zákon 40/1964 Sb. , občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů a změn dle novely zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla byl limit 35 mil. zvýšen z původních 18 mil. s účinností od 1.6.2008 22

44

Novela zákona 47/2004 Sb. stanovila, ţe do 1 roku od nabytí účinnosti tohoto zákona (1.5.2005) musel pojistitel provést navýšení limitů v pojistné smlouvě s tím, ţe má právo nově navýšit pojistné. Pokud by pojistník s navýšením pojistitele nesouhlasil, má právo do 1 měsíce ode dne obdrţení návrhu na tuto změnu pojištění vypovědět. Uplynutím této lhůty se návrh povaţuje za přijatý.

3.2.3 Škodní průběh a jeho vliv na pojistné Kaţdý pojistitel je povinen zohlednit předcházející škodní průběh pojištění. Tím, ţe pojistitelé poskytují slevy či přiráţky k vypočtenému pojistnému, zvýhodňují ty řidiče nebo provozovatele, kteří jezdí bez nehod a naopak uplatňují sankce na ty, kteří provozem pojištěného vozidla ostatním způsobují škody na majetku a zdraví. Systém slev (bonusů) a přiráţek (malusů) se v České republice zavedl 1.1.2000. Maximální moţný bonus k 1.1.2010 je 50 %. Bonus je sleva, kterou uděluje pojišťovna za kaţdý rok, co jezdíte bez nehod. Běţně je to 5 % za rok. Díky různým akcím, které pojišťovny nabízí, se ale toto číslo můţe lišit. Malus je opak bonusu. Výpočet malusu je upřesněn v pojistných podmínkách a kaţdá pojišťovna si jej určuje různě. V případě, ţe způsobíte nehodu, se Vám odečtou bezeškodní měsíce v různé výši. Tyto se pak zpět často získávají rychleji neţ "běţné bezeškodní měsíce". V případě přechodu do jiné pojišťovny se musí výpis bonusů z předchozího pojištění doručit do určitého termínu, který je dán pojistnými podmínkami jednotlivých pojišťoven. Většinou je tato lhůta 2 měsíce. Při nedoručení v této lhůtě pojišťovna zpětně navýší pojištění a je nutné jej doplatit. Tento výpis je ze zákona povinna vydat kaţdá pojišťovna při ukončení smlouvy. V současné době jiţ většina pojišťoven pouţívá společnou databázi, ve které se dají bezeškodní měsíce vyhledat a není tedy nutné výpis dokládat. Tato databáze je evidována a spravována v České kanceláři pojistitelů.

3.3. Pojišťovny na českém trhu povinného ručení Jak jsem jiţ popsal v jedné z předchozích částí mé práce, po skončení monopolu České pojišťovny na poskytování zákonného pojištění a s přechodem na povinně smluvní pojištění se prodejem povinného ručení začala zabývat většina pojišťoven působících na českém pojistném trhu. Postupem času se povinné ručení stalo jedním z produktů, o který pojišťovny svádějí největší boj. Pojišťovny sice tvrdí, ţe je to ztrátové pojištění, ale dle údajů ČAP bylo za rok 2008 předepsané pojistné na pojištění odpovědnosti z provozu vozidel 23 621 838,- Kč

45

a výplata plnění byla 10 895 988,- Kč., takţe o ztrátovosti tohoto pojištění se nedá mluvit. Hlavním důvodem je samozřejmě to, ţe pojišťovny získají údaje o klientech, kterým pak mohou nabídnout další produkty - ať se jiţ jedná o ţivotní či úrazové pojištění, pojištění majetku či odpovědnosti a nebo penzijní připojištění. V posledních letech se toto soupeření vyostřuje, coţ přináší pro klienty nemálo výhod. Pojišťovny kopírují bonusy, nejen v povinném ručení, ale i v havarijním pojištění, čímţ se pojištění zlevňuje, nabízejí kvalitnější asistenční sluţby či různá připojištění zdarma - např. úrazové pojištění řidiče, pojištění dopravních pokut, ţivelní pojištění na vůz či zdarma pojištění pro případ sráţky se zvěří.

3.4 Česká kancelář pojistitelů ( ČKP) Jak jsem jiţ popsal dříve, Česká kancelář pojistitelů působí v ČR v souvislosti s provozováním pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Tato instituce sdruţuje pojistitele provozující pojištění odpovědnosti a má několik základních úkolů: -

provozuje tzv. hraniční pojištění – to sjednávají řidiči cizozemských vozidel, pokud nemají zelenou kartu, pro krytí pojištění odpovědnosti na území ČR

-

uzavírá dohody s kancelářemi pojistitelů z cizích států

-

vede evidenci a statistiky pro účely pojištění odpovědnosti z provozu vozidel

-

spravuje garanční fond

ČKP je právnická osoba se sídlem v Praze. Je profesní organizací pojistitelů, kterým bylo uděleno

Ministerstvem

financí

k provozování

pojištění

odpovědnosti

za

škodu

způsobenou provozem vozidla. Členství v Kanceláři vniká pojistiteli dnem, kdy mu Ministerstvo financí udělilo povolení k provozování pojištění odpovědnosti a zaniká dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Ministerstva financí, kterým bylo pojistiteli povolení k provozování tohoto pojištění odebráno. Člen kanceláře je povinen platit kanceláři příspěvky, které lze pouţít pouze k zabezpečení její působnosti. Členové kanceláře ručí za její závazky v poměru ke svým příspěvkům a jsou kvůli tomu povinni tvořit technické rezervy. Účetní uzávěrku ČKP ověřuje auditor a činnost této instituce podléhá státnímu dozoru v pojišťovnictví.

3.4.1 Garanční fond Garanční fond vede a spravuje Česká kancelář pojistitelů. Hlavní úkoly tohoto garančního fondu je výplata :

46

-

pojistného plnění za škody na zdraví způsobené provozem nezjištěného vozidla

-

pojistného plnění za škody na zdraví způsobené provozem nepojištěného vozidla

-

pojistného plnění za škody v souvislosti s existencí hraničního pojištění

-

pojistného plnění za škody, za které odpovídá osoba pojištěná u pojistitele, který z důvodu úpadku nemůţe škodu uhradit

Zákon 47/2004 Sb. přesně určuje, v jakých případech má či nemá poškozený nárok na plnění z garančního fondu. Toto plnění se poskytuje poškozenému na základě písemné ţádosti. Na základě této ţádosti a dodaných podkladů má ČKP z garančního fondu lhůtu 2 měsíce na poskytnutí náhradního plnění. V případě, ţe plnění sníţí či úplně odmítne, musí ČKP sdělit důvody tohoto rozhodnutí. Současně je ČKP povinna informovat bez zbytečného odkladu o obdrţení nároku na náhradní plnění příslušného pojistitele či jeho škodního zástupce, pověřený orgán v členském státě sídla pojistitele či jeho pobočky a nebo osobu, která za škodu odpovídá, v případě, ţe je známa. Pokud dojde k plnění pojistitele či jeho škodního zástupce v uvedené lhůtě, nebo dojde-li ke sníţení plnění či zamítnutí nároku, pak uvedenou ţádost ČKP odloţí. Z garančního fondu je náhradní plnění poskytováno pouze v případě, ţe poškozený by se domáhal svých práv velice těţko a zdlouhavým způsobem nebo by se jich nedomohl vůbec. Výplatou pojistného plnění dojde k přechodu práv poškozeného vůči osobě, která škodu způsobila nebo vůči jinému pojistiteli na Kancelář.

3.4.2 Sankce za provozování nepojištěného vozidla Kaţdé deváté vozidlo registrované v ČR nemá podle České kanceláře pojistitelů povinné ručení. Po 1. lednu 2009 to mají jejich majitelé a provozovatelé těţší. Postihy za provozování pojištěného vozidla se zvýšily a přibyla nová povinnost – poplatek do garančního fondu. Určité sankce pro tuzemské motoristy bez povinného ručení existovaly i v minulých letech. Z mnoha důvodů ale nebyly zřejmě tolik účinné, aby těch několik set tisíc vozidel, které jsou v Česku dlouhodobě nepojištěné, razantně sníţily. Díky novele zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (č. 168/1999 Sb.) můţe ČKP nejen majitele aut cíleně upomínat a pokutovat, ale v nejhorším na ně bude moci poslat uţ i exekutory. V důsledku těchto opatření by měly počty neplatičů brzy rapidně klesnout. Vedle jiţ existujících sankcí za vozidlo bez povinného ručení jsou motoristé od začátku roku 2009 povinni za kaţdý den, kdy jejich vozidlo nebylo pojištěno, uhradit příspěvek do garančního fondu České kanceláře pojistitelů (ČKP). Cílem ČKP, která se dle novely zákona č.168/1999 Sb. stává kompetentní pro uplatňování nároku na úhradu příspěvku do garančního fondu, však nejsou represe. Snahou je

47

dosáhnout stavu, kdy naprostá většina motoristů v této zemi bude jezdit s pojištěným vozidlem. A jaké jsou tedy postihy? - Za kaţdý den, kdy vozidlo nebylo pojištěno, zaplatí majitel či provozovatel vozidla s platností od ledna 2009 příspěvek do garančního fondu ČKP. Denní sazba příspěvku se pohybuje podle druhu vozidla od 20 do 300 korun. - Správní orgány mohou za provozování vozidla bez povinného ručení udělit pokutu v rozmezí od 5 000 korun do 40 000 korun. Pokud řidič nepředloţí při silniční kontrole na poţádání příslušníka Policie ČR doklad o povinném ručení vozidla (zelenou kartu), můţe dostat pokutu od 1 500 do 3 000 korun, v blokovém řízení do 1 500 korun. - Největším rizikem pro motoristy je, ţe s nepojištěným vozidlem způsobí dopravní nehodu. Pokud při ní nepojištěný viník způsobí poškozenému újmu na zdraví, mohou náklady na jeho léčbu a následnou zdravotní péči dosáhnout milionů korun. Tyto náklady zaplatí nepojištěný viník nehody. Příspěvek nepojištěných do garančního fondu se vztahuje na vlastníky nebo provozovatele nepojištěných registrovaných vozidel (tzn. registrovaných vozidel bez povinného ručení). Počínaje 1. lednem 2009 mají nepojištění povinnost za kaţdý den, kdy jejich vozidlo nebylo pojištěno, uhradit do garančního fondu České kanceláře pojistitelů příspěvek23. Tuto povinnost nově zavádí § 24c novely zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z garančního fondu ČKP jsou vypláceny poškozeným v zákoně stanovených případech náhrady škod z dopravních nehod, které byly způsobeny nepojištěnými vozidly. Celkový příspěvek se vypočítá takto: počet dní x denní sazba + náklady uplatnění Nárok na náklady uplatnění je dán zákonem a představuje zejména administrativní náklady, jako je tisk dopisu, poštovné, zpracování plateb, atd. Osobami, které jsou povinny hradit příspěvek do garančního fondu, jsou dle § 24c zákona č. 168/1999 Sb., vlastník a provozovatel vozidla evidovaného v registru vozidel. Stejně tak je to kaţdá jiná osoba, která v registru vozidel zapsaná není, ale měla být (např. kupující/nový 23

příspěvky dle typu vozidla a příklady vybraných značek jsou uvedeny v příloze č. 4

48

vlastník či dědic vozidla). Všechny tyto osoby (pokud se jedná o odlišné osoby) jsou solidárními dluţníky, coţ znamená, ţe kaţdý odpovídá do plné výše dluhu. Zaplacením pohledávky kterýmkoli dluţníkem zaniká povinnost i druhému solidárnímu dluţníkovi. Zda a jak se tyto osoby následně vyrovnají mezi sebou, je jejich soukromou záleţitostí. Povinnost hradit příspěvek nepojištěných do garančního fondu se vztahuje na majitele či provozovatele jakéhokoli vozidla bez povinného ručení, které je od 1.1.2009 provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. ČKP má kompetenci k tomu obeslat všechny majitele či provozovatele vozidel bez účinného povinného ručení s výzvou k zaplacení příspěvku do garančního fondu. Důkazní břemeno je pak na obeslaném. Na něm je, aby doloţil, ţe nepojištěné vozidlo nebylo provozováno v rozporu se zákonem.

49

Závěr Co napsat na závěr? Účelem mé práce bylo zhodnotit, jak se vyvíjelo pojišťovnictví a pojištění od roku 1948 aţ po současnost, analyzovat vývoj v produktech a právních úpravách, definovat změny, které nastaly v pojišťovnictví po převratu v tomto období. Období socialismu bylo z hlediska pojišťovnictví právně velmi chudé. Protoţe neexistovala konkurence, nebylo prakticky nutné měnit zákony a provádět úpravy. Protoţe neexistovalo trţní prostředí a v pojišťovnictví fungoval pouze monopol České pojišťovny, nedocházelo k vývoji a změnám v produktech - pojišťovna k tomu neměla důvod. Za výsledky hospodaření pojišťovny nesl odpovědnost stát, který také schvaloval pojistné podmínky pro pojištění. Klientský servis prakticky nefungoval. Monopolní pojišťovna provozovala hlavně sdruţená pojištění, kde byly nízké správní náklady, své volné prostředky, které získala z pojistně technických rezerv, mohla investovat pouze v podobě vkladů u státní banky za pevně stanovenou úrokovou sazbu. Nebylo v té době myslitelné a ani právně moţné, aby na trhu působily zahraniční pojišťovny, nebylo umoţňováno zakládat pojišťovny, fyzickým ani právnickým osobám. Protoţe zde neexistovala konkurence v pojištění, nebylo potřeba, aby fungoval dozor nad pojišťovnictvím. Neexistovala moţnost, aby fyzické osoby podnikaly v oboru pojišťovnictví na základě ţivnostenského oprávnění. Tato moţnost byla zrušena jiţ v 50. letech. V průmyslových rizicích se pojištění dlouho neuplatňovalo a kdyţ bylo zavedeno, byly nadsazeny tarify a přebytky z pojištění byly odčerpávány do státního rozpočtu. Jediné, co v pojišťovnictví bylo na vysoké úrovni, bylo zahraniční pojištění. Pojišťovnictví takto fungovalo aţ do roku 1989, kdy díky přechodu z plánovaného na trţní hospodářství proběhlo mnoho změn, které měly dopad na tuzemský pojistný trh. S přijetím několika zásadních zákonů z tohoto oboru bylo umoţněno zakládat nové pojišťovny, byl umoţněn i vstup zahraničních pojišťoven na náš trh. Tím, ţe zahraniční pojišťovny mohou působit na českém pojistném trhu, je zde převaţující síla zahraničního kapitálu. Současně se vstupem České republiky do EU vyvstává povinnost neustále aktualizovat právní normy a dát je do souladu s právními normami EU. Došlo také ke změně v dohledu nad pojišťovnictvím. Ten do roku 2006 vykonával Úřad státního dozoru v pojišťovnictví, spadající pod Ministerstvo financí, v současnosti dohled vykonává Česká národní banka. Pojišťovny vytvořily zastřešující organizaci, Českou asociaci pojišťoven, byl přijat etický kodex pro podnikání v pojišťovnictví. Vzniklo mnoho makléřských společností, podnikaní v tomto

50

oboru se začalo věnovat mnoho pojišťovacích zprostředkovatelů. Prodej mnoha druhů pojištění se přesunul i na internetové a direkt - emailové sjednávání. Bohuţel se objevilo i mnoho negativních dopadů. Jedním z nejhorších je vyostřené přetahování klientů z jedné pojišťovny do druhé, především v segmentu ţivotního pojištění, kde často pojišťovací zprostředkovatelé nehledí na poţadavky klientů a ruší smlouvy bez ohledu na ztráty, které tím klientům přináší. Rozhoduje u nich pouze zisk z provize. Tento negativní jev je i v dalších občanských pojištěních - v úrazovém pojištění, v pojištění majetku či odpovědnosti. Určitě by stálo za zváţení, a já osobně bych za to byl rád, kdyby se pojišťovny domluvily na společném postupu, který by zásadním způsobem řešil tyto věci, a klidně by to mohlo být i zákaz působení v pojišťovnictví a odebrání licence těm zprostředkovatelům, kteří by se touto dohodou neřídili. Výrazných změn dosáhlo pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel, které se od roku 2000 změnilo na povinně smluvní. V důsledku konkurenčního boje dochází v tomto segmentu v posledních letech k výraznému posunu v proklientské orientaci. Pojišťovny se snaţí všemoţnými nabídkami slev, dárků, připojištění zdarma či rozšiřováním asistenčních sluţeb převzít klienty konkurence. Zvyšují se limity plnění pro škody na majetku či zdraví. Celkově se tedy dá zkonstatovat, ţe přes mnohá negativa zmíněná v této práci došlo díky přechodu od socialismu k trţnímu prostřední k pozitivnímu vývoji v pojišťovnictví i pojištění a to hlavně ve prospěch nás, klientů.

51

Seznam pouţité literatury, internetových zdrojů a zákonů 1) DAŇHEL, Jaroslav. Kapitoly z pojistné teorie, vydání první. Praha: nakladatelství Oeconomica, 2002. ISBN 80-245-0306-9. 2) DAŇHEL, Jaroslav a kol. Pojistná teorie, vydání první. Praha: nakladatelství Professional Publishing, 2005. ISBN 80-86419-84-3. 3) DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví, vydání druhé. Praha: nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2005. ISBN 80-86119-92-0. 4) HRADEC, Milan; SCHELLE, Karel. Historie právní úpravy pojišťovnictví, vydání první. Praha: nakladatelství Eurolex Bohemia, a.s., 2006. ISBN 80-86861-52-X. 5) HRADEC, Milan; ZÁRYBNICKÁ Jana; KŘIVOHLÁVEK, Václav. Pojištění a pojišťovnictví, vydání první. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2005. ISBN 80-86754-48-0. 6) KUTINA, Zdeněk. Vademecum pojišťovacího makléře, vydání první. Praha: vydavatel Havlíček brain team, 2005. ISBN 80-903609-0-4. 7) MARVAN, Miroslav; CHALOUPECKÝ, Josef. Dějiny pojišťovnictví v Československu, 3. díl- Dějiny pojišťovnictví v Československu ( 1945-1992), vydání první. Praha: Česká pojišťovna, a.s., 1997 8) MRÁZ, Vladimír. Pojišťovnictví na cestě do Evropské unie. Časopis Pojistný obzor 6/2003. Praha: vydavatel Česká asociace pojišťoven, 2003, str. 4-6 9) MESRŠMÍD, Jaroslav. 1.5.2004- české pojišťovnictví v EU. Časopis Pojistný obzor 4/2004. Praha: vydavatel Česká asociace pojišťoven, 2004, str. 3- 4

Internetové zdroje 11) http://www.ceskapojistovna.cz/profil.html 12) http://www.ceskapojistovna.cz/historie-a-vyvoj.html 13) http://www.allianz.cz/o-spolecnosti/o-spolecnosti/ 14) http://www.koop.cz/o-nas/zakladni-informace/ 15) http://www.penize.cz/povinne-ruceni/47632-od-ledna-ceka-motoristy-bez-povinneho ruceni-vice-sankci 16) http://www.ruceni.cz/o-povinnem-ruceni/

52

17) http://www.cap.cz/Folder.aspx?folder=Lists%2fMenu%2fO+n%c3%a1s 18) http://sa-apl2.ckp.cz/uvod

Zákony 19) zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů 20) zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí 21) zákon č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů a změn 22) zákon č. 47/2004 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 23) zákon č. 137/2008 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 24) zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 25) zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů

53

Seznam příloh Příloha č. 1 - seznam pojišťoven působících na trhu ČR k 31.12.1992 Příloha č. 2 - ČAP- členské pojišťovny Příloha č. 3 - seznam pojišťoven poskytujících povinné ručení- členů ČKP Příloha č. 4 - příspěvek do garančního fondu

54

Příloha č. 1

Seznam pojišťoven působících na českém trhu k 31.12.1992 Název:

Povolení k působení od:

Allianz pojišťovna, a.s.

17.12.1992

Česká pojišťovna, a.s.

13.4.1992

Poisťovna Otčina, a.s.

17.10.1992

Slovenská poisťovna, a.s.

10.3.1992

Gothaer Versicherungen, pobočka pro ČR

9.10.1992

Hasičská vzájemná pojišťovna, a.s.

30.7.1992

Nationale- Nederlanden, ţivotní pojišťovna

22.5. 1992

Pojišťovna IPB, a.s.

13.4.1992

První americko-česká pojišťovna, a.s.

23.9.1992

Ţivnostenská pojišťovna, a.s.

16.12.1992

Příloha č. 2

Členské pojišťovny ČAP

AEGON Pojišťovna, a.s. Na Pankráci 26, Praha 4, 140 00

Allianz pojišťovna, a.s. Ke Štvanici 656/3, Praha 8, 186 00 www.allianz.cz

www.aegon.cz

Amcico pojišťovna a.s. V Celnici 1028/10, Praha 1, 117 21 www.amcico.cz

Aviva ţivotní pojišťovna, a.s. Aviva House Londýnská 41 120 21 Praha 2 www.aviva-pojistovna.cz

AXA pojišťovna a.s. Lazarská 13/8, Praha 2, 120 00

AXA ţivotní pojišťovna a.s. Lazarská 13/8, Praha 2, 120 00

www.axa.cz

www.axa.cz

Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group Budějovická 5/64, Praha 4, 140 21

Česká pojišťovna a.s. Na Pankráci 123/1720 140 00 Praha 4

www.cpp.cz

www.ceskapojistovna.cz

Česká pojišťovna ZDRAVÍ a.s. Litevská 1174/8, Praha 10, 100 05 www.zdravi.cz

ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB Masarykovo nám. 1458 532 18 Pardubice www.csobpoj.cz

D.A.S. pojišťovna právní ochrany, a.s. Benešovská 40, Praha 10, 101 00

DIRECT Pojišťovna, a.s. Jankovcova 1566/2b, Praha 7, 170 00

www.das.cz

www.direct.cz

Evropská Cestovní Pojišťovna, a.s. Křiţíkova 237/36a, Praha 8, 186 00

Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. Vodičkova 34/701, Praha 1, 111 21

www.evropska.cz

www.egap.cz

Generali Pojišťovna a.s. Bělehradská 132, Praha 2, 120 84 klientský servis:

Hasičská vzájemná pojišťovna, a.s. Římská 2135/45, Praha 2, 120 00 www.hvp.cz

www.generali.cz

HDI Versicherung AG, organizační sloţka Jugoslávská 29/620, Praha 2, 120 00 www.hdiczech.cz

ING Ţivotní pojišťovna N.V., pobočka pro Českou republiku Nádraţní 344/25, Praha 5, 150 00 www.ing.cz

Komerční pojišťovna, a.s. Karolinská 650/1, Praha 8, 186 00 www.komercpoj.cz

Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group Templová 747, Praha 1, 110 01 www.koop.cz

MAXIMA pojišťovna, a.s. Na Dlouhém lánu 508, Praha 6, 160 00

POJIŠŤOVNA CARDIF PRO VITA, a.s. Na Rybníčku 1329/5, Praha 2, 120 00

www.maxima-as.cz

www.cardif.cz

Pojišťovna České spořitelny, a.s., Vienna Insurance Group nám. Republiky 115, Pardubice, 530 02

Pojišťovna VZP, a.s. Jankovcova 1566/2b, Praha 7, 170 00 www.pvzp.cz

www.pojistovnacs.cz

Slavia pojišťovna a.s. Revoluční 1/655, Praha 1, 110 00

Triglav pojišťovna, a.s. Novobranská 544/1, 602 00, Brno

www.pojistovna-slavia.cz

www.triglav.cz

UNIQA pojišťovna, a.s. Evropská 136, Praha 6, 160 12

VICTORIA VOLKSBANKEN pojišťovna, a.s. Francouzská 28, Praha 2, 120 00

www.uniqa.cz

www.victoria.cz

Wüstenrot pojišťovna a.s. Na Hřebenech II 1718/8, 140 23, Praha 4 www.wuestenrot.cz

Wüstenrot, ţivotní pojišťovna, a.s. Office Park, Na Hřebenech II 1718/8 140 23 Praha 4 www.wuestenrot.cz

Členové se zvláštním statutem

AIDA česká sekce Mezinárodního sdruţení pro pojistné právo Na Pankráci 123/1720, 140 00, Praha 4

Česká kancelář pojistitelů Na Pankráci 1724/129, Praha 4, 140 00 www.ckp.cz

Přidruţení členové

DEUTSCHER RING Lebensversicherungs-Aktiengesellschaft, pobočka pro Českou republiku Paříkova 910/11a, 190 00 Praha 9 Vysočany www.deutscherring.cz

Příloha č.3

Seznam pojišťoven poskytujících povinně smluvní pojištění motorových vozidel k 30.06.2010

CHARTIS EUROPE S.A., pobočka pro Českou republiku

Allianz pojišťovna, a.s.

www.chartisinsurance.com

www.allianz.cz

AXA pojišťovna, a.s. www.axa.cz

Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group www.cpp.cz

Česká pojišťovna a.s. www.cpoj.cz

ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB www.csobpoj.cz

Generali pojišťovna a.s. www.generali.cz

Hasičská vzájemná pojišťovna, a.s. www.hvp.cz

Triglav pojišťovna, a.s. www.triglav.cz

UNIQA pojišťovna, a.s. www.uniqa.cz

DIRECT Pojišťovna, a.s. www.direct.cz

Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group www.koop.cz

Wüstenrot pojišťovna, a.s. www.wuestenrot.cz

Slavia pojišťovna a.s. www.pojistovnaslavia.cz

příloha č.4

Příspěvek do garančního fondu za nepojištěné vozidlo Denní sazba /Kč/ 20 30 50 70 160

TYP VOZIDLA motocykl s objemem válců motoru do 350 ccm motocykl s objemem válců motoru nad 350 ccm osobní automobil s objemem válců motoru do 1 850 ccm osobní automobil s objemem válců motoru nad 1 850 ccm autobus nákladní vozidlo do 12 000 kg či přípojné vozidlo nad 3 500 kg do 10 000 kg tahač nebo jiné nákladní vozidlo nad 12 000 kg či přípojné vozidlo nad 10 000 kg speciální vozidlo přípojné vozidlo s nejvyšší přípustnou hmotností do 3 500 kg zemědělský nebo lesnický traktor a jejich přípojné vozidlo ostatní vozidla Zdroj: ČKP

130 300 80 30 40 60

Příklady částek za příspěvek nepojištěných vozidel (Pro srovnání je v posledním sloupci uvedena výše průměrně placeného pojistného pro daný model vozidla bez zahrnutí segmentace a bonusu či malusu. U různých pojišťoven se můţe lišit)

Varianty doby nepojištění: 1 den Značka a výše Příklad Zdvihový model Výkon příspěvku č. objem vozidla (Kč) Peugeot 1 954 cm3 33 kw 50 106 2 Škoda 105 1046 cm3 33 kw 50 Škoda 3 1289 cm3 40 kw 50 Felicia VAZ 2107 4 1452 cm3 55 kw 50 (Lada) 5 VW Passat 1896 cm3 81 kw 70 122 6 Tatra 613 3495 cm3 70 kw 7 Honda 600 591 cm3 33 kw 30

7 dní výše příspěvku (Kč)

30 dní výše průměrné příspěvku placené (Kč) pojistné (Kč)

350

1 500

281

350

1 500

351

350

1 500

356

350

1 500

524

490

2 100

841

490

2 100

1 159

210

900

221