Využití starých map pro ochranu kulturních a historických hodnot krajiny v územním plánování Památkový postup Autor: Ing. arch. Václav Fanta1,2 1
Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, Praha 6 – Suchdol, 165 21 2
Fakulta restaurování, Univerzita Pardubice, Jiráskova 3, Litomyšl, 570 01
Přiložený památkový postup byl vypracován jako výstup projektu Vybrané památkové postupy pro zkvalitnění péče o sochařské a stavební památky (DF11P01OVV027) programu MK ČR NAKI. Klíčová slova: ochrana kulturní krajiny, Kuks, územní plánování, historická geografie Klíčová slova anglicky: cultural landscape protection, Kuks, spatial planning, historical geography Resumé: Poznání historie krajiny přináší pro budoucí management krajiny mnoho důležitých informací využitelných např. při obnově zaniklých krajinných prvků nebo zřízení nových při historizujících úpravách či vytváření ekologické infrastruktury krajiny. Cílem památkového postupu je získat ze srovnávacích kartografických pramenů maximum informací o historickém vývoji krajiny a navrhnout opatření k ochraně historických hodnot krajiny, která by sloužila jako podklad pro územně-plánovací dokumentaci. Uvedený památkový postup je vstupní rámec pro posuzování dílčích otázek, např. úprav areálu v Novém lese u Žirče. Anglické resumé: Knowledge of landscape history brings us much important information for landscape management. This information can be used e. g. for reconstruction of damaged landscape or designing a new one or for creating of ecological network of landscape. The objective of this method is (1) to mine information about landscape history from historical maps and (2) to design landscape management with respect on the historial values of landscape. This method prepares a knowledge background for assassement od partial questions.
Děkuji recenzentu Ing. Petru Kunešovi za podnětné připomínky, zejména za upozornění na potřebu zdůraznění limitů hodnocení odvozeného ze starých map.
1
Úvod
Poznání historie krajiny může přinést pro budoucí management krajiny mnoho důležitých informací, zejména co se týče možnosti obnovy zaniklých prvků (ať již se jedná o umělecká díla, či ryze funkční prvky – např. cestní síť), zřízení nových krajinných prvků (např. protierozních opatření v místě zaniklých mezí), nastínění, „jakým způsobem se v minulosti v jakém 1
místě hospodařilo / bydlelo“ (není vhodné opovrhovat zkušenostmi našich předků – mohou nám být velmi užitečné), historizující úpravy či vytváření ekologické infrastruktury krajiny. Budoucí zacházení s krajinou prostě nelze fundovaně řídit bez znalosti její historie, stejně jako nelze fundovaně navrhovat opravu stavební památky bez provedení stavebněhistorického průzkumu (předkládaná práce je pokusem o „krajino-historický průzkum“, resp. o jeho část zaměřenou na historické proměny krajiny). Je tedy nutné se před započetím úvah o budoucích úpravách krajiny dobře seznámit s jejími proměnami v minulých staletích. Obecně se problematikou ochrany historických hodnot krajiny s důrazem na krajinné plánování zabývali např. Warnock et al. (2001), Rippon (2008), Marignani et al. (2008), Moreira et al. (2006), Lipský et al. (2011), Lipský et al. (2013), Kupka (2009, 2010), Vorel & Kupka (2011) a Trpáková (2013). 2
Památkový postup
Cílem památkového postupu je získat ze srovnávacích kartografických pramenů maximum informací o historickém vývoji krajiny a navrhnout opatření k ochraně historických hodnot krajiny, která by sloužila jako podklad pro územně-plánovací dokumentaci. Památkový postup sestává z několika kroků. Prvním krokem je analýza historického vývoje krajiny, druhým krokem je vyhodnocení krajinných prvků a třetím krokem je návrh ochranných opatření. 2.1
Analýza historického vývoje krajiny
2.1.1 Staré mapy Zdrojem dat pro analýzu historického vývoje krajiny jsou níže uvedené kartografické prameny (v hranatých závorkách jsou uvedeny zkratky dále používané v této práci). Je vhodné vybrat takové srovnávací historické kartografické prameny, které dobře reprezentují charakteristická historická období a zároveň jsou dobře dostupné. Müllerova mapa Čech 1:132 000 z r. 1720 vznikla na základě vojenských, správních a hospodářských požadavků státu (Semotanová 2006). Pro účely podrobné kartografické analýzy má tato mapa příliš malé měřítko, nicméně zobrazuje např. významné komunikace, sídla, vodní toky a rybníky. Výškopis je značen kopečkovou metodou a sídla pouze bodově či schematickou kresbou. Mapy 1. vojenského mapování 1:28 800 z let 1764 – 1767 (Semotanová 2006) zachycují krajinu v mezidobí mezi koncem barokního období a nástupem průmyslové revoluce (Laboratoř geoinformatiky Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně 2014). Mapy mají již podrobnější měřítko a velkou vypovídací schopnost zejména o cestní a hydrografické síti, stejně tak o rozsahu zastavěného území. Mapy též dobře znázorňují geomorfologické útvary, nicméně na rozsah lesů nebo na přesné umístění budov je nutno hledět kriticky. Mapy byly zhotovovány pro vojenské účely (Semotanová 2006) a nemusí být (s velkou pravděpodobností lze říci, že ani nejsou) přesným odrazem dobové skutečnosti (mapující důstojník zaznamenával krajinu zejména s ohledem na předpokládané budoucí použití map pro vojenské účely). Císařské otisky stabilního katastru (mapový operát) jsou velmi podrobným (měřítko 1:2 880 a větší) polohopisným záznamem krajiny českých zemí v první polovině 19. století. Je nutno zdůraznit, že byly pořizovány z důvodu finanční a daňové správy území a zachycují především vlastnické poměry, nikoliv topografický stav krajiny.
2
Historické ortorektifikované svislé letecké snímky byly pořizovány v 50. letech 20. století. Digitální rastrová verze černobílých snímků má velikost pixelu 0,5 x 0,5 m, umožňuje zvětšení až do měřítka 1:500. 2.1.2 Zdroje dat o aktuálním stavu krajiny Aktuální ortorektifikované svislé letecké snímky jsou pořizovány v současné době a neustále aktualizovány. Digitální rastrová verze snímků má velikost pixelu 0,25 x 0,25 m, umožňuje zvětšení až do měřítka 1:250. Digitální model terénu vzniklý metodou leteckého laserového skenování je dostupný ve formě stínovaného modelu terénu (Český úřad zeměměřický a katastrální 2010). Digitální rastrová verze modelu terénu má velikost pixelu 0,5 x 0,5 m, umožňuje zvětšení až do měřítka 1:500. Topografické mapy. Vhodné je použít např. Základní mapy České republiky, které jsou k dispozici v měřítcích 1:10 000, 1:25 000, 1:50 000 a 1:200 000. 2.1.3 Interpretace starých map Mapy je velmi praktické zpracovávat v prostředí GIS1. Mapy se načtou načteny do programu QGIS2 a georeferencují3 se v souřadnicovém systému S-JTSK Křovák East North na podkladě aktuálních leteckých snímků či Základní mapy ČR. Všechny staré mapy je třeba ručně vektorizovat4 v programu QGIS. Vektorizace by měla probíhat v měřítku 1:2 500, v některých případech až 1:1 000 (resp. 1:10 000 až 1:5 000 v případě Müllerovy mapy a mapy 1. vojenského mapování), a to s ohledem na předpokládané měřítko výsledných map 1:20 000 až 1:15 000. Z důvodu velké časové náročnosti a s ohledem na předpokládané využití dat v další práci není třeba vektorizovat všechny krajinné prvky – při vektorizaci je vhodné použít tuto typologii: sídla, významné stavby (bodová vrstva – mlýny, mosty, sakrální stavby, zámky, kláštery, hospodářské dvory, nádraží, drobná sakrální architektura5), cestní síť, dálkové cesty, železnice, lesy, sady, aleje a stromořadí, ostatní liniová zeleň, vodní toky, vodní nádrže, údolní nivy a mokřady, meze. Zejména u map ze starších období je třeba velmi dbát na jejich správnou interpretaci (přečtení historického pramene), neboť zvláště Müllerova mapa Čech a mapy 1. vojenského mapování jsou geometricky značně nepřesné.6 2.2
Hodnocení krajinných prvků
Pro účely této práce byla použita metoda vyvinutá v autorově diplomové práci (Fanta 2013). Hlavní výhodou této metody je snaha o vyloučení subjektivního náhledu hodnotitele. Následující popis je teoretickým nástinem hlavních principů uvažovaného postupu. Při zpracovávání konkrétního úkolu lze přistoupit k přizpůsobení (doplnění či ubrání hodnocených krajinných prvků apod.). Zde použitá metoda vychází pouze z analýzy starých map. Pro celkové hodnocení krajiny by bylo nutno se dále zabývat hodnocením přírodovědným, umělecko1
GIS = geografický informační systém. Počítačový systém (program), který umožňuje různým prostorovým jevům přiřadit další informace a vytvářet tak složité databáze. Využíván v moderní kartografii a geoinformatice. 2 QGIS je volně šiřitelný GIS program, který lze zdarma stáhnout ze stránky http://qgis.org/en/site. Tento program byl použit i pro veškeré další výpočty, editaci, zpracování, vyhodnocení a vizualizaci geografických dat. Je samozřejmě možné použít i jiný GIS software (např. komerční ArcGIS). 3 Georeferencování = „usazení“ na souřadnice. Nutný proces pro zpracování starých map v systému GIS. 4 Převedení dat do vektorového formátu. 5 U drobné sakrální architektury nelze provádět analýzu historických proměn zcela objektivně, neboť ji historické kartografické prameny ne vždy zobrazují (např. z historických leteckých snímků ji vyčíst nelze). 6 Dalším problémem je fakt, že některé typy krajinných prvků (např. sady a meze) nejsou na některých starých mapách (zejména na 1. vojenském mapování) vůbec zaznamenány a jiné (např. sídla) jsou poněkud schematické.
3
historických, estetickým, urbanistickým atd. To však není předmětem tohoto postupu. Z toho vyplývá, že hodnoty a návrh managementu odvozené z historického vývoje krajiny mají odpovídajícím způsobem omezenou platnost. Spíše než o „hodnotách kulturní krajiny“ by bylo lepší mluvit o „hodnotách historické struktury krajiny“. Při práci s hodnocením a navrženými ochrannými opatřeními je tedy nutno mít na zřeteli jejich omezenou platnost s ohledem na použité prameny.7 2.2.1 Hodnota8 Hodnota vychází z vlastností hodnoceného objektu (víceméně objektivních) a ze vztahu, který k němu hodnotící subjekt má. Tento vztah má složku racionální (objektivní poznání, měřitelné veličiny) a iracionální (emoční, symbolickou apod.). Mohli bychom obrazně říci, že ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑎 = 𝑣𝑧𝑡𝑎ℎ ∙ 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛𝑜𝑠𝑡 kde vlastnost náleží oboru reálných čísel a vztah a hodnota náleží oboru komplexních čísel (mají reálnou a iracionální složku). Maier et al. (2012) uvádí, že hodnoty území mohou nabývat pozitivního, neutrálního i negativního rozměru. Je nutno zdůraznit, že níže uvedená reflexe hodnot je obrazem současného stavu společnosti, její mysli a poznání. Nejde tedy o absolutní pravdu, ale o postuláty, které mohou být v čase a v prostoru proměnné. Pro úplnost je třeba uvést, že hodnoty dále identifikované jsou de facto hodnotami pouze potenciálními, neboť je-li hodnotícím subjektem společnost, tak jedině ona má právo hodnotit. Odborník jí může nanejvýše nabídnout určité téma k úvahám. Pod pojmem hodnota (zde: kulturní a historická) se v této práci myslí stavová veličina, která popisuje vztah hodnotícího subjektu k hodnocenému objektu v určitém kontextu, resp. vztahy hodnocených objektů v určitých kontextech mezi sebou, a to skrze hodnotící proces a na ose více hodnotné – méně hodnotné (resp. pozitivní hodnota – neutrální hodnota – negativní hodnota). Hodnota je veličina relativní (vztažná) a do značné míry subjektivní. Hodnoceným objektem (= nositelem hodnot) jsou různé krajinné jevy, prvky, vazby apod. (Příklad rozdílu mezi hodnotou a jejím nositelem: hodnota je cena stáří, nositel hodnoty je stará cesta; hodnota je kulturní dílo člověka, nositel hodnoty je rybník apod.). 2.2.2 Hodnotící proces9 Prvním krokem hodnotícího procesu je analytický popis (evidence) všech hodnocených objektů včetně sběru dat a terénního průzkumu. V ideálním případě by bylo třeba v tomto kroku zpracovat i mnohé další informace, např. rázu
přírodovědného, urbanistického, technického apod. Protože je však tento památkový postup zaměřen jen na zpracování starých map, je nutno i na hodnocení hledět jako na výstup s omezenou platností. Níže popsaný postup hodnocení se tak vztahuje toliko k hodnocení historické struktury krajiny a není možno na něj nahlížet jako na dokument zahrnující všechny krajinné složky. Druhým krokem hodnotícího procesu je samotné hodnocení. Kulturní a historické hodnoty krajiny se v řešeném území identifikují s ohledem na možný způsob následné péče (ochrana / obnova / úpravy); a to nikoliv podle typů hodnot (hodnota stáří, hodnota kulturního díla atd.), ale podle typů jejich nositelů (tedy podle typů krajinných prvků = cesta, sídlo, rybník atd.). Důvody jsou ryze praktické: regulativy budou regulovat zacházení s krajinnými jevy (tedy s nositeli hodnot), nikoliv s hodnotami samotnými. Při hodnocení se přihlíží k dalším 7
Děkuji Ing. Petru Kunešovi z NPÚ, který mě upozornil na potřebu zdůraznění limitů hodnocení odvozeného ze starých map. 8 Citováno dle autorovy diplomové práce (Fanta 2013), upraveno. 9 Citováno dle autorovy diplomové práce (Fanta 2013), upraveno.
4
faktorům (např. význam). Hodnocení se provádí podle postupu popsaného níže. Z následného hodnocení je možno vyjmout některé soudobé zásahy: silnice, některé stavby apod. a to z toho důvodu, že pro jejich hodnocení ještě naše společnost nemá dostatečný časový odstup – srovnej s Peštou (2014). Dalším důvodem pro absenci hodnocení nedávných zásahů je fakt, že v dotyčné době byl díky specifickým společenským, politickým, technickým a ekonomickým podmínkám umožněn územní rozvoj výrazně odlišný od předchozího, který se vůči mnohým hodnotám projevoval (a projevuje) velice negativně (Fanta 2001a; Fanta 2001b; Hájek 2008). Předěl tradiční / soudobé je pro různé krajinné jevy různý, obvykle se tak děje na přelomu 19. a 20. století či v polovině 20. století (Pešta 2014). Jednotlivé části krajiny (resp. řešeného území) se rozčlení s ohledem na výskyt: (1) dochovaných pozitivních hodnot (ochrana), (2) zaniklých pozitivních hodnot (obnova, rozvoj, připomenutí), (3) negativních hodnot (úprava, přeřešení). Poté se vymezí ochranné jednotky (území s přibližně homogenním výskytem nositelů hodnot), pro něž jsou naformulovány příslušné zásady rozvoje s ohledem na identifikované hodnoty. Zvláštní důraz je třeba klást na ochranu parcelních čar v extravilánu a na řešení problematiky okraje sídla ve smyslu budoucího rozrůstání sídla. V současné době totiž můžeme sledovat, že dochází k zániku historické parcelace (J. Veselý, ústní sdělení 2013; V. Girsa, ústní sdělení 2012), což je jev jistě neblahý. Parcelní čáry jsou nejen velice stabilní fenomény v krajině, ale mají též významnou stabilizační funkci na ostatní části krajiny. Parcelní čáry prostorově fixují mnohé krajinné prvky, zvláště ty drobnější – cesty, meze, remízky, drobnou liniovou zeleň, nivy apod. Bude-li parcelace u takových prvků zachována, budou tyto prvky lépe odolávat případným destrukčním procesům a v případě obnovy zaniklého prvku bude, pokud bude zachována historická parcelace, jeho obnova jednodušší. Historická parcelace se může stát důležitým motivem pro již zmiňované komplexní pozemkové úpravy a krajinné plánování – srovnej se Skleničkou (2011). 2.2.3 Hodnotový rámec Rozlišení jednotlivých krajinných prvků na pozitivní a negativní hodnoty bylo provedeno podle převládajících schémat v odborné literatuře. Přesný popis by si vyžádal podrobnější zpracování, které není předmětem tohoto památkového postupu. V zásadě lze říci, že literatura rozlišuje několik typů kulturních a historických hodnot krajiny (či památky obecně): (a) symbolické a asociativní hodnoty (UNESCO & Intergovernmental Committee for the Protection of the World Cultural and Natural Heritage 2013; Kupka 2010), (b) estetické, vizuální a smyslové hodnoty (Löw & Míchal 2003), (c) hodnoty krajiny jako historického pramene (Gojda 2000), (d) hodnoty kulturního díla (UNESCO & Intergovernmental Committee for the Protection of the World Cultural and Natural Heritage 2013; Pešta 2003; Vajčner 2009), (e) hodnoty stáří a rozpadu (Láska 1995; Vajčner 2009; Mikuláš & Šturma 2015), (f) hodnoty stability (Trpáková 2013; Kovář 2012), (g) hodnoty etické (Kovář 2012) a (h) hodnoty četnosti (Vajčner 2009). Každý z těchto typů hodnot se může v krajině projevovat různými krajinnými prvky, např. symbolickou či asociativní hodnotu přiřazujeme místům duchovního významu, místům pověstí, místům historických událostí, poutním místům, místům spojeným s významnými osobnostmi a uměleckými nebo literárními díly či jiným kultovním místům v krajině (Kupka 2010). Obdobně mezi hodnoty kulturního díla můžeme přiřadit např. pozůstatky středověkých plužin, vodohospodářské úpravy či drobnou sakrální architekturu. Cílem tohoto památkového postupu není podat definitivní výčet vztahu hodnot krajiny k různým krajinným prvkům (ten je možno si dohledat ve zmiňované literatuře).
5
2.2.4 Pozitivní hodnoty dochované a reliktní Za nositele pozitivních hodnot krajiny se považují především (1) krajinné prvky primární krajinné struktury (přírodní prostředí a prvky), (2) dochované či reliktní krajinné jevy sekundární krajinné struktury, (historicko-kulturní prostředí a prvky), (3) krajinné jevy terciární krajinné struktury (kulturně-symbolické prostředí a prvky). Toto členění vychází z metodických postupů používaných při hodnocení krajinného rázu (Vorel et al. 2009), podrobněji o krajinných strukturách viz (Löw & Míchal 2003). Nositelé (1) se identifikují s použitím těchto indikátorů: • • •
les podle Základní mapy ČR (s výjimkou mimolesní zeleně), významné geomorfologické dominanty a všechny části přírodě blízké krajiny (např.: údolní nivy a nivní louky, skalní výchozy, maloplošná přírodně chráněná území, památné stromy10 apod.).
Nositelé (2) se identifikují s použitím těchto indikátorů:11 • •
•
• •
• •
dlouhodobě stabilní krajinné prvky (dle analýzy historického vývoje krajiny), architektonické a urbanistické jevy: hodnotné stavby a sídla, zejména: všechna vesnická sídla, která zmiňuje Pešta (2003 – 2011), všechny stavby či soubory lidové architektury vzniklé do pol. 20. století, dále zvláště významné stavby (např. zámek, klášter, architektonicky cenná moderní vila apod.), dále všechny stavby v extravilánu vzniklé do r. 1900, dále všechny technické stavby vzniklé do r. 1900, všechny památkově chráněné stavby, všechny sakrální stavby (včetně drobné sakrální architektury), všechna památkově chráněná území a historická jádra města,12 příp. další mladší stavby (výběrem), ostatní významné urbanistické struktury (části sídel, které nemusí vynikat zvláště významnou architekturou, ale jejich prostorová struktura je rozhodně významná, např. vilové čtvrti z období I. republiky), vymezují se jen mimo indikátor architektonické a urbanistické jevy, všechna vodohospodářská díla vzniklá do r. 1900 a mladší vodohospodářská díla menšího rozsahu (např. mlýnské náhony, rybníky), pozůstatky všech hospodářskou činností člověka vytvořených krajinných prvků vzniklých do pol. 20. století (tj. včetně mezí, polních a lesních cest, mostů, plužin, zídek, lomů, milířů apod.), všechny komunikace vzniklé do pol. 20. století (včetně železnic) a všechna mimolesní zeleň podle Základní mapy ČR.
Nositelé (3) se identifikují s použitím těchto indikátorů: • •
kompoziční vazby a komponované úpravy a místa symbolického a duchovního významu.
Kolem jednoho každého indikátoru se vytvoří obalová zóna o vzdálenosti 25 m.13 Výsledná plocha (za všechny indikátory dohromady) se označí jako oblast PHD14.
10
Dle Ústředního seznamu ochrany přírody. V případě výrazně znehodnocených krajinných jevů se tyto přesouvají do indikátoru „stavby znehodnocené“. 12 Za historické jádro města se pro tyto účely považuje území odpovídající rozsahu zástavby na stabilním katastru. 13 Obalová zóna se zde provádí z důvodu ochrany nejbližšího okolí indikátorů – princip minimálního ochranného pásma a ochrany blízkého okolí, které často obsahuje důležité krajinné jevy (např. cesta se zídkami), analogicky platí i dále. U některých zaniklých hodnot je „ochranné pásmo“ menší – obvykle již není co chránit (s výjimkou 11
6
2.2.5 Pozitivní hodnoty zaniklé Nositelé zaniklých pozitivních hodnot se identifikují s použitím těchto indikátorů: • • • • • •
zaniklé krajinné prvky (dle analýzy historického vývoje krajiny), místa významných archeologických nálezů, zaniklé krajinné prvky, které „běžný turista“ v krajině nerozezná, zaniklé komponované úpravy, stavby znehodnocené a zaniklé významné stavby nebo areály.
Kolem jednoho každého indikátoru se vytvoří obalová zóna o vzdálenosti 10 m (u pozůstatků vodohospodářských úprav 20 m, u pozůstatků komponovaných úprav a staveb 25 m, u zaniklých ramen velkých vodních toků 25 m). Výsledná plocha (za všechny indikátory dohromady) se označí jako oblast PHZ15. 2.2.6 Negativní hodnoty16 Za nositele negativních hodnot krajiny se považují ty krajinné jevy, které: • • • •
nepatří mezi nositele pozitivních hodnot (dochovaných či zaniklých), a zároveň se jedná o části sídel či dopravní, obchodní, technické, zemědělské, průmyslové, energetické nebo vodohospodářské stavby nebo velké úpravy terénu, a zároveň jejich stavební provedení, měřítko nebo použitá urbanistická struktura naprosto neodpovídá lokálním tradičním stavitelským zvyklostem, a zároveň nejsou kulturními památkami ani u nich neprobíhá proces vyhlášení za památku ani nejsou v mapách památkových rezervací a zón uvedeny jako hodnotné.
Kolem jednoho každého indikátoru se vytvoří obalová zóna o vzdálenosti 25 m.17 Výsledná plocha (za všechny indikátory dohromady) se označí jako oblast NH18. Z uvedeného je patrné, že některé oblasti se mohou navzájem překrývat (z důvodu své prostorové blízkosti, např. historická cesta v těsném okolí novostavby hypermarketu; či z důvodu nejednoznačnosti, do které zóny daný jev patří, např. velice slabě dochovaný relikt cesty – hodnota dochovaná / zaniklá). 2.3
Návrh managementu19
Tento návrh managementu vychází z omezených pramenů (starých map), proto i jeho závěry nemají všeobecnou platnost. Nelze je tedy považovat za celkový návod, jak pracovat s krajinou. Vyjadřují se pouze k historické struktuře krajiny.
archeologických stop). Všechny obalové zóny v této práci se vytváří v softwaru QGIS pomocí nástroje Obalové zóny. 14 Zkratka „pozitivní hodnoty dochované“. 15 Zkratka „pozitivní hodnoty zaniklé“. 16 Možná lépe než termín „negativní hodnoty“ by bylo lepší užít jiného termínu (např. „zásadní systémové změny“). Za negativně působící se totiž obvykle označí takové stavby (resp. soubory), které opouštějí dosavadní měřítko struktury krajiny, jsou nenávratnou změnou vyvolanou (obvykle soudobými) sociálními, politickými a ekonomickými procesy (výsledkem jsou pak např. panelová sídliště, rezidenční a komerční suburbanizace, velké dopravní stavby). Jsou však skutečně negativní? Nejde prostě jen o „přirozené“ změny, ke kterým docházelo vždy a nyní k nim dochází jen rychleji a s větší intenzitou? Nelze vyloučit, že na ně bude za 20 let nahlíženo jinak. 17 Zde jde o princip „minimálního dosahu negativní hodnoty“. 18 Zkratka „negativní hodnoty“. 19 Citováno dle autorovy diplomové práce (Fanta 2013), upraveno.
7
Na základě identifikovaných hodnot se navrhnou tzv. ochranné zóny. Ochranné zóny jsou oblasti s přibližně konzistentními hodnotami. Pro každou ochrannou zónu jsou stanovena zvláštní pravidla, co by se v ní (ne)mělo dělat s ohledem na identifikované hodnoty. Ochranných zón jsou 4 typy. I. zóna ochrany Stav:
mimořádně hodnotná krajina bez rušivých jevů
Cíl zásad:
uchování stavu
Způsob zacházení:
striktní ochrana a drobná optimalizace
II. zóna ochrany Stav:
hodnotná krajina bez rušivých jevů
Cíl zásad:
uchování struktury krajiny
Způsob zacházení:
ochrana a drobná optimalizace; jsou připuštěny mírné změny, které se podřídí charakteru existující struktury
III. zóna ochrany Stav:
„průměrná“, neutrálně vnímaná krajina (bez zvláštních hodnot, ale bez většího množství rušivých jevů)
Cíl zásad:
postupný nárůst pozitivních hodnot
Způsob zacházení:
změny by neměly vybočovat ze stávajících zvyklostí, měly by se orientovat na zlepšení, „mírný pokrok v mezích zákona“
IV. zóna ochrany Stav:
„nekulturní krajina“ (Fanta 2001a), zdevastovaná, znehodnocená
Cíl zásad:
zlepšení stavu krajiny
Způsob zacházení:
obnova, přihlédnout k historické zkušenosti
3
Návrh konkrétních uživatelů výsledku
Konkrétními uživateli výsledku mohou být např. pracovníci NPÚ mající ve správě krajinné památkové zóny či pracovníci správ Chráněných krajinných oblastí. Rovněž tak mohou tento postup využít krajinářští architekti při přípravě územních studií a územních plánů. 4
Seznam použité a související literatury
Česká informační agentura životního prostředí, 2012a. Aktuální ortofotomapa. Národní inventarizace kontaminovaných míst. Available at: http://kontaminace.cenia.cz/ [Accessed November 22, 2012]. Česká informační agentura životního prostředí, 2012b. Historická ortofotomapa. Národní inventarizace kontaminovaných míst. Available at: http://kontaminace.cenia.cz/ [Accessed November 22, 2012]. Český úřad zeměměřický a katastrální, 2010. Digitální model reliefu České republiky 4. generace (DMR 4G). Geoportál ČÚZK. Available at: http://geoportal.cuzk.cz/(S(aodciuun1yumnshqswb3onwa))/Default.aspx?mode=TextMeta&side =vyskopis&metadataID=CZ-CUZK-DMR4G-V&head_tab=sekce-02-gp&menu=301 [Accessed January 28, 2013].
8
Český úřad zeměměřický a katastrální, 2012. Základní mapa ČR 1:10 000, Základní mapa ČR 1:25 000, Základní mapa ČR 1:50 000, Základní mapa ČR 1:200 000 [WMS data]. Geoportál ČÚZK. Available at: http://geoportal.cuzk.cz/WMS_ZM10_PUB/WMService.aspx, http://geoportal.cuzk.cz/WMS_ZM25_PUB/WMService.aspx, http://geoportal.cuzk.cz/WMS_ZM50_PUB/WMService.aspx, http://geoportal.cuzk.cz/WMS_ZM200_PUB/WMService.aspx [Accessed October 5, 2013]. Fanta, J., 2001a. Česká krajina v evropských souvislostech I. Veronica, 15(4), pp.14–16. Fanta, J., 2001b. Česká krajina v evropských souvislostech II. Veronica, 15(5), pp.18–19. Fanta, V., 2013. Uplatnění kulturně-historických hledisek v konceptu ochrany kulturní krajiny (ověřovací studie metodického přístupu). České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury (diplomová práce). Vedoucí práce: Ing. arch. Milena Hauserová, CSc. Gojda, M., 2000. Archeologie krajiny. Vývoj archetypů kulturní krajiny, Praha: Academia. Hájek, P., 2008. Jde pevně kupředu naše zem. Krajina českých zemí v období socialismu 1948 – 1989, Praha: Malá Skála. Hendrych, J. & Jech, D., 2007. Kulturně historická analýza oblasti Kuks a Betlém v rámci původního nadačního panství Choustníkovo Hradiště. Available at: http://www.kuks.estranky.cz/ [Accessed October 5, 2013]. Kaše, J. & Kotlík, P., 1999. Braunův Betlém. Drama krajiny a umění v proměnách času, Praha – Litomyšl: Paseka. Kovář, P., 2012. Ekosystémová a krajinná ekologie 2. ed., Praha: Karolinum. Kupka, J., 2009. Historická krajina a institut krajinného rázu. Možnosti ochrany dochovaných znaků historické krajiny formou ochrany krajinného rázu dle §12 zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Historická geografie, 35(1), pp.7–26. Kupka, J., 2010. Krajiny kulturní a historické. Vliv hodnot kulturní a historické charakteristiky na krajinný ráz naší krajiny 1. ed., Praha: České vysoké učení technické v Praze. Laboratoř geoinformatiky Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně, 2014. I. vojenské mapování – josefské. Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska. Available at: http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?z_height=1200&lang=cs&z_width=1600&z_newwin=0& map_root=1vm [Accessed March 3, 2012]. Laboratoř geoinformatiky UJEP, 2015. Müllerovo mapování – Čechy. Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska. Available at: http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?z_height=700&lang=cs&z_width=900&z_newwin=0& map_root=mul&map_region=ce [Accessed January 23, 2015]. Láska, V., 1995. K problematice stárnutí památek. Památky středních Čech, 9(2), pp.1–8. Lipský, Z. et al., 2013. Současnost a vize krajiny Novodvorska a Žehušicka ve středních Čechách 1. ed., Praha: Karolinum.
9
Lipský, Z. et al., 2011. Vývoj krajiny Novodvorska a Žehušicka ve středních Čechách 1. ed., Praha: Karolinum. Löw, J. & Míchal, I., 2003. Krajinný ráz 1. ed., Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, s.r.o. Maier, K. et al., 2012. Udržitelný rozvoj území 1. ed., Praha: Grada Publishing, a. s. Marignani, M. et al., 2008. Planning restoration in a cultural landscape in Italy using an object-based approach and historical analysis. Landscape and Urban Planning, 84, pp.28–37. Mikuláš, R. & Šturma, J.A., 2015. Divoká příroda Prahy a blízkého okolí. Průvodce tou částí pražské přírody, o kterou se nikdo nestará, málokdo ji zná a skoro nikdo ji nemá rád 1. ed., Praha: Academia - Dokořán. Moreira, F., Queiroz, A.I. & Aronson, J., 2006. Restoration principles applied to cultural landscapes. Journal for Nature Conservation, 14, pp.217–224. Pešta, J., 2003. Encyklopedie českých vesnic. Vesnické památkové rezervace, zóny a ostatní památkově hodnotná vesnická sídla v Čechách. Díl I. Střední Čechy a Praha, Praha: Libri. Pešta, J., 2014. Plošný průzkum lidové architektury a venkovských sídel 1. ed., Praha: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze - Národní památkový ústav, generální ředitelství. Rippon, S., 2008. Historic landscape analysis: Deciphering the countryside 1. ed., York: Council for British Archaeology. Semotanová, E., 2006. Historická geografie českých zemí 2. ed., Praha: Historický ústav AV ČR. Sklenička, P., 2011. Pronajatá krajina 1. ed., Praha: Centrum pro krajinu s.r.o. Trpáková, I., 2013. Krajina ve světle starých pramenů 1. ed., Lesnická práce, s.r.o. Vajčner, J., 2009. Úvod do památkové péče. Několik poznámek o historii památkové péče, zakládání ochrany věcí jako kulturních památek, evidenci památkového fondu, mezinárodním rozměru památkové péče a o dalších příbuzných oborech památkové péče v České republice a ve světě 1. ed., Praha: Institut pro místní správu Praha. Vorel, I. et al., 2009. Úvod k 2. části. In I. Vorel et al., eds. Vyhodnocení krajinného rázu Středočeského kraje (2. část). Praha, p. 8. Available at: https://www.krstredocesky.cz/documents/20994/106351/Vyhodnocen%C3%AD krajinn%C3%A9ho+r%C3%A1zu+St%C5%99edo%C4%8Desk%C3%A9ho+kraje+%282.+etap a%29 -+%C4%8D%C3%A1st+E?version=1.1. Vorel, I. & Kupka, J., 2011. Krajinný ráz. Identifikace a hodnocení 1. ed., Praha: České vysoké učení technické v Praze. Warnock, S. et al., 2001. The cultural component of landscape character assessment: Data sources and typology. In Ü. Mander, A. Printsmann, & H. Palang, eds. IALE European Conference 2001. Development of Eurepean Landscapes. Conference proceedings. Volume I. Tartu: International Association for Landscape Ecology, University of Stockholm, University of Tartu, pp. 229–230.
10
World Heritage Centre, 2013. Operational Guidelines for the Implementation of the World Heritage Convention, Available at: http://whc.unesco.org/archive/opguide13-en.pdf.
5
Seznam publikací, které předcházely památkovému postupu
Fanta, V. et al., 2012. Památková ochrana kulturní krajiny, její vývoj a rehabilitace. Případová studie Lysá nad Labem. In M. Novák, ed. Muzea, památky, konzervace. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, pp. 66–67. Fanta, V., 2013. Uplatnění kulturně-historických hledisek v konceptu ochrany kulturní krajiny (ověřovací studie metodického přístupu). České vysoké učení technické v Praze. [diplomová práce] Fanta, V., 2014a. Krajina jako památka (případová studie aplikace postupů užívaných v památkové péči na kulturní krajinu). In F. Harabiš & M. Solský, eds. Kostelecké inspirování. Kostelec nad Černými lesy: Česká zemědělská univerzita v Praze, p. 22. Fanta, V., 2014b. Restaurování historické krajiny. In H. Grossmannová et al., eds. Fórum pro konzervátory-restaurátory. Ústí nad Labem: Metodické centrum konzervace, Technické muzeum v Brně, p. 133.
11
