Vývoj fiskální politiky u nás po roce 1989

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Financí a ekonomie

Vývoj fiskální politiky u nás po roce 1989 Diplomová práce

Autor:

Bc. Naděžda Tejmlová Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Stanislav Heczko, PhD.

Duben, 2014

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Radomyšli, dne 7. 4. 2014

Naděžda Tejmlová

Poděkování

Děkuji vedoucímu práce Ing. Stanislavu Heczkovi, PhD., za podporu, pomoc a odborné vedení při zpracování diplomové práce.

Anotace Diplomová práce se zabývá vývojem fiskální politiky a jejím významem v hospodaření státu. Po krátkém exkurzu do období před rokem 1989, se zaměřuje na hlavní transformační roky 1990–1999, ve kterých docházelo k velkým změnám v řízení národního hospodářství. V těchto letech je popisováno hospodaření a události, které měly vliv na fiskální politiku státu. Pokračováním je období po transformaci od roku 2000–2013. V další části práce jsou popisovány vládní programy všech vlád od roku 2007. Plnění těchto programů je porovnáváno s realitou a hodnoceno. Dále je v práci popisován vývoj zadlužování, důvody jeho zvyšování a možnosti jeho řešení. Pro znázornění jsou použity tabulky a grafy. Jako poslední jsou uvedeny hlavní body vládního programu pro rok 2014, s kterými je v některých jejich částech polemizováno. Přínos této práce je v celkovém a přehledném shrnutí vývoje fiskální politiky a hospodaření státu od centrálního plánovaní k plně vyvinutému tržnímu hospodářství. Přináší seznámení s tím, jakých chyb se politici dopouštěli v řízení fiskální politiky, s návrhy které by snížily mandatorní výdaje, zvýšily příjmy do státní pokladny a snížily státní dluh.

Klíčová slova: fiskální politika, státní rozpočet, veřejné finance, státní dluh.

Annotation The thesis is concerned with the development of fiscal policy and its significance in the management of the state. After a short flashback to the era before the year 1989, it focuses on the crucial transformative years 1990–1999, in which there were great alterations in the management of the national economy. In these years are described the management and events which affected the fiscal policy of the state. Its continuation is the era after the transformation from the year 2000–2013.

In the following part of the thesis are described the government agendas of all the governments since the year 2007. Fulfillment of these agendas is compared to reality and evaluated. Furthermore, in the thesis is described the development of running into debt and reasons of its increase and options of its solution. For demonstration are used charts and graphs. As the last are mentioned the main points of the government agenda for the year 2014, which are being debated in some parts. The asset of this thesis is in its overall and transparent synopsis of the development of fiscal policy and state management ranging from central planning to fully-developed free-market economy. It acquaints us with what mistakes the politicians have made in the management of fiscal policy, with proposals which would decrease mandatory expenses, increase revenues to the state coffers and decrease the state debt.

Key words: fiscal policy, state budget, public finances, state debt.

Obsah ÚVOD .............................................................................................................................................................. 9 1

VYMEZENÍ FISKÁLNÍ POLITIKY................................................................................................ 11 1.1

POJEM A VÝZNAM FISKÁLNÍ POLITIKY ............................................................................................... 11

1.2

VYMEZENÍ FISKÁLNÍ POLITIKY V RÁMCI HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY .................................................... 12

1.2.1

Vývoj hospodářské politiky ..................................................................................................... 13

1.2.2

Členění hospodářské politiky .................................................................................................. 13

1.2.3

Veřejné finance, vazby na veřejný sektor ................................................................................ 14

1.2.3.1

2

CÍLE A NÁSTROJE FISKÁLNÍ POLITIKY .................................................................................. 18 2.1

HISTORIE VÝVOJE STABILIZAČNÍ FISKÁLNÍ POLITIKY ........................................................................ 19

2.2

OPATŘENÍ FISKÁLNÍ POLITIKY ........................................................................................................... 20

2.2.1

Automatické (vestavěné) stabilizátory .................................................................................... 20

2.2.2

Jednorázová diskreční opatření .............................................................................................. 21

2.3

TYPY FISKÁLNÍ POLITIKY .................................................................................................................. 22

2.4

FISKÁLNÍ POLITIKA A JEJÍ ÚČINNOST ................................................................................................. 24

2.4.1

Model IS–LM ......................................................................................................................... 25

2.4.2

Model AS–AD ......................................................................................................................... 26

2.5

2.4.2.1

Multiplikační efekt ............................................................................................................................ 30

2.4.2.2

Mezní sklon k úsporám a ke spotřebě ............................................................................................... 31

ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA A ROZPOČTOVÉ PRINCIPY .......................................................................... 31

2.5.1

Fiskální federalismus a decentralizace ................................................................................... 33

2.5.2

Rozpočtové zásady .................................................................................................................. 34

2.6

2.5.2.1

Rozpočtová skladba .......................................................................................................................... 35

2.5.2.2

Rozpočtový proces ............................................................................................................................ 36

STÁTNÍ ROZPOČET ............................................................................................................................. 37

2.6.1

Příjmy státního rozpočtu ......................................................................................................... 39

2.6.2

Výdaje státního rozpočtu ........................................................................................................ 41

2.6.3

Kapitola Všeobecná pokladní správa ..................................................................................... 42

2.6.4

Státní pokladna ....................................................................................................................... 42

2.7

FISKÁLNÍ NEROVNOVÁHA ................................................................................................................. 43

2.7.1

Příčiny rozpočtového deficitu ................................................................................................. 46

2.7.1.1

2.7.2 2.7.3

Důsledky rozpočtového deficitu........................................................................................................ 47

Veřejný dluh ............................................................................................................................ 48

2.7.2.1

3

Funkce veřejných financí .................................................................................................................. 16

Důsledky veřejného dluhu................................................................................................................. 49

Metodika vykazování............................................................................................................... 50

FISKÁLNÍ POLITIKA V OBDOBÍ EKONOMICKÉ TRANSFORMACE DO ROKU 1999 .... 52 3.1

SITUACE PŘED ROKEM 1989 .............................................................................................................. 52

6

3.2

TRANSFORMACE EKONOMIKY ........................................................................................................... 55

3.2.1

Rok 1990 ................................................................................................................................. 56

3.2.2

Rok 1991 ................................................................................................................................. 58

3.2.3

Rok 1992 ................................................................................................................................. 59

3.2.4

Rok 1993 ................................................................................................................................. 61

3.2.5

Rok 1994 ................................................................................................................................. 64

3.2.6

Rok 1995 ................................................................................................................................. 65

3.2.7

Rok 1996 ................................................................................................................................. 66

3.2.8

Rok 1997 ................................................................................................................................. 67

3.2.9

Rok 1998 ................................................................................................................................. 68

3.2.10 3.3 4

SHRNUTÍ TRANSFORMAČNÍHO VÝVOJE DO ROKU 1999 ...................................................................... 71

FISKÁLNÍ POLITIKA PO ROCE 1999 .......................................................................................... 78 4.1

ROK 2000 .......................................................................................................................................... 78

4.2

ROK 2001 .......................................................................................................................................... 80

4.3

ROK 2002 .......................................................................................................................................... 81

4.4

ROK 2003 .......................................................................................................................................... 82

4.5

ROK 2004 .......................................................................................................................................... 84

4.6

ROK 2005 .......................................................................................................................................... 86

4.7

ROK 2006 .......................................................................................................................................... 87

4.8

ROK 2007 .......................................................................................................................................... 88

4.9

ROK 2008 .......................................................................................................................................... 89

4.10

ROK 2009 ..................................................................................................................................... 90

4.10.1

5

Rok 1999 ............................................................................................................................ 69

Řešení dopadů hospodářské krize na trhu práce................................................................ 91

4.11

ROK 2010 ..................................................................................................................................... 93

4.12

ROK 2011 ..................................................................................................................................... 95

4.13

ROK 2012 ..................................................................................................................................... 96

4.14

ROK 2013 ..................................................................................................................................... 98

4.15

SHRNUTÍ VÝVOJE PO ROCE 1999 ................................................................................................. 101

MOŽNOSTI ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ ZADLUŽENOSTI .............................................................. 109 5.1

PROGRAMOVÁ PROHLÁŠENÍ VLÁD KE STABILIZACI VEŘEJNÝCH

ROZPOČTŮ A REALITA SNIŽOVÁNÍ

DLUHU ...................................................................................................................................................... 110

5.1.1

Vláda Mirka Topolánka (9. ledna 2007 – 8. května 2009) ................................................... 110

5.1.2

Vláda Jana Fischera (8. května 2009 – 13. července 2010) ................................................. 116

5.1.3

Vláda Petra Nečase (13. července 2010 – 10. července 2013) ............................................. 119

5.1.4

Vláda Jiřího Rusnoka (13. července 2013 – 29. ledna 2014) ............................................... 124

5.1.5

Vláda Bohuslava Sobotky (2013 – 2017) .............................................................................. 126

5.2

VÝVOJ ZADLUŽENOSTI ČESKÉ REPUBLIKY ...................................................................................... 129

ZÁVĚR ........................................................................................................................................................ 135

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY....................................................................................................... 141 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ....................................................................................................... 153 SEZNAM OBRÁZKŮ ................................................................................................................................ 154 SEZNAM TABULEK................................................................................................................................. 154 SEZNAM GRAFŮ ...................................................................................................................................... 154 PŘÍLOHY ................................................................................................................................................... 156

8

Úvod „Rozpočet by měl být vyvážený, státní pokladna by se měla znovu naplnit, veřejný dluh by se měl snížit, arogance úřednictva by se měla zmírnit a být pod dozorem a pomoc cizím zemím by se měla omezit, pokud Řím nemá přijít na mizinu. Lidé se opět musí naučit pracovat namísto toho, aby žili z veřejné podpory. (z knihy A Pillar of Iron od Tailora Caldwella).“ Marcus Tullius Cicero1

Uvedený citát ukazuje, že řešení udržitelného vývoje veřejných financí je problém dlouhověký a ve svých důsledcích i složitý. Většina států dosud nenalezla taková optimální řešení, která by racionálně aplikovala a tím by trvale udržovala vyrovnaný státní rozpočet či přebytek. Zásadní problematikou možných řešení je zpravidla politická vůle čelních představitelů státu přistoupit k nepopulárním opatřením, neboť občan volič je ten, který následně rozhodne, jaká politická strana zvítězí a bude tak naplňovat jeho představy o nastavení politického směru vlády. Cílem diplomové práce je popis a zhodnocení vývoje fiskální politiky u nás po roce 1989. Toto téma jsem si zvolila z důvodu mého dlouhodobého působení na úřadu práce na úseku aktivní politiky zaměstnanosti. Prostřednictvím MPSV je přerozdělován významný objem finančních prostředků státního rozpočtu. Tyto mají přímý dopad na občany a ve svých důsledcích výrazně ovlivňují ekonomickou situaci společnosti. Podkladem pro vypracování této diplomové práce byla rozsáhlá literatura, která se zabývá těmito tématy. Základním zdrojem dat a statistických výstupů se staly internetové stránky s relevantními a validními zdroji, které poskytuje například Ministerstvo financí, Český statistický úřad, Úřad vlády, Česká národní banka. Při vypracování práce jsem použila metody, které mi umožnily vědomý a plánovitý postup k dosažení cíle. Tyto metody jsem nepoužila izolovaně, ale ve vzájemné kombinaci, takže myšlenkový postup tvoří souvislý a komplexní celek. Metody práce, které byly zvoleny, odpovídají složitosti a charakteru stanového cíle. V jednotlivých částech diplomové práce byly použity tyto základní metody - analýza dokumentů, komparace, syntéza, pozorování řešené problematiky v praxi, abstrakce. 1

Citace. In: Marcus Tullius Cicero citáty. [online]. © 2009-2013 azcitáty.cz [cit.2013-09-09]. Dostupné z: http://azcitaty.cz/marcus-tullius-cicero/1366/

9

Předložená diplomová práce je dle osnovy členěna na pět částí. V první části práce vymezuji pojem a význam fiskální politiky, veřejných financí a jejich základní funkce. Druhá část práce je zaměřena na nástroje a cíle stabilizační fiskální politiky a obsahuje krátký historický exkurs. Dále je zde vysvětlena podstata rozpočtové soustavy ČR, rozpočtové zásady a státní rozpočet jako základní nástroj pro uskutečňování fiskální politiky. Pro objasnění daného tématu jsou zde popsána jednotlivá používaná opatření fiskální politiky, typy stabilizační fiskální politiky z hlediska její účinnosti a dopadů v obecně známých modelech. Úkolem diplomové práce je nalezení možných řešení problémů zadluženosti ČR, a proto tato část práce zahrnuje problematiku fiskální nerovnováhy, možné příčiny rozpočtového deficitu, vznik státního dluhu a jeho negativní důsledky fiskální a rozpočtové. Fiskální politikou v období ekonomické transformace do roku 1999 se podrobněji zabývám v části třetí. Tato část práce rovněž zachycuje výchozí podmínky, ve kterých se naše ekonomika nalézala na konci 80. let. Práce je členěna na jednotlivé roky. Výchozí je rok 1990, kdy započal proces ekonomické transformace v tržní ekonomiku nahrazující předchozí systém centrálního řízení. Tento proces představoval řadu stěžejních úkolů a byl provázen řadou zásadních problémů a těžkostí. Jednotlivé roky popisují politický a ekonomický vývoj či jiné související události ovlivňující fiskální pozici České republiky. Obdobně je postupováno i ve čtvrté části práce, která charakterizuje vývoj a situaci fiskální politiky po roce 1999 až do ledna 2014. Toto období se vyznačuje turbulentními změnami, jak v politické tak i ekonomické sféře, které svými dopady pak následně ovlivnily další nárůst zadluženosti České republiky. Možnosti řešení problémů zadluženosti se věnuji v páté části. V předkládaných programových prohlášeních jednotlivých vlád jsou zakomponovány ambiciózní úkoly týkající se veřejných rozpočtů, které se postupně propadaly v důsledku neřešených problémů až do deficitů, čímž se fiskální pozice státu i nadále zhoršovala. V této části práce posuzuji realitu plnění úkolů programů vlád po roce 2007. Poslední kapitola práce popisuje vývoj zadlužení České republiky, který je porovnáván a znázorněn v komparaci hlavních fiskálních ukazatelů od roku 1995, tj. státní rozpočet, vládní deficit, státní dluh a jejich podíly na příjmech státního rozpočtu. Rovněž je zde zachycen dluh vládního sektoru ve vybraných zemích Evropské unie.

10

1 Vymezení fiskální politiky Slovo fiskální pochází z lat. Fiskus, původně košík, později státní pokladna. Vyjadřuje spojitost s daněmi. Daně původně sloužily ke krytí potřeb panovnického dvora a armády, později i pro financování veřejných statků. S rostoucím rozsahem funkcí státu a v souvislosti s modernizací počínaje 18. stoletím, docházelo i k postupnému růstu podílu státu na hospodářství jako celku a tedy i na míře zdanění. Během 20. století se moderní státy začaly velmi významně zapojovat do hospodářského života a mohly tak aktivně ovlivňovat chod hospodářství jako celku.2

1.1 Pojem a význam fiskální politiky Fiskální (rozpočtová) politika je nástrojem hospodářské politiky v „rukou“ vlády.3 Vzájemný vztah pojmů „fiskální“ a „rozpočtový“ bývá často ztotožňován, ale nejedná se o synonyma. Jde o velmi blízké pojmy, kdy fiskální je pojem užší a vztahuje se spíše ke státnímu rozpočtu jako takovému, k jeho tvorbě, navrhování, projednávání apod. Naopak pojem rozpočtový je pojem širší, který zahrnuje komplexně náležitosti veřejných rozpočtů, včetně všech jejich funkcí, tzn. tak jak je o nich pojednáváno (alokační, distribuční, stabilizační).4 Fiskální politika slouží k ovlivňování agregátní nabídky a agregátní poptávky s cílem vyvolat žádoucí a utlumit nežádoucí účinky na celkovou produkci (HDP), zaměstnanost a ceny (inflaci), a tím zamezit nízkému tempu růstu HDP, popřípadě poklesu HDP, vysoké inflaci a nezaměstnanosti. Prostřednictvím fiskální politiky se vláda snaží záměrně ovlivňovat, respektive stabilizovat základní makroekonomické ukazatele. Těžiště fiskální politiky je spatřováno ve stabilizační funkci veřejných financí. Fiskální politika se oproti rozpočtové politice liší mimo jiné tím, že snaha o vyrovnanost veřejných rozpočtů nemusí být prioritou, a při dosažení výše uvedených cílů je akceptováno i deficitní hospodaření veřejných rozpočtů.5

2

PAVLÁSEK, Vlastimil a Hana KUNEŠOVÁ. Veřejné finance. Vyd. 1. Plzeň: Nava, 2006. ISBN 80-7211236-8, s.137–138. 3 BRČÁK, Josef et al. Česká republika ve světle ekonomických teorií. Vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 206 s. ISBN 978-80-7380-369-8, s. 105. 4 POSPÍŠIL, Richard. Veřejná ekonomika: současnost a perspektiva. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2013. ISBN 978-807-4311-123, s. 26. 5 HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0, s. 221.

11

1.2 Vymezení fiskální politiky v rámci hospodářské politiky Pro vymezení fiskální politiky je vhodné vysvětlit, jaká by měla být nebo jaká je role státu v ekonomice, což je předmětem hospodářské politiky. Existuje řada názorů, která se váže k vymezení role státu v ekonomice a současně existuje i mnoho definicí hospodářské politiky, a to více či méně podobných. Podle Slaného „Hospodářská politika je obecně přístup státu k ekonomice své země. Jde o činnost, při níž nositelé hospodářské politiky (zejména vláda, centrální banka) používají určitých nástrojů a svěřených pravomocí k tomu, aby ovlivnili ekonomický a sociální vývoj (ekonomiku jako celek, nebo její část), přičemž se snaží dosáhnout určitých ekonomických (v širších souvislostech i společenských) cílů.“6 Na hospodářskou politiku můžeme tedy nazírat dvojím pohledem. Jako na vědní disciplínu, jejímž posláním je systematická analýza hospodářsko-politické praxe, která představuje objasňování pozitivních či negativních důsledků nejen státních zásahů do ekonomických procesů a dále jako na záměrnou praktickou činnost vlády (respektive přístup státu) k ekonomice své země. Tato praktická činnost vlády se příkladně projevuje v definici vládních priorit a cílů, v podobě sociálních dávek, ve struktuře salda státního rozpočtu, investičních pobídek pro zahraniční investory, podpoře znalostní ekonomiky či podpoře malých a středních podniků.7 Mezi nejobecnější a nejvyšší cíle hospodářské politiky patří maximalizace společenského blahobytu. Pro naplnění tohoto cíle je nutné vyžadovat plnění celé řady dalších dílčích cílů nebo jsou formulovány na tzv. nižším stupni cíle, které odrážejí více než pouhé materiální aspekty, tj. též zvyky, kulturu, tradice. V případě vyspělých demokratických společností někdy bývají tyto základní společenské hodnoty povyšovány na úroveň nejvyšších cílů. Jedná se o spravedlnost, svobodu, bezpečnost a jistotu, nezávislost, pokrok, demokracii a racionalitu. Tyto těžce uchopitelné cíle se zpravidla dále specifikují na tradiční cíle, kterými jsou převážně cíle ekonomické, mezi něž patří např. hospodářský růst, snížení inflace, zvýšení konkurenceschopnosti, snížení deficitu veřejných rozpočtů, vnější rovnováhy, podpora výzkumu. Významné jsou i cíle sociální, mezi které patří např. i široce diskutované snížení nezaměstnanosti, dále pak spravedlivé rozdělování důchodu, sociální solidarita, vyrovnání rozdílu mezi muži a ženami, jakož 6

SLANÝ, Antonín. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2003, 375 s. ISBN 80-7179-738-3, s. 86. 7 SOUKUP, Petr a Petr VYMĚTAL. Základy teorie a praxe hospodářské politiky. 1. vyd. V Praze: Bankovní institut vysoká škola, 2007, 141 s. ISBN 978-80-7265-125-2, s. 6.

12

i cíle ekologické, například ochrana životního prostředí a vzácných zdrojů, podpora udržitelného rozvoje, atd.8

1.2.1

Vývoj hospodářské politiky Hospodářská politika se jako vědní disciplína začala formovat až ve 30. letech

20. století po Velké hospodářské krizi. Tato prakticky celosvětová krize podlomila důvěru do té doby převažující neoklasickou koncepci, která zdůrazňovala samoregulační schopnosti trhu a nedoporučovala aktivní zásahy státu do ekonomiky. Postupně začala nabývat na významu keynesiánská ekonomie, která vychází z předpokladu, že vnitřně nestabilní tržní systém lze stabilizovat pomocí státních zásahů. Velká deprese měla vážné důsledky pro chápání role vlády v hospodářské politice. Keynes spatřoval východisko ve fiskální a rozpočtové politice, tj. ve státní stimulaci agregátní poptávky v dobách deprese a ve splácení rozpočtových schodků v období konjunktury. Teorie kladla důraz na úlohu fiskální politiky a zpochybnila nutnost vyrovnaného státního rozpočtu, což později vedlo k nekontrolovatelným nárůstům vládních výdajů, deficitům státních rozpočtů a nárůstu státních dluhů. Výsledkem hledání jiných řešení ekonomických problémů byl vznik nového moderního liberálního přístupu. Neoliberální přístup k ekonomice přetrval prakticky až dodnes a do značné míry souvisí s ideologickým obratem,

ekonomickou

transformací,

globalizací,

s

technologickými

změnami

a postupujícími integračními tendencemi.9

1.2.2

Členění hospodářské politiky Praktickou hospodářskou politiku, která je definována jako „přístup státu“

respektive vlády k ekonomice své země, lze členit na:10 1. Makroekonomickou hospodářskou politiku – jde o politiku, která řeší problémy stabilizace

ekonomiky

jako

celku.

Především

v udržitelnosti

stabilního

hospodářského růstu a zachování ekonomické stability země. Makroekonomické (stabilizační) politiky:

8

SOUKUP, Petr a Petr VYMĚTAL. Základy teorie a praxe hospodářské politiky. 1. vyd. V Praze: Bankovní institut vysoká škola, 2007, 141 s. ISBN 978-80-7265-125-2, s. 36–37. 9 Tamtéž, s. 23, 25–27, 29–31. 10 Tamtéž, s. 36, 70–71, 87–91.

13

• Monetární (měnová) politika (prováděná ČNB) • Fiskální (rozpočtová) politika (systém veřejných rozpočtů - vláda) • Důchodová a cenová politika (regulace mezd a cen - vláda) • Vnější

obchodní

a

měnová

politika

(cla,

měnový

kurz,

intervence

na devizových trzích - vláda, ČNB) 2. Mikroekonomickou hospodářskou politiku - cílem této politiky je zvyšování efektivnosti alokace zdrojů společnosti, popř. jejich redistribuce. Zpravidla je realizována v kombinaci se snahou o stabilizaci ekonomiky. Někdy je označována i jako politika „doplňující makroekonomické hospodářské politiky“ a jedná se o: •

Politiku ochrany hospodářské soutěže (vytváření tržního prostředí - základem je hospodářská soutěž, tj. konkurence).

•

Strukturální politiky (odstraňování překážek vyššího růstu HDP ve všech oblastech, tj. v členění na sektorovou či odvětvovou strukturu).

•

Sociální politika (např. snižování nezaměstnanosti, spravedlivé rozdělování důchodů).

1.2.3

Veřejné finance, vazby na veřejný sektor

Tímto termínem jsou nejčastěji označovány specifické finanční vztahy a operace probíhající v rámci ekonomického systému mezi orgány a institucemi veřejné správy na straně jedné a ostatními subjekty na straně druhé (tj. firmami, občany, domácnostmi, neziskovými organizacemi apod.). Pod pojmem veřejné finance je možno chápat jednak praktickou činnost veřejné správy a jednak je jím označována i teorie. Počátkem 20. století byly častěji užívány pojmy „státní finance“ a „municipální nebo místní finance“. S přesunem kompetencí z „beder“ státní správy a jejích orgánů na místní správu a samosprávu, které jsou označovány společným pojmem „veřejná správa“, lze označit i finanční vztahy a operace pojmem „veřejné finance“. K základním prvkům veřejných financí lze zařadit veřejné výdaje, veřejné příjmy a zejména daně. K nejčastěji uváděným příčinám rozvoje veřejných financí jsou přiřazovány obtíže ekonomických procesů při zabezpečování efektivní a spravedlivé alokace. Důvodem rozvoje veřejného financování je rovněž snaha korigovat určité nedostatky ekonomických rozhodnutí, která jsou realizována standardními a pro danou

14

společnost charakteristickými ekonomickými mechanismy, cestou státních zásahů, uskutečňovaných fiskálními nástroji, tj. veřejnými příjmy a veřejnými výdaji.11 Veřejné finance hrají v celkovém politickém, ekonomickém i sociálním mechanismu jednotlivých zemí podstatnou roli. Slouží k uspokojování potřeb obyvatelstva na úrovni jak státu, tak i regionů, měst a obcí. Veřejné finance ovlivňují rozsah, strukturu a fungování veřejného sektoru. Veřejný sektor je financován z veřejných rozpočtů. Je řízen a spravován veřejnou správou, zabezpečuje veřejné statky pro obyvatelstvo mimo trh na neziskovém principu, podléhá veřejné kontrole a rozhoduje se v něm veřejnou volbou.12 Předmětem a kritériem rozhodování veřejnou volbou je tzv. veřejný zájem. Při veřejné volbě dochází k vyjednávání mezi jednotlivými subjekty (aktéry). K základním aktérům veřejné volby patří politici, voliči (občané), zájmové skupiny a byrokracie. Vzhledem k teorii veřejné volby, která vychází ze základního axiomu, že všichni aktéři se chovají ekonomicky racionálně, tzn. usilují o maximalizaci svého prospěchu s ohledem na vynaložené náklady, lze odvodit jejich chování. Příkladně politici se budou snažit co nejvíce uspokojit své potenciální voliče, kteří je recipročně volí jako své zástupce. Politici tedy maximálně zohledňují voličské preference, které jsou obsaženy v sestavovaném „nabídkovém koši“, jehož základní formou jsou volební programy jednotlivých politických stran.13 Možnosti teorie veřejné volby14 v rámci veřejných financí a veřejného sektoru tak směřují k

hlavnímu problému jak integrovat preference voličů do kolektivního

rozhodování a jak přimět voliče projevit preference. Teorie veřejné volby umožňuje zkoumat, jak se projevují názory na fiskální otázky, na veřejný sektor a jeho činnost a rovněž i na efektivnost činností vlády.15 K řešení problémů ekonomických mechanismů a ke koordinaci ekonomických činností se historicky vyvinuly různé alokační mechanismy. Později pak úlohu arbitra a korektora v podmínkách tržního nebo příkazového ekonomického modelu převzal stát.

11

HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0, s. 11–13. 12 PAVLÁSEK, Vlastimil a Hana KUNEŠOVÁ. Veřejné finance. Vyd. 1. Plzeň: Nava, 2006. ISBN 80721-1236-8, s.17. 13 HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0, s. 30. 14 Buchanan Megill James, spatřuje veřejnou volbu jako volbu mezi různými soubory pravidel, v jejichž rámci pak jednotlivci sledují vlastní cíle. Teorie veřejné volby je založena na základním axiomu racionálně se chovajícího jednotlivce maximalizujícího užitek. Jednotlivci akceptují využívání vládního monopolu moci ve společnosti, neboť se domnívají, že se tak děje v jejich vlastním zájmu. 15 NAHODIL, František. Veřejné finance v České republice. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 359 s. ISBN 978-80-7380-162-5, s. 23.

15

Zhruba od 30. let 20. století lze k modernějším funkcím státu přiřadit i funkci ekonomickou, v rámci které stát vykonává různé činnosti, například alokační, redistribuční, stabilizační. K výkonu svých činností a funkcí je stát vybaven zákonodárnou a výkonnou mocí a vlastními orgány a institucemi veřejné správy (státní, místní), rovněž disponuje donucovací pravomocí. Nejčastěji jsou pro participaci státu (respektive veřejné správy) na ekonomickém životě uváděny argumenty tzv. tržního selhání. V pojetí neoklasické ekonomie je optimální ekonomický systém efektivní, spravedlivý a stabilní. Paretovské optimum je nejrozšířenějším kritériem a jedná se o takový stav v ekonomice, kdy již nelze žádnému ze zúčastněných subjektů zlepšit situaci, aniž by nedošlo ke zhoršení situace jiného subjektu. Je možné hovořit o určitém rovnovážném stavu a nutnou podmínkou dosažení stavu optima je tzv. dokonalá konkurence.16 1.2.3.1 Funkce veřejných financí Veřejné finance prostřednictvím veřejných příjmů a výdajů plní tři základní funkce:17 ● Alokační, souvisí se zajišťováním tzv. veřejných statků, které nelze distribuovat v rámci tržního mechanismu (obrana, bezpečnost, veřejná správa, ochrana životního prostředí atd.). Užitek z veřejných statků je každému dostupný a ze spotřeby nelze nikoho vyloučit. Není zde možné určit kdo a v jaké míře tento statek spotřebovává a kolik by měl zaplatit. Stát v případě alokační funkce řeší kolik veřejných statků poskytovat, jak je přerozdělovat a jak finančně jejich produkci pokrýt. ● Distribuční funkce souvisí s rozdělováním důchodů a bohatství prostřednictvím tržního mechanismu. Ze společenského hlediska se nemusí rozdělení důchodů prostřednictvím trhu jevit jako spravedlivé, a proto dochází k přerozdělování důchodu prostřednictvím daňového systému, který progresivně zdaňuje vyšší důchody a formou nenávratných podpor a dalšími způsoby přesunuje peněžní prostředky do domácností s nižšími důchody. Obdobně působí diferenciace ve zdanění luxusního zboží a zboží základní potřeby nebo daňové úlevy. Distribuční funkce veřejných financí je zajišťována zejména systémem přímých daní a transferů.

16

HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0 s. 12–14. 17 PAVLÁSEK, Vlastimil a Hana KUNEŠOVÁ. Veřejné finance. Vyd. 1. Plzeň: Nava, 2006. ISBN 80-7211236-8, s. 19–20.

16

● Stabilizační funkce je důsledkem faktu, že trh může vést k nestabilitě ve vývoji makroekonomických veličin a je argumentem pro realizaci tzv. stabilizační funkce státu. Stát může prostřednictvím veřejných financí makroekonomicky ovlivňovat základní ekonomické cíle (cenovou stabilitu, vyrovnanou platební bilanci, vysokou zaměstnanost, ekonomický růst) za účelem dosažení ekonomické stability. Stát využívá k naplnění této funkce v rámci hospodářské politiky nástroje monetární a fiskální politiky. Veřejné finance plní stabilizační funkci prostřednictvím veřejných příjmů a výdajů.

Výše uvedené funkce spolu velice těsně souvisejí. Zajištění jednoho cíle se může dostat do rozporu s jiným cílem. Stát by měl proto vždy stanovit prioritu svých cílů tak, aby jednotlivá opatření nemohly působit na jednotlivé funkce protichůdně.

17

2 Cíle a nástroje fiskální politiky Základním cílem fiskální politiky je stabilizace tempa ekonomického růstu a míry nezaměstnanosti.18 Hlavním nástrojem fiskální politiky je státní rozpočet, tj. fiskální operace na příjmové i výdajové straně rozpočtu. Fiskální politiku můžeme tedy konkrétněji označit jako „takové aktivní (vládou vyvolané) změny ve struktuře a objemu veřejných výdajů a příjmů, resp. v typu, výši a způsobu krytí rozpočtového salda, jejichž smyslem je dosažení konkrétního makroekonomického záměru, zejména nízké míry nezaměstnanosti a stabilní míry hospodářského růstu.“19

Obrázek č. 1: Nástroje a cíle stabilizační fiskální politiky Zdroj: PEKOVÁ, Jitka.20

Nástrojem stabilizační fiskální politiky, jak již bylo uvedeno, je státní rozpočet, resp. podle Pekové:21 • změny ve struktuře příjmů a výdajů státního rozpočtu jako klasické keynesiánské nástroje usilující o zmenšení nebo vyloučení produkční mezery,22 • záměrné (plánované) saldo státního rozpočtu, které je využíváno k dosažení stanoveného makroekonomického cíle. Fiskální politika záměrně využívá plánovaný přebytek či schodek státního rozpočtu (na rozdíl od rozpočtové politiky, jejímž cílem je vyrovnaný státní rozpočet).

18

Často bývá mezi cíle fiskální politiky zařazováno i dosažení nízké míry inflace, ale k dosažení tohoto cíle je využívána zejména politika monetární. 19 DVOŘÁK, Pavel. Vybrané problémy fiskální politiky. Dotisk 1.vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, 174 s. ISBN 80-7079-620-0, s. 18. 20 PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005, 527 s. ISBN 80-7357-049-1, s. 398. 21 Tamtéž, s. 397–398. 22 Rozdíl mezi potenciálním a skutečným produktem (při plné zaměstnanosti a vlivem využití výrobních kapacit). Dle povahy se jedná o recesní nebo inflační produkční mezeru.

18

2.1 Historie vývoje stabilizační fiskální politiky Jak již bylo uvedeno, stabilizační fiskální politika je nedílnou součástí hospodářské politiky státu a subjektem, který realizuje tento typ hospodářské politiky, je vláda. Impulsem pro rozpracování a využití této funkce veřejných financí byla Velká hospodářská krize.23 Vlády se ve 30. letech snažily čelit dopadům hospodářské krize a usilovaly o opětovné nastartování hospodářského růstu. Vlivem podpory válečného úsilí v období 2. světové války se priority stabilizační fiskální funkce změnily. Vlády se snažily zabránit výraznější inflaci, docházelo k růstu daňového zatížení poplatníků v důsledku válečných výdajů. Po 2. světové válce se zvýšily veřejné výdaje, které byly určeny na obnovu hospodářství. K následnému snížení daňového zatížení poplatníků ve většině zemí nedošlo díky tzv. stupňovitému efektu (též nazývanému posunovému efektu).24 Stanovené cíle stabilizační fiskální politiky byly v této době soustředěny na dosažení vysokého tempa hospodářského růstu, nárůst veřejného sektoru podporovaného politikou státu blahobytu, dosažení tzv. plné zaměstnanosti, a to vše za předpokladu cyklicky vyrovnaného státního rozpočtu. V důsledku poměrně vysokého růstu daňového výnosu bylo možné financovat i rostoucí veřejné výdaje, současně vyšší tempa růstu napomáhala udržovat zaměstnanost. Úspěšnost stabilizační fiskální politiky přetrvávala až do 60. let 20. století. Sedmdesátá léta se vyznačovala stagnací ekonomického růstu, což vedlo k růstu nezaměstnanosti a k relativně vysoké inflaci – celosvětová stagflace. To se negativně promítlo v nárůstu výdajů státního rozpočtu a v poklesu celkových veřejných příjmů. Vedle úsilí o oživení hospodářského růstu a snížení inflace docházelo i k nárůstu veřejného dluhu a toto období lze řadit k počátkům celosvětové problematiky s rostoucí deficitností státního rozpočtu. Stabilizační cíle fiskální politiky usilovaly o snížení nezaměstnanosti, neboť vyplácené podpory v nezaměstnanosti ukrajovaly významnou část státního rozpočtu. Další cíle byly zaměřeny na snižování veřejného dluhu, boj s krizí a se stagflací. V 80. letech je v ekonomické teorii patrný vliv změn, které vedle tradičních cílů fiskální politiky jsou doplňovány snahou o provedení daňových reforem. Jejich realizace má umožnit dosažení většího kapitálu použitelného na investice, a tím v budoucnu 23

Tvůrcem koncepce byl J. M. Keynes. PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005, 527 s. ISBN 80-7357-049-1, s. 401. 24

19

ovlivnit růst nabídky, zvýšit zaměstnanost a podpořit hospodářský růst. Monetaristé se svou koncepcí stále více kritizují účinnost stabilizační fiskální politiky a výsledkem je zvyšující se zájem vlád o monetární politiku. Svá tvrzení zdůvodňují tím, že vláda není schopna vlivem faktorů odehrávajících se v hospodářském cyklu v prostředí tržního mechanismu, zcela ovlivňovat daňový výnos a současně má možnost rozhodovat pouze o veřejných výdajích. Nicméně v posledních letech je vyvíjena snaha v prosazování koordinace ve využívání nástrojů stabilizační fiskální politiky a současně i měnové politiky.25

2.2 Opatření fiskální politiky Fiskální politiku je možné z pohledu obecné ekonomické teorie uskutečňovat dvěma způsoby, jejichž rozdíl spočívá v časovém horizontu, v němž jsou uskutečňovány. Za prvky fiskální politiky zabudované do vnitřní struktury ekonomiky, které mají charakter dlouhodobých opatření, lze označit tzv. automatické (vestavěné) stabilizátory. Tato opatření nepůsobí se stoprocentním účinkem, a proto je nezbytné použití i jednorázových opatření, tzv. diskrečních opatření, jako plánovaných a vědomých opatření.

2.2.1

Automatické (vestavěné) stabilizátory Působí na stabilitu ekonomiky automaticky bez vládních zásahů. Jedná se

o mechanismy, které po své instalaci do ekonomiky fungují automaticky a zmírňují cyklické výkyvy v ekonomice. Napomáhají trhu zajistit efektivní využití výrobních zdrojů tak, aby se skutečně vyrobený produkt co nejméně odchyloval od potencionálního produktu. Mezi vestavěné stabilizátory patří zejména progresivní daň z příjmů, pojištění v nezaměstnanosti,

dávky

v nezaměstnanosti

(příspěvky

na

státní

politiku

zaměstnanosti26), systém sociálních dávek,27 státní výkup zemědělských přebytků, subvence k cenám zemědělské produkce, apod.28 Progresivně konstruované daně působí tak, že v období konjunktury, kdy ekonomické subjekty dosahují vyšších příjmů, odčerpávají více zdrojů ze státního 25

PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005, 527 s. ISBN 80-7357-049-1, s. 401–402. 26 Částky, které ve formě pojistného odvádějí do státního rozpočtu organizace, zaměstnanci a OSVČ. 27 Dávky státní sociální podpory, jež mají úzkou souvislost s vývojem hospodářského cyklu. 28 TULEJA, Pavel. Analýza pro ekonomy. Vyd. 1. Brno: Computer Press, c2007, 336 s. ISBN 978-802511801-6, s. 199–200.

20

rozpočtu, omezí tak disponibilní zdroje poplatníků (subjektů), které by jinak byly použity na investice, s cílem zmírnit konjunkturní procesy. V období deprese je účinek vestavěných stabilizátorů opačný, tj. odčerpávají méně příjmů a tím stimulují investování a oživují ekonomiku.29 Výhodou těchto nástrojů je zejména skutečnost, že je zde nulová prodleva, která vzniká mezi okamžikem, kdy vláda přijme potřebu určité opatření realizovat a kdy toto opatření fakticky přijme (tzv. vnitřní zpoždění).30 Negativním efektem vestavěných stabilizátorů je jejich působení bez ohledu na to, zda jsou žádoucí. V případě, kdy se ekonomika vzpamatovává z recese, nástroje brzdí její potřebný co nejrychlejší růst. Za slabinu vestavěných stabilizátorů lze rovněž označit i to, že jejich účinnost nemusí být vždy dostačující k vyhlazení větších neočekávaných výkyvů ekonomiky.31

2.2.2

Jednorázová diskreční opatření Záměrná opatření fiskální politiky vyžadující jednorázová rozhodnutí příslušného

státního orgánu jsou diskreční opatření. Cílem těchto opatření je podpora rovnovážného a ekonomického růstu a minimalizace nezaměstnanosti a dosažení cenové stability. Jedná se o legislativní rozhodnutí o použití příjmů nebo výdajů rozpočtu. Jsou to rozhodnutí například o změně daňových sazeb, změně ve výši jednotlivých položek rozpočtových výdajů, změně ve struktuře výdajů státního rozpočtu. K nástrojům diskreční politiky tedy přiřazujeme veškerá jednorázová opatření vlády, která mají podobu přímých intervencí a prostřednictvím, kterých se vláda snaží omezit cyklický vývoj ekonomiky.32 Do této skupiny nástrojů lze zahrnout i zvýšení investičních výdajů, výdajů na veřejně prospěšné práce s cílem vytváření pracovních míst, apod. Zavedení nástrojů diskreční politiky zpravidla vyžaduje změnu zákona a proto mohou být realizovány s určitým časovým zpožděním. Toto zpravidla sníží jejich efektivnost nebo může mít za následek ještě větší prohlubování nestability ekonomiky.

29

NAHODIL, František. Veřejné finance v České republice. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 359 s. ISBN 978-80-7380-162-5, s. 40. 30 Tamtéž, s. 40. 31 PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: teorie a praxe v ČR. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 644 s. ISBN 978-80-7357-698-1, s. 462–463. 32 Tamtéž, s. 462.

21

2.3 Typy fiskální politiky Vláda při ovlivňování ekonomiky má k dispozici výběr nástrojů, které v závislosti na fázích hospodářského cyklu může použít. Podle jednotlivých fází hospodářského cyklu, především v konjunktuře nebo recesi, vláda přizpůsobuje výběr a působení dílčích nástrojů stabilizační fiskální politiky. Fiskální politika má jiné účinky z hlediska krátkodobého a jiné v horizontu dlouhodobém. Z hlediska účinků můžeme stabilizační fiskální politiku rozdělit na tři typy: 1. Expanzivní politika – obecně se má za to, že expanzivní politika podporuje agregátní poptávku. Jejím cílem je zvýšení produktu a snížení nezaměstnanosti. Z krátkodobého hlediska má expanzivní fiskální politika prorůstový dopad, zvyšování produktu, tedy růst ekonomiky. Snižuje se nezaměstnanost, ale v případě vysoké poptávky dochází i k růstu cen, což může mít za následek zvyšování cenové hladiny, inflaci. V dlouhodobém horizontu při růstu cen se snižuje poptávka, je vyvíjen tlak na vyšší nominální mzdy dorovnávající reálnou mzdu po zvýšení cenové hladiny. V důsledku toho dojde k poklesu zaměstnanosti a dlouhodobým efektem je tedy pouze růst cen.33 Expanzivní politika je zaváděna především v období, kdy je ekonomika v recesi, ale tuto politiku s expanzivními prvky lze pozorovat i v předvolebním období, kdy se vládnoucí strany snaží ovlivnit voliče např. snížením daní, zvýšením sociálních transferů, apod. Při expanzivní stabilizační fiskální politice jsou k expanzi využívány tyto nástroje:34 • Přímé, do tzv. klasických nástrojů se zařazuje především růst výdajů státního rozpočtu za účelem stimulace růstu agregátní poptávky. • Nepřímé, zejména se jedná o snižování daní. Výsledným efektem je zpravidla růst soukromých investic a spotřeby, protože soukromý sektor disponuje relativně vyššímu finančními zdroji. V ČR je příkladem snížení sazby daně z příjmu právnických osob z 39 % na 35 % schválené Poslaneckou sněmovnou dne 8. července 1997. • Možná kombinace přímých a nepřímých nástrojů, což vede k plánované akceptaci deficitu státního rozpočtu. Ale podle Pekové může mít v praxi expanzivní účinek i vyrovnaný rozpočet. V důsledku fiskální expanze vzniká finanční nerovnováha, tj. schodek státního rozpočtu. 33

BRČÁK, Josef et al. Česká republika ve světle ekonomických teorií. Vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 206 s. ISBN 978-80-7380-369-8, s. 106–107. 34 PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: teorie a praxe v ČR. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 644 s. ISBN 978-80-7357-698-1, s. 404.

22

2. Restriktivní politika – má stejný průběh, ale v opačném směru a s opačným dopadem. Klade si za cíl omezovat či snižovat růst agregátní poptávky, prostřednictvím nástrojů restrikce v případě, je-li potřeba přehřátou ekonomiku utlumit. V krátkém období dojde ke snížení produktu a cenové hladiny a rovněž ke zvýšení nezaměstnanosti. V dlouhodobém horizontu zvyšují soukromé investice a kromě toho klesají nominální a reálné úrokové míry, dochází k poklesu cenové hladiny. Úroveň zaměstnanosti a reálného produktu se měnit nebudou za předpokladu, že investiční výdaje kompenzují snížení státních výdajů. Mezi restriktivní nástroje zejména patří:35 • Přímé, spočívají především ve snížení objemu výdajů státního rozpočtu. Příkladem restriktivního opatření v ČR bylo přijaté rozhodnutí vlády z dubna 1997, podle něhož se měly výdaje státního rozpočtu v roce 1997 snížit o 25,5 mld. Kč. Následně v květnu téhož roku bylo rozhodnuto o snížení výdajů o dalších 16,5 mld. Kč. • Nepřímé, představují zvyšování objemu příjmů státního rozpočtu (daní). • Možná kombinace přímých a nepřímých nástrojů s cílem dosáhnout přebytkového státního rozpočtu. 3. Neutrální politika – při této politice dochází k tomu, že účinky jednotlivých nástrojů stabilizační fiskální politiky se navzájem kompenzují.36 a) expansivní fiskální politika

b) restriktivní fiskální politika

Graf č. 1: Expansivní a restriktivní fiskální politika Zdroj: DVOŘÁK, Pavel.37

35

PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: teorie a praxe v ČR. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 644 s. ISBN 978-80-7357-698-1, s. 404. 36 Tamtéž, s. 410. 37 DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2008, 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1, s. 35.

23

Jak vyplývá z grafu č. 1 a), při fiskální expanzi dochází k posunu křivky AD vpravo. Tím se zvýší množství produktu (výstup Y), ale zvyšuje se i cenová hladina (P). Při expansivní fiskální politice ↑ Y = ↑ C + ↑ I + ↑ G, kde zvýšení výdajů státního rozpočtu (G) jsou přímo ovlivněna vládou, zatímco zvýšení spotřeby a investic soukromého sektoru (C+I) jsou vládou ovlivněna nepřímo, například prostřednictvím snížení daní (t), nebo zvýšením výdajů státního rozpočtu v podobě peněžních transferů, resp. kombinací obou. Při fiskální restrikci, viz, graf č. 1 b), se křivka AD posune směrem vlevo. To vyvolá snížení objemu produktu (výstup Y) a cenové hladiny (P). Při restriktivní fiskální politice platí ↓ Y = ↓ C + ↓ I + ↓ G, kde snížení výdajů státního rozpočtu je vládou ovlivněno přímo, pokles spotřeby a investic soukromého sektoru ovlivní vláda nepřímo, např. prostřednictvím zvýšení daní nebo snížením výdajů státního rozpočtu (peněžních transferů nebo v kombinaci obou).38

2.4 Fiskální politika a její účinnost Na výsledný efekt účinnosti fiskální politiky existuje řada pohledů, vysvětlení a zabývalo se jí a zabývá mnoho ekonomických směrů. Možné účinky a dopady lze zkoumat prostřednictvím různých modelů a teorií, nejčastěji v obecně známých modelech AS–AD a IS–LM. V obou těchto modelech jsou závěry obdobné. Za předpokladu splnění několika podmínek, zejména existence volné produkční kapacity a nezaměstnanosti, neexistence tlaků na zvyšování mezd, pak expansivní fiskální politika může ovlivnit růst HDP a snížit nezaměstnanost, což nemusí být vždy doprovázeno větším růstem cenové hladiny (inflace). Vzhledem k tomu, že plnění uvedených podmínek je obtížné, nemusí vždy expanzivní fiskální politika daných cílů dosáhnout. Jak dále uvádí Hamerníková,39 státní výdaje by se neměly dlouhodobě stát hlavní složkou růstu HDP, neboť se tím utlumují privátní aktivity občanů a růstu ekonomiky je pak dosahováno za cenu jiných omezení. Rovněž ani při dlouhodobém nízkém nebo záporném vývoji tempa růstu HDP není žádoucí, aby jediným dostupným prostředkem reagujícím na tento stav byla expanzivní fiskální politika. Řada příčin může být řešena jinými nástroji v rukou vlády,

38

PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: teorie a praxe v ČR. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 644 s. ISBN 978-80-7357-698-1, s. 409. 39 HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0, s. 236.

24

např. odstraněním korupce, v podobě deregulací, snižováním byrokracie, odstraňováním „šedé ekonomiky“, apod.

2.4.1

Model IS–LM Účinnost fiskální politiky souvisí se sklonem křivek IS a LM, tzn. čím je křivka LM

plošší a čím je křivka IS strmější, tím se stává fiskální politika účinnější. Na velikost posunu IS křivky působí použitá fiskální opatření ve vazbě na prvotní změnu ve výdajích a příjmech státního rozpočtu a velikost fiskálního multiplikátoru. Rozhodující pro účinnost fiskální politiky je sklon LM křivky, protože maximální účinnost stabilizační fiskální politiky je při vodorovném sklonu křivky LM (plochá) a výsledným efektem opatření je růst produktu. Opatření jsou naopak neúčinná při svislém tvaru LM křivky (strmá) a výsledek stabilizační fiskální politiky se projeví pouze v růstu úrokové míry, viz. graf č. 2.40

i

IS

IS'

LM

i0

Y0

Y1

Y

Graf č. 2: Účinnost stabilizační fiskální politiky – LM křivka plochá (past likvidity) Zdroj: PEKOVÁ, Jitka.41

V klasickém případě, viz. graf č. 3, povede zvýšení vládních výdajů na nákup zboží a služeb k růstu důchodů a růstu úrokové míry. Tento růst úrokové míry postupně vytlačí část investičních výdajů. Peníze jsou drženy pouze z transakčních a opatrnostních důvodů a tím soukromý sektor omezuje finanční prostředky na vlastní investice. Trh peněz zareaguje zdražením investičních úvěrů, což vyvolá pokles zájmu po investičních úvěrech a navýšení úrokové míry ztlumí expanzivní účinek výdajů státního rozpočtu. Velikost

40

PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005, 527 s. ISBN 80-7357-049-1, s. 410. 41 Tamtéž, s. 411.

25

citlivosti soukromých výdajů na úrokovou míru vede k vytěsňování soukromých investic. Vytěsňovací efekt je tím větší, čím je LM křivka strmější. Čím je plošší, tím je naopak vytěsňovací efekt menší. Vytěsňovací efekt je spíše spojován s účinky strukturálního deficitu. Jak dále uvádí Peková42 omezení modelu IS–LM spočívá v tom, že neuvažuje změnu agregátní cenové hladiny. Tato úvahu je obsažena v modelu AS–AD, kde je pro účinnost fiskální politiky rozhodující sklon křivky AS (resp. LM).

i

LM

i1 i0

IS' IS Y

Y0

Graf č. 3: Účinnost stabilizační fiskální politiky–LM křivka strmá (tzv. klasický případ) Zdroj: PEKOVÁ, Jitka.43

2.4.2

Model AS–AD Připomeňme si základní úkol fiskální politiky, který

spočívá v ovlivňování

ekonomiky za účelem jejího přiblížení k potencionálnímu produktu, což ve fázi konjunktury znamená, že je vhodnější použít restriktivně zaměřenou fiskální politiku. To povede k omezení vládních výdajů, případně ke zvýšení daní. Naopak v situaci, kdy se ekonomika nalézá ve fázi recese (deflační mezery), je vhodnější použít expanzivní zaměření fiskální politiky. To znamená zvýšení úrovně vládních výdajů (nákupů, transferů) nebo snížení daní.44 Agregátní poptávka se skládá z C + I + G + NX (kde C je soukromá spotřeba, I soukromé investice, G vládní výdaje, NX čistý export) a její vysoká úroveň udržuje

42

PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005, 527 s. ISBN 80-7357-049-1, s. 412. 43 Tamtéž, s. 411. 44 PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: teorie a praxe v ČR. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 644 s. ISBN 978-80-7357-698-1, s. 471–472.

26

ekonomiku nad úrovní potencionálního produktu. Při omezení vládních výdajů pak agregátní poptávka klesá. Graf č. 4 a) vyjadřuje tento pokles na úroveň AD´ do bodu E´, tj. nový rovnovážný bod umístěný na potencionálním produktu. Restriktivní politika posunula bod předchozí rovnováhy E na úroveň E´ (bod E vycházel z AD=AS). a) Agregátní poptávka a inflační mezera

b) Agregátní poptávka a deflační mezera

Graf č. 4: Agregátní poptávka a inflační mezera, agregátní poptávka a deflační mezera. Zdroj: PAČESOVÁ, Hana.45

V situaci účinností expanzivní fiskální politiky je agregátní poptávka nízká, takže se ekonomika nalézá ve fázi deflační mezery (recese). Aby tento stav ekonomiky mohl být změněn, je nutné v rámci fiskální politiky zvýšit vládní výdaje nebo snížit daně. Tím se zvýší některá ze složek agregátní poptávky a jak znázorňuje graf č.4 b) toto umožní i pravděpodobný přesun bodu E do bodu E´. Bod E´ se nachází na úrovni potencionálního produktu a tím se stává bodem požadované rovnováhy. Veškerá rozhodnutí o typu použití fiskální politiky spočívají ve volbě, kterou disponují makroekonomické

autority. Nevýhoda diskreční politiky, jejíž podstata je

ve volnosti politického rozhodnutí, je v omezení účinku použité fiskální politiky vlivem časového zpoždění ekonomických reakcí. Tato velká časová zpoždění se mohou například projevit v dopadu investic, která jsou výdajem státního rozpočtu a jsou součástí vládních výdajů.46

45

PAČESOVÁ, Hana. Makroekonomické vztahy a souvislosti. Vyd. Praha: Vodnář, 2012, 121 s. ISBN 97880-7439-048-7, s. 29. 46 Tamtéž, s. 29.

27

Opatření fiskální politiky nepůsobí jen na agregátní poptávku, ale ovlivňují též agregátní nabídku. V případě realizace daňové reformy se může efekt snížení daní promítnout jak v agregátní poptávce tak i v nabídce. Snížení daní vyvolá větší disponibilní důchod domácností, což vede k předpokladu zvýšení spotřebních výdajů, které jsou součástí agregátní poptávky (expanzivní fiskální politika). Ke zvýšení agregátní nabídky, za předpokladu snížení vysokých daní, dochází při aktivní iniciativě lidí pracovat a podnikat. Negativní stránkou pak může být nárůst jejich příjmů a upřednostnění volnočasových aktivit před prací a podnikáním. Následkem toho se méně vyrábí a agregátní poptávka se sníží. Tendence, v jakém směru se bude agregátní nabídka posunovat závisí, na individuální situaci.47

Graf č. 5: Možné důsledky snížení daní Zdroj: HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ.48

Graf č. 5 znázorňuje vliv snížení daní, které jak již bylo uvedeno, zvýší disponibilní důchod obyvatel, umožní jejich větší spotřebu (spotřební a investiční), což vyvolá posun křivky AD vpravo nahoru. Tím se sníží nezaměstnanost, to povede k růstu HDP, ale současně bude ovlivněn i růst cenové hladiny (předpokladem je rostoucí tvar křivky AD). Snížení daní může ovlivnit i podnikatelské aktivity a stimulovat je k vyšší nabídce pro dosažení zisku. To může způsobit posun křivky AS vlevo dolů (předpokladem je její rostoucí tvar). V tomto případě se začne zvyšovat úroveň HDP (výstupu) a snižuje se cenová hladina (pokles inflace). Tyto účinky snížení daní zastávají stoupenci tzv.

47

RUSMICHOVÁ, Lada a Jindřich SOUKUP. Makroekonomie: základní kurs. 5. vyd. Praha: Melandrium, 2002, 166 s. ISBN 80-86175-24-3, s. 113. 48 HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0, s. 227.

28

ekonomické strany nabídky. Zde je možné zmínit tzv. Lafferovu křivku, jejímž teoretickým úkolem je určit maximální daňovou sazbu, tj. bod na křivce, kdy další zvýšení daňové sazby povede pouze k poklesu daňového příjmu.49 Dlouhodobé účinky expansivní fiskální politiky v neokeynesiánském modelu jsou znázorněny v grafu č. 6. Křivka agregátní nabídky je vertikální, posun z bodu E0 do E1 představuje krátkodobé účinky fiskální politiky při nedostatečném využití výrobních faktorů. Reakcí na krátkodobý růst nominálního produktu je zvýšení poptávky po penězích. Z dlouhodobého hlediska se však rovnováha v bodě E1 neustálí. Zvýšení poptávky po penězích vyvolá růst úrokové míry. Zamýšlené investiční výdaje se v důsledku vyšší úrokové míry omezí a nastává proces, kdy vládní výdaje (rozpočtové) vytlačují částečně či úplně soukromé výdaje (investiční), tzv. efekt vytěsnění. Pokles vládních výdajů má pak opačný efekt, vyvíjí tlak na snížení úrokové míry a nárůst investic. Úplný efekt vytěsnění zobrazuje posun bodu rovnováhy do bodu E2. Došlo k růstu cenové hladiny, tedy i úrokové míry, přičemž velikost reálného produktu se nezměnila. Dlouhodobý efekt expanzivní fiskální politiky působí na zvyšování úrovně cen, nemění úroveň reálného produktu a zaměstnanosti, a to pokud dochází k úplnému efektu vytěsnění, trvale snižuje investiční výdaje a úrokové míry se nevrací na výchozí úroveň.50

Graf č. 6: Dlouhodobé účinky expanzivní fiskální politiky Zdroj: RUSMICHOVÁ, Lada a Jindřich SOUKUP.51

49

HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0, s. 227. 50 RUSMICHOVÁ, Lada a Jindřich SOUKUP. Makroekonomie: základní kurs. 5. vyd. Praha: Melandrium, 2002, 166 s. ISBN 80-86175-24-3, s. 116. 51 Tamtéž, s. 115.

29

Z dlouhodobého hlediska restriktivní politika především zvyšuje soukromé investice, dále ovlivňuje pokles nominální a reálné úrokové míry, vyvolává pokles cenové hladiny. Nemění úroveň reálného produktu a zaměstnanost, za předpokladu, že soukromé investiční výdaje plně vykompenzují snížené vládní výdaje na nákup výrobků a služeb. 2.4.2.1 Multiplikační efekt Obecně je multiplikátor definován jako „výsledná změna endogenní proměnné (reálného produktu) v důsledku jednotkové změny exogenní veličiny (např. výdaje, daně).“52 Znamená to, že změnu reálného produktu v důsledku změny veřejných výdajů o jednotku určuje výdajový multiplikátor a změnu reálného produktu v důsledku změny investic o jednotku určuje investiční multiplikátor, apod. Existuje mnoho multiplikátorů, které vycházejí z různých předpokladů, např. multiplikátor státních výdajů, investiční, multiplikátor v uzavřené ekonomice nebo v otevřené ekonomice, typ s důchodovým zdaněním, apod. Multiplikační efekty lze sledovat a analyzovat v daleko složitějších podmínkách, než jsou dále uváděny. V této práci jsou zmíněny pouze tyto základní typy:53 •

multiplikátor vládních nákupů udává, o kolik se zvýší produkt, jestliže se vládní nákupy výrobků a služeb zvýší o jednu korunu. Rovnice je:

1 1 − mpc

● multiplikátor autonomních daní udává, o kolik se změní produkt, jestliže se změní autonomní daně o jednotku. Je označován jako demultiplikátor, protože zvýšení daní vede ke snížení reálného produktu, snížení daní působí na růst produktu. Jeho hodnota je záporná. Tvar rovnice je: – •

mpc 1 − mpc

multiplikátor vyrovnaného rozpočtu udává změnu produktu, dojde-li k jednotkové změně ve výdajích i daňových příjmech. Při srovnání intenzity důsledků změn čistých daní a vládních nákupů, je-li částka, o kterou se zvýší státní nákupy, srovnatelná s částkou, o kterou vzrostou disponibilní důchody v důsledku poklesu čistých daní, bude multiplikační efekt státních nákupů vyšší než u čistých daní. Vládní nákupy tak mají vzhledem k poptávce vyšší účinnost.

52

DVOŘÁK, Pavel. Vybrané problémy fiskální politiky. Dotisk 1.vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, 174 s. ISBN 80-7079-620-0, s. 65. 53 HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Květa KUBÁTOVÁ. Veřejné finance: učebnice. Vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2000, 402 s. ISBN 80-902-7521-4, s. 298.

30

•

Transferový multiplikátor udává změnu celkového produktu vlivem změny transferových výdajů vlády. Tvar rovnice je:

mpc 1 − mpc

2.4.2.2 Mezní sklon k úsporám a ke spotřebě Transferové platby zvyšují disponibilní důchody jejich příjemcům, ale část těchto transferů (důchodů, různých sociálních dávek, aj.) nemusí být těmito příjemci utracena v plné výši. Část může být uspořena, a proto vliv těchto peněžních transferů ze státního rozpočtu na agregátní poptávku je ovlivňován tzv. mezním sklonem k úsporám. Toto platí i v případě snížení daní, kde výsledkem bude rovněž, a to za předpokladu jinak nezměněných okolností, zvýšení disponibilních důchodů v důsledku menšího zdanění subjektů. Subjekty resp. domácnosti neutratí celý takto získaný dodatečný důchod, ale část svého důchodu uspoří. Agregátní poptávku úspory neovlivňují, takže se na poptávkové straně projeví pouze část z tohoto dodatečného důchodu, tzv. dodatečné výdaje na spotřebu. Jaká část z dodatečného důchodu se promítne do zvýšených agregátních výdajů (AD) závisí na mezním sklonu k úsporám a ke spotřebě. Mezní sklon ke spotřebě (mpc) udává, o kolik vzroste spotřeba, jestliže vzroste důchod (příjem) o jednu dodatečnou peněžní jednotku (kolik subjekt vydá na spotřebu z dodatečné peněžní jednotky). Mezní sklon k úsporám uvádí, o kolik vzrostou úspory, jestliže vzroste důchod (příjem) o jednu dodatečnou jednotku (kolik subjekt vydá na spotřebu z dodatečné peněžní jednotky). Vliv na agregátní poptávku bude tím větší, čím vyšší bude mezní sklon ke spotřebě (úspory v keynesiánském pojetí jsou chápány jako rozdíl mezi důchodem a výdaji na spotřebu).54

2.5 Rozpočtová soustava a rozpočtové principy Nedílnou součást finančního systému v každém státě tvoří rozsah rozpočtové soustavy. Ta se odvíjí od politického a územního upořádání státu, od velikosti státního sektoru a od tradic dané země. Rozdílnou strukturu rozpočtové soustavy nalezneme mezi jednotlivými státy, kde se i v rámci jednoho státu může tato struktura postupně měnit a vyvíjet. Rozpočtovou soustavou podle Hamerníkové55 nebo Nahodila „rozumíme

54

PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005, 527 s. ISBN 80-7357-049-1, s. 405. 55 HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0, s. 165.

31

soustavu veřejných rozpočtů (včetně rozpočtových vztahů fungujících uvnitř této soustavy) a institucí, které zabezpečují tvorbu, rozdělování, užití a kontrolu toků jednotlivých okruhů finančních prostředků v rámci této soustavy.“56 Soustavu veřejných rozpočtů57 v České republice tvoří rozpočty centrální vlády, rozpočty regionální a místní. Členění rozpočtové soustavy je možné prezentovat dle odborné literatury více způsoby. Pro účely této práce se zaměříme na základní vymezení.

ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA ČR

VEŘEJNÉ ROZPOČTY

MIMOROZPOČTOVÉ FONDY

Centralizované

Decentralizované

Státní rozpočet

Rozpočty krajů

Centralizované

Decentralizované

Rozpočty obcí

Rozpočty regionálních rad regionů Rozpočty org. složek a příspěvkových organizací

Obrázek č. 2: Rozpočtová soustava ČR

Zdroj: HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ.58

Do rozpočtové soustavy z hlediska soustavy peněžních fondů a peněžních vztahů patří:59 ● Soustava veřejných rozpočtů, kde rozhodující postavení v rozpočtové soustavě má státní rozpočet (soustřeďuje největší část finančních prostředků v rozpočtové soustavě), tzn. státní rozpočet na ústřední a vládní úrovni a decentralizované rozpočty na nižších vládních úrovních (včetně územní samosprávy);

56

NAHODIL, František. Veřejné finance v České republice. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 359 s. ISBN 978-80-7380-162-5, s. 47. 57 Soustava veřejných rozpočtů se řídí zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, zákonem č. 250/2000 sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. 58 HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0, s. 166. 59 PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005, 527 s. ISBN 80-7357-049-1, s. 90.

32

● Soustava

mimorozpočtových

fondů,

zahrnující

většinou

účelové

fondy

na centralizované a decentralizované vládní úrovni. Jednotlivé státní fondy jsou zřizovány zákonem a na centralizované úrovni hovoříme o státních fondech a mimorozpočtových a parafiskálních fondech; ● Rozpočty veřejnoprávních (vládních) neziskových organizací, veřejných podniků ve veřejném sektoru.

2.5.1

Fiskální federalismus a decentralizace Demokratizace společnosti a snaha o dosažení vyšší efektivnosti přispěla ve

20. století k urychlení procesu určité decentralizace některých státních aktivit na územní samosprávu. V ČR je tomu tak po roce 1989, kde součástí procesu demokracie dochází k přiznání možnosti a schopnosti územní samosprávy zajišťovat některé úlohy ve veřejném zájmu či některé veřejné potřeby efektivněji než stát. Decentralizace znamená přenesení pravomocí a odpovědnosti za veřejné funkce z úrovně centrální vlády na podřízené nebo částečně samostatné vládní útvary či na soukromý sektor. Mezi hlavní cíle decentralizačních trendů patří přibližování výkonu veřejné správy k těm, pro které je primárně určen, zajištění efektivního vynakládání veřejných financí, zvýšení efektivnosti využití finančních zdrojů rozpočtové soustavy, zvýšení veřejné kontroly na poskytování veřejných služeb, jejich kvality a efektivnosti. Z hlediska vazeb v rozpočtové soustavě existují dva modely fiskálního federalismu. Vertikální model je založen na poskytování dotací z rozpočtu vyšší vládní úrovně do rozpočtu nižší vládní úrovně, zatímco druhý horizontální model využívá dotace po linii od bohatších oblastí k chudším. V ČR se od roku 1993 využívá kombinovaný model fiskálního federalismu. Ten využívá rozvržení daňového výnosu mezi jednotlivé rozpočty a současně poskytování dotací z úrovně vyššího rozpočtu do nižšího rozpočtu.60 Základem fiskálního federalismu je především decentralizované využití alokační funkce

veřejných

financí.

Možnosti

decentralizace

alokační

funkce

spočívají

v decentralizovaném zajišťování a financování veřejných statků územní samosprávou a nižšími úrovněmi státní správy. Tradiční tezí fiskálního federalismu je, že redistribuční funkce by měla být doménou centrální vlády. Existují dva základní typy redistribučních programů týkající se lidského kapitálu se zaměřením na pomoc občanům. Jedním je

60

JÍLEK, Milan. Fiskální decentralizace, teorie a empirie. Vyd. 1. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2008, 426 s. ISBN 978-80-7357-355-3, s. 14.

33

zvýšení jejich důchodů v dlouhém období a druhý typ programů je zaměřen na transfery důchodů, usilující udržet příjmy občanů v krátkém období. Fiskální decentralizací se centrální vláda vzdává části hlavních nástrojů fiskální politiky, tj. výdajů, zdanění, deficitního financování. Pokud centrální vláda disponuje plným rozsahem fiskálních nástrojů, může lépe kontrolovat deficit veřejných rozpočtů, ať již změnami veřejných výdajů nebo úpravou daňového systému. Rovněž kontrola inflace a vnější nerovnováhy limitováním vládních výdajů je v případě vyšší fiskální centralizace snazší.61

2.5.2

Rozpočtové zásady Rozpočtovými zásadami se rozumí požadavky na konstrukci státního rozpočtu,

plynoucí ze zkušeností nahromaděných v průběhu historického vývoje. Následující zásady by měly být dodržovány a měl by se jimi řídit celý rozpočtový proces. V rozpočtové praxi se uplatňují zejména:62 1.

Zásada úplnosti - ve státním rozpočtu se mají projevit všechny finanční operace vlády a centrálních institucí.

2.

Zásada jednotnosti - veškeré příjmy a výdaje procházejí centrálním rozpočtem (státní pokladnou), kde jsou zároveň účetně zaznamenávány, tzn. jsou zachyceny v jediném dokumentu a jednotným způsobem. Postupně se však začaly sestavovat další rozpočty (mimořádné, doplňkové, dodatečné) se zdůvodněním, že příjmy a výdaje státního rozpočtu jsou oproti minulosti tak různorodé a mnohostranné, že je není možné v plném rozsahu soustředit v jednom dokumentu. Jako zásada rozpočtové plurality je ve finanční teorii označován systém několika dílčích rozpočtů, uplatňovaný zejména v podmínkách decentralizace rozpočtové soustavy.

3.

Zásada reálnosti a pravdivosti - souvisí se sestavením reálného rozpočtu na základě kvalitních odhadů rozpočtových příjmů a výdajů. Jde o zamezení různých rozpočtových přesunů z důvodu převodu výdajů vymezených pro určitý účel na účel jiný. Tato rozpočtová opatření je možné realizovat pouze v určité míře, při dodržení stanovených podmínek a na základě zákonného zmocnění.

61

JÍLEK, Milan. Fiskální decentralizace, teorie a empirie. Vyd. 1. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2008, 426 s. ISBN 978-80-7357-355-3, s. 49. 62 NAHODIL, František. Veřejné finance v České republice. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 359 s. ISBN 978-80-7380-162-5, s. 49.

34

4.

Zásada každoročního sestavování a schvalování - měla vést k odstranění neosvědčeného principu víceletých rozpočtů a přispět k prohloubení parlamentní kontroly. Rozpočet se sestavuje každoročně. Rozpočtové období v ČR je shodné s rokem kalendářním. Jednoroční období umožňuje lepší přehled o struktuře příjmů a výdajů státu. Schvalování a projednání rozpočtu se logicky odehrává před začátkem rozpočtového roku. V případě neschválení rozpočtu před začátkem rozpočtového roku, je vláda dočasně zmocněna k uplatňování tzv. rozpočtového provizoria.

5.

Zásada vyrovnanosti - jde o klasickou zásadu finanční politiky státu, tzv. zlaté pravidlo rozpočtové politiky. Ještě na začátku tohoto století byla bezvýhradně vyžadována vyrovnanost rozpočtu alespoň v delším časovém období. Postupně se od této zásady upouštělo. V souladu se záměry finanční politiky se začalo krátkodobě využívat přebytkové a zejména deficitní financování. V řadě zemí tak byla ve státní rozpočtové politice uplatňována zásada schodkovosti rozpočtu.

6.

Zásada publicity - původně měla zabránit tajnému hospodaření státu. Je též označována jako zásada zveřejnění či zásada veřejnosti. Její uplatnění spočívá v tom, že státní rozpočet se veřejně projednává v parlamentu a následně se zveřejňuje v podobě právní normy ve Sbírce zákonů.

7.

Zásada přehlednosti - jde o pevné stanovení věcné struktury rozpočtů. V rámci nich jsou logicky seřazeny a rozděleny příjmy a výdaje. Pro tento účel jsou zpracovány tzv. stupně rozpočtové klasifikace (členění na kapitoly, paragrafy, titulky a položky).

2.5.2.1 Rozpočtová skladba Upravuje způsob jednotného a povinného třídění peněžních operací veřejných rozpočtů. V ČR se jedná o státní rozpočet, rozpočty organizačních složek státu a jejich rezervních fondů, rozpočty státních fondů, pohyby na účtech státních finančních aktiv, rozpočty obcí, krajů a dobrovolných svazků obcí (výjimkou jsou některé jejich fondy).63 Základní pilíře rozpočtové skladby:64 ● jednotnost týkající se všech peněžních operací veřejných rozpočtů; ● možnost kumulace jednotlivých veřejných rozpočtů bez dvojího načítání;

63

Rozpočtovou skladbu stanovuje Ministerstvo financí ČR vyhláškou č. 323/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 64 HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0, s. 169–170.

35

● cash princip zaznamenávání operací; ● využívání čtyř hledisek třídění, kterými jsou: • hledisko odpovědnostní neboli kapitolní (třídí příjmy a výdaje státního rozpočtu podle správců kapitol). Třídící jednotkou je kapitola státního rozpočtu. • hledisko druhové třídí veškeré příjmy a výdaje dle příjmových a výdajových druhů, které umožňuje propojení na účetnictví. Využití této klasifikace umožňuje definovat makroekonomickou pozici fiskální politiky a analyzovat rozpočet. • hledisko odvětvové sleduje účel na jaký jsou finanční prostředky podle odvětví vydávány. Z tohoto hlediska se třídí veškeré výdaje, nedaňové a kapitálové příjmy obcí, krajů a dobrovolných svazků obcí. Odvětvová klasifikace je závislá na organizační struktuře vlády a organizuje vládní činnosti podle jejich účelu či funkce. • hledisko konsolidační, třídí příjmy vznikající uvnitř soustavy veřejných rozpočtů, třídí výdaje vynaložené uvnitř této soustavy a ostatních veřejných peněžních fondů. Příjmy a výdaje se z tohoto hlediska třídí na záznamové jednotky. 2.5.2.2

Rozpočtový proces

Pod rozpočtovým procesem si lze představit souhrn rozhodnutí určitých subjektů, které se týkají veřejných výdajů a veřejných příjmů, jehož výstupem je konkrétní rozpočet.65 Rozpočtový proces daného rozpočtu trvá delší časové období než je rozpočtové, zpravidla více než dva roky. Fáze rozpočtového procesu a posloupnost jednotlivých kroků přípravy a schvalování návrhu zákona o státním rozpočtu ČR se řídí zákonem.66 Rozpočtový proces má čtyři základní fáze: ● sestavení a projednávání návrhu rozpočtu orgánem moci výkonné, tj. vládou; ● projednání a schválení návrhu orgánem moci zákonodárné, tj. parlamentem; ● plnění rozpočtu, tzn. hospodaření podle schváleného rozpočtu v daném rozpočtovém roce; ● kontroly plnění rozpočtu, ať již průběžná či následná po skončení rozpočtového roku.

65

HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0, s. 176. 66 Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

36

Výchozím dokumentem pro přípravu státního rozpočtu je tzv. střednědobý rozpočtový rámec schvalovaný Poslaneckou sněmovnou. Návrh rozpočtu je v kompetenci MF ČR, které sestavený návrh zákona o státním rozpočtu a návrh střednědobého výhledu předkládá vládě. V případě schválení návrhů vládou jsou oba návrhy předkládány ke schválení Poslanecké sněmovně, a to nejpozději do 30. září. Projednání a schvalování rozpočtu probíhá ve třech čteních. Pokud se sněmovna usnese na tom, že s návrhem státního rozpočtu vyslovuje souhlas, je přijatý návrh zákona uveřejněn ve Sbírce zákonů. Při záporném usnesení sněmovny o návrhu zákona o SR, je řešeno financování výdajů státu na základě tzv. rozpočtového provizoria. V praxi to znamená, že od 1. ledna kalendářního roku se rozpočtové hospodaření státu řídí objemem příjmů a výdajů státního rozpočtu schváleného pro rok předchozí. Toto rozpočtové provizorium trvá až do doby nabytí účinnosti zákona o SR na příslušný rozpočtový rok.67 Po skončení rozpočtového roku připravuje Ministerstvo financí návrh tzv. státního závěrečného účtu. Jde o následnou kontrolu plnění veřejného rozpočtu a sestavení skutečné výsledné bilance rozpočtu, tj. přehled plnění příjmů a výdajů. Případné vniklé odchylky v plnění státního rozpočtu musí být zdůvodněny a výsledná bilance projednána a schválena v zákonodárném sboru. V ČR je od roku 2005 uplatňován systém tzv. střednědobého rozpočtování, jehož součást tvoří dva základní dokumenty, střednědobý výhled a střednědobý výdajový rámec. Rozpočtový rámec popisuje stav chtěný (stanovuje na stejné období maximální povolenou výši výdajů rozpočtu), zatímco rozpočtový výhled popisuje stav očekávaný (očekávané rozpočtové dopady). Střednědobé rozpočtování si klade za cíl, aby stav očekávaný a stav chtěný byly v souladu.68

2.6 Státní rozpočet Prvky náznaku vzniku státního rozpočtu jsou datovány na sklonek feudalismu a souvisí s potřebou oddělení státního hospodářství od soukromého hospodaření panovníka. Zpočátku bylo státní hospodářství nepřehledné a roztříštěné na řadu fondů. V závislosti na postupném rozšiřování působnosti státu nabýval na významu i státní rozpočet. Státní rozpočet, tak jak jej známe dnes, se datuje až do období vzniku

67

PAVLÁSEK, Vlastimil a Hana KUNEŠOVÁ. Veřejné finance. Vyd. 1. Plzeň: Nava, 2006. ISBN 80-7211236-8, s. 147–148. 68 Tamtéž, s. 143.

37

kapitalismu. Po světové hospodářské krizi nastává se vstupem státu do ekonomiky kvalitativní změna v postavení a úloze státního rozpočtu. Stát na sebe přebírá odpovědnost za ekonomický růst, sociální smír a rovněž začíná anticyklicky usměrňovat hospodářský cyklus.69 Státní rozpočet je základním nástrojem uskutečňování fiskální politiky. Je nedílnou součástí státní politiky a je finanční kategorií, která vyjadřuje svrchovanou vůli státu usměrňovat finanční toky v národní ekonomice. Obecně lze státní rozpočet považovat za ucelený výraz pro státní finance, tvořící stěžejní složku veřejných financí. Státním rozpočtem se dále rozumí centralizovaný peněžní fond, jako fond peněžních prostředků soustředěných do působnosti státu, jehož způsob rozdělování spočívá v principu nenávratnosti a neekvivalence.70 Výstižnou definici rozpočtu, jak uvádí Hamerníková,71 obsahují rozpočtová pravidla: „Státní rozpočet tvoří finanční vztahy, které zabezpečují financování některých funkcí státu v rozpočtovém roce. Rozpočet obsahuje očekávané příjmy a odhadované výdaje a je souhrnem finančních dokumentů, tj. zákona o státním rozpočtu, rozpisu ukazatelů státního rozpočtu a rozpočtů organizačních složek státu.“72 Podstata státního rozpočtu spočívá především v rozdělování a přerozdělování důchodů, což představuje souhrn peněžních vztahů fungujících v oblasti tvorby centrálních prostředků, jejich rozdělování a užití. Státní rozpočet lze charakterizovat jako:73 ● Jednotný a centralizovaný peněžní fond státu; ● Bilanci příjmů a výdajů; ● Finanční plán, který zahrnuje bilanci hospodaření státu, vyplývající z očekávaných dosažených příjmů a výdajů; ● Právní normu, která opravňuje výkonnou moc k vybírání příjmů a realizaci bilancovaných výdajů v souladu se závaznými principy a pravidly.

69

PAVLÁSEK, Vlastimil a Hana KUNEŠOVÁ. Veřejné finance. Vyd. 1. Plzeň: Nava, 2006. ISBN 80-7211236-8, s. 137–139. 70 HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0, s. 170. 71 Tamtéž, s. 170. 72 Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 73 POSPÍŠIL, Richard. Veřejná ekonomika: současnost a perspektiva. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2013. ISBN 978-807-4311-123, s. 44.

38

2.6.1

Příjmy státního rozpočtu Pro zabezpečení státních výdajů je nezbytné vynaložit značné úsilí na zformování

příjmů státního rozpočtu, tzn. zajištění příjmové základny v bilanci státního hospodaření. Existuje celá řada jednotlivých druhů rozpočtových příjmů, která je možné členit podle různých hledisek. Tato rozlišovací hlediska pak umožňují poukázat na specifické druhy těchto příjmů. Významnou skupinou příjmů státního rozpočtu jsou tzv. příjmy běžné, které mají zpravidla charakter pravidelně se opakujících příjmů a jsou určeny k financování běžných výdajů.

Obrázek č. 3: Příjmy státního rozpočtu Zdroj: PEKOVÁ, Jitka.74

V současnosti lze za stěžejní a převládající považovat členění příjmů na daně, odvody, poplatky, cla, evropské fondy a příjmy z privatizace, přičemž daňové příjmy vytvářejí největší příjmovou základnu státního rozpočtu:75 •

Daně – daň představuje povinnou platbu právnických a fyzických osob, jde o odvod v pevně stanovené výši a lhůtě do státního rozpočtu.

74

PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: teorie a praxe v ČR. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 644 s. ISBN 978-80-7357-698-1, s. 131. 75 POSPÍŠIL, Richard. Veřejná ekonomika: současnost a perspektiva. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2013. ISBN 978-807-4311-123, s. 47–51.

39

Daňový systém ČR dělí daně na: • přímé – jedná se o daně z příjmů fyzických osob, právnických osob, tj. daně, jejichž výše je přímo závislá na výši majetku či na výši příjmu poplatníka a daň je odváděna vlastníkem majetku či příjmu na základě daňového přiznání, Přímé daně lze ještě členit na daně výnosové (objektivní), např. daň z nemovitostí, a na daně důchodové (subjektivní), např. daň z příjmů, • nepřímé – tyto daně jsou vybírané v ceně nakupovaného zboží a poskytovaných služeb, a to jak domácího či zahraničního původu. Poplatníkem této daně je konečný spotřebitel, tedy ten, kdo zboží či služby koupí. Mezi nejznámější, tzv. všeobecné daně, patří daň z přidané hodnoty. Mezi další nepřímé daně patří spotřební daně (akcízy); této dani podléhají zpravidla ty výrobky, u nichž se stát snaží potlačit jejich spotřebu, např. tabák, alkohol aj. •

Odvody – tyto nenávratné a povinné platby odvádějí do státního rozpočtu v pevně stanovené lhůtě právnické osoby. Ekonomická podstata spočívá v přerozdělování peněz v rámci státního vlastnictví výrobních činitelů směrem do státního rozpočtu. Znamená to, že část zisku od ekonomických subjektů ve státním vlastnictví či spoluvlastnictví státu, je tímto odčerpávána do státního rozpočtu. Příkladem je výplata dividend státní akciové společnosti do příjmu státního rozpočtu.

•

Poplatky – povinné platby právnických a fyzických osob za úkony či jiné činnosti stáních orgánů, na základě podnětu těchto osob. Jedná se např. o poplatky na katastrálním úřadu, za výpis z rejstříku trestů apod.

•

Cla – specifická skupina příjmů státního rozpočtu vybíraná státním orgánem za zboží při překročení hranice státu. Zajišťují zájem státu na kontrole dovozu, vývozu a průvozu zboží. Clo může také sloužit jako regulační nástroj domácí spotřeby, především u výrobků, které jsou výlučně importovány z ciziny. Podle účelu dělíme cla na: • fiskální, příjem do státního rozpočtu je v současnosti nevýznamný, • ochranná, jejich účelem je ochrana určitých sektorů domácí ekonomiky před konkurencí ze zahraničí. Například cla dumpingová, preferenční apod., • odvetná a negociační.

• Evropské fondy – slouží k financování politik Evropské unie a k podpoře hospodářského růstu členských států apod. Z fiskálního hlediska jsou pro ČR z nejznámějších, tzv. strukturálních fondů EU, významné tyto tři: Evropský sociální fond, Evropský fond pro regionální rozvoj a Evropský zemědělský podpůrný a záruční 40

fond. Kromě strukturálních fondů EU jsou rovněž významné ještě Kohezní fond a Evropský fond solidarity. • Příjmy z privatizace – zdroj příjmů, který plyne do Fondu národního majetku. Jeho významnost byla v 90. letech a na přelomu tisíciletí. V současnosti se jedná o nepodstatné a nepravidelné rozpočtové částky.

2.6.2

Výdaje státního rozpočtu Výdaje státního rozpočtu lze členit v pojetí funkčním a ekonomickém. Funkční

členění výdajů klasifikuje výdaje podle odvětví kam směřují a ekonomické členění vychází

z transakcí,

kterými

vláda

naplňuje

své

funkce

a

z jejich

dopadu

76

do ekonomického prostředí.

Výdaje ze státního rozpočtu lze v nejobecnější linii souhrnně označit jako peněžní prostředky vynaložené na financování netržní činnosti státu. Jsou dvojího typu, neboť stát jednak nakupuje zboží a služby a jednak provádí transferové platby. Tyto peněžní prostředky se vydávají77: •

na vládní nákupy zboží a služeb pro zajištění veřejných statků;

•

na financování běžných potřeb provozních (neinvestičních) i kapitálových potřeb (investičních) neziskových organizací, zřízených státem pro zabezpečování veřejných statků;

•

na peněžní transfery pro obyvatelstvo – redistribuční výdaje, tj. jednostranné, nenávratné výdaje obyvatelstvu. Jedná se např. o výplaty dávek státní sociální podpory, příspěvky v nezaměstnanosti, výplaty starobních a invalidních důchodů apod.;

•

na dotace (ekologické, na podporu zamezení vlivu a řešení dopadů negativních externalit, aj.);

•

na poskytování dotací do rozpočtů nižších vládních úrovní, rozpočtů územní samosprávy a do mimorozpočtových fondů;

•

ostatní.

76

NAHODIL, František. Veřejné finance v České republice. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 359 s. ISBN 978-80-7380-162-5, s. 51–52. 77 PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005, 527 s. ISBN 80-7357-049-1, s. 125–127.

41

Největší objem vynaložených výdajů představují tzv. mandatorní výdaje. Jsou to výdaje státního rozpočtu, na které mají příjemci platby ze zákona nárok. Jak uvádí Pospíšil,78 přibližně 60 % výdajů státního rozpočtu připadá na transferové platby a tzv. rozpočtová rezerva tvoří přibližně 10 %. Vedle mandatorních výdajů existují tzv. kvazimandatorní výdaje. Jsou určeny zákonem, ale stát má možnost jejich výši korigovat s přihlédnutím na preference své hospodářské politiky a zejména s

ohledem

na vývoj rozpočtového deficitu. Toto se týká například státního příspěvku na stavební spoření, příspěvků do rozpočtů mezinárodních organizací, penzijního připojištění, hypoteční úrokové podpory, aj.

2.6.3

Kapitola Všeobecná pokladní správa Příjmy a výdaje státního rozpočtu, které nepatří do okruhu působnosti některého

správce kapitoly a přitom mají všeobecný charakter, nebo rovněž i výdaje státního rozpočtu, jejichž výše není v době schvalování zákona o státním rozpočtu pro jednotlivé kapitoly v daném rozpočtovém roce známa, jsou zahrnuty a tedy tvoří kapitolu Všeobecné pokladní správy. Nedílnou součástí této kapitoly je vládní rozpočtová rezerva. Je vytvářena ve výši, která činí nejméně 0,3 % výdajů státního rozpočtu na daný rozpočtový rok.79

2.6.4

Státní pokladna Státní pokladna řídí rozpočtovou likviditu, tzn. především zajištění dostatku

finančních prostředků k provedení výdajových transakcí státního rozpočtu. Na účtu ČNB je veden souhrnný účet běžného hospodaření a podřízené účty pro oddělené sledování peněžních prostředků na jednotlivých příjmových a výdajových účtech. Záměr vytvoření Státní pokladny je vymezen na základě usnesení vlády ČR80 a jejím vybudováním bylo pověřeno Ministerstvo financí ČR a Česká národní banka. Stanovení plné implementace do všech systému veřejných financí je rok 2011. Státní pokladna zabezpečuje tyto hlavní funkce:81 •

řízení pokladních operací;

78

POSPÍŠIL, Richard. Veřejná ekonomika: současnost a perspektiva. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2013. ISBN 978-807-4311-123, s. 51. 79 HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0, s. 171. 80 Usnesení číslo 169 ze dne 9. února 2005. 81 NAHODIL, František. Veřejné finance v České republice. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 359 s. ISBN 978-80-7380-162-5, s. 214.

42

•

řízení vládních bankovních účtů;

•

účetnictví a výkaznictví;

•

řízení finančních aktiv;

•

správa zahraničních grantů a doplňkových fondů;

•

řízení vládního dluhu a záruk;

•

finanční plánování a predikce hotovostních toků.

Hlavní přínos Státní pokladny je spatřován v možnosti řízení a sledování realizace rozpočtu a s tím související analýzy v reálném čase, a to vše i v aktuálním čase na základě integrovaného přístupu. Komplexní přístup informací o skutečných a plánovaných příjmech a výdajích umožní přechod k akruálnímu82 typu účetnictví, a tím i zajištění kontroly nejen ex post, ale i ex ante. Další přínos je spatřován i v možnosti zajištění větší transparentnosti veřejných financí a efektivnosti hospodaření.

2.7 Fiskální nerovnováha Fiskální nerovnováhou lze označit nesoulad mezi objemem reálně získaných a užitých veřejných prostředků. Z hlediska časového období se tato nerovnováha, vzniklá jako výsledek hospodaření za celé rozpočtové období, označuje rozpočtové saldo. Jak přebytek, tak i deficit je výrazem krátkodobé rozpočtové nerovnováhy. Z hlediska dlouhého období pak hovoříme o veřejném dluhu. Trvalé rozpočtové schodky a rostoucí veřejné zadlužení se v posledních deseti letech stávají závažným ekonomickým problémem většiny evropských zemí. Podle Dvořáka83 může krátkodobá fiskální nerovnováha nevyhnutelně v určitých obdobích vzniknout a občasné rozpočtové deficity nutně nemusí vést k závažným ekonomickým problémům. Z hlediska ekonomické závažnosti, s makroekonomickými i rozpočtovými důsledky, představuje dlouhodobá fiskální nerovnováha, doprovázena růstem veřejného zadlužení, velký problém.

82

Akruální princip nesleduje pouze příjmy a výdaje daného období, ale i v tomto období vzniklé pohledávky a závazky. 83 DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2008, 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1, s. 49.

43

Jak opět zmiňuje Dvořák,84 v roce 1960 mělo rozpočtový deficit v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj pouze šest zemí, zatímco v roce 1980 deficit neměly pouze dvě země. Reakcí na tento fenomén krátkodobé a dlouhodobé nerovnováhy veřejných financí, který se v řadě zemí stává prvořadým makroekonomickým problémem, bylo přijetí určitých

fiskálních kritérií, jako jednou z podmínek možného vstupu do třetí etapy

hospodářské a měnové unie. Zavedení fiskálního pravidla limitující přílišné deficitní zadlužování vlád by mělo pozitivním způsobem působit na vznik neúměrné výše závazků veřejného sektoru.85 Existuje různé členění fiskálních pravidel, např. z hlediska strany rozpočtu, tj. výdajové pravidlo, bilanční nebo příjmová pravidla aj. Podle Prušvice lze fiskální pravidlo chápat „jako dlouhodobé omezení fiskální politiky, obvykle definované ve smyslu nějakého indikátoru souhrnného fiskálního chování. Pravidla podle uvážení pokrývají sumární fiskální indikátor, jako vládní rozpočtový deficit, výpůjčky, dluh nebo hlavní komponenty z vyjmenovaných – často vyjádřené jako numerický strop nebo cíl v proporci k hrubému domácímu produktu.“86 Na základě vztahu mezi příjmovou a výdajovou stránkou státního rozpočtu rozlišujeme rozpočet vyrovnaný, schodkový (vzniká deficit) či přebytkový (příjmy jsou vyšší než výdaje). Ke vzniku deficitu státního rozpočtu tedy dochází, pokud příjmy státního rozpočtu nedosahují úrovně výdajů. Základní možnosti financování rozpočtového deficitu:87 •

dluhovým financováním, jde o emisi státních dluhopisů a jejich prodej (soukromému sektoru, komerčním bankám, obyvatelstvu). Pokud stát dluží domácím subjektům vzniká vnitřní dluh, ale pokud dluží zahraničním subjektům vzniká vnější (zahraniční) dluh);

•

peněžním (monetárním) krytím, využití úvěru od centrální emisní banky nebo zahraničního úvěru (deficit státního rozpočtu dnes již nesmí sanovat ČNB, smí pouze od bank nakupovat v rámci vlastních transakcí na volném trhu cenné papíry emitované státem);

84

DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2008, 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1, s. 49. 85 PRUŠVIC, David. Fiskální politika, fiskální pravidla a jejich postavení v systému národního hospodářství, 2008. 129 s. Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 8/2008, s. 5. 86 Tamtéž, s. 9. 87 PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005, 527 s. ISBN 80-7357-049-1, s. 434.

44

•

ze státních aktiv, tj. kompenzace rozpočtového deficitu z výnosu z prodeje hmotných vládních aktiv (např. z privatizace státního majetku).

Problémem dluhového financování je růst cenové hladiny a úrokové míry.

Deficit státního rozpočtu v souvislosti s fiskální politikou bývá ekonomickou teorií členěn na deficit:88 •

strukturální (aktivní) – jedná se o část rozpočtu, která je vědomě či plánovaně určována diskrečními opatřeními fiskální politiky. Jeho výpočet je rozdíl mezi skutečným a cyklickým deficitem;

•

cyklický (pasivní) – určován jako důsledek průběhu hospodářského cyklu. Vzniká neplánovaně a bez závislosti na vládních záměrech. Typickou situací je krize finančních trhů doprovázená vládními intervencemi při poklesu výkonu ekonomik ve světě.

Skutečný rozpočtový deficit je součtem strukturálního a cyklického deficitu. Uvedené tři složky státního rozpočtu definuje Samuelson a Nordhaus: „ Skutečný rozpočet zachycuje skutečné výdaje, příjmy a deficity v daném období. Strukturální rozpočet propočítává, jaké by byly státní příjmy, výdaje či deficity, kdyby ekonomika fungovala na hladině potencionálního produktu. Cyklický rozpočet propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet – měří změny v příjmech, výdajích a deficitech, které vznikají proto, že ekonomika nefunguje na úrovni potencionálního produktu, ale nachází se v konjunktuře nebo recesi. Cyklický rozpočet je tedy rozdíl mezi skutečným a strukturálním rozpočtem“…89

88

PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: teorie a praxe v ČR. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 644 s. ISBN 978-80-7357-698-1, s. 481–482. 89 SAMUELSON, Paul Anthony a Wiliam D. Nordhaus. Ekonomie. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1991, 1011 s. ISBN 80-205-0192-4., s. 388.

45

2.7.1

Příčiny rozpočtového deficitu U celkového rozpočtového deficitu rozlišujeme aktivní a pasivní složku. Ve snaze

nalézt příčiny výsledného rozpočtového deficitu je nutné odlišit příčiny vzniku aktivního a pasivního deficitu. Vznik aktivního rozpočtového deficitu může nejobecněji ovlivnit jakékoliv aktivní vládní rozhodnutí, které ovlivní pokles rozpočtových příjmů nebo růst veřejných výdajů, popř. oba jevy současně. Mezi hlavní příčiny vzniku aktivního rozpočtového deficitu lze na základě rozboru objektivních a subjektivních vlivů uvést např.:90 •

použití nástrojů expanzivní fiskální politiky (zvyšování vládních výdajů za účelem podpory hospodářského růstu);

•

financování nákladných investic s časovým rozložením na více generací;

•

vládní populismus (předvolební zvyšování sociálních výdajů, apod.);

•

záměr rozložit důsledky výdajových šoků do několika let. Spojováno s prudkým nárůstem veřejných výdajů, které nejsou kryty stejným zvýšením daní, ale deficitem.

Obecná příčina vzniku pasivního rozpočtového deficitu je spojována s jakýmkoliv vnějším jevem nezávislým na vládním rozhodnutí. Za příklady lze uvést: •

růst úrokových sazeb;

•

hospodářský pokles;

•

mimořádné události, (přírodní katastrofy, válečný konflikt);

•

pokles výkonu ekonomik, na které je domácí ekonomika vázána;

•

zvýšení agregátní cenové hladiny (postihující rozpočtové a příspěvkové organizace napojené svým rozpočtem na státní rozpočet).

Dalším možným hlediskem pro definování příčin rozpočtových deficitů je časové hledisko. Z krátkodobého pohledu možné příčiny spočívají v politickém vlivu, a to v důsledku populistických opatření před volbami, která zvyšují deficit. Dlouhodobé příčiny lze spatřovat v zabudovaném trendu k růstu mandatorních výdajů.91

90

DVOŘÁK, Pavel. Vybrané problémy fiskální politiky. Dotisk 1.vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, 174 s. ISBN 80-7079-620-0 s. 102. 91 NAHODIL, František. Veřejné finance v České republice. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 359 s. ISBN 978-80-7380-162-5, s. 271–272.

46

2.7.1.1 Důsledky rozpočtového deficitu Zpravidla rozlišujeme dvě základní skupiny důsledků rozpočtového deficitu. Jsou to důsledky fiskální, tj. makroekonomické a důsledky rozpočtové, tj. finanční. Finanční důsledky rozpočtového deficitu lze v krátkém období označit za pozitivní, protože umožňují uvolnění vazby rozsahu vládních výdajů na objem daní. Z toho mohou plynout výhody, a to v případech snahy o zamezení negativních důsledků šokové změny na druhou rozpočtovou stranu, anebo financování efektivních veřejných investic za předpokladu dosažení míry vyššího výnosu financovaného projektu než je úroková míra z dluhu. Zde je podmínkou, že se jedná o dočasný vliv a dočasný deficit. Deficitní financování se též uplatňuje při realizaci investičních veřejných výdajových programů, které nelze krýt z běžných rozpočtových příjmů.92 V dlouhém období jsou však důsledky deficitu státního rozpočtu negativní. Zásadním problémem deficitního financování je jeho dlouhodobý negativní finanční důsledek, což spočívá v tom, že je nutné ho krýt. To má při převažujícím dluhovém krytí za následek růst úrokové zátěže a zvyšování objemu rozpočtových výdajů. Fiskální makroekonomické důsledky rozpočtového deficitu lze rozlišit podle názorů jednotlivých ekonomických škol, ze kterých vybereme tři základní teoretické názory. Keynesiánský přístup hodnotí makroekonomické důsledky deficitu pozitivně, připouští možnost přechodného deficitního financování v důsledku růstu výdajů státního rozpočtu. Neoklasický názor hodnotí makroekonomické důsledky deficitu negativně, odmítá a kritizuje keynesiánský model. Neoklasický přístup je založen na konceptu celoživotního důchodu. Působí tak, že má více ovlivňovat spotřebu než disponibilní důchod. Spotřeba se příliš během života nemění

a je závislá na tzv. permanentním příjmu domácností

a působení změny daní na jeho výši. Neoricardiánský přístup je v názoru na deficit neutrální, zvláštní makroekonomické důsledky deficitu (odlišné od důsledků zdanění) popírá. Keynesiánský a neoklasický názor se v zásadě na tvrzení o makroekonomických důsledcích rozpočtového deficitu shodují, ale odlišný názor spočívá v pozitivních či negativních důsledcích pro ekonomiku. Za zmínku je rovněž vhodná Barro-Ricardova teorie, která vystupuje proti deficitnímu financování. Předpokladem této teorie je, že expanzivní fiskální politiku vlády a růst deficitního financování státního rozpočtu lidé vnímají nejenom jako růst jejich momentálních disponibilních důchodů, ale současně i jako pokles jejich budoucích 92

DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2008, 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1, s. 65–68.

47

důchodů, který musí nastat v důsledku uplatňování restriktivní fiskální politiky za účelem splácení vzniklých dluhů. V období deficitního financování státního rozpočtu dochází k tomu, že lidé snížení státních úspor kompenzují zvyšováním soukromých úspor, což vede k poklesu spotřeby. Tím nastane situace, kdy celkový efekt na posun agregátní poptávky tak bude nulový.93

2.7.2

Veřejný dluh Opakovanými deficity státního rozpočtu vzniká veřejný (státní) dluh. Je důsledkem

dlouhodobé fiskální nerovnováhy. Podle Dvořáka94 pojem „státní dluh“ označuje dluh pouze centrální vlády, ale pojem „veřejný dluh tvoří souhrn závazků všech prvků, které soustavu veřejných financí tvoří. V tomto pojetí se jedná o dluh centrální vlády, dluhy parafiskálních fondů, dluh místní správy a samosprávy, z čehož vyplývá, že objem veřejného dluhu je vždy vyšší než objem dluhu státního. Rovněž tradiční definice veřejného dluhu je nepřesná, protože přírůstek veřejného dluhu za daný fiskální rok se zpravidla rozpočtovému deficitu dle některých aspektů nerovná, je vhodnější veřejný dluh „definovat jako souhrn pohledávek ostatních ekonomických subjektů vůči státu, bez ohledu na to, vznikly-li tyto pohledávky rozpočtovou cestou, popř. jinak.“95 Podstatnější než původ jeho vzniku je řešení způsobu úhrady, neboť veřejný dluh je pohledávkou pro generaci současnou i budoucí (daňová povinnost).

Na členění veřejného dluhu je možné nahlížet více způsoby. V současnosti je nejčastěji publikováno členění veřejného dluhu na:96 •

hrubý dluh – představuje celkový objem závazků státu, bez vazeb na státní pohledávky, zatímco čistý dluh je celkový objem závazků určitého subjektu, tj. hrubý dluh, od kterého odečteme objem jeho pohledávek (postup platí i pro případy, kde je dlužníkem stát);

•

vnitřní a vnější dluh – podle místa umístění dluhu, zda v daném statě a téže měně či v zahraničí v měně zahraniční;

•

krátkodobý se splatností do jednoho roku, střednědobý splatný zpravidla do deseti let a dlouhodobý dluh;

93

DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2008, 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1, s. 81–82. 94 Tamtéž, s. 79. 95 Tamtéž, s. 72. 96 PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005, 527 s. ISBN 80-7357-049-1, s. 445–447.

48

•

oficiální dluh vykazovaný oficiálně, či dluh skrytý, který je implicitní. Příkladem jsou státní garance, u kterých v případě jejich realizace dochází k nárůstu dluhu oficiálního (v ČR v minulosti docházelo k přebírání nesplacených dluhů bank a podniků transformačními institucemi).

2.7.2.1 Důsledky veřejného dluhu Za nejzávažnější negativní důsledky veřejného dluhu je označován jeho zpětný záporný

vliv fiskální a rozpočtový. Rozpočtové důsledky veřejného dluhu zahrnují

splácení úroků z dluhu, což ovlivňuje veřejné výdaje, resp. výdaje státního rozpočtu. Veřejné dluhy s vysokými úrokovými náklady představují v mnoha zemích tzv. exogenní faktor, který může vést ke vzniku deficitu v dalším období, a to bez možnosti bezprostředního vlivu vlád. Tzv. dluhová past nastává, když úroková míra, kterou je dluh úročen, převyšuje tempo růstu HDP, tím roste relativní váha veřejného dluhu, a to i při nulovém primárním deficitu či při primárním přebytku. Jak dále uvádí Dvořák,97 v případě rostoucí vládní poptávky po úvěrech, lze očekávat zvyšující se tlak na růst úrokové míry. V důsledku toho je možné následně očekávat, že dojde k poklesu soukromé spotřeby a investic (vytěsňování spotřeby a investic), popřípadě k apreciačním tlakům na kurs domácí měny. Fiskální důsledky veřejného dluhu dlouhodobě vyvolávají fiskální nerovnováhu zvyšováním podílu dluhu na HDP.98 Podíl pasivního deficitu

roste, zatímco podíl

aktivního deficitu klesá. Negativní vliv spočívá v zužování prostoru pro působení aktivní vládní fiskální politiky. Dvořák se dále zmiňuje o tom, že negativní důsledky veřejného dluhu, pokud jde o růst úrokových měr, případně inflační tlaky, publikované studie jednoznačně neprokazují: „Překvapivě není jednoznačně prokázáno ani významnější místo výše veřejného zadlužení mezi příčinami vzniku finanční krize. Nesporné však je, že růst veřejného dluhu má značné důsledky redistribuční. Jedná se o masivní redistribuci důchodů a bohatství od daňových poplatníků k držitelům vládních obligací.“99

97

DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2008, 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1, s. 129. 98 Rozlišujeme vývoj veřejného zadlužení vyjádřeného absolutně a vývoj podílu veřejného dluhu na HDP. Obvykle se dluhová dynamika vyjadřuje růstem podílu veřejného dluhu k HDP - ukazatel relativní váhy veřejného dluhu. 99 DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2008, 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1, s. 133.

49

2.7.3

Metodika vykazování Existují dva základní způsoby vykazování rozpočtového deficitu a vládního dluhu

označovány GFS 1986 a ESA 95. Odlišnosti mezi oběma metodikami lze zjednodušeně popsat jako rozdíl mezi jednoduchým účetnictvím, které pracuje s peněžními toky a podvojným účetnictvím, které sleduje také pohledávky a závazky. Od

počátku

devadesátých

let

minulého

století

využívají

členské

země

Mezinárodního měnového fondu za účelem shromažďování fiskálních dat, tzv. mezinárodní statistický standard pod označením Government Finance Statistics, GFS 1986. Tato metodika vládní finanční statistiky je založena na bázi peněžních toků.100 Jedná se o sledování veškerých uskutečněných operací v daném roce na principu hotovostním a v okamžiku, kdy dojde k realizaci příjmové, resp. výdajové operace. Podle této metodiky zodpovídá za vykazování deficitu a dluhu v ČR Ministerstvo financí. Výhody metodiky spočívají zejména v nižší náročnosti na vstupní data a v možnosti získat výstupní data v relativně krátkém čase po skončení sledovaného období. Je využívána v rozpočtových dokumentech, při fiskálních predikcích, v přímé vazbě na schvalovaný státní rozpočet a rozpočty státních fondů, při koncipování reformy veřejných rozpočtů. Druhá metodika Evropského statistického úřadu - ESA 95 je vytvořena Eurostatem, který kontroluje její implementaci a rovněž ji průběžně upravuje. Výstupní data jsou používána pro vykazování

vládního deficitu a dluhu a tyto výstupy jsou určující

pro posouzení míry plnění Maastrichtských kritérií. Metodika ESA 95 je založena na akruálním principu. Nesleduje pouze finanční toky daného období, ale též i vzniklé pohledávky a závazky v daném období. Uplatňování této metodiky eliminuje případné opožděné dopady důležitých fiskálních rozhodnutí, která by se projevila a mohla zatížit rozpočet až za několik rozpočtových období.101 Za dodržování této metodiky v ČR zodpovídá Český statistický úřad. Každá členská země EU předkládá Evropské komisi notifikaci vládního deficitu a dluhu, a to vždy za čtyři uplynulé roky (ke konci března a září s projekcí pro běžný rok).102 V roce 2001 Mezinárodní měnový fond představil nový statistický standard GFS 2001, který je postupně implementován jednotlivými členskými státy. Za nejvýznamnější 100

TULEJA, Pavel. Analýza pro ekonomy. Vyd. 1. Brno: Computer Press, c2007, 336 s. ISBN 978-802511801-6, s. 201–202. 101 MFCR. Metodiky ESA 95, GFS 1986 a GFS 2001: Metodiky vykazování vládního deficitu a dluhu. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2013 [cit.2013-10-09]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/ metodiky/ 2012/metodiky-esa-95-gfs-1986-a-gfs-2001-9577 102 Propočet souhrnných ukazatelů je založen na metodice Evropského systému národních účtů ESA 95. Podle maastrichtských kritérií by výše deficitu neměla překročit 3 % a kumulovaného dluhu 60 % HDP.

50

změny nové metodiky lze označit, že zachycuje účetní operace rovněž i na akruální bázi, a dále především její schopnost zachytit veškeré události, jež ovlivňují finanční situaci vládního sektoru a poskytují hodnocení a následnou korekci jednotlivých opatření fiskální politiky. Zavádění nového standardu započalo v ČR v roce 2002, ale pro jeho velkou náročnost na zdrojová data je prováděn jen v jednotlivých krocích.103

103

TULEJA, Pavel. Analýza pro ekonomy. Vyd. 1. Brno: Computer Press, c2007, 336 s. ISBN 978-802511801-6, s. 202.

51

3 Fiskální politika v období ekonomické transformace do roku 1999 Po roce 1989 byly u nás zahájeny procesy ekonomické transformace, jejichž cílem byl přechod od socialistického systému založeného na centrálním plánování a kolektivním vlastnictví ke kapitalistickému systému, založenému na tržní koordinaci a soukromém vlastnictví. Tento proces nahrazující předchozí systém centrálního řízení v plnohodnotnou tržní ekonomiku představoval řadu náročných úkolů a provázela jej celá řada problémů a těžkostí. Výchozí podmínky, ve kterých se československá ekonomika nalézala na konci 80. let, nastiňují výzvy a problémy fiskální politiky, které musely být v dalších obdobích řešeny.

3.1 Situace před rokem 1989 Československo bylo zemí s relativní stabilitou v makroekonomické oblasti. Nebyla zde vysoká inflace104 a rovněž ani nerovnováha mezi agregátní poptávkou a nabídkou, tzn. nebyl zde tak vysoký přebytek peněz a nedostatek zboží jako v jiných zemích východního bloku. Za zhruba vyrovnané byly označovány i veřejné finance, což se promítalo v nízké úrovni veřejného dluhu a rovněž i v hrubém zahraničním dluhu. Hospodářská politika komunistických vlád byla u nás relativně restriktivní a tudíž oproti jiným zemím východního bloku nevedla k tak velkým nerovnováhám uvnitř ekonomiky. Přestože ekonomika byla postižena řadou vážných strukturálních nerovnováh, například jejím slabým růstem, vykazovala ve vztahu k dalším zemím našeho bloku relativně vysokou

úroveň

ekonomického

rozvoje.

Německá

demokratická

republika

a Československo se řadily mezi nejvyspělejší země socialistického bloku. Tato vyspělost byla ovšem jen relativní, neboť komunistický blok zahrnoval i více zaostalé země. České hospodářství trpělo i řadou deformací, které se v průběhu komunistické vlády prohlubovaly, vedly k neefektivnímu fungování ekonomiky, k plýtvání se zdroji, což se v konečném důsledku projevilo i v poklesu tempa růstu výkonu ekonomiky a dalšímu zaostávání za vyspělými zeměmi. Vedle celkového neefektivního fungování ekonomiky 104

Inflace otevřená je běžně zachycena měřením, inflace potlačená znamená existenci příčin, ale vzestup cenové hladiny je rozhodnutím státu o fixaci cen zablokován a v důsledku toho se nerovnováha na trhu projeví jinak, např. nedostatkovým zbožím, inflace skrytá není zachycena nástroji měření z důvodu např. sestavení spotřebitelského koše.

52

lze mezi negativa řadit i její uzavřenost a převážnou orientaci na trhy RVHP.105 I přesto na konci 80. let patřilo Československo mezi středně vyspělé země (v roce 1990 jsme dle statistik OSN byly na 43. místě na světě – HDP na osobu dle směnného kurzu).106 Ekonomika byla ovlivněna i společným tzv. státním vlastnictvím, soukromý sektor prakticky neexistoval, rovněž neexistovala konkurence a nezaměstnanost (v roce 1989 pracovalo v soukromé sektoru pouze 1,2 % pracovní síly). Fungování ekonomiky s měkkým rozpočtovým omezením znamenalo pro podniky získávání finančních prostředků ve formě dotací či bankovních úvěrů, tudíž neexistovala možnost úpadků a případná platební neschopnost neměla pro podniky žádné větší důsledky. Velmi významný byl i celkový objem poskytovaných cenových dotací, které v roce 1990 dosahovaly 3 % HDP. Týkaly se zejména potravin, energií a obecně základních komodit, kdy relativně nízké byly ceny zboží krátkodobé spotřeby.107 Ceny byly prakticky fixní a též podléhající centrálnímu řízení, ale cenový systém byl pokřiven uvalením diametrálně odlišné míry zdanění.108 Státní rozpočet představoval důležitý nástroj ke sledování vytčených cílů centrálního plánu. Spolu s tradiční úlohou financování veřejných statků rovněž zabezpečoval i financování stanovených hospodářských plánů, zejména pak strategii rychlého růstu. Funkce alokační a přerozdělovací tvořily významný objem výdajů státního rozpočtu. Značná část národního důchodu byla distribuována různým skupinám obyvatelstva ve formě sociálních podpor. Státní rozpočet plnil a zajišťoval celou řadu dalších specifických úkolů, a proto disponoval i značným objemem finančních zdrojů. Tomu odpovídá i velikost veřejných rozpočtů Československa koncem 80. let, kdy spolu s Bulharskem a Maďarskem patřily k zemím s poměrně nejvyšším podílem celkových rozpočtových výdajů a příjmů na HDP. Celkové vládní výdaje v roce 1989 tvořily 64,5 % HDP a vládní příjmy 62,1 %.109 Příjmy státního rozpočtu, resp. položky na příjmové straně tvořily především odvody ze zisku podniků, které zabezpečovaly hlavní zdroj rozpočtových příjmů. Dále se

105

Rada vzájemné hospodářské pomoci, jejímž členem byla i ČSSR, organizace usilující o vzájemnou výměnu zboží mezi socialistickými zeměmi na základě vládních bilaterálních dohod. 106 ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 8–10. 107 Tzv. záporná daň na potraviny – cílem režimu bylo uspokojit a tím „umlčet“ většinu obyvatel levnými základními potraviny. 108 ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X, s. 8–12. 109 JONÁŠ, Jiří. Ekonomická transformace v České republice: makroekonomický vývoj a hospodářské politika. 1.vyd. Praha: Management Press, 1997, 207 s. ISBN 80-85943-22-0, s. 130.

53

jednalo o příjmy ze značně komplikovaného systému daně z obratu. Existovalo přibližně 1500 různých sazeb daně z obratu. Konstrukce daně z obratu se tedy prvořadě odvíjela od politických a sociálních cílů. V době socialismu byla fiskální politika mimo jiné spojována s vysokým zdaněním, velkým objemem sociálních transferů, subvencemi, komplikovaným daňovým systémem a vysokými výdaji na armádu.110 Tabulka č. 1: Československo: celkový rozpočet v 70. a 80. letech (v mld. Kč) Rok

1975

1980

1983

1985

1986

1987

1988

Příjmy

281,0

312,1

339,2

384,9

392,2

411,4

431,4

Výdaje

280,8

314,5

342,4

388,4

397,9

415,2

449,5

Saldo

0,2

-2,4

-3,2

-3,5

-5,7

-3,8

-18,1

Saldo v % HDP

0,1

-0,5

-0,6

-0,6

-1,0

-0,7

-3,0

Zdroj: JONÁŠ, Jiří.111

Z tabulky č. 1 je patrné, že existovala relativní vyrovnanost celkových rozpočtových příjmů a výdajů, což následně pozitivně ovlivnilo i vstup naší ekonomiky do procesu transformace. Jak uvádí Holman,112 ještě na konci osmdesátých let Československo prakticky neznalo inflaci a ani měnový převis. Vykazovalo relativně vyrovnaný státní rozpočet tak i platební bilanci. „Nebylo pochyb – byly to tržní reformy, které vyvolaly makroekonomické nerovnováhy.“113

110

ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X, s. 11. 111 JONÁŠ, Jiří. Ekonomická transformace v České republice: makroekonomický vývoj a hospodářské politika. 1.vyd. Praha: Management Press, 1997, 207 s. ISBN 80-85943-22-0, s. 133. 112 HOLMAN, Robert. Transformace české ekonomiky: v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. 1 vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2000, 106 s. ISBN 80-902-7956-2, s. 18. 113 JONÁŠ, Jiří. Ekonomická transformace v České republice: makroekonomický vývoj a hospodářské politika. 1.vyd. Praha: Management Press, 1997, 207 s. ISBN 80-85943-22-0, s. 133. Dále uvádí, že rozpočet na rok 1990, který v důsledku politických změn již nebyl realizován, byl původně sestaven jako schodkový, což vypovídá o skutečnosti jisté napjatosti státního rozpočtu koncem 80. let vlivem poklesu dynamiky hospodářského růstu.

54

3.2 Transformace ekonomiky Za relativně úspěšné lze považovat, jak již bylo uvedeno, že přístup socialistického plánování k rozpočtové politice zahrnoval snahu o vyrovnané rozpočtové hospodaření. Vlády v tomto období nepřipouštěly zásadní makroekonomické nerovnováhy v ekonomice a přístup hospodářské politiky byl obecně restriktivní. Jak dále uvádí Tomeš,114 kolaps socialistického režimu byl společně s politickými faktory vyvolán i trvalým hospodářským zaostáváním Československa za vyspělými zeměmi. Počátek budování socialismu znamenal sice extenzivní ekonomický růst, ale v důsledku nedostatečných nových zdrojů se v 80. letech proměnil ve stagnaci. Z toho lze konstatovat, že v delším časovém horizontu nemohl tento direktivní systém soutěžit s tržním. Vypovídající slabou efektivitu socialistické ekonomiky dokládá srovnání československého HDP na osobu v roce 1950, které bylo na přibližně stejné úrovni jako rakouské, ale v roce 1990 dosahovalo jen jedné pětiny.115 V průběhu transformace došlo v ČR k výraznému snížení podílu celkových veřejných příjmů a výdajů na HDP. Zatímco v roce 1989 vykazovaný podíl celkových veřejných výdajů na HDP činil 72,3 %, v roce 1992 poklesl až o 24,8 procentních bodů, a dosáhl 47,5 %. Z tabulky č. 2 je tudíž patrný rychlý a rozsáhlý pokles veřejných výdajů v období prvních let transformace. V Československu byl před zahájením reforem podíl veřejných výdajů na HDP ze všech komunistických ekonomik nejvyšší a tudíž bylo co snižovat.116 Tabulka č. 2: Podíl rozpočtových příjmů a výdajů na HDP* rok ČR **

Slovensko

1989

1990

1991

1992

1993

1994

Příjmy

69,5

61,1

55,0

48,3

50,4

51,2

Výdaje

72,3

61,5

57,1

47,5

49,4

50,7

Příjmy

69,5

61,1

55,0

49,7

48,1

51,4

Výdaje

64,5

60,1

54,2

62,6

55,7

52,8

Zdroj: JONÁŠ, Jiří.117 *) Celkové příjmy a výdaje **) Pro rok 1989-1991 Československo 114

TOMEŠ, Zdeněk. Hospodářská politika: 1900-2007. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2008, 262 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-002-7, s. 247. 115 Tamtéž, s. 247. 116 JONÁŠ, Jiří. Ekonomická transformace v České republice: makroekonomický vývoj a hospodářské politika. 1.vyd. Praha: Management Press, 1997, 207 s. ISBN 80-85943-22-0, s. 135. 117 Tamtéž, s. 135.

55

3.2.1

Rok 1990 Ekonomická transformace započala již v roce 1990.118 Jednalo se o nesmírně složitý

proces, který byl předmětem diskuse samotných transformátorů. Nepanovala shoda na přesném charakteru cílového systému, ale pouze na snaze přiblížit československou ekonomiku k vyspělým tržním ekonomikám. Cílový stav byl těžko identifikován, neboť ve světě se bylo možné inspirovat širokým spektrem charakterů tržních ekonomik, jejichž typy se liší především strukturou sociální politiky a úrovní a charakterem státních zásahů do ekonomiky. Spory se rovněž vedly i o charakter transformace, zejména pak o rychlost změn a úlohu státu v celém procesu. Samotná transformace měla dvě základní fáze. Liberalizace trhů a stabilizace ekonomiky byla první fází, privatizace a restrukturalizace podniků představovala druhou fázi. Transformační strategie, která se týkala první fáze transformace, rozdělila ekonomy do dvou táborů, které vedly spor o zvolení šokové terapie nebo strategie gradualismu. První projekt přechodu k tržní ekonomice nesl název „Návrh strategie přechodu k tržní ekonomice“. Návrh odpovídal gradualistickému přístupu a obsahoval postup relativně pomalejšího tempa transformace (aktivní strukturální politiku a standardní metody). Druhý projekt byl připraven po názvem „Strategie ekonomické reformy“ a kladl důraz na rychlost reforem, liberalizaci zahraničního obchodu, liberalizaci cenovou a devalvaci koruny. V září 1990 byl oficiálně schválen postup transformace, který měl být kombinací obou plánů, ale nicméně v první fázi se reforma přibližovala šokové terapii a zahrnovala i rychlou privatizaci. Ekonomické

důvody

pro

uskutečnění

daných

kroků

vyplývaly

z hrozby

„začarovaného kruhu“ devalvačně – inflační spirály, která byla přetnuta na samém počátku pomocí restriktivní hospodářské politiky. Žídek k tomuto uvádí,119 že například Klaus spatřoval devalvačně-inflační spirálu jako největší problém hned po eliminaci dopadů zadržované inflace z předchozího období. Dalším úsilím bylo přijetí nástroje v podobě ukotvení (zafixování) směnného kurzu a snaha vlády udržet růst mezd v určitých mezích.

118

ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 25, upozorňuje na nutnost rozlišení mezi transformací a reformou. Transformace charakterizuje změny celého systému fungování ekonomiky nebo i společnosti. Reformou je označována dílčí změna jednoho z prvků systému, např. daňová reforma, reforma důchodového systému, kde systém zůstává jako celek zachován. 119 Tamtéž, s. 29–30.

56

Vedle výše uvedených reformních kroků bylo nutné řešit i institucionální skutečnosti v oblasti právního rámce. V důsledku nefunkčnosti cenového mechanismu vláda rozhodla o nápravě pokřivení uplatňováním záporné daně z obratu zejména u potravin, ale souběžně s odstraněním dotací byl zaveden pro všechny občany měsíčně poskytovaný tzv. státní vyrovnávací příspěvek. Zánik cenových subvencí se projevil v cenách potravin (až 24 % nárůst cen) a současně v poklesu poptávky po nich. Postupně v průběhu roku 1990 se ceny (benzínu a paliv) přibližovaly k tržním.120 Během roku vláda třikrát snížila kurz koruny, nejsilněji v říjnu. Kurz vůči dolaru propadl ze 14 na 28 Kč. V závěru roku byly zahájeny restituce. Tímto procesem se měl vracet majetek neprávem zabavený státem původním majitelům, což se týkalo zásadních změn vlastnických vztahů a majetku zabaveného po roce 1948. Fiskální politika byla v roce 1990 značně restriktivní. „Vláda omezila výdaje proti dříve schválenému rozpočtu a rozpočet byl sestaven jako přebytkový – významnou součástí restrikce bylo i rušení subvencí pro podniky.“121 V porovnání s rokem 1989 došlo v roce 1995 k výraznému snížení dotací, viz. tabulka č. 3. K tomuto jednak přispěla liberalizace cen a zavedení přísného rozpočtového omezení pro podniky v důsledku omezení či pozastavení finančních pomocí z veřejných rozpočtů. Tabulka č. 3: Výše celkových rozpočtových dotací (v % HDP) Rok Československo

1982 10,0

1985 11,9

1986 12,3

1987 12,5

1988 13,0

1989 16,1

1995* 2,8

Zdroj: HOLMAN, Robert.122 *) 1995 ČR

Státní rozpočet byl sestaven se saldem 3 779 mil Kč, měl působit ochranně před možnými inflačními tendencemi. Výdaje na vnitřní bezpečnost státu, na zbrojení a byrokracii byly značně sníženy. Československo se v tomto roce stalo členem Světové banky a podílníkem Mezinárodního měnového fondu.

120

ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 32. 121 Tamtéž, s. 33. 122 HOLMAN, Robert. Transformace české ekonomiky: v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2000, 106 s. ISBN 80-902-7956-2, s. 132.

57

Vznikem Správy služeb zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí dnem 1. srpna 1990, začaly vznikat úřady práce. Právním podkladem pro vznik úřadů práce, jako státních orgánů zaměstnanosti, bylo přijetí zákonného opatření předsednictva ČNR č. 306/1990 Sb., o zřízení úřadů práce.

3.2.2

Rok 1991 Začátek roku se stal milníkem pro odstartování zásadní liberalizace cen a obchodu.

Pro fungování trhů byla cenová liberalizace nezbytná a znamenala, že stát již nezasahoval do tvorby cen. Liberalizace postihla 85 % cen a znamenalo to jejich prudký vzrůst, čímž se projevila potlačená inflace předcházejícího období. Žídek uvádí,123 že možnost podnikání a fungování tržního mechanismu by bez cenové liberalizace prakticky nemohla fungovat.124 Toto opatření rozpoutalo změny v relativních cenách a ve struktuře spotřeby. V důsledku meziročního poklesu reálných mezd o více jak 25 % vznikl druhý „transformační mzdový polštář“, který byl následně čerpán v závislosti na tempu růstu reálných mezd.125 Cílem uskutečňované liberalizace zahraničního obchodu bylo zvýšení nabídky pro domácnosti a firmy, rovněž i vytvoření konkurence pro domácí monopoly. Tímto došlo k určitému uvolnění zahraničního obchodu a ke snížení cla. Významným procesem bylo zahájení centralizované privatizace. Tento proces probíhal pod kontrolou státu, tzn. byl regulován privatizačními zákony a byl řízen vládou. Právě tato podoba privatizačního procesu umožnila jeho poměrně rychlý průběh, takže nástupnické státy Česká republika a Slovensko v podílu soukromého vlastnictví brzy předstihly Polsko a Maďarsko, a to i přesto, že tyto státy měly před námi náskok.126 V únoru 1991 schválilo Federální shromáždění ČSFR zákon o velké privatizaci. Československá privatizace měla tři základní formy. Malá privatizace zahrnovala menší podniky a provozovny (zejména ve službách a obchodu). Velká privatizace se týkala středních a velkých podniků (především v průmyslu). Třetí formou byly již zmíněné restituce. Malá privatizace proběhla v letech 1991–1993 s kladným hodnocením. Příjmy, které vynesly státu cca 45 mld. Kč, šly na zvláštní účet Ministerstva financí ČR. 123

ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 33. 124 Po liberalizaci cen nikdo nevěděl, kde jsou rovnovážné úrovně cen, proto v úvodní fázi ceny tyto úrovně „hledaly“. 125 Mzdový a kurzový polštář usnadňovaly adaptaci výrobců na nové podmínky. Jejich levné zboží pronikalo rychleji na zahraniční trhy. Růstem mezd a kurzy koruny se oba polštáře postupně redukovaly. 126 HOLMAN, Robert. Transformace české ekonomiky: v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2000, 106 s. ISBN 80-902-7956-2, s. 49.

58

Velká privatizace probíhala na základě privatizačních projektů předkládaných ministerstvu privatizace. Problematická byla restrukturalizace těžkého průmyslu, jejíž břemeno do velké míry dopadlo na vládu a na státní rozpočet.127 Zvolenou metodou rychlé a hromadné privatizace se stala kupónová privatizace. Její podstatou byla distribuce kupónových knížek občanům starších 18 let za poplatek 1000 Kč, kteří takto mohli získat akcie zařazených podniků. Účast investičních privatizačních fondů, které vznikaly spontánně bez zásahu státu, byla klíčová. Kupónová privatizace proběhla ve dvou vlnách a je označována „katalyzátorem“, který celou privatizaci významně urychlil.128 Velká obava ekonomů se upírala k možnému nekontrolovatelnému růstu cen. Proto hospodářská politika s podporou MMF pokračovala v restriktivním trendu. Co se týče fiskální sféry, došlo k dalšímu omezením dotací podnikům. Rozpočet byl deficitní,129 ale ve srovnání s ostatními zeměmi regionu byl tento deficit nízký. Změny se týkaly i daňové oblasti, kde došlo ke sjednocení daně z obratu na čtyři sazby. V důsledku obav z inflačního vývoje vláda provedla mzdovou regulaci a ve snaze utlumit negativní dopady na obyvatelstvo, začala budovat sociální záchrannou sítˇ. Velmi nepříznivý dopad na hospodářský vývoj a hospodářskou politiku i pro následující období, měl postupný rozpad východních trhů.130

3.2.3

Rok 1992 V hospodářské oblasti oproti roku 1991 již nedocházelo k tak významný změnám.

Politický aspekt, v jehož pozadí se celý hospodářský vývoj odvíjel od voleb a následných jednání o rozdělení Československa, ovlivnil i hospodářskou politiku. Souběžně v tomto roce probíhaly majetkové restituce a byla zahájena první vlna privatizace ve formě převažující metody kupónové privatizace. V legislativní oblasti bylo důležité přijetí a vznik účinnosti důležitých zákonů, například Živnostenského zákona, zákona o ochraně hospodářské soutěže, Obchodního zákoníku, zákona o zaměstnanosti.

127

HOLMAN, Robert. Transformace české ekonomiky: v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2000, 106 s. ISBN 80-902-7956-2, s. 49. 128 V České republice byl privatizován do roku 1999 majetek v účetní hodnotě ca. 780 mld. Kč. Majetek v hodnotě 25 mld. Kč byl bezúplatně vrácen v restituci. Majetek za 121 mld. Kč byl bezúplatně převeden ze státu na města a obce. 129 Pro rok 1991 byl plánovaný rozpočtový přebytek ve výši 0,8 % HDP, při očekávaném poklesu HDP o 5 %. Klaus (1991) uvedl, že nebyl splněn cíl v podobě přebytku 8 mld. Kč, který byl dohodnut s MMF. 130 ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 34.

59

Transformační pokles měl i nadále negativní dopad na ekonomiku, a ta v tomto duchu pokračovala ve svém propadu. Priority fiskální politiky byly stále zaměřeny na stabilizaci ekonomického růstu a zamezení inflačních tendencí. Fiskální politický přístup byl i nadále restriktivní. Deficit státního rozpočtu byl ovlivněn především příjmovými výpadky z důvodu poklesu HDP (viz. tabulka č. 4).131 Tabulka č. 4: Státní rozpočet ČSFR–Federální, České a Slovenské republiky (v mil. Kč) FEDERÁLNÍ 1990 Příjmy státního rozpočtu Výdaje státního rozpočtu Saldo 1991 Příjmy státního rozpočtu Výdaje státního rozpočtu Saldo 1992 Příjmy státního rozpočtu Výdaje státního rozpočtu Saldo

ČESKÁ REPUBLIKA

SLOVENSKÁ REP.

ČSFR

92 017 88 002 4 015

127 800 127 568 232

76 378 76 846 -468

296 195 292 416 3 779

124 034 117 645 6 389

156 412 170 029 - 13 617

108 902 119130 - 10 228

389 348 406 804 - 17 456

119 015 126 015 - 7000

217 693 219 390 - 1 697

115 190 123 123 - 7 933

451 898 468 528 - 16 630

Zdroj: DOBEŠOVÁ, Dana et al.132

Zajímavý aspekt vykazoval podíl veřejných výdajů na HDP. Oproti roku 1989 zůstává tento podíl vyšší, což bylo opět způsobeno značnými poklesy HDP, které nedokázaly dostihnout růst veřejných výdajů. Tabulka č. 5: Státní rozpočet ČSFR-Federální, České a Slovenské republiky (v mil. Kč) Rok

1989

1990

1991

1992

Veřejné výdaje

413,1

453,4

510,7

565,0

HDP v b. c.

758,7

811,3

1003,5

1020,3

Podíl veřejných výdajů na HDP (v %)

54,4

55,9

50,9

55,4

Zdroj: DOBEŠOVÁ, Dana et al.133

Snížení úrokových sazeb v první polovině roku centrální banka zavedla z obav z inflačních tlaků. Záměrem byla snaha přispět k obnovení hospodářského růstu, ale vlivem negativních očekávání a v nejistotě spojené s krizí v důsledku rozdělení státu, se 131

DOBEŠOVÁ, Dana et al. The transformation of the Czech economy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 192 s. ISBN 80-210-3292-8, s. 50–51. 132 Tamtéž, s. 51 133 Tamtéž, s. 50.

60

úrokové sazby opět zvýšily.134 Vláda ve druhé polovině roku přistoupila k obnovení mzdové regulace, která se týkala pouze podniků se státním podílem nad 50 % a podniků obecních. Mimořádným vývojem v období transformace prošla i nezaměstnanost. V centrálně plánované ekonomice do roku 1990 neexistoval pojem nezaměstnanost. Všichni ekonomicky aktivní obyvatelé, kteří mohli pracovat, byli zaměstnáni i přesto, že někteří z nich dostávali mzdu za práci, za kterou by obdobné ohodnocení v tržních podmínkách nezískali. Šlo o tzv. „skrytou nezaměstnanost“. Následné ekonomické reformy, postupné vytváření soukromého sektoru, restrukturalizační opatření a přesuny pracovníků mezi firmami a sektory vyvolaly vznik nového fenoménu, kdy „Pracovní jistotu zaměstnance vystřídala nejistota na trhu práce a součástí společnosti se stala otevřená nezaměstnanost.“135 Na počátku transformace tedy můžeme hovořit o přezaměstnanosti, která podle rozličných odhadů dosahovala 400–500 tisíc osob. Proto v ukazateli míry nezaměstnanosti v roce 1990 figurovala hodnota jen 0,1 %, ale v roce 1992 kulminovala míra nezaměstnanosti v České republice na 4,4 % a na Slovensku na 12,7 %.136

3.2.4

Rok 1993 Významnou událostí tohoto roku byl zánik ČSFR k 1. lednu a vznik samostatné

České a Slovenské republiky. Toto rozdělení znamenalo pro obě strany celou škálu hospodářských nákladů a zbrzdilo tak oživení ekonomiky. Negativní dopady rozdělení země se týkaly několika oblastí a odhady celkových dopadů se různí „Šujan a Šujanová (1997) uvádí pro ČR (-2,1 % HDP) a pro Slovensko (-5,7 % HDP). Kotoučková (2001) odhaduje, že negativní vliv rozdělení Československa se projevil snížením růstu HDP ve třech letech následujících po roce 1992 o 0,5–1 %.“137 Mezi přímé náklady na rozdělení země lze zahrnout kategorii položek jako je např. emise nových bankovek a dokladů, náklady státní administrativy, armády, policie nebo federálního majetku. Rozdělení vytvářelo i nejistoty pro příliv zahraničního kapitálu. Druhá oblast nákladů se 134

Úvěry pro soukromé firmy činily na konci roku 1991 pouze 71,4 mld. Kč, na konci roku 1992 nárůst na 125 mld. Kč. 135 BROŽOVÁ, Dagmar. Společenské souvislosti trhu práce. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003, 140 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-864-2916-4, s. 77. 136 ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 53. 137 ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X, s. 111.

61

promítla v poklesu vzájemného obchodu a třetí oblast se týkala ukončení transferů. Tento náklad měl větší dopad na Slovensko, neboť celkové roční transfery z české části federace na slovenskou činily odhadem dle OECD 25 mld. Kč (asi 7 % slovenského HDP).138 Tabulka č. 6: Saldo veřejných rozpočtů (% z HDP) 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

ČR

0,9

-1,0

-0,2

0,1

2,0

0,3

0,0

Slovensko

0,9

-1,0

-3,1

-6,2

-5,2

-1,6

-4,4

Zdroj: HOLMAN, Robert.139

Jak vyplývá z tabulky č. 6, státní rozpočet Slovenska se po rozdělení zemí zhoršil a vykazoval chronické schodky. Český státní rozpočet v prvních letech samostatné ČR naopak vykazoval přebytky. Vysvětlení spočívá dle Holmana140 v tom, že rozpadem federace ustalo přerozdělování československého rozpočtu od české ekonomiky ve prospěch slovenské, a to se promítlo do státních rozpočtů obou již samostatných států. Po vzniku ČR stát převzal z finančního hospodaření předcházejících desetiletí dluh v celkové výši 164 mld. Kč. Z toho vnější dluh činil zhruba 72 mld. Kč (50 mld. Kč závazky ČSOB, 22 mld. Kč byl dluh převzatý z rozpočtu ČSFR). Vnitřní státní dluh ve výši téměř 92 mld. Kč.141 Úspěšnost transformace se v Česku minimálně na makro úrovni jevila jako úspěšná. Dařilo se stabilizovat ekonomiku a hospodářské oživení. Problematická situace byla na mikroúrovni, kde řada podniků se dostala do druhotné platební neschopnosti.142 Mimo jiné první vlna bankrotů postihla i bankovní sektor, zasaženy byly jen malé banky s českou účastí.143 I přes některé negativní faktory naše ekonomika začala růst a její vzestup pokračoval i v dalších letech.

138

ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X, s. 111. 139 HOLMAN, Robert. Transformace české ekonomiky: v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2000, 106 s. ISBN 80-902-7956-2, s. 94. 140 Tamtéž, s. 94. 141 PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005, 527 s. ISBN 80-7357-049-1, s. 457. 142 ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 35. 143 Příčinou byly např. nezákonné nadlimitní úvěry, dlužníci bank byly akcionáři, kteří nespláceli půjčky, ale i nelegální bankovní jednání.

62

V tomto roce došlo k ukončení procesu malé privatizace. Vydáním akcií z první vlny kupónové privatizace byla pro obchodování otevřena Pražská burza cenných papírů a rovněž RM-SYSTÉM.144 Od počátku vzniku České republiky se vláda orientovala na dva cíle, a to vyrovnané či mírně přebytkové veřejné finance a ústup státu z ekonomiky. Vize politiky ve fiskální oblasti „zdravých státních financí“ byla zprvu založena na sestavování, schvalování a dodržování vyrovnanosti státních rozpočtů. Tento dobrý dojem o celkové fiskální vyrovnanosti existoval pouze navenek. Vyrovnanost byla dosahována pomocí paralelního (volněji regulovaného) kvazi-rozpočtového systému tím, že byly vyčleněny některé výdaje do tzv. transformačních institucí, které fungovaly z mimořádných příjmů z privatizace státního majetku. Proti deficitnímu financování vystupoval Václav Klaus, který jako předseda vlády ČR k návrhu státního rozpočtu na rok 1994 uvedl, že „vláda bude usilovat o vyrovnanou soustavu veřejných rozpočtů a bude klást neustále důraz na stabilní a zdravé veřejné finance, protože s rozpočtovým deficitem je to jako s obtížným hostem – rád se nechá pozvat, ale je velmi nesnadné se ho zbavit.“145 Významná daňová reforma se uskutečnila na počátku roku a znamenala změnu celého daňového systému, který tak mohl lépe reagovat na vznikající tržní prostředí. Nově zavedené daně byly daně z přidané hodnoty a daně z příjmů právnických a fyzických osob. V reakci na nový daňový systém a v důsledku měnové odluky od Slovenska se zvýšila cenová hladina. Jak uvádí Žídek146 bezprostředně po zavedení DPH ceny vzrostly o 8,5 %. Nastavení systému bylo takové, že daňová reforma neovlivnila cenovou hladinu. Vzniklý standardní daňový systém obsahoval tyto základní cíle:147 ●

zavedení DPH a postupné navyšování podílu nepřímých daní na daňovém mixu;

●

sjednocení zdanění příjmů (zdanění jednotlivců mělo mít vyšší význam, zdanění příjmů právnických osob mělo postupně klesat);

●

vyčlenění pojistného sociálního pojištění;

●

zavedení standardní daňové správy;

●

vznik majetkových daní (doplněk daňového systému).

144

Akciová společnost působící jako organizátor mimoburzovního trhu s cennými papíry. KLVAČOVÁ, Eva et al. Státní pomoc, nebo dobývání renty?. Vyd. 1. Praha: Professional Publishing, 2005, 198 s. ISBN 80-86946-06-1, s. 167. 146 ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X, s. 128. 147 HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0, s. 318. 145

63

Dále byly zavedeny spotřební daně a změnou bylo i zavedení již zmiňované daně z přidané hodnoty, která byla konstruována tak, aby se přiblížila aplikaci této daně v tehdejších zemích Evropské unie. Zákony byly v této době sice upravovány, ale jednalo se pouze o nutné napravování vniklých chyb nebo postupné omezování daní z příjmů, změna daňových pásem, valorizování standardních odpočtů aj.148

3.2.5

Rok 1994 Období let 1994–1996 lze z pohledu transformace považovat za velmi úspěšné.

Ekonomický růst a oživení ekonomiky ovlivnil zejména vzestup poptávky, který spočíval především v růstu investic, dalším faktorem byl vzestup spotřeby domácností. Domácí poptávka výrazně rostla, v roce 1994 o 8 % a v roce 1995 až o 13 %. Na tomto růstu se nejvíce podílel vzestup fixních investic o 15 % a soukromá spotřeba.149 Reakcí na přetrvávající problémy malých bank, vyhlásila ČNB program konsolidace bankovního sektoru. Centrální banka zpřísnila bankovní dohled a ukončila vydávání nových licencí. Druhá vlna kupónové privatizace probíhala už jen na území České republiky a účast občanů byla vyšší než v prvé vlně. Oficiální konec druhé vlny byl datován k 31.12.1994, přípis akcií se uskutečnil v únoru následujícího roku a vydávání akcií investičních privatizačních fondů proběhlo od dubna 1995. Zisk pro stát z této vlny představoval částku 4,4 mld. Kč. Do konce roku 1994 se podařilo v rámci privatizace, alespoň formálně převést 80 % majetku do soukromých rukou. V tomto roce dochází ke zpomalování transformačního úsilí, reformy nejsou prováděny s očekávanou rychlostí nebo se jejich realizace odkládá. Zdůvodnění tohoto vývoje je spojováno s příznivými hospodářskými výsledky a s určitým uspokojením z výsledků transformace, a to jak na straně politiků tak i široké veřejnosti.150

148

Od 1. 1. 1993–31.12.1994 činila základní sazba DPH 23 % a snížená sazba DPH 5 %. Daň z příjmů právnických osob činila 45 %, pro fyzické osoby zavedeno progresivní zdanění a sazba daně činila od 15 % do 47 % ze základu daně. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-586/zneni-0#Content 149 ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X, s. 112. 150 ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 78.

64

Fiskální politika i nadále vykazovala snahu o udržení vyrovnaného státního rozpočtu. Solidní hospodářský růst přispěl k vyšším příjmům státního rozpočtu a rozpočet byl tudíž přebytkový.151

3.2.6

Rok 1995

Tento rok je spojován především se silným vzestupem ekonomiky. Za dosahované vysoké tempo růstu a za úspěšnost mezi transformujícími se zeměmi získává Česká republika mezinárodní uznání. Jako první z postkomunistickým zemí získává členství v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. V souvislosti se vstupem do OECD je spojováno zavedení vnější směnitelnosti koruny, což

přispělo k odstranění další

překážky pro pohyb kapitálu (liberalizace přesunů na kapitálovém účtu platební bilance). Vláda se snažila i dále snižovat daňové zatížení. Byla snížena základní sazba DPH z 23 % na 22 % a daně z příjmů fyzických a právnických osob. Sazba daně ze zisku činila 41 %. Zatímco v roce 1991 představoval výběr daně ze zisku 26,6 % z celkových rozpočtových příjmů, v roce 1995 to bylo pouze 12,6 %.152 Tabulka č. 7: Vývoj struktury rozpočtových výdajů (v % celkových výdajů)* rok

1990

1991

1992

1993

1994

1995

Celkové výdaje Veřejná spotřeba Úrok** Transfery domácnostem Transfery podnikům Kapitálové výdaje

100 39,1 0,3 22,8 26,2 11,3

100 42,1 0,9 30,1 14,2 12,5

100 45,3 2,0 29,6 9,4 13,6

100 48,6 3,2 26,6 7,8 13,6

100 49,5 2,8 26,8 6,7 14,0

100 43,3 2,0 30,3 6,6 17,8

Zdroj: JONÁŠ, Jiří.153 * rok 1990 -1992 Československo. ** V roce 1994 a 1995 byly hrazeny úroky z veřejného dluhu příjmy Fondu národního majetku.

V období let 1990–1995 rostl podíl výdajů na veřejnou spotřebu. Tyto veřejné výdaje zahrnovaly nákup zboží a služeb veřejným sektorem, transfery rozpočtovým organizacím a další výdaje. V roce 1995 došlo k absolutnímu poklesu výdajů na školství, zdravotnictví a obranu, a proto se podíl této skupiny na celkových rozpočtových výdajích

151

Bez započtení příjmů z privatizace by se saldo veřejných rozpočtů od roku 1994 pohybovalo v záporných hodnotách. Přesto standardně publikované údaje o rozdílu mezi veřejnými příjmy a výdaji do roku 1995 hovořily o přebytku. 152 V roce 1991 zvýšení podílu příjmů z této daně způsobil růst účetní hodnoty podnikových zisků ovlivněné cenovou liberalizací a přeceněním zásob. 153 JONÁŠ, Jiří. Ekonomická transformace v České republice: makroekonomický vývoj a hospodářské politika. 1.vyd. Praha: Management Press, 1997, 207 s. ISBN 80-85943-22-0, s. 140.

65

v daném roce výrazně snížil. Rovněž transfery domácnostem a kapitálové výdaje představovaly na rozpočtových výdajích výrazný podíl.154 K jedinému, ale výraznému poklesu z výdajových položek došlo u již zmiňovaných transferů podnikům.155 Státní rozpočet mohl být díky příznivému ekonomickému růstu sestaven jako přebytkový (saldo 7,2 mld. Kč, ale přetrvávaly problémy se vznikem strukturálního deficitu.156 Vláda i nadále nedokázala omezovat výdaje zejména v oblasti sociální. Jak uvádí Holman,157 žádná postkomunistická země nedokázala snížit podíl veřejných výdajů na takovou úroveň, která by odpovídala její hospodářské úrovni a která by tak umožnila dlouhodobý udržitelný hospodářský růst v rámci domácích úspor. Podpora pro odbourávání „sociálních výhod“ z dob socialismu nebyla nalezena.

3.2.7

Rok 1996 Významnou událostí tohoto roku byly parlamentní volby. Z těchto voleb vniklá

koalice měla slabou pozici, k čemuž přispívaly i spory koaličních partnerů. To ovlivnilo i realizaci vytčených reformních cílů. Ekonomika jako celek pokračovala i v roce 1996 v růstovém trendu, ale již mírnějším než v předchozím roce. V hospodářství se začaly prohlubovat problémy nerovnováhy. Vedle vnější nerovnováhy byl problematický i růst mezd, který byl trvale vyšší než růst cen, takže v roce 1996 byl mzdový polštář téměř vyčerpán. Někteří ekonomové poukazovali na vhodnost zavést fiskální restrikci. Vláda před volbami k tomuto kroku nepřistoupila a po volbách již neměla k těmto opatřením potřebnou silnou pozici. Ekonomové, přesto že začali poukazovat na možné nedostatky průběhu transformace, kde byly nevyjasněny např. vlastnické vztahy, zajištění právního systému (časté změny právních norem, oblast vymahatelnosti práva), nefunkční kapitálový trh, pokles ziskovosti podniků, v těchto argumentech vyslyšeni nebyli.158

154

JONÁŠ, Jiří. Ekonomická transformace v České republice: makroekonomický vývoj a hospodářské politika. 1.vyd. Praha: Management Press, 1997, 207 s. ISBN 80-85943-22-0, s. 140. 155 Postupné snižování závislosti podniků na státu a zavádění tvrdého rozpočtového omezení v důsledku přesunu financování sociálních funkcí z podniků na státní rozpočet. 156 Strukturální deficit je deficit na úrovni potencionálního produktu. Bude tedy vznikat i v situaci, kdy ekonomika bude fungovat na své dlouhodobě maximálně udržitelné úrovni. Jestliže existuje strukturální deficit, pak rozpočet není cyklicky vyrovnaný. 157 HOLMAN, Robert. Transformace české ekonomiky: v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2000, 106 s. ISBN 80-902-7956-2, s. 96. 158 ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 48–49..

66

Státní rozpočet na rok 1996 byl schválen jako vyrovnaný, ale skončil schodkem ve výši 1 562 mil. Kč.

3.2.8

Rok 1997 Již na počátku roku se začaly projevovat problémy ekonomiky, které pak vedly

k jejímu zpomalování. Státní rozpočet byl sestaven a schválen na základě predikce hospodářského růstu, takže snižující se výkon ekonomiky se projevil vznikem cyklického deficitu. Vzhledem k tomu, že přetrvával i deficit obchodní bilance, byla ekonomika pod tlakem dvou deficitů. V zájmu obnovení rozpočtové ekonomiky se vláda v dubnu rozhodla přijmout tzv. balíček opatření, který nesl název „Korekce hospodářské politiky a další transformační opatření“. Jednalo se o velmi nepopulární opatření, které mělo za cíl zlepšit makroekonomickou rovnováhu. Zahrnovalo snížení rozpočtových výdajů, zpomalení růstu mezd a omezení importu zahraničního zboží. Rozsah restriktivního opatření ve výdajích státního rozpočtu byl navržen ve výši 25,5 mld. Kč. Restrikce dopadla například na investiční výdaje, na mzdy v rozpočtových organizacích a na neinvestiční dotace.159 Další část uvedeného „balíčku opatření“ se týkala zavedení změn pro samotné fungování ekonomického systému, včetně příslušných institucí. Cíl byl zaměřen na dokončení ekonomické transformace a změny se týkaly např. dokončení privatizace, realizace opatření pro boj s hospodářskou a finanční kriminalitou, zlepšení podmínek pro podnikání a export. V důsledku existujících problémů, ke kterým se navíc přidala i měnová krize,160 vláda přiznala chyby v hospodářské politice a 28. května vyhlásila druhý balíček opatření pod názvem „Stabilizační a ozdravný program vládní koalice“. Korekce rozpočtové politiky znamenala další restrikce (škrty

rozpočtových výdajů,

zmrazení mezd ve vládním sektoru). Restriktivní opatření se týkaly 16,9 mld. Kč, tedy celkem asi 7,7 % celkových plánovaných výdajů (asi 2,5 % HDP).161 Přestože, rozpočtové škrty v podobě obou balíčků opatření představovaly úspory cca 42,4 mld. Kč, rozpočtový deficit dosáhl hodnoty 15,7 mld. Kč.

159

ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X, s. 113–115. 160 Centrální banka byla nucena opustit fixní režim směnného kurzu, který byl nahrazen řízeným floatingem, a následně došlo k depreciaci koruny. 161 ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 39.

67

Vládě se podařilo nastavit fiskální nástroje do neutrální pozice. Jak dále uvádí Žák,162 a to i přesto, že výdajová strana rozpočtu byla pod neustálým tlakem, a to v důsledku poklesu příjmů státního rozpočtu v porovnání s očekáváním a z důvodu vzniku dalších nepříznivých událostí, kterými byly např. povodně.163 Uvedené příčiny pak vedly k poklesu agregátní poptávky, tzn. pokles vládních výdajů, hrubé tvorby kapitálu i tempa růstu spotřeby. „Za těchto okolností není překvapivé, že došlo k poklesu výkonu celé ekonomiky a HDP se snížil o 6,7 %.“164 Toto obtížné hospodářské období bylo navíc doprovázeno i turbulencemi na politické scéně. Po měnové krizi nastaly personální změny ve vládě a následné názorové vyhrocení sporů uvnitř ODS, vedlo k pádu vlády v listopadu 1997. Politické reprezentace se následně shodly na konání předčasných voleb. V závěru roku 1997 Lucemburské zasedání Evropské rady rozhodlo o zahájení jednání o vstupu České republiky do Evropské unie. Tomuto kroku předcházelo předložení žádosti vlády ČR o členství v EU v lednu 1996. I přes kritické poznámky k slabinám české ekonomiky, které vyplynuly z posudku zveřejněného v červenci 1997, komise doporučila a Rada vyslovila souhlas se zahájením jednání o vstupu na jaře 1998.

3.2.9

Rok 1998 Počátkem roku byla jmenována úřednická vláda, která vedla zemi až

do předčasných červnových voleb. Ani v tomto přechodném období „odbornické vlády“ se transformační procesy zcela nezastavily. Bylo provedeno skokové zvýšení cen elektrické energie, plynu a nájemného, byla zřízena Komise pro cenné papíry a přijaty bankovní novely (tzv. malá a velká novela o bankách) omezující personální propojení mezi bankovními a nebankovními subjekty. Byla zahájena privatizace velkých bank prodejem Investiční a poštovní banky. Červnovými volbami byla zahájena éra sociálně demokratických vlád. Programové změny zahrnovaly i hospodářskou politiku, ale slabé postavení vlády ovlivněné politickým děním, žádné změny ve vývoji hospodářské politiky neumožnilo. Předkládané sliby ČSSD, obsahující významné změny dosavadní politiky, zahrnovaly například 162

ŽÁK, Milan. Vnitřní a vnější podmínky restrukturalizace a hospodářská politika v ČR. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2001, 243 s.ISBN 80-245-0257-7, s. 81. 163 ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X, s. 114 uvádí, že celkové škody ze záplav se odhadují na 60 mld. Kč, ztráty rozpočtu vlivem nižších odvodů na 10 mld. Kč, odhad globálního vlivu povodní na 1% HDP. Vláda vydala dluhopisy na pokrytí škod, ale souběžně působila i fiskální restrikce se zpožděním 6-8 měsíců. 164 ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X, s. 114.

68

zastavení privatizace, ukončení poskytování subvencí podnikům nebo zvýšení sociálních výdajů. Vládní program se dále zaměřoval na urychlení příprav vstupu do EU a s tím související zlepšení institucionálního prostředí v ČR a přirozeně i na oživení ekonomiky. ČR procházela ekonomickou recesí. Snižovala se spotřeba domácností a také poklesl objem investic (pokles HDP na -0,2 %). Do problémů se dostávaly i velké domácí podnikatelské subjekty. Negativním důsledkem tohoto vývoje byl pokles důvěry v naší ekonomiku a nárůst nezaměstnanosti.165 Ve snaze podpořit hospodářský růst vláda ve druhé polovině roku zmírnila fiskální restrikci. Ale přijatý vyrovnaný rozpočet na rok 1998 byl sestaven s očekáváním hospodářského růstu ve výši 2,2 % a vláda byla tímto dříve přijatým rozpočtem limitována.166 Státní rozpočet tak skončil se skutečnou bilancí -29,33 mld. Kč, tj. 1,5 % HDP. Z fiskální oblasti lze zmínit schválení snížení sazby daně z příjmů právnických osob z 39 % na 35 %.

3.2.10 Rok 1999 Sociálně demokratický kabinet vládl s tichou podporu ODS, ale „slabost“ vlády se kupříkladu projevovala i při schvalování rozpočtu na rok 1999, který byl schválen až v polovině ledna (počátek roku znamenal hospodaření podle rozpočtového provizoria). V duchu vládního programového prohlášení a volebního slibu, že do bankovního sektoru nebudou poskytovány žádné prostředky ze státního rozpočtu, došlo v létě k prodeji ČSOB (za 40 mld. Kč a jednalo se o největší čistý výtěžek z prodeje banky v průběhu transformace). Vláda prosazovala aktivní průmyslovou politiku, v květnu byla zřízena Revitalizační agentura. Do programu mělo být zařazeno osm velkých podniků a plánovaná podpora byla vyšší než 7 mld. Kč.167 Jak dále uvádí Žídek,168 vláda se rozhodla uskutečnit řadu nestandardních a nesystémových zásahů v podobě různých finančních injekcí některým subjektům. Vláda rovněž poskytla pomoc i České spořitelně a Komerční bance, ačkoliv slíbila pravý opak.

165

ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 50. 166 Jednalo se o poslední rozpočet, který byl schválen jako vyrovnaný. V následujících letech již byly rozpočty sestavovány jako schodkové. 167 Původní plán byl mnohem ambicióznější, neboť tento program se měl týkat 52 firem s plánovými výdaji až 100 mld. Kč. 168 ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 40.

69

Pro rok 1999 byla vyhlášena volnější fiskální politika s cílem vytvořit vhodné podmínky pro ekonomický růst.169 Vláda dále snižovala daňové zatížení, došlo ke zrušení nejvyššího pásma pro daně z příjmů fyzických osob. Politická snaha o oživení hospodářství se přirozeně promítala v nárůstu rozpočtového schodku. Počínaje rokem 1999 Ministerstvo financí ČR zavedlo tzv. systém programového financování reprodukce investičního majetku. Tento systém představoval významnou změnu ve financování státních investic prostřednictvím státního rozpočtu. Došlo k zabezpečení jak střednědobého, tak i dlouhodobého finančního plánování jednotlivých programů včetně realizační kontroly. Ministerstvo financí založilo Národní fond, který následně fungoval jako centrální jednotka pro příjem většiny zahraniční pomoci z EU. Tímto došlo k rozlišení objemu nepřímých závazků státu v mimorozpočtových agenturách. V důsledku

narůstající

nezaměstnanosti

byl

vládou

přijat

Národní

plán

zaměstnanosti,170 který měl problematiku na trhu práce řešit zvýšeným podílem aktivní politiky nezaměstnanosti, což v praxi znamenalo, že úřady práce získaly vyšší finanční prostředky na realizaci jednotlivých nástrojů v rámci APZ. Jak uvádí Sirůček, nastupující éra sociálně demokratických vlád přišla s odlišnou vizí v pokračování transformace, ale „..slibovaný velký protikorupční zátah (akce „čisté ruce“) zásadnější výsledky nepřinesl. Ekonomika se však vrátila rokem 1999 na cestu vzrůstu.“171 Z událostí daného roku je důležité rovněž připomenout vstup České republiky do Severoatlantické aliance (NATO).

169

SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty. Vyd. Praha: Linde, 2002, 525 s. ISBN 80-86131-32-7, s. 204. Celkový trend poklesu veřejných výdajů je dokládán tím, že veřejná spotřeba v roce 1999 dosahovala jen 84 % úrovně roku 1990. 170 MPSV. Národní plán zaměstnanosti ČR. [online]. Mpsv.cz [cit.2013-11-15]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan1999/narodniplanzamest 171 SIRŮČEK, Pavel. Hospodářské dějiny a ekonomické teorie: (vývoj - současnost - výhledy). Vyd. 1.Slaný: Melandrium, 2007, 511 s. ISBN 978-80-86175-03-4, s. 246.

70

3.3 Shrnutí transformačního vývoje do roku 1999 Počátkem 90. let započala transformace hospodářství ze systému direktivního na systém založený na decentralizovaném rozhodování a volném trhu. Československo vstupovalo do procesu transformace díky obezřetné hospodářské politice komunistické vlády s velmi nízkou inflací, s nízkým rozpočtovým deficitem a zahraničním dluhem. V Československu a následně i v ČR byla fiskální politika restriktivní od samého počátku reformy. Důležitým úkolem fiskální politiky bylo spolu se snížením podílu veřejných výdajů na HDP i udržení makroekonomické stability země. Od počátku transformace byl kladen důraz na zamezení vzniku vysokých rozpočtových schodků. První fiskální opatření nové vlády bylo rozhodnutí nahradit mírně schodkový rozpočet sestavený komunistickou vládou pro rok 1990, rozpočtem mírně přebytkovým. Nutnost vyrovnaných veřejných rozpočtů však byla z řad ekonomů v období přechodu od plánovaného k tržnímu hospodářství zpochybňována. Tato kritika sílila především v roce 1991 v důsledku poklesu ekonomické aktivity a nově se objevujícímu fenoménu na trhu práce nezaměstnanosti. Počátkem roku 1991 byla fiskální politika hodnocena jako antiinflační a protirůstová. Fiktivní zvýšení účetně vykazovaných podnikových zisků, ke kterým došlo v důsledku přecenění zásob po cenové liberalizaci a jejich další reálné zdanění, mělo negativní dopad na finanční situaci podniků. Rozpočet v tomto období vykazoval poměrně značný přebytek. Reakcí na tento efekt cenové liberalizace bylo snížení sazby daně z obratu o 1–3 procentní body a zvýšení některých výdajů. Tato opatření fiskální politiky měla za cíl udržet reálnou cenovou hladinu. V následujícím roce i přesto došlo k poklesu domácí poptávky. Vláda se zaměřila na podporu soukromých a zahraničních investic, které podpořila snížením daňové zátěže a v případě velkých investorů daňovými prázdninami. Domácí poptávka začala růst a v důsledku toho začal zrychlovat růst dovozu, který nahrazoval nedostatečnou domácí produkci.172 Snahou vlády bylo snížení podílu veřejných financí na HDP. V důsledku toho došlo v období let 1993–1996 k výraznému omezení vládních výdajů a také k výraznému snížení daňového zatížení. Spolu s rostoucím HDP se tak výrazněji snížil i podíl veřejných výdajů na HDP. Ve snížení výdajů státního rozpočtu na HDP se spolu se snížením

172

JONÁŠ, Jiří. Ekonomická transformace v České republice: makroekonomický vývoj a hospodářské politika. 1.vyd. Praha: Management Press, 1997, 207 s. ISBN 80-85943-22-0, s. 143.

71

vládních výdajů velmi významně podílela i fiskální decentralizace a důležitými se tím staly i rozpočty územně samosprávních celků. Až do vzniku samostatné republiky v roce 1993 existoval kromě rozpočtu ČR i rozpočet federální. Jak je patrné z tabulky č. 8, plánované příjmy a výdaje státního rozpočtu ČR se neustále zvyšují. To má souvislost s existencí inflace a růstem HDP. Pouze v roce 1998 z důvodu probíhající krize byly plánované příjmy nižší oproti minulému roku, v roce 1998 pak výdaje. Do roku 1998 byly rozpočty navrhované jako vyrovnané, v následujících letech již jako schodkové. Ovšem skutečné výsledky se od plánovaných liší, neboť skutečná přebytková bilance byla pouze v letech 1993–1995. Od roku 1996 je skutečná bilance vždy schodková a má narůstající tendenci. V letech 1994–1996 se strukturální deficity veřejných rozpočtů každý rok zvyšovaly. V důsledku zpomalování ekonomiky vznikal cyklický deficit, který způsobil pokles příjmů státního rozpočtu. Počátkem roku 1997 se v ekonomice začaly projevovat problémy, které vedly k jejímu zpomalení. Mezi hlavní faktory působící na zpomalení výkonu ekonomiky patří měnová restrikce zavedená v polovině roku 1996 a další problémy, např. pokles tempa růstu v zemích EU a Německu (v roce 1996), nepříznivé počasí v počátku roku 1997, pokles stavební výroby a rovněž i nominální zhodnocení koruny od poloviny roku 1996. Schválený rozpočet byl sestaven na základě predikce hospodářského růstu, což následně v zájmu obnovení rozpočtové politiky přimělo vládu k přijetí restriktivní fiskální politiky, která vedla k poklesu strukturálního deficitu. Pro obnovení rozpočtové rovnováhy byl v dubnu přijat tzv. 1. balíček opatření, jehož cílem bylo zlepšení makroekonomické rovnováhy. Restriktivní opatření zahrnovalo snížení rozpočtových výdajů, zpomalení růstu mezd, omezení dovozu zahraničního zboží a dokončení privatizace. V důsledku nepodchycení všech existujících problémů, které navíc prohloubila i měnová krize, vláda v květnu vyhlásila 2. balíček opatření. V rozpočtové politice to znamenalo další restrikce, tj. škrty rozpočtových výdajů a zmrazení mezd ve státním sektoru. Nepříznivou situaci v poklesu příjmů státního rozpočtu v porovnání s očekáváním navíc ovlivnily i další události, např. povodně. Vládě se podařilo nastavit fiskální nástroje do neutrální pozice, ale uvedené příčiny vedly k poklesu výkonu celé ekonomiky a HDP se snížil o 5,4 %.

72

Tabulka č. 8: Vývoj příjmů a výdajů státního rozpočtu v letech 1992–1999 (Česká republika v mld. Kč) rok Plánované příjmy SR Plánované výdaje SR Plánované saldo Skutečné příjmy SR Skutečné výdaje SR Skutečné saldo

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

249,8

342,2

381,8

411,8

497,6

549,1

536,6

574,1

249,8

342,2

381,8

411,8

497,6

549,1

536,6

605,1

0

0

0

0

0

0

0

31,01

251,379 358,000 390,508

439,968

482,817

508,950

537,411

567,275

253,076 356,919 380,059

432,738

484,379

524,668

566,741

596,909

7,230

-1,562

-15,718

-29,330

-29,634

-1,697

1,081

10,449

Zdroj: Právní předpisy, ČSÚ, PEKOVÁ, Jitka.173 Tabulka: vlastní zpracování.

Politická reprezentace byla v názorové neshodě a ta vedla až k vyhrocení sporů uvnitř ODS a k pádu vlády v listopadu 1997. Počátkem roku 1998 byla jmenována úřednická vláda, která vedla zemi až do červnových voleb. V období „úřednické vlády“ pokračovaly transformační procesy, např. byla zřízena Komise pro cenné papíry, přijaty bankovní novely a zahájena privatizace velkých bank. Z voleb pak vítězně vzešla éra sociálně demokratických vlád. Předložené programové sliby zahrnovaly změny dosavadní politiky a oživení ekonomiky. ČR procházela ekonomickou recesí, která se projevila poklesem HDP na -0,2 %. Vláda ve snaze podpořit hospodářský růst zmírnila ve druhé polovině roku fiskální restrikci. Původně schválený vyrovnaný rozpočet s očekávaným hospodářským růstem tak skončil v deficitu 29,3 mld. Kč, tj. 1,4 % HDP. Od druhého čtvrtletí roku 1999 ekonomika začala vykazovat růst a celkově došlo i k mírnému zvýšení HDP. Vláda udržovala poměrně expansivní fiskální politiku, zrušila nejvyšší pásmo pro daně z příjmů fyzických osob. Snahou fiskálních impulsů vlády bylo oživení hospodářství, ale současně s touto politikou vlády narůstal i schodek státního 173

Zákon č. 579/1991 Sb., Zákon č.10/1993 Sb., Zákon č.331/1993 Sb., Zákon č. 268/1994 Sb., Zákon č. 305/1995 Sb., Zákon č. 315/1996 Sb., Zákon č. 348/1997 Sb., Zákon č.22/1999 Sb.; ČSÚ. Česká republika: hlavní makroekonomické ukazatele. Czso.cz [online]. c2013. [cit.2013-11-20]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/ 52613fb 1116850 b3c1257a 2c004216a1/$FILE/HLMAKRO.xls PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: teorie a praxe v ČR. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 644 s. ISBN 978-80-7357-698-1, s. 501.

73

rozpočtu. Vláda schválila finanční pomoc ve výši 7 mld. Kč v podobě revitalizačního programu některým významným podnikům a bankám. Státní rozpočet ČR skončil za rok 1999 deficitem ve výši 29,6 mld. Kč, tj. saldo SR/HDP -1,4 %. Výkon české ekonomiky po roce 1990 měl, jak je patrné z grafu č. 7, cyklický vývoj. V počátku transformace došlo k hospodářskému poklesu, který po roce 1992 vystřídalo oživení ekonomiky a silný hospodářský růst, který byl ukončen v roce 1997 měnovou krizí a pak i následnou krizí celé ekonomiky. V roce 1998 došlo k poklesu HDP a všech složek agregátní poptávky vyjma čistých exportů. Investice a spotřeba se snižovaly a naopak narůstala nezaměstnanost, což vedlo domácnosti ke zvýšení míry úspor. Na důvody vzniku recese v období let 1997–1999 existuje celá řada ekonomických zdůvodnění a názorů. Dle některých autorů se na recesi výrazně podepsala hospodářská politika, především politika monetární tím, že nebyla adekvátní dané situaci. Jiní spatřují důvody v institucionálním prostředí či poukazují na příčiny v dalších specifických faktorech. K mírnému oživení ekonomiky v roce 1999 přispěl zejména export směřující převážně do zemí Evropské unie. Jak dále uvádí Žídek,174 na českou ekonomiku byl vliv zahraničí již velmi významný, podíl exportu na HDP tvořil 60 %.

8 6 4 2 0 -2 -4 -6 -8 -10 -12 -14

5,9 4,3

3,3

2,2 0,5

0,1 -0,5

-1,2

-0,8

-1

1997

1998

-11,6

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1999

2000

Graf č. 7: Reálné změny HDP v letech 1990–2000 (v %) Zdroj: ŽÍDEK, Libor.175

174

ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X, s. 119. 175 ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 44.

74

Restriktivní byla od samého počátku i monetární politika. Po významných měnových devalvacích v roce 1989 a 1990 byl zvolen režim pevného měnového kurzu s vnitřní konvertibilitou. Hrozbou v ekonomice se stala inflace, která v důsledku liberalizace cen a uvolnění zahraničního obchodu mohla dosáhnout vysokých hodnot, což mohlo mít za důsledek škody v naší ekonomice procházející transformací. Vývoj inflace vykazoval v roce 1991 vzestup, míra inflace dosáhla 56,6 %. Vznikem samostatné ČR byla zavedena nová měna a inflace dosáhla 20,8 %. Pak se až do roku 1998 ustálila na úrovních 8–10 %. Zajímavý je údaj v roce 1999. Míra inflace vykázala relativně značný pokles a dosáhla výše 2,1 %. Důvodem byly dvě závažné skutečnosti, které ovlivnily tento pokles míry inflace. Postupné narovnávání některých cen v počátečním období transformace a také zavedení a uplatnění tzv. metody cílování inflace, které bylo přijato na základě rozhodnutí bankovní rady ČNB o změně režimu měnové politiky od roku 1998. ČNB si stanovila udržení inflace v koridoru 3–5 %, v dalším období pak 2–4 %. Jak je vidět z údajů o dosažené inflaci v grafu č. 8, v některých letech byla inflace oproti stanovému cíli nižší. Toto někteří ekonomové nepřijímali příliš příznivě, protože na druhou stranu tím byl do určité míry zpomalen ekonomický růst.176 25 20 15 10 5

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

0

Graf č. 8: Vývoj míry inflace v ČR v letech 1993–2012 Zdroj dat: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD.177 Graf: vlastní zpracování.

176

BRČÁK, Josef et al. Česká republika ve světle ekonomických teorií. Vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 206 s. ISBN 978-80-7380-369-8, s. 83. 177 ČSÚ. Česká republika: hlavní makroekonomické ukazatele. Czso.cz [online]. c2013 [cit.2013-11-20]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/icr:makroekonomicke_udaje/SFile/HLMAKRO.xls

75

Bankovní sektor se s transformací vyrovnával značně problematicky a stát se snažil s bankovními problémy vypořádat. Pozastavení procesu privatizace bank bylo řadou ekonomů kritizováno a snaha o obnovení procesu privatizace byla zmíněna až v roce 1997 ve vládních „úsporných balíčcích“.178 Konsolidační program I. přijatý v roce 1991, byl spojován s převzetím „špatných úvěrů“ veřejným sektorem (Konsolidační bankou) a následně vyhlášený Konsolidační program II. měl řešit problémy malých bank a další sanaci bankovního sektoru. Všechny banky (vyjma ČSOB) byly před prodejem sanovány a tyto náklady nesli daňoví poplatníci. Celkový objem vynaložených nákladů na „ozdravění“ bankovního sektoru se značně různí. K tomuto Žídek uvádí: „Například Konkolská a Mielcová (2001) uvádí, že stát na ozdravení čtyř velkých bank celkem zaplatil 216 miliard a prodejem získal 112 miliard, ... V ročence HN (2001) jsou náklady na sanaci bank celkem odhadnuty na 330 miliard, což bylo 17–18 % HDP(!) za rok 1999.“179 Celkový pozdější odhad na náklady restrukturalizace bank dosahuje až 500 miliard Kč. Nezaměstnanost se od roku 1990 do pololetí 1997 pohybovala na poměrně nízké úrovni a vyšší nárůst počtu evidovaných uchazečů se začal projevovat vždy ke konci roku, a to v důsledku ukončení sezónních prací v určitém odvětví. Federální vláda v lednu 1990 zavedla program kompenzace nezaměstnanosti. Poměrně štědré dávky byly přiznávány některým skupinám nezaměstnaných až po dobu jednoho roku. Z důvodu demotivace a snížení rozpočtových nákladů došlo v srpnu 1990 ke snížení výše této dávky. Významné změny v zákoně o zaměstnanosti nastaly jeho novelizací od ledna 1992, která zkrátila dobu poskytování podpory na šest měsíců a současně snížila i výši poskytované dávky. Vláda tímto krokem očekávala pokles motivace pro registraci na úřadech práce a tím i počet nově evidovaných uchazečů o zaměstnání, což mělo zmírnit nárůst toků do nezaměstnanosti. Následně se negativně měnila situace na trhu práce a trh již nedokázal absorbovat takové množství uvolňovaných pracovníků jako z počátku, kdy rozvíjející se soukromý sektor a rozvoj drobného podnikání z velké části nabíral množství pracovních sil.180 Následovalo období vyššího růstu nezaměstnanosti, které začínalo ovlivňovat změny vyvolané ve vlastnických vztazích a restrukturalizace ekonomiky. V roce 1998 se

178

ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 93. 179 Tamtéž, s. 98. 180 MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2. dopl. vyd. Praha: Slon - sociologické nakladatelství, 1998, 172 s. ISBN 80-858-5060-5, s. 50–51.

76

projevila stagnace hospodářského růstu. Nabídka pracovních sil začala výrazně přesahovat poptávku na trhu práce. Klesla zaměstnanost, rostla míra nezaměstnanosti, docházelo k prohlubováním regionálních rozdílů a vzrostl počet dlouhodobě nezaměstnaných. Vzhledem k prohlubujícím se nepříznivým trendům na trhu práce v ČR, byl správou služeb zaměstnanosti předložen návrh urgentních opatření k řešení současné situace na trhu práce, který byl schválen dne 31. května 1999. Na jeho základě bylo rozhodnuto o zvýšení rozpočtu aktivní politiky zaměstnanosti o 550 mil. Kč. Problémem však byl nezájem zaměstnavatelů zřizovat místa za pomoci příspěvků od úřadů práce. Finanční prostředky byly uvolňovány s vědomím, že aktivní politika zaměstnanosti přispívá pouze ke zmírnění dopadů nezaměstnanosti v jednotlivých regionech, ale není schopna tento problém sama vyřešit. Na toto reagovala změna koncepce politiky zaměstnanosti systémově vyjádřena v Národním plánu zaměstnanosti schváleného vládou ČR dne 5. května 1999 usnesením č. 418/99.181 V příloze č. 1 je uveden vývoj na trhu práce, počty uchazečů o zaměstnání, volná pracovní místa a vykazovaná míra nezaměstnanosti. Jak je z tabulky patrné, nezaměstnanost se v letech 1993–1996 pohybovala v rozmezí 2,9–3,5 %. V období hospodářského poklesu po roce 1997 klesala i schopnost ekonomiky absorbovat pracovní sílu. V závěru roku 1999 bylo registrováno 487,6 tisíc uchazečů při vykazované míře nezaměstnanosti 9,4 %. Oživení ekonomiky po roce 1999 nepřineslo očekávaný pokles nezaměstnanosti a tímto se skutečně projevily omezené absorpční schopnosti trhu práce.

181

PROCHÁZKOVÁ, E., N. PTÁČNÍKOVÁ a I. PROJSOVÁ. Aktivní politika zaměstnanosti v České republice 1992-1999. Vyd. 2. doplněné a přepracované. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2000, 183 s. ISBN 80-855-2989-0, s. 17.

77

4 Fiskální politika po roce 1999 Období mezi roky 2000–2007 je označováno jako období obnovení ekonomického růstu. Je to rovněž období, kdy dochází k nárůstu nerovnováhy veřejných rozpočtů, a to v důsledku výrazné expanzivní fiskální politiky, která se promítla jak v nárůstu schodků státního rozpočtu, tak i veřejných rozpočtů. Po roce 2008 byla ekonomická situace negativně ovlivněna světovým hospodářským vývojem. Hypoteční krize vzniklá v USA v roce 2007, posléze vyústila v krizi finanční, ale naši ekonomiku přímo neovlivnila, neboť bankovní sektor byl stabilní. Přesto došlo ke zpomalení hospodářského růstu a přechodu do recesní fáze hospodářského cyklu. Vláda, namísto snižování veřejných výdajů a přijímání důležitých reforem, musela následně čelit ekonomickým problémům.

4.1 Rok 2000 Se změnou vlády v roce 1998, kdy se hlavní politickou silou ve státě stala sociální demokracie, i nadále přetrvávala expanzivní fiskální politika. V roce 2000 bylo přijato velké množství zákonů, byl pozměněn Obchodní zákoník, Živnostenský zákon, zákon o cenných papírech, novelizace se dotkla i zákona o České národní bance, zákona o konkurzu a vyrovnání. Centrální bance byl změněn způsob jmenování členů bankovní rady a byla ji uložena povinnost konzultace její politiky s vládou. Hlavní cíl centrální banky byl změněn ze stability měny na stabilitu cen. Rozpočet na rok 2000 byl schválen až v březnu a vláda hospodařila na základě rozpočtového provizoria. Plánovaná bilance měla dosáhnout deficitu 31,01 mld. Kč, ale skutečně dosažený výsledek deficitu činil 46,06 mld. Kč. Důvodem byl výběr nižších rozpočtových příjmů oproti očekávaným, které nebyly vyváženy ani mírným poklesem rozpočtových výdajů. Deficit se promítl v nárůstu státního dluhu, a to jak absolutně, tak i jako procento HDP. V prosinci 2000 byl schválen rozpočet na rok 2001, takže v následujícím roce sociálně demokratická vláda hospodařila poprvé bez rozpočtového provizoria.182

182

Zákon č. 58/2000 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2000. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 21/2000, s. 1170.

78

V závěru roku vláda rovněž projednala stav veřejných financí a uložila ministerstvu financí rozpracovat tzv. Koncepci zvýšení účinnosti veřejných financí. Tento dokument respektoval pět hlavních principů hospodaření vlády, a to:183 1. fiskální transparentnost s jednoznačným vymezením vládního sektoru, otevřenou přípravou a realizací rozpočtu a nezávislou finanční kontrolou; 2. rozpočtovou stabilitu s postupným stanovením střednědobých výdajových cílů a jejich rozpracováním do střednědobých výdajových rámců; 3. výdajovou efektivnost se zavedením střednědobého rozpočtování výdajů na bázi orientace na výkonnost a výsledky; 4. decentralizaci rozpočtových pravomocí a odpovědností s posilováním principu subsidiarity; 5. integraci funkcí finančního řízení.

Ekonomika dosáhla značného ekonomického růstu a výrazem mezinárodního ocenění bylo právo pořádat v Praze 55. Výroční zasedání MMF a skupiny Světové banky. Ekonomický růst dosáhl 4,2 % a jako hlavní růstový faktor byly označovány investice do fixního kapitálu (především do technologických zařízení a strojů). Dále nastal růst spotřebních výdajů, investic ve stavebnictví, vzestup průmyslu ve spojení s nárůstem produktivity práce. Růst HDP byl výsledkem růstu všech složek domácí poptávky s výjimkou poptávky vlády. V únoru byla Erste Bank prodána Česká spořitelna. Na její ozdravení stát dříve vydal 46 mld. Kč a klasifikované úvěry byly z banky převedeny do Konsolidační banky. Rakouská banka zaplatila za 52 % akcií 19,3 mld. Kč. Mimo velkých bank se státním podílem, existovaly v polovině roku 2000 již jen čtyři české nezávislé banky (Expandia, Plzeňská banka, První městská banka a Union banka). V bankovním sektoru i nadále přetrvávaly závažné problémy. ČNB podala nucenou správu na IPB, která je za tři dny prodána ČSOB (se státními zárukami, které mohly nakonec dosáhnout až 160 mld. Kč). V problémech se nacházely i některé družstevní záložny, přičemž náklady na jejich sanaci dosáhly 9 mld. Kč.184

183

KLVAČOVÁ, Eva et al. Státní pomoc, nebo dobývání renty?. Vyd. 1. Praha: Professional Publishing, 2005, 198 s. ISBN 80-86946-06-1, s. 171. 184 ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X, s. 157.

79

4.2 Rok 2001 Rozpočet na rok 2001 byl sestaven již podle nových rozpočtových pravidel, která zahrnovala i operace státních finančních aktiv, tj. v podstatě náklady restrukturalizace bank a průmyslových podniků a také ztráty transformačních institucí. Rozpočtová pravidla nově vymezovala jak centrální financování, tak i financování samosprávných celků. Na úrovni centrálního financování komplexně upravovala hospodaření státního rozpočtu, státních finančních aktiv a pasiv a státních fondů, řízení likvidity státní pokladny a likvidity státního dluhu. Příprava státního rozpočtu obsahuje sestavení střednědobého rozpočtového výhledu na období n+2 a vláda se jím bude v následujících letech řídit. Ve střednědobém horizontu si vláda v koordinaci s ekonomických

centrální bankou vytýčila za cíl - vytvoření stabilních

podmínek,

které

umožňují

trvalý

vzestup

konkurenceschopnosti

ekonomiky a tvorbu pracovních míst. Hospodářský program vlády na rok 2001 byl v dosažení cílů podporován fiskální politikou a reagoval na zjevné nedostatky a problémy veřejných financí.185 V tomto roce byla ukončena transformace institucí, které spravovaly pod hlavičkou vlády nebonitní aktiva, a došlo k jejich centralizovanému začlenění do skupiny Konsolidační banky Praha. Následně byla tato instituce přeměněna na nebankovní subjekt Česká konsolidační agentura. Začlenění ČKA do sektoru vlády ze sektoru finančních institucí vedlo k jednorázovému zvýšení veřejného dluhu z 17,8 % na úroveň 23,9 % HDP.186 Na jaře 2001 předložila ČR Evropské komisi svůj první „Předvstupní hospodářský program“, na který s roční periodicitou navazovaly další až do roku 2004 (přechod na Konvergenční programy). Fiskální politika byla i nadále nastavena jako expanzivní. Deficit státního rozpočtu byl plánován ve výši 48,9 mld. Kč, ale celkový schodek nakonec dosáhl 67,7 mld. Kč, což tvořilo 2,9 % HDP. Pokladní plnění státního rozpočtu poukazuje na nutnost posuzování dosažených výsledků ze dvou hledisek. Vedle hodnocení plnění údajů schválených zákonem, je nezbytné přihlédnout i k mimořádným výdajům, které byly

185

MFCR. Pokladní plnění státního rozpočtu ČR za leden až prosinec–předběžné výsledky. Mfcr.cz [online]. © 2005–2013 [cit.2013-10-09]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz.cs/aktualne/tiskove-zpravy/ 2002/ 2002-0103-tiskova-zprava-6641-pokladni-6641 186 KLVAČOVÁ, Eva et al. Státní pomoc, nebo dobývání renty?. Vyd. 1. Praha: Professional Publishing, 2005, 198 s. ISBN 80-86946-06-1, s. 171.

80

schváleny zákony o dluhopisových programech v průběhu roku 2001 v celkové výši 46,2 mld. Kč. Tyto mimořádné a dodatečné výdaje zahrnují např. sanaci kampeliček (6 mld. Kč), mimořádné sucho (4,1 mld. Kč), ztrátu Komerční banky za rok 1999 (24 mld. Kč), dále pak nutné překročení výdajů

ve výši 1,7 mld. Kč na povodně, restituce

a Kosovo.187 Státní dluh se zvýšil z 289,3 mld. Kč na konci roku 2000 až na 345,1 mld. Kč v závěru roku 2001. Jeho absolutní přírůstek za rok 2001 představuje 55,8 mld. Kč, tzn. zvýšení jeho podílu na HDP z 14.8 % na 16,2 %. Vývoj HDP svědčil o pokračujícím růstu české ekonomiky a tento růst byl především tažen růstem spotřeby domácností. V polovině roku byla privatizována poslední velká banka, a to Komerční banka (do rukou Societe General) za 40 mld. Kč. Nový vlastník získal rovněž i právo prodat státu do konce roku 2003 špatné úvěry až za 20 mld. Kč. Uváděný odhad celkových výdajů na ozdravení banky 75 mld. Kč.188

4.3 Rok 2002 Rok 2002 byl opětovně rokem volebním. Volby skončily opět vítězně pro ČSSD, které se sice podařilo sestavit vládu, ale pouze se 101 hlasy z 200, společně s KDU-ČSL a Unií svobody. Předsedou vlády se stal Vladimír Špidla a pod jeho vedením vláda pokračovala v trendu expanzivní politiky.189 Zde je vhodné uvést z publikace Žídka: „I přes narůstající strukturální deficit zůstávala fiskální politika Zemanovy vlády přesto poměrně konzervativní proti následující sociálnědemokratické vládě, kdy se deficit veřejných rozpočtů dle Maastrichtských kritérií jednorázově vyšplhal až na k 11,7 % HDP.“190 I přes mírně nepříznivý vývoj tempa ekonomického růstu (1,9 % HDP) a dalších vlivů v podobě povodní, skončil výsledný deficitní schodek státního rozpočtu ve výši 45,7 mld. Kč. Nejvyšší objem prostředků v rámci neinvestičních výdajů byl tradičně

187

Z nich bylo ze státního rozpočtu skutečně vynaloženo 34,9 mld. Kč. O zbývající část 13 mld. Kč se zvýší výdaje státního rozpočtu v roce 2002–návratná finanční výpomoc Zajišťovacímu fondu družstevních záložen ve výši 0,9 mld. Kč a zbytek ztráty KB ve výši 12,1 mld. Kč. 188 ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X, s. 94. 189 MPSV. Společné memorandum o sociálním začlenění České republiky. Mpsv.cz [online]. c2013 [cit.2013-10-15]. Dostupné z: http://crss.cz/otevri_soubor.php?id=4571 190 ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X, s. 95.

81

směrován do sociální oblasti (293,5 mld. Kč, tj. 39,1 % z celkových výdajů SR).191 V souvislosti s nepříznivým vývojem nezaměstnanosti došlo oproti roku 2001 k nárůstu výdajů pasivní politiky zaměstnanosti, kde za rok 2002 bylo vyplaceno 6,21 mld. Kč, tj. absolutní nárůst o 0,98 mld. Kč. Další neplánované rozpočtové výdaje si vyžádaly srpnové povodně. Celkové prostředky na jejich odstranění dosáhly cca 5,5 mld. Kč. To vše mělo vliv na růst veřejného dluhu. Žídek192 zmiňuje autory Ročenky HN (2003), kteří poukazují na statistiku růstu veřejného dluhu k HDP. Během tří let se tento ukazatel zdvojnásobil - z 13,8 % v roce 1999 na 14,5 % v roce 2000, dále na 17,7 % v roce 2001 a na 26 % v roce 2002. Vláda v tomto roce privatizovala Novou Huť a zrušila privatizaci Unipetrolu. Ve státních rukou nadále zůstalo 30 velkých podniků určených pro privatizaci.

4.4 Rok 2003 Státní rozpočet vycházel z programového prohlášení vlády ze srpna 2002. Vláda si vytýčila záměr ve výši deficitu veřejných rozpočtů, aby jejich saldo v závěru období (v roce 2006) nepřekročilo hodnotu v rozmezí 4,9–5,4 % HDP a současně mělo v dalších letech tendenci k poklesu. Současně vláda výrazněji prosazovala expanzivní fiskální politiku. Skutečný schodek státního rozpočtu činil 109,1 mld. Kč (4,5 % HDP) a byl tedy pod úrovní původně schváleného schodku o -2,2 mld. Kč. Vláda tudíž nepřekročila zákonem schválenou původní hranici schodku 111,3 mld. Kč, a to i přesto, že v průběhu roku docházelo k navýšení schváleného rozpočtu o mimořádné výdaje v celkovém rozsahu 23 mld. Kč. Nárůst výdajů významně ovlivnily úhrady závazků a arbitrážního sporu mezi CME Czech Republic B.V., a Českou republikou ve výši 10,6 mld. Kč, vypořádání smluvních vztahů se společností Housing Construction ve věci projektu dálnice D47 (630 mil. Kč), zvýšení prostředků na platy soudců podle rozhodnutí Ústavního soudu (448 mil. Kč).193

191

ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X, s. 96, zmiňuje, že schodek penzijního systému dosáhl 19,7 mld. Kč. 192 Tamtéž, s. 96. 193 MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2003. Mfcr.cz [online]. © 2005-2013 [cit.2013-10-15]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2003/statni-zaverecny-ucet-zarok-2003-1970

82

Vláda přijala rozhodnutí o přijetí dalších úvěrů od Evropské investiční banky a zákonné rozhodnutí opravňovalo ČR přijmout rámcový úvěr od EIB na financování odstraňování povodňových škod z roku 2002 v celkové výši 400 mil. EUR (z tohoto objemu bylo dodatečně do výdajů rozpočtu v roce 2003 zahrnuto 6,3 mld. Kč).194 Ve srovnání se skutečným schodkem za rok 2002 (-45,7 mld. Kč) však schodek vzrostl o rekordních 63,4 mld. Kč, tj. o 138,5 %. Na výsledném hospodaření státu se naštěstí pozitivně podílel výběr celostátních daňových příjmů, jejichž inkaso dosáhlo výše 519,6 mld. Kč, tj. meziroční růst o 34,2 mld. Kč (7,1 %). Hlavním a přetrvávajícím problémem byl setrvalý růst výdajů vládního sektoru k HDP, který se týkal především mandatorních výdajů. Pro vládu to znamenalo omezení možností při uplatňování diskrečních rozhodnutí. Vláda se v tomto roce rozhodla provést reformu veřejných financí, která směřovala k naplnění konvergenčních kritérií souvisejících se vstupem do eurozóny. Plán ministerstva financí předpokládal i postupné snižování vládního deficitu pod 4 % HDP do roku 2006. Stanovený cíl byl rozvržen do dvou fází. V první fázi byl kladen důraz na zastavení deficitních tendencí a zpomalení dynamiky růstu veřejného dluhu. Opatření se soustředila na posílení daňových příjmů, kdy daňová kvóta by měla do roku 2006 narůstat a poté klesat na úroveň roku 2002. Cíl měl být rovněž dosažen provedením škrtů na výdajové straně veřejných financí, a to omezením vládních výdajů a poklesem sociálních transferů (např. na platech ve veřejném sektoru, v sociálních výdajích, prodloužením věku odchodu do důchodu, zpřísněním nemocenské). V druhé fázi se reforma zaměřovala na podporu hospodářského růstu prostřednictvím daňových opatření na podporu investičních aktivit, zvyšováním motivace k aktivnější účasti na trhu práce určitých skupin obyvatel. K zabezpečení financování těchto opatření mají být prostředky získané z úpravy nepřímých daní.195 Shodou okolností byla reforma přijata při nástupu akcelerujícího hospodářského růstu. Ekonomický růst byl oproti předcházejícímu roku vyšší a dosáhl 2,9 % HDP. Oživení zaznamenaly investiční výdaje a na straně poptávky byl růst podpořen především vysokou dynamikou spotřeby domácností. V závěru roku 2003 došlo k přesunu

194

MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2003. Mfcr.cz [online]. © 2005-2013 [cit.2013-10-15]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2003/statni-zaverecny-ucet-zarok-2003-1970 195 MFCR. Konvergenční program květen 2004. Mfcr.cz [online]. © 2005-2013 [cit.2013-10-15]. Dostupné z:http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/prognozy/konvengercni-program/2004/konvergencni-programkveten-2004-6692

83

ekonomické dynamiky od spotřeby směrem k investicím, což je pozitivní z hlediska možného vytváření podmínek pro urychlení potencionálního růstu. Situace na trhu práce byla ovlivňována především pokračující restrukturalizací, legislativou a sezónností. V oblasti nezaměstnanosti se stává předmětem kritiky benevolentní přístup k motivaci pracovat. V závěru roku 2003 registrovaly úřady práce 542,4 tisíc nezaměstnaných, tj. 10,2 % míry nezaměstnanosti (meziroční přírůstek počtu evidovaných uchazečů o 5,4 %). Privatizace postupovala relativně pomalu. Vláda přistoupila k prodeji svých podílů ve třech společnostech (Holding Vítkovice, Škoda Holding a 37 % akcií PVT), za 800 mil. Kč.

4.5 Rok 2004 V květnu 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie spolu s dalšími devíti přistupujícími zeměmi. Počet členských zemí EU se tak rozšířil na 25. Vláda tímto na sebe převzala závazky plynoucí ze členství, které jí již neponechávají absolutně volnou ruku při formulaci a implementaci hospodářské politiky. Dočasný odklad pro zavedení eura pro nás znamená, že se nepodílíme na jednotné měnové politice a ČR nemůže být sankcionována za nedodržení pravidel Paktu stability a růstu. Ten vymezuje hraniční hodnoty pro vývoj veřejného dluhu a deficitu veřejných rozpočtů. Nepříznivý vývoj ukazatele podílu deficitu veřejných rozpočtů k HDP znamenal pro ČR zahájení jednání s Evropskou komisí na postupu při nadměrném schodku. Z jednání vyplynul závazek ČR ke snížení vládního schodku pod 3 % do roku 2008. Na základě toho předložila ČR dne 1. prosince 2004 aktualizovaný Konvergenční program na období 2005–2007.196 Se vstupem do EU jsou výdaje vládního sektoru rovněž ovlivňovány nároky na dofinancování projektů, náklady spojenými s přibližováním úrovně infrastruktury, ekologických standardů a norem. Dále s náklady plynoucími z přizpůsobování politického, právního a institucionálního rámce k zemím EU.

196

MFCR. Konvergenční program listopad 2004. Mfcr.cz [online]. © 2005-2013 [cit.2013-10-15]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/prognozy/konvergencni-program/2004/kovenvergencni-program -listopad-2004-6691

84

Další reformní úsilí vlády, jako prevence nárůstu zadluženosti obcí a krajů, spočívalo v monitorování jejich zadluženosti.197 Významná systémová změna

rozpočtových pravidel byla schválena v polovině

roku 2004. Týkala se zavedení institutu fiskálního cílení na státní rozpočet a státní fondy, v rámci kterého dochází k vymezení závazných střednědobých výdajových rámců. Závazným se pro vládu stal výdajový rámec, nikoliv fiskální cíl. Tento postup byl použit při přípravě státního rozpočtu na rok 2004. Součástí novely rozpočtových pravidel bylo i značné omezení, umožňující další převody nekvalitních aktiv do bilance ČKA za netržních podmínek. Tyto převody jsou vázány rozhodnutím vlády a při částce nad 1 mld. Kč za rok, souhlasem Poslanecké sněmovny.198 Počátkem roku 2004 vláda schválila hlavní cíle důchodové reformy. Předložené návrhy parlamentními politickými stranami byly předány k posouzení a provedení kalkulace možných variant skupině expertů.199 Nepříliš populární politické rozhodnutí bylo úhybným manévrem vlády, která se ve svém Programovém prohlášení z května 2005 odvolává na vytvoření co nejširší politické shody pro přijetí nejlepší formy, prakticky odloženo. Rozpočtový rok 2004 skončil příjmy ve výši 769,2 mld. Kč a výdaji ve výši 862,9 mld. Kč. Schválený deficit státního rozpočtu byl ve výši 114,9 mld. Kč, ale skutečný schodek dosáhl 93,7 mld. Kč. V průběhu roku byly zákonem schválené výdaje zvyšovány. Jednalo se např. o výdaje na řešení důsledků kosovské krize, na víceúčelové haly, v souvislosti s pořádáním mistrovství světa v ledním hokeji, výdaje na podporu rozvoje a obnovy materiálně technické základny veřejné správy, výdaje na sociální dávky a opatření souvisejících s realizací výstavby profesionální armády a ozbrojených sil. Celkové zvýšení výdajů činilo 701 mil. Kč, ale převážně se jednalo o převod prostředků nevyčerpaných v roce 2003.200

197

Usnesení vlády č. 346/2004, o regulaci zadluženosti obcí a krajů pomocí ukazatele dluhové služby. Ten byl stanoven na 30 % - poměr ročních výdajů dluhové služby k ročním příjmům obce nebo kraje. (v roce 2008 zrušeno) Usnesení vlády č. 1395/2008, o monitoringu hospodaření obcí [online]. MFCR, © 2005–2013 [cit.2013-11-20]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/2010-05-03_Fiskalni-cileni-a-vydajoveramce-CR.ppt 198 MFCR. Konvergenční program listopad 2004. Mfcr.cz [online]. © 2005-2013 [cit.2013-10-15]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/prognozy/konvergencni-program/2004/kovenvergencni-program -listopad-2004-6691 199 Šlo o nákladnou akci, na přípravu důchodové reformy bylo na mzdy expertů vyčleněno zhruba 7 mil. Kč. 200 Vládní návrh usnesení PS Parlamentu ČR, k návrhu státního závěrečného účtu ČR za rok 2004. Parlament ČR 2005, 4. volební období [online]. MFCR, © 2005-2013 [cit.2013-11-20]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statbiho-rozpoctu/ 2004/ statni-zaverecny-ucet-zarok-2004-1972

85

V roce 2004 přispělo k poklesu deficitu veřejných rozpočtů zejména zvýšení daňových příjmů, kdy se jednalo o úpravy DPH v souvislosti se vstupem ČR do EU. Ekonomický růst se oproti roku 2003 mírně zrychlil a dosáhl 4 %. Proces přístupu ČR do EU se obešel bez negativních dopadů a pozitivně ovlivnil exportní možnosti naší ekonomiky. Obavy některých analytiků ze skokového růstu cenové hladiny se neuskutečnily. Se vstupem do EU vzrostla zejména dynamika vývozu zboží a služeb. V roce 2004 byl přijat nový zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., s účinností od 1. října 2004, který nově upravoval a vymezoval některé oblasti týkající se nezaměstnanosti a trhu práce. Ve vývoji míry nezaměstnanosti došlo v závěru roku k překročení hranice deseti procent a s tím i k nárůstu počtu evidovaných uchazečů na 542,4 tisíc. S tímto souvisí i mírné navýšení mandatorních výdajů na pasivní státní politiku zaměstnanosti, ve výši 7030 mil Kč.

4.6 Rok 2005 Ekonomický vývoj v ČR i nadále vykazoval růst, který dosáhl nejvyššího růstu v historii 6,8 % HDP. Tento pozitivně ovlivnil i příjmy státního rozpočtu, které ve skutečnosti byly nakonec vyšší než plánované. Ve srovnání s rokem 2004 byly celkové příjmy vyšší o 55,6 mld. Kč, tj. o 7,2 %. Na zvýšení příjmů se nejvíce podílely především příjmy z daní a poplatků. Rozpočtový schodek byl ve státním závěrečném účtu za rok 2005 vykázán ve výši 56,3 mld. Kč, tj. oproti plánovanému schodku méně o 27,2 mld. Kč. Podle Maastrichtských kritérií deficit vládního sektoru dosáhl 3,6 %, tj. překročení limitu o 0,6 p. b. Novelizovaná rozpočtová pravidla zavedla fiskální cílení, které bylo založeno na střednědobých výdajových stropech a těmito pravidly se již řídila příprava státního rozpočtu na rok 2005 a rovněž i příprava střednědobých výdajových rámců na roky 2006 a 2007. V roce 2005 v souvislosti se změnou hospodářské strategie EU a systému jejího řízení došlo k úpravám fiskálních pravidel.201

201

1 % deficit bude přípustný pro členské země s vysokým dlouhodobým růstem a s nízkým zadlužením vlády. Země eurozóny a účastníci kurzového mechanismu ERM II by měli usilovat o meziroční snížení rozpočtového schodku směrem ke svému střednědobému cíli přibližně o 0,5 % HDP.

86

Vláda se zavázala do konce svého funkčního období připravit reformu penzijního a zdravotního systému. Na základě systémového pilíře reformy veřejných financí je vláda povinna prezentovat spolu s návrhem státního rozpočtu Poslanecké sněmovně rovněž i střednědobé fiskální cíle (z nich odhadnuté i fiskální rámce). Dne 1. prosince 2005 byl předložen aktualizovaný Konvergenční program ČR. Mezi podstatné události lze uvést i odstoupení premiéra Stanislava Grosse, jehož nahradil Jiří Paroubek. Za zmínění stojí i rozhodnutí vlády o privatizaci Telecomu.

4.7 Rok 2006 V tomto roce se konaly řádné parlamentní volby, ve kterých zvítězila pravicová strana ODS, v čele s Mirkem Topolánkem. Vláda, která z těchto voleb vzešla, nijak komplikovanou politickou situaci neřešila.202 Státní rozpočet vycházel z programového prohlášení tehdejší vlády ze srpna roku 2002, v němž stanovila cíle a orientace vládní politiky do roku 2006. Byl sestaven v souladu s Konvergenčním programem (3,8 % na HDP dle metodiky ESA95). Prioritou vládních rozpočtů se stalo financování programů Evropské unie a ČR (politika zaměstnanosti, výdaje na důchody a na výzkum a vývoj). Ve výsledném hospodaření veřejných rozpočtů došlo v roce 2006 k výraznému meziročnímu zhoršení. Bylo to v souvislosti s platbami státu nad rámec rozpočtu, které si vyžádaly jarní povodně, výdaje státu na sociální politiku (dávky důchodového pojištění), platby závazku ze státní záruky ve prospěch ČNB ve výši 15,2 mld. Kč. Celkové rozpočtové výdaje proti rozpočtu na rok 2005 vzrostly o 84,6 mld. Kč, tj. o 9,5 %. I přes značný ekonomický růst (6,8 % HDP v roce 2005 a 7 % HDP v roce 2006), hospodaření státního rozpočtu skončilo schodkem 97,6 mld. Kč. Podíl schodku státního rozpočtu na HDP činil 2,9 %, což je o 1,1 procentního bodu více než v roce 2005. Jedná se zatím o druhý nejhorší výsledek hospodaření státu, který byl překonán pouze v roce 2003 (-109,05 mld. Kč). Ani neplánovaný nárůst příjmů o 38,76 mld. Kč nepřispěl k jeho vyrovnání.203

202

Křehká vláda byla tvořena ODS, KDU-ČSL a Stranou zelených, ale měla pouze 100 křesel a opírala se o hlasy (bývalých) poslanců z řad ČSSD. 203 MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2006. Mfcr.cz [online]. © 2005-2013 [cit.2013-10-25]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/ monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2006/statni-zaverecny-ucet-zarok-2006-1986

87

Rovněž i v oblasti státního dluhu došlo k významnému navýšení, které činilo 11,3 mld. Kč a bylo nejvyšší v historii ČR. Státní dluh se v závěru roku v důsledku toho zvýšil až na 802,5 mld. Kč.

4.8 Rok 2007 Pravicově orientovaná vláda přistoupila v roce 2007 k řadě reforem a současně došlo i ke změně orientace hospodářské politiky. Pokusila se o zásadní posun v parametrech daňového systému, a to v kontextu dříve vymezených cílů. Řada z těchto reforem vstoupila v platnost v roce 2008, případně i později.204 Hlavním reformním cílem byla snaha zastavit růst veřejných výdajů, které se podílejí na nárůstu strukturálních vládních deficitů a tím přispět ke konsolidaci veřejných financí. Jedna z priorit se týkala i postupného snižování deficitu vládního sektoru pod hranici 3 % HDP. Daňová reforma zahrnovala postupné snižování nominální sazby u daně z příjmů právnických osob, u daně z příjmů fyzických osob se od roku 2008 zavedla lineární nominální sazba daně (ve výši 15 %), u nepřímých daní se snížená sazba DPH zvedla z 5 % na 9 %, zvýšily se sazby spotřebních daní. V souladu s legislativou EU byly zavedeny daně z energií, s postupným zvyšováním sazby.

U pojistného na sociální

zabezpečení došlo od roku 2008 k zavedení obecného maximálního vyměřovacího základu, čímž se pojistné stalo regresivním a méně zatěžujícím nejvyšší příjmy. Kromě daňového systému se vláda pokusila reformovat i zdravotnictví, kde od roku 2008 byly zavedeny tzv. regulační poplatky.205 V průběhu roku 2007 docházelo k výrazným změnám schváleného rozpočtu, rozpočtové příjmy vzrostly o 16,5 mld. Kč a rozpočet výdajů o 17,1 mld. Kč. Usnesením vlády bylo rozhodnuto o převodu 13,9 mld. Kč z rezervních fondů organizačních složek státu do rozpočtu příjmů kapitoly Všeobecné pokladní správy a o jejich dalším použití na straně výdajů. Státní rozpočet v konečném hospodaření skončil schodkem 66,39 mld. Kč. Na relativně příznivém výsledku rozpočtu se podílelo především vysoké plnění daňových příjmů včetně pojistného na sociální zabezpečení, kde byl rozpočet překročen o 28,8 mld. Kč. Výsledek hospodaření státního rozpočtu dosáhl deficitu ve výši 66,4 mld. Kč,

204

Reforma veřejných financí 2007–2010. Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Regulační poplatky 30 Kč za návštěvu lékaře a za recept, 60 Kč za den hospitalizace v nemocnici, 90 Kč za návštěvu pohotovosti.

205

88

tj. 1,8 % HDP. Vývoj deficitů pak ovlivnil i vývoj vládního dluhu, který v závěru roku činil 1023,4 mld. Kč, tj. 27,9 % HDP (nárůst oproti roku 2006 o 13 %).206 Za úspěch lze označit plnění Maastrichtských kritérií, a to již v druhém roce po sobě (vládní deficit dosáhl 26,9 mld. Kč, což odpovídá 0,7 % HDP).

4.9 Rok 2008 Hlavním cílem fiskální politiky bylo i nadále snižování vládního deficitu a v rámci fiskálních pravidel se ČR zavázala do roku 2012 snížit strukturální deficit na 1 % HDP. Fiskální vývoj se odvíjel od přijatého souhrnného opatření, které směřovalo ke stabilizaci veřejných financí. Z fiskálního výhledu z května 2008 vyplývá, že vláda dle stávajících a očekávaných výsledků ekonomiky, změnila pohled na původně očekávanou fiskální restrikci v roce 2008 a částečně i v dalších letech. Její strategie uvažuje pouze o pozvolném snižování deficitu do roku 2012 a s velmi omezeným makroekonomickým působením fiskální politiky v jednotlivých letech. Významným expanzivním faktorem měl být příliv prostředků z fondu EU.207 V důsledku světového hospodářského vývoje ovlivněného krizí však záměry fiskální politiky z větší části naplněny nebyly. Česká ekonomika se nacházela na vrcholu hospodářského cyklu ve 4. čtvrtletí 2007. Po příznivých třech letech ekonomického růstu se výkon české ekonomiky v roce 2008 zpomalil. Na tento vývoj ekonomiky mělo dopad i zpomalení či pokles reálných ekonomik našich hlavních obchodních partnerů. Na konci roku 2008 propukla závažná světová krize, která se promítla i do české ekonomiky.208 V reakci na zhoršující se celosvětové ekonomické prostředí ministerstvo financí připravilo přehled vládou schválených fiskálních opatření ČR, které publikovalo dne 5. prosince 2008 pod názvem „Národní protikrizový plán“.209 Celkový objem schválených

206

MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2007. Mfcr.cz [online]. © 2005-2013 [cit.2013-10-30]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2007/statni-zaverecny-ucet-zarok-2007-2015 207 MFCR. Fiskální výhled 2008. Mfcr.cz [online]. © 2005–-2013[cit.2013-11-15] Dostupné z: http://www.mfcr.cz./cs/verejny-sektor/prognozy/fiskalni-vyhled/ 2008/ fiskalni-vyhled-kveten-20087345 208 Celosvětová finanční krize měla prvotní příčinu v americké hypoteční krizi v roce 2007, která postupně přerostla ve světovou finanční krizi 2008. Česká ekonomika byla zasažena hospodářskou recesí, protože jako malá otevřená ekonomika je závislá na ekonomické situaci sousedních států zejména Německa a dalších evropských zemí, v rámci exportu produkce. 209 MFCR. Národní protikrizový plán. Konvergenční program 2008, fiskální opatření ČR. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2013 [cit.2013-11-15] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/prognozy/ konvengercni-program/2008/fiskalni-opatreni-ceske-republiky-2008-6887

89

opatření měl dosahovat přibližně výše 2 % HDP. Tato opatření se měla dotýkat především příjmové strany sektoru vlády. Významný dopad na rozpočet spočíval ve slevě na sociální pojistné placené zaměstnavateli a snížení sociálního pojistného placeného zaměstnanci (v očekávané výši 36,4 mld. Kč). Snahou vlády bylo pomocí degresivní slevy na pojistném snížit náklady práce pro zachování pracovních míst a udržení zaměstnanosti. Dalším opatřením byla i koncentrace prostředků operačních programů pro podporu malých a středních podniků. Hospodaření státního rozpočtu skončilo schodkem 20,0 mld. Kč, což je ve srovnání s plánovaným schodkem ve výši 70,8 mld. Kč pozitivní výsledek hospodaření. Výsledný schodek je oproti roku 2007 nižší o 46,4 mld. Kč. Zvyšování státního dluhu, které jako dlouhodobý trend začalo v roce 1997, pokračovalo i v roce 2008. Na začátku roku byl státní dluh ve výši 897,6 mld. Kč, v závěru roku 2008 se zvýšil na 999,8 mld. Kč, tj. v průběhu roku zvýšení o 11,4 %. Trh práce se v závěru roku 2009 začal potýkat s prvními většími problémy, a to v důsledku dopadu globální krize. Nezaměstnanost se po nepřetržitém poklesu od roku 2004 začala v závěru roku opět zvyšovat a míra nezaměstnanosti se pohybovala v rozmezí 5–6,1 %.

4.10 Rok 2009 Tento rok se z pohledu politického dění stal turbulentním. Slabé Topolánkově vládě, která byla tvořena koalicí ODS, KDU-ČSL a SZ, byla v březnu Poslaneckou sněmovnou vyslovena nedůvěra. Topolánkova vláda byla v souladu s Ústavou ČR210 dočasně pověřena vykonáváním funkce jako vláda v demisi. V té době premiér působil v rámci českého předsednictví EU jako předseda Rady EU, a tak bylo nutné, aby zastupoval ČR v důležitých jednáních předsednictví podle dohody politických stran až do 9. května.211 Novou vládu v čele s Janem Fischerem, která byla tvořena nestraníky, prezident jmenoval 8. května 2009. Státní rozpočet na rok 2009 byl schválen s předpokládanými příjmy 1 114,0 mld. Kč, výdaji částkou 1 152,1 mld. Kč a schodkem 38,1 mld. Kč. Ve skutečnosti

210

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ČNR, čl. 62 písm. d) Ústavy České republiky. Historickou událostí byl summit EU a USA s účastí zástupců všech zemí EU. Mirek Topolánek jako předseda rady EU jej inicioval a absolvoval (konán 5. dubna 2009 v Praze). 211

90

skončilo hospodaření státního rozpočtu schodkem 192,4 mld. Kč, což představuje jeho podíl na HDP v běžných cenách 5,1 %. V porovnání s rokem 2008 byl výsledný schodek o 172,4 mld. Kč vyšší. V důsledku ekonomické krize došlo k výraznému zpomalení ekonomického růstu, proti původnímu očekávání. Výsledek hospodaření veřejných rozpočtů byl negativně ovlivněn jednak ekonomikou situací a současně i schválenými protikrizovými opatřeními, které deficit zvýšily téměř o 100 mld. Kč. Do nepříznivého výsledku hospodaření se rovněž promítly tlaky na vyšší čerpání některých výdajů v souvislosti s krizí, neplnění inkasa daní z příjmů z pojistného na sociální zabezpečení (schválený rozpočet byl postaven na růstu HDP o 4,8 %) a rovněž i nižší inkaso daňových příjmů včetně dalších příjmů z pojistného. Výdaje na příspěvky v nezaměstnanosti, které byly relativně nízkých hodnot okolo 7 mld. Kč, se v roce 2009 v důsledku krize více než zdvojnásobily a dosáhly 15,08 mld. Kč.212 Změny makroekonomických podmínek vedly ke zhoršení výsledku hospodaření. Místo toho, aby se veřejné výdaje snižovaly a nastartovaly se důležité reformy, řešila vláda hlavní politický cíl povzbuzení ekonomiky prostřednictvím fiskální expanze a dalších opatření. Dne 3. listopadu 2009 byla ratifikována prezidentem Václavem Klausem Lisabonská smlouva, která je zásadním dokumentem novodobé unie.213

4.10.1 Řešení dopadů hospodářské krize na trhu práce214 Finanční a ekonomická krize se na trhu práce začala projevovat ve 3. a zejména pak ve 4. čtvrtletí 2008, postupným růstem nezaměstnanosti. Od 1. ledna 2009 nabyla účinnosti novela zákona o zaměstnanosti, která měla posílit motivaci lidí k hledání a přijetí

nového

zaměstnání.

Zpřísňovala

podmínky

pro

poskytování

podpory

v nezaměstnanosti formou zkrácení celkové doby poskytování podpory o jeden měsíc, při zvýšení podpory v prvních dvou měsících jejího pobírání.

212

MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2009. Mfcr.cz [online]. © 2005-2013 [cit.2013-11-15]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2009/statni-zaverecny-ucet-zarok-2009-2046 213 Václav Klaus smlouvu kritizuje, podle něj ubírá na pravomoci členským zemím a naopak deleguje rozhodování do Bruselu a snižuje váhu malých zemí. Před podpisem si vymohl výjimku pro ČR, která se týká nemožnosti navrácení majetku odsunutých sudetských Němců. 214 TEJMLOVÁ, N. Nezaměstnanost v soudobém právním systému. Praha, 2011. Bakalářská práce. Bankovní institut Vysoká škola Praha, Katedra práva a veřejné správy. Vedoucí bakalářské práce Jiří Brožák, s. 69-70.

91

Jako výhradně protikrizové opatření bylo od 1. ledna 2009 schváleno přechodné snížení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Cílem opatření bylo zlevnění pracovní síly, udržení zaměstnanosti pracovníků s nižší kvalifikací a mzdou a zachování pracovních míst. Od března bylo omezeno vydávání víz a pracovních povolení občanům třetích zemí a byl zaveden systém regulace obsazení pracovního místa zahraničními pracovníky. V rámci přijatého souboru opatření byl schválen program dobrovolných návratů pro propuštěné zahraniční pracovníky a jejich rodiny a program podpory návratu cizinců nelegálně pobývajících na území ČR.215 V důsledku zhoršující se situace na trhu práce související s hospodářskou recesí, vláda přijala opatření zaměřená na zaměstnanost a trh práce. Ministerstvo práce a sociálních věcí reagovalo na danou situaci vyhlášením projektů a v rámci programů ESF se ministerstvo rozhodlo podpořit podniky, které čelily nepříznivé ekonomické situaci. Zaměstnavatelé touto formou mohli získat finanční prostředky na realizaci vzdělávacích kurzů pro své zaměstnance. V březnu 2009 byla vyhlášena výzva k předkládání žádosti „Školení je šance“ o dotace z programu Lidské zdroje a zaměstnanost, která byla realizována formou grantových projektů předkládaných na MPSV. Cílem bylo zvyšování adaptibility zaměstnanců a konkurenceschopnosti podniků prostřednictvím zvyšování odborných znalostí, dovedností a kompetence zaměstnanců a zaměstnavatelů. Nový nástroj aktivní politiky zaměstnanosti „Vzdělávejte se!“ začaly úřady práce ověřovat v závěru března 2009. Základním cílem tohoto nového nástroje bylo udržení zaměstnanosti, kdy z důvodu omezení výroby nemohl zaměstnavatel přechodně přidělovat práci svým zaměstnancům.216 V důsledku řešení dopadů nezaměstnanosti byly MPSV postupně navyšovány kapitoly rozpočtů jednotlivých úřadů práce, především finančních prostředků určených na realizaci standardních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti.

215

SPRC. Návrh programu reforem ČR 2008-2010. Spcr.cz [online]. © 2008 [cit.2010-08-25] Dostupné z: http://www.spcr.cz/files/cz/eu/ek/navrh npr.doc 216 Normativní instrukce č.16/2009, Ověřování nového nástroje aktivní politiky zaměstnanosti v rámci projektu „Vzdělávejte se!“ podle § 106 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. NI č.j.: 2009/24882-414, datum účinnosti 23.3.2009.

92

4.11 Rok 2010 Významnou událostí roku se staly volby do Poslanecké sněmovny (dne 28. a 29. května 2010). Z voleb vzešla vláda Petra Nečase politických stran ODS, TOP 09, Věcí veřejných (118 z 200 křesel). Koaliční vláda si ve svém Programovém prohlášení ze dne 4. srpna 2010 vytyčila řadu ambiciózních reformních programů. Reforma se dotýkala i veřejných financí a jejím cílem bylo odstranění strukturálního schodku a vyrovnání rozpočtu vládních institucí do roku 2016. Další priority vlády směřovaly ke zvýšení transparentnosti veřejných prostředků, průhlednosti veřejných zakázek a omezení korupce. Vláda dále vyjádřila záměr reformovat celý fiskální rámec.217 Ve fiskální politice došlo ke zmírnění fiskální expanze. Z hlediska dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí se nepodařilo učinit zásadní změny. I nadále přetrvával vysoký podíl mandatorních výdajů jako důsledek politik realizovaných v minulých letech a v jejich struktuře k výrazným posunům nedochází. Mezi nejdůležitější přijatá fiskální opatření v tomto roce patří navýšení finančních prostředků na dopravní infrastrukturu, snížení sociálních příspěvků ze strany zaměstnanců i zaměstnavatelů, zrychlení odpisů firemního majetku.218 Hlavní fiskální opatření na výdajové straně rozpočtu jsou cílena především na snížení nebo alespoň nezvyšování podílu mandatorních výdajů. Pro rok 2010 bylo naplánováno snížení počtu zaměstnanců ve státní správě a objemu jejich platů, jakož i zmrazení valorizace důchodů. Provedené úpravy průběžného důchodového systému v rámci první fáze penzijní reformy (schválené v červenci 2008) nabyly účinnost od ledna 2010. Spočívají v dalším postupném prodlužování doby odchodu do důchodu a prodloužení potřebné doby pojištění pro vznik nároku na starobní důchod. V rámci fiskální udržitelnosti veřejných financí mají přijatá opatření jistě pozitivní vliv na oddálení nadměrných výdajových tlaků, ale problematika spojená s budoucím financováním důchodového systému se tímto nevyřešila a přetrvává i nadále. Další přijatá opatření soustředěná na příjmovou i výdajovou stranu, znamenala zvýšení spotřební daně, obou sazeb DPH, sazby daně z nemovitostí a zrušení některých

217

MFCR. Konvergenční program České republiky 2012 fiskální opatření ČR. Mfcr.cz [online]. © 2005– 2013 [cit.2013-11-29] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/prognozy/konvergencniprogram/2012/konvergencni-program-duben-2012-6954 218 MFCR. Zpráva o plnění Národního programu reforem ČR 2008–2010. Mfcr.cz [online]. © 2005–2013 [cit.2013-11-29] Dostupné z: http://EU-MFCR_program_2009_Zprava-o-plneni-programu-reforem-2008201...

93

protikrizových opatření. Ke korekci výdajové strany došlo snížením vybraných sociálních dávek a plošnou redukcí výdajů jednotlivých kapitol státního rozpočtu. Jak uvádí tabulka č. 9, rozsah diskrečních opatření byl nejvýraznější v roce 2010 ve výši 2,2 % HDP. V dalších letech aktivní opatření již klesaly. Tabulka č. 9: Struktura diskrečních opatření (v % HDP) Přímé daně Nepřímé daně Ostatní daně Sociální dávky Platy ve vládním sektoru Ostatní veřejné výdaje Celkový dopad na saldo

2010 0,3 0,8 0,1 0,3 0,2 0,5 2,2

2011 0,5 0,0 0,3 0,2 0,2 0,4 1,6

2012 -0,3 0,6 0,2 -0,1 -0,1 0,4 0,7

Zdroj: MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY.219

Ekonomický vývoj se v roce 2010 pozvolna zlepšoval, a to především vlivem oživení světového obchodu. HDP meziročně reálně vzrostl o 2,3 %, a to vlivem domácí poptávky a zahraničního obchodu. Růst spotřeby domácností lze hodnotit jako nízký, což byl důsledek vysoké míry nezaměstnanosti a pozvolného růstu reálných mezd. Negativní dopad cyklické pozice ekonomiky se projevil i na trhu práce. Po prudkém nárůstu míry nezaměstnanosti v počátku roku (9,9 %) docházelo k jejímu poklesu již jen pozvolna. V závěru roku byl zaznamenán její opětovný mírný nárůst, což bylo i mimo jiné v důsledku úsporných opatření ve fiskální oblasti. Na pasivní politiku zaměstnanosti (příspěvky v nezaměstnanosti) byla za rok 2010 vyplacena částka 13 354 778 tis. Kč (za rok 2009 částka 15 077 723 tis. Kč). Ve vývoji deficitu veřejných financí došlo k meziročnímu zlepšení, což bylo ovlivněno pozvolným růstem ekonomiky spolu s realizovanými opatřeními zejména na příjmové straně. Saldo veřejných rozpočtů se meziročně zlepšilo o 67,7 mld. Kč a deficit činil 179,8 mld. Kč, tj. 4,9 % HDP. Přesto byl výsledek hospodaření veřejných rozpočtů po roce 2009 druhý nejhorší v historii ČR. Státní závěrečný účet ČR za rok 2010 vykazoval příjmy ve výši 1 000,38 mld. Kč a výdaje 1 156,79 mld. Kč. Deficit tak činil 156,42 mld. Kč a jeho podíl na HDP v běžných cenách představoval 4,1 %, tj. o 35,98 mld. Kč méně než činila skutečnost roku 2009. 219

MFCR. Konvergenční program České republiky, duben 2012. Mfcr.cz [online]. © 2005–2013 [cit.201311-29] Dostupné z: http://Analyza_2012-04_ Konvergencni-program.pdf, s. 3.

94

V době krize rovněž došlo k poklesu příjmů ze splátek ze zahraničí. Ministerstvo financí uvádí, že k 31.12.2010 ČR evidovala zahraniční pohledávky ve výši 21 950 202 tis. Kč. V roce 2010 bylo splaceno pouze 200 167 tis. Kč. ČR má pohledávky220 za Albánií (řešení jejího dluhu), Alžírskem, Běloruskem, Čínou, Irákem, bývalou Jugoslávií, KLDR, Kubou, Myanmarem, Ruskem, Súdánem, Indií, Tanzanií.221

4.12 Rok 2011 V roce 2011 vláda přijala další balík změn. Jak uvádí tabulka č. 9, v rozsahu cca 1,6 % HDP, s plánovaným rovnoměrným rozložením mezi příjmy a výdaje. Škrty se tentokrát týkaly objemu prostředků na platy ve státní správě a platů ústavních činitelů o 10 % (za rok 2010 a 2011 celkový rozsah 16,4 mld. Kč). Výdaje na některé sociální dávky byly rušeny či redukován jejich rozsah. Kromě toho byla provedena plošná redukce v některých výdajích státního rozpočtu, což vedlo i ke snížení nemandatorních běžných a kapitálových výdajů. Změnu v oblasti daní na rok 2011 přináší zavedení přechodné tzv. povodňové daně. Ministerstvo financí odhadovalo přínos z této daně do státního rozpočtu zhruba ve výši 4,6 mld. Kč.222 Tato opatření pomohla snížit strukturální deficit na 2,6 % HDP, přičemž výsledný celkový deficit byl ve výši 3,2 % HDP. Tento rok byl zásadní z hlediska přijetí či změn zákonů reformujících penzijní systém (zavedení důchodového spoření od roku 2013) a v úpravách systému zdravotnictví.223 Ekonomika za celý rok 2011 dosáhla mírného růstu (úroveň ekonomického výkonu ve 2. pololetí stagnovala až nepatrně klesala). I nadále se však nacházela v záporné produkční mezeře, což se promítalo především na trhu práce a v oblasti spotřebitelských cen. Složky hrubých domácích výdajů nerostly a pozitivní nebyl ani pokles výdajů státu na konečnou spotřebu. Zpracovatelský průmysl byl z pohledu zdrojové strany HDP opět hlavním přírůstovým odvětvím. HDP v roce 2011 vzrostl o 1,7 %. Na pokles reálného HDP přispěly všechny složky hrubých domácích výdajů. Příčinou se staly především dopady fiskální konsolidace, které měly negativní vliv na spotřebu domácností a investice, 220

BRČÁK, Josef at al. Česká republika ve světle ekonomických teorií. Vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 206 s. ISBN 978-80-7380-369-8, s. 112. 221 ČR eviduje i pohledávky za Libyí a Kubou, které podléhají režimu utajení dle zákona 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, a to v souhrnné částce 5 705 047 tis. Kč. 222 Povodňová daň byla zavedena přechodně pro rok 2011 na financování povodňových škod v Česku. Každý občan, který měsíčně vydělá více než 9 800 Kč, si z daní v podobě slevy odečítá místo 2 070 Kč o stokorunu nižší částku. 223 MFCR. Konvergenční program České republiky, duben 2011. Mfcr.cz [online]. © 2005–2013 [cit.201311-29] Dostupné z: http://Analyza-Kap-000_2011-04_Konvergencni-program-duben-2011.pdf

95

rovněž tak i vysoká míra nejistoty plynoucí z obav o vývoji evropské ekonomiky v souvislosti s probíhající dluhovou krizí.224 Státní závěrečný účet ČR za rok 2011 vykazoval příjmy 1 012,76 mld. Kč a výdaje 1 155,53 mld. Kč. Deficit SR za tento rok dosáhl výše 142,77 mld. Kč. Saldo státního rozpočtu se meziročně zlepšilo o 13,6 mld. Kč, vládní dluh vzrostl na 1583,4 mld. Kč. Vláda pozitivně hodnotila realizaci konsolidačních opatření, která se promítla zejména na výdajové straně, nicméně i příjmová strana byla prý částečně posílena díky opatřením přijatým v roce 2010. Srovnáním schválené rozpočtové dokumentace pro rok 2011 lze pouze konstatovat, že schodek byl o 29,1 mld. Kč vyšší a výsledek hospodaření státního rozpočtu byl třetí nejhorší v historii ČR.225

4.13 Rok 2012 Na politické scéně nastal rozkol strany Věcí veřejných a ve vládě pokračuje koalice ODS, TOP 09 a strana LIDEM (98/200 křesel). To znamená, že vláda nemá jasnou většinu, ale je podporována nezařazenými poslanci. Rovněž koaliční partnerství není v některých rozhodnutích zcela jednotné. Rada EU na základě hodnocení loňské aktualizace Konvergenčního plánu vyzvala ČR k zajištění plánovaného pokroku směřujícího k nápravě nadměrného deficitu, k dodržení schváleného rozpočtu na rok 2012, vyhnutí se plošným škrtům ve výdajích, snížení diskrepance v oblasti zdanění mezi zaměstnanci a OSVČ, rovněž k přijetí vhodných opatření zlepšujících výběr daní, aj. Struktura diskrečních opatření na rok 2012 tak byla mimo jiné v duchu doporučení Rady stanovena v celkovém dopadu na saldo 0,2 % HDP.226 Jednorázová výdajová opatření v součtu navýšila deficit téměř o 1,8 procentního bodu, tj. na 4,4 % HDP.227 V konečném výsledku se ostatní diskreční opatření vzájemně téměř negovala. V daňové oblasti se redukovaná sazba DPH zvýšila na úroveň 14 %, v základní výši zůstala nezměněna. Došlo ke zvýšení spotřební daně v sazbách daně u tabákových

224

MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2011. Mfcr.cz [online]. © 2005-2013 [cit.2013-11-25]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2011/statni-zaverecny-ucet-zarok-2011-2068 225 Tamtéž, MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2011. 226 MFCR. Konvergenční program České republiky, duben 2012. Mfcr.cz [online]. © 2005–2013 [cit.201311-29] Dostupné z: http://Analyza_2012-04_ Konvergencni-program.pdf 227 Plošné škrty v nárocích na refundaci prostředků z EU fondů v objemu cca 0,3 % HDP. Finanční kompenzace majetkového vyrovnání státu s církvemi ve výši 1,5 % HDP.

96

výrobků. Jako kompenzace za zvýšení redukované sazby DPH bylo zvýšeno daňové zvýhodnění na dítě a celková roční výše daňového bonusu. Od roku 2012 se změnily

některé podmínky pro vznik nároku na podporu

v nezaměstnanosti (v posledních 2 letech minimálně 12 měsíců doby důchodového pojištění), došlo k zavedení institutu veřejné služby a k možnosti volby konkrétního rekvalifikačního kurzu.228 Opatření směřovala jednak ke snížení výdajů státního rozpočtu a dále k zamezení výkonu nelegální práce či účelové evidenci. Nezaměstnanost v roce 2011 a 2012 vykazovala v průměrných ročních hodnotách identickou míru nezaměstnanosti 8,6 %. V závěru roku 2012 začíná nezaměstnanost postupně narůstat. Tato změna trendu je ovlivněna pokračující hospodářskou recesí (závěr roku 9,4 % míra nezaměstnanosti). Ekonomika ČR se v roce 2012 vrátila zpět do recese (HDP klesl na -1,0 %). Na tomto snížení výkonu ekonomiky se podílela dlouhodobě slabá investiční aktivita a již třetím rokem probíhající fiskální restrikce. Docházelo tím k omezení jak výdajů na investice, tak i poskytování veřejných služeb. Konsolidace veřejných rozpočtů zasáhla příjmy a výdaje domácností. Sektor domácností pak reagoval ve spojení s prohloubením obav o budoucí stav ekonomiky, omezením spotřeby. To dokládá i nárůst ochoty domácností spořit, čisté úspory se zvýšily o 23,3 %. Nadále probíhající konsolidace veřejných financí podvazovala hodnotu nových investic v ekonomice stále výrazněji. Propad v investicích v roce 2012 byl nejhlubší, a to o 15,2 %.229 Hospodaření státního rozpočtu skončilo schodkem 101 mld. Kč. Vykazované příjmy jsou v částce 1 051,39 mld. Kč a výdaje 1 152,39 mld. Kč.230 V období od 1. května 2004 do 30. června 2012 odvedla ČR do rozpočtu EU celkově 285,37 mld. Kč a získala 468,38 mld. Kč. Kladné saldo čisté pozice od vstupu do EU dosáhlo za uvedené období celkově 183 mld. Kč.

228

Primárně uchazečům registrovaným na Úřadu práce nepřetržitě déle než 12 měsíců či těm, kteří v posledních 3 letech byli vedeni v evidenci v součtu déle než rok, je nově nabízena veřejná služba v rozsahu až 20 hodin týdně. Veřejná služba je dále nabízena i v případě existence důvodného podezření na výkon nelegální práce nebo účelové evidence. V případě odmítnutí bez vážného důvodu je uchazeč z evidence sankčně vyřazen. 229 V roce 2009 sektor vládních institucí pokles ekonomiky řešil navýšením nových investic o 8,9 %. V roce 2010 je snížil o 14,5 % a v následujícím roce o 14,6 %. 230 MFCR. Schodek státního rozpočtu se meziročně snížil o více než 40 mld. Kč. Mfcr.cz [online]. © 20052013 [cit.2013-11-25]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2013/schodek-sr-semezirocne-snizil-8475

97

4.14 Rok 2013 V lednu se konaly první přímé volby prezidenta České republiky, ve kterých zvítězil Miloš Zeman. Nečasova vláda v dubnu schválila aktualizaci Konvergenčního programu na léta 2013–2016. Záměrem fiskální politiky je zajištění takového hospodaření státního rozpočtu a státních fondů, které by vedlo k ukončení postupu při nadměrném schodku.231 V očekávání křehkého oživení české ekonomiky se vláda rozhodla pokračovat ve strukturální konsolidaci výdajů a zároveň stabilizovat budoucí očekávání daňové politiky. Tento krok vede k odložení některých reformních opatření a v rámci možností je vláda rozhodnuta v tomto a příštím roce podpořit ekonomiku aktivními opatřeními. V roce 2013 se fiskální dopad diskrečních opatření má rovnoměrně rozložit mezi navýšení daní (hlavně nepřímých) a konsolidaci na straně výdajů.232 S Českou republikou byl v roce 2009 na základě očekávaného překročení referenční hranice pro deficit vládního sektoru zahájen postup při nadměrném schodku. Rada tehdy doporučila do roku 2013 důvěryhodným a udržitelným způsobem snížit vládní deficit pod hodnotu 3 % HDP.233 V roce 2014 je dle predikce ministerstva financí očekáváno ukončení postupu při nadměrném schodku. Po splnění tohoto cíle se již fiskální úsilí nebude prohlubovat a nástroje fiskální politiky pak budou v omezené míře využity pro stimulaci domácí ekonomiky. V závěru horizontu Fiskálního výhledu by se měla dosavadní restriktivní fiskální politika transformovat na politiku expanzivní.234

231

Schodek státního rozpočtu bude hodnocen na základě skutečného výsledku hospodaření sektoru vládních institucí za rok 2013. Nastavení fiskální politiky tedy směřuje na zajištění hospodaření, které bude pod hranicí nadměrného deficitu do budoucna. 232 MFCR. Konvergenční program ČR, duben 2013. Mfcr.cz [online]. © 2005–2014 [cit.2014-01-24] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/prognozy/konvergencni-program/2013/konvergencni program-cr-duben-2013-11843 233 Jedním z doporučení v daném v období je zajistit průměrné roční fiskální úsilí ve výši 1 % HDP. Fiskální úsilí je definováno jako meziroční změna cyklicky očištěného salda bez jednorázových a dočasných opatření. Na základě dosavadní zkušenosti s dodržováním střednědobých výdajových rámců byla ČR následně vyzvána i Evropskou komisí (2012a) k jejich důraznějšímu vynucování a ke zlepšení monitoringu v celém rozpočtovém procesu. 234 CNB. Vyhodnocení plnění Maastrichských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s Eurozónou. Společný dokument MF ČR a ČNB schválený vládou ČR na jejím zasedání dne 21. prosince 2009. Cnb.cz [online]. © 2003–2014 [cit.2013-11-30] Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/ export/ sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/strategicke_dokumenty/download/mastricht_vyhodnoceni_2009.pdf

98

Tabulka č. 10: Nastavení fiskální politiky (2010–2016) ( v % HDP, změna strukturálního salda v p. b.)

Saldo vládního sektoru Cyklická složka salda Jednorázové a ostatní přechodné operace Strukturální saldo Změna strukturálního salda EK Cyklická složka salda podle metody ESBC Změna strukturálního salda podle ESCB

2010 -4,8 -0,5 0,0 -4,4 0,5 -0,1 1,1

2011 -3,3 0,0 -0,2 -3,0 1,4 0,2 1,5

2012 -4,4 -0,6 -2,1 -1,7 1,3 -0,5 1,4

2013 -2,8 -1,0 -0,1 -1,8 -0,1 -0,9 -0,1

2014 -2,9 -1,0 -0,1 -1,8 -0,1 -0,7 -0,3

2015 -2,8 -0,7 -0,1 -2,1 -0,2 -0,1 -0,4

2016 -2,8 -0,3 -0,1 -2,4 -0,4 0,5 -0,7

Zdroj: MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY.235 Poznámka: Rozdílný vývoj cyklické složky salda (tedy i strukturálního salda) podle metod EK a ESCB je způsoben především odlišnou definicí makroekonomického cyklu. Zatímco metoda EK pracuje s cyklem definovaným pomocí relativní mezery výstupu HDP, metoda ESCB modeluje cyklické chování citlivých položek vládních příjmů a výdajů vzhledem k příslušným makroekonomickým bázím (náhrady zaměstnancům v soukromém sektoru, mzdy a platy tamtéž, čistý provozní přebytek, spotřeba domácností a nezaměstnanost). Ty mají odlišný cyklický vývoj než HDP a jeho potenciál.

V červnu byl usnesením vlády schválen návrh příjmů a výdajů rozpočtových kapitol a státních fondů na léta 2014–2016. Deficit státního rozpočtu je stanoven ve výši 105 mld. Kč pro dané roky (viz. graf č. 9). Fiskální cíl pro deficit veřejných rozpočtů je v roce 2014 stanoven ve výši 2,9 % HDP, v roce 2015 ve výši 2,7 % HDP a v roce 2016 ve výši 2,6 % HDP.

1200 1000 800 600

Příjmy SR

400

Výdaje SR

200

Saldo SR

0 -200 2014

2015

2016

Graf č. 9: Přehled základních ukazatelů státního rozpočtu v letech 2014–2016 (v mld. Kč) Zdroj: MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY.236 Graf: vlastní zpracování.

235

MFCR. Fiskální výhled ČR květen 2013. Mfcr.cz [online]. © 2005–2013 [cit.2013-11-30] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/prognozy/fiskalni-vyhled/2013/fiskalni-vyhled-cr-kveten-2013-12698 236 MFCR. Schválený návrh příjmů a výdajů rozpočtových kapitol a státních fondů na léta 2014 až 2016, který byl schválen usnesením vlády č. 433 ze dne 12. června 2013. Mfcr.cz [online]. © 2005–2013 [cit.201311-30] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/prognozy/statni-rozpocet/2013/ schvaleny-navrhprijmu-a-vydaju-rozpocto-13358

99

V tomto roce je nutné zmínit podání demise premiéra Petra Nečase do rukou prezidenta Miloše Zemana dne 17. června 2013. Středopravicová koalice se následně dohodla na spolupráci v čele s novou premiérkou Miroslavou Němcovou, ale prezident křehkou trojkoalici nevyslyšel a jmenoval dne 25. června premiérem Jiřího Rusnoka. Vláda Jiřího Rusnoka úřadovala od 10. července 2013, i když úřednické vládě Poslanecká sněmovna v srpnu nevyslovila důvěru. Posléze bylo rozhodnuto o podání společného návrhu na rozpuštění Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které bylo 20. srpna odhlasováno. Předčasné volby se konaly 25. a 26. října a skončily vítězstvím strany ČSSD.237 Následně byl prezidentem pověřen k jednání o získání parlamentní většiny k sestavení vlády předseda strany Bohuslav Sobotka. S účinností od 1. srpna 2013 se nařízením vlády zvyšuje minimální mzda na 8 500 Kč měsíčně, což vyplynulo jako výsledný kompromis z jednání tripartity.238 Vedle argumentů o zvýšení motivace k práci to lze rovněž chápat jako ochranu fiskálních zájmů státu. Mezi celkovými náklady práce a čistou mzdou je tzv. „daňový klín“, což může vést k formálnímu sjednávání nižší oficiálně hlášené výše hrubé mzdy oproti skutečné. Stát tímto přichází o příjmy z daní pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Pro roky 2013–2015 dochází ke zrušení základní slevy na dani z příjmů fyzických osob pro starobní důchodce. V listopadu ČNB rozhodla o uvolnění měnové politiky prostřednictvím oslabení koruny v očekávání, že díky oslabení kurzu pomine hrozba deflační pasti a ekonomický růst zrychlí. Predikce vývoje HDP pro rok 2014 má tak díky slabšímu kurzu vzrůst o 2,1%, v případě nečinnosti ČNB by mohl být až o jeden procentní bod nižší.239 Státní rozpočet ČR na rok 2013 byl schválen 19. prosince 2012. Celkové příjmy státního rozpočtu jsou stanoveny částkou 1 080,76 mld. Kč, výdaje 1 180,76 mld. Kč. Plánovaný schodek státního rozpočtu tak činí 100 mld. Kč. Výsledek hospodaření státního rozpočtu za rok 2013 skončil schodkem 81,3 mld. Kč, což je výsledek o 18,7 mld. Kč nižší než předpokládaný.

237

ČSSD získala 50 mandátů, strana Andreje Babiše ANO 2011/47 mandátů, KSČM/33, TOP 09/26, ODS/16, KDU-ČSL a strana Úsvit po 14 mandátech. Celkem je v Poslanecké sněmovně zastoupeno 7 stran. 238 Nařízení vlády č. 210/2013 Sb., které novelizuje nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí. 239 Prognózování a měnové politiky obecně vedly ČNB k závěru, že při neúčinnosti měnové politiky by se česká ekonomika mohla v roce 2014 dostat do deflace trvající přinejmenším 2-3 čtvrtletí, ale protože deflaci je velmi obtížné zastavit, jakmile se rozjede, ČNB přistoupila k její prevenci. Zdroj: CNB. Důvody a přínosy oslabení koruny-nejčastější otázky a odpovědi. Cnb.cz [online]. © 2003-2013[cit.2013-11-30] Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/fag/duvody_a_prinosy_oslabeni_koruny. htm006#3

100

Státní rozpočet na rok 2014 byl vládou schválen 25. září 2013 se schodkem 112 miliard Kč. Tříprocentní hranice deficitu by tak měla být dodržena. Příjmy jsou plánovány ve výši 1099,3 miliard Kč, výdaje 1211,3 miliard Kč. Proti původnímu návrhu MF, vláda Jiřího Rusnoka, zvýšila schodek o 12 miliard Kč. Na návrh rozpočtového výboru Sněmovna přidala například 300 milionů na výstavbu základních škol v okolí velkých aglomerací, 1,27 miliardy Kč na sociální služby, 50 milionů Kč na platy v regionálním školství. Poslanecká sněmovna schválila státní rozpočet na rok 2014 dne 19. prosince 2013.240 Koaliční smlouva mezi ČSSD, hnutím ANO a KDU-ČSL, která vymezuje prioritní programové oblasti nové vlády, byla podepsána dne 6. ledna 2014. Dne 17. ledna 2014 byl Bohuslav Sobotka jmenován novým premiérem a pověřen sestavením vlády. Stalo se tak až 83 dní po sněmovních volbách. Vláda s politickým mandátem byla jmenována dne 29. ledna 2014.

4.15 Shrnutí vývoje po roce 1999 Po roce 1998 se hlavní politickou silou ve státě stala sociální demokracie, která již ve své volební kampani slibovala rozsáhlé legislativní a institucionální změny. Vládě ČSSD se podařilo přijmout řadu významných dokumentů strategického charakteru, např. Hospodářskou strategii vstupu do Evropské unie: konkurenceschopnost růst - zaměstnanost - solidarita, Národní plán zaměstnanosti, Státní informační politiku či Koncepci energetické politiky. Rovněž realizovala přijetí nového zákona o investičních pobídkách (s účinností od 1. 5. 2000), dále přijetí systému podpory rozvoje průmyslových zón, v rámci proexportní politiky pak vláda prosadila aktivnější roli obchodního zastoupení v cizině, došlo ke zvýhodňování podmínek poskytovaných Exportní garanční a pojišťovací společností a Českou exportní bankou (snížením pojistných sazeb, zvýšením míry pojistného krytí, v možnosti postupného splácení pojistného, zavedením nových exportních úvěrů). Dále byl schválen návrh na poskytování zvýhodněných “měkkých“ vládních úvěrů pro jednotlivé vývozní projekty a byl též připraven návrh zákona o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu výrobků a o licenčním řízení. Opatřením pro zlepšení podmínek v rozvoji malého a středního podnikání byl vyhlášený program “Malé půjčky“, se zaměřením na podniky do 50 zaměstnanců. Vláda rovněž schválila 240

Zákon o státním rozpočtu České republiky na rok 2014 a o změně zákona č. 504/2012 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2013, ve znění zákona č. 258/2013 Sb.

101

návrhy zákonů umožňujících zřízení dvou klíčových mimorozpočtových fondů, tj. Státního fondu dopravní infrastruktury241 a Státního fondu rozvoje bydlení.242 V oblasti státní politiky zaměstnanosti byla přijata nová koncepce odpovídající změněným podmínkám trhu práce. Jako součást střednědobé strategie byl předložen Národní plán zaměstnanosti. Tento plán zahrnoval cíle „Hospodářské strategie ČR pro vstup do EU“, tzn. oživení ekonomického růstu, zvýšení konkurenční schopnosti, kvalifikace a zaměstnanosti. Jako problematické se jevily snahy o urychlení prodeje podílů státu v obchodních bankách a dalších strategických firmách.243 Při zpracování Střednědobého rozpočtového výhledu na období let 1999–2002 se vláda snažila prokázat, že státnímu rozpočtu hrozí “sociální past“ díky vysokému podílu mandatorních výdajů státu, což ve svém důsledku vytvářelo klima pro potlačení snah MPSV provádět zodpovědnou sociální politiku. Neúspěch a značné rozpaky provázela i akce “Čisté ruce“, zaměřená na stíhání a prevenci hospodářské kriminality. Hospodářský program vlády pro rok 2001 byl v dosažení cílů podporován fiskální politikou a reagoval na zjevné nedostatky a problémy veřejných financí. Za zmínku stojí schválení nových rozpočtových pravidel umožňujících vznik státní pokladny.244 Rozpočet na rok 2001 byl již sestavován podle nových rozpočtových pravidel, která zahrnovala i operace státních nefinančních aktiv. Vládě ČSSD se pod vedením Miloše Zemana podařilo hospodářský růst obnovit, a tak v následujících parlamentních volbách v roce 2002 ČSSD opět zvítězila. Vznikla vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. Premiérem se stal tehdejší předseda ČSSD Vladimír Špidla.245

241

Zákon č. 104/2000 Sb., ze dne 4. dubna 2000, s účinností od 1.7.2000. Zákon č. 211/2000 Sb., ze dne 21. června 2000 o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 243 Například v roce 1999 byla prodána bezproblémová ČSOB, začátkem roku 2000 prodán podíl státu České spořitelny, v polovině roku 2000 prodáno zbývajících 30 % akcií společnosti Škody Mladá Boleslav. Citace. In: VAŠEVĚC. Stanislav Heczko: Historie a realita ekonomické transformace u nás. Vasevec.cz [online]. © 2011 [cit.2013-12-5] Dostupné z: http:// vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/stanislav-heczkohistorie-realita-ekonomicke-transformace-u-nas 244 Informačně-ekonomický systém využívající řízení celkových aktiv a pasiv státního rozpočtu a řízení výdajové stránky rozpočtu. 245 Vláda od 15. července 2002 do 4. září 2006. V srpnu 2004 došlo ke změně premiéra a předsedou vlády se stal do 25. dubna 2005 Stanislav Gross, kterého v posledním roce vládnutí levice nahradil Jiří Paroubek. 242

102

Vzniklá koncepce reformy veřejných financí v rámci Rozpočtového výhledu na léta 2003–2006 měla za cíl zejména snížení deficitů veřejných financí.246 Impulsem těchto reformních opatření byl vstup ČR do Evropské unie k 1. květnu 2004 (požadavek plnění Maastrichtských kritérií) a související nutné úpravy daňového systému z důvodu harmonizace legislativy. Autonomní projekce hospodaření veřejných rozpočtů totiž signalizovaly, že bez reforem by se fiskální deficity mohly dostat v letech 2004–2006 na úroveň 8 až 9 % HDP. Hlavním problémem byl setrvalý růst výdajů vládního sektoru k HDP, zejména mandatorních, které zahlcovaly výdajovou stranu rozpočtu a ubíraly vládě možnost diskrečního rozhodování. Výsledkem bylo rozevírání nůžek mezi příjmy a výdaji. Po vstupu do EU jsou výdaje vládního sektoru ovlivněny nároky na dofinancování projektů. Nejvýznamnější váhu ve veřejném dluhu nesl státní rozpočet a tudíž se na něj soustředilo i reformní úsilí. Jako prevence nárůstu zadluženosti obcí a krajů se začala i jejich zadluženost více monitorovat. Zatímco v roce 2004 přispělo k poklesu deficitu veřejných rozpočtů především zvýšení daňových příjmů (úpravy DPH v souvislosti se vstupem do EU), vliv daňových změn v dalších letech postupně slábnul. Vláda mimo jiné prosadila další novelizaci zákona o investičních pobídkách, např. odebrala rozhodovací pravomoci Úřadu pro hospodářskou soutěž s cílem zvýšit pružnost systému, doba čerpání pobídek pro rozšíření výroby se prodloužila z pěti na deset let, minimální hranice na pořízení hmotného a nehmotného investičního majetku se snížila z 350 milionů korun na 200 milionů korun, aj. Koaliční vláda úspěšně dokončila přístupový proces České republiky do Evropské unie a k 1. květnu 2004 se ČR spolu s dalšími devíti státy stala členem EU. Poměrně příznivý ekonomický vývoj v České republice pokračoval i nadále (viz. tabulka č. 11). Po určitém zvolnění ekonomického růstu v roce 2002 došlo v následujících letech ke zvýšení temp růstu naší ekonomiky (zřejmě pod vlivem očekávaného vstupu ČR do EU). Rok 2006 byl ve střední Evropě a tedy i v ČR považován za jeden z nejlepších.

246

Usnesením vlády č. 624/2003 byl přijat Rozpočtový výhled 2003 až 2006: Koncepce reformy veřejných rozpočtů. Vláda tím splnila úkol z Programového prohlášení z roku 2002, v němž se zavázala k vypracování koncepce reformy, aby se fiskální deficit v roce 2006 dostal do pásma 4,9–5,4 % HDP.

103

Tabulka č. 11: Česká republika–vývoj základních makroekonomických veličin v letech 2000–2013 (v %) Rok Tempo reálného HDP Míra nezam. Míra inflace

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

4,2

3,1

2,1

3,8

4,7

6,8

7,0

5,7

3,1

-4,5

2,5

1,8

-1,0

-0,9

9,02

8,54

9,15

9,9

9,2

8,96

8,1

6,6

5,4

7,98

9,01

8,6

8,6

3,9

4,7

1,8

0,1

2,8

1,9

2,5

2,8

6,3

1,0

1,5

1,9

3,3

1,4

Zdroj: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD247 Poznámka: od roku 2004 změna výpočtu míry nezaměstnanosti – podle původní metodiky hodnota za rok 2004 byla10,24 %, od roku 2013 opět změna metodiky na tzv. podíl nezaměstnaných osob (vykazované hodnoty nižší o cca 2% oproti metodice 2004–2012).

Parlamentní volby v České republice znamenaly výrazné oslabení komunistů a tím byla otevřena možnost vytvoření silného kabinetu sociálních a občanských demokratů, s rozsáhlým reformním programem, který zahrnoval i zásadní reformu penzijního systému. Tato šance však využita nebyla. Vítěznou stranou v červnových volbách roku 2006 se stala ODS s předsedou strany Mirkem Topolánkem, který se stal premiérem. Této menšinové vládě s 81 křesly/200 však nebyla Poslaneckou sněmovnou vyslovena důvěra a tak byla dočasně pověřena vykonáváním funkce (4. září 2006 – 11. října 2006). Druhou vládu Mirka Topolánka tvořila koalice ODS, KDU-ČSL, SZ (9. ledna 2007 – 26. března 2009) se 100 křesly/200. Vládě však 24. března 2009 byla Poslaneckou sněmovnou vyslovena nedůvěra a vláda byla dočasně pověřena vykonáváním funkce jako vláda v demisi. ČR v té době předsedala EU a premiér působil jako předseda Rady EU a z tohoto důvodu zastupoval ČR podle dohody politických stran až do 9. května 2009. Koaliční vláda realizovala druhou reformu veřejných financí a motivy byly obdobné jako v případě reformy z roku 2003. Stanovení konkrétních cílů a principů reformy bylo prezentováno ve vládním materiálu „Reforma veřejných financí 2007–2010“.248 Hlavní příčinou špatného stavu veřejných financí byly označeny trendy v oblasti běžných zejména mandatorních výdajů a hrozba nárůstu deficitu v důsledku neudržitelných výdajových tendencí. Součástí reformních opatření byla snaha vlády o zvýšení efektivity daňového

systému,

omezení

zneužívání

247

systému

sociální

podpory,

příspěvků

ČSÚ. Česká republika: hlavní makroekonomické ukazatele. Czso.cz [online]. c2014.[cit.2014-4-15]. Dostupné z: http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/52613fb 1116850 b3c1257a2c004216a1/$FILE/HLMAKRO.xls 248 MFCR. Reforma veřejných financí 2007-2010. Reformní kroky realizované k dosažení stanovených deficitů veřejných rozpočtů. Mfcr.cz [online]. © 2005-2013 [cit.2013-11-30] Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/3901/MFCR_MPSV_RVF.pdf

104

v nezaměstnanosti a změn ve zdravotnictví. Podrobněji se k reformním opatřením zmiňuji v části 5 Možnosti řešení problémů zadluženosti. Pokračování rozsáhlých reforem po roce 2008 bylo zkomplikováno ekonomickou situací v ČR v důsledku světového hospodářského vývoje. Globální finanční krize zpomalila růst nejen světové, ale i české ekonomiky. V roce 2008 a zejména v roce 2009 se stala realitou třetí světová hospodářská krize, která vyvolala absolutní pokles HDP. Překvapením tudíž nebylo, že v krajských a senátních volbách v říjnu 2008 strany vládní koalice (ODS, KDU-ČSL a SZ) utrpěly drtivou porážku a naopak opoziční ČSSD zaznamenala volební vítězství. Tyto volby tak otevřely prostor pro politické změny. Jak již bylo zmíněno, nestabilní Topolánkově vládě byla vyslovena nedůvěra, což otevřelo cestu k předčasným parlamentním volbám a k dočasné “úřednické vládě“. K parlamentním volbám mělo po dohodě stran dojít počátkem října 2009. Tyto volby se nekonaly a tak Česká republika měla nebývale dlouho přechodnou “úřednickou“ vládu premiéra Jana Fišera (9. dubna 2009 – 13. července 2010). V parlamentních volbách koncem května 2010 získala nejvíce hlasů ČSSD (22,1 %), následovaná ODS (20,2 %) a novou stranou TOP 09 (16,8 %). KSČM získala 11,3 % hlasů a další nová strana VV (Věci veřejné) pak 10,9 %.249 Přestože ČSSD v těchto volbách zvítězila, nebyla schopna ani s podporou KSČM vytvořit vládu, která by získala důvěru parlamentu. Z voleb vzešla vláda Petra Nečase politických stran ODS, TOP 09 a VV (13. července 2010 – 10. července 2013). A tak dokončení některých transformačních kroků se neslo v neoliberálním (neokonzervativním) duchu. Voliči opět, jako na počátku transformace, zejména ve volbách v roce 1990 a 1992, tak dali důvěru pravicovým stranám. Koaliční vláda si ve svém Programovém prohlášení ze dne 4. srpna 2010 vytyčila řadu ambiciózních reformních programů. Reforma se dotýkala i veřejných financí a jejím cílem v této oblasti bylo odstranění strukturálního schodku a vyrovnání rozpočtu vládních institucí do roku 2016. Další priority vlády směřovaly ke zvýšení transparentnosti veřejných prostředků, průhlednosti veřejných zakázek a omezení korupce. Vláda dále vyjádřila záměr reformovat celý fiskální rámec.250

249

Do parlamentu se nedostala Strana zelených, KDU-ČSL a ani třetí nová strana SPO (Strana práv občanůZemanovci). 250 MFCR. Konvergenční program České republiky, duben 2012. Mfcr.cz [online]. © 2005–2013 [cit.201311-30] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/prognozy/konvergencni-program/2012/ konvergencni-program-duben-2012-6954

105

Na politické scéně nastal rozkol strany Věcí veřejných a ve vládě pokračovala koalice ODS, TOP 09 a na jaře 2012 nově vzniklá strana LIDEM251 (liberální demokraté), jejíž vznik iniciovala Karolína Peake. Tímto krokem koalice pozbyla většinovou pozici hlasů v parlamentu (98/200 křesel) a byla podporována nezařazenými poslanci. Ani toto koaliční partnerství nebylo v některých rozhodnutích zcela jednotné. Některá ambiciózní reformní opatření vlády se významně dotkla i klíčových ministerstev. Počínaje jarem 2011 je zahájena postupná restrukturalizace státní správy a první “obětí“ jsou úřady práce.252 Nově vznikl statut Generálního ředitelství úřadu práce ČR a jeho krajské pobočky. Z bývalých samostatných okresních úřadů práce se stala kontaktní pracoviště, kde jednotlivé zajišťované agendy zůstaly nezměněny při výrazném snížení počtu zaměstnanců. Tzv. reforma ministra Drábka znamenala systemizaci zaměstnanců zejména na okresní úrovni, snížení jejich platů a postupný nárůst zaměstnanců na vyšších úrovních řízení. Diskutabilní se rovněž staly “úspory MPSV“ při přechodu na zcela nový informační systém, jehož testování fakticky probíhalo současně s ostrým provozem a požadovaná spolehlivost a výstupy počítačových aplikací nebyly dokončeny ani ke 2. 1. 2014, kdy došlo k jeho odpojení. Z přechodem na bývalý systém, který byl i nadále duplicitně v provozu z důvodu neproveditelné migrace dat některých specifických agend, se budou zaměstnanci úřadu práce potýkat dlouhodobě. Ekonomika ČR se v roce 2012 vrátila zpět do recese. Tento výsledek ovlivnila dlouhodobá slabá investiční aktivita a již třetím rokem probíhající fiskální restrikce. Docházelo tím jak k omezení výdajů na investice, tak i poskytování veřejných služeb. Konsolidace veřejných rozpočtů zasáhla příjmy i výdaje domácností. První přímé volby prezidenta se konaly v lednu 2013 a vítězem se stal Miloš Zeman. V dubnu vláda schválila aktualizaci Konvergenčního programu na léta 2013–2016. Záměr fiskální politiky je zaměřen na zajištění hospodaření státního rozpočtu včetně státních fondů, které budou pod hranicí nadměrného deficitu. Očekávané křehké oživení ekonomiky vede vládu k rozhodnutí pokračovat ve strukturální konsolidaci výdajů a současně stabilizovat budoucí očekávání daňové politiky. Tento krok přispěl k odložení některých reformních opatření a v rámci možností je vláda rozhodnuta v tomto a příštím roce podpořit ekonomiku aktivními opatřeními. 251

Strana LIDEM vznikla odchodem Karolíny Peake a některých dalších politiků z Věcí veřejných, za které byli původně zvoleni do Poslanecké sněmovny. 252 Předpis č. 73/2011 Sb., Zákon o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů ze dne 9. 2. 2011.

106

O opětovné změny na politické scéně se postaral předseda vlády Petr Nečas. Po skandálu týkajícím se zneužití vojenského zpravodajství, podal v červnu 2013 demisi. Prezident dne 25. června jmenoval dočasnou vládu Jiřího Rusnoka. Předčasné volby se konaly ve dnech 25. a 26. října 2013 a skončily vítězstvím ČSSD (50 mandátů), strana ANO 2011 získává 47 mandátů, KSČM 33 mandátů, TOP 09 získává pouhých 26 křesel a ODS 16 mandátů. KDU-ČSL a hnutí Úsvit získává po 14 mandátech. Koaliční smlouva mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL byla podepsána dne 6. ledna 2014. Dne 17. ledna 2014 byl Bohuslav Sobotka jmenován novým premiérem a pověřen prezidentem sestavením vlády. Vláda s politickým mandátem byla jmenována prezidentem Milošem Zemanem dne 29. ledna 2014. Konkrétní výsledky hospodaření státního rozpočtu v letech 2000–2013 jsou uvedeny v tabulce č. 12. Největší rozdíl mezi plánovanou a skutečnou bilancí nastal v roce 2009, jako důsledek ekonomické krize, která zapříčinila výrazné zpomalení ekonomického růstu, než bylo původně očekáváno (rozpočet postaven na růstu HDP o 4,8 %). Výsledky rozpočtového hospodaření byly negativně ovlivněny nejen touto skutečností, ale taktéž dopady souvisejícími se schválenými protikrizovými opatřeními (navýšení deficitu o téměř 100 mld. Kč). Výsledek hospodaření se tak stal nejhorším v historii ČR. Tabulka č. 12: Vývoj příjmů, výdajů a salda státního rozpočtu v ČR v letech 2000–2014 (v mld. Kč) rok rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

Příjmy SR rozpočet skutečné 592,16 586,21 636,20 626,22 690,40 704,97 684,06 699,67 754,08 769,21 824,83 866,46 884,39 923,06 949,48 1025,88 1036,51 1063,94 1114,00 974,61 1022,22 1000,38 1055,70 1012,76 1076,37 1051,39 1076,37 1091,86 1099,31

Výdaje SR rozpočet skutečné 627,34 632,27 685,18 693,92 736,62 750,68 795,36 808,72 869,05 862,89 908,42 922,80 9588,10 1020,64 1040,78 1092,28 1107,31 1083,94 1152,10 1167,01 1184,92 1156,79 1190,70 1155,53 1176,37 1152,39 1176,37 1173,13 1211,31

Saldo SR rozpočet skutečné -35,18 -46,06 -48,98 -67,70 -46,22 -45,71 -111,30 -109,05 -114,97 -93,68 -83,59 -56,34 -74,40 -97,58 -91,30 -66,39 -70,80 -20,00 -38,10 -192,40 -162,70 -156,42 -135,00 -142,77 -100,00 -101,00 -100,00 -81,26 -112,00 Zdroj: MFCR, ČSÚ.253

253

MFCR. Zákon o státním rozpočtu na rok 2000–2013. Mfcr.cz [online]. © 2005-2013 [cit.2013-11-30] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/vyhledavani? q=z%C3% A1kon+o+st%C3% A1tn%C3%ADm+rozpo% C4%8Dtu

107

Poznámka k tabulce č. 12: Zákon o státním rozpočtu ČR na rok 2013 byl novelizován zákonem č. 475/2013 Sb. Došlo tak ke snížení příjmů i výdajů o 4,4 mld. Kč (tj. bez vlivu na schodek) a tyto změny jsou v tabulce promítnuty.

Tempo růstu výdajů a příjmů státního rozpočtu v letech 2000–2013 vykazuje tabulka č. 13. Změna příjmů v roce 2013 oproti roku 2000 je vyšší o 86,3 % a změna výdajů o 85,5 %. Tabulka č. 13: Meziroční změna příjmů a výdajů státního rozpočtu v letech 2000–2013 rok rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Příjmy SR skutečné 586,21 626,22 704,97 699,67 769,21 866,46 923,06 1025,88 1063,94 974,61 1000,38 1012,76 1051,39 1091,86

změna v % 6,8 12,6 -0,7 9,9 12,6 6,5 11,1 3,7 -8,4 2,6 1,2 3,8 3,8

Výdaje SR skutečné změna v % 632,27 693,92 9,7 750,68 8,2 808,72 7,7 862,89 6,7 922,80 6,9 1020,64 10,6 1092,28 7,0 1083,94 -0,8 1167,01 7,7 1156,79 -0,9 1155,53 -0,1 1152,39 -0,3 1173,13 1,8 Tabulka: vlastní zpracování.

253

ČSÚ. Česká republika: hlavní makroekonomické ukazatele. Czso.cz [online].c2013.[cit.2013-11-20]. Dostupné z: http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/52613fb 1116850 b3c1257a2c004216a1/$FILE/HLMAKRO.xls MFCR. Výsledek hospodaření státního rozpočtu nejlepší od roku 2008. Mfcr.cz [online]. © 2053–2014, poslední aktualizace 7.1.2014 [cit.2014-01-24] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2014/vysledek-hosp-statniho-rozpoctu-od-r2008-16289

108

5 Možnosti řešení problémů zadluženosti Veřejný sektor všech vyspělých ekonomik přerozděluje značnou část národního důchodu. Proto jsou v současné době stavy veřejných rozpočtů a veřejných financí intenzivně diskutovány. Ve 20. století zaznamenala trajektorie HDP ve většině vyspělých zemí převážně rostoucí vývoj. Ještě rychleji než jejich národní produkt však rostlo tempo jejich vládních výdajů. Stále více je patrná narůstající velikost veřejné alokace a státních zásahů do ekonomiky. Přítomnost státu se stala trvalou a dominantní a nelze očekávat, že tento trend něco zvrátí. Rovněž i společenská poptávka po státním paternalismu a poskytování veřejných funkcí má spíše tendenci sílit. Důsledek tohoto stavu se promítá i v přetrvávající hospodářské krizi. Po řadu let se naše veřejné rozpočty propadaly do deficitů v důsledku neřešených strukturálních problémů, štědrosti sociálního státu a zátěže plynoucí z nutných výdajů právního a institucionálního prostředí. Fiskální pozice státu se mimo jiné zhoršovala i politikou poskytovaných záchranných akcí (bankovní sektor, selektivní pomoc krachujícím firmám). V předstupních jednáních s EU byla fiskální oblast, a to vzhledem ke špatnému stavu veřejných financí, řadě rizik a nestandardních postupů, jednou z nejpozorněji sledovanou při posuzování připravenosti ČR. Po našem vstupu do EU zahájila Evropská komise jednání o postupu při nadměrném schodku, v rámci kterého se ČR zavázala ke snížení vládního schodku pod 3 % HDP do roku 2008. Vláda pak v polovině roku 2004 přijala významnou systémovou změnu zavedením institutu fiskálního cílení na státní rozpočet a státní fondy. Primárně závazným se pro vládu stal výdajový rámec, nikoliv fiskální cíl. Tabulka č. 14: Strategie fiskální konsolidace ČR, přijatá v květnu 2004 a potvrzená Konvergenčním programem z listopadu 2005 Deficit vládního sektoru v % HDP verze květen 2004 verze listopad 2005 Deficit sektoru vládních institucí – skutečnost

2004 5,2 3,0

2005 4,7 4,8

2006 3,8 3,8

2007 3,3 3,3

2008 3,0 2,7

2,8

3,2

2,4

0,7

2,2

Zdroj: MFCR, ČSÚ.254 Zpracování: vlastní tabulka. 254

MFCR. Konvergenční program listopad 2005. Mfcr.cz [online]. © 2005–2014 [cit.2014-01-24] Dostupné z:http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/prognozy/konvergencni-rogram/2005/konvergencni-programlistopad-2005-6839#menu4 ČSÚ. Česká republika: hlavní makroekonomické ukazatele. Czso.cz [online]. c2013. [cit.2013-11-20]. Dostupné z: http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/52613fb 1116850 b3c1257a2c004216a1/$FILE/HLMAKRO.xls

109

Reforma zahájila restrukturalizaci příjmové strany veřejných rozpočtů, ale na výdajové straně došlo k upuštění od původně zamýšlených záměrů. Navíc od roku 2005 již docházelo k překračování nově zavedených střednědobých výdajových rámců. Dodatečné příjmy, které plynuly z rychlého ekonomického růstu, však byly využívány k navyšování výdajů, nikoliv k redukci schodku (viz. tabulka č. 12). Vláda tímto nevyužila příležitost k výdajové konsolidaci v rámci růstu ekonomiky. Tento vývoj byl přerušen v roce 2007 v důsledku předvolebních opatření, kdy došlo k navýšení sociálních výdajů, což vedlo k proticyklickému chování fiskální politiky. Z celkových výdajů ve výši 1 092,3 mld. Kč bylo poskytnuto na neinvestiční transfery obyvatelstvu 407,4 mld. Kč (z toho sociální dávky činily 386,4 mld. Kč, tj. nárůst oproti roku 2006 o 8,3 %).

5.1 Programová prohlášení vlád ke stabilizaci veřejných rozpočtů a realita snižování dluhu Programové prohlášení vlády je „na základě mandátu od občanů České republiky“, vyjádřeného ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, sestavováno jmenovanou vládou či koaličním kabinetem a je předkládáno zákonodárnému sboru, který hlasuje o důvěře této vlády.

5.1.1

Vláda Mirka Topolánka (9. ledna 2007 – 8. května 2009) Ve svém programovém prohlášení255 tato vláda považuje neúměrně vzrůstající státní

zadlužení za alarmující a odmítá dluhy veřejných rozpočtů skrývat pomocí různých účetních triků. Za jeden z klíčových cílů si zvolila boj s korupcí na všech úrovních státní správy a samosprávy. Realita: V rámci vyhodnocení vlády v boji s korupcí tzv. 3P – Prevence, průhlednost a postih,

je vhodné uvést např. (ne)plnění této strategie ve slibu přípravy návrhu

na změnu Jednacího řádu Poslanecké sněmovny a Senátu, jehož cílem měla být úprava procesu pozměňovacích návrhů. Tento úkol byl zrušen usnesením vlády ze dne

255

VLÁDA ČR. Programové prohlášení vlády Mirka Topolánka II. Vlada.cz [online]. © 2003–2013 [cit.2013-12-01]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehledvlad-cr/1993-2010-cr/mirek-topolanek-2/Programove-prohlaseni-vlady_1.pdf

110

25. července 2007 č. 853. Dalším slibem bylo vypracování návrhu věcného záměru úpravy (tzv. legitimní lobbing). Tento úkol byl zrušen na návrh předsedy legislativní Rady vlády usnesením vlády ze dne 27. července 2007 č. 715. Odůvodnění – zpracování věcného záměru příslušného zákona se jeví neefektivním krokem. Úkol spočívající v předložení návrhu věcného záměru „právní úpravy na zvýšení hmotné odpovědnosti zaměstnanců a veřejných funkcionářů“ byl taktéž zrušen usnesením vlády ze dne 27. června 2007 č. 715.256 Záměr vlády vytvořit specializovaný senát u vyššího soudu a vytvořit zvláštní útvar působící při vrchním státním zastupitelství (včetně stíhání korupce veřejných činitelů a korupce při veřejných zakázkách, soutěžích, dražbách, aj.). Vláda tento úkol projednala a pro neúčelnost a neúměrnou finanční zátěž zrušila usnesením vlády ze dne 24. září 2007 č. 1081. Dalším vládním slibem v boji s korupcí je návrh zpřísňující tresty za korupci spáchanou veřejným činitelem, včetně návrhu ukládání trestu zákazu činnosti osobám odsouzených za korupční jednání. Vláda sice vypracovala návrh nového trestního řádu, kde ovšem ministerstvo spravedlnosti navrhuje neomezenou mimosoudní dohodu o výši trestu mezi žalobcem a obhájcem. V reformě justice byly přijaty i některé důležité nové zákony, novely či předpisy. Například nový trestní zákoník i občanský soudní řád, ke schválení byla připravena pravidla pro exekutory a byl zaveden projekt „elektronické justice“ k zrychlení soudního řízení. Vláda se dále zaměří na řešení dlouhodobých společenských, sociálních a ekonomických problémů, tj. nezaměstnanost, hluboký deficit veřejných financí, narůstající státní dluh, neúměrné daňové zatížení aj. Proto se vláda zavazuje snížit schodek veřejných financí v jednotlivých letech. Nárůst sociálních výdajů je spatřován jako exploze, kterou je nutné zastavit a proto tyto mandatorní sociální výdaje se budou vyvíjet tak, aby schodky veřejných financí dosáhly: v roce 2008 úroveň 3 % HDP, v roce 2009 úroveň 2,6 % HDP, v roce 2010 úroveň 2,3 % HDP a celkové mandatorní výdaje byly v roce 2010 nižší než 50 % státního rozpočtu. S tímto souvisí změny v nastavení podmínek pro poskytování sociálního příplatku, navržení snížení výše a současně i přehodnocení poskytování dalších dávek. Přijatá zásada: „v případě vyššího reálného 256

ČSSD. Plnění slibů ODS v boji proti korupci v době vlády M. Topolánka. Cssd.cz [online]. © ČSSD 2011 [cit.2013-12-01]. Dostupné z: http://www.cssd.cz/ aktualne/aktuality/plneni-slibu-ods-v-boji-protikorupci-v-dobe-vlady-m-topolanka/

111

růstu HDP je nepřekročitelným indikátorem výše výdajů, v případě nižšího růstu HDP je nepřekročitelným indikátorem výše deficitu.“257 V duchu odpovědnosti za stav veřejných financí vláda hodlá uvalit moratorium na přijímání zákonů, které by zvyšovaly mandatorní výdaje a současně přehodnotit stávající. Další úsporný krok vlády dopadá na státní zaměstnance, jejichž počty mají být snižovány nejméně o 3 % ročně až do roku 2010. Realita: Vláda prosadila výrazné parametrické změny v sociálním i daňovém systému. Základem však bylo omezení sociálních transferů, které měly dopady zejména směrem k rodinám s dětmi. Došlo např. k zavedení poplatků ve zdravotnictví, zrušení společného zdanění manželů, zvýšení DPH a spotřebních daní na cigarety a pohonné hmoty. Přijatá opatření vláda odůvodnila nutností stabilizovat veřejné rozpočty. Realitu dosažených stanovených cílů uvádí tabulka č. 15. Tabulka č. 15: Výdaje státního rozpočtu a jejich vykazované hodnoty k DPH, saldo SR a státní dluh (v mld. Kč) Rok

Celk. výdaje SR

Běžné výdaje

Sociální dávky

Mandatorní výdaje

Celkové příjmy SR

Saldo SR

Státní dluh

Podíl schodku SR na HDP

Podíl celk. výd. SR na HDP

2007 2008 2009 2010

1092,3 1063,9 1167,0 1156,8

976,8 978,9 1033,8 1026,6

386,4 400,9 429,3 430,9

554,5 581,8 622,0 628,1

1025,9 1083,9 974,6 1000,4

-66,4 -20,0 -192,4 -156,4

892,3 999,8 1178,2 1344,1

1,9 % 0,5 % 5,3 % 4,3 %

30,9 % 29,2 % 32,2 % 31,5 %

Zdroj: MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY.258 Tabulka: vlastní zpracování.

V posledním čtvrtletí roku 2008 Českou republiku plně zasáhla globální hospodářská krize. Nastal prudký pokles odbytových možností firem na zahraničních trzích, docházelo k masovému propouštění v odvětví průmyslu a snížení počtu volných pracovních míst. Topolánkova vláda zpočátku krizi zcela ignorovala a posléze i podcenila. Vláda začala na danou situaci reagovat s časovým zpožděním viz. bod 4.10.1, přijatá opatření. V reakci na krizi byla vládou dne 8. ledna 2009 ustavena Národní ekonomická rada vlády, která vypracovala balík protikrizových opatření. Vláda totiž ještě na podzim roku 2008 dokázala prosadit návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2009, který 257

VLÁDA ČR. Programové prohlášení vlády Mirka Topolánka II. Vlada.cz [online]. © 2003–2013 [cit.2013-12-01]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/ prehledvlad-cr/1993-2010-cr/mirek-topolanek-2/Programove-prohlaseni-vlady_1.pdf 258 MFCR. Státní závěreční účet za rok 2007, 2008, 2008 a 2010. Mfcr.cz [online]. © 2005–2014 [cit.201401-29] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/vyhledavani?q=St% C3%A1tn% C3%AD +z%C3% A1v% C4 %9B%C4%8Dn%C3% BD+u%C4%8Det

112

předpokládal růst domácí ekonomiky o 4,8 % (deficit veřejných rozpočtů ve výši 1,6 % HDP). Rostoucí rozdíl mezi očekávanými příjmy a plánovanými výdaji tak ohrozil schopnost státu řádně a včas financovat své výdaje, a proto MF navrhlo zvýšení 6 % zákonného limitu pro financování rozdílu. Zde je nutné rovněž uvést, že deficit státního rozpočtu v roce 2008 zaznamenal určité úpravy ve snížení, což umožnila změna metodiky týkající se používání rezervních fondů ministerstev. Počátkem roku 2008 bylo v těchto rezervních fondech 96,5 mld. Kč, ale v únoru roku 2009 byly tyto prostředky rozpočtově použity. Otázkou tedy je, zda deficit státního rozpočtu za rok 2008 byl ve výši uváděných 20 mld. Kč nebo šlo pouze o “redukci“, kterou umožnila schválená změna zákona č. 218/2000 Sb. Ministr financí Kalousek dne 13.12.2008 sice potvrdil, že nás hospodářská krize zasáhne, ale existujícím katastrofickým scénářům hovořícím o recesi, osobně nevěří. Uvádí, že dojde ke zpomalení hospodářského růstu, ale zdůrazňuje „pouze ke zpomalení“, bude to přesto růst, ne katastrofa. Dále uvádí, „pokud já budu živ, je trojciferný deficit vyloučen.“259 Dalším cílem je zprůhlednění a omezení praxe tzv. porcování medvěda v rámci druhého čtení zákona o státním rozpočtu (omezení pravidel pro dotační tituly SR vůči jiným rozpočtům obcí, občanských sdružení a dalších). Realita: za vlády Mirka Topolánka k omezení této praxe nedošlo (až při přípravě rozpočtu pro rok 2010 se vládní koalice rozhodla speciální kapitolu z návrhu rozpočtu vypustit). Vláda je rovněž připravena realizovat hluboké daňové reformy pro jejich zjednodušení a z prohlášení cituji „která nikomu nezvýší daňovou zátěž, naopak ji sníží všem daňovým poplatníkům, nikoliv pouze vybraným skupinám.“260 Pokles složené daňové kvóty261 je stanoven do roku 2009 pod 34 % HDP. Vláda si stanovuje zavést jednotnou sazbu daně z příjmů u fyzických i právnických osob ve výši 17 až 19 %. Systém dvou sazeb DPH bude zachován, v základní sazbě ve výši 17 až 19 %.

259

MFCR. Kalousek: Topolánkovi rád říkám šéfe. Mfcr.cz [online]. © 2005–2014 [cit.2014-01-29] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/v-mediich/ 2008/2008-12-13-vmediich-4796-4796 260 VLÁDA ČR. Programové prohlášení vlády Mirka Topolánka II. Vlada.cz [online]. © 2003–2013 [cit.2013-12-01]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/ prehledvlad-cr/1993-2010-cr/mirek-topolanek-2/Programove-prohlaseni-vlady_1.pdf, bod. II. 261 Složená daňová kvóta = poměr výnosu daní, cel a pojistného na zdravotní pojištění a sociálního zabezpečení k HDP v běžných cenách.

113

Snížená sazba DPH bude stanovena dodatečně tak, aby byla únosná i pro sociálně slabé skupiny obyvatel. V souladu s požadavky EU a závazkem ČR dojde od 1. ledna 2008 k zavedení výnosově neutrální ekologické daňové reformy. Tato ekologická daňová reforma nepovede ke zvýšení celkové daňové zátěže, neboť v souvislosti se zvýšením spotřební daně na energie se sníží platby sociálního pojištění. Druhá fáze této reformy počítá od roku 2010 s vytvořením emisní daně z CO2 a s následným indikativním cílem výnosu z ekologické daňové reformy 0,5 až 1 % HDP. Dalším reformním opatřením je zavedení systému “superhrubé“ mzdy (hrubá mzda plus odvody na zdravotní a sociální pojištění placené zaměstnavatelem). Realita: Počátkem roku 2008 došlo ke zpomalení hospodářského růstu (ve 4.čtvrtletí 2007 ekonomika reálně rostla o 5,9 %, v prvním čtvrtletí 2008 o 3,1 %) a zvýšení inflace. Vláda odhadovala inflaci v roce 2008, která nepřesáhne 3,8 %, ve skutečnosti roční míra inflace činila 6,3 %, čímž došlo k podcenění dopadů tzv. reforem na růst cen. Průměrný nárůst spotřebitelských cen se zvýšil z 2,8 % v roce 2007 na 6,3 % v roce 2008. Snížená sazba DPH se z pěti procent zvýšila na devět procent, základní sazba zůstala na 19 procentech. Přestože vláda tvrdila, že reformy sníží celkové daňové zatížení, složená daňová kvóta v roce 2008 činila 36,6 % ( v roce 2006 – 36,2 %, v roce 2007 – 36,9 %). Slíbené úspory všem, i když v různé míře, znamenaly například pro zaměstnance bez dětí s příjmem nižším než 10 tisíc Kč, že nezaplatí na dani ani korunu. Tato (ne)daňová povinnost se týkala i zaměstnance se třemi dětmi a s manželkou bez příjmu s celkovým příjmem do 33 tisíc Kč měsíčně. Reforma, ale byla nejvíce výhodná pro občany s vysokými příjmy (příjem 100 tisíc Kč znamenal úsporu na dani až 7505 Kč měsíčně).262 Diskutabilní je rovněž zavedení daňových změn s účinností od 1. ledna 2008, tzv. rovné daně (15 % z tzv. „superhrubé“ mzdy, což ve skutečnosti pro zaměstnance představuje spíše dvacetiprocentní rovnou daň). Významné změny v přesunu daňové zátěže od přímých k nepřímým daním od roku 2009 byly přijímány zejména v rámci protikrizových opatření, jejichž cílem bylo dočasné a mimořádné snížení dopadu krize.

262

Citace. In: Oranžová kniha. Strategické cíle rozpočtové a daňové politiky ČSSD pro léta 2010–2014.. Bohuslavsobotka.cz [online]. © 1996–2014 [cit.2014-01-29] Dostupné z: http://www.bohuslavsobotka.cz/Downloads/oranzova_kniha6.doc

114

Ekologická daňová reforma má probíhat ve III. etapách až do roku 2017, přičemž daně se začaly uplatňovat od 1. ledna 2008. Plán počítal s tím, že vybrané peníze ze zdanění uhlí, elektřiny a zemního plynu budou následně využity ke snížení povinných plateb sociálního pojištění zaměstnavatelů, což z důvodu nízkého výběru daní nenastalo. Vládní odhad pro rok 2010 předpokládal přínos do “státní pokladny“ zhruba 17–35 mld. Kč. V oblasti aktivní politiky zaměstnanosti dojde k zavedení pravidel směřujících k těm, kteří jsou na trhu práce znevýhodněni. Vláda vyhodnotí systém ochrany před hmotnou nouzí a vazbu výplaty finančních částek ze sociálního systému na povinnost rekvalifikace, veřejně prospěšných prací a účasti v projektech dalšího vzdělávání. Realita: v rámci aktivní politiky zaměstnanosti vláda nepředložila nic inovačního. Úřady práce každoročně povinně stanovují tzv. prioritní skupiny uchazečů o zaměstnání, kteří jsou na trhu práce znevýhodněni či ohroženi dlouhodobou nezaměstnaností. Vazba výplaty finančních částek ze sociálního systému není v praxi striktně vázána na rekvalifikační povinnost a účast v projektech dalšího vzdělávání (vždy řešeno ad hoc). Naopak snaha o zapojení do pracovního procesu v rámci veřejně prospěšných prací je v této kategorii osob úřady práce preferována, neboť je tímto splněn účel omezující výplatu sociálních dávek. V příloze č. 1 jsou uvedeny časové řady vývoje nezaměstnanosti, v příloze č. 2 realizace aktivní politiky zaměstnanosti v počtu umístěných uchazečů v rámci základních nástrojů APZ a v příloze č. 3 vynaložené finanční prostředky. Hlavní prioritou vlády bylo zahájení důchodové reformy. V první etapě došlo například ke změně průběžného systému, k postupnému zvyšování důchodového věku na 65 let, prodloužení minimální délky doby pojištění až na 35 let. V systému nemocenského pojištění byla zavedena třídenní karenční lhůta, došlo ke snížení procentní sazby pro výši náhrady mzdy a nemocenských dávek, redukci denního vyměřovacího základu do první redukční hranice. Rovněž byla plánována i reforma zdravotnictví, a to na základě strategického plánu zásadní transformace českého zdravotnictví (definice vymezující nárok na zdravotní péči garantovanou veřejným zdravotním pojištěním, transformace zdravotních pojišťoven na akciové společnosti, možnost připlatit si nadstandardní péči, stanovení max. cen a úhrad ).

115

Realita: parametrické úpravy průběžného důchodového systému v rámci první fáze penzijní reformy (schválené v červnu 2008) nabyly účinnosti od 1. ledna 2010. Týkají se zejména postupného prodlužování věku odchodu do starobního důchodu, potřebné doby pojištění pro vznik nároku na důchod. Ve druhé etapě reformy v roce 2008 došlo k založení “Zvláštního účtu rezervy pro důchodovou reformu“ a zřízení samostatné kapitoly státního rozpočtu. Soukromé důchodové pojištění, jehož záměrem je zavedení nového dobrovolného doplňkového systému, schválila vláda v dubnu 2009. Z důvodu primárního řešení ekonomické situace, vláda další fáze příprav odsouvá. Komplexní reforma v systému zdravotní péče byla prozatím odložena. Od 1. ledna 2008 došlo pouze k dílčím změnám systému, které se týkaly okruhu poplatníků (regulační poplatky).

5.1.2

Vláda Jana Fischera (8. května 2009 – 13. července 2010) Vláda je sestavena z nestranických odborníků a jejím úkolem proto není realizace

politického programu, ale kvalitní správa země do předčasných parlamentních voleb. Vláda přebírá správu země v době všeobecného poklesu ekonomické aktivity, projevující se z hlediska státu snížením příjmů státního rozpočtu a tudíž i propadu rozpočtu do deficitu. Z tohoto důvodu vláda ve svém programovém prohlášení263 uvádí, že přijme opatření ke snížení výdajů státního rozpočtu na rok 2009 pro zajištění cíle nepřekročit deficit 5 % HDP. Další úkol, který vláda prezentuje jako klíčový, je sestavení návrhu státního rozpočtu na rok 2010 s deficitem, který nemá překročit 170 mld. Kč. Realita: vláda musela na podzim roku 2009 předložit do Poslanecké sněmovny návrh na navýšení formálního zákonného deficitu státního rozpočtu na 52 mld. Kč, aby nedošlo k ohrožení financování mandatorních výdajů, včetně výplaty důchodů. „Úřednické“ vládě se nepodařilo udržet schodek rozpočtu pod 5 %, a to ani za cenu přijaté řady dodatečných opatření po projednání rozpočtu ve Sněmovně. Státní závěrečný účet za rok 2009 vykazuje celkový schodek 192,4 mld. Kč a jeho podíl na HDP v běžných cenách představuje 5,3 %. Hrozba schodku státního rozpočtu na rok 2010 ve výši 230 mld. Kč přiměla vládu k vypracování úsporného návrhu ministra Janoty. Vláda tak předložila balíček úspor na

263

VLÁDA ČR. Programové prohlášení vlády Jana Fischera. Vlada.cz [online]. © 2009–2013 [cit.2013-1222]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehledvlad-cr/1993-2007cr/jan-fischer/ppv-2009.pdf

116

rok 2010, který byl po mírných úpravách přijat. Balíček obsahoval například zvýšení DPH o 1 procento v obou sazbách, podpora v nezaměstnanosti se bude vyplácet pět měsíců místo šesti měsíců, zvýšení spotřební daně, úprava se týká i peněžité pomoci v mateřství a nemocenských dávek, snížení platů ve státní sféře o 4 %, zrušení slevy na sociálním pojištění pro firmy a další. Státní rozpočet na rok 2010 byl schválen 8. prosince 2009 se schodkem ve výši 162,7 mld. Kč. Za nutné považuje vláda dokončení legislativního procesu u návrhů v oblasti protikrizových opatření, cenové regulace a finančního trhu. Snahou vlády je rovněž zmírnění negativních dopadů hospodářské krize na malé a střední podniky, a to především využitím evropských prostředků v rámci Operačního programu podnikání a inovace. V resortu veřejné správy bude pokračováno v projektech elektronické veřejné správy (zavádění datových schránek), v procesu vzniku základních registrů veřejné správy a kontaktních míst Czech POINT. Realita: v průběhu října 2008–ledna 2009 došlo ke schválení stimulů ekonomiky ve výši 32,2 mld. Kč. Z významných protikrizových opatření této vlády lze uvést úpravu pro zaměstnavatele týkající se slevy na pojistném na sociální zabezpečení a mimořádnou slevu na pojistném, s účinností od 1. srpna 2009, s dočasným omezením do konce roku 2010.264 V rámci opatření byly zavedeny s účinností od 20. července 2009 „Mimořádné odpisy“ umožňující rychlejší odpis majetku (cílem je motivace nákupů hmotného majetku pořízeného od ledna 2009 do 30.6.2010).265 Další opatření se týkala zvýšení výdajových paušálů u podnikajících fyzických osob (cílem je daňová úleva drobným podnikatelům pro rok 2009).266 Mezi exekutivní cílená opatření v rámci podpory exportu a posílení úvěrových linek patří Garance a podpora úvěrů malých a střeních podniků – program Českomoravské záruční a rozvojové banky, Energetické úspory a obnovitelné zdroje energie pro výrobu tepla v obytných a veřejných budovách – program Green Investment Schneme, Posílení dotačního titulu PANEL, posílení podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu v možnosti úvěrů, navýšení základního kapitálu České exportní banky umožňující další vývozní projekty. V rámci priority Adaptabilita realizovány v OP LZZ

264

Zákon č. 221/2009 Sb., kterým se mění Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. 265 Zákon č. 216/2009 Sb., který novelizuje Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. 266 Zákon č. 289/2009 Sb., jehož součástí je novela Zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. října 2009.

117

programy, které umožní udržet zaměstnanost (přímý dopad na trhu práce, podpora zaměstnavatelů pro překlenutí nepříznivého období).267 Rozhodnutí vlády se bude týkat i valorizace důchodů od ledna 2010 a přijímání krátkodobých i dlouhodobějších opatření vedoucích ke zmírnění dopadu ekonomické krize na rodiny s dětmi, starší populaci, zdravotně postižené občany a na zaměstnanost. Při změněných podmínkách trhu práce bude vláda podporovat adaptabilitu zaměstnanců i zaměstnavatelů. Realita: vláda rozhodla, že se důchody nezvýší, protože nebyly splněny zákonné podmínky. Podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění se důchody valorizují v případě, že index růstu spotřebitelských cen a třetiny růstu reálné mzdy je alespoň 2 %. Celkový růst byl však pouze 0,9 %.268 Přijatá opatření vedoucí ke zmírnění dopadu ekonomické krize jsou již v textu zmíněny. Během působení této překlenovací vlády se jí mimo jiné také podařilo vypracovat dokument ministerstva dopravy o budoucnosti české dopravní infrastruktury a byla obnovena činnost tzv. Bezděkovy komise.269 Nicméně těsně před sněmovními volbami kabinet schválil návrh projektu partnerství veřejného a soukromého sektoru (kontrakt mezi Prague Military Hospital Concession a Ústřední vojenskou nemocnicí ve Střešovicích). Fischerova vláda s omezeným mandátem tak rozhodla o kontraktu na 25 let, jehož cena činila více než 6,4 mld. Kč. Za pozdější odstoupení od této smlouvy zaplatila ČR 187 milionů Kč.270 Fischerův kabinet se do žádných zásadních reforem nepouštěl a poté, co po parlamentních volbách v roce 2010 předával štafetu vládě Petra Nečase, se vyjádřil k plnění úkolů, ke kterým by se měla nová vláda odhodlat, například odkládaná reforma penzijního systému, zdravotnictví, daní i státní správy.

267

VLÁDA ČR. Národní protikrizový plán. Vláda.cz [online]. © 2009–2013 [cit.2013-12-20]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/predstavujeme/narodni-protikrizovy-plan.pdf 268 MPSV. Parametry pro výpočet důchodu v roce 2010 jsou známy. Mpsv.cz [online]. © 2013 [cit.2013-1220]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7755 269 Tzv. Bezděkova komise je poradní expertní sbor ministra financí a ministra práce a sociálních věcí. Její činnost z let 2004–2005 v oblasti reformy důchodového systému v ČR byla v lednu 2010 obnovena. 270 ČESKÁPOZICE.CZ. Jan Fischer vedl vládu, jež uzavřela smlouvu nevýhodnou pro stát. Má být prezidentem? Ceskapozice.cz [online]. © 2012 [cit.2014-01-24] Dostupné z: http://www.ceskapozice.cz/ domov/ politika/ jan-fischer-vedl-vladu-jez-uzavrela-smlouvu-nevyhodnou-pro-stat-ma-byt-prezidentem

118

5.1.3

Vláda Petra Nečase (13. července 2010 – 10. července 2013) Ve svém programovém prohlášení si koaliční kabinet vytýčil celou řadu úkolů

a cílů.271 V oblasti veřejných rozpočtů vláda zdůrazňuje závažnost veřejného dluhu a deficitu státního rozpočtu, a proto se zavazuje provést reformu veřejných financí, důchodového a zdravotně-sociálního systému. Úkolem vlády je důsledná konsolidace veřejných rozpočtů vedoucí k jejich vyrovnání. Za předpokladu ekonomického růstu je vláda odhodlána tohoto cíle dosáhnout v roce 2016. Nejpozději v roce 2013 bude schodek veřejných rozpočtů dosahovat maximálně 3 % HDP. Zajištění úkolu vláda podmiňuje zajištěním řady legislativních kroků a dalšími opatřeními. Příkladem je předložení ústavního zákona o rozpočtové kázni a odpovědnosti, snížení objemu mezd v organizačních složkách státu a v příspěvkových organizacích v roce 2011 nejméně o desetinu a snížení jejich provozních výdajů minimálně o 10 %, snížení platů ústavních činitelů o 5 %. Mezi úsporná opatření rovněž patří i omezení státní podpory stavebního spoření na polovinu. Příjmy vláda zvýší přistoupením k vyššímu zdanění loterií a hazardu. Vláda zavede Jednotné inkasní místo (JIM) pro daně a odvody sociálního a zdravotního pojištění, s cílem snížit náklady státu. Rovněž předloží nový zákon o daních z příjmů, kde zruší většinu stávajících daňových výjimek, vyjma těch týkajících se např. rodin s dětmi, odpovědnosti vůči slabým a potřebným. U daně z příjmů fyzických osob vláda eliminuje degresi nad stropy sociálních a zdravotních odvodů do roku 2012. Rovněž dojde k transformaci dědické a darovací daně pod daň z příjmů. V oblasti sociálního systému dojde ke zkrácení některých druhů sociálních dávek, podpor a příspěvků. Po dobu tří let bude prodloužena úhrada nemocenského zaměstnavatelem (na 3+12 dnů). Dojde ke zrušení sociálního příplatku. Porodné bude vypláceno pouze na první dítě, ale pouze rodinám s nízkým příjmem. Příspěvek na péči v 1. stupni bude redukován na 800 Kč měsíčně a výše dávek hmotné nouze bude více odstupňována dle aktivit žadatele. Neplatiči nájemného a pořádkových pokut, kteří pobírají sociální dávky a podpory, budou mít tyto dluhy přímo z nich strhávány.

271

VLÁDA ČR. Programové prohlášení vlády Petra Nečase. Vláda.cz [online]. © 2009–2014 [cit.201401-10]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_ prohlaseni_vlady.pdf

119

V oblasti vyplácení podpory v nezaměstnanosti dojde ke zpřísnění podmínek, a to vazbou na aktivity nezaměstnaného a v případě ukončení pracovního poměru z vlastní vůle snížením podpory. Realita: opatření vlády vedoucí ke snižování výdajů směřujících do organizačních složek státu a rozpočtových organizací, jsou vládou zpravidla vždy dodržena. Pouze snížení platů soudců bylo Ústavním soudem jako protiústavní zrušeno a naplánovaná úspora ve výši 160 milionů Kč tak má být ušetřena na platech ostatních zaměstnanců resortu. Počet „státních“ zaměstnanců byl snížen o více jak 10 tisíc.272 V květnu 2013 měla ČR třetí nejnižší úroky v EU. Díky tomu firmy získávaly levnější úvěry (úroky komerčních půjček se odvíjejí právě od úroků, které platí stát). Příkladem jsou některá úsporná opatření vlády a jejich odhadovaný dopad na výdaje. V oblasti daňové vešla opatření v platnost od ledna 2011, plánovaná úspora výdajů státního rozpočtu měla činit 4,3 mld. Kč . Změny ve snížení státní podpory poskytované ke stavebnímu spoření a zdanění výnosů se mají projevit v rozpočtu na rok 2012, kdy je plánováno na státní podporu vyplatit místo plánovaných 11,4 mld. pouze 6,5 mld. Kč. Zrušení sociálního příplatku na jedné straně předpokládá úsporu 1,6 mld. Kč, ale současně již nezmiňuje dopad ve zvýšení počtu žadatelů o příspěvek v hmotné nouzi. Změny podmínek pro přiznání porodného za první dítě (nově pouze rodinám s příjmem do 2,4 násobku životního minima ) mají přinést úsporu výdajů 1,3 mld. Kč. Otázkou je, jak toto opatření ovlivní naší populaci.273 Vláda řadu kroků v sociální oblasti hodnotí „za povedené“, neboť sociální systém se stal více adresným. Zavedení jednoduššího sociálního systému znamenalo snížení počtu dávek pro zdravotně postižené z osmi na dvě a jedno výplatní místo sociálních dávek (pod úřady práce). Adresnější vyplácení sociálních dávek vláda spatřuje ve snížení příspěvku na péči v I. stupni a zrušení sociálního příplatku. Přístup vlády k vyčíslování úspor souvisejících s jejími reformními cíli, dokládá i vyjádření prezidenta NKÚ Fr. Dohnala. Zákon o sociálních službách, který byl přijat s účinností od 1. ledna 2007, měl na základě důvodové zprávy k návrhu zákona vyčísleny předpokládané dopady na státní rozpočet částkou 26,6 mld. Kč pro roky 2007 a 2008.

272

ODS. Tři roky vlády Petra Nečase. Ods.cz [online]. © 1991–2014 [cit. 2014-01-29] Dostupné z: http://www.ods.cz/clanek/5232-tri-roky-vlady-petra-necase 273 Citace. In: Sociální reforma a její dopad na společnost v roce 2011. Kpss5.cz [online]. [cit.2014-01-29] Dostupné z: http://www.kpss5.cz/files/dokumenty/21-dopad-krize-a-socialnich-reforem-na-jednotlivce-aspolecnost.pdf

120

Z kontrolní akce vyplynulo, že ze státního rozpočtu bylo vynaloženo o 23 mld. Kč více oproti původnímu odhadu. To znamená, že předložená analýza dopadu realizace zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., nebyla spolehlivým podkladem.274 V oblasti důchodového systému vláda navrhne změny v konstrukci nově přiznávaných důchodů. Prioritní je provedení důchodové reformy. Realita: po 15 letech dohadů tato vláda přistoupila k důchodové reformě. Prosadila vznik II. pilíře, změny v parametrických nastaveních státního pilíře a v úpravě penzijního připojištění (III. pilíř). Tyto změny mají na desítky let stabilizovat penzijní systém a umožnit i budoucím generacím prožít klidné stáří. Vláda zde připouští, že se jí nepříliš dařilo tyto pozitivní kroky veřejnosti vysvětlit, ale tyto změny byly nutné a potřebné. Nicméně II. pilíř důchodové reformy (spoření u soukromých fondů) není veřejností přijímán v očekávané míře a zůstává diskutabilním i napříč politickým spektrem. V současnosti se hovoří o jeho zrušení.275 Pro rodinnou politiku vláda slibuje podpořit zaměstnání na částečnou pracovní dobu rodičů s dětmi do 6 let, zdravotně postižených osob a osob pečujících o handicapované zavedením slevy na sociálním pojištění pro zaměstnavatele ve výši 7 200 Kč ročně za každý částečný úvazek dané osoby. Realita: vláda tento úkol již nestihla realizovat. V oblasti zdravotní péče vláda prosadí změnu systému regulačních poplatků. Poplatek bude za recept a dojde k vyřazení tzv. levných léků z úhrad zdravotního pojištění. Regulační poplatek za hospitalizaci bude tvořit minimálně 100 Kč za den. Realita: o určení standardu zdravotní péče hrazeného z veřejného pojištění, uvažovaly všechny politické strany (vyjma komunistů). Ve svých programech ODS i ČSSD nechtěly privatizovat pojišťovny, hovoří o standardech a komerčním připojištění. ODS více lpí na spoluúčasti pacientů, zatímco ČSSD prosazuje, aby do zdravotnictví dával více stát. Vládě se podařilo prosadit zákon o péči o zdraví lidu a zákon o nestátních zdravotnických zařízeních, včetně výše uvedených změn a zavedení nadstandardní péče.

274

NKÚ. Nová legislativa a dopady na státní rozpočet. Nku.cz [online]. c2014 [ cit. 2014-01-29] Dostupné z: http://www.nku.cz/cz/media/nova-legislativa-a-dopady-na-stani-rozpocet-id5234 275 Do II. pilíře důchodového systému vstoupilo během prvního roku jeho fungování 90 tisíc lidí.

121

Zde je nutné rovněž zmínit neúspěšný a nefunkční projekt IZIP (elektronické zdravotní knížky, odhad celkových nákladů 2 mld. Kč), který byl vypovězen VZP koncem roku 2012 (pojišťovna platila společnosti IZIP každoročně 150 milionů Kč). V rámci projednávání nové fiskální periody EU na období 2014–2020 bude vláda ČR prosazovat zachování unijního rozpočtu na úrovni 1,0 % HNP EU. Realita: z výsledku jednání summitu EU o unijním rozpočtu vyplynulo, že ČR dostane méně o 160 mld. Kč (tato částka určená pro ČR v přepočtu na obyvatele bude čtvrtá nejvyšší v EU), ale i tak bude ČR od EU dostávat více peněz, než bude odvádět. Česko spolu s Německem a Rakouskem získají z Fondu solidarity dohromady 400 milionů eur, jako pomoc zemím postiženým povodněmi. V oblasti boje proti korupci se vláda zaměří především na zvyšování transparentnosti činnosti veřejné správy, zpřísní tresty za korupční jednání, zejména u úředních osob, a to prostřednictvím novely trestního zákona. Rovněž považuje za důležité provést změnu zákona o veřejných zakázkách a bude usilovat o úpravu zákonů pro oblast dotací a grantů ze státního rozpočtu. Realita: v srpnu roku 2011 vláda schválila statut vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí. Sama místopředsedkyně VV a vicepremiérka pro boj s korupcí Karolína Peake přiznala „že řada bodů vládní protikorupční strategie je sice vedená jako splněná, ale mnohdy jde jen o formální záležitosti typu vypracování analýzy.“276 Nicméně došlo ke zpřísnění trestů za korupci úředních osob (trest zákazu činnosti a propadnutí majetku). Pro rok 2013 vláda přijala novou protikorupční strategii s cílem dosáhnout přijetí zásadních legislativních opatření. Klade si za úkol například vytvořit politiku vůči státem vlastněným firmám, odměny a odpovědnost manažerů a kontrolních orgánů. Jedná se o ambiciózní soupis opatření, úkolů a analýz, které je potřeba vykonat. Strategie ovšem zůstala opět spíše ve fázi návrhů, stejně tak jako přístup vlády ke zprůhlednění lobbingu. Novela zákona o vydávání veřejných zakázek nabyla účinnosti od 1. dubna 2012 a přinesla mnoho podstatných změn (snížení zákonných limitů pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, dokumenty a informace jsou zcela veřejné nebo na požádání, vymezení nové kategorie “významná veřejná zakázka“, aj.).

276

Citace. In: SRNOVÁ, Veronika. Interview. In: Studio ČT24. Otázky Václava Moravce 2 část. TV, ČT24, 21.8.2011. Ceskatelevize.cz [cit.2014-01-20] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/133652rada-bodu-vladni-protikorupcni-strategie-se-plni-jen-formalne/

122

Reforma veřejné správy je ze strany vlády koncepčně obsáhlá. Spolu se standardními cíli, určenými pro veřejnou správu, jako transparentnost, vzdělávání, snížení ekonomické a odstranění byrokratické zátěže, odpolitizování, profesionalizace a její stabilizace, je vládou zmíněna i „Strategie elektronizace vybraných agend ve veřejné správě“, dokončení projektu „Základní registry veřejné správy“ a rozvoj informačního systému datových schránek a kontaktních míst veřejné správa Czech POINT. Realita: Zákon o státní službě, jehož existenci řeší parlamentní strany od roku 2002, přijat nebyl. Vláda pouze připravila předlohu zákona o státních úřednících (ČR stále zůstává jedinou zemí v EU, která nemá zákon o státní službě). I nadále má pokračovat elektronizace justice, tj. datové schránky, navazující aplikace a systémy, elektronické trestní řízení a zavedení elektronického soudního spisu. Pro další využití systému Czech POINT byl zaveden MPSV projekt DONEZ (docházka nezaměstnaných na poštu), která byla tak jako některé další projekty, jako např. „sKarta“ pro svou (ne)úspěšnost v roce 2013 zcela zrušena (sKarta – speciální platební karta určená osobám pro vyplácení sociálních dávek, dle exministra Drábka měl projekt státu ušetřit 250 mil. Kč s nulovými náklady, ale v současné době probíhá jednání o vyrovnání nákladů s Českou spořitelnou). Rovněž tak i přechod na nový informační systém „agendové aplikace“ pro úřady práce, který byl zaváděn do provozu v době od 29. prosince 2011 do 1. ledna 2012 a definitivně ukončen ke 2. lednu 2014, byl podstatně dražší než MPSV prezentovalo. Jaromír Drábek informoval zaměstnance úřadu práce osobním dopisem ze dne 24. září 2012 mimo jiné i o správnosti změny dodavatelů IT systémů, které dle auditu ušetří daňovým poplatníkům v letech 2012–2014 více než 1,5 mld. Kč. Ovšem ze šetření NKÚ vyplývá, že původně plánovaná cena licence v částce 435 milionů Kč byla následně, postupně podepsanými dodatky ke smlouvám, navyšována až na cenu 2 miliard Kč.277 Vláda

navrhne

úpravy

zákoníku

práce

umožňující

větší

flexibilitu

pracovněprávních vztahů, uvolnění podmínek pro opakované uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou. U dohod o provedení práce bude zvýšen maximální rozsah zaměstnání ze 150 na 300 hodin. Vláda zefektivní využívání nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, s cílem vynaložené finanční prostředky více směřovat přímo k zaměstnavatelům.

277

HOSPODÁŘSKÉ NOVINY. NKÚ: Systém na výplatu dávek byl pětinásobně dražší. Místo 435 milionů stál 2 miliardy. IHNED.cz [online] © 2014 [cit.2014-02-10]. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/c160642880-nku-system-na-vyplatu-davek-byl-petinasobne-drazsi-misto-435-milionu-stal-2-miliardy...

123

Realita: novela zákoníku práce měla pozitivní dopad na zpružnění trhu práce. Spočívá v zavedení pružného konta pracovní doby, v možnosti půjčování zaměstnanců mezi firmami za předpokladu souhlasu zaměstnance (možnost řešení výkyvů v poptávce a udržení zaměstnanosti). V rámci aktivní politiky zaměstnanosti vynakládané finanční prostředky tradičně směřují v nejvyšších objemech k zaměstnavatelům (viz. příloha č. 2–3).

5.1.4

Vláda Jiřího Rusnoka (13. července 2013 – 29. ledna 2014) V programovém prohlášení vlády je zmíněn hospodářský výkon ČR, který již šest

čtvrtletí po sobě klesá, a to počínaje 4. čtvrtletím roku 2011. V Prohlášení je hodnocena i Nečasova vláda, která jako tzv. vláda „rozpočtové odpovědnosti, tak za sebou zanechává nejrychlejší zvýšení státního dluhu v moderní historii země. Prožíváme rovněž hlubokou politickou krizi. Vláda tzv. boje proti korupci rozhodně nezabránila tomu, aby pokračovalo vyvádění veřejných peněz do soukromých kapes.“278 Rusnokova vláda si mezi hlavní programové cíle stanovuje dokončit jednání o legislativě navazující na dohodu o finančním rámci EU na roky 2014–2020. Dále pak transparentní a efektivní využití prostředků z fondů EU. Zásadní úkol vlády spočívá v obnovení ekonomického růstu a v boji s narůstající nezaměstnaností. Toto stát může pozitivně ovlivnit především využitím všech investičních příležitostí. Pro podporu rozvoje české ekonomiky je proto nutné identifikovat dostupné zdroje investic ve státem ovládaných podnicích a v rámci veřejné správy. Schodek vládního sektoru je vláda odhodlána udržet pod 3 % HDP. Příprava státního rozpočtu na rok 2014 bude počítat mimo jiné i s posílením investic na dopravní obslužnost a na další prorůstová opatření. Ke snížení daňových úniků má přispět vypracování návrhu zákona o registračních pokladnách s fiskální pamětí. Vláda rovněž předloží novelu zákona o spotřebních daních, týkající se zavedení registru a úpravy zajištění daně (tzv. mazací oleje).

278

VLÁDA ČR. Programové prohlášení vlády Jiřího Rusnoka. Vlada.cz [online]. © 2009-2014 [cit.2014-0210]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/tema/programove-prohlaseni-vlady-cr-109326/

124

Pro zahájení programu „Nová zelená úsporám“ a jeho financování, vláda předpokládá v počáteční fázi využít částečně prostředky kumulované na účtech podniku Lesy ČR, s. p. Za důležité je považován rozvoj dopravní infrastruktury, přičemž investice do této oblasti jsou považovány za významné protikrizové opatření. Za účelem vyčlenění potřebných finančních prostředků na obnovu území postiženého povodněmi v květnu a červnu 2013 bude předložena strategie obnovy území. Řešení narůstající nezaměstnanosti je pro vládu úkol číslo jedna. Rovněž obnovení hospodářského růstu je povařováno za zásadní řešení, ale přesahující horizont činnosti této vlády. Na zmírnění dopadu rostoucí nezaměstnanosti vláda podpoří tvorbu nových pracovních míst a navrhne zvýšení objemu prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti na rok 2014. V oblasti zdravotnictví bude navržena valorizace platby za státní pojištěnce a odkup pohledávek zdravotních pojištěn. Realita: na tiskové konferenci po jednání vlády dne 21. srpna 2013 premiér Rusnok, prohlásil, „že vláda již nebude přijímat žádné návrhy zákonů.“279 Po rozpuštění Sněmovny totiž převzal zákonodárnou iniciativu Senát, kterému náleží omezená zákonodárná funkce, a který může

přijímat zákonná opatření Senátu ve věcech, které nesnesou odkladu

a vyžadovaly by jinak přijetí zákona (netýká se Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy). Přijetí zákonného opatření může Senátu navrhnout pouze vláda (se zdůvodněním, že opatření nesnesou odkladu). Premiér Rusnok na začátku svého působení prohlásil, že jeho vláda nehodlá provádět žádné velké personální změny. Během působení této vlády došlo například k proměně dozorčí rady podniku České dráhy,

představenstva i ředitele. Dále byla

odvolána dozorčí rada Povodí Moravy a odešel i generální ředitel. Ministr financí Fischer naplánoval změny ve vedení stáních podniků, které se týkají redukce počtu členů dozorčích rad či odvolání vedení (tyto změny se týkají např. firmy Aeroholding, ČEZ, Mero, Čepro, Česká exportní banka či Exportní garanční a pojišťovací společnost EGAP, ČEPS). Předložená zákonná opatření, která nesnesou odkladu a Senát je přijímá v případě rozpuštění Sněmovny, mají omezenou platnost, neboť je po svém ustavení dodatečně 279

VLÁDA ČR. Tisková konference po jednání vlády, 21. srpna 2013. Vlada.cz [online]. © 2013 [cit.201401-28]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/tiskova-konference-po-jednani-vlady--21--srpna-2013--109792/

125

schvaluje Sněmovna. Příkladně byla předložena úhradová vyhláška na rok 2014, návrh na změnu v oblasti regulačních poplatků podle nálezu Ústavního soudu (snížení na 60 Kč za den pobytu v nemocnici, oproštění od platby pro děti a mladistvé do 18 let). Nařízením bylo rozhodnuto o navýšení odvodů zdravotního pojištění za státní pojištěnce (s účinností od 1. 11. 2013, tj. o 400 milionů Kč měsíčně více, pro rok 2014 ze státního rozpočtu navýšení o částku cca 4,7 mld. Kč, tj. zdravotní pojišťovny by měly mít celkově v roce 2014 na péči 235 mld. Kč). Dále byly předloženy novely zemědělského zákona a zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu, daňové úpravy (soubor opatření zdaňování investičních fondů) či opatření související s veřejnými zakázkami (dílčí změny týkající se opakování zadání veřejné zakázky). Vláda taktéž schválila poskytnutí návratné finanční výpomoci ve výši 1 mld. Kč Všeobecné zdravotní pojišťovně. Některá tato opatření byla nutná přijmout kvůli novému občanskému zákoníku. Hospodaření státního rozpočtu za rok 2013 skončilo schodkem 81,3 mld. Kč. Hlavním důvodem nižšího schodku jsou úspory na straně výdajů, které se nejvíce projevily v běžných výdajích u neinvestičních nákupů a výdajů souvisejících (úspora 7,2 mld. Kč). V případě investičních výdajů šlo především o pokles investičních transferů o 11,7 mld. Kč. Přičemž celkové příjmy převýšily rozpočet o 1,2 mld. Kč a výdaje byly o 17,6 mld. Kč nižší, než bylo předpokládáno. Státní rozpočet pro rok 2014 byl schválen zákonem č. 475/2013 Sb., o státním rozpočtu ČR na rok 2014. Schodek státního rozpočtu schválen ve výši 112 mld. Kč.

5.1.5

Vláda Bohuslava Sobotky (2013 – 2017) Koaliční vláda si ve svém programovaném prohlášení stanovuje prosazování

ekonomického programu pro ČR, založeného na „podpoře podnikání, fungující a transparentní státní správě, efektivním trhu práce, dlouhodobě udržitelném penzijním systému, sociálním smíru ve společnosti a investicích do vzdělání, vědy a výzkumu.“280 Z resortních priorit vlády je pro tvorbu rozpočtu na rok 2015 stanoven úkol nalézt provozní úspory, omezit outsourcing právní služby, poradenství či marketing. Vláda chce zavést institut státní expertizy pro oblast investiční výstavby u veřejných zakázek, 280

VLÁDA ČR. Programové prohlášení vlády České republiky. Praha, únor 2014. Vláda.cz [online]. © 2009–2014 [cit.2014-02-16]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/ programove_prohlaseni_unor_2014.pdf , s. 3, Úvod.

126

stanovuje si provést prověrku mandatorních a kvazimandotorních výdajů státního rozpočtu. Záměrem je rovněž příprava novely rozpočtových pravidel, resp. zákona podle něhož se rozpočet sestavuje. Součástí stanovených priorit je i zajištění dodržování maastrichtských fiskálních kritérií (udržení ročního schodku veřejných financí pod 3 % HDP). V oblasti výběru daní dojde k přijetí takových opatření, která zamezí zneužívání či obcházení daňových předpisů a zefektivní výběr daní a cel. Úsilí bude věnováno i vyššímu zdanění hazardu, změnám v daňových předpisech a oblasti prokazování původu nabytého majetku a s tím souvisejících opatření. Koaliční smlouva navíc uvádí, že platby subjektům v daňových rájích budou předmětem zvláštní informační povinnosti. Na daňové zvýhodnění nebudou mít nárok některé OSVČ, které dlouhodobě nevykazují zisk z podnikání. V daňových předpisech nebudou v roce 2014 žádné změny, které by měnily výši zdanění.

Ovšem pro rok 2015 koaliční program zahrnuje omezení výše paušálních

nákladů na OSVČ a případné navržení spravedlivějšího rozložení nákladů na financování veřejných služeb. Postupné zvyšování slevy na dani na druhé a další dítě, obnovení slevy na dani pro pracující důchodce. K zefektivnění

státní

správy

budou

přijata

opatření

spočívající

zejména

v centralizaci evidence veškerého majetku, nákupů zboží a služeb, v aktivním vymáhání svých majetkových práv, v kontrole všech účtů státní správy ve státní pokladně, v efektivním řízení likvidity státu, transparentním řízení výdajů na centrální úrovni. V resortu MPSV si vláda stanovuje připravit novelu zákona o důchodovém pojištění (týká se podmínek upravující zvyšování důchodů od roku 2015) a změnu pravidel valorizace důchodů od roku 2015. Další důležité návrhy se týkají změn důchodového systému, ukončení II. pilíře důchodového spoření, zvýšení minimální mzdy. V souvislosti s přechodem financování sociálních služeb na kraje od 1. ledna 2015, dojde k vytvoření funkčního, efektivního systému a zajištění dostatečného objemu finančních prostředků ze státního rozpočtu. Dalším cílem vlády v tomto resortu je především odpovědná realizace aktivní politiky zaměstnanosti, se zaměřením na občany definované jako „ohrožené na trhu práce“ (absolventi VŠ, osoby ve věku nad 50 let, rodiče po rodičovské dovolené). Za tímto účelem budou personálně posíleny úřady práce tak, aby byla zajištěna nejen oblast politiky zaměstnanosti, ale i výplaty nepojistných sociálních dávek a příslušná 127

šetření, včetně potírání nelegální práce. Pro vytvoření vhodných podmínek pro zaměstnávání občanů „zvláště ohrožených na trhu práce“, bude navrženo dočasné osvobození od plateb na sociální pojištění po dobu 12 měsíců, které bude za tyto zaměstnavatele hradit stát (limit této podpory u jednoho zaměstnavatele a konstrukce podpory, která má být v zásadě rozpočtově neutrální). V oblasti veřejného zdravotnictví vláda prosadí snížení DPH na léky, zavede pravidelnou valorizaci platby za státní pojištěnce, a s účinností od 1. ledna 2015 zruší regulační poplatek za recept i za ošetření v ambulantní sféře (platný zůstane poplatek za využití pohotovostních služeb). Kompenzace za zrušení regulačních poplatků bude hrazena ze státního rozpočtu. Pro financování snížení sazby DPH na léky bude koalice zvažovat zavedení sektorové daně pro regulovaná odvětví od roku 2015, cílem je dosažení rozpočtového výnosu 4 mld. Kč. Snahou vlády je zde rovněž zefektivnit systém pomocí posílení státního dozoru nad toky zdravotního pojištění a nad fungováním zdravotních pojišťoven. V resortu životního prostředí vláda klade důraz na zajištění dostatečných finančních prostředků, které prostřednictvím programu Nová zelená úsporám, následně přispějí k rozvoji stavebnictví a vytvoření mnoha tisíc pracovních míst. Rovněž i zde je uvedeno zajištění podmínek pro maximální využití finančních prostředků z Operačního programu Životní prostředí v programovém období 2007–2013. Pro programové období 2014–2020 je cílem zjednodušení podmínek a minimalizace rizika ztrát čerpání peněz. Vláda obnoví systém pobídek pro zahraniční i domácí firmy (CzechInvest). Pobídky budou nově zformulované tak, aby stimulovaly projekty s vysokou přidanou hodnotou a motivovaly investory zde dlouhodobě podnikat a reinvestovat do ekonomiky. Za nevyužitou rezervu ekonomického růstu a zaměstnanosti je označen rozvoj malého a středního podnikání. Prostřednictvím kapitálového posílení Českomoravské záruční a rozvojové banky vláda plánuje tento rozvoj podpořit. V oblasti dopravy vláda nebude objem finančních prostředků do infrastruktury omezovat. Snahou bude účelné využití zejména v oblasti čerpání fondů EU. Prioritou je výstavba dálnic, okruhů a rychlostních silnic, včetně zavedení kontrolních systémů. Vláda

si

rovněž

klade

za

cíl

zvýšit

konkurenceschopnost

zemědělství

a potravinářství a vytvářet podmínky pro zvýšení soběstačnosti v základních zemědělských komoditách, a to prostřednictvím investic do prvovýroby. Zvýšení zaměstnanosti v jednotlivých regionech vláda podpoří tím, že změní hospodářskou politiku Lesů České republiky, s. p. 128

Závěr: po letech stagnace nám byl představen ambiciózní program, který dává naději pro opětovné nastavení hospodářského růstu a efektivnějšího řízení státu. Má, ale také své riziko. Realizace programu bude vyžadovat zvýšené výdaje ze státního rozpočtu, které lze určit a vypočítat. Na druhé straně výnosy z prováděných opatření jsou částečně pouze odhadované a nezaručují zvýšený příjem. Například z efektivního výběru daní, cel a úspor ve státní správě. Podle mého názoru chybí zavedení progresivní a sektorové daně a zvýšení korporátní daně. Otázkou zůstává, zda se vládě podaří vybrat dostatek finančních prostředků k realizaci svého programu i bez uvedených daňových změn. V případě, že se jí to podaří stane se úspěšnou vládou, získá důvěru voličů a tím i možnost vést náš stát v dalším volebním období.

5.2 Vývoj zadluženosti České republiky Fiskální

ukazatele

jsou

zveřejňovány

jednak

Ministerstvem

financí

ČR

a komplexněji jsou dostupné na stránkách Českého statistického úřadu, kde je možné nalézt základní informace v číselných řadách.281 Jak již bylo uvedeno v teoretické části této práce (bod 2.7), za fiskální nerovnováhu lze označit nesoulad mezi objemem reálně získaných a objemem užitých veřejných prostředků. Rozpočtové saldo či schodek je výsledkem hospodaření za celé rozpočtové období. Zatímco schodek je výrazem krátkodobé rozpočtové nerovnováhy, z hlediska dlouhého období pak hovoříme o veřejném dluhu. Veřejný dluh (vládní dluh) je souhrn závazků vlády a nižších správních celků (obcí a krajů). Zahrnuje státní dluh, dluhy mimorozpočtových fondů, místních rozpočtů, a dluhy zdravotních pojišťoven. Státní dluh je součástí veřejného dluhu a představuje celkové zadlužení vlády. „Je definovaný podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech jako souhrn státních finančních pasiv tvořených závazky státu, které vnikly ze státem přijatých zahraničních půjček, úvěrů od bank a z vydaných státních dluhopisů a jiných závazků státu (jiné státní cenné papíry).“282

281

ČSÚ. Česká republika: hlavní makroekonomické ukazatele. Czso.cz [online]. c2013. [cit.2013-11-20]. Dostupné z: http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/ 52613fb1116850 b3c1257a2c004216a1/$FILE/HLMAKRO.xls 282 BRČÁK, Josef et al. Česká republika ve světle ekonomických teorií. Vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 206 s. ISBN 978-80-7380-369-8, s. 175.

129

Jak je patrné z grafu č. 10, od roku 1996 nastává trend deficitního financování. Naše zadlužení lze do roku 1999 označit za relativně malé, v absolutní hodnotě

mínus

29,6 mld. Kč a ve vyjádření k ekonomickému výkonu země toto saldo státního rozpočtu představovalo mínus 1,4 % HDP. Extrémně pozitivní výsledek SR se schodem 20 mld. Kč v roce 2008 (-0,5 % HDP) byl ovlivněn neočekávaným zvýšením příjmů a současně snížením výdajů. Skokový deficit státního rozpočtu v roce 2009, který činil 192,4 mld. Kč (5,1 % HDP), naopak vznikl opačným výsledkem hospodaření, jako důsledek dopadů hospodářské krize a vlivem špatné vládní predikce vývoje ekonomiky, tj. ve výrazném zpomalení růstu HDP. Zde je nutné konstatovat, že v období, kdy se ekonomika ČR nacházela ve stadiu konjunktury, nebyly dostatečně využity potenciální možnosti pro snížení zadlužení státu. Vývoj salda státního rozpočtu, jeho podíl k objemu HDP v běžných cenách, vývoj vládního dluhu a deficitu je znázorněn v grafu č. 10. Vládní deficit/přebytek283 poskytuje informace o výsledcích hospodaření většiny institucionálních jednotek a při jeho výpočtu tak dochází k zahrnutí závazků a pohledávek, tedy nikoliv pouze transakcí na hotovostní bázi. Podle maastrichtských kritérií by výše ročního deficitu neměla překročit 3 % HDP. Tuto podmínku však ČR splnila pouze v roce 2004 a v letech 2006–2008. Z pohledu hospodaření státu i vládních institucí, můžeme za kritické období označit zejména roky 2003, 2009 a 2010. Vlády měly snahu provést pozitivní reformní změny, týkající se stavu veřejných financí a určité úpravy stávajícího systému byly i realizovány, ale zřejmě byly nedostačující.

283

Vládní deficit (přebytek) je výše čistých půjček (+) nebo výpůjček (-) včetně úroků ze slapových operací. Vyjadřuje schopnost sektoru vládních institucí v daném roce financovat (+) jiné sektory ekonomiky nebo potřebu tohoto sektoru být jimi financován (-). Zdroj: ČSÚ. Notifikace vládního deficitu a dluhu. Czso.cz [online] c2014 [cit.2014-02-20] .Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/notifikace_vladniho_ deficitu_a_dluhu_20130422

130

50

2 0

0

-2 -50

-4

-100

-6 -8

-150

-10 -200

-12

-250

-14

13 20 12 20 11 20 10 20 09 20 08 20 07 20 06 20 05 20 04 20 03 20 02 20 01 20 00 20 99 19 98 19 97 19 96 19 95 19 Vládní deficit (levá osa)

Saldo státního rozpočtu (SR) (levá osa)

Saldo SR/HDP (%) (pravá osa)

Vládní deficit /HDP (%) (pravá osa)

Maastrichtské kriterium (%) (pravá osa)

Graf č. 10: Vývoj salda státního rozpočtu a sektoru vládních institucí v ČR od roku 1995 Zdroj dat: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD.284 Graf: vlastní zpracování.

V dosažených výsledcích hospodaření státu lze poukázat na hospodářský růst v letech 1999–2006 (vláda ČSSD), který vykazoval jen plusové přírůstky. Vládní dluh285 poměrně prudce stoupal, což bylo ovlivněno převzetím dluhů státu z Konsolidační agentury (556 mld. Kč), zavedenými sociálními opatřeními a pobídkami zahraničním investorům, které vláda ČSSD prosazovala. Po volbách v roce 2006 převzala vládu ODS. Zadlužení státu bylo vyšší (vládní dluh v roce 2005 činil 885,4 mld. a v roce 2006 se zvýšil na 948,1 mld. Kč), ale ekonomický vývoj byl příznivý. Přesto zadlužení rostlo a pozitivní vývoj ekonomiky nebyl využit. Během působení vlád v čele s ODS (tzv. rozpočtové odpovědnosti) akceleruje zadlužení státu směrem nahoru a v roce 2010 byl vykazován vládní dluh ve výši 1454,4 mld. Kč. Vládní dluh v roce 2013 činil 1820,1 mld. Kč. Úspěšnost plnění fiskálního konvergenčního kritéria, které stanovuje hranici poměru dluhu sektoru vládních institucí do výše 60 % HDP, ukazuje graf č. 11. Od roku 2009 sice

284

ČSÚ. Česká republika: hlavní makroekonomické ukazatele. Czso.cz [online]. c2014. [cit.2014-2-20]. Dostupné z: http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/52613fb 1116850 b3c1257a2c004216a1/$FILE/HLMAKRO.xls 285 Vládní dluh zahrnuje závazky sektoru vládních institucí vyplývající z přijatých vkladů, vydaných úvěrových cenných papírů jiných než účasti (s výjimkou finančních derivátů) a přijatých půjček. Zdroj: Zdroj: ČSÚ. Notifikace vládního deficitu a dluhu. Czso.cz [online] c2014 [cit.2014-02-20].Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/notifikace_vladniho_deficitu_a_dluhu_20130422

131

poměr dluhu sektoru vládních institucí a produktu přesáhl 30 % HDP, ale s plněním této složky kritéria nemá ČR zatím problémy.

2000

70 60 50 40 30 20 10 0

1500 1000 500 0

13 20 12 20 11 20 10 20 09 20 08 20 07 20 06 20 05 20 04 20 03 20 02 20 01 20 00 20 99 19 98 19 97 19 96 19 95 19 Státní dluh (levá osa)

Vládní dluh (levá osa)

Dluh sektoru vlády v % HDP (pravá osa)

Státní dluh/HDP (%) (pravá osa)

Maastrichtské kriterium (%) (pravá osa)

Graf č. 11: Dosažené výsledky hospodaření státního rozpočtu a vládní deficit v ČR od roku 1995 Zdroj dat: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD.286 Graf: vlastní zpracování.

Na přelomu roku 2008 a 2009 došlo v důsledku recese k významnému zhoršení salda sektoru vládních institucí. Spolu s nedořešenými strukturálními problémy čelil tento sektor i obrovskému výpadku daňových příjmů (nepříznivý hospodářský vývoj, schválené legislativní změny, zvýšení výdajů ke zmírňování dopadů hospodářské recese). Konsolidace veřejných rozpočtů, kterou vláda prováděla v letech 2010–2013, patrně přispěla ke snižování deficitu sektoru vládních institucí, tedy s výjimkou roku 2012 (jednorázové vlivy, zejména vyrovnání státu s církvemi). Pro rok 2013 byla nastavena opatření na příjmové straně rozpočtů (zvýšení obou sazeb DPH, přechodné úpravy daně z příjmů fyzických osob) a současně i úspory na výdajové straně (peněžité sociální dávky při dočasné změně valorizačního vzorce). V roce 2013 činil vládní dluh již 1820,1 mld. Kč.

286

ČSÚ. Česká republika: hlavní makroekonomické ukazatele. Czso.cz [online]. c2014. [cit.2014-2-20]. Dostupné z: http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/52613fb 1116850 b3c1257a2c004216a1/$FILE/HLMAKRO.xls

132

Graf č. 12: Vývoj dluhu vládního sektoru v ČR od roku 2005-2012 s predikcí do roku 2016 (ESA95) Zdroj: MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY.287 Graf: převzatý.

V roce 2013 došlo k zapojení rezerv peněžních prostředků z emisní činnosti jako zdroje krytí potřeby financování centrální vlády. Vlivem toho byl růst státního dluhu velmi mírný a došlo i ke stabilizaci zadluženosti vládního sektoru v poměru k HDP. Počínaje rokem 2014 se ve střednědobém výhledu předpokládá opětovný růst dluhu vládního sektoru, a to až směrem k hranici 50 % HDP v roce 2016, jak zobrazuje graf č. 12. Za hlavní příčinu zdroje tohoto růstu je označován dluh subsektoru ústředních vládních institucí, a to za předpokladu absolutní stabilizace zadlužení místních vládních institucí.288 Česká republika se v mezinárodním srovnání stále řadí mezi země Evropské unie, které vykazují jedno z nejnižších zadlužení vládního sektoru (viz. graf č. 13). Z dlouhodobého pohledu stav veřejných financí a růst zadluženosti budou bez aktivního přístupu vlády ke konsolidaci veřejných rozpočtů stále více znepokojivé a mohou vést i k závažným problémům dalšího hladkého financování státního dluhu.289

287

MFCR. Strategie financování a řízení státního dluhu České republiky na rok 2014. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2014 [cit.2014-01-24] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/prognozy/ strategie-finacovani-a-rizeni-statniho-/2014/strategie-financovani-a-rizeni-statniho-15605 288 Tamtéž, dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/prognozy/strategie-finacovani-a-rizenistatniho-/2014/strategie-financovani-a-rizeni-statniho-15605 289 Státní dluh je tvořen souhrnem státních finančních pasiv (závazky státu vzniklé ze státem přijatých zahraničních půjček, úvěrů od bank a z vydaných státních dluhopisů a jiné závazky státu).

133

Graf č. 13: Dluh vládního sektoru ve vybraných zemích EU (ESA95) Zdroj: MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY.290 Graf: převzatý. Poznámka: Eurozóna představuje současných 17 zemí eurozóny. Maastrichtské kritérium je součástí podmínek pro členy EU pro vstup do společné měnové unie (nepřekročení 60 % výše podílu dluhu na HDP). .

V grafu č. 14 je zachycen vývoj podílu dluhu na příjmech státního rozpočtu, který ukazuje, že v daném období rostl státní dluh rychleji než příjmy státního rozpočtu (vyjma specifického roku 2013). Pro rok 2013 byly očekávány čisté výdaje na obsluhu státního dluhu ve výši 51,1 mld. Kč (zhruba 1,3 % HDP a 4,7 % celkových příjmů SR). Zdroj: Strategie financování a řízení státního dluhu České republiky na rok 2014. Dostupné

Zdroj: MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR: Strategie financování a řízení státního dluhu České republiky na rok 2014 [online]. MFCR, © 2013 [2014-01-24] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/ cs/verejny-sektor/prognozy/strategie-finacovani-a-rizeni-statniho-/2014/strategie-financovani-a-rizenistatniho-15605 Graf: převzatý. Poznámka: údaje v letech 2005-2012 představují skutečnost, v roce 2013 očekávanou skutečnost a v letech následujících jde o údaje rozpočtované.

Graf č. 14: Vývoj státního dluhu a jeho podílu na příjmech státního rozpočtu Zdroj: MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY.291 Graf: převzatý. Poznámka: údaje v letech 2005–2012 představují skutečnost, v roce 2013 očekávanou skutečnost a v letech následujících jde o údaje rozpočtované.

290

MFCR. Strategie financování a řízení státního dluhu České republiky na rok 2014. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2014 [cit.2014-01-24] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/prognozy/ strategie-finacovani-a-rizeni-statniho-/2014/strategie-financovani-a-rizeni-statniho-15605 291 Tamtéž, dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/prognozy/strategie-finacovani-a-rizenistatniho-/2014/strategie-financovani-a-rizeni-statniho-15605

134

Závěr Vznikem samostatné České republiky v roce 1993 došlo k zásadním změnám v oblasti veřejných financí, kdy celková hospodářská reforma se dotkla i reformy v oblasti veřejných financí. Státní rozpočet je dominantním fiskálním nástrojem a současně i nejobjemnějším veřejným rozpočtem. Představuje jednotný a centralizovaný peněžní fond státu, jehož náplň a skladba určuje hlavní rozpočtové teze a priority České republiky. Sestavení vyrovnaného státního rozpočtu a prosazování politiky zdravých veřejných financí se stávaly, někdy i kritizovanými, principy fiskální disciplíny České vlády. A tak jsme byli svědky každoročního vyjednávání o podobě státního rozpočtu na další rok, který má deficitní výsledek. Návrh uzákonit povinně sestavovat vyrovnaný státní rozpočet, prosazoval Václav Klaus (řídil československé a české veřejné finance v letech 1990–1997), který byl nekompromisním zastáncem vyrovnaného rozpočtu. Jeho návrh však přijat nebyl. Přesto vlády Václava Klause, i když z mého pohledu učinily mnohé a podstatné chyby a omyly, měly snahu udržet systém v rovnováze. Počínaje rokem 1997 lze sledovat rostoucí deficity státního rozpočtu, dynamický růst státního i vládního dluhu. Zatímco v roce 1998 byl vládní dluh 298,5 mld. Kč, v roce 2007 se přehoupl až přes jeden bilion Kč a nadále narůstá. Rokem 1998 nastupuje éra sociálně demokratických vlád s poměrně expansivní fiskální politikou. Vláda prosazovala aktivní průmyslovou politiku, podporu investic a rozhodla se uskutečnit i řadu zásahů v podobě různých finančních injekcí některým subjektům. Celkové objemy státních rozpočtů byly rovněž ovlivňovány i nárůstem HDP, expansivní politikou zaměstnanosti, nenadálými výdaji na řešení následků mimořádných událostí (např. povodně v roce 1997 a 2002, deficit Konsolidační banky), zvyšováním sociálních a jiných dávek se zaměřením na rodiny s dětmi, inflačními tlaky. Reakcí na deficitní návrh státního rozpočtu na rok 2000, který nebyl schválen a vláda hospodařila na základě rozpočtového provizoria až do března, bylo to, že vládnoucí ČSSD přistoupila při jednání s ODS na podepsání tzv. tolerančního patentu, který změnil charakter opoziční smlouvy. Podstatou „patentu“ bylo mimo jiné, že vláda ČSSD se výměnou za podporu rozpočtu na rok 2000 zavázala k tomu, že rozpočet na rok 2001 bude mít deficit max. 20 mld. Kč, v dalším roce 10 mld. Kč a v roce 2003 měl být rozpočet koncipován jako vyrovnaný. Skutečný výsledek hospodaření státního rozpočtu

135

v roce 2001 dosáhl deficitu 67,7 mld. Kč, v následujícím roce 45,7 mld. Kč a v roce 2003 vykázán schodek dokonce až 109,1 mld. Kč. Zásada pacta sun servanda neplatila. Levicovým vládám pod vedením ČSSD se však podařilo nastartovat dlouhodobý ekonomický růst, takže růst v letech 2006 a 2007 lze označit jako důsledek předchozí prorůstové politiky. Rovněž díky přijatým aktivním opatřením na trhu práce, byl trend nárůstu nezaměstnanosti v roce 2005 zlomen. Ambiciózní reformy veřejných financí byly uskutečňovány i po roce 2007 též pravicovými koalicemi. Schválený zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů, s účinností od ledna 2008, znamenal velké množství změn především v oblasti daňové, sociální a zdravotní. Cílem těchto změn bylo snížení objemu veřejných výdajů, přispět k fiskální konsolidaci a omezit nárůst zadluženosti země. Dopady reformních úsilí však skončily výraznými propady ekonomiky, což vedlo k poklesu HDP v roce 2009 na -4,5 %, v roce 2012 na -1,0 %. Vláda premiéra Topolánka mimořádně v roce 2008 vykázala schodek státního rozpočtu pouhých 20 mld. Kč, zato následující rok schodek činil historické maximum 192,4 mld. Kč. Koaliční vlády Topolánka a Nečase nebyly schopny realizovat žádná reálně fungující protikrizová prorůstová opatření. Navíc restriktivní reformy a neschopnost včas reagovat na nástup světové ekonomické krize, zvrátily příznivý vývoj zaměstnanosti. To mělo nejen sociální důsledky, ale významně to zatěžovalo mandatorními výdaji i státní rozpočet. Mimo tento negativní vliv rovněž docházelo ke sníženému výběru daní, čímž byly oslabovány alokační stránky rozpočtů. V porovnání s ostatními státy Evropské unie si Česká republika stojí poměrně dobře, neboť vykazuje sedmé nejnižší zadlužení (konkrétně 46,5 % HDP ve 2. čtvrtletí 2013). Zadlužení zemí v Evropské unie je 86,5 % HDP. České republice se bohužel nedaří zastavit další zadlužování a zhoršování kondice veřejných rozpočtů. Fiskální nerovnováha a rostoucí zadluženost státu se staly ožehavými tématy, reagujícími na stav veřejných rozpočtů a nepříznivý hospodářský vývoj. Konsolidace fiskální politiky a její dlouhodobá udržitelnost nespočívá pouze v přijetí několika málo opatření, neboť jednoduché řešení prostě neexistuje. Je nutné přijmout takový soubor opatření a zákonů, které umožní zvýšit příjmy a snížit výdaje státního rozpočtu. Několik návrhů těchto zákonů sice bylo v minulosti do Parlamentu předloženo, ale k jejich schválení nedošlo z důvodu obavy ze ztráty voličského potencionálu. Také zavedené politické uplácení určitých skupin obyvatelstva se děje na úkor stability veřejných rozpočtů. 136

Soubor opatření, ve kterých vidím možnosti ovlivnění snížení zadlužení země, spočívá především v omezení neefektivního chování státu. Je nutné začít právě u politické reprezentace, která nemá skutečný zájem schvalovat zákony, které by omezovaly nekalé financování jejich politických stran. Příkladem je zákon o financování politických stran, který by měl obsahovat maximální výši daru od jednotlivce, např. 200 tisíc Kč, což je částka, za kterou nelze očekávat předraženou státní zakázku a současně i částka, která je pro politickou stranu v budoucnu postradatelná. S touto problematikou souvisí i zákon o státní službě, který je v současné době ve schvalovacím procesu. Tento zákon musí řešit odpolitizování státní správy tak, aby jediným politikem úřadu byl nejvyšší představitel úřadu (např. ministr, hejtman, primátor). Profesionální úředník na místě náměstka nebude mít žádný zájem při zadávání veřejných zakázek získávat finanční prostředky do stranických pokladen. Dalším důležitým zákonem je zákon o majetkových přiznáních a zákon o prokázání původu příjmů a majetku. Majetková přiznání by měl podávat každý občan, jehož majetek převyšuje částku určenou zákonem, například 10 mil. Kč. Tím se zvýší transparentnost nabytého majetku ve funkčním období politika a po dobu trvání pracovního poměru státního zaměstnance. Zákon umožní i lépe zjišťovat majetek pocházející z trestné činnosti. V případě zjištění nabytí majetku, který neodpovídá doloženým příjmům povinného, by podle zákona mělo dojít k dodatečnému vysokému zdanění tohoto majetku, např. sazbou daně 80 %. Pro zvýšení ekonomického růstu je potřeba přijmout řadu takových prorůstových opatření, která se zaměří na podporu přímých zahraničních investic a vládních investic, a to zejména eliminujících vysoké provozní náklady v budoucnu. Například výstavbu dálnic, silnic první třídy a městských obchvatů. Dálnice a silnice první třídy by měly přinést finanční prostředky do státního rozpočtu v podobě dálničních poplatků. Výstavba obchvatů omezí průjezdy měst a výrazně zlepší životní prostředí. Dalším významným opatřením je maximální využití a efektivní čerpání všech dotačních programů Evropské unie. Takové investice dávají jednak práci domácím firmám a tudíž i pracovní uplatnění na trhu práce občanům. V oblasti daňového systému, bych doporučovala zavést progresivní daň pro lidi s vysokými příjmy, tak jak je uplatňována ve většině vyspělých zemích. Daňová progrese by mohla zavést 30procentní daň z příjmů nad 1 milion Kč ročně nebo alternativně zavést často diskutovaný návrh stupňování sazby v jednotlivých příjmových pásmech. 137

Vláda by měla přijmout návrh programu ČSSD a zvýšit daně z příjmů právnických osob ze současných 19 % na 21 % a zavést druhou sazbu daně z příjmů právnických osob ve výši 30 % pro velké firmy ze sektoru finančnictví, energetiky a telekomunikací. Dále by měl být podpořen návrh na sjednocení výše daně z příjmů právnických osob v celé Evropské unii (návrh EU ve výši 25 %). Dobrým vládním krokem je plánované zvýšení minimální mzdy na 10 tisíc Kč. Toto opatření jednak zvýší odvody sociálního a zdravotního pojištění a zároveň také zvýší životní úroveň zaměstnanců s minimální mzdou. Je málo pravděpodobné, že tento krok ovlivní nárůst nezaměstnanosti. Chybou současné koalice bylo stažení návrhu na obnovení poplatků za pobyt v nemocnici v částce 60 Kč na den. Tento poplatek byl jediný odůvodnitelný jako poplatek za stravu, nikoliv za zdravotní péči. Také proto byl většinou občanů přijat jako logický a pochopitelný. Tímto stát přichází o nemalé finanční prostředky, které bude muset investovat do zdravotnictví ze státního rozpočtu. Rozhodující není jen stanovit výši daní, ale též zkvalitnit výběr daní. Jednou z možností zamezení daňových úniků je povinné zavedení pokladen s fiskální pamětí. Je všeobecně známo, že maloobchodní prodejci nepřiznávají skutečnou výši tržeb a tím si snižují daňovou povinnost a stát tak přichází o nemalé příjmy. Velké daňové úniky vznikají při prodeji úmyslně zadlužených firem tzv. „bílým koním“. Zákon by měl být změněn v tom smyslu, aby při prodeji firmy, byl notář povinen ověřit „bezdlužnost“ firmy vůči státu a zda má kupující dostatek finančních prostředků na úhradu závazků kupované firmy. Značné úspory na straně výdajů státního rozpočtu spatřuji v transparentním zadávání veřejných zakázek a nabídek na jednotném webu státní správy. Vyloučit ze soutěže firmy, které nemají průhlednou vlastnickou strukturu, jejichž akcie jsou anonymní nebo mají sídlo v daňovém ráji. Tato opatření by měla zabránit cílenému zadávání zakázek společnostem ovládaným politiky a vysokými úředníky státní správy. Vyloučením společností se sídlem v daňových rájích ze soutěže dojde ke zdanění zisku v ČR, čímž se zvýší daňová výtěžnost z veřejných zakázek. Je také nutné skončit s externím zadáváním zakázek právním kancelářím, softwarovým a dalším firmám. Bude mnohem levnější zabezpečovat tyto práce vlastními zaměstnanci.

138

Státní rozpočet nejvíce zatěžují mandatorní výdaje, které jsou pro rok 2014 rozpočtovány ve výši 706,8 mld. Kč, což tvoří 58,4 % celkových výdajů. Po započtení tzv. kvazimandatorních výdajů ve výši 206 mld. Kč a výdajů na projekty EU, které představují cca 100 mld. Kč, pak dostáváme objem předurčených výdajů až na 84 %. Z toho vyplývá, že volných finančních prostředků zbývá pouhých 16 % státního rozpočtu. Největší položku mandatorních výdajů činí sociální dávky cca 500 mld. Kč a z toho výplaty důchodů činí 316, 9 mld. Kč. Několik

let

se

politici

pokoušejí

změnit

důchodový

systém.

Myšlenka,

že z průběžného systému se v budoucnu bude vyplácet zhruba 50 % dnešních výplat a lidé si budou dobrovolně spořit na stáří, by přivedla velké množství důchodců do chudoby. Vysoké životní náklady neumožní lidem s průměrnými výdělky uspořit tolik finančních prostředků, aby jimi nahradily chybějících 50 % z průběžného systému. Lidé s podprůměrnými platy by si nespořili vůbec, protože jim žádné prostředky k úsporám nezůstanou. Podle mého názoru je třeba zachovat průběžný důchodový systém tak, jak je nastaven nyní a zvýšit procentní odvody. Zachovat pouze jeden spořící pilíř pro občany, kterým zbývají prostředky ke spoření. V případě příznivého ekonomického růstu zvýšit státní příspěvek na důchodové pojištění, který nyní činí 6,4 mld. Kč ročně, na dvojnásobek. Vyšší příspěvek by se tak stal motivací i pro ekonomicky slabší obyvatele. Tyto úspory musí být děditelné. Výdaje v oblasti sociálních dávek jsou rozpočtovány ve výši 183 mld. Kč. V lednu 2014 bylo registrováno 629 274 nezaměstnaných, což představuje 8,6 % práce schopného obyvatelstva. Na podporu v nezaměstnanosti je vyčleněno ze státního rozpočtu 9,8 mld. Kč. Musíme vzít také v úvahu, že tito lidé nepřinášejí do státního rozpočtu žádné prostředky v podobě daní, sociálního a zdravotního pojištění. Proto je nutné vytvářet nové pracovní příležitosti podporou investic, jak zahraničních, tak i našich podnikatelů. Stát musí ke snižování nezaměstnanosti přispět zvýšením investic a využíváním evropských fondů. Úřady práce by se měly více zaměřit na aktivní politiku zaměstnanosti. Upustit od neefektivního hrazení veřejně prospěšných prací, které trvají max. 12 měsíců. Po uplynutí této doby se umístěná osoba opět vrací do evidence úřadu práce, což je zpravidla opakovaný proces. Takto vytvářená pracovní místa spíše nepřímo nahrazují chybějící finanční prostředky obcí. Efektivnějším nástrojem je vytváření společensky účelných pracovních míst u zaměstnavatelů a podpora uchazečů při zahájení samostatně

139

výdělečné činnosti. Zde má poskytnutý příspěvek větší efekt a díky jemu se daří tyto osoby dlouhodoběji umístit na trhu práce. Vysoké výdaje 7,5 mld. Kč tvoří dávky hmotné nouze. Tyto dávky se mohou snižovat pouze se zvýšením minimálních mezd, důchodů a se snižováním nezaměstnanosti. Sociálních problémů, které vyžadují státní výdaje je tolik, že by se o nich mohla napsat samostatná práce. Vysoký podíl předurčených výdajů rozpočtu a nízký podíl volných prostředků nutí vlády, z investičních důvodů, stále hospodařit s deficitním rozpočtem. Tím se stále zvyšuje zadlužení našeho státu. Při zpracování mé práce jsem došla k názoru, že ještě mnoho let nedojde ke snižování absolutního dluhu. Je však reálné, že během několika let můžeme dosáhnout snižování relativního dluhu. K tomu je potřeba, aby hrubý domácí produkt rostl rychleji než dluhy. Správnou hospodářskou politikou toho lze dosáhnout.

140

Seznam použité literatury Tištěné monografie 1. BROŽOVÁ, Dagmar. Společenské souvislosti trhu práce. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003,140 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-864-2916-4. 2. BRČÁK, Josef, et al. Česká republika ve světle ekonomických teorií. Vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 206 s. ISBN 978-80-7380-369-8. 3. DOBEŠOVÁ, Dana et al. The transformation of the Czech economy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 192 s. ISBN 80-210-3292-8. 4. DVOŘÁK, Pavel. Vybrané problémy fiskální politiky. dotisk 1.vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, 174 s. ISBN 80-7079-620-0. 5. DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2008, 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1. 6. HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Květa KUBÁTOVÁ. Veřejné finance: učebnice. Vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2000, 402 s. ISBN 80-902-7521-4. 7. HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Květa KUBÁTOVÁ. Veřejné finance. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, 355 s. ISBN 80-864-3288-2. 8. HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357497-0. 9. HOLMAN, Robert. Transformace české ekonomiky: v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2000, 106 s. ISBN 80-902-7956-2. 10. JÍLEK, Milan. Fiskální decentralizace, teorie a empirie. Vyd. 1. Praha: ASPIWolters Kluwer, 2008, 426 s. ISBN 978-80-7357-355-3. 11. JONÁŠ, Jiří. Ekonomická transformace v České republice: makroekonomický vývoj a hospodářské politika.1.vyd. Praha: Management Press,1997, 207 s. ISBN 80-85943-22-0. 12. KLVAČOVÁ, Eva et al. Státní pomoc, nebo dobývání renty?. Vyd. 1. Praha: Professional Publishing, 2005, 198 s. ISBN 80-86946-06-1. 13. MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2. dopl. vyd. Praha: Slon sociologické nakladatelství, 1998, 172 s. ISBN 80-858-5060-5.

141

14. NAHODIL, František. Veřejné finance v České republice. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 359 s. ISBN 978-80-7380-162-5. 15. PAČESOVÁ, Hana. Makroekonomické vztahy a souvislosti. Vyd. Praha: Vodnář, 2012, 121 s. ISBN 978-80-7439-048-7. 16. PAVLÁSEK, Vlastimil a Hana KUNEŠOVÁ. Veřejné finance. Vyd. 1. Plzeň: Nava, 2006. ISBN 80-721-1236-8. 17. PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005, 527 s. ISBN 80-7357-049-1. 18. PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: teorie a praxe v ČR. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 644 s. ISBN 978-80-7357-698-1. 19. POSPÍŠIL, Richard. Veřejná ekonomika: současnost a perspektiva. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2013. ISBN 978-807-4311-123. 20. PROCHÁZKOVÁ, E., N. PTÁČNÍKOVÁ a I. PROJSOVÁ. Aktivní politika zaměstnanosti v České republice 1992-1999. Vyd. 2. doplněné a přepracované. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2000, 183 s. ISBN 80-855-2989-0. 21. RUSMICHOVÁ, Lada a Jindřich SOUKUP. Makroekonomie: základní kurs. 5. vyd. Praha: Melandrium, 2002, 166 s. ISBN 80-86175-24-3. 22. SAMUELSON, Paul Anthony a Wiliam D. Nordhaus. Ekonomie. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1991, 1011 s. ISBN 80-205-0192-4. 23. SIRŮČEK, Pavel. Hospodářské dějiny a ekonomické teorie: (vývoj - současnost výhledy). Vyd. 1. Slaný: Melandrium, 2007, 511 s. ISBN 978-80-86175-03-4. 24. SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty. Vyd. Praha: Linde, 2002, 525 s. ISBN 80-86131-32-7. 25. SLANÝ, Antonín. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2003, 375 s. ISBN 80-7179-738-3. 26. SOUKUP, Petr a Petr VYMĚTAL. Základy teorie a praxe hospodářské politiky. 1. vyd. V Praze: Bankovní institut vysoká škola, 2007, 141 s. ISBN 978-80-7265125-2. 27. TOMEŠ, Zdeněk. Hospodářská politika: 1900-2007. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2008, 262 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-002-7. 28. TULEJA, Pavel. Analýza pro ekonomy. Vyd. 1. Brno: Computer Press, c2007, 336 s. ISBN 978-80251-1801-6. 29. ŽÁK, Milan. Vnitřní a vnější podmínky restrukturalizace a hospodářská politika v ČR. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2001, 243 s.ISBN 80-245-0257-7. 142

30. ŽÍDEK, Libor. Česká ekonomika v 90. letech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 105 s. ISBN 80-210-3551-X. 31. ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2006, 304 s. ISBN 80-7179-922-X.

Studie PRUŠVIC, David. Fiskální politika, fiskální pravidla a jejich postavení v systému národního hospodářství: Studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2008. 129 s. Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 8/2008.

Kvalifikační práce TEJMLOVÁ, Naděžda. Nezaměstnanost v soudobém právním systému. Praha, 2011. Bakalářská práce. Bankovní institut Vysoká škola Praha, Katedra práva a veřejné správy. Vedoucí bakalářské práce Jiří Brožák.

Elektronické dokumenty 1. AZCITATY.CZ. Marcus Tullius Cicero citáty. Azcitaty.cz [online]. © 2009-2013 [cit.2013-09-09]. Dostupné z: http://azcitaty.cz/marcus-tullius-cicero/1366/ 2. Citace. In: Oranžová kniha. Strategické cíle rozpočtové a daňové politiky ČSSD pro léta 2010–2014... Mgr. Bohuslav Sobotka, stínový ministr financí za ČSSD. Bohuslav.sobotka.cz [online]. © 1996–2014 Seznam.cz, a.s. [cit.2014-01-29] Dostupné z: http://www.bohuslavsobotka.cz/Downloads/ oranzova_kniha6.doc 3. Citace. In: Sociální reforma a její dopad na společnost v roce 2011. Search.seznam.cz [online]. kpss5.cz [cit.2014-01-29] Dostupné z: http://www.kpss5.cz/files/dokumenty/21-dopad-krize-a-socialnich-reforem-najednotlivce-a-spolesnost.pdf 4. Citace. In: SRNOVÁ, Veronika. Interview. In: Studio ČT24. Otázky Václava Moravce 2 část. TV, ČT24, 21.8.2011. [online]. Ceskatelevize.cz [cit.2014-01-20] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/133652-rada-bodu-vladniprotikorupcni-strategie-se-plni-jen-formalne/ 5. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. CNB. Důvody a přínosy oslabení korunynejčastější otázky a odpovědi – Česká národní banka. Cnb.cz [online]. CNB, © 2003-2013 [cit.2013-11-30] Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/fag/duvody_a_prinosy_oslabeni_koruny.htm006#3

143

6. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. CNB. Vyhodnocení plnění Maastrichských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s Eurozónou. Společný dokument MF ČR a ČNB schválený vládou ČR na jejím zasedání dne 21. prosince 2009. Cnb.cz [online]. CNB © 2003–2013 [cit.2013-11-30] Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/strategic ke_dokumenty/download/mastricht_vyhodnoceni_2009.pdf 7. ČESKÁPOZICE.CZ. Jan Fischer vedl vládu, jež uzavřela smlouvu nevýhodnou pro stát. Má být prezidentem? Ceskapozice.cz [online]. © 2012 [cit.2014-01-24] Dostupné z: http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/jan-fischer-vedl-vladu-jezuzavrela-smlouvu-nevyhodnou-pro-stat-ma-byt-prezidentem 8. ČESKÁ STRANA SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÁ. ČSSD. Plnění slibů ODS v boji proti korupci v době vlády M. Topolánka. Cssd.cz [online]. © ČSSD 2011 [cit.2013-12-01]. Dostupné z: http://www.cssd.cz/aktualne/aktuality/plneni-slibuods-v-boji-proti-korupci-v-dobe-vlady-m-topolanka/ 9. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. ČSÚ. Česká republika: hlavní makroekonomické ukazatele. Czso.cz [online]. c2013. [cit.2013-11-20]. Dostupné z: http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/52613f b1116850b3c1257a2c004216a1/$FILE/HLMAKRO.xls 10. ČSÚ. Česká republika: hlavní makroekonomické ukazatele. Czso.cz [online]. c2014.[cit.2014-4-15]. Dostupné z: http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/ c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/52613fb1116850b3c1257a2c004216a1/$FI LE/HLMAKRO.xls 11. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. ČSÚ. Notifikace vládního deficitu a dluhu. Czso.cz [online] Duben, c2013. [cit.2014-02-20]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/ i/notifikacevladnihodeficituadluhu20130422 12. HOSPODÁŘSKÉ NOVINY. NKÚ: Systém na výplatu dávek byl pětinásobně dražší. Místo 435 milionů stál 2 miliardy. Ihned.cz [online] © 2013 [cit.2014-0210]. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/c1-60642880-nku-system-na-vyplatudavek-byl-petinasobne-drazsi-misto-435-milionu-stal-2-miliardy... 13. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Fiskální výhled 2008. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2013 [cit.2013-11-15] Dostupné z: http://www.mfcr.cz./cs/verejny-sektor/prognozy/fiskalni-vyhled/2008/fiskalnivyhled-kveten-20087345 14. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Fiskální výhled ČR květen 2013. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2013 [cit.2013-11-30] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/prognozy/fiskalni-vyhled/2013/fiskalnivyhled-cr-kveten-2013-12698 15. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Kalousek: Topolánkovi rád říkám šéfe. Tiskové oddělení. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005– 2014 [cit.2014-01-29] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/v-mediich/ 2008/2008-12-13-vmediich-4796-4796 144

16. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Konvergenční program listopad 2004. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005-2013 [cit.2013-10-15]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/prognozy/konvergencniprogram/2004/ kovenvergencni-program-listopad-2004-6691 17. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Konvergenční program listopad 2005. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2014 [cit.2014-01-24] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/prognozy/konvergencniprogram/2005/konvergencniprogram-listopad-2005-6839#menu4 18. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Konvergenční program České republiky, duben 2011. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2013 [cit.2013-11-29] Dostupné z: http://Analyza-Kap-000_2011-04_Konvergencniprogram-duben-2011.pdf 19. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Konvergenční program České republiky, duben 2012. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2013 [cit.2013-11-30] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/prognozy/konvergencni-program/2012/ konvergencni-program-duben-2012-6954 20. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Konvergenční program České republiky, duben 2012, s. 40. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005– 2013 [cit.2013-11-29] Dostupné z: http://Analyza_2012-04_Konvergencniprogram.pdf 21. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Konvergenční program České republiky 2012 fiskální opatření ČR. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–-2013 [cit.2013-11-29] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/zahranicnisektor/prognozy/konvergencni-program/2012/konvergencni-program-duben-20126954 22. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Konvergenční program duben 2013. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2014 [cit.2014-01-24] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/zahranicni-sektor/prognozy/konvergencniprogram/2013/konvergencniprogram-cr-duben-2013-11843 23. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Metodiky ESA 95, GFS 1986 a GFS 2001: Metodiky vykazování vládního deficitu a dluhu. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2013 [cit.2013-10-09]. Dostupné z: http://www. mfcr.cz/ cs/legislativa/ metodiky/ 2012/metodiky-esa-95-gfs-1986-a-gfs-2001-9577 24. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Národní protikrizový plán. Konvergenční program 2008, fiskální opatření. Mfcr.cz ČR [online]. MFCR, © 2005–2013 [cit.2013-11-15] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/zahranicnisektor/prognozy/konvengercni-program/2008/fiskalni-opatreni-ceske-republiky2008-6887

145

25. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Reforma veřejných financí 2007-2010. Reformní kroky realizované k dosažení stanovených deficitů veřejných rozpočtů. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005-2013 [cit.2013-11-30] Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/3901/MFCR_MPSV_RVF.pdf 26. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY MFCR. Schodek státního rozpočtu se meziročně snížil o více než 40 mld. Kč. Mfcr.cz [online]. © 2005-2013 [cit.2013-11-25]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/ 2013/schodek-sr-se-mezirocne-snizil-8475 27. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Schválený návrh příjmů a výdajů rozpočtových kapitol a státních fondů na léta 2014 až 2016, který byl schválen usnesením vlády č. 433 ze dne 12. června 2013. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2013 [cit.2013-11-30] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/ cs/verejny-sektor/prognozy/statni-rozpocet/2013/schvaleny-navrh-prijmu-a-vydaju -rozpocto-13358 28. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2003. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005-2013 [ cit.2013-10-15]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-ozpoctu/2003/ statni-zaverecny-ucet-za-rok-2003-1970 29. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2004. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005-2013 [cit.2013-10-18]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-ozpoctu/2004/ statni-zaverecny-ucet-za-rok-2004-1972 30. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2005. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005-2013 [cit.2013-10-18]. Dostupné z: http:// www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2005/ statni-zaverecny-ucet-za-rok-2005-1979 31. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2006. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005-2013 [cit.2013-10-25]. Dostupné z: http:// www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2006/ statni-zaverecny-ucet-za-rok-2006-1986 32. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Státní závěreční účet za rok 2007, 2008, a 2010. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005-2014 [cit.2014-01-29] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/vyhledavani?q=St%C3%A1tn%C3%AD+z% C3%A1v%C4%9B% C4%8Dn%C3%BD+u% C4%8Det 33. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2007. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005-2013 [cit.2013-10-30]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2007/ statni-zaverecny-ucet-za-rok-2007-2015 34. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2008. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005-2013 [cit.2013-10-30]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2008/ statni-zaverecny-ucet-za-rok-2008-2030 146

35. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2009. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005-2013 [cit.2013-11-15]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2009/ statni-zaverecny-ucet-za-rok-2009-2046 36. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2010. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005-2013 [cit.2013-11-20]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2010/ statni-zaverecny-ucet-za-rok-2010-2059 37. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Státní závěrečný účet za rok 2011. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005-2013 [cit.2013-11-25]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2011/ statni-zaverecny-ucet-za-rok-2011-2068 38. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Strategie financování a řízení státního dluhu České republiky na rok 2014. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2014 [cit.2014-01-24] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/ prognozy/strategie-finacovani-a-rizeni-statniho-2014/strategie-financovani-a-rizeni -statniho-15605 39. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Usnesení vlády č. 346/2004, o regulaci zadluženosti obcí a krajů pomocí ukazatele dluhové služby (v roce 2008 zrušeno) … usnesení vlády č. 1395/2008, o monitoringu hospodaření obcí. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2013 [cit.2013-11-20]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/2010-05-03_Fiskalni-cileni-a-vydajove-ramceCR.ppt 40. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Vládní návrh usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. K návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2004. Parlament ČR Poslanecká sněmovna 2005, 4. volení období. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2013 [cit.2013-11-15]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statbiho-rozpoctu/2004/ statni-zaverecny-ucet-za-rok-2004-1972 41. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Výsledek hospodaření státního rozpočtu nejlepší od roku 2008. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005–2014, poslední aktualizace 07. 01 .2014 [cit.2014-01-24] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2014/vysledek-hosp-statnihorozpoctu-od-r2008-16289 42. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Zákon o státním rozpočtu na rok 2000–2013. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005-2013 [cit.2013-1130] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/vyhledavani?q=z%C3%A1kon+o+st% C3% A1tn%C3%ADm +rozpo%C4 %8Dtu 43. MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. MFCR. Zpráva o plnění Národního programu reforem ČR 2008–2010. Mfcr.cz [online]. MFCR, © 2005– 2013 [cit.2013-11-29] Dostupné z: http://EU-MFCR_program_2009_Zprava-oplneni-programu-reforem-2008-201... 147

44. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV. Analýza za rok 2012. Mpsv.cz [online]. MPSV, © 2014 [cit.2014-02-20]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/trh_prace/rok2012 45. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV. Národní plán zaměstnanosti ČR. Mpsv.cz [online]. MPSV, © 2013 [cit.2013-11-15]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan1999/ narodniplanzamest 46. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV. Parametry pro výpočet důchodu v roce 2010 jsou známy. Mpsv.cz [online]. MPSV, © 2013 [cit.2013-12-20]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7755 47. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV. Společné memorandum o sociálním začlenění Česká republika. Mpsv.cz [online]. MPSV, © 2013 [cit.2013-10-15]. Dostupné z: http://crss.cz/otevrisoubor.php?id=4571 48. NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD. NKU. Nová legislativa a dopady na státní rozpočet. Nku.cz [online]. NKU, © 2014 [cit.2014-01-29] Dostupné z: http://www.nku.cz/cz/media/nova-legislativa-a-dopady-na-stani-rozpocet-id5234 49. OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA. ODS. Tři roky vlády Petra Nečase. Ods.cz [online]. © Občanská demokratická strana 1991–2014 [cit. 2014-01-29] Dostupné z: http://www.ods.cz/clanek/5232-tri-roky-vlady-petra-necase 50. SVAZ PRŮMYSLU A DOPRAVY ČR. Dokumenty SP ČR. SPCR. Návrh programu reforem ČR 2008-2010. Spcr.cz [online]. SPCR © 2009 [cit.2010-08-25] Dostupné z: http://www.spcr.cz/files/cz/eu/ek/navrh npr.doc 51. VAŠEVĚC. Názorový portál VašeVěc.cz. Stanislav Heczko: Historie a realita ekonomické transformace u nás. Vasevec.parlamentnilisty.cz [online]. c2013 [cit.2013-12-5] Dostupné z: http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/stanislavheczko-historie-realita-ekonomicke-transformace-u-nas 52. VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Národní protikrizová plán. Vláda.cz [online]. © 2009–2013 [cit.2013-12-20]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/mediacentrum/predstavujeme/narodni-protikrizovy-plan.pdf 53. VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Programové prohlášení vlády České republiky Bohuslava Sobotky. Praha, únor 2014. Vláda.cz [online]. © 2009–2014 [cit.201402-20]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite dokumenty/programove_prohlaseni_unor_2014.pdf 54. VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Programové prohlášení vlády Jana Fischera. Vlada.cz [online]. © 2009–2013 [cit.2013-12-22]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled.vlad-cr/ 1993-2007-cr/jan-fischer/ppv-2009.pd 55. VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Programové prohlášení vlády Jiřího Rusnoka. Vlada.cz [online]. © 2009–2014 [cit.2014-02-10]. Dostupné z: http://www. vlada.cz/cz/media-centrum/tema/programove-prohlaseni-vlady-cr-109326/ 148

56. VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Programové prohlášení vlády Mirka Topolánka II. Vlada.cz [online]. © 2009–2013 [cit.2013-12-01]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/ 1993-2010-cr/mirek-topolanek-2/Programove-prohlaseni-vlady_1.pdf 57. VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Programové prohlášení vlády Petra Nečase. Vlada.cz [online]. © 2009–2014 [cit.2014-01-10]. Dostupné z: http:// www.vlada. cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programoveprohlaseni_vlady.pdf 58. VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Tisková konference po jednání vlády, 21. srpna 2013. Vlada.cz [online]. © 2009–2014 [cit.2014-01-28]. Dostupné z: http:// www.vlada.cz/cz/tiskova-konference-po-jednani-vlady--21--srpna-2013--109792/ 59. ZÁKONY PRO LIDI.CZ. Předpis č. 586/1992 Sb. Zákon České národní rady o daních z příjmů ze dne 20.11.1992. Částka 117/1992, účinnost od 1.1.1993. [online]. © AION CS 2010–2014 [cit.2014-02-20]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-586/zneni-0#Content

Firemní literatura Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Správa služeb zaměstnanosti. Metodický pokyn č. 3/2004 MPSV SSZ ze dne 1.4.2004. Nový způsob výpočtu míry nezaměstnanosti. Též dostupné z: http://www.spcr.cz/ statistika/nezamestnanost.htm

149

Zákon 1. ČESKO. Zákon č. 579/1991 Sb., České národní rady o státním rozpočtu České republiky na rok 1992 a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 576/1991 Sb., o pravidlech hospodaření a rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky). In: Sbírka zákonů České republiky. č. 110/1991, s. 2878. 2. ČESKO. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. České národní rady. Ústava České republiky. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 1/1993, s. 001. 3. ČESKO. Zákon č. 10/1993 Sb., České národní rady o státním rozpočtu České republiky na rok 1993 a o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 4/1993, s. 050. 4. ČESKO. Zákon č. 331/1993 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 1994 a o změně a doplnění některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 83/1993, s. 1794. 5. ČESKO. Zákon č. 268/1994 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 1995. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 80/1994, s. 3058. 6. ČESKO. Zákon č. 305/1995 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 1996. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 82/1995, s. 4578. 7. ČESKO. Zákon č. 315/1996 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 1997. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 94/1996, s. 4322. 8. ČESKO. Zákon č. 348/1997 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 1998. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 114/1997, s. 7019. 9. ČESKO. Zákon č. 22/1999 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 1999. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 8/1999, s. 346. 10. ČESKO. Zákon č. 58/2000 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2000. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 21/2000, s. 1170. 11. ČESKO. Zákon č. 104/2000 Sb., Parlamentu České republiky o Státním fondu dopravní infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 32/2000, s. 1549.

150

12. ČESKO. Zákon č. 211/2000 Sb., Parlamentu České republiky o státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 64/2000, s. 3069. 13. ČESKO. Zákon č. 218/2000 Sb., Parlamentu České republiky o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). In: Sbírka zákonů České republiky. č. 65/2000, s. 3104. 14. ČESKO. Zákon č. 491/2000 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2001. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 142/2000, s. 7694. 15. ČESKO. Zákon č. 490/2001 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2002. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 177/2001, s. 10811. 16. ČESKO. Zákon č. 579/2002 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2003. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 197/2002, s. 11697. 17. ČESKO. Zákon č. 457/2003 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2004. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 151/2003, s. 7458. 18. ČESKO. Zákon č. 675/2004 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2005. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 230/2004, s. 12046. 19. ČESKO. Zákon č. 543/2005 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2006. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 185/2005, s. 10574. 20. ČESKO. Zákon č. 622/2006 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2007. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 95/2006, s. 8402. 21. ČESKO. Zákon č. 261/2007 Sb., Parlamentu České republiky o stabilizaci veřejných rozpočtů. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 85/2007, s. 3154. 22. ČESKO. Zákon č. 360/2007 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2008. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 110/2007, s. 4942. 23. ČESKO. Zákon č. 475/2008 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2009. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 152/2008, s. 8050.

151

24. ČESKO. Zákon č. 216/2009 Sb., Parlamentu České republiky, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 65/2009, s. 2989. 25. ČESKO. Zákon č. 221/2009 Sb., Parlamentu České republiky, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 66/2009, s. 33024. 26. ČESKO. Zákon č. 289/2009 Sb., Parlamentu České republiky, kterým se mění zákon č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu a o změně zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sv., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 90/2009, s. 4259. 27. ČESKO. Zákon č. 487/2009 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2010. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 154/2009, s. 8406. 28. ČESKO. Zákon č. 433/2010 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2011. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 150/2010, s. 5634. 29. ČESKO. Zákon č. 73/2011 Sb., Parlamentu České republiky o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 29/2011, s. 778. 30. ČESKO. Zákon č. 455/2011 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2012. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 156/2011, s. 5922. 31. ČESKO. Zákon č. 504/2012 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2013. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 189/2012, s. 6674. 32. ČESKO. Zákon č. 258/2013 Sb., Parlamentu České republiky, kterým se mění zákon č. 504/2012 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2013. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 99/2013, s. 2696. 33. ČESKO. Zákon č. 475/2013 Sb., Parlamentu České republiky o státním rozpočtu České republiky na rok 2014 a o změně zákona č. 504/2012 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2013, ve znění zákona č. č. 258/2013 Sb. In: Sbírka zákonů České republiky. č. 184/2013, s. 8054.

Usnesení vlády ROZPOČTOVÝ VÝHLED 2003–2006: KONCEPCE REFORMY VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ. Schválená vládou ČR Usnesením č. 624/2003 [červen 2003]. . 152

Seznam použitých zkratek ANO

Autentická Neutralistická Organizace “Politické hnutí“

APZ

Aktivní politika zaměstnanosti

ČEZ

České energetické závody

ČNB

Česká národní banka (Czech International Bank)

ČNR

Česká národní rada

ČR

Česká republika

ČSFR

Česká federativní republika

ČSOB

Československá obchodní banka

ČSSD

Česká strana sociálně demokratická

DPH

Daň z přidané hodnoty

EK

Evropská komise (European Commission)

EIB

Evropská investiční banka (European Investment Bank)

ESCB

Evropský systém centrálních bank (European System of Central Bank)

ESF

Evropský sociální fond (European Social Fund)

EU

Evropská unie (European Union)

HDP

Hrubý domácí produkt (Gross domestic product)

HNP EU Hrubý národní produkt Evropské unie IZIP

Společnost s patentovaným projektem Elektronických zdravotních knížek

KDU-ČSL Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová KSČM

Komunistická strana Čech a Moravy

LIDEM

politická strana – Liberální demokraté

MMF

Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund)

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

NATO

Severoatlantická aliance (North Atlantic Treaty Organisation)

ODS

Občanská demokratická strana

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-operation and Development)

OP LZZ

Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost

OSN

Organizace spojených národů (United Nations Organization)

OSVČ

Osoba samostatně výdělečně činná

RVHP

Rada vzájemné hospodářské pomoci

TOP 09

Politická strana - s podporou starostů

SR

Státní rozpočet

SZ

Strana zelených

US–DEU Unie svobody - Demokratická unie VV

Politická strana Věci veřejné 153

Seznam obrázků Obrázek č. 1: Nástroje a cíle stabilizační fiskální politiky ................................................. 18 Obrázek č. 2: Rozpočtová soustava ČR.............................................................................. 32 Obrázek č. 3: Příjmy státního rozpočtu .............................................................................. 39

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Československo: celkový rozpočet v 70. a 80. letech (v mld. Kč) ............... 54 Tabulka č. 2: Podíl rozpočtových příjmů a výdajů na HDP ............................................... 55 Tabulka č. 3: Výše celkových rozpočtových dotací (v % HDP) ........................................ 57 Tabulka č. 4: Státní rozpočet ČSFR–Federální, České a Slovenské republiky .................. 60 Tabulka č. 5: Státní rozpočet ČSFR-Federální, České a Slovenské republiky................... 60 Tabulka č. 6: Saldo veřejných rozpočtů (% z HDP)........................................................... 62 Tabulka č. 7: Vývoj struktury rozpočtových výdajů (v % celkových výdajů) ................... 65 Tabulka č. 8: Vývoj příjmů a výdajů státního rozpočtu v letech 1992–1999 ..................... 73 Tabulka č. 9: Struktura diskrečních opatření (v % HDP) ................................................... 94 Tabulka č. 10: Nastavení fiskální politiky (2010–2016) .................................................... 99 Tabulka č. 11: Česká republika–vývoj základních makroekonomických veličin ............ 104 Tabulka č. 12: Vývoj příjmů, výdajů a salda státního rozpočtu v ČR .............................. 107 Tabulka č. 13: Meziroční změna příjmů a výdajů státního rozpočtu ............................... 108 Tabulka č. 14: Strategie fiskální konsolidace ČR, přijatá v květnu 2004 ........................ 109 Tabulka č. 15: Výdaje státního rozpočtu a jejich vykazované hodnoty k DPH, saldo SR a státní dluh (v mld. Kč) ...................................................................................................... 112

Seznam grafů Graf č. 1: Expansivní a restriktivní fiskální politika .......................................................... 23 Graf č. 2: Účinnost stabilizační fiskální politiky – LM křivka plochá (past likvidity) ...... 25 Graf č. 3: Účinnost stabilizační fiskální politiky-LM křivka strmá ................................... 26 Graf č. 4: Agregátní poptávka a inflační mezera, agregátní poptávka a deflační mezera. . 27 Graf č. 5: Možné důsledky snížení daní ............................................................................. 28 Graf č. 6: Dlouhodobé účinky expanzivní fiskální politiky ............................................... 29 Graf č. 7: Reálné změny HDP v letech 1990–2000 (v %) .................................................. 74 Graf č. 8: Vývoj míry inflace v ČR v letech 1993–2012 .................................................. 755 154

Graf č. 9: Přehled základních ukazatelů státního rozpočtu v letech 2014–2016 ................ 99 Graf č. 10: Vývoj salda státního rozpočtu a sektoru vládních institucí v ČR................... 131 Graf č. 11: Dosažené výsledky hospodaření státního rozpočtu a vládní deficit v ČR...... 132 Graf č. 12: Vývoj dluhu vládního sektoru v ČR od roku 2005–2012 s predikcí do roku 2016 (ESA95) ................................................................................................................... 133 Graf č. 13: Dluh vládního sektoru ve vybraných zemích EU (ESA95) ........................... 134 Graf č. 14: Vývoj státního dluhu a jeho podílu na příjmech státního rozpočtu ................ 134

155

Přílohy Příloha č. 1 Vývoj počtu evidovaných uchazečů o zaměstnání, volných míst, míry nezaměstnanosti od roku 1993 v ČR Rok

2013

Počet evidovaných uchazečů k 31.12.

Počet evidovaných uchazečů průměr za rok

Míra nezaměstnanosti k 31.12. v %

Míra nezaměstnanosti v % průměr za rok

Volná pracovní místa průměr za rok

596833

566385

8,2

7,73

38970

Podíl nezaměstnaných osob, tj. počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 -64 let k obyvatelstvu stejného věku (který počínaje lednem 2013 nahradil míru registrované nezaměstnanosti)

2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004

545311 508451 561551 539136 352250 354878 448 545 510416 541675

505925 507779 528750 465576 324575 392777 474790 514310 537426

8,60 8,62 9,00 9,24 5,96 5,98 7,67 8,88 9,47

8,60 8,57 9,01 7,98 5,45 6,62 8,13 8,96 9,19

39850 36493 33147 48554 141776 121993 82516 55652 45595

od roku 2004 nová metodika výpočtu míry nezaměst. (původní míra nez. k 31.12.2004 – 10,33 %)

2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995 1994 1993

542 420 514 435 461 923 457369 487 623 386 918 268 902 186 339 153 041 166 480 185 216

521583 477466 443826 469967 443171 311677 219502 160657 155571 172064 155214

10,31 9,81 8,90 8,78 9,37 7,48 5,23 3,52 2,93 3,19 3,52

9,90 9,15 8,54 9,02 8,54 6,04 4,28 3,08 2,99 3,29 2,95

42508 48593 58177 45995 35669 56248 78139 98897 90744 73098 69404

Tabulka: vlastní zpracování. Zdroj: PROCHÁZKOVÁ, E., N. PTÁČNÍKOVÁ a I. PROJSOVÁ. Aktivní politika zaměstnanosti v České republice 1992-1999. Vyd. 2. doplněné a přepracované. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2000, 183 s. ISBN 80-855-2989-0. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV. Statistiky nezaměstnanosti [online]. Portal.mpsv.cz. MPSV © 1997-2014 [cit.2014-02-20]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/mes MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV. Statistická ročenka trhu práce v České republice 2012 [online]. Portal.mpsv.cz. MPSV © 2013 [cit.2013-12-20]. Dostupné z: http://portal.mpsv. cz/sz/stat/stro/statisticka_rocenka_trhu_prace_v_cr_v_roce_2012.pdf MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV. Časové řady [online]. Portal.mpsv.cz. MPSV © 2013 [cit.2013-12-20]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/casove_rady Poznámka: důvodem změny výpočtu byl vstup ČR do EU a nutnost přiblížení se vykazovaným údajům míry registrované nezaměstnanosti k mezinárodně srovnatelné obecné míře nezaměstnanosti.292

292

Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Správa služeb zaměstnanosti. Metodický pokyn č. 3/2004 MPSV SSZ ze dne 1.4.2004. Nový způsob výpočtu míry nezaměstnanosti. Též dostupné z: http://www.spcr.cz/statistika/nezamestnanost.htm

156

Příloha č. 2 Výdaje na politiku zaměstnanosti v ČR V TIS. KČ K 31.1.

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

SPZ

PPZ

APZ

2166077 2562588 2416637 2664493 3972035 5096712 7631216 9086623 9522338 9879089 10960415 11570430 11959120 14202321 15072541 15680608 23132685 22736413 17836581 *

1416669 1844265 1781846 2106406 3420038 4193698 5709466 5680469 5228947 6209746 6949250 7030047 7046845 7307521 7015755 7114895 15077723 13354778 10349149 *

749408 718323 634791 558087 551995 903014 1921750 3406154 4063277 3483250 3274160 3939856 4027853 5300675 5673321 6131729 4953467 6171493 3815885 *

APZ – Z TOHO HLAVNÍ NÁSTROJE SÚPM VPP Rekvali- OZP fikace 217855 159605 73359 48667 241482 183471 103248 61630 163636 189470 100091 59861 102427 199069 91727 57432 66193 224926 90418 44005 201514 280828 147325 76533 525563 481915 236232 162003 989720 759308 345920 132995 1042504 924451 382625 204826 616819 713853 370431 173806 691559 685001 405870 223583 1030597 833189 480635 251354 1184356 838951 408250 310040 1071803 899298 357299 318873 867971 684989 269288 235690 596654 949087 271130 255657 985295 1371223 388131 323546 1454155 1623832 582261 323662 795054 1025477 316933 255783 * * 146377 * Tabulka: vlastní zpracování.

*) data dosud nepublikována. Zdroj: MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV: Výdaje na politiku zaměstnanosti v ČR [online]. Portal.mpsv.cz. MPSV © 2012. Poslední aktualizace 25.10.2012 [cit.2013-12-20]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/vydaje/vydaje_na_spz_souhrnny_prehled_1991-2011.xls MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV. Analýza za rok 2012. Přílohy [online]. Portal.mpsv.cz. MPSV © 2009 [cit.2013-12-20]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/ trh_prace/rok2012 MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV. Loni prošlo rekvalifikací více než 41 tisíc lidí. Tisková zpráva ze dne20.1.2014 [online]. Portal.mpsv.cz. MPSV © 2014 [cit.2014-02-20]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/upcr/media/tz/2014_01_20_tz_rekvalifikace_2013.pdf Popiska zkratek: SPZ - státní politika zaměstnanosti PPZ - pasivní politika zaměstnanosti APZ - aktivní politika zaměstnanosti SÚPM - společensky účelná pracovní místa VPP - veřejně prospěšné práce OZP - zaměstnávání osob se zdravotním postižením: vytvářená chráněná pracovní místa, chráněná pracovní místa pro výkon samostatné výdělečné činnosti, chráněné pracovní dílny do roku 2012, provozní náklady.

157

Příloha č. 3 Umístění uchazeči v rámci základních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti v ČR Rok

SÚPM

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

12250 9874 6603 4025 2931 8178 15804 26721 21767 14123 17618 25010 25129 25417 16706 12756 20208 25882 13410 11380

VPP

Rekvalifikace 11760 12927 10821 10259 11888 11905 16069 20034 19977 16573 15378 18246 16846 18011 12374 16246 19794 22882 21322 12833

12095 14814 13454 12107 11448 16381 22938 33331 35145 36015 42753 44089 38438 51262 53846 36451 39831 65453 45521 25199

OZP 947 748 724 562 493 853 951 1368 1043 1063 1221 1636 1592 1606 1284 924 1231 1640 1405 817

Tabulka: vlastní zpracování. Zdroj: MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV. Výdaje státní politiku zaměstnanosti. [online]. Portal.mpsv.cz. MPSV © 2012 [cit.2013-12-20]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/vydaje MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV. Výdaje na politiku zaměstnanosti v ČR [online]. Portal.mpsv.cz. MPSV © 2011 [cit.2013-12-20]. Dostupné z: http://www.portal.mpsv.cz/sz/Výdaje na SPZ souhrnný přehled 1991-2011 MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. MPSV. Statistická ročenka trhu práce v České republice 2012. [online]. Portal.mpsv.cz. MPSV © 2013 [cit.2013-12-20]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/stro/ statisticka_rocenka_trhu_prace_v_cr_v_roce_2012.pdf tištěná verze: Statistická ročenka trhu práce v České republice 2012, Praha, duben 2013, © Ministerstvo práce a sociálních věcí – Odbor podpory trhu práce 2013, ISBN: 978-80-7421-064-8 Popiska zkratek: SÚPM VPP OZP

- společensky účelná pracovní místa - veřejně prospěšné práce - zaměstnávání osob se zdravotním postižením: vytvářená chráněná pracovní místa, chráněná pracovní místa pro výkon samostatné výdělečné činnosti, chráněné pracovní dílny.

158