Vývoj celnictví od roku 1918 do současnosti

Právnická fakulta Masarykovy university Katedra finančního práva a národního hospodářství

Bakalářská práce

Vývoj celnictví od roku 1918 do současnosti Jana Musilová 2009

Čestné prohlášení : „Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Vývoj celnictví od roku 1918 do současnosti zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.“

Obsah : 1. ÚVOD . ………………………………………………………………………………..….3 2. CELNICTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH 1848-1918 ……………………………….….….4 3. CELNICTVÍ V ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLICE 1918-1945 ……………..…..…7 3.1. První republika ……………………………………………………………..…….7 3.2. Martincův zákon ………………………………………………………………….9 3.3. Období předmnichovské republiky …………………………………………11 3.4. Období druhé republiky a Protektorátu Čechy a Morava ……………… 13 4. CELNÍ SPRÁVA V OBDOBÍ 1945-1989 ………………………………………...….16 4.1. Poválečné období ………………………………………………………………16 4.2. Období socialismu do roku 1968 …………………………………………….18 4.3. Období normalizace a socialismu do roku 1989 ………………….………22 5. CELNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE 1990 – SOUČASNOST …………………….26 5.1. Porevoluční období ………………………………………………………….....26 5.2. Období samostatné České republiky …………………………………….....28 5.3. Česká republika v Evropské unii …………………………………….………30 6. ZÁVĚR …………………………………………………………………………………..33 RESUMÉ …………………………………………………………………………………..35 SEZNAM PRAMENŮ …………………………………………………………….……….37

2

1. ÚVOD Clo je úzce spojeno s vývojem obchodu a obchod je tak starý, jak je staré lidstvo. První písemné zmínky o clech se nacházejí již v záznamech ze starověké Mezopotámie, kde cla tvořila část příjmů chrámů. Cla jsou jedny z nejstarších daní, již ve starověku byla ve státech, např. Egyptě, známá a již tehdy byla cla vydatným zdrojem státních příjmů. Doklady o existenci celníků jsou i v Bibli, např. v Novém Zákoně, v Evangeliu sv. Matouše, je zmínka o hostině Krista u celníka Matouše. Celnické řemeslo patří mezi nejstarší povolání, neboť bibličtí celníci byli výběrčí cla v Judei pro Řím. Proto bylo toto povolání a jeho představitelé – celníci, svým židovským okolím opovrhováni.1 Pojem clo má několik definic, např. Ottův obchodní slovník říká: „Clo je veřejná dávka, jež se platí za zboží, když překročí hranice určitého území.“ 2 S. Brodesser ve své knize uvádí: „Clo je zvláštním druhem poplatků“ 3 a v celním zákoně č. 114/1927 Sb. je uvedeno v § 5, že clo je dávka, která se vybírá podle ustanovení celního sazebníku ze zboží dováženého nebo vyváženého. Celní právo je zařazeno do fiskální části finančního práva, neboť jeho prvořadým úkolem bylo získávání finančních prostředků jako příjmů státního rozpočtu. Vzhledem ke vstupu České republiky do Evropské unie a s tím spojené i značné (přibližně 80%) změně zahraničního obchodu na obchod vnitrounijní, se příjem ze cla velice snížil. Na druhé straně do kompetence celní správy, která je celním právem regulována, přešla správa daní spotřebních, které také tvoří příjmovou část státního rozpočtu ČR. Cílem bakalářské práce je podat ucelený pohled na vývoj celnictví, celního práva a celní správy od roku 1848 do současnosti na území dnešní České republiky. Tato bakalářská práce bude rozdělena do jednotlivých kapitol a podkapitol, podle závažných historických událostí s nimiž jednotlivé úseky vývoje celnictví na území dnešní České republiky úzce souvisejí. Bude zde popsána celní správa jak z organizačního, tak i funkčního hlediska. Každá podkapitola bude obsahovat i stručný vývoj hospodářství a politiky, které se k danému období vztahují. Pro větší orientaci jsou v textu jednotlivé celní zákony zvýrazněny tučně. Autorka při vytváření bakalářské práce vycházela především z právních předpisů, které se k jednotlivým obdobím váží a z literatury, která popisuje vývoj celnictví na území České republiky.

__________________________________ 1

Celní správa České republiky: Z historie celníků na území dnešní ČR [citováno 4.2.2009]. Dostupný z:

http://cs.mfcr.cz/NR/rdonlyres/CA9E0116-BF78-4D23-8C3C-11FCC321D7D4/8322/historie.PPT. 2

Pazourek, J.,Ottův obchodní slovník. Praha: Otto, 1913, s.376.

3

Brodesser, S., a kol.,Celnictví v Československu – Minulost a přítomnost. Praha: Naše vojsko, 1982, s.7.

3

2. CELNICTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH 1848-1918 Revoluce v letech 1848 -1849 znamenala základní zlom ve vývoji Habsburské monarchie, jejíž částí byly i České země. Absolutistický stát, který odmítal cokoliv změnit na zaběhnutém systému, se stal brzdou hospodářského i společenského vývoje a dalšího pokroku. V monarchii existoval stále prohibitivní celní systém, který chránil domácí výrobu před konkurencí vyspělejších západoevropských zemí. Zákaz dovozu určitých výrobků nebo vysoká dovozní cla však vedly k technickému zaostávání domácí průmyslové výroby, která se nemusela obávat zahraniční konkurence a nebyla nucena provádět inovace. Revoluční rok 1848 přinesl spoustu změn do uspořádání státní správy. Nejvyšším orgánem celní a finanční správy se stalo nově vzniklé ministerstvo financí. Většina norem, které se týkaly obchodní politiky a cel, byly ovšem vydávány společně ministerstvem financí a obchodu.4 Součást celní správy tvořily finanční úřady pomocné nebo výkonné – mezi ně patřily celní úřady a finanční stráž, které vznikly již před revolucí a finanční úřady správní. Finanční stráž vznikla v roce 1843 sloučením pohraniční stráže (vznikla v roce 1830, předtím hranice hlídali zvláštní oddíly vojsk) s důchodkovou stráží. Finanční stráž vykonávala strážní službu na hranicích, ale také na některých celnicích. Hlavní povinností byla ostraha hranic vůči cizině, zabraňovat pašování a přestupkům dle finančních a celních zákonů. Měla také povinnost starat se o zachování předpisů o výběru spotřebních poplatků např. z vína, o vybírání důchodkové daně a o sledování podomního obchodu, dále měla povinnost např. hlídkovat i v okolí velkých měst, v českých zemích to byli Praha a Brno.5 V roce 1883 byla organizace správy a ostrahy hranic změněna. Instituce vrchních finančních komisařů, kteří konali službu jako pohraniční dozorci, byla zrušena a správa a kontrola při ostraze celních hranic přešla na vrchní komisaře finanční správy. Ti získali titul – odborový přednosta finanční stráže. Finanční stráž byla ozbrojený strážní sbor, organizovaný podle vzoru armády a četnictva, ovšem podřízený finančním úřadům.6 Celní úřady byly po roce 1848 tvořeny nižšími, hlavními a vrchními celními úřady, nad nimiž vykonávaly dozor okresní správy komorních důchodků. Ty byly v roce 1954 změněny na okresní finanční ředitelství a byly I. instancemi pro správu cel. A byly jim podřízeny jak celní úřady, tak finanční stráž. Druhou instanci celní správy tvořila zemská finanční ředitelství a třetí instance bylo ministerstvo financí.7 _________________________________ 4

Brodesser, S.,a kol.,Celnictví v Československu –Minulost a přítomnost. Praha: Naše vojsko, 1982, s.119.

5

Brodesser, S.,a kol.,Celnictví v Československu – Minulost a přítomnost. Praha: Naše vojsko, 1982, s.36.

6

Brodesser, S.,a kol.,Celnictví v Československu – Minulost a přítomnost. Praha: Naše vojsko, 1982,

s.161,162. 7

Mainuš, F.,a kol., Historie celnictví v ČSSR. Praha: Naše vojsko, 1977, s.59.

4

Do roku 1850 nebyla rakouská monarchie jeden celní celek. Až tento rok byl vytvořen jednotný vnitřní trh a byla zrušena mezicelní čára mezi Uhrami, Charvátskem a Sedmihradskem a ostatními korunními zeměmi a vytvořen jeden celní a obchodní obvod. Jednotné celní území bylo ponecháno i po vytvoření RakouskaUherska v roce 1867, takže obchodní styky mezi západní a východní částí monarchie dále nepodléhaly clu.8 V roce 1848 platil v monarchii celní sazebník a řád z roku 1839. Nový celní tarif z roku 1852 znamenal přechod od prohibitivního systému k celnímu ochranářství. Omezil zákaz dovozu jen na ty články, kde to vyžadovaly zdravotně policejní důvody a snižoval vesměs celní sazby a pro některé druhy zboží byl povolen i volný dovoz. Tento celní tarif znamenal pokrok i v technickém směru, protože nebyl veden abecedně jako předchozí, nýbrž systematicky dle tříd zboží a byl doplněn abecedním seznamem. V roce 1853 byl vydán opravný tarif, v němž byla vývozní cla z větší části úplně zrušena, byl zvýšen počet položek, které při dovozu byly bez cla a průvozní cla se přeměnila na manipulační poplatky (průvozní cla byla úplně zrušena v roce 1862).9 Liberalismus v obchodě byl v této době podporován zjednodušováním celního řízení, usnadněním zušlechťovacího styku (jenž byl důležitý hlavně pro české a německé pohraniční oblasti), dále bylo zjednodušeno celní řízení pro zboží, které bylo dováženo jako vzorek a pro usnadnění obchodu bylo zavedeno úvěrování dovozních celních poplatků pro obchodníky a továrníky a zavedeno zkrácené celní řízení na železnici.10 Na konci 70. let 19 století přešla většina evropských států včetně RakouskaUherska z liberalismu na ochranářství, změnil se postoj státu k hospodářství. Za liberalismu stát do vývoje hospodářství nezasahoval, naopak v ochranářství se uplatňovala aktivní role státu v hospodářství. V celní politice se toto ochranářství projevovalo celně ochrannými a exportně podpůrnými tendencemi a přechodem od volného obchodu k autonomním celním tarifům. V Rakousku-Uhersku byl tento tarif přijat již v roce 1878. Ten však ještě nebyl natolik ochranářský jako další tarif z roku 1882. Ten rozšířil ochranu téměř na všechna průmyslová odvětví a zavedl agrární cla. Období autonomních celních tarifů skončilo rokem 1891 a začala perioda obchodních smluv, kdy byla celní ochrana zmírněna. Obrat nastal v roce 1906, kdy byl v Rakousku-Uhersku vydán nový autonomní celní sazebník, který opět nesl znaky zostřené celní ochrany.11 V roce 1914 bylo vydáno nařízení, které zakazovalo vyvážet a provážet zboží některými státy, např. Ruskem, Francii atd. V průběhu I. světové války význam cel __________________________________ 8

Janák, J., Kapitoly z dějin celnictví. CLO-DOUANE, 1982, č.7,s.20, 21.

9

Panuš, J., Historický vývoj celnictví. Ročenka spolku celníků, 2006, č.7, s. 59, 60.

10


s.136-138. 11

Panuš, J., Historický vývoj celnictví. Ročenka spolku celníků, 2006, č.7, s. 60.

5

podstatně poklesl, zákazů vývozu přibývalo, naopak byl žádoucí dovoz potravin, surovin i průmyslového zboží, proto byla zrušena dovozní cla na většinu tohoto sortimentu. Na konci války bylo hospodářství v Rakousku-Uhersku ve zcela katastrofálním stavu.12 Je možné nazvat vývoj celnictví v tomto období značně zpomalený, neboť hospodářství prožívalo velké změny a velký rozmach v celém období, ovšem v celním právu platil po celé období celní a monopolní řád z roku 1835, tzn. že platil beze změny 83 let, což s vývojem hospodářství značně nekoresponduje. Po celé období docházelo pouze ke změnám celních sazeb v celních sazebnících, podle vzoru převážně německých sazebníků. Vytvoření jednotného celního území trvalo také dosti dlouho, vzhledem k tomu jak dlouho již bylo Uhersko a ostatní země připojeny k Rakouské monarchii.

__________________________________ 12


s.156-158.

6

3. CELNICTVÍ V ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLICE 1918-1939 3.1. První republika Po I. světové válce došlo k rozpadu Rakouska-Uherska a vznikly nové samostatné státy. Jedním z nich byla Československá republika, zvaná též První republika, která byla vyhlášena 28.října 1918. Vzniklý stát měl řadu problémů (např. všeobecný nedostatek zboží a potravin, boj s černým trhem atd.), které byly v důsledkem rozvratu v hospodářství, které přijal po Rakouské monarchii. Naštěstí v Čechách bylo 60-70% průmyslové výroby bývalého Rakouska-Uherska a ČSR byla uznána jako spojenec vítězných dohodových mocností, takže snadněji získávala zahraniční úvěry. V roce 1919 byl zvolen prvním československým prezidentem T.G.Masaryk a byla udělána měnová odluka od Rakouska-Uherska, která byla provedena okolkováním bankovek v únoru 1919, kdy bylo nutné na 14 dní naprosto uzavřít hranice státu. Při této akci bylo potřeba pomoci vojska a finanční stráže. V únoru 1920 byla přijata Ústavní listina Československé republiky. V roce 1921 byla zrušena většina opatření k řízení hospodářství, která byla zavedena během války a průmyslová výroba se dostala na více než 80% předválečného stavu. ČSR se zařadila mezi hospodářsky rozvinuté státy světa se středně vyspělým průmyslem.13 ČSR převzala z Rakouska-Uherska celý právní řád a správní systém. To znamená, že v oblasti celnictví zůstal v platnosti celní a monopolní řád z roku 1835, zákon o celním sazebníku z roku 1906 s prováděcím nařízením z téhož roku a třicátkový řád z roku 1788, který platil na Slovensku. V poválečné situaci začala cla ustupovat do pozadí (v důsledku znehodnocení měn) a používala se k ochraně domácího trhu hlavně administrativní opatření státních orgánů. Mezi nejvýznamnější obchodně politické opatření patřilo povolovací řízení, které znamenalo vázání veškerého dovozu a téměř veškerého vývozu na povolení, které vydával zvláštní orgán (např. Československá vývozní a dovozní komise). 14 Mezi první zákony ČSR, které se týkaly celnictví, patřil zákon č. 97/1919 Sb., o celním

území

a

vybírání

cla.

V tomto

zákoně

bylo

uvedeno,

že

území

Československého státu, tj.Čechy, Morava a Slezsko, Slovensko a Podkarpatská Rus, tvoří samostatná celní území, pro něž bylo stanoveno výhradní právo Československého státu vybírat celní dávky a podrobovat dovážené, vyvážené a provážené zboží celnímu řízení. Dle tohoto zákona měla např. vláda právo nařídit placení cla místo v korunách ve francouzských francích, od cla bylo osvobozeno např. obilí, mouka apod. Prováděcí nařízení k tomuto zákonu, také z roku 1919,

__________________________________ 13

Bělina, P.,a kol., DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ. Praha: Paseka, 1992, s. 164,168,178.

14

Mainuš, F.,a kol., Historie celnictví v ČSSR. Praha: Naše vojsko, 1977, s.110-113.

7

obsahovalo všeobecnou celní sazbu pro československé celní území jako přílohu. Zboží, které zde nebylo uvedeno, bylo bez cla, dovoz obsahoval 647 sazebních čísel a vývoz pouze jednu položku-hadry(cáry) a jiné odpadky k výrobě papíru.15 Dle tohoto prováděcího nařízení existovaly v ČSR tři druhy cel. V první skupině byly položky, ze kterých se clo vybíralo ve francích, v druhé skupině se clo vybíralo v korunách s přirážkou 200% a podle třetí se vybírala předválečná cla bez přirážky. Od roku 1920 se všechna cla vybírala v korunách a na začátku roku 1921 došlo k výraznému zvýšení přirážek v důsledku vysokého poklesu hodnoty československé měny. Ještě tento rok byl zaveden úplně nový systém celních přirážek a to podle francouzského vzoru formou koeficientů, kterými byly základní celní sazby násobeny a to z důvodu ochrany domácí výroby. Těmito opatřeními byl na podkladě starého rakouskouherského celního tarifu z roku 1906 vytvořen nový autonomní tarif. Byl to tarif protekcionářský a u některého zboží až prohibitivní.16 Po vzniku ČSR byla zvětšena délka státní hranice na 4104 km, a z toho byla nově vzniklá délka 2626 km. Ta musela být opatřena řetězem nových celních úřadů a to především na nejdůležitějších přechodech přes hranice a také vzhledem k vývoji letectví byla zřizována celní letiště. Nejprve v Praze-Kbelích a dále následovala celní letiště v Brně a v Mariánských Lázních. Celní služba byla o něco složitější než dříve, a to z důvodu, že byla kombinována i s kontrolou vývozních a dovozních povolení a s výběrem daně z obratu, daně přepychové a náhradními dávkami z uhlí. V roce 1923 bylo na československém území celkem 245 celních úřadů, většina z nich měla ještě odbočky nebo odpovědní hlídky. Celní úřady byly podřízeny Ministerstvu financí.17 Na konci roku 1919 byla zrušena finanční stráž zákonem č.28/1919 Sb., o reorganizaci finanční stráže a byly vytvořeny dva samostatné sbory. Ve vnitrozemí byla vytvořena důchodková kontrola (určená pro obor nepřímých daní a monopolů) a v pohraničí působila pohraniční finanční stráž, která se skládala z úředníků a zřízenců a byla vykonávána ve stejnokroji a s výzbrojí. Struktura pohraniční finanční stráže byla tvořena základní jednotkou, kterou bylo oddělení finanční stráže, čtyři až pět takových oddělení bylo spojeno do inspektorátu PFS a jejich nadřízeným orgánem byl vrchní inspektorát. Stráž byla podřízena výlučně finančním úřadům.18 Druhá polovina dvacátých let byla provázena hospodářským vzestupem a tím i rozvojem zahraničního obchodu. Do roku 1929 prožívala ČSR výraznou konjunkturu. V této době předstihla ČSR ve výši národního důchodu na obyvatele např. Rakousko a Itálii.17 V těchto letech byly podepsány první obchodní smlouvy spojené s celně __________________________________ 15


16

Brodesser, S.,a kol.,Celnictví v Československu–Minulost a přítomnost. Praha: Naše vojsko, 1982, s.174.

17


18

tamtéž

8

a Itálii.19 V těchto letech byly podepsány první obchodní smlouvy spojené s celně tarifními úmluvami s Itálií a Francií, následovaly smlouvy s Rakouskem, Polskem a s řadou ostatních zemí (v roce 1929 s 22 zeměmi). Těmito smlouvami byla omezována celní ochrana domácí výroby, ale i přesto byly některé celní sazby na průmyslové zboží zvýšeny a především byla zavedena agrární cla v roce 1925. Mimo tyto obchodní smlouvy přistoupila ČSR v roce 1927 k Ženevské úmluvě o celních formalitách z roku 1923, kterou se zavázala zachovávat spravedlivý postup a urychlení při udělování dovozních a vývozních povolení. A ve stejném roce se stala signatářským státem při vzniku mezinárodní úmluvy o zrušení dovozních a vývozních zákazů. Jednotlivé státy se v ní zavázaly zrušit zákazy dovozu a vývozu do šesti měsíců po ratifikaci této úmluvy.20 I přesto, že v této době bylo nutné přetvořit celý právní řád nově vzniklé republiky, bylo ve vývoji v oblasti celnictví uděláno hodně pozitivních kroků pro pozdější vývoj, včetně zkvalitnění práce pohraniční finanční stráže tím, že jí byl zúžen okruh činností a tím se mohli věnovat pouze svým úkolům, např. boji proti pašování. 3.2. Martincův zákon Nejvýznamnější zákon z tohoto období v oblasti celnictví je bezpochyby zákon č. 114/1927 Sb., celní zákon, známý též jako Martincův (celní) zákon, podle svého autora. JUDr. Emil Martinec byl po vzniku ČSR povolán z místa inspektora finanční stráže, k ministerstvu financí jako organizátor celní služby a k položení základů československého celního práva. Pod jeho vedením bylo vydáno české znění vysvětlivek k celnímu sazebníku a celní sazebník upravený pro výkon celní služby. Od prvních dnů svého ustanovení věnoval všechen volný čas osnově nového celního zákona, jenž byl v roce 1927 i s prováděcím nařízením vyhlášen.21 Tento celní zákon č.114/1927 Sb. znamenal ukončení dualismu v celním právu převzatém z Rakouska-Uherska a kodifikoval celní právo. Zákon byl rozčleněn do sedmi hlav. Prvních pět hlav upravovalo celní právo, konkrétně hlava I. definovala základní pojmy a zásady celního práva, hlava II. stanovila orgány celní správy a zařízení celního dozoru, hlava III. obsahovala ustanovení o celním řízení a jeho druzích, hlava IV. obsahovala ustanovení o povinnosti platit clo a hlava V. upravovala opravné prostředky. V hlavě VI. Bylo uvedeno trestní celní právo a hlava VII. byla závěrečná ustanovení.

_________________________________ 19

Bělina, P.,a kol., DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ. Praha: Paseka, 1992, s. 180,181.

20

Mainuš, F.,a kol., Historie celnictví v ČSSR. Praha: Naše vojsko, 1977, s.118,119,122.

21

Panuš, J., Čapek, J., Z historie českého celnictví. CLO-DOUANE, 2004, č.1,s.18.

9

Podle Martincova zákona byla celní správa tvořena nejvyšším úřadem celní správy – Ministerstvem financí, mezi jeho činnosti patřilo zejména kontrolovat, aby celní zákony a nařízení k nim vydaná, byly správně prováděny a rozhodovat o věcech, které nebyly v kompetenci podřízených orgánů celní správy. Ministerstvu byly podřízeny vyšší úřady celní správy, které se nazývaly okrskové celní správy a na území ČSR se nacházely čtyři (Praha, Brno, Bratislava a Užhorod). Na nejnižším stupni organizace celní správy se nacházely celní úřady a finanční stráž z jejich obvodu.

Celní

úřady

měly

stanoveno vykonávat

veškeré

úkoly

spojené

s projednáváním zboží v dovozu, vývozu a průvozu, vyměřovat a vybírat celní pohledávky, sledovat při celním řízení, zda jsou zachovávány platné zákony a objevovat a zabraňovat celním trestným činům. Tento zákon zvyšoval pravomoci celních úřadů a odstranil jejich podřízenost okresním finančním ředitelstvím. Stanovil jejich přímou podřízenost finančním úřadům zemským a tím celní úřady přešly z kategorie finančních úřadů výkonných do vyšší kategorie správních úřadů finančních. Celní zákon upustil od dřívějšího rozlišování celních úřadů na hlavní a vedlejší a obojí opět na I. nebo II. třídy, ale dělil je podle polohy k celní hranici na vnitrozemské a pohraniční (u celní hranice). Pokud nebyl celní úřad přímo u hranice, pak byla u hranice zřízena celní hlídka. Finanční stráž byla definována a určeny její úkoly v celním zákoně v § 12 takto: (1)

Finanční

stráž

jest

ozbrojený

a

stejnokrojem

opatřený

sbor,

jehož

kázeň jest přizpůsobena kázni vojenské a jenž jest určen k tomu, aby střežil celní hranici, vykonával celní dozor na přechod osob a přestup zboží na celní hranici a hraničních vodách, aby zabraňoval celním přestupkům a je objevoval, i aby konal pomocné služby u celních úřadů. (2) Úkolem finanční stráže jest též střežiti státní hranici a dozírati na pohraniční osobní styk a na oběh zboží s hlediska kontroly patřící do oboru působnosti jiných správních odvětví podle pokynů daných celní správou. (3) Finanční stráž může konati strážní, kontrolní a jinou službu též v jiných oborech státní služby.22 Organizace a působnost finanční stráže pak byly ještě podrobněji upraveny ve vládním nařízení z roku 1930. Martincovým zákonem byla zrušena pohraniční finanční stráž a byla nahrazena finanční stráží, která byla přímo orgánem celní správy. Organizace finanční stráže tvořila oddělení, která byla sdružená do inspektorátů.Ty podléhaly přímo zemským finančním ředitelstvím.23

__________________________________ 22

Zákon č. 114/1927 Sb., celní zákon

23


10

Na základě tohoto zákona byla ukončena činnost Československé celní rady a nahradil jí Celní poradní sbor. Jeho úkolem bylo sledovat okolnosti, zda zboží dovážené do československého celního území nevyvolává v domácí výrobě mimořádnou soutěž.24 Tento zákon upravoval oblast celního práva rámcově, tzn. že obsahoval jen základní pravidla s možností jejich další úpravy (v mnoha ustanoveních je uvedeno - pokud nařízení nestanoví jinak). Důležitá zásada, která byla změnou oproti dřívějším předpisům je skutečnost, že pouhým přestupem celní hranice nevzniká povinnost platit clo, ale představuje jen nárok státu na celní projednání zboží a na celní pohledávku, která by při projednání byla vyměřena.25 Bylo vydáno vládní nařízení č.168/1927 Sb., jímž se prováděl celní zákon s účinností stejnou jako měl celní zákon - 1.leden 1928. Toto nařízení bylo rozděleno do šesti hlav. Hlava jedna až pět byla uspořádána stejně jako Martincův zákon výše uvedený, hlava šest obsahovala přechodná a závěrečná ustanovení. Další části tvořily přílohy A-H (např. železniční celní řád, poštovní celní řád atd.)26 Autorka bakalářské práce se domnívá, že Martincův celní zákon byl jedním z nejmodernějších celních zákonů v té době vzniklých a splňoval úlohy jak fiskálního, tak i ochranného pojetí cla a stal se vzorem při tvorbě celní legislativy jiných států. Je možné říci, že tento zákon byl tak dokonale zpracován (byl připravován necelých devět let), že jde o zákon nadčasový, jelikož z jeho předlohy vycházeli zákonodárci a jejich odborní poradci při zpracovávání dalších celních norem a to i u celního zákona č.13/1993 Sb., tzn. o 66 let později. 3.3. Období předmnichovské republiky Od počátku vzniku Československého státu se stále zvyšovala životní úroveň obyvatelstva, což bylo v důsledku zlepšování hospodářství v Československu. Tento trend však byl v tomto období přerušen. První stihla republiku agrární krize v roce 1928, kdy nejdříve tuto krizi pocítila zemědělská výroba orientovaná na vývoz – cukrovarnictví. Byla provázena prudkým poklesem cen všech zemědělských produktů. Na podzim 1929 vypukla světová hospodářská krize, která poněkud opožděně zasáhla i Československo, kde kulminovala v létě 1933 a odeznívala déle než v ostatních zemích. Zprvu byl postižen hlavně spotřební průmysl, po roce 1931 i ostatní odvětví. Vývoz poklesl na třetinu předkrizového stavu. Byly prosazeny rozsáhlé státní zásahy do hospodářství a to především byla zvýšena agrární cla

__________________________________ 24


25

Zákon č. 114/1927 Sb., celní zákon

26

Vládní nařízení č. 168/1927 Sb., jímž se prováděl celní zákon

11

(1930), byl regulován vývoz a dovoz a byl zaveden obilní monopol (1934). Tato politika značně zhoršovala obchodní vztahy s okolními státy a hlavně zemědělskými státy Malé dohody, které byla ČSR členem od roku 1921.27 V létech krize a po jejím překonání byly mezi jednotlivými státy uzavírány jen provizorní obchodní smlouvy na krátkou dobu, které byly doplňovány různými dodatky. Mimo to většina států včetně ČSR znovu zavedla dovozní a vývozní povolení, kontingenty, licence a monopoly, kterými se omezoval dovoz zboží. Tyto obranné prostředky se změnily v nástroje protekcionismu, které byly mnohem účinnější než cla. V Československé republice byly využívány až do jejího zániku a cla už zpátky nezískala svůj význam.28 V důsledku hospodářské krize se značně rozrostlo pašování, které bylo zapříčiněno většinou z důvodu velké bídy v pohraničí. Vysoké ceny cukru způsobily, že nejvíce pašovaným zbožím se stal cukerín. Mezi další pašované věci patřily maso, vejce, mouka a atd. Zvláštním druhem pašování, ke kterému docházelo krátce před Mnichovskou dohodou a pak hlavně po 15. březnu 1939, bylo pašování valut a zlata. Z Německa se na naše území pašovala nacistická literatura, jejímž účelem bylo podvracet demokratické zřízení ČSR a šířit zde nacistickou ideologii. Celní správa a její organizace, která byla vytvořena na základě Martincova zákona zůstala po celé toto období nezměněna. Prakticky jediným ozbrojeným sborem, který střežil státní hranice, byla finanční stráž. Jejím úspěchům v zabraňování pašování napomohlo zrušení bodové a zavedení úsekové služby. Finanční stráž se mohla pohybovat po celém pohraničním pásmu a mohla kontrolovat obyvatelstvo vesnic, které byly poměrně dost vzdálené od hranic. Další výhoda, která zlepšila potírání pašování, byla možnost udavačům dát odměnu, když na základě jejich udání, byl pašerák nebo pašované zboží chyceno.29 Hlavním problémem Československa se v druhé polovině třicátých let stalo zajištění jeho obrany před hrozící agresí nacistického Německa a to i zevnitř státu. Tíživější dopad hospodářské krize v pohraničních oblastech (ve kterých většinu obyvatelstva tvořili Němci), nahrával agitaci německých nacionálních socialistů. Sílilo volání po autonomii německy osídlených oblastí. Po parlamentních volbách 1935 se stala Sudetoněmecká strana (SdP) největší politickou stranou v Československé republice. V únoru 1937 byla přijata dohoda o národnostním vyrovnání, která měla zlepšit hospodářskou a sociální situaci v pohraničí. Henleinova Sudetoněmecká strana toto řešení odmítla a dala přednost přímým kontaktům s Hitlerem.30 __________________________________ 27


28

Mainuš, F.,a kol., Historie celnictví v ČSSR. Praha: Naše vojsko, 1977, s.131,135.

29


s.192-198. 30


12

Na zhoršující se zahraničněpolitickou situaci a možné nebezpečí hrozící od nedemokratických režimů okolních zemí (zejména Německa, Maďarska a Polska), zareagovala vláda vydáním vládního nařízení č. 270/1936 Sb., o stráži obrany státu, kterým byly zřízeny ozbrojené jednotky Stráže obrany státu (SOS). Dle § 1 vládního nařízení č. 270/1936 Sb., o stráži obrany státu, bylo úkolem jednotek SOS zejména: ochrana a nedotknutelnost státního území, spolupůsobení při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti. Mimo to mohla být stráž pověřena jinými úkoly, například úkoly celní správy. Jednotky SOS byly tvořeny příslušníky vojska, četnictva, policie, finanční stráže a osob majících postavení jiné veřejné stráže. Pro svou poměrnou početnost hrála finanční stráž v tomto sboru důležitou roli.

SOS byly

vojensky organizovány a vycvičeny, byly přímo podřízeny politickým úřadům, v nejvyšší instanci ministerstvu vnitra. K plnění bojových úkolů byla Stráž obrany státu povolána do pohotovosti při vyhlášení květnové a zářijové mobilizace v roce 1938. V průběhu roku 1938 se situace celních úředníků a příslušníků finanční stráže mezi zfašizovaným německým obyvatelstvem stala neudržitelnou. Příslušníci finanční stráže a ostatních složek SOS byli vystavováni stále troufalejším útokům a provokacím, podporovaným z Německa a po anšlusu, v březnu 1938 připojení Rakouska k Německu, i z tohoto území.31 V důsledku anšlusu Rakouska byla silně oslabena obranyschopnost Československa, protože hranice s Německem se prodloužila z 1539 km na 2117 km o úsek rakouské hranice, s jejíž opevněním počítal generální plán výstavby pohraničních opevnění až v dalších etapách výstavby (zhruba do roku 1942).32 Situace v pohraničí byla zvláště kritická v zářijových dnech 1938 a v době ozbrojeného puče sudetoněmecké henleinovské strany a jejího ozbrojeného sboru – freikorps. Tyto útoky na celní úředníky a příslušníky finanční stráže si vyžádaly nejeden lidský život.33 3.4. Období druhé republiky a Protektorátu Čechy a Morava Po podepsání mnichovské dohody, jednání o ní se událo bez účasti zástupců ČSR, musela Československá republika pod diktátem evropských velmocí odstoupit ve dnech 1. až 10. října 1938 své pohraničí Německu. V průběhu října také Polsko provedlo některé úpravy hranic ve svůj prospěch a 2. listopadu byla Vídeňskou arbitráží přidělena Maďarsku jižní území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Celkem __________________________________ 31


s.200-202. 32

Bělina, P.,a kol., DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ. Praha: Paseka, 1992, s. 186.

33

Brodesser, S.,a kol.,Celnictví v Československu–Minulost a přítomnost. Praha: Naše vojsko, 1982, s.202.

13

Československá republika odstoupila 41098 km2 svého území, na kterém žilo 4 879 000 obyvatel a ztratila 40% průmyslu.34 Obránci hranic museli opustit rychle svá postavení a všechny pohraniční celní úřady musely být vyklizeny. Po ústupu z pohraničního území bylo nutné vybudovat novou celní službu na nově vzniklé demarkační čáře. Přechody přes demarkační čáru, kde byly postaveny závory, měla za úkol střežit finanční stráž. Německo chtělo vytvořit se zbytkem ČSR celní unii, ale to se mu nezdařilo a byl zaveden pouze bezcelní režim mezi ČSR a odtrženým českým pohraničím. V pohraničí patřící k Německu byl ihned vytvořen říšskoněmecký systém finanční správy.35 Hospodářská situace druhé republiky byla velmi špatná, neboť při zabrání pohraničí nebylo přihlíženo tolik k národnostnímu rozložení, jako spíše k rozložení průmyslu a infrastruktury. Toto strategické a hospodářské zmrzačení republiky připravilo cestu k její úplné likvidaci v březnu 1939, kdy byly české země okupovány německou armádou a začleněny do Německé říše jako Protektorát Čechy a Morava. 14. března 1939 vyhlásil Slovenský sněm nezávislý a samostatný Slovenský stát, který se stal satelitem Německa.36 Přestože již po podepsání mnichovské dohody a znovu v Hitlerově výnosu o zřízení protektorátu požadovalo Německo celní unii s českým územím, celní unie uskutečněna nebyla. V celní politice zpočátku nedošlo k podstatným změnám. Pouze byly snižovány celní sazby a to např. na obilí, či stroje. Celní hranice byla ponechána v platnosti, ale přesto hospodářství protektorátu se stalo součástí německého válečného hospodářství. Velká část českého obchodu, která byla v rámci státu, se nyní stala mezistátní směnou (obchod se Slovenskem). Zahraniční obchod byl regulován povolovacím řízením a přísnou devizovou kontrolou. Povolování se týkalo veškerého exportu a značné části importu. Německo rozhodovalo o českém zahraničním obchodě výlučně podle svých potřeb.37 Celní unie protektorátu Čechy a Morava a Německé říše vstoupila v platnost 1. října 1940. Zrušení celní hranice se stalo významnou událostí ve vývoji zahraničního obchodu a v celém hospodářství protektorátu, samozřejmě v negativním směru. Zahraniční obchod byl postižen přímo katastrofálně. Obchodní smlouvy s jinými státy byly zrušeny a koruna ztratila charakter mezinárodního platidla. Byl zrušen dosavadní celní sazebník a místo něj byl zaveden sazebník říšský. Celní úřady byly vyňaty po stránce věcné příslušnosti z kompetence protektorátního ministerstva financí a přímo podřízeny nově vzniklému úřadu německého vrchního finančního prezidenta v Praze. __________________________________ 34


35


s.202-204. 36


37


14

Pod jeho územní obvod spadal vrchní finanční okres Čechy a Morava. Zrušení celní hranice pro hospodářství protektorátu znamenalo zvýšenou konkurenci německého průmyslu,

usnadnění

pronikání

německého

kapitálu

do

nekontrolovatelné odplývání hodnot do Německa. Umožnilo

protektorátu

a

Německu uloupit

devizové rezervy, zvýšit daňové břemeno a bylo podmětem k inflaci.38 Celní úřady byly přizpůsobeny složení obdobných úřadů říšskoněmeckých a obsah jejich agendy tvořila nejenom cla, ale i spotřební daně a monopoly. Říšské úřady vykonávaly výše uvedenou správu na území protektorátu vůči celní cizině (tzn. na hranici mezi Moravou a Slovenskem) a tzv. autonomní úřady protektorátu tuto správu vykonávaly pro vnitřní území protektorátu. Po stránce osobní příslušnosti (oproti stránce věcné příslušnosti viz. jak je výše uvedeno) byly podřízeny protektorátnímu ministerstvu financí. Hlavní celní úřady měly k ruce pomocné služebny, které tvořily celní úřady I. a II. třídy a úřadovny pro službu dozorčí, které tvořily okresní komisaři s přičleněnými celními dozorčími služebnami. Celní úřady vybíraly a v podstatě vyměřovaly cla a spotřební daně. Byly rozděleny do tříd podle důležitosti místa a hlavně podle rozsahu a povahy agendy. Celní úřady I. třídy byly podřízeny přímo hlavním celním úřadům a celní úřady II. třídy byly podrobeny dozoru okresního celního komisaře, kteří mimoto byli pověřeni veškerou vnější i vnitřní kontrolní činností v přiděleném obvodu. V roce 1940 bylo zřízeno 13 hlavních celních úřadů na území Čech, ale i pro tu část Moravy, kde správu cel a spotřebních daní nevykonávaly přímo říšské finanční úřady. Celní úřady, které vznikly na základě celního zákona z roku 1927 a také finanční stráž, byly v září 1940 zrušeny. Vládní nařízení z roku 1941 určovalo, že pomocnou službu správní, dozorčí, kontrolní, pátrací a výběrčí ve finančním oboru protektorátní správy obstarávaly orgány pomocné finanční služby výkonné, které tuto službu vykonávaly v civilním oděvu. Zaměstnanci těchto orgánů se stali příslušníci finanční stráže a berní vykonavatelé.39 V důsledku válečných neúspěchů a stále stoupající potřeby nových sil na frontách, byly vydány výnosy o zjednodušení správy, což se týkalo i celních úřadů. Tento trend už byl předzvěstí porážky nacistického Německa a konce druhé světové války, kdy opět vzniklo samostatné a (relativně) svobodné Československo.40 Tyto období představují zpomalení a v některých případech i krok zpět ve vývoji celnictví (a ne jen v něm samozřejmě), neboť neproběhly skoro žádné změny a pokud proběhly, tak pouze v negativním směru.

__________________________________ 38


39

tamtéž

40

tamtéž

15

4. CELNÍ SPRÁVA V OBDOBÍ 1945-1989 4.1. Poválečné období Nová vláda Československa vznikla z jednání mezi dvěma centry našeho zahraničního odboje, londýnským a moskevským, která probíhala v březnu 1945 v Moskvě. V článku IX. programového prohlášení nové vlády, tzv. Košického vládního programu, vyhlášeného v dubnu, byl zakotven zákaz pravicově orientovaných stran první republiky – např. agrárníků. Byla založena Národní fronta Čechů a Slováků. Byl to orgán, ve kterém měli být zastoupeni představitelé všech povolených stran a na jehož půdě se měly v prvé instanci a závazným způsobem řešit vznikající problémy. Zároveň mu byla dána pravomoc rozhodovat, kterým stranám bude do budoucna činnost

povolena.

Zákonodárná

moc

byla

v prvních

měsících

nahrazována

prezidentskými dekrety, které zásadním způsobem měnily podobu státu. Tak tomu bylo především v případě dekretů z 24.října 1945, kterými byly znárodněny doly a klíčový průmysl, potravinářský průmysl, banky a soukromé pojišťovny. Celkem bylo těmito akty znárodněno přes 3000 podniků, jejichž výrobní kapacita představovala téměř dvě třetiny tehdejšího průmyslového potenciálu.41 V den osvobození republiky byla celní správa na území celého státu právně a administrativně roztříštěná, neboť v Čechách bylo zavedeno německé celní právo s německou celní organizací. Na slovenském pohraničí, které bylo připojeno k Maďarsku, platilo maďarské celní právo. Ve zbytku Slovenska zůstaly podstatné rysy československého celního práva. S převzetím svrchované státní moci na území osvobozeného Československa došlo opět k výkonu celní kontroly na celém území státu, ale ještě nebylo možné vytvořit jednotnou organizaci celní správy. Až na základě prezidentského dekretu z června 1945 byla obnovena organizace celní správy. V platnost byl vrácen celní zákon č. 114/1927 Sb. a všeobecný celní sazebník i s vysvětlivkami. Dle vyhlášky ministerstva financí z července 1945 předaly celní úřady zřízené v době okupace podle říšskoněmeckého práva veškerou celní agendu obnoveným úřadům československé celní správy a pak zanikly. Vrcholným orgánem celní správy se opět stalo Ministerstvo financí. Přímé řízení celních úřadů připadlo opět zemským finančním ředitelstvím. Celní agendu a záležitosti finanční stráže obstarávaly okrskové celní správy. Na přechodnou dobu byla dána správa nepřímých daní, cel a monopolů hlavním celním úřadům. Do obvodů hlavních celních úřadů patřily i celní dozorčí služebny, jejichž obvody byly upraveny podle obvodů důchodkových kontrolních úřadů z roku 1938. A dále na hlavní celní úřady byla převedena celní trestní agenda

a byly pověřeny obstaráváním administrace

__________________________________ 41

Bělina, P.,a kol., DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ. Praha: Paseka, 1992, s. 249-252.

16

spotřebních daní a lihového monopolu. Od listopadu 1945 byly postupně rušeny pohraniční celní úřady na moravsko-slovenském pohraničí.42 Dekretem prezidenta z roku 1945 byla po válce také obnovena již výše zmíněná finanční stráž, která převzala převážnou část svých dřívějších příslušníků. V pokynech pro výkon služby finanční stráže bylo přikázáno zabránit vývozu korunových platidel, valut, zboží a majetku. Celníci a členové finanční stráže se aktivně podíleli na ustálení situace v pohraničních oblastech, kdy po Postupimské konferenci byl schválen odsun německého obyvatelstva a do pohraničí přicházeli noví osídlenci a pomáhali při odstraňování škod způsobených válečnými událostmi. V prvních letech po skončení války bylo velmi rozšířené pašeráctví, protože byly nedostatečně zabezpečené hranice. V obou směrech státní hranice pašeráci přepravovali nedostatkové zboží, potraviny, dobytek a zbraně.43 Vzhledem ke špatné hospodářské situaci bylo nutné do konce roku 1945 zrušit všeobecná cla stanovená celním sazebníkem na dovoz zboží, kromě cel např. na kávu, koření, tabák atd. Od února 1946 podléhal dovoz zboží všeho druhu do československého celního území povolovacímu řízení Ministerstva zahraničního obchodu, pouze při bezúplatném dovozu zboží, jehož hodnota nepřevýšila 500 Kč, nebylo dovozní povolení vyžadováno. Vývoz mohl být uskutečněn pouze na základě vývozního povolení vydaného též Ministerstvem zahraničních věcí a tzv. prohlášení o vývozní valutě. V tomto celním řízení zkoumaly orgány celní správy nejen zda tyto doklady byly řádně vydány, ale i zda vyvážené zboží odpovídá jak druhem, tak množstvím a cenou údajům z dokladů. Zvyšující se československá ekonomika a poměrně příznivá situace v zahraničním obchodě umožnily, aby ve druhé polovině roku 1946 byly zavedeny celní sazby na většinu dovážených hotových výrobků. Toto opatření zajistilo domácí výrobě nezbytnou celní ochranu. Od roku 1946 byly u dvou třetin položek celního sazebníku v platnosti plné celní sazby. Upravený všeobecný celní sazebník, který byl vydán v roce 1947, odstranil dvojité a klouzavé celní sazby (platily podle zákona č. 109/1926 Sb., celní sazebník). Zavedením pevných celních sazeb bylo dosaženo legislativního a administrativního zjednodušení celého systému celních sazeb. Při stanovení výše celních sazeb v upraveném všeobecném celním sazebníku se přihlíželo k současnému stavu jednotlivých hospodářských odvětví. Změnou, která také vedla k administrativnímu zjednodušení a k úspoře času při výpočtu cla, bylo číselné zaokrouhlení celních sazeb. Další úpravy celních sazeb, které reagovaly na vývoj československé i světové ekonomiky, byly prováděny na podkladě výše uvedeného nového celního sazebníku.44 __________________________________ 42


s.224, 239. 43

tamtéž

44

tamtéž

17

Nejvýznamnější

mezinárodní

smluvní

dokument,

který

v této

době

Československo uzavřelo, byla Všeobecná dohoda o clech a obchodu – GATT. Československo patřilo mezi 23 zakládajících států. Hlavním cílem GATT bylo podstatné snížení cel, jiných překážek obchodu a odstranění diskriminace v mezinárodním obchodě. Uzavření této dohody dokládá, že celní politika, která byla do této doby neomezeně v pravomoci jednotlivých států, se stala po druhé světové válce předmětem jednání a úmluv.45 Orientace zahraniční politiky a hospodářství na Sovětský svaz, již v této době přinesla první problémy, které se časem pouze zvětšovaly. Jedním z nich bylo přikázané odmítnutí Marshallova plánu, který měl pomoci obnově hospodářství v Evropě a také neposkytnutí úvěru Mezinárodní bankou Československu, který byl důležitý vzhledem k pasivní platební bilanci Československa.46 V tomto poválečném období bylo celnictví vráceno zpět ke stavu, který byl vytvořen v třicátých letech. Tento způsob organizace celnictví byl správný. A tím byl umožněn pokračující vývoj pozitivním směrem. 4.2. Období socialismu do roku 1968 V únoru 1948 podali demisi ministři všech politických stran mimo komunistů a sociálních demokratů z důvodu vládní krize, která byla vyvolána jednáním komunistů, kteří nebyli ochotni přistoupit na jakýkoliv kompromis. Prezident Beneš přistoupil na komunistické požadavky, přijal demisi demokratických ministrů a jmenoval vládu složenou

téměř

výlučně

z komunistů

a

jejich

nejvěrnějších

spojenců.

Po tomto vítězství počali komunisté budovat totalitní politický systém. V tomto systému byla veškerá reálná moc soustředěná do rukou úzkého okruhu nejvyšších funkcionářů komunistické strany, stojících mimo jakoukoli demokratickou kontrolu. Hlavním projevem nesouhlasu s komunistickým režimem se stala emigrace. V letech 1948

až

1951

do

zahraničí

ilegálně

odešlo

něco

přes

25 000

občanů

47

Československa.

Ihned po uchopení moci zahájil komunistický režim likvidaci soukromého sektoru

v československém

hospodářství,

včetně

soukromníků

podnikajících

v zahraničním obchodě. Toto probíhalo na základě řady znárodňovacích zákonů, které byly v této době vydány. Ekonomika byla řízena z jednoho centra a podle

__________________________________ 45

Rozehnalová, N., Právo mezinárodního obchodu.2.vydání. Praha: Aspi, 2006, s.64.

46

Bělina, P.,a kol., DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ. Praha: Paseka, 1992, s. 260-262.

47

Bělina, P.,a kol., DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ. Praha: Paseka, 1992, s. 262,264,268-270.

18

jednoho ústředního plánu. Začala také přestavba československého průmyslu, kdy byl kladen v prvé řadě důraz na rozšiřování těžkého strojírenství a zbrojní průmysl. Rozvoj ostatních odvětví hospodářství, především spotřebního průmyslu a služeb, byl zbrzděn. Zahraniční obchod byl orientován pouze na Sovětský svaz a jeho satelity (Polsko, Maďarsko, NDR atd.). V roce 1949 byla zřízena Rada vzájemné hospodářské pomoci – RVHP. Jejím cílem bylo dosáhnout úplné nezávislosti tohoto uskupení na kapitalistickém světě. Důležitou součást přechodu k socialistické ekonomice tvořila kolektivizace zemědělství, která proběhla ve dvou vlnách a na konci druhé vlny (1958) existovala jednotná zemědělská družstva v 80% obcí Československa. V roce 1953 proběhla měnová reforma, zároveň byl zrušen lístkový systém prodeje potravin a průmyslového zboží a byly zavedeny jednotné maloobchodní ceny. Ekonomika byla v této době řízena na tzv. pětiletky. Vzhledem k tomu, že i přes menší pokusy změn v jednotlivých částech hospodářství, byl stále nastolen stejný směr hospodářství a plněny příkazy ze Sovětského svazu, směřovala ekonomika pomalu ke krizi.48 V období tzv. studené války velký počet silničních a železničních pohraničních celních úřadů ztratil politický i ekonomický význam (orientace zahraničního obchodu pouze na socialistické státy). Vzhledem k rozsáhlé emigraci, bylo úkolem celníků i finanční stráže zamezit pašování zlata, valut a starožitností do zahraničí.49 Vrcholným orgánem zahraničního obchodu bylo Ministerstvo zahraničního obchodu, které mělo Československou obchodní komoru a následně po čtyřech letech i orgány celní správy, jako pomocné orgány k výkonu zahraničního obchodu. Podniky, které mohly působit v zahraničním obchodě, byly pouze ty, které zřídilo ministerstvo a u kterých rozhodlo o formě, vymezilo rozsah a způsob jejich činnosti. Uplatněním státního monopolu a plánováním zahraničního obchodu se oslabil význam celní politiky. Cla ztrácela svou ochranou úlohu při dovozu zahraničního zboží a i dřívější fiskální funkci jako zdroj státních příjmů, ale jejich kontrolní funkce v zahraničním

obchodě

jim

zůstala.

Počátkem

roku

1949

byla

provedena

reorganizace celní správy. Staré orgány finanční správy byly zrušeny a tato správa byla přenesena na národní výbory. Finanční referáty okresních národních výborů obstarávaly veškeré záležitosti finanční povahy v oboru daní, dávek, poplatků, cel a státních finančních monopolů. Celní oddělení byla vytvořena u finančních referátů krajských a okresních národních výborů. Po reorganizaci zůstalo nejvyšším orgánem celní správy Ministerstvo financí, které vykonávalo řídící funkci, dávalo celním úřadům pokyny, provádělo legislativní a normativní

opatření. Krajské národní

výbory

vykonávaly funkci kontrolní, vedly kádrovou a osobní agendu, obstarávaly hmotné __________________________________ 48

Bělina, P.,a kol., DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ. Praha: Paseka, 1992, s.271, 272, 274.

49


s.245.

19

zásobování a výstavbu celnic. Finanční referáty okresních národních výborů konaly dosavadní agendu celních úřadů. Tento systém ovšem původně jednotnou celní správu územně rozčlenil a také územně omezil její působnost, což působilo velké problémy v celní správě, včetně toho, že pracovníci finančních referátů neznali dostatečně celní problematiku. Toto komplikovalo celní řízení, zdržovalo pracovní proces a mělo za následek nežádoucí zásahy orgánů lidové správy do celní agendy.50 Od počátku roku 1949 byla zrušena finanční stráž a její působnost byla přenesena na Sbor národní bezpečnosti, vyjma výkonu pomocné služby u celních úřadů. Tímto převzaly orgány Sboru národní bezpečnosti ostrahu státní hranice. V roce 1952 byla dána celní správě úloha zabezpečení a ochrany monopolu zahraničního obchodu. To vedlo k zařazení celní správy pod Ministerstvo zahraničního

obchodu,

které

vykonávalo

svou

působnost

v této

oblasti

prostřednictvím své zvláštní složky - Ústřední celní správy a jí podřízených orgánů. Ústřední celní správa plnila dosavadní úkoly Ministerstva financí a krajských národních výborů ve věcech celních a úkoly Ministerstva financí ve věcech devizových. Ústřední celní správě byly podřízeny celnice, které plnily dosavadní úkoly okresních národních výborů ve věcech celních. Celnice a jejich odbočky zřizovalo nebo rušilo Ministerstvo zahraničního obchodu a jejich zaměstnanci byli při výkonu služby povinni nosit stejnokroj. Touto změnou byla struktura celní správy podstatně zjednodušena. Zůstaly pouze dva stupně celní správy a to Ústřední celní správa a celnice (v této době jich bylo na území Československa 86), dosavadní mezistupně (okrskové a krajské celní správy) byly zrušeny.51 Socialistický charakter celnictví v Československu byl vyjádřen v celním zákoně č. 36/1953 Sb. Byl vytvořen se zřetelem na kodex celního práva Sovětského svazu a ostatních socialistických států. Ovšem respektoval i ekonomickou funkci cla. Tento zákon stanovil, že ochrana a podpora zahraničního obchodu vyžadovaly, aby oběh zboží ve styku s cizinou byl pod celní kontrolou. K tomu vymezil orgány celní správy a jejich působnost (viz. předchozí odstavec). Podle nového celního zákona spočívala základní funkce celní správy převážně v činnosti kontrolní. Všem státním orgánům bylo zákonem přikázáno poskytovat v mezích své působnosti celní správně účinnou pomoc při provádění celního zákona a zvláště při stíhání zboží, které uniklo celní kontrole. Ústřední celní správě bylo přikázáno organizovat a řídit celní správu, vykonávat nejvyšší dozor v oboru celnictví, stanovit zásady celně tarifní politiky a plnit další úkoly podle celního zákona a podle zvláštních předpisů. Zákon upravoval dopravu zboží přes hranice a stanovil hlavní zásady celního řízení a jeho druhy, které tvořily volný nebo záznamní oběh a pomocné druhy celního řízení – poukazování __________________________________ 50


51

tamtéž

20

a uskladňování. Další ustanovení byla o všeobecných oprávněních celní správy, o povinnostech vůči celní správě, o celní kontrole a celní náhradě. Hlava čtvrtá pojednávala o cle a jeho druzích, o celní pohledávce a celním dluhu, o vyměření cla. Ustanovení o tom, z jakého předmětu nebo základu a v jaké výši se clo vybírá, obsahoval celní sazebník. V další hlavě byla obsažena ustanovení o náhradní dávce za daň z obratu a poslední hlava šestá obsahovala ustanovení společná a závěrečná. Tímto zákonem se rušily všechny předpisy, které mu odporovaly a to zejména celní zákon č.114/1927 Sb. Dosavadní celní sazebník zůstal v platnosti. Celní zákon byl zákonem rámcovým, měl pouze 56 paragrafů a k jeho provedení byla vydána řada norem nižšího řádu. Nejdůležitější bylo nařízení Ministra zahraničního obchodu z června 1954, které obsahovalo 107 paragrafů, vymezovalo podrobněji úkoly celní správy a stanovovalo účinnost celního zákona. Celní správa měla při plnění svých úkolů zejména kontrolovat, zda jsou zachovávány dovozní, vývozní a průvozní zákazy a omezení, činit opatření při porušení předpisů a oběhu zboží ve styku s cizinou, především stíhat zboží, které uniklo celní kontrole, upozorňovat příslušné orgány na závady, které by mohly být příčinou ztrát v zahraničním obchodě. Mimo tyto činnosti měla celní správa samozřejmě vyměřovat a vybírat clo ze zboží dováženého i vyváženého, dále náhradní dávku za daň z obratu ze zboží dováženého a celní náhradu, zjišťovat podklady pro celní statistiku, zpracovávat je a upozorňovat na závady v dopravě a uskladnění při dovozu, vývozu i průvozu zboží. Pro jednotlivé druhy doprav byly vydány samostatné celní řády (např. železniční, silniční atd.) ve formě vyhlášky ministra zahraničního obchodu (č. 147-151/1954 Sb.). Nařízení ministra zahraničního obchodu z června 1954 bylo zrušeno a nahrazeno vyhláškou č.82/1961 Sb., kterou se prováděl celní zákon. Úkoly celní správy zde byly rozvedeny stejně jako v roce 1954, nově zde byla vymezena působnost Ústřední celní správy, celnic a celních hlídek, které byly zřízeny u státních hranic.52 Nové úkoly celní správy a růst zahraničního obchodu a turistického ruchu vedly ke změně v organizaci celnic, která byla uskutečněna v roce 1963. Vytvořením větších celků byl počet celnic snížen na 40 a zároveň byl zvýšen počet hraničních přechodů. Téměř všechny celnice v této době měly své odbočky. Na některých hraničních přechodech se sousedními socialistickými státy převzala celní správa úkoly pasových orgánů. Ve spolupráci celní správy s orgány Veřejné bezpečnosti docházelo k řadě odhalení trestné činnosti přímo na hranicích nebo i ve vnitrozemí, dále v oblasti devizové trestné činnosti a také v oblasti boje s narkomany. Organizační změny na celnicích a Ústřední celní správě byly odrazem vysokého vzrůstu cestovního ruchu. Na celnicích došlo především k posílení personálních stavů a k ustálení pracovních postupů při projednávání cestujících, především na silničních přechodech.53 __________________________________ 52


21

Koncem 60-tých let dochází k prohlubování jak politické, tak i ekonomické krize. Kolektivizované zemědělství prohlubovalo nesoběstačnost republiky ve výrobě potravin a průmyslové výrobky ztrácely na zahraničních trzích schopnost konkurence. Začaly se tedy zavádět ekonomické reformy a počal obrodný proces v komunistické straně. Situace v republice se mírně uvolnila, např. činnost obnovil Sokol, cenzura byla prakticky paralyzována a přibývalo novinových článků odhalujících zločiny komunistické strany. Toto uvolněnější období bylo skončeno 21. srpna 1968.54 Patrně se chtěl komunistický režim v této době oprostit od veškeré celní organizace a celního práva, které byly vytvořeny v první republice a snažil se zavést svou strukturu celní správy a celního práva. U celní správy byla tato chyba viditelná již na počátku a proto byla zrušena organizace přes národní výbory a byla vytvořena nová dvoustupňová organizace celní správy. Nový celní zákon zdaleka nedosahoval kvalit Martincova celního zákona. Jeho forma – kdy hlava tři je skoro celý zákon a ostatní hlavy obsahují jen pár paragrafů (někdy i pouze 1 par.), neboť šest hlav tvořilo 56 paragrafů, je poněkud zvláštní a i jeho obsah je velmi zjednodušený. 4.3. Období normalizace a socialismu do roku 1989 Ozbrojený zásah vojsk Varšavské smlouvy byl proveden z důvodů obavy před vzrůstajícími

demokratickými

tendencemi

v Československu.

Bylo

zakotveno

rovnoprávné postavení českých zemí a Slovenska zákonem o Československé federaci. Nastartované reformy jak v ekonomice, tak i politice, byly zmraženy. Opět byl vysoký nárůst emigrace (její počty byly odhadnuty až na 700 tisíc osob) a současně došlo k řadě protestních akcí proti sovětské okupaci. V ekonomické oblasti se již na počátku roku 1969 znovu objevily tendence centrálně řídit národní hospodářství a posílit valutový monopol státu. V několika vlnách byla prováděna čistka v celé československé společnosti, která skončila na jaře 1971. Snahou normalizačního vedení země bylo dosáhnout opět vysokého stupně byrokratizace státního aparátu, likvidovat opoziční stranickou bezpartijní inteligenci ve vědě, kultuře a umění. Období let 1970-1989 se vyznačovalo naprostou absencí právního státu.V oblasti zahraničního obchodu československý export vždy vyklízel místo tam, kde o určitou oblast nebo obor projevili zájem výrobci ze Sovětského svazu. Kromě toho byli vyhozeni nebo emigrovali z československých zahraničně obchodních společností nejlepší odborníci. Československo vyváželo do Sovětského svazu zboží dobré nebo špičkové jakosti výměnou za nekvalitní výrobky, polotovary i suroviny.55 __________________________________ 53


54

Bělina, P.,a kol., DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ. Praha: Paseka, 1992, s.281, 284.

55

Bělina, P.,a kol., DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ. Praha: Paseka, 1992, s.286-293, 297-299.

22

Zákon o Federaci z října 1968 ve svém článku 13 stanovil, že území ČSSR je jednotným celním územím, a že celnictví, celní politika a celní tarify patří do působnosti federace. Nejvyšší instance v celní správě bylo Federální ministerstvo zahraničního obchodu a při něm byla zvláštní složka Ústřední celní správa. Dalšími orgány celní správy byla celní ředitelství v Praze – pro Českou socialistickou republiku a v Bratislavě – pro Slovenskou socialistickou republiku. Těmto ředitelstvím zákon přímo podřídil celnice.56 Pro zkvalitnění práce v celní správě byla založena Ústřední celní škola (1968), která zajišťovala svým žákům odbornost, kvalifikovanost v celní správě a také politickou připravenost. Později v roce 1980 vznikl sloučením této školy a oddělením výchovy a přípravy kádrů Institut výchovy celní správy. Kromě toho byla od roku 1970 budována i zdravotnická služba Ústřední celní správy, jejíž ředitel podléhal přímo generálnímu řediteli Ústřední celní správy. V roce 1970 byla založena celní vyhledávací služba, nejprve pár skupin na zkoušku. Její vytvoření bylo opatřením pro boj s trestnou činností - pašováním. Na začátku své činnosti se tato služba zabývala převážně problematikou porušování celních předpisů u dovezených motorových vozidel, později se začala věnovat formám porušování celních předpisů i u jiného dováženého zboží. Po roce 1971 byla dokončena organizační a metodická výstavba této služby, protože její činnost se plně osvědčila. Byla vytvořena celní statistika, která umožnila zkvalitnit kontrolu činnosti organizací zahraničního obchodu a přinesla důležité údaje, umožňující rychlé a operativní odstraňování zjištěných nedostatků.57 Dosažené výsledky byly hodnoceny na celostátních služebně politických aktivech, které byly svolány Ústřední celní správou ČSSR do Třince v roce 1971 a druhý v roce 1974. První aktiv stanovil za úkol připravit osnovu nového celního zákona a prováděcích předpisů, dokončit novelizaci norem vydávaných Ústřední celní správou. Na druhém aktivu bylo konstatováno, že se celní správě podařilo dosáhnout toho, co byl její cíl. A to znamenalo, že se celní správa stala pevnou součástí socialistického státního mocenského aparátu, který vykonával kontrolu při přestupu osob a věcí přes státní hranice a který vychází z důsledné ochrany politických zájmů státu.58 Od ledna 1975 byl účinný nový celní zákon č.44/1974 Sb., který plně korespondoval s politickoekonomickými změnami od roku 1953, a to zejména rozvoji mezinárodního obchodu a zvýšení pohybu osob přes státní hranice. Skládal se celkem z 11 hlav, které obsahovaly 123 paragrafů. Zákon v souvislosti se vznikem federace ustanovil začlenění orgánů celní správy do systému státních orgánů ČSSR. _____________________________ 56


s.269-281. 57

tamtéž

58

tamtéž

23

Odstraňoval některé nejasnosti v otázce práv a povinností vznikajících v celním řízení, stanovil jakým způsobem se provádí celní kontrola a jaká práva a povinnosti mají orgány celní správy a osoby nebo organizace při celní kontrole. Zákon upravoval, kdy a za jakých podmínek může být dovážené, vyvážené nebo provážené zboží zajištěno a kdy a za jakých podmínek může být prodáváno z titulu celního zástavního práva. Obsahoval dále skutkové podstaty celních přestupků, které se vyskytovaly při oběhu zboží ve styku s cizinou, zkrácení cla a ztěžování celní kontroly. Snažil se o maximální míru sjednocení právní terminologie v oblasti celnictví. Vycházel především z kontrolní funkce celní správy, zachoval postavení Ústřední celní správy v čele s generálním ředitelem. Zároveň potvrdil existenci Celního ředitelství pro Českou a Slovenskou socialistickou republiku, kterým byly v rámci republik přímo podřízeny celnice, které byly základním článkem celní správy a které ve většině případů měly své odbočky. Podle zákona bylo v této době 38 celnic a 140 celních odboček. Změna v organizační struktuře nastala u celních hlídek, které byly tímto zákonem vypuštěny. V § 22 byl přímo definován pojem zboží, což byla změna oproti minulému celnímu zákonu. Zboží zde bylo definováno pro účely tohoto zákona jako všechny hmotné věci movité s výjimkou věcí a jiných hodnot, jejichž dovoz a vývoz upravovaly předpisy o devizovém hospodářství. Dříve bylo zboží chápáno jako všechny hmotné předměty, tzn. i peníze a listiny. Práva a povinnosti účastníků celního řízení byly upraveny shodně s předešlým celním zákonem, nově však bylo stanoveno, že celní řízení se provádí zásadně v přítomnosti účastníka celního řízení. Dle tohoto zákona zůstává platný celní sazebník vydaný vládním nařízením č. 32/1947 Sb., celní sazebník pro obchodní zboží (dle § 23 zboží, které je předmětem zahraničně obchodní činnosti) a paušální sazebník vydaný vyhláškou ministerstva zahraničního obchodu č. 6/1969 Sb., paušální sazebník pro neobchodní zboží. Při přípravě nového celního zákona vycházeli tvůrci z vlastních zkušeností, získaných při aplikaci celního zákona č. 36/1953 Sb. a samozřejmě ze zkušeností jiných socialistických republik, především Sovětského svazu. To se nejvíce projevilo v účelu celní kontroly, který znamenal chránit zájmy zahraničního obchodu, podporovat jeho rozvoj a dohlížet, zda se důsledně dodržuje státní monopol zahraničního obchodu. První novelizace tohoto zákona byla provedena ještě před převratem z roku 1989 a to zákonem č.117/1983 Sb.59 Současně s platností nového celního zákona vstoupily v účinnost také prováděcí předpisy, jmenovitě vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu, kterou se celní zákon prováděl, a vyhláška téhož ministerstva, obsahující seznam celnic, celních odboček a územních obvodů celnic. Vláda ČSSR schválila v roce 1980 nový celní sazebník, který byl ve své době moderně koncipovaný a _____________________________ 59


s.269-281.

24

založený na široce mezinárodně užívané nomenklatuře a valorických sazbách cla.60 Nový celní zákon byl, dle názoru autorky práce, je již více propracovaný a systematický, je možné bezesporu konstatovat, že dosahoval vyšších hodnot ve vývoji celního práva než celní zákon z roku 1953. Změny v organizaci celní správy, byly provedeny logičtěji než v předešlém období a přinesly zkvalitnění plnění úkolů celní správy.

_____________________________ 60


s.269-281.

25

5. CELNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE 1990 – SOUČASNOST 5.1. Porevoluční období Celková nespokojenost obyvatelstva ČSSR s vývojem politickým, ale i hospodářským po méně či více úspěšných pokusech o změnu konečně dosáhla převratu po sametové revoluci 17. listopadu 1989. 61 Československá federativní republika (název od 30.3.1990) se po roce 1989 postupně začala zapojovat do systému mezinárodní ekonomické integrace. Celková orientace státu se musela přeměnit z orientace na země Rady vzájemné hospodářské pomoci směrem především na členské země Evropského společenství. V roce 1990 proběhly 1.svobodné volby po roce 1948. Po těchto volbách byly zahájeny hospodářské reformy a začala probíhat transformace z socialistického hospodářství na tržní ekonomiku. V prosinci 1991 byla podepsána Dohoda o přidružení Československé federativní republiky k Evropské unii. Jako druhá v pořadí byla podepsána Dohoda o vytvoření oblasti volného obchodu mezi ČSFR a zeměmi ESVO (se státy Švýcarsko, Švédsko a Norsko a další následovali později).62 Otevřením hranic se značně zvýšil provoz na hraničních přechodech. Lidé si přiváželi do té doby nedostatkové zboží, což pro celníky znamenalo velikou pracovní zátěž. Především na západní hranici, kde byl nápor turistů největší, se začaly stavět nové přechody a s tím vyvstala potřeba přijímání velkého množství nových celníků. Celní správa se vrátila ke svému původnímu poslání, tzn. k výběru cel a dalším činnostem v oblasti celního řízení a dohledu.63 Hierarchie organizace celní správy zůstala nezměněna. Po celé toto období byla Ústřední celní správa podřízena Federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu, a jí byly podřízeny české a slovenské celní ředitelství. Celnice spadaly do kompetence jednotlivých celních ředitelství dle územní příslušnosti. I nadále byl v platnosti celní zákon č. 44/1974 Sb., který byl však postupně novelizován zákony č. 5/1991Sb. a č. 217/1992 Sb. na novou situaci po roce 1989. Zákon č. 5/1991Sb., kterým se mění a doplňuje celní zákon č. 44/1974 Sb., ve znění zákona č. 117/1983 Sb. nově ustanovil jako součást celnic mimo jejich odboček i celní stráž. Mezi úkoly Ústřední celní správy, patřilo zabezpečování úkolů v oblasti celnictví, celní politiky, celních tarifů, sběr údajů a zpracování informací o

__________________________________ 61

Bělina, P.,a kol., DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ. Praha: Paseka, 1992, s.281, 308.

62

Hes, A., Základy mezinárodního obchodu. Praha: Provozně ekonomická fakulta ČZU, 1997, s. 190.

63


http://cs.mfcr.cz/NR/rdonlyres/CA9E0116-BF78-4D23-8C3C-11FCC321D7D4/8322/historie.PPT.

26

vývozech a dovozech zboží a dále úkoly v oblasti boje proti pašování. Celnice mimo kontroly zboží měly povinnost provádět dohled a ostrahu nad pohybem osob a dopravních prostředků v pohraničním celním pásmu, plnit úkoly v oblasti boje proti pašování a pátrat po zboží uniklém celní kontrole. Mezi jejich oprávnění při plnění jejich úkolů, bylo zahrnuto i požadovat, aby jim osoby hodnověrným způsobem prokázaly svou totožnost. Nově bylo ustanoveno, že jednou z podmínek pro přijetí osoby do pracovního poměru k celní správě, bylo složení služebního slibu, který byl v tomto zákoně uveden v § 12 odst. 1. Příslušníci celní správy mohli používat zbraň v situacích uvedených v zákoně a pouze ve vymezeném prostoru, který byl určen v rozsahu 1 km od státních hranic v celním pohraničním pásmu. Zároveň bylo celní pohraniční pásmo rozšířeno z 5 km na 15 km od státní hranice do vnitrozemí. Nově byla definována celní kontrola a zboží, do kterého byla zahrnuta i elektrická energie. Poprvé bylo do celního zákona zahrnuto ustanovení o celní statistice, kterou tvoří sběr údajů a zpracování informací o vývozech a dovozech. Změněn byl vznik nároku státu na clo, který začíná okamžikem, od kterého je zboží pod celní kontrolou. Nově je v tomto zákoně koncipováno ustanovení o vyměřování cla a je změněna splatnost cla, která dříve byla okamžitá po vyměření cla. Od účinnosti tohoto zákona byla splatnost cla do 30 dnů, kdy byl účastník celního řízení vyrozuměn o výši cla. Byly zvýšeny veškeré pokuty za celní přestupky a bylo stanoveno, že celní sazebníky budou vydávány vládním nařízením. K provádění zákona č. 44/1974 Sb., ve znění zákona 5/1991 Sb., byla vydána vyhláška č. 43/1991 Sb. Nově byl zákon č. 44/1974 Sb. včetně jeho novel č.117/1983 Sb. a 5/1991Sb., vydán v zákoně č. 287/1991 Sb.64 Další změna zákona č. 44/1974 Sb. byla provedena zákonem č. 217/1992 Sb., kde bylo celnicím nově určeno, že jsou oprávněny vydávat osvědčení o původu zboží. Nově byly definovány služební úkony a služební zákrok, zároveň povinnosti a oprávnění příslušníků celní správy při jejich výkonu. Nově a velice podrobně zde bylo regulováno použití donucovacích prostředků a zbraně příslušníky celní správy. Donucovací prostředky byly v celním zákoně ustanoveny poprvé a mezi ně dle zákona patřil např. obušek, služební pes atd. Nově Poprvé bylo definováno, co je zbraní chápáno. Zcela nově byl do druhé hlavy celního zákona zahrnut pojem svobodný celní sklad a povinnosti a oprávnění, které s uskladněním zboží v něm i ve svobodném celním pásmu vznikají. Některé změny byly provedeny i s ustanoveními zákona č. 5/1991 Sb. Např. byl opět změněn vznik nároku na clo, ustanovení o vyměřování cla a ustanovení o zboží. Celní zákon z roku 1974, a všechny jeho postupné změny včetně té poslední z roku 1992, byly nově vydány zákonem č. 461/1992 Sb.65 __________________________________ 64

zákon č. 5/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje celní zákon č. 44/1974 Sb., ve znění zákona č. 117/1983 Sb.

65

zákon č. 217/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje celní zákon č. 44/1974 Sb., ve znění pozdějších předpisů

27

Vyhláškou Federálního ministerstva zahraničního obchodu č.38/1991 Sb. byl vyhlášen seznam celnic, jejich celních odboček a určení vnitřních hranic celního pásma. Dle této vyhlášky bylo na území československé federativní republiky 33 celnic, z toho 12 na slovenském území a 21 na českém území. Celních letišť bylo v této době v ČSFR sedm. Ústavní zákon č. 211/1992 Sb. ustanovil pro celní správu novou odpovědnost v rámci její činnosti. Dle tohoto zákona přísluší orgánům celní správy vykonávat správu, výkon a kontrolu daně z přidané hodnoty a spotřební daně při dovozu, a silniční daně u plátce této daně se sídlem, či bydlištěm v zahraničí. Dne 2. 12. 1992 Federální shromáždění schválilo nový celní zákon č. 618/1992 Sb., který byl rozdělen do 13 hlav a obsahoval 283 paragrafů. Jeho účinnost měla být od 1.1.1993, ovšem nikdy jeho účinnost nenastala, neboť již 15. 12. 1992 byl schválen nový celní zákon č. 13/1993 Sb. s účinností také od 1.1.1993, který byl ovšem již schválen Českou národní radou. Změny, které v tomto období proběhly v zákonech týkajících se celního práva, byly nezbytně nutné a byly tvořeny tak, aby korespondovaly s novou ekonomickou situací ve státě. Naproti tomu nebyly udělány žádné změny v organizaci celní správy, které však, dle názoru autorky práce, měly proběhnout, neboť se změnily úkoly celní správy oproti minulému období. 5.2. Období samostatné České republiky K rozpadu Československé federativní republiky na dvě samostatné republiky došlo dne 1.1.1993. Po rozdělení státu a vzniku samostatné České republiky došlo k výměně platidel. Česká republika se začala začleňovat do světové ekonomiky, vstoupila do skupiny Světové banky (1993), OECD (1995), WTO (1995) a dalších. Od prvního dubna 1995 vstoupila v platnost Dohoda o přidruženém členství České republiky k Evropské unii, tzv. asociační dohoda. V březnu 1993 vstoupila v platnost Dohoda o středoevropské oblasti volného obchodu (Dohoda CEFTA) mezi Českou republikou, Slovenskem, Polskem a Maďarskem. V roce 1994 proběhla druhá vlna privatizace a tím také byla privatizace ukončena. Regulace státu zůstala u výrazně monopolních odvětví, která představovaly spoje, doprava, plynárenství atd. Zhoršující se ekonomická situace českého státu vyvrcholila v roce 1997, kdy byly vydány tzv. balíčky opatření, která se týkala i dovozu a vývozu (např. změna celních kvót pro dovoz potravinářských surovin). Tato situace vyústila ve vládní krizi, kdy se do vedení vlády dostala levice oproti minulým letům (od voleb 1990), kdy vládu tvořila pravice. Již 29.11.1992 byla podepsána smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vytvoření celní unie mezi nimi. Tato smlouva č. 237/1993 Sb. byla prozatímně prováděna od 1. ledna 1993 a vstoupila v platnost 3. května 1993. V

28

principech celní unie bylo zakotveno, že smluvní strany mezi sebou nebudou uplatňovat vývozní nebo dovozní cla či jiné poplatky se stejným účinkem. Zároveň bylo mezi ČR a SR nepřípustné používat množstevní dovozní a vývozní omezení a všechna další opatření s rovnocenným účinkem. Výjimkou bylo omezení obchodu např. z důvodů ohrožení veřejné morálky, zájmů a bezpečnosti. Tyto zákazy a omezení se však nesměly stát nástrojem světové diskriminace či skrytého omezení obchodu a musely být oznámeny druhé straně předem. Mezi další principy celní unie patřilo, že obě země aplikovaly jednotný celní sazebník, uplatňovaly shodné nebo podobné celní předpisy a postupovaly společně při sjednávání a provádění dohod o zónách volného obchodu.66 V souvislosti s rozpadem ČSFR byla sepsána smlouva mezi ČR a SR, dne 29.11.1992 o generálním vymezení společných hranic, která byla prozatímně prováděna od 1.1.1993 a vstoupila v platnost 3.5.1993. Byla vydána vyhláška Ministerstva financí, kterou se stanovovala územní působnost celních úřadů a hranic celního pohraničního pásma ve vnitrozemí České republiky po rozpadu ČSFR. Nově bylo stanoveno celní pohraniční pásmo se Slovenskou republikou a počet celnic se snížil na 21. Na konci března 1993 byla mezi ČR a SR podepsána další smlouva, která se týkala zřízení celních přechodů na jejich společné hranici. Celkem bylo vytvořeno na hranici se Slovenskou republikou 13 silničních hraničních celních přechodů a 7 železničních. Ale již v roce 1994 byl jejich počet zvýšen, jak vyplývá ze sdělení Ministerstva zahraničních věcí č.59/1994 Sb., kde byl vytvořen seznam celních hraničních přechodů České republiky, a silničních přechodů se SR bylo uvedeno 17, železničních zůstalo 7. Ministerstvo zahraničního obchodu bylo k 31.12.1992 zrušeno a celní správa přešla do působnosti ministerstva financí. Ústřední celní správa a Celní ředitelství pro Českou republiku se sloučily a vytvořily Generální ředitelství cel, které se stalo organizační

složkou

ministerstva

financí.

Celnice

v České

republice

byly

přejmenovány na oblastní celní úřady, z části vnitrozemských odboček se staly celní úřady nebo celní stanice a část byla zrušena.67 Nejvýznamnější celní normou tohoto období byl bezesporu již výše uvedený celní zákon č. 13/1993 Sb. Tvůrci tohoto zákona při jeho formulaci vycházeli ze zákona č. 114/1927 Sb. jako předlohy a zároveň jim předlohu tvořily celní předpisy platné v Evropské unii. Zákon byl rozčleněn do 17 hlav a obsahoval 329 paragrafů. Tímto zákonem byl zrušen zákon č.44/1974 Sb. včetně všech jeho změn. Nový celní zákon obsahoval jak normy hmotného práva, tak i normy procesní. Oproti předešlým celním zákonům obsahoval podrobné ustanovení o celním sazebníku. Obsahoval také ustanovení, že některé celní úřady jsou povinny kontrolovat cestovní doklady na _________________________________ 66

Hes, A., Základy mezinárodního obchodu. Praha: Provozně ekonomická fakulta ČZU, 1997, s. 194.

67


http://cs.mfcr.cz/NR/rdonlyres/CA9E0116-BF78-4D23-8C3C-11FCC321D7D4/8322/historie.PPT.

29

celních hraničních přechodech. K tomuto ustanovení byla vydána vyhláška č. 225/1994 Sb., kde bylo nařízeno, že toto ustanovení se týká pouze celních přechodů určených pro železniční nákladní dopravu. Celní zákon byl do vstupu ČR do Evropské unie několikrát novelizován a také znovu vydán včetně všech novel do vydání zákona č. 481/2002 Sb., celní zákon. Velmi významná pro organizaci celní správy byla novela uvedená v zákoně č. 113/1997 Sb., neboť v ní došlo ke zrušení oblastních celních úřadů a zároveň bylo zřízeno 8 celních ředitelství. Zachováno bylo pouze 91 celních úřadů, některé celní stanice se přejmenovaly na pobočky. Nově vznikly inspektoráty celní a finanční stráže (celkem 17), které vykonávaly specifické úkoly v oblasti boje proti pašování. Zákon také představoval změnu v oblasti personální, neboť celníci přestali být zaměstnanci v pracovním poměru, ale stali se z nich příslušníci ve služebním poměru. K zákonu č. 13/1993 Sb. byla vydána vyhláška ministerstva financí č. 45/1993 Sb., kterou se celní zákon prováděl a která doplňovala a měnila prováděcí vyhlášky předešlé.68 Od roku 1996, kdy Česká republika podala oficiální přihlášku k přijetí do Evropské unie, již probíhala předpřístupová jednání o budoucím vstupu. Česká celní správa zpracovala vlastní dokument „Předpřístupová strategie celní správy“, který byl základním nástrojem koncepčního řízení přípravy celé oblasti celnictví na vstup ČR do EU. Tento dokument byl pravidelně aktualizován a v roce 2002 byla vypracována „Přístupová strategie celní správy“, která již obsahuje identifikaci úkolů pro přístupové období i cíle pro období po vstupu ČR do EU.69 5.3. Česká republika v Evropské unii Dne 1.5. 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie a tím se stala součástí jednotného celního území EU. Z toho vyplývalo zrušení pravidelných celních kontrol zboží na českých hranicích s členskými státy EU a zavedení právních předpisů platných v Evropské unii, včetně celního sazebníku (TARIC). V celní oblasti nebylo dojednáno žádné přechodné období. Pravidelné celní kontroly pohybu zboží přes státní hranici pro celní a daňové účely byly zachovány pouze na mezinárodních letištích. Tyto kontroly se však nevztahují na lety do a z letišť na území EU. Na všech hranicích ale dočasně zůstaly zachovány kontroly pohybu osob přes státní hranici, tedy kontroly pasů a víz prováděné Policií ČR. Jakýkoliv obchod s členskou zemí EU (včetně nově přijatých zemí) se stal tzv. vnitrounijním obchodem. Tzn. že nepodléhá pravidelné celní kontrole, ani clům a dalším poplatkům vybíraným v souvislosti __________________________________ 68

zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon

69

BusinessInfo.cz: Dopady vstupu České republiky do Evropské unie na celní orgány. [citováno

28.11.20003].

Dostupný

z:

http://businessinfo.cz/cz/clanek/pravni-prostredi-celni-problematika/dopady-

vstupu-ceske-republiky-do/1000487/11538.

30

s dovozem nebo vývozem zboží. Zboží je přes vnitřní hranice EU volně prováženo. Pro účely společné obchodní politiky EU je nutné statisticky sledovat obchodní operace prováděné mezi členskými státy. Subjekty, jejichž předmětem podnikání je vnitrounijní obchod, mají stanovenou povinnost vyplňovat výkazy pro potřeby statistiky vnitrounijního obchodu, neboli Intrastat. Výraznější změna nastala v oblasti spotřebních daní, neboť v té době platná právní úprava správy spotřebních daní neodpovídala legislativě EU. Změna v této oblasti se týkala celních orgánů, neboť ty v plném rozsahu od 1.1.2004 převzaly od územních finančních úřadů správu spotřební daně.70A od 1.1.2008 celní orgány vedou správu i nově vzniklých tzv. ekologických daní, do kterých jsou zařazeny dle zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, tyto daně: daň ze zemního plynu některých dalších plynů, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. Mezi další nové úkoly celních orgánů patří kontroly v oblasti nelegálního zaměstnávání cizinců a kontroly ohlašovací povinnosti u osob, pěstujících mák setý nebo konopí. Změněn byl dříve stacionární výkon kontroly na hraničních přechodech na formu mobilního dohledu, který umožňuje zajistit dohled celních orgánů a pátrání po zboží uniklém celnímu dohledu na celém území státu.71 Celním formalitám podléhá zboží vyměňované se státy, které nejsou členskými státy EU. Tyto formality jsou ode dne vstupu upraveny celními předpisy EU. To ovšem neznamená, že dnem vstupu přestal platit zákon č. 13/1993 Sb. Jak je v posledním znění tohoto zákona uvedeno v §1, tento zákon upravuje některé právní vztahy v oblasti celnictví, pokud nejsou upraveny bezprostředně závaznými předpisy Evropských společenství. Celní zákon je ovšem velmi zkrácený, neboť byla spousta jeho částí zrušena v souvislosti se vstupem do EU. Naopak český celník sazebník byl definitivně zrušen a je pouze používán integrovaný celní sazebník Společenství – TARIC, který je zejména zárukou jednotnosti při uplatňování tarifních i netarifních opatření pro ekonomické subjekty ve všech členských státech. Organizace celní správy je upravena zákonem č. 185/2004 Sb. Nejvyšší instancí je ministerstvo financí, jemuž je podřízeno Generální ředitelství cel jako správní úřad s celostátní působností. Následují celní ředitelství, kterých je v současné době 8 a celní úřady, jichž je 54. S tímto snížením celních úřadů souvisí snížení personálních stavů celní správy. Celní správa měla vytvořených 9440 funkčních míst a po vstupu do EU bylo nutno propustit zhruba 3200 zaměstnanců.72 __________________________________ 70

Euroskop.cz: Vyjednané kapitoly. [citováno 20.4.2008]. Dostupný z:

http://www.euroskop.cz/154/183/clanek/kapitola-25-celni-unie/. 71


28.11.20003]. Dostupný z: http://businessinfo.cz/cz/clanek/pravni-prostredi-celni-problematika/dopadyvstupu-ceske-republiky-do/1000487/11538. 72


28.11.20003]. Dostupný z: http://businessinfo.cz/cz/clanek/pravni-prostredi-celni-problematika/dopadyvstupu-ceske-republiky-do/1000487/11538.

31

Dalším velkým krokem České republiky v souvislosti s integrací do Evropské Unie, je vstup ČR do Schengenského prostoru. Jedná se o zrušení hraničních kontrol na vnitřních pozemních hranicích k 21.12.2007 a na vzdušných hranicích k 30.3.2008. Česká republika má pouze odpovědnost za ochranu vnější hranice na mezinárodních letištích, na kterých jsou provozovány vnější lety tzv. non-Schengen lety. V rámci dohledu a pátrání je činnost Celní správy zaměřena především na kontrolu zboží a osob, boj proti pašování drog, boj s nelegální zaměstnaností, kontrolu vnějších letů na mezinárodních letištích a přeshraniční policejní spolupráci. Velkým přínosem pro celní správu je možnost vstupu do evidencí Schengenského informačního systému.73 Mezi nové kompetence celních orgánů a jejich pracovníků patří od 1.1.2005 tzv. dělená správa. To znamená, že vybírají a vymáhají odvody, poplatky sankční povahy, pokuty a penále, které nejsou příslušenstvím daně a jsou uloženy jinými orgány státní správy.74 Od 1.1.2007 začali celníci provádět kontroly uhrazení mýtného poplatku zatím u silničních motorových vozidel nebo jízdních souprav, jejichž největší povolená hmotnost činí nejméně 12 tun, na zpoplatněných úsecích silnic a dálnic ČR. Bylo k tomu vyčleněno 25 speciálních vozidel celní správy.75

__________________________________ 73

-red- , Celní správa a schengenský prostor. CLO-DOUANE, 2007, č. 7-8, s. 14-15.

74

Sagit: Dělená správa [citováno 20. března 2009]. Dostupný z: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=157&typ=r&levelid=da_113.htm 75 Nejedlý, J., Celní správa České Republiky: Celníci kontrolují zaplacení mýtného na zpoplatněných komunikacích.

[citováno

8.1.2007].

Dostupný

z:

www.cs.mfcr.cz/CmsGrc/Tiskove-centrum/Tiskovy-

archiv/2007/070108-myto.htm?WBCMODE=PresentationUnpu%25%2cPresentationUnpu%25

32

6. ZÁVĚR Dějiny a vývoj celnictví jsou nerozlučně spojeny s dějinami a vývojem obchodu, proto jsou již první dochované zmínky o clech ze starověku, neboť obchod je spjat s počátky lidstva. Tato bakalářská práce měla za cíl přinést ucelený pohled na vývoj celnictví na území dnešní České republiky od roku 1848 po současnost. První období (1848-1918) bylo ještě pod nadvládou Rakouska, později Rakouska – Uherska. Veškeré celní předpisy a organizace celníků byly regulovány od vlády z Rakouska. Mezi významné změny tohoto období lze jistě přiřadit i vytvoření Rakouska-Uherska, kdy vznikl jeden celní celek v rámci Habsburské monarchie. Mezi zákony v celní oblasti, které byly vytvořeny v monarchii a které později přejala i samostatná Československá republika, pařily – celní a monopolní řád z roku 1835, zákon o celním sazebníku z roku 1906 s prováděcím nařízením z téhož roku a třicátkový řád z roku 1788, který platil na Slovensku. Pro období samostatného Československa je charakteristické vytváření nových právních předpisů ve všech oblastech, nejenom v celní problematice. Je to dáno faktem, že po dlouhé době v područí Habsburské monarchie si Československo muselo vytvořit svůj vlastní právní řád. V této době vznikl pravděpodobně nejvýznamnější

a nejznámější celní zákon v české historii. Jeho autor, JUDr.

Martinec, podle kterého se tomuto zákonu říká také Martincův zákon, na něm pracoval již od roku 1919 a zákon byl schválen v červenci 1927. Délka jeho přípravy je přímo úměrná preciznosti jeho zpracování, což ocenily i některé cizí státy, neboť si zákon č. 114/1927 Sb., vzaly jako předlohu pro vytvoření svého celního zákona. Organizačně byla celní správa v působnosti pod ministerstvem financí. V této době bylo celnictví a celní správa dobře organizováno, včetně kvalitních celních předpisů, což bylo potřeba, neboť zahraniční obchod stále vzrůstal. Konec tohoto trendu udělala nejprve světová hospodářská krize a později vytvoření Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1919 byla vytvořena pohraniční finanční stráž, která byla vykonávána ve stejnokroji a s výzbrojí. Její právní regulace je obsažena i v Martincově zákoně. V době Protektorátu byla její činnost zrušena. V poválečném období byly zprvu uvedeny v platnost zákony z první republiky, ale později v důsledku politických změn (nástup komunismu), byly prvorepublikové zákony zrušeny, mezi nimi samozřejmě i Martincův zákon. Ten byl nejdříve nahrazen zákonem č. 36/1953 Sb. a později zákonem č. 44/1974 Sb. Oba zákony plně podporovaly socialistický charakter celnictví v tomto období a orientaci státu na Sovětský svaz a ostatní socialistické republiky, hlavně v oblasti zahraniční politiky a zahraničního obchodu. Po roce 1945 byli příslušníci finanční stráže opět povoláni do služby. Ovšem již v roce 1949 byla finanční stráž zrušena a na její místo v ostraze státních hranic nastoupil Sbor národní bezpečnosti. V roce 1952 byla provedena

33

změna v organizaci celní správy, která byla přesunuta do působnosti ministerstva zahraničního obchodu a zároveň byla vytvořena nová dvoustupňová organizační struktura, která se skládala z Ústřední celní správy a celnic. Po převratu v roce 1989 byl socialistický charakter hospodářství transformován na trží ekonomiku. Státní monopol zahraničního obchodu byl zrušen a zahraniční obchod se přeorientoval ze zemí RVHP na státy západní tržní ekonomiky, převážně na státy Evropského společenství. I když probíhalo vytváření nových zákonů, které vzhledem k novému charakteru státu byly potřeba, celní zákon č. 44/1974 Sb. byl pouze dvakrát novelizován (v roce 1991 a 1992). Nový celní zákon byl vytvořen až po rozpadu Československé federativní republiky na Českou republiku a Slovenskou republiku, tzn. že zákon č. 13/1993 Sb. je již pouze českým celním zákonem. Mezi oběma zeměmi vznikla celní unie. V souvislosti s rozpadem Československa, bylo zrušeno Federativní ministerstvo zahraničního obchodu a celní správa přešla do působnosti Ministerstva financí, kde je stále. Ústřední celní správa se sloučila s celním ředitelstvím pro Českou republiku a vzniklo Generální ředitelství cel, kterému jsou podřízeny celní ředitelství (8) a jim celní úřady (54). Ovšem největší změnu v organizaci celní správy přinesl vstup České republiky do Evropské unie k 1.5.2004, kdy byly zrušeny celní kontroly zboží na českých státních hranicích se sousedními členskými státy. Po vstupu České republiky do Schengenského prostoru k 21.12.2007 byla zrušena i kontrola osob na pozemních hranicích a k 30.3.2008 na vzdušných hranicích. V důsledku toho bylo zrušeno několik celních úřadů a propuštěno přibližně 3200 zaměstnanců celní správy. V současné době je celní problematika upravována předpisy Evropské Unie a česká právní úprava upravuje pouze některé právní vztahy v oblasti celnictví, které nejsou upraveny závaznými předpisy Evropské unie. Jelikož celní unie mezi některými členskými státy Evropské unie funguje již od roku 1968, pak je velmi pravděpodobné, že v blízké budoucnosti k žádným podstatným změnám v této oblasti nedojde. Současný systém, který je nyní nastolen v celním právu a celní správě bude pravděpodobně uplatňován i nadále v Evropské unii a České republice.

34

RESUMÉ The history and progress of customs are certainly connected with history and progress of trade, that is why the first known reference about customs are from the ancienit world, because the trade is connected with a beginning of world. The aim of bachelor document was to bring a whole view at progress of customs in the territory of todays Czech Republic since 1848 till present The first period was still under dominion of Austria. To the laws in the customs areawhich were established in monarchy and which were later accepted in The Czech Republic, belonged – customes and monopoly system of law from 1835, law about the customs tariff from 1906 with execute regulation from the same year and 30th system of law from 1788, that was valid in Slovakia. Then came on the period of independent Czechoslovakai. This time was originated probably the significantest and best known tariff law (n. 114/1927Sb.) in the czech history. His autor, Martinec, after who it is named Martinec‘s law also, had been working on since 1919 and the law was ratified in July 1927. The Customs Administration was organisationaly in competence of Ministry of Finance. In 1919 was established Frontier Financial Guard, that was executed in uniform and with equipment. His juridical regulation is contained in Martinec‘s law. At time of protectorate was it’s activity canceled. At post-war period of time were forced laws from the first republic, but later as a result of political changes (formation of communism), were first republic laws canceled, the Martinec‘s one also. It was first substituted by law n. 36/1953 Sb. and later by law n. 44/1974 Sb. Both of them fully supported socialistic character of customs at this period of time and the orientation of state at Soviet Union and other socialistic republics. After 1945 were members of Financial Guard called up again. But in 1949 was the Financial Guard canceled and was substituted in security quard of state boundary by the National Security Corps. In 1952 was made change in organization of Customs Administration, that was dislocated under competence of Ministry of Foreign Affairs and was consisted of Central Customs Administration and customs. After revolution in 1989 was socialist character of ekonomy transformed to market ekonomy. A new tariff law n. 13/1993 Sb. was established after partition of The Czech Federative Republic. Between both contries was etablished the Customs Union. Customs Administration came under competence of Ministry of Finance, Central Customs Administration was integrated with Customs Directory for The Czech Republic and was established General Directorate of Customs, in which competence are Customs Directorates (8) and Customs Offices (54) which are in competence of Customs Directoriates. The joining Czech republic the European Union and

35

Schengen meant big changes in organisation of Customs Administration and in it‘s activity and change of juridical law in customs area.

36

SEZNAM PRAMENŮ Monografie 1. Bělina, P.,a kol., DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ. Praha: Paseka, 1992 2. Brodesser, S., a kol.,Celnictví v Československu – Minulost a přítomnost. Praha: Naše vojsko, 1982 3.

Hes, A., Základy mezinárodního obchodu. Praha: Provozně ekonomická fakulta ČZU, 1997

4. Mainuš, F.,a kol., Historie celnictví v ČSSR. Praha: Naše vojsko, 1977 5. Pazourek, J.,Ottův obchodní slovník. Praha: Otto, 1913 6. Rozehnalová, N., Právo mezinárodního obchodu. Praha: Aspi, 2006

Časopisy 1. Janák, J., Kapitoly z dějin celnictví. CLO-DOUANE, 1982, č.7 2. Panuš, J., Historický vývoj celnictví. Ročenka spolku celníků, 2006, č.7 3. Panuš, J., Čapek, J., Z historie českého celnictví. CLO-DOUANE, 2004, č.1 4. -red- , Celní správa a schengenský prostor. CLO-DOUANE, 2007, č. 7-8 Právní předpisy zákon č. 114/1927 Sb., celní zákon zákon č. 36/1953 Sb., celní zákon zákon č. 44/1974 Sb., celní zákon zákon č. 5/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje celní zákon č. 44/1974 Sb., ve znění zákona č. 117/1983 Sb. vyhláška č.38/1991 Sb., kterou se vyhlašuje seznam celnic, celních odboček a územních obvodů celnic a vymezuje celní pohraniční pásmo vyhláška č.43/1991 Sb., kterou se provádí celní zákon ústavní zákon č. 211/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších ústavních zákonů zákon č. 217/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje celní zákon č. 44/1974 Sb., ve znění pozdějších předpisů zákon č. 618/1992 Sb., celní zákon zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 45/1993 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 43/1991 Sb., kterou se provádí celní zákon, ve znění vyhlášky č. 397/1991 Sb. a vyhlášky č. 287/1992 Sb. vyhláška č. 47/1993 Sb., kterou se stanoví územní působnost celních úřadů a průběh hranice celního pohraničního pásma ve vnitrozemí

37

sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 132/1993 Sb., o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zřízení celních přechodů na společných státních hranicích sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 229/1993 Sb., o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o generelním vymezení společných státních hranic sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 237/1993 Sb.,o sjednání Smlouvy o vytvoření celní unie mezi Českou republikou a Slovenskou republikou sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 59/1994 Sb.,o provozu hraničních celních přechodů na společných státních hranicích České republiky se Spolkovou republikou Německo, Polskou republikou, Rakouskou republikou a Slovenskou republikou nařízení vlády č. 225/1994 Sb., kterým se stanovují celní přechody, na nichž provádějí kontrolu cestovních dokladů celní úřady zákon č. 113/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákon č. 54/1956 Sb zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů

Internetové zdroje

www.businessinfo.cz www.euroskop.cz http://cs.mfcr.cz/CmsGrc

www.sagit.cz

38

Vývoj celnictví od roku 1918 do současnosti

Recommend Documents