Činnost pěveckého spolku Kovář (Hlahol) v Čáslavi od jeho vzniku do roku 1918

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA HISTORIE

Činnost pěveckého spolku Kovář (Hlahol) v Čáslavi od jeho vzniku do roku 1918 Diplomová práce

Brno 2007

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

Doc. PhDr. František Čapka, CSc.

Martin Vojáček

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne……………………. ……………………………..

3

Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval panu Doc. PhDr. Františku Čapkovi za jeho laskavou pomoc, rady a informace, které mi poskytl při zpracování mého diplomového úkolu.

4

Obsah ÚVOD I.

II.

5

Nástin politické, společenské a kulturní situace od r. 1848 do vydání spolkového zákona

7

Stručná historie Čáslavi do 1. poloviny 20. století

13

III. Ze spolkového života v Čáslavi

19

IV. Činnost pěveckého spolku Kovář (Hlahol) od jeho vzniku do roku 1918

21

1. Založení spolku a jeho počátky

21

2. Spolek za sbormistra Emanuela Kliera

25

2.1 60. a 70. léta

25

2.2 80. a 1. polovina 90. let

38

3. Spolek za sbormistra Josefa Boka 1896 – 1907

48

4. Spolek v letech 1908 – 1918

58

ZÁVĚR

61

PRAMENY A LITERATURA

63

A. Seznam pramenů

63

B. Seznam literatury

64

RESUMÉ PŘÍLOHY A. Textové přílohy B. Obrazové přílohy

66

5

ÚVOD Na počátku 50. let 19. století se v rakouské monarchii, jejíž součástí byly i české země, prosadil tzv. bachovský neoabsolutismus. Tento systém potlačoval pomocí policejního aparátu a cenzury veškerou veřejnou činnost i osobní práva občanů. Po jeho pádu a po vydání tzv. říjnového diplomu roku 1860 však docházelo k postupnému rozvoji společenského a kulturního dění a rovněž rozmachu spolkového života. V této době, již roku 1860, se v Čáslavi utvořil mužský pěvecký spolek, který si o dva roky později dal jméno Kovář. Jeho snahou bylo probouzet v lidech národní sebevědomí a lásku k českému zpěvu a hudbě vůbec. Od roku 1871 mu v tomto úkolu pomáhal i nově založený ženský pěvecký spolek Vlastimila, se kterým pořádal společné produkce a se kterým se nakonec v roce 1899 sloučil v jediný pěvecký spolek s názvem Hlahol čáslavský. Tato diplomová práce je věnována právě Kováři a posléze Hlaholu čáslavskému. Mým záměrem bylo postihnout činnost tohoto spolku od jeho založení až do konce první světové války, tedy do roku 1918, kdy pro spolek přestalo být aktuální vlastenecké a národně buditelské působení. Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. V první kapitole jsem se pokusil nastínit politickou, společenskou a kulturní situaci v rakouské monarchii od neúspěšné revoluce 1848 až do vydání spolkového zákona v roce 1867, o kterém se rovněž blíže zmiňuji. Použil jsem kompilační a progresivní

metodu, stejně jako při dalších

kapitolách, vyjma

té

poslední. Druhá kapitola pojednává stručně o historii města Čáslavi již od pravěké doby až do 1. poloviny 20. století. V žádném případě nebylo mým cílem podrobné studium čáslavských dějin, jen jakýsi exkurs do její historie. Třetí kapitola pak krátce postihuje spolkový život v Čáslavi v dané době. V poslední, čtvrté kapitole, jsem se snažil přiblížit činnost výše jmenovaného spolku. Protože se jedná o delší časové období, rozdělil jsem tuto stěžejní kapitolu celkem na další čtyři podkapitoly. V prvé z nich, jak už je zřejmé z jejího názvu, se zabývám činností spolku

6

bezprostředně po jeho založení. Druhá popisuje spolkovou činnost v době, kdy funkci sbormistra zastával pan Emanuel Klier, jedna z největších osobností spolku. Třetí podkapitola pojednává o působení spolku za sbormistra Josefa Boka a konečně čtvrtá podkapitola se zabývá spolkovou činností v letech 1908 – 1918, kdy byla jeho produktivita velice chabá a kdy docházelo k nebývale častému střídání osob na sbormistrovské pozici. Archivní materiály, které jsem při zpracování práce použil, jsou uloženy ve Státním okresním archivu Kutná Hora. Čerpal jsem především z jednatelských zpráv a protokolů ze schůzí, dále pak z památní a pamětní knihy spolku, ale i jiných zachovaných spolkových dokumentů, které jsou uvedeny na konci této práce. Také jsem použil dobový tisk, aby se tak práce stala zajímavější, neboť právě články z dobového tisku jsou mj. dalším zdrojem informací o úspěších a neúspěších spolku při produkcích. Metody, kterými jsem při zpracování postupoval, vyplývají z charakteru pramenné základny. Použil jsem tedy metodu přímou, při které jsem získával a ověřoval fakta přímo z pramenů, dále metodu progresivní, kdy jsem postupoval od nejstarších dějin spolku blíže k současnosti, rovněž jsem se snažil využívat metodu induktivní a biografickou. Doufám, že tato práce přispěje k širšímu poznání čáslavské spolkové historie.

7

I. Nástin politické, společenské a kulturní situace po roce 1848 do vydání spolkového zákona Léta bachovského neoabsolutismu 1, nastolená po neúspěšné revoluci 1848-1849, znamenala veliký zásah do českého národního rozvoje. Potlačení reformních a revolučních snah však neznamenalo naprosté přerušení procesu závažných společenských přeměn. 2 I přes dočasné vítězství

konzervativních

sil

nebylo

možné

zastavit

vývoj,

který

směřoval k transformaci pozdně feudální společnosti v kapitalistickou. Nastolený neobsolutistický systém se musel se svou ekonomickou, sociální

a

kulturní

politikou

přizpůsobovat

základním

dobovým

tendencím. Silvestrovskými patenty 3 byla formálně zrušena všechna politická práva a tím víceméně potvrzen fakticky existující stav. 4 V souladu s 36 paragrafy Zásad pro organické řízení zákonodárství rakouského císařství měla být veškerá legislativa v monarchii uskutečňováno jednotně a s vyloučením veřejnosti. Habsburská monarchie měla být konstituována jako moderně vybudovaný administrativně jednotný stát, který by nadále plnil funkci mocenského centra ve střední Evropě. České země po roce 1848 podléhaly suverénní osobní moci císaře Františka Josefa I. Byla vytvořena c. k. místodržitelství v Praze a v Brně a zemské prezidium v Opavě jako nejvyšší zemské úřady. Jim byly podřízeny nižší články státní správy, tedy krajské úřady a nově utvořené okresní úřady. Samotná Místodržitelství pak podléhala ministerstvu vnitra. Jednotlivé historické země tak sice zůstaly formálně zachovány,

1

Název bachovský neoabsolutismus je odvozen od jednoho z nejvýraznějších spolutvůrců vládního systému, ministra vnitra Alexandra Bacha. 2 Čapka, F.: Dějiny českých zemí 1800 – 1918. Brno 2003, s. 76 – 106. 3 Tři dokumenty, které položily formální základ bachovskému neabsolutismu v 50. letech 19. století. Fakticky šlo o dva císařské patenty a jeden císařský nejvyšší kabinetní přípis z 31. 12. 1851. První patent odvolával pro dobovou nevhodnost a nepřiměřenost březnovou oktrojovanou ústavu z r. 1849. Druhý patent ze základních občanských práv, která byla uvedena v příloze této ústavy, potvrzoval jen občanskou rovnost před zákonem, zrušení poddanství a přislíbil ochranu státem uznaných konfesí. Kabinetní přípis obsahoval tzv. Zásady pro organické řízení zákonodárství zemí rakouského císařství. Zásady byly formulovány ve 36 článcích a pojímaly příští politicko-správní strukturu monarchie. Viz. Vykoupil, L.: Slovník českých dějin. Brno 2000, s. 560. 4 Urban, O.: Česká společnost 1848 – 1918. Praha 1982, s. 100 – 101.

8

ale prakticky měly mít statut správních obvodů, provincií, bez znaků politické svébytnosti. Padesátá

léta

19.

století

jsou

charakteristická

jistým

útlumem

národního hnutí. V důsledku policejních zásahů došlo k naprostému umrtvení české politiky. Politickou roli převzala národní kultura, i když i ona musela zápasit s nepřízní doby. 5 Kulturní politika v době neoabsolutismu nebyla v žádném případě liberální, jak tomu bylo například v ekonomické politice. Tak například tiskový zákon z roku 1852 umožňoval zabavovat jakékoli periodické i neperiodické domácí i zahraniční tiskoviny. Jiný příklad je spolkový zákon z téhož roku, který neumožňoval jakékoli sdružování a zakládání spolků bez předchozího úředního schválení a tím podstatně znemožňoval spontánní aktivitu obyvatelstva. Nové poměry se promítly i do působení Národního muzea jako nejvýznamnější

kulturně

politické

instituce

s poměrně

bohatou

předbřeznovou tradicí. 6 V dubnu bylo výboru muzea úředně sděleno, že veškeré akce a schůze mají být předem hlášeny tak, aby se jich mohl vždy účastnit policejní komisař. Nakonec se ve vedení Národního muzea prosadili stoupenci loajální konzervativní strany. Během celých padesátých let 19. století docházelo k podstatnému zhoršení pro uplatnění národně politických požadavků. K rozhodujícímu obratu došlo již v roce 1853, kdy se v souladu s novými předpisy podstatně redukovala čeština jako vyučovací jazyk na středních školách. Z nejrůznějších důvodů pak mizela čeština nejen ze škol, ale ve stále větší míře ustupovala němčině také v běžném každodenním životě. Klesal náklad časopisů, které vydávalo Muzeum a od kterých si slibovalo nový rozmach českého vědeckého a kulturního života. I přesto se český kulturní život zcela nezastavil. V popředí stála především česká

literatura.

I

přes

nepříznivé

podmínky

neklesala

produkce českých knih. Vycházely práce K. J. Erbena, B. Němcové a nastupovala nová generace tvůrců v čele s J. Nerudou a V. Hálkem.

5 6

Čapka, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 1999, s. 495. Urban, O.: c. d., s. 125 – 134.

9

Konec

neoabsolutismu

přinesl

až

rok

1859.

Nepříliš

úspěšná

zahraniční politika dovedla Rakousko až ke katastrofální porážce sardinsko-francouzskými habsburské

monarchie

armádami odkryla

v bitvě

mnoho

u

jejich

Solferina. 7 problémů,

Porážka především

ekonomických a národnostních. A císař se rozhodl jednat. Alexandra rozmnoženou

Bacha

z funkce

říšskou

radu

ministra

vnitra

k projednávání

propustil

státních

i

a

svolal

finančních

záležitostí. Od počátku jednání nebylo sporu o tom, že hospodaření státu ztroskotalo. Většina zkoumání pak ústila ve víceméně otevřenou kritiku absolutistického systému, který zbyrokratizoval veškerý život a potlačil občanské sebevědomí. 8 Výsledkem jednání bylo omezení absolutistického režimu a odmítnutí koncepce centralizovaného Rakouska. V takovém duchu vydal císař v roce 1860 tzv. říjnový diplom, rámcový říšský zákon, který vyhlašoval zřeknutí se absolutismu a ohlašoval přechod k ústavnosti. Současně přiznával zákonodárnou moc zemským sněmům a říšské radě. Česká politická reprezentace takový zákon samozřejmě vítala. Vystřízlivění nastalo již v únoru následujícího roku, kdy byla vydána tzv. únorová ústava. Ta měla být jakýmsi doplňkem říjnového diplomu, ale ve skutečnosti byla popřením jeho hlavních zásad. Zdůraznění společného parlamentu ukazovalo, že vývoj směřuje k centralizaci. Čechům bylo upřeno české historické právo a ocitli se s ostatními 14 zeměmi na stejné úrovni. 9 Čeští zástupci, zklamáni takovýmto vývojem, reagovali na říšské radě tzv.

státoprávním

ohrazením,

ve

kterém

vyjádřili

svůj

nesouhlas

s centralismem a dovolávali se historických práv Českého království i říjnového diplomu. Po neúspěších nakonec vstoupila česká politika vůči Vídni do období pasivní rezistence 10 a setrvala v ní plných 16 let.

7

Bitva se odehrála 24. června 1859 a důsledek porážky znamenal ztrátu Lombardie ve prospěch Sardinského království. K podepsání míru došlo v listopadu téhož roku. 8 Urban, O.: c. d., s. 145. 9 Vykoupil, L.: c. d., s. 634. 10 V českých dějinách myslíme neúčast českých poslanců na říšské radě. Pasivní rezistence nebo také období pasivní opozice byla vyhlášena F. L. Riegrem v březnu roku 1863 a měla podpořit státoprávní program české politiky, který usiloval o federalizaci rakouské monarchie. Bezvýslednost tohoto postupu se projevila roku 1867 při rak.-uh. vyrovnání. Viz. Vykoupil, L.: c. d., s. 440.

10

Další veliké zklamání přišlo po válce rakousko-pruské v roce 1866. V ní bylo Rakousko poraženo a následně došlo k rakousko-uherskému vyrovnání. Vedle Němců byli Maďaři zvýhodněni oproti jiným národům v říši. Češi se vyrovnání nedočkali. Tento nově vzniklý státní útvar, oficiálně nazývaný Rakouskouherská říše nebo jen Rakousko-Uhersko, vystupoval vůči cizině jako jednotný celek v čele s císařem, ale ve skutečnosti to byla unie dvou centralizovaných států : Předlitavska a Zalitavska. České země byly od roku 1867 až do roku 1918 součástí Předlitavska. I přes politické události, které se pro české národní zájmy nevyvíjely pozitivně,

znamenala

60.

léta

19.

století

rozvoj

společenského

i

kulturního dění. Vznikala řada nových časopisů. V době neoabsolutismu byl český politický

tisk

potlačen,

proto

směřovala

snaha

českých

vlastenců

k vytvoření vlastního tiskového orgánu. Již prvního ledna vyšlo první číslo Národních listů, v němž F. L. Rieger nastínil český politický program obsahující požadavek národní rovnoprávnosti, občanských práv a rozsáhlé samosprávy. 11 Národní listy byly pak až do roku 1918 nejvýznamnějším českým deníkem a oficiálním mluvčím politických hospodářských zájmů české buržoazie v Rakousku-Uhersku.

a

12

Šedesátá léta předminulého století přinesla rovněž nebývalý rozmach spolkového života. Přední místo v organizaci společenského a kulturního života měl pražský pěvecký spolek Hlahol, založený roku 1861 13, s jehož počátky je spjato jméno Bedřicha Smetany. 14 Heslo Hlaholu „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti“ působilo na zakládání dalších pěveckých spolků na českém venkově, jež se neomezovaly pouze na pěstování zpěvu, ale šířili též národní uvědomění. Další velikou posilou národnímu hnutí byl tělocvičný spolek Sokol, který byl založen na podnět vlastence dr. Miroslava Tyrše v roce 1862. Prvním starostou Sokola se stal další významný vlastenec Jindřich Fügner. 11

Čapka, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 1999, s. 510. Vykoupil, L.: c. d., s. 381. 13 Hlahol byl založen již v listopadu roku 1860, ovšem stanovy tohoto spolku byly oficiálně schváleny až v říjnu příštího roku. 14 Autorský kolektiv: Přehled československých dějin. Díl II 1848 – 1918. Praha 1960, s. 223 – 224. 12

11

Ve stejném roce vznikl Obchodnický spolek Merkur, který si vytkl za cíl pěstování odborného obchodního vzdělání, vzájemnou podporu a společenské styky obchodníků. Z Merkuru vyšel v roce 1863 podnět k založení Živnostenské banky. Spolek vydával od roku 1867 dvakrát týdně první český obchodní časopis. V roce 1863 zahájila činnost Umělecká beseda. Ta měla v programu založení dramatické školy a uměleckého časopisu, zřízení čítárny a knihovny či udílení podpor umělcům na cesty. K dalšímu zakládání nejrůznějších spolků podstatně přispěly dva říšské zákony vydané dne 15. listopadu 1867. První zákon č. 134/1867 pojednával o právu spolčovacím, druhý zákon č. 135/1867 o právu shromažďovacím. Zákonu o právu spolčovacím (spolkovém) bych chtěl stručně za pomoci dobové literatury 15 věnovat větší pozornost. Spolkový zákon se týkal jen spolků a společností, které nebyly založeny na dosažení zisku a ke zřizování obchodů a pojišťování, jelikož spolky tohoto druhu podléhaly zvláštním zákonům. Rovněž se tento zákon

netýkal

duchovních

řádů,

živnostenských

a

podporovacích

společenstev, těžařstev, nemocenských pokladen apod. Každý spolek, který chtěl být zřízen, byl povinen písemně ohlásit svůj úmysl zemskému politickému úřadu a v pěti exemplářích předložit své stanovy. Ty musely obsahovat účel jednoty, prostředky a způsob jejich opatření, způsob utvoření a obnovení spolku, sídlo spolku, práva a povinnosti členů spolku, orgány spolkové správy, podmínky platných usnesení, spisů a ohlášení, způsob urovnání sporů , zastoupení spolku na veřejnosti a ustanovení o rozpuštění spolku. Zemský úřad mohl zřízení spolku zakázat, musel tak ale učinit do čtyř týdnů po oznámení o úmyslu založit spolek. Svůj zákaz musel písemně odůvodnit. Pokud se tak stalo, mohl

se spolek odvolat

k ministerstvu vnitra do 60 dnů od oznámeného zamítnutí. Pokud se zemský úřad do čtyř týdnů nevyjádřil, bylo založení spolku povoleno. 16 15

Semerád, Č.: Říše Rakousko–uherská. Obyvatelstvo, ústava i správa říše. Praha 1910, s. 85 – 89. Tento systém znamenal podstatnou revizi spolkového zákona z roku 1852, podle kterého směl spolek zahájit činnost jen tehdy, měl – li k tomu výslovné povolení. Tento zákon vycházel z opačného pojetí – za povolený byl pokládán každý spolek, jenž nebyl ve čtyřtýdenní lhůtě od ohlášení úředně zakázán. Viz. Urban, O.: c. d., s. 222. 16

12

Každý spolek byl pod úředním dohledem. To v praxi mimo jiné znamenalo, že spolek musel nahlásit zemskému bezpečnostnímu úřadu (na venkově okresnímu politickému úřadu) jména i bydliště těch, kteří spolek řídí a zastupují na veřejnosti a to do tří dnů od zvolení těchto lidí do spolkových funkcí. Rovněž měl spolek za povinnost předložit c. k. okresnímu úřadu své účetní, jednatelské a jiné zprávy, opět do tří dnů od jejich vydání. Spolková shromáždění byla veřejná, spolkových jednání se však hosté a nečlenové účastnit nemohli. Spolek měl za povinnost oznámit všechny spolkové schůze (vyjímaje schůze představenstva dozorčích orgánů) s udáním místa a doby konání, alespoň 24 hodin předem. Zákon se zabýval také zachováním pořádku na spolkových schůzích. Ukládal předsedovi spolkové schůze zabránit protizákonným výrokům a činům, popřípadě spolkové shromáždění rozpustit. Úřad měl právo na spolkové schůze (kromě

sezení představenstva a dozorčích orgánů)

vysílat své zástupce. O předmětech jednání a o usneseních pak měl být sepsán protokol, do kterého mohla vláda kdykoli nahlédnout. Spolkové shromáždění mělo být rozpuštěno, svolalo - li se proti předpisům zákona o právu spolčovacím, pokud se na něm děly události protizákonné, jednalo - li se o předmětech mimo obor spolku stanovami určeným či se stalo shromáždění nebezpečné veřejnému pořádku. Zákon pamatoval i na rozpuštění a zrušení spolku. Podle zákona mohl být spolek rozpuštěn zemským úřadem, a to v případech, kdy spolek překročil obor své působnosti stanovami určený, nevyhovoval – li podmínkám, na nichž se zakládalo jeho právní trvání a učinilo – li usnesení, nebo vydalo – li vyhlášky, které odporovaly trestnímu zákonu, nebo se dotýkaly zákonodárné svrchovanosti či výkonné státní moci. Pokud se spolek chtěl rozejít dobrovolně, odstupující představenstvo mělo za povinnost informovat o tom zemský úřad, který tuto zprávu zveřejnil v úředních novinách. Rovněž i nařízené úřední rozpuštění spolku bylo povinné zveřejnit pomocí úředních novin.

13

II. Stručná historie města Čáslavi do 1. poloviny 20. století Plocha města byla prokazatelně osídlena již od počátku neolitu. Bohaté archeologické nálezy z města a jeho okolí dokládají, že se zde vystřídala řada pravěkých kultur. 17 Slovanské osídlení se datuje od 9. století. Pravděpodobným centrem se stal Hrádek, lokalita nacházející se na západním okraji města. V 10. století byl Hrádek tradičně spojován s rodem Slavníkovců, kteří zde údajně měli mít jedno ze svých správních center. V oné době založil Slavníkovec Čáslav hrad, jenž po něm obdržel jméno. Z podhradí této tvrze pak vznikla časem osada Čáslav. 18 Od osobního jména Slavníkovce Čáslava se tedy odvozuje zeměpisné jméno města. Na počátku 11. století se stává Hrádek centrem přemyslovské provincie, rozsáhlého území mezi Labem, Sázavou a českomoravskou hranicí. Čáslav byla vybudována za Přemysla Otakara II. kolem roku 1260 na rozlehlé pláni proti Hrádku jako královské město. Četné výsady, bohatý okolní kraj a šťastná poloha způsobily jeho rychlý rozkvět. Význam Čáslavi dotvrzuje i to, že ji Karel IV. ve svém připravovaném zákoníku jmenoval mezi těmi městy, která nesmějí být zcizena od české koruny. V českých dějinách je Čáslav známa především jako město husitské. Zde se konal počátkem června roku 1421 zemský sněm, který vstoupil do dějin jako sněm čáslavský. 19 Druhá polovina 15. století

a počátek 16. století byly příznivě

nakloněny hospodářskému rozvoji města, který byl podporován privilegii Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad. A to i přes to, že život ve městě ochromily v roce 1452 a 1522 požáry, které v obou případech zničily téměř polovinu města.

17

Kolektiv autorů: Historie a současnost podnikání na Kutnohorsku a Čáslavsku. Žehušice 2003,s. 71 – 98. 18 Spáčil, J. – Sedláček, A. – Zlámal, V.: Čáslav město a okres. Brno 1940, s. 7 – 11. 19 Sněm mimo jiné zbavil císaře Zikmunda českého trůnu a zvolil prozatímní dvacetičlennou zemskou vládu.

14

Po nezdařeném protihabsburském odboji českých měst v roce 1547 ztratila Čáslav stejně jako jiná královská města svá privilegia a četné hospodářské výhody. Na radnici byl dosazen královský rychtář a město pozbylo téměř všechen svůj pozemkový majetek. Ztráta majetku města roku 1547 však byla nahrazena díky dobrému hospodaření koupí nových statků v okolí města. Následky porážky českých stavů na Bílé Hoře se odrazilo i v Čáslavi a jeho okolí. Byl přerušen kulturně – společenský a hospodářský rozmach města. Za účast v protihabsburském povstání ztratila Čáslav své nejvýnosnější statky a s ekonomickým útiskem šla ruku v ruce násilná rekatolizace. Poslední kaplan podobojí Matouš Ulický byl umučen na městském popravišti. Třicetiletá válka krutě postihla městský stav po stránce hospodářské, demografické, kulturní i politické. V průběhu války muselo město platit procházejícím

armádám

poplatky,

zásobovat

je

a

několikrát

bylo

drancováno. Po jejím skončení zbyly z kvetoucího města jen trosky. Obyvatelstvo ze tří čtvrtin buď zahynulo nebo se vystěhovalo. V 18. století přišly další pohromy, především požáry. Také válečné události v okolí měly neblahý vliv. Například po bitvě u Chotusic 20 došlo opět k drancování města a na tuto pro Prusy vítěznou bitvu muselo město přispět značnou finanční částkou. Za vlády Marie Terezie se Čáslav stala sídlem krajských hejtmanů. Centralizovaná a byrokratická státní správa zasáhla i do městské správy. Magistrát byl v Čáslavi regulován v letech 1778-1779. V jeho čele stál purkmistr a dva radní. Do městského úřadování byla zavedena němčina, která se na čáslavské radnici udržela až do roku 1861. Od dob Josefa II. se začala Čáslav probouzet ve všech směrech. Projevovalo se to především v ekonomickém a stavebním rozkvětu. Rozvoj se týkal také čáslavského školství, kdy došlo ke zlepšení situace v obecném školství. V roce 1822 byla dosavadní triviální škola rozšířena

20

Bitva u Chotusic se odehrála 17. 5. 1742. Jednalo se o významnou bitvu první války o dědictví rakouské mezi Marií Terezií a Friedrichem II.

15

na čtyřtřídní hlavní školu. 21 Pro velký počet žáků byly zakládány elementární třídy. Když v roce 1849 došlo k zásadní reformě státní správy 22, změnil se do jisté míry i charakter města. Byl zvýšen význam města jako správního střediska, neboť Čáslav se stala sídlem nově vzniklých úřadů s okresní působností – okresního úřadu a později okresního hejtmanství pro správu politickou a okresního soudu pro správu soudní. 23 Od poloviny 60. let působilo v Čáslavi ještě

samosprávní okresní zastupitelstvo, jehož

pravomoc se vztahovala rovněž na území okresu soudního. 24 V novém správním uspořádání však přestala být Čáslav v 60. letech krajským městem. Městskou samosprávu reprezentovaly po roce 1850 městský výbor a městské zastupitelstvo. 25 Od 60. let 19. století mělo toto samosprávní zastupitelstvo třicet šest členů, z čehož bylo osm a později dvanáct členů výboru. V čele města stál starosta. Ve druhé polovině 19. století nastává ekonomický rozkvět. Byly zakládány hospodářské, pojišťovací, záloženské a jiné ústavy, například městská

spořitelna,

živnostenská

záložna,

hospodářské

družstvo

a

podniky jako elektrárna a plynárna. Počala se rozrůstat řemeslná výroba a první drobné průmyslové podniky. Nejvýznamnějším průmyslovým závodem, který přesahoval místní rámec, se stala továrna „Kosmos“ na výrobu tuků, založená v roce 1910 v části bývalého cukrovaru. Pro rozvoj novodobého města mělo význam i budování komunikací. Čáslav, ležící na hlavní silnici Praha – Jihlava, se stala důležitým uzlem i na železniční trati, postavené v roce 1869. Okresní samospráva budovala v této době řadu místních silnic, spojujících Čáslav s okolními obcemi.

21

V roce 1870 se z hlavní školy stala škola obecná. Po zrušení patrimoniálního zřízení bylo nutno nově organizovat politickou, soudní a berní správu v nejnižší instanci. V zásadě šlo o to, aby systém dvojí veřejné moci (vrchnostenské a zeměpanské) byl přebudován na jednotný státní aparát s jedinou veřejnou mocí. Viz. Autorský kolektiv: Přehled československých dějin. Díl II 1848 – 1918. Praha 1960, s. 153. 23 Kapavíková, M. a kol.: Kutnohorsko. Praha 1978, s. 20 – 22. 24 Zásady uspořádání státní správy i samosprávy okresní a obecní zůstaly až do r. 1945 v podstatě neměnné, procházely však řadou dílčích reforem. 25 Malina, J. a kol.: Čáslav – vývoj životního prostředí. Brno 1976, s. 108 – 113. 22

16

Město se vzmáhalo i po stavební stránce. V letech 1868 až 1869 bylo postaveno divadlo, v roce 1884 budova městského muzea. Velký význam mělo odhalení Žižkova pomníku 26 na čáslavském náměstí v roce 1880. V 80. letech byly dále vybudovány sokolovna, nová nemocnice a budova okresního soudu. Výrazně změnilo svůj vzhled i náměstí. Zřízení gymnázia roku 1880 podpořilo rozvoj školství v Čáslavi. Gymnázium mělo původně čtyři nižší třídy a vydržovalo ho město, ale v roce 1894 bylo zestátněno. V roce 1898 se stalo klasickým gymnáziem a v roce 1920 se změnilo na gymnázium reálné. V roce 1910 zažila Čáslav veliké překvapení. V letech 1908 až 1910 zde totiž byla provedena nákladná restaurace děkanského kostela sv. Petra a Pavla. Při těchto pracích byl objeven 21. listopadu 1910 v podvěžní kapli do té doby neznámý výklenek, ve kterém byla nalezena lebka a větší množství kostí. Nález vzbudil velkou pozornost a byl zkoumán archeologickou komisí České akademie. Závěr byl takový, že se jedná s největší pravděpodobností o pozůstatky slavného vojevůdce Jana Žižky z Trocnova a dnes jsou pietně uloženy v Žižkově síni na radnici. První světová válka dolehla na Čáslav zvlášť tíživě. Město doplácelo na svou komunikační polohu a obyvatelé města se museli o nedostatečné příděly potravin dělit s válečnými utečenci, zejména z Haliče. S pokračující

válkou

a

militarizací

veřejného

života

sílily

protirakouské projevy. Státní orgány však na projevy odporu reagovaly velmi tvrdě. Byl rozpuštěn Sokol, uzavřeny školní knihovny, byla zavedena přísná cenzura a na úřadech byla povolena pouze němčina. S blížícím

se

rozpadem

Rakousko-Uherska

stoupala

ve

městě

revoluční nálada. Jejím vyvrcholením byla v říjnu roku 1918 stávka asi dvou tisíc lidí z Čáslavi a jejího okolí, a manifestace za vyhlášení samostatnosti. O tom, že k vyhlášení československé samostatnosti skutečně došlo, byli Čáslavané zpraveni odpoledním telegramem 28. října 1918. O tři

26

Autor J. V. Myslbek.

17

dny později byl na ustavující schůzi na radnici vytvořen Národní výbor 27 jako revoluční orgán. Důsledky války plně dolehly na město v roce 1919. Byla to zejména špatná zásobovací situace, která v Čáslavi vyvolala dne 11. ledna jednu z největších protidrahotních demonstrací ve středních Čechách. Po překonání válečné krize začal nový hospodářský rozvoj. Vedle továren působila v Čáslavi řada živnostenských společností. Živnostníci tvořili na okrese jednu třetinu obyvatelstva. Významně se na rozvoji města podílelo i peněžnictví, zastoupené čtyřmi záložnami. Sílil také stavební ruch. Byla dokončena výstavba dvou nových čtvrtí města a opraveno městské Dusíkovo divadlo, poškozené požárem v roce 1924. Roku 1927 byla provedena přístavba gymnázia, moderní přístavba nemocnice, rozšíření lázní, byla postavena budova zemědělsko-technické školy a v roce 1934 vybudováno koupaliště v prostředí městských sadů Vodrant,

v nichž

rovněž

vyrůstalo

od

poloviny

20.

let

rozlehlé

sportoviště. Koncem 20. let byl vytvořen projekt na městský vodovod a v roce 1931 jej město dokončilo jako nejvýznamnější civilizační stavbu Čáslavi meziválečného období. Důsledky světové hospodářské krize dopadly i na Čáslav. V místních továrnách se omezovala výroba, některé dokonce musely výrobu zastavit a následkem toho se zvyšovala nezaměstnanost. V roce 1932 dosáhla krize vrcholu. Sotva bylo zažehnáno nebezpečí světové krize, objevilo se nebezpečí nové – německý nacismus. Poslední městské zastupitelstvo bylo zvoleno v roce 1938, koncem roku 1940 je zemský úřad rozpustil a v lednu 1941 byla pro správu města jmenována devítičlenná správní komise, jejíž činnost skončila v březnu 1943, kdy byl do města dosazen německý vládní komisař. V Čáslavi

existoval

komunistický,

nekomunistický,

vojenský

a

spolkový odboj, ovšem v roce 1942 byl rozbit. Heydrichiáda si v Čáslavi vyžádala krvavou daň občanů a otevřela čas dlouhých nejistot a strachu. Z města nacisté odvlekli 103 občanů židovské národnosti. 27

Tento výbor pracoval do začátku prosince 1918, kdy stát národním výborům poděkoval za jejich práci a rozpustil je.

18

V posledních měsících se situace v Čáslavi ještě ztížila. Školy byly zavřeny a zabrány pro válečné účely. Výhodné komunikační položení města mělo vliv na umístění německých vojenských útvarů ve městě. Z rozkazu německé správy musel být odstraněn z náměstí pomník Jana Žižky. První jednotky Rudé armády dorazily do města 9. května 1945. Spolu se

strážním

praporem

čáslavských

dobrovolníků

bojovaly

proti

posledním fašistickým jednotkám. Dne 11. května 1945 byla Čáslav definitivně osvobozena.

19

III. Ze spolkového života v Čáslavi Jedním z důsledků rozvoje českého národního života byl na přelomu 18. a 19. století čilý organizační ruch, který se projevil zakládáním různých společností, sdružení a spolků. 28 Týkalo se to především Prahy, zatímco

jiná

města

byla

tímto

snažením

ovlivněna

převážně

až

v posledních předbřeznových letech. To se týkalo i města Čáslavi. Tehdy zde vznikl první ochotnický spolek. Hrálo se česky a tím se posilovalo vlastenecké cítění obyvatelstva. Také byly zakládány četné společnosti a sdružení s humanitními a sociálními cíli. Desetiletí absolutistické vlády však zastavilo v Čáslavi započatou spolkovou a sdružovací činnost. K novému rozmachu došlo tak až počátkem šedesátých let 19. století. V této době se v čáslavském měšťanstvu živelnou silou projevilo rostoucí národní uvědomění, vroucí vlatenecké nadšení a přímo horečné úsilí o vybudování důležitých kulturních

institucí,

jejichž

zřizování

bylo

v době

bachovovského

neoabsolutismu nemožné. 29 Po vydání liberálního spolkového zákona v listopadu roku 1867 spolkový život ještě zintenzivněl a byly zakládány desítky spolků nejrůznějšího charakteru. V Čáslavi

vznikaly

spolky

ochotnické,

pěvecké,

tělocvičné,

podpůrné, náboženské, vzdělávací, hospodářské aj. Mezi nejvýznamnější patřil nepochybně pěvecký spolek Hlahol, tělocvičná jednota Sokol, muzejní spolek Včela čáslavská a Čtenářská beseda. A ať už v pozdější době měly jednotlivé spolky různé cíle, zpočátku jim šlo o společnou věc, a to probouzet v lidech vlastenecké cítění, národní sebevědomí a hrdost. Tento cíl přestal být aktuální teprve po vzniku samostatné republiky a od té doby nastala v činnosti spolků určitá změna. Spolky se začaly více soustředit na kvalitnější práci, aby jejich výkon byl co nejvíce umělecký. V roce 1867 došlo v Čáslavi k důležité události, která měla pozitivní vliv na spolkový život. Bylo rozhodnuto o stavbě divadla, které pak 28 29

Vaněk, L.: Průvodce po archivních sbírkách a fondech OA Kutná Hora. Kutná Hora 1960, s. 269 – 296. Pech, F.: 75 let působení pěveckého spolku Hlahol v Čáslavi. Čáslav 1935, s. 31.

20

poskytlo místnosti dvěma významným vlasteneckým spolkům: „R. 1867 z jara někteří občané uváživše vlasteneckou obětavost obyvatelstva Čáslavského a okolního, usnesli se na tom, že vystaví zvláštní divadelní budovu…V budově té aby byly také místnosti pro měšťanskou besedu a zpěvácký spolek.“ 30 Divadlo, jež bylo slavnostně otevřeno 28. února 1869, dostalo název po čáslavském rodákovi, významném hudebním skladateli Janu Ladislavu Dusíkovi. Délka trvání i aktivita spolků byla velmi proměnlivá. Neblahý vliv měly obě světové války, které v mnoha případech činnost spolků přerušily. Platilo to zejména o letech nacistické okupace, kdy byla spolková činnost narušena natolik, že se po roce 1945 obnovily většinou již jen spolky významnější. V této době se také dosavadní struktura spolků, která byla stále založena na principech spolkového zákona z roku 1867,

dostala

do

rozporu

s charakterem

řady

nově

vznikajících

celospolečenských organizací. Spolkový zákon č. 68/1951 a vyhláška ministerstva vnitra č. 320/51 Ú. l. o dobrovolných organizacích proto nově upravily spolkové právo. Ve svých důsledcích to znamenalo zánik převážné většiny tradičních spolků.

30

Sedláček, A.: Děje města Čáslavě. Praha 1874, s. 262.

21

IV. Činnost pěveckého spolku Kovář (Hlahol) v Čáslavi od jeho vzniku do roku 1918

1. Založení spolku a jeho počátky K založení mužského čáslavského pěveckého spolku došlo 1. června roku 1860. Předpoklady pro jeho vznik však byly dány ještě dříve. Dozvídáme se tak ze zachovaných zápisků přímého účastníka, učitele čáslavské elementární školy, Josefa Bělonožníka. Ten se totiž ve svých pamětech několikrát zmiňoval o aktivitách, které nás informují o počátcích čáslavského pěveckého hnutí. Tak například mimo jiné napsal: „Dne 18. března 1856 jsme zpívali panu řediteli kvarteta, což ho velice těšilo.“ 31 nebo „Dne 17. srpna 1857 večer byla akademie u Králeviče, která velmi krásně vypadala. Čistý výnos byl na obraz do kostela. Lidu bylo dost.“ 32 Zprávy to jsou sice strohé, přesto díky nim můžeme zaznamenat jakousi organizovanou pěveckou činnost již v 50. letech 19. století. Spolek, zatím bezejmenný, přijal motto „Kdo zpěvu nemiluje – Čechem ať nesluje“ a zahájil svou činnost 33 první veřejnou hudební produkcí 30. června 1860, tedy ještě týž měsíc, ve kterém vznikl. Zpívalo při ní 18 členů a „…Výsledek první této produkce byl tak skvělý že se podobné veřejné produkce krátce po sobě v červenci a srpnu opětovaly…“ 34 Při další produkci konané v červenci účinkovalo již 35 členů. 35 Než došlo k úřednímu schválení spolkových stanov, byl vytvořen prozatímní výbor do jehož nejvýznamnějších funkcí byli zvoleni c. k. finanční rada Alois Raynoschek jako předseda, c. k. finanční koncipista

31

Státní okresní archiv Kutná Hora (dále jen SOkA Kutná Hora), fond Josef Bělonožník, Paměti Josefa Bělonožníka, Svazek I. 1854-1868, rukopis, s. 13. 32 Tamtéž, s. 28. 33 V prvních letech života spolku byly cvičeny a přednášeny i sbory německé. 34 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zkoušky, koncerty, činnost spolku 1860 – 1925, kart. 1, inv. č. 32. 35 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Pamětní kniha 1860 – 1939, kn. 2, inv. č. 2., rukopis – nestr.

22

Ferdinand Šťastný jako jednatel, učitel František Pospíšil jako sbormistr a c. k. krajský kancelista Hynek Havlíček jako místosbormistr. 36 Hned v prvním roce činnosti musel spolek řešit sbormistrovskou krizi. Zapisovatel si stěžoval, že pro nepříznivé podmínky, kdy sbormistr i místosbormistr odešli na jiná působiště, nemohlo být pořádáno více zábav:

„Našemu

spolku

velmi

nepříznivé

poměry

nastaly

tím,

že

sbormistr tak i jeho zástupce za svým povoláním z Čáslavi na jiná stanoviště se odebrali, kterýmžto odloučením naše spolkové síly velkou ztrátu utrpěly, s veřejnými produkcemi se zastaviti muselo.“ 37 Krize byla nakonec zažehnána volbou nového sbormistra, kterým se stal bývalý vojenský kapelník Josef Krejčí. Mohla se tak uskutečnit v pořadí již čtvrtá produkce. K té došlo v listopadu 1860, ale příliš kladný ohlas zřejmě nezaznamenala. Můžeme tak soudit podle záznamu zapisovatele, který napsal: „Po zpěvu na všeobecnou žádost se tančilo, návštěva byla četná, obecenstvo však více pro tanec než pro zpěv zaujaté.“ 38 Vedle sbormistrovské krize se spolek potýkal ještě s celou řadou jiných problémů, kterým musel zpočátku čelit. Jednalo se například o nedostatek českých sborových skladeb, nedostatek místností ke cvičení a k produkcím či malý počet účinkujících, který se dále snížil, když: „…vícero údů významných dílem netečností vlastní, dílem pak jinými poměry osobními spolku odloučeno.“ 39 K postupnému zlepšení docházelo od listopadu 1860, kdy byly c. k. místodržitelstvím v Praze úředně schváleny stanovy spolku. Ještě v tom samém měsíci proběhla volba členů do řádného výboru. Zvoleni byli a první řádný výbor v dějinách spolku tvořili Alois Raynoschek jako předseda, kaplan František Krblich jako místopředseda, Ferdinand Šťastný jednatel, učitel Jan Ladislav Mašek sbormistr, Josef Krejčí místosbormistr, c. k. koncipista Jan Svačina pokladník a Albert Maysl zapisovatel. Dalšími členy výbory se stali kaplan František Novák 36

Tamtéž. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Památní kniha pro zpěvácký spolek v Čáslavi, kn. 1, inv. č. 1, rukopis, s. 7. 38 Tamtéž, s. 7. 39 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zkoušky, koncerty, činnost spolku 1860 – 1925, kart. 1, inv. č. 32. 37

23

a c. k. aktuér František Nebovidský. Jako náhradníci členů výboru byli zvoleni učitel učitel Josef Bělonožník a c. k. kancelista Leopold Želina. 40 Nově zvolený výbor vyřešil problém s místností ke cvičení, když pronajal za 5 zlatých měsíčně pokoj v hostinci „U Králeviče“. Také ustanovil češtinu jako výhradní jednací řeč. Spolek brzy dosáhl značného počtu přispívajících členů a přibývalo také činných členů. Rok 1861 byl pro pěvecký život spolku velmi významný. Spolek přijal za své heslo „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti“ 41. Konalo se mnoho veřejných produkcí a zábav. Značnou měrou se o to zasloužil hudební skladatel František Kaván 42, který byl za své zásluhy jmenován čestným členem,

jak

nám

dokazuje

zachovaná

výroční

zpráva:

„…čestným

spoluúdem jmenoval spolek slovutného umělce a skladatele hudebního Františka Kavána, kterýž si o rozkvět spolku našeho nemalých vydobyl zásluh.“ 43 Produkce konané pod jeho vedením slavily úspěchy. Jedna taková slavnost byla popsána těmito slovy: „Zábava měla veliký ohlas. Byla to nejzdařilejší akce po čas trvání spolku.“ 44 Při jiné zábavě byl zase čistý výnos 50 zlatých, které byly později použity na zakoupení spolkového piana. Mohlo by se zdát, že spolek procházel značně vzkvétajícím obdobím, ale zápis v pamětech Josefa Belonožníka tomu nenasvědčuje: „Dne 10. srpna zpíval zpěvácký spolek v lázních, zpěváků bylo dost, ale málo posluchačů, protože byl nejistý čas…“ 45 Díky čilejšímu spolkovému ruchu v sousedních městech rostl zájem o bližší styky s okolními pěveckými spolky. A tak 10. září 1861 došlo k uskutečnění první společné produkce v Kutné Hoře za účasti spolku čáslavského, kutnohorského, poděbradského a kolínského. Zazpívalo při

40

SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Pamětní kniha 1860 – 1939, kn. 2, inv. č. 2., rukopis – nestr. Roku 1861 vznikl pražský Hlahol s tímto heslem. 42 Tehdejší vychovatel hraběte Chotka na Nových Dvorech. 43 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Shromáždění a schůze spolku, sbormistři, vedení, výbor 1860 – 1950, kart. 1, inv. č. 29, nestr. 44 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti spolku pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, nestr. 45 SOkA Kutná Hora, fond Josef Bělonožník, Paměti Josefa Bělonožníka, Svazek I. 1854 – 1868, rukopis, s. 100. 41

24

ní celkem 113 pěvců a čistý výnos byl 150 zlatých. 46 I na tuto událost pěla chvála: „Můžeme směle říci, že náš spolek slavil nejutěšenější a nejskvělejší dobu svého trvání.“ 47 Tato událost měla pro čáslavský spolek ještě jiný význam. Při příležitosti této slavnosti si nechal spolek pořídit zatímní prapor, který byl slavnostně posvěcen dva dny před konáním kutnohorské zábavy. Když se v prosinci roku 1861 konala výroční valná schůze, na níž se volil nový správní výbor, byl do funkce sbormistra jmenován pan Emanuel Klier. A jak ukázal čas, byla to volba více než správná. Emanuel Klier totiž zastával funkci sbormistra 48 od roku 1862 až do září roku 1895, tedy necelých 34 let. Spolkové záznamy o něm hovoří jako o obětavém a neúmorně činném pracovníkovi: „…Byl vždy první na svém místě. Pracoval neúnavně, nastavoval čas, neboť usiloval o výkony dokonalé.

Za

jeho

doby

nebylo

v městě

zábavy

nebo

slavnosti

s programem hudebním, při nichž by nebyl s celou duší účinkoval. Měl vždy plno práce dobrovolné, nehonorované. Jedinou odměnou mu býval potlesk a uznání obecenstva. Velmi platně také účinkoval v divadle a osvědčil se i jako skladatel. Roku 1895 se vzdal spolkové činnosti. Učinil tak z přesvědčení, že stáří má ustoupiti silám novým. Zemřel náhle 30. září r. 1898 po zápalu mozkových blan v 62. roce svého věku…“ 49

Čáslavský pěvecký spolek se utvořil v nelehké době. A stejně jako počátky čehokoli, ani počátky tohoto spolku nebyly bezproblémové. Spolek se od svého vzniku potýkal s rozmanitými potížemi. Ne, že by tyto nesnáze rokem 1862 zmizely, ba spíše naopak, ale spolek našel v podobě sbormistrovské osobnosti Emanuela Kliera jisté zázemí. A mohl se lépe vydat na další hudební cestu.

46

SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Pamětní kniha 1860–1939, kn. 2, inv. č. 2., rukopis – nestr. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Památní kniha pro zpěvácký spolek v Čáslavi, kn. 1, inv. č. 1, rukopis, s. 10. 48 Od roku 1871 byl rovněž sbormistrem ženského pěveckého spolku „Vlastimila“. 49 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Členové spolku (úmrtí, poděkování, rezignace) 1862 – 1948, kart. 1, inv. č. 30, nestr. 47

25

2. Vývoj spolku za sbormistra Emanuela Kliera 2.1 60. a 70. léta První rok sbormistrování Emanuela Kliera je spjat s obdivuhodnou hudební činností, která byla vskutku rozmanitá. Spolek podnikal pěvecké produkce,

výlety,

plesy,

večírky,

deklamace

vlasteneckých

básní,

dobročinná představení, pořádal tzv. zastaveníčka vzácným hostům a zpíval svým členům při sňatcích a pohřbech. Věnujme pozornost alespoň těm významnějším akcím. Na začátku roku 1862 byla navázána spolupráce s čáslavskými ochotníky, s nimiž spolek nacvičil zpěvohru „Ďáblův podíl“. Obecenstvu byla předvedena v březnu s výsledkem pravděpodobně přívětivým, neboť došlo k dalšímu jejímu opakování. Od té doby uskutečnil spolek s ochotníky ještě mnoho zpěvoher, operet a oper. Spolek byl rovněž zván na slavnostní svěcení praporu různých pěveckých spolků a ačkoli si finančně nemohl dovolit účast všech členů, vždy spolek zastoupili alespoň vybraní zástupci. Tak měli členové možnost účastnit se slavností například v Poděbradech, Kutné Hoře, Chotěboři, Humpolci, Nové Pace či na Kunětické Hoře u Pardubic. K nejvýznamnějším událostem však došlo v srpnu, kdy náš spolek přijal jméno „Kovář“. 50 Ve stejném měsíci se totiž konala produkce, která měla pro spolek neblahé důsledky. V posluchačstvu vyvolala mocný ohlas píseň „Svoji k svému“, v jejímž textu byl dobře vystižen význam hesla Františka Palackého „Svůj k svému“ i hesla Františka Ladislava Riegra „Nedejme se“. 51 Z textu, který napsal zapisovatel spolku na situaci po této zábavě můžeme do jisté míry pozorovat tehdejší politické a vlastenecké napětí: „…jakoby na vyšší rozkaz vystupovali skoro všichni c. k. úředníci, jenž

50

Podle tehdy populární vlastenecké písně složenou Františkem Ladislavem Riegrem „Není muže nad kováře“. 51 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Pamětní kniha 1860–1939, kn. 2, inv. č. 2., rukopis – nestr.

26

byli výkonnými členy, ze spolku, udávajíce příčiny malicherné…“ 52 Novým předsedou spolku se stal učitel Jan L. Mašek, neboť i dosavadní předseda Alois Raynoschek na svou funkci rezignoval a ze spolku vystoupil. Tato událost měla i další důsledek, který byl pro Kováře snad ještě více bolestivý a tím byla ztráta cvičební místnosti. Nesnáz se však záhy vyřešila: „Ano i v Čtenářské besedě zdejší, kde náš spolek po dlouhý čas cvičení svoje odbýval, nastaly nám mrzutosti všeliké, které zde vpisovati nechceme, takže jsme k udržení své samostatnosti přinuceni byli, zvláštní místnost si najmouti…“ 53 I přes těžkosti, které Kovář zakoušel, pokračoval v další činnosti. Z jeho popudu vyšel požadavek, aby se spolky spojovaly k větším pěveckým produkcím. A tak došlo ke spolupráci s kutnohorským Tylem a kolínským Dobroslavem a k uskutečnění třech velkolepých hudebních akademií. Ty se konaly 30. listopadu v Čáslavi, 8. prosince v Kutné Hoře a 21. prosince v Kolíně. Akademie v Čáslavi se účastnily i spolky z Chotěboře a Chrudimi. Rok 1862 byl pro Kováře důležitým i z hlediska zpřesnění stanov. 54 Abychom mohli alespoň zčásti poznat vnitřní správu spolku, musíme do obsahu 55 těchto stanov nahlédnout. Účelem národního

spolku i

zpěváckého

církevního.

Spolek

v Čáslavi se

bylo

skládal

pěstování

z členů

zpěvu

výkonných,

přispívajících a čestných. Výkonným členem mohl být každý bezúhonný občan Čáslavi nebo nejbližšího okolí. Jednalo-li se o nezletilého, musel mít souhlas zákonného zástupce. Školní mládež se nesměla přijímat vůbec. Přispívajícím členem se mohl stát kdokoli, pokud oznámil svůj úmysl předsedovi nebo místopředsedovi. Čestné členy navrhoval výbor a schvalovali výkonní členové většinovým hlasováním.

52

SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Památní kniha pro zpěvácký spolek v Čáslavi, kn. 1, inv. č. 1, rukopis, s. 15. 53 Tamtéž, s. 15. 54 Původní stanovy byly stručné a svým obsahem nadále nevyhovovaly. Nově zhotovené stanovy z 1. listopadu 1862 byly úředně schváleny 26. července následujícího roku. 55 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Stanovy spolku, jednací řády 1860 – 1941, kart. 1, inv. č. 28, nestr.

27

Výkonný člen měl právo podával návrhy na schůzích, hlasovat při všech spolkových záležitostech a na všech spolkem pořádaných zábavách měl vstup s celou rodinou zdarma. Přispívající a čestní členové měli rovněž účast na zábavách s rodinou bezplatně. Do povinností výkonných členů patřila účast na všech cvičení a produkcí či přispívat ke zvelebení spolku. Pokud člen nebyl z Čáslavi, musel se alespoň jednou cvičení a pak hlavní zkoušky před vystoupením zúčastnit. Přispívající byl povinen ročně přispět 2 zlaté a 40 krejcarů. Čestní členové pochopitelně neměli povinnosti žádné. Spolková správa příslušela výkonným členům a výboru, který byl volený na jeden rok. Výkonní členové se scházeli vždy dvakrát do roka na valné hromadě, kde se mimo jiné volil nový výbor, usnášelo o hudebních slavnostech nebo rozhodovalo o přijetí výkonných členů. V důležitých případech mohl předseda svolat i mimořádnou valnou hromadu. Výbor spolku se skládal z předsedy a místopředsedy, ředitele a místoředitele 56, tajemníka, listovníka, pokladníka a dalších dvou členů výboru, kteří měli hlasovací právo. Do kompetencí výboru např. náležela volba skladeb, místa a výše vstupného při hudebních produkcích, navrhování čestných členů či dohlížení nad účty. Výbor byl ve všech záležitostech odpovědný celému spolku. Každý člen výboru měl své povinnosti. Předseda předsedal valným shromážděním, řídil veškerou vnitřní správu spolku a zastupoval spolek navenek. Ve své nepřítomnosti byl ve všech výkonech zastupován svým místopředsedou.

Ředitel

dohlížel

na

veškeré

hudební

záležitosti.

Tajemník obstarával veškeré dopisování, vedl pamětní knihu a staral se o zařizování místností určených k zábavám. Listovník opatřoval hudební skladby, nástroje i nábytek spolku a vedl jejich inventář. Pokladník spravoval jmění spolku. Pravidelná pěvecká cvičení se měla podle stanov konat dvakrát týdně. Spolek měl rovněž uskutečnit nejméně šest bezplatných zábav

56

Nové označení pro sbormistra a místosbormistra.

28

ročně a svým přispívajícím členům uspořádat v létě pěvecké vycházky a zařizovat mimořádné hudební a pěvecké zábavy. Pokud chtěl člen ze spolku vystoupit, oznámil své rozhodnutí předsedovi. O vyloučení pak rozhodovalo valné shromáždění. Stalo se tak,

když

se

člen

dopustil

zřejmé

nepoctivosti,

zavdal

příčiny

k rozbrojům uvnitř spolku či jednal proti účelu a směru spolku. Člen mohl být vyloučen i z důvodu nenavštěvování pravidelného cvičení. Jednou vyloučený člen již po druhé do spolku vstoupit nemohl. Stanovy se dále zabývaly otázkou, v jakém případě by se spolek považoval za rozpuštěný a jak by se eventuálně naložilo

s jeho

majetkem. Rozpuštění spolku by nastalo v případě, kdyby v něm zůstali jen tři výkonní členové nebo se na tom usnesla tříčtvrtinová většina činných členů. Jak naložit se spolkovým jměním by rozhodli pozůstalí členové, kdyby však k žádnému rozhodnutí nedospěli, majetek by připadnul nadaci pro hudební učitele v Čáslavi. Na závěr stanov bylo konstatováno, že k jejich změně může dojít jen na základě rozhodnutí samotného spolku, přičemž je zapotřebí úředního schválení. Dále, že je vyhrazeno c. k. komisaři právo účastnit se spolkových sezení a nahlížet do jednatelských a jiných knih. Léta 1863 až 1865 se nesla ve znamení horlivé činnosti. Roku 1863 při mnoha uskutečněných produkcí zaznamenal Kovář pěvecké úspěchy, ale i zklamání. Můžeme tak pozorovat díky zápisům tajemníka, který okomentoval dvě různé zábavy konané onoho roku následujícími slovy: „Dne 9. srpna 1863 uspořádal náš spolek ve spojení se zpěváckým spolkem Tylem Kutnohorským výlet do háje blíže Třebešic, jenž nalezl ze strany obecenstva takového účastenství, že se podobal více velké národní slavnosti…“ 57 a „Dne 10. listopadu 1863 dávána jest pěvecká a hudební zábava

ve

prospěch

pohořelých

Vysokomýtských,

při

kteréž

mimo

zpěvácký spolek na naší prosbu spoluúčinkovali paní Marie Albrechtová a pan František Kaván. Bohužel však minula se podniknutí tato účelem, neb sešlo se tak málo posluchačů, že výnosem zábavy této ani útraty ukrýti se nemohly. Obecenstvo čáslavské osvědčilo tenkráte nad míru 57

SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Památní kniha pro zpěvácký spolek v Čáslavi, kn. 1, inv. č. 1, rukopis, s. 20.

29

netečnost svoji, což tím více litovati jest, an milý host náš, p. Kaván zvláště k tomu účeli z Prahy k nám zavítal…“ 58 Následující rok se nesmazatelně zapsal do spolkových dějin. Dne 15. srpna 1864 totiž došlo k posvěcení nového spolkového praporu. Jednalo se skutečně o událost značného významu, neboť se při ní angažovalo i celé město: „Obecní zastupitelstvo vyzvalo občany k výzdobě domů a dalo k dispozici potřebné množství chvojí.“ 59 Aby

se

mohla

taková

velkolepá

a

prestižní

akce

uskutečnit,

potřeboval spolek finance. Podle záznamů je získal sbírkou: „Peněz potřebných

opatřil

sbírkou.

Obětavostí

členů

a

přispěním

zpěvu

milovných sešla se značná částka. Svobodný pán Benedikt Boleslavský z Rittersteinu přispěl 300 zlatých 60. Některé paní darovaly krásné stuhy… 61 Že to byla událost opravdu význačná, nám dokazuje i zachovaný dopis, odeslaný c. k. okresním úřadem v červenci téhož roku ředitelství spolku. Jeho obsah se týkal obavy z politické neposlušnosti: „…Zároveň však očekává c. k. okresní úřad od obezřelosti ctěného ředitelství, že se ráz toliko pěvecký při celé slavnosti zachová, a tudíž nepříslušné k slavnosti té nápisy směru politického nepřipustí.“ 62 Na posvěcení praporu čáslavského Kováře byl pozván značný počet pěveckých spolků. Ty, které se nemohly z různých důvodů účastnit, poslaly

Kováři

omluvný

dopis.

Mezi

ně

patřil

například

spolek

z Německého Brodu 63, Litomyšle, Nového Bydžova, Poličky či Jičína. Jako nejčastější důvody neúčasti uváděly spolky přílišnou vzdálenost a špatné počasí. Snad jedině spolek z Jičína poslal omluvu, která se nám dnes může jevit zábavně: „Jest mi velmi nemilou povinností, sděliti Vám, že našemu spolku popřáno není, ve Vaší slavnosti svěcení nového praporu zúčastniti. Náš spolek sestává skoro v celku z pánů učitelů divčí, 58

Tamtéž, s. 21. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Pamětní kniha 1860 – 1939, kn. 2, inv. č. 2., rukopis – nestr. 60 Informace o tom, kdo daroval 300 zlatých je v rozporu s památní knihou pro zpěvácký spolek, ve které jednatel zapsal jako dárkyni 300 zlatých svobodnou paní Emilii z Rittersteinů, majitelku filipovského statku. 61 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, f. 2. 62 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Slavnosti a jubilea spolku 1864 - 1950, kart. 2, inv. č. 33, nestr. 63 Dnes Havlíčkův Brod. 59

30

hlavní, reálné školy a gymnasia, a tito se každoročně v prázdninách rozcházívají po všech končinách vlasti naší, a i letos se rozejdou, takže – by nám jen několik slabochů zbylo, s kterými se předně vytasiti nemůžeme. Jest nám to vskutku líto, ale pomoci není. Buďtež slavně ubezpečeni, že alespoň v duchu vřele s Vámi slaviti budeme…“ 64 Nakonec i přes špatné počasí bylo na slavnosti přítomno poměrně mnoho spolků a zachované záznamy o ní hovoří jako o povedené akci s pestrým programem: „…Slavnost byla velkolepá. Vzdor nepříznivému počasí sešlo se 242 pěvců (17 spolků s 8 prapory)…Samo sebou rozumí se, že při této slavnosti byl také koncert a ples a jiné atrakce.“ 65 Na památku byly vydány i pamětní medaile. Rok 1864 byl v dějinách spolku vedle svěcení praporu průlomový i v jiné záležitosti. V listopadu totiž Kovář poprvé provedl celovečerní dílo za průvodu orchestru. 66 Jednalo se o Haydnovo oratorium „Stvoření světa“ a mělo u obecenstva nejspíše příznivý ohlas, neboť již o dva měsíce později předvedl spolek další podobné dílo. V následujícím roce došlo poprvé ke spolupráci s kutnohorským Sokolem, se kterým Kovář uskutečnil výlet blízko obce Skovice. Výtěžek z tohoto podniku daroval spolek na postavení pomníku významnému čáslavskému rodáku, hudebnímu skladateli Janu Ladislavu Dusíkovi: „Dne 9. července uspořádali jsme společně s Kutnohorským Sokolem zábavu pěveckou a tělocvičnou blízko Skovci, jejíž čistý výnos věnován byl na pomník J. L. Dusíka.“ 67 Kovář se v této době zapojil i do úsilí českého lidu postavit si Národní divadlo. Dne 23. září 1865 zorganizoval k tomuto účelu koncert slavného uherského houslisty Eduarda Remenyho a jeho žáka klavíristy Ferdinanda Plotenyho. „Po koncertu sešli jsme se ku společné zábavě do místnosti zpěv. spolku, kdež ochotně p. Remenyi opět mistrnou hrou svou velmi četné obecenstvo bavil a napotom při zavedené sbírce ve prospěch

64

SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Slavnosti a jubilea spolku 1864 - 1950, kart. 2, inv. č. 33, nestr. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, f. 2. 66 Pech, F.: c. d., s. 10. 67 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Památní kniha pro zpěvácký spolek v Čáslavi, kn. 1, inv. č. 1, rukopis, s. 28. 65

31

Národního divadla 34 zlatých vybral…“ 68 Výtěžek byl poté odeslán do Prahy. Tím ale podpora na zbudování Národního divadla neskončila. Na valné hromadě v listopadu stejného roku se spolek dále rozhodl darovat 300 zlatých,

které měly být do Prahy odeslány ve třech splátkách.

Rovněž bylo usneseno vybírat k tomuto účelu pokuty ve výši čtyř krejcarů za neomluvené zanedbání cvičení. Po tomto rozhodnutí došel z kanceláře sboru pro zřízení Národního divadla na adresu Kováře děkovný dopis, z jehož obsahu je zřejmé, že částka, kterou se spolek uvolil ze svého jmění přispět, byla na tehdejší dobu vysoká, a že si toho sbor pro zřízení Národního divadla skutečně cenil: „Odvolávaje se k přípisu ctěné správy ode dne 25. listopadu m. r., jímžto mu podána radostná zpráva, že zpěvácký spolek „Kovář“ uzavřel, přispěti na stavbu národního divadla v Praze částkou 100 zl. r. č., osměluje se níže psaný výbor vysloviti za tento skvělý dar nejen nejvřelejší díky sboru pro zřízení téhož divadla, nýbrž i díky celého národa

českoslovanského…Ctěná

správa,

navrhující

na

zřízení

národního divadla v Praze příspěvek tak značný, sama bystrým zrakem uznala a slavně prohlásila, že podnikání toto považuje za důležitou záležitost národa českého, čímž sobě i právo na vděčnost jeho pojistila. Zůstane zajisté na vždy v paměti národa zapsáno jméno zpěváckého spolku „Kováře“, jenž věda, kterak veliké národa českého důstojné divadlo v Praze má býti pomníkem jeho sebevědomí a probuzenosti národní, tak ochotně na konečné zbudování jeho přispěti se uvolil…“ 69 Neblahý čas pro spolkový i společenský život v Čáslavi nastal v roce 1866. Zachovaná jednatelská zpráva z 20. listopadu toho roku výstižně popisuje tehdejší poměry: „…i náš spolek zachvácen světovými událostmi ustál ve své činnosti – nuceně… i naše město muselo vypíti kalich utrpení až na dno neb již dne 6. července seznali jsme nepřátelské vojsko osobně. Pomlčím o další trudné době…Prusy sledovala zuřící cholera, a musela se již ze zdravotních ohledů i společná cvičení na dále zaraziti.

68

Tamtéž, s. 29. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Hospodaření spolku, majetek, dary 1862 – 1949, kart. 2, inv. č. 35, f. 7. 69

32

Všechna tato utrpení však nezmalátněla spolek – neb již začátkem října započal opětně svoji činnost – v kterémž času se mu dostalo cti dne 5.ho listopadu uvítati slavnostně J. Velič. Našeho nejmilovanějšího krále…“ 70 Rok 1866 tedy znamenal těžkou dobu pro město i pro spolek, který musel na čas dokonce přestat s veškerou činností. K oživení došlo až ke konci roku. Začalo se opět zkoušet a byly pořádány různé akce, které ovšem neměly většího významu. K jediné významné události, a to pro celé město, došlo v listopadu, kdy městem projížděl František Josef I. Při této příležitosti zapěl spolek císaři rakouskou hymnu: „Dne 5ho listopadu zúčastnil se spolek se svým práporem u přivítání Jeho Veličenstva císaře a krále, zapěv přitom hymnu národní. Krátký pobyt J. V. nedovoloval, aby přednesl jiný sbor…“ 71 Konec šedesátých let se opět nesl v postupném rozkvětu spolkové činnosti. Přesto spolek zažil i nezdary, které předznamenávaly později nastalou krizi. Že se společenský život v Čáslavi vzpamatoval z rakousko-pruské války poměrně brzy a spolku se začalo opět dařit, můžeme usuzovat z produkcí, které se v roce 1867 uskutečnily: „…účastenství obecenstva ve všech zábavách bylo dosti značné a uspokojivé…“ 72 Stejně se dařilo i v následujícím roce. Zisky z těchto akcí byly věnovány na stavbu čáslavského divadla. Divadlo bylo dostavěno v roce 1869 a Kovář ještě v lednu téhož roku stihl uspořádat v novém divadelním sále ples, jehož výnos opět odevzdal divadelnímu stavebnímu fondu. Od té doby pořádal spolek ples každý rok a divadlu z jeho zisků věnoval vždy 50 zlatých. Počínaje tímto rokem pak skončily spolku starosti se sháněním vhodných místností pro své produkce i pronajímání místnosti ke cvičení, neboť

obojí poskytovaly

prostory divadla.

70

SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, nestr. 71 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Památní kniha pro zpěvácký spolek v Čáslavi, kn. 1, inv. č. 1, rukopis, s. 31. 72 Tamtéž, s. 31.

33

Od roku 1869 se stal Kovář řádným členem ústřední organizace českého pěvectva „Jednoty zpěváckých spolků českoslovanských“. 73 Tato organizace byla později přejmenována na „Pěveckou obec českou“ 74. Popud k jejímu založení vyšel z pražského Hlaholu a její hlavní poslání bylo pěstování sborového zpěvu, zvláště českého a slovanského. 75 Přesto rok 1869 nebyl pro spolek rokem příliš úspěšným. Například v červnu uspořádanou pěveckou zábavu okomentoval zapisovatel velmi stručně: „Návštěva byla slabá.“ 76 Že se Kováři skutečně nedařilo, můžeme poznat i z jednatelské zprávy z prosince téhož roku, ve které jednatel napsal: „…I mně jest zde zaznamenati, že činnost spolková letošního

naším

snahám

nevalně

příznivého

roku,

k úspěchu

ač

uspokojujícího, ne však tak skvělého se těší , jako v roce minulém.“ 77 V následujícím roce se spolek ocitl v krizi, která byla v jeho dějinách doposud nevídaná. Již 9. ledna 1870 apeloval výbor spolku na členy dopisem, v němž si především stěžoval na malou docházku ke cvičením, které se pravidelně konaly každé úterý a pátek: „…Tím, že páni údové cvičení ve zpěvu tak nepravidelně navštěvují, trpí spolek nesmírně a pakli by se to na dále nepolepšilo, jest k obávání, že by se spolek docela zanikl. Toho však si, pánové, snad nepřejete. Navštěvujte opět pilně cvičení a tím dokážete, že

zdar spolku i nadále pečovati míníte…“ 78

Výbor dokonce zavedl opatření, které mělo vést ke zlepšení: „…Konečně se Vám oznamuje, že ve valné hromadě usnešeno bylo, aby každý úd, který by cvičení, bez dostatečné omluvy vynechal, 10 Kr. do spolkové pokladny zaplatil…“ 79 Poměry ve spolku se však dále zhoršovaly. Jak můžeme z jednatelské zprávy, napsané jen o šest měsíců později, předpokládat, docházelo mezi 73

Pech, F.: c. d., s. 11. Jednota zpěváckých spolků českoslovanských byla založena v roce 1868. Od roku 1900 nesla název Ústřední jednota zpěváckých spolků českoslovanských. V roce 1919 dostala název Pěvecká obec československá a konečně v roce 1939 Pěvecká obec česká. 75 Černušák, G. – Štědroň, B. – Nováček, Z.: Československý hudební slovník osob a institucí. Svazek II. M – Ž. Praha 1965, s. 288. 76 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Památní kniha pro zpěvácký spolek v Čáslavi, kn. 1, inv. č. 1, rukopis, s. 32. 77 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, nestr. 78 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Shromáždění a schůze spolku, sbormistři, vedení, výbor 1860 – 1941, kart. 1, inv. č. 29, nestr. 79 Tamtéž. 74

34

členstvem k rozmíškám, které v několika případech dospěly dokonce až k vystoupení některých členů ze spolku. Dopis výboru i zavedené opatření se tedy minuly účinkem: „S bolestí však musíme se vyznati, že mnohé cvičení ve zpěvu pro špatnou návštěvu odloženo býti muselo. Následkem vyzvání k pilnějším návštěvám cvičení vystoupili 4 členové.“ 80 Obrat k lepšímu, tedy alespoň na krátký čas, zaznamenal rok 1871. V té

době

„Vlastimila“.

se 81

totiž

v Čáslavi

ustavil

ženský

pěvecký

spolek

Jeho dějiny jsou pak úzce spjaty s dějinami Kováře,

neboť spolek 82 měl své stanovy, výbor, pořádal vlastní valné hromady, avšak produkce byly organizovány společně s Kovářem. A všechny 83, v roce 1871 uskutečněné, slavily u obecenstva nebývalé úspěchy: „Průběh všech byl velmi zdařilý…Sbory nabyly hlasově síly a svěžesti, takže obecenstvu se dostalo nových požitků.“ 84 Jakoby Kovář v posledních dvou letech čekal na impuls, jakým byl vznik ženského pěveckého spolku, aby mohl nabrat novou chuť do další činnosti. I jednatel Kováře pěl na produkce chválu a jako jednu z příčin úspěchu považoval společné vystupování s Vlastimilou: „Rozhodný zdar, … všecky podniky spolku provázel, výsledky produkcí, všeobecná přízeň, jakož neméně hmotně příznivý stav spolku našeho slušno považovati dílem co následek vytrvalé snahy větší části členů spolku, dílem co následek spolčení se zpěváckým spolkem ženským…“ 85 Čistý výtěžek z těchto produkcí byl tak značný, že kromě příspěvku na Dusíkovo divadlo si mohl spolek dovolit složit 50 zlatých jako základ k fondu na pořízení spolkového harmonia, které bylo zakoupeno již následujícího roku za 500 zlatých. „…Potřebné k tomu peníze vypůjčil si spolek ze záložny čáslavské.“ 86

80

SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, nestr. 81 Pech, F.: c. d., s. 11. 82 Spolek byl tvořen z velké části z manželek členů Kováře. Sbormistrem spolku se stal rovněž Emanuel Klier. 83 Společně vystoupil Kovář s Vlastimilou za tento rok celkem čtyřikrát, 12. března, 18. května, 16. července a 8. prosince. 84 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Pamětní kniha 1860 – 1939, kn. 2, inv. č. 2., rukopis – nestr. 85 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, nestr. 86 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Památní kniha pro zpěvácký spolek v Čáslavi, kn. 1, inv. č. 1, rukopis, s. 35.

35

Léta 1872 a 1873 znamenala pro Kováře ještě víceméně dobré časy. V březnu 1872 uspořádal společně s Vlastimilou operní dílo „Ve studni“, ve které stěžejní úlohy zpíval Josef Maysl a Emanuel Klier. Pro svůj úspěch, hrála se opera dvakrát: „Dne 17. března provedená ponejprvé, dne 25. března po druhé, pokaždé s výsledkem nejskvělejším.“ 87 V roce 1873 sbormistr znovu dokázal, že je pro spolek významnou osobností: „…Konečně dlužno připomenouti: že náš všeobecně ctěný ředitel p. Emanuel Klier věnoval spolku skladbu „Směs národních písní“, která při poslední produkci dne 8. prosince poprve přednešena byla a všeobecně se líbila.“ 88 Od 1. ledna 1872 se stal Kovář také členem „Matice hudební“. 89 Ta vznikla roku 1871 při Umělecké Besedě v Praze k vydávání děl domácích skladatelů, zvláště klavírních výtahů. 90 Počátek několikaleté krize můžeme spatřovat v roce 1874, kdy sice byly provedeny zábavy téměř ve stejném počtu jako v minulých letech, ale jednatel tuto dobu popsal následovně: „Nikomu to není více tajno, že v době nynější skoro po celých Čechách mužské zpěvácké spolky spůsobem nepochopitelným tráví dny života svého v tichém živoření a ne jak před časy v čilém rozproudění života. Ačkoli i náš spolek takovou činnost jako v letech minulých nerozvinuje, nelze však o něm říci, že by snad živořil aneb ve své blahodárné činnosti ustál…Zprávu svoji končím se žádosti, by si pp. údové neobtěžovali cvičení spolková, která se , jak známo, dvakráte týhodně odbývají, pilněji navštěvovali.“ 91 Ze zprávy je patrné, že měl Kovář znovu problémy s pravidelnou docházkou na cvičení. Na valné hromadě, konané 29. prosince toho roku, byl do výboru do funkce předsedy zvolen MUDr. Jan Konrád 92, jedna z největších postav 87

SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Památní kniha pro zpěvácký spolek v Čáslavi, kn. 1, inv. č. 1, rukopis, s. 35. 88 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, nestr. 89 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Pamětní kniha 1860 – 1939, kn. 2, inv. č. 2., rukopis – nestr. 90 Černušák, G. – Štědroň, B. – Nováček, Z.: Československý hudební slovník osob a institucí. Svazek I. A- L. Praha 1963, s. 510. 91 Tamtéž. 92 Městský lékař a primář nemocnice v Čáslavi Jan Konrád byl předsedou Kováře od roku 1875 do roku 1899. Po sloučení Kováře a Vlastimily v roce 1899 ve spolek Hlahol se stal rovněž jeho předsedou a to až do roku 1919. Funkci předsedy zastával 45 let. Roku 1920 byl zvolen četným předsedou Hlaholu.

36

v dějinách spolku. Záznamy o něm hovoří takto: „Narodil se r. 1845 ve Vysokém Veselí. Do Čáslavě přišel r. 1872 jako mladý lékař. Od té doby zasvětil svůj život službě města. Již příštího roku vstoupil do tehdejšího pěveckého spolku Kovář…Dr. Konrád byl za svou dlouholetou, věrnou a příkladnou činnost vyznamenán Pěveckou obcí československou zlatou medailí a čestným diplomem. Po celý svůj život měl vřelý vztah k umění pěveckému a hudebnímu. Ještě v pokročilém věku přicházel pravidelně do zkoušek, sám horlivě zpíval a povzbuzoval mladé… Jako člověk byl Dr. Konrád vždy vyrovnaný, ke každému ochotný a laskavý. Hudební umění bylo jeho zálibou po celý život. Do posledních let jevil živý zájem o Hlahol, o hudební podniky v místě a těšil se skoro do posledního okamžiku hudbou…“ 93 Jak jsem výše nastínil, krize probíhala i v dalších letech. Od roku 1875 nebyl spolek tak činný jako dříve. Svou aktivitu omezil jen na drobnější pěvecké útvary. Jednatel se dokonce obával, aby činnost spolku nepřestala úplně: „Zpráva 94 má o činnosti spolku zpěváckého „Kováře“ v Čáslavi v minulém půlletí 1875 jest krátká, poněvadž činnost spolku nebyla obzvláštní, aby se dalo o ní slov šířiti…Svou zprávu končím s tím přáním, by spolek v poslední době valně zesláblý, v činnosti své neustál.“ 95 Ještě v témže roce nastal pro spolek další závažný problém a sice, že klesal počet 96 činných členů, kteří navíc nechodili pravidelně na cvičení: „…Spolek čítá nyní 29 členů výkonných, z nichž však jedna třetina do spolkových cvičení z úplna nechodí.“ 97 Konec sedmdesátých let se nesl ve stejném duchu. O těchto letech nebyl dokonce veden ani pravidelný zápis. Za zmínku stojí alespoň účast Kováře v plném počtu na pohřbu Františka Palackého v Praze dne 31. května 1876 či uspořádání slavnosti při příležitosti pětistého výročí úmrtí Karla IV. v roce 1878. 93

SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Členové spolku (úmrtí, poděkování, rezignace) 1862 – 1948, kart. 1, inv. č. 30, nestr. 94 Zpráva byla přečtena na valné hromadě v červenci téhož roku a byla vůbec nejkratší za celou dobu působení spolku. 95 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, nestr. 96 Např. v roce 1869 čítal spolek 37 činných členů. 97 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, nestr.

37

Činnost spolku v 60. a 70. letech 19. století nebyla po celou dobu stejná. Zatímco téměř celá 60. léta, až na období rakousko–pruské války, se nesla ve znamení poměrně značné činnosti, v 70. letech spolek naopak ve své aktivitě upadal. Již roku 1869 zaznamenal spolek nezdary. Pravděpodobně vlivem malého zájmu obecenstva o spolkové hudební produkce někteří členové nenavštěvovali pravidelná cvičení ve zpěvu a Kovář se tak ocitl v krizi. Po založení ženského pěveckého spolku „Vlastimila“ jakoby Kovář znovu oživl a jejich společné produkce byly hojně navštěvovány a měly u obecenstva značný ohlas. Od roku 1874 se však činnost spolku dostala znovu pomalu do útlumu, dokonce se vyskytly obavy, aby se činnost Kováře nezastavila úplně. Naštěstí se tak nestalo a spolek pokračoval i nadále.

38

2.2 80. a 1. polovina 90. let Ani na počátku osmdesátých let se spolek nedočkal výrazného zlepšení. I v roce 1880 návštěvnost zkoušek nadále klesala: „…Počet činných členů nelze určitě udati, na papíře 31, skutečně však činných sotva 20 lze považovati…“ 98 Za zmínku stojí i to, že přestože se na valných hromadách v roce 1879 hovořilo o uspořádání oslavy k dvacetiletému výročí založení spolku, není ve výroční zprávě 99 z roku 1880 o uskutečnění oslavy žádných záznamů. I proto můžeme soudit, že poměry ve spolku nebyly nijak dobré. O činnosti v roce 1881 se můžeme dočíst v památní knize. Zde se poprvé dozvídáme, že produkce končily ztrátami a to dokonce již od roku 1878: „Pravidelná cvičení ve zpěvu odbývána jako každoročně, a výsledek jich byly dvě produkce společně s Vlastimilou pořádané. První pořádána 3. dubna, druhá pořádána 20. listopadu. Výsledek koncertní byl

díky

přičinlivosti

členů

a

vytrvalosti

ředitele

Kliera

velmi

uspokojující, výsledek materiální pak – díky netečnosti jistých kruhů našeho obecenstva deficity – a sice v prvé produkci 11 zlatých, v druhé 9 zlatých. Leč povážíme-li, že v roce 1878 deficity tyto 82 zlatých obnášely, můžeme i tentokráte s málem spokojeni býti.“ 100 Tím „jistým kruhem“ měl zapisovatel na mysli pravděpodobně občany německé národnosti. Ztrátami končily zábavy i v dalším roce: „Produkce odbývali jsme dvě. Prvá 11. června vynesla 15, druhá 10. prosince pořádaná 11 zl. obligátního deficitu.“ 101 Spolek měl však dostatečný přísun financí od přispívajících členů a tak se nemusel strachovat, že by mohl kvůli nedostatku hmotných prostředků zaniknout: „V ohledu tomto, co počtu

98

SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, nestr. 99 Tamtéž. 100 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Památní kniha pro zpěvácký spolek v Čáslavi, kn. 1, inv. č. 1, rukopis, s. 43. 101 Tamtéž, s. 44.

39

členů přispívajících se dotýče, nepotřebno nám tudy žádných obav míti pro trvání spolku…“ 102 Také proto si spolek mohl dovolit Janu Škroupovi 103 „bez viny v bídu upadlému“ 104, darovat výtěžek ze sbírky ve výši 56 zlatých. Sbírce předcházel dopis, který Jan Škroup poslal Kováři v listopadu 1882: „…Co skladatel národniho sboru „Bývali Čechové“, byl jsem mezi prvními, již horlivě pěstovali piseň českou – potkalo mně všeliké neštěsti, a k tomu leži moje choť pro dlouhy čas, od mrtvice raněná těžce nemocná na lůžku, - doufám že mně Vlastency neopuštějí – a prosim mezy členy spěv. spolku zbírku uspořádati. Rychlá pomoc, veliká pomoc - a mám naději, že má prosba vyslišena bude. S uctou oddaný Jan Nep. Skroup.“ 105 Škroup zaslaný dar potvrdil dopisy 106 ze 6. a 15. prosince. V dopise z 21. prosince nabídl jako odměnu uspořádat s Kovářem koncert ze svých skladeb. Koncert se však nakonec neuskutečnil. Kromě finančních deficitů trápil Kováře zejména jiný, dlouholetý problém, který jednatel vylíčil nadmíru výstižně: „…Žel ale, že co do členů ne-li ubývání tedy velkou liknavost zaznamenati musím. Nejen že mnozí z pánův nešetříce ustanovení spolkových nenavštěvuje cvičení zpěvová se žádoucí pravidelností, stalo se ale i to, že členové nacvičivše sbor některý, nezúčastnili se produkce, a jiní, kteří po celou dobu do cvičení nepřišli hodlali zpívati s námi při koncertě. I usnesl se v ohledu tomto výbor, proti veškerým těm pánům, jež nehledíce sobě stanov disciplinu spolku způsobem křiklavým porušují, veškerou mocí, jež stanovy mu podávají, důstojnosť jednoty hájiti. Bylo by krásné, kdyby sbor náš co nejčetněji vystupovati mohl, leč raději méně a pilných, svědomitých, než celou řadu na papíře a málo ve skutečnosti.“ 107 Nedostatečné docházení na zkoušky byl opravdu letitý problém a přece následujícího roku došlo k výraznému zlepšení. 102

Tamtéž, s. 44. Hudební skladatel. Celým jménem Jan Nepomuk Škroup. 104 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, f. 4. 105 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Hospodaření spolku, majetek, dary 1862 – 1949, kart. 2, inv. č. 35, f. 9. 106 Tamtéž, f. 9. 107 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Památní kniha pro zpěvácký spolek v Čáslavi, kn. 1, inv. č. 1, rukopis, s. 44.

103

40

Roku 1883 nechal totiž výbor vytisknout v týdeníku Čáslavské listy článek, ve kterém si mohli členové spolku přečíst důtklivou výzvu, aby pravidelně navštěvovali zkoušky ve zpěvu. Pokud by tak nečinili, mohli být dokonce vyloučeni: „…Čítáť sice 38 činných členů, leč častokráte schází jich mnoho ještě do polovice. Jest to smutný úkaz neobyčejné ospalosti, kteráž zahnizďuje se teď všude v národním, politickém i spolkovém životě. Výbor byl proto nucen vyzvati veškeré členstvo, aby pilně súčastňovalo se nyní cvičení, jinak že použito bude proti liknavým členům některým jednoho článku stanov, v kterémž zřejmě stojí : že ten kdo bez dostatečné omluvy nesúčastní se po třikráte cvičení, považován bude za vystouplého a více přijat do spolku býti nemůže. – Každý upřímný člen „Kováře“ musí litovati, že sáhnouti se musí k prostředku nejkrajnějšímu, aby činnost spolku se poněkud osvěžila…“ 108 Článek zřejmě zapůsobil: „Pravidelná cvičení ve zpěvu započali jsme 20. února a cvičilo se pilně, zvláště tehdy, když došlo ku zkouškám na prvou taktovou operetu, jakou kdy Čáslav od ochotnických sil svých viděla…“ 109 Jednatel měl na mysli Straussovu operetu „Netopýr“, kterou spolek společně s ochotníky nacvičil a která byla pro svůj skvělý výsledek před obecenstvem ještě dvakrát zopakována: „Úspěch operety té Vám pánové znám, dávána byla třikráte za úplného uspokojení obecenstva…“ 110 Emanuel Klier byl pak za úsilí, které na připravení takového díla vynaložil, po třetí repríze odměněn: „Že hlavní zásluhu i tenkráte „náš Emáček“, velectěný náš sbormistr ředitel Klier na svůj účet převzíti musí, rozumí se, i jest mi potěšením zmíniti se, že zásluhy sbormistra našeho od ochotnictva, jednoty hudební a Vlastimily uznány byly posláním stříbrného věnce vavřínového…“ 111 Kovář v roce 1883 zaznamenal ještě další úspěch. Byla jím produkce uspořádaná společně s Vlastimilou ke konci roku v rámci tzv. Cecilských 108

Čáslavské listy, 17. 3. 1883, s. 2-3. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Památní kniha pro zpěvácký spolek v Čáslavi, kn. 1, inv. č. 1, rukopis, s. 46. 110 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, nestr. 111 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Památní kniha pro zpěvácký spolek v Čáslavi, kn. 1, inv. č. 1, rukopis, s. 46. 109

41

zábav. Produkce totiž po dlouhé době neskončila deficitem: „Tak stalo se dne 22. listopadu a jest mi zaznamenati úkaz v dějinách let posledních jednoty naší nebývalý. My měli čistý výtěžek…“ 112 Průběh zábavy byl podle reakce novin zřejmě velice vydařený. Obsah poslední věty v článku nám ale do jisté míry objasňuje tehdejší pro hudební spolky ne příliš přívětivou dobu: „Veškerá čísla programu tohoto byla od četně shromážděného a vybraného obecenstva s hlučnou pochvalou

přijata…Bouře

potlesku

neutichla

nikdy,

dokud

páni

koncertisté neusedli na svá místa a piecy ty neopakovali…Po vyčerpání pečlivě sestaveného programu, jehož veškerá čísla řídil neunavný sbormistr obou pěveckých jednot p. Klier, bavilo se dobře animované obecenstvo dlouho přes půlnoc…Byloby k přání, abychom měli často takové zábavy s podobným programem a pak bychom si snad vychovali i širší

obecenstvo

též

pro

koncerty,

jako

je

máme

vychované

pro

divadlo!“ 113 Následující roky se v hudebním životě spolku opět nesly ve znamení let nedávno minulých. Přestože na valné hromadě v únoru 1884 končil jednatel svou výroční zprávu slovy „K pevným oprávněni jsme nadějím, že svorní-li zůstaneme a mysli nerozdílné, i v roce letošním zdárných dočkáme se výsledků…“ 114 , nebyla tato slova v následujících třech letech vyslyšena. Činnost Kováře začala znovu ochabovat. Trápil ho zejména klesající počet členů a někteří z nich opětovně přestali navštěvovat cvičení pravidelně. Zápisy z následujícího roku jsou dokonce velmi chudé. Ze zachované jednatelské zprávy za rok 1886 se dozvídáme, že: „Činnost spolku našeho neučinila v porovnání s jinými lety valný pokrok, nic méně musím poznamenati, že snaha spolku byla poměrům nynějším přiměřená a že příčinu hledati sluší v trudných poměrech, v jakých se nyní nalézáme…“ 115 Těmi trudnými poměry měl jednatel nejspíše na mysli právě nezájem členů o cvičení. 112

Tamtéž, s. 46. Čáslavské listy, 1. 12. 1883, s. 2. 114 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, nestr. 115 Tamtéž. 113

42

A přece se spolku od roku 1887, znovu jen na krátký čas, začalo dařit. Můžeme tak usuzovat z výroční zprávy zveřejněné na valné hromadě dne 31. ledna 1888: „S potěšením mohu tvrditi, že spolek náš byl lonského roku ve výkonech svých o mnohem čilejší proti posledním letům,

cvičení

odbýváno

pravidelně

s hojným

účastenstvím…“ 116

Zachovaný protokol o této valné hromadě nám však zároveň poodhaluje tehdejší křehké a napjaté vztahy uvnitř spolku: „Pan ředitel Klier poznamenává že lonského roku se přihlásili novy členy avšak že se cvičení nezúčastnili, že by se měli písemně vybídnouti by cvičení pravidelně navštěvovali aneb že by se za vystouplé považovati museli. Pan Milinovský namítá proti tomu, by se žádné písemné vyzvání nečinilo neb jsou to pouze dva neb 3 členy a důtklivé vyzvání toto působilo by rozhořčenost proti spolku našímu…“ 117 V následujícím roce byla zásluhou Kováře do rodného domu Jana Ladislava Dusíka zasazena pamětní deska. 118 Stalo se tak dne 24. června 1888 a byla to událost pro celé město. Slavnosti se účastnilo mnoho různých spolků a nejen pěveckých, také duchovenstvo, městská rada, obecní zastupitelstvo, členové okresního zastupitelstva a zástupci c. k. úřadu. Její průběh pak popsal týdeník Pravda 119. Při té příležitosti kromě Kováře a Vlastimily zazpívali i spolky z Kutné Hory 120, Ronova nad Doubravou, Golčova Jeníkova či Německého Brodu. Rokem 1889 započala další dlouholetá krize spolku. Znovu ochabla jeho činnost a klesal počet činných členů: „Dále jest mi konstatovati, že spolek náš čítá koncem roku 1889 dle seznamu 22 členů výkonných, ve skutečnosti

činnosti

však

účastnili

se

pouze

18

členů…“ 121

Z

jiné jednatelské zprávy 122 můžeme zjistit, že v dalším roce bylo činných

116

Tamtéž. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Kniha zápisů ze schůzí 1885 – 1906, kn. 8, inv. č. 8, nestr. 118 První zmínku o zasazení pamětní desky čteme již v protokolu z valné hromady konané v únoru 1884, kde se píše: „P. Klim. Čermák navrhuje zasazení desky na rodný dům Dusíkův…“ In: SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Kniha zápisů ze schůzí 1885 – 1906, kn. 8, inv. č. 8, nestr. 119 Pravda, 30. 6. 1888, s. 2. 120 Pěvecký spolek „Tyl“ z Kutné Hory byl dokonce zastoupen více jak 70 členy. 121 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, nestr. 122 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1890 – 1950, kart. 3, inv. č. 38, nestr. 117

43

členů dokonce jen šestnáct. O letech 1889 a 1890 není ani mnoho záznamů. I přes nevalný stav uvnitř spolku uskutečnil Kovář v těchto letech společně s Vlastimilou několik produkcí, z nichž zejména produkce uskutečněná 30. listopadu 1890 vzbudila u obecenstva veliký zájem a Čáslavské listy o ní napsaly velice pochvalný posudek: „Jako v letech předešlých, tak i letos uspořádaly pěvečtí spolkové „Vlastimila“ a „Kovář“ dne 30. listopadu t. r. obvyklou pěvecko-hudební zábavu, kteráž nejen že rozmnožila skvělou pověsť svých předchůdců, nýbrž náleží zajisté ku zdařilým hudebním zábavám v Čáslavi vůbec…Stejnou chválu zasluhuje též celkem dokonalé provedení jednotlivých čísel, kteréž sice nedostoupilo ku výši uměleckého výkonu, jaký slýcháme v koncertních síních prvního řádu, ale předce potvrdilo v nás přesvědčení, že v Čáslavi jsou síly pěvecké a hudební, jejichž výkony na koncertním podiu daleko nad niveau pouhého diletantství se povznášejí…Končíce tímto svůj referentský úkol, vyslovujeme naději, že též příště koncertní produkce zpěváckých spolků čáslavských nebudou řídkým zjevem na programu zábav čáslavských.“ 123 Na valné schůzi v březnu 1891 požádali předseda Konrád i sbormistr Klier výbor, aby jejich funkce od dalšího správního roku zastávali jiní členové: „Předseda a sbormistr žádají,

by pro jejich ještě jiná

zaměstnání a že již dlouhou dobu své funkce zastávají, aby tyto mladším silám svěřeny byly.“ 124 Při volbě však byli opětovně zvoleni a ve svých funkcích pokračovali i nadále. Můžeme se dnes jen domnívat, zda skutečným důvodem, proč si nepřáli své znovuzvolení, nebyly špatné poměry uvnitř spolku, neboť i v tomto roce se Kovář nezbavil svého nejzávažnějšího problému, tedy nezájmu činných členů o zkoušky: „Ježto zpěvní cvičení jsou nepravidelně navštěvována, usneseno, aby liknaví členové byli vyzváni, zdali zůstávají členy spolku. V tom případu, aby členské povinnosti plnili.“ 125

123

Čáslavské listy, 13. 12. 1890, s. 2-3. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, f. 5. 125 Tamtéž, f. 5.

124

44

Výbor se pokusil zvýšit počet členů a rozhodl vydat v týdeníku Pravda článek, ve kterém vybízeli čáslavské občany ke vstupu do spolku: „Po vřelé přímluvě p. Jos. Boka, který právem poukázal na lhostejnost mnohých sil zpěvních ku spolku zpěváckému, jemuž by přistoupením svým mnohých platných služeb prokázali podobně i jiných, kteří by opět jako přispívající členové ku zvelebení spolku přispěli, usnešeno zvláštním veřejným provoláním vyzvati mnohé nečinné síly zpěvní ku přistoupení ku spolku…“ 126 Článek však neměl odezvu a počet činných členů zůstával nadále nízký. Ani rok 1892 nepřinesl výrazné zlepšení, přestože aktivita spolku byla čilejší než v předchozích letech. Spolek

účinkoval

při

všech

městem

pořádaných

slavnostech.

Například se podílel dne 27. března 1892 svým vystoupením na oslavách 300 let narození Jana Amose Komenského. Rovněž podnikl dvě společné produkce s Vlastimilou. Dokonce se v tomto roce pokusil společně s čáslavským Sokolem uspořádat vlasteneckou pouť na Karlův Týn, ke které nakonec bohužel nedošlo: „Spolek náš řídě se heslem „Zpěvem k srdci a srdcem k vlasti!“ pokusil se uskutečnit již dříve zamýšlený velikolepý výlet společně s Jednotou tělocvičnou „Sokol“ v Čáslavi do památného sídla nezapomenutelného otce vlasti Karlova Týna…nedostalo se nám odjinud podpory žádné a proto se muselo upustiti bohužel od podniku tak krásného.“ 127 Ale jak sám jednatel ve své výroční zprávě uznal: „Málo nás! Málo nás! – tak zvolati musím již předem. Avšak těchto málo – a to nám pánové, budiž zase útěchou – těchto málo „Kovářů“ drželo se v pravdě po kovářsku, statečně, na své síly vykonalo dosti…“ 128 Roky 1893 a 1894 přinesly znovu pokles činnosti, nepravidelné navštěvování zkoušek a produkce končily převážně deficity. Kritika na společnou produkci Kováře a Vlastimily, podniknuté v březnu 1893, výstižně vystihuje hlavní důsledek velmi dlouhodobého problému obou spolků a sice nedostatku členů: „Veškerá čísla počtem 10 byla se známou 126

Pravda, 21. 3. 1891, s. 2. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1890 – 1950, kart. 3, inv. č. 38, nestr. 128 Tamtéž.

127

45

precisností provedena a účinkující od četného posluchačstva potleskem odměněni…Ku konci musíme opět se zmíniti, jako se již jednou na tomto v dobrém úmyslu stalo, že v Čáslavi jest dosti hudebně vzdělaných pánů i dam a že by tyto zábavy staly se zajímavějšími, když by po každé na programu někdo jiný uveden byl. Stále-li tytéž osoby se produkují, bývají posléze zneuznávány a obecenstvo věnuje jim méně pozornosti.“ 129 Přesto v tomto období dosáhl Kovář pozoruhodného úspěchu, když uspořádal koncert ruského sboru Naděždy Slavjanské. Z protokolů z roku 1893 víme, že spolek nejprve odmítl: „Pan předseda oznamuje, že dostal nabídku od p. Pitnera, aby spolek uspořádal koncert p. Slavjanské za 400 zlatých kterýžto návrh padl…“ 130 Když pak člen výboru pan Milinovský o necelý měsíc později oznámil, že dostal opět nabídku na uskutečnění koncertu tentokrát za 350 zlatých, došlo ve výborové schůzi v dubnu 1893 mezi členstvem k rozdílným názorům: „O předmětu tom zavedena živá debata. Pan předseda dr. Konrád přimlouvá se za návrh p. Milinovského, by spolek náš podnikl uspořádání koncertu tak hledaného. Proti

tomuto

návrhu

však

namítá

pan

místopředseda

Marek

a

místosbormistr Bok, že by koncertem utrpěla akademie, jež ve prospěch chudých studujících vbrzku odbývati se má…“ 131 Nakonec se výbor usnesl, že spolek koncert zorganizuje a deset procent ze zisku věnuje na podporu chudého studentstva. Jednalo se o smělý krok, když uvážíme, že 350 zlatých byl tehdy velmi vysoký obnos. Nicméně koncert se vydařil a spolek získal 106 zlatých a 60 krejcarů čistého výtěžku. Z toho dle usnesení výboru bylo věnováno 30 zlatých spolku na podporu chudého studentstva, 16 zlatých a 60 krejcarů správní radě Dusíkova divadla a 60 zlatých bylo uloženo do spolkové pokladny. Rok 1895 byl rokem dovršení dlouhodobé krize. Činnost Kováře byla snad nejmenší za celou dobu svého trvání. Jen malý počet činných členů navštěvoval cvičení pravidelně. Na valné hromadě dne 14. března bylo rozhodnuto zavést seznam docházky: „Pan Minařík činí dále návrh, aby se vedl seznam a výkaz docházky ku cvičení pěveckým. Návrh ten se

129

Pravda, 25. 3. 1893, s. 3. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Kniha zápisů ze schůzí 1885 – 1906, kn. 8, inv. č. 8, nestr. 131 Tamtéž. 130

46

přijímá.“ 132 Rovněž bylo usneseno, že jen těm členům, kteří budou pilně chodit na cvičení, budou prokazovány pěvecké pocty například při sňatku, odchodu nebo úmrtí. Ve výborové schůzi v září téhož roku pak oznámil sbormistr Emanuel Klier, že se vzdává své funkce. Nato se výbor usnesl svolat mimořádnou valnou hromadu, na které mělo dojít k rozhodnutí, zda pokračovat ve spolkové činnosti, nebo spolek zcela rozpustit: „…učiněn návrh, aby svolána byla k rozhodnutí

mimořádná valná schůze, otázka,

mámeli

se

co

které spolek

by

předložena byla

rozejíti

anebo

dál

existovati…“ 133 K oné mimořádné valné hromadě došlo 22. října 1895 a byl na ní jednomyslně přijat návrh, aby spolek i nadále trval. Rovněž bylo usneseno provést volbu nového výboru, který by spolek vedl až do řádné valné hromady. Ve funkci sbormistra nahradil Emanuela Kliera, který byl za své zásluhy jmenován čestným členem spolku, další výrazná osobnost, Josef Bok. Jednatel spolku pak ohodnotil konec roku 1895 velmi pozitivně: „…mohu za to zcela určitě udati, že dne 22. měs. října roku minulého probudil se spolek úplně osvěžen a chopil se znovu práce své se vší chutí a energií…“ 134 A skutečně, členové chodili na cvičení pravidelně a v hojném

počtu,

dokonce

pan

místosbormistr

Ladislav

Juren

vedl

přípravná cvičení pro začátečníky: „Bylo zajisté nemalým potěšením každému viděti, že se účastní cvičení těch skoro všichni členové činní chutě a obětavě s pevným přesvědčením o kynoucím zdaru a úspěchu spolku našeho…Avšak i pro začátečníky konána byla cvičení přípravná s nevšední vytrvalostí…jichž se noví členové též s patrnou snahou účastnili.“ 135

V období 80. a 1. poloviny 90. let se spolku příliš nedařilo. Po většinu času se potýkal s nepravidelnou docházkou ke cvičením ze strany 132

Tamtéž. Tamtéž. 134 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1890 – 1950, kart. 3, inv. č. 38, nestr. 135 Tamtéž. 133

47

činných členů, což se pak jistě odráželo i v pěvecké činnosti spolku, kdy mnohé produkce končily deficity. Přesto zažil Kovář i značné úspěchy, například v roce 1883, kdy spolu s ochotníky předvedl Straussovu operetu „Netopýr“ či v roce 1893 uspořádáním koncertu ruského sboru Naděždy Slavjanské. V roce 1895, kdy vrcholila krize uvnitř spolku a jeho činnost byla velmi malá, rezignoval na svou funkci dlouhodobý sbormistr spolku a jeho výrazná osobnost Emanuel Klier. Jeho funkci přijal Josef Viktor Bok a spolek tak začal psát novou kapitolu svých dějin.

48

3. Vývoj spolku za sbormistra Josefa V. Boka (1896 – 1907)

Druhá polovina devadesátých let 19. století byla pro spolek dobou horlivé činnosti. Již v únoru 1896 předvedl Kovář společně s Vlastimilou produkci, která měla u obecenstva ohromný úspěch a noviny nešetřily chválou: „…“Takovou zábavu našich pěveckých spolků zde dosud nepamatujeme“, znělo unisono sálem Dusíkova divadla…Výrok to úplně pravdivý a nestranný! V neděli dne 9. t. m. vystoupil poprvé v širší veřejnost nově organisovaný, značně novými silami rozmnožený zpěvácký spolek „Kovář“ s novým obětavým a svědomitým sbormistrem panem J. Bokem. Kromě toho laskavě spoluúčinkoval dámský pěvecký spolek „Vlastimila“. Vystoupení toto bylo skvělé a úplně zdařilé.“ 136 Rovněž od roku 1896 začaly oba spolky společně pořádat i malé hudební produkce, které byly spojené s četbou předních tvůrců české literatury. Tak zpívaly o večerech věnovaných Svatopluku Čechovi, Janu Nerudovi, Juliu Zeyerovi a dalších. I tyto menší podniky byly konány za velkého počtu diváků a s velkým zdarem. Ve stejném roce byl Kovář vyzván kolínským mužským a ženským pěveckým spolkem, aby vstoupil do volného či župního sdružení s nimi a spolkem kutnohorským. Na výborové schůzi v listopadu 1896 byl pak přijat návrh, aby spolek do župního sdružení nevstupoval, ale do volného ano: „Bylo usneseno, že spolek náš ku župnímu sdružení vázanému nepřistoupí, ale sdružení volné zkusí…“ 137 O tom spolek jednal ještě jednou a to na valné hromadě v únoru příštího roku, kde bylo definitivně schváleno stát se členem volného sdružení, ovšem za podmínky, že se jím stane i Vlastimila. Takto volně sdružené pěvecké spolky pak pořádaly společné koncerty v Kolíně, Kutné Hoře a Čáslavi. Koncert zařizoval na své náklady vždy ten spolek, v jehož městě se pořádal. V Čáslavi byl uskutečněn 25. dubna 1897 jako vůbec první a výsledek byl skvělý: „Bratrské sdružení pěveckých spolků Čáslavských, Kolínských a Kutnohorských podalo nám 136 137

Pravda, 15. 2. 1896. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Kniha zápisů ze schůzí 1885 – 1906, kn. 8, inv. č. 8, nestr.

49

první plody své mnohoslibné činnosti… Máme-li býti upřímnými, musíme doznati, že očekávání naše bylo překonáno.“ 138 Kromě zdařilých hudebních produkcí se rok 1897 zapsal do dějin spolku zvláště tím, že se v této době poprvé hovořilo o sloučení Kováře a Vlastimily v jediný spolek. Stalo se tak na mimořádné valné hromadě 28. června, na které byl zvolen i přípravný sbor 139, který měl o návrhu sjednotit spolky jednat se zástupkyněmi Vlastimily. K jednání došlo již v srpnu na schůzi zástupců obou spolků: „Pan předseda spolku „Kováře“ Mudr. Konrád položil hned otázku, mají – li se spolky „Kovář“ a „Vlastimila“ sloučiti v jeden spolek, pro kteréž sloučení vyslovili se všichni přítomní pánové i dámy…“ 140 V říjnu téhož roku proběhla mimořádná valná hromada, která byla svolána za účelem propracování nových stanov pro vbrzku nově utvořený pěvecký spolek. Jako vzor posloužily stanovy Jednoty zpěváckých spolků českoslovanských. Zapisovatel protokolu z této valné hromady se již zmiňuje i o názvu spolku, tedy o „Hlaholu“ čáslavském. Ke konečnému splynutí Kováře a Vlastimily došlo 23. února 1899 na ustavující schůzi Hlaholu, která následovala hned po ukončení valných hromad jednotlivých spolků: „Po schválení zpráv pp. funkcionářů ukončena valná hromada, dosavadní funkcionáři vzdávají se činnosti své a zástupci obou pěveckých spolků prohlašují, že vstupují v jeden spolek pěv. „Hlahol čáslavský“, načež pan Konrád zahajuje ustavující valnou hromadu „Hlaholu“…“ 141 Zde byl zvolen první správní výbor Hlaholu v tomto složení: MUDr. Jan Konrád předseda, gymnaziální profesor Václav Marek místopředseda, učitel Josef Bok sbormistr, katecheta evangelického semináře Ladislav Juren místosbormistr, učitel Václav Vladislav Jeníček jednatel. Dále zvolen František Minařík pokladníkem, Hanuš Milinovský obřadníkem, Jan Ryšavý archivářem, Josef Bílek praporečníkem, Terezie Anderlová, Aloisie Rauschová, Anna Sazymová a Božena Vančurová jako členky výboru. Revisory účtů se stali Josef Skřivánek a Ludmila Jablonská. 138

Pravda, 1. 5. 1897. Do přípravného sboru byl zvolen Konrád, Bok, Juren a Roztočil. 140 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Kniha zápisů ze schůzí 1885 – 1906, kn. 8, inv. č. 8, nestr. 141 Tamtéž. 139

50

Valná hromada, na které se kromě volby výboru jednalo rovněž o členských příspěvcích, o tom, kolik a komu bude Hlahol přispívat či zda čestní členové obou spolků budou i čestnými členy Hlaholu, byla ukončena přáním Jana Konráda, aby „…oživl český zpěv, píseň česká, kteráž vzpružinou k novému životu budiž všem!…“ 142 V březnu byly zavedeny i spolkové legitimace, odznaky a razítka. Stanovy spolku se dočkaly úředního schválení až 1. listopadu 1899 a obsahovaly celkem 33 paragrafů. Do jisté míry byly značně podobné stanovám Kováře i Vlastimily. Oficiální název spolku zněl „Zpěvácký spolek Hlahol Čáslavský“ a jeho účelem bylo pěstování zpěvu vůbec, případně též hudby nástrojové a obojím měl být šlechtěn cit a živena mysl vlastenecká. 143 Spolek si rovněž ponechal heslo „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti“. Svého poslání měl dosáhnout pěstováním pěveckého cvičení všeho druhu, pořádáním veřejných pěveckých a hudebních produkcí, nepolitických slavností, výletů, zábav a přednášek, styky s jinými pěveckými spolky a rovněž i s ostatními spolky vlasteneckými, podporou národního hnutí či mravní a hmotnou podporou rozvoje zpěvu a hudby vůbec. Spolek se skládal z členů čestných, zakládajících, přispívajících a výkonných. Obecně se jím mohl stát každý, kdo byl přijat výborem či valnou hromadou. Zakládajícím ten, kdo jednou pro vždy složil do spolkové pokladny ustanovené vkladné. Výkonným členem se mohla stát osoba, jenž dostatečně osvědčila hudební vzdělání a způsobilost ke zpěvu, zavázala se k plnění členských povinností a nebyla zároveň výkonným členem pěveckého odboru nějakého místního nepěveckého spolku. O spolkových záležitostech znovu rozhodoval výbor a valná hromada. Výbor složen ze starosty, jeho náměstka, sbormistra a jeho náměstka, dalších devíti členů a třech náhradníků, vykonával zejména veškeré usnesení valné hromady, spravoval spolkové jmění, sestavoval pracovní program, svolával valnou hromadu a pořádal veřejné spolkové produkce.

142

Tamtéž. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Stanovy spolku, jednací řády 1860 – 1941, kart. 1, inv. č. 28, nestr. 143

51

Výborové schůze se konaly zpravidla jednou za měsíc. Na vyzvání výboru se v lednu každého roku pořádala valná hromada všech členů. Té příslušelo rozhodovat o všech věcech týkajících se spolku, ovšem kromě přijímání nových členů do spolku. K mimořádné valné hromadě došlo, pokud se tak pro ni vyjádřila alespoň jedna čtvrtina činných členů. Správní období činnosti spolku počínalo 1. lednem a končilo 31. prosincem. Stanovy se dále zabývaly například spolkovým jměním, právy a povinnostmi členů, smírčím soudem či zrušením spolku. Všechny tyto záležitosti byly velmi obdobné se stanovami Kováře. V roce 1899 se stal čáslavský Hlahol také členem nově založené tzv. „Smetanovy pěvecké župy polabské“, která sdružovala organizované pěvecké spolky z Kutné Hory, Čáslavi, Kolína, Ronova nad Doubravou, Žlebů, Golčova Jeníkova, Uhlířských Janovic, Kouřimi, Nymburka a Poděbrad. 144 K uspořádání prvního župního sjezdu, který byl spojen s župní valnou hromadou 145, došlo v červenci téhož roku v Nymburku. 146 Avšak svou činnost nezačal čáslavský Hlahol příliš šťastně. Z protokolu 147 o valné hromadě ze dne 6. února 1900 můžeme zjistit, že kvůli nedorozumění mezi členy výboru rezignoval na svou funkci jednatel Jeníček. Nedobré vztahy uvnitř spolku nebyl ale jediný problém: „…v uplynulém období nebyl celkový výsledek činnosti spolkové takový, jaký by si přáti bylo. Návštěva při cvičeních i při veřejném vystoupení byla bohužel slabá…“ 148 Takto například promluvil předseda Konrád. Do nového století už vstoupil spolek poměrně zdařile.

Z protokolu 149

z valné hromady konané 28. ledna 1901 se dozvídáme, že i přes slabší účast na zkouškách se spolek roku 1900 účastnil patnácti přednášek a zábav pořádaných různými spolky, sám uspořádal dva samostatné koncerty a zpíval na župním koncertě v Kolíně.

144

O tom, zda-li by se spolek měl stát členem v té době zamýšlené župy, jednali už zástupci Kováře a Vlastimily na mimořádné vlané hromadě 28. června 1897. 145 Župním předsedou a jednatelem župy byli pro tento rok zvoleni Jan Konrád a Hanuš Milinovský. 146 Počínaje rokem 1899 konal se vždy každý rok župní koncert a župní valná hromada v jednom z měst, ve kterých spolky sídlily. 147 Tamtéž. 148 Tamtéž. 149 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Kniha zápisů ze schůzí 1885 – 1906, kn. 8, inv. č. 8, nestr.

52

Obrovský úspěch zažil čáslavský Hlahol v roce 1901, kdy společně s ochotníky nastudoval Smetanovu operu „Prodaná nevěsta, jenž měla u obecenstva mimořádný ohlas. O tom svědčí i fakt, že byla ještě pětkrát opakována. Šesté a poslední představení v Dusíkově divadle se odehrálo 12. května téhož roku a noviny o něm napsaly zvlášť pochvalnou kritiku: „Divadelní dům byl na všech místech „pro lid“ určených jak náleží obsazen. Nálada byla skvostná jak v hledišti tak i na jevišti. Májové slunce po celý den sálající na bílé zdi Dusíkova divadla ani tak nezpůsobilo rozpálené líce nadšeného posluchačstva, jako čarovné tóny z jeviště se řinoucí a humor na jevišti nalezl hojně přístupných

srdcí

v hledišti. Skvostné představení! …Po tolika představeních a tolika unavujících zkouškách, na kterých každý z účinkujících stejně horlivě musel bráti účasť v zájmu celkového výkonu, musí také náležeti každému z účinkujících náš dík!“ 150 Tato představení znamenala i značný úspěch po finanční stránce. Z výtěžku z „Prodané nevěsty“ byl rozdělen obnos v hodnotě 1140 korun. 151 Hlahol, Ochotnická jednota a Hudební jednota obdržely po dvou stech korunách. Mimo jiným byl pak věnován příspěvek Matici školské v hodnotě 30 korun či Dusíkovu divadlu 140 korun. Skvělý výkon předvedl Hlahol i při župním koncertě, který se konal v červnu

toho

roku

v Poděbradech

a

při

kterém

provedl

výstupy

z „Prodané nevěsty“: „Zpěvácký spolek „Hlahol“ v Čáslavi získal při župním koncertě v Poděbradech, dne 23. t. m. pořádaném, bouřlivé pochvaly. Po třikráte účinkující byli aklamováni za svůj dokonalý přednes, řízený sbormistrem panem Jos. V. Bokem…“ 152 Po úspěšném roce 1901 nastal v následujících letech znovu pokles spolkové aktivity, který bohužel trval v menší či větší míře až do vypuknutí první světové války, kdy se spolková činnost zastavila úplně. Již v zápisu o průběhu valné hromady ze dne 23. ledna 1902 se dočteme, že: „Ve zprávě jednatele i p. sbormistra trpce stěžováno na

150

Pravda, 18. 5. 1901. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Pamětní kniha 1860 – 1939, kn. 2, inv. č. 2., rukopis – nestr. 152 Pravda, 29. 6. 1901. 151

53

nedostatek nejen sil, ale i píle a chuti ke zpěvu…“ 153 Přesto počet činných členů v tomto roce neklesal, ba dokonce mírně stoupl, Hlahol čítal 50 činných dam a 38 činných pánů. Jednatel si však ve své zprávě za rok 1902 stěžoval a poukázal na hlavní problém Hlaholu: „…To jsou ovšem cifry, jména na papíře…musím se přiznat, že jsem všechny členy zpěváckého spolku dosud pohromadě neviděl. Ten chodí se spolkem jen na funusy, ten na svatby, ten zná spolek jen proto, že platí příspěvky a když je nějaké vystoupení spolků při různých příležitostech a má s kým jít…“ 154 Ze

stejné

jednatelské

zprávy

můžeme

usuzovat,

že

tehdejší

společenské poměry a mezilidské vztahy uvnitř spolku nebyly vůbec ideální: „Domnívám se, že bylo pracováno dost a dost, vzdor různým podrývačným živlům, a jiným nepříjemnostem jimž výbor stále a mnohdy až do omrzení musil čeliti, aby nepoškodil spolek. Konstatovati při této příležitosti musím, že starší mnozí pánové tento rok se k nám skoro ani nehlásili, nevím z jakých důvodů a nemám chuti nikomu lézt do svědomí a do přesvědčení…jen tolik bych – ze sobeckosti snad – spolku přál, aby na pevně vytknutém stanovisku stál, horlivě pěstoval náš zpěv a klidně, s rozvahou se rozvíjel nedbaje na osobní, společenské rozbroje a neshody, aby mu vedoucím heslem bylo: ne polemiky a debaty, nýbrž práce vážná, pak: zvítězíme, zpěvem.“ 155 Nezdar provázel spolek i nadále. Produkce byly stíhány malou návštěvností i nepřízní obecenstva: „…Tehdejší Čáslavané soudili, že zpěvácký spolek se přežívá…“ 156 Znovu bylo přijato opatření, aby ten, kdo se neúčastnil třech posledních cvičení před produkcí, nemohl na ní vystupovat. Jedinou velikou a nadmíru zdařilou událostí v oné době se stala oslava čtyřicetiletého výročí posvěcení spolkového praporu, ke které došlo v roce 1904. Protektorát oslavy dokonce přijala městská rada. Již od května toho roku byly v týdeníku Pravda čtenáři upozorňováni a zváni 153

SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Kniha zápisů ze schůzí 1885 – 1906, kn. 8, inv. č. 8, nestr. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1890 – 1950, kart. 3, inv. č. 38, nestr. 155 Tamtéž. 156 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Pamětní kniha 1860 – 1939, kn. 2, inv. č. 2., rukopis – nestr.

154

54

na připravovanou slavnost, která se pak udála ve dnech 2. a 3. července. Program 157 oslavy

byl

následující:

večer

v Dusíkově

divadle

byla

provedena akademie výhradně z děl českých skladatelů, druhý den dopoledne se konala v zasedací síni městské radnice slavnostní valná hromada, po ní následoval společný oběd, odpoledne se odehrála velká zahradní slavnost spojená s koncertem pěveckých spolků. Informace o tom, jaký měla oslava úspěch nám podává Pravda: „Jubilejní slavnost zpěváckého

spolku

„Hlahol“

v Čáslavi

vydařila

se

povšechně.

Obecenstvo naše i vůkolní súčastnilo se hojně význačných momentů slavnosti a srdečně blahopřálo „Hlaholu“ našemu, by s toutéž vroucností a láskou pěstil český zpěv…Veškerá zpěvní čísla přednesena s pravou dokonalostí…sbory aklamovány bouřlivým potleskem a také některé z nich byly opakovány…Účastníci setrvali zde do pozdního večera a jen neradi opouštěli místo upřímné, bratrské zábavy…“ 158 Následující léta se dále nesla v duchu chabé spolkové činnosti a špatných vztahů mezi členy. Na konci června roku 1906 dokonce obdržel výbor spolku od sbormistra Boka dopis tohoto znění: „Slavný výbore! Vzhledem k posledním událostem a útokům v „České Stráži“ na mne činěným resignuji na hodnost sbormistra mně milého „Hlaholu“ a přeji mu k další činnosti mnoho zdaru!“ 159 Okolnosti, které vedly sbormistra k takovému kroku nám objasňuje až zpráva jednatele, přednesená na valné hromadě 22. ledna 1907: „…Chci tímto vysvětlit nemilou příhodu roku minulého resignaci p. sbormistra, o níž jsem se z počátku úmyslně nezmínil. Delší dobu mluvilo se o tom, že p. sbormistr řádně sbory nenacvičí, proto do zpěvu že členové neradi chodí neb vůbec nechodí. Mnoho bylo stesků a konec byl, že p. sbormistr po župním sjezdu, kde cizí p. sbormistr před všemi zpěváky se vůči němu netaktně choval a po kritice nepříznivé ve Stráži na sbormistrovství resignoval…“ 160 Šlo tedy o to, že kvůli nedostatečné docházce na zkoušky, nestihl spolek nacvičit řádně své vystoupení pro župní sjezd, 157

Podrobný program slavnosti zveřejněn v Pravdě 20. 5. 1904. Pravda, 8. 7. 1904. 159 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Shromáždění a schůze spolku, sbormistři, vedení, výbor 1860 – 1950, kart. 1, inv. č. 29, nestr. 160 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1890 - 1950 kart. 3, inv. č. 38, nestr. 158

55

který se uskutečnil 24. června téhož roku v Čáslavi a na němž Hlahol neměl úspěch, což bylo dáváno za vinu sbormistru Bokovi. Rezignaci vzal Bok nakonec zpět a tak se, sice jen na velmi krátkou dobu, podařilo sbormistrovskou krizi oddálit. Jednatelská zpráva zveřejněná na valné hromadě v roce 1907 je vůbec velmi přínosná pro utvoření představy, v jakých poměrech tehdy spolek fungoval. Jednatel se v ní totiž odvážně pokusil analyzovat nejzávažnější problémy čáslavského Hlaholu: „Přemýšlel jsem o vadách, jež ovládají většinu spolků a též spolek náš. Dovolím si je předvésti: První a hlavní brzdou jest nedostatek sebepoznání. Při nezdaru nehledáme část jeho každý v sobě sám nýbrž u druhého…nehledejme příčiny všech neúspěchů u jiných, nýbrž i v sobě samých…“ 161 Tento problém jistě souvisel právě s incidentem, kvůli kterému rezignoval sbormistr. Další příčinu neúspěchu spatřoval jednatel v neupřímnosti členů: „…Jiná okolnost, v níž vězí částečný neúspěch, jest neupřímnost…i nejtrpčí pravdu lze říci do očí každému, aniž by se tento urazil, ovšem třeba k tomu náležitého taktu. Tím dá se každá protiva vyříditi cestou smírnou v dobrotě a dohodě…Jsem toho náhledu: kdo vstupuje do některého spolku, činí tak, aby spolku prospěl. Jsou ovšem spolky, jež jednotlivcům jsou žebříky k ukojení ctižádostivých choutek. Z člena zpěváckého spolku tuším nikde, a tudíž i v Čáslavi, se nikdo nestal poslancem nebo jiným funkcionářem. Myslím tudíž, že podezřívání těch členů, kteří pro dobro spolku horlivě pracují, jest neodůvodněno…“ 162 Z těchto slov je patrné, že mezi členy docházelo k pomluvám a intrikám, které ve spolku nikdy nevytváří příjemnou atmosféru a to se samozřejmě odráželo i v jeho hudební činnosti. Za jiný problém, který brzdil spolkovou činnost, považoval malou podnikavost. Vytýkal spolku, že z obavy z nezdaru či deficitu nezve na svá představení například cizí umělce. Vybízel spolek k tomu, aby nehrál lidem jen vážné věci, ale aby se je snažil i obveselit. „…Jsem jist, že

161 162

Tamtéž. Tamtéž.

56

obecenstvo na produkce tyto půjde, bude nám za ně vděčno a mnohé nám odpustí, nač nyní třeba reptá…“ 163 Od poloviny roku 1907 zastával funkci sbormistra kvůli špatnému zdravotnímu

stavu

Josefa

Boka

dosavadní

místosbormistr

Antonín

Kondratický. Ten však ke konci roku na svou funkci rezignoval a odstartoval tak sbormistrovskou krizi. Své jednání zdůvodnil v dopise, jenž byl odeslán správnímu výboru v říjnu téhož roku a z něhož je jasné, jaké poměry vládly uvnitř spolku: „Po celou dobu, po kterou jsem za onemocnělého sbormistra pana J. V. Boka zastával řízení zpěváckého spolku „Hlahol“, házeny mi z jisté strany klacky pod nohy. Moje vystupování

v čele

zpěváckého

spolku

bylo

při

každé

příležitosti

doprovázeno trapnými výstupy. Tímto jednáním trpí zpěvácký spolek i já. Nejsem si žádné viny vědom, není mi též možno před širší veřejností věci neznalé při každé příležitosti se ospravedlňovati. Rozhodl jsem se po důkladném a zralém uvážení a vzdávám se tímto úřadu sbormistra, mně zpěváckým spolkem propůjčeného. Doufám, že ustoupení mé osoby, poměry se uklidní a že slavný výbor znaje všechny okolnosti laskavě uzná, že není mi možno za stávajících poměrů úřad tento zastávati…“ 164 Na počátku listopadu obdržel výbor dopis 165 i od Josefa Boka, v němž stručně oznámil, že se vzdává veškeré své činnosti v Hlaholu ze zdravotních důvodů. Hned 6. listopadu se sešel správní výbor, jehož jediný bod jednání se týkal řešení sbormistrovské krize, která ohrožovala další trvání spolku. Nakonec došlo k usnesení, že: „…Výbor béře křivdy p. místosbormistra činěné za sobě činěné a usnáší se jednomyslně, aby p. starosta s pí místostarostkou poprosili p. místosbormistra, aby úřad si ponechal a k zániku spolku nenechal dojíti…“ 166 Z protokolu 167 z další schůze uskutečněné taktéž v listopadu se dozvídáme, že Antonín Kondratický vzal svou rezignaci zpět.

163

Tamtéž. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Shromáždění a schůze spolku, sbormistři, vedení, výbor 1860 – 1950, kart. 1, inv. č. 29, nestr. 165 Tamtéž. 166 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Kniha zápisů ze schůzí 1906 – 1922, kn. 9, inv. č. 9, nestr. 167 Tamtéž. 164

57

Když se v roce 1896 ujal funkce sbormistra Josef Bok, jakoby spolek ve své činnosti znovu oživl. Předchozí krize, která vrcholila v roce 1895 byla zažehnána a spolek pořádal zábavy a produkce s velikými úspěchy. To ale bohužel netrvalo po celý čas jeho sbormistrovského působení. Už v roce 1899, v době, kdy se Kovář sloučil s Vlastimilou ve spolek Hlahol, došlo i k neúspěšným produkcím a rozmíškám mezi členstvem. V roce 1902 si sbormistr dokonce stěžoval na nedostatek chuti ke zpěvu ze strany činných členů. Spolková činnost dále klesala, špatné vztahy mezi členy pokračovaly. Za této situace vypukla i sbormistrovská krize, která byla nakonec zažehnána.

58

4. Hlahol v letech 1908 – 1918

V roce 1908 byl Antonín Kondratický zvolen sbormistrem. Avšak v této funkci to neměl v oné době nikterak jednoduché. Musel především čelit neúčasti členů na zkouškách, což se odráželo ve výsledcích. Na výborové schůzi v září téhož roku si sbormistr stěžoval na nedostatek dobrých zpěváků i zpěvaček. Dokonce v roce 1908 neuspořádal čáslavský Hlahol ani jednu samostatnou produkci. I v roce 1909 byla činnost spolku bídná a když ani v následujícím roce nedošlo k samostatnému koncertu, sbormistr Kondratický na svou funkci v červnu rezignoval: „Prohlašuji po dlouhém, zralém a pevném uvážení

v zájmu

spolku

i

svém,

že

hodnost

sbormistra

skládám

neodvolatelně a žádám Slavný výbor račiž moji resignaci laskavě na vědomí vzíti a další opatření učiniti.“ 168 Na výborové schůzi byl pak schválen návrh, aby byl sbormistr deputací požádán k odvolání své rezignace. Nato odpověděl sbormistr dalším dopisem: „Odvolávaje se ku svému dopisu ze dne 13. června t. r. a ku přípovědi své ctěné deputaci sl. zpěváckého spolku dovoluji si oznámiti, že trvám na své resignaci a že jsem pevně odhodlán vedoucí toto místo více nepřijati…“ 169 V příštím roce Kondratický skutečně sbormistrování nepřijal, uvolil se však zastávat alespoň funkci místosbormistra. 170 Za působení nového sbormistra Josefa Malého uspořádal spolek v roce 1911 dva samostatné koncerty a oba zaznamenaly značný úspěch: „Koncert zpěváckého spolku „Hlahol“ v Čáslavi pořádaný v neděli dne 3. t. m. ukázal opět uměleckou vyspělost a poctivou jeho snahu. Všecky sbory jak ženské tak mužské provedeny byly velice přesně, dbáno správné deklamace, srozumitelnosti zpívaného slova i přednesu. Pp. sbormistři Malý a Kondratický mohou býti na výkony „Hlaholu“ vším právem hrdi a s mravním úspěchem koncertu úplně spokojeni.“ 171 Alespoň takto o

168

SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Shromáždění a schůze spolku, sbormistři, vedení, výbor 1860 – 1950, kart. 1, inv. č. 29, nestr. 169 Tamtéž. 170 V roce 1912 rezignoval i na funkci místosbormistra. 171 Pravda, 8. 12. 1911.

59

působení spolku psaly noviny. Ovšem z jednatelské zprávy za tento rok a z protokolů vedených na schůzích můžeme soudit, že se Hlaholu takovým způsobem nedařilo: „…sbormistr stěžuje si na nepravidelnou návštěvu zkoušek hlavně v dámském sboru, což má za následek stagnaci činnosti spolkové… 172 I jednatel si zoufal, že: „…škoda jen, že mezi činnými členy jest opravdu činných jen asi polovina, ostatní jsou činnými jen dle jména…“ 173 Ve stejné zprávě se rovněž vyjádřil k zájmu obecenstva: „Není prostě pravého zájmu pro umění vůbec a pěvecké zvláště…Však netečnost a nevšímavost obecenstva nesmí nás odstrašiti. Vždyť má a musí býti zpěv v prvé řadě pro nás požitkem, kterému s chutí a pilně máme hověti a snad vynutíme si za čas i větší zájem, až pomine doba biografů, kompletů, zápasů… 174 I přes takto tíživé okolnosti nastudoval čáslavský Hlahol v roce 1912 Dvořákovo oratorium Stabat Mater, které pak bylo s velikým úspěchem předvedeno na župním koncertě v červnu toho roku v Čáslavi: „Úspěch byl překvapující…“ 175 Po tomto zdaru se spolek pokusil nastudovat další větší dílo, tentokrát koncert složený výhradně ze skladeb významného českého skladatele Karla Bendla k příležitosti jeho patnáctiletého výročí úmrtí, ovšem pro malou účast na cvičeních, zejména pak v mužském sboru, k uskutečnění

nakonec

nedošlo:

„…usneseno

upustiti

od

pořádání

koncertu…“ 176 Nato reagoval v lednu 1913 sbormistr, když si na valné hromadě stěžoval na nedocházku na cvičení a „…je –li snad překážkou jeho osoba – praví že odstoupí…“ 177 Mezi členy spolku docházelo dále k neshodám a rozepřím, které v červenci téhož roku opravdu vyústily odchodem sbormistra ze spolku a následně rezignací pana předsedy, místopředsedy i celého výboru. Na žádost členů vzal výbor včetně předsedy svou rezignaci zpět a musel 172

SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Kniha zápisů ze schůzí 1906 – 1922, kn. 9, inv. č. 9, nestr. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1890 – 1950, kart. 3, inv. č. 38, nestr. 174 Tamtéž. 175 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38, f. 7. 176 SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Kniha zápisů ze schůzí 1906 – 1922, kn. 9, inv. č. 9, nestr. 177 Tamtéž.

173

60

vyřešit závažný problém, obsadit funkci sbormistra, která byla pro život spolku rozhodující. Poté, co nabídku nepřijal Antonín Kondratický, byl na jeho doporučení požádán učitel Karel Chuml z Golčova Jeníkova, jenž funkci přijal. Špatné vztahy uvnitř spolku se odrážely i v jeho hudebním konání: „Činnost spolku byla v uplynulém roce 178 ubohá. Kromě toho, že spolek zazpíval na dvou pohřbech členů a účastnil se župního koncertu tentokráte v Kutné Hoře pořádaného nemůže se pochlubiti činností jinou…“ 179 Když se v květnu dalšího roku vzdal funkce sbormistra i Karel Chuml a nebyl uskutečněn ani plánovaný župní koncert v Kolíně, došlo k přerušení zkoušek. V takto neblahém stavu zastihla spolek první světová válka, do níž byla mobilizována většina členstva. Správní výbor se pak sešel ještě dvakrát. Nejprve v prosinci 1914 při příležitosti

vyslovení

blahopřání

Janu

Konrádovi

k dovršení

jeho

čtyřicetiletého předsednictví a poté 29. ledna 1915, kdy byla spolková činnost zastavena úplně. Ve spolkové místnosti byla umístěna jedna třída chlapecké školy. 180 Působení čáslavského Hlaholu tak bylo po celý čas trvání války přerušeno. Svou činnost spolek znovu obnovil až v únoru roku 1919.

178

Jednalo se o rok 1913. SOkA Kutná Hora, fond Hlahol Čáslav, Kniha zápisů ze schůzí 1906 – 1922, kn. 9, inv. č. 9, nestr. 180 Pech, F.: c. d., s. 14. 179

61

ZÁVĚR Od počátku 60. let 19. století došlo v rakouské monarchii důsledkem politických událostí k rozmachu kulturního a společenského života a stejně tak i k zakládání nejrůznějších spolkových organizací. Tento vývoj se pochopitelně nevyhnul ani českým zemím a městu Čáslav. Zde jako jeden z prvních vznikl již v červnu 1860 mužský pěvecký spolek Kovář, jenž se v roce 1899 sloučil s ženským pěveckým spolkem Vlastimila ve spolek Hlahol. Cílem této práce bylo přiblížit činnost zmiňovaného spolku, který patřil bezpochyby k těm nejdůležitějším a nejvýznamnějším v Čáslavi. Zabýval jsem se jeho působením od jeho vzniku až do konce první světové války, tedy léty 1860 – 1918. V oné době na sebe spolek soustředil nadšené příznivce zpěvu a stal se šiřitelem vlastenectví, národního uvědomění a lásky k českému zpěvu do širokých vrstev obyvatelstva. Během sledovaných let zažil mnoho úspěchů, ale i četné neúspěchy a mnohokrát se ocitl v těžké krizi, kdy se dokonce řešilo, zda má spolek dále pokračovat či nikoli. Samotné působení spolku bychom mohli rozdělit na vlastní koncertní činnost, příležitostné účinkování jiným spolkům, koncertní zájezdy a koncerty hostů, které spolek uspořádal. Při vlastní koncertní činnosti spolek sám vyplnil celý program své produkce.

Běžnou

součástí

působení

spolku

se

stala

příležitostná

účinkování jiným spolkům. Již v roce 1862 zahájil spolupráci s Jednotou divadelních ochotníků, s níž nacvičil a předvedl mnoho operet a oper. Spolupracoval však i s mnoha dalšími spolky, například s Tělocvičnou jednotou Sokol v Čáslavi i Kutné Hoře či Čtenářskou besedou. Spolek podnikal i koncertní zájezdy do jiných měst, které vyplývaly například z členství Kováře (Hlaholu) ve Smetanově pěvecké župě polabské, kdy se účastnil župních koncertů a společných produkcí. Kromě toho spolek pořádal koncerty významných hostů. Tak mělo čáslavské obecenstvo příležitost sledovat vystoupení například slavného uherského houslisty Eduarda Remenyho či ruský sbor Naděždy Slavjanské. Tyto koncerty

62

však představovaly vysoké riziko v podobě finančních ztrát a spolek se je proto obával pořádat, což bylo některými členy kritizováno. Hudební produktivita spolku pochopitelně nebyla po celý čas stejná. Spolek zažíval svá šťastná období a naopak. I přes veškeré nesnáze se však vždy dokázal vzchopit, ve své činnosti neustat, a dle svého hesla „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti“ budit v lidech národní sebevědomí. Po ukončení první světové války přestal být tento úkol aktuální a spolek se tak až do svého zániku v roce 1951 mohl více soustředit na umělecký projev. Tak vstoupil do nové etapy svého působení, která by jistě zasluhovala hlubší studii. Po celý čas svého téměř stoletého života byl však spolek nedílnou součástí čáslavského kulturního života.

63

Prameny a literatura

A. Seznam pramenů

a) archivní prameny – Státní okresní archiv Kutná Hora 1/ Fond Josef Bělonožník

-

Paměti Josefa Bělonožníka, Svazek I. 1854 – 1868.

2/ Fond Hlahol Čáslav

-

Členové spolku (úmrtí, poděkování, rezignace) 1862 – 1948, kart. 1, inv. č. 30.

-

Hospodaření spolku, majetek, dary 1862 – 1949, kart. 2, inv. č. 35.

-

Kniha zápisů ze schůzí 1885 – 1906, kn. 8, inv. č.8.

-

Kniha zápisů ze schůzí 1906 – 1922, kn. 9, inv. č. 9.

-

Památní kniha pro zpěvácký spolek v Čáslavi, kn. 1, inv. č. 1.

-

Pamětní kniha 1860 – 1939, kn. 2, inv. č. 2.

-

Shromáždění a schůze spolku, sbormistři, vedení, výbor 1860 – 1950, kart. 1, inv. č. 29.

-

Slavnosti a jubilea spolku 1864 – 1950, kart. 2, inv. č. 33.

-

Stanovy spolku, jednací řády 1860 – 1941, kart. 1, inv. č. 28.

-

Zkoušky, koncerty, činnost spolku 1860 – 1925, kart. 1, inv. č. 32.

-

Zprávy o činnosti spolku pro župné valné hromady 1860 – 1890, kart. 2, inv. č. 38.

-

Zprávy o činnosti pro župní valné hromady 1890 – 1950, kart. 3, inv. č. 38.

64

b) tištěné prameny PECH, F.: 75 let působení pěveckého spolku Hlahol v Čáslavi. Čáslav 1935.

c) noviny -

Čáslavské listy (1883, 1890)

-

Pravda (1888, 1891, 1893, 1896, 1897, 1901, 1904, 1911)

d) jiné prameny Fond Hlahol Čáslav

-

Fotoalbum členů spolku Hlahol 1860 – 1941, kart. 4, inv. č. 41.

-

Fotografie 1862 – 1930, kart. 4, inv. č. 47 – 56.

-

Plakáty spolku 1861 – 1950, kart. 5, inv. č. 102.

-

Programy koncertů spolku 1860 – 1961, kart. 6, inv. č. 107.

B. Seznam literatury

Čapka, F.: Dějiny českých zemí 1800-1918. Brno 2003. Čapka, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 1999. Černušák, G. – Štědroň, B. – Nováček, Z.: Československý hudební slovník osob a institucí. Svazek I. A- L. Praha 1963.

65

Černušák, G. – Štědroň, B. – Nováček, Z.: Československý hudební slovník osob a institucí. Svazek II. M – Ž. Praha 1965. Kapavíková, M. a kol.: Kutnohorsko. Praha 1978. Kolektiv autorů : Historie a současnost podnikání na Kutnohorsku a Čáslavsku. Žehušice 2003. Kolektiv autorů : Přehled československých dějin. Díl II 1848-1918. Praha 1960. Malina, J. a kol.: Čáslav - vývoj životního prostředí. Brno 1976. Sedláček, A.: Děje města Čáslavě. Praha 1874. Semerád, Č.: Říše Rakousko - uherská. Obyvatelstvo, ústava i správa říše. Praha 1910. Spáčil, J. – Sedláček, A. – Zlámal, V.: Čáslav město a okres. Brno 1940. Urban, O.: Česká společnost 1848 – 1918. Praha 1982. Vykoupil, L.: Slovník českých dějin. Brno 2000.

66

RESUMÉ Po zhroucení tzv. Bachova neoabsolutismu a vlivem následujících politických událostí došlo v rakouské monarchii k celkovému uvolnění veřejného života a tím i k rozmachu spolkového hnutí. Již v červnu roku 1860 vznikl v Čáslavi mužský pěvecký spolek Kovář, jenž se v roce 1899 spojil s ženským pěveckým spolkem Vlastimila ve spolek Hlahol. Předkládaná práce přibližuje činnost Kováře (Hlaholu) od jeho založení do roku 1918. Po celou sledovanou dobu byl jedním z nejdůležitějších spolků čáslavského regionu, který oslovoval široké vrstvy obyvatelstva a probouzel v nich lásku k českému zpěvu a vlastenectví. Jeho působení bylo

velmi

pestré.

Pořádal

vlastní

pěvecké

produkce

i

koncerty

významných hudebních osobností, spoluúčinkoval při akcích jiných spolků a jako člen župního zřízení vystupoval na společných koncertech. Práce však nezaznamenává pouze veřejné působení spolku, ale i jeho vnitřní chod a problémy, které byly do jisté míry zapříčiněny nelehkou dobou a do jisté míry samotnými členy.

After the collapse of the so-called Bach´s neoabsolutism and under the influence of the following political events, in the Austrian monarchy the public life got much more free, and so a club movement was developed. There was established the men singing club Kovář in Čáslav in June 1860 which was joined with the women singing club Vlastimila in 1899, and they made together the new club Hlahol. This diploma paper presents activities of Kovář (Hlahol) from its establishment till the year 1918. During the whole time mentioned it was one of the most important clubs of the Čáslav region, it interested a wide spectre of

inhabitants

and it supported the love of Czech singing and patriotism in them. Its activities were various. The club organized its own singing productions and concerts of significant music personalities, it participated in actions of other clubs, and it performed in collective concerts as a member of the district establishment. The diploma work does not only mention the

67

public activities of the club, but it also deals with the inside organization and problems which were partially due to the difficult period, and partially due to its members themselves.