Univerzita Jana Evangelisty Purkyně. Urbanistický a stavební vývoj města Rakovníka od roku 1893 do roku 1938

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Filozofická fakulta Katedra historie

Urbanistický a stavební vývoj města Rakovníka od roku 1893 do roku 1938

Bakalářská práce

Josef Rod

Vedoucí bakalářské práce: doc. PhDr. Ludmila Sulitková, Csc.

Rakovník 2012

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Rakovníku dne 23. 4. 2012

Podpis:

ANOTACE Bakalářská práce přibližuje urbanistický a stavební vývoj města Rakovníka od roku 1893 do roku 1938, tedy od nástupu Josefa Čermáka do funkce starosty po konec starostování Čeňka Vaněčka. Práce vznikla na základě písemných a ikonografických pramenů uložených ve Státním okresním archivu v Rakovníku a v Muzeu T. G. M. v Rakovníku. V úvodní kapitole je nastíněn urbanistický vývoj města od jeho počátku, tedy od 13. století po konec 19. století, kdy se Rakovník začal transformovat v průmyslové moderní město. Následující kapitoly popisují urbanistický a stavební vývoj města za období starostování jednotlivých starostů mezi lety 1893 a 1938 a snaží se přiblížit jejich podíl na samotném vývoji města. Třetí tématická část práce přibližuje obecné tendence architektonického vývoje v Čechách od konce 19. století, kdy doznívalo období historismu po konec první republiky. Závěrečná kapitola se věnuje popisu nejvýznamnějších veřejných a obytných staveb postavených během období starostování starostů Čermáka, Otty, Schleydera, Urbana a Vaněčka. Ve městě tehdy působilo několik známých českých architektů, jmenovitě např. O. Novotný, B. Hübschman, J. Rössler, či F. A. Libra. Je zde popsáno i několik staveb, které se nedochovaly do současnosti. Tato bakalářská práce tedy přibližuje období, které bylo pro Rakovník z hlediska celkového vývoje města tím nejdůležitějším v jeho dějinách.

ANOTATION

The aim of this bachelor thesis is to give detailed specifications about urban and constructive development of Rakovník town from 1893 to 1938. This is the period that started with the appointment of Josef Čermák into the function of mayor and ended with the end of mayor functioning of Čeněk Vaněček. This thesis is modeled upon written and iconographic sources stored in the State District Archive in Rakovník and in the Museum of T. G. Masaryk in Rakovník. The first chapter is devoted to the urban development of the town from its beginning, i.e. from the 13th century until the 19th century when Rakovník started to transform itself into the modern industrial town. The following chapters describe the urban and constructing development of the town during the functioning of individual mayors between the years 1893 and 1938. These chapters also try to give detailed information of the benefits that the mayors brought to the city development. The third thematic part of this thesis is devoted to the common tendencies of the architectonic development in Bohemia. That is from the 19th century, when the period of historism faded away, till the end of the First Republic. The description of the most important public and inhabitable buildings built during the functioning of mayors Čermák, Otta, Schleyder, Urban and Vaněček is concerned in the final chapter. During this period several Czech architects, namely O. Novotný, B. Hübschman, J. Rössler, or F. A. Libra, functioned in the town. Several buildings which were not preserved till modern times are also described here. Finally, this bachelor thesis introduces the period that was the most important period for the whole development of Rakovník in its history.

Poděkování Nejprve bych chtěl poděkovat paní doc. PhDr. Ludmile Sulitkové, Csc. za trpělivost a mnoho cenných rad při vedení této bakalářské práce. Dále bych chtěl poděkovat především dvěma institucím – Muzeu T.G.M. v Rakovníku a SOkA Rakovník za poskytnutí mnoha cenných materiálů a rad. Obzvláště bych chtěl poděkovat pracovníku archivu Luboši Smitkovi za jeho ochotu, vstřícnost a cenné rady. V neposlední řadě bych chtěl za všestrannou podporu poděkovat mé rodině a paní ředitelce ZŠ Olešná Vlastě Kantoříkové za pravopisnou korekturu. Obsah

Úvod Rakovník, ležící přibližně 60 kilometrů západně od Prahy, patří k nevelkým městům České republiky, avšak může se pyšnit řadou historicky cenných památek, které vypovídají o jeho poměrně slavné minulosti. Význam města, které je zmiňováno poprvé v roce 1252 jako sídlo soudu, v průběhu staletí značně kolísal. Největší rozvoj

zaznamenalo ve století šestnáctém, kdy bylo opevněno kamennými hradbami se čtyřmi bránami, v centru vyrostly zděné domy s gotickými a později renesančními štíty, na západ od města byl zřízen nový hřbitov s kostelem Nejsvětější Trojice a architektonicky zajímavou dřevěnou zvonicí. Rakovník během své dlouhé existence nikdy nepatřil k nejpřednějším městům v zemi, přesto se však dostal do podvědomí obyvatel Čech díky proslulému rakovnickému pivovarnictví, které si získalo věhlas i za hranicemi Českého království. Roku 1588 byl Rakovník povýšen mezi města královská, avšak již o několik desítek let později nastalo pro město velice krušné období, poznamenané třicetiletou válkou a následnou mnohaletou stagnací. Až ve století devatenáctém zaznamenal Rakovník opětovný všeobecný rozmach, který byl notně přibrzděn až v polovině 20. století, vinou poválečného vývoje v komunistickém Československu. Počet obyvatel ve městě se od roku 1850 do roku 1950 téměř zčtyřnásobil, přičemž největší demografický růst zaznamenal na přelomu 19. a 20. století a dále pak v meziválečném období.1 Hlavním cílem této bakalářské práce je přiblížení doposud nezpracovaného tématu urbanistického a stavebně historického vývoje města v období, ve kterém zaznamenal svoji tzv. „druhou renesanci“. Přestože název samotného tématu práce zní „Urbanistický vývoj města Rakovníka v první polovině 20. století“, věnuji se zde především časovému období na základě funkčních období dvou nejvýznamnějších starostů - Josefa Čermáka (starostou v letech 1893 – 1910) a Čeňka Vaněčka (starostou v letech 1923 – 1938). Za období starostování těchto dvou starostů došlo ve městě k mnoha stavebním změnám a jeho celkovému zkrášlení, a to především jejich zásluhou, neboť i přes častý odpor některých měšťanů a mnohé politické boje, si většinu důležitých projektů nakonec dokázali prosadit. Kromě výstavby mnoha důležitých veřejných staveb došlo ve městě k rozšiřování a výstavbě nových průmyslových a hospodářských podniků, díky jejichž rozvoji se město rozrůstalo do všech světových stran. V úvodní kapitole se snažím nastínit urbanistický vývoj v předchozích období (od počátku města do konce 19. století) tak, aby na tuto kapitolu mohly navazovat další kapitoly v sledovaném období (1893 – 1938). První kapitola hlavního tématu zahrnuje obecné tendence architektonického vývoje v Čechách od konce 19. století, kdy ještě převládaly stavby historizujících slohů po konec první republiky. Následující kapitoly jsem rozdělil na vždy na dvě podkapitoly – urbanistický (plošný vývoj) a stavební 1

V roce 1850 měl Rakovník 3 144 obyvatel, v roce 1900 měl Rakovník již 6 622 a v roce 1950 mělo město 11 619 občanů. Více: Ludmila FIALOVÁ. a kol., Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970 díl I svazek 1, Praha 1978, s. 200.

(stavebně historický) vývoj z důvodu většího přehledu, abych oddělil dvě odlišné stránky vývoje – geografickou a historickou. V práci se dále snažím přiblížit podíl jednotlivých starostů, městské rady, ale i významných továrníků na samotnou výstavbu. V neposlední řadě se zaměřuji na činnost významných architektů (především Františka Alberta Libry, Bohumila Hübschmana, Jaroslava Rösslera či Otakara Novotného), kteří v Rakovníku působili, z nichž první dva jmenovaní vypracovali během dvacátých a třicátých let pro Rakovník zastavovací plán města. Na kapitoly o urbanistickém a stavebním vývoji navazuje kapitola přehledu nejvýznamnějších staveb z popisovaného období, která kromě základních informacích zahrnuje také stručný architektonický popis. Kapitoly o urbanistickém a stavebním vývoji a kapitola o významných stavbách města také reflektují kapitolu o obecných tendencích architektonického vývoje v Čechách, která těmto kapitolám předchází. Jelikož k tématu bakalářské práce neexistuje žádný souhrnný pramen ani publikace, která by pojednávala o urbanistickém či stavebním vývoji města Rakovníka, sestavoval jsem tuto práci z poměrně velkého množství různých zdrojů, z nichž nejvíce stěžejním byla Kronika královského města Rakovníka. Tu z velké části sepsal archivář Jan Renner, který se věnoval také historii Rakovníka v 16. či 19. století a napsal rovněž práci Popis politického a školního okresu Rakovník2, ze které jsem také čerpal několik málo informací. Městská kronika je psána chronologicky a každý rok zahrnuje několik tematických částí včetně stavební činnosti, ze které jsem čerpal především. Některé informace o stavbách zde nejsou příliš přehledné, někdy se opakují ve dvou či více letech a proto bylo někdy obtížné určit přesný rok zahájení či dokončení stavby. K upřesnění informací o jednotlivých stavbách či k samotné lokaci posloužili další archivní prameny, především z berního fondu, kde jsou přesné informace o vzniku stavby či přestavby, plán a někdy i jméno architekta. Informace o stavbě jsou však vedeny až po vzniku Československé republiky. Dalším archivním pramenem pojednávajícím o důležitých stavbách či přestavbách je fond okresního úřadu Rakovník a také fond stavebních záležitostí města. Státní okresní archiv Rakovník vydává již několik let Rakovnický historický sborník, který je rovněž k dispozici na webových stránkách archivu. Z tohoto periodika jsem čerpal informace ze dvou studií od historiček Burgerové a Nosálové3, které sepsaly životopisy nejvýznamnějších

2 3

Jan RENNER, Popis politického a školního okresu Rakovník, Rakovník 1902. Jedná se o studie: Petra BURGEROVÁ, Podnikatel a starosta Josef Čermák a jeho činnost v Rakovníku na přelomu 19. a 20. století, in: Rakovnický historický sborník 5, SOkA Rakovník 2004, Jana

rakovnických starostů Josefa Čermáka a Čeňka Vaněčka, kde je popisována jejich činnost a podíl na důležitých rakovnických stavbách a dalších projektech, např. regulaci rakovnického potoka. Kniha o Rakovníku4, sepsaná kolektivem autorů, je jedinou odbornou publikací, která pojednává o celkové historii města, včetně 20. století. Nejvíce mi posloužili kapitoly o rakovnických památkách a náčrt dějin města. Velmi důležitou publikací, která obsahuje také několik desítek fotografií a všechny zobrazení města do poloviny 19. století, je kniha Vzpomínky na starý Rakovník5, kterou napsal rakovnický historik Vladislav Razím. Ten se zde věnuje rozboru jednotlivých fotografií a plánů z historického i architektonického hlediska, jedná se však především o popis staveb z dřívějších století. I přesto je zde popsáno několik důležitých staveb z konce 19. a první poloviny 20. století. Třetí důležitou publikací o Rakovníku jsou Levého Dějiny královského města Rakovníka6 z roku 1896, kterou jsem použil především jako zdroj informací pro sestavování kapitoly o urbanistickém vývoji města do konce 19. století. Kromě této základní literatury jsem čerpal také z několika publikací, více či méně odborných, které zachycovaly další nové informace a pomohly mi tak doplnit potřebné údaje pro sestavení této bakalářské práce. Jedná se např. o Heroldovy Drobty vzpomínek na rakovnické domy a jejich obyvatele v XIX. a v XX. století7, dva díly knihy Když se v Rakovníku řekne8 od M. Pokorné, či Historické památky rakovnicka9 od T. Bednaříka. Pro koncepci sestavení urbanistického vývoje Rakovníka v jednotlivých obdobích jsem použil práce od D. Riedla – Rekonstrukce historických jader měst od Dušana Riedla a dále pak Architektura a město10 od Pavla Havlíka, Petra Kratochvíla a Otakara Nového, které rovněž posloužily k občasnému porovnání urbanistických tendencí v širším českém i světovém kontextu. K nástinu kapitoly Obecné tendence architektonického v Čechách, jsem jako kompilace použil publikace Od moderny k funkcionalismu11 od Rostislava Šváchy, Architektura 20. století12 od Felixe Haase,

NOSÁLOVÁ, Rakovnický starosta Čeněk Vaněček a jeho působení ve městě v letech 1923-1938, in: Rakovnický historický sborník 6, SOkA Rakovník 2005. 4 Kniha o Rakovníku, Rakovník 2002. 5 Vladislav RAZÍM, Vzpomínky na stary Rakovník, Rakovník 1994. 6 František LEVÝ, Dějiny královského města Rakovník, Rakovník 1896. 7 Bohuslav HEROLD, a rakovnické domy a jejich obyvatele v XIX. a v XX. Století, Rakovník 1938. 8 Monika POKORNÁ, Když se v Rakovníku řekne, 1 díl, Rakovník 2009. 9 Tomáš BEDNAŘÍK, Historické památky rakovnicka, Rakovník 1997. 10 Dušan RIEDL, Rekonstrukce historických jader měst, Brno 1987, Pavel HALÍK, Petr KRATOCHVÍL, Otakar NOVÝ, Architektura a město, Praha 1996. 11 Rostislav ŠVÁCHA, Od moderny k funkcionalismu, Praha 1985. 12 Felix HAAS, Architektura 20. století, Praha 1978.

Československá architektura13 od Oldřicha Starého a Česká architektura v proměnách dvou století14 od Marie Benešové. Každá z těchto obecných publikací se zabývá jednotlivými stavebními slohy v různém rozsahu, tudíž žádná z těchto knih nebyla přímo stěžejní, avšak všechny tyto publikace byly pro nastínění architektonického vývoje v Čechách poměrně důležité. K poslední kapitole, která se věnuje popisu důležitých staveb v časově vymezeném období 1893 - 1938, jsem použil jako zdroj informací knihu 100 staveb, moderní architektura Středočeského kraje15 a za poměrně důležitou považuji publikaci Architekt F. A. Libra, Hrst vzpomínek na otce od Evy Librové16. Kniha je významná hlavně proto, že tento pražský architekt pro Rakovník vypracoval řadu zajímavých realizovaných i nerealizovaných projektů, včetně již jmenovaného regulačního plánu města. K doplnění informací o architektonicky méně významných stavbách jsem doplnil z již vzpomínaných publikací a pramenů o Rakovníku. Důležitým pramenem pro urbanistický vývoj jsou plány města, ze kterých lze čerpat mnoho užitečných informací a dokládají představu o podobě města v daném roce vyhotovení plánu. Nejstarším vyobrazením města je Willenbergova veduta vyhotovená v roce 1600.17 Tento velmi cenný a přesný pohled na město zachycuje Rakovník v době jeho stavebního rozmachu, který ukončila o několik desetiletí později třicetiletá válka. Z 18. století máme k dispozici axonometrický plán vyhotovený Josefem Trüblem roku 1727, který však zobrazuje pouze síť ulic uvnitř hradeb, avšak i tento plán je pro představu urbanismu města velmi cenný. V 19. století je již k dispozici tiskařský otisk mapy stabilního katastru z roku 1841, tedy první skutečný plán města, který již dokáže vypovídat o všem podstatném, např. i o tom které budovy byly kamenné a které dřevěné.18 Pro vyobrazení města v časovém období bakalářské práce, tedy v letech 1893 – 1938, existuje několik plánů města, především z meziválečného období. Z konce 19. století neexistuje žádný plán, avšak na internetu je k dispozici digitalizované třetí vojenské mapování z roku 1879, které vyobrazuje Rakovník již v době, kdy městem vedla železnice a je dokladem toho, že město se až do této doby rozrůstalo velmi pozvolna.19 Dalším zobrazením města je až amatérský Treybalův plán vyhotovený těsně

13

Oldřich STARÝ, Československá architektura, Praha 1962. Marie BENEŠOVÁ, Česká architektura v proměnách dvou století, Praha 1984. 15 100 staveb, moderní architektura Středočeského kraje, Praha 2006. 16 Eva LIBROVÁ, Architekt F. A. Libra, Hrst vzpomínek na otce, Praha 2009. 17 V. RAZÍM, Vzpomínky na starý Rakovník, s. 10. 18 Tamtéž, s. 28, 29. 19 http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?lang=cs&map_root=3vm 14

před první světovou válkou.20 Zde není uveden datum zobrazení, avšak při podrobnějším zkoumání jsem dospěl k závěru, že plán pochází z let 1910 – 1913. Plán je poměrně přesný a nenalezl jsem v něm žádné větší odchylky, proto lze toto zobrazení považovat za poměrně věrohodné. Při porovnání tohoto zobrazení s vyobrazením města z roku 1879 je patrné, že město se během více než třiceti let rozrostlo mnohem více, než mezi lety 1841 až 1879. Ještě prudší stavební rozvoj zaznamenalo město v meziválečném období, což dokládají plány města z konce dvacátých a třicátých let, ale také protektorátní plán. Zde jsou označené významné veřejné budovy, podniky a také čísla popisného. Tento plán jsem při vyhotovování práce využíval nejčastěji. V neposlední řadě byl velice důležitým pramenem Librův regulační plán města z let 1926 – 1940.21 Z něj můžeme vypozorovat, které projekty byly či nebyly realizovány a jakým směrem se město mohlo ubírat, pokud by stavební vývoj nepoznamenala druhá světová válka a následná éra komunismu. Neméně důležitým pramenem pro vyobrazení města jsou staré fotografie, které dokládají kromě podoby města jako celku také detaily jednotlivých staveb. Nejvíce fotografií je k dispozici v muzeu T. G. Masaryka v Rakovníku, kde je většinou uveden také rok vyfotografování, případně další informace. Jelikož existuje několik fotografií pro jednotlivé části města v různých časových obdobích, je možné vypozorovat a porovnat proměny města v čase. Několik fotografií obsahují také publikace, které se zabývají historií města, obzvláště již zmiňovaná Kniha o Rakovníku. Z informací, které jsem zjišťoval z fotografií, plánů, map a vedut města jsem provedl komparaci s prameny písemnými, abych mohl lépe vykonstruovat urbanistický vývoj. Pro ověření vzhledu a polohy některých staveb jsem rovněž provedl terénní průzkum. Pro statistiky počtu obyvatel a domů v Rakovníku a porovnání těchto statistik s městy podobného významu a velikosti, jsem použil dílo od Ludmily Fialové a kol., Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-197022. Pro starší období je přínosné dílo Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezku23 od K. Kuči, který zde uvádí počty obyvatel a domů i z pozdního středověku a raného novověku.

20

SOkA Rakovník, Sbírka map, neuspořádáno, Plán královského města Rakovníka a samot. Regulační plán je vyobrazen např. při městském úřadě. 22 Ludmila FIALOVÁ. a kol., Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 18501970 díl I svazek 1, Praha 1978. 23 Karel KUČA, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezku / 6. díl, Pro-Sto, Praha 2004. 21

2. Nástin urbanistického vývoje Rakovníka od počátku města do konce 19. století. Město Rakovník se nachází v Rakovnické kotlině, jejíž sousední oblasti jsou přibližně o sto metrů vyšší a jsou také více zalesněné. Na území Rakovnicka vznikalo již během 11. a 12. století několik desítek vesnic a na poč. 13. století pokrývalo Rakovnicko již poměrně husté vesnické osídlení. Z tohoto důvodu bylo v první polovině 13. století založeno samotné město Rakovník, neboť bylo zapotřebí, aby se v tomto regionu nacházelo tržní sídlo městského typu. O podobě města v první polovině 13. století zatím nejsou žádné zprávy, a to ani z archeologických poznatků. Od roku 1252 je Rakovník zmiňován jako místo soudu, avšak zatím není jasné, jaký měl tento soud význam a jaký měl význam samotný Rakovník. Je však zřejmé, že již v této době byl

Rakovník sídlem městského charakteru, i když pouze v prvotním stádiu. Rakovník nebyl založen jako město královské, ale jako město komorní, poddanské, od čehož se také odvíjel jen pozvolný stavební rozvoj v průběhu středověku. I přesto se stal jednou z předních osad v regionu a zejména díky blízkému hradu Křivoklát relativně bohatnul a vzkvétal. Poddanským městem byl až do roku 1588, a proto byla jeho práva velmi omezována. Například nedaleký Beroun, který byl poprvé doložen jako město v r. 1266, byl až do konce 13. století podobného významu, avšak roku 1295 se Václav II. rozhodl Beroun povznést a začlenil jej mezi města královská. Město Beroun bylo urbanisticky přeorganizováno, obdarováno několika vesnicemi a právy a brzy na to opevněno kamennými hradbami. Rakovník toto štěstí neměl a jeho nevýznamná práva na mnoho let omezila jeho sídelní rozvoj. I přes různá omezování plnil Rakovník funkci relativně důležitého regionálního střediska, byl sídlem rakovnického kraje a v okolí do třiceti kilometrů nevzniklo žádné jiné královské město.24 Město Rakovník bylo založeno v hlubokém údolí rakovnického potoka padesát kilometrů západně od Prahy v nadmořské výšce přibližně 330 metrů nad mořem. 25 Leželo na okraji komplexu královského loveckého hvozdu a jeho poloha proto byla velmi výhodná. Jeho sídelní jádro se zřejmě zformovalo kolem kostela Sv. Mikuláše, který byl již ve třináctém století opevněn a poskytoval proto občanům městečka ochranu před nepřáteli. V centru města leží velmi dlouhé obdélníkové náměstí o rozměrech přibližně 400 x 50 m, které bylo vyměřeno již ve 13. století, a jehož tvar zřejmě ovlivnila stará dálkové komunikace, která vedla rovnoběžně s potokem.26 Jev dlouhého a úzkého náměstí nebyl pro tento region nijak ojedinělý. V průběhu 13. a 14. století vznikaly v okolí Rakovníka i jiné osady, které měly ve svém středu dlouhé návsi s kolmo přiléhajícími užšími parcelami podobně jako v samotném Rakovníku.27 Historické jádro města se postupně utvářelo během 13. až 16. století. Ulice byly rozvrženy tak, že západním směrem vedla dnešní ulice Palackého, od ní severním směrem ulice Vysoká a jižním dnešní ulice Trojanova, od níž vedla přes mokřiny na jižní straně za městem komunikace směrem na Plzeň. Vysoká ulice ústila do úvozu severního svahu městského údolí, kudy se jezdilo do Loun, či Žatce.28 Kolem náměstí 24

Kniha o Rakovníku, s. 7, 22, 41. Jan, RENNER, Popis politického a školního okresu rakovnického, s. 261. 26 Tamtéž. 27 „Takto založené vesnice známe i z jiných oblastí Čech, jejich velký počet a urbanistická kvalita na Rakovnicku jsou však výjimečné (Nesuchyně – před 1320, Kolešov, 1320, Řevničov 1325, Lužná asi 1325, Kněževes před 1327, Rousínov před 1335, Pavlíkov před 1341, Čistá pol. 14. století, Podbořánky 1354, podobně Vrbice, Třtice a Hředle)“. Blíže: Kniha o Rakovníku, s. 28. 28 Kniha o Rakovníku, s. 128. 25

postupně vznikala jednořadová zástavba, stejně jako v jeho třech hlavních ulicích, a domy byly po celé 13. století zřejmě ještě dřevěné. Další ulice či domovní bloky kromě těchto tří základních ulic zřejmě ještě neexistovaly.29 Na východní straně náměstí stál opevněný kostel, v 13. století kostel Sv. Mikuláše, od poloviny 14. století nově vybudovaný kostel Sv. Bartoloměje, rovněž obehnán hradbami a až do třetí čtvrtiny 15. století tvořilo prostranství kostela jediné útočiště v případě ohrožení města. Takto byl městský půdorys vyměřen přibližně na přelomu 13. a 14. století.30 Území pod Vysokou bránou bylo k areálu města připojeno až v průběhu 15. století v souvislosti s lepším zajištěním obrany pod severním návrším.31 Na západ od města stál kostel Sv. Jiljí, který byl propojen s městem až v 30. letech 20. století. Již od patnáctého století se v Rakovníku formovala předměstí – na jihu Blatno a na východě Bezděkov - a ve 30. letech 15. století měl Rakovník přibližně 200 domů, z nichž asi 150 bylo uvnitř města.32 Prudký stavební rozvoj města nastal v 16. století. V první čtvrtině tohoto století se započalo se stavbou zděných hradeb, které tvořily čtyři brány – Vysoká, Pražská, Lubenská a Svatojilská. Severní brána – Vysoká, stojící na nejvyšším bodě zástavby, byla ze všech bran nejvyšší (zdivo brány dosahovalo výšky přes 31 metrů, se střechou 46 metrů33), a to proto, že město potřebovalo lepší kontrolu města od severu, kde se stoupal strmý svah dnešní Bendovky. Pražská brána byla umístěna na východní straně a od ní vedla komunikace směrem na Prahu. Od jižní brány –Lubenské- vedla komunikace směrem na Plzeň a od západní brány –Svatojilské- vedla cesta směrem na Karlovy Vary. V průběhu 16. století se ve městě vedle dřevěných a gotických zděných domků objevují také první renesanční domky. Na náměstí je trvale umístěna radnice. Před kostelem byla v roce 1560 vystavěna nová rozsáhlá školní budova, neboť stará škola existující v Rakovníku zřejmě již od 14. století pro velký nával žáků v této době již nepostačovala. 34 Dále byl zatím nejvýznamněji přestavěn kostel Sv. Bartoloměje, jehož podoba se přes několik přestaveb dochovala až dodnes. Díky hospodářskému rozkvětu se Rakovník v průběhu 16. století dostal na úroveň měst jako Louny, Žatec, Slaný či Beroun, a to jak po stránce ekonomické a stavební, tak i právní, když byl roku 29

Domy se stavěly tak, jak bylo v gotickém městě obvyklé, vedle sebe na dlouhých parcelách, orientovaných kolmo k náměstí a třem hlavním ulicím. Kniha o Rakovníku, s. 25. 30 Kniha o Rakovníku, s. 128. 31 Vladislav RAZÍM, Rakovník, Rakovník 1995, nestr. 32 Tamtéž. 33 T. BEDNAŘÍK, Historické památky Rakovnicka, s. 117, 118. 34 „Školní budova stála za příkopem děkanského kostela. Že však stará ta škola pro velký nával žáků v druhé pol. 16. stol. Nepostačovala, byla r. 1560 vystavěna nová rozsáhlejší, jež však o 19 roků později musel býti rozšířena o velkou světnici.“ Blíže: Renner, J., Popis politického a školního okresu rakovnického, Rakovník 1902, s. 263.

1588 konečně povýšen mezi města královská. V průběhu 16. století se zastavovaly volné plochy uvnitř hradeb města i za hradbami a v r. 1567 měl Rakovník 190 domů a několik desítek domků tvořilo předměstí.35 Po polovině 16. století byl na severozápadní straně kousek od města založen nový městský hřbitov a v r. 1585 zde byl postaven hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice a v jeho sousedství dřevěná zvonice.36 Ještě v 16. století město koupilo nedaleké Senomaty a vlastnilo rovněž několik mlýnů, které obklopovaly povodí rakovnického potoka.37 Obraz města přelomu 16. a 17. století je velmi dobře zachycen na Willenbergově vedutě, která vznikla kolem roku 1600. Město Rakovník patřilo v této době k nejkrásnějším městům v celé zemi, k čemuž dopomáhalo jeho zvláštní zasazení v krajině. Zvláště pohled na město od jihu je velmi působivý, především díky hlavním dominantám města v čele s Vysokou branou. V okolí města po jeho jižním obvodě se rozprostíralo několik rybníků, napájených Rakovnickým potokem, a v členitém severním svahu nad městem teklo úžlabinou ze severu velké množství vody do městského příkopu. 38 Město Rakovník bylo na přelomu 16. a 17. století ve svém stavebním vrcholu, který prudce narušila třicetiletá válka, z níž se Rakovník v průběhu celého 17. století již nevzpamatoval. Během třicetileté války utrpěl Rakovník několik zničujících nájezdů Sasů, císařských vojsk a Švédů, které se opakovaly ještě několikrát až do roku 1648, tedy do konce války. Město bylo po válce zcela vypleněno a vylidněno.39 Nejen domácnosti, ale i veřejné stavby byly naprosto zdecimované a v roce 1650 bylo ve městě pouze 80 domů a 35 chalup, tedy skoro o polovinu méně než na počátku 17. století.40 V tomto nešťastném století byl pro Rakovník nejvýznamnějším urbanistickým zásahem založení židovského ghetta na severní straně města, které se tvořilo od roku 1678. Jeho zástavba byla velmi bizarně seskupena a pro její chaotické zvláštní uspořádání patřila tato část města k urbanisticky i stavebně nejpozoruhodnějším. Ještě předtím, roku 1635, byl na východ od města v prudkém svahu založen židovský hřbitov.41 Tím však byla stavební aktivita města v průběhu celého 17. století vyčerpána a chátrající město se soustředilo především na obnovu nejdůležitějších staveb. Navíc v poslední čtvrtině 17. století město

35

Jan RENNER, Popis politického a školního okresu rakovnického, s. 261. Kniha o Rakovníku, s. 138. 37 V. RAZÍM, Rakovník, nestr. 38 V. RAZÍM, Vzpomínky na starý Rakovník, s. 10 – 12. 39 Kniha o Rakovníku, s. 58, 59. 40 V. RAZÍM, Rakovník, nestr. 41 Kniha o Rakovníku, s. 128, 135, 136. 36

postihl mor, kterému podlehlo kolem 600 osob, a v r. 1698 ničivá povodeň, která smetla celé Lubenské předměstí a jižní polovinu městských hradeb.42 Po období úpadku město v 18. století spíše stagnovalo a i v tomto století Rakovník postihlo několik požárů, epidemií a návštěv vojsk. Uvnitř hradeb se Rakovník proměňoval v duchu doby vrcholného a pozdního baroka a mnoho domů na náměstí i v ulicích bylo znovu vystavěno, či alespoň opatřeno barokní fasádou. K nejvýznamnějším stavbám tohoto století patřila bezesporu budova kasáren, postavena roku 1755 při západní hradbě u Svatojilské brány. Dalším významným stavebním počinem byla židovská synagoga, vybudovaná v r. 1763, a palácový dům cisterciáků, postavený u Pražské brány v roce 1781. Na hřbitově, kousek od kostela Nejsvětější trojice, byla r. 1726 postavena kaple Sv. Rocha.43 Díky axonometrickému plánu Rakovníka od Jana Josefa Trübla z r. 1727 můžeme vidět přibližnou podobu města uvnitř hradeb ve dvacátých letech 18. století. Velmi podrobně jsou zde zachyceny uličky židovské čtvrti na sever od náměstí a kromě Masné ulice, vybudované později, je tento uliční rozvrh prakticky totožný s dnešním stavem. Na místě Nádražní ulice, vybudované až v 70. letech 19. století, je vyobrazen pouze náznak uličky, vedoucí zřejmě do jedné z malých branek v jižních hradbách.44 Ze zobrazení od Friedricha Bernarda Wernera z konce 20. či 30. let 18. století v pohledu od jihozápadu můžeme v předměstí Rakovníka vidět velké hospodářské budovy z hrázděného zdiva a jižně od hradeb rozsáhlý rybník. Za dob Marie Terezie začaly vznikat po obvodě města roubené stodoly, což souviselo s protipožárním nařízením stavět dřevěné stodoly vně hradeb. Největší shluk těchto stodol se utvořil v okolí Vysoké brány a na západ od města. 45 Výstavba roubených stodol pokračovala i ve století devatenáctém. V roce 1785 mělo samotné město 227 domů a necelé dva tisíce obyvatel.46 Ani první dvě desetiletí století devatenáctého nepřinesla Rakovníku hospodářský ani stavební růst, naopak se město muselo vypořádat s epidemiemi, neúrodou, novými daňovými zatíženími, státním bankrotem a v neposlední řadě napoleonskými válkami. Již v předešlém století minula Rakovník důležitá silnice vedoucí z Prahy do Karlových Varů a i na počátku století devatenáctého promeškalo město další možnost vést tudy silnici z Prahy do Chebu.47 Tehdejší prozatímní purkmistr Engelthaler varoval měšťany 42

Tamtéž, s. 60. Tamtéž, s. 61. 44 V. RAZÍM, Vzpomínky na starý Rakovník, s. 18. 45 Tamtéž, s. 20. 46 J. RENNER, Popis politického a školního okresu rakovnického, s. 262. 47 Kniha o Rakovníku, s. 71. 43

před hrozbou pochodu vojsk přes rakovnické území, avšak hlavním důvodem byla obava, že po vystavení silnice se do Rakovníka přestěhuje krajský úřad, což se rakovnickým předním pánům příliš nehodilo, neboť hleděli pouze na svůj vlastní prospěch.48 Obě promarněné příležitosti propojit Rakovník s okolním světem měly na pomalém rozvoji města jistě svůj podíl a naopak město Slaný, které na tom bylo v tuto dobu hůř, si stavbou silnice přes jejich území výrazně polepšilo. Započalo se alespoň s úpravou okresních silnic pražské a lišanské, která spojovala město s karlovarskou silnicí. Od dvacátých let 19. století počal ve městě čilejší přírůstek obyvatelstva a Rakovník měl tehdy přibližně 2200 obyvatel a kolem 280 domů.49 V druhé polovině 30. let 19. století se započalo s bořením hradeb, jak bylo v tehdejší době zvykem.50 Postupně byly odstraněny brány Svatojilská

a

Lubenská,

pouze

Vysoká

brána

díky své

monumentálnosti zůstala zachována, a ke zboření Pražské brány nakonec také nedošlo. Pokračoval také demografický přírůstek obyvatelstva, a to hlavně ve 40. letech 19. století, a město se tak začalo postupně opět zmáhat co do růstu a nepatrně také hospodářsky. K vyobrazení tehdejší podoby města nejlépe poslouží císařský otisk mapy stabilního katastru z roku 1841, prvního skutečného plánu. Pokud srovnáme přibližnou podobu města z Willenbergovy veduty z přelomu 16. a 17. století s tímto plánem města, je patrné, že město se za téměř 250 let plošně příliš nerozrostlo. Uvnitř města prodělal Rakovník v prvních desetiletích 19. století stavebně jen několik změn a přestaveb a jistě nejvýznamnějším urbanistickým zásahem bylo postavení dvoupatrové reálné školy na sever od kostela. Prostor nad kostelem se zřejmě již od středověku v důsledku několika požárů urbanisticky proměňoval a dříve, až do 16. století, zde stála městská radnice. Ve vedlejších ulicích byly v celém průběhu 19. století přestavovány či nově vybudovány patrové domky, aby výšková hladina domů navázala na domy obklopující náměstí. V první polovině 19. století, co se výškové linie týká, stavělo se především do výše jednoho patra a dvoupatrový dům byl po celou první polovinu 19. století pro Rakovník spíše výjimkou. Nejvyšší domy a většina dominant města stály při náměstí a s přibývající vzdáleností od hlavního náměstí výška domů povětšinou ubývala, což je typický příklad centrálně se rozvíjejícího města středověkého původu. 51 Jednou ze světlých výjimek byl mohutný klasicistní dům čp. 72. Tento vysoký patrový hostinec, 48

Jan ČERNÝ, Rakovnické paměti 19. století. Zápisky Františka Hovorky. Kronika Ferdinanda Malce, Rakovník - Praha 2010, s. 155. 49 K. KUČA, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku / 6. díl, Pro – Sto, s. 300. 50 D. RIEDL, Rekonstrukce historických jader měst, s. 12. 51 D. RIEDL, Rekonstrukce historických jader měst, s. 43, 44.

vyčnívající na západním okraji městského jádra, byl postaven těsně před polovinou 19. století a dodnes je bezesporu nejvýznamnějším pozdně klasicistním domem ve městě. Do výše a vzhledu budov se promítal také nevelký hospodářský potenciál obyvatel města. Ani samotná rada města nemohla vynaložit mnoho finančních prostředků na stavbu významnějších reprezentativních budov. Nejvzhlednější budovou této doby byla jistě radnice, která byla na počátku 19. století přestavěna. Na místě dřívějších předměstí, která byla v důsledku válek a požárů několikrát zdemolována, vyrostlo pouze několik desítek kamenných domků. Nejvýznamnější stavbou rakovnických předměstí této doby je bezesporu budova okresního soudu, postavená v r. 1840. Za trojlodní budovou státních úřadů stál Panský mlýn, vedle něhož se vytvořil shluk roubených hospodářských staveb. Na jih od města byla postavena budova městského ovčína a obytná zástavba vně hradeb se ve větší míře koncentruje pouze na Pražském a Plzeňském předměstí, částečně také na předměstí Svatojilském. Na severu bylo rozprostřeno po celém obvodě města několik desítek dřevěných stodol, avšak kamenná zástavba se zde začala formovat až v poslední čtvrtině 19. století. Jižně pod městem tekl náhon, který dříve napájel hradební příkop, a tento náhon, spolu s náhonem mlýnským, napouštěl soustavu několika rybníků, které od středověku přispívaly k obranyschopnosti města. V polovině 19. století bylo ve městě již přes 3 144 obyvatel a počet domů zřejmě překročil tří stovkovou hranici, což by bylo poprvé za celou dobu existence města.52 V druhé polovině 19. století zaznamenal Rakovník poněkud prudší hospodářský, demografický i stavební vzestup než v předchozích obdobích. Do města zavítal zatím jen v menší míře průmysl a v 70. letech 19. století začal být Rakovník spojován s okolním světem pomocí železnice. Při srovnání stavebního a demografického vývoje s městy podobného významu se dá usoudit, že nárůst obyvatel v porovnání s jinými městy nebyl nikterak razantní, ba naopak spíše průměrný. Např. ve městě Louny vzrostl počet obyvatel od roku 1850 do roku 1900 z necelých dvou a půl tisíc na více než deset tisíc obyvatel, tedy více než čtyřikrát. 53 Ani výstavba železnice a vznik prvních průmyslových závodů neznamenal pro Rakovník přílišný ekonomický a stavební růst, avšak několik dílčích úspěchů nastartovalo město k všeobecnému rozmachu v obdobích následujících. 52

L. FIALOVÁ a kol., Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970 díl I svazek 1, s. 200, 201. 53 V Rakovníku vzrostl počet obyvatel od roku 1850 do roku 1900 z 3144 na 6625. L. FIALOVÁ a kol., Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970 díl I svazek 1, s. 200, 201.

Nejvýznamnějším urbanistickým zásahem do vnitřní struktury města v třetí čtvrtině 19. století bylo rozšíření nové ulice – Nádražní. Pro vybudování ulice musel být zbořen dům čp. 5 na jihovýchodní straně náměstí a ulice byla poté vydlážděna a prodloužena až za nedávno zbudovaný železniční most směrem k nově vznikající trati. Rok po rozšíření ulice v r. 1872 zasáhla město ničivá povodeň, která strhla železniční most a místo něj byl postaven nový – železný. Potok byl po této zkušenosti zregulován a přemístěn asi o sto metrů jižněji.54 Již od 50. let 19. století se začalo s vysoušením rybníků, rozprostřených po jižním obvodě města. Po ničivé povodni a vysušení rybníka Sekyry začaly od 70. let 19. století vznikat jižně od bývalých hradeb nové domky, na severní straně Sekyry při bývalých hradbách spíše přízemního charakteru. Na jižní a jihovýchodní straně Sekyry vznikly i domky patrové, nejvýznamnějším byla vila Donátova u nádražní ulice. Západní část tohoto předměstí sloužila v této době jako tržiště na dobytek. Dalším zásahem do vnitřní struktury města bylo zboření staré školy před kostelem a postavení nové školní budovy, dvoupatrové, čímž se hlavní náměstí rozšířilo ještě o několik desítek metrů směrem na východ. Pro toto období, tedy 70. léta 19. století, máme k dispozici třetí vojenské mapování z r. 1879, ze kterého se dá odvodit územní vývoj města od r. 1843 (1. katastrální mapy města). Kromě nově vzniklé ulice Nádražní můžeme vidět již zastavěné prostranství Sekyry, a také silnice při bývalých hradbách mezi již neexistujícími bránami Lubenskou a Svatojilskou je obestavena zděnými domky. Tato část města se nazývala U Sedmi zlodějů, neboť zde v dřívějších dobách stávalo pouze 7 chalup. Několik nových domků přibylo na prostranství Ovčína a na východ od něho zde již stál Čermákův cukrovar, jeden z prvních hospodářských podniků ve městě. Na místě bývalého Trávnického rybníka, na východ od Donátovy vily, vznikla ulice Trávnická, tvořená z přízemních domků. Stavělo se také na Lubenském a Pražském předměstí, i když zatím jen sporadicky. Na západ od města při silnici na Kněževes můžeme vidět novostavbu nemocnice, postavenou v době vzniku mapy. Na severovýchodní straně, nad bývalými městskými hradbami, začaly od sedmdesátých let 19. století vznikat nové domy a v osmdesátých letech zde byla vyměřena nová ulice – Vladislavova. Na počátku devadesátých let 19. století začaly vznikat domky kolmo a souběžně s Vladislavovou ulicí, což byl zárodek nově vznikající čtvrti zv. Vinohrady. Jinak se ale na sever od města prakticky nestavělo, a to až do konce 19. století.

54

V. RAZÍM, Rakovník, nestr.

Pokud bychom se zaměřili na podrobnější zkoumání městské zástavby, je na první pohled patrné, že město za celou svou existenci doposud prošlo jen minimálními úpravami ulic a ve městě se prakticky nevytvořil žádný čtvercový či obdélníkový blok budov, typický jev období průmyslové revoluce i v mnoha menších městech.55 Ve městě se až do počátku 20. století prakticky nezastavovaly volné parcely v centru a ani v předměstích nevznikaly nějaké výrazné shluky budov. Až do konce 19. století nevznikala žádná další předměstí, pouze se velmi pozvolna rozrůstala tři hlavní předměstí. Ani do výšky se doposud příliš nestavělo a dvoupatrový dům ve městě byl až do konce 19. století spíše výjimečný. Od větší vesnice se Rakovník lišil pouze svým reprezentativním náměstím a několika významnějšími budovami jako kostel, radnice, reálná škola, soud či pivovar. V době třetího vojenského mapování byly již vybudovány nové okresní silnice, budované od konce 30. let 19. století, avšak rozsáhlejší okresní síť silnic se začala tvořit až v době vzniku okresů.56 Na konci 80. let byla postavena na Svatojilském předměstí hospodářsko-chmelařská škola a na jihozápadě města při železnici vyrostla Linhartova slévárna a továrna, která odstartovala vznik celé průmyslové zóny v této části města. V osmdesátých letech 19. století vznikl na severovýchod od města podnik Moravia, později Šamotka.

55 56

D. RIEDL, Rekonstrukce historických jader měst, s. 10 – 12. V. RAZÍM Rakovník, nestr.

3. Obecné tendence architektonického vývoje v Čechách od konce 19. století do konce první republiky. Celé devatenácté století můžeme z architektonického hlediska nazvat jako století historismu. Historismus se vyznačuje návratem k minulým historickým slohům, tedy k románskému slohu, gotice, renesanci, baroku a klasicismu. V druhé polovině 19. století často docházelo ke spojení jednotlivých neostylů na jedné stavbě a vznikl tak styl zvaný Eklekticismus. Tento umělecký směr se udržel až do počátku 20. století. Kromě historizujících novostaveb docházelo v druhé polovině 19. století také k obnově historických památek a tento proud se nazýval restaurátorský purismus. Podstatou je přísně lpění na tzv. čistém slohu, které se projevovalo odstraněním veškerých pozdějších úprav. Jedním z nejvýznamnějších restaurátorů v puristickém duchu byl pražský architekt Josef Mocker. Ten se věnoval především restaurátorství středověkých chrámů a hradů ve stylu neogotiky, avšak projektoval i několik novostaveb. K nejvýznamnějším restaurovaným objektům patří např. chrámy v Rakovníku, Plzni či Prachaticích, kutnohorská katedrála, Prašná brána v Praze či hrady Konopiště, Křivoklát a Karlštejn.57

57

M. BENEŠOVÁ, Česká architektura v proměnách dvou století, s. 146 - 150.

Na konci 90. let 19. století došlo v Čechách k několika velkým výstavám, jako např. Výstava architektury a inženýrství z roku 1898, které měly účel reprezentační a naznačovaly stále vzrůstající hodnotu českého umění, které se dostávalo na evropskou úroveň. Na konci 19. století se objevil nový sloh – secese, jehož hlavními znaky jsou „plošnost, lineárnost, ornamentálnost, specifická lomená barevnost a stylizace. Ve výzdobě architektonické plochy se uplatňuje motiv popínavé rostliny, rozpukávajících květů, kvetoucích větví ovocných stromů, převislých lat květů, vodních rostlin, z říše živočišné jsou časté motivy vinoucích se hadů, rozpjatých křídel, lastur, ale i stylizace tvarů z říše biologických představ, z říše živlů, tříštících se vln, zprohýbaných tančících nebo kulhajících postav58“. Na české secesi se uplatňují vlivy vídeňské, ale i německé secese, avšak i přes tyto vlivy si zachovává svůj specifický ráz. Nejvýznamnějšími českými secesními architekty jsou Josef Fanta, Antonín Balšánek, Osvald Polívka či Jan Kotěra. K nejvýznamnějším secesním stavbám se řadí Obecný dům v Praze od Balšánka a Polívky, hlavní nádraží v Praze od J. Fanty, Peterkův dům v Praze 1 a Národní dům v Prostějově od Jana Kotěry, nebo záložna ve Vršovicích rovněž od A. Balšánka. V secesním slohu se stavělo přibližně do počátku první světové války, kdy je secese nahrazována geometrickou modernou a dalšími slohy.59 Na počátku 20. století, kdy dozněly historizující slohy a secese byla na svém vrcholu, se začíná objevovat nový architektonický směr – moderna. Mezníkem v tomto převratném procesu byla výstava obchodní a živnostenské komory v Praze v roce 1908, po které se v následujících pěti letech začala moderna odklánět od secesní architektury s rostlinným dekorem, a na rozdíl od tvaru a formy výzdoby je v moderně kladen důraz na tvoření prostoru a konstrukce. Nejvýznamnějším přestavitelem české moderní architektury je bezesporu Jan Kotěra, jehož nejvýznamnějšími díly je například muzeum v Hradci Králové, z let 1906 – 1912, Laichterův dům v Chopinově ulici v Praze z let 1908 – 1909 či pražský Urbánkův dům v Jungmannově ulici z let 1912 až 1913. Z Kotěrových žáků v moderní architektuře pokračovali především Josef Gočár, Pavel Janák či Otakar Novotný. Posledně jmenovaný působil také v samotném Rakovníku, kde projektoval Lexovu vilu z r. 1909 a sokolovnu z let 1913 až 1914. Někdy se pod pojmem moderna označuje také secesní architektura, a aby se její název odlišil od moderny geometrické, dostává označení jako moderna rostlinná. V průběhu druhého

58 59

Tamtéž, s. 208, 209. F. HAAS, Architektura 20. století, s. 93 – 96, M. BENEŠOVÁ, Česká architektura v proměnách dvou století, s. 208 - 213.

desetiletí 20. století, kdy je rostlinná moderna na ústupu, se geometrická moderna dostává na vrchol.60 Téměř současně s geometrickou modernou se v druhém desetiletí 20. století v Čechách prosazuje nový architektonický směr – kubismus. Ten se vyznačuje dramatickým řazením šikmých ploch. Charakteristickým útvarem je „jehla a pyramida, jež jest vrcholným tvarem duchovně abstrahované hmoty z matečního přírodního hranolu“61. K nejvýznamnějším kubistickým tvůrcům patří Josef Chohola, Josef Gočar, Pavel Janák a Vlastimil Homola. Mezi významné kubistické objekty patří např. rodinný dům od Josefa Chochola ve Vyšehradě z let 1912/1913, dům U černé matky boží od Josefa Gočara na Starém Městě z let 1911/1912, Janákův dům čp. 13 v Pelhřimově, či Všeobecný penzijní ústav na Novém Městě od Jana Kotěry a Josefa Zascha z let 1912/1914. Během první světové války se v českém prostředí kubismus začal transformovat do osobitého národního slohu,jehož hlavními znaky bylo nahrazení hranatých a jehlicovitých tvarů segmentem a kruhem. Tímto způsobem vznikl nový sloh – obloučkový kubismus, někdy také zvaný rondokubismus. Objevují se také další tendence vycházející z kubismu, jako např. plastická architektura inklinující k sochařství, tendence expresivní či puristická.62 V průběhu dvacátých let je kubismus, rondokubismus, novoklasicismus či kotěrovská moderna nahrazována dvěma novými moderními slohy – purismem a funkcionalismem. Za nejvýznamnější představitele puristického stylu lze považovat architekty Josefa Chochola, Evžena Linharta, Jaroslava Fragnera, Karla Honzíka či Víta Obrtela. Purismus se vyznačoval čistotou hladkých zdí bez použití ornamentů, často docházelo i k obohacení soustavou rizalitů, balkonů a teras. Mezi klasické puristické stavby se řadí např. nájemní dům v Hostivaři od Evžena Linharta, nájemní dům v Dejvicích od Oldřicha Starého, či penzion v Kubelíkově ulici na Žižkově od Oldřicha Tyla. Poslední jmenovaný projektoval také puristické obytné domy na Transvále v Rakovníku.63 Během dvacátých let 20. století se vedle purismu začal objevovat vzhledově podobný sloh – funkcionalismus, který kladl důraz na účelnost, monumentalitu, nosnost a čistotu tvaru. V roce 1928 probíhala v Brně od května do září Výstava soudobé 60

R. ŠVÁCHA, Od moderny k funkcionalismu, s. 52 – 55, 62 - 75,M. BENEŠOVÁ, Česká architektura v proměnách dvou století, s. 253 – 255. 61 R. ŠVÁCHA, Od moderny k funkcionalismu, s. 105. 62 F. HAAS, Architektura 20. století, s. 145 – 150,R. ŠVÁCHA, Od moderny k funkcionalismu, s. 105 – 114, 129. 63 M. BENEŠOVÁ, Česká architektura v proměnách dvou století, s. 291 – 305, F. HAAS, Architektura 20. století, s. 145 – 150, R. ŠVÁCHA., Od moderny k funkcionalismu, s. 225.

architektury v Československu. O významu této výstavy, která probíhala k příležitosti oslavy deseti letého výročí od vzniku Československé republiky, svědčí fakt, že se výstavy účastnily přední čeští politikové, včetně prezidenta T. G. Masaryka. Výstava byla zahájena po dokončení mohutného funkcionalistického komplexu budov Brněnského výstaviště, budovaného od roku 1926. Na stavbě budov se podílelo několik předních českých architektů, např. Emil Králík, autor urbanistického plánu výstaviště, Josef Kalous, Josef Gočár, Pavel Valenta, Oldřich Starý, Jaroslav Valenta, Adolf Loos či Bohuslav Fuchs. Posledně jmenovaný Bohuslav Fuchs se velmi zasloužil o rozvoj funkcionalismu v Brně mnoha významnými projekty, např. hotel Avion vybudovaný v letech 1926 – 1928, Zemanova kavárna postavená v roce 1925, či Fuchsův rodinný dům vybudovaný v letech 1927 – 1928. Fuchs byl mimo jiné také vynikajícím urbanistou. Jednou z nejvýznamnějších funkcionalistických staveb z dvacátých let je bezesporu Veletržní palác v Praze do Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla, který byl postaven mezi lety 1924 – 1928. V letech 1928 - 1930 byly téměř současně postaveny dvě významné vily – Müllerova vila v Praze od Adolfa Loose a vila Tugendhat od německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Jedná se o vrcholná funkcionalistická díla konce dvacátých let. Dalšími významnými stavbami z druhé poloviny dvacátých let jsou např. Baťův a Lindtův obchodní dům na Václavském náměstí v Praze od Ludvíka Kysely, Elektrické podniky na nároží Bubenské a Průjezdní ulice v Holešovicích od Adolfa Beneše a Josefa Kříže z let 1926 – 1934, či Všeobecný penzijní ústav od Josefa Havlíčka a Karla Honzíka z přelomu dvacátých a třicátých let. Nejvýznamnější funkcionalistickou stavbou v Rakovníku je pak budova obchodní školy od architekta Libry z konce dvacátých let.64 Architekturu let třicátých jistě ovlivnila světová hospodářská krize, která byla do jisté míry rovněž krizí uměleckou. V důsledku bytové krize, která zasáhla celé Československo, vznikaly v průběhu let 1929 – 1936 velké bytové akce, vyvolané novými, či novelizovanými zákony, a které byly určeny zejména pro chudší vrstvy obyvatelstva. Těchto akcí vytěžil rovněž Rakovník zásluhou starosty Vaněčka, díky němuž se bytová krize ve městě prakticky utišila. V jiných městech republiky však bytová krize přetrvávala až do druhé poloviny 20. století. Třicátá léta již plně ovládla funkcionalistická architektura. V tomto období dochází k určitému „psychickému změkčení“ staveb a interiérů, na moderních stavbách se občas vyskytují kamenné zdi

64

F. HAAS, Architektura 20. století, Praha 1978, s. 196 – 200.

nebo obklady, plochy průčelí se často obkládají keramickými destičkami a ploché střechy budov se střídají se střechami sklenutými. Architektonická díla jsou často doplňována sochami a důležité kritérium pro novostavbu bývá oproti létům dvacátým její vztah k starší okolní zástavbě. Také v konceptu urbanistickém dochází k určitým změnám, jako např. ke snaze o kombinování řádkové zástavby s rušnými obchodními tepnami staršího typu, jako v případě návrhu na zástavbu pankrácké pláně v Praze od Jiřího Štursy z r. 1930. Jako negativní jevy funkcionalismu se často jmenují jeho chladný výraz, přílišné upřednostňování hmotných potřeb člověk před potřebami psychickými, omezování výtvarných komponent a přehlížení tradic jakékoliv země, což je patrné zejména pro dvacátá léta. Typickým příkladem architektury této doby jsou např. nájemné domy v Krči od F. A. Libry a J. Kana z let 1935-1937, dva malobytové domy v Libni U Školičky od J. Chochola, R. Podzemného a F. Míška z let 1938 – 1940 či domy pražské obce v ulici Sámově od A. Černého z let 1936 – 1938.65 Vývoj architektury v Československu zastavily politické události let 1938 a 1939 a architektonická tvorba byla zatlačena do pozadí. „V roce 1940 zakázala okupační správa u novostaveb ploché střechy, jeden z nejcharakterističtějších příznaků moderní architektury. V roce 1941 následoval všeobecný zákaz stavební i projektové činnosti“. Během okupace byla na mnoha novostavbách přerušena stavební práce a mnoho naprojektovaných staveb již nikdy nebylo realizováno. První léta po druhé světové válce byl kladen důraz především na obnovu důležitých staveb a postupem doby se v Československu stále více prosazovaly vlivy sovětské architektury.66 Architektonický vývoj první poloviny 20. století zaznamenal do té doby největší množství různých proměn a nových stylů, které se mnohdy naprosto odlišovaly od slohů předcházejících. Kromě velkého množství stylů je dalším typickým znakem první poloviny 20. století vznik regulačních plánů. Příčinu lze hledat především v prudkém nárůstu obyvatel a potřeby regulovat stále více přesycenou infrastrukturu center měst. Díky tomu vznikaly nové čtvrtě s uspořádanou pravidelnou zástavbou, upravovaly se silnice a vznikaly nové silniční okruhy, byla potřeba umisťovat nové veřejné budovy v okrajových částech města, neboť v historickém jádře nebylo pro jejich umístění dostatek prostoru. V případě nevhodného urbanistického uspořádání historického jádra se často vytvořilo nové centrum města mimo původní historické jádro, které se stávalo 65

R. ŠVÁCHA., Od moderny k funkcionalismu, s. 341 – 359, M. BENEŠOVÁ, Česká architektura v proměnách dvou století, s. 335 – 347, F. HAAS, Architektura 20. století, s. 210, 211. 66 R. ŠVÁCHA, Od moderny k funkcionalismu, s. 483.

okrajovou částí. Regulační projekty v první polovině 20. století se ve většině případů snažily respektovat původní historickou zástavbu a příliš do ní nezasahovat. Tím se lišily od pozdějších zastavovacích plánů, které často nedbaly na vysokou historickou a uměleckou hodnotu, a neváhalo se tak přikročit k demolici historických objektů v jádře města a nahradit tyto objekty nevkusnými panelovými sídlišti. Mezi významné tvůrce regulačních plánů první poloviny 20. století patří např. J. Gočar, B. Fuchs či F. A. Libra, který vytvořil regulační plán i pro samotný Rakovník.

4. Vývoj města za starostování Josefa Čermáka (1893– 1910) V této kapitole bych se pokusil shrnout urbanistický a stavební vývoj města na přelomu 19. a 20. století, tedy za období starostování Josefa Čermáka, který vykonával funkci starosty dlouhých sedmnáct let. Za tuto dobu ve městě vzniklo několik důležitých projektů, o které se svojí měrou přičinil také samotný Čermák.

4.1. Urbanistický vývoj Při sčítání obyvatel v roce 1890 bylo ve městě Rakovník napočteno 497 domů a 5629 obyvatel. 67 Z tendence růstu počtu obyvatel a domů v tehdejší době můžeme usoudit, že počet obyvatel v r. 1893 zřejmě ještě nepřekročil šest tisíc a domů mělo město něco málo přes pět set. Jak se za období Čermákova starostování město urbanisticky proměnilo, lze nejlépe porovnat ze dvou zobrazení města – třetího vojenského mapování z r. 1879 a z Treybalova zobrazení, které bylo vyhotovené před první světovou válkou. Město se od doby Třetího vojenského mapování do roku 1893 plošně příliš nezměnilo, což lze vypozorovat z kroniky i dalších archivních zdrojů. Během tohoto čtrnáctiletého období bylo postaveno pouze několik desítek domů, většinou ve Vladislavově ulici a v Lubenském předměstí. Rok vyhotovení plánu učitele Treybala není uveden, ale pokud se podrobněji zaměříme na již zobrazené budovy, je patrné, že plán byl vyhotoven před první světovou válkou, mezi lety 1910 – 1913. I

67

L. FIALOVÁ, a kol., Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970 díl I svazek 1, s. 200, 201.

přesto, že je Treybalův plán amatérský, je poměrně přesný, neboť jsem při ověřování tohoto plánu nenašel žádnou výraznou odchylku. Ještě v posledním desetiletí 19. století měl Rakovník venkovský charakter města s jedním historickým jádrem, formovaným již od 13. století, a několika nepříliš rozsáhlými předměstími - na západě, jihu a východu města. Severní předměstí utvářelo pouze několik desítek roubených chalup za bývalými hradbami. Samotné historické jádro se formovalo v průběhu středověku a raného novověku uvnitř hradeb. Po jejich zboření a několika regulacích, především oblasti na jih od města, se historické jádro postupně propojovalo s předměstími, jak bylo typické i pro ostatní města v 19. století. Jelikož historické jádro města bylo utvořeno těsně pod strmým kopcem a již ulice na sever od náměstí měly stoupající tendenci a naopak území západně, jižně a východně od města bylo v rovnoměrné poloze, rozvíjel se Rakovník v průběhu 19. a na počátku 20. století především těmito směry, zvláště pak na jih a na východ. Jižně od náměstí tak začalo vznikat druhé centrum – náměstí Sekyra - i když významu hlavního náměstí nikdy nedosáhlo. Poloha historického jádra města na konci 19. a zvláště v první polovině 20. století nebyla zcela centrální, v meziválečném období spíše okrajová. Uliční síť v historickém jádře, která se formovala od středověku, zůstala až na probourání ulice Heroldovy prakticky neměnná celou první polovinu 20. století. Za starosty Čermáka byl nastoupen trend zkrášlit a zmodernizovat město a město tak započalo cestu dosud nevídaných proměn. Jistě největší bylo probourání nové ulice od hlavního náměstí na Sekyru v roce 1895. V této ulici postupně během přelomu 19. a 20. století vznikaly nové patrové domy a několik domů vyrostlo ještě v ulici Komenského, později Nádražní. Dalším velkým zásahem do urbanistické struktury města byla výstavba mohutné dvoupatrové chlapecké školy pod severními hradbami. Ještě dlouho po jejím vzniku se jednalo o největší stavbu v severní části města. Dále bylo upraveno náměstí, opravovány nejvýznamnější památky a dominanty města, přemístěna botanická zahrada pod starou poštu a založen nový park pod kostelem. Město tak nastoupilo cestu okrašlování svého města, jehož vzhled se od konce 19. století neustále zlepšoval. Historické jádro města bylo odděleno okružní třídou, která prakticky kopírovala bývalé hradby. Síť nově vznikajících ulic v rakovnických předměstích byla ovlivňována několika faktory. Jedním z faktorů platící zejména na přelomu 19. a 20. století, byl vliv starých komunikací a cest. Město se rozšiřovalo především těmito směry a nově vznikající ulice byly vyměřovány kolmo a rovnoběžně s ulicemi starými. Tento vliv je patrný na tehdejší zástavbě Lubenského předměstí a Vinohrad. Neméně důležitým

faktorem na podobu uliční sítě je nepochybně vliv terénu. V pozdější době má na podobu ulic vliv funkční propojování předměstí pro snadnější a rychlejší dostupnost. Plošně se Rakovník v době starostování J. Čermáka nejvíc rozšířil směrem na jih, kde vzniklo předměstí Zátiší, jihozápad, kde vzniklo předměstí Kréta a na východ, kde vzniklo předměstí Vinohrady. Ještě východněji Na Spravedlnosti, severozápadně od židovského hřbitova, vyrostlo několik rodinných domů a vil. Nepatrně se stavělo také na severu při lišanské ulici na místě dřívějších roubených stodol a v nově vzniklé ulici Havlíčkově nad bývalými severními hradbami. Západní Svatojilské předměstí se rozrostlo o Transvál a několik domů bylo postaveno pod tržištěm na dobytek, které bylo přemístěno ze Sekyry. Při konkrétnějším rozboru obytné zástavby v jednotlivých předměstích lze konstatovat, že šlo především o domy přízemní zástavby a v mnohem menší míře o domy jednopatrové, což platí u všech rakovnických předměstí. Nejvíce patrových domů bylo stavěno na Zátiší, např. „čtyráky“ pro státní zaměstnance, U Sedmi zlodějů jižně od soudu, na pražském předměstí a několik jich bylo postaveno také na Vinohradech. Na Vinohradech a na Lubenském předměstí vznikaly celé bloky domů, na Zátiší a Na Spravedlnosti domky se zahradami. Již na přelomu 19. a 20. století vznikaly zárodky vilových čtvrtí, a to v západní části Havlíčkovy ulice, v ulici Wintrově, několik vil vyrostlo na východ od města při silnici na Prahu a na Terase pod tržištěm na dobytek. Ze vzdálenosti jednotlivých domů mezi sebou lze vyčíst, kdy jednotlivé ulice vznikaly. Pokud se jedná o starší zástavbu, nebyly mezery mezi domy ve velké většině žádné, pokud se jedná o domky či vily stavěné ve dvacátých a třicátých letech 20. století, jedná se většinou o domy obklopené ze všech stran zahrádkami. Do tohoto trendu se v určité míře jistě projevila politika města. Po dlouhou dobu bylo v městské radě zdůrazňováno, aby se zastavovaly především nezastavěné plochy uvnitř města, nikoliv po jeho obvodě. Až za starosty Vaněčka, který neustále intervenoval i ministerstva železnic a financí, počet domků na rakovnických předměstích rapidně stoupal, zvláště pak na Zátiší. Formovala se také průmyslově-hospodářská oblast v prostoru Lubenského předměstí poblíž vlakové trati. Zde na přelomu 19. a 20. století vznikly továrny Vltavských, Linhartova, Ottova, družstevní lihovar, obilní skladiště a městská jatka. Na severovýchod od Rakovníka se rozšiřovala Moravia (později Šamotka) a pod židovským hřbitovem při potoce jihovýchodně od města byla postavena plynárna. Městské sady byly rozšířeny o území zv. Na Losích jihozápadně od města nad rakovnickým potokem. Rakovník se na přelomu 19. a 20. Století stále více propojoval

s okolními městy prostřednictvím železnic. Kromě tratí ve směrech na Bečov a Mladotice, které vznikly ještě na konci 19. století, byla vybudována velice důležitá trasa Rakovník – Louny, a to v r. 1904.

4.2. Stavební vývoj V následujících kapitolách o stavebně historickém vývoji města se snažím postupovat chronologicky po časové ose, aby bylo patrné, jaké změny ve městě postupem doby probíhaly v kontextu s nejdůležitějšími historickými událostmi a jakým směrem se město postupně ubíralo. Zmiňuji se zde také o vlivu významných měšťanů a městských podniků, neboť i tito lidé a instituce měly nemalý podíl na vzniku některých důležitých staveb. Až do konce 19. století byl Rakovník malým venkovským zanedbaným městem, o jehož nepříliš dobrém stavu se zmiňoval i Zikmund Winter, který tu mezi lety 1874 až 1884 učil na zdejší reálce. Město až do této doby prodělávalo dlouhé období úpadku a následné stagnace a doposud jen marně vzpomínalo na období všeobecného rozkvětu, končícího vypuknutím třicetileté války. V roce 1893 nahradil dosavadního starostu Otomara Zákona Josef Čermák, jehož nástupem na post starosty nastaly pro město Rakovník četné stavební změny a období nového rozkvětu.68 Rok 1893 byl pro Rakovník významný dvěma událostmi. První významnou událostí bylo zvolení Josef Čermáka do funkce starosty města a tou druhou byl návrh na pojmenování ulic. Učitel Karel Hůlka navrhl, aby se ulice pojmenovaly podle významných osobností města, jak bylo v této době zvykem i v jiných městech.69 Dále

68 69

SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, Kronika královského města Rakovníka, s. 156. Výsledek pojmenování ulic byl následující: Hlavní náměstí bylo pojmenováno náměstí Husovo. Svatojilská (Karlovarská) ulice pojmenována Palackého ulice. Od soudního domu k Panskému domu – Píseckého ulice. Prostor mezi soudním domem a pivovarem byl pojmenován jako Sixtovo náměstí. Ulice za pivovarem k Vysoké bráně – Havlíčkova ulice. Ulice od Vysoké brány k Vinohradům Vladislavova ulice. Vysoká (Lounská) ulice – Poděbradova ulice. Příčná od této ulice k Vysoké bráně – Grillova ulice. Kamenná ulice – Libertinova ulice. Masná ulice – Hlavačovská ulice. Zákostelí za reálnou školou – Martinovského ulice. Ulice kolmo k ní vedle reálné školy – V Hradbách. Pražská ulice – Jungmannova ulice. Prostor od Pražské brány k Husovu náměstí – Chlumčanské náměstí. Sekyra zůstala Sekyrou. Ulice kolem Pražské brány k Vladislavově ulici – Smetanova ulice. Aleji vedoucí od Sekyry zůstalo jméno Na Losích. Šalamounka, za kterou býval Trávnický rybník a mlýn – Trávnická ulice. Prostor, kterému se říkalo Na Ovčíně – U Nádraží. Ulice Ze Sekyry od nádraží na náměstí – Komenského ulice. Později nová ulice, která byla proražena od Husova náměstí k Sekyře – Heroldova ulice. Lubenská (Plzeňská) k okresnímu mostu – Trojanova ulice. Od mostu dále k Pavlíkovu – Žižkova ulice. Od této ulice k Lubné – Lubenská ulice. Ulice od Trojanovy k Sixtovu náměstí – Rudolfova ulice. Mezi botanickou zahradou (později parkem) a školou – Školská ulice. Část kolem židovské synagogy – U Synagogy. Kousek od ní v části židovského ghetta – U Hluboké studny. Nová ulice od ulice Žižkovy směrem k nádraží – Prokopova ulice.

došlo k úpravě kostela Sv. Jiljí, stojícího na západ od města. Jeho cihlová dlažba byla nahrazena šamotovými dlaždicemi.70 V roce 1894 počal čilejší stavební ruch. Nové domy se stavěly v ulici Havlíčkově a Vladislavově, která se později prodloužila až ke Střelnici na severní straně města, dále pak v Jungmannově ulici na východní straně předměstí, či Lubenské ulici n a jihozápadní straně města. V tomto roce se začala stavět budova chlapecké školy v Martinovského ulici. 71 Prostranství školy bylo poté vydlážděno, opatřeno chodníky a osázeno keři.72 V letech 1894 a 1895 došlo k několika úpravám reálky, kde se nejdříve započalo s opravou fasády, které se zhostil P. C. Donda.73 Ještě téhož roku rozšířil Jan Linhart svůj podnik na Plzeňském předměstí. Podnik doposud zahrnoval železářský obchod a strojírnu postavenou o několik let dříve, která vyráběla hospodářské stroje a předměty prodávané v obchodě. Podnik se rozrostl o slévárnu a začal vyrábět také chmelové sušárny. Těsně za kolejemi na jižní straně města byl postaven dům čp. 314, první dvoupatrový dům jižně od potoka a nedlouho po něm zde byly postaveny další dva patrové domy čp. 352 a 353 a rodinný domek čp. 378. Tyto domy byly základem Žižkovy

(dnešní

Heroldovy)

ulice.

74

V polovině roku 1894 se sešla komise ohledně postoupení části botanické zahrady, která se doposud rozkládala pod kostelem Sv. Bartoloměje, obci. Ta zde chtěla především z iniciativy J. Čermáka zřídit veřejné sady. Zástupci profesorského sboru reálky a ministerstva kultu a vyučování se vyslovili pro návrh obce a botanická zahrada byla přemístěna opodál, pod budovu Staré pošty. Na místě původní botanické zahrady se začal vysazovat nový park, který se ještě rozšířil o pole pod botanickou zahradou, které měl pronajaté zahradník Kalík. Úprava celého parku probíhala pod dohledem městského zahradníka Květoně. Rovněž prostranství před kostelem směrem k náměstí bylo upraveno a osázeno stromy. Roku 1894 došlo k úpravám zvonice stojící při kostele

70

P. BURGEROVÁ, Podnikatel a starosta Josef Čermák a jeho činnost v Rakovníku na přelomu 19. a 20. století, in: Rakovnický historický sborník, s. 112. 71 Na stavbu školy byl koupen dům čp. 152, zvaný U Správců, pod Vysokou bránou, dále stará hrnčírna od Buflova, staré domy od Koubka a Zápala a dne 5. května se začaly domy bourat. Stavitel Donda vyhotovil plány a rozpočty na 81 tisíc zl. a pak převzal stavbu za 76 tisíc zl. Škola, jejíž výstavba nakonec stála 120 000 zl., byla dostavěna na podzim roku 1895. 72 P. BURGEROVÁ, Podnikatel a starosta Josef Čermák a jeho činnost v Rakovníku na přelomu 19. a 20. století, in: Rakovnický historický sborník, s. 113, 114. 73 R. 1895 pak provedla firma V. Náprstka z Rakovníka adaptační práce týkající se zejména vnitřních prostor budovy – nové výmalby, natření a opravy lavic, ale také rozšiřování, spojování místností a zřizování nových učeben, kabinetů atd. Další opravy (výměna oken, kamen, podlah, výmalby atd.) probíhaly i v následujících letech. 74 J. ČERNÝ, Rakovnické paměti 19. století. Zápisky Františka Hovorky. Kronika Ferdinanda Malce, s. 382.

Sv. Bartoloměje.75 Starosta Čermák také nechal restaurovat budovu rakovnické radnice. Restaurace a další úpravy probíhaly mezi lety 1894 až 189676, dále v roce 1899 byla radnice na náklad spořitelny opatřena novými hodinami a v roce 1906 zde byla zřízena balustráda.77 V roce 1895 na návrh J. Čermáka bylo rozhodnuto o opravě kostela Sv. Bartoloměje, který byl podezděn dvěma pilíři v presbytáři, a dále byla pořízena nová okna dle vzoru okna v průčelí nad kruchtou. 78 Na jaře r. 1896 restaurace kostela pokračovala. Kostel byl nově polychromován, přičemž figurální výzdobu provedl J. Kozlanský.79 Velmi nutná se zdála být úprava předměstí Sekyry, která se zastavovala od 80. let 19. století a toto prostranství zde vypadalo spíše jako venkovské hnojiště. V roce 1896 bylo odtud přemístěno výroční tržiště na dobytek na severozápadní kraj města za hospodářskou školu a Sekyra začala být upravována.80 Ještě předtím, na počátku roku 1896, byla Sekyra spojena s hlavním náměstím. Obec koupila domy v jižní části náměstí, čp. 19 až 21, od pánů Reisera, Nonfrieda a Perutze. Po jejich zbourání došlo k budování nové ulice, která se postupně začala zaplňovat nově postavenými domy. V následujícím roce byl středem ulice proveden kanál z Husova náměstí do hlavní stoky na Sekyru, vybudovány chodníky a později se ulice vydláždila kostkovou dlažbou. Díky probourání této ulice získalo náměstí přímé a rychlé spojení se Sekyrou. Na návrh J. Čermáka byla nová ulice nazvána Heroldovou – podle bývalého starosty Jana Herolda. Městská rada nabídla městské spořitelně, která doposud sídlila v přízemí radnice, na rohu nově vzniklé Heroldovy ulice parcelu pro postavení nové budovy. V roce 1897 75

Ve zvonici byla vyměněna šindelová krytina zvonice u kostela za novou břidlicovou. P. C. Donda pokryl zvonici se dvojitou břidlicovou krytinou, dále byla dosud prkenná hranolová věž zvonice pobita šindelem a stará okna nahrazena okny žaluziovými s vyřezanými znaky řemeslných cechů nad nimi. Došlo i k úpravě zdiva na šestiboké podezdívce a ke zřízení nových dveří. Blíže: P. BURGEROVÁ, Podnikatel a starosta Josef Čermák a jeho činnost v Rakovníku na přelomu 19. a 20. století, in: Rakovnický historický sborník, s. 112. 76 Na jaře roku 1894 zde proběhla výměna oken a došlo k opravení a natření věže. Radniční místnosti a zasedací síň byly opatřeny zcela novým nábytkem. V roce 1896 nechali zástupci města v průčelí ve zdivu věže radnice umístit pamětní mramorovou desku věnovanou rakovnickému rodákovi Sixtu z Ottersdorfu, vytvořenou sochařem J. Šimanovským. 77 V roce 1906 byla provedena oprava radnice stavitelem F. Donátem a byla zde zřízena balustráda dle návrhu architekta Sochora. Později na této balustrádě přibyly ještě kamenné vázy. 78 P. BURGEROVÁ, Podnikatel a starosta Josef Čermák a jeho činnost v Rakovníku na přelomu 19. a 20. století, in: Rakovnický historický sborník, s. 111. 79 Dále došlo k opravě kazatelny a k výměně starých varhan za nové. Veškeré práce probíhaly pod dohledem architekta Mockera a za finančního přispění městské spořitelny, která na opravu kostela poskytla částku 10 000 zlatých. Dne 25. října 1896 byl opravený kostel slavnostní mší otevřen. Blíže: P. BURGEROVÁ, Podnikatel a starosta Josef Čermák a jeho činnost v Rakovníku na přelomu 19. a 20. století, in: Rakovnický historický sborník, s. 111, 112. 80 Na jaře roku 1897 pokračovala úprava Sekyry okrašlovacím spolkem v Rakovníku podle návrhů a plánů městského zahradníka J. Květoně a p. Krýzy. Na Sekyru byla dovezena nová hlína, celé prostranství bylo srovnáno a postupně osázeno keři a stromy, které se tak spojili s městskými sady. V roce 1908 se na jižní straně Sekyry vystavěly chodníky a vysázely nové stromy.

byla budova pro spořitelnu dostavěna a stala se skutečnou ozdobou jižní části rakovnického náměstí.81 Ke konci 19. století se stále více zastavovala nově vzniklá předměstí. Nad pivovarem v Havlíčkově ulici vyhořela v roce 1896 stodola, která byla s dalšími dvěma stodolami pivovarem vykoupena a ten zde postavil nové sklepy za více než 80 tisíc zl. V roce 1896 byly stanoveny stavební čáry v polích pod Sv. Václavem vodorovně i svisle k ulici Vladislavově a tato čtvrť byla obyvateli Rakovníka nazvána Vinohrady. Duchovní Nonfried měl nad Vladislavovou ulicí pozemky, které rozparceloval na stavební a blízko silnice k Lišanům postavil kruhovou cihelnu, čímž započal stavební ruch v západní části Vinohrad.82 Roku 1897 se na jihozápadní straně předměstí zv. Kréta, začaly stavět další nové domy k již existujícím domům v Lubenské ulici. 83 Jako první tu kolmo k Lubenské ulici vznikla ulice Přemyslova a krátce po ní souběžná ulice Libušina, obě obehnány domky přízemního charakteru. O něco později, na poč. 20. století, postupně vznikaly ulice Krokova a Vojanova a všechny tyto ulice byly obestavěny většinou nižšími domky do První světové války. Nové domy se začaly stavět také v ulici Prokopově na jižní straně předměstí a ve Vladislavově ulici, která se začala rozrůstat východně, a další domky vznikaly na sever kolmo k této ulici. Vznikaly tak postupně nové ulice Václavská, Vojtěšská a Hálkova. Všechny tyto ulice byly později na severu spojeny ulicí Čelakovského. V letech 1897 až 1899 byl stavitelem Zdenkem Janečkem postaven patrový Živnodům čp. 361, na místě vyhořelé stodoly za nádražním mostem proti cukrovaru. 84 Na přelomu století byly v židovské části města postaveny pekárny místo přízemních domků u vchodu do ghetta. Díky rozmáhajícímu se průmyslu byly vystavěny dvě nové tratě, aby byl zajištěn odbyt a přísun nejrůznějších výrobků. Na rozdíl od předchozí městské správy dovedl Čermák do zdárného konce stavbu dráhy z Rakovníka do Bečova. Provoz této tratě byl zahájen v červnu r. 1897. V roce 1899 byla dokončena stavba dráhy Rakovník – Mladotice. Touto cestou tak pokračovalo propojování Rakovníka s okolními městy, které bylo již delší dobu velmi nasnadě. 85 Kolem roku 1900 byla k trati přemístěna Ottova mydlárna z domu čp. 117, který stál na severní straně náměstí, na nové 81

Městská spořitelna přijala nabídku a za 35 tisíc zl. parcelu odkoupila. Stavitel Fr. Donda vypracoval plány s rozpočtem v celkové sumě 44 643 zl. V roce 1897 byla tato jednopatrová budova dostavěna a později zde byla umístěna pošta. 82 J. ČERNÝ, Rakovnické paměti 19. století. Zápisky Františka Hovorky. Kronika Ferdinanda Malce, s. 384. 83 Tamtéž, s. 385. 84 Tamtéž 85 P. BURGEROVÁ, Podnikatel a starosta Josef Čermák a jeho činnost v Rakovníku na přelomu 19. a 20. století, in: Rakovnický historický sborník, s. 143, 144

prostranství jižně od trati při silnici na Pavlíkov.86 Hospodářské družstvo si naproti nové budově Ottovy továrny postavilo roku 1901 velké obilní skladiště, jehož komplex budov, kde se později skladovaly i jiné hospodářské potřeby, stojí dodnes.87 Od přelomu 19. a 20. století začínají být postupně nahrazovány roubené stodoly, rozprostřené po původním obvodu města před městskými hradbami, stodolami zděnými. K tomuto kroku napomohl požár dne 22. dubna r. 1899, kdy shořelo nad Vysokou bránou sedm stodol.88 Formují se také další nové obytné čtvrti. V době Búrské války v letech 1899 - 1902, se formuje čtvrť Transvál na západní straně města pod okresní nemocnicí. Nejprve zde byly postaveny nízké domy čp. 384 – 386, 428 a 432, přibližně o deset let později, před první světovou válkou, zde postupně vyrostly domy čp. 635, 691, 738, 740 a po vzniku československého státu puristické patrové domy čp. 791 796 při silnici na Kněževes. Do konce první republiky se zde stavělo již jen sporadicky. Zastavovalo se také již zmiňované jihozápadní předměstí, které dostalo nový název Kréta (v souvislosti s krétskými povstalci89). Další čtvrť vzniká na Pražském předměstí východně od města a v souvislosti s událostmi v Číně byla nazvána Peking90. Prozatím zde byly vystavěny čtyři vzhledné secesní vily s čp. 372-374, 380 a později zde vznikla celá vilová čtvrť pro úředníky. 91 Mezi lety 1902 a 1904 byly na místě přízemního domku naproti hotelu Jerie postaveny jednopatrové secesní domy. V nárožním domě čp. 238 provozoval Jan Urban s chotí sodovkárnu.92 V r. 1902 byly také rozšířeny městské sady, které zatím byly pouze v místech bývalé botanické zahrady pod kostelem, o území podél potoka až k rakovnicko-

86

SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, Kronika královského města Rakovníka, s. 165 P. BURGEROVÁ, Podnikatel a starosta Josef Čermák a jeho činnost v Rakovníku na přelomu 19. a 20. století, in: Rakovnický historický sborník, s. 117 88 V. RAZÍM, Vzpomínky na starý Rakovník, s. 122. 87

J. ČERNÝ, Rakovnické paměti 19. století. Zápisky Františka Hovorky. Kronika Ferdinanda Malce, s. 388. 89 V roce 1896 došlo k povstání na ostrově Kréta, která byla v této době pod tureckou nadládou. Povstalci vyhlásili v únoru roku 1897 přípojení k Řecku a na ostrově se vylodil oddíl řeckého vojska. Na to reagovala Osmanská říše vyhlášením války, která trvala 30 dní a skončila porážkou řeckého vojska. I přes porážku Řeků se Kréta již fakticky nevrátila do tureckých rukou a po novém povstání 1898 jí byla poskytnuta autonomie. 90 V letech 1898 – 1901 probíhalo v Číně tzv. Boxerské povstání, které mělo za cíl zamezit postupnému pronikání cizích velmocí na území Číny. Nejdůležitějším spolkem povstání bylo hnutí I-che-tchuan (Pěst ve jménu míru a spravedlnosti) = Boxeři. V roce 1900 vrthli Boxeři do Pekingu, zaútočili na velvyslaneckou čtvrť a zavraždili německého velvyslance. Na to zareagovali vojska USA, VB, Japonska, Francie, Německa, Ruska, Rakouska-Uherska a Itálie vpádem do Číny a vydrancováním Pekingu. Dne 7. září 1901 byl podepsán tzv. Boxerský protokol, v němž se Čína musela zavázat zaplatit vysoké válečné reparace a řadou privilegií pro cizince. 91 M. POKORNÁ, Když se v Rakovníku řekne..., 2. díl, s. 26. 92 V. RAZÍM, Vzpomínky na starý Rakovník, s. 112.

křivoklátské silnici. 93 Architektem tohoto projektu byl J. Krýza z Prahy. 94 Lipové stromořadí stojící na hlavním náměstí bylo v r. 1903 nahrazeno odolnějšími jilmy, neboť mezera a chodník mezi nimi byly příliš úzké a navíc se lípám, kvůli bahnitému podkladu, přestávalo dařit.95 Díky okrašlovacímu spolku, zastupovaným J. Čermákem, došlo i k dalším úpravám. Byly vysazovány stromy podél silnic v různých částech města, upraveno okolí soudu, pivovaru, židovského hřbitova, prostoru před chlapeckou školou, okolí Pražské a Vysoké brány atd. Firma ing. Velflíka v témže roce prováděla regulační práce rakovnického potoka od stavidel v západní části města až k židovskému hřbitovu na východním konci. Dále byly osázeny břehy a hráze potoka lípami, které přispěly ke zpevnění břehů a v létě k příjemné stinné procházce podél potoka. V letech 1903 až 1904 bylo na západním předměstí vybudováno městské hřiště. Na počátku 20. století byl postaven družstevní lihovar, který však zanikl v meziválečném období. Výstavba samotného lihovaru proběhla roku 1903 na obecních pozemcích západně od města směrem na obec Lubnou.96 V roce 1903 se započalo se stavbou dráhy vedoucí z Rakovníka do Loun, která byla slavnostně otevřena v roce 1904.97 Bylo také nutné postavit domy pro úřady a železniční zřízence a začala se tedy formovat nová čtvrť, dnešní Zátiší. Další domy byly postaveny bratry Urbanovými na bývalé zahradě Helerovic. Domy čp. 409, 410, 465 stály průčelím do Tomšovy ulice, domy čp. 453, 454 a 464 průčelím do Sedmi zlodějů a jejich byty byly odkoupeny obcí pro zřízence dráhy.98 Stavělo se v nedávno vzniklé Heroldově ulici, kde většinu domů na západní straně ulice vystavěl stavitel Donát. Domy byly stavěny převážně v secesním slohu od přelomu 19. a 20. století do r. 1910.99 Nadále se stavělo na Vinohradech, kde byl na přelomu 19. a 20. století nejčilejší stavební ruch. Několik nových domků vzniklo především v západní části ulici Čelakovského. V r. 1904 bylo započato s opravami zbylých bran Pražské a Vysoké. Restaurace Pražská brány byla zadána E. Sochorovi.100 Hned poté došlo k opravě Vysoké brány. 93

SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, Kronika královského města Rakovníka, s. 180. Aby byl projekt realizován, muselo město odkoupit děkanský pozemek. Na Losích a sousední chmelnici a nakonec tak vznikly veřejné sady i s veřejným pisoárem, nesoucí později po smrti J. Čermáka v r. 1917, jeho jméno. 95 K této příležitosti byly umístěny lavičky s kamennými podstavci a při domech na náměstí rozšířeny chodníky. 96 P. BURGEROVÁ, Podnikatel a starosta Josef Čermák a jeho činnost v Rakovníku na přelomu 19. a 20. století, in: Rakovnický historický sborník, s. 117. 97 Tamtéž, s. 131. 98 SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, Kronika královského města Rakovníka, s. 186. 99 Tamtéž, s. 185. 100 Opravila se střecha, hrázděné zdivo čtyř nárožních arkýřů, vyměnili se kamenné články oken a průjezdových portálů. Došlo také k přepracování soklu brány a k odstranění zbytků omítky. 94

Oprava pokračovala i v r. 1905.101 Roku 1904 probíhaly i menší úpravy na hřbitovním kostele Nejsvětější Trojice, které prováděl nejdříve P. C. Donda, poté architekt Sochor. S rozsáhlejší opravou kostela se ale začalo až v roce 1910. O rok později v roce 1905 proběhla oprava věže kostela Sv. Jiljí.102 V roce 1904 se začal stavět tzv. Čtverák, tedy čtyři dvoupatrové domy jižně od dráhy. Domy čp. 455 – 458, určeny pro železniční zřízence, byly postaveny staviteli Volrábem a Náprstkem a výstavba jednoho domu vyšla na 18 tisíc korun.103 Dále bylo postaveno dalších pět patrových domů pro železničáře v Prokopově ulici čp. 459 463104 a při nádražním mostě vedle Živnodomu byla postavena výstavní secesní vila, zvaná Majerovi, čp. 469. Několik domů vzniklo v západní části ulice Čelakovského nad Vladislavovou ulicí. O několik let později se tako ulice rozšířila dále na východ až k území nad Střelnicí. V roce 1905 byly zbořeny domy čp. 113 a 114 na severní straně náměstí a místo nich nechal postavit obchodník Číha patrový obchodní dům, výraznou secesní novostavbu, aby byla zachovaná přímá výšková linie.105 V Lubenské ulici byla v r. 1905 postavena stavitelem Volrábem nová obecní váha, která stála předtím před radnicí na Husově náměstí.106 Několik secesních domů bylo postaveno v r. 1905 nad rybníkem Koňákem na louce F. Herolda a vytvořilo tak tzv. Čermákovo nábřeží. 107 Architektonicky nejzajímavější z této řady domků je vila čp. 726, postavená přímo u Koňského rybníka.108 V r. 1906, kdy se stále více vzmáhal stavební ruch, byla schválena parcelace pozemků při silnici na Křivoklát pod Pražskou silnicí a počaly se zde stavět tři domy čp. 528, 536 a 551.109 Tak vznikala Wintrova ulice, na níž se postupně začaly napojovat i ulice další. Stavělo se i v jiných částech města a vznikaly další nové ulice, jako např. ulice Jiráskova v jižní části města západně od „čtveráků“, či Nerudova nad ulicí Vladislavovou, jejíž východní část byla rovněž stále ještě zastavována. Zastavovala se 101

Na návrh architekta Láblera a Vomáčky byl odstraněn přístřešek nad ochozem, který zde byl od počátku 18. století a střecha Vysoké brány se dala do původního stavu. Při restauraci došlo dále k sejmutí kranclu ochozu se znaky městských cechů a k nahrazení kopií a stejně jako u Pražské brány byly odstraněny zbytky původních omítek a také erby a střílny z oken na severní straně. Zvýšila se rovněž střecha schodišťové věžice. Blíže: P. BURGEROVÁ, Podnikatel a starosta Josef Čermák a jeho činnost v Rakovníku na přelomu 19. a 20. století, in: Rakovnický historický sborník, s. 110, 111. 102 P. BURGEROVÁ, Podnikatel a starosta Josef Čermák a jeho činnost v Rakovníku na přelomu 19. a 20. století, in: Rakovnický historický sborník, s. 112. 103 SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, Kronika královského města Rakovníka, s. 186. 104 Tamtéž 105 106

V. RAZÍM, Vzpomínky na starý Rakovník, s. 44.

SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, Kronika královského města Rakovníka, s. 188. Tamtéž, s. 187. 108 M. POKORNÁ, Když se v Rakovníku řekne..., 2. díl, s. 28. 109 SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, Kronika královského města Rakovníka, s. 193. 107

také východní část Krokovy ulice na Krétě, upravena byla Havlíčkova ulice a kolmo k ní byla postavena řada několika domků a vznikla tak ulice Čechova. Severovýchodně od města se Na Uhlířích poblíž Šamotky, přebudovala hájovna na úřednické byty. V roce 1908 nechal zřídit J. Perutz na dvoře svého domu továrnu na zpracování ovoce.110 O rok dříve začala stavba silnice vedoucí do Olešné, a její provedení měl na starost stavitel Volráb.111 V roce 1905 byla postavena na západní straně města architektonicky zajímavá městská jatka. Na realizaci jatek se podílelo více stavitelů. Kromě Donáta a Dondy, kterým byla práce zadána, to byli ještě stavitelé Volráb a Náprstek. U potoka při křivoklátské silnici poblíž židovského hřbitova byla v r. 1905 díky starostovi Čermákovi postavena nová plynárna. Stavba byla i přes mnoho odpůrců dokončena 18. listopadu téhož roku. V tento den se započalo s veřejným osvětlováním ulic. Z města zmizely petrolejové lampy, které byly prodány do Lužné a Městečka. Na náměstí a v ulicích byly umístěny nové stojany s plynovými lampami.112 V roce 1906 se rekonstruoval rakovnický pivovar. Byla postavena nová varna s dvojnásobnou garniturou na 100 hl s rovným dnem, dále pak velká kotelna a nová strojovna.113 Na Lubenském předměstí, kousek od městských jatek za starými stodolami, byla v letech 1909 až 1910 postavena Vltavského továrna na chmelové sušárny a lisy do cukrovarů, slévárna a zřízena také modelárna.114 Dle návrhu architekta Otakara Novotného, žáka a později asistenta předního českého architekta Jana Kotěry, byla vystavěna v roce 1909 vila ve Štemberově ulici, která dostala později název Lexova vila podle majitele domu malíře Františka Lexy.115 Dále se stavěly secesní vily v ulici Havlíčkově, z nichž je pozoruhodný především dům čp. 584 stojící na rohu této ulice a ulice Kokrdovské. Nárožní dům s věžičkou byl postaven v r. 1910.116 Další nové domy vyrůstaly při silnici vedoucí do Lišan na severní straně města, na místě starých dřevěných stodol. Dále byla provedena parcelace na „Terase“ (nad Transválem) a „Paraplíčku“ na východ od města. Na Terase, která se

110

Tamtéž, s. 201. SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, Kronika královského města Rakovníka, s. 189. 112 P. BURGEROVÁ, Podnikatel a starosta Josef Čermák a jeho činnost v Rakovníku na přelomu 19. a 20. století, in: Rakovnický historický sborník, s. 118 – 121. SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, Kronika královského města Rakovníka, s. 188 – 190. 113 http://www.rakovnikbeer.cz/cz/factory.php 114 V. RAZÍM, Rakovník, nestr., SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, Kronika královského města Rakovníka, s. 205, 210. 115 Kniha o Rakovníku, s. 138. 116 V. RAZÍM, Vzpomínky na starý Rakovník, s. 118. 111

rozprostírala pod tržištěm na dobytek severozápadně od města, vznikly ještě před první světovou válkou tři pěkné vily čp. 660 – 665.117 V roce 1910 se v Rakovníku měnilo místo starosty, kdy dosavadního starostu Josefa Čermáka nahradil továrník František Otta. Po porážce Josefa Čermáka se konal ve městě potupný průvod na oslavu vítězství nad Čermákovou klikou, který měl následně i soudní dohru.118 Tento projev neúcty byl naprosto absurdní, neboť doposud nebylo starosty, který by toho pro Rakovník udělal tolik, jako Josef Čermák. Ten, i přes své životní potíže (v r. 1898 mu např. vyhořel cukrovar119) a častý odpor zastupitelstva pro nedostatek financí a střetu vlastních zájmů některých radních, docílil pro Rakovník mnoha změn, které ve většině vedly ku prospěchu města. Na konci 19. století poklidné venkovské městečko se začalo postupně vzmáhat a v období Čermákova starostování se Rakovník postupně rozrůstal všemi směry. Počet obyvatel narostl z necelých 6 tisíc na bezmála 8400 obyvatel a počet domů stoupl přibližně o tři sta a v době Čermákova odstoupení měl Rakovník přibližně 850 domů.120 Nárůst počtu obyvatel a domů nebyl nijak výrazný oproti jiným městům podobné velikosti. Více než do plochy se Rakovník změnil uvnitř města samotného a kromě výstavby nových budov obytných, několika velmi vzhledných budov veřejných, hospodářských či průmyslových, byly přestavovány domy většinou přízemního charakteru v historickém jádru města, došlo k úpravám a zkrášlení v různých jeho částech a rekonstruovaly se nejvýznamnější historické památky. Díky Josefu Čermákovi a jeho estetickému cítění se tak Rakovník oproti dřívějším dobám začal pozvolna měnit v útulné a vzhledné město. V historickém jádru města bylo nejvýznamnější změnou probourání nové ulice od hlavního náměstí k předměstí zvané Sekyra. Vedle přestaveb a nových fasád na hlavním náměstí a jemu přilehajících ulic byla dalším významným zásahem do centra města výstavba nové chlapecké dvoupatrové školy severozápadně od rakovnické reálky. Mezi další významné stavby patří historizující patrová budova na nároží nově vzniklé 117

M. POKORNÁ, Když se v Rakovníku řekne..., 2. díl, s. 12. SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, Kronika královského města Rakovníka, s. 204. 119 „Jak se proslýchá, nejdříve byl pozorován z nádraží před pátou hodinou. Šli to ohlásit do cukrovaru, a přec tam měli svého ponocného a nikdo si toho moc nevšímal. Až teprv když přijeli hasiči, byly již cukerní půdy v plném plamenu, otevřeli vrata. Hasiči se omezili již jen na okolní budovy, aby je uchránili. Večer byli hasiči odesláni a cukrovar uzavřen. Časně zrána hořela druhá část cukrovaru (saturace), takže shořelo vše, i stroje zničeny, zůstaly jen holé zdi.“ Blíže: P. BURGEROVÁ, Podnikatel a starosta Josef Čermák a jeho činnost v Rakovníku na přelomu 19. a 20. století, in: Rakovnický historický sborník, s. 101. 120 L. FIALOVÁ a kol., Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970, díl I svazek 1, s. 200, 201. 118

Heroldovy ulice, kam se přestěhovala městská spořitelna. Heroldova ulice se v průběhu starostování Josefa Čermáka postupně zastavovala dalšími secesními patrovými domy. Další přestavby a novostavby probíhaly především na Sekyře, která nabývala, také díky několika významným úpravám, stále většího významu. Bylo rovněž upraveno hlavní náměstí, přemístěna botanická zahrada a rozšířen park. V neposlední řadě došlo k rekonstrukcím významných památek města - radnice, Pražské a Vysoké brány a kostelů Sv. Bartoloměje, Sv. Trojice a Sv. Jiljí. Stavební ruch probíhal i v rakovnických předměstích a kromě zastavování již existujících předměstí - Sekyry na jih od hlavního náměstí, Pražského předměstí na východní straně, Vinohrad na severovýchodní straně, či Karlovarského (Svatojilského) na západní straně města, vznikaly zcela nové čtvrti. Nejvýznamnější nově vzniklá čtvrť se formovala na jižní straně města poblíž vlakové trati a nádraží, které mělo pro rozrůstání tohoto předměstí velký význam, neboť nemalá část novostaveb byla určena pro železniční zřízence. Nově vzniklá čtvrť, rozkládající se podél vlakové trati, byla nazvána Zátiším. Dále vznikalo Lubenské předměstí zv. Kréta na jihozápadní straně města, které bylo postupně propojováno s nově vzniklým Zátiším obytnou i průmyslovou zástavbou. Na odlehlejší západní straně města vznikly části Transvál a Letná. Na severní straně podél Havlíčkovy ulice vyrostly nové secesní vily a začalo se stavět také podél lišanské silnice severně od Vysoké brány. Čermákovi bylo často vyčítáno, že město velmi zadlužil, avšak zadlužen byl Rakovník i před Čermákovým starostováním a již na první pohled je patrné, jak se město za toto období proměnilo výrazně směrem k lepšímu a to nejen vzhledově. Na Čermákovu snahu o prosperitu a zkrášlení města navázal později za první republiky další významný starosta Čeněk Vaněček. V roce 1910 měl Rakovník 8393 obyvatel a 848 domů.121

121

Tamtéž.

8. Významné veřejné a obytné stavby postavené v letech 1893 - 1938 V následující kapitole bych se pokusil vytyčit a stručně popsat nejvýznamnější veřejné a obytné stavby, postavené mezi lety 1893 – 1938. Během tohoto období bylo postaveno nemalé množství architektonicky zajímavých objektů, čímž se venkovsky vyhlížející Rakovník postupně proměňoval v poměrně moderní malebné město. V období starostování Josef Čermáka (1893-1910) se stavělo ve stylech historizujících a později secesním, podobně, jako v celém Českém království, avšak ve větší míře stále docházelo ke stavbám lidového stylu. Historické jádro města obklopovalo velké množství nízkých přízemních nuzných domů a chalup, a jen velmi pozvolna byly tyto domky nahrazovány důstojnější zástavbou. Reprezentativní domy se rozprostíraly především uvnitř historického jádra města, přesto se však našly výjimky i vně historického jádra města. Z počátku 20. století architektonicky nejvýznamnější vilou tzv. Lexovna, postavená dle návrhu architekta O. Novotného a jedná se o první projev moderní architektury ve městě. Architekt Novotný projektoval také neméně architektonicky zajímavou sokolovnu. Nejvýznamnější veřejnou stavbu přelomu 19. a 20. století je bezesporu historizující budova spořitelny, později pošty na rohu Poštovní (dříve Heroldovy) ulice a Husova náměstí. Mnohem více významných staveb vznikalo až v meziválečném období. V této době působilo ve městě několik významných českých architektů – F. A. Libra, B. Hübschman, J. Rössler či O. Tyl. Díky jejich projektům se Rakovník postupně proměňoval v důstojně vyhlížející město s řadou architektonicky zajímavých staveb. Architekt Libra projektoval několik desítek domů na Terase a na Zátiší, budovu městské spořitelny, Masarykovu nemocnici a obchodní akademii, Tyršovo koupaliště a státní domy na Sekyře, J. Rössler projektoval několik vil na Bezděkově a čtyřdomí Parlament, O. Tyl projektoval puristické obecní domy na Transvále a pavilon Masarykovy nemocnice a B. Hübschman projektoval několik státních a obecních domů v okolí Husova náměstí a Sekyry.

Závěr Tato bakalářské práce pojednává o urbanistickém a stavebním vývoj města Rakovníka v první poloviny 20. století, s hlavním zaměřením na popis období dvou nejvýznamnějších starostů města – Josefa Čermáka a Čeňka Vaněčka. Touto prací jsem se pokusil přispět do výčtu několika základních děl, které se zabývaly především starší historií města a navázat tak na tyto práce doposud nezpracovaným tématem. Pomocí komparace písemných a ikonografických pramenů jsem se pokusil sestavit průběh urbanistického a stavebního vývoje města v jeho jednotlivých etapách, a kromě samotného popisu staveb jsem se snažil přiblížit zásluhu především starostů, ale i dalších měšťanů na jejich samotnou realizaci. Období počínaje nastoupením Josefa Čermáka do funkce starosty a konče odstoupením Čeňka Vaněčka z tohoto postu, je pro město Rakovník tím nejdůležitějším v jeho novodobé historii. Krátce po vybudování železniční trati v sedmdesátých letech 19. století, nastoupilo město cestu postupné modernizace a stavebního rozmachu, doposud nevídaného. Z malého městečka venkovského charakteru se postupně stávalo město průmyslové, poměrně moderní v duchu své doby. Nemalou zásluhu na jeho stavební, ale i všeobecný rozvoj měli starostové J. Čermák a Č. Vaněček, kteří i přes mnoho překážek (zejména finančních) a odpůrců vydobyli mnoho důležitých projektů, bez kterých by Rakovník byl jistě o mnoho chudší. Za jejich funkční období vzniklo několik významných továren a hospodářských podniků, bylo postaveno několik významných veřejných budov, jako např. budova chlapecké školy, budova obchodní školy, komplex nemocničních budov, kasárny, plynárna, budova pro finanční úřady, budovy pro spořitelnu, poštovní budova, Dělnický, Lidový, či Národní dům, hudební pavilon a mnoho dalších menších projektů. Bylo zřízeno několik důležitých tratí a silnic, vybudována kanalizace, regulován potok. Město nastoupilo také cestu ke svému celkovému zkrášlení, když byly rekonstruovány důležité památky, upravováno náměstí a další prostranství, zřízen městský park a vybudováno nové moderní koupaliště. V Rakovníku působilo v tomto období také několik významných architektů, např. Libra, Hübschman, Novotný či Rössler. Město se díky zvyšující se prosperitě rozrůstalo do všech světových stran, obzvláště pak na jih a na východ a těsně před druhou světovou válkou se svým vybavením, velikostí a významem mohlo minimálně vyrovnat městům

jako Beroun, Louny, Mělník či Slaný, která byla na konci 19. století jistě v o něco vyšším vývojovém stádiu, nežli dlouhá léta zanedbaný Rakovník. Přestože jsem se při zpracovávání práce snažil vyčerpat co nejvíce možných zdrojů, nelze tuto studii považovat za úplnou. Je zde ještě mnoho témat, kterým by bylo možné věnovat větší pozornost. Podrobněji by se jistě dal zpracovat popis jednotlivých budov, jelikož již od vzniku Československé republiky existují pro všechny stavby architektonické plány. Dále by bylo možné zpracovat historii domů spojenou s osudy jejich majitelů, případně sociální topografii města v jednotlivých časových etapách. Také jednání městské rady o jednotlivých stavbách by se jistě dalo věnovat více času, avšak v rozsahu bakalářské práce by bylo takové množství pramenů na zpracování až příliš náročné. Je zde tedy ještě mnoho materiálu a informací vhodných ke zpracování, ze kterých by bylo možné čerpat pro případnou diplomovou práci.