UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE
Udělování vědeckých a vědecko-pedagogických titulů od roku 1918 do roku 1990
Bakalářská diplomová práce
Vypracovala: Kristýna Štosová Vedoucí práce: PhDr. Pavel Urbášek
Olomouc 2011
Anotace Jméno a příjmení: Kristýna Štosová Název katedry:
Katedra historie
Obor:
Archivnictví
Téma práce:
Udělování vědeckých a vědecko-pedagogických titulů od roku 1918 do roku 1990
Vedoucí práce:
PhDr. Pavel Urbášek
Rok obhajoby:
2011
Počet stran:
50
Klíčová slova:
titul, hodnost, vědecký, vědecko-pedagogický, akademický, habilitace, vysoká škola
Klíčová slova anglicky: degrese, title, scientific, scientific-pedagogical, academical, habilitation, university
Text anotace:
Práce si klade za cíl vytvořit přehled změn v udělování
vědeckých a vědecko-pedagogických titulů a hodností mezi lety 1918 – 1990. Seznam pramenů a literatury obsahuje přehled nejdůležitějších právních norem a literatury zabývajících se vysokým školstvím v uvedeném období. Přílohy náležející k práci, dobře ilustrují situaci vysokého školství. Velmi podnětné je srovnání jednotlivých období (první republiku okupaci v březnu 1939, uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939, ukončení druhé světové války, únorového převratu 1948 a listopadové revoluce 1989). Jde o první ucelené zpracování tohoto tématu.
Text annotation:
The work aims to create an overview of changes in the
granting of scientific and scientific-pedagogical degrees and titles between 1918 – 1990. The list of sources and literature provides an overview of key legislation and literature dealing with higher education in that period. Very suggestive is the comparison of each period (the first republic, occupation of the Czech Republic in March 1939, the closing of Czech universities in November 1939, ending of World War II, the February coup in 1948 and November Revolution in 1989. It is the first comprehensive treatment of this topic. 2
Prohlašuji, že bakalářskou diplomovou práci na téma Udělování vědeckých a vědecko-pedagogických titulů od roku 1918 do roku 1990 jsem zpracovala samostatně za použití literatury a pramenů, které jsou uvedeny v seznamu.
Souhlasím, aby práce byla využívána ke studijním účelům a byla citována dle platných norem.
V Olomouci dne 14. 8. 2011 ________________ podpis
3
Mé vřelé díky za cenné rady, povzbuzování, trpělivost a pomoc při psaní bakalářské práce náleží PhDr. Pavlu Urbáškovi, řediteli archivu UP a mému vedoucímu práce. Velkou pomocí mi byly také rady JUDr. Ivana Elischera.
4
Obsah Anotace .......................................................................................................... 2 Úvod .............................................................................................................. 7 I. Tituly a hodnosti .......................................................................................... 8 II. První republika ........................................................................................... 9 II. 1. Situace ve školství mezi lety 1918 - 1930........................................... 9 II. 2. Situace ve školství v letech 1930 - 1938 .......................................... 10 II. 3. Existující vysoké školy ...................................................................... 11 II. 4. Zakládání vysokých škol................................................................... 12 II. 5. Akademické tituly prvorepublikové ................................................... 13 II. 5. 1. Akademický titul doktorský ........................................................ 13 II. 5. 2. Akademické tituly vědecko-pedagogické .................................. 14 III. Vysoké školy v letech 1938 - 1945.......................................................... 16 III. 1. Situace ve školství ........................................................................... 16 III. 2. Udělování titulů ................................................................................ 17 IV. Léta poválečná 1945 - 1947 ................................................................... 18 IV. 1. Situace ve školství .......................................................................... 18 IV. 2. Zakládání nových vysokých škol ..................................................... 19 IV. 3. Rušení vysokých škol...................................................................... 20 IV. 4. Udělování titulů ............................................................................... 20 V. Reformy v letech 1948 - 1980.................................................................. 22 V. 1. Situace ve školství ........................................................................... 22 V. 1. 1. Komplexní školský zákon z roku 1950...................................... 22 V. 1. 2. Novelizace zákona z roku 1956 a pozdější .............................. 24 V. 1. 3. Nový vyškolský zákon z roku 1966 ........................................... 24 V. 2. Zakládání a rušení vysokých škol .................................................... 25 V. 3. Československá akademie věd ........................................................ 28 V. 4. Ústav marxismu-leninismu ............................................................... 28 V. 5. Udělování titulů podle zákona z roku 1950 ...................................... 29 V. 5. Udělování titulů podle zákona z roku 1950 ...................................... 29 V. 5. 1. Tituly a hodnosti ....................................................................... 29 5
V. 5. 2. Hodnosti vědecké ..................................................................... 29 V. 5. 3. Vědecko-pedagogické tituly ...................................................... 32 V. 6. Udělování titulů podle zákona z roku 1956 ...................................... 33 V. 6. 1. Hodnosti vědecké ..................................................................... 33 V. 6. 2. Hodnosti vědecko-pedagogické ............................................... 33 V. 7. Udělování titulů podle zákona z roku 1966 ...................................... 36 V. 7. 1. Hodnosti vědecké ..................................................................... 36 V. 7. 2. Tituly vědecko-pedagogické ..................................................... 36 VI. Vysoké školství mezi lety 1980 - 1989 .................................................... 38 VI. 1. Situace ve školství .......................................................................... 38 VI. 2. Tituly a hodnosti .............................................................................. 38 VI. 2. 1. Tituly vědecko-pedagogické .................................................... 38 VI. 2. 2. Tituly vědecké ......................................................................... 39 VII. Vysoké školství po 17. listopadu 1989 ................................................... 40 VII. 1. Situace ve školství ......................................................................... 40 VII. 2. Tituly a hodnosti ............................................................................. 41 VII. 2. 1. Tituly vědecko-pedagogické ................................................... 41 VII. 2. 2. Tituly vědecké ........................................................................ 41 Závěr ............................................................................................................ 42 Resumé ....................................................................................................... 43 Zkratky ......................................................................................................... 44 Prameny a literatura..................................................................................... 45 Prameny ................................................................................................... 45 Literatura .................................................................................................. 49 Elektronické zdroje ................................................................................... 49 Seznam příloh .............................................................................................. 50
6
Úvod Téma bakalářské práce jsem si vybrala s ohledem na své předchozí studium na Veřejně správní akademii v Brně v oboru Administrativa justice a právo si zde svým způsobem zamilovala. Na výběr tématu měl ovšem hlavní podíl můj vedoucí práce doktor Pavel Urbášek. Od něj jsem se dozvěděla, že téma opravdu dosud komplexně zpracováno nebylo. Toto jsem si ověřila při hledání literatury i pramenů, resp. zákonů a nařízení. Práce je členěna logicky a chronologicky podle dob, kdy byly vydány zásadní právní normy týkající se udělování vysokoškolských titulů a podle historických období. Správě škol se budu věnovat jen velmi okrajově a pouze v nutných případech. Vnitřnímu členění českých vysokých škol, které se téměř neustále proměňovalo, se také věnovat nebudu. Spletité situaci ve slovenském školství se raději vyhnu, jednak kvůli složitosti a také proto, že již téměř dvacet let nesdílíme společný stát.
7
I. Tituly a hodnosti Titulem je myšleno označení osoby připojované ke jménu, vedle jména nebo místo jména užívaném v osobním či písemném kontaktu. Ve své práci titulem rozumím akademickou hodnost udělovanou přímo státem nebo pověřeným veřejnoprávním subjektem. Akademické tituly jsou tedy tituly udělovány za studijní zásluhy po prokázání své odbornosti (zkouška, sepsání spisu apod.). Právo udílet titul získala univerzita od svého zakladatele (ius promovendi). Ve středověku jím byl císař, král, případně papež. Nejstarším udíleným titulem byl doktor, později bakalář, licenciát a magistr.1 Právní řád první republiky pak akademické hodnosti zachoval. V případě titulů šlechtických a řádů udělovaných jako vyznamenání už tak velkorysý nebyl – zákonem č. 61/1918 Sb. z. a n. byly tyto zrušeny. Současný
zákon
č.
111/1998
Sb.
umožňuje
získávat
tituly
v bakalářských a magisterských studijních programech. Akademické vědecké a vědecko-pedagogické tituly je možné získat v doktorském studiu, dále jako jmenování docentem na základě habilitačního řízení a jmenování profesorem na základě řízení ke jmenování profesorem. Akademický titul je titul získaný rigorózní zkoušku po úspěšném ukončení vysokoškolského studia. Udělování tohoto titulu prošlo svým historickým vývojem, kdy se především lišily podmínky k jeho získání. Vědecko-pedagogický titul je možné získat až po prokázání určité vědecké i učitelské vzdělanosti prostřednictvím habilitačního řízení. Jeho udílení se vývojem změnilo jen nepatrně. Vědecké hodnosti doktora věd a kandidáta věd bylo možné získat mezi lety 1950 až 1990. V současné době, resp. od roku 2002 je možné získat hodnost doktora věd.
1
Poláček, B.: Právnické tituly v průřezu dějin. s. 6 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školyT, str. 1575
8
II. První republika Pojmem první republika uvažuji časové období ohraničené vznikem samostatného československého státu a Mnichovskou dohodou. Celková situace ve státě nevypadala po rozpadu monarchie příznivě. Bylo potřeba mnoho věcí změnit, doplnit i vytvořit a to nejen ve školství, ale především v celé společnosti, právních normách atd. Co se týče zákonů, mezi prvními byla vyhlášena tzv. recepční norma, tedy zákon č. 11/1918 Sb. z. a n. o zřízení samostatného československého státu, kterou bylo mimo jiné v zájmu společenské stability dáno, že právní normy platné za Habsburské monarchie platí až do jejich úpravy či zrušení. Tyto mnohdy platily až do dob okupace a tím de facto i v pozdější době (některé až do roku 1950).2
II. 1. Situace ve školství mezi lety 1918 - 1930 Situace ve školství byla v celku neutěšená. Školy v období první republiky v sobě nesly zřízení z dob monarchie, tedy zřízení mnohdy nevyhovující novým a vyšším nárokům. Prakticky všechny školy se potýkaly se zastaralými zákony, jejichž změna byla poměrně složitá a hlavně pomalá. Dalším tíživým problémem byl nedostatek financí (zajímavé, že toto dědictví nesou vysoké školy prakticky dodnes). Recepční normou, jak bylo řečeno výše, byly převzaty všechny zákony z dob monarchie i se všemi svými nedostatky.3 Nové zákony byly přijímany především pro zřizování nových škol. Dříve založeným vysokým školám či učením zůstaly všechny předchozí schválené zákony. Po úpravách se sice volalo, psaly se žádosti, slibovaly se sliby, ale žádné další kroky učiněny nebyly, případně pouze zanedbatelné a jen v nezbytně nutné míře.4 Ministerstvo školství se již v této době snažilo ovlivňovat činnost vysokých škol tzv. systemizací provedenou zákonem č. 286/1924 Sb. z. a n. 2
Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 7 Malý, Karel a kol.: Dějiny českého a československého práva do roku 1945, str. 328 3 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 7 – 16 4 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 7 - 16
9
o úsporných opatřeních. Ministerstvo určilo na tři roky dopředu přesný počet pracovních sil na škole (prakticky ve všech oblastech, jak počet absolventů, doktorátů, docentur i profesur, tak později též počty pomocného personálu), který nesměl být překročen. Vláda rozhodovala na základě dodaných podkladů, ale v mnoha ohledech nebrala ohled na požadavky škol.5 V této době existovaly, resp. do prosince 1918, pouze tyto vysoké školy(viz. níže): česká a německá univerzita, vysoké školy technické české a německé v Praze a Brně, vysoká škola báňská v Příbrami, akademie výtvarných umění v Praze. V Olomouci pak existovala teologická fakulta po zrušené univerzitě.6
II. 2. Situace ve školství v letech 1930 - 1938 Toto období je poznamenáno bojem o zachování autonomie vysokých škol. Již v předchozím období můžeme vidět snahu státu regulovat „život“ vysokých škol. V těchto letech se tyto tendence ještě vystupňovaly a nastal v podstatě boj o udržení autonomie vysokých škol. Rozpoutala se debata, nakolik autonomii škol zachovat a nakolik do ní zasáhnout. Kritici autonomie podotýkali, že z vysokých škol se staly cechy, které mezi sebe odmítají přijímat nové lidi. Dalším trnem v oku jejích odpůrců bylo pronikání politiky do školství. Zastánci naopak poukazovali na to, že právě autonomie umožňuje nezávislost bádání a nezávislost škol vůbec.7 Tyto boje byly, i když na úrovni diskuzí, velmi tvrdé a skončily obhájením autonomie škol. Co se týče vnitřní organizace školství, bylo stále podřízeno ministerstvu školství a osvěty. V tomto období prošlo ministerstvo nemalými reorganizacemi, nicméně vysokým školám toto neprospělo, neboť se ministerstvo nesnažilo řešit praktické problémy škol. Stížnosti padaly především stran byrokracie a politických vlivů. Do řízení českých vysokých
5
Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 21 Urbášek, Pavel. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 12 6 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 7 Urbášek, Pavel. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 13-14 7 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 25-30
10
škol začal navíc zasahovat Slovenský stát, resp. slovenské MŠANO. České ministerstvo se snažilo zachovat kontinuitu, která byla dána v předchozích letech, s různou úspěšností. Školství dále trpělo také nedostatkem financí a dá se říci, že i nedostatkem vyučijících, díky systemizaci. Zhoršilo se i postavení a finanční situace vysokoškolských asistentů.8
II. 3. Existující vysoké školy Česká univerzita, původně Univerzita Karlo-Ferdinandova, rozdělená roku 1882 na Českou univerzitu Karlo-Ferdinandovu a Německou univerzitu Karlo-Ferdinandovu, byla zákonem ze dne 19. února 1920 přejmenována, resp. jí jméno bylo vráceno, na Univerzitu Karlovu. O jménu německé univerzity se mělo rozhodnout zvláštním zákonem.9 Česká vysoká škola polytechnická, fungující od roku 1815 jako samostatný ústav, byla zákonem z 1. září 1920 reorganizována na České vysoké učení technické v Praze, které obsahovalo vysokou školu (dále jen VŠ) stavebního inženýrství, VŠ kulturního inženýrství (tyto dvě byly roku 1921 sloučeny ve VŠ inženýrského stavitelství), VŠ architektury a pozemního stavitelství, VŠ strojního a elektrotechnického inženýrství, VŠ chemickotechnologického
inženýrství,
VŠ
zemědělského
a lesního
inženýrství
a VŠ speciálních nauk.10 Německá technická škola pak roku 1918 změnila svůj název na Deutsche Technische Hochschule Prag.11 Česká Vysoká škola technická v Brně, zřízená roku 1869 císařským výnosem, byla až do zniku Masarykovy univerzity jediným a důležitým centrem českého studentského života v Brně.12 Německé vysoké škole technické v Brně v zákonech první republiky 8
Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 35-40 Zákon č. 135/1920 Sb. z. a n. Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školyT, str. 59-61 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 14-15 http://www.cuni.cz/UK-374.html 10 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školyT, str. 73-74 http://www.cvut.cz/cs/historie 11 http://www.cvut.cz/cs/historie 12 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školyT, str. 103 https://www.vutbr.cz/edit/zivot-na-vut/fakta-o-vut/historie-vut/?aid_redir=1 9
11
nebyla věnována pozornost, kromě nového habilitačního řádu určeného všem školám technického zaměření.13 Vysoká škola báňská v Příbrami byla, s obory hutním a hornickým, svým zaměřením v Československu jediná.14 Akademie umění v Praze, byla postátněna již roku 1896, a její název byl roku 1919 změněn na Akademii výtvarných umění v Praze.15
II. 4. Zakládání vysokých škol První vysokou školou založenou po rozpadu Rakousko – Uherské monarchie byla Vysoká škola zvěrolékařská v Brně. Tato škola byla zřízena 12. prosince 1918 zákonem č. 76/1918 Sb. z. a n. První a druhý ročník měl být ovšem otevřen až v říjnu následujícího roku. Druhý ročník měl sloužit posluchačům Vídeňské, příp. Lvovské univerzity, kteří chtěli ve vzdělávání pokračovat v Čechách.16 Masarykova univerzita, tzv. druhá česká univerzita, byla založena dne 28. ledna 1919 zákonem č. 50/1919 Sb. z a n. Škola působila v Brně a měla mít čtyři fakulty: právnickou, lékařskou, přírodovědeckou a filozofickou.17 Další školy následovaly prakticky dva dny po sobě. Šlo o Vysokou školu obchodní v Praze, která byla zřízena zákonem č. 461/1919 Sb. z. a n. ze dne 23. července 1919, vyučovacím jazykem pak měla být samozřejmě čeština. V době vzniku však měla škola patřit pod českou vysokou školu technickou v Praze jako samostatný „odbor“, až v roce 1921 pak měla být samostatnou vysokou školou obchodní.18 Dne 24. července 1919 byla zřízena Vysoká škola zemědělská v Brně zákonem č. 460/1919 Sb. z a n. Škola byla specifická svými nároky
13
Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školyT, str. 122 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 7 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školyT, str. 150, 2000 http://www.vsb.cz/cs/okruhy/prezentace-univerzity/historie/ 15 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školyT, str. 151 16 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 9 Zákon č. 76/1918 Sb. z. a n 17 Zákon č. 50/1919 Sb. z. a n. 18 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 11 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školyT, str. 90-92 Zákon č. 461/1919 Sb. z. a n. 14
12
na hospodářské a lesnické pozemky. Působit začala již od školního roku 1919/1920.19
II. 5. Akademické tituly prvorepublikové Právní řád první republiky akademické hodnosti zachoval podle dřívějšího zákona č. 63/1873 ř. z. a dále dle nařízení ministerstva k. a v. V případě titulů šlechtických a řádů udělovaných jako vyznamenání už tak velkorysý nebyl – zákonem č. 61./1918 Sb. z. a n. byly tyto zrušeny. Tento zákon vyvolal bouřlivou diskuzi ohledně jmenování profesorů a hlavně o to, zda jde o titul čestný či akademický. Diskuzi vyřešil zákon č. 79/1919 Sb. z. a n. o jmenování profesorů (více viz. níže).20
II. 5. 1. Akademický titul doktorský Udělení doktorského titulu se řídilo rigorózním řádem. Každá fakulta pak měla svůj rigorózní řád. Prakticky každý kandidát však musel splňovat určité podmínky, které byly téměř totožné. Uchazeč o rigorózum musel doložit vysvědčení o svých dosavadních studiích a pracích a také déložit, že po určitou dobu navštěvoval danou fakultu jako řádný posluchač. Samozřejmě předkládal též životopis. Součástí zkoušky bylo i předložení vědecké práce, tedy dizertace, a následná rozprava nad ní. Další částí bylo vykonání několika (tří, případně dvou, v závislosti na požadavcích
fakulty)
„přísných“,
veřejně
přístupných
zkoušek,
resp. rigoróz, z nařízením ministerstva daných předmětů před komisí. Ta byla složena
z profesorského
sboru
a
děkana
(nebo,
v případě
jeho
nepřítomnosti, proděkana). Za každé rigorózum žadatel složil určený poplatek, který byl rozdělen mezi zkoušející a fakultu.
19
Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 10 Zákon č. 460/1919 Sb. z. a n 20 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školyT, str. 1063 Zákon č. 61/1918 Sb. z. a n.
13
Po úspěšném zdolání všech nástrah bylo nutné vykonat promoci, za níž se taktéž platilo.
Mezi akademické tituly patřily: ThDr
JUDr
RNDr
medik veterinární MVDr
MUDr
MrPH
Kandidát theologie Dr techn.
PhDr
doktor farmacie bakalář bohosloví
Dr mont.
Pro přechodnou dobu: Dr juris
Dr politices
Dipl. Ing.
Čestné doktoráty, Dr h.c., byly udělovány se schválením ministerstva školství a národní osvěty za zvláštní zásluhy (o vědu, umění, národT) bez splnění povinností daných rigorózním řádem, ale v souvislosti s oborem příslušné vysoké školy.21
II. 5. 2. Akademické tituly vědecko-pedagogické Habilitační řad, resp. nařízení ministra věcí duchovních a vyučování č. 19/1888 ř. z.. nebyl od dob monarchie změněn a stal se obecným habilitačním řádem. Soukromým docentem se mohl stát ten, kdo chěl přednášet na vysoké škole, resp. získat oprávnění (venia docendi) k přednášení.22 K udělení tohoto titulu musel být žadatel doktorem dané fakulty a mohl tak učinit nejdříve po dvou letech ukončení studia na fakultě. Dále musel předložit samostatnou vědeckou práci vydanou tiskem, nebo delší spis uveřejněný tiskem, tedy habilitační spis, týkající se vědy, z které chce habilitovat. Žádost se předkládala profesorskému sboru dané fakulty. Tento posoudil žádost a spis a dále doporučil žadatele k dalšímu postupu nebo jej 21 22
Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školyT, str. 1575-1576 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školyT, str. 1099
14
odmítl pro nezpůsobilost jeho práce k danému oboru. Dalším krokem byla úspěšná účast na kolokviu za přítomnosti profesorského sboru. Po této části následovala přednáška „na zkoušku“ taktéž před členy profesorského sboru. Téma přednášky bylo tímto sborem stanoveno na základě návrhu žadatele. Termíny kolokvia i přednášky vždy určoval děkan. Následně se profesorský sbor usnesl, zda žadateli udělí venia docendi či nikoliv. Pokud se rozhodl negativně, mohl se žadatel odvolat k ministru vyučování. V případě, že byl žadatel již uznávanou „kapacitou“ ve vědě, mohl profesorský sbor kolokvium a přednášku prominout. Soukromý docent po získání titulu mohl přednášet pouze na fakultě, na které složil venia docendi, a pouze ten obor, z kterého byl habilitován. Docentura mohla pominout, pokud po 4 semestry dotyčný neohlásil žádnou přednášku, nebo pokud by se odstěhoval daleko tak od fakulty, že nebylo možné, aby přednášky uskutečnil. Dále pokud by soukromý docent přednášky po 4 semestry ohlásil, ale nerealizoval, mohl ministr vyučování po návrhu profesorského sboru prohlásit, že jeho venia docendi pominula.23
Řízení o jmenování řádným nebo mimořádným profesorem se řídilo
zákonem
č.
79/1919
Sb. z. a n.
o služebním
poměru
učitelů
vysokoškolských. Dle tohoto zákona jsou profesoři vysokých škol jmenováni prezidentem republiky na základě návrhu většiny profesorského sboru dané fakulty, který se na návrhu shodl při hlasování. Tento titul je udílen definitivně a na doživotí.24
23 24
Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školyT, str. 1099-1130 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školyT, str. 908, 1019-1026
15
III. Vysoké školy v letech 1938 - 1945 Již tak špatná situace, kdy byl stát ohrožován zevnitř i zvenčí, se podpisem tzv. Mnichovské dohody dne 29. 9. 1938 ještě zhoršila. Nastala léta nesvobody a války, kdy řešení problémů ve školství bylo až na posledním místě (navíc byly vysoké školy „pro jistotu“ uzavřeny). 25
III. 1. Situace ve školství Vládním nařízením č. 32 ze dne 2. března 1939, o mimořádných opatřeních personálních na vysokých školách, a k němu vydanému oběžníku ministerstva školství a národní osvěty (dále jen MŠANO), byli z činné služby buď přeloženi na trvalý odpočinek, nebo dáni na dovolenou profesoři a honorovaní docenti se židovským původem. Vláda přitom ujišťovala, že jde opravdu jen o mimořádné, „krátkodobé“ opatření, které nebude mít dlouhého trvání. Ve skutečnosti tomu však bylo jinak. Platnost a účinnost tohoto nařízení byla prodloužena dalším vládním nařízením č. 374/1941 Sb. z. a n. Vysoké školy tak byly vyřazeny z procesu přemísťování či propouštění svých profesorů i soukromých docentů, kterým navíc mohl být odňat jejich titul.26 MŠANO navíc omezila svou činnost pouze na české vysoké školy, neboť německé univerzity, a to německá universita v Praze, německá vysoká škola technická v Praze, německá vysoká škola technická v Berlíně, podléhaly přímé správě říše, resp. říšskému ministru školství.27 Nakonec byly všechny české vysoké školy dne 17. listopadu 1939 uzavřeny a kontinuita jak vzdělávání, tak řízení VŠ byla přerušena. Majetek českých škol si rozdělily univerzity a techniky německé. Nacisté nikdy neuvažovali o znovuotevření českých vysokých škol.28
25
Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 41 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 43 Vládní nařízení č. 32/1939 Sb.II. 27 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 43-44 Nařízení RP25/39 ř. z. 28 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 44-45 Urbášek, Pavel. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 15 26
16
III. 2. Udělování titulů Udělování titulů jak akademických, tak vědecko-pedagogických se v této době nijak nezměnilo, řídilo se v zásadě prvorepublikovými zákony a nařízeními.
17
IV. Léta poválečná 1945 - 1947 Poválečná atmosféra byla naplněna uvolněním a euforií. Zahraniční politika se začala orientovat na SSSR. Roku 1945 byl podepsán a vyhlášen tzv. Košický vládní program, vypracovaný komunisty a ostatními stranami Národní fronty schválen, který upravoval obnovu ČSR ve všech aspektech. Proběhla vládní krize a na ni reagující únorová revoluce, kterou komunisté převzali moc ve státě.
IV. 1. Situace ve školství České školství, a to nejen vysoké, bylo za 2. světové války témeř zničeno. Jeho obnova se stala i součástí vládního programu Národní fronty. Fungování vysokých škol se snažila oživit jak po stránce materiální, tak i personální. Vláda chtěla vysoké školy očistit od kolaborantů a fašistů, zavřít německé vysoké školy a celkově školství demokratizovat.29 Snaha poválečné vlády vyústila dne 25. května 1945 ve vydání vládního nařízení č. 9/1945 Sb. o přechodných opatřeních na českých vysokých školách. Vysoké školy se měly řídit předpisy platnými před válkou, resp. před 29. září 1938. Ministr školství a osvěty měl v co nejkratší době učinit kroky potřebné k zahájení vyučování, zejména pro studenty, kterým bylo znemožněno studovat mezi lety 1939 a 1945. Proto již 30. května 1945 byla zahájena výuka na všech stávajících vysokých školách.30 Již před válkou byl ze strany vysokých škol vznesen požadavek ohledně
vzdělání
pedagogů.
V roce
1946
byl
proto
vydán
zákon
č. 100/1946 Sb., kterým měly být při všech univerzitách zřízeny pedagogické fakulty.31
29 30
31
Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 46 Vládní nařízení č. 9/1945 Sb. Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 47 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 49
18
IV. 2. Zakládání nových vysokých škol V souladu s vládním programem (viz. výše) pak byly zakládány nové vysoké školy. V letech 1945 a 1947 jich bylo založeno celkem šest. Jedním z prvních nařízení, resp. dekretem prezidenta republiky č. 69/1945 Sb., byla přestěhována Vysoká škola báňská z Příbrami do Ostravy. Důvodem stěhování bylo těsnější sepjetí školy s místem vykonání praxe, která byla v Ostravě dostupnější než kde jinde.32 Jako první nově založená poválečná vysoká škola byla zřízena Akademie múzických umění v Praze dekretem prezidenta republiky č. 127/1945 Sb. ze dne 27. října 1945. Škola měla začít vyučovat již od akademického roku 1945/1946.33 Následovalo založení školou byla Vysoká škola politická a sociální. Vznikla dekretem prezidenta č. 140/1945 Sb. ze dne 21. prosince 1945 nejen jako škola politická a sociální, ale také novinářská.34 Zákonem č. 35/1946 Sb. byla obnovena univerzita v Olomouci, pod novým jménem jako Univerzita Palackého. Národní shromáždění chtělo tímto zákonem „odčinit nepřátelské akty rakouských vlád“. Škola měla mít čtyři fakulty, a to právnickou, lékařskou, filosofickou a z dřívější doby ponechanou Cyrilo-Metodějskou bohosloveckou fakultu.35 Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze byla zřízena místo dosavadní umělecko-průmyslové školy dne 5. března 1946, zákonem č. 53/1946 Sb. Další z nově založených škol byla Vysoká škola sociální v Brně, nařizoval to zákon č. 124/1947 Sb. Škola měla začít fungovat od zimního semestru školního roku 1947/1948. U této školy jako u jedné z mála bylo zmíněno, že může udílet akademické hodnosti.36 32
Dekret prezidenta č. 69/1945 Sb. Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 48 http://www.vsb.cz/cs/okruhy/prezentace-univerzity/historie/ 33 Dekret prezidenta republiky č. 127/1945 Sb. Urbášek, Pavel. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 15 34 Vládní nařízení č. 9/1945 Sb. Urbášek, Pavel. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 15 35 Zákon č. 35/1946 Sb. Urbášek, Pavel. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 15 http://www.upol.cz/o-univerzite/historie-a-soucasnost/ 36 zákon č. 124/1947 Sb.
19
Poslední školou založenou v poválečném období se stala Janáčkova akademie musických umění v Brně. Akademie měla hudební a dramatický odbor, přičemž právě dramatický obor měl být otevřen později, na základě stanovení ministra školství.37
IV. 3. Rušení vysokých škol Vláda Československé republiky však kromě zakládání nových škol slibovala také zrušení škol německých. Vše v duchu očištění od reakčních a protičeských živlů. Zrušení těchto škol provedla vláda dekrety prezidenta republiky č. 122/1945 Sb. o zrušení německé univerzity v Praze a č. 123/1945 Sb. o zrušení německých vysokých škol technických v Praze a v Brně. Přičemž majetek těchto škol měl přejít zpět do držení českých ekvivalentních vysokých škol. Oba dekrety nabývaly symbolicky účinnosti 17. listopadu 1938.38
IV. 4. Udělování titulů V tomto období se udělování akademických titulů opět řídilo předpisy prvorepublikovými a to díky vládnímu nařízení č. 9/1945 Sb. o přechodných opatřeních na českých vysokých školách. Vysoké školy, se tak měly řídit předpisy platnými před válkou, přesněji před 29. září 1938.39 Ovšem kromě fakult právních a státních, na ně se vztahovalo vládní nařízení č. 14/1947 Sb. vydané dne 14. února 1947. Nařízení se týkalo státních zkoušek a akademických titulů doktorských.40 Kandidát doktorských zkoušek, podobně jako kandidát státních zkoušek musel složit několik dílčích zkoušek, než mu bylo vydáno osvědčení o přísné zkoušce doktorské. Dílčí zkoušky se konaly před zkušebním
37
Zákon č. 168/1947 Sb. Dekret prezidenta č. 122 a 123/1945 Sb. 39 Vládní nařízení č. 9/1945 Sb. 40 Vládní nařízení č. 14/1947 Sb. 38
20
komisařem předmětu, kterého určila zkušební komise, při třetím opakování zkoušky byl kandidát zkoušen komisí. Pokud kandidát neobstál v první zkoušce, mohl ji opakovat, stejně jako druhou. Nesplnění třetí zkoušky však znamenalo konec nadějí na získání doktorského titulu či složení státních zkoušek. V takovém případě totiž kandidát již nemohl být připuštěn k opakování zkoušky na příslušné fakultě jiné VŠ.
21
V. Reformy v letech 1948 - 1980 Komunistická vláda převzala moc ve státě po únorové revoluci pracujícího lidu v březnu 1948 a v květnu již byla vyhlášena nová ústava Československé socialistické republiky. Vysoké školy se staly součástí procesu budování socialismu. Školství bylo v tomto období samozřejmě poznamenáno obdobím tzv. normalizace, která započala událostmi Pražského jara v roce 1968. Časové období této kapitoly je opět charakterizováno přijetím nových vysokoškolských zákonů.
V. 1. Situace ve školství Systém vysokého školství v letech 1948 – 1966 postihla řada reforem. V některých případech jich bylo zapotřebí (např. nový zákon o vysokých školách z roku 1950), bez některých by se školy zcela jistě obešly (např. tzv. čistky). Právě „očista“ jak profesorského sboru, tak studentstva od „reakčních živlů“ zasáhla vysoké školy nejvíce. V prvních letech dokonce proběhla bez legislativy či nařízení stranických orgánů.41 Jednou z „novinek“ bylo též přijímací řízení na vysoké školy. Probíhalo před zápisovou a přijímací komisí, které mezi jinými také prováděly tzv. kádrovou prověrku. Toto vč. prověrky bylo zachováno až do roku 1989.
V. 1. 1. Komplexní školský zákon z roku 1950 Zákon č. 58 z roku 1950 o vysokých školách ze dne 18. května znamenal zásadní obrat ve vývoji vysokého školství. Tato právní norma byla jednou z prvních komplexně postihující celý systém vysokého školství. 41
Urbášek, P. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 18 Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 62
22
Podařilo se jí také zničit autonomii vysokých škol (neměly ani právní subjektivitu), změnit systém jmenování na post vysokoškolských pracovníků (byla zrušena tzv. systemizace). Byl ustaven také Státní výbor pro vysoké školy coby poradní, iniciativní a koordinační sbor ministra školství, věd a umění (dále jen MŠVU).42 Úkolem vysokých škol se stala “výchova odborně i politicky kvalifikovaných odborníků, oddaných myšlence socialismu a zároveň rozvoj vědecké a umělecké práce, jakož i popularizace jejich výsledků.“43 Organizaci řízení vysokých škol měla v rukou vláda, MŠVU a Státní výbor pro vysoké školy. Výjimku tvořili VŠ vojenské a církevní, které podléhaly ministerstvu národní obrany a Státnímu úřadu pro věci církevní.44 Dosavadní vnitřní a poměrně volné uspořádání tzv. stolic, oborových seminářů, ústavů a klinik nahradila pevná soustava kateder, v jejichž čele stáli profesoři jmenovaní ministrem MŠVU podle návrhu Státního výboru. Fakulty měly v čele děkana, který byl jmenován ministrem školství na základě
návrhu
Státního
výboru,
stejně
jako
děkanovi
náměstci, proděkané. Funkční období bylo dvouleté. Rektor a rada vysoké školy (předsedal jí právě rektor) pak odpovídali za chod vysoké školy a jemu byli všichni podřízeni. Rektor byl jmenován prezidentem republiky, jeho funkční období bylo tříleté a byl odpovědný ministru MŠVU. Prorektory, jmenoval samotný ministr.45 Změnilo se také postavení vysokoškolských profesorů, docentů atd. Stali se z nich učitelé VŠ, konkrétně to byly tyto skupiny: profesoři, docenti, lektoři, odborní asistenti, asistenti a odborní instruktoři. Změnilo se též udělování titulů a obsazování postů vysokoškolských učitelů – o tom níže.46 Zákon pamatoval také na studenty, určoval jejich postavení, povinnosti, způsob přijímacího řízení.47 Nebylo zapomenuto ani na školní majetek, který byl všechen
42
Zákon č. 58/1950 Sb. Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 63-64 43 Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 64 44 Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 64 Urbášek, P. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 22 45 Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 65-67 Urbášek, P. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 22 46 Martinic, J.; Rambousek, J.; Buriánek, B.. Základní předpisy o vysokých školách, str. 215-241 47 Martinic, J.; Rambousek, J.; Buriánek, B.. Základní předpisy o vysokých školách, str. 112-149
23
zestátněn a stát přebral zodpovědnost i v péči o hmotný majetek VŠ.48
V. 1. 2. Novelizace zákona z roku 1956 a pozdější Vydáním a hlavně užíváním zákona č. 58/1950 Sb. se přišlo na určité nedostatky, které potřebovaly vylepšit a doplnit, což bylo provedeno zákonem č. 46/1956 Sb. a o rok později nařízením ministra školství, věd a kultury č. 28/1957 Sb, kterým byl doplněn předešlý zákon. V některých ustanoveních však byla napravena pouze formulace příslušných paragrafů. K větším změnám došlo v udělování vědecko-pedagogických titulů (níže). Jedním ze záměrů obou citovaných zákonů byla také decentralizace vysokých škol, která se úspěšně zdařila. Síť škol, která byla vytvořena téměř bezprostředně po vydání zákona v roce 1950 již neměla být výrazně rozšiřována. Řízení vyskoké školy bylo již pouze v rukou rektora, který byl za její činnost odpovědný, a dvou prorektorů, kteří mu měli být nápomocni. Podobně se změnilo postavení děkanů. Měnily se a přesouvaly jednotlivé fakulty vysokých škol, a podobně jako jednotlivé názvy VŠ i ony samy byly podrobeny změnám a případně rušeny.49
V. 1. 3. Nový vysokoškolský zákon z roku 1966 Zákon vycházel z nové ústavy Československé socialistické republiky. Byl vydán dne 16. března 1966 jako zákon č. 19/1966 Sb. Postihoval opět celou vysokoškolskou strukturu a byl vydán na podobných základech jako zákon předchozí. Poprvé v tomto zákoně bylo počítáno s financováním vysokých škol, když byly označeny za rozpočtové organizace.
48
Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 65-67 Martinic, J.; Rambousek, J.; Buriánek, B.. Základní předpisy o vysokých školách, str. 142 49 Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 77-87
24
V. 2. Zakládání a rušení vysokých škol V souvislosti se školským zákonem z roku 1950 byly založeny též nové vysoké školy. Další VŠ byly také uzavřeny, některé fakulty sloučeny, jiné rozděleny. Vysoké školy, i jednotlivé fakulty, v daném procházely bouřlivým procesem, který neměl jednotnou koncepci. Budu se však i nadále věnovat pouze vysokým školám, nikoliv jednotlivým fakultám. Přímo roku 1950 byly jedním zákonem zřízeny hned tři vysoké školy: Vysoká škola strojní v Ostravě, Vysoká škola strojní a elektrotechnická v Plzni a Vysoká škola chemická v Pardubicích. V jejich čele měli být děkani, kteří odpovídali přímo ministru školství, a fakultní rady. Školy měly být zřízeny k 1. září 1950, samotný zákon byl vyhlášen již v červnu.50 Hned v říjnu roku 1951 vládním nařízením č. 80 byla jedna vysoká škola zřízena, jedna byla zrušena, a jedna sloučena. Zřízena byla Vysoká škola stavitelství v Brně, v roce 1956 byl její název změněn nařízením č. 38/1956 Sb. na Vysoké učení technické. Zrušenou školou pak byla Vysoká škola technická Dr. Edvarda Beneše také v Brně. Sloučena byla Vysoká škola strojní v Ostravě s Vysokou školou báňskou. České vysoké učení technické získalo nové rozdělení fakult, stejně jako Akademie musických umění v Praze a Janáčkova akademie musických umění v Brně. Praha měla mít díky nařízení vlády č. 30 ze dne 8. července 1952 svou Vysokou školu zemědělskou. Zároveň byla sloučena Vysoká škola veterinární v Brně se zemědělsku fakultou VŠ zemědělské a lesnické ve Vysokou školu zemědělskou.51 Její název byl změněn nařízením č. 38/1956 Sb. na Vysokou školu zemědělskou a lesnickou v Brně52 a o tři roky poději byl opět přeměn na Vysokou školu zemědělskou. V roce 1969 byla fakulta veterinární přeměněna na Vysokou školu veterinární v Brně. 53 50
Zákon č. 81/1950 Sb. Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 73 Urbášek, P. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 23-24 Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 73 51 Vládní nařízení č. 30/1951 Sb. Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 74 52 Vládní nařízení č. 80/1951 Sb. Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 73-74 Urbášek, P. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 24 53 Vládní nařízení č. 58/1959 Sb.
25
Vysoká škola chemická v Praze měla vzniknout vládním nařízením č. 40 ze dne 19. srpna 1952 k 1. září 1952 z chemické fakulty ČVUT. Nařízení předjímalo na září 1953 vznik Vysoké školy železniční v Praze, ta měla vzejít z železniční fakulty ČVUT. Roku 1959 byl její název změněn na Vysokou školu dopravní v Praze a o rok později bylo její sídlo přeneseno z Prahy do Žiliny, název byl proto opět změněn.54 Ve stejný rok i den jako VŠ železniční měla vzniknout také Vysoká škola mezinárodních vztahů z příslušné fakulty Vysoké školy politických a hospodářských věd. Vysoká škola ekonomická měla vzniknout podobně jako předchozí dvě školy, jen z hospodářské fakulty Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze.55 K 1. září 1953 měla vzniknout Vysoká škola ruského jazyka v Praze podle vládního nařízení ze dne 4. listopadu 1952. Její název byl změněn ještě v listopadu roku 1953 na Vysokou školu ruského jazyka a literatury nařízením č. 98/1953. Sb. O tři roky později, tedy 1959, byla zrušena.56 Institut tělesné výchovy a sportu byl u nás jedičný svou specializací i postavením, měl charakter vysoké školy a spadal pod Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport založen nařízením č. 24/1953 Sb. V roce 1958 byl institut změněn na fakultu a včleněn pod Vysokou školu pedagogickou v Praze.57 21. července 1953 nařízením č. 66 vznikly vysoké a vyšší školy pedagogické. Nově tak vznikla Vysoká škola pedagogická v Praze, ovšem byla zrušena již v roce 1959.58 Vysoká škola pedagogická byla založena i v Olomouci, ale v roce 1958 byla sloučena s Univerzitou Palackého.59
54
Vládní nařízení č. 40/1952 Sb. Vládní nařízení č. 58/1959 Sb. Vládní nařízení č. 120/1960 Sb. Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 75 Urbášek, P. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 24 55 Vládní nařízení č. 40/1952 Sb. Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 75 Urbášek, P. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 24 56 vládní nařízení č. 63/1952 Sb. Vládní nařízení č. 58/1959 Sb. Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 75 Urbášek, P. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 24 57 Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 75-76 Urbášek, P. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 24 58 Vládní nařízení č. 58/1959 Sb. 59 Vládní nařízení č. 66/1953 Sb. Vládní nařízení č. 58/1958 Sb
26
Vysoká škola stranická při Ústředním výboru Komunistické strany Československa (KSČ) byla zřízena v listopadu 1953 nařízením č. 97.V roce 1966 byl i její název změně, a to na Vysokou školu politickou ústředního výboru KSČ. Přičemž její absolventi měli stejné postavení jako absolventi ostatních VŠ a měla též právo udělovat vědecké hodnosti.60 Nařízením č. 98 téhož roku byla založena Vysoká škola strojní v Liberci a zároveň byl změněn název Vysoké školy chemické v Pardubicích na Vysokou školu chemicko-technologickou v čele s rektorem a radou VŠ.61 Název Vysoké školy strojní v Liberci byl také roku 1960 změněn na Vysokou školu strojní a textilní. Stejným nařízením byl změněn název univerzity v Brně, a to na Universitu Jana Evangelisty Purkyně.62 Universita 17. listopadu v Praze byla zřízena vládním nařízením č. 106/1961 Sb.
Škola
byla
jedinečná
svou
specializací,
měla
totiž
připravovat zahraniční studenty ke studiu na vysokých školách u nás, případně je sama vzdělávat, stejně jako zdejší studenty, a vzdělávat československé odborníky pro expertizní činnost v zahraničí. Pro úplnost je potřebné dodat, že tato univerzita byla v roce 1974 zrušena.63 Roku 1973 vznikla zcela nová škola – Vysoká škola Sboru národní bezpečnosti. Jako jediná byla zřízena pouhým zákonným opatřením Federálního shromáždění, které bylo později schváleno.64
60
vládní nařízení č. 97/1952 Sb. zákonné opatření Národního shromáždění č. 7/1966 Sb. Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 76 Urbášek, P. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 24 61 Vládní nařízení č. 98/1952 Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 76 Urbášek, P. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 24 62 Vládní nařízení č. 120/1960 63 Vládní nařízení č. 106/1961 Vládní nařízení č. 6/1966 Sb. Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 84 Urbášek, P. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 26 64 Zákonné opatření č. 107/1973 Sb.
27
V. 3. Československá akademie věd Zákonem č. 52/1952 Sb. byla zřízena Československá akademie věd jako vrcholná vědecká instituce tehdejší Československé republiky. Tento zákon umožňoval ČSAV propůjčovat vědecké hodnosti kandidát věd a doktor věd. Přiznání těchto hodností předcházela vědecká aspirantura konaná v rámci ČSAV. Tato možnost byla pozdější úpravou provedenou zákonem č. 53/1957 Sb. změněna na udělování těchto titulů a rozšířena ještě o čestný titul doktora věd. Oprávnění ve stejném rozsahu byla ponechána i v dalších předpisech řešících ČSAV. Rozpadem federace v roce 1992 zanikla ČSAV a jako její nástupkyně vznikla Akademie věd ČR. Zřizovací zákon 283/1992 Sb. již této instituci nepřiznával oprávnění k udělování vědeckých hodností.
V. 4. Ústav marxismu-leninismu Ústav marxismu-leninismu při ÚV KSČ vznikl jako jeden z projevů normalizace, což se zvláště projevilo v tom, že od roku 1973 mohl udělovat vědecké hodnosti (zákonné opatření č. 107/1973 Sb.), akademický titul (RSDr.) mohl udělovat již od roku 1966 na základě zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 92/1966 Sb.
28
V. 5. Udělování titulů podle zákona z roku 1950
V. 5. 1. Tituly a hodnosti Zákon č. 58/1950 Sb. a další prováděcí předpisy postihovaly celé vysokoškolské studium, vč. paragrafů o udílení akademických titulů. Zdárným
vykonáním
závěrečných
zkoušek,
které
stanovovaly
zkušební řády, se studenti stali absolventem vysoké školy. Konkrétní označení absolventa pak upravovala vyhláška ministra vysokých škol č. 248/1953 Sb. (viz. příloha 2). Doktorský titul byl absolventům udělován v rigorózním řízení.65
V souvislosti s udílením vědeckých hodností byla zřízena Státní komise pro vědecké hodnosti vyhláškou ministra školství č. 287/1953 Ú. l. Hlavními úkoly komise bylo dozírání na udílení vědeckých hodností a vydávání potřebné směrnice, rozhodování o žádostech za osvobození od kandidátských zkoušek, rozhodování o odvoláních a námitkách týkajících se udělení vědecké hodnosti, potvrzování udělení vědecké hodnosti doktora věd, vydávání diplomů těm, kterým byla udělena vědecká hodnost a další.66
V. 5. 2. Hodnosti vědecké Pokud chtěl absolvent VŠ pokračovat ve studiu, či spíše vědeckém bádání, mohl zvolit cestu vědecké a umělecké aspirantury. Po úspěšném dokončení aspirantury udělily vysoké školy vědeckou hodnost o dvou stupních. Přesněji byl tento paragraf upraven až vládním nařízením č. 60/1953 Sb. Hodnost kandidáta věd tak mohl získat aspirant nebo absolvent VŠ vykonáním kandidátských zkoušek, kandidát věd získal
65 66
Martinic, J.; Rambousek, J.; Buriánek, B.. Základní předpisy o vysokých školách, str. 116-117 Vládní nařízení č. 60/1953 Sb. Vyhláška ministra školství č. 287/1953 Ú.l. Martinic, J.; Rambousek, J.; Buriánek, B.. Základní předpisy o vysokých školách, str. 118-125
29
hodnost doktora věd v řízení při udělování vědeckých hodností. Řízení bylo ošetřeno vyhláškou ministra školství č. 4/1954 Sb. Tyto vědecké hodnosti se měly uvádět v plném znění, bez zkratek. Nařízení č. 60/1953 Sb. upravovalo také akademické hodnosti a stavovská označení, resp. nakazovalo, že nemají být udíleny, ale těch, které již existovaly, se to netýkalo. Habilitační řád byl obsažen ve směrnici, vydané ministrem vysokých škol po dohodě s prezidentem ČSAV a zúčastněnými členy vlády, směrnicí se stala vyhláška č. 4/1954 Sb. Formální náležitosti žádostí o habilitaci se prakticky nezměnily od dob první republiky. Součástí udělení diplomu bylo i zveřejnění jména habilitanta v denním tisku.
Vědeckou hodnost kandidát věd bylo možné udělit uchazeči, který již je absolventem vysoké školy, a úspěšně dokončil aspiranturu nebo vykonal kandidátské zkoušky. Dále musel uchazeč předložit a obhájit kandidátskou dizertační práci, kterou prokázal svou vědeckou samostatnost. Práci bylo možno obhájit na fakultě nebo vědeckém ústavu ČSAV, kde žadatel dokončil aspiranturu nebo složil kandidátské zkoušky. Obhajoba této práce se konala při veřejném zasedání fakultní nebo vědecké rady ústavu, zasedání se na pozvání účastnili i jiní vědečtí pracovníci, kteří mohli zasahovat do diskuse. Součástí obhajoby bylo přednesení základních tezí práce, posudky oponentů a diskuze. Poté příslušná rada v hlasování rozhodla o udělení hodnosti. Proti rozhodnutí se mohl odvolat jak kandidát, tak ústav, VŠ, ČSAV a jiné ústavy u Státní komise pro vědecké hodnosti. Pokud se nikdo neozval, mohl uchazeč od komise získat diplom.67
Vědeckou hodnost doktor věd, mohl získat uchazeč, který již byl kandidátem věd a obhájil doktorskou disertační práci. Tuto hodnost mohl výjimečně získat také profesor VŠ, známý vynálezce, objevitel nebo vědec, anebo též uchazeč o hodnost kandidáta věd, jehož kandidátská dizertační
67
Vyhláška ministra školství č. 4/1954 Sb. Martinic, J.; Rambousek, J.; Buriánek, B.. Základní předpisy o vysokých školách, str. 120-125
30
práce má vědeckou úroveň doktorské práce, na čemž se musí shodnout oba oponenti, kteří byli jmenováni fakultní nebo vědeckou radou. Hodnost přísluší, od jmenování anebo zvolení, řádným členům Československé akademie věd. Obhajoba doktorské dizertační práce probíhala obdobným způsobem jako obhajoba kandidátské práce.68
Na rozdíl od pozdější úpravy postačovala při procesu nabývání vědeckých hodností součinnost s odborovou organizací a nebyla ještě zmiňována kooperace s KSČ. Hodnosti kandidáta věd nebo doktora věd mohly pozbýt osoby, které „pozbyly čestných práv občanských nebo se jinak zpronevěřily věci míru a socialismu.“ Dále výrokem soudu, fakultní nebo vědecké rady, případně státní komise. V takovém případě musí osoba, která hodnosti pozbyla, odevzdat diplom. 69
Vědeckou hodnost bylo možné získat v těchto oborech: biologické vědy
chemické vědy
ekonomické vědy
lékařské vědy
farmaceutické vědy
pedagogické vědy
filologické vědy
právní vědy
filosofické vědy
technické vědy
fyzikálně-matematické vědy
vědy o umění
geografické vědy
veterinární vědy
geologicko-mineralogické vědy
vojenské vědy
historické vědy
zemědělské vědy.70
68
Vyhláška ministra školství č. 4/1954 Sb. Martinic, J.; Rambousek, J.; Buriánek, B.. Základní předpisy o vysokých školách, str. 121-125 69 Martinic, J.; Rambousek, J.; Buriánek, B.. Základní předpisy o vysokých školách, str. 124 70 Martinic, J.; Rambousek, J.; Buriánek, B.. Základní předpisy o vysokých školách, str. 122
31
V. 5. 3. Vědecko-pedagogické tituly Zákon č. 58/1950 Sb. se o profesorských a docentských titulech nezmiňuje přímo jako o vědecko-pedagogických titulech. Profesory, stejně jako dříve, jmenoval prezident republiky, tentokrát však na návrh vlády. Profesory mohli být jmenováni ti, kteří prokázali „vynikajicí“ jak vědeckou, tak učitelskou způsobilost. Vládě, resp. ministru školství podával návrh Státní výbor. Docenti byli jmenováni, nebo pověřováni výkonem docentury ministrem školství. Tento ministr je také jmenoval poté co prokázali vědeckou i učitelskou způsobilost na základě návrhu Státního výboru. Státní výbor rozhodoval o způsobilosti profesorů i docentů. Rovněž podával návrh na jejich jmenování a také rozhodoval o určení a změně pracoviště a dalších otázkách pracovního poměru.71
71
Martinic, J.; Rambousek, J.; Buriánek, B.. Základní předpisy o vysokých školách, str. 132
32
V. 6. Udělování titulů podle zákona z roku 1956
V. 6. 1. Hodnosti vědecké Tento zákon, měnil předcházející znění jen nepatrně. Hodnosti vědecké zůstaly dvoustupňové, tedy kandidát a doktor věd, podmínky pro získání hodnosti zůstaly téměř totožné. Předchozí zákon předjímal hodnosti umělecké, ale novela je již nejmenuje, protože by kolidovaly s tituly zasloužilý umělec a národní umělec. Vědeckou hodnost čestný doktor věd mohli právě získat i pracovníci, kteří nebyli absolventy vysokých škol, jako vyjádření pocty za vědecký, umělecký či kulturní a společensko-vědní pokrok.72
V průběhu účinnosti zákona z roku 1956 došlo k nové úpravě udělování vědeckých hodností zákonem č. 33/1964 Sb. a prováděcí vyhláškou Státní komise pro vědecké hodnosti ze dne 11. listopadu 1964 č. 198/1964 Sb. Rozbor těchto předpisů bude proveden níže.
V. 6. 2. Hodnosti vědecko-pedagogické Zákon již nezachovával skupiny učitelů, ale nahradil je termínem pracovníků vysokých škol a zahrnul do něj i vědecko-výzkumné pracovníky, knihovníky, odborné pracovníky a další. Na školách mohli působit i externí učitelé. Co se týče označení profesorů a docentů, tak zákon přímo jmenoval, že jejich titul je titulem vědecko-pedagogickým. Pouze ministr školství určoval umístění případně přesun těchto pracovníků bez intervence Státního výboru. Titulu pak pozbývali profesoři i docenti v případě rozvázání pracovního poměru nebo jeho zrušením. A dále 72
Martinic, J.; Rambousek, J.; Buriánek, B.. Základní předpisy o vysokých školách, str. 118-119
33
při pozbytí občanských práv.
Profesory
nadále
jmenoval
prezident
republiky.
Bylo
ovšem
specifikováno, že jde o jmenování především z doktorů věd anebo z docentů vysokých škol. Při jmenování profesorem proběhlo řízení pro jmenování profesorů podle druhé části směrnice o habilitačním a konkursním řízení č. j. 35 975/58-III/1 dne 8. srpna 1958. Profesorem mohl být jmenován pracovník, který osvědčil vynikající jak vědeckou i pedagogickou způsobilost (to zůstalo stejné), tak způsobilost k politicko výchovné práci, samozřejmostí byla ideologická vyspělost. Řízení bylo zahájeno na návrh vědecké rady fakulty. Komise sestavená rektorem po dohodě s organizací KSČ a ROH, prozkoumala žádost (součástí byly i posudky tří oponentů) a připravila zprávu pro vědeckou radu. Rada pak za přítomnosti oněch oponentů zasedla k jednání, přičemž žadatele mohla přizvat ke kolokviu. Na základě tohoto zasedání rada návrh schválila (nebo zamítla) a postoupila rektorovi, který jej spolu se všemi materiály předal ministru školství.73
Docenti měli jmenování obdobné jako profesoři, ale bylo dáno, že musí svou způsobilost prokázat prostřednictvím habilitačního řízení. To dále upravuje směrnice ministra školství.
Habilitační řízení bylo upraveno až v roce 1957, novelizováno bylo směrnicí o habilitačním a konkursním řízení č. j. 35 975/58-III/1 dne 8. srpna 1958.Řízení bylo zahájeno podáním žádosti o připuštění k habilitaci. Uchazeči o docentskou hodnost museli splňovat podobné podmínky jako v případě profesorských hodností. Součástí řízení byla též habilitační práce, doklady
o
předchozí
vědecké
a
vědecko-pedagogické
činnosti
po absolvování vysoké školy a také témata pro habilitační přednášku. Učitelská zůsobilost se hodnotila celkově, tedy z případných dřívějších přednášek uchazeče a také z přednášky habilitační. Habilitační práce měla obdobné parametry jako habilitační práce z období první republiky. Děkan příslušné fakulty žádost předložil na zasedání vědecké rady dané fakulty.
73
Martinic, J.; Rambousek, J.; Buriánek, B.. Základní předpisy o vysokých školách, str. 279-281
34
Po předběžném projednání žádosti, po dohodě s organizací KSČ a ROH sestaví děkan komisi (podobnou jako u profesorského řízení) a tato pak připraví vlástní habilitační jednání. Tzn. určí dva oponenty, zhodnotí žadatelovy předpoklady pro práci na vysoké škole, zhodnotí také vědeckou i pedagogickou způsobilost žadatele (buď prominutím nebo konáním habilitační přednášky), a provede s uchazečem pohovor. Samotná habilitace probíhala na zasedání vědecké rady a skládala se ze zprávy habilitační komise z přípravného jednání, z obhajoby tématu habilitační práce, kolokvia, vyjádření oponentů a z habilitační přednášky a na závěr ze zhodnocení průběhu celé habilitace. Následně vědecká rada odhlasovala, zda uchazeč uspěl či nikoliv. Pokud hlasování dopadlo pro uchazeče kladně, měl rektor povinnost zaslat návrh se všemi náležitostmi MŠVU ke zpracování.74
74
Martinic, J.; Rambousek, J.; Buriánek, B. Základní předpisy o vysokých školách, str. 264-278
35
V. 7. Udělování titulů podle zákona z roku 1966 Na rozdíl od předchozích úprav vysoké školy přiznávaly některým absolventům tituly přímo po absolvování studia bez nutnosti dalšího (rigorózního) řízení – viz. příloha č. 3. Týkalo se to absolventů lékařského studia, vysokých škol technického, ekonomického a zemědělského směru, veterinárního studia a studia maliřství, sochařství a architektury.
V. 7. 1. Hodnosti vědecké Zákon z roku 1966 problematiku udělování vědeckých hodností neřešil, neboť fakticky přejal úpravu z roku 1964 (zákon č. 33/1964 Sb.) Kompetence pro udělování těchto hodností zůstaly zachovány ČSAV a vysokým školám, stejně tak i označení titulů kandidáta věd i doktora věd, které bylo možné užívat i ve zkratkách (CSc. a DrSc.). Vlastní proces habilitace byl upraven vyhláškou Státní komise pro vědecké hodnosti č. 198/1964 Sb. Nově museli žadatelé skládat zkoušky z ruského a dalšího světového jazyka
a
marxismu-leninismu.
Přibyla
rovněž
povinnost
vypracovat
autoreferát a rozeslat jej účastníkům habilitace. Jinak zůstal proces habilitačního řízení zachován. Udělení titulu doktora věd předcházela již jen obhajoba dizertační práce, bez nutnosti skládat znovu výše uvedené zkoušky.75
V. 7. 2. Tituly vědecko-pedagogické Do kategorie vědecko-pedagogických titulů byly nově zavedeny tituly řádného a mimořádného profesora, titul docent zůstal zachován. Vlastní habilitační řízení zůstalo zachováno ve smyslu předchozí úpravy.
75
Vyhláška Státní komise pro vědecké hodnosti č. 198/1964 Sb.
36
Podmínkou získání řádné profesury byla hodnost doktora věd, zatímco u mimořádného profesora postačovala hodnost kandidáta věd. U obou však byl vysloven požadavek na vyhovění morálně politickým požadavků, který byl nadřazen odbornosti. A tato podmínka byla vyžadována i u docentů.76
76
Zákon č. 19/1966 Sb.
37
VI. Vysoké školství mezi lety 1980 - 1989 Ačkoliv se situace ve státě v zásadě nezměnila, učinila jsem tuto kapitolu samostatnou pro lepší přehlednost práce.
VI. 1. Situace ve školství Od 1. 9. 1980 nabyl účinnosti nový zákon o vysokých školách č. 39/1980 Sb., jehož příloha obsahovala kompletní seznam vysokých škol a fakult (viz. příloha č. 4.). Zákon zdůraznil postavení vysokých škol jako státních rozpočtových organizací a posílil politický vliv KSČ a SSM (studenti mohli pouze prostřednictvím SSM se podílet na činnosti a řízení vysoké školy) na chod vysokého školství.77
VI. 2. Tituly a hodnosti Absolventům některých vysokých škol byly přiznány akademické tituly (Ing., MUDr., MVDr.), zatímco ostatním až po vykonání státní rigorózní zkoušky.
VI. 2. 1. Tituly vědecko-pedagogické Nadále vědecko-pedagogickými tituly zůstalo označení profesor a docent, nově mohly být použity i zkratky Prof. a Doc. Zákon z roku 1980 odkazoval v procesních podrobnostech jmenování profesorů a docentů jako obecně závazný právní předpis, který v době přijetí tohoto zákona (10. dubna 1980) ještě nebyl přijat. Stalo se tak až vyhláškou ministerstva školství ČSR č. 111/1980 Sb. 21. července 1980.78
77
Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 127 Zákon č. 39/1980 Sb. 78 Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 127 (s výhradou nepřesného data přijetí vyhlášky 21. června 1980).
38
Úprava
habilitačního
řízení
opustila
dřívější
zákonnou
praxi
a ke jmenování profesorů (ale i docentů) již nebyla nutná obhajoba dizertační práce. Základními podmínkami jmenování do vědecko-pedagogických hodností
byla
společensky
významná
vědecká
práce
vycházející
z vědeckého světového názoru (marxismu-leninismu).
VI. 2. 2. Tituly vědecké Třebaže tento zákon představoval komplexní úpravu vysokého školství, přesto v otázce udělování vědeckých hodností odkazoval na dosud platný zákon č. 53/1964 Sb. o udělování vědeckých hodností.79
79
Zákon č. 39/1980 Sb. Zákon č. 39/1980 Sb.
39
VII. Vysoké školství po 17. listopadu 1989 V tomto datu došlo k tzv. Sametové revoluci a svržení komunistické strany v Československu. Tím byla nastolena svobodná a demokratická forma vlády a vznikla Česká a Slovenská federativní republika.
VII. 1. Situace ve školství Hluboké změny ve společensko-politické situaci po Listopadu 1989 se zákonitě promítly i do vysokého školství. Důkazem je zcela nový vysokoškolský zákon přijatý dne 4. května 1990 č. 172/1990 Sb. Vysoké školy jím byly označeny za vrcholné vzdělávací a vědecké instituce, staly se samosprávnými a autonomními. Z hlediska právní formy byly právnickými osobami s plnou právní subjektivitou. Jsou financovány ze státních zdrojů, tzn. že zákon ještě nepředpokládal vznik soukromých VŠ. Ve svém pojmosloví se tento zákon vrací k tradici prvorepublikových předpisů o vysokých školách, např. pojmy „akademická obec“ či „akademický senát“. Jako poradní orgán vlády ČR byla zřízena akreditační komise, která měla významná oprávnění při zřizování, sloučení a zrušení vysokých škol a fakult a také při odnímání práva vysoké školy nebo fakulty konat státní a rigorózní zkoušky, habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorům. Zákon také nově stanovil akademická práva a svobody, zejména svobodu
vědeckého
bádání
a
právo
na
různé
filosofické
názory
a náboženské vyznání. Za novum lze pokládat i deklaraci nedotknutelnosti akademické půdy, s výjimkou zákonem stanovených případů, a zákaz působení politických stran a hnutí. V současnosti se poměry na vysokých školách řídí zákonem č. 111/1998 Sb., který byl již několikrát novelizován.80
80
Zákon č. 172/1990 Sb.
40
VII. 2. Tituly a hodnosti Absolventi vysokých škol byli tímto zákonem označení za magistry (Mgr.) a inženýry (Ing.), event. MUDr. a MVDr. Po ukončení obsahově ucelené části vysokoškolského studia přiznávají VŠ titul bakalář (Bc.). Tento titul je zcela nový a ani zákon ho nezařadil mezi akademické tituly. Tuto nesrovnalost vyřešil až další zákon o vysokých školách č. 111/1998 Sb. Zákon zavedl další nový titul „doktor“ ve zkratce Dr., který označil za akademicko-vědecký. Byl udělován absolventům postgraduálního studia určeného absolventům vysokých škol. Z dnešního pohledu tomuto titulu odpovídá titul Ph.D.81
VII. 2. 1. Tituly vědecko-pedagogické Tituly profesor a docent nemají v zákoně žádné bližší označení. Podmínkou jejich získání je úspěšná habilitace na základě habilitační práce. V tomto ohledu se právní úprava vrací před rok 1980. Habilitaci upravovala vyhláška ministra školství, mládeže a tělovýchovy č. 447/1990 Sb. ze dne 29. října. Ve
svých
závěrečných
ustanoveních
zákon
odňal
vědecko-
pedagogické tituly přiznané po 22. prosinci 1969. Jednalo se o tituly věnované jejich nositelům bez habilitační práce a předepsaného řízení.82
VII. 2. 2. Tituly vědecké Počínaje účinností zákona z roku 1990 již nejsou udělovány vědecké hodnosti CSc. a DrSc., které byly nahrazeny tituly Dr., resp. PhD. Jedinou výjimkou je udělování vědeckého titulu doktor věd (ve zkratce DSc.) v rámci Akademie věd ČR na základě směrnice Akademické rady AV ČR č. 2/2002. 81 82
Zákon č. 172/1990 Sb, Zákon č. 172/1990 Sb. Vyhláška ministra školství, mládeže a tělovýchovy č. 447/1990 Sb.
41
Závěr Předmětem práce je historický vývoj vysokého školství na území České republiky v letech 1918 – 1990 s mírnými přesahy v obou časových limitech. Akcentem práce je udělování titulů, zejména vědeckých a vědeckopedagogických, okrajově se práce zmiňuje i o titulech akademických. Na pozadí
udělování
těchto
titulů
je
možné
sledovat
i
významné
společensko-politické události na daném území, včetně zlomové okupace v březnu 1939, uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939, ukončení druhé světové války, únorového převratu 1948 a listopadové revoluce 1989. V práci
je
možné
akademických
rovněž
svobod,
vysledovat
historické
zakotvených
paralely
a
v prvorepublikové
návrat úpravě
po listopadovém zvratu. Popisovaná problematika dosud nebyla v odborné literatuře uceleně zpracována, v čemž lze spatřovat její největší přínos. Seznam pramenů a literatury obsahuje přehled nejdůležitějších právních norem a literatury zabývajících se vysokým školstvím v uvedeném období. Za významné lze pokládat
i obsáhlou
zákonnou
materii
uváděnou
v přílohách,
která
dokumentuje stav vysokého školství k určitému datu. Vzhledem
k tomu,
že
téma
práce
dosud
nebylo
komplexně
zpracováno, nebylo možné se v ní vymezovat proti odlišným názorům, avšak lze předpokládat, že v budoucnu bude téma doplněno, zejména o aktuální právní úpravu, případně se zaměřit na období předcházející vzniku samostatného československého státu.
42
Resumé Work describes the historical development of higher education in the Czech Republic in the years 1918 – 1990 with a slight overlap in both time limits. It focuses on granting scientific and scientific-pedagogical titles and mentions and academic titles. The work contains a large number of annexes, which describe the situation of higher education. The list of sources and literature provides an overview of key legislation and literature dealing with higher education in that period. Very suggestive is the comparison of each period (the first republic, occupation of the Czech Republic in March 1939, the closing of Czech universities in November 1939, ending of World War II, the February coup in 1948 and November Revolution in 1989. It is the first comprehensive treatment of this topic. It can be assumed complete work on the current treatment or treatment before 1918.
43
Zkratky Sb.
= Sbírka zákonů
Sb. z. a n.
= Sbírka zákonů a nařízení
ř. z.
= Říšský zákoník
Ú. l.
= Úřední list
ČSAV
= Československá akademie věd
ČVUT
= České vysoké učení technické
KSČ
= Koministická strana Československá
Ministerstvo k. a v. = ministerstvo kultury a výchovy MŠANO
= ministerstvo školství a národní osvěty
MŠVU
= ministra školství, věd a umění
ROH
= Revoluční odborové hnutí
SSM
= Socialistický svaz mládeže
ÚV
= Ústřední výbor
VŠ
= vysoká škola
44
Prameny a literatura Prameny Zákon č. 57/1872 ř. z., kterým se vydávají nová ustanovení o tom, jak lze nabýti doktorátu na fakultách světských Zákon č. 63/1873 ř. z. o organisaci úřadů universitních Zákon Národního shromáždění č. 50/1919 Sb. z. a n., kterým se zřizuje druhá česká univerzita Zákon Národního shromáždění č. 76/ 1918 Sb. z. a n., o zřízení československé státní vysoké školy zvěrolékařské Zákon Národního shromáždění č. 135/1920 Sb. z. a n. o poměru pražských universit Zákon Národního shromáždění č. 286/1924 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních Vládní nařízení č. 32/1939 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních personálních na vysokých školách Vládní nařízení vlády Protektorátu Čechy a Morava č. 188/1940 Sb. z a n. o pojmenování české university v Praze Vládní nařízení vlády Protektorátu Čechy a Morava č. 374/1941 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje účinnost vládního nařízení č. 32/1939 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních personálních na vysokých školách Vládní nařízení č. 9/1945 Sb. o přechodných opatřeních na českých vysokých školách. Dekret Prezidenta republiky č. 69/1945 Sb. o přeložení vysoké školy báňské z Příbrami do Moravské Ostravy Dekret Prezidenta republiky č. 122/1945 Sb. o zrušení německé university v Praze Dekret Prezidenta republiky č. 123/1945 Sb. o zrušení německých vysokých škol technických v Praze a v Brně Dekret Prezidenta republiky č. 127/1945 Sb. o zřízení vysoké školy „Akademie múzických umění v Praze“ Dekret Prezidenta republiky č. 140/1945 Sb. o zřízení vysoké školy politické a sociální v Praze Nařízení vlády Československé republiky č. 9/1946 Sb. kterým se vydává statut vysoké školy politické a sociální v Praze Zákon č. 35/1946 Sb. o obnovení university v Olomouc Zákon č. 53/1946 Sb. o zřízení „Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze“ Vládní nařízení č. 14/1947 Sb. vlády Československé republiky o státních zkouškách a o přísných zkouškách doktorských na fakultách věd právních a státních Vládní nařízení č. 35/1947 Sb. jímž se mění statut Vysoké školy politické a sociální v Praze Zákon č. 124/1947 Sb., jímž se zřizuje Vysoká škola sociální v Brně
45
Zákon č. 168/1947 Sb. o zřízení Janáčkovy akademie musických umění v Brně Zákon č. 58/1950 Sb. o vysokých školách Vládní nařízení č. 81/1950 Sb. o některých změnách v organizaci vysokých škol Nařízení ministra školství č. 130/1950 Sb., věd a umění, kterým se vydává organizační a jednací řád Státního výboru pro vysoké školy a blíže upravuje jeho působnost Vyhláška č. 79/1951 Sb. ministerstva školství, věd a umění o ukončení studia absolventů vysokých škol studijního roku 1949/1950 a let dřívějších, Úřední list I Nařízení ministerstva školství, věd a umění 57/1951 Sb., kterým se upravuje působnost ve správě vysokých škol Vládní nařízení č. 80/1951 Sb. o organizačních změnách na vysokých školách Vládní nařízení č. 30/1952 Sb. o některých změnách v organizaci vysokých škol Vládní nařízení č. 40/1952 Sb. o dalších změnách v organizaci vysokých škol Vládní nařízení č. 63/1952 Sb. o zřízení vysoké školy ruského jazyka v Praze Nařízení ministerstva školství, věd a umění č. 92/1952 Sb., kterým se upravuje způsob správy a hospodaření vysokých škol Vládní nařízení č. 60/1953 Sb. o vědeckých hodnostech a označení absolventů vysokých škol Vládní nařízení č. 66/1953 Sb. o vyšších pedagogických školách a vysokých školách pedagogických Vládní nařízení č. 97/1953 Sb. o vysoké stranické škole při Ústředím výboru Komunistické strany Československa Vládní nařízení č. 98/1953 Sb. o změnách v organizaci vysokých škol Vládní nařízení č. 17/1955 Sb. o dalších změnách v organizaci Vládní nařízení č. 28/1956 Sb. o změně působnosti oboru vysokých škol zemědělských Zákon č. 46/1956 kterým se mění a doplňuje zákon o vysokých školách Nařízení ministerstva školství a kultury č. 28/1957 Sb. o organisaci a působnosti vysokých škol a jejich složek Vládní nařízení č. 58/1958 Sb. o změnách v organizaci vysokých škol Vládní nařízení č. 57/1959 Sb. o pedagogických institutech Vládní nařízení č. 58/1959 Sb. o změnách v organizaci vysokých škol Vládní nařízení č. 120/1960 Sb. o změnách v organizaci vysokých škol Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 86/1961 Sb. o vysoké stranické školy – Institutu společenských věd při Ústředním výboru Komunistické strany Československa Usnesení Národního shromáždění č. 98/1961 Sb. o schválení zákonných opatření předsednictva Národního shromáždění Vyhláška ministerstva školství a kultury č. 94/1961 Sb. o označování absolventů vysokých škol Vládní nařízení č. 108/1961 Sb. o zřízení University 17. listopadu v Praze Nařízení vlády č. 87/1962 Sb. o pedagogických institutech Zákon č. 53/1964 Sb. o udělování vědeckých hodností a o Státní komisi pro vědecké hodnosti Nařízení vlády č. 5/1966 Sb., kterým se mění a doplňuje vládní nařízení 46
č. 108/1961 zřízení University 17. listopadu v Praze Zákonné opatření č. 7/1966 Sb. předsednictva Národního shromáždění o vysoké škole politické Ústředního výboru Komunistické strany Československa Zákonné nařízení Národního shromáždění č. 19/1966 Sb. o vysokých školách Vyhláška ministerstva školství č. 26/1966 Sb., kterou se vydávají předpisy pro rigorosní zkoušky (rigorosní řád) Vyhláška ministerstva školství a kultury č. 27/1966 Sb. o přiznávání titulů absolventům, kteří ukončili studium před účinností zákona č. 19/1966 o vysokých školách Vyhláška ministerstva školství a kultury č. 28/1966 Sb., kterou se vydávají předpisy o habilitačním a jmenovacím řízení a o obsazování volných pracovních míst učitelů vysokých škol Usnesení Národního shromáždění č. 29/1966 Sb. o schválení zákonných opatření předsednictva Národního shromáždění Nařízení vlády č. 33/1966, kterým se doplňuje a mění vládní nařízení o umisťování a absolventů vysokých škol, konzervatoří a středních odborných škol Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 92/1966 o přiznávání titulů absolventům Vysoké školy politické Ústředního výboru Komunistické strany Československa Nařízení vlády č. 38/1967 Sb. umisťování absolventů vysokých škol, konzervatoří, středních odborných a odborných škol Vyhláška č. 39/1967 Sb. rektora Vysoké školy politické Ústředního výboru Komunistické strany Československa, kterou se vydávají předpisy pro rigorosní zkoušky (rigorosní řád) na Vysoké školy politické Ústředního výboru Komunistické strany Československa Vyhláška č. 40/1967 Sb. rektora Vysoké školy politické Ústředního výboru Komunistické strany Československa o zpětném přiznávání titulů Vysokéou školou politickou Ústředního výboru Komunistické strany Československa Vyhláška č. 41/1967 Sb. ministerstva školství, kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva školství č. 26/1966 Sb., kterou se vydávají předpisy pro rigorosní zkoušky (rigorosní řád) Vyhláška ministerstva školství č. 49/1967 Sb., o postgraduálním studiu na vysokých školách Vyhláška ministerstva školství č. 45/1968 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva školství a kultury č. č. 27/1966 Sb. o přiznávání titulů absolventům, kteří ukončili studium před účinností zákona č. 19/1966 o vysokých školách Zákon Národního shromáždění č. 169/1968 Sb. o zřízení Vysoké školy veterinární v Brně a Vysoké školy veterinární v Košicích Zákon Federálního shromáždění č. 163/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 19/1966 Sb., o vysokých školách Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 107/1973 Sb. o Vysoké škole Sboru národní bezpečnosti Usnesení Federálního shromáždění č. 140/1973 Sb. o schválení zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 107/1973 Sb. o Vysoké škole Sboru národní bezpečnosti Zákonné opatření předsednictva České národní rady č. 81/1974 Sb. 47
o zrušení Univerzity 17. listopadu v Praze Usnesení České národní rady č. 100/1974 Sb. o schválení zákonného opatření předsednictva České národní rady Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 18/1976, kterým se mění a doplňuje zákon č. 19/1966 Sb., o vysokých školách ve znění zákona č. 163/1969 Sb. Usnesení Federálního shromáždění č. 46/1976 Sb. o schválení zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění Zákon Federálního shromáždění č. 39/1980 Sb. o vysokých školách Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 89/1980 Sb. o soustavě studijních oborů a o délce řádného studia na vysokých školách Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 90/1980 Sb. o státních závěrečných zkouškách a stáních rigorózních zkouškách Vyhláška Ministerstva školství České socialistické republiky č. 110/1980 Sb. o studiu na vysokých školách Vyhláška Ministerstva školství České socialistické republiky č. 580/1981 Sb. o umělecké aspirantuře Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 69/1985 Sb. o některých změnách v organizaci vysokých škol Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 94/1985 Sb. o některých změnách v organizaci vysokých škol Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 33/1986 Sb. o soustavě studijních oborů a o délce řádného studia na vysokých školách Zákon Federálního shromáždění č. 172/1990 Sb. o vysokých školách Nařízení vlády Československé federativní republiky č. 282/1990 Sb. o změně v organizaci vysokých škol uměleckého směru Zákon Federálního shromáždění č. 181/1990 Sb. o zrušení Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti Nařízení vlády České a Slovenské Federativní č. 308/1990 Sb., kterým se provádí zákon č. 181/1990 Sb. o zrušení Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti Nařízení vlády České a Slovenské Federativní republiky č. 434/1990 Sb. kterým se mění nařízení vlády České a Slovenské Federativní č. 308/1990 Sb., kterým se provádí zákon 181/1990 Sb. o zrušení Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti Vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České socialistické republiky č. 447/1990 Sb. o habilitaci docentů a podmínkách a průběhu jmenování profesorů Zákon Parlamentu České republiky č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)
48
Literatura MALÝ, Karel, et al. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. Přepracované vydání. Praha: Linde, 2003. MARTINIC, Jaroslav; RAMBOUSEK, Jiří; BURIÁNEK, Bohuslav. Základní předpisy o vysokých školách. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958. MATES, Pavel, et al. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol 1918-1983. 1. vydání. Praha: Ústav školských informací při MŠ ČSR, 1984. PLACHT, Otto; HAVELKA, Jiří. Předpisy pro vysoké školy republiky československé. Praha: Vlastním nákladem, 1932. POLÁČEK, Bohumil. Právnické tituly v průřezu dějin. 1. vydání. Praha : Vlastním nákladem autorovým, 2010. PULEC, Jiří; URBÁŠEK, Pavel. Kapitoly z dějin univerzitního školství na Moravě v letech 1945-1990. 1. Vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. URBÁŠEK, Pavel. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech normalizace. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008.
tzv.
Elektronické zdroje http://www.systemaspi.cz/ http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/start.aspx http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/ps09/dlibrary/web/rs.html
(Říšský
zákoník) http://iuridictum.pecina.cz/w/Sb%C3%ADrka_z%C3%A1kon%C5%AF http://www.cuni.cz/UK-374.html http://www.cvut.cz/cs/historie http://www.upol.cz/o-univerzite/historie-a-soucasnost/ https://www.vutbr.cz/edit/zivot-na-vut/fakta-o-vut/historie-vut/?aid_redir=1 http://www.vsb.cz/cs/okruhy/prezentace-univerzity/historie/
49
Seznam příloh Příloha č. 1: Příloha k zákonu č. 19/1966 Sb. Seznam vysokých škol a fakult Příloha č. 2: Příloha k zákonu č. 39/1980 Sb. Seznam vysokých škol a fakult Příloha č. 3: Příloha zákona č. 172/1990 Sb. Seznam vysokých škol a fakult Příloha č. 4: Příloha č. 1 a 2 k zákonu č. 111/1998 Sb.
50
