Bankovní institut vysoká škola Praha Ekonomických a sociálních věd
Vývoj společnosti 21. století Bakalářská práce
Autor:
Tomáš Mazač Bankovní management
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Tomáš Vorochta
Duben, 2010
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Teplicích, dne 23. dubna 2010
Tomáš Mazač
Anotace Faktorů ovlivňujících budoucí vývoj společnosti je mnoho. V mé práci se budu zabývat těmi, které pokládám za určující ve vývoji společnosti 21. století. Uvedené faktory rozdělené do skupin nám pomohou představit si problémy, kterým budeme muset čelit, není však moţné vyvodit z nich konkrétní budoucí vize.
Annotation There are many factors affecting future development. In my work I deal with those that I consider to be decisive in the development of society of the 21st century. These factors are divided into groups, help us to imagine the challenges we have faced, but it is not possible to infer from them a specific vision of the future.
Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 5 1. Globalizace společnosti ................................................................................................. 6 1.1 Nadnárodní společnosti ............................................................................................... 6 1.2 Klady a zápory globalizace ......................................................................................... 7 1.3 Snaha o minimalizaci negativních dopadů globalizace ............................................... 9 2. Ekonomické faktory ...................................................................................................... 9 2.1 Mezinárodní zadluţení .............................................................................................. 10 2.2 Zpřístupnění trhů vyspělých států ............................................................................. 11 2.3 Stínová ekonomika .................................................................................................... 12 2.4 Důsledky opomíjení řešení ekonomických problémů ............................................... 13 3. Interkulturní faktory .................................................................................................... 14 3.1 Multipolarita dnešního světa ..................................................................................... 15 3.2 Zaostalost rozvojových zemí ..................................................................................... 16 4. Antroposociální faktory ............................................................................................... 19 4.1 Světová chudoba ........................................................................................................ 19 4.2 Zbrojení ..................................................................................................................... 20 4.3 Terorismus ................................................................................................................. 22 4.4 Nekontrolovaná mezinárodní migrace....................................................................... 24 4.5 Drogové závislosti ..................................................................................................... 25 4.6 Překotná urbanizace................................................................................................... 26 5. Globální problémy ....................................................................................................... 30 5.1 Energetické problémy ................................................................................................ 30 5.2 Globální oteplování ................................................................................................... 31 5.3 Populační problém ..................................................................................................... 34 5.4 Potravinový problém ................................................................................................. 36 5.4.1 Geneticky modifikované potraviny .................................................................... 37 6. Shrnutí ......................................................................................................................... 38 6.1 Západní civilizace ...................................................................................................... 38 6.1.1 Evropa................................................................................................................. 38 6.1.2 USA .................................................................................................................... 39 6.2 Japonsko ................................................................................................................ 40 6.3 Čínská kultura ........................................................................................................ 41 6.4 Oblast pravoslavné kultury .................................................................................... 42 6.5 Islámský svět ......................................................................................................... 43 6.6 Země Latinské Ameriky ........................................................................................ 43 6.7 Hinduistická oblast ................................................................................................ 44 6.8 Africká kultura....................................................................................................... 45 Závěr .................................................................................................................................... 46 Pouţité prameny .................................................................................................................. 47
-4-
Úvod Z jednadvacátého století uplynula všechna tak těţkopádně a nešťastně souhrnně označovaná nultá léta a my můţeme jiţ teď konstatovat, ţe šlo o dobu z historického hlediska nesmírně hektickou, plnou zvratů a překvapení. Rok 2000, ač první s dvojkou na počátku, náleţel matematicky i reáliemi ještě do 20. století. 21. století odstartoval naplno aţ rok 2001. Vše, co prozatím zaznamenávaly jen citlivé ukazatele mentálních seismografů umělců a básníků, vyplulo právě tehdy rázem na povrch. Tento rok nám vzal všechny ideje o světovém vítězství demokratických liberálních idejí, o jednotném lidstvu, přátelství a spolupráci bez ohledu na kulturní zázemí, o bezproblémových multikulturních společnostech, o letu lidské posádky na Mars a o mnohém dalším. Ani další léta nám jiţ nenavrátila původní klid a optimismus. Ukázalo se, ţe ekonomická prosperita nemůţe trvat věčně, ţe viry jsou přes svou nepatrnost stále ještě silnější neţ člověk, a ţe obrazných deset teroristů sice můţeme pochytat, na jejich místě ale jako v pohádce ráno stojí sto nových. O mnoho iluzí jsme během nultých let přišli, mnohé nám dál zůstávají. Nemá smysl ţehrat nad současným stavem, nezbývá nám nic jiného neţ pohlédnout realitě do očí. Cílem mé práce je zmapovat ekonomické a společenské faktory, které mají vliv na budoucí vývoj světové společnosti 21. století. Zdaleka nepůjde jen o faktory ekonomické, dávno jiţ přece víme, ţe homo economicus je jen myšlenkovým konstruktem od reality odtrţených ekonomů. Pohled, který nabídnu, bude daleko různorodější a zajímavější, nerespektující jen ekonomickou stránku ţivota. Uvědomuji si, ţe různé faktory zasáhnou různé státy a kultury odlišným způsobem. Obyvatele Malediv budou zajisté důsledky klimatických změn trápit více neţ Nepálčany. Pořadí faktorů, v jakém je budu v mé práci uvádět, tedy není závislé na jejich důleţitosti. Do konce 21. století zbývá koneckonců ještě devadesát let a to je doba, která by se mnou určeným pořadím důleţitosti určitě řádně zamíchala. Také bych chtěl zdůraznit skutečnost, ţe různé země a kultury jsou na výzvy 21. století různě připraveny. Některé se s nimi vypořádají lépe, jiné hůř. V praxi to bude znamenat, ţe některé ze států nemusí komplex svých problémů zvládnout, v reálném ţivotě se totiţ budou spíše násobit neţ sčítat. Obecné trendy vývoje jsou koneckonců jiţ minimálně na deset let dopředu nastíněny a můţeme z nich vycházet. Snad se proto za
-5-
deset - dvacet let nestaneme terčem posměchu. Úplný začátek práce bych ale chtěl věnovat alespoň stručné charakteristice globalizace jako určujícího faktoru dalšího vývoje.
1. Globalizace společnosti Termín globalizace náleţí k těm v souvislosti s budoucím vývojem světa snad nejvíce pouţívaným. Na globalizaci se svaluje vše. Krach banky vedené nezodpovědným managementem, uzavření malé firmy v Dolních Kotěhůlkách, šíření dětské pornografie po internetu i růst ceny másla, protoţe ho prý Číňané začali více konzumovat. Pokud se zavádí nepopulární opatření, je to proto, abychom obstáli v procesu globalizace. Globalizace je jednou daná, jít proti ní je jako bojovat s větrnými mlýny. Ţít ve středověku, mohli bychom místo globalizace říkat "vůle Boţí" a vyšlo by to nastejno. Z výčtu důsledků globalizace je patrné, ţe nejvíce přináší (a i bere) ve sféře ekonomiky. Nelze ji ale chápat jen na oblast ekonomiky omezenou. Stejně tak zasahuje i sféry s ekonomikou bezprostředně související, tedy oblast obchodování a s ním souvisejících prostředků k usnadnění mezinárodního obchodu, ale také oblast sociální, oblast kulturní výměny, oblast výměny informací a další.
1.1 Nadnárodní společnosti Ruku v ruce s tématem globalizace jde i téma nadnárodních společností. To ony jsou povaţovány za nositele změn ve světovém hospodářství. Hovoří se o nich často jako o globálních vykořisťovatelích, ničitelích ţivotního prostředí, novodobých otrokářích, zneuţívajících dětskou práci. Nechci soudit, nakolik nadnárodní společnosti jen vyuţívají (zneuţívají) místních podmínek a nakolik je samy diktují, to ponecháme povolanějším, raději se budu věnovat trendům budoucího vývoje. Nejprve je ovšem zapotřebí podívat se do minulosti, jak vlastně nadnárodní společnosti vznikaly.
-6-
Koncem 19. a začátkem 20. století existovaly jako nadnárodní společnosti pouze některé soukromé banky a obchodní společnosti. Jména jako Společnost Hudsonova zálivu (Hudson Bay Company), či Východoindická společnost (East India Company) znějí dodnes povědomě kaţdému čtenáři starých cestopisů a dobrodruţných knih. Jejich růstu napomohla revoluce v oblasti komunikace, a sice vynález telegramu a telefonu. Postupně se přidávaly velké naftařské společnosti a potravinářské firmy. Nadnárodní snad uţ od samého vzniku je automobilka Ford. Uţ od dvacátých let byly její automobily vyráběny také v Argentině a Austrálii. 1 Dalším impulsem pro rozvoj nadnárodního podnikání byla liberalizace světového obchodu po druhé světové válce a postupné zavádění počítačů. Nové komunikační prostředky, vyuţití spojovacích druţic a optických vláken podmořských kabelů umoţnily on-line propojení světových burz. Nadnárodní společnosti ovládají v současnosti asi 40% světové produkce a 60% světového obchodu.
2
Naprostá většina z nich (90%) má mateřské sídlo v rozvinuté
trţní ekonomice. Nadnárodní společnosti jsou schopné rozdělit výrobní proces na samostatné operace a ty potom umisťovat do různých zemí na světě. Mohou si vybírat mezi zeměmi podle jejich daňových systémů, infrastruktury, úrovně mezd a pracovních sil atd. Příslibem přímých investic či hrozbou odchodem ze země jsou schopny silně ovlivňovat vlády menších zemí.
1.2 Klady a zápory globalizace Hodnocení globalizace je závislé na pozici hodnotitele. Lidé z okruhu mezinárodního finančnictví a bankovnictví hodnotí globalizaci, aţ na vzácné výjimky, jako jedinečný přínos především v rozvoji volného obchodu. Moţnost vybírat tak snadno z nabídky zboţí celého světa nebyla dopřána ţádné z předchozích generací. Zapomíná se ale na to, ţe převáţná většina světové populace (prý aţ dvě třetiny) 3 nemá moţnost této nabídky vyuţít. Globalizace můţe ohrozit význam národních států. Parlamenty a vlády 1 EPPING, R. CH., Průvodce globální ekonomikou, str. 86. 2 VLČEK, J. a kol., Ekonomie a ekonomika, s. 468. 3 BAUMAN, Z., Globalizace, s. 87.
-7-
menších zemí ztrácejí v hospodářských záleţitostech vliv. Klasické politické instituce nejsou schopny ovlivnit pohyb investic velkých nadnárodních společností. "Trhy jsou nestálé a jsou vystavené značnému riziku, kdeţto moc korporací podpořená regulačními orgány, jako je MMF, postrádá odpovědnost a legitimitu. Nastal "globální demokratický deficit", neboť ekonomika se globalizovala rychleji neţ politické instituce, které v důsledku toho nedokáţou reagovat dostatečně účinně a demokraticky." 4 Skutečnými vládci se tak stávají akcionáři nadnárodních společností, kteří nebyli nikým zvoleni a nejsou nikomu odpovědni. Investují tam, kde je to nejvýhodnější, a svými investicemi dokáţou posílit nebo znehodnotit národní měny. Výsledkem těchto změn je stále menší podíl zemí na rozhodování o svém osudu a rostoucí apatie jejich obyvatel. "Slabé státy, kvazistáty, lze snadno přimět k (uţitečné) roli lokálních policejních okrsků zajišťujících onu trochu pořádku, jíţ je třeba k podnikání, u níţ však nehrozí, ţe by byla nějakou faktickou brzdou svobody globálních společností." 5 Přesun výroby do zemí s levnější pracovní silou znamená růst nezaměstnanosti v zemích s vysokou ţivotní úrovní. Zaměstnanci z vyspělých zemí logicky nemohou soupeřit s pracovníkem ochotným pracovat dvanáct hodin denně za podstatně niţší mzdu. Pro vysoce kvalifikované pracovníky (právníci, manaţeři, finanční poradci) a ty, kteří jsou schopni předávat výsledky své práce pomocí spojů (programátoři, projektanti, redaktoři), je ovšem globalizace přínosem. Mobilita kapitálu můţe ve svých důsledcích znamenat absenci jakékoliv odpovědnosti za další vývoj regionu, řešení otázky místní nezaměstnanosti a podobně. To představuje nebezpečí nejen pro vyspělé země s vysokou úrovní mezd, ale i pro méně vyspělé země s převaţující monokulturou v zemědělství. "Přestoţe došlo v uplynulých desetiletích k narušení síly národního státu, zůstává pro většinu lidí primárním zdrojem identity. Bez ohledu na to, kdo je jejich zaměstnavatelem a čím se ţiví, platí občané daně státu, jsou podřízeni jeho zákonům, je-li to nutné, slouţí v jeho ozbrojených sloţkách a cestovat mohou pouze s pasem, který jim vydá. Navíc se lidé s novými problémy - ať uţ se jedná o ilegální přistěhovalectví či biotechniku v zemědělství - instinktivně obracejí (alespoň v demokratických státech) na svou vládu a ţádají, aby našla nějaké řešení.“ 6
4 HARRINGTON, A. a kol., Moderní sociální teorie, s. 404. 5 BAUMAN, Z., Globalizace, s. 84. 6 KENNEDY, P., Svět v 21. století, s. 142.
-8-
1.3 Snaha o minimalizaci negativních dopadů globalizace Negativním důsledkům globalizace se snaţí zabránit různé zpravidla nevládní organizace. I v českých obchodech se dají nalézt výrobky s označením Fair Trade, které by měly být zárukou toho, ţe při jejich výrobě bylo uţito postupů zajišťujících přiměřený zisk všem zúčastněným. Ještě dále jdou organizace s cílem zabránit nedodrţování práv pracujících. Jednou z nich je Sdruţení spravedlivé práce (FLA). Jejím cílem je "vytvořit koalice firem, spotřebitelů a sociálních pracovníků, které zaručí dodrţování práv pracujících - včetně svobody sdruţování, stanovení minimální mzdy a maximální délky pracovní doby a zajištění dostatečné hygieny a bezpečnosti". 7 Činnost těchto organizací by se jistě nevyplatilo podceňovat. Pracují na tom, aby z procesu globalizace neprofitovali jen ti bohatí, a tím vytváří lepší podmínky pro budoucnost nás všech. Klaus Schwab, účastník Světového ekonomického fóra, prohlásil: "Jestli neobjevíme způsob, jak zpřístupnit výdobytky globalizace širším vrstvám, budeme čelit hrozbě oţivení bouřlivých sociálních konfliktů minulosti, které budou o to horší, ţe se budou odehrávat na mezinárodní úrovni." 8
2. Ekonomické faktory Ekonomický aspekt lze nalézt ve větší či menší míře v kaţdém faktoru, o kterém v mé práci píši. Do skupiny ekonomických faktorů tedy vybírám jen ty jevy, ve kterých ekonomická stránka věci zřetelně dominuje. Za podstatný faktor téměř čistě ekonomického charakteru povaţuji především vysokou a neustále se zvyšující míru zadluţení u některých států. Některé ze států, respektive jejich představitelé, dávají do souvislosti svou neschopnost splácet dluhy s údajnými ochranářskými opatřeními ekonomik států vyspělých zemí. Dále se proto budu věnovat otázce liberalizace světového obchodu. Zajímavým faktorem jsou jistě i všechny nelegální ekonomické aktivity, 7 EPPING, R. CH., Průvodce globální ekonomikou, str. 164. 8 DE SOTO, H., Mystérium kapitálu, s. 182.
-9-
zahrnuté pod pojmem stínová ekonomika. Jejich charakteristice a četnosti jejich výskytu se z globálního hlediska budu věnovat v další části.
2.1 Mezinárodní zadlužení Na mezinárodním ekonomickém poli vystupují státy podobně jako lidé v běţném ţivotě. Mohou se tedy stát pro druhé věřiteli, ale i dluţníky. Bylo by omylem domnívat se, ţe roli dluţníků hrají jen státy vzniklé z bývalých koloniálních soustav světových velmocí, případně země postkomunistické, neúspěšné v procesu ekonomické transformace. Roli dluţníka stejně tak mohou hrát i státy vyspělé. Rozdíl je ovšem v ochotě věřitelů půjčovat. Některé země se staly dnes jiţ natolik nedůvěryhodnými, ţe jim ostatní úvěr odmítají poskytnout. Rozvojový program OSN z roku 2003 konstatoval, ţe šedesát nejchudších zemí nedokáţe bez vnější pomoci nikdy svým závazkům dostát. 9 Současný stav je výsledkem dlouhodobého procesu dekolonizace, v němţ začala hrát a dodnes hraje zásadní roli věřitele skupina Světové banky. Světová banka byla původně zaloţena na konci druhé světové války jako Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD) s cílem přispět k obnově válkou zničeného systému světové ekonomiky. Světová banka je dnes odbornou organizací OSN. 10
Kaţdý rok vydává Zprávu o rozvoji ve světě (World Development Report), která
obsahuje velké mnoţství podstatných údajů ekonomického rázu. Základní kapitál Světové banky se dnes pohybuje okolo 200 miliard amerických dolarů. 11 Banka ho celkem snadno získává, coţ je dáno jejím vysokým ratingem. Dnes slouţí Světová banka k podpoře ekonomických reforem, k investicím do programů na podporu školství, zdravotnictví, výţivy a ochrany ţivotního prostředí. Půjčky jsou prioritně určeny rozvojovým zemím,
12
ale získaly je v devadesátých letech i některé
východoevropské země. Velice chudým zemím Světová banka pomáhá skrze Mezinárodní asociaci pro rozvoj (IDA). Půjčky IDA směřují do oblastí s dlouhodobou koncepcí rozvoje, tedy
9 10 11 12
KENNEDY, P., Parlament světa, s. 245. ADAMOVÁ, K. a kol., Politologický slovník, s. 243. DURČÁKOVÁ, J.; MANDEL, M., Mezinárodní finance, s. 465. Za rozvojovou je povaţována země, která dosahuje výše HNP alespoň 1025 amerických dolarů na jednoho obyvatele, její HNP ale nesmí překročit 2850 amerických dolarů.
- 10 -
vzdělávání, zemědělství, zdravotnictví a budování infrastruktury. I přes tuto všestrannou pomoc jsou na světě země, které nedokáţou dostát svým závazkům a jsou na okraji finančního bankrotu. Tyto státy usilují o odpuštění svých dluhů nebo alespoň sníţení na snesitelnou úroveň, neboť v současnosti nejsou schopny splácet ani úroky z dluhů, natoţ jistinu. Na jejich straně stojí i některé vlivné světové osobnosti a upozorňují na fakt, ţe jiţ tak skrovné 2,3% světového bohatství, které připadaly na dvacet nejchudších zemí světa, během uplynulých třiceti let poklesly na pouhé 1,4%. 13 Splácení je potom označováno za oţebračování jiţ oţebračených. Neexistuje jedna vše vysvětlující teorie, která by dokázala objasnit, jakým způsobem se zadluţené státy do své současné situace dostaly. 14 Stejně tak neexistuje jedna univerzální rada, jak se ze špatné situace dostat. 15
2.2 Zpřístupnění trhů vyspělých států Liberalizace světového obchodu je líčena ekonomy liberálního směru jako cesta k ekonomické prosperitě celého světa. Čelní představitelé organizací s tímto programem nechávají často na svých setkáních promlouvat představitele států, které prý nemají šanci proniknout na trhy vyspělých zemí a uplatnit zde své přednosti. Situace ovšem ve skutečnosti často není tak černobílá, jak by se na první dojem zdálo. Sniţování cel a odstraňování dalších překáţek komplikujících světový obchod je v současnosti hlavním deklarovaným cílem Světové obchodní organizace (WTO), která vystřídala v roce 1995 Všeobecnou dohodu o clech a obchodu (GATT). Všeobecná dohoda o clech a obchodu byla organizací, jíţ se podařilo přes objektivně sloţité podmínky k činnosti dosáhnout značných úspěchů.
16
Nejdůleţitějším
úspěchem GATTu bylo takzvané uruguayské kolo jednání, které se konalo v letech 1986 – 1993. Podařilo se zde uzavřít dohodu o zlepšení přístupu na trh zemědělských a průmyslových výrobků a zlepšit ochranu duševního vlastnictví. Zvláště úspěch na poli zemědělských produktů byl výsledkem tvrdého jednání, neboť zde si kaţdá ze 13 14 15 16
BAUMAN, Z., Globalizace, s. 87. MORAWSKI, W., Ekonomická sociologie, s. 266. O příčinách úspěchu a neúspěchu rozvojových zemí více viz Zaostalost rozvojových zemí. GATT vyvíjela svou činnost v období dekolonizace a studené války.
- 11 -
zúčastněných zemí chtěla podrţet co nejvyšší míru kontroly nad domácím trhem. Liberalizace světového obchodu ovšem nesmí být jednostrannou záleţitostí. Jak ukázaly jednotlivé konference WTO, jednání WTO vedená v posledním desetiletí spojuje ohled na zájmy rozvojových zemí s cílem jejich většího zapojení do mezinárodního obchodu. Není zde tedy důvod hovořit o nadbytečné ochraně domácího trhu. Státy, které si na ochranářská opatření vyspělých zemí stěţují, ale jen nerady hovoří o potřebě zavedení antidumpingových řízení. Snad nejvíce toho pro zpřístupnění trhů rozvinutých zemí dosáhla čtvrtá konference WTO, která proběhla v roce 2001 v Dohá v Kataru. Byla zde přijata tzv. Rozvojová agenda z Dohá. Tento program má umoţnit méně rozvinutým zemím lepší integraci do světové ekonomiky. Otevřenost národní ekonomiky si nelze představovat jako otevření vrátek jedním směrem. Představa neomezeného exportu a minimalizovaného importu odporuje základní myšlence mezinárodní ekonomické spolupráce a v důsledku by beztak vedla jen k celkovému zhoršení situace v ochranářském státě. Představitelé ekonomicky méně úspěšných zemí ale stále často přičítají své neúspěchy právě WTO, která prý brání jejich začleňování do světové ekonomiky.
2.3 Stínová ekonomika Označení "stínová ekonomika" se pouţívá pro všechny nelegální aktivity v ekonomické oblasti. Legální jsou přitom takové aktivity, které se podle zákona mají zdaňovat a v realitě se i zdaňují. Stínový sektor ekonomiky ještě rozdělujeme na šedou a černou část. Šedá ekonomika je aktivita sice nelegální, ale bez kriminálního akcentu. Je to například dvojí zaměstnání - lidé mají své oficiální zaměstnání, ze kterého odvádějí daně a další, nepřihlášenou činnost. Dalším příkladem je práce v zahraničí bez pracovního povolení - tu obyčejně vykonávají přistěhovalci z méně vyspělých zemí. Velice často je to sezónní práce v zemědělství, práce důchodců, studentů a nezaměstnaných, sousedská výpomoc a podobně. Do černé ekonomiky patří především všechny formy majetkové kriminality, v praxi hlavně krádeţe aut a vylupování domů, dále hospodářská kriminalita, distribuce a - 12 -
prodej nelegálních drog, podvody a další aktivity podobného druhu. Podíl stínové ekonomiky na celkové ekonomické bilanci světa není malý. Experti Mezinárodního měnového fondu odhadují velikost světového produktu na 39 bilionů dolarů. Velikost stínového sektoru je asi 9 bilionů dolarů. O rozsahu stínové ekonomiky v konkrétní zemi vypovídá poměr produktu stínové ekonomiky k hrubému domácímu produktu. Zemí s největším rozsahem stínové ekonomiky je Nigérie (asi 80% HDP), dále je to Thajsko a Egypt (70%), Filipíny, Mexiko a Rusko (okolo 50%). V Evropě je na prvním místě tradičně uváděno Řecko (30%). Naopak nejmenší podíl stínové ekonomiky má Rakousko (asi 10%). Úplně nejlépe jsou na tom v Japonsku a ve Švýcarsku, kde je tento podíl menší neţ 5%. Pro Evropana jsou neuvěřitelné údaje o poměru legálně a ilegálně pracujících v některých mimoevropských zemích. Například v Zambii je zaměstnáváno legálně jen asi 10 % veškeré pracovní síly. 17 Na potlačení stínové ekonomiky 18 mají velký vliv sazby daní. Čím menší jsou daně, tím je větší ochota lidí přihlašovat své ekonomické aktivity. Zvýšení daní tak paradoxně přináší menší příjmy státnímu rozpočtu, protoţe lidé jsou ochotnější riskovat případný trestní postih. Ten, pokud nejde o černou ekonomiku, je beztak ve většině zemí pouze finanční.
2.4 Důsledky opomíjení řešení ekonomických problémů Zásadním světovým problémem je zde v první řadě setrvale klesající tendence růstu světové ekonomiky. Přibliţně od poloviny sedmdesátých let minulého století pokleslo tempo růstu světové ekonomiky jako celku z původních 5% na současných 2,5%. "Pokud by se tempo růstu sniţovalo podobným způsobem i nadále, došlo by okolo roku 2050 k zastavení růstu světové ekonomiky." 19 Dalším problémem, který se projevil uţ v prvním desetiletí 21. století, je nestabilita světové ekonomiky. Liberalizovaná světová ekonomika postrádá samoregulační mechanismy. Měny ţádného ze států dnes nejsou ničím kryty, kritéria pro hospodaření (např. maastrichtská) jsou vyhlašována jen proto, aby nebyla následně dodrţována, 17 DE SOTO, H., Mystérium kapitálu, s. 63. 18 Neboť její úplná likvidace je nemoţná. 19 HOLUBEC, S., Sociologie světových systémů, s. 74.
- 13 -
případné problémy (jako americká hypotéční krize) jsou dovedně maskovány a ve formě lákavých balíčků prodávány do zahraničí. "Není pochyb o tom, ţe dříve či později dojde k velkému rozvratu mezinárodního ekonomického systému. Můţeme se s jistotou vsadit, ţe za několik let bude těţké najít jediného člověka, který by se přiznával k tomu, ţe vůbec někdy podporoval globální reţim, o kterém však současné etablované názory stále tvrdí, ţe je nezměnitelný." 20 Mnozí z ekonomů si tíţivost současných světových ekonomických problémů uvědomují a navrhují různé postupy, jak systému vrátit tolik potřebnou stabilitu. Zlato by se mohlo stát opět podkladem těch z měn, které by se chtěly stát celosvětově významnými. Jiní navrhují zvýšený dohled nad činnostmi finančních ústavů, opět jiní návrat k barterovému obchodu. Scénářů je mnoho a dnes je obtíţné odpovědět na otázku, který z nich bude nakonec zrealizován. Jistě by stálo za to vzít v úvahu moţnost, ţe globálně propojená ekonomika je v praxi jen stěţí realizovatelným projektem.
3. Interkulturní faktory Dosavadní průběh dění v 21. století stále zřetelněji ukazuje, ţe západní kultura se nestane kulturou celosvětově přijímanou, jak bylo v devadesátých letech minulého století po ukončení studené války předpovídáno. Pozápadňování světa se nekoná. Nepotvrdila se myšlenka o obecné přitaţlivosti myšlenek a hodnot západní civilizace pro příslušníky jiných civilizačních okruhů. Se zaváděním internetu a dalších technologických prostředků umoţňujících celosvětovou komunikaci se mlčky předpokládalo, ţe všude na světě touţí lidé pojídat hamburgery, pít kolu a oblékat se jako hvězdičky amerických seriálů. Ve skutečnosti se internet ukázal jako platforma stejně tak dobrá k propagaci dţihádu a nošení burky jako k propagaci všeho ostatního. Dnes se stále více se hovoří o multipolaritě a multipolárním vidění světa. Multipolarita bude faktorem, který ještě více zvýrazní odstup mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi.
20 GRAY, J., Marné iluze, s. 215.
- 14 -
3.1 Multipolarita dnešního světa Kdyţ skončila studená válka, politologové prohlásili za jejího vítěze USA. Plným právem. Američanům se podařilo pod vedením Ronalda Reagana "uzbrojit" Sovětský svaz a jeho satelity, následně je přivést k jednacímu stolu a společně učinit svět bezpečnějším. Reformy Michaila S. Gorbačova nakonec odhalily SSSR jako obra na hliněných nohou, který nedokáţe ve svobodnějších podmínkách existovat. Na příštích deset let se USA staly jedinou supervelmocí. Bez jejich alespoň tichého souhlasu se v období devadesátých let nic podstatného neodehrálo. S upozorněním, ţe Američané potřebují sejít z nadoblačných olympských výšin vítězů, přišel jako první profesor politologie Harvardovy univerzity Samuel Huntington. Jeho teorie je o to cennější, ţe s ní přišel uţ v létě roku 1993. My nejsme vítězové, kacířsky upozorňoval Američany. Jsme sice silní, ale jsme jen jedni z mnoha. Naše ideologie sice zvítězila nad komunismem, ale to přestává být dnes důleţité, protoţe dění v jednadvacátém století nebudou určovat střety ideologií jako doposud, ale střety civilizací, civilizačních okruhů. Huntington vyčlenil na mapě světa území civilizace africké, čínské (konfuciánské),
hinduistické,
pravoslavné a západní.
21
buddhistické,
islámské,
japonské,
latinskoamerické,
Předpověděl, ţe příslušnost k určitému civilizačnímu okruhu
bude daleko podstatnějším faktorem ve světovém dění. Konflikty se nebudou odehrávat na úrovni států, ale o úroveň výš, na úrovni civilizací. Události prvního desetiletí 21. století zatím pravdivost Huntingtonova modelu jen potvrzují. USA zřetelně nestačí s dechem a opouštějí pozici supervelmoci. "Podíl USA na světové produkci poklesl za posledních padesát let z 50% na 20% a bude klesat i nadále." 22 Proto hledají oporu pro svou politiku u jiných států západního civilizačního okruhu a tam ji tu více, tu méně nacházejí. Euroatlantické hodnoty, na kterých stojí západní civilizace, se nestaly hodnotami celosvětovými, jejich export do ostatních částí světa se nezdařil. Zvláště tvrdě 21 HUNTINGTON, S., Střet civilizací, s. 37 - 41, dále mapa na předsádce knihy. 22 HOLUBEC, S., Sociologie světových systémů, s. 85.
- 15 -
potom narazily na odpor u islámské civilizace, takţe napětí mezi světem islámu a západem je dnes nejvyhrocenější. Historie se po tisíci letech znovu opakuje, tentokrát ale v celosvětovém měřítku. Menší státy si stále určitěji uvědomují svou bezvýznamnost. Jejich vlády jsou sice alespoň formálně ponechány u moci a politikové před volbami slibují lidem modré z nebe, ve skutečnosti bezradně pokukují, jak řeší problémy u větších sousedů a co by se od nich dalo okopírovat. "My Evropané děláme, jako by tu i nadále bylo Německo, Francie, Itálie, Nizozemsko, Portugalsko atd. Ale ty uţ dávno neexistují, protoţe uzavřené mocenské útvary národních států a navzájem oddělené společenské jednotky se nejpozději se zavedením eura staly nereálnými." 23 Pokud se mají řešit problémy s mezinárodním přesahem, hledá se cesta kompromisu a dílčích ústupků. 24 Vítěze příštího souboje civilizací je těţké předpovědět. To je snadnější říct, kdo jím určitě nebude. Jasným outsiderem, na něhoţ by si nevsadil snad nikdo, je civilizace africká. Chybí jí ústřední stát, 25 zkušenosti a alespoň jedna výhoda, kterou by ostatní hráči neměli.
3.2 Zaostalost rozvojových zemí Kategorie států s označením rozvojové země vznikla aţ po druhé světové válce. Byly do ní zařazeny státy s koloniální minulostí, které získaly nově samostatnost a ubíraly
se
vlastní
cestou
vývoje.
Ve
skupině
těchto
zemí
se
postupně
vyprofilovaly takzvané nově industrializované země, které dosáhly podstatně lepších výsledků neţ ostatní. Zatímco například hrubý domácí produkt na hlavu byl v Jiţní Koreji a Ghaně v šedesátých letech 20. století na stejné úrovni, dnes je HDP Jiţní Koreje třiatřicetkrát vyšší. 26 Čím je způsoben tento rozdíl? Příčin tohoto stavu je několik. Dnes prosperující země bývalého třetího světa především neváhaly s vysokými investicemi do vzdělání. Několikanásobně zvýšily počet svých vysokoškolských studentů a umoţnily jim studium na zahraničních školách. Studenti byli svými vládami motivováni 23 24 25 26
BECK, U., Moc a protiváha moci v globálním věku, s. 11. Klasickým příkladem je přijetí Lisabonské smlouvy. O důleţitosti role ústředních států viz HUNTINGTON, S., Střet civilizací, s. 179. Statistické údaje jsou převzaty z internetových stránek Světové banky.
- 16 -
k návratu do země, takţe tyto státy nebyly zasaţeny tzv. "odlivem mozků", situací, kdy by jejich studenti po ukončení studií odcházeli po zahraničí, případně zůstávali v zemi, kde vystudovali. Dalším krokem bylo vytvoření vysokých národních úspor. Fiskální systém v zemích byl organizován tak, aby podporoval spoření obyvatelstva a oddaloval spotřebu. Takto získaný kapitál byl s nízkými úroky investován do dalšího hospodářského růstu a dalšího rozvoje země. Pro podnikání byl vytvořen přísný právní rámec. Nejprve byla stanovena pravidla hry, teprve poté se začalo hrát. Stejně tak tomu bylo i v politickém vývoji země. Demokracie měla své hranice, k uvolnění poměrů docházelo postupně. Nezanedbatelným faktorem se stala i kulturní a místní blízkost investora. V uváděném případě Jiţní Koreje to byla geografická a kulturní blízkost Japonska, která nastartovala ekonomický růst. Státy, kterým se toto nepodařilo úspěšně zrealizovat, se dodnes nacházejí v takzvaném bludném kruhu nerozvinutosti. 27 Není celkem podstatné, kterou součástí kruhu při jeho popisu začneme, všechny jsou navzájem provázané tak, ţe se vţdy navrátíme k té původní. Nízké průměrné mzdy v rozvojových zemích neumoţňují obyvatelstvu vytvářet dostatečné úspory. Bankám tedy chybí kapitál k dalším investicím. Nedostatek kapitálu nedovoluje firmám zavádění nových technologií, podniky musí pouţívat staré výrobní postupy. Protoţe se pouţívají staré výrobní postupy, je i produktivita práce nízká. Nízká produktivita práce znamená i nízké mzdy a celý kruh se uzavírá. Zaostalost rozvojových zemí se projevuje především ve stále se zhoršujících ukazatelích kvality ţivota. Ty vypovídají o nízkém průměrném věku, špatném zdravotním stavu obyvatelstva, vysoké novorozenecké úmrtnosti, o vysoké četnosti výskytu infekčních chorob, nízké vzdělanosti obyvatelstva, převaţujících nevhodných podmínkách bydlení a o nedostatečné výţivě. Pokud bych měl vybrat jednu oblast na světě, kde je zaostalost rozvojových zemí nejkřiklavější, potom by to byla oblast subsaharské Afriky. Ţije zde asi 10% světové populace, ti ovšem produkují pouze 1,3% světového HDP a podílí se jen 1% na světovém obchodu. Kombinace všech moţných problémů a nevýhod zde brzdí jakýkoliv
27 SAMUELSON, P.A.; NORDHAUS, W.D., Ekonomie, s. 889.
- 17 -
hospodářský rozvoj. Vládnou zde většinou autokratičtí vládci či diktátoři, kteří kolem sebe vytváří systém známý jako vláda silného muţe. Vlivný a silný vládce kontroluje celý komplex klientských vztahů. Nejdůleţitější místa ve státním aparátu obsazuje svými přívrţenci. Elity kontrolující stát tuto kontrolu zneuţívají k vlastnímu obohacení, nesnaţí se o pořádek, bezpečnost a spravedlnost pro občany. Obyvatelstvo není ke svým vládám příliš loajální, uţ z důvodu nedostatečných investic do lidského kapitálu. Stát tu hraje často roli nepřátelskou, protoţe byl uměle vytvořen a obyvatelé nemají moţnost jeho existenci a dění ve státě demokratickou cestou ovlivnit. Nejsou respektována pravidla a nařízení vlády. To je také důvodem, proč jsou tyto země označovány jako vznášející se státy (balloon states) – vlády bez spojení se společností. Obyvatelstvo se v případě svých problémů obrací na lokální komunitu, klany nebo etnickou skupinu. Zde hledá materiální pomoc a morální podporu. Jednotlivci si sami sebe neuvědomují jako občany, ale jako příslušníky lokální nebo etnické skupiny, které jsou zavázáni a jejíţ zájmy musí podporovat. Řada státních center nemá kontrolu nad periferními oblastmi. Různé projekty k vytvoření společné státní ideje a k vybudování národa neuspěly. Je velmi těţké spojit etnicky odlišné skupiny hovořící jinými jazyky, s jinými náboţenstvími a ţivotními styly. 39% obyvatelstva subsaharské Afriky je negramotných, zatímco celosvětový průměr dosahuje 22%. 28 Vysoký nárůst populace doprovází současný pokles zemědělské výroby, časté jsou války, státní převraty a politická nestabilita. Ekonomika místních států je závislá na vývozu jednoho nebo několika primárních produktů a dovozu celé řady technologicky náročných výrobků. Devět z prvních deseti nejvíce hladovějících zemí leţí právě v oblasti subsaharské Afriky. Nepomáhají zde ani rady a pomoc vyspělých zemí, neboť nevycházejí ze znalosti místních poměrů. "Západní země zpravidla nezkoumají adekvátnost příslušných receptů, kdyţ jejich receptury selhávají, avšak mnohem častěji obviňují národy třetího světa z nedostatku podnikavého ducha a z nepochopení zákonitostí trhu." 29 Situace v zemích subsaharské Afriky se bohuţel stále zhoršuje. V těchto zemích se umírá dříve, neţ tomu bylo před dvaceti lety, stoupá zde dětská úmrtnost a sniţuje se míra hrubého domácího produktu na obyvatele, protoţe počet obyvatel roste 28 HOLUBEC, S., Sociologie světových systémů, s. 120. 29 DE SOTO, H., Mystérium kapitálu, s. 13.
- 18 -
rychleji neţ ekonomika. 30
4. Antroposociální faktory Antroposociální faktory náleţí k těm z okruhu problémů, které se týkají člověka jako druhu, v jeho sociální, humanitární a kulturní dimenzi. 31
4.1 Světová chudoba Nerovnoměrnost rozdělení materiálního bohatství provází lidstvo snad od vzniku soukromého vlastnictví. Pro laika je aţ neuvěřitelné, jak propastný je příjmový rozdíl mezi bohatými a chudými, a to i tehdy, kdyţ se budeme snaţit rozdíl eliminovat započtením parity kupní síly. Zveřejněné údaje vypovídají o tom, ţe necelé čtyři stovky nejbohatších lidí na světě mají v součtu stejné příjmy jako 2,3 miliardy nejchudších lidí. podvyţiveno 800 milionů lidí."
32
"Trvale je
33
Chudoba přestává být jen záleţitostí rozvojového světa. Současný americký prezident upozornil na skutečnost, ţe 48 milionů Američanů nemá ani základní zdravotní pojištění. Zatímco produktivita práce roste, příjmy 80% Američanů stagnují nebo dokonce klesají. Příjmovou nerovnost ještě zvyšuje daňový systém zaměřený ke sniţování daní z nemzdových příjmů. "V roce 2005 se míra majetkové a příjmové nerovnosti v USA vrátila ke stejným hodnotám, jaké existovaly na konci třicátých let."
34
Minimální mzda je
USA tak nízká, ţe jedna šestina zaměstnaných ţije pod hranicí chudoby. 36% soukromého majetku je soustředěno v rukou 1% obyvatelstva. Přibliţně do osmdesátých let 20. století eliminovaly nejkřiklavější sociální rozdíly ve vyspělých zemích různě pojmenované varianty sociálního státu. Dnes je koncepce sociálního státu napadána a kritizována jako brzda konkurenceschopnosti v 30 31 32 33 34
HOLUBEC, S., Sociologie světových systémů, s. 75. HECZKO, S., Světová ekonomika a globální problémy lidstva, [online]. BAUMAN, Z., Globalizace, s. 86. BAUMAN, Z., Globalizace, s. 89. HOLUBEC, S., Sociologie světových systémů, s. 77.
- 19 -
postupujícím procesu globalizace. Nepřímo se tak upřednostňuje zahraniční politika státu před politikou vnitřní. Neoliberální kritikové poukazují na příliš vysoké daně nutné k financování sociálních výdajů, socialisté kritizují současnou skladbu daní, kdy se klade důraz na výběr a zvyšování nepřímých daní a přímé daně jsou sniţovány. V praxi to znamená, ţe sociální stát financují střední vrstvy, nikoliv ti nejmajetnější. Vzhledem k tomu, ţe prostor k fungování sociálního státu v současnosti je oproti minulému století značně omezen, můţeme předpokládat akceleraci problémů chudoby. Trh práce nabízí stále menší počet dobře placených a stálých pracovních příleţitostí, model tradiční rodiny je v praxi stále méně k vidění, zdravotnictví pomalu opouští status veřejné sluţby a stává se centrem zájmu soukromých subjektů, podobně jako školství. Princip pospolitosti a solidarity je zpochybňován, naopak se hovoří o nutnosti škrtů v sociální oblasti. Firmy, a to nejenom nadnárodní, se přestávají chovat sociálně zodpovědně, rozdíly mezi platy jsou stále markantnější, dosahují astronomických čísel. Velice pravděpodobná likvidace nebo alespoň silné omezení sociálního státu s sebou přinese vyostření sociálních problémů, polarizaci společnosti a nárůst sociálního napětí. 35
4.2 Zbrojení Konec studené války přinesl velkou úlevu obyvatelům celého světa, neboť hrozba jaderného konfliktu se se změnou politického klimatu podstatnou měrou minimalizovala. Stejně tak poklesl význam obrovských zbrojních arzenálů. Ty jsou v dnešním světě spíše zbytečnou zátěţí, neboť hrozba globálního konfliktu za pouţití početně silných armád tvořených mobilizovanými civilisty je jednou z nejméně pravděpodobných variant dalšího světového vývoje. Jak ukázaly zkušenosti například z první a druhé války v Zálivu v letech 1990 a 2003, technologická převaha kvality moderních zbraní je daleko důleţitější neţ kvantita výzbroje.
36
Hovoříme-li tedy dnes o
rizicích procesu zbrojení, je zapotřebí pojmout celou otázku komplexněji, jako problematiku zbrojení, odzbrojení a přezbrojení modernějšími zbraněmi zároveň. 35 Podrobněji k této problematice viz KELLER, J., Soumrak sociálního státu. 36 KEEGAN, J., Válka v Iráku, s. 189 - 194.
- 20 -
Úplné odzbrojení by znamenalo postupné omezení a potom i zničení všech existujících zbraní a demobilizaci sil, které s nimi zacházejí. Tak radikální koncepce je v současné době utopistická, v praxi ji nemůţeme realizovat. Kaţdému státu se proto přiznává právo udrţovat si své ozbrojené síly k zajištění bezpečnosti. Neboť se ale za uţití stále dokonalejších technologií vyrábějí stále dokonalejší zbraně, vzniká zde otázka, co s technologicky zastaralou výzbrojí. Jasnou odpověď nacházíme u zbraní hromadného ničení. Jejich prodejem do jiných zemí by sílilo riziko zničení celého lidstva. O získání zbraní hromadného ničení mohou usilovat i teroristické skupiny. Usáma bin Ládin prohlásil: "Nepovaţujeme za zločin, kdyţ se snaţíme mít nukleární, chemické a biologické zbraně." 37 Muhammad Atta, jeden z atentátníků z 11. září 2001, se před touto akcí zajímal o moţnost nákupu práškovacích letadel. Stejně tak se skupina snaţila získat materiál k výrobě alespoň špinavé atomové bomby. 38 Šíření jaderných zbraní je naštěstí omezeno uţ smlouvou z roku 1968. Tehdy byla podepsána všemi státy tehdy vlastnícími jaderné zbraně
39
Smlouva o nešíření
jaderných zbraní. Tato smlouva, která vstoupila v platnost 5. března 1970, zakazuje podepsaným státům vlastnícím jaderné zbraně je jakýmkoliv způsobem dávat k dispozici státům, které je nemají. Ty zase naopak nesmějí o jaderné zbraně usilovat. Smlouva o nešíření jaderných zbraní byla v roce 1995 prodlouţena na dalších 25 let. Nedodrţení pravidel je oznámeno Radě bezpečnosti OSN, která rozhoduje o případných sankcích. Pákistán, Indie a Izrael smlouvu nepodepsaly, KLDR svůj podpis v roce 2003 stáhla. Za kontrolu dodrţování smlouvy odpovídá Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE). Opačná je ovšem situace u konvenčních zbraní. "Velká část obrovské sovětské válečné výzbroje byla prodána tomu, kdo za ni dal nejvíc, přičemţ se stala přístupná nejen státům, ale i nestátním ozbrojeným skupinám, které vedly po celém světě nekonvenční válku - politickým organizacím, nepravidelným milicím a teroristickým sítím." 40 Opatřit si dnes útočnou pušku je v mnoha afrických a asijských zemích snadnou záleţitostí, neboť nabídka převaţuje nad poptávkou. Občas jsou sice různými organizacemi pořádány akce na výkup zbraní a jejich následné zničení, nabídka nových 37 BERGEN, P. L., Svatá válka, s. 182. 38 BERGEN, P. L., Svatá válka, s. 183. 39 S výjimkou Číny a Francie, které přistoupily v roce 1992. 40 GRAY, J., Marné iluze, s. 11.
- 21 -
zbraní ale staré snadno nahradí. Vlastnictví zbraně je povaţováno v některých zemích přímo za součást muţské identity. Nevlastnit zbraň zde znamená být společensky deklasován. Její ostentativní nošení a občasné uţití (i kdyby to mělo být vypálení jen několika ran do vzduchu) potvrzuje muţi, ţe zůstává muţem. Proslulí jsou v tomto ohledu Jemenci, kteří vlastní v přepočtu na obyvatele hned po Američanech největší mnoţství zbraní na světě. Světovou velmocí ve zbrojení jsou USA. "Tato země vydává na zbrojení více neţ deset dalších největších vojenských velmocí dohromady a její válečný rozpočet je čtyřikrát větší neţ vojenský rozpočet druhé největší vojenské velmoci - Číny." 41 Americké vojenské výdaje představují bez několika procent polovinu světových vojenských výdajů. Navíc tyto výdaje od roku 2001 neustále rostou. Tak obrovské finanční prostředky dovolují Američanům experimentovat v oblastech, které se na počátku výzkumu mohou zdát pro vojáky pouze potenciálně zajímavé a které mohou mít nakonec větší význam v civilní sféře neţ pro samotnou armádu. V praxi to znamená, ţe americká ekonomika můţe profitovat z objevů nových technologií uvolněných do civilního sektoru. Jen pro ilustraci si připomeňme všeobecně známou skutečnost, ţe internet byl původně zamýšlen jako systém, který měl napomoci zachovat schopnost velení v americké armádě tehdy, kdyţ by byla některá velicí střediska zničena.
4.3 Terorismus Terorismus je dnes jedním z mediálně nejvděčnějších problémů současného světa. Můţeme očekávat, ţe jím zůstane po celé století. Teroristé dnes vyuţívají nejmodernější výdobytky techniky a jsou schopni je pouţít i jako zbraní. Násilí proti nic netušícímu bezbrannému civilnímu obyvatelstvu má za úkol podlomit jeho vůli k odporu a zdiskreditovat ty státní instituce, které mají o bezpečnost ve státě dbát. Podstatným prvkem teroristického útoku není tedy ekonomicky vyčíslitelná škoda způsobená protivníkovi, ale atmosféra strachu, panika a pocit ohroţení u ostatních občanů. 42 41 HOLUBEC, S., Sociologie světových systémů, s. 87. 42 Pokud by teroristé útočili s cílem způsobit co největší materiální škody, nevybírali by si za cíle svých
- 22 -
Dnešní teroristé jsou motivováni ke své činnosti nejrůznějšími pohnutkami. Původní politická ideologie anarchie jako cesty k lepší a spravedlivější společnosti dnes jiţ ustupuje do pozadí, pokud se vyskytuje, potom jen velmi zřídka a v kombinaci s nacionalismem, neomarxismem či maoismem. Do popředí se naopak dostává motivace náboţenská, kdy teroristé usilují o vytvoření některé z náboţenských forem státu.
43
Stálicí v motivaci boje teroristů dále
zůstává odpírání práva na sebeurčení, přičemţ poţadavek samostatnosti můţe být kombinován s poţadavky náboţenské povahy. Méně často se můţeme setkat s terorismem jako projevem psychopatologie pachatele, s terorismem krajně pravicových skupin, environmentalisticky orientovaným nebo s teroristickými akcemi sekt, jejichţ cílem je uspíšit konec světa. Dnes se hodně hovoří o mezinárodním terorismu, tedy o takových teroristických činech, které postihují obyvatele jiného státu. K mezinárodnímu terorismu se uchylují jednotlivci, organizované skupiny i orgány nepřátelské země. V posledním případě potom hovoříme o státním terorismu. Podobně jako se mění ideologie teroristů, mění se i způsob, jakým provádějí své útoky. Klasická představa anarchisty s bombou dnes vzala zasvé, nahradil ji sebevraţedný atentátník s autem plným výbušnin. K výrobě náloţe se dnes dají pouţít běţně dostupné chemikálie. Výbušnina se můţe stát i obsahem balíčku či dopisu. Útoky s pouţitím trhaviny mají výrazný psychologický efekt. Dostávají se na přední stránky médií a budí silnou citovou odezvu. Téměř jiţ pozapomenutou formou útoku se stal únos dopravního prostředku, především letadla. V šedesátých letech minulého století došlo k celým sériím takových útoků. S podpisem konvencí zaměřených speciálně na tuto oblast intenzita útoků poklesla. Státy začaly lépe spolupracovat, dovolily policii a armádním jednotkám jiných států zasahovat na svých letištích, takţe teroristé byli stále častěji ve svých akcích neúspěšní. 11. září 2001 ovšem ukázalo novou moţnost oţivení zájmu o únosy a vyuţití letadel, a sice jako zbraně sebevraţedných atentátníků. Únosy lidí a kladení si podmínek spojených s jejich propuštěním zůstává jednou z klasických podob teroristické akce, stejně jako vraţedné atentáty. Terorismus jako zbraň slabých bude zajisté aktuální po celé 21. století. Je útoků stanice metra, ale elektrárny, přehrady a pod. Potom by ovšem nebylo dosahováno takové mediální pozornosti. 43 Viz část Multipolarita.
- 23 -
zřejmé, ţe dokonalá ochrana včetně ochrany obyvatelstva nebude nikdy stoprocentní. "Bude potřeba soustředěná mezinárodní akce, spolupráce policejních sil a zpravodajských sloţek, aby byly zlikvidovány teroristické buňky, a intenzivní nátlak na reţimy, které ukrývají teroristy." 44 Akceschopnost v současném boji proti terorismu je podpořena mezinárodní právní kodifikací řešení problémů s terorismem spojených. Dohody o potlačení protiprávních činů namířených proti bezpečnosti civilní letecké dopravy mají své varianty i pro námořní dopravu. Nadále se problémy s teroristy zabývají političtí představitelé na setkáních různých mezinárodních organizací. Pokud se radikálně nezmění přístup vykladačů islámské teologie k takovým otázkám, jako je malý dţihád a, pokud se nezmění vztah islámské společnosti k šahídům a šaría k tomu všemu bude přispívat svým rozdělením světa na "dům islámu" a "dům války" 45
, můţe terorismus představovat pro 21. století značný problém.
4.4 Nekontrolovaná mezinárodní migrace Problém nekontrolované mezinárodní migrace úzce souvisí s více faktory. Lidé neodcházejí ze svých zemí bezdůvodně. Jejich problémy jsou různého původu. Nemohou například najít práci a obţivu, nemusí se v původní zemi cítit bezpečně, jsou vyháněni svými spoluobčany, probíhajícími válečnými konflikty, nebo jen doufají v lepší budoucnost někde jinde. "Mnohý obyvatel Afriky se raději sám pokusí dostat do země jádra, neţ aby čekal, aţ se jeho země sama do pozice jádra vypracuje." 46 Odhaduje se, ţe dnes ţije asi 150 milionů lidí mimo svou vlast. Zhruba polovina z nich pobývá v rozvinutých zemích, 20 - 40 milionů nelegálně. Ročně ve světě přibývá dalších více neţ 30 milionů nelegálních migrantů. 47 Zahraniční migranti hledají v nových zemích pracovní uplatnění, ovšem vzhledem k tomu, ţe v nich pobývají nelegálně, mají prostor ke hledání značně zúţený. Zpravidla jim nezbývá nic jiného, neţ se začít spolupodílet na některých z aktivit šedé nebo černé ekonomiky. "Migranti se připojili k extralegálnímu sektoru, aby přeţili. 44 45 46 47
KENNEDY, P., Parlament světa, s. 227. MÜLLER, Z., Svaté války a civilizační tolerance, s. 98. HOLUBEC, S., Sociologie světových systémů, s. 82. EPPING, R. CH., Průvodce globální ekonomikou, str. 183.
- 24 -
Vykročili mimo zákon, protoţe jim nebylo dovoleno existovat v jeho mezích. Aby mohli noví obyvatelé měst ţít, obchodovat, vyrábět, dopravovat nebo i konzumovat, museli vykročit za rámec zákona." 48 Velkým problémem zůstává otázka nucených emigrantů – běţenců. Zatímco v roce 1975 byly v péči Vysokého komisariátu OSN pro tyto osoby 2 miliony uprchlíků, v roce 1995 uţ jich bylo 27 milionů.
49
Oproti osmdesátým a devadesátým letům však
počet těchto lidí přibliţně od roku 2000 klesá, dnes jich je "pouze" 10,4 milionu. Nekontrolovaná mezinárodní migrace má bohuţel i své oběti na ţivotech. "Podobně jako se jádro světového systému brání proti ztrátě své pozice ve světové ekonomice, staví se i proti imigraci těch, kteří rezignovali na sny o příchodu blahobytu do své periferijní země. Výsledkem je 6000 mrtvých ročně při pokusu o proniknutí do Schengenského prostoru a stovky mrtvých ročně při pokusu o překročení hranice USA Mexiko. 50 Pokud se nepodaří zlepšit situaci v zaostalých oblastech světa, můţeme počítat s dalším nárůstem nekontrolované mezinárodní migrace.
4.5 Drogové závislosti Zneuţívání psychoaktivních látek je oblíbenou činností nejen u lidského druhu, ale dokonce i u primátů. Nelze tedy předpokládat, ţe se v tomto ohledu lidé 21. století nějak změní a ţe se všichni staneme abstinenty, nekuřáky a odmítači nelegálních drog. Represe ze strany státu se ukazují jako neúčinné, lepších výsledků dosahuje osvěta, ale pouze u některých společenských skupin. V jiných je naopak uţívání některé z psychoaktivních látek povaţováno za znak příslušnosti ke skupině. Psychoaktivní látky nejsou kategorizovány z hlediska zákazu a povolení uţívání jednou celosvětově platnou normou. Kaţdá ze současných kultur má jiné tradice, a to se týká i psychoaktivních látek. V celosvětovém měřítku jsou nejvíce zneuţívány látky obsaţené v tabáku. Počet kuřáků v současné světové populaci činí přibliţně 1,2 miliardy osob, kouří tedy téměř kaţdý třetí dospělý na světě. 48 DE SOTO, H., Mystérium kapitálu, s. 78. 49 BAUMAN, Z., Globalizace, s. 105. 50 HOLUBEC, S., Sociologie světových systémů, s. 83.
- 25 -
Alkohol je oblíbenější drogou u muţů, mezi alkoholiky muţi převaţují troj- aţ čtyřnásobně. Statistiky týkající se situace v západní kultuře vypovídají, ţe asi ze 40% zde lidé úplně abstinují, asi 30% uţívá alkohol občas, přibliţně 17% náleţí k umírněným pijákům a 6% jsou těţcí alkoholici. 51 Procento konzumentů z pohledu západní kultury nelegálních drog se odhaduje asi na 3,4% světové populace. Nelegální drogy jsou v západní kultuře doménou především mladší generace. V Evropě a v USA se dává přednost obyčejně marihuaně, pravidelně ji konzumuje asi 1% populace. Další velkou uţívanou skupinou drog jsou amfetaminy, které jsou dostupné především na taneční scéně. V Evropě uţívá extázi 0,5 - 5%, heroin uţívá 0,2 - 1% populace. 52 Halucinogeny jsou v dnešním světě na okraji zájmu konzumentů. Jejich uţíváním jsou známy spíše přírodní národy.
4.6 Překotná urbanizace Lidé ţijící v tradičních společnostech byli, jestliţe šlo o lidi usazené, nekočující, z naprosté většiny vesničany. Venkovský způsob ţivota vyhovoval potřebám tradičních společností daleko lépe neţ ţivot ve městech. Lidé byli většinou zemědělci, uspokojování svých potřeb si zajišťovali sami, města jim tedy nijak nescházela. Situace se začala měnit aţ v průběhu průmyslové revoluce. Nejprve manufaktury, poté velké průmyslové komplexy na okrajích měst dovolují najít obţivu bývalým rolníkům a jejich potomkům, které uţ nedokáţe vesnice uţivit. Doprava není ještě zdaleka na takové úrovni, aby dovolovala masám dělníků cestovat kaţdý den a prací, proto se lidé stěhují z vesnic do měst. Roste procento městského obyvatelstva, naopak mnoţství vesnického obyvatelstva klesá. Tento proces se odehrává v kaţdé ze zemí v jiné době, například ve Velké Británii se poměr vesnického a městského obyvatelstva změnil ve prospěch druhé skupiny za vlády královny Viktorie. Společnost 21. století bude společností, v níţ stále poroste procento lidí, kteří budou ţít v některém z měst, velkoměst nebo ve velkoměstských aglomeracích. Důvody k odchodu venkovského obyvatelstva do měst jsou nejrůznější, přičemţ ty ekonomické 51 KŘIVOHLAVÝ, J., Psychologie zdraví, s. 195. 52 SVOBODA, M.; ČEŠKOVÁ, E.; KUČEROVÁ, H., Psychopatologie a psychiatrie, s. 160.
- 26 -
zhusta převaţují. Vesničan odchodem do města ve svých představách činí krok ke šťastnější budoucnosti. Ţivot na vesnici mu nezajišťuje ekonomickou prosperitu, často se stává z nejrůznějších důvodů přímo nemoţným. Ve městě, jak doufá, najde pracovní příleţitost, ubytování, zajištěnou infrastrukturu a zabezpečení pro své děti. Tímto způsobem uvaţuje vysoké procento populace, uvádí se, ţe počet obyvatel velkoměst třetího světa se za posledních čtyřicet let zečtyřnásobil. 53 Realita ţivota ve velkoměstě je ovšem poněkud odlišná. První, co příchozího do města překvapí, je nezájem, nepohostinnost a nepřátelství starousedlíků. Lidé z méně osídlených oblastí jsou zvyklí kaţdého hosta přijímat jako vítanou osobu, změnu všedního kaţdodenního rytmu, zdroj informací o tom, co se mimo úzký okruh jejich vesnice děje. Dokazují to koneckonců výpovědi i našich dobrodruţněji zaloţených cestovatelů, které taková přívětivost potká v rumunských horách, na Podkarpatské Rusi, na Kavkazu nebo kdekoliv jinde. Etolog Konrád Lorenz se otázce chování lidí ve městech podrobněji věnoval ve svých výzkumech a vysvětlení rozdílu chování mezi vesnickým a městským obyvatelstvem nepřívětivost našel v míře sociálních kontaktů. Lidé jako druh jsou "nastaveni" na ţivot v malých skupinách čítající maximálně desítky osob.54 V takových společenstvích jsme ţili po miliony let. Ţivotem ve městech generacemi osvědčený způsob ţivota náhle měníme. Pokud ţijeme ve větším městě, není problém setkat se za jediný den s tisícovkou lidí. Tyto lidi neznáme, nevíme, co si o nich myslet. "Nahuštění mnoha lidí v těsném prostoru vede nejen skrze vyčerpání a rozmělnění mezilidských vztahů nepřímo k projevům odlidštění, ale bezprostředně také vyvolává agresivní chování." 55 Agresivita ve městech se mimo jiné projevuje vyšší mírou sociální delikvence a kriminality. Krádeţe, vraţdy a násilné trestné činy jsou vţdy častější v městském prostředí bez ohledu na kulturu, o které hovoříme. Pro nově příchozího ovšem většinou není cesty zpátky, takţe mu nezbývá nic jiného, neţ aby si na nové prostředí přivykl bez ohledu na to, v jakém stavu psychické pohody či disharmonie se kvůli tomu nalézá.
53 DE SOTO, H., Mystérium kapitálu, s. 76. 54 TESAŘ, F., Etnické konflikty, s. 43. 55 LORENZ, K., 8 smrtelných hříchů, s. 16.
- 27 -
Dalším velkým překvapením pro přistěhovalce poté bývá nedostatek prostor vhodných k obývání. Tato otázka zpravidla nebývá aktuální v průmyslově vyspělých zemích, tam je přece jen vyšší informovanost o skutečné situaci a člověk zde odchází do města aţ poté, co si nějaké, třeba jen dočasné ubytování zajistil, ale je problémem v obrovských velkoměstech rozvojového světa. Tam se migrace nového obyvatelstva do měst a jeho usídlení vymklo veškeré kontrole. Nájemné bydlení bývá finančně mimo nad moţnostmi přistěhovalců. Ti to brzy zjišťují. Potom vidí velké procento nově příchozích řešení ve vybudování vlastního příbytku. Vznikají celé rozsáhlé nelegálně postavené osady, pro které se vţilo označení slumy. Tato obydlí nejsou napojena na ţádné inţenýrské sítě a chybí jim sektor veřejných sluţeb. Jako stavební materiál se uţije doslova všechno. Právní povědomí nově příchozích je takřka nulové, takţe stavební povolení neřeší, natoţ skutečnost, ţe pozemek, na kterém staví, jim nenáleţí. 56 Vlastnická práva na pozemky náleţí někomu jinému, takţe kdykoliv hrozí, ţe obydlí můţe být zbouráno. Pokud bychom čistě teoreticky zauvaţovali nad moţností postupovat podle zákona a postavit si obydlí ve velkoměstě v souladu s veškerými pravidly legislativy, budeme překvapeni tím, jak byrokraticky zdlouhavé řízení bychom museli podstoupit. Například legální získání stavebního pozemku v Limě znamená absolvovat celkem 728 kroků. Potom následuje 207 dalších kroků na 52 různých úřadech, neţ je vydáno legální oprávnění ke stavbě domu.
57
I kdyby všechny úřady vyřídily všechny záleţitosti ve státem stanovené
lhůtě, celý proces zabere šest let a jedenáct měsíců. Druhým moţným řešením tísnivé bytové situace je přistavování a rozšiřování jednou povolených staveb, ale bez stavebního povolení. Vznikají tak bizarní několikapatrové nástavby na původních domech, v nichţ se tísní několikrát více obyvatel, neţ bylo původně plánováno. Nepostačují hygienická zařízení, zdroj pitné vody je často společný pro několik domácností najednou. Pokud se nepodaří slumové přístřeší vybudovat, rodina jednoduše přeţívá na ulici. Otřesné záběry z filmu "Milionář z chatrče" mohou být pro miliony Indů obrázky ţivotní idyly, neboť oni ţijí doslova jako bezdomovci. Z desetimilionového obyvatelstva indické Bombaje jich aţ dvě třetiny ţijí na chodníku, případně celá rodina v jedné společné místnosti. 58 56 To koneckonců neřešili ani na vesnici. 57 DE SOTO, H., Mystérium kapitálu, s. 24. 58 DE SOTO, H., Mystérium kapitálu, s. 82.
- 28 -
Vlády rozvojových zemí naprosto rezignovaly na moţnost nějaké kontroly situace. Nově příchozích přistěhovalců je takové mnoţství, ţe je nelze od podobných aktivit odradit. Ani bourání slumů financované ze státních prostředků nepomůţe. Lidé zde bydlící nemají kam odejít. Za několik dní vyroste nový slum někde jinde. Ani nalezení práce ve velkoměstě není tak snadné, jak se původně zdálo. Většina přistěhovalců z venkova kýţené zaměstnání nenachází. Pokud se nějaká práce nabízí, potom je to většinou ve sféře šedé ekonomiky, tedy bez jakéhokoliv pojištění a sociálních jistot. Odhady například uvádějí, ţe z 23 milionů práceschopného obyvatelstva Mexico City jich jedna třetina pracuje načerno. 59 Autor knihy Mystérium kapitálu se pokusil legálně si otevřít v Limě oděvní dílnu: "Naším cílem bylo zahájit nový a dokonale legální byznys. Moji spolupracovníci tedy začali vyplňovat formuláře, stát ve frontách a podnikat cesty autobusem do centrální Limy s cílem získat veškeré doklady potřebné k zahájení činnosti malého legálního podniku v Peru. Touto činností strávili šest hodin denně a nakonec si o 289 dnů později skutečně zaregistrovali vlastní podnik. Ačkoliv oděvní dílna měla ţivit pouze jednoho zaměstnance, náklady na legální registraci činily 1231 dolarů - třicetinásobek minimální měsíční mzdy. 60 Vyhlídky na zlepšení situace do budoucna nejsou vůbec ţádné. "Do roku 2015 bude mít víc neţ padesát měst v rozvojových zemích 5 milionů nebo ještě více obyvatel, přičemţ většina zde bude ţít a pracovat na extralegální bázi."
61
Státní instituce v řešení
vţdy o několik kroků zaostávají za reálným stavem věci. "Podobnosti mezi obrazem městské periférie a nádorem jsou očividné." 62 Slumy se mohou stát v příštích letech zdrojem sociálního neklidu. To, co se zatím děje pouze tehdy, kdyţ jsou ozbrojené síly zaneprázdněny řešením situace spojené s některou ze ţivelných katastrof, se můţe stát normou. Uţ teď jsou některé městské čtvrti pro policisty tak nebezpečné, ţe se tam vydávají jen s největším sebezapřením. Masy nespokojeného obyvatelstva přivedly k pádu řadu vlád uţ ve 20. století a není důvodu, proč by se tak nemohlo stát i o století později. Stejně tak jsou tyto oblasti nebezpečné jako moţná ohniska šíření epidemií. "Např. čtyřiačtyřicet milionů obyvatel Mexika nemá k dispozici kanalizaci a jednadvacet 59 60 61 62
DE SOTO, H., Mystérium kapitálu, s. 71. DE SOTO, H., Mystérium kapitálu, s. 24. DE SOTO, H., Mystérium kapitálu, s. 76. LORENZ, K., 8 smrtelných hříchů, s. 23.
- 29 -
milionů je bez pitné vody, a tak vyskytne-li se nějaká nakaţlivá nemoc (např. cholera), epidemie se rychle rozšíří." 63
5. Globální problémy O kategorii globálních problémů se hovoří přibliţně od šedesátých let 20. století. Na moţnost komplikací v budoucím vývoji lidstva začaly upozorňovat například zprávy Římského klubu.64 Do té doby povaţovala většina lidí přírodu jen za ekonomický zdroj, který je lidem neomezeně k dispozici. Tento názor se postupně měnil s pozorováním rostoucího poškození ekosystémů.
5.1 Energetické problémy I přes veškerá úsporná opatření v oblasti spotřebovávání energie její celosvětová spotřeba neustále roste. Zdroje energie se následně stávají skutečnou příčinou konfliktů. Ve zprávách se stále častěji objevuje sousloví energetická bezpečnost. Nutnost importovat zdroje energie se stává pro některé země existenční záleţitostí a nemoţnost si vybrat jejich dovozce dostává zemi do vleku politické závislosti. Technologicky není problém dostatek energie vyprodukovat, případně nahradit současné zdroje energie jinými. Nemá tedy smysl zaobírat se zprávami o tom, kdy budou vyčerpány zdroje ropy. Takové úvahy budou pro naše potomky stejně úsměvné jako pro nás úvahy našich prapradědečků o tom, čím budou pohánět své lokomotivy, aţ budou vyčerpány všechny zásoby uhlí. Pokud budeme uvaţovat v reálných dimenzích, v současnosti nejčistším zdrojem energie jsou jaderné elektrárny. Bezpečnost jaderných elektráren ale nikdy nemůţe být stoprocentní, proto některé země svůj jaderný program pozastavily, případně se ho pro nejbliţší období zřekly. Zásluhou
nejrůznějších
lobby
a
s
podporou
environmentalisticky
63 KENNEDY, P., Svět v 21. století, s. 231. 64 Populárními se staly zejména zprávy Meze růstu a Překročení mezí růstu. Dnes je ovšem zapotřebí je brát se značným nadhledem.
- 30 -
orientovaných stran tak dostávají zelenou nejrůznější projekty alternativního získávání energie, coţ s sebou ovšem přináší potřebu jejich financování nemalými částkami, bohuţel často úplně nebo alespoň příspěvkem ze státních rozpočtů. Alternativní zdroje energie jsou mediálně vděčným námětem, navíc dostávají prostor i v politickém klání. Vţdyť kdo by nezajásal nad myšlenkou nahradit zdroje smogu a případného radioaktivního spadu ekologicky čistými větrnými a slunečními elektrárnami a ekologickými spalovnami. Zatímco široká veřejnost masivně podléhá iluzi o čisté a laciné energii, odborníci jen pochybovačně kroutí hlavami. Stačí si jen porovnat výkon naší největší sluneční elektrárny s výkonem jednoho bloku Temelína, aby bylo jasné, o jak procentuelně zanedbatelné zdroje energií jde. Ovšem snílkům dnes patří svět, a tak necítí být ve svých úvahách ničím a nikým omezováni. Projekt obrovských ploch solárních baterií prý pokryje Saharu a zajistí tak dostatečný zdroj elektrické energie pro celou Evropu. Díky neznalosti základních fyzikálních zákonů nemusí brát lidé takto uvaţující na zřetel energetické ztráty v oněch tisících kilometrech elektrického vedení, které by bylo zapotřebí vybudovat. Nota bene by jistě bylo zajímavé se takového "odborníka" zeptat, kdoţe to bude ony panely zbavovat nánosů saharského písku. Problém se získáváním energie je problémem, který se pro 21. století jeví z globálního hlediska jako problém okrajový. Je moţné, ţe nezodpovědná politická reprezentace můţe některý ze států či dokonce celou skupinu států dostat do třeba i déle trvající energetické krize, tento problém se ale zajisté nestane problémem globálním, tedy problémem v tom smyslu, ţe by energie byl někdy v budoucnosti nedostatek. Dostatečná informovanost veřejnosti by v tomto směru učinila jistě lepší sluţbu neţ zbytečné vyvolávání paniky.
5.2 Globální oteplování O problematice ţivotního prostředí se na politické úrovni diskutuje uţ přibliţně padesát let. První strany s ekologicky laděným předvolebním programem se objevily v průběhu šedesátých let minulého století a od té doby tu úspěšně, tu méně
- 31 -
úspěšně kandidují v předvolebním boji především ve vyspělých demokraciích. 65 Problémy, o nichţ ekologové rádi hovoří, lze rozdělit na dvě skupiny. Do první patří stálice ekologického repertoáru, tedy kácení deštných pralesů, škodlivé průmyslové exhalace, špatná kvalita vody, nebezpečné zacházení s toxickým chemickým odpadem a podobně, k nim postupně přibývají další, jako například ubývání ozónové vrstvy a skleníkový efekt. Za prvotní příčinu téměř všech problémů zhoršování ţivotního prostředí můţeme označit urychlení tempa růstu celosvětové populace po roce 1750. Sčítání obyvatelstva v této době bylo ještě v plenkách, přesto dokáţeme odhadnout, ţe tehdy na Zemi neţila více neţ miliarda lidí.
66
Od té doby je nás sedmkrát více. Došlo
k obrovskému nárůstu světové hospodářské činnosti a k tomu odpovídajícímu nárůstu spotřeby surovin. Sedm miliard lidí je zapotřebí nakrmit, ošatit, ubytovat. Ekosystém jiţ nedokáţe odbourávat odpady, které během procesu výroby vznikají. Vzhledem ke komplexnosti a propojenosti naší biosféry nemůţeme přesně předpovědět, co se stane se ţivotním prostředím v příštích letech. Neoddiskutovatelným faktem je, ţe se průměrné teploty na Zemi zvyšují. 67 Nevíme ale, zda jde o běţné oteplení spadající do přirozeného střídání teplejších a chladnějších období, nebo zda jde o klimatické změny vyvolané průmyslovou činností člověka. Dlouhodobé a pravidelné měření teplot probíhá přece jen z hlediska délky period klimatických cyklů příliš krátce na to, abychom mohli učinit jasné závěry, nezatíţené politickou spekulací.
68
V důsledku zvyšování průměrných teplot na Zemi tají ledovce a voda z nich způsobuje zvyšování hladiny světových moří a oceánů. To zatím v malé míře, do budoucna ale moţná v míře daleko větší znamená zatopení rozsáhlých oblastí přímořských rovin. Bohuţel jde o hustě zalidněné oblasti, takţe druhotným efektem tohoto jevu bude nutnost zajistit těmto lidem náhradní ubytování a moţnost obţivy. Nejde přitom o nijak malé počty, hovoří se o milionech obyvatel, především Asiatů a Afričanů. Teoreticky můţeme zavést celou řadu opatření na ochranu ţivotního prostředí. Ochránci ţivotního prostředí k nim vyzývají s cílem zabránit katastrofě následujících generací. A právě to je hlavní problém. 65 HEYWOOD, A., Politické ideologie, s. 229. 66 KENNEDY, P., Svět v 21. století, s. 29. 67 Nedávno odhalené podvody ve sběru dat nás ale odrazují od kategorických tvrzení, jakým tempem se tak děje. Seriózní údaje asi nebudou v nejbliţší době k dispozici. 68 Středověké kroniky nás například informují o tom, ţe v období renesance se v Čechách dařilo běţně pěstování melounů. Podezřívat z klimatických změn průmyslovou činnost současnosti je třeba stejně úsměvné jako podezřívat průmyslovou činnost renesančního období z klimatického výkyvu té doby.
- 32 -
Naprostá většina lidí ţije v omezeném časovém a prostorovém horizontu. Politikové se neodvaţují mluvit ani o daleko naléhavějších problémech současné doby, neţ je ţivotní prostředí, aby neztratili přízeň voličů. Systém zastupitelské demokracie funguje na principu střídání představitelů z pohledu ekologa krátkých volebních období. Za čtyři aţ pět let v oblasti ekologie nelze mnoho zásadního dokázat. V příštím volebním období přijde nový politik, který můţe mít úplně jiné priority. Prosazovat ekologický program je vůbec nevděčná úloha. Současný svět stojí a padá s myšlenkou neustálého ekonomického růstu a spotřeby. Pokud ekonomika roste, lidé utrácejí a roztáčí koloběh spotřeby. Díky tomu mají práci lidé, kteří by se jinak stali nezaměstnanými. Chtít omezit konzumní styl ţivota znamená ohrozit samotnou podstatu fungování trţní ekonomiky. 69 K ekologickému chování chybí kromě osobní zodpovědnosti a dobrovolně zvolené skromnosti jakákoliv motivace. Úspěch se měří dosaţenou úrovní zisku, ne ohledem na budoucí generace. Pod nálepkou civilizovanosti v nás ţije člověk doby kamenné. Poplácání po zádech se dostane tomu, kdo přinese domů největšího mamuta. Naše ekologická odpovědnost sice existuje, ale omezuje se na dění v malém prostoru. Jeho hranice jsou kupodivu stále ještě hranicemi denního pěšího pochodu, jakého byl prehistorický člověk schopen. Dění za touto hranicí nás nezajímá. 70 Podobně omezeným způsobem se rozhodujeme v časovém horizontu. "Psychologické testy zjistily, ţe kaţdodenní rozhodování lidí se řídí horizontem několika dní. Při závaţnějších rozhodováních, např. při nákupu zboţí dlouhodobé spotřeby nebo při plánování dovolené, se lidé většinou orientují nanejvýš na horizont několika měsíců. Dokonce i tehdy, kdyţ jde o ţivotně závaţná rozhodnutí, uvaţují lidé jen v dimenzi několika nejbliţších let." 71 Výzvy typu "Mysli globálně, jednej lokálně!" tedy svědčí o základních nedostatcích ve studiu poznatků lidské psychologie. Jak se můţeme rozhodovat s ohledem na ještě neexistující příští generace, kdyţ ani o sobě nerozhodujeme v horizontu celého svého ţivota? "Ochránci ţivotního prostředí ţádají, aby soudobé společnosti v bohatých i chudých zemích provedly radikální změny - ve svých ekonomických vyhlídkách do budoucna, ve způsobu ţivota, v sociálním chování - s cílem zabránit zhoubným následkům o jednu nebo dvě generace později. Ţádají je, aby změnily svou neomalenost a ţivotní styl 69 V tomto zorném úhlu pohledu je třeba nahlíţet neúspěchy podobných jednání, jakým bylo např. loňské v Kodani. Přijetí právně nezávazných dokumentů je jediné, co lze reálně od takových setkání očekávat. 70 LIBROVÁ, H., Pestří a zelení, s. 18. 71 LIBROVÁ, H., Pestří a zelení, s. 19.
- 33 -
kvůli potomkům, kteří budou ţít aţ za třicet nebo padesát let." 72 Někteří z ekologů jsou si tohoto vědomi a zaujímají vypjaté radikální postoje. Uchylují se k různým formám občanské neposlušnosti, dokonce k ekoterorismu.
73
Hlásají
názory, podle nichţ je člověk přemnoţeným druhem, ţe je zapotřebí vrátit se k početnímu stavu roku 1750, přičemţ způsoby realizace takového projektu zavánějí ekodiktaturou a ekofašismem. Tudy opravdu cesta nevede. Negativní vliv na ţivotní prostředí tedy bude mít člověk nepochybně i v 21. století. Jedinou reálnou moţnou cestou omezení tohoto vlivu se v současné době jeví pouze zavádění nových, bezodpadových a ekologicky čistých technologií. Ty ovšem nejsou zadarmo.
5.3 Populační problém Naše znalosti o mnoţství lidí, kteří ţili v předcházejících historických etapách na Zemi, jsou zaloţeny na pouhých odhadech. Celkově můţeme konstatovat, ţe uţ od prehistorické doby počet obyvatel Země stoupá, přičemţ mírný nárůst byl okolo roku 1750 vystřídán zlomem a prudkým růstem populace. Tehdy se sníţila díky zvýšené zdravotní péči a lepším hygienickým podmínkám míra úmrtnosti dětí a zároveň stoupla průměrná délka ţivota. Počet obyvatel Země se k lednu 2010 odhaduje na více neţ 6,75 miliardy lidí. V rozvinutých zemích ţije 1 188 000 000 obyvatel. V roce 2025 by mělo na Zemi ţít téměř 8 miliard lidí. Prognózy odborníků předpokládají, ţe se toto číslo bude zvyšovat aţ do roku 2050, nikdo ale neví, do jaké míry. Odhady kolísají mezi 7,4 – 10,6 miliardami obyvatel. Existují i odhady počtu obyvatel pro rok 2300: nízký odhad mluví o 2,3 miliardách, vysoký o 36, 4 miliardách obyvatel. Pravděpodobně se však nárůst počtu obyvatel zpomalí a od roku 2050 bude ţít na Zemi zhruba 9 miliard obyvatel. Největší přírůstky jsou zaznamenávány v naprosté většině (v 95%) v rozvojových zemích. Tyto země jsou dnes v podobné situaci jako Anglie nebo Francie v 19. století. Lidé se ale stále drţí tradičního modelu rodiny s více dětmi, protoţe to pro ně představuje alespoň nějakou ekonomickou jistotu do stáří. Děti jsou zde stále vedeny k 72 KENNEDY, P., Svět v 21. století, s. 129. 73 DAVID, R., Politologie, s. 277.
- 34 -
tomu, ţe jejich povinností je postarat se o své rodiče, toto břemeno není přehazováno na bedra státu. Stát koneckonců zpravidla ani nedisponuje mechanismy, jak toto zajistit. Sociální pojištění v těchto zemích není zdaleka na takové úrovni, jako je tomu ve vyspělých ekonomikách. Nemít děti v Evropě či USA nikoho existenčně nikdy neohrozí. Naopak, vezmeme-li celý problém čistě pragmaticky, nemít děti zde je ekonomickým přínosem, neboť to dovolí vyuţít jinak prostředky, které by bylo nutné věnovat na jeho výţivu a výchovu.
74
Nemít děti v Indii ale můţe znamenat, ţe konec ţivota strávíte se
ţebráckou miskou na ulici. Růst populace v rozvojových zemích způsobuje jejich vládám a politickým představitelům značné problémy. Počet obyvatel velkoměst roste rychleji neţ urbanistická řešení. Chybí pitná voda, kanalizace, kapacita vzdělávacích zařízení. Ruku v ruce s tím jde chudoba, nemoţnost najít uplatnění na trhu práce, nulová nebo velmi nízká kvalifikace, následná kriminalita a další formy delikvence. Některé země, takzvané nově industrializované země, se s problémem nárůstu obyvatel dokázaly vypořádat. Jde například o Singapur, Tchaj-wan, Jiţní Koreu nebo Malajsii. Jejich hospodářský růst dokázal zajistit solidní ţivotní úroveň, zachovat ucházející kvalitu ţivota ve městech, obecnou gramotnost a hygienu. Výhodou těchto států byl silný ekonomický vliv blízkého Japonska, pracovitost obyvatel a kladný poměr k zahraniční technice a stylu ţivota. S opačným problémem neţ rozvojové země se potýkají rozvinuté země. K zachování původního počtu obyvatel je zapotřebí, aby kaţdá ţena měla průměrně 2,1 dítěte. Nejrozvinutější země ale mají od konce šedesátých let niţší průměr, tedy (pomineme-li imigraci) klesá počet jejich obyvatel. Při současné míře porodnosti by například země Evropské unie měly v roce 2050 o 77 milionů obyvatel méně. Mladší generace v rozvinutých zemích se budou muset starat o rostoucí mnoţství starých osob, coţ je z makroekonomického hlediska neţádoucí. Příslušníci mladších věkových skupin vytvářejí bohatství a mají minimální nároky na zdravotní a sociální péči, u starších věkových skupin je to naopak. Na první pohled se tedy nabízí řešení samo od sebe – země s úbytkem obyvatel podpoří přistěhovalectví lidí ze zemí s přírůstkem a všichni budou spokojeni. Celý problém je ale poněkud sloţitější. Imigranti nejsou pracovní síly, ale lidé – s odlišnou kulturou, zvyklostmi,
74 V jednom z hlavních českých deníků se dokonce nedávno objevil článek, který tyto náklady vyčísloval.
- 35 -
tradicemi, kteří obvykle nemají zájem sami sebe měnit. V hostitelských zemích vytvářejí své vlastní komunity, coţ se stává zdrojem rostoucího napětí. Přijímání nově příchozích se v praxi ukázalo jako velmi obtíţné.
5.4 Potravinový problém Aţ do roku 1984 bylo tempo růstu světové zemědělské produkce vyšší neţ přírůstek obyvatelstva. Je to překvapivé, zvláště kdyţ uváţíme, jak rychlým tempem roste počet obyvatel na Zemi od roku 1950. Tohoto úspěchu bylo dosaţeno uţíváním nových technologií, vyšlechtěním nových odrůd a zvýšenou mírou pouţívání umělých hnojiv. Toto vše umoţnilo úspěšnou praktickou realizaci procesu, který je dodnes označován jako "zelená revoluce". 75 Výroba potravin i nadále roste, ale současná produkce obilovin jako nejdůleţitějších zemědělských plodin stoupá pomaleji, neţ by odpovídalo růstu populace. Tento trend je patrný zvláště v Africe. Studie FAO dokazují, ţe globální nedostatek potravin a vznik hladomorů obrovských rozměrů je nepravděpodobný, avšak situace v některých oblastech (hlevně v subsaharské Africe) je dosud váţná nebo se můţe zhoršovat. FAO odhaduje, ţe podvýţivou trpí asi 800 milionů lidí, ovšem ne z důvodu nedostatku potravin, ale kvůli nízkým ekonomickým příjmům.
76
Jinými slovy, potraviny jsou jim sice k dispozici, ale
lidé si je nemohou dovolit koupit. Problém dnes není potraviny vyprodukovat. Ve vyspělých zemích Evropy dokonce dostávají zemědělci peníze ve formě dotací za to, ţe nechávají půdu leţet ladem. Problém je pro některé země potraviny zaplatit. Platební neschopnost některých států vede k úplné závislosti na potravinové pomoci dodávané zdarma. Zvýšení potravinové pomoci pak jen vede k vyšší závislosti na jejím poskytování. Jde o začarovaný bludný kruh. Zemědělec má sice půdu, ale nemá osivo. Nechá půdu leţet ladem a stane se závislým na potravinové pomoci. Pokud za toto období nic nevyprodukuje, nemá za co v příští sezóně nakoupit další osivo. Takto vydrţí moţná po několik sezón, potom se i s rodinou stěhuje do některého z předměstských slumů v 75 KENNEDY, P., Svět v 21. století, s. 195. 76 Viz část Světová chudoba.
- 36 -
naivní víře, ţe zde najde práci. Ve skutečnosti ţivoří na okraji společnosti. V mnoha zemích je navíc zemědělská práce příkladem neefektivního vyuţívání zdrojů. V některých státech východní Asie se promrhá aţ 40% umělých hnojiv. Podle některých odhadů špatná organizace sklizně, nevhodné uskladnění a ztrátová přeprava zničí aţ 20% vypěstované rýţe. Potravinový problém je tedy v první řadě ekonomickým problémem. Pokud budou mít podvyţivení obyvatelé Země dostatečné příjmy, za současné klimatické situace a za očekávaného populačního přírůstku během 21. století vţdy najdou na trhu dostatek potravy.
5.4.1 Geneticky modifikované potraviny Velké naděje se do budoucnosti vkládají do genetického inţenýrství. Manipulací s geny se vytvářejí plodiny a ţivočichové s novými vlastnostmi. První geneticky pozměněnou plodinu představila firma Monsanto v roce 1982. Zatím ještě nevíme, jaký vliv budou mít geneticky modifikované produkty na ţivotní prostředí a člověka. Komerčně vyuţitelné odrůdy řepky, kukuřice, sóji a bavlny se pěstují od roku 1996. Uvolněnější politiku v této oblasti provádějí USA, geneticky modifikované organismy (GMO) jsou pěstovány na jedné třetině oseté půdy. Kanada, Argentina a Evropská unie je opatrnější. Důleţitý je vliv různých zemědělských lobby v jednotlivých státech. Pravdou je, ţe se geneticky modifikované plodiny mohou opylením nekontrolovatelně kříţit s přirozenými formami. Zastánci genové modifikace ale tvrdí, ţe toto se děje v přírodě i tak. Pro rozvojové země představují nové biotechnologie směs výhod a nevýhod zároveň. Na jedné straně by umoţnily 77 vyuţití chudších a nevhodných půd. "Pokud by biotechnická revoluce fungovala, mohla by vyřešit rozpor mezi růstem populace a celkovým objemem výroby potravin, který se v nedávné době opět objevil. Mohla by zlepšit kalorický příjem a ţivotní úroveň obyvatel chudších tří čtvrtin světa a umoţnila by
77 Musíme zde pouţít kondicionál, GMO jsou zatím natolik drahé, ţe si je zemědělci z rozvojových zemí nemohou v naprosté většině dovolit.
- 37 -
tradiční zemědělství v těch oblastech rozvojového světa, kde je půda příliš suchá, tvoří jen tenkou vrstvu nebo má vysoký obsah chemických příměsí, jako je sůl. Například vývoj hybridního banánu, který je odolný proti chorobě černá sigatoga, by mohl rychle pomoci oblastem Afriky, kde jsou banány hlavní zemědělskou plodinou." 78 Na druhé straně hrozí úplná závislost na producentech GMO. Vypěstované geneticky modifikované plodiny totiţ nejsou schopny vlastního rozmnoţování, tedy si nelze ponechat část sklizně k příštímu osevu. Rozhodnutí pěstovat GMO znamená vydat se všanc nadnárodním společnostem setbu GMO produkující. Do budoucna se tak paradoxně nabízí moţnost ulehčení i zkomplikování situace zároveň.
6. Shrnutí Díky stabilní politické situaci a vyváţenému ekonomickému rozvoji vznikla ve světě kromě tradičních další privilegovaná centra, z nichţ je například jiţ nyní Japonsko povaţováno za zemi, která je na úkoly 21. století připravena nejlépe. Budu tedy postupně hodnotit jednotlivé kulturní okruhy tak, jak je stanovil Samuel Huntington, a psát o jejich kladech a záporech. Úkolem připravit svou zemi na výzvy 21. století se různí myslitelé, vědci a politikové zabývají s odlišnou dávkou zodpovědnosti.
6.1 Západní civilizace 6.1.1 Evropa Vyspělé evropské státy vstupují do 21. století s poměrně slušnými vyhlídkami. Disponují dostatečným kapitálem, kvalitní infrastrukturou, mají řadu kvalifikovaných pracovníků a jejich ţivotní úroveň je, alespoň v západní části kontinentu, jedna z nejvyšších na světě. Je sice pravdou, ţe v posledních letech stagnuje nebo dokonce klesá, přesto ale zůstává z celosvětového hlediska vysoká. Evropské státy se snaţí o rozšíření své spolupráce. Evropská unie dnes 78 KENNEDY, P., Svět v 21. století, s. 84.
- 38 -
představuje jedno ze tří center hospodářské, technické a politické moci s téměř 500 miliony obyvatel. "Země EU i jejich obyvatele jiţ demografické změny, migrace, ekologické problémy, globalizace průmyslu i příchod moderní techniky postihly a budou je pravděpodobně ovlivňovat i nadále." 79 Po ukončení studené války zůstává hlavním problémem Evropy integrace její zaostalejší východní části do Evropské unie. Pomineme-li uţ tradičně konfliktní oblast Balkánu, neměl by tento proces narazit na váţnější překáţky. Z hlediska konkurenceschopnosti zůstává Evropa za ostatním světem.
Za
původce tohoto stavu je povaţována přílišná sociální štědrost, regulace a nepruţnost pracovního trhu eurozóny. Tradiční model sociálního státu bude pravděpodobně bez ohledu na výsledky voleb do europarlamentu i národních parlamentů postupně oklešťován a opouštěn. Evropě naopak nahrávají úvahy o pouţití eura jako nového výměnného prostředku pro obchod s ropou.
6.1.2 USA Spojené státy americké jsou na jedné straně zemí mimořádně ekonomicky a technologicky vyspělou, na druhé straně sociálně zaostalou. Převaha dnešních Spojených států je vidět především ve vojenské sféře. Jinou otázkou uţ je uţitečnost perfektně vycvičených a technicky vybavených vojáků. Po vojenské stránce nemají USA váţnějšího konkurenta. Čeká ale USA v 21. století vnější agrese? Nepůjde spíše o vnitřní ohroţení? Zločinnost v USA je výrazně vyšší neţ kdekoli jinde ve vyspělém světě. Statistiky například hovoří o šesti vraţdách na 100 000 obyvatel. 80 S tím souvisí i nejvyšší mnoţství vězněných osob. V současnosti je v USA vězněno kolem 2,3 mil. osob, tj. 1 vězněný na 125 obyvatel. 81 Dalším velkými problémy americké společnosti jsou uţivatelé nelegálních drog, stále se zvětšující propast mezi bohatými a chudými a chybějící fungující systém zdravotního zabezpečení. Velkou otázkou do budoucna zůstává, zda si Spojené státy dokáţou vůbec podrţet svůj západní kulturní charakter. WASP se pomalu stává druhem na 79 KENNEDY, P., Svět v 21. století, s. 284. 80 V České republice je to jedna třetina počtu, tedy průměrně 2 vraţdy na 100 000 obyvatel. 81 V České republice je to jeden vězněný na 500 obyvatel.
- 39 -
vymření a na jeho místo nastupuje španělsky hovořící snědý katolík. "Proto podle některých demografů Amerika do roku 2050 "ztmavne", neboť bílé plemeno bude v menšině." 82 Spojené státy nadále zůstávají zemí s největší spotřebou energie na jednoho obyvatele. Je získávána především z ropy, zemního plynu a uhlí. Přibliţně polovina spotřeby ropy se dováţí. Zároveň jsou USA i nejzadluţenější zemí na světě, přičemţ polovinu federálního dluhu vlastní cizinci, především Číňané. Řešení současné americké hospodářské krize se můţe podle některých odborníků projevit budoucí hyperinflací. Určitě tedy bude pokračovat jiţ započatý proces ústupu USA z pozice supervelmoci. "Podíl USA na světové produkci poklesl za posledních padesát let z 50% na 20% a bude klesat i nadále."
83
Pokles úlohy USA bude doprovázen i postupným
sniţováním míry vlivu západní civilizace na světové dění. Nic tomu nenapomůţe ani odlišnost USA od Evropy v demografickém vývoji. Američané totiţ očekávají, ţe se současných 300 milionů obyvatel rozroste v roce 2019 na 330 milionů.
6.2 Japonsko Klíčový bod dosavadního úspěchu Japonska představuje vzdělání. Vzdělání je tradičně vysoce hodnoceno a finančně odměňováno. Japonci sice neoplývají kreativitou a tvůrčí fantazií, ale mají výjimečnou schopnost okopírovat ta nejlepší technická řešení a rychle si je osvojit. Mezi další silné stránky Japonska patří sféra financí a komunikací. Mezi deseti největšími světovými bankami je sedm japonských. Největší banka na světě – Bank of Tokyo-Mitsubishi vznikla se stejným základním jměním, jako je roční HDP Číny. To bylo umoţněno vysokou mírou spořivosti obyvatelstva. Japonsko je stejně tak největší základnou nadnárodních společností. 37 nadnárodních společností ze sta největších je původem z Japonska a Japonsko je největším vývozcem kapitálu na světě. Na druhé straně nemůţeme ignorovat fakta, která ukazují, ţe v Japonsku není vše v pořádku. Japonsko má podobně stárnoucí obyvatelstvo jako Evropa a na dotacích závislé zemědělství. I přesto se jeví jako jeden z favoritů na pozici vítěze.
82 KENNEDY, P., Svět v 21. století, s. 322. 83 HOLUBEC, S., Sociologie světových systémů, s. 85.
- 40 -
6.3 Čínská kultura Nejlidnatější zemi světa očekává i přes úspěšně prováděnou kontrolu porodnosti, známou také jako "politika jednoho dítěte" přírůstek obyvatel i v 21. století. Demografické odhady mluví o 1,5 miliardě obyvatel v roce 2025 (dnes je to 1,27 miliardy). Značným handicapem je pro Čínu nízká úroveň HDP na jednoho obyvatele. Dnes činí 5 370 amerických dolarů na obyvatele při srovnání kupní síly.
84
Ovšem růst
HDP dosahuje průměrně 8% ročně, přičemţ inflace je minimální, pohybuje se v desetinách procenta. Oblast čínské kultury náleţí mezi oblasti s největšími teritoriálními rozdíly Čínská industrializace potstoupila nejdále ve východních přímořských oblastech, méně jiţ zasáhla vnitrozemí, kde lidé ţijí tradičním zemědělským způsobem ţivota. V roce 1979 vznikly v rámci politiky kaifang
85
první "zvláštní ekonomické zóny", které umoţnily
rozvoj zahraničního investování a výroby zboţí na export. Velkou výhodou čínské ekonomiky je nízká úroveň mezd. Mzdy v Číně jsou například 30 – 40krát niţší neţ v Japonsku. Brzdou dalšího rozvoje zůstává odliv kapitálu, materiálních prostředků a pracovních sil do vojenské oblasti. Soukromý sektor zaměstnává 130 milionů lidí a vytváří víc neţ 60% HDP. Zemědělstvím se zabývá téměř 80% obyvatel, značné mnoţství lidí ovšem migrují do měst. Upustilo se od experimentování s kolektivizací a byly zavedeny reformy, které mají podporovat zemědělce v soukromém podnikání. Na druhé straně vláda subvencovala ceny základních zemědělských produktů, čímţ zabránila prudkému zvýšení cen potravin. Úkolem do budoucna je zajistit úplnou potravinovou soběstačnost Číny. Velké nedostatky jsou v oblasti vzdělání. Značná část obyvatel zůstává negramotná, mnozí mají jen ty nejzákladnější znalosti. Zásadním problémem Číny zůstává politický a ideologický monopol vlády, vedoucí ke korupci, byrokratismu, protekcionismu a autoritářství. Čína je jedinou zemí na světě, kde přibývá komunistů – členy strany je 64 milionů Číňanů. Čínské vedení nemá
84 Jen pro srovnání - v ČR je to 22 020$. 85 Do češtiny je moţno přeloţit jako otevření se.
- 41 -
zájem na zavádění moderních komunikačních technologií, protoţe tyto prostředky jasně ohroţují autoritářský politický systém. I kdyby se podařilo plně realizovat program ekonomické modernizace, nestane se Čína moderní rozvinutou zemí dříve neţ ve druhé polovině 21. století.
6.4 Oblast pravoslavné kultury Oblast pravoslavné kultury se s výjimkou Střední Asie přibliţně kryje s územím zemí bývalého Sovětského svazu. Výhodou oblasti jsou obrovské surovinové zdroje a zemědělský potenciál, vţdyť jen rozloha orné půdy se rovná rozloze orné půdy USA a Kanady dohromady. Rusko se po období transformačního chaosu začalo za prezidenta Putina a jeho nástupce Dmitrije Medvěděva chovat jako politicky stabilní a hospodářsky konsolidovaná země. Současná politická stabilita i hospodářství jsou ovšem závislé na vývozu energetických surovin, konkrétně ropy a zemního plynu. Velkým problémem oblasti zůstává kombinace zaţitých tradic bývalého Sovětského svazu s trţním kapitalismem bez přívlastků. Jak Rusové sami často říkají, jejich země se podobá Anglii Charlese Dickense. Silné zasahování státu existuje vedle rozsáhlých oblastí neregulovaných podnikatelských aktivit. Ani demografický vývoj není důvodem k radosti. Počet obyvatel se sniţuje. Rusko má dnes 140 milionů obyvatel, do roku 2019 se očekává pokles na 133 milionů. Zhoršuje se i průměrná délka ţivota muţů. Poklesla na 59 let, coţ odpovídá situaci v Egyptě nebo Indii. Podle některých pramenů je dokonce průměrná délka ţivota ruského muţe 58 let, coţ odpovídá situaci v Keni. Hlavní vinu na tom nese drogová závislost, konkrétně samozřejmě na alkoholu. Rozvoj Ruska v 21. století můţe být doprovázen řadou konfliktů. V úvahu lze vzít řadu scénářů. Střetnout se můţe centrum se vzdálenějšími regiony, státní moc s organizovaným zločinem a korupcí, vojenskoprůmyslový komplex s civilním sektorem. "Hovoří-li se o vyhlídkách států bývalého Sovětského svazu, vyvstává tentýţ problém jako v roce 1918: lze jen těţko uhádnout směr jejich vývoje." 86 Odhaduje se, ţe příjem mafie můţe činit aţ 40% ruského HDP. Rusko se stalo 86 KENNEDY, P., Svět v 21. století, s. 241.
- 42 -
největším exportérem zbraní do zemí třetího světa. Jeho hlavním zákazníkem je Čína. S výjimkou Čečenska v současnosti neexistuje ţádná významnější snaha o odštěpení od Ruské federace. Neruské národy ani nedisponují dostatečným vojenským potenciálem, umoţňujícím vést efektivně konflikt s Moskvou. Mohou ale Moskvu znervózňovat úspěšně vedenými teroristickými útoky.
6.5 Islámský svět Náboţenský faktor je v muslimských státech v porovnání s ostatními oblastmi ze
všech
nejdůleţitější.
Výraznou
změnu
nepřineslo
ani
zavedení
západních
demokratických institucí. Obyvatelstvo stále ještě chápe náboţenství jako podstatnou a určující součást svého ţivota, zvláště tehdy, přicházejí-li problémy hlavně ekonomického rázu. Současný svět islámu je ekonomicky rozdělen na země, které „mají“ a země, které „nemají“. Řeč je samozřejmě o ropě. Dokud bude ropa strategickou energetickou surovinou a bude ji komu prodávat, budou tyto země dále bohatnout. V bohatých státech vyváţejících ropu pracují miliony zahraničních dělníků z islámských zemí, které takové štěstí neměly a na ropě nezbohatly. Muslimy nerozděluje jen chudoba a bohatství. Tradičně silný význam náboţenství v těchto zemích je dělí na šíity a sunnity, coţ hraje důleţitější roli, neţ je na první pohled patrné. V mnoha zemích existují různá fundamentalistická hnutí, která se snaţí o získání moci, pakliţe k tomu uţ dříve nedošlo. Novou součástí islámského světa se stalo území středoasijských republik. Je to oblast silně atraktivní pro značné surovinové zdroje, ropu a plyn. Její sympatie se snaţí získat pravoslavný svět, Evropa i Čína, nemluvě o USA. Ekonomicky jde o značně nevyrovnanou oblast. Rozvinutý Kazachstán například dosahuje HDP 9 700 amerických dolarů, zatímco Tádţikistán jen1 710 $. Prezidentské diktatury této oblasti nepřipouštějí existenci opozice a jsou silně propojeny s místními klany.
6.6 Země Latinské Ameriky - 43 -
Latinskoamerické státy jsou státy poměrně mladé, vznikaly v první polovině 19. století. Na jejich politický systém a kulturu měly a mají vliv USA svým liberalismem a systémem prezidentské demokracie. Ten vyhovoval koloniální tradici místních vůdců – caudillů. Caudillové byli bohatí regionální vůdci, vlastníci půdy. Nejznámější postavou, kterou několik států označuje za svého zakladatele, byl Simon Bolívar. Caudillové mohli díky svému bohatství v podstatě neomezeně disponovat státní mocí a nechávat se volit do veřejných funkcí. Role demokracie se omezila na legitimizaci moci caudillů, kteří si zaloţili své strany a vyuţívali stát k vlastním potřebám. Ideologií caudillů se stal populismus
spojený
s
nacionalismem.
Výsledkem
jsou
tradičně
slabé
vlády
s nespolehlivými úředníky, slabé instituce a silní pozemkoví vlastníci. Ekonomika latinskoamerických zemí je propojena s ekonomikou USA. Do značné míry se vztahy USA a Latinské Ameriky podobají vztahu Japonska a „asijských tygrů“. V Latinské Americe ţije asi 570 milionů obyvatel. Značné majetkové rozdíly v oblasti jsou příčinou oblíbenosti levicově orientovaných politiků. Známý je o hegemonii nad oblastí usilující Hugo Chávez. Někteří z latinskoamerických chudých zemědělců vidí řešení své obtíţné ekonomické situace v pěstování nelegálních drog. Největšími pěstiteli koky jsou Peru a Bolívie. Drogami se zde různým způsobem zabývá asi desetina obyvatel těchto zemí. Největším zpracovatelem koky je Kolumbie. "Více neţ osmdesát procent kokainu a devadesát procent marihuany, které se dostanou do Spojených států, se vyrábí v této oblasti nebo je přes ni převáţeno." 87 Je jen velmi obtíţné odhadnout, co udělá s Latinskou Amerikou oslabení pozice USA.
6.7 Hinduistická oblast Na první pohled nenápadná, ale moţná politology podceňovaná a ve skutečnosti obrovským potenciálem nabitá je oblast hinduistické Indie a hindiuistického obyvatelstva v okolí. Indie doposud vystupuje na světovém poli značně zdrţenlivě. Není jí vlastní 87 KENNEDY, P., Svět v 21. století, s. 218.
- 44 -
sebestředné chvástání muslimů, přesvědčených o dějinném poslání své civilizace, na druhou stranu ale netrpí poraţenectvím africké kultury, jejíţ představitelé jezdí po světě s nataţenou dlaní. Indové tiše a vytrvale pracují, modernizují svůj ekonomický potenciál a postupně v pokračující globalizaci přebírají práci kolegům z vyspělejších zemí. Příkladem můţe být firma IBM a přesun jejích softwarových aktivit právě do Indie. Pokud Indové vstupují do konfliktu (třeba s tradičním rivalem Pákistánem), omezí se na slovní výpady a hrozby pěstí přes hranici. O Indii se často hovoří v trojici Brazílie-Indie-Čína jako o třech moţných budoucích gigantech. "Při modernizaci Indie by snadno mohly vzniknout podnikatelské subjekty, elektronické firmy a jiné podniky, jeţ by měly k dispozici nejen technické znalosti a finanční prostředky značné úrovně, ale zavedení automatizované výroby by oficiálně podporoval i stát. Konec konců je současné indické strojírenství na takové úrovni, ţe se můţe stát přirozenou základnou pro případné rozsáhlejší zavedení robotizace. Má rovněţ k dispozici mnoho kvalifikovaných matematiků a inţenýrů a snaţí se dnes horlivě vyrovnat východoasijským zemím, které sázejí na zavádění dokonalejších technologií." 88
6.8 Africká kultura Jak bylo popsáno v kapitole Zaostalost rozvojových zemí, Afrika obecně zůstává nejproblémovější částí světa. Jsou zde samozřejmě značné místní rozdíly, z hlediska kultur je ale právě ta africká nejméně perspektivní. Změna nepřichází a ani přijít nemůţe. Afrika není připravena čelit globálním výzvám a v procesu globalizace můţe jen stěţí něco získat. Pouhá početnost obyvatelstva není s to vyváţit jeho negramotnost. Je pravděpodobné, ţe pokud by Afričané našli potřebné finanční prostředky a dokázali stabilizovat své státy, včetně vlád,89 mohli by proces rozpadávání svých států a s tím souvisejících sluţeb, které moderní stát poskytuje, zastavit a zvrátit. Problém ovšem je, kde vzít za současné situace peníze. Značné finance sice investují do Afriky Číňané, ti si ale vybírají ty z afrických států, které mohou ve vyšší míře zajistit návratnost provedených investic. 88 KENNEDY, P., Svět v 21. století, s. 193. 89 A nemusely by to být ani vlády demokratické, nabízela by se zde například dočasná o pokrok země usilující vojenská diktatura.
- 45 -
Budoucnost africké kultury je tedy do 21. století spíše vykřičníkem neţ otazníkem.
Závěr Shrnu-li obecně vše, co bylo výše uvedeno, 21. století zajisté nebude obdobím klidu. Sice se významně sníţilo nebezpečí globálního konfliktu, ale na druhé straně vzrostla jiná rizika. Můţu si tedy na základě uvedených skutečností laicky zaprognostikovat. Doporučuji počítat s takovými jevy, jako jsou konflikty kultur, rostoucí nesnášenlivost mezi lidmi, maskovaná třeba náboţenským cítěním, migrace velkých skupin obyvatelstva, růst agresivity, terorismu a ekologických problémů. Prohlubování globálních nerovností bude pokračovat. Chudé země mohou sice ekonomicky růst, ale populační přírůstek rozmělní bohatství do podoby reálného ekonomického úpadku.
90
Představa o pozvolném vyrovnávání rozdílů mezi bohatými a
chudými je iluzí. Jak tedy bude vypadat svět za devadesát let? Jak bylo poznamenáno jiţ v úvodu, různé faktory se různým způsobem dotknou jednotlivých částí světa. Podat tedy stručnou charakteristiku ve smyslu "svět na tom bude dobře" nebo "svět na tom bude špatně" by bylo naprostým nesmyslem. Zda bude ve 21. století opět některá z kultur dominovat, nebo bude podíl na moci rozdělen mezi několik hlavních hráčů, je dnes obtíţné předpovědět.
90 Thomas Malthus měl přece jen alespoň s teritoriálně omezeným dosahem pravdu.
- 46 -
Použité prameny ADAMOVÁ, KAROLINA a kol. Politologický slovník. 1. vyd. 2001. ISBN 80-7179-469-4 BAUMAN, Zygmunt. Globalizace. 1. vyd. 2000. ISBN 80-204-0817-7 BECK, Ulrich. Moc a protiváha moci v globálním věku. 1. vyd. 2007. ISBN 978-80-86429-67-0 BERGEN, Peter L. Svatá válka. 1. vyd. 2002. ISBN 80-7181-643-4 DAVID, Roman. Politologie. 1. vyd. 1995. ISBN 80-7182-011-3 DE SOTO, Hernando. Mystérium kapitálu. 1. vyd. 2007. ISBN 978-80-8706720-7 DURČÁKOVÁ, Jaroslava; MANDEL, Martin. Mezinárodní finance. 3., rozšířené a doplněné vyd. 2007. ISBN 978-80-7261-170-6 EPPING, Randy Charles. Průvodce globální ekonomikou, 1. vyd. 2004. ISBN 80-7178-825-2 GRAY, John. Marné iluze. 1. vyd. 2003. ISBN 80-968603-1-3 HARRINGTON, Austin a kol. Moderní sociální teorie. 1. vyd. 2006. ISBN 80-7367-093-3 HECZKO, Stanislav. Světová ekonomika a globální problémy lidstva. [online]. [cit. 2010-04-17]. Dostupné z WWW: http://www.blisty.cz/2005/12/29/art26306.html HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie. 1. vyd. 1994. ISBN 80-85865-10-6 HOLUBEC, Stanislav. Sociologie světových systémů. 1. vyd. 2009. ISBN 97880-7419-014-8 HUNTINGTON, Samuel. Střet civilizací, 1. vyd. 2001. ISBN 80-86182-49-5 KEEGAN, John. Válka v Iráku. 1. vyd. 2006. ISBN 80-7306-241-0 KELLER, Jan. Soumrak sociálního státu. 1.vyd. 2005. ISBN 80-86429-41-5 KENNEDY, Paul. Parlament světa. 1. vyd. 2009. ISBN 978-80-7106-423-7 KENNEDY, Paul. Svět v 21. století. Vydání neuvedeno. 1996. ISBN 80-7106114-X KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. 1. vyd. 2001. ISBN 80-7178-551-2 LIBROVÁ, Hana. Pestří a zelení. 1. vyd. 1994. ISBN 80-85368-18-8 LORENZ, K., 8 smrtelných hříchů. 1. vyd. 1990. ISBN 80-7038-212-0 MORAWSKI, Witold. Ekonomická sociologie. 1. vyd. 2005. ISBN 80-86429-
- 47 -
43-1 MÜLLER, Zdeněk. Svaté války a civilizační tolerance. 1. vyd. 2005. ISBN 80200-1355-5 SAMUELSON, Paul A.; NORDHAUS, William D., Ekonomie. 1. vyd. 1992. ISBN 80-205-0192-4 SVOBODA, Mojmír; ČEŠKOVÁ, Eva; KUČEROVÁ, Hana. Psychopatologie a psychiatrie. 1. vyd. 2006. ISBN 80-7367-154-9 TESAŘ, Filip. Etnické konflikty. 1. vyd. 2007. ISBN 978-80-7367-097-9 VLČEK, Josef a kol. Ekonomie a ekonomika. 2., přepracované vyd. 2003. ISBN 80-86395-46-4
- 48 -
