Vývoj centrálního bankovnictví na území ČR od roku 1918

Bankovní institut vysoká škola Praha

Vývoj centrálního bankovnictví na území ČR od roku 1918 Bakalářská práce

Autor:

Iva Horáková Bankovní management

Vedoucí práce:

Iva Horáková

Ing. Pavel Zuska

Duben, 2009

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury a jiných zdrojů.

V Děčíně dne 30.3. 2009

Iva Horáková

2

Anotace Tato práce pojednává o vývoji centrálního bankovnictví v ČR od roku 1918 aţ po současnost. Celkem je rozdělena do šesti kapitol. V první kapitole je popsáno centrální bankovnictví jako pojem. Kapitola všeobecně popisuje činnosti centrální banky jako nositele centrálního bankovnictví. Od druhé kapitoly jiţ začíná popis samotného vývoje, který je spojen se vznikem Československa jako samostatného státu. Šlo o období, na jehoţ konci bylo vyspělé české bankovnictví v čele se samostatnou a plnohodnotnou centrální bankou, která spravovala v té době velice stabilní československou korunu. Ve třetí kapitole je popsáno další období našich dějin, které začalo druhou světovou válkou, do které bylo zapojeno i Československo, které na konci války stálo na straně vítězů. Centrální bankovnictví bylo stejně jako celá země spravováno Německou říší. Roku 1945 skončila válka a země byla vrácena zpět do rukou československého národa. O samotné poválečné obnově hovoří čtvrtá kapitola. Jsou zde zachyceny první roky po válce a první kroky nové vlády. Pátá kapitola se zabývá obdobím socialismu a plánovaného hospodářství. Šestá kapitola začíná vývojem centrálního bankovnictví na začátku 90. let a končí aktuálními událostmi.

Annotation This work treat of development central banking in Czech republic from year 1918 up to the present. Whole is split in six chapter. In first chapter is describe central banking as concept. Chapter commonly describe activities central bank as holder central banking. From next chapter already get description solitary development, who is combine genesis Czechoslovakia as independent state. It is about season, on whose end was mature Czech banking at head separate and adequate central bank, who repair in those days very stable Czechoslovak crown. In third chapter is describe other season our history, when began second world war, to who was connect up i Czechoslovakia, who at the end wars stand on site of winners. Central banking was together with whole earth repair the German Reich. Year 1945 get through war and earth was return back into hand Czechoslovak people. About solitary postwar renewal talk fourths chapter. It catchs first years following war and first step new cabinet. Fifth chapter deals season socialism and plan economy.Ssixth chapter get development central banking at the beginning of 90th and end current affairs.

3

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1) Centrální bankovnictví – pojem ............................................................................................. 7 1.1 Centrální banka jako nositel monetární politiky .............................................................. 7 1.1.1 Operace na otevřeném trhu ...................................................................................... 8 1.1.2 Povinné minimální rezervy ...................................................................................... 8 1.1.3 Diskontní sazba ........................................................................................................ 8 1.1.4 Devizové rezervy ..................................................................................................... 8 1.2 Emisní funkce .................................................................................................................. 8 1.3 Banka bank ...................................................................................................................... 9 1.4 Banka státu ....................................................................................................................... 9 1.5 Vznik centrálních bank .................................................................................................. 10 2) Centrální bankovnictví v ČSR v období 1918 – 1937 ......................................................... 11 2.1 Nový stát – nová pravidla .............................................................................................. 11 2.2 Vznik vlastního oběţiva................................................................................................. 12 2.3 Bankovní úřad Ministerstva financí ............................................................................... 13 2.3.1 Vznik bankovního úřadu ........................................................................................ 14 2.3.2 Úkoly a práva bankovního úřadu ........................................................................... 14 2.4 Centrální bankovnictví v meziválečném období ........................................................... 15 2.4.1 První kroky k zaloţení centrální banky.................................................................. 15 2.4.2 Orgány banky ......................................................................................................... 16 2.4.3 Vztah banky a státu ................................................................................................ 17 2.4.4 Československá koruna .......................................................................................... 18 2.5 CB v 30. letech............................................................................................................... 18 3) CB v období 1938 – 1945 .................................................................................................... 20 3.1 Protektorát Čechy a Morava .......................................................................................... 20 3.2 Období po 2. světové válce ............................................................................................ 21 4) Poválečná obnova a CB ....................................................................................................... 23 4.1 Obnovení Národní banky a československé měny ........................................................ 23 4.2 Zestátnění Národní banky .............................................................................................. 25 4.2.1 Cíle a úkoly nové banky......................................................................................... 25 4.2.2 Orgány banky ......................................................................................................... 26 4.2.3 Vztah banky a státu ................................................................................................ 27 4.3 Zánik Národní banky Československé .......................................................................... 27 5) CB v období 1950 – 1989 .................................................................................................... 28 5.1 Státní banka Československá ......................................................................................... 28 5.1.1 Orgány banky ......................................................................................................... 29 5.1.2 Vztah banky a státu ................................................................................................ 29 5.2 První změny ................................................................................................................... 29 5.3 Měnová reforma ............................................................................................................. 30 5.4 Státní banka jako samostatný orgán............................................................................... 31 5.5 Bankovní reforma z 60. let ............................................................................................ 31 5.6 CB v 70. letech............................................................................................................... 32 5.7 Orgány banky ................................................................................................................. 32 5.8 Přelomová 80. léta ......................................................................................................... 33 6) CB v období 1989 – současnost ........................................................................................... 34 6.1 Přeměna Státní banky Československé.......................................................................... 34 6.2 Česká národní banka ...................................................................................................... 36 4

6.2.1 Rozdělení měny ...................................................................................................... 37 6.2.2 Bankovní rada ........................................................................................................ 38 6.2.3 Vztah banky a státu ................................................................................................ 39 6.2.4 Pravomoci banky.................................................................................................... 39 6.2.5 Změna cíle banky ................................................................................................... 39 6.2.6 Novely zákona........................................................................................................ 40 6.3 ČNB a Evropská unie .................................................................................................... 40 6.4 Finanční krize ................................................................................................................ 42 6.4.1 Příčiny krize ........................................................................................................... 42 6.4.2 Vývoj ve světě ........................................................................................................ 43 6.4.2 Dopady na českou ekonomiku ............................................................................... 43 6.4.3 Opatření ČNB ........................................................................................................ 45 Výsledky ................................................................................................................................... 46 Závěry a doporučení ................................................................................................................. 47

5

Úvod Tuto práci jsem si zvolila z důvodu mého velkého zájmu o historii. Za celé své studium jsem se nesetkala s předmětem či přednáškou, která by se zmiňovala nebo blíţe věnovala historii českého bankovnictví. Kdyţ jsem studovala na střední škole, měli jsme naplánovanou exkurzi do České národní banky. Tamní výstava se týkala právě vývoje českého bankovnictví. Výstava mne tehdy velice uchvátila a snad i proto jsem si vybrala toto téma. Chtěla bych se jednoduše dozvědět více informací o historii českého bankovnictví neţ co si pamatuji z oné výstavy. Na přednáškách, v novinách, v televizi a všude jinde okolo se dozvídám jak je to s českým centrálním bankovnictvím dnes, ale nikde jsem neslyšela jak to bylo dříve. Podle známé historie českého státu lze odhadnout mimo jiné i historii českého bankovnictví. Můţe to být ale i jinak. Mně prostě toto pouhé odhadování skutečnosti nestačí a chci se dozvědět víc a chci znát podrobnosti. Neexistuje ani mnoho odborných knih či jiných publikací, které by o tomto tématu hovořily. Já bych chtěla veškeré nebo spíše co nejvíce informací o tomto tématu shromáţdit a dát jim jakýsi řád pro snadnější orientaci. Všechny informace ale musí být samozřejmě pravdivé a historicky podloţené. Chci zjistit jak dříve fungovalo centrální bankovnictví a jak se postupem času vyvíjelo. Hodlám shromáţdit co nejvíce pravdivých informací o historii centrálního bankovnictví na území České republiky. Následně chci tyto informace posoudit a vyjádřit vlastní názor na průběh části našich dějin. Doufám, ţe na závěr mé práce dojdu k cílům, které jsem si teď stanovila.

6

1) Centrální bankovnictví – pojem Centrální bankovnictví je zprostředkováno centrální bankou. Pojem „centrální banka“ lze také vyjádřit slovy „ústřední banka“. Jiţ z tohoto názvu je patrné, ţe tato banka je svým způsobem jedinečná a její činnosti specifické1. Centrální banka se částečné chová jako komerční banka. Hlavním úkolem komerčního bankovnictví je poskytovat svým klientům bankovní sluţby a inkasovat za tyto sluţby peníze. Centrální banka však především dohlíţí na činnosti komerčních bank. Kromě toho banka jako jediná vykonává tři důleţité činnosti, kterými jsou regulace bankovní soustavy, provádění měnové politiky a emisní monopol. Bez centrální banky by jistě v kaţdém státě vznikla jistá neorganizovaná skupina kolem části financí a ekonomiky. Pro komerční banky poskytující bankovní sluţby by neexistovala ţádná pravidla a předpisy. Částečně by se zhroutilo trţní hospodářství, finanční sféra by zaţila velké zemětřesení. Lidé by byli v nejistotě co se týče svých financí. Samozřejmě je to pouze můj názor. Přiznávám, ţe zde popisuji dosti katastrofický scénář, ale kdo z nás můţe říci, ţe by tomu tak nebylo. V minulosti centrální banky neexistovaly, přesto bankovnictví fungovalo. Je nutné zdůraznit, ţe v minulosti na bankovním trhu nefungovalo tolik bank jako v dnešní době a zájem lidí o bankovní sluţby byl také menší. Dle mého názoru tedy nebylo nutné zřizovat instituci, která by stála v čele a na vše dohlíţela. Ta existující hrstka bank, se v minulosti řídila pravidly, na kterých se vzájemně dohodly, nebo je v mnoha případech určoval panovník. Pokud by se zrušily centrální banky v dnešní době, znamenalo by to zhroucení zaběhlého systému a jeho následné přepracování. Ve většině zemí je centrální bankou jediná instituce. Výjimku tvoří USA, kde se na centrálním bankovnictví podílí 12 federálních rezervních bank2. Funkce centrálních bank se neliší od modelu jediné centrální banky. Americký model se liší především organizační strukturou. Centrální banky v minulosti vznikaly z obyčejných bank. Určitá banka získala od panovníka jistá privilegia, a tak se stala jedinečnou bankou, poskytující specifické sluţby. Tak banky s těmito privilegii později nesly název „centrální banka“. Poté, co panovník udělil jisté bance titul centrální banky, očekávalo se od ní, ţe bude panovníkovi půjčovat peníze. Banka získala jisté privilegium a panovník získal peníze.

1.1 Centrální banka jako nositel monetární politiky Centrální banka je především nositelem monetární politiky státu. Toto pravidlo platí ve většině zemí světa. Monetární politiku lze také pojmenovat jako měnovou politiku. Monetární politika je vysvětlována jako nástroj ovlivňování ekonomiky pomocí řízení mnoţství a ceny peněz. Hlavními cíli monetární politiky je udrţovat stabilní cenovou hladinu, udrţovat nízkou míru nezaměstnanosti a stabilizovat ekonomický růst. Zpočátku je neuvěřitelné, ţe by centrální banka měla takovou moc a mohla toto všechno ovlivňovat. V praxi to samozřejmě tak jednoduché není a ona nemůţe přímo ovlivňovat tyto ekonomické ukazatele, ale má své nástroje, jejichţ pomocí lze tyto ukazatele ovlivňovat. Mezi tyto nástroje patří operace na otevřeném trhu, povinné minimální rezervy, diskontní sazba a devizové rezervy, to všechno 1 V. Pavlát, Centrální bankovnictví, Praha, Eupress, Vysoká škola finanční a správní, 2004, str. 7 2 Kolektiv autorů, Bankovnictví v České republice, Praha. BIVŠ, 2000, str. 294

7

ovlivňuje zejména peněţní zásobu dané země.

1.1.1 Operace na otevřeném trhu Těmito operacemi rozumíme nakupování či prodávání cenných papírů, čímţ kolísá peněţní zásoba státu. Pokud banka hodlá sníţit peněţní zásobu prodá své cenné papíry, popř. cenné papíry státu. V případě, ţe je nutné zvýšit peněţní zásobu, centrální banka vstoupí na trh a nakoupí cenné papíry.

1.1.2 Povinné minimální rezervy Zde se výše peněţní zásoby reguluje pomocí sazby povinných minimálních rezerv. Kaţdá obchodní banka působící v České republice je povinna mít povinné minimální rezervy, které jsou uloţeny na účtech obchodních bank, které mají zavedeny u České národní banky. Povinné minimální rezervy jsou dány procentem z primárních závazků obchodní banky. Těmito závazky jsou hlavně vklady od klientů bank. V současné době jsou to 2%. Povinné minimální rezervy byly stanoveny kvůli zvýšení likvidity bank. Pokud centrální banka sníţí tuto sazbu, zvýší se peněţní zásoba. Naopak pokud se sazba zvýší, dochází k poklesu peněţních zásob. Zvýšení této sazby znamená zadrţování většího mnoţství finančních prostředků.

1.1.3 Diskontní sazba Centrální banka můţe komerčním bankám poskytovat úvěry úročené diskontní sazbou, kterou sama stanovuje a vyhlašuje. Sníţením diskontní sazby tedy můţe motivovat komerční banky k čerpání úvěrů. Zvýšení zájmu vede k zvýšení počtu úvěrů a tím pádem dochází i k zvýšení peněţní zásoby. Zvýšení diskontní sazby úvěrů potom znamená pravý opak.

1.1.4 Devizové rezervy Kaţdý stát má své devizové rezervy, které spravuje právě centrální banka. S těmito devizovými rezervami potom obchoduje na devizových trzích. Nákupem deviz centrální banka zvyšuje peněţní zásobu. Coţ nastává v okamţiku, kdy za devizové rezervy nakupuje domácí měnu, čímţ dochází k sniţování vlastní peněţní zásoby. Samotná peněţní zásoba se dotýká dalších dvou důleţitých ekonomických ukazatelů, kterými jsou úroková míra a měnový kurz. Při pouţití některého z nástrojů, které povede k růstu peněţní zásoby, můţeme očekávat následné sníţení úrokové míry, coţ laicky řečeno znamená, ţe peníze budou levnější. Sníţením úrokové míry se dále následně znehodnotí měna a její měnový kurz klesá. Naopak pokles peněţní zásoby má úplně opačný efekt.

1.2 Emisní funkce Centrální banka má výhradní právo (tzv. monopol) emitovat hotovostní oběţivo daného státu. Za hotovostní oběţivo povaţujeme bankovky a mince. S emitováním oběţiva je však spojeno mnoho jiných činností. Banka se stará o bezpečnost při emisi nových peněz a „údrţbu“ peněz, které jsou jiţ v oběhu. Banka má moţnost řídit samotný oběh peněz. Ovlivňuje mnoţství peněz v oběhu, coţ je nástroj měnové regulace. Hladina mnoţství peněz v oběhu působí na 8

mnoho ekonomických oblastí. Zejména působí na veškeré trţní ceny. Dále také na nezaměstnanost, inflaci, úrokové sazby atd.

1.3 Banka bank Dále centrální banka plní funkci banky bank. Je nadřazenou institucí pro všechny obchodní banky v zemi. Její dominantní postavení spočívá i jejím právu udělit či odebrat licenci komerční bance. Pokud centrální banka rozhodne o neudělení či odebrání licence některé banky, znamená to pro danou banku okamţitý zánik. Kaţdá komerční banka musí mít u centrální banky zřízen účet. Na tomto účtu mají komerční banky uloţeny své povinné i dobrovolné peněţní rezervy. Centrální banka také poskytuje úvěry komerčním bankám. Tyto úvěry slouţí především k financování činností bank. Centrální banka má právo provádět bankovní dohled nad ostatními bankami v zemi. Dohlíţí na jejich činnosti, na jejich fungování jako celku a na dodrţování právních předpisů. Řídí celý platební styk a zúčtování mezi bankami, tudíţ tvoří centrální bod bankovního systému. Centrální banka má tedy moţnost regulovat činnosti ostatních bank, čímţ v podstatě reguluje celý bankovní systém země.

1.4 Banka státu Centrální banka je privilegovaná jako banka státu. Veškeré organizační sloţky státu mají zřízen účet právě u centrální banky. Centrální banka plní funkci jakéhosi bankéře, který spravuje finance státu. Nemá však oprávnění neposkytovat úvěry přímo vládě (takové úvěrování je velice ojedinělé), ale podílí se na emisi státních cenných papírů, čímţ stát získává jakýsi úvěr ve formě přijatých finančních prostředků za prodané cenné papíry. Stát ve většině případů neemituje cenné papíry sám, ale vydá poţadavek k emisi těchto cenných papírů centrální bankou, která zajistí celý následný proces. Dále je jednou z institucí, která má právo zastupovat stát v měnových a finančních mezinárodních institucí. Pohybuje se i na mezinárodních finančních trzích a vykonává devizovou politiku. Spravuje veškeré devizové rezervy státu. Nákupem či prodejem rezerv můţe přímo působit na kurz naší měny. V dnešní době se stále hovoří o nezávislosti centrální banky. Úplná nezávislost je však spíše abstraktním pojmem. I centrální banka musí být kontrolována a regulována. Na její činnosti a působení dohlíţí stát. Absolutní nezávislost finančních institucí, které se podílejí na finanční politice státu dnes nenajdeme v jakékoliv ekonomicky vyspělé zemi, marně bychom tedy hledali plně nezávislou centrální banku. Na téma nezávislosti centrální banky stále probíhá mnoho diskuzí. V našem státě Česká národní banka řídí monetární politiku České republiky a svá usnesení musí předkládat vládě. Nezávislost centrální banky je zásadní podmínkou právě pro vykonávání měnové politiky. Dále se banka musí řídit zákony, které vydala právě vláda. V dnešním světě se veškeré bytí opírá o nějaká pravidla a vţdy se najde někdo, kdo tato pravidla kontroluje a trestá jejich porušení, právě v tomto bodě se ztrácí nezávislost. Tudíţ i nezávislost banky je spíše abstraktní pojem, který nám spíše pomáhá vysvětlit pravou skutečnost. Konkrétně Česká národní banka stále usiluje o co největší míru nezávislosti na státě.

9

1.5 Vznik centrálních bank První centrální banky začaly vznikat v 2. polovině 17. století. Vznikaly jednak z obchodních bank získáním privilegia panovníka, nebo byly zakládány jako zvláštní banky, které byly zřízeny za účelem poskytování finančních sluţeb státu3. Tyto první centrální banky měly hlavně za úkol spravovat státní pokladnu či panovníkův majetek a poskytovat půjčky zemi. Druhým významným úkolem bylo sjednotit podobu oběţiva, regulovat mnoţství peněz v oběhu a také emitovat samotné oběţivo. Důvodem bylo to, ţe dříve mělo mnoho bank právo emitovat své vlastní peníze a v oběhu se tedy pohybovalo mnoho různých bankovek a mincí. Dříve nebo později musela vzniknout jistá míra nepřehlednosti v hotovostních peněţních prostředcích. Historie říká, ţe první centrální bankou byla švédská Sweriges Riksbank, jeţ byla zaloţena roku 16574. Jako druhá byla roku 1694 zaloţena anglická Bank of England. Tato banka, nebo spíše její název existuje dodnes, avšak její poslání a úkoly se poněkud změnily. Centrální bankovnictví získalo svou podobu, kterou známe dnes aţ koncem 19. století5. Tehdy vznikl dvoustupňový bankovní systém. Toto období je téţ spojeno s průmyslovou revolucí. Právě díky této revoluci se zvýšila úloha bank. V této době se kapitál stal rozhodujícím výrobním faktorem a peníze byly čím dál tím důleţitější a mocnější. V době Rakouska-Uherska působila na našem území Rakousko-Uherská banka zaloţená roku 18786. Této bance náleţel emisní monopol pro celou monarchii Rakousko-Uhersko, do které jsme patřili i my Češi. Tato banka působila na našem území aţ do roku 1919. Předchůdcem této banky byla Privilegovaná rakouská národní banka, jejíţ zaloţení se datuje do roku 1816. Také tato banka měla emisní monopol, který však platil pouze na území Rakouska.

3 4 5 6

Kolektiv autorů, Bankovnictví v České republice, Praha. BIVŠ, 2000, str. 294 Kolektiv autorů, Bankovnictví v České republice, Praha. BIVŠ, 2000, str. 294 V. Pavlát, Centrální bankovnictví, Praha, Eupress, Vysoká škola finanční a správní, 2004, str. 22 V. Pavlát, Centrální bankovnictví, Praha, Eupress, Vysoká škola finanční a správní, 2004, str. 23

10

2) Centrální bankovnictví v ČSR v období 1918 – 1937 Jiţ v předchozí kapitole bylo zmíněno, ţe zde aţ do roku 1919 působila Rakousko-Uherská banka, která byla centrální bankou pro monarchii Rakousko-Uhersko a později byla centrální bankou i pro nová území, která vznikla po rozdělení monarchie. Po skončení první světové války se monarchie rozpadla a v Evropě začaly vznikat nové samostatné státy. Jedním z nich bylo i Československo.

2.1 Nový stát – nová pravidla V závislosti na zvolené téma jsou zmíněna především nová pravidla týkající se financí a ekonomiky v novém státě. Nový stát Československá republika oficiálně vznikl 28. října 1918. Nově zaloţený stát, jehoţ vznik byl doprovázen mnoha vizemi potřeboval podloţit své vize a cíle určitými pravidly, které by zajišťovaly chod nového státu především po ekonomické stránce. Nová pravidla měla být prezentována novou vládou, která byla jmenována dne 16. listopadu 1918. První vláda krátce po vzniku státu provedla dvě důleţité odluky vedoucí k osamostatnění státu. První odlukou byla celní odluka. Po jejím dovršení se Československá republika stala samostatným celním územím7. Druhou odlukou byla odluka měnová. Nové Československo se chtělo co nejdříve odpoutat od staré rakousko-uherské měny a zavést měnu vlastní. Další významná událost souvisela s obchodními společnostmi, které působily na území Československa, ale jejich hlavní sídlo se nacházelo v jiné zemi. Takové společnosti byly Československými úřady vyzvány k tomu, aby svá hlavní sídla převedla do Československa. S přesunem hlavních sídel souvisel i přesun kapitálu a pracovních sil, coţ samozřejmě mělo příznivý vliv na československé hospodářství8. Československému hospodářství a ekonomice také napomohl zahraniční kapitál, který přicházel do Československa jako pomoc na obnovu po první světové válce. Díky tomuto kapitálu stát mohl rozšiřovat stávající podniky a zároveň zakládat nové podniky. Dosavadní průmysl se zdokonaloval a postupně se začal vyvíjet i průmysl, který na našem území doposud chyběl. Stát se snaţil vydávat různá nařízení, vyhlášky a zákony vedoucí právě k rozvoji hospodářství a ekonomiky. Československé hospodářství a průmysl zaznamenaly v prvních letech existence nového státu skutečný rozkvět. O tento rozkvět se mimo jiné zaslouţil především první ministr financí. Tím byl jmenován Alois Rašín, který byl do své funkce jmenován pouhých 14 dní po vzniku ministerstva financí. Samozřejmě nezačalo veškeré dění a rozhodování aţ se vznikem státu, ale o některých podmínkách a návrzích zákonů se jednalo jiţ s předstihem. Veškeré dění v oblasti měnové politiky po vzniku státu vycházelo z tzv. „Hospodářského zákona“, jenţ byl vytvořen především Jaroslavem Preissem v září 1918. Tento zákon říkal, ţe dnem jeho vydání vstupuje Rakousko-Uherská banka i všechny její pobočky nacházející se na území ČSR do likvidace9. Tato likvidace byla vedena zvolenou komisí ministerstva financí. Počátek měnové politiky měl tři hlavní etapy: 1) vytvoření Ministerstva financí 2) zvolení Komise s právem centrální banky 3) likvidace staré centrální banky 7 F. Vencovský: Dějiny bankovnictví v českých zemích, Praha, BIVŠ, 1999, str. 212 8 F. Vencovský: Dějiny bankovnictví v českých zemích, Praha, BIVŠ, 1999, str.212 9 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 42

11

Ministerstvo financí bylo zřízeno dne 2. listopadu 1918. Krátce po svém vzniku muselo především čelit poválečné inflaci a předejít měnovým ztrátám. Na trzích se pohybovalo mnoho dluhopisů a válečných půjček. Dosavadní rakousko-uherská měna byla velice znehodnocena a hrozily měnové ztráty. Také bylo důleţité získat si důvěru českého národa. V zájmu nové československé vlády bylo, aby občané Československa věřili v novou měnu, ekonomiku, hospodářství a v celý nový stát. Po zřízení Ministerstva financí následoval další úkol nové vlády, a to vytvoření Komise s právem centrální banky. Tato „komise“ byla jmenována ministrem financí. Jejím hlavním úkolem bylo dohlíţet a kontrolovat bankovní sféru na území nového státu. Nenáleţela jí však stejná práva, jako náleţí centrálním bankám dnes. Přímo nevyhnutelnou byla likvidace staré centrální banky, která působila v nově vzniklém Československu. Hlavním záměrem vzniku nového státu bylo odpoutání se od RakouskaUherska. Z toho vyplývá, ţe by bylo přinejmenším velice podivné ponechat původní centrální bance monarchie právo působit v našem státě. Byly tedy zastaveny veškeré činnosti Rakousko-Uherské banky na našem území.

2.2 Vznik vlastního oběţiva Jiţ v listopadu 1918 vznikl zákon, který měl urychlit zavedení vlastní měny. Tento zákon zaváděl obchodní platidla. Zavedení obchodních platidel bylo iniciováno Karlem Englišem10. Zákon zmocňoval Zemskou banku k vydávání pokladničních poukázek. Zavedení obchodních platidel se nakonec neuskutečnilo z toho důvodu, ţe Rašín odmítal a bojkotoval veškeré jednání směřující k jejich zavedení. Mezi tím také proběhlo odpoutání naší nové české koruny od měny rakousko-uherské. Rašín postupně prosadil své řešení spočívající ve výměně staré měny za měnu novou. Výměna ovšem neproběhla aţ tak doslovně. Nová měna vznikla okolkováním měny staré. Kolkování bankovek probíhalo od 3. do 12. března 1919. Pouhým nalepením kolku vznikla nová československá koruna, která měla stejnou nominální hodnotu jako okolkovaná stará bankovka. Československo zcela pochopitelně odmítlo okolkovat zásoby bankovek, které byly uloţeny v Rakousko-Uherské bance a všech jejích pobočkách. Kolkování starých bankovek bylo zpoplatněno, a tak lidé, kteří si chtěli nechat okolkovat své bankovky, museli uhradit poplatek ve výši 1% z hodnoty okolkované bankovky.11 I zde však platila jistá výjimka. Jednokorunové a dvoukorunové bankovky a veškeré mince byly z technických důvodů „osvobozeny“ od kolkování a byly automaticky uznány za „československé koruny“. Původním Rašínovým záměrem bylo při výměně zadrţet 80% předkládaného oběţiva. Jeho záměr však nebyl úplně schválen Národním shromáţděním. Z původního návrhu 80% se upustilo na 50%12. Za veškeré zadrţené oběţivo měl být jejich majiteli vystaven „vkladní 10 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 43 11 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 44 12 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 44

12

list“. Jeho nominální hodnota se rovnala celkové částce zadrţeného oběţiva. Šlo v podstatě o státní dluhopis vydávaný na jméno. Na těchto dluhopisech byl stanoven úrok 1% a počítal se od 15. března 191913. Od zadrţování byly oproštěny obnosy určené k výplatě mezd a dále také obnosy jejichţ celková částka nepřesahovala 300 korun. V konečném důsledku to znamená, ţe veškeré peníze určené k výplatě mezd byly okolkovány a vráceny majiteli. Stejně tomu bylo v případě, ţe občan poţadoval okolkování bankovek do výše 300 korun. I v tomto případě mu byly veškeré bankovky vráceny. Nové oběţivo, ale nemohlo být kryto zásobami měnového zlata, protoţe to v nově vzniklém a poválečném Československou ani neexistovalo. Nová československá koruna tedy byla jištěna pouze státem14. Odtud vznikl původní název státovka. Je však velice zajímavé, ţe měnový zákon, který mimo jiné upravuje i náleţitosti oběţiva a jejich samotný oběh vešel v platnost aţ téměř po měsíci, kdy byly bankovky kolkovány. Přesněji vešel v platnost 10. dubna 1919. Díky tomuto zákonu získala nová československá měna označení „koruna československá“. Označení „koruna“ se udrţelo dodnes na území České a donedávna i Slovenské republiky. Slovenská republika jiţ přijala euro jako svou měnu. Při výběru názvu nové měny se lidé spíše přikláněli k názvu, který by lépe vystihoval český a slovenský národ (např. lev, frank, říp, sokol, rašín apod.)15. Název „koruna“ se tehdy československému národu příliš nelíbil.Měnový zákon byl velice důleţitý, jelikoţ se stal základem československé měnové politiky. V historických datech není přesně udán den, kdy vznikly nové koruny. Někteří ekonomové a historici uvádějí datum 3. března 1919 jako den vzniku nové koruny. Právě v tento den začalo kolkování starého oběţiva, čímţ v podstatě vznikla nová měna. Kolkované oběţivo nemohlo být v oběhu donekonečna a od počátku bylo bráno jako pouhé dočasné řešení. První československá 1 koruna byla dána do oběhu v roce 1922. Postupně byly vydávány nové československé mince a dávaly se do oběhu, nebylo jiţ potřeba drţet v oběhu staré mince. Dne 5. prosince 1924 všechny Rakousko-uherské mince přestaly na území Československa platit16. Ministr financí měl právo vydat nové československé státovky.

2.3 Bankovní úřad Ministerstva financí Po úspěšném zvládnutí měnové reformy bylo nutno vyřešit otázku formálního orgánu, který by dohlíţel na oběh peněţní zásoby. Bylo však málo času na zřízení centrální banky, která by fungovala na sto procent. Proto Rašín a jeho spolupracovníci zřídili Bankovní úřad Ministerstva financí. Byl to jakýsi odrazový můstek vedoucí ke zřízení plnohodnotné centrální banky. 13 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 44 14 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 43 15 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 45 16 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 45

13

Byl zde ovšem další důvod proč nevznikla ihned centrální banka. Ocitli jsme se v novém státě s novými zákony a novou měnou. Lidé si nejprve museli vytvořit důvěru ve všechno nové. V oblasti bankovní k tomu měl dopomoci právě Bankovní úřad zřízený pod záštitou Ministerstva financí.

2.3.1 Vznik bankovního úřadu Bankovní úřad Ministerstva financí zahájil svou činnost 11. března 191917. Byl zřízen pouhým nařízením vlády a následně legislativně upravován zákony. Hlavním zákonem, který upravoval činnost Bankovního úřadu byl tzv. „měnový zákon“ vydaný 10. dubna 1919, ale i ten byl následně upravován. Samotný bankovní úřad jenţ byl pod správou Ministerstva financí se stal cedulovým úřadem, který působil aţ do 31. března 1926. Neznamenalo to však zánik vytvořeného systému, ale úspěšné dovršení daného úkolu. Byla zde připravena půda pro vznik Národní banky československé, která převzala působnost Bankovního úřadu dne 1. dubna 1926. To, ţe šlo o úspěšné dovršení úkolu ještě není patrné. O úspěšnosti hovoří následující kapitola této práce, která se bude zabývat právě Národní bankou československou.

2.3.2 Úkoly a práva bankovního úřadu Jelikoţ byl Bankovní úřad pod vedením ministra, nenáleţela mu ţádná zákonodárná oprávnění rozhodovat. Samotný úřad mohl pouze podávat návrhy ministrovi. Neznamenalo to však, ţe by tento úřad byl zcela bez pravomocí. Jiţ bylo zmíněno, ţe bankovní úřad byl zaloţen jako předchůdce cedulové banky a tudíţ jeho hlavním úkolem bylo zastávat funkce cedulové banky. Bankovní úřad měl oprávnění spravovat oběh starých okolkovaných bankovek a státovek. S tím bylo spojeno i jejich samotné dávání do oběhu a také stahování. Bankovní úřad měl právo eskontovat směnky a cenné papíry. Následně mohl také inkasovat směnky, cenné papíry, poukázky apod. Za ně byla vyplácena splatná jistina a propláceny kupóny cenných papírů. Úřad také přijímal vklady na ţirové účty. Jejich význam byl téměř stejný jako dnes. Úřad tak prováděl bezhotovostní zúčtování plateb. V dané době byly velice populární pokladniční poukázky, které byly vydávány na tři nebo šest měsíců proti přijatým vkladům. Bankovní úřad zastupující centrální banku měl tehdy stejně jako dnes výhradní právo vyhlašovat úrokové sazby. Vţdy se toto rozhodování muselo řídit hospodářským prostředím. Bankovní úřad měl dále za úkol zabezpečovat československou měnovou politiku a vytvořit hodnotový podklad měny. Pokud má měna svůj určitý uspokojivý hodnotový podklad, zvyšuje se i její důvěryhodnost. Bylo nutné stanovit kurz československé koruny vůči cizím měnám. Tento úkol však nenáleţel úřadu od počátku jeho vzniku. V roce 1919 měla tento úkol na starost Československá devizová ústředna. Bankovní úřad tento úkol převzal aţ 26. dubna 192018. V té době byl jiţ vytvořen jistý podklad měny a stanoven měnový kurz československé koruny. Z toho plyne další činnost Bankovního úřadu, a to obchodování s cennými papíry na zahraničích trzích. Dlouhodobým cílem bylo dosaţení stabilní a pevné měny. Bylo nutné z československé koruny vytvořit plnohodnotnou měnu zaloţenou na zlatém monometalismu. 17 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 46 18 I. Baţantová: Centrální bank. v čes. historii po současnost, Praha, Národohosp. ústav J. Hlávky, 2005, str. 49

14

Můţe se zdát, ţe výše popsaný vývoj byl jaksi hektický a neuspořádaný. Lze souhlasit jen s tím, ţe veškeré změny se děly tzv. „za pochodu“. Rychle zde musel vzniknout plnohodnotný systém zajišťující správný chod nového státu po stránce finanční, a to nebylo pro státní úředníky jednoduché. Tehdejší vládu můţeme dnes spíše obdivovat neţ ji odsuzovat. Měli bychom obdivovat politiky z dob první republiky. Teprve začínali, budovali zde něco nového a vţdy mysleli hlavně na blaho státu. Jistě kaţdému jde o popularitu a o majetek, je to přirozená vlastnost snad kaţdého člověka, ale nikdy by se neměla překročit hranice hamiţnosti a vţdy by měla být zachována určitá míra etiky a morálky. Ve zkratce lze konstatovat, ţe vznik a dosavadní vývoj centrálního bankovnictví v novém Československu byl i přes mírné překáţky zdařilý. Z toho důvodu lze očekávat další příznivý vývoj, jenţ je popsán v následujících řádcích.

2.4 Centrální bankovnictví v meziválečném období V tomto období vznikla první plnohodnotná cedulová banka. Bankovní úřad sice připravil půdu pro vznik nové Národní banky československé, ale bylo nutné dohodnout se na právní formě přicházející centrální banky. Názory na právní formu se velice lišily. Bylo zde na výběr několik moţností. Mezi ně lze počítat návrh na státní banku, akciovou banku s akciemi ve státním vlastnictví a návrh na soukromou akciovou banku s určitou mírou státního zásahu a dozoru19. V lednu 1920 se vláda snaţila prosadit tzv. „zmocňovací zákon“. Díky tomuto zákonu by měl ministr financí moţnost vyhláškou stanovit samostatnou akciovou cedulovou banku. Byl to ale neúspěšný pokus obejít všechny orgány, coţ vyvolalo mnoho negativních reakcí. Skutečná centrální banka byla právně podloţena aţ řádným zákonem o akciové bance. Tento zákon byl oficiálně přijat 14. dubna 192020. Platnost tohoto zákona byla stanovena od 21. května 1920.

2.4.1 První kroky k zaloţení centrální banky Ministr financí vyhlásil anketu o podobě právní formy budoucí cedulové banky. Právě rozhodování o podobě nové cedulové banky bylo velmi komplikované. Jiţ bylo zmíněno, ţe zde bylo několik návrhů na podobu právní formy banky. Vláda navrhla banku jako soukromou akciovou společnost s vlivem státu. Návrh zákona byl několikrát přepracován a poté oficiálně předloţen Národnímu shromáţdění21. Ministr financí musel řádně přednést a zdůvodnit návrh zákona, jelikoţ doba se stále vyznačovala jistou mírou nejistoty a nedůvěry. Nakonec byl zákon úspěšně přijat. Při jeho přijímání nedošlo ani k zásadním pozměňovacím návrhům. Dne 23. dubna 1925 byl schválen zákon o zřízení Národní banky Československé. V platnost vstoupil dne 26. května 1925. Od té doby začaly přípravy, které vedly k zřízení plnohodnotné centrální banky na území Československa. Národní banka Československá zahájila svou činnost 1. dubna 1926. Národní banka byla tedy samostatnou soukromou akciovou společností vykonávající činnost centrální banky. Třetinu jejích akcií vlastnil stát, 19 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 53 20 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 53 21 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005

15

čímţ byl zajištěn částečný dohled nad činnostmi banky ze strany státu.

2.4.2 Orgány banky Jiţ bylo rozhodnuto o právní formě, schváleny všechny potřebné zákony vedoucí k zřízení banky, ale dále je také nutné zřídit orgány, které budou banku spravovat. Podle zákona měly být zřízeny tři hlavní orgány s odlišnými funkcemi.

Bankovní rada Na návrh zákona se rada měla skládat z guvernéra a dalších devíti členů. Guvernér byl jmenován prezidentem na návrh vlády. Byl vţdy jmenován na období pěti let a po odslouţených pěti letech zde byla moţnost znovujmenování odcházejícího guvernéra. Prvním guvernérem byl do funkce jmenován Vilém Pospíšil, a to dne 26. března 192622. Do svého úřadu nastoupil aţ v den, kdy Národní banka oficiálně zahájila svou činnost, coţ bylo 1. dubna 1926. Po osmiletém funkčním období ho na postu guvernéra vystřídal Karel Engliš. Ten nastoupil do funkce dne 23. února 193423. Šest z dalších devíti členů byli voleni a zbylí tři byli do své funkce jmenováni. Všech devět členů zastávalo svou funkci po dobu šesti let. Šest členů, kteří byli voleni valnou hromadou měli končit svou funkci postupně24. To znamenalo, ţe kaţdý rok měl odejít pouze jeden člen a ne všichni najednou. Zní to logicky, protoţe nebylo moţné, aby kaţdých šest let nastoupila nová rada a vše začínalo od začátku. Déle úřadující členové měli moţnost postupně předávat své zkušenosti svým nově příchozím kolegům. V prvních pěti letech však nebylo moţné toto pravidlo aplikovat. O tom, kdo ukončí svou funkci rozhodoval prostý los. Dále byl také prezidentem volen jeden z členů rady na pozici viceguvernéra. Bankovní rada měla za úkol spravovat banku. Starala se o jmění banky, vedla a kontrolovala obchody, které banka prováděla. Bankovní radě náleţely i další pravomoci. Mohla stanovovat úrokové sazby platné pro všechny bankovní obchody. Měla právo určovat pravidla, podle kterých banka poskytovala zápůjčky na drahé kovy a různé druhy cenných papírů. Sepisovala řády, jenţ se týkaly hlavně zaměstnanců, organizace a bezpečnosti, zajišťující správný chod banky. Rada měla povinnost podávat zprávy valné hromadě. Vládě podávala návrhy a zprávy o měnových otázkách.

Valná hromada Samotná valná hromada byla zastupitelem akcionářů. Setkání valné hromady se mohl účastnit akcionář, který měl alespoň 10 akcií banky25. Kaţdý účastník valné hromady měl pouze jeden hlas. Ačkoliv obecně platilo, ţe kaţdý hlas měl stejnou váhu, hovoří se o tom, ţe ne vţdy tomu tak bylo. Ostatně tento jev můţeme pozorovat i v dnešní společnosti. Vţdycky tu byli, jsou a budou lidé, kteří mají určité postavení a moc, a na straně druhé stojí lidé, kteří potřebují 22 Historie a současnost ČNB 23 Historie a současnost ČNB 24 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 56 25 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 58

16

právě vliv mocných lidí. Veškerá usnesení valné hromady musel schválit přímo ministr financí. Valné hromadě náleţelo právo rozhodovat o rozdělení čistého zisku. Z čistého zisku měla být akcionářům vyplácena 4% dividenda. Z čistého zisku připadla podle zákona část rezervnímu fondu, ze zbývajícího obnosu byla polovina sumy vyplacena akcionářům jako superdividenda26. Druhá polovina připadla státu. Pokud účetní období končilo ztrátou, mohly být pouţity prostředky z rezervního fondu. Jestliţe tyto prostředky nebyly dostačující, musela se banka postarat o doplnění chybějící sumy. Podmínkou bylo, ţe ztráta nesměla být přenášena do dalšího roku.

Kontrola Kontrolní funkci v bance zastával tzv. „revidující výbor“. Ten byl volen valnou hromadou. Revidující výbor měl za úkol dohlíţet na stav obchodů a činností banky. Tento výbor prozkoumával závěrečné účty, rozvahu, výkaz zisků a ztrát apod. Po prozkoumání těchto účtů a výkazů podával výbor zprávu valné hromadě. Další kontrolu nad bankou vykonával vládní komisař. Byl to státní, nikoliv bankovní úředník, jenţ byl podřízený ministru financí. Tento komisař měl za úkol dohlíţet na dodrţování všech platných zákonů, vyhlášek a stanov platných pro centrální banku. Pokud vznesl protest proti nějaké činnosti či jednání probíhající v bance, potom daná činnost či jednání musely být pozastaveny, dále byl vydán příkaz k jejich projednání a přehodnocení.

2.4.3 Vztah banky a státu Rozhodně nebylo úmyslem státu jako většinového vlastníka zbohatnout z peněz cedulové banky. Vystačil si s přijímanými dividendami ze státních akcií. Další platby státu měly pouze regulační nebo sankční charakter. V ţádném případě nešlo o obohacování státní pokladny. Banka měla povinnost čtyřikrát měsíčně informovat Ministerstvo financí o stavu aktiv a pasiv. Jednou ročně se také prováděla revize výkazů o oběhu bankovek, o níţ banka musela velice podrobně informovat Ministerstvo financí. Mohlo by se zdát, ţe jediným vztah mezi bankou a státem byla povinnost banky vůči státu. Samozřejmě tomu tak nebylo. Mezi centrální bankou a státem vznikl také obchodní vztah. Banka měla moţnost obstarávat obchody pro stát. Z toho vyplývá i moţnost provádět platební styk státu. Banka však nesměla státu a státním sloţkám poskytovat jakékoliv úvěry27. Banka měla pouze právo obchodovat s cennými papíry vydanými státem. Tím státu pomáhala obstarat finanční prostředky. Stát udělil bance a jejím pobočkám jisté privilegium, které spočívalo v tom, ţe nemusely být zapsány v obchodním rejstříku. Banka byla také plně osvobozena od daní a poplatků, které byly jinak obecně platné pro všechny finanční instituce. Banka dokonce nemusela platit ani poštovní poplatky.

26 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 58 27 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 69

17

2.4.4 Československá koruna V této době bylo v oběhu většinou nové okolkované oběţivo. Bylo však v zájmu dokončení měnové odluky a úplného osamostatnění vydat vlastní měnu. Osamostatněním je myšleno odpoutání se od vazeb na staré Rakousko-Uhersko. Vznikalo mnoho různých návrhů na podobu nových bankovek, ale všechny návrhy musely mít jedno společné, musely mít trestněprávní ochranu. Proto tehdejší vítězné bankovky stejně jako dnes byly opatřeny trestněprávní ochranou proti falšování. Trestněprávní ochrana prezentována větou natištěnou přímo na bankovce. Na starých bankovkách byla tato věta ve znění: „Padělání bankovek trestá se podle zákona“. Na dřívějších státovkách byla tato věta také uvedena, pouze slovo „bankovek“ bylo nahrazeno slovem „státovek“. I dnes na bankovkách nalezneme tuto větu. Je jenom nepatrně pozměněna a její dnešní znění je: „Padělání bankovek se trestá podle zákona“. Kromě bankovek byly touto ochranou opatřeny i cenné papíry. Mimo tohoto ochranného prvku byly staré bankovky opatřeny i dalšími prvky napomáhajícími k jejich ochraně. Zdaleka však nebyly tak dokonalé jako dnešní ochranné prvky. Československá koruna ale nebyla jenom potištěným kusem papíru. Aby byla plnohodnotnou měnou, musela mít nějaký hodnotový podklad. Koruna československá přešla od státního krytí bankovek k zlatému standardu, a to dne 7. listopadu 1929. Zároveň byl stanoven kurz zlata vůči koruně (1 Kč = 44,58 miligramu zlata)28. V době zlatého standardu byla naše koruna směnitelná pouze za zlaté devizy, nikoliv za zlato. K přímé směnitelnosti bankovek za zlato v naší historii nikdy nedošlo29. Ačkoliv se kurzová politika od začátku řídila kurzem zlatého amerického dolaru, koruna neměla stanoven svůj zlatý obsah. Zlatá parita koruny československé byla stanovena aţ během působnosti Národní banky Československé. Zlatá parita naší měny byla určena spíše z politických důvodů. Československo mělo zájem být spoluzakládajícím členem Reparační banky se sídlem v Basileji (ta se později vyvinula v dnes známou Banku pro mezinárodní platby), pro získání tohoto postavení bylo nutné mít zákonně zakotvenou zlatou paritu měny30.

2.5 CB v 30. letech Celosvětově byl pro ekonomiku většiny států nejvýznamnější rok 1929. I kdyţ rok 1929 se počítá spíše do 20. let, právě tento rok výrazně v 30. letech ovlivnil vývoj hospodářství v celém světě. Dne 24. října 1929 byl vyhlášen krach newyorské burzy, který vyvolal hospodářskou krizi. Většina lidí zná tento den jako tzv. „černý pátek“. Československá ekonomika, hospodářství a finance byly samozřejmě také poznamenány touto událostí. V letech 1934 a 1936 došlo k devalvaci naší měny31. Bylo nařízeno sníţení hodnoty koruny vůči zlatu. Náš stát se potýkal s vyšší mírou nezaměstnanosti, poklesem kupní síly a dalšími zápornými ukazateli spojenými s hospodářskou krizí. Je nutné zdůraznit, ţe náš stát dá se říci úspěšně bojoval s hospodářskou krizí. Naše měna byla silná a máš stát byl povaţován za jednu z velmocí. Předpokládalo se úspěšné zvládnutí a překonání krize.

28 F. Vencovský: Dějiny bankovnictví v českých zemích, Praha, BIVŠ, 1999, str. 221 29 F. Vencovský: Dějiny bankovnictví v českých zemích, Praha, BIVŠ, 1999, str. 222 30 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 68 31 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 72

18

Toto období československého bankovnictví lze hodnotit jako období rozkvětu. Byla zde jiţ stanovená jistá pravidla. Byl dovršen vznik nového státu, který mohl začít plně fungovat. Největší obdiv patří českým státníkům, kteří zakládali československý stát. V relativně krátkém čase zde z ničeho vytvořili nový stát, který se svými idejemi a pokrokem mohl rovnat vyspělé západní Evropě. Před 2. světovou válkou byla naše ekonomika a hospodářství na vysoké úrovni, a spolu s nimi samozřejmě také náš bankovní systém. Vedou se diskuze o tom, ţe kdyby nepřišla válka a po ní komunistické ideologie, mohl náš stát být i přes svou malou rozlohu světovou velmocí. Toto tvrzení je však pouhým odhadem, ale faktem zůstává, ţe jsme byli na dobré cestě stát se světovou velmocí. Jako prvorepublikové Československo jsme postupně vzkvétali, ale jako komunistické Československo jsme se postupně potápěli ke dnu. Třeba si někdo myslí, ţe to není pravda a třeba je jeho úvaha správná. Historická fakta, která se v dnešní době jiţ nezkrášlují jako v dobách komunismu, hovoří spíše ve prospěch právě první republiky. Některá literatura hovoří o tom, ţe počátek vývoje centrálního bankovnictví na našem území je spojen aţ s rokem 1926, kdy byla zaloţena Národní banka Československá. Do té doby bylo ministerstvo financí nositelem funkcí centrální banky. Zároveň bylo ministerstvo orgánem vykonávajícím činnosti náleţící centrální bance. Dle mého názoru lze mluvit o počátku vývoje centrálního bankovnictví od doby, kdy na území Československa byla zavedena vlastní měna, řízen oběh peněţní zásoby apod. Není důleţité, která instituce vykonává funkce centrální banky, ale je důleţité jak jsou dané funkce vykonávány a jak je řízen vývoj bankovnictví.

19

3) CB v období 1938 – 1945 Roku 1938 byla v důsledku Mnichovské dohody zabrána třetina československého území. Dále byla prosazena autonomie Slovenska. Tím pádem vznikla Česko-Slovenská republika. Později zůstal pouze Protektorát Čechy a Morava. Svůj název změnila i centrální banka, a to na: „Národní banka Česko-Slovenská“. Nový název centrální banky byl vyhlášen 27.ledna 1939. To však nebyly jediné zásadní změny. Změny se děly i v orgánech centrální banky. Byly například pozměněny počty členů v orgánech banky. Od 20. ledna 1939 byla centrální banka bez guvernéra. Dosavadnímu guvernérovi Karlu Englišovy skončilo funkční období, na které byl jmenován a nebylo mu obnoveno. Z toho důvodu po jeho odchodu vedl banku viceguvernér. Další změny byly zaznamenány v peněţní oblasti. V těch částech republiky, které připadly Německu byla staţena československá koruna z oběhu a byla nahrazena říšskou markou. Říšská marka jako zákonné platidlo pro zabrané Sudety vstoupila oficiálně do oběhu dne 11. října 193832. V zájmu německých okupantů byl následný zánik československé koruny, ten byl nařízen ke dni 15. října 1938. Německo zabralo nejen území jako takové, ale také byly zabrány důleţité průmyslové lokality Československa. Byly narušeny veškeré obchody, čímţ byla narušena i ekonomika státu a jeho hospodářství. Po vyhlášení protektorátu a zdevastování trţního hospodářství bylo nastoleno válečné hospodářství. Od 1. října 1940 byla zrušena celní hranice mezi Německem a protektorátem. Válečné hospodářství mělo podobné rysy jako budoucí centrálně plánované hospodářství. I válečné hospodářství je řízeno a není umoţněn přirozený vývoj trhu. Zboţí, které nebylo významné pro válečný stav se vyrábělo pouze v omezeném mnoţství a stávalo se nedostatkovým. Některé továrny byly nuceny přejít ze své dosavadní výroby na výrobu válečných komodit. Nebyl však omezován pouze průmysl, např. byly zavřeny vysoké školy a vzdělávání bylo celkově omezeno33. Je samozřejmé, ţe změny v hospodářství a ekonomice státu se odrazily i ve sféře bankovnictví, které bylo také do jisté míry zdevastováno. Tyto změny, jeţ vyvolaly chaos a bezmoc byly pouhým předchůdcem následné dlouholeté ztráty toho, co zde bylo pracně vybudováno za první republiky. Pro náš národ přestala roku 1938 platit Ústavní listina vytvořená roku 1920. Díky Mnichovské dohodě nás cizí státy zradily a vydaly napospas Německu a jeho diktátorovi Adolfu Hitlerovi. Bez nás rozhodli o následné historii našeho státu.

3.1 Protektorát Čechy a Morava Dne 15. března 1939 byl zřízen Protektorát Čechy a Morava. Vše tak bylo činěno na rozkaz říšského vůdce Adolfa Hitlera. To znamenalo úplný zánik první republiky, za kterou český národ tak tvrdě bojoval. Vládním nařízením byla opět přejmenována centrální banka. Toto 32 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 76 33 F. Vencovský: Dějiny bankovnictví v českých zemích, Praha, BIVŠ, 1999, str. 216

20

vládní nařízení bylo sice oficiálně vydáno aţ 31. března 1939, ale nařízení obecně platilo jiţ 13. března 1939. V době protektorátu byla původní Národní banka Česko-Slovenská přejmenována na „Národní banka pro Čechy a Moravu v Praze“. Prvním guvernérem byl jmenován dosavadní viceguvernér řídící banku. Byl jím Ladislav F. Dvořák34. Ve funkci guvernéra setrval aţ do roku 1945. Na činnost Národní banky, mimochodem stejně jako na celý stát dohlíţel Úřad říšského protektora. Nesmíme ale zapomínat ani na banky na Slovensku. Z hlavní pobočky staré Národní banky sídlící v Bratislavě vzniklo ústředí nové Slovenské národní banky. Ta následně převzala veškeré pobočky staré centrální banky, jeţ se nacházely na slovenském území. Sice jsme se snaţili zachovat si jistou autonomii, ale bohuţel se nám to povedlo jen na krátkou dobu. Ze strany Německa stále přicházela nová vládní opatření, která ztěţovala situaci v Čechách. Český stát postupně zanikal a stával se součástí Německé říše. Spolu s ním zanikla i protektorátní koruna, která se vyvinula z československé koruny pouhým přejmenováním. Spolu s měnou zanikal i český bankovní systém, a to i přes veškeré snahy českých úředníků. Centrální banka postupně ztrácela své pravomoci a nebyla schopna plnit své funkce. Centrální banka byla nucena vydat Říšské bance své měnové zlato. Toto vydání bylo zdůvodněno jako placení jakýchsi nesmyslných a uměle vytvořených náhrad. Bývalé Národní bance a českému národu vznikly obrovské finanční škody, které nebyly nikdy vyrovnány. Historická data odhadují měnové ztráty na 135,5 mld a hospodářské škody na 429,7 mld tehdejších korun35. Museli jsme Německu odvádět nesmyslné válečné příspěvky a platit Německu za ochranu protektorátu. O nějaké ochraně však nemohla být ani řeč. Šlo pouze o zbabělé zabrání a nárokování cizího území. Celá nesmyslnost spočívala v tom, ţe my jako stát jsme ţádnou válku nechtěli a ochrana, za kterou jsme platili byla jedna velká fikce. Německo s námi nikdy oficiálně neválčilo. Od počátku války aţ do jejího konce nevznikly ţádné zásadní novelizace hovořící o centrální bance. Ty nejdůleţitější jiţ byly zmíněny v předchozích řádcích. Centrální banka měla právo provádět operace s říšskou markou. To bylo jedno z mála práv, které centrální bance zůstalo. Většina pravomocí v peněţnictví přešla na Ministerstvo financí. Centrální banka jiţ zastávala pouze formální a poradní funkci. Veškeré finanční instituce působící na území protektorátu se dostaly pod přímý dozor státu.

3.2 Období po 2. světové válce Bylo po válce, zbyla zde bezmoc a zároveň radost. Českému národu zbyl prázdný, zničený a rozkradený stát, ale radost z konce války a svobody překonala veškerou bídu. Jako národ jsme měli štěstí, jelikoţ v exilu stále existovala jakási vláda, která se připravovala na konec války a na návrat do své vlasti. Exilový ministr financí si pamatoval na problémy z let 1918 – 1919. Proto mimo jiné připravil tisk nových státovek, které byly po válce převezeny z Londýna do 34 Historie a současnost ČNB 35 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 78

21

Prahy a dokonce byly i pouţity jako skutečné peníze při osvobozování Československa36. Celá exilová vláda věřila v navázání na prvorepublikovou společnost, k níţ samozřejmě patřila i Národní banka. I přes bouřící válku na našem území byla snaha v exilu pokračovat mimo jiné i v bankovním systému, jenţ platil na našem území před přijetím Mnichovské dohody a listopadem 1938. Po válce chtěla exilová vláda navázat na fungující sytém bankovnictví a pokračovat ve veškerých činnostech jakoby ţádná válka neproběhla. Zda byly plány exilové vlády úspěšné či nikoliv je popsáno v další kapitole. Nesmíme však zapomenout na velké události, které se také týkají centrálního bankovnictví. Československo bylo jednou ze zemí, které stály u vzniku bretton-woodských organizací. Těmito institucemi máme na mysli Mezinárodní měnový fond a Světovou banku. Československo dne 1. července 1944 podepsalo členství v těchto organizacích. I kdyţ tato kapitola není příliš dlouhá, popisuje velice důleţité období našeho centrálního bankovnictví. V době, kdy centrální bankovnictví na našem území začalo konečně správně fungovat a plně zastávalo veškeré důleţité funkce, přišel diktátor Adolf Hitler a všechno zničil. První republika se svou ekonomikou a hospodářskou situací stála na prvních místech v rámci celého světa. Je pravda, ţe před Mnichovskou dohodou jsme byli výrazně oslabeni celosvětovou hospodářskou krizí, ale naše silné a všestranné ekonomické postavení napovídalo, ţe jsme tuto krizi mohli úspěšně překonat se vztyčenou hlavou. Měli jsme silnou a stabilní měnu, která ze dne na den zanikla a českému národu vznikaly škody, které nebyly prozatím nikým plně nahrazeny. Němci po nás chtějí jakousi náhradu za Benešovy dekrety, ale kdo nahradí Čechům ztracený ekonomický vývoj a rozkradené jmění nejen Národní banky.

36 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 79

22

4) Poválečná obnova a CB Z druhé světové války vyšlo Československo jako vítěz. Tehdejší ekonomická situace našeho státu byla hodnocena jako nejlepší ve srovnání s ostatními státy Evropy, které se účastnily války. Ztráty na ţivotech a míra poškození našeho státu byly na minimální úrovni. Během prvních let poválečné obnovy jsme měly moţnost opět se stát světovou velmocí. Období, které následovalo krátce po válce bylo velice podobné jako období vzniku první republiky. Bylo nutné zavést vlastní měnu, vyřadit z oběhu tzv. „poraţenou měnu“, v tomto případě se dá mluvit o několika měnách. Během války na území Československa působilo celkem pět měn (protektorátní koruna, slovenská koruna, říšská marka, maďarské pengo a polské zloté)37. V zájmu obnovy státu bylo zavedení pouze jediné měny platné pro celé území. Dále bylo nutné sníţit míru inflace a postavit ekonomiku znovu na nohy. Ač byly úkoly velice podobné jako v letech 1918 – 1919, následný vývoj byl velice odlišný. Důvod byl jednoduchý, vláda první republiky se skládala z lidí, kteří vyznávali pravicovou politiku. Oproti tomu vláda vytvořená po 2. světové válce byla sloţena spíše z levicových komunistů. Po válce přistoupila k moci Gottwaldova vláda, která se hlásila ke komunistickým ideologiím s jistou mírou pravicové demokracie. Tato vláda přišla s „Budovatelským programem“, který se týkal poválečné obnovy a následného vývoje ekonomiky. Tento program postrádal jistou míru sovětizace, která přišla po únoru 1948. Program v sobě zahrnoval i návrh na obnovu národního hospodářství, nebyl však pouze striktním výčtem úkolů, ale slouţil spíš jako pomocný návod při samotné obnově, a byl schválen dne 11. července 1946. Zejména v pohraničí byla situace velice sloţitá. Území jeţ bylo zabráno se vrátilo do rukou českého národa. Domy a pozemky odsunutých Němců byly poskytovány českým lidem. V tomto období rozdávání majetku paradoxně začala i éra zestátňování majetku. Do roku 1948 se zestátňovaly především velké podniky, banky a pojišťovny. Samotné zestátňování během prvních pár let našemu národnímu hospodářství nemohlo nijak uškodit. V předchozí kapitole bylo zmíněno, ţe roku 1938 přestala platit Ústavní listina. Tato listina z roku 1920 byla pomocí prezidentových dekretů znovu obnovena. První obnovovací dekret byl vydán jiţ 3. srpna 1944 za působení exilové vlády v Londýně38. Tento dekret byl jedním z důleţitých činů exilové vlády, jenţ napomohl k rychlé a úspěšné poválečné obnově našeho státu. Ústavní listina z roku 1920 byla po válce postupně upravena šesti prezidentovými dekrety. Upravená Ústava byla v platnosti od konce války aţ do roku 1948.

4.1 Obnovení Národní banky a československé měny Po skončení války došlo opět ke spojení Protektorátu Čechy a Morava a Slovenska. Z toho vyplývá, ţe opět vznikla Československá republika. Bylo tu několik problémů souvisejících se spojením protektorátu a Slovenska. Pro bankovní téma je důleţitý problém spojený s centrálním bankovnictvím. Jelikoţ za války šlo o dvě autonomní území, mělo kaţdé území i svou centrální banku. Jednalo se o Národní banku pro Čechy a Moravu a o Slovenskou národní banku. Výše zmíněné prezidentovy dekrety nařizovaly také obnovení působnosti 37 F. Vencovský: Dějiny bankovnictví v českých zemích, Praha, BIVŠ, 1999, str. 392 38 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 81

23

Národní banky československé. Tato obnova platila pouze pro území Čech a Moravy, kde 18. května 1945 zanikla zmíněná Národní banka pro Čechy a Moravu. Na Slovensku i nadále působila Slovenská národní banka. Bylo to z důvodu, ţe Slováci se nechtěli vzdát své banky a hlavně kaţdá z bank měla právní zakotvení v různých zákonech. Tato aplikace dvou různých zákonů upravujících stejnou činnost na území jednoho státu byla při nejmenším neobvyklá. Duální systém centrálního bankovnictví byl pouze dočasným řešením. Prezidentovy dekrety z podzimu 1945 (konkrétně z 19. října 1945) rozhodly o tom, ţe se Národní banka československá stane centrální bankou pro celé území poválečného Československa39. Dne 10. května 1945 ztratila říšská marka i ostatní měny funkci zákonného platidla pro území Československa40. Zákonným platidlem pro Čechy a Moravu byla stanovena protektorátní koruna a československé poukázky. Na území Slovenska byla uznána zákonným platidlem slovenská koruna. Ani tento systém dvou zákonných měn nebyl trvalý. Tato situace byla stejně jako situace s dvěma centrálními bankami vyřešena prezidentovými dekrety z 19. října 1945. Jednotnou měnou pro celé území se stala koruna československá se zkratkou „Kčs“. Nahrazovala veškeré dřívější korunové peníze, a to v poměru 1:141. Nová československá koruna však nebyla podloţena zlatým obsahem, ale byl pouze stanoven kurz vůči americkému dolaru. Aţ z tohoto kurzu byl následně odvozen kurz koruny vůči zlatu42. Stejně jako dříve, i tentokrát museli lidé odevzdat k výměně své peněţní zásoby ve staré měně spolu s cennými papíry, za které jim byla vyplacena protihodnota. Toto nařízení se opět týkalo pouze bankovek. Staré mince zůstávaly v oběhu a platily dál. Díky obnovovacímu dekretu ze dne 19. října 1945 zde vznikla zvláštní situace. Tento dekret totiţ udával, ţe nová měna byla na našem území zavedena dne 1. listopadu 1945, ale centrální banka byla oficiálně obnovena aţ 26. listopadu 194543. Historie se tedy opakovala. Stejně jako za první republiky vznikla nejprve měna a po té centrální banka, která měla spravovat oběh měny a zajišťovat její emisi. Z předchozích řádků vyplývá, ţe celá poválečná obnova byla zakotvena v prezidentových dekretech. Hlavními úkoly bylo stáhnout z oběhu neţádoucí měnu, zavést novou a dát lidem vizi nového hospodářství, v jehoţ fungování by mohli věřit. Tato reforma se velice podobala prvorepublikové reformě, přesto se však ubírala jiným směrem. Cílem nové vlády bylo zestátnit československý průmysl a celý bankovní a finanční sektor dostat pod vedení státu. Veškeré financování znárodněných podniků mělo být soustředěno do jednoho místa, které by bylo plně pod dohledem státu.

39 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 82 40 I. Baţantová: Centrální bank. v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav J. Hlávky, 2005, str. 83 41 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 83 42 F. Vencovský: Dějiny bankovnictví v českých zemích, Praha, BIVŠ, 1999, str. 393 43 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 83

24

4.2 Zestátnění Národní banky V předchozích řádcích byl zmíněn záměr nové vlády, a to dostat bankovní sektor pod vedení státu. Prezidentem byly vydány dva dekrety hovořící o znárodnění akciových bank a soukromých pojišťoven. Na českém území bylo znárodněno celkem deset bank a na slovenském území to bylo šest bank. Všechny akciové společnosti provozující peněţní a bankovní činnost byly znárodněny zestátněním ve prospěch státu. Dne 25. března 1948 se všechny komerční banky, které se znárodněním staly národními podniky, sjednotily do jedné banky působící v Čechách (šlo o „Ţivnostenskou banku“) a do jedné banky působící na Slovensku (šlo o „Slovenskou Tatrabanku“)44. Tyto dvě banky vystupovaly jako provozní národní podniky. Zmíněné dekrety však prozatím nemluvily o centrální bance. Mimo jiné byly znárodněny i velké podniky a malé podniky byly nuceny vstoupit do skupinového vlastnictví, to znamená, ţe byly sdruţeny třeba do jednoho druţstva. Většinou šlo o zemědělská či výrobní druţstva. Díky znárodnění postupně přestala fungovat trţní ekonomika. Peněţní prostředky se začaly uvolňovat na základě politických, nikoliv ekonomických skutečností. Zároveň bylo nemoţné volně obchodovat na devizových a kapitálových trzích. Jiţ zmíněný tzv. „budovatelský program“ nové Gottwaldovy vlády se týkal mimo jiného i sjednocení bankovního hospodářství a vyuţití nového bankovního systému hlavně pro potřeby plánovaného hospodářství. Změna zákona o centrální bance byla očekávána mnoho let dopředu. Roku 1951 měla totiţ Národní banka Československá ztratit výhradní emisní právo, a to z důvodu vypršení lhůty, na kterou jí byl emisní monopol udělen. Právě proto byl s předstihem připravován nový zákon, který měl přepracovat prvorepublikovou vizi akciové banky na novou státní banku. Zákon přijatý dne 11. března 1948 upravuje některé skutečnosti o Národní bance Československé. V zákoně je zdůrazněno právo státu spravovat měnu na území Československa prostřednictvím Národní banky Československé. Stát udělil centrální bance výhradní právo týkající se emise oběţiva. V jednom z paragrafů zákona je určena i právní forma centrální banky. Bylo určeno, ţe jde o státní právnickou osobu se sídlem v Praze. Dosavadní akcie měly být vykoupeny od akcionářů za jmenovitou hodnotu a akcionářům měla být vyplacena náhrada. To se však nikdy nestalo a akcie byly oficiálně zabrány státem, ale spíše se staly pouze neplatnými.

4.2.1 Cíle a úkoly nové banky Státní Národní banka Československá měla za úkol emitovat peníze a spravovat jejich oběh. V této době ještě platila funkce banky řídit devizové obchody a zajistit stabilní kurz měny. Banka měla právo eskontovat směnky, poskytovat zápůjčky, obchodovat s drahými kovy a valutami, obchodovat se státními cennými papíry a provádět obchody se zahraničními aktivy a pasivy. Banka dále vedla účty pro veřejnost a prováděla správu vkladů.

44 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 85

25

4.2.2 Orgány banky Oproti minulosti byly zřízeny pouze dva hlavní orgány centrální banky, a to bankovní rada a revidující výbor. Valná hromada, která v minulosti fungovala jako zástupce akcionářů jiţ neměla pro státní centrální banku význam.

Bankovní rada Bankovní rada se skládala celkem z devíti členů. Mezi ně patřil guvernér, viceguvernér a dalších sedm členů, z nichţ jeden musel být úředníkem Ministerstva financí45. Ten měl jako jediný právo vznést nesouhlas s usnesením rady. Takové usnesení, s kterým nesouhlasil muselo být pozastaveno aţ do rozhodnutí ministra financí. Guvernér nebo viceguvernér a následně další dva členové rady museli být Slováci. Vybraní kandidáti na post guvernéra a viceguvernéra byli jmenováni prezidentem republiky. Návrh na jejich jmenování podávala vláda. Byli jmenováni vţdy na pět let. Prvním guvernérem státní Národní banky Československé byl dne 9. září 1948 jmenován Jaroslav Nebesář46. Úkoly bankovní rady zůstaly stejné jako v minulosti. Guvernér dohlíţel na správný chod banky jako instituce a prováděl správu nad jměním banky. Bylo uzákoněno, ţe veškeré právní úkony musí být opatřeny třemi podpisy oprávněných osob, a to guvernéra, člena bankovní rady a generálního ředitele banky. Bankovní rada byla zmocněna k podávání návrhů Ministerstvu financí, a to v oblastech měnových, finančních a hospodářských. Schůze bankovní rady se konaly jednou měsíčně a guvernér měl právo hlasovat pouze v případě, kdy došlo k patové situaci stejného počtu hlasů protistran. Bankovní radě zůstala povinnost čtyřikrát měsíčně uveřejňovat výkaz o stavu kapitálu a majetku.

Revidující výbor Kontrolním orgánem byl opět ustanoven revidující výbor. Skládal se ze šesti členů, z nichţ dva museli být Slováci. Platilo pravidlo, ţe pokud se guvernérem stal Čech, předsedou revidujícího výboru se musel stát Slovák47. Toto pravidlo platilo i v opačném případě. Měla tak být zaručena rovnost obou národů ţijících v Československu. Všichni členové revidujícího výboru byli jmenováni ministrem financí na funkční období čtyř let. Nejméně dva členové museli být úředníky Ministerstva financí. Výbor měl za úkol dohlíţet na dodrţování zákonů a předpisů v bance. Mohl svolávat schůze bankovní rady a podávat návrhy ministru financí. Členové revidujícího výboru měli právo nahlíţet do všech výkazů a dokumentů vypovídajících o činnostech banky.

45 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 88 46 Historie a současnost ČNB 47 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 90

26

4.2.3 Vztah banky a státu V této době stát značně zasahoval do činností banky. Banka byla doslova pod dozorem státu. Z dob první republiky se zachovala část zákona týkající se zákazu přímého úvěrování státu centrální bankou. Banka jako státní podnik samozřejmě zůstávala bankou státu. Banka měla povinnost podávat státu zprávy o svých činnostech. Zůstatky ze zisku se jiţ nepřidělovaly akcionářům, ale státu. Případná ztráta byla hrazena státem.

4.3 Zánik Národní banky Československé Dosavadní model bankovnictví byl neefektivní a nefungoval podle představ. Dosavadní model byl totiţ sestaven částečně podle starého prvorepublikového modelu samostatné akciové společnosti a částečně podle nového poválečného modelu se značným státním zásahem a dozorem. Doslova se zde tloukly dvě rozdílné ideologie. Bylo jasné, ţe je nutné přistoupit k jistým změnám a přepracovat bankovní sektor. Dne 1. července 1950 byla zahájena činnost nové Státní banky Československé48. Tím dnem vstoupila Národní banka Československá do likvidace. Po válce jsme stáli na novém začátku. Měli jsme několik moţností. První moţnost byla moţnost navrátit se k tomu, co jsme po Mnichovské dohodě byli nuceni opustit. Mohli jsme jednoduše pokračovat v zásadách, stylu politiky a ekonomiky první republiky. Druhou moţností bylo přenést si do období po válce pouze zásady, ale jinak změnit celý stát. Třetí moţnost bylo hodit všechno za hlavu a vytvořit opět úplně nový stát. Český národ si zvolil druhou moţnost, která byla takovou pomyslnou „zlatou střední cestou“. Exilová vláda tvořena z prvorepublikových státníků a úředníků se po válce vrátila a přinesla sebou počáteční naději na obnovu státu. Mezi lidmi však panovala bezmoc a hledali co moţná nejlepší způsob obnovy. Vybrali si komunistickou teorii, která jim slibovala spojení všech sil vedoucích k pomoci. Dle mého názoru to nebylo nejlepší řešení, ale chápu důvody tehdejšího rozhodnutí. Zastávám názor, ţe centrální banka, ač řídí část měnové a finanční politiky státu, by měla vţdy zůstat nezávislou institucí na státní moci. Po zestátnění měla banka slouţit hlavně státu. Dle mého úsudku bylo rozhodnutí o znárodňování čehokoliv, co patřilo lidem, chybné. Tato chyba způsobená komunistickou vládou trvala ještě dalších několik desítek let.

48 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 93

27

5) CB v období 1950 – 1989 Roku 1948 Československo přijalo socialismus podle ruského modelu a přešlo na centralizaci sytému. Všechno mělo být všech, ale v podstatě nikoho nebylo nic. Socialistický hospodářský model zestátňování, který byl po vzoru Sovětského svazu aplikován i v ČSSR vycházel z toho, ţe pokud se zestátní všechny výrobní prostředky, zmizí bloky mezi mikroekonomickými cíli podniků a makroekonomickými cíli státu49. Do té doby zde byla velká koncentrace soukromých vlastníků a podnikatelů. Po vlně zestátňování zde byl pouze jeden vlastník, kterým byl stát. Díky zestátňování zde byla nastolena centrálně plánovaná ekonomika. V důsledku toho bylo naprosto odbouráno trţní hospodářství zaloţené na poptávce a nabídce. Podniky jiţ nevykazovaly ekonomické ukazatele, které jsou v dnešní ekonomice naprosto běţné. Mezi zaniklé ukazatele patřila např. rentabilita podniku, platební schopnost apod. Na přelomu 60. a 70. let Československo dostalo novou tvář díky federalizaci státu, přesněji byla dne 1. ledna 1969 vyhlášena Československá federace. Kromě jiných sloţek se muselo přizpůsobit i centrální bankovnictví a celý ostatní systém peněţnictví a bankovnictví.

5.1 Státní banka Československá Model centrálního řízení se odrazil i v bankovnictví. Po válce zde vznikl vícestupňový bankovní systém. Nová společnost ale chtěla vytvořit pouze jednu státní banku a soustředit do ní veškeré funkce centrální i komerční banky. Vznikl by zde tedy jednostupňový bankovní systém, který je dostačující pro společnost a ekonomiku, kde veškeré procesy jsou dlouhodobě plánovány. Předloţil se tedy návrh hovořící o státní bance s hlavním sídlem v jednom městě a pobočkami ve všech okresních městech. Byl tu však jeden problém, který bylo nutné vyřešit. Jde o to, ţe na bankovním poli působilo mnoho různých bank a najednou zde měla vzniknout banka jenom jedna. Původně se uvaţovalo o zrušení všech dosavadních bank. Z ekonomických a politických hledisek se od tohoto plánu raději přešlo k méně radikálnímu řešení. Bylo rozhodnuto, ţe veškeré banky budou sloučeny do jedné a proběhnou fúze s dosavadní centrální bankou. Sloučení bank mělo své jisté výhody i nevýhody. Výhodou bylo např. získání mnoha důleţitých informací a zkušeností. Nevýhodou bylo sloučení rozlišných systémů řízení, obchodování a rozhodování. Návrh na sloučení byl úspěšný a dne 9. března 1950 byl schválen zákon hovořící o Státní bance Československé. Tento zákon o nové bance byl účinný k 1. dubnu 1950, ale banka samotná zahájila svou činnost aţ 1. července 195050. Hlavní ústředí pro ČSSR bylo zřízeno v Praze. V Bratislavě bylo zřízeno oblastní ústředí pro Slovenskou část státu. Státní banka byla povinna převzít veškeré závazky sloučených bank (Ţivnostenská banka, Slovenská Tatrabanka, Poštovní spořitelna), které se sloučily právě z důvodu jejího vzniku. Banka byla zaloţena se základním kapitálem, jenţ byl sloţen z jmění původních bank. Na vznik základního kapitálu však nebyla pouţita jejich celá výše, ale část byla pouţita na zaloţení různých fondů nové banky. Po sloučení zde tedy vznikla Státní banka Československá (SBČS) a Investiční banka. Banky se lišily mírou rozdělení úkolů a 49 F. Vencovský: Dějiny bankovnictví v českých zemích, Praha, BIVŠ, 1999, str. 402 50 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 93

28

pravomocí. SBČS byla centrální bankou a kromě funkcí centrální banky poskytovala i krátkodobé sluţby komerčního bankovnictví. Investiční banka byla zaměřena především na dlouhodobé úvěrování a financování. Zákon hovořil o tom, ţe Státní banka Československá je centrální bankou státu s právní formou samostatné právnické osoby (slovo „samostatná“ nebylo úplně přesné). I kdyţ byla banka státním podnikem, neručila za závazky státu. Stejně jako kaţdé centrální bance, i této byl udělen emisní monopol. Je však zvláštní, ţe s nástupem nové centrální banky nebyly vydávány nové bankovky, ale nová centrální banka jednoduše převzala bankovky od zaniklé Národní banky.

5.1.1 Orgány banky V čele banky stál generální ředitel. Byla to nejvyšší pozice v bance. Jako první byl generálním ředitelem jmenován JUDr. Otakar Pohl51. Do své funkce nastoupil ve stejný den, kdy nová SBČS zahájila svou činnost. Generální ředitel byl spíše postavou, která banku pouze reprezentovala. Veškeré řízení a rozhodování náleţelo státu. Z toho také vyplývá, ţe nebylo nutné jmenovat bankovní radu, která dříve hlasovala o návrzích jednání banky. Státní banka byla řízena ministrem financí, který dával generálnímu řediteli přesné instrukce o vedení banky. Vedle generálního ředitel stál po jeho náměstek. Oba byli jmenováni do svých funkcí vládou. Banka byla rozdělena na jednotlivé úseky, které byly řízeny vrchními řediteli. Vrchní ředitelé byli jmenováni ministrem financí. O tom, ţe vláda komunistů nebyla příliš ideální napovídá i fakt, ţe na vrcholnou pozici mohl být jmenován pouze dobrý komunista bez ohledu na jeho kvalifikaci.

5.1.2 Vztah banky a státu Banka byla institucí pod vedením státu. Veškeré jednání banky muselo být schvalováno ministrem financí. V minulosti banka byla skutečně samostatnou institucí. Ministerstvo financí dříve spíše okrajově dohlíţelo na činnosti banky. Šlo v podstatě jen o formalitu. Ale tentokrát byla banka nedílnou součástí Ministerstva financí. Veškeré bankovní obchody a činnosti musely být v souladu s hospodářským plánováním.

5.2 První změny Dne 11. prosince 1952 byl schválen zákon, který hovořil o úplné centralizaci peněţněúvěrové soustavy52. Zákon byl účinný k 1. lednu 1953. Tento zákon měl napomoci k zjednodušení celého systému, ale opak se stal skutečností. V bankovním systému vznikly jisté nesrovnalosti a plánované zjednodušení přešlo v náročnost. Obecně byl tento zákon pouze předchůdcem velkých změn, které nastaly v dohledné době po schválení tohoto zákona. Tento zákon spíše upravoval původní zákon z roku 1950. Byly zde přesněji definovány některé skutečnosti, které v původním zákoně nebyly tak jasné. V zákoně bylo konečně přesně zmíněno, ţe Státní banka je jedinou emisní bankou a zároveň i jedinou bankou 51 Historie a současnost ČNB 52 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 102

29

poskytující krátkodobé úvěry. Zákon udával, ţe Státní banka Československá je plně podřízena ministru financí. Ministr měl právo stanovovat i úrokové sazby. Změny v zákonech i v bankovním systému byly dovršeny měnovou reformou. V tomto období změn byl jmenován i nový generální ředitel Státní banky Československé. Dne 20. února 1954 jím byl jmenován Jaroslav Kabeš53. Ve své funkci setrval pouze tři roky a dne 16. srpna 1957 byl do funkce generálního ředitele opět jmenován JUDr. Otakar Pohl. Další výraznou změnu jsme zaznamenali v roce 1954, kdy Československo bylo nuceno vzdát se členství ve světových organizacích, které pomáhalo zaloţit. Šlo o Mezinárodní měnový fond a Světovou banku. Členství v těchto organizacích bylo obnoveno aţ po roce 1989. Bylo nepřípustné, aby Československo vyznávající model Sovětského svazu, patřilo do světových organizací bojujících za trţní ekonomiku a přirozený hospodářský vývoj.

5.3 Měnová reforma Po zavedení zákona ze dne 11. prosince 1952 přišel další zákon. Byl to nový zákon o peněţní reformě, jenţ byl účinný 1. června 195354. I kdyţ zákon hovořil o peněţní reformě, šlo spíše o měnovou reformu. Tato reforma byla v podstatě pokračováním znárodňování majetku obyvatelstva, které proběhlo po válce. Tentokrát se jednoduše řečeno znárodňovaly finanční prostředky. Část vázaných vkladů a cenných papírů z let 1945 a 1946 byla anulována. Jednoduše byly zrušeny bez náhrady. Byla vyhlášena nová měna. Stala se jí nová koruna československá. Nová měna se vyměňovala za starou. Byl stanoven poměr 1:5, který platil pro výměnu mzdových a jiných nároků uznaných státem. Tento poměr také platil pro výměnu 300 Kč na osobu. Ostatní peněţní prostředky se přepočítávaly poměrem 1:50. Tzv. nestabilní výměna se týkala pouze vkladů ze spořitelních kníţek. Tyto vklady se přepočítávaly v rozmezí od 1:5 do 1:5055. Československá koruna byla v minulosti podloţena zlatým obsahem. Vznikem nové měny vznikl i nový poměr koruny k zlatu. I kdyţ byl tento poměr stanoven, neznamenalo to však, ţe by naše měna byla zlatá. Jednalo se spíše o formalitu, která více neţ koruně slouţila ruskému rublu. Samozřejmě se změnil i kurz vůči zahraničním měnám. V této době jsme byly vázáni na Sovětský svaz a tudíţ i na rubl. V minulosti byl kurz koruny vázán hlavně na americký dolar. S příchodem komunismu jsme se přeorientovali na východní stranu, zatímco v době vázanosti na americký dolar jsme vyznávali spíše západní stranu světa. Jistě je zřetelné, co je těmito výroky myšleno. Nová měna byla v poměru 1,80 Kč za 1 rubl56. Od tohoto poměru se dále odvozovaly kurzy československé koruny vůči ostatním cizím měnám. Hlavními příčinami této měnové reformy byla totální transformace ekonomiky a přijetí sovětského systému. Bylo nepřípustné, aby tento nový systém převzal cokoliv ze starého systému. Bylo nutné zničit a předělat celé dosavadní peněţní hospodářství a s ním i zbytek 53 Historie a současnost ČNB 54 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 103 55 F. Vencovský: Dějiny bankovnictví v českých zemích, Praha, BIVŠ, 1999, str. 396 56 F. Vencovský: Dějiny bankovnictví v českých zemích, Praha, BIVŠ, 1999, str. 397

30

celého systému. Lidem byl znárodněn veškerý majetek ve prospěch státu,ten si ho v podstatě dovolil ukrást. Ale vše bylo prováděno legálně a ve prospěch státu a společnosti.Komunisté si svou moc začali vymáhat. Po válce hrdě hlásali hesla vystihující svobodu, rovnost a demokracii, ale po čase se obrátili a začala jejich tvrdá a nelítostná vláda. Vládli tvrdou pěstí a bohuţel pro český národ vládli dlouho.

5.4 Státní banka jako samostatný orgán Státní banka Československá byla od roku 1953 podřízeným orgánem Ministerstva financí. Jiţ od počátku tohoto rozhodnutí se ozývaly hlasy, které proti tomuto rozhodnutí protestovaly. Tyto hlasy byly nakonec vyslyšeny a dne 10. listopadu 1965 byl vydán zákon, který bance zaručoval vyšší míru samostatnosti a nezávislosti na Ministerstvu financí57. Mimo to proběhly i další změny týkající se formálních záleţitostí. Přímo se tu nabízí jedna prostá otázka: „Kam se poděla snaha po centralizaci a moci nad bankovním systémem?“. Odpověď je jednoduchá, komunisté dosáhli svého cíle a přeměnili bankovnictví k obrazu svému. Uţ neměli potřebu ovládat bankovní sektor. Proto podlehli tlakům společnosti a mírně povolili uzdu centrální bance. Bylo to od nich jednoduché gesto hrající v jejich prospěch. Ale bylo to i z důvodu, ţe v 60. letech se náš stát a naše vláda začaly přiklánět k větší míře svobody a demokracie. Hlavní změny nastaly hlavně v řízení banky. Banka jiţ nebyla institucí podřízenou ministru financí. Ve vedoucí funkci i nadále setrvával generální ředitel, kterému tento zákon dával větší pravomoci. Jiţ nebyl povinen se někomu zpovídat a měl moţnost samostatně činit více pravomocných rozhodnutí. Změnil se i vztah banky a státu. Týkal se samostatnosti banky . Banka teď měla povinnost předkládat své plány pouze přímo vládě a měla moţnost rozhodovat o svých činnostech. Dříve platilo, ţe návrhy a plány banky nejprve musely být schváleny ministrem financí a aţ poté mohly být předloţeny vládě ke schválení. V zákoně ale zůstala skutečnost, ţe za závazky banky ručí stát a ten také hradí případnou ztrátu banky. Zbylý zisk jiţ nebyl automaticky zahrnován do státního rozpočtu, ale o jeho rozdělení a přidělení rozhodovala vláda. I díky tomuto zákonu náš národ začal pociťovat závan demokracie a svobody. Je všeobecně známo, ţe období první poloviny 60. let 20. století spělo k demokracii a svobodě celého státu. Bohuţel přišel rok 1968 a všechno se opět zhroutilo jako pomyslný domeček z karet.

5.5 Bankovní reforma z 60. let Na přelomu 50. a 60. let 20. století se značně začala projevovat nefunkční hospodářská politika plánovaná na pětileté období. To měla změnit reforma z let 1959 – 1960, která měla změnit způsob centrálního plánování58. Toto úsilí se však nezdařilo a systém se vrátil k tzv. 57 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 105 58 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 107

31

pětiletkám. Vláda byla svým neúspěchem znepokojena. Byla zde stále snaha zdokonalit systém plánovitého řízení a centralizace. Právě proto v polovině 60. let začala druhá vlna změn, která měla zdokonalit celý systém. Reforma z let 1967-1968 měnila vedle hospodářského systému i společenský systém, jenţ byl nově nazývaný jako „trţní socialismus“. Pro tento nový systém bylo nutností opět zavést dvoustupňové bankovnictví a oţivit tak funkci komerčních bank. Centrální banka se měla stát měnovou samostatnou institucí a plnit funkci dohledu a řízení financí ve státě. I v době nového trţního systému mělo být zachováno plánovité řízení, ale měla se změnit jeho kvalita. Vize dvoustupňového bankovnictví však ještě na dlouhou dobu zůstala pouze návrhem. Vyskytoval se tu ještě jeden problém. Slováci se neustále chtěli vymanit z tzv. nadvlády Čechů. Chtěli tedy prosadit vedle české centrální banky i slovenskou centrální banku. Nad oběma centrálními bankami by stála federální centrální banka. Tato vize federálního systému bankovnictví byla zmíněna v ústavním zákoně o československé federaci z roku 1968.

5.6 CB v 70. letech Po událostech v létě 1968 se očekávalo mnoho zásadních změn, a to i v oblasti bankovnictví. V rámci národohospodářského plánování se banka musela řídit komplexním měnovým plánem. Po obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy. Snaha o desovětizaci systému, kterou jsme zaznamenali v 60. letech byla nyní odsouzena k zániku. Dále se pokračovalo v budování státu podle vzoru SSSR. Všichni politici, kteří vyznávali demokracii a svobodu byli sesazeni ze svých funkcí. Na jejich místa nastoupili spolehliví členové KSČ. Nově se Československo stalo federací a federativnímu uspořádání státu se musela přizpůsobit i centrální banka. Vznikl tedy Hlavní ústav pro Českou socialistickou republiku v Praze a Hlavní ústav pro Slovenskou socialistickou republiku v Bratislavě59. Nad těmito ústavy stálo Federální ústředí v Praze a spadaly pod Státní banku Československou. Všechny tyto tři organizace vykonávaly činnost centrální banky. Zákon však vymezil úkoly a pravomoci, které náleţely jednotlivým organizacím. Ústředí vykonávalo především měnovou politiku. Během roku 1970 bylo vydáno několik zákonů, které měly nasměrovat vývoj centrálního bankovnictví správným směrem.

5.7 Orgány banky V čele centrální banky stál předseda banky. Šlo pouze o přejmenování funkce generálního ředitele. Předseda banky stál ve vedení Federálního ústředí v Praze. Do své funkce byl jmenován prezidentem republiky a jeho funkční období nebylo časově omezeno. Dne 3. října 1969 byl do funkce předsedy jmenován Ing. Svatopluk Potáč60. Předseda byl zastupován svým místopředsedou. Jejich národnosti se musely lišit. Nejvyššími představiteli hlavních ústavů byli jmenováni generální ředitelé. Ti byli jmenováni vládou na návrh předsedy banky. Generální ředitelé byly podřízeni předsedovi.

59 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 109 60 Historie a současnost ČNB

32

5.8 Přelomová 80. léta V 80. letech se návrh na přeměnu bankovnictví z jednostupňového na dvoustupňový systém stával reálným. Změny v bankovním systému měly vést k zefektivnění ekonomiky státu. To neměla být jediná změna odehrávající se na poli bankovnictví. Mělo jít o změny v oblasti emisní a úvěrové. Šlo i o změny v celkové měnové politice. V druhé polovině 80. let bylo připravováno několik nových zákonů týkajících se bank a devizové politiky. Listopadové události tohoto roku 1989 přinesly mnoho zásadních a dlouho očekávaných změn Od 18. června 1981 byla centrální banka řízena Ing. Janem Stejskalem. Ten ve své funkci setrval aţ do roku 1988. Dne 1. listopadu 1988 byl do čela centrální banky opět jmenován Ing. Svatopluk Potáč61. Celé období od roku 1950 aţ do roku 1989 lze hodnotit jako období mnoha změn, nadějí, pádů a vzestupů. V 50. letech náš stát zaznamenal prudkou vlnu centralizace a plánování. V 60. letech jsme měli naději na získání větší míry svobody, a to nejen v politickém pojetí. Byla zde naděje na fungování svobodné trţní ekonomiky. Po té přišla 70. léta a veškeré naděje na desovětizaci republiky se spolu s příchodem vojsk Varšavské smlouvy rozplynuly a zmizely v nedohlednu. Centrálně plánované hospodářství nebylo uspokojivé, tudíţ i přes veškeré snahy, náš stát stále více směřoval k systému trţní ekonomie a svobodných financí. Samotná 80. léta byla předchůdcem velké revoluce. Vývoj Československa v předchozích letech nenaznačoval nic jiného.

61 Historie a současnost ČNB

33

6) CB v období 1989 – současnost Od listopadu 1989 se začalo upouštět od centrálního plánování a řízení. Začínala nová doba trţního hospodářství. Vznikla zde nová společnost, která se hlásila k vizi právního státu. Proto, aby zde mohla vzniknout nová společnost s novými pravidly, musela se změnit i Ústava. Bohuţel nebylo příliš času na sepsání zcela nové Ústavy, a tak se pozměňovaly nevyhovující části staré Ústavy. V tomto případě je podstatná ta část, která hovoří o centrální bance. Byla upravena definice hlavního cíle banky a orgány řídící banku. Po roce 1990 náš stát postupně přecházel na systém trţní ekonomiky a trţního hospodářství. Razantně se začalo ustupovat od centrálně plánovaného hospodářství, které se postupem času ukázalo jako nevyhovující systém. V hojné míře zde začaly vznikat nové podnikatelské subjekty, pro které bylo dosavadní bankovnictví nedostačující. Chyběly zde banky a jejich produkty, které by oslovovaly hlavně podnikatele. Díky vzniku komerčních bank však bylo moţné tyto nedostatky napravit. Působily zde velké a silné komerční banky, které se snaţily vyhovět potřebám horlivých podnikatelů. Vedle nich zde začaly vznikat i menší banky, které bohuţel většinou nepřeţily trţní boj a zkrachovaly. Na počátku devadesátých let zaznamenalo naše bankovnictví skutečný rozkvět. Komerční banky začaly nabízet nové bankovní sluţby a začaly se orientovat na co největší okruh zákazníků, kteří měli zájem o bankovní sluţby. Z toho důvodu byly komerční banky nuceny zakládat nové a nové pobočky po celé zemi. Se zakládáním nových poboček byl spojen i značný nárůst bankovních pracovníků, kteří měli pečovat o stávající i potenciální zákazníky. Nad všemi komerčními bankami stála centrální banka, která dohlíţela na celý bankovní sektor a na všechny bankovní obchody. Roku 1990 bylo Československu obnoveno členství ve významných světových organizacích, jakými jsou Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Ačkoliv obě části státu chtěly získat svou autonomii, i nadále platilo pravidlo společného trhu pro Česko i Slovensko.

6.1 Přeměna Státní banky Československé Nové zákony vydané po roce 1989 měly také napomoci k přeměně na dvoustupňový bankovní systém. Počítalo se hlavně s obnovením komerčních bank. S tím souviselo i zavedení nových pravidel.

Zákon č. 130/1989 Sb. Pro tuto dobu byl velice důleţitý zákon o Státní bance Československé, který byl schválen dne 15. listopadu 1989 a účinný byl od 1. ledna 199062. Tento zákon hovořil o mnoha zásadních změnách v centrálním bankovnictví. Zákon nově stanovoval, ţe banka jiţ neručí za závazky státu stejně jako ani stát neručí za závazky banky. Státní banka tímto zákonem získala jistou míru nezávislosti a samostatnosti. Stala se samostatnou právnickou osobou, čímţ měla moţnost vystupovat sama za sebe v právních vztazích. Přesto banka nadále byla socialistickou institucí a do podoby dnešní centrální banky měla ještě daleko. Tyto změny byly pro banku samozřejmě velice zásadní. Zákon hovořil i o změnách týkajících se vedoucích orgánů banky. 62 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 114

34

Nečekejme však ţádný zásadní zlom. Stále ještě nebyl obnoven kolektivní řídící orgán, který zastávala bankovní rada. Nejvyšším orgánem Státní banky stále zůstával předseda banky. Ten však získal větší pravomoci a jeho funkce se značně zvýraznila. Nově byli na návrh předsedy jmenováni jeho podřízení, kteří stáli po jeho boku a zastupovali ho v řízení banky. Díky tomuto zákonu se však začal formovat dvoustupňový bankovní systém. Bylo stanoveno, ţe centrální bankou bude Státní banka Československá. Ta se však díky tomuto zákonu musela rozdělit na tři části. Z původní Státní banky se odtrhly dvě části, ze kterých vznikly dvě nové obchodní banky: „Komerční banka Praha“ a „Všeobecná úverová banka Bratislava“. Zbylá část nadále plnila funkce centrální banky. Jelikoţ se zde začal znovu obnovovat dvoustupňový bankovní systém, centrální banka dostala právo vykonávat bankovní dohled nad komerčními bankami a ostatními peněţními institucemi. Banka měla nově právo usměrňovat činnost obchodních bank tím, ţe stanovovala výši úvěru, který bankám poskytovala, dále určovala výši úrokových sazeb, uváděla pravidla likvidity bank a stanovovala výši povinných minimálních rezerv. Dále dohlíţela na to, jak obchodní banky dodrţují bankovní zákony a jiné právní předpisy související s jejich činností. V důsledku rozhodnutí o této nové funkci centrální banky bylo dne 1. července 1991 zřízeno nové samostatné oddělení centrální banky63. Toto oddělení se zabývalo bankovním dohledem. Banka dohlíţela na dodrţování právních předpisů a stanovených podmínek a plánů.

Zákon č. 22/1992 Sb. Zákon č. 130/1989 Sb. byl pouze dočasným řešením. Postupem času se stal nevyhovujícím a postupně se začalo jednat o jeho novelizaci. Ukázalo se, ţe by nebyla dostačující, proto se rozhodlo, ţe se vypracuje zcela nový zákon. Na podzim 1991 byl předloţen nový zákon o bankách. Navrhovaný zákon byl přijat dne 20. prosince 1991, ale účinný byl aţ dne 1. února 199264. Zákon hovořil o přeměně orgánů řídících banku, nové definici cílů a úkolů centrální banky, dále rozšiřoval právo bankovního dohledu a provádění devizových operací. Zákon byl velice obsáhlý, měl celkem 12 částí a řešil i otázky měnové politiky. Zároveň dával bance ještě větší samostatnost. Nově byl přesně definován cíl centrální banky, který říká, ţe hlavním cílem Státní banky Československé je zabezpečit stabilitu československé měny. V této době začala státní banka získávat podobu banky známé z dnešní doby. Díky tomuto zákonu se Státní banka mohla měřit s vyspělými centrálními bankami západní Evropy.

Orgány banky Zákonem bylo stanoveno, ţe řídícím orgánem banky bude opět kolektivní orgán, kterým byla bankovní rada. Bankovní rada byla sloţena se sedmi členů, jenţ byli jmenování na šestileté funkční období. Poprvé od roku 1950 byla přesně stanovena délka funkčního období. V čele bankovní rady stál guvernér, jenţ byl zastupován dvěma viceguvernéry. Guvernér byl jmenován pouze na jedno funkční období. Platilo zde pravidlo, ţe pokud byl na jedno funkční 63 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 117 64 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 118

35

období jmenován Slovák, na další období musel být guvernérem jmenován Čech. První nový guvernér byl jmenován do své funkce dne 21. dubna 1992. Byl jím doc. Ing. Josef Tošovský65, který však nebyl ţádným nováčkem. Do této doby byl předsedou Státní banky, a to od 29. prosince 1989. Následně byli 26. května 1992 jmenováni i ostatní členové bankovní rady. Guvernér byl zastupován dvěma viceguvernéry. Jeden viceguvernér měl být občanem České republiky a druhý občanem Slovenské republiky. Český viceguvernér řídil české ústředí a slovenský viceguvernér řídil slovenské ústředí. Zákon nově stanovil, ţe jiţ není moţné bezdůvodně odvolat jakéhokoliv člena bankovní rady. Důvody umoţňující odvolání byly přesně definovány zákonem. Bankovní rada určovala měnovou politiku, stanovovala druhy fondů, úvěrů, emitovala cenné papíry a obchodovala s nimi, spravovala měnové rezervy aj. Banka jiţ byla plně nezávislá na státu. Svá rozhodnutí a své činnosti se státem pouze konzultovala. Banka nadále zůstávala bankou státu a měla právo federaci či jednotlivým republikám poskytnout krátkodobý úvěr na krytí hospodářských výkyvů. Bance nadále náleţela povinnost informovat veřejnost o měnové politice a o zásadních činnostech banky, které působily na finance veřejnosti. Do této doby se úspěšně rozvíjelo centrální i komerční bankovnictví. Rozvoj byl nutný z důvodu vzniku nových podnikatelský subjektů, které se stále více obracely na banky a vyţadovaly jejich sluţby. Sluţby komerčních bank začali více vyuţívat i občané.

6.2 Česká národní banka Federace Česka a Slovenska nemohla trvat věčně. Oba státy touţily po samostatnosti, kterou si také prosadily. Ke dni 31. prosince 1992 zanikla československá federace a spolu s ní mimo jiné zanikla i Státní banka Československá. Dne 1. ledna 1993 byla oficiálně vyhlášena Česká republika jako samostatný stát. Ten den vznikla i nová centrální banka s názvem Česká národní banka (ČNB)66. Vznik České národní banky předpokládala jiţ novela ústavního zákona o československé federaci, jenţ byla přijata dne 8. října 1992. Tato novela ústavního zákona umoţňovala oběma republikám zaloţit vlastní centrální banku. Nové centrální banky však mohly vzniknout aţ po zániku Státní banky Československé. Ta byla následně rozdělena ve prospěch dvou nově vzniklých centrálních bank. Pohledávky, závazky a majetek, které jasně náleţely jedné z republik, byly přiděleny příslušné centrální bance dané republiky. O závazcích, pohledávkách a majetku, které nebylo moţno jednoduše přiřadit, bylo rozhodnuto, ţe budou rozděleny mezi obě banky, a to v poměru 2,29 : 1 ve prospěch ČNB67. Z toho vyplývá, ţe ČNB získala při rozdělení více jak o 100% větší část neţ Národní banka Slovenska. Samotný zákon o nové bance byl přijat jiţ 17. prosince 1992. Zákon byl inspirován zákonem 22/1992 o Státní bance. I nový zákon stanovoval, ţe hlavním cílem nové centrální banky je zabezpečovat stabilitu české měny. Banka měla i nadále moţnost vykonávat bankovní dohled. Zůstalo i ustanovení, ţe centrální banka je nezávislá na státu, ale musí informovat parlament o 65 Historie a současnost ČNB 66 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 127 67 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 127

36

měnových činnostech a vývoji. Česká národní banka měla a dodnes i má své hlavní ústředí v Praze. Svou podobu si zachovala aţ dodnes. Od roku 1993 se v České národní bance neděly ţádné významné změny, které by měnily její cíle, strukturu či jiné zásadní skutečnosti. Od roku 1993 zaznamenáváme změny hlavně v měnové politice, kterou má ČNB na starosti.

6.2.1 Rozdělení měny Po rozdělení československé federace a vzniku dvou centrálních bank bylo zřejmé, ţe musí dojít i k rozdělení dosavadní měny a zavedení nových měn pro obě území. Je jasné, ţe takovéto zásadní změny nelze provést ze dne na den. Proto po rozdělení československé federace platila mezi oběma státy měnová unie a po určitou dobu byla zachována i společná měna. Česká národní banka začala krátce po svém vzniku připravovat první fázi (tzv. přípravnou) odluky měny. Bylo nutné připravit legislativní podklady a okolkovat veškeré bankovky. Po této fázi následovala ve velice krátkém čase realizační fáze. Měnová odluka probíhala ve dnech 4. - 7. února 199368. Dne 8. února 1993 byla měnová odluka na území Česka a Slovenska dokončena. Během odluky byly okolkovány pouze bankovky v hodnotě 100, 500 a 1000 korun. Bankovky a mince s niţší hodnotou nebyly okolkovány z toho důvodu, ţe jejich podíl na celkové velikosti oběţiva byl velice malý. Během měnové odluky byla do oběhu zavedena i nová česká bankovka nesoucí hodnotu 200 korun. Během odluky platilo nařízení, ţe kaţdý občan starší 15 let si mohl vyměnit hotovost do výše 4000 korun. Po měnové odluce byla ve dnech 8. a 9. února provedena výměna bankovek pro podnikatele a cizince. Během odluky nedošlo k ţádným zásadním ztrátám ani problémům. Všeobecně je tato měnová odluka hodnocena jako velmi úspěšná. K její úspěšnosti napomohly 3 skutečnosti: výborná příprava ze strany centrální řídící komise, která připravila a následně řídila celou měnovou odluku občané si před samotnou odlukou ukládali přebytečnou hotovost do bank, čímţ byl zjednodušena práce samotných bankéřů profesionalita a skvělý přístup bankovních pracovníků Vyústěním měnové odluky bylo zavedení české měny, kterou se stala koruna česká. Od roku 1993 si zachovává svou podobu. Základní podoba zůstává stejná, ale stále se mění a vyvíjejí ochranné prvky. Některé mince byly během vývoje zrušeny, některé byly nově uvedeny do oběhu. To stejné platí i pro bankovky. Změny bankovek a mincí: ke dni 1. července 2001 přestávají platit bankovky s nominální hodnotou 1000 a 5000 korun, které byly vydané podle vzoru z roku 1993 ke dni 31. října 2003 přestávají platit deseti a dvaceti haléřové mince ke dni 31. srpna 2008 přestávají platit padesáti haléřové mince a dvaceti korunové bankovky 68 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 133

37

v současné době jsou z oběhu postupně stahovány bankovky v nominální hodnotě 50, 100, 200 a 500 korun, které byly vydané podle vzoru z roku 1993, stahování probíhá jiţ od 1. února 2007 a mělo by probíhat aţ do 31. ledna 2010 v dubnu 2008 byla dána do oběhu nová tisícikorunová bankovka s inovovanými ochrannými prvky, tato bankovka nese mezinárodní prestiţní ocenění bankovka roku

6.2.2 Bankovní rada Nejvyšším řídícím orgánem ČNB byla stanovena bankovní rada skládající se ze sedmi členů, v jejichţ čele stál guvernér. Dalšími členy bankovní rady jsou dva viceguvernéři a čtyři vedoucí pracovníci České národní banky. Všichni členové jsou do svých funkcí jmenováni na šestileté období prezidentem republiky. Nově se jmenování provádí bez návrhu vlády. Prezident republiky má zároveň právo odvolávat členy bankovní rady. Důvody pro odvolání jsou striktně uvedeny v zákoně. I kdyţ bylo stanoveno, ţe bankovní rada má mít sedm členů, ale vţdy tomu tak nebylo. Jiţ na počátku nebyl jmenován jeden člen bankovní rady. Rada tedy měla pouze šest členů. V listopadu 1995 jeden člen bankovní rady rezignoval a rada měla pouhých pět členů69. Tento stav trval aţ do konce února 1996, kdy byli jmenováni dva chybějící členové. Zákon neurčoval ţádná kriteria odbornosti členů bankovní rady. Je však ustanoveno, ţe člen bankovní rady nesmí být zároveň členem bankovní rady České národní banky a poslancem zákonodárného sboru, členem vlády České republiky, nebo členem řídících, kontrolních či dozorčích orgánů v jiných bankách či obchodních společnostech. Novela zákona z roku 2000 však přinesla jisté změny. Nově bylo stanoveno, ţe členem bankovní rady můţe být pouze bezúhonný občan České republiky, který dosáhl vysokoškolského vzdělání, má zkušenosti v oblasti měnové a bankovní a je také uznávanou osobností v těchto oblastech. Prvním guvernérem České národní banky byl dne 20. ledna 1993 jmenován doc. Ing. Josef Tošovský70. Opět nebyl ţádným nováčkem, jelikoţ s řízením banky měl dlouholeté zkušenosti a prošel několika zásadními přeměnami centrální banky. V čele centrální banky byl od konce roku 1989. Bankovní rada má za úkol určovat a provádět měnovou politiku, stanovuje zásady obchodování ČNB, schvaluje její rozpočet, rozhoduje o druzích fondů ČNB, určuje rozsah úvěrů apod. Přehled dosavadních guvernérů ČNB: 1) doc. Ing. Josef Tošovský (jmenován 20. ledna 1993) - v období od 17. prosince 1997 do 23. června 1998 byl doc. Ing. Josef Tošovský předsedou vlády a řízením banky byl pověřen viceguvernér Pavel Kysilka 2) doc. Ing. Zdeněk Tůma CSc. (jmenován 1. prosince 2000) 3) doc. Ing. Zdeněk Tůma CSc. (jmenován 11. února 2005)

69 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 135 70 Historie a současnost ČNB

38

6.2.3 Vztah banky a státu Česká národní banka a bankovní rada při plnění hlavního cíle České národní banky a při výkonu dalších činností nesmějí přijímat ani vyţadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády, správních úřadů ani od jakéhokoliv jiného subjektu71. Banka má vůči vládě pouze informační povinnost a moţnost konzultovat s vládou svá rozhodnutí a návrhy. Česká národní banka je povinna nejméně dvakrát ročně informovat Parlament České republiky o měnovém vývoji. Dále zůstává bance povinnost informovat i veřejnost o měnovém vývoji. Centrální banka má právo předkládat vládě návrhy zákona týkající se měny a peněţního oběhu. Česká národní banka je od počátku svého vzniku bankou státu a vykonává funkce s tím spojené. Banka nemá právo poskytovat státu přímo úvěry, ale má právo nakoupit státní pokladniční poukázky splatné do tří měsíců, čímţ ve své podstatě nepřímo poskytne státu krátkodobý úvěr.

6.2.4 Pravomoci banky Česká národní banka je bankou všech obchodních bank působících na území České republiky. Těmto bankám vede účty a provádí zúčtování mezi nimi. Vydává a odebírá obchodním banka bankovní licence, dohlíţí na dodrţování stanovených podmínek a předpisů, a kontroluje dodrţování zákonů v bankách. Dále Česká národní banka vyhlašuje kurz české měny vůči cizím měnám. Banka spravuje devizové a měnové rezervy. Řídí obchod se zlatem. Je hlavním orgánem řídícím devizovou politiku a devizové obchody.

6.2.5 Změna cíle banky V rámci příprav pro vstup České republiky do Evropské unie bylo nutno upravit mnoho zákonů tak, aby byly v souladu se zákony Evropské unie. Úpravami musel projít i zákon hovořící o cílech centrální banky. V roce 2000 byla schválena novela zákona, která měnila cíl České národní banky. Původním cílem banky bylo zabezpečovat měnovou stabilitu, novým cílem bylo zabezpečovat cenovou stabilitu72. Vznikl zde ovšem problém, který se týkal Ústavy. I samotná Ústava totiţ hovoří o cílech České národní banky. Bylo tedy nutné provést i novelu samotné Ústavy. Ţádný z návrhů novely Ústavy však nebyl schválen a jiţ schválená novela zákona o České národní bance se tedy dostala do rozporu se samotnou Ústavou. Stav rozporů a nesouladů se táhl téměř dva roky. Z důvodu sladění práv České republiky a práv Evropského společenství byla přijat stručná novela Ústavy České republiky, která byla účinná od 1. ledna 2002 a stanovovala, ţe novým cílem České národní banky je zabezpečovat cenovou stabilitu. Změna hlavního cíle České národní banky se odrazila i v zákoně, který byl účinný k 1. květnu 2002.

71

Zákon č. 6/1993 Sb.,o České národní bance, část třetí, § 9 72 I. Baţantová: Centrální bankovnictví v české historii po současnost, Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, str. 139

39

6.2.6 Novely zákona Zvláště kolem roku 2000 jsme mohli registrovat mnoho návrhů na novelizaci zákonů týkajících se centrální banky. Jiţ v předchozích řádcích jsou uvedeny dvě zásadní novely, které se týkaly hlavního cíle banky a členů bankovní rady. Vedle těchto dvou významných změn bylo schváleno ještě pár menších změn. Ale je nutné podotknout, ţe v roce 2000 bylo podáno několik návrhů na zásadní změny v zákoně. Tyto změny však nebyly nikdy schváleny.

6.3 ČNB a Evropská unie Dne 1. května 2004 se Česká republika stala členem Evropské unie (EU). Integrace České republiky do Evropské unie byla zahájena jiţ 1. února 1995. Ten den Česká republika podepsala Evropskou dohodu, čímţ vyslovila zájem svého připojení k EU a souhlasila se započetím příprav a změn potřebných k vstupu do EU. Tzv. kodaňská kritéria stanovují mimo jiné, ţe země se zájmem o vstup do EU musí mít fungující trţní hospodářství a jejich ekonomika musí být schopná vyrovnat se konkurenci a trţním procesům uvnitř Evropské unie. Přijetí České republiky předcházely dlouhé přípravy, které se promítly i do centrálního bankovnictví. Vstupem do EU byla centrální banka pověřena novými úkoly. Dne 1. května 2004 byla Česká národní banka přijata do Evropského systému centrálních bank. V den, kdy ČR vstoupila do EU se stávající guvernér ČNB stal členem Generální rady Evropské centrální banky. Při podepisování smluv o přijetí České republiky do Evropské unie byla stanoven podmínka, ţe postupem času musí Česká republika přijmout euro jako svou národní měnu. Doposud se tak nestalo, ale o přijetí eura se stále jedná a vedou se diskuze na všech úrovních. Pokud Česká republika přijme euro, vstoupí zároveň do eurozóny. Původně se počítalo se zavedením eura v letech 2009 – 2010. Tyto plány jsou dnes spíše nereálné a spekuluje se, ţe zavedení eura proběhne spíše aţ v letech 2012 - 2013. Na podzim roku 2005 byla stanovena Národní koordinační skupina pro zavedení eura. Svou činnost zahájila v únoru roku 2006 Tato skupina je podřízeným orgánem České národní banky. Cílem této skupiny je koordinovat úkoly týkající se institucionální, legislativní a technické oblasti. Úkoly z těchto oblastí mají připravit zavedení eura v České republice. Skupina také postupně připravuje dokumenty hovořící o zavedení eura. Mezi ty hlavní patří „Scénář přechodu ČR na euro“ a „Národní plán zavedení eura“. Oba tyto dokumenty byly v letech 2006 a 2007 schváleny českou vládou. Scénář přechodu hovoří o tom, ţe Česká republika se přiklání ke strategii jednorázového přijetí eura. Z toho vyplývá, ţe k určitému dni zanikne dosavadní česká měna a bude zavedena evropská měna. Směna hotovostních peněz pak bude probíhat během několika dní, kdy si budou moci lidé vyměnit starou měnu za novou, a to za předem stanovený kurz. Vklady obyvatel pak budou převedeny automaticky v bankách a ostatních finančních institucích, opět za předem stanovený kurz. Národní plán hovoří o úkolech, které musí být provedeny při přechodu na euro v oblasti české ekonomiky a národního hospodářství. Zavedení eura je z většinové části úkolem ČNB, ta musí připravit Česko republiku na bezhotovostní styk, zavedení hotovostních instrumentů a připravit na změnu celou finanční oblast. Počítá se s faktem, ţe v České republice bude probíhat duální oběh, coţ znamená, ţe v 40

oběhu bude společně česká koruna a euro. Tento stav by měl trvat pouze 14 dní. V době aţ půl roku po zavedení eura si budou lidé moci bezplatně vyměnit své české koruny za eura. Toto usnesení platí pro komerční banky a ostatní oprávněné instituce. Česká národní banka v tomto případě tvoří výjimku a výměnu bude provádět aţ po dobu pěti let. Po zavedení eura se dočkáme dvojího označování cen v obchodech. Jedna cena bude uvedena stále v českých korunách a druhá cena bude uvedena v eurech. Opět půjde spíše o dočasné řešení. Po pár měsících úplně zmizí ceny v korunách. Dvojí označování má význam, a to především pro obyvatelstvo, které by mohlo být zmateno z náhlého vyjádření cen produktů a sluţeb v jiné měně. Před přijetím eura musí Česká republika úspěšně projít třemi etapami. 1. etapa – členství ČR v EU jako dovršení předvstupní fáze integrace do evropských struktur, zahájení plnění konvergenčních kritérií Tato etapa hovoří hlavně o vývoji veřejných financí země a měnové politice České národní banky. Česká republika se musí vyvarovat kurzové politiky, která by mohla ohrozit fungování vnitřního společného trhu. Musí udrţovat stabilní kurzy. Pokud toto splní, bude moci přistoupit k druhé etapě. 2. etapa – zapojení do kurzového mechanizmu ERM II Evropského měnového systému Vstup do tohoto systému je označován jako jakási brána přístupu k zavedení eura. Po vstupu do tohoto systému započne fáze technických příprav pro zavedení eura. Mechanizmus ERM II hovoří o tom, ţe země, které plánují zavést euro jako svou národní měnu musí zavést fixní kurz své měny vůči euru a udrţovat jej podobu dvou let v povoleném rozmezí výkyvů. 3. etapa – vstup ČR do oblasti jednotné měny euro V této etapě bude v ČR zavedeno euro jako národní měna. S tím je spojeno mnoho politických a ekonomických změn a opatření, které budou muset zajistit stabilitu po co nejdelší dobu od zavedení eura. Mnoho politiků a významných ekonomů hovoří o době přijetí eura. Přesný termín však stále nebyl stanoven. Původní termín byl odloţen o tři roky a my se můţeme pouze nechat překvapit následným vývojem. Názory na přijetí eura se liší. První názor euro zcela odmítá, druhý názor zastává tzv. zlatý střed a třetí názor se hrdě hlásí k nutnému zavedení eura. V tomto ohledu není česká společnost úplně informována o výhodách a nevýhodách zavedení eura, nebo spíše není dostatečně informována o tom, co se pro ní zavedením eura změní a jaké z toho bude mít poţitky. Česká národní banka ve svých dokumentech uvádí informace o předpokládaných výhodách po zavedení eura jako jednotné měny. ČNB se bude moci podílet na realizaci společné měnové politiky a nebude jiţ pouze poradním orgánem. Euro je jednotnou měnou téměř po celé Evropě, coţ sníţí náklady podnikatelům obchodujícím se zahraničím a také turistům. 41

Hovořím zde o nákladech spojených s výměnou měn. Eurem je moţné platit po celém světě, jelikoţ je uznávanou světovou měnou. Zmizí dosavadní kurzové riziko koruny vůči euru. Jiţ nebude nutné v zahraničí sloţitě přepočítávat ceny v eurech na ceny v korunách. Souhlasím s názorem České národní banky, ţe se zavedením eura zjednoduší platební styk se zahraničím. Ale myslím si, ţe česká ekonomika stále není připravena, na to, aby čelila vyspělým ekonomikám západní Evropy. V dnešní době je ČNB dobře fungující organizací. Mezi její pozitivní výsledky patří třeba to, ţe na svém počátku úspěšně zvládla měnovou odluku a zabránila vysoké inflaci. V dnešní době se spolu s vládou potýká s s problémem celosvětové finanční krize, která zasáhla i Českou republiku.

6.4 Finanční krize Finanční krize k nám přišla ze Spojených států amerických (USA). Krize vznikla nadměrným poskytováním úvěrů. V USA zkrachovaly významné bankovní domy s dlouholetou historií a prestiţním postavením. V naší zemi se naštěstí nic takového neděje. Samozřejmě, ţe banky vykazují jistý pokles obchodů a hlásí jiné méně závaţné problémy, ale rozhodně se neschyluje ke krachu ţádné z velkých bank. Světovou finanční krizí byly zvláště postiţeny velké podniky obchodující především se zahraničím. Tyto podniky v důsledku klesající poptávky začaly nejprve pozastavovat a omezovat výrobu a následně došlo i k propouštění velkých počtů zaměstnanců. Některé podniky dokonce úplně přerušily svou činnost. Propuštění zaměstnanci jsou odkázáni pouze na podpory v nezaměstnanosti a sociální dávky, které se v některých případech zdaleka nerovnají příjmům ze mzdy. Tito lidé, kterých je velké mnoţství samozřejmě začínají více šetřit a kupují méně zboţí. To se odráţí v poklesu trţeb všech malých, středních i velkých podniků. Je to jakýsi začarovaný kruh, který se vrátí do normálního stavu aţ po vyřešení světové krize ve světě. Česká národní banka vydává různá opatření a snaţí se čelit vlně finanční krize. Mluví se např. o sníţení úrokových sazeb. Jejich sníţením se napomůţe např. k levnějšímu poskytování úvěrů a jejich splácení. Ţádný z vyhlášených ekonomů si netroufá tvrdit, jak dlouho bude krize trvat či jaký bude mít vývoj. Tyto skutečnosti lze pouze odhadovat z dosavadních poznatků dřívějších krizí a dosavadního vývoje současné krize.

6.4.1 Příčiny krize Jiţ bylo zmíněno, ţe krize má své kořeny v USA, kde docházelo k dlouhodobému přehřívání americké ekonomiky. Americká politika měla zájem o to, aby všichni Američané měli na dosah vlastní bydlení. Byl to prostý a lichotivý sen, který hovořil o tom, ţe kaţdý Američan by měl mít svůj byt, rodinný dům, residenci apod. Ne všichni Američané měli k dispozici finanční prostředky na koupi vlastního bydlení. Banky a finanční instituce tedy začaly poskytovat velice výhodné hypotéky a úvěry s nízkými úroky. V podstatě kaţdý dospělý Američan dostal bez větších komplikací hypotéku či úvěr. Nebylo tolik důleţité, zda ţadatel o hypotéku bude moci ji splácet. V České republice musí ţadatel o hypotéku nejprve bance předloţit podrobnou zprávu o své finanční situaci a následně můţe doufat, ţe mu bude hypotéka schválena a dostane ji.

42

Obavy ekonomů se naplnily a někteří klienti bank přestali být schopni splácet své závazky. Závazky z hypoték a úvěrů se tedy prodávaly třetím stranám. Toto počínání se dělo i opakovaně a riziko se stále přenášelo na někoho jiného. Díky nedostatečnému systému monitorování úvěrů a hypoték mizela orientace v závazcích. Lze tedy shrnout, ţe na jedné straně byly výhodné úvěry, ale na straně druhé byly klienti, kteří nebyly schopni tyto úvěry splácet. První problémy s hypotékami v USA se začaly objevovat jiţ v roce 2007. V létě 2008 se teprve začalo mluvit o krizi a USA přiznala, ţe má v tomto ohledu veliké problémy. Kaţdé krizi se dá předcházet, ale většina opatření přichází se zpoţděním a zavádějí se aţ v průběhu krize. Bankám se nevracely finanční prostředky vynaloţené na úvěry a hypotéky. Klienti nebyly schopni tyto závazky splácet z důvodu nedostatku financí. Z důvodu nedostatku financí začaly klesat i vklady klientů do bank. Banky neměly dostatek finančních prostředků k obchodování na burzách a poptávka na burzách začala klesat. Lidé, společnosti, banky a jiné instituce obchodující na burzách zaznamenali značný propad. Velké banky jsou schopny na burzách vydělat obrovské peníze. Kvůli poklesu poptávky se obchody zastavily a banky přišly o velký zdroj svých příjmů. Největší ztráty však byly zaznamenány na otřesených hypotečních trzích. Některé z nich nebyly schopny čelit tak velké ztrátě.

6.4.2 Vývoj ve světě Díky vzniku finanční krize můţe svět očekávat zejména vysokou volatilitu měnových kurzů a akciových trhů. Dále se očekává značné kolísání cen komodit. Prognózy hovoří také o zvyšování počtu bank, které se budou potýkat s velkými potíţemi, které můţou danou banku dovést aţ k bankrotu. Omezováním výroby podniků a sniţováním obchodů se prudce zpomalí růst reálné ekonomiky. Je velice pravděpodobné, ţe dojde k recesi ekonomik vyspělých států. Tato recese by mohla trvat i několik let. Hrozí značné politické zásahy do ekonomiky, a to z důvodu politické záchrany ekonomiky a hospodářství určitého státu. Tato záchrana by mohla být prováděna zaváděním různých opatření a nařízení, která mohou vyvolat nepřirozený vývoj trhu, coţ v konečném důsledku můţe způsobit ještě více problémů neţ samotná krize.

6.4.2 Dopady na českou ekonomiku Jelikoţ krachují banky nebo jsou značně oslabené, klesá vzájemná důvěra finančních institucí, coţ je zcela pochopitelné. Právě kvůli této skutečnosti musí finanční instituce čelit několika vyplývajícím problémům. Jedním z nich je např. pokles likvidity na peněţním trhu, trhu vládních dluhopisů ad. Tyto dopady jsou viditelné hlavně ve vztahu domácího a zahraničního finančního systému (domácím je myšlen český). Domácí finanční (bankovní) systém je moţno stále označit za relativně zdravý, který má vysokou míru likvidity. O některých zahraničních finančních systémech se to bohuţel tvrdit nedá. Díky primárním vkladům klientů má DFS relativní dostatek zdrojů pro poskytování úvěrů. České banky vţdy financovaly úvěry především primárními vklady. České banky se mohou pochlubit velice vysokou úrovní takového financování. Úroveň financování úvěrů primárními vklady je totiţ v mnoha zemích EU značně niţší neţ právě v České republice. DFS eviduje velice nízký podíl nesplacených úvěrů. Banky působící na území ČR sice 43

zaznamenávají značný pokles zisku, ale stále je DFS označován jako ziskový. Jistou výhodu, lze také nalézt ve skutečnosti, ţe české banky nikdy ve větší míře neposkytovaly klientům úvěry v cizích měnách. S tímto problémem se dnes potýká např. Maďarsko, kde před časem banky nabízely výhodné úvěry v eurech (v Maďarsku je národní měnou maďarský forint). Bylo to v době, kdy značně klesala cena eura a úvěry v eurech se tedy zdály velice výhodnými. Cena eura ovšem prudce stoupla a výrazný pokles je spíše v nedohlednu. Díky vysoké ceně eura se úvěry staly pro maďarské klienty velice nevýhodnými a ztrátovými. V současné době musí čelit mnoha problémům souvisejícím právě s nepředpokládaným vývojem měnových kurzů. Díky těmto skutečnostem je český DFS méně zranitelný neţ v jiných státech. To však neznamená, ţe by se finanční krize nedotkla finanční sféry v ČR. Znamená to pouze to, ţe finanční sféra v České republice se nebude potýkat s tolika závaţnými problémy jako jiné státy. Samozřejmě i v ČR se finanční krize projevuje. I kdyţ mají české banky dostatek prostředků pro poskytování úvěrů, přesto se zpřísňují podmínky pro poskytnutí úvěru. V ČR můţeme zaznamenat i značně zvýšenou volatilitu markoekonomických veličin, kterými jsou zejména úrokové sazby, měnový kurz ad. V době finanční krize nalezneme v oblasti reálné ekonomiky slabé i silné stránky. Jednou ze silných stránek je, ţe v České republice je velice rozvinuta podnikatelská sféra zahrnující malé, střední i velké podniky. V podnikatelské sféře ve vysoké míře funguje konkurence, coţ má jistě dobrý vliv na trţní ekonomiku. Toto je jeden z jiţ výše zmíněných faktorů posilujících obranyschopnost české ekonomiky v době finanční krize. Jednou ze slabých stránek je vysoká závislost ekonomiky na některých oborech a vysoký podíl exportu na celkovém HDP. Česká reálná ekonomika obsahuje faktory, které jí napomáhají v době, kdy čelí právě finanční krizi. Je pravdou, ţe finanční krize postihla veškerá odvětví působící v ČR. Některá byla postiţena méně, některá více. Největší ztráty zaznamenal automobilový průmysl. V České republice nalezneme dvě významné automobilky (Škoda auto, TPCA), ze kterých významná část produkce míří do zahraničí, které momentálně sniţuje odběry automobilů. Na tyto dvě velké automobilky je vázáno velké mnoţství subdodavatelů fungujících po celé zemi. I ti jsou tedy poznamenáni poklesem poptávky po českých autech, coţ bylo příčinou omezování výroby aut v Česku. Ostatní odvětví jsou zasaţena spíše mírně a neočekávají se podobná nucená opatření jako tomu bylo v automobilkách. Dále byl finanční krizí poznamenán do značné míry i sklářský průmysl. Mnoho velkých skláren přerušilo svou činnost a velké míře začalo propouštění lidí pracujících ve sklárnách. České sklo je jedním z tradičních českých výrobků. Nyní se jeho produkce značně omezila. O poklesu poptávky po českém sklu se hovořilo jiţ dlouho před krizí. Jako důvod se udávalo nasycení domácího i zahraničního trhu. Pokles poptávky nikdy nebyl tak veliký, aby se kvůli tomu musela zastavit výroba. Současnou příčinou pádu velkých skláren však není pouze finanční krize. Velké sklárny jako např. Crystalex Bohemia měly jiţ dříve obrovské dluhy. Finanční krize pouze dopomohla k jejich rychlejšímu pádu. Crystalex Bohemia nikdy neměl nouzi o zakázky, ale i přesto díky svým obrovským dluhům vykazoval jiţ několik let ztrátu.

44

6.4.3 Opatření ČNB Česká národní banka vydala několik opatření, která by měla sníţit rizika spojená s finanční krizí. Mezi nejvíce zásadní opatření patří zvýšení monitoringu a sníţení úrokových sazeb. V době krize ČNB zpřísnila monitoring a klade velký důraz na kaţdodenní sběr důleţitých informací, pomocí kterých lze zjistit zda se některá s bank či finančních institucí nepotýká se značnými problémy způsobenými finanční krizí. V případě, ţe by se takové problémy vyskytly, ČNB je okamţitě připravena zasáhnout. Dalším z opatření je i sníţení úrokových sazeb. Další zásadní opatření bylo vydáno vládou a týká se zvýšení pojištění vkladů. Toto rozhodnutí vydala poté, co začal hrozit odliv kapitálu do států, které přijaly vyšší pojištění vkladů. V těchto státech byla zvýšením pojištění vkladů zaručena vyšší jistota návratnosti vkladů v případě např. krachu banky. Odliv kapitálu z České republiky by měl nepříznivý vliv na finanční sféru, proto vláda přistoupila podle vzoru jiných zemí ke zvýšení pojištění vkladů.

45

Výsledky Cílem této práce bylo popsat vývoj centrálního bankovnictví na území České republiky, a to od roku 1918 aţ po současnost. K poznání historie centrálního bankovnictví bylo nutné zaznamenat vývoj jeho nositele, kterým je centrální banka. Práce popisuje vývoj organizační struktury a činností, které banka vykonává (např. emise oběţiva). Celý vývoj centrálního bankovnictví je spojen se zásadními historickými událostmi. Práce také odhaluje závislost centrální banky na politických i ekonomických událostech. Mým původním cílem bylo z dostupné literatury shromáţdit co nejvíce informací a seskupit je pro snadnější orientaci. Osobně si myslím, ţe se mi povedlo tento cíl splnit. Sbírala jsem všechny podstatné informace týkající se vývoje centrálního bankovnictví a výsledkem je jeho rozdělení do několika kapitol podle historických dat a událostí (např. období 2. světové války). Téměř všechny kapitoly mají podobnou strukturu podkapitol, a to právě kvůli snadnější orientaci ve vývoji.

46

Závěry a doporučení Vývoj Československa a později České republiky se vţdy odráţel i ve vývoji centrální banky, který byl mnohdy komplikovaný. V dnešní době na mne ČNB působí jako dobře fungující a solidní organizace. Na začátku 90. let úspěšně zvládla měnovou odluku a překonala riziko vysoké inflace. Nyní se snaţí různými opatřeními minimalizovat rizika spojená s celosvětovou finanční krizí. Dnešní politická situace dává bance jistou míru nezávislosti, která je stanovená zákonem č. 6/1993 Sb.Od 50. aţ do 90. let byla nezávislost centrální banky sníţena vlivem vlády, kdy veškeré činnosti centrální banky schvaloval ministr financí. Ani dnes nelze mluvit o úplné nezávislosti centrální banky na státu, protoţe i na centrální banku má vliv dnešní politická situace státu. Vliv politické situace na centrální bankovnictví je popsán v kaţdé kapitole. Politika vţdy ovlivňovala strukturu i činnosti banky. Pokud shrneme veškeré informace o vývoji centrální banky, potom lze říci, ţe naše centrální bankovnictví zaznamenalo největší úspěchy v dobách první republiky, kdy československé bankovnictví bylo povaţováno spolu s československou ekonomikou za celosvětově velmi vyspělé. Snad největší pád zaznamenalo naše centrální bankovnictví v dobách sovětizace a socialismu. Veškeré činnosti banky byly omezeny a její řízení bylo v rukou ministra financí a vlády.

47

Seznam pouţité literatury Tištěné monografie 1) BAŢANTOVÁ, Ilona. Centrální bankovnictví v české historii po současnost: institucionální pohled. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005. ISBN 80-86729-19-2 2) KOLEKTIV AUTORŮ. Bankovnictví v České republice. 4. vydání. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2000. ISBN 80-7265-035-1 3) PAVLÁT, Vladislav. Centrální bankovnictví. 1. vydání. Praha: Express, Vysoká škola finanční a správní, 2004. ISBN 80-86754-29-4 4) VENCOVSKÝ, František; JINDRA Zdeněk; NOVOTNÝ Jiří. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 1999. ISBN 807265-030-0

Elektronické monografie 1) Historie a současnost ČNB. leták ČNB. Dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/download/sklad acka_CNB_neutral_CZ.pdf 2) SINGER, Miroslav. Možné dopady finanční krize na českou ekonomiku. Česká národní banka, 2008. Dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_pr ojevy/vystoupeni_projevy/download/Singer_20081201_b-i-g-expert.pdf

48

Seznam zkratek: 1) ČNB – Česká národní banka 2) ČSR – Československá republika 3) ČSSR – Československá socialistická republika 4) SBČS – Státní banka Československá 5) KSČ – Komunistická strana Československa 6) SSSR – Sovětský svaz 7) EU – Evropská unie 8) Kč – Koruna česká 9) HDP – hrubý domácí produkt 10) USA – Spojené státy americké 11) DFS – domácí finanční systém

49