ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY XXIII

ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

XXIII. ročník 2009

Číslo 5

Cena 75 Kč

5

Pod 350! • Sú klimatické zmeny hrozbou? • Meteorologické kresby • Proměnlivost počasí a podnebí • Velká výzva • Svět je jedna vesnice • Biouhel, naše stéblo naděje • Trnitá cesta do Kodaně • Kdo chce zabít LVA • Přírodní park Niva Dyje • Ekologická poradna: ochrana klimatu

Vydání tohoto čísla podpořeno Oak Foundation v rámci projektu Česká klimatická koalice, administrovaného Nadací Partnerství.

Z obsahu: Pod 350! Jan Hollan

1

Proměnlivost počasí a podnebí u nás Jaroslav Rožnovský

4

XXIII. ročník 2009

Reakce přírody na vývoj klimatu Zdeněk Bauer

6

Biouhel, naše stéblo naděje Jan Hollan, Vojtěch Klusák

9

Himantoglossum

11

Klima jako rozvojový problém Marek Vaculík

12

Slovenská klimatická koalícia Barbora Fedorková

14

Velká výzva Martin Mikeska

15

Galerie o Zdeňku Koškovi Pavel Magda

18

Neviditelná řečiště

20

Krajina mého srdce Franz a Nadja Meister

22

Recenze

24

Zajímavosti z přírody a krajiny

25

Přírodní park Niva Dyje Vratislav Nakvasil

26

Ekologická poradna

30

Luštěnky / Zprávy z Veroniky

31

Kronika

32

Do čísla dále přispěli: John Bok, Jaroslav Erik Frič, Yvonna Gaillyová, Karel Hudec, Jiří Jeřábek, Ivan Martin Jirous, Miloš Kloupar, Jan Lacina, Zdeněk Laštůvka, Petr Ledvina, Blanka Lehotská, Petr Maděra, Hana Machů, Miroslav Patrik, Anna Skryjová, Roman Szpuk, Dušan Šlosar, Václav Štěpánek, Mojmír Vlašín Autoři kreseb a fotografií: Zdeněk Bauer, David David, Zdeněk Košek, Michal Kovář, Pavel Magda, Nadja Meister, Vratislav Nakvasil, Marian Palla, Rostislav Pospíšil, Tomáš Ronovský, Jan Steklík, Michal Stránský, Mojmír Vlašín Titulní strana obálky: Pavel Dvorský: Bouřkový mrak, digitálně upravená kresba

© ZO ČSOP Veronica 2009 ISSN 1213-0699

Veronica – časopis pro ochranu přírody a krajiny Vydavatel: Regionální sdružení ČSOP Brno Redakce: Časopis Veronica, Panská 9, 602 00 Brno tel. 542 422 756, www.casopis.veronica.cz Kontakt pro autory: Dana Zajoncová mob. 777 323 742 e-mail: [email protected] Šéfredaktorka: Mgr. Dana Zajoncová Korektury: Ing. Jiří Turek Výtvarná redakce a grafická úprava: MgA. Alžběta Hanzlová Redakční rada: doc. Ing. Antonín Buček, CSc., doc. Ing. Petr Čermák, Ph.D., Ing. Ivo Dostál, RNDr. Yvonna Gaillyová, CSc., doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc., Mgr. Pavel Klvač, Ing. arch. Jarmila Kocourková, RNDr. Miroslav Kundrata, doc. Ing. Jan Lacina, CSc. (místopředseda), RNDr. Jitka Pellantová, Ing. Pavel Pešout, RNDr. Václav Petříček, Mgr. Ing. Věra Pospíšilíková, RNDr. Jana Ružičková, Ph.D., RNDr. Olga Skácelová, Ph.D., Jan Steklík, PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D. (předseda), Ing. Jiří Turek, RNDr. Mojmír Vlašín Tisk: ADAtisk H&H s.r.o. Distribuce: 5 P Agency, spol. s r.o. Vychází šestkrát ročně Toto číslo vyšlo v říjnu 2009 Evidenční číslo Ministerstva kultury: 5622 Projekt byl finančně podpořen v grantovém řízení MŽP. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP. Na vydávání časopisu Veronica dále přispívají ÚVR ČSOP, Statutární město Brno a Nadace Veronica. Tištěno na recyklovaném papíru. Hlavní články jsou recenzovány, všechny příspěvky jsou redigovány. Ne všechny texty vyjadřují názor redakce.

Cena ve volném prodeji 75 Kč Předplatné na rok 2009: Řádné předplatné: 390 Kč Zvýhodněné předplatné (studenti, důchodci): 300 Kč (podmínkou kopie ISIC karty nebo rozhodnutí o přiznání starobního důchodu) Sponzorské předplatné: předplatné navýšené o dar na podporu časopisu Veronica Koupí časopisu či jiných produktů a služeb Ekologického institutu Veronica podporujete nevládní aktivity zaměřené na udržitelný vztah ke krajině a jejím přírodním a kulturním hodnotám. Kontakt pro předplatitele: Olga Krejčířová mob. 775 723 742 e-mail: [email protected] formulář pro předplacení a kontrolu údajů: www.casopis.veronica.cz/predplatne/ číslo účtu: 994404-0549081004/0800 variabilní symbol: pětimístné číslo předplatitele Na Slovensku činí roční předplatné 15 € Distribuuje a objednávky přijímá: CEEV Živica, Vysoká 18, 811 06 Bratislava tel./fax 02 / 52 96 29 29, [email protected] Časopis Veronica můžete zakoupit: Dům ochránců přírody, Panská 9, Brno Modré knihkupectví, Zemědělská 9, Brno Knihkupectví Academia, Národní tř. 7 a Václavské nám. 34, Praha 1 Knihkupectví Academia, Zámecká 2, Ostrava Knihkupectví Anežka Chvílová, FSS MU, Joštova 10, Brno Hana Smílková, Knihkupectví FF MU, Arne Nováka 1, Brno Knihkupectví M. Ženíška, Alfa pasáž, Poštovská 4, Brno Knihkupectví Skleněná louka, Kounicova 23, Brno Literární čajovna Skleněná louka, Kounicova 23, Brno Centrum Veronica Hostětín, Hostětín 86

Ekologický institut Veronica je profesionální pracoviště Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica. Svou expertní a vzdělávací činností poskytuje interpretaci odborných environmentálních témat. Působí v Brně a v Hostětíně, zabývá se jak městským, tak venkovským prostředím. Aktivity rozvíjí v širokém záběru od místního detailu po mezinárodní souvislosti – „z Hostětína po Evropu“. Veronica vydává od roku 1986 stejnojmenný environmentálně kulturní časopis, založila a rozvíjí ekologické poradenství v České republice a vybudovala Centrum Veronica Hostětín, kde ověřuje teoretické poznatky na modelových projektech udržitelného rozvoje. Odborná a vzdělávací činnost je určena pro nejširší veřejnost, odborníky, představitele a pracovníky veřejné správy, vzdělávací instituce, jiné nevládní organizace, učitele a studenty středních i vysokých škol, malé a střední podniky. Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.

Editorial

Pod 350! Jan Hollan

V roce 2008 byly publikovány práce, které dokázaly, že koncentrace skleníkových plynů uměle přidávaných do atmosféry již dávno přesáhly úroveň, která znamená nebezpečný zásah do klimatického systému Země. CO₂, který do ovzduší nyní uvolníme, bude znamenat velké břímě už i pro nás, natož pro generace další. Jeho emitování se stalo nemorálním. Odčerpat jej z atmosféry bude pomalé, nákladné a obtížné. Nemusí se to podařit včas. Proč jsme se to dozvěděli tak pozdě?

Chladící aerosoly Asi zejména proto, že oteplující vliv přidaných skleníkových plynů byl do značné míry vyrovnáván ochlazujícím účinkem aerosolů, které vznikají z oxidů síry a dusíku, nežádoucích vedlejších produktů spalování. Kvůli nim se na zemský povrch dostává méně slunečního záření. Nebýt velkých průběžných emisí těchto látek, oteplování by zejména od poloviny 20. století probíhalo výrazně rychleji. Pokud ale tyto emise klesnou, jako se to už v EU stalo v případě síry, efekt přidaných skleníkových plynů se projeví naplno. I kdyby se koncentrace skleníkových plynů již nezvýšily, stoupla by proto teplota už během 21. století nad mez, která se považuje za nejvyšší přípustnou, tj. o 2 °C oproti době před průmyslovou revolucí. A rostla by dále. Příspěvek aerosolů k pomalejšímu oteplování je znám velmi nepřesně. Pravděpodobně je větší, než se běžně soudilo; ohřívání oceánů totiž probíhá pomaleji, než vychází z modelů, které ke známému vlivu skleníkových plynů připočítávají odhad působení aerosolů. Jestli hloubky oceánů opravdu neodebírají teplo z povrchových vrstev tak rychle, jak se dosud uvažovalo, pak se růst teploty může „s vyčištěním“ ovzduší od oxidů síry a dusíku dosti zrychlit. Na brzké „nebezpečné antropogenní narušení klimatického systéK celosvětové kampani 350.org se v září připojila i obec Hostětín v Bílých Karpatech. Návštěvníci Jablečné slavnosti skládali jablka do ornamentu, který se stává symbolem ochrany klimatu. Foto Michal Stránský

Změna klimatu, její dopady a zejména cesty, jak tempo probíhající změny přibrzdit, se staly hlavním tématem trvale přítomným ve světových médiích i na setkáních státníků. Jednou z příčin je snaha završit sérii složitých jednání, která se vedla po celý rok proto, aby vznikla účinná dohoda navazující na Kjótský protokol. Druhá příčina je prostě ta, že si drastické dopady změny klimatu a neveselé vyhlídky uvědomuje stále více lidí. Zásluhu na tom má zpráva Změna klimatu 2007, dílo o tisících stran, shrnující vědecké poznání k polovině roku 2006. Od té doby ale vyšla řada prací, které ukazují, že změny probíhají tempem nečekaně vysokým a že již nastalé velké proměny v Arktidě povedou k dalšímu oteplování. Vloni byly publikovány studie odhalující, že koncentrace skleníkových plynů je nutné snížit alespoň na úroveň, jakou měly před dvaceti lety. Nelze čekat na další vědecké poznatky, ještě lepší technologie, vzdělané politiky a voliče, vyřešené problémy s rozpočty a překonanou finanční krizi. A zatím pokračovat ve vývoji, kdy emise neklesají. Rychlá reakce na stav vědeckého poznání je zásadní pro ochranu přírody i lidské civilizace. Zašli jsme příliš daleko. Je ještě šance se zachránit, ale lze ji snadno propást tím, že spousta emisí zůstane i po roce 2012 nezpoplatněná, „beztrestná“ a že se bohaté země nezhostí svého morálního závazku zastavit a obrátit růst emisí v zemích chudých (nemluvě o jejich domácím snižování až k nule). Nevalné české povědomí o takových věcech má pomoci překonat toto číslo Veroniky s články domácích autorů i odkazy na překlady dokumentů na našem webu. Ač se téma může zdát vzdálené „klasické“ ochraně přírody, musí se stát její hlavní složkou, nechráníme-li přírodu jen na pár let, ale na desetiletí a staletí. Exkluzivní novinkou čísla je článek o změně zemědělství, lesnictví i odpadového hospodářství, kdy se zbytky biomasy zuhelnaťují a přidávají do půd. Tím k jejich zoxidování dojde až po řádově delší době. Pokud se takové hospodářství rozšíří všude, bude snad možné ubírat uhlík z ovzduší i desetinou tempa, kterým jej dnes přidáváme… Yvonna Gaillyová

XXIII. ročník 2009 | číslo 5 | www.veronica.cz | Veronica

1

mu“, jemuž jsme se spolu s téměř všemi státy světa začátkem 90. let zavázali předejít (Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu), máme tedy už bohužel „zaděláno“.

Zpětné vazby a dlouhodobá citlivost klimatu Jedno takové narušení už probíhá: letní rozpad souvislého mořského ledu plovoucího na Severním ledovém oceánu. Nikdo jej tak brzy nečekal. Tmavá hladina místo bílého ledu znamená mnohem větší pohlcování slunečního záření a má silný oteplující vliv, místně se projevující i na pevninách tisíc kilometrů od pobřeží. Tento jev – spolu se zrychlováním úbytku masy Grónského ledového příkrovu, odumíráním korálů a tropických deštných lesů a uvolňováním metanu z rozmrzajících arktických půd – je silnou indicií, že již dnešní stav ovzduší bude mít vážné dopady. Na mnoho ekosystémů, kultur, populací. A znamená také ohrožení v důsledku nástupu silných zesilujících zpětných vazeb, které byly dosud přehlíženy. Práce, která přesvědčivě dokázala, že nelze připustit dlouhodobý růst koncentrace oxidu uhličitého nad dnešní úroveň a že je nutno její růst co nejdříve zastavit a uměle ji snižovat, byla publikována až vloni (Hansen et al.: Target atmospheric CO₂…, viz i www.veronica.cz/klima/). Jejím hlavním podkladem jsou údaje o klimatu během uplynulých desítek milionů let, které ukazují, že dlouhodobá citlivost klimatu na změnu složení ovzduší je dvojnásobná oproti dosud používané citlivosti krátkodobé. Ta totiž neuvažuje změnu odrazivosti Země pro sluneční záření následkem úbytku sněhu a ledu a nástupu vegetace do oblastí dříve pustých, světlejších. Nebere v potaz ani uvolňování metanu i CO₂ z rozmrzajících půd a mořského dna. Samotná znalost dlouhodobé citlivosti neumožňuje spočítat tempo oteplování během tohoto století. Ale víme, že kdyby trvala současná koncentrace, zvýší se teplota oproti dnešku ještě alespoň o další dva stupně.

Nebezpečné oteplení a nebezpečná koncentrace V roce 2009 dosáhla zprůměrovaná hodnota podílu CO₂ v ovzduší 388 ppm (0,4 promile; na milion molekul vzduchu připadá 388 molekul CO₂), tempo jejího nárůstu je nyní už 2 ppm za rok. V první půli 18. století bylo oxidu uhličitého jen 0,28 ‰, o sedm tisíc let dříve 0,26 ‰. Před rokem 2008 se uvádělo, že nechat hladinu CO₂ vystoupat až na 450 ppm a takovou pak udržovat nebude ještě představovat nebezpečí pro budoucnost přírody a lidstva. Dosažení i jen takového cíle je považováno za ohromně náročné, ve starších pracích se proto uváděla dokonce i volnější mez 550 ppm. V roce 2009 ale víme, že bezpečná koncentrace CO₂ je menší než ta současná! Rozhodně nepřesahuje 350 ppm. Vrátit se přinejmenším pod tuto hodnotu je nezbytné, pokud chceme zachovat naději, že se Země zcela nepromění a zůstane ve stavu podobném jako během vývoje civilizace. Jen při návratu pod tuto hladinu je šance vyhnout se zvýšení teploty o více než 2,0 °C oproti době před nástupem průmyslu. Z toho bylo už začátkem 21. století 0,7 °C vyčerpáno. Nyní to znamená zabránit dalšímu oteplení většímu než 1,2 °C.

Emise se musí stát „negativní“ Ve skutečnosti by i takový nárůst teploty byl příliš velký, bezpečnější limit je 1,0 °C oproti začátku století. Aby nebyl překročen, je nutno nejen vrátit podíl CO₂ pod 350 ppm, ale také zkrátit dobu, po kterou je bude přesahovat. Lze to jen tak, že zastavíme růst emisí a zajistíme jejich další rychlý a trvalý pokles. Dokonce bude nutné, aby se antropogenní toky uhlíku do ovzduší staly už začátkem druhé poloviny století negativní. Uhlíku bude potřeba z ovzduší odčerpat mnoho set miliard tun a uměle ho ukládat do země tempem vyšším, než bude uměle uvolňován do atmosféry. Lze vůbec takové situace „s negativními emisemi“ dosáhnout? Vždyť už jen snížit emise k nule, tj. zastavit degradaci půd, odlesňování a především uvolňování uhlíku z fosilních paliv bude velmi těžké! Přesto opačné bilance, než máme dnes, dosáhnout lze. Mimo jiné tím, že se i na spalování biomasy použije technologie CCS (záchyt a ukládání oxidu uhličitého), která se začíná zkoušet při spalování fosilních paliv – tam ale vede jen ke snížení emisí, ne k odebírání uhlíku z ovzduší.

2

Veronica | XXIII. ročník 2009 | číslo 5 | www.veronica.cz

Sú klimatické zmeny pre nás hrozbou? Barbora Fedorková

Klíma Zeme Klimatické zmeny sú dnes veľmi diskutovanou témou predovšetkým z dvoch odlišných pohľadov – či k nim vôbec dochádza a v akom rozsahu ovplyvnia život na Zemi. Klíma Zeme reprezentuje dlhodobý, zvyčajne tridsaťročný stav meteorologických atmosférických dejov na určitom území, medzi ktoré patria zrážky, teplota, vlhkosť, vietor, atmosférický tlak a i. Za zmeny klímy preto môžeme považovať také zmeny, ktorých trvanie presahuje obdobie 30 rokov a týka sa ktorýchkoľvek meteorologických dejov. Globálne otepľovanie, teda dlhodobé zmeny teploty na Zemi, predstavuje jednu z množstva klimatických zmien. A je to tá zmena, pri ktorej máme dnes jednoznačne dokázaný vplyv človeka. Napriek tomu, že klíma predstavuje komplexný a rozsiahly systém, rastúca intenzita ľudských aktivít ho v poslednom storočí dokázala vychýliť. Klíma Zeme tvorí dynamickú sústavu, v ktorej sú zmeny prirodzené, ba až žiaduce. Počas rôznych geologických dôb bola aj klíma odlišná, najvýraznejšie to reprezentuje kvartér – štvrtohory, počas ktorých dochádzalo (dochádza) k výraznému kolísaniu v podobe dôb ľadových a medziľadových s relatívne krátkou periódou (cca každých 100 000 rokov, v súčasnosti žijeme cca 11 000 rokov v dobe medziľadovej). Dôležité je ale pochopiť význam rýchlosti týchto zmien a ich priestorový celoplanetárny rozsah, pretože množstvo zmien má iba lokálny či regionálny charakter a na atmosféru celej planéty vplyv nemajú alebo len minimálny.

Charakter súčasnej zmeny V súčasnosti hovoríme o zmene, ktorá sa prejavila za približne 100 rokov a znamená nárast priemernej globálnej teploty o približne 0,7 °C. Z hľadiska geologických zmien ide o veľmi rýchlu a výraznú zmenu, ak vezmeme do úvahy, že takéto zmeny boli v minulosti veľmi zriedkavé a ich výskyt bol často výsledkom súčinnosti viacerých faktorov ako erupcie veľkých vulkánov, komplexná zmena prúdenia v oceánoch či napríklad impakty asteroidov. Dnes sa predpokladá, že táto teplota narastie do roku 2100 o ďalších 1,5 – 6,5 °C (rozsah je tak široký kvôli tzv. scenárom vývoja ľudských aktivít smerujúcich k spomaleniu týchto zmien – či sa zavedú opatrenia na ich zmiernenie, alebo sa bude pokračovať súčasným tempom). Pre porovnanie: zmena globálnej teploty o 3 °C na konci doby ľadovej trvala niekoľko tisíc rokov,

Na dnešních emisích velmi záleží Kolik lidí Země v budoucnu uživí, záleží právě na tom, kolik uhlíku ještě z rezervoárů pozemních (lesů, půd) a hlavně podzemních (fosilní paliva, vápenec) do ovzduší uvolníme. Každé tuny je škoda, na desítky až tisíce let přispěje k oteplování a bude potřeba vynaložit mnoho úsilí na její odčerpání zpět do země. Změna klimatu kapacitu Země, pokud jde o zemědělskou produkci, značně sníží. A čím rychleji bude nutné změnu brzdit ukládáním uhlu do půd (viz s. 9), tím méně ze zemědělské produkce zbude pro energetické a potravinové využití. Prohlédnutí, které nám rok 2008 přinesl, lze přirovnat k vystřízlivění poté, co se ukázalo, že nejenže nemáme hotovost na zaplacení útraty, ale že jsme propili všechen majetek a zadlužili své potomky na mnoho generací. Ještě před rokem mohla většina z nás považovat spotřebu fosilních paliv za oprávněnou nezbytnost, či za rozmařilost, kterou si lze ještě pár let dovolit. Dnes se na ni musíme chtě nechtě dívat jako na hřích. Nemůžeme se bez ní ze dne na den zcela obejít, to by se naše společnost zhroutila. Ale v mnoha případech můžeme její spotřebu radikálně snížit opravdu rychle. Ve kterých, to si brzy uvědomíme, pokud budeme mít stále na paměti, že spalování fosilních paliv je zavrženíhodné. Že už proměnilo holocén v další geologickou epochu – antropocén, a začalo rozvracet dobře fungující služby, které lidstvu a všem dalším společenstvím Země dosud poskytovala. Že náš blahobyt, kterého jsme využitím fosilních paliv dosáhli, je zcela na úkor budoucích generací.

Naléhavý cíl – nové paradigma Vrátit se alespoň na 350 ppm je jen počáteční cíl. U fenoménů, jako je ledová pokrývka arktického oceánu i během léta, to pro nápravu stačit nebude. Bude asi potřeba vrátit se pod 300 ppm, tedy na úrovně ze začátku 20. století. Nebo i pod úrovně ještě starší, předprůmyslové – aby se zastavily další samovolné změny, které se za vyšších teplot rozběhnou. To zatím nevíme. Víme ale, že tuto možnost musíme dalším generacím zachovat otevřenou. Na nás je ten první krok: zpět na 350, co nejdříve! Smířit se s novou skutečností a začít se podle ní chovat předpokládá naprostou změnu paradigmatu. Větší, než přinesl Albert Einstein svými teoriemi relativity. Pro většinu lidí šlo tehdy o to, zda jim věřit či ne. Jen malá část vědecké obce byla schopna si jeho práce prostudovat a posoudit, jsou-li správné. Ještě menší část to udělala. Mnoho fyziků teorii relativity ze zásady odmítalo: příčila se jejich pojetí světa. U teorie relativity šlo jen o společenskou konverzaci. V případě změny klimatu jde ale o život. A také o poslední léta, kdy ještě máme naději Zemi, tak jak nám byla svěřena, zachránit a umožnit v tom pokračovat dalším generacím. Pokud to nezvládneme, nikdo už to během nejbližších tisíciletí nebude moci napravit. Rok 2009 je klíčový. V prosinci se v Kodani na konferenci Rámcové úmluvy (COP 15) mají stanovit pravidla pro dobu po roce 2012. Je ještě šance, že k cíli „< 350“ povedou. Účinným hlavním nástrojem k tomu jsou asi jen velké a trvale rostoucí poplatky za všechen do ovzduší emitovaný uhlík. Pokud se letos nepodaří takový cíl a nástroj dohodnout, tak…

RNDr. Jan Hollan působí od roku 1970 na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně. Byl poradcem ministra životního prostředí pro změnu klimatu, o níž přednáší a píše od roku 1990. [email protected]

ľudská populácia svojimi aktivitami smeruje k dosiahnutiu tejto hodnoty za približne 200 rokov. Pod týmito aktivitami človeka rozumieme predovšetkým spaľovanie fosílnych palív.

Vplyv využívania fosílnych palív Fosílne palivá, teda uhlie, ropa a zemný plyn, vznikali približne 150 – 300 miliónov rokov a my sme ich už väčšinu spálili za necelých 300 rokov. Sú to vysokokoncentrované energetické zdroje fosílneho uhlíka – transformovaného uhlíka z tiel rastlín a živočíchov, ktorý sa v nich uložil fotosyntézou v podobe organických látok a prechádzal trofickými sieťami. Tým, že sa následne dostal pod zem a bol prekrytý inými sedimentmi, sa už ďalej nezúčastňoval rýchlej dynamickej recipročnej výmeny medzi biosférou, atmosférou, hydrosférou a pedosférou v podobe oxidu uhličitého a organických uhlíkatých látok (fotosyntéza, dýchanie a rozklad). Došlo k jeho poklesu v týchto sférach a teda aj k poklesu teploty. Dnes je známym a dokázaným faktom, že zvyšovanie množstva oxidu uhličitého v atmosfére je v priamej úmere k rastu globálnej teploty. Človek spaľovaním vynáša fosílny uhlík znova na povrch, zvyšuje jeho množstvo v atmosfére takpovediac na prehistorické hodnoty, a tým vlastne zvyšuje aj priemernú globálnu teplotu.

A čo človek? Svojou činnosťou 6,2 miliardy ľudí na Zemi aktívne mení prostredie planéty so silou porovnateľnou s prírodným živlom. Skeptici často hovoria o iných faktoroch, ktoré majú vplyv na klímu planéty, aj tu však existujú určité hranice: intenzita slnečného žiarenia kolíše v 11-ročných cykloch, avšak celkový vplyv na teplotu nedosahuje viac ako ±0,01 °C; erupcie sopiek majú taktiež zanedbateľný vplyv; El Niño a La Niña dokážu ovplyvniť atmosféru v priebehu roka v rozpätí až do 0,3 °C; všetky tieto faktory majú ale kolísajúci a relatívne krátkodobý charakter. Oproti tomu je vplyv človeka takmer konštantne rastúci. Biosféra, akú potrebuje pre svoj život človek, nie je nezničiteľná. Zmena teploty atmosféry už o 2 °C môže byť pre ňu značne destabilizačná a s následkami, ktoré si len málokto dovolí vysloviť. Zem sa prispôsobí akýmkoľvek zmenám, aj biosféra vo všeobecnosti. Otázkou je len to, či a ako sa týmto zmenám dokáže prispôsobiť človek. Bc. Barbora Fedorková – o.z. Za Matku Zem [email protected]


3

Proměnlivost počasí a podnebí v Čechách a na Moravě Klíma na Slovensku Jaroslav Rožnovský

Barbora Fedorková

1997–2007

Klimatická zmena v podobe globálneho otepľovania posúva dynamickú rovnováhu systémov, na ktorých je človek závislý, a ktoré často považuje za nemenné, stabilné. Aj na Slovensku už tieto zmeny pozorujeme, môžeme ich podložiť údajmi Slovenského hydrometeorologického ústavu (www.shmu.sk). Podľa nich došlo na Slovensku od roku 1881 k nárastu priemernej ročnej teploty o 1,6 °C a k celkovému nárastu úhrnov zrážok o 21 mm. V období r. 1989 – 2004 sa tu vyskytli série po sebe nasledujúcich teplých rokov (rekordný bol rok 2000) a štyri výrazné suchá (1990 – 1993, 2000, 2002 a 2003). Z 12 najteplejších rokov zaznamenaných na Slovensku sa 8 vyskytlo po roku 1989. Z hľadiska maximálnych priemerov teplôt bol teplotne absolútne nadpriemerným rok 2000, pričom mesačné rekordy čoraz častejšie obsadzujú roky po roku 2000 (január 2007, apríl 2000, jún 2003, júl 2006) s absolútnym teplotným maximom nameraným 20. 7. 2007 v Hurbanove, kedy teplota na Slovensku prvýkrát prekročila 40 °C. Z hľadiska množstva zrážok sa celoročné odchýlky až tak neprejavujú, skôr sú významnejšie odchýlky v priebehu roka. Napríklad už aj tento rok sme mali na Slovensku takmer mesiac bez výrazných zrážok (máj – jún), po ktorom nasledovalo obdobie prudkých dažďov a silných búrok. Najvyšší rekord v mesačnom úhrne zrážok však zatiaľ drží júl roku 2001. Naopak v roku 2003 bol zaznamenaný najnižší ročný úhrn zrážok. Všetky tieto údaje nám napovedajú o určitom trende, aký ale majú priamy vplyv na život ľudí? Nárast priemernej teploty v atmosfére okrem iného zvyšuje intenzitu búrok až o 40 %. Silné letné búrky s vetrom a krúpami ničia úrodu, znižuje sa domáca národná produkcia s nutnosťou dovážať základné potraviny zo zahraničia, čím nám v konečnom dôsledku rastie cena potravín. Menej zrážok predovšetkým v poľnohospodársky produkčnom čase znamená potrebu závlah, ktoré znova zvyšujú ceny potravín. Napríklad od februára do augusta 2003 v niektorých oblastiach Podunajskej nížiny nenapršalo počas týchto siedmych mesiacov ani 50 % dlhodobého priemeru zrážok. V kombinácií s extrémne teplým počasím to spôsobilo najhoršie sucho v doterajšej histórii pozorovania. Pritom ide o poľnohospodársky najúrodnejšiu oblasť na Slovensku. Povodne, veterné smršte, krupobitia či snehové kalamity spôsobujú škody na majetku ľudí,

Počasí, které je nepominutelnou součástí našeho života, nám v posledních více než deseti letech připravilo mnoho starostí, některým mnoho škod, bohužel i tragédií – rozsáhlé povodně roku 1997, neobvykle silné sucho v roce 2000, velké povodně 2002 a hned v roce 2003 sucho. Mnohé možná překvapí, že v témže roce byly v únoru mimořádné holomrazy, a tím i velké škody na přezimujících plodinách (např. bylo zaoráno přes 80 % porostů řepky ozimé). Obzvláště vysoká sněhová pokrývka zimy 2005–2006 přinesla v poslední dekádě března opět záplavy z rychle tajícího sněhu. Z klimatologických studií vyplynulo, že dvanáct po sobě následujících měsíců od září 2006 do srpna 2007 bylo teplotně nadprůměrných, takže jde o místy vůbec nejteplejší takové období od počátků měření.

Jak bylo letos Rok 2009 se projevil též velmi zajímavě. Dubnové sucho a předcházející nadnormální srážky se shodovaly s průběhem počátku suchého roku 2000. Ale když to přeženu, zvyšující se proměnlivost počasí opět nezklamala. V červnu a červenci se projevily povětrnostní situace se silnými bouřkami, přívalovými dešti a hlavně lokálními povodněmi. Počasí je stále proměnlivější, a je potřeba tomuto jevu věnovat seriózní pozornost.

Extrémní projevy počasí – povodně Když se vyskytnou bouřky s krupobitím, holomrazy, tropické dny (denní maximální teplota 30 a více °C) nebo až několik desítek dnů neprší, neznamená to, že jde o jev v našich klimatických podmínkách neobvyklý. Pro posouzení projevů podnebí, tedy počasí v dlouhodobém režimu, musíme naše podnebí znát. V určitém smyslu za extrémní projevy počasí u nás mohou srážky. Jsou-li příliš vysoké, dochází k povodním, pokud nejsou, je sucho. Malé či žádné srážky souvisejí s oblačností. Pokud oblaky nejsou nebo je jich velmi málo, sluneční záření ohřívá povrch země daleko více než při oblačnosti, a výsledkem jsou vyšší teploty vzduchu. Pro vznik extrémních teplot je ovšem rozhodující, jak teplý vzduch na naše území proudí.

4


Z jezu na řece Svitavě nad Adamovem – jedna z méně významných jarních povodní před rokem 2005. Všechna foto Michal Kovář Říčka Radějovka z tabulového jezu u Sudoměřic v lednu (vlevo) a březnu (vpravo) 2006

Byl vzpomenut rok 1997, známý tragickými následky povodní. Ty byly vyvolány extrémně vydatnými srážkami mezi 3. až 9. 7. 1997, kdy došlo k mimořádnému prohlubování tlakové níže, která ovlivňovala tehdejší počasí. Výsledkem bylo, že např. na Lysé hoře úhrn července 1997 (811,5 mm) se stal nejvyšším úhrnem zjištěným od počátku měření. Ještě vydatnější srážky propukly v srpnu 2002, kdy se 5. srpna nad západním Středomořím vytvořila tlaková níže, která postupovala k severovýchodu a do 6. srpna postoupila nad východní Alpy. To již začala ovlivňovat vydatným trvalým deštěm a místy i přívalovými srážkami jižní Čechy. Postupovala potom k jihovýchodu a vysoké srážky na našem území ustávaly až 8. srpna ráno. Druhou vlnu vytvořila další tlaková níže, ve které se trvalé srážky vyskytovaly na celém území republiky. Docházelo k jejich orografickému zesílení, a proto nejvyšší hodnoty srážek byly zaznamenány v oblasti Šumavy, Krušných hor, Brd, Českomoravské vrchoviny, postupně i v Krkonoších, Orlických horách, Jeseníkách a v následujících dnech i v Beskydech. Vzhledem ke své poloze byla záplavami postižena i část jižní Moravy. Příčinou povodně na jižní Moravě v březnu 2006 byl souběh prudce se zvyšující teploty vzduchu ve třetí dekádě března a velmi vysoké sněhové pokrývky. Její rychlé tání způsobilo záplavy. Např. nad Vranovskou přehradou byla udávána zásoba vody ve sněhu k 20. březnu 2006 kolem 196 mil. m³. Dne 30. 6. toho roku byl na Moravské Dyji v Janově a Dyji v Podhradí vyhlášen 3. stupeň povodňové aktivity v důsledku mimořádně intenzivních srážek z bouřek. Jde o známý jev, kdy povodně mohou vyvolat i srážky plošně podstatně menší, ale o vysoké intenzitě při tzv. místních bouřkách. Dokladem toho jsou i povodně z přívalových dešťů v letošním roce.

Sucha Opakem povodní jsou sucha, kdy je naopak srážek velmi málo, případně několik desítek dnů nejsou vůbec. Již byla vzpomenuta sucha v letech 2000 a 2003, kdy se též projevil vliv vysoké teploty vzduchu. Např. za období leden až září 2003 bylo na většině území ČR naměřeno méně než 500 mm srážek, což představuje pod 80 % průměrné hodnoty, velká část území zaznamenala méně než 60 % dlouhodobého průměrného úhrnu srážek. Podle rozložení průměrných teplot za stejné období byly nejteplejšími oblastmi na Moravě Dyjskosvratecký a Dolnomoravský úval. Průměrné teploty vzduchu ve srovnání s normálovými (průměr za období 1961–1990) na území ČR vykazovaly kladnou odchylku do 2 °C. V přehledu výskytů sucha bychom mohli pokračovat příklady s kratšími obdobími, např. v dubnu 2007 byly naměřeny teploty 9,8 až 12,8 °C, průměrná odchylka od normálu byla +2,6 °C. Měsíc lze hodnotit na převážné části jižní Moravy jako teplotně silně nadnormální. Měsíční úhrny srážek se pohybovaly v rozmezí od 0 (zcela beze srážek) do 9,7 mm, což představuje 0–19, průměrně 7,1 % normálu. Jde tedy o měsíc srážkově mimořádně podnormální. Obdobně se projevil duben tohoto roku.

Zvýšená proměnlivost klimatu Mohli bychom projít mnoho dalších podkladů a závěrů z hodnocení oběhu vody, tedy nejen srážek, evapotranspirace, ale také průtoků v tocích, dynamiky hladiny podzemní vody apod. Výše uvedená stručná hodnocení extrémních projevů počasí jsou dostatečným argumentem k závěru, že oprávněně hovoříme o zvýšení proměnlivosti klimatu a že je nutné respektovat výsledky ze studií o možné změně klimatu a jejích dopadech na krajinu, vodní hospodářství, a tím nakonec i na podmínky pro život člověka. RNDr. Ing. Jaroslav Rožnovský, CSc. – ředitel brněnské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu, [email protected]

rastú finančné náklady na zabezpečovanie sa proti týmto javom a na obnovu majetkov po nich. Môžu dokonca poškodiť rozvodné elektrické či iné energetické siete a tým ohroziť energetickú bezpečnosť obyvateľstva. Celkovo rastú náklady na kompenzácie obyvateľstvu a na bezpečnostné opatrenia, ktoré majú priamy vplyv na fungovanie ekonomiky a krajiny. Informácie o náraste alebo výskyte extrémnych javov nám môžu poskytnúť napríklad poisťovne. Česká poisťovňa – Slovensko uvádzala za posledné roky nasledovné významné meteorologické javy: a) letné povodne v roku 2002 – najväčšie materiálne škody boli zaznamenané v povodí rieky Dunaj, v Prešovskom, Banskobystrickom a Žilinskom kraji b) víchrica v Tatrách v novembri roku 2004 – podľa výpočtov vlády spôsobila škody za 7,8 mld. Sk c) snehová kalamita na diaľnici D1 na konci roka 2005 – za následok mala najzávažnejšiu hromadnú dopravnú kolíziu na D1 vrátane strát na životoch d) orkán Kyrill vo februári 2007 – zasiahol najmä Bratislavu, jej blízke okolie a severnú časť Slovenska e) víchrica v júni 2007 – silná veterná smršť na západnom Slovensku spôsobila značné škody na majetku a poľnohospodárskych kultúrach f) trojkráľová poľadovica v januári 2008 – na západe Slovenska spôsobila veľké škody na autách hlavne v Bratislave K podobným údajom by sme sa určite dostali aj u ostatných poisťovní a taktiež na ministerstve financií, kde taktiež evidujú škody spôsobené meteorologickými javmi, ktorých odstránenie bude platené zo štátneho rozpočtu, a teda z daní nás všetkých. Ku klimatickým zmenám prispievame všetci. Spaľovanie fosílnych palív, energeticky náročná a neefektívna výroba a doprava, plytvanie takmer v každej oblasti nášho života – toto sú veci, s ktorými sa dá bojovať, len k nim treba mať vôľu.


5

Reakce přírody na vývoj klimatu Zdeněk Bauer

Rozšíření ptáků se nemění jen s klimatem Karel Hudec

Fenologie jako indikátor změn Fenologie rostlin a živočichů zaznamenává významné etapy jejich reprodukčního procesu ve vztahu k průběhu počasí, klimatickým podmínkám a ostatním faktorům jejich prostředí. U rostlin sleduje rašení pupenů a listů, olisťování, začátek kvetení a plné kvetení, zrání semen a plodů, žloutnutí a opad listí, šíření rostlin do vyšších nadmořských výšek, zeměpisných šířek apod. U živočichů zaznamenává začátek a vyvrcholení reprodukčního procesu. Zvláštní pozornost je věnována nejenom příletu tažných ptáků, ale i šíření živočišných populací na nová území. Zjištěné změny jsou v posledních letech vysvětlovány jako odpověď na globální i regionální změnu klimatu a zvláště po roce 2000 je jim v zahraniční i naší literatuře věnována mimořádná pozornost.

Oteplení za posledních 40 let 20. století V letech 1961–2000 vzrostla průměrná jarní i roční teplota v aluviích na jižní Moravě o 1 °C. K extrémnímu vzestupu jarní teploty došlo v letech 1991–2000, a to asi o 2,5 °C. U většiny publikovaných prací byl zjištěn posun fenologických fází rašení listů u dřevin a začátku kvetení rostlin do dřívější doby. Délky řad fenologických pozorování jsou u různých autorů odlišné, a proto jsou výsledky obtížněji srovnatelné. Zpřesnění lze dosáhnout přepočtem na počet dní posunu za rok. Podle A. Menzelové z Technické univerzity v Mnichově, přední středoevropské specialistky na klimatickou změnu, se jarní fenologické fáze u rostlin posunuly o 0,12–0,31 dne za rok. Největší posuny byly zaznamenány v posledních dvaceti letech minulého století (1980–2000).

Pozorování z moravských lužních lesů V České republice jsou zatím k dispozici fenologické údaje za období 1961–2000, a to pouze z lužních lesů jižní Moravy, Litovelského Pomoraví a Poodří. Na všech lokalitách jde o stejný typ lužního lesa – habrojilmové jaseniny. U stromové složky, tvořené javorem babykou, habrem obecným, lípou srdčitou, dubem letním a jasanem ztepilým, se posunula fenofáze rašení listů do dřívější doby o 7,1 dne za období 40 let, což představuje posun o 0,18 dne za rok, obdobně fenofáze plného olistění o 0,17 dne za rok. U keřové složky (hloh obecný, hloh jednosemenný, svída krvavá) se posunul začátek kvetení o 0,22 dne za rok a plné kvetení o 0,21 dne za rok. U bylinné složky, tvořené převážně plicníkem lékařským, křivatcem žlutým, dymnivkou dutou, sasankou pryskyřníkovitou, orsejem jarním a česnekem medvědím, se posunul začátek kvetení o 0,25 dne za rok a plné kvetení o 0,22 dne za rok.

Změny druhového rozšíření jsou často zobecňovány jako důsledek globálního oteplování, které způsobuje posun druhů na sever. Jistě mnohé z nich s proměnami klimatu souvisejí. Pokud se však podíváme na změny rozšíření ptáků hnízdících v posledním století na našem území, uvidíme dokonce pravý opak. Od roku 1901 do roku 2008 se u nás nově usadily pravidelně hnízdící populace 32 ptačích druhů. Z toho 16 druhů má druhový areál na všech stranách kolem našeho území, původní areály druhé poloviny druhů leží ve vyhraněném směru. Z jihu (přesněji jihovýchodu) se k nám nastěhovaly pouze 4 druhy: racek bělohlavý, hrdlička zahradní, vlha pestrá a strakapoud jižní. Naproti tomu 12 druhů mělo druhový areál převážně nebo výhradně severně od nás, a hranice areálu se posunuly k jihu. Z vodních ptáků labuť velká, polák chocholačka, hohol severní, morčák velký, racek bouřní, z bahenních ptáků vodouš kropenatý a jeřáb popelavý, z pěvců slavík modráček, drozd kvíčala (nové vlny šíření), budníček zelený, čečetka zimní a hýl rudý. Stejný obraz se ukazuje u ptáků, kteří od nás v průběhu těchto let jako hnízdící vymizeli. Šest z 10 druhů má těžiště areálu v jižnějších částech Evropy a stáhli se ještě dále na jih: poštolky jižní a rudonohá, mandelík hajní, skalník zpěvný a ťuhýci menší a rudohlavý. Oproti tomu zmizel pouze jediný druh se severnějším areálem – ostralka štíhlá. Konkrétní příčiny šíření nebo mizení jednotlivých druhů nejsou přesně známé. Ale jak ve Veronice upozornili již dříve (č. 4/2004, s. 1) na příkladu hmyzu Laštůvka a Šefrová, ne každá změna v rozšíření musí s klimatickými změnami nutně souviset. Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc. – ornitolog

Vliv na rozmnožování ptáků Nejvíce prací bylo zaměřeno na poznání vlivu změny klimatu na reprodukční proces vybraných ptačích druhů, které hnízdí v dutinách stromů – především sýkory modřinky, sýkory koňadry, lejska bělokrkého, lejska černohlavého. Evropská ornitologická literatura o uvedených ptačích druzích je rozsáhlá. Publikuje konkrétní údaje o posunu hnízdění do dřívější doby pro Anglii, Holandsko a Německo o 8–10 dnů. Délka období pozorování je různá, zpravidla 25–30 let.

6


Jan Steklík

V České republice byly publikovány informace o vlivu změny klimatu na brhlíka lesního, sýkoru modřinku, sýkoru koňadru a lejska bělokrkého. Za období let 1961–2000 byla průměrná hodnota posunu začátku hnízdění uvedených ptačích druhů do dřívější doby 0,17 dne za rok na všech zkoumaných lokalitách jak na jižní Moravě, tak v Litovelském Pomoraví. Obdobný posun byl zaznamenán i u ptačích druhů, které nehnízdí v ptačích budkách. U pěnice černohlavé byl za stejné období zaznamenán posun o 0,17 dne za rok a u drozda zpěvného o 0,22 dne za rok. Zvyšující se průměrná jarní i roční teplota vzduchu souvisí se zvyšováním počtu vajec v hnízdech. U sýkory koňadry se počet vajec v období prvého hnízdění v letech 1961–2000 na zkoumaných lokalitách zvýšil v průměru o 1 vejce a u lejska bělokrkého o 0,5 vejce.

Reprodukční změny bylin Obdobou změn u ptačích druhů je u bylin postupné zvyšování počtu květů, květenství, semen nebo listů. V populaci sněženky předjarní byli poprvé zjištěni jedinci se dvěma květy vyrostlí z jedné cibulky. Bylo zaznamenáno postupné zvýšení počtu květů z jednoho na dva až čtyři u sasanky pryskyřníkovité, zvyšování počtu květenství u česneku medvědího z jednoho na dvě až tři, u dymnivky duté z jednoho na dvě až šest květenství. U sasanky hajní se počet květů nezvětšil, zachovává si stále jeden květ, ale na změnu klimatu reagovala vyšším počtem semen. Podobně populace vraního oka čtyřlistého měla stále jen jeden květ, ale byl zaznamenán zvyšující se počet listů ze čtyř až na sedm. Ze zjištěných poznatků vyplývá shodná reakce jak rostlin, tak i ptáků na vývoj klimatu, a to posunem fenologických fází do dřívější doby a zvýšenou reprodukcí. Tyto poznatky se týkají pouze lužního lesa habrojilmové jaseniny a zatím nejsou známé informace o reakci rostlin a živočichů na změnu klimatu v lesích mimo luh.

Příroda v pohybu v důsledku změny klimatu V souvislosti se změnou klimatu se rostliny a živočichové šíří do vyšších zeměpisných šířek a do podhůří a hor. V Jihomoravském a Hornomoravském úvalu se to zatím výrazně neprojevilo, ale je nutné poznamenat, že ne každé šíření rostlin a živočichů je způsobeno změnou klimatu. Jako příklad lze uvést postupné rozšiřování populace vrabce polního od 1. (dubového) do 3. (bukovodubového) vegetačního stupně na Pavlovských vrších od roku 1961. Do roku 1975 se postupně rozšířil do všech vegetačních stupňů a po dominantním obsazení celého prostoru došlo ke zhroucení celé populace. Jde o určitou obdobu gradačních cyklů známých především u drobných zemních savců a u hmyzu. Jedinci ptáků, jako zástupců teplokrevných živočichů, a rostlin citlivě a bezprostředně reagují na jakoukoliv změnu teploty a při nízkých teplotách vzduchu se trvání fenofází prodlužuje, při vyšších zkracuje. Každý rostlinný a živočišný druh vyžaduje pro svůj vývin určitou sumu efektivních teplot, tj. součet průměrných denních teplot za vegetační období. Znalosti o jejich hodnotách jsou neúplné a zvláště rozmezí hodnot, ve kterých může dojít k nastartování jednotlivých fenofází, zatím dostatečně neznáme. Z dosavadních fenologických pozorování vyplývá, že teplota vzduchu řídí nastartování a rychlost vývinu rostlin. Souvisí to se zvýšením nebo snížením fyziologické aktivity rostlin, tj. zvýšením nebo snížením fotosyntézy a respirace. Teplota okolí tedy ovlivňuje vnitřní fyziologické procesy rostlin. Změna ve fenologických projevech rostlin a živočichů je dokladem změny klimatu a názorným příkladem jejího vlivu. Zkoumané populace rostlin a živočichů se postupně přizpůsobovaly vzrůstu jarní a roční teploty a zatím nejsou existenčně ohroženy současným vývojem klimatu. Vzniká otázka, jak se budou dále měnit fenologické projevy rostlin a živočichů, jejich reprodukční proces a biodiverzita v důsledku dalšího vývoje klimatu. Podle globálních klimatických modelů se předpokládá další zvyšování teploty vzduchu pro oblast jižní Moravy do roku 2100 v průměru o 2 až 4 °C vzhledem k roku 1990.

8


Habrojilmové jaseniny lužního lesa v národní přírodní rezervaci Ranšpurk v dubnu 1974. Obě foto Zdeněk Bauer Em. doc. Ing. Zdeněk Bauer, CSc. – Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Autor se dlouhodobě věnuje ekologii a zvláště vlivu klimatu na životní projevy rostlin a živočichů v rámci vegetační stupňovitosti. [email protected] Téma tohoto článku bylo podrobněji pojednáno a graficky i obrazově znázorněno v sérii autorových článků publikovaných v Meteorologických zprávách 3,4/2006, 2/2007, 4/2008, 1,4/2009.

Biouhel, naše stéblo naděje Jan Hollan, Vojtěch Klusák

Změny klimatu a jejich dopady probíhají tempem na horní hranici odhadů z minulých let. Totéž lze očekávat i nadále. Koncentrace CO₂ v ovzduší se stala neslučitelná s klimatem, jaké panovalo od konce doby ledové do konce devatenáctého století. Je potřeba, aby dále nerostla, ale naopak klesala. Pro dlouhodobé odebírání CO₂ z atmosféry existuje jediná metoda: snížit tempo, kterým se tento plyn z odumřelé či sklizené biomasy působením mikrobiálního rozkladu (ale též dýcháním živočichů a spalováním) uvolňuje zpět do ovzduší. Ročně se přirozeně zoxiduje a navrátí zpět do atmosféry asi 60 Gt uhlíku zachyceného předtím z ovzduší fotosyntézou (pro srovnání: lidstvo přidává 2 Gt odlesňováním a poškozováním půd a 8 Gt z fosilních paliv). Jak ono tempo snížit? Nenechat biomasu zetlít nebo spálit na popel, ale zahřátím docílit jejího zuhelnatění. A výsledný produkt nepoužít jako palivo, ale vpravit jej v jemnozrnné formě do půdy. Jelikož jde o uhel z biomasy ponechávaný v biosféře, nazýváme jej biouhel (z angl. biochar). Výhody „biouhlového hospodářství“ se dají rozdělit do tří oblastí.

Trvanlivost Důležitá je trvanlivost, která u uhlu v půdě představuje staletí až tisíciletí. Díky lesním a stepním požárům se zuhelnatělé zbytky biomasy do půd dostávaly odedávna. Uhel z požárů tvoří celosvětově několik procent organického uhlíku obsaženého v půdách (ve vrchních vrstvách černozemí až 10 %). Jeho oxidace trvá řádově déle než v případě biomasy nezuhelnatělé.

dělávání nevykazuje vyčerpanost a je stále vysoce úrodná. Právě výzkum amazonských černých půd vyústil do návrhu začít takové půdy vytvářet znovu, běžně, po celém světě. Podporou návrhu je, že v chudých zemích dosud existují zemědělci, kteří uhel do půd pro zlepšení úrodnosti přidávají, zdědili takový postup po předcích. V bohatých zemích o tom zůstaly jen historické zmínky, asi vinou nástupu umělých hnojiv.

Udržitelná biopaliva Třetí výhoda pramení z možnosti spojit výrobu biouhlu a plynných a kapalných paliv. Po tisíciletí se uhel získává exotermním procesem částečného spalování biomasy za omezeného přístupu vzduchu. Ať už tak vzniká dřevěné uhlí z kusového dříví v milířích či uhel jako hnojivo z hromady jiné suché biomasy překryté hlínou. Nevýhodou je nízká účinnost – zbytečně mnoho materiálu se spálí na popel, plyny unikají nevyužity a znečišťují ovzduší. Technicky náročnější, ale k ovzduší šetrnější je pyrolýza, při níž se biomasa zahřívá úplně bez přístupu vzduchu. Vhodným nastavením podmínek procesu (teploty a tlaku) se dají ovlivnit podíly uhlu, směsi hořlavých plynů a kondenzátu, aby co nejlépe odpovídaly potřebě. Hořlavé plyny známe z historie jako dřevoplyn (metan, oxid uhelnatý a vodík), nově se užívají pro topení a pohon stacionárních strojů. Kondenzát (kdysi surovina pro výrobu kolomazi) tvoří směs vody a organických látek a používá se pro výrobu kapalného paliva do motorů a jako zdroj chemických látek.

Obchod s biouhlem? Podpora úrodnosti Uhlem lze zlepšit vlastnosti půdy, a to hned v několika směrech. Například díky své poréznosti zvyšuje schopnost půdy zadržovat vlhkost a zároveň se provzdušňovat. Spolu s vodou zadržuje i živiny v ní rozpuštěné. Minerální látky může vázat i chemicky a vytvářet tak komplexy obdobné těm, z nichž je složen humus. Jeho obrovský vnitřní povrch je substrátem pro bohaté mikrobiální osídlení půd. Uhel se do půd záměrně přidával již velmi dávno. Nejvíce takto obohacených půd se nachází v Amazonii, kde se portugalsky označují názvem terra preta (černá půda). Jejich stáří přesahuje tisíc let a o tom, jak je kdysi lidé vytvářeli, existují jen domněnky. Terra preta ani několik let po odlesnění a při trvalém ob-

Vzhledem k potenciálu uhlu snižovat skleníkové emise (nepřímo i metanu a oxidu dusného a také sazí) se v rámci příprav letošní kodaňské konference OSN pracuje na postupech umožňujících zahrnutí výroby a aplikace biouhlu do světového obchodování s emisními povolenkami. Uhel je v půdách chemicky rozeznatelný od jiných forem biomasy a změřitelný. Díky nenáročnosti technologie jeho výroby se takový obchod může týkat nejen velkých podniků, ale i drobných firem a jednotlivců téměř kdekoli na světě. V rozvojových zemích může jít o drobná zplyňovací zařízení sloužící na vaření. Spotřeba paliva oproti tradičním způsobům vaření klesne (např. ve srovnání s vařením na třech kamenech), domácnosti nebudou zamořeny dýmem a získá se dobré hnojivo. Větší zaříze-

ní mohou být užitečná pro zahrádkáře a drobné zemědělce jako doplněk ke kompostování, pro lepší zpracování odpadu. Nasnadě je také bioodpad ze zemědělství a lesnictví. Lze očekávat, že se hnojením biouhlem v kombinaci s dalšími hnojivy podaří produkci biomasy (vč. potravin) natolik zvýšit a spotřebu umělých hnojiv (jejichž výroba je energeticky velmi náročná) natolik snížit, že to v úhrnu může být ekonomicky výhodné na globální i lokální úrovni. Obchod s emisními povolenkami či jiná forma globální podpory bude ale přídavným faktorem urychlujícím začleňování biouhlu do praxe.

Vyhlídky Výzkum a základní vývoj je v principu hotový, dále je potřeba rozvinout biouhlové postupy v různých aplikacích a testovat na různých půdách a v různých klimatických oblastech. A také hledat cesty, jak výrobu uhlu propojit technologicky a logisticky se zásobováním palivy, teplem a elektřinou. Dodejme, že přínos pro lokální klima spočívá například ve zlepšení retence vody. Obděláváním se vlastnosti půd spíše zhoršují, ubývá organického uhlíku, snižuje se jejich schopnost rychle jímat vodu, půdy se zhutňují. Rozvoj výroby a aplikace biouhlu v zemědělství a lesnictví po celém světě dává šanci tento proces zvrátit a dokonce rychleji, než uhlík z půd vlivem lidské činnosti ubýval, jej tam začít vracet. Půdní kapacita je nemalá, úhrnná hmotnost tohoto prvku v půdách je i dnes alespoň dvakrát větší než v ovzduší. Odhady dosažitelného tempa jímání uhlíku do půd v podobě biouhlu jsou nejisté, ale soudí se, že by mohlo činit asi 1 Gt ročně, viz zpráva Johannese Lehmanna pro výbor Kongresu USA (český překlad je dostupný z www.veronica.cz/uhel/). Je to sice řádově menší tempo, než činí dnešní emise, ale dává naději, že budeme mít bezpečný, bezproblémový a i v dalších ohledech užitečný nástroj, jak ještě v průběhu tohoto století začít napravovat nejen atmosféru Země, ale i tolik potřebnou zemědělskou a lesní půdu. Snad to půjde a snad to stihneme včas. RNDr. Jan Hollan působí od roku 1970 na Hvězdárně v Brně. Více na s. 3. Mgr. Vojtěch Klusák pracuje v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a je doktorandem v oboru fyzikální chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. [email protected]


9

Odhady změn na našem území Jaroslav Rožnovský

Pavel Magda

Pohodlí, které nám přináší na základě vědy technický pokrok, je příčinou toho, že zapomínáme na proměnlivost počasí a podnebí. Často i vlivem médií potom přirozené projevy počasí považujeme mylně za něco neobvyklého.

Co víme o počasí a podnebí Naše podnebí charakterizuje velká proměnlivost. Jde o přechodné podnebí středoevropské, typické nejen variabilitou hodnot meteorologických prvků (zvláště teploty vzduchu a srážek), ale také nepravidelností výskytu jejich extrémů. Tvorbu podnebí u nás ovlivňuje hlavně Atlantický oceán, v menší míře euroasijský kontinent. Oceanita Čech se uvádí asi 55 %, pro východní Moravu kolem 50 %. To dokládá mírnější klima hlavně v zimním období. Naopak v letním období vyšší teploty vzduchu potvrzují částečný kontinentální vliv. Významně působí cirkulace, kdy po převážnou část roku u nás převládá vzduch mírného pásma, dále má vliv vzduchová hmota tropická, v krátkých časových úsecích také arktická (v zimním období). Obecně naše podnebí závisí hlavně na cyklonální činnosti a podle její aktivity jsou jednotlivé roky velmi různé. Jakékoliv větší odchylky v cirkulaci atmosféry nad naším územím jsou příčinou významných odchylek v projevech počasí. Roční průměrná teplota vzduchu na území republiky se pohybuje v rozpětí od –1 °C (vrcholové polohy) až po 10 °C na jižní Moravě. Absolutní amplituda podle extrémních teplot činila 82,4 °C, když absolutní maximum 40,2 °C bylo naměřeno 27. 7. 1983 v Praze-Uhříněvsi. Absolutní minimum teploty vzduchu –42,2 °C se vyskytlo v Litvínovicích u Českých Budějovic 11. února 1929. V ročním chodu teploty vzduchu je nejchladnějším měsícem leden a nejteplejším červenec. Typickou vlastností srážek na našem území je značná časová i místní proměnlivost s velkou závislostí na nadmořské výšce a expozici vzhledem k převládajícímu proudění. Srážky mají roční chod kontinentálního typu, tedy

10

s jednoduchou vlnou, kdy maximum připadá převážně na červenec, minimum na únor nebo leden. Nejnižší srážkové úhrny bývají v okolí Žatce, kde nejnižší průměrný roční úhrn má hodnotu 410 mm, jde tudíž o nejsušší místo republiky. Na Moravě připadá minimální roční průměr srážek na oblast východně od Znojma (Drnholec 495 mm), maximální roční průměr patří Lysé hoře s 1 532 mm (Moravskoslezské Beskydy).

Možná změna klimatu Pojem možná změna klimatu se využívá pro odhad klimatu podle matematických modelů. Predikce budoucího podnebí je velmi složitá, protože jde o komplexní postižení klimatotvorných procesů na Zemi a všechny procesy nejsou zatím ani dostatečně známy, ani dostatečně matematicky vyjádřeny. Hospodářskou činností člověka rostou emise skleníkových plynů, které významně ovlivňují energetickou bilanci soustavy atmosféra – zemský povrch. Samotné zesilování skleníkového jevu je přitom přirozenou vlastností atmosféry. Vývoj emisí a jeho další odhady do konce 21. století jsou základem tzv. emisních scénářů, znázorněných mnoha matematickými modely. Navazují na ně scénáře predikce možné změny klimatu, jejichž součástí jsou v posledních letech i cirkulační modely, které předpovídají cirkulaci atmosféry na Zemi. Výzkumem se sice modely stále zpřesňují, nicméně nepomíjejí určité rozdíly v odhadech změny teploty vzduchu (nejvíce propracovaný klimatologický prvek) a dalších prvků. Proto se setkáváme s termínem klimatická senzitivita, který vyjadřuje rozpětí modelované změny teploty vzduchu. Podle podkladů IPCC (2007) se při dvojnásobné koncentraci CO₂ pohybuje od 1,5 do 4,5 °C, nejčastěji se jako střední změna teploty vzduchu uvádějí 3 °C. Pro teplotní změny uvažujeme tedy dosti široké rozpětí, které odráží rozsah teplot vzduchu na našem území. Existuje velké množství modelů postihujících nejen proměnlivé hodnoty teplot vzduchu či dalších prvků, ale také


jejich chodu v roce. Ani v této oblasti však zatím není jednoznačně stanoveno, jak se bude měnit rozložení teplot v létě a v zimě.

Konkrétní odhady změn Z teorie zesilování skleníkového jevu podle klimatických modelů jednoznačně vyplývá (budoucí) ovlivnění našeho podnebí. Vyhodnocením současných scénářů změny klimatu můžeme u nejvýznamnějších klimatických prvků vyvodit: Na našem území dojde ke zvýšení slunečního záření v maximu až o 10 %. Teplota vzduchu poroste, a to v rozpětí 1,5 až 4 °C. Přesto nelze vyloučit výskyt mrazů v počátku a konci vegetačního období. V každém případě je nutné počítat s holomrazy (jak reálně doložil průběh teplot v únoru 2003). Velmi výmluvným ukazatelem změny teploty vzduchu jsou dřívější nástupy a pozdější ukončení vegetačních období. Výše uvedené údaje znamenají, že můžeme očekávat zvýšení teplot vzduchu a počtu letních a tropických dnů. Naopak poklesne počet dnů mrazových a dnů ledových s tím, že jejich výskyt nelze vyloučit ani ve vegetačním období.

Jaké to bude mít dopady Lineární trendy průměrných teplot a úhrnů srážek vykazují tendenci potvrzující domněnku o postupné aridizaci našeho území (nárůstu suchých období). Pro naše podmínky se odhad ročních průměrů srážek pohybuje v rozsahu ±10 % stávajících hodnot. Studie naznačují, že se zvýší zastoupení srážek s denními úhrny nad 10 mm, tzn. dojde k nárůstu intenzivních a přívalových dešťů, zejména v květnu, červnu a září. Výpočty scénářových hodnot potenciální evapotranspirace výrazné zvýšení suchosti klimatu ČR jednoznačně potvrzují. Ve větší míře budou suchem ohroženy části střední a jižní Moravy, ale také střední a severozápadní Čechy, dolní a střední Polabí a Povltaví.

Himantoglossum

V závětří Květnice? Zdá se, že naše městečko, schoulené při úpatí věkopamátné hory Květnice, si žilo po staletí v povětrnostním bezpečí. Jistě právě proto nazval náš významný rodák Bohuš Sedlák své vesměs pohodové, ba úsměvné vyprávění o starém Tišnově právě V závětří Květnice. Knížka poprvé vyšla roku 1948 a její název byl pravdivý a výstižný. Povětrnostní živly se v těch dobách u nás nekonaly. Jen řeka Svratka pravidelně při tání ve Žďárských vrších vybřežovala zjara pod městem a do zatravněné nivy vyhazovala nádherné kry i ryby. První vichřici jsem v rodném městě zažil koncem srpna roku 1955. Přiřítila se nikoliv od severozápadu, kde by ji zajisté v duchu dávné tradice naše hora – ochránkyně zadržela, ale vtrhla z jihozápadního směru od Deblína a z východu od Drásova. Třebaže v brzkém odpoledni, prudce se setmělo. Hromobití dunělo jak kanonáda. V okolních lesích padaly staré borové porosty, nad ulicemi poletovaly křidlice, stržené ze střech. Zcela ohromen, napsal jsem tehdy o vichřici svou první povídku a zvítězil s ní v okresním kole Soutěže tvořivosti mládeže. Jistě proto, že nikdo jiný se literárního klání nezúčastnil. Pak byl po desetiletí klid. Na prahu třetího tisíciletí bych však mohl psát o běsnění živlů v rodném kraji i několikrát ročně. Třeba letos. Koncem května zbělelo město kroupami, promísenými zelenými třešněmi, meruňkami i ořechy. Rajčata byla na cáry a veliké listy rebarbory a dýní se metamorfovaly v řeše-

to. O měsíc později se při průtržích mračen rozlil jinak líný potok Lubě a zpustošil lány zrající pšenice. Po asfaltu ulic proudily řeky a sem tam vtrhly do sklepů. A v památném stromořadí u hřbitova skolil vichr právě tu lípu, která vypadala nejzdravěji. „Tak to, ochránče, vidíš!“ – málem si liboval u pobořené hřbitovní zdi soused. „Máš štěstí, že to nikoho nezabilo!“ A pak, v jedné bouřlivé noci na počátku srpna, kdy hromobití opět dunělo jak kanonáda, přehoupla se vichřice přes horu Květnici na město. Napřed tam v duchu plánu péče zpustošila geograficky nepůvodní borové porosty a v těch listnatých nastlala kupy stržených větví. Pak si zařádila na hřbitově, kde proti vůli většiny občanů chráníme staré stromy. „Spadl vám pomník“ – volali nám druhý den z radnice. Šel jsem se podívat. Ve spleti mohutných větví jasanu se válel černý náhrobek se jménem mého pradědečka, který koncem 19. století sestoupil z drsných Beskyd do pohodového závětří Květnice. Vichřice byla přesná: sestřelená větev minula několik náhrobků a trefila jediný – mého pradědečka! „Tak to, ochránče, vidíš!“ – málem si liboval u zbořeného pomníku kamarád radní. „Zajisté už souhlasíš, že ty jasany musí jít dolů.“ Nikoliv. Hodlám brzy navrhnout, aby byl náš hřbitov raději bez pomníků, než aby věčný sen našich předků přestaly hlídat nádherné staré stromy.

Klima = podnebí – jak to? Klimatu jsme kdysi říkali povětřie nebo také podnebie. Nejednotnost pojmenování vyplývala z původní vágnosti pojmu. Před věky nešlo o vystižení „dlouhodobého režimu počasí podmíněného energetickou bilancí atmosféry“, jak tomu rozumíme dnes. Je to vidět na starém citátu místa v bibli z počátku 15. století: blesk hromový bleskne se z podnebie. Šlo o pojmenování prostoru „pod nebem“, tedy pod oblohou. Ale také, a snad i výstižněji se dnešní význam klima vyjadřoval slovem povětřie. Ta krajina nenie takového povětří, aby člověka nahého zachovati mohla, píše se v českém překladu kroniky Eneáše Silvia Piccolominiho z 15. století. Avšak povětřie pojmenovávalo kromě klimatu také vzduch (dnešní slovo vzduch je až z dob národního obrození), proudění vzduchu, vítr, vichřici (v některých nářečích) a také počasí. Není tedy divu, že v konkurenci povětří – podnebí nakonec zvítězilo slovo jednoznačnější, i když snad ne tak výstižné: podnebí. Mezinárodní termín řeckého původu klima (znamenající tam původně „obloha“) do češtiny pronikl až v osvícenské době, najdeme jej ve slovníku Josefa Dobrovského. Dušan Šlosar

Jan Lacina

David David


11

Klimatické změny jako rozvojový problém Marek Vaculík

I komíny na severovýchodním okraji Chomutova jsou součástí vysokého emisního účtu každého českého občana. Foto Michal Kovář

Klimatické změny představují vysoce komplexní, v mnoha ohledech rozvojový, problém 21. století. Důkazy, které potvrzují, že se zemské podnebí otepluje, jsou podle Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) „nesporné“. Za poslední století byl získán nespočet empirických dat ukazujících na zvyšující se teplotu vzduchu i oceánů, zvedající se hladiny moří, tající vysokohorské ledovce a ztenčující se sněhovou pokrývku. Objevily se nové trendy spočívající ve vyšším výskytu extrémních výkyvů počasí, jako jsou např. delší období sucha, vlny veder, ničivější hurikány a povodně nebo změny v rytmu a intenzitě srážek. Očekávané negativní dopady těchto změn dále zhoršují obavy spojené se zabezpečením dostatku potravin, pitné vody a energie, zejména v tropických a subtropických oblastech. Uvedené skutečnosti působí jako další stresové faktory na ekonomiky a obyvatelstvo rozvojových zemí a mohou zapříčinit masivnější migraci a/nebo ozbrojené nepokoje. V dlouhodobějším horizontu znamená stoupající hladina moře a tání vysokohorských ledovců, jež jsou zásobárnou pitné vody, velké nebezpečí pro rozvoj celých regionů a subkontinentů. Jde hlavně o oblasti subsaharské Afriky, jihovýchodní Asie, Indie a Latinské Ameriky.

12

Asymetrické dopady změn klimatu Jedním z charakteristických rysů klimatických změn je asymetrické rozšíření negativních dopadů mezi různými zeměmi a regiony. Zatímco k emisím skleníkových plynů přispěly nejvíce industrializované země, jak v absolutním množství, tak v přepočtu na jednoho obyvatele, negativními jevy a dopady jsou a budou zasaženy převážně země rozvojové. Je tomu tak kvůli jejich geografické poloze, nízkému příjmu, omezené institucionální kapacitě a vysoké míře závislosti ekonomiky na sektorech citlivých na změny podnebí, jako je např. zemědělství. Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC a zpráva Rozvojového programu OSN (UNDP) o rozvoji za rok 2007 (http://hdr. undp.org/en/reports/global/hdr2007-2008/) poukazují na hrozbu chronického nedostatku vody a potravin, vyšší frekvence přírodních katastrof a rozšiřující se nemoci jako malárie a průjmová onemocnění.

Bezpečnostní rizika Náklady na materiální a institucionální zvládání klimatických změn mohou výrazně zvýšit nestabilitu některých rozvojových zemí, protože jejich vlády se s těmito problémy nedokážou vypořádat. Chabé možnosti vlád chudých států účinně odpovědět na problémy


spojené s klimatickými změnami mohou vést k silnému napětí mezi různými etnickými a náboženskými skupinami uvnitř jednotlivých zemí a vyústit až v otevřené konflikty, které se mohou přelévat do celých regionů. Důvodů pro tato tvrzení existuje mnoho. V prvé řadě jde o konflikty vyplývající ze zostřeného konkurenčního boje o přístup ke ztenčujícím se přírodním zdrojům. Úbytek plochy orné půdy a pitné i užitkové vody je nejzávažnějším dopadem klimatických změn. Vedou k němu hlavně dlouhodobá sucha, ubývání vysokohorských ledovců, které jsou zdrojem pitné vody a vody na zavlažování, a změny v objemu a četnosti srážek. S tím je spojen pokles produktivity v zemědělství, který zhoršuje dostupnost potravin v nejchudších zemích světa a přispívá k celosvětovému růstu cen základních zemědělských komodit. Jak můžeme sledovat již dnes, tyto problémy vyhrocují bezpečnostní situaci – dochází k sociálním nepokojům a ozbrojeným konfliktům, což dále zhoršuje již tak špatné podmínky pro živobytí v rozvojových zemích.

Ohrožené regiony Podívejme se na některé regionální příklady. V severní Africe se vlivem častějších a dlou-

Biozemědělství to nezachrání Petr Ledvina

hotrvajících období sucha, nedostatku vody a rozšiřování pouštních oblastí počítá se zmenšením orné půdy až o 75 % do roku 2020. Deltě Nilu hrozí zaplavení a zasolení vlivem stoupající hladiny Středozemního moře. Blízký východ čekají obrovské problémy s dodávkami pitné vody. Až dvě třetiny arabského světa jsou závislé na vodních zdrojích mimo své území. Přitom se uvádí, že dodávky vody Izraeli by mohly v průběhu tohoto století klesnout o 60 %. Podobná čísla platí pro Irák, Sýrii, Saúdskou Arábii a další. To samozřejmě vytváří velký tlak na stabilitu celého regionu.

Napětí kvůli dodávkám energie Výše uvedené problémy se přímo dotýkají České republiky, která bude v souvislosti s nimi čelit snížení bezpečnosti dodávek energetických zdrojů. Velká část světových zásob fosilních paliv se nachází v oblastech poznamenaných politickou nestabilitou, kterou dopady klimatických změn ještě zintenzivní. Tento jev může zpětně vést k větším problémům se zajištěním energie a k zostřenému konkurenčnímu boji o přírodní zdroje. Mimo jiné jde o další pádný argument pro rychlejší přechod na decentralizovanou, nízkouhlíkovou energetiku.

Environmentální migrace Pokud uvážíme všechny hrozby – nedostatek potravin, pitné vody a energie, doprovázený rizikem otevřených konfliktů – a jejich vliv na životy lidí, je zřejmé, že taková perspektiva není lákavá pro nikoho. OSN předpokládá, že do roku 2020 budou na světě miliony osob migrujících kvůli dopadům klimatických změn. Přitom migrace velkého počtu obyvatel představuje další riziko konfliktů v tranzitních a cílových zemích. Zejména EU a spolu s ní ČR musí očekávat zvláště silný migrační tlak z rozvojových zemí. Tomu se musí přizpůsobit naše státní správa s modernější koncepcí migrační politiky.

1.

Finančními prostředky pomoci chudým zemím, aby se lépe vyrovnaly se suchem, šířením chorob nebo častějším výskytem extrémních výkyvů počasí. Každoročně musí jít o peníze v řádu miliard korun nad rámec současného závazku, že Česká republika bude na oficiální rozvojovou spolupráci poskytovat 0,33 % HDP. Investice do přechodu chudých komunit na nízkoemisní model rozvoje navíc pomohou rozvojovým zemím zajistit dostupnou elektřinu a teplo bez závislosti na drahých fosilních palivech a zvýšit šance na sociálně a environmentálně udržitelný ekonomický růst.

2.

Mezinárodní společenství připravuje novou smlouvu, jež naváže na Kjótský protokol potom, co s koncem roku 2012 vyprší lhůta k jeho splnění. Česká republika se musí v globálních jednáních aktivně a účinně zasazovat o dohodu s takovými závazky, které by udržely celosvětové oteplování pod hranicí 2 °C.

3.

Stát by měl podniky účinně motivovat k inovacím a investicím do vysoce efektivních, čistých technologií. Rozhýbe tak důležitý trh, perspektivní průmyslová odvětví a vytvoří nová pracovní místa. Průmysl potřebuje pro své investice dlouhodobou perspektivu. Proto je tolik potřebné stanovení takzvaného uhlíkového rozpočtu (jednotlivých, dílčích cílů pro snižování emisí v rámci období jednoho roku).

Mgr. Marek Vaculík – spolupracovník Pražského institutu pro globální politiku – Glopolis, o.p.s. [email protected]

Česká odpovědnost Se 12 tunami na obyvatele a rok je ČR přímo odpovědná za negativní dopady měnícího se podnebí v rozvojových zemích. Nemůže proto zavírat oči před problémy, které se odehrávají za našimi hranicemi. Nevládní organizace sdružené v rámci tzv. Klimatické koalice navrhly tři klíčová opatření, kterými může česká vláda zmírnit důsledky globálních změn podnebí v chudých státech:

Tomáš Ronovský

Ekologické zemědělství není samo o sobě zachráncem klimatu. Teoreticky může snížit emise o 15 až 20 %, ovšem pokud mají průmyslové země do poloviny století snížit emise o 60 až 80 %, nelze to v dlouhodobých klimatických cílech považovat za dostatečné. Navíc úplný obrat k ekologickému zemědělství by na dosažení stejného výkonu potřeboval o 60 % více plochy. A to v Německu (nebo Evropě) není dosažitelné. Při ekologickém zemědělství lze na stávající ploše stejných výsledků dosáhnout, pouze pokud výroba a spotřeba masa a mléka klesne o 70 %. Čísla zveřejnila německá organizace foodwatch na základě výzkumné práce Dopad německého zemědělství na klima Institutu pro ekologický hospodářský výzkum (IÖW). Studie pochází z roku 2008 a lze ji vztáhnout i na naše prostředí. Uveřejňuje také údaje o emisích skleníkových plynů při produkci pšenice, mléka, sýra a hovězího masa, přičemž porovnává konvenční a ekologické (bio) postupy a vztahuje je na vzdálenost ujetou automobilem. Výroba biopšenice znamená 75× méně skleníkových plynů než produkce biohovězího z býků, při které zemědělství emituje nejen CO₂, ale i významné množství N₂O a metanu. Vypěstováním kila biopšenice vznikne 180 g CO₂ ekvivalentu. Skutečnost, že biohovězí z býků zatěžuje klima o 60 % více než jeho konvenční podoba, je dána převážně tím, že roštový chov způsobuje méně emisí metanu než podestýlkový. Požadavek na „dobro“ zvířat je v rozporu s požadavky na snížení produkce skleníkových plynů. Studie dále uvádí, že ani regionální či lokální potraviny nejsou automaticky pro klima lepší. Dopravní náklady s výjimkou letecké dopravy hrají v potravinářském sektoru relativně malou roli, a to jak z hlediska spotřeby energie, tak i jako nákladová položka. Podmínky a způsob výroby jsou obvykle nejdůležitější. Z údajů plyne, že i vegetariáni konzumující mléčné výrobky zatěžují klima podobně jako „všežravci“. Nejčistší svědomí mohou mít vegani konzumující pouze (bio) rostlinnou stravu. Nejenže nepřispívají k utrpení zvířat, ale jejich strava má nejmenší dopady na klimatické změny. Překlad celé studie lze stáhnout z webu: www.veronica.cz/klima/ Mgr. Ing. Petr Ledvina pracuje v Ekologickém institutu Veronica jako poradce. [email protected]


13

Slovenská klimatická koalícia

Trnitá cesta do Kodaně

Barbora Fedorková

Jiří Jeřábek

Občianske združenie Za Matku Zem vzniklo v Bratislave v roku 1994, pričom od svojho vzniku sa sústreďuje predovšetkým na problematiku energie. V rámci združenia vznikol podprojekt s názvom Slovenská klimatická koalícia, ktorý sa sústreďuje predovšetkým na informovanie verejnosti. Podieľajú sa na ňom aj ďalšie mimovládne organizácie, resp. občianske združenia: Centrum pre trvalo udržateľné alternatívy, Centrum environmentálnych aktivít, O.z. Tatry, Greenpeace Slovensko, Živica, Priatelia Zeme – CEPA, Mladí zelení. Spolupracuje aj s popredným svetovým odborníkom na klimatické zmeny prof. RNDr. Milanom Lapinom, CSc. (oddelenie meteorológie a klimatológie, Fakulta matematiky, fyziky a informatiky Univerzity Komenského), ktorý je členom Medzivládneho panelu OSN pre klimatickú zmenu (IPCC). Koalícia vystupuje spoločne pri organizovaní informačných podujatí a vydávaní informačných materiálov. Nosnú kostru v rámci podprojektu tvoria tri témy: klimatické zmeny, obnoviteľné zdroje energie a úspory energie. Počas školského roka prebiehajú prednášky na gymnáziách, ktoré prezentujú najnovšie výsledky z výskumu v danej oblasti. Taktiež sa počas roka organizujú informačné stánky v mestách, kde záujemcovia môžu dostať odpovede na svoje otázky a získať rôzne materiály. V auguste boli tieto stánky spestrené aj výstavou o klimatických zmenách, ktorá putovala po vybraných slovenských mestách. Ďalšou iniciatívou je organizovanie verejných diskusií – v júni sa v Bratislave uskutočnila diskusia o klimatických zmenách a zúčastnilo sa jej viacero odborníkov na danú tému: Pavol Široký (Za Matku Zem, koordinátor Slovenskej klimatickej koalície, odborník na energetickú legislatívu SR), Milan Lapin (klimatológ), Emil Bédi (INFORSE – Europe, nezávislý odborník na obnoviteľné zdroje energie), Radoslav Slovík (Slovenská agentúra životného prostredia), Radovan Kazda (Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika). Podobná diskusia sa uskutočnila aj v septembri. Súčasťou práce Koalície je aj sledovanie diania v legislatívnej oblasti. Slovensko, ako členská krajina Európskej únie, je viazané spolupodieľať sa na zmierňovaní globálneho otepľovania predovšetkým znižovaním emisií skleníkových plynov, znižovaním energetickej náročnosti priemyslu a ďalších sektorov vrátane bývania a zavádzaním úsporných opatrení. Slovensko sa musí, napriek nevôli slovenských politikov, prispôsobiť európskym štandardom, ktoré sú, našťastie, prísnejšie; v opačnom prípade hrozia sankcie. Všeobecné ciele Európskej únie v oblasti zmierňovania klimatických zmien sú formulované ako 3×20 do 2020: 20% zníženie emisií CO₂, 20% zníženie spotreby energie oproti doterajším prognózam a pokrytie 20 % spotreby obnoviteľnými zdrojmi. V súčasnosti prebiehajú celosvetové klimatické rokovania, ktoré majú priniesť víziu a plán aktivít na najbližšie desaťročia v tejto oblasti. Mimovládne organizácie ako aj aktivisti veria, že tento rok svetoví lídri prijmú účinné a nevyhnutné opatrenia k zmierneniu týchto zmien. Tie minuloročné v Poznani boli totiž ovplyvnené tlakom priemyselného lobingu a výsledky nepriniesli okrem vágnych fráz tak očakávané prísne opatrenia. Naopak, pre väčšinu organizácií boli sklamaním. Snahou mimovládnych organizácií je preto aj vzbudiť čo najväčší záujem verejnosti o tieto rokovania, aby sa vytvoril tlak na zástupcov zúčastnených krajín, s cieľom prijať konkrétne a účinné opatrenia, ktoré povedú k zmierneniu prebiehajúcej klimatickej zmeny – globálneho otepľovania. Aktivity Slovenskej klimatickej koalície sú spolufinancované z finančného mechanizmu Európskeho hospodárskeho spoločenstva, Nórskeho finančného mechanizmu, štátneho rozpočtu Slovenskej republiky a nadáciou Heinrich Böll Stiftung Praha. Všetkým donorom patrí vďaka za umožnenie realizácie našich projektov.

Tento rok již pátý týden strávili zástupci většiny států v Bonnu, kde se na půdě OSN připravuje nová globální klimatická dohoda, která by měla aktualizovat či nahradit Kjótský protokol. Intenzivní jednání budou vrcholit v prosinci v Kodani, kde by se i za účasti ministrů životního prostředí a některých předsedů vlád mělo dohodnout konečné znění mezinárodní smlouvy. Vyjednávání však nepostupují dostatečně rychle a jindy diplomaticky zdrženlivý tajemník Rámcové úmluvy o změně klimatu Yvo de Boer po srpnovém rokování dokonce prohlásil, že „touto rychlostí cíle nedosáhneme“. Trefně tím vyjádřil obecnou náladu po skončení konference, která nepřinesla valný pokrok. Ne že by se státy hádaly o to, zda bojovat se změnami klimatu či ne. Jednoznačně naopak podporují razantní akci. Zvlášť výmluvná jsou vystoupení zástupců malých ostrovních států, kterým hrozí brzké zatopení. Rozpory jsou mnohem prozaičtější: v tom, kdo co udělá a kdo to bude platit. Jednání jsou ovšem mnohem komplikovanější než za dob tvorby Kjótského protokolu před dvanácti lety. Nejde „jen“ o stanovení redukčních závazků pro rozvinuté země. Stavebními bloky nové dohody jsou adaptace na změny klimatu, snižování emisí v rozvojovém světě a transfer technologií. Celým vyjednáváním se jako červená nit vine otázka, jak zajistit financování potřebných opatření v nejchudších zemích, které svou žádost po právu odůvodňují historickou odpovědností průmyslových států. Ty naopak zdůrazňují potřebu řešit současný rychlý růst emisí v rozvojových zemích. Celou věc je třeba vidět i z pozitivnější stránky. USA otočily o 180 stupňů – mají zájem přidat se k nové dohodě a doma připravují novou klimatickou legislativu. Stejně tak Čína deklaruje svůj zájem a rozjíždí mnoho národních aktivit pro snížení emisí. Pro dohodu se vyjadřují zástupci největších soukromých společností nebo hlavy největších států světa na fóru G8 či G20. Rozvojové a environmentální organizace i občanská hnutí po celém světě vedou kampaně se stejným cílem. Tlak na dosažení globální politické shody je obrovský. Od politických prohlášení bude ale potřeba velmi rychle přejít ke konkrétním aktivitám.

Rostislav Pospíšil

14


Mgr. Jiří Jeřábek – občanské sdružení Centrum pro dopravu a energetiku [email protected]

Velká výzva – nenechat ležet příležitosti ladem Martin Mikeska

Tepelné elektrárny podkrušnohorské pánve – vpředu Prunéřov, vzadu Komořany – při pohledu ze svahů Krušných hor. Foto Michal Kovář

Hnutí DUHA prosazuje nový zákon, který závazně stanoví, že Česká republika bude snižovat exhalace skleníkových plynů o 2 % ročně – krok po kroku, rok po roku. Rozhýbe tak investice do moderních zelených řešení, jako je zateplování domů, čistá energie, pohodlná veřejná doprava, místní potraviny nebo snadná recyklace. Proč takový zákon potřebujeme? Protože Česká republika se 12 tunami na obyvatele a rok patří k evropským rekordmanům v exhalacích oxidu uhličitého – ale globální změny podnebí nejvíce odnesou lidé v Africe, Indii a dalších chudých zemích. Protože česká ekonomika loni každý den utratila 380 milionů korun jenom za dovoz ropy. Protože Česká republika a česká vláda musí přijmout svůj díl odpovědnosti za rychlé přibývání skleníkových plynů. Přitom necháváme ležet ladem výborné příležitosti, jak srazit exhalace, dovoz surovin i náklady. Sousední Německo recykluje asi polovinu komunálního odpadu a některé státy ještě více. Ale Česká republika kulhá na 20 procentech. Zdejší možnosti energetických úspor zateplením domů jsou asi pětinásobkem energie z uhlí, které bychom získali kontroverzním rozšiřováním uhelných dolů na Mostecku. Nevyužíváme je. Pačesova komise propočetla, že solární kolektory, výtopny na biomasu a podobná zařízení mohou pokrýt asi 43 % ze současné spotřeby energie v našich budovách. Nepokrývají. Už se současnými technologiemi by domácí průmysl

mohl vylepšit svoji energetickou efektivnost o ekvivalent dvou Temelínů. Nevylepšuje. Větrné elektrárny, jež u nás lze rozumně – beze škod v krajině a přírodě – postavit, by snížily exhalace stejně, jako kdyby půl milionu aut zůstalo v garáži. Leč nestojí. Často se říká, že inovace, nové technologie a obnovitelné zdroje energie jsou obecně drahé, což přespříliš zatěžuje podniky i rodiny. Ale podívejme se na jeden příklad za všechny. Komerční cena solárních fotovoltaických modulů se ze 32 dolarů na každý watt instalovaného výkonu v roce 1979 propadla na 3 dolary v roce 2006. S každým zvýšením výroby na dvojnásobek klesají ceny panelů o 18 %. Cena jedné kilowatthodiny větrné elektřiny od konce 80. let klesla na méně než desetinu. Masovější výroba a inovace tedy soustavně snižují náklady. Návrh Hnutí DUHA je inspirován britským zákonem, který odborníci považují za vzorový. Shodla se na něm vláda i opoziční strany, vlivné ekologické a humanitární organizace, odbory i Konfederace britského průmyslu. A u nás? Zákon na desítky let dopředu nasměruje investice v českém průmyslu. Všichni hráči českého hospodářství budou mít jasně nastavená pravidla a budou moci v dlouhodobém horizontu plánovat své investice. I proto by se na něm politické strany měly rámcově dohodnout – podobně jako na důchodové reformě. Hnutí DUHA chce politické strany k takové dohodě přimět.

Podle reprezentativního průzkumu je pro přijetí zákona také 66 % české veřejnosti. Ke kampani se každým dnem připojují i občané a ze stránky www.velkavyzva.cz odesílají e-maily svým poslankyním a poslancům, jimiž je vyzývají k podpoře zákona. Zákon u nás už nyní podporuje Václav Havel a další osobnosti, například hudebník Jan Budař, herečka Simona Stašová, spisovatel Ivan Klíma, předseda českého PEN klubu Jiří Dědeček nebo docent Pavel Nováček, šéf katedry rozvojových studií na Univerzitě Palackého, ekologický expert ODS Bedřich Moldan a na čtyři desítky nevládních organizací. Strana zelených a ČSSD zákon zahrnuly do svých předvolebních programů. Iniciativa má zastánce i v zahraničí. Zpěvák Thom Yorke podporoval The Big Ask, britskou Velkou výzvu, kde tamní Přátelé Země přesvědčili vládu, aby průkopnický zákon předložila a prosadila. Tím přispěla ke zmírnění globálních změn klimatu. Při pražském koncertu skupiny Radiohead, jejímž je frontmanem, vyjádřil Thom Yorke podporu také české Velké výzvě. Až po volbách začnou politici přemýšlet, co podniknout, tady je jeden tip: přijít se zákonem po vzoru Velké Británie, který rozhýbe zelené inovace. Mgr. Martin Mikeska – vedoucí programu Energie Hnutí DUHA [email protected]


15

Mistr počasí Meteorologické kresby Zdeňka Koška

Záznam úvah o Eulerově periodě (2009) Výběr z kreseb Zdeňka Koška (70.–90. léta 20. stol.)

16


Galerie

Zdeněk Košek vypouští mrak poblíž Máchova jezera (2009), foto Pavel Magda

Nalézání spojení s přírodou tak, aby oblažovalo duši a probouzelo v člověku svěžest, to je vyšlapaný chodníček romantiků, který vede bezpečně značenou cestou. Možná, že až překvapivě blízko nás je neviditelná hranice mezi opojením a pohlcením. Co se stane, když zrak ulpí o něco déle na padajícím listu a člověk začne tušit utajené souvislosti? V těchto místech se již stezka značně zužuje a člověk obdařený schopností zachycovat skryté balancuje na hraně šílenství, protože lidská mysl se snaží uchopit něco, co leží za ní. O kráčení neznačenou cestou přírody by mohl dlouze vyprávět malíř Zdeněk Košek, kdyby však samotná slova nenarážela na hranici vyjádřitelnosti. Naštěstí Košek prozřetelně svázal svůj život s malbou a kresbou, které ho udržely v kontaktu s bezpečným světem i v době jeho dalekých toulek v krajině pohlcující přírody (byl několikrát hospitalizován na psychiatrii), a tím se nesmazatelně zapsal i do knihy evropského kulturního dědictví jakožto představitel českého art brut. Díky jeho kresebným záznamům procesů a vzájemných vztahů klimatických změn můžeme ochutnat něco z onoho ohromného mechanismu přírodního orloje. Zdeněk Košek, který letos v listopadu oslaví 60. narozeniny (*22. 11. 1949) žije a tvoří v Ústí nad Labem. Je klientem a zároveň aktivním členem sdružení Fokus, které pomáhá lidem s duševní nemocí zařadit se do běžného života, pravidelně přispívá do časopisu Zrcadlo. Jeho dlouhodobý a intenzivní zájem o meteorologii a její souvislosti s detaily každodenního života z něj učinil „vládce počasí na planetě Zemi“, jak ho nazývá Jaromír Typlt (www.typlt.cz). V době, kdy žil v přesvědčení, že dokáže razantně zasahovat do počasí na Zemi (vyslal například déšť na Saharu), vzniklo mnoho kresebných záznamů znázorňujících číselné a symbolické souvztažnosti s procesy v atmosféře. Vědecko-fyzikálně-výzkumné kresby vznikají dodnes a Zdeněk Košek stále věří, že člověk (a myšlení lidstva obecně) počasí ovlivňuje. Tento pohled na propojení člověka s přírodou však není příznakem Koškovy nejasné psychiatrické diagnózy, nýbrž otázkou filozofickou a duchovní. Způsob přemítání a zaznamenávání autorem postřehnutých souvislostí, který Koška proslavil po celém světě, můžeme sledovat v jeho kresbě z 1. července 2009. Základem je nákres Zeměkoule, která je rozdělená na dvanáct časových úseků, stěžejním motivem jsou úvahy o Eulerově periodě. V načrtnutém schématu je zakreslena geografická pozice České republiky, která je podezřele shodná s umístěním Eulerova čísla na obvodu kruhu (propojení skrze rovnoběžku). Naznačené jsou zde spojitosti s hlavou člověka, její pravou a levou hemisférou, důležité jsou i aktuální časové údaje a místo vzniku kresby (AussiG = Ústí nad Labem, přičemž první a poslední písmeno skrývají značku stříbra). Fonetické podobnosti klíčových slov, jejich dělení a přesmyčky jsou cenným stavebním materiálem Koškových úvah, které ve spojení s barevnými fixami nabízejí nejen nedozírnou hlubinu postřehů, ale také výrazný estetický zážitek.

Art brut neboli „syrové umění“ – tak Jean Dubuffet nazval tvorbu lidí nezávislých a nepoznamenaných kulturními vlivy a obecně uznávanými uměleckými tendencemi. Art brut se v dějinách výtvarného umění stal zavedeným pojmem, který je dodnes provázen neúspěšnými pokusy o přesné vymezení. „Jsme zde přítomni zcela čisté, syrové umělecké činnosti, která ve svém celku i v jednotlivých fázích vychází výhradně z autora a jeho vlastních podnětů. Jedná se o umění, pro které je podstatnou funkcí invence a nikoli vlastnosti chameleóna a opice, které jsou tolik vlastní kulturnímu umění.“ Jean Dubuffet, Raději art brut než kulturní umění, 1949 (více na www.artbrut.cz)

Pavel Magda vydavatel čtvrtletníku Mnohosti (www.mnohosti.cz)


17

Přelet nad britským environmentálním hnízdem Mojmír Vlašín

Britská ambasáda pozvala zástupce českých a moravských obcí na exkurzi do města Woking, které se po roce 2000 vydalo cestou úspor energie, a stalo se jednou z prvních obcí, které mají rozpracovanou strategii na nulovou produkci CO₂ do roku 2012. Starosta Peter Ankers nám na uvítanou řekl, že v roce 1993 si město stanovilo základní cíl – energetickou soběstačnost a šetření energií. Jeho město se během jednoho roku v produkci CO₂ dostalo na jednu desetinu. V roce 2005 vytvořilo 6 000 tun, zatímco v roce 2007 už jen 640 tun CO₂. Woking třikrát získal britskou environmentální cenu Beacon Authority. Jaký je jejich recept na úspěch? Postupují malými kroky, všechny úspěchy ihned oslaví a ze všech chyb se poučí. Při komunikaci s občany se snaží ukazovat dobré příklady, a ne těžko srozumitelné daleké vize. Snaží se také vytvářet dobré prostředí pro podnikání v oblasti ochrany životního prostředí. Tady je několik příkladů: Klenba nad Albionským náměstím. Klenba ze skla a oceli má rozměry asi 34 × 22 m a jejím hlavním účelem je chránit cestující před nepřízní počasí. Obsahuje však i 35 tisíc fotovoltaických článků o maximálním výkonu 81 kW. Klenba dodá 50–60 tisíc kWh za rok, což ušetří 41 tun emisí. „Hybrosvětla.“ Osm hybridních svítidel na parkovišti u sportovního hřiště ušetří 170 kg CO₂ ročně. Každý sloup je vybaven jednak 4 solárními fotovoltaickými panely o celkovém výkonu max. 340 W, jednak vertikální turbínou

18

Pohled dovnitř nízkoenergetického obytného komplexu BedZED. Obě foto autor Hybridní pouliční osvětlení napájené fotovoltaickým článkem a větrnou turbínou, tzv. hybrosvětlo

o výkonu max. 100 W. Pod zemí umístěná baterie má životnost více než 10 let a při plném nabití vydrží pro osvětlení 3–5 nocí. Úsporná lampa zajišťuje přímo pod sloupem osvětlení 10 luxů. Náklady na jednu instalaci pouličního „hybrosvětla“ činily 7 500 liber (asi 232 tisíc korun), doba finanční návratnosti je ve Velké Británii 2,6 let. Relativně vysoké náklady vycházejí příznivě tam, kde není k dispozici elektřina ze sítě a její zavedení by znamenalo enormní výdaje. Chráněné bydlení. Pro seniory byl postaven bezbariérový dům, který ukázal, že starší občané mají daleko větší pochopení pro moderní technologie, pokud šetří nejen energii, ale i jejich peníze. Recyklace. Ve Wokingu separují 40 % odpadu, všude na ulicích, včetně historického centra, jsme viděli estetické nádoby na tříděný odpad. Téměř polovinu zbylého odpadu tvoří zbytky jídel, z nichž se chystají vyrábět bioplyn. Následující den jsme se vlakem přemístili na okraj Londýna do Beddingtonu, kde jsme měli možnost navštívit BedZED (Beddington Zero Emission Development). Je to sídelní útvar založený organizací Peabody Trust, tvořený asi 100 bytovými jednotkami, které jsou částečně na prodej a částečně se pronajímají. Společným cílem je snížit ekologickou stopu tak, aby každý člověk spotřeboval jen to, co planeta Země poskytuje průměrně každému


člověku. Zjistilo se totiž, že každý Brit spotřebovává třikrát víc, než je pro planetu únosné. BedZED je společenství, které se snaží tuto stopu snížit tím, že při stavbě domu i vnitřního zařízení používá recyklované a rejuzované materiály a nábytek. Dále se snaží o nulový odpad, získávání potravin z blízkého okolí, solární a vůbec alternativní vytápění a energetickou soběstačnost. Zaujaly mne především aplikace staršího dřeva a textilu, které byly nezakrytě použity pro jiný účel – např. dřevo z přepravní palety na čelo postele nebo staré klobouky jako stínidla lamp. Podařilo se tak snížit spotřebu elektřiny o 25 %, spotřebu vody o 47 %, náklady na topení dokonce o 88 % a spotřebu pohonných hmot na individuální dopravu o 65 %. Zatímco u běžného Brita je spotřeba třikrát větší, než planeta unese, obyvatelům BedZED se ji podařilo snížit přibližně na dvojnásobek. Paní v recepci nám ochotně prozradila, že do ekologické stopy se započítává také transport včetně služebních cest a dovolené. Vesměs mladí lidé, kteří v „ekologickém sídlišti“ bydlí, se totiž často přesunují na velké vzdálenosti a cestují letadlem. Návštěva Wokingu i Beddingtonu byla nesmírně inspirativní. I když ne všechno, co jsme viděli, se dá použít u nás, člověka potěší, že i za kanálem se někteří nadšenci pokoušejí podobně jako u nás o alternativu k současnému bezohledně konzumnímu způsobu života.

Energeticky soběstačná obec Kněžice Hana Machů

Příjemné teplo v domácnostech celé obce, stabilní ceny paliva, čisté ovzduší bez dýmu a zápachu ze spalování uhlí, nezávislost na dovozu plynu, práce pro místní občany, úspora financí a navíc podpora místních podnikatelů – že to zní jako utopie? A když se k tomu přidá ještě vlastní výroba elektřiny pro celou obec? To, co zní nereálně, je v obci Kněžice od roku 2006 realitou. Letos v červnu se o tom přesvědčili i účastníci exkurze pořádané Ekologickým institutem Veronica v rámci projektu Ochrana klimatu na místní úrovni, který byl podpořen v grantovém řízení MŽP. (Podobný příklad, rakouské energeticky soběstačné město Güssing, viz Veronica č. 3/2007.) Kněžice u Nymburka (500 obyvatel) jsou zatím jedinou plně energeticky soběstačnou obcí v České republice. „Energetické srdce“ Kněžic tvoří bioplynová stanice s kogenerační jednotkou (s elektrickým výkonem 330 kW a tepelným výkonem 400 kW) a automatická kotelna na biomasu s tepelným výkonem 1,2 MW. Pokrývají veškerou spotřebu tepla v obci, a to výhradně z obnovitelných zdrojů, a vyrobí téměř dvakrát více elektřiny, než se v obci spotřebuje. Bioplynová stanice pracuje po celý rok. Zpracovává denně až 80 m³ surovin, ze kterých ve fermentoru o objemu kalové části 2 500 m³ vzniká bioplyn, který je nepřetržitě spalován v kogenerační jednotce vyrábějící elektřinu a teplo. Suroviny tvoří ze 70 % kuřecí a prasečí kejda. Mezi další patří kal z čističek odpadních vod v okolních obcích, odpady z potravinářských výrob a provozoven z širokého okolí, zejména jatek, odpady z výroby rostlinných olejů a bionafty a ze žump a septiků z obce (Kněžice nemají vybudovanou kanalizaci ani čističku odpadních vod). Provoz bioplynové stanice spotřebuje asi pětinu z 2 600 MWh vyrobené elektřiny, veškerá další je prodána do distribuční sítě (2 200 MWh – asi 4 MWh na obyvatele). Přebytečné teplo z bioplynové stanice je rozváděno do celé obce a využíváno od jara do podzimu pro ohřev teplé vody a v zimě i k vytápění domů. Stanice vyrobí 3 200 MWh tepla za rok, z toho asi 2 000 MWh spotřebují místní obyvatelé. Na centrální zásobování teplem je napojeno 90 % obyvatel, což zajišťuje 149 předávacích stanic a 6 km teplovodních rozvodů. Kotelna na biopaliva je v provozu jen v topném období a teplo vyrábí ve dvou kotlích výhradně z místních a obnovitelných paliv – z obilní a lněné slámy (v kotli o výkonu 800 kW), energetického šťovíku a odpadní

Sklad paliva (slámy, štěpky) pro biomasovou výtopnu, v pozadí skladovací nádrže bioplynové stanice – zadní je zastřešená a funguje i jako plynojem. Obě foto archiv EIV

štěpky z lesní těžby (kotel o výkonu 400 kW). Za rok se spotřebuje cca 1 000 tun palivové biomasy. Popel ze spalování se používá jako hnojivo pro zemědělské pozemky. Investiční náklady na projekt dosahovaly 135 milionů, přičemž asi 85 % bylo hrazeno z dotace z Evropského fondu pro regionální rozvoj a ze Státního fondu životního prostředí, operačního programu Infrastruktura. Roční příjem obce za energie je 6 mil. Kč, ze kterých se splácí úvěr a zabezpečuje provoz zařízení. Dodávka tepla a elektřiny ušetří ročně cca 2 800 tun uhlí a sníží emise CO₂ o 8 600 tun za rok. A proč by se obce a občané měli vůbec energetickou otázkou zabývat? Není to již jen otázka financí, i když by se to tak mohlo v době neustálého zvyšování cen paliv a energií jevit. Stejně důležitá je ochrana ovzduší, řešení nePodávání balíků slámy do kotle.

zaměstnanosti, podpora místní ekonomiky. Přechod k energetické soběstačnosti nabízí zlepšení nejen ekologické (snížení znečištění ovzduší z lokálních topenišť, využití místních a obnovitelných zdrojů energie, snížení produkce skleníkových plynů), ale i ekonomické (peníze za energii zůstanou v regionu, vyrobenou energii lze prodávat, zvyšuje se spolehlivost a bezpečnost) a sociální (zaměstná místní občany, podpoří zemědělce a podnikatele, kteří mohou pro výrobu tepla a elektřiny využívat odpady z těžby a zpracování dřeva, rostlinné odpady či pěstovat energetické plodiny). A jak na to? Přechod k energetické soběstačnosti zahrnuje několik kroků. Prvním z nich jsou úspory energie, neboť nejlevnější energie je ta, kterou nemusíme vyrobit. Rekonstruujeme proto své domy, zateplujeme starší budovy, stavíme nové nízkoenergetické či pasivní domy. Druhým zásadním krokem je nahrazení potřebné (většinou fosilní) energie energií z místních a obnovitelných zdrojů – sluncem pro ohřev teplé vody a výrobu elektřiny, biomasou (dřevem a slámou pro spalování nebo trávou z luk a zemědělskými odpady pro výrobu bioplynu), případně energií z vody, větru či geotermálního zdroje. Mgr. Hana Machů – Ekologický institut Veronica [email protected]


19

Úvaha o psu a blechách Četl jsem slovo básníkovo o tom, jak člověk nerozumně s přírodou zachází, že ji nemiluje, že ji znásilňuje, a příroda prý si od něho pomůže „jako pes od blech“. Líbí se mi to slovo. Ale myslím, že od blech si pes nepomůže. Pes je přítel člověka, a blech ho musí zbavit člověk. Odblešit. Ostatně i blecha je tvor Boží a nějaké místo na světě má. Přemýšlel jsem už od dětství, co která věc na světě značí. Co který tvor, co který úkaz, co který sebenepatrnější děj, co která maličkost Stvoření. Čemu slouží, čemu je potřebou, čemu je potvrzením, pro koho je nutností, pro koho je potěchou, pro koho je připomenutím zodpovědnosti člověka rozumného za všechny zdánlivě věci a děje mimoděčné, „nerozumné“, prostě jen a obyčejně jsoucí. Proč jsoucí? Určitě ne pro nic za nic. Už tehdy v dětství jsem se nemohl smířit s úvahami, že pro nic za nic. Už tehdy jsem si říkal: jsou věci takové, jaké mají být. Kdyby měly být jiné, byly by jiné. Kdyby neměly být vůbec, nebyly by. Jeť vše pouze pro člověka rozumného výzvou: ukaž, co umíš. Myslím, že se člověk v tomto moc nepředvedl. Stále víc mu schází pokora, a tedy pochopení pro jeho vlastní postavení ve světě hmotných věcí. Myslím, že mnohem více je člověk na světě pro psí blechy, než aby jezdil od kšeftu ke kšeftu automobilem, než aby se k smrti užvanil do mobilního telefonu, což oba jsou zcela

signifikantní předměty devastace světa hmotného, ale i duchovního. Vykradení přirozeného prostoru kolem člověka rozumného, vykradení intimity jeho duše, vyvlastnění jeho skutečného poslání, které není v zabydlení a uchvácení všeho kolem, nýbrž ve službě němým věcem, ve službě němým tvorům, společníkům jeho vlastní služby individuálnímu poslání, o němž může každý člověk chovat přesvědčení, jaké chce, utéci však před ním nemůže. Líbí se mi slova filozofa, který mluví o „spáse“ a „spasení“ světa, namísto čehož člověk se věnuje jeho „spásání“. Srůstají lidé do jakéhosi nečitelného organismu, místo aby se rozrůzňovali a identifikovali ve svém osobním poslání a zodpovědnosti. Člověk s člověkem může být spojen přes dálavy prostoru i času duchovní komunikací, která jemu samotnému vnáší smysl do životního konání, přesto však raději komunikuje skrze dráty, dálnice, vzdušné linky, čímž pouze dotvrzuje službu hmotě, tomu, co je v něm nejhorší. Ničím se nepoučí, jak vidno. Kdo má hodně, chce mít víc, aniž se stará o to, aby vůbec byl. Jen otrocky komunikuje a rozváží nicotu po zemi. Stále více by měl značit jeho individuální smysl, ale značí stále méně. Hmota. Masa. Místo uskrovnění a pokory. Potom stále hůře se žije člověku vedle člověka. A nezdá se, že to bude lepší. Stále ještě bez pomoci zůstává pes se svými blechami. j. e. f.

xxx Za okny slepec klepe holí ťukání jeho tolik nevadí mi duše bolí Za okny asi začínají zpívat ptáci zobáčky klepají na parapety já vím jak je ti duše bolí Za zdí v koupelně ve světlíku tmavém sídlí netopýři když ve spaní z děsivého snu se otřepou křidélky s blanami do srdce mi míří Za okny park okna neumytá na nich prach Ach

xxx Ve sklenici sádla nádherné stopy drápků Můj potkánku jak tebe mohl bych nechat zabít Dagmarka okénko otevřít chce kočkám Potkánku můj já tě nedám

Ivan Martin Jirous (1944), básník a publicista, v 70. a 80. letech osm a půl roku vězněn, autor mnohých básnických knih, výtvarných recenzí, společensko-kritických statí a dopisů z vězení. Žije v Praze a v Prostředním Vydří.

20


Neviditelná řečiště

V kleci života jsou malá dvířka jimiž se odchází na věčnost Chuť jablka a kamene vůně trávy a pach popele dotyk teplé ruky a dotyk chladné čepele. Závrať ze života i ze smrti. Ticho před bojem, ticho po boji vražedné ticho smrtonosné vražedné ticho se klene od horizontu až k tobě – středobodu jako bys byl vězněn v středokruhu obří studny kdy tunel nad tebou je jediným spojením s vnějškem kdy tunel nad tebou je spojením s věčností Svět je plný mrtvol lidské a zvířecí kosti prorostlé horninami Stav věčného koloběhu Stav věčného zužitkování všeho. Ticho před bojem, ticho po boji vražedné ticho smrtonosně vražedné ticho se dere do přítomnosti která nás vždy o kousek míjí k minulosti už teď je bylo. Cestou ze hřbitova padalo maso z kostí Cestou k hřbitovu padaly i z kříže kosti. Chuť jablka a popele vůně trávy a smrad spáleniště dotyk ruky a čepele Závrať ze života a ze smrti ticho před bojem, ticho po boji vražedné ticho. Tady kdysi žili lidé.

xxx A stále tu budou: tráva, oči, šepoty, krev, ústa a právě proto je představa nepřítomnosti nesnesitelně naléhavá

xxx Roztavené krůpěje lásky a dětství. Tichá tajemství zahrad a strašlivá hebkost noci. Čas se smršťuje. John Bok (1945), po otci Čech, po matce Angličan, zřejmě nejznámější občanský aktivista u nás, v totalitních dobách vystřídal mnoho dělnických profesí, v roce 1994 založil sdružení Šalamoun, spolek na podporu nezávislé justice, jehož je předsedou. Žije v Praze-Karlíně.

O paměti vody „Tati, a je povodeň na něco dobrá?“, zeptal se mě Oldík. Zrovna jsme se brouzdali Pravětínským potokem, který si na mnoha místech během povodně 28. 6. ráno vyhloubil nové koryto. Zastavili jsme se u hráze. Písčitý břeh vystřídala ohromná hromada naplavených oblázků a valounů a proud si našel cestu místem, kde se před přívalem černalo ohniště. Čistil jsem propusti zanesené bahnem, větvemi a mechovými drny, a když se mi to povedlo, hladina začala klesat. Voda už nepřepadávala přes horní hranu hráze a na pískové mělčině se to začalo hemžit malými hádky. Vida, mihule potoční. Přečkaly tu běsnění vodního živlu jak potápěči vlnu tsunami. Chtěl jsem je hodit do vody, ale jak jsem je nabral do dlaní i s pískem a bahnem, odkryl jsem další spoustu mihulí, měnících se v tomto čase z larev v dospělé jedince. Vyčištěním hráze jsem nevědomky ohrozil jednoho vzácného vodního tvora. Jak v přírodě všechno se vším souvisí! Pohnu kládou, mravenci nenajdou svoji cestu, telefonuji mobilem, a kdo ví, zda včely nezačnou bloudit v labyrintu signálů… „Je povodeň na něco dobrá?“ Jak odpovědět dítěti na tak prostou otázku? Vzpomněl jsem si na matku, kterou ze zatopeného přízemí vytáhli její dva synové, ale sami se už zachránit nestačili. Před tak velikým utrpením lze jen mlčet… A přece nás rozběsněný vodní proud může o něčem poučit: má svoji paměť. Všiml jsem si jevu, který se opakoval letos, stejně jako v roce 2002. Ve Vimperku si Volyňka hledala své dávné řečiště, ze kterého ji vyhnala regulace. Kus za dětským hřištěm, u garáží, kde se rozkládá asfaltové parkoviště, si to namířila rovně. Vytrhala balvany, rozházela je po okolí, a nakolik jí zbývalo sil, hnala se svým původním směrem přímo mezi paneláky ve Sklářské ulici. Ještě tam stojí u sběrného dvora původní most. Velká voda přináší v konečném účtování škodu na majetku a slzy, ale může nám i leccos připomenout.

Třeba hnutí v lidských nitrech, která žádná touha po zcivilizování nezmůže. Nanejvýš na nějaký čas zatlačí do podvědomí. Kolikrát se o to lidé pokoušeli v minulosti i dnes, křesťané se snažili v lidech ubít vášeň, komunisté touhu po svobodě a volném cestování, fašisté odvahu a solidaritu se slabými. Stále znovu se projevuje, jak lidé zapomínají. Tušíme i temná a zhoubná řečiště, na která bychom měli myslet, kdykoliv se někde začínají stahovat mračna přívalových lijáků. Mám známého Afričana, který se přistěhoval na Šumavu. Zaútočili na něj skini kdesi na severní Moravě. Pět se jich na něj hnalo s nožem a křičelo: „Black man! Black man!“ Přežil jen díky duchapřítomné barmance, která ho schovala v kuchyni. Řekl jsem mu někdy v květnu: „Tady se nemusíš bát, jižní Čechy jsou sice konzervativní, trochu tu po tobě budou koukat, ale nikdo tě nenapadne. Pojď, vyrazíme někam nad Sloup, zabubnujeme si.“ Jeli jsme na Kramata. Z klidu lesa jsem náhle zaslechl dunivou hudbu. Blížili jsme se k samotě, kde se občas zastavím v polozbořené kapli a u tajuplné sošky Matky Boží s Jezulátkem. Můj přítel se naštěstí zdržel na lesní cestě. Vidím, jak opodál ze dveří domu vychází holohlavý skin v maskáčovém bombru a vysokých botách. Třímá v ruce půllitr piva. Okénkem je na poličce pod stropem vidět řada lahví alkoholu. Řve agresivní kapela Orlík. Nebezpečné řečiště, které se snažíme vytěsnit z lidské zkušenosti, čeká na svůj divoký příval. Roman Szpuk (1960), básník, z matčiny strany původu česko-německého, z otcovy polsko-haličského, vystřídal mnoho zaměstnání, v současné době pracuje jako pozorovatel počasí na meteorologické stanici na Churáňově. Žije ve Vimperku. Tuto dvoustranu připravuje Jaroslav Erik Frič, www.vetusvia.cz


21

Die Welt ist ein Dorf – Svět je jedna vesnice Franz Meister

Nevím, jak ostatní, ale já – přiznávám to otevřeně – mám hned vícero místeček, na kterých se cítím dobře, míst, na která rád vzpomínám, na která bych se rád vrátil, míst, která mají kouzlo, která musím nacházet stále znovu a znovu. Bylo by příliš smělé chtít hodnotit jedno místo jako horší než jiné. Protože to tak ale bylo určeno – 5 000 znaků je hranice, musím se donutit a učinit výběr. Tady je: Chci to čtenářům a čtenářkám trošku zjednodušit: Místo je středně velká obec na jižním břehu Dunaje v nejvýchodnější části Tullnského pole (Tullnerfeld), asi 25 km severozápadně od Vídně a na půli cesty mezi Klosterneuburgem a Tullnem. Je to kraj okolo obce St. AndräWördern, zóna napětí mezi Tullnským polem, štěrkovou planinou vytvořenou a stále znovu přetvářenou Dunajem, a Vídeňským lesem, flyšovým pásmem tvořícím začátek nebo konec Alp podle toho, jak se na to díváte. Bukové lesy, několik modřínů, málo smrků a na některých místech ještě spousta starých, sukovitých

dubových porostů. Flyš, to při průtržích deště znamená povodeň. V soutěsce Hagenbachklamm je vidět síla vody a její působení. Jde o historickou hraniční obec: za dob Římanů vedl Limes podél řeky. Na severu se nacházely národy Markomanů a Kvádů. Na východním konci obce začínala Panonie, na západě leželo Noricum. Tady (alespoň podle církevního práva) vládne biskup ze St. Pöltenu, v sousední obci směrem na východ farář poslouchá vídeňského arcibiskupa. Obec je nejvýchodnější součástí čtvrtě „nad Vídeňským lesem“, Mostviertelu – to je staré členění toho, čím dnes jsou Dolní Rakousy (ty se tradičně dělí na 4 čtvrtě – Viertel – pozn. překl.). Pasovští vlastníci pozemků dominovali místnímu pěstování révy – až klášter Klosterneuburg do země zavlekl mšičku révokaze. Během několika let byla po vinařství veta. Zkušené oko i dnes v lese pozná stopy po něm – staré terasy. Až do začátku šedesátých let 20. stol. se zde ve velkém pěstoval rybíz, dodával se na

22 Veronica | XXIII. ročník 2009 | číslo 5 | www.veronica.cz

vídeňské trhy, jeho šťáva se kvasila a vyrábělo se z ní rybízové víno. Spolupracovníci organizace Arche Noah (Archa Noemova – pozn. překl.) dnes pátrají po zbytcích tehdejších druhů v opuštěných zahradách a lesích. Obec však není jen místem pro hledání a objevování geografických, geologických, historických a botanických stop, ale mezitím i obcí sociálních experimentů. Již deset let tam žije rodina Meister, zapojila se a srostla s obcí. Společně s několika dalšími „přistěhovalci“ jsme v průběhu posledních let rozjeli několik lokálních iniciativ, které pro nás dělají obec ještě pozoruhodnější, ještě přitažlivější pro život. Například sdružení Grenzenlos (bez hranic – pozn. překl.). Toto sdružení se stará o rozmanitost v obci. To zní banálně a někdo by si mohl myslet, že to asi bude nějaký druh okrašlovacího spolku. Ctění členové, rozmístění truhlíků s květinami, organizace blešího trhu, děkovná bohoslužba. Musím vás zklamat. Přesně toto Grenzen-

Krajina mého srdce Franz Meister (nar. 1960) studoval historii a filozofii. Pracuje ve Vídni v Agentuře pro životní prostředí (Umweltbundesamt). Expert v oblasti ekologie, energie a životního prostředí. [email protected] Nadja Meister (nar. 1958 v Československu) od roku 1991 žije v Rakousku. V posledních 10 letech fotografuje pro různé agentury a magazíny v Rakousku a Anglii. [email protected]

los není, a přece doufáme, že obec zkrášlíme. To se totiž musí stát nejprve uvnitř, aby to mohlo zářit ven a nakazit ostatní. Z asi 7 000 obyvatel a obyvatelek obce pochází víc než 1 000 z minimálně 72 různých zemí. Jen si to představte: obec, ne vyloženě známá, v blízkosti velkoměsta, poněkud obyčejná, architektonicky nenápadná, příjemná krajina, lidé dojíždějící do práce, majitelé druhých bydlišť, obchod, kruhový objezd, železniční přípojka, a teď to přijde: žijí zde lidé z víc než poloviny světa. Jaké bohatství řečí, zkušeností, obzorů a kulturních kořenů! To je poklad, který můžeme objevit – pracujeme na tom už 5 let. Pravidelně se zde vaří bez hranic – přijde, kdo chce, uvaří společně se zatím neznámými nebo se starými známými a jí se společně. Vaření bez hranic je hlavním programem, „tavicím kotlíkem“, periodickou událostí pro seznamování, výměnnou burzou nápadů a projektů. Literatura bez hranic, hraní bez hranic, zpívání bez hranic atd. jsou

Krásný pozdrav ze St. Andrä-Wördern, Brána lesní školy. Foto Nadja Meister

další programy, které sbližují spoluobyvatele – starousedlíky a čerstvé přistěhovalce. Časem se ukázalo, že sociální kapitál, součet všech talentů, schopností a touhy po vyjádření a po společném bytí, něco, co existuje asi v každé obci, je větší než možnosti jednoho sdružení. Každé dva roky proto organizujeme 14denní sympozium o místní udržitelnosti s programovým názvem KulturLandSchaffen (slovní hříčka znamenající KulturaKrajinaTvorba, ale také VytvořitKulturníZemi – pozn. překl.). V roce 2009 jsme

nabídli více než 150 akcí: přednášky, exkurze, komentované výlety do Vídeňského lesa a do bývalých niv Dunaje, umělecké akce, hudba, potkávací dílny ad. A také byly velmi hojně navštěvovány. V roce 2011 bude další. Je to jen dané omezení počtu znaků, které mě nutí vás odkázat na tyto další informace (zatím bohužel jen německy): www.flysch.at, www.flysch.info, www.unstaw.org Překlad Anna Skryjová


23

Recenze

Klimatický atlas ptáků Huntley, B., Green, R. E., Collingham, Yvonne C., Willis S. G.: A Climatic Atlas of European Breeding Birds. Durham University, The RSPB and Lynx Edicions, Barcelona 2007, 521 s.

V době diskusí o globálních změnách klimatu a jejich důsledcích pro přírodu v Evropě vyšel i metodicky a graficky dokonale zpracovaný atlas hnízdního rozšíření ptáků v Evropě s prognózou pro konec 21. století. Vychází ze znalostí o rozšíření evropských ptáků koncem 20. století (The EBCC Atlas of European Breeding Birds. Hagemeijer a. Blair (eds). 1997). Rozšíření druhů srovnává s některými klimatickými charakteristikami jednotlivých kvadrátů a na základě jejich uvažovaných změn modeluje mapu hnízdního rozšíření jednotlivých druhů pro konec 21. století. Atlasu se dostalo pozornosti i v hromadných sdělovacích prostředcích, zejména v souvislosti s předpokládaným ochuzením evropské avifauny v průběhu 21. století, které z dat v atlase vyplývá.

Celkově vzato, metodika zpracování i podklady k rozšíření jednotlivých druhů ptáků v Evropě, z nichž celá rozsáhlá práce vychází, jsou zcela objektivní a na současné úrovni znalostí. Jak však ukazují dosavadní zkušenosti, posoudit reálnost podobných předpovědí je velmi obtížné až nemožné. Tím jsou samozřejmě podmíněny i úvahy o nutných ochranných opatřeních u jednotlivých druhů. Přesahovalo by poslání recenze podrobně rozvádět důsledky uvažovaných klimatických změn na jednotlivé druhy. Souhrnně je možné říct, že od nás by mělo zmizet 31 v současnosti hnízdících druhů, mezi nimi z vodních ptáků např. labuť velká, husa velká, horské druhy jako strakapoud bělohřbetý, datlík tříprstý či sýc rousný, ale i druhy nedávno nastěhované: husice liščí, slavík modráček, drozd kvíčala, hýl rudý aj. Naproti tomu by se k nám mělo nastěhovat 35 převážně jižních druhů: rorýs velký, břehule skalní, skalník modrý, cetie jižní, pěnice bělohrdlá, p. mistrovská, vrátit by se měl polák malý, volavka červená, ťuhýk menší, ťuhýk rudohlavý aj. Ač je celá prognóza přesně a konkrétně zpracována, zdá se být poněkud jednostranná.

Člověka obeznámeného s rozšířením ptáků zaráží především to, že se nekalkuluje se změnami prostředí (špaček se rozšířil do severní Evropy se zemědělským hospodařením po odlesnění krajiny), s rychlostí změn (morčák velký se šíří na severovýchodní Moravě, kde nemá být, zcela explozivně), nebo etologickými změnami (sojka, hřivnáč a jiné synantropní druhy se šíří do měst v průběhu desetiletí, husy velké zimující ve Skotsku se naučily konzumovat řepu a následovalo velké zvýšení početnosti). I proto bych atlas Huntleye a kol. bral pouze jako možnou prognózu, a mnohem opatrněji argumentoval vymizením mnoha druhů z Evropy v důsledku globálních změn klimatu nebo dokonce jen oteplování. Nejen že se patrně nikdo z nás možnosti porovnání prognózy a skutečnosti nedožije, ale na druhé straně nedostatky podobných prognóz bývají okamžitě využity těmi, kterým je vzhledem k vlastním penězům lhostejné, zda se něco otepluje nebo zmizí. Karel Hudec ornitolog

Pěkné a poučné DVD – Členovci Stříteský, I.: Členovci. Výukový pořad na DVD. Vyrobil SKYFILM Prostějov, vydal Rezekvítek, Brno 2009

V dubnu dokončila firma SKYFILM Prostějov několik let zpracovávané výukové DVD o členovcích. Budeme-li citovat úvodní větu na přebalu, „pořad si klade za cíl seznámit diváky s říší členovců tak, jak to učebnice neumožňují – v detailech, souvislostech, příbězích, věcně i emotivně“. Po zhlédnutí všech filmů musím s touto větou zcela souhlasit. Zásluhou tvůrce pořadu Ivana Stříteského stejně jako autorů scénáře Petra Čermáka a Jakuba Beránka za spolupráce řady dalších biologů i fundovaného a zaníceného komentáře Romana Zajíčka vznikla poutavá a poučná série filmů, které z nejrůznějších hledisek představují druhově nejpočetnější skupinu živočichů – členovce. Pokud jsem dobře počítal, celý pořad trvá více než 160 minut a obsahuje celkem 12 fil-

24

mů, které jsou seskupeny do pěti oddílů. První oddíl se nazývá Lov a pozorování členovců. Dozvíme se, proč chytat členovce, jaké známe metody jejich sběru, jak je ukládat k dalšímu studiu, nebo naopak jak je zdokumentovat, aniž bychom je museli usmrtit. Uvidíme, co je to např. vnadidlo, jak vypadá zemní past, sklepávadlo, fotoeklektor nebo smýkačka. Druhý oddíl s názvem Život s členovci zahrnuje filmy Profesní život s členovci a Nepříjemní členovci. Odpovídá na otázky, proč jsou členovci předmětem studia, ve kterých oborech naší činnosti je můžeme využít, nebo nám naopak vadí a jak nám mohou pomoci např. v kriminalistice. Stejně tak zajímavý je i třetí oddíl Ochrana a chovy členovců. V prvním filmu jsou demonstrovány základní principy ochrany hmyzu, problematika záchranných chovů, transfery ohrožených druhů a důležitost ochrany biotopů. Ve druhém filmu se seznámíme s chovem čmeláků a uslyšíme řadu zajímavostí o včelách. Čtvrtý oddíl Vycházky za členovci je z celého DVD nejdelší (44 minut). Obsahuje tři velmi pěkně komentované vycházky do různých částí naší přírody. Výpravami za členovci vod, luk,


hor i měst provází a všechny nalezené druhy trefně a vtipně komentuje malíř (a znalec přírody) Libor Vojkůvka se svým synem Tomášem. Poslední, pátý oddíl se jmenuje Životní strategie členovců. I zde je předložena spousta nových informací. Proč jsou členovci různě zbarveni a jaký to může mít význam, které obranné strategie používají, jak spolu komunikují a co dělají, aby se rozmnožili a zabezpečili své potomstvo. DVD jsem si prohlédl s velkým zaujetím a mohu je doporučit všem zájemcům, kteří se chtějí dozvědět o členovcích více nebo se i jen pokochat krásami přírody. Pořad je určen patrně prvořadě jako doplněk výuky biologie na základních a středních školách, ale může být poučením i pro vysokoškoláky i ostatní dospělce. Nakonec každý si může vybrat jen to, co ho v dané chvíli právě zajímá. DVD je možné objednat na adrese Rezekvítek, Kamenná 6, 639 00 Brno nebo na [email protected] (DVD je zdarma, hradí se pouze poštovné a balné 60 Kč). Ukázku viz na www.skyfilm.cz Zdeněk Laštůvka entomolog

Zajímavosti z přírody a krajiny

Co říká táborový deník o globálních ekologických změnách Táborový zdravotní deník slouží k zaznamenávání všech úrazů a nemocí, které se přihodily účastníkům letních dětských táborů v průběhu rekreace. Účastním se jednoho nejmenovaného tábora na Vysočině již více než 25 let (nejprve jako dítě, později jako instruktor, vedoucí a nakonec i hlavní vedoucí), a tak mám k dispozici zdravotní dokumentaci za slušně dlouhé období. Tábor leží na louce v nadmořské výšce 675 metrů obklopen ze tří stran lesem, z jedné pastvinou a náleží do 5. lesního vegetačního stupně – jedlo-bukového. Lesy v okolí jsou však zcela přeměněny na smrkové kultury. Listnatých dřevin je tu pomálu – na podmáčených stanovištích olše, občas jeřáb či bříza, zcela výjimečně nalezneme jednotlivě buk, v keřovém patře rostou krušina či bez červený. Na začátku 80. let, kdy jsme s tábory začínali, se zde klíšťata téměř nevyskytovala. Ano, ve zdravotním deníku jsou mimo jiné zaznamenávána všechna nalezená klíšťata na

tělech táborníků. Typickým biotopem klíštěte, jak uvádí literatura, jsou teplé, vlhké biotopy listnatých a smíšených lesů. Dříve měla klíšťata hranici výškového rozšíření okolo 700 až 800 m n.m. Okolí tábora leželo tudíž na hranici ekologické valence klíšťat a nálezy přisátých klíšťat byly zpočátku zcela výjimečné. Klíšťata v posledních letech vystoupala až do 1 200 m n.m. a zcela zřejmě je to možné dát do souvislosti s globálními klimatickými změnami, podobně jako rozšiřování areálu na sever jiných druhů teplomilného hmyzu, za všechny lze jmenovat třeba kudlanku nábožnou. Klíště se tedy jeví jako ideální bioindikátor oteplování klimatu. Vyhodnocení údajů o výskytu klíšťat ze zdravotního deníku nám nepřinese žádný velký objev. Popisuje známou skutečnost, ovšem na ojedinělém příkladu vývoje početnosti lokální populace během čtvrt století, což je v biologických výzkumech docela dlouhá řada. Zhruba na přelomu 80. a 90. let se početnost

populace začala nepatrně zvyšovat, ale během deseti let se počet nálezů zvýšil z 5 na 20. Je to poměrně přesvědčivý důkaz o změnách podmínek v okolí tábora ve prospěch populace klíštěte. Navíc před revolucí trvaly tehdejší pionýrské tábory 21 dní a účastnilo se jich 70 dětí a příslušný počet vedoucích, kdežto po revoluci tábory trvaly jen 17 dní a dětí je maximálně 50. Samozřejmě proti této hypotéze můžeme postavit spekulaci, že se klíšťata na louce namnožila díky pravidelnému pořádání táborů, ale to by musel rozhodnout výzkum. Chtěl jsem jen upozornit na zajímavý a ojedinělý zdroj informací, který může přispět kamínkem do mozaiky otázek, zda globální změny klimatu jsou, či nejsou fantazií skupiny zainteresovaných vědců a jaké lokální dopady mohou mít.

zůstalo soukromé hospodaření ve své kontinuitě a hospodáři nedá, aby měl okraje svých pozemků v katastru obce zarostlé, nebo dokonce i některým osvícenějším správám silnic, jejichž zaměstnanci nevykosí pouze úzký pruh „pangejtu“ (na jednom webu jsem již dokonce našel přirovnání z Plzeňska, že je někdo „zarostlej jak pangejt“), ale poctivě celou přiléhající mez. Narazíte-li někde na svých cestách na takovýto „starý stav věcí“, zaplní vás hnedle onen jinde chybějící pocit libosti. Nicméně, zdá se, že ve velké většině si lidé na tento stav zaplevelenosti již jaksi zvykli. A nejenom na venkově, ale i ti z měst, kteří stále ještě dávají přednost vlastivědným putováním. Ostatně ti narození po roce 1960 ani nic jiného nezažili a nepamatují. Celá republika je sice protkána, říká se, nejhustší sítí turisticky značených cest v Evropě, k nimž v poslední době přibyly i cyklostezky. Ale po mnohých ze značených cest (o neznačených ani nemluvě), které nejsou běžně využívány např. k obhospodařování polí či lesů, ovšem často nelze během vegetačního období projít bez mačety, jak jsou zarostlé kopřivami a jiným plevelem, v němž se zcela ztrácejí, okraje cyklistických stezek vroubí bujná lebeda. Koupat se v řece, rybníku či jezeře většinou nelze, protože přes porosty křídlatek a dalších neofytů se k nim není možno dostat.

O trávu na seno dnes není nouze, neboť drobné zvířectvo se na vesnicích již nechová, a pokud, pak je jí dost v blízkém okolí. Nemusí se pracně kosit na mezích nebo v příkopech. Východisko ze zaplevelenosti u nás tedy prakticky neexistuje. Ovšem ani na jih či západ od našich hranic již cestáři dávno nepronajímají silniční příkopy na trávu a kozy se na mezích také nepasou. Krajina tam ale, alespoň z větší části, zaplevelena není. Zřejmě si na ni, i vzhledem ke kontinuitě zemědělského hospodaření a krajinného vývoje, nezvykli. Musely se tedy najít obecní prostředky na to, aby ta zdánlivě zcela neekonomická činnost, jako je kosení nepotřebných mezí, příkopů a dalších „zbytečných“ travních porostů, byla nějak zabezpečena. Požadovat ovšem něco podobného u nás by bylo považováno za čiré bláznovství. Vždyť je toho tolik potřebnějšího, než kosit meze v katastru pro potěchu několika staromilců. Změny se tedy asi těžko dočkáme dřív, než začnou být všichni alergičtí na pyly plevelných rostlin a i do těch nejatraktivnějších, ale zaplevelených krajů přestanou jezdit turisté, kteří dají v Evropě regionů přednost oblastem, které jsou libé, protože udržované.

Petr Maděra Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Zapleveleno Díváme-li se na staré fotografie venkovské kulturní krajiny, většinou z nich máme pocit jakési libosti. Krajina se nám zdá být upravená, harmonická, s jakýmsi lidským rozměrem. I nejstarší pamětníci většinou vzpomínají na to, že venkovská zemědělská krajina byla „zahradnicky obdělaná“. O tom, proč tomu dnes tak není a proč dnes pohled na fotografie venkovské kulturní krajiny ani na její reálnou podobu libý pocit nevzbuzuje, jsme již psali mnohokrát. Prostě kolektivizací a ztrátou hospodáře, sedláka, ztratila harmonický a lidský rozměr. Pravda, zůstalo mnoho míst, která nebyla postižena tak drasticky, a i v těch úvalech a rovinách se najdou zajímavá zákoutí, která pocity libosti, zejména při pohledu z dálky či výšky, vyvolávají. Většinou ovšem, procházíme-li jimi po některých z cest, které unikly rozorání, něco podvědomě vadí. Je to jakýsi pocit neupravenosti. Ano, všechny meze, úvozy, příkopy cest i silnic, okraje vodních toků, malé loučky kolem potoků či ve vzdálenějších údolích, to vše je zarostlé plevely, neudržované. Okraje polí pro splachy hnojiv zejména kopřivami a lebedou, příkopy a meze stařinou, která postupně vytlačuje dříve tak typické porosty mateřídoušky a dalších květů, zvoucích poutníka k usednutí či milence ke hříchu. To je to, co budí onen pocit neupravenosti. Čest výjimkám tam, kde

Václav Štěpánek Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně


25

Knížecí dub

Zámecký rybník

Trkm

Vratislav Nakvasil

anka

Niva Dyje rá Sta je Dy

LEDNICE

Janův hrad

Lednické rybníky

če lín ek

V

Lesní zákoutí v přírodním parku Niva Dyje.

26

Ladenský most

S

1 km

0

Flóra a fauna

Ch. Nová Ves

Přírodní park Niva Dyje byl vyhlášen v roce 2002 nařízením č. 2/2002 tehdejšího Okresního úřadu v Břeclavi. Území je velmi hodnotné z hlediska výskytu zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin, krajinného rázu i celkového krajinného významu. K vyhlášení přispělo i poškozování a ničení cenných lokalit nekontrolovanými nájezdy rybářských skupin z dalekého okolí. Park o rozloze více než 1 500 ha zahrnuje katastrální území několika obcí. Převážná část je situována na k.ú. Charvátská Nová Ves, Lednice na Moravě, Ladná a Podivín, menší část spadá pod Břeclav a Poštornou.

Z dřevin je nejrozšířenější jasan úzkolistý, jenž zde dosahuje severozápadní hranice rozšíření, a dub letní. Často je přimíšen jilm vaz, habr obecný a lípa malolistá. Místy je vtroušen původní topol bílý nebo topol černý. Ořešáky černé jsou vysazovány na produkci kvalitního nábytkářského dřeva. Z bylin na podmáčených místech rostou vlhkomilné druhy jako kosatec žlutý, vzácná bledule letní, pryšec bahenní, šmel okoličnatý nebo žabník jitrocelový; na méně zamokřených stanovištích zase křivatec žlutý, dymnivka dutá, orsej jarní nebo krtičník hlíznatý. Lze objevit i porosty sněženky podsněžníku, vzácně ladoňky dvoulisté nebo konitrudu lékařského, k podzimu rozkvétají celé plochy ocúnu jesenního. Na zmíněném území se vyskytuje více než 800 taxonů cévnatých rostlin a na 800 druhů hub. Pro udržení biologické rozmanitosti tohoto území je nezbytná ochrana lužních luk pravidelným kosením či spásáním. Typickým opeřencem této oblasti je čáp bílý, občas je vidět i čáp černý. Dosti početné jsou stavy strakapouda prostředního a žluny zele-

Nejen rosnička zelená, ale i další druhy obojživelníků, jsou běžnými obyvateli parku.

Bohatá květena luk je přímo závislá na pravidelném kosení.

ek Včelín

Lužní les podél řeky Dyje představuje jedinečný ekosystém v rámci Evropy s typickými nivními loukami a solitérními duby. Podmínkou rozmanitého druhového složení je dostatečná zásoba vody založená na pravidelných záplavách. Aby se zabránilo katastrofickým škodám na majetku a životech, které v minulosti vznikaly, došlo v 70. a 80. letech 20. století k regulaci dolního toku řeky. V důsledku napřímení toku se snížila hladina podzemní vody, což vedlo k postupnému usychání nejstarších dřevních porostů a dalším ekosystémovým změnám. Část řeky Dyje v úseku od Ladenského mostu až po Břeclav však byla ponechána svému vývoji s tím, že byly zbudovány pouze odsazené hráze, a řeka tak mohla meandrovat. Území je významně spjato s knížecím rodem Liechtensteinů. Ten utvářel zdejší krajinu nejen z hlediska kulturního, ale zejména krajinářského a hospodářského. V roce 1996 byla krajina Lednicko-valtického areálu, jejíž součástí je i tento přírodní park, zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Oblast je součástí soustavy Natura 2000. Území je chráněno i na základě Ramsarské úmluvy – jako Mokřady Dolního Podyjí (1993), patří do Biosférické rezervace Dolní Morava (2003) a evropsky významné lokality Niva Dyje (2005). Zámecký rybník v Lednici je navíc zahrnut do ptačí oblasti a evropsky významné lokality Lednické rybníky a je též součástí NPR Lednické rybníky. Výčet všech možných nej by vydal na několik článků, ne-li publikací.

Niva řeky Dyje představuje plochý rovinatý povrch na dně říčního údolí směrem k řečišti mírně skloněný. Jde o nejmladší výtvor řeky, sestávající z říčních sedimentů ukládaných během jednotlivých zaplavovacích fází. Vyskytují se tu zejména kvartérní říční (fluviální) písčitohlinité sedimenty (povodňové hlíny) a deluviofluviální písčité sedimenty. Zvláštností jsou i písčité přesypy zv. hrúdy. Tyto útvary byly v minulosti využívány jako místa ke stavbám hájoven, krmelišť a dalších drobných lesnických staveb. V lužním lese přírodního parku rozeznáváme podle tvrdosti dřeva tzv. tvrdý luh (dub letní, jasan úzkolistý, jilmy, habr) a měkký luh (vrba bílá – hlavatá, topol, lípa, olše). Převládá luh tvrdý, výskyt měkkého luhu je ostrůvkovitý, většinou v místech okolo kanálů a vodních ploch.

Poštorná

je Dy

BŘECLAV

Základní charakteristika


Přírodní parky né. V lokalitě u Janohradu se vyskytuje také lejsek bělokrký nebo datel černý. Na řece Dyji, včetně některých ramen, hnízdí ledňáček říční a nad Břeclaví směrem k Ladné i břehule říční. Vzácně hnízdí i ostříž lesní nebo včelojed lesní. V lužním lese je bohaté zastoupení sov, zejména kalousů a puštíků. Na Zámeckém rybníce se nachází společná hnízdní kolonie volavky popelavé a kvakoše nočního. Zajímavý je i výskyt vodních ptáků – potápky malé, potápky roháče nebo zrzohlávky rudozobé. Vody v přírodním parku Niva Dyje jsou bohaté na druhy ryb, kromě běžných se vyskytuje i ostroretka stěhovavá, ostrucha křivočará, parmy a také piskoř pruhovaný, hořavka duhová a dnes velmi vzácný karas obecný, zjištěn byl i sekavec. Významnou měrou k oživení druhového spektra přispělo zprovoznění břeclavského rybího přechodu. V lesích žije roháč obecný a také symbol jihomoravského luhu – tesařík obrovský. Vyskytuje se tu i „naturový“ páchník hnědý a lesák rumělkový. Běžná je užovka obojková a hladká. V tůních a ramenech se rozmnožují početné populace obojživelníků včetně čolka dunajského, skokana ostronosého nebo skokana krátkonohého. Typickým a dnes již běžným obyvatelem nivy Dyje je bobr evropský. Ve vodách žije škeble rybniční nebo velevrub malířský. V periodických vysychajících tůních je zastoupena žábronožka sněžní a také listonoh jarní. Velmi bohaté je spektrum mravenců a pavouků, z nichž mnozí se vyskytují pouze zde. Významným fenoménem lužního lesa a potažmo i nivy řeky Dyje jsou komáři. Samečci krev nepijí, živí se nektarem z květů. Bodají pouze samičky. Nejvíce rozšířené druhy jsou Aëdes, Anopheles, Culex.

Památný strom – Knížecí dub V roce 2008 vyhlásil Městský úřad Břeclav, Odbor životního prostředí, na základě návrhu RNDr. Jaroslava Michálka ze Sokolova památný strom – Knížecí dub. Tato dřevina roste v lokalitě Pavelkova louka v k.ú. Podivín. Dr. Michálek uvádí: „Téměř solitérní strom na kraji mladého náletového dřevinného porostu (hlavně javor babyka) vyniká nejen robustním kmenem, ale zejména zachovalou korunou, kterou tvoří silné, pro staré solitérní duby charakteristicky pokroucené větve. Koruna je zčásti proschlá, množství suchých větví je však výrazně nižší, než běžně odpovídá dubům této věkové kategorie. Báze kmene se rozbíhá do silných, krátkých, prstovitých kořenových náběhů, mezi kterými je několik menších otvorů. Strom je pravděpodobně v bazální části dutý, rozsah dutiny nebyl předmětem zkoumání. V patě stromu je přirostlý javor babyka, ve vrcholu je dub napaden ochmetem. Jedná se o zdaleka nejmohutnější strom Lednicko-valtického areálu ve výjimečně dobrém zdravotním stavu. Přítomnost mohutných spodních kosterních větví, míra a kvalita zavětvení i celkově dobrý fyziologický stav řadí tento dub mezi nejlépe zachovalé staré duby celého Břeclavska. Mezi zdejšími nejmohutnějšími duby (s obvodem nad 600 cm)

Monumentální památný strom – Knížecí dub s úctyhodným obvodem 8 metrů vyniká vitalitou a zachovalostí kosterních větví. Všechna foto autor

patří k nejvitálnějším. Z dubů o obvodu kmene nad 750 cm v celé České republice je zřejmě nejzachovalejším jedincem.“ Dřevina má obvod kmene úctyhodných 795 cm. Výška stromu je 20,5 m, výška koruny cca 16 m a šířka koruny cca 12 m. Odhadované stáří se pohybuje okolo 450–550 let. Kořenové náběhy tohoto dubu jsou čisté, bez poškození. Dřevina se nachází v relativně dobrém zdravotním stavu, vyvrácení nebo zlomení zatím nehrozí. Přírůstky jsou pravidelné ve velikosti do 10 cm. Oproti ostatním dubům, které je možné zhlédnout na Pohansku a v části Lednicko-valtického areálu, lze konstatovat, že tento dub je výrazně vitální s dobrými kosterními větvemi a výrazným olistěním. Strom se v průběhu svého růstu vyvinul v mimořádně estetického jedince, výraznou dominantu.

je omezen. Zajímavé a poučné je nasednout na loďku u Maurské vodárny v Lednici, nechat se svézt až k Janohradu a odtud opět na lodi proplout všemi zákoutími řeky Dyje až do Břeclavi. Posláním parku není jen ochrana krajinného rázu, včetně přírodních, kulturních a historických charakteristik, ale také umožnění uvážlivého a rozumného turistického využití. Přírodní park tak nabízí výrazné odreagování se od starostí běžného dne. Tato relaxace je spojená s možností pochopení přírody samotné, včetně jejích neměnných pravidel.

Ing. Vratislav Nakvasil, Ph.D. – referent na úseku ochrany přírody a krajiny, Odbor životního prostředí Městského úřadu Břeclav [email protected]

PřP jako místo odpočinku Přírodní park Niva Dyje lze nejlépe zhlédnout ze sedla kola. Vjezd motorovými vozidly XXIII. ročník 2009 | číslo 5 | www.veronica.cz | Veronica

27

Revitalizace na území přírodního parku Niva Dyje Miloš Kloupar

Velkou část území přírodního parku Niva Dyje ovlivňují revitalizace, které byly prováděny v lužním lese mezi Břeclaví a Lednicí v letech 1991–1995.

Přirozený vodní režim Do roku 1972 zde bylo aktivní aluvium, řeka Dyje se pravidelně rozlévala, někdy i vícekrát do roka. Po snížení hladiny v hlavním toku byla povodňová voda odváděna opuštěnými rameny do prostoru pod Břeclaví, kde se vlévala do koryta řeky. V zaplavovaném území se vyskytují vyvýšená místa terénu, zvaná hrúdy, která nebývala běžně zaplavována a sloužila jako útočiště zvěři i jako prostor pro uskladnění dřeva. Vedle suchých míst existovala i místa trvale zamokřená, například lokalita Palachy. Vysoká hladina podzemní vody a značná dynamika průtoků v řece umožňovala existenci mnoha periodických tůní s vodním režimem vyhovujícím vývoji obojživelníků i ohrožených vodních bezobratlých živočichů. V letech 1969–1970 dal lesní závod Břeclav prohloubit hlavní zavodňovací kanál, který umožnil trvalý průtok vody v některých mrtvých ramenech a napomáhal také rychlému odvádění vody po povodních. Současně byla vybudována řada propustků, nové mosty a tři stavítka. Do přirozeného vodního režimu tehdy nebylo nutné příliš zasahovat.

Důsledky vodohospodářských úprav Ohrázování řeky Dyje mezi Novými Mlýny a Břeclaví, dokončené v roce 1972, praktic-

ky vyloučilo záplavy. Změnu vlhkostního režimu ovlivnilo také čerpání podzemní vody pro vodovody ve dvou prameništích – Břeclav a Lednice. Velkou zátěží pro lesní porosty byly i suché roky 1989–93. Výrazný pokles hladiny podzemní vody a nedostatek srážek způsobily přerušení kapilarity mezi hladinou podzemní vody a horizontem zvlhčovaným srážkami. Vznikly tak různé vrstvy proschlých horizontů, které byly zjišťovány při výkopech pro základy stavítek ještě v letech 1993–94. Vážná situace nastala u periodických i trvalých tůní, které většinou zanikly. S nimi zmizely i rostliny jako např. řezan pilolistý, leknín bílý nebo stulík žlutý. Doba zvodnění zbylých periodických tůní v jarním období byla často velmi krátká a obojživelníci nestačili dokončit svůj vývoj. Přestože změna vodního režimu nastala velmi rychle, dokázaly se lesní porosty většinou adaptovat. Nejhůře se přizpůsobovaly dubové porosty starší 100 let, které silně prosychaly a musely být většinou smýceny. Velké procento souší se vyskytlo v přehoustlých porostech stáří 70–100 let. Jen velmi těžce se přizpůsobovaly porosty topolů a vrb.

Revitalizace Zhoršené vlhkostní podmínky v lese a zánik charakteristických lužních biotopů přivedly lesníky ke snaze obnovit zaniklé biotopy a zlepšit vodní režim. A tak v letech 1991 až 1995 vznikl za finanční pomoci státu v tomto území zavodňovací systém.

Přirozený tok řeky Dyje nad Břeclaví. Foto Vratislav Nakvasil

Pro rozvod vody byly upraveny stávající kanály nebo zaniklá mrtvá ramena. Systém byl vybaven stavítky, aby bylo možné manipulovat s výškou hladiny a zavodňovat i tzv. boční systémy, jako je Varadínek, Podešovky, Palachy, Smradlavá jama. Trvalé tůně jsou průtočné, byly obnovovány tak, aby břehy proti jihu byly upravovány co nejméně a dno vytvářelo mělčinu, zatímco na méně osluněných stranách byla vytvořena větší hloubka. Při úpravách kanálů byl ponecháván podle možnosti vždy jeden břeh v původním stavu. Na některých místech byly v nových březích vybudovány mělké klidové zátoky. V průběhu vytváření revitalizačního systému byli lesníci ve stálém kontaktu s botaniky, zoology, hydrobiology, spolupracoval i referát životního prostředí Okresního úřadu v Břeclavi a místní organizace Českého svazu ochránců přírody. V konečné podobě má revitalizační systém celkovou délku kanálů 21,6 km s vodní plochou 6,5 ha. Stálé tůně při provozní hladině představují 9,6 ha. Připočteme-li 4 ha periodických tůní, pak při plném zvodnění dosahuje vodní plocha 20 ha. Systém je napájen vodou ze Staré Dyje u Janova hradu a voda z něj vtéká do potoku Včelínek v Břeclavi. Výšku vodní hladiny v jednotlivých úsecích je možno regulovat pomocí 35 stavítek. V roce 1997 byla na zakázku Okresního úřadu v Břeclavi zpracována inventarizace periodických tůní v revitalizované části polesí Horní les LZ Židlochovice. Každá periodická tůň má svou kartu, která obsahuje popis tůně, způsob napájení vodou, zastoupení dřevin v břehovém porostu, oslunění, fotografii tůně a údaje o výskytu žábronožky sněžní a listonoha jarního.

Repatriace I když byly při revitalizaci obnoveny tůně a vodoteče, bylo jasné, že některé vymizelé druhy rostlin a živočichů se do nich bez pomoci člověka nemohou vrátit. Repatriaci si vzali za úkol členové místní organizace ČSOP. Leknín bílý přivezli z rybníku Písečný u Milovic, 25 růžic řezanu pilolistého získali z botanické zahrady MU v Brně, stulík žlutý z místních lokalit. Rostliny namnožili a vysadili do obnovených tůní. A nezůstali jen u vodních makrofyt. Vysadili i piskoře pruhovaného a karasa obecného. Do akce repatriace se finanční podporou zapojil WWF International Auen Institut Rastatt a Okresní úřad v Břeclavi. Repatriace však není jednoduchá záležitost, ovlivňuje

28


Kdo chce zabít LVA? Mojmír Vlašín

ji spousta faktorů, z nichž mnohé neznáme nebo si je neuvědomujeme.

Monitoring Systematický monitoring stavu území před vodohospodářskými úpravami bohužel chybí, nelze proto srovnávat. Určitý obraz o změnách přírodních podmínek by mohl poskytnout dendrochronologický průzkum hlavních dřevin na více lokalitách. První zpráva o repatriaci je uvedena ve sborníku referátů z konference pořádané 18. září 1998 v Břeclavi. Otakar Pražák, který sledoval vývoj populací obojživelníků, mi sdělil, že u čtyř sledovaných lokalit s výskytem skokana ostronosého se v průběhu 7 let po revitalizaci zvýšila četnost snůšek řádově o stovky procent. Nelze očekávat, že kompromisní řešení revitalizace daného území omezované specifickými podmínkami může v plném rozsahu nahradit přírodní stav před vodohospodářskými úpravami. Přesto lze na základě dosavadních zjištění hodnotit revitalizaci jako úspěšnou. Kladem celé akce byl aktivní přístup všech zúčastněných. Úkol revitalizovat tuto část krajiny nebyl záležitostí jen lesníků, kteří jej iniciovali¸ ale celé řady specialistů z oborů hydrobiologie, pedologie, zoologie a ichtyologie. Tvořivý přístup, tak ostře kontrastující s mnohdy se objevující konfrontací v ochraně přírody, ukazuje podle mne správnou cestu.

Stále změny… Je škoda, že nebyl zájem o průzkum vlivu poslední povodně, která toto území zaplavila v roce 2006. Určitě nezůstala bez vlivu. V lese se provádějí obnovní těžby, tůně a vodoteče, které byly po léta ve stínu porostů, jsou nyní bez krytu a jistě zde probíhají velké změny. Našlo by se tu dost témat pro studentské práce. Jako příklad stále probíhajících změn uvedu případ řezanu pilolistého. Po vysazení do Beerovy tůně v lokalitě Palachy vytvořil souvislý porost na ploše asi 0,10 ha. Již za dva roky po výsadbě jsme nacházeli v odtokovém kanále drobné růžice, kterým jsme říkali průzkumníci. Před dvěma lety řezan z Beerovy tůně zmizel a k našemu překvapení jsme v rozšířeném kanále asi 2 km od místa původní výsadby našli jeho souvislý porost na ploše asi 0,80 ha. Je zřejmě důležité nabídnout přírodě množství různých biotopů, aby měla možnost výběru, a ona už si poradí. Ing. Miloš Kloupar – lesník v důchodu

Rostislav Pospíšil

Lidová pověst vypráví, že původně byli ve státním znaku Českého království dva lvi. Potom ale jeden (ten podřízený) vlezl tomu druhému (nadřízenému) do zadku. Na paměť tohoto typicky českého počinu má český lev dva ocasy. Podobně existují dva návrhy na dálniční spojení s Vídní. Jeden přes Břeclav a druhý přes Mikulov. Jihomoravský kraj ale prosazuje variantu přes Mikulov. Existuje jediný dokument, kde je R52 přes Mikulov zakotvena: územní plán Břeclavska, a ten je nyní u Nejvyššího správního soudu. Nevládní organizace žádají jeho zrušení pro řadu závažných chyb. Ministerstvo dopravy objednalo analýzu, která identifikovala zásadní právní pochybení Jihomoravského kraje, která mohou vést ke zrušení územního plánu soudem. Je tu také kritické stanovisko ombudsmana, na které ovšem Jihomoravský kraj vůbec nebere zřetel. Dále se kraj odvolává na mezinárodní smlouvu o tzv. nápojném bodu, kde je uveden Mikulov. Smlouva nebyla ratifikována českým parlamentem, a nemůže mít tedy ani sílu zákona, ani nemůže být zákonu nadřazena. Není možné se na ni odvolávat jako na průkaz veřejného zájmu ani jako na rozhodnutí, které by mělo přednost před stavebním zákonem v procesu územního plánování. Proč se tedy vedou spory o trasování dálnice, proč se objektivně nezhodnotí varianty a nevybere ta nejvýhodnější pro přírodu (ekologii) a lidi (ekonomii). Zřejmě je tendence postavit dálnice obě. Bývalý premiér Topolánek to skandálně a přesto asi pravdivě odhalil v parlamentu, kde podle stenogramu uvedl, že: „nakonec budou uspokojeny obě lobbistické skupiny. I ta, která nakoupila pozemky

pod Mikulovem, i ta, která nakoupila pozemky pod Břeclaví“. Celé rozhodování o R52 tedy mohlo mít závažné korupční pozadí. A teď se v návrhu nového územního plánu Jihomoravského kraje (tzv. Zásad územního rozvoje) objevila nová čára. Jihomoravský kraj se rozhodl vést přes střed Lednicko-valtického areálu (LVA), chráněného UNESCO, rychlostní silnici. Má spojit Břeclav s Mikulovem. Už má i své označení R40. Tato linie lehkou rukou projektanta těžce rozsekává LVA na dva kusy. Zdá se, že dědictví předků mají u zadku. Důležitější je, jak nám pěkně jezdí kamiony a převážejí zboží z jednoho koutu Evropy do druhého. Aby mohly pěkně kolovat, uděláme jim pomyšlení, třeba i přestěhujeme Karlštejn nebo rozsekáme LVA na kusy. Podmínku ministerstva kultury, které má ochranu LVA na starosti, nikdo nebere vážně. Podmínka totiž říká, že pokud je opravdu nutné vést mezinárodní komunikaci Lednicko-valtickým areálem, je třeba ji vést tunelem. Jako tehdejší krajský zastupitel jsem na nezákonnosti při schvalování územního plánu Břeclavska upozorňoval. Marně. Pevně věřím, že Nejvyšší správní soud ho zruší. Pak se budeme muset pokorně vrátit na samý začátek a prověřit možnost vést rychlostní spojení s Vídní po stávající dálnici do Břeclavi, odtud obchvatem přes průmyslovou zónu u Břeclavi na Reinthal a Poysdorf. Má to svoji logiku, vždyť na stejný exit bude přivedena i dálková doprava po R55 z Polska a řidiči budou moci pokračovat na Bratislavu, Brno nebo Vídeň. Lednicko-valtický areál by tak mohl zůstat naživu. http://vlasin.blog.idnes.cz


29

Ekologická poradna

Jak se dovídat o změně klimatu a co dělat pro jeho ochranu Yvonna Gaillyová

Zvolený titulek možná vzbudil očekávání pravidelných čtenářů této rubriky: konečně někdo říká, co dělat konkrétního, nejen pořád slova, slova, slova a činy nikde. Odpovídalo by to i základnímu mottu environmentálního poradenství – přinášet konkrétní a kompetentní rady, návody a příklady pro preventivní ochranu životního prostředí. I když po přečtení tohoto článku asi čtenáři nevyrazí do terénu s motykou či zednickou lžící, věřím, že přece jen budou lépe vybaveni. Čím? Přehledem o tom, jak si v otázce klimatické změny postupně dělat jasno. K nadpisu totiž patří ještě podtitulek:

Praktický průvodce stránkou www.veronica.cz/klima/ Na této stránce publikujeme, a do našeho prostředí tak šíříme překlady významných dokumentů, které se v současné době objevují. Dokumenty vyhledáváme, či spíše ony vyhledávají nás v rámci práce na projektech a kampaních zaměřených na ochranu klimatu. V této oblasti dnes pracuje a publikuje nespočet světových týmů a institucí, takže by se mohlo zdát, že vybírat to podstatné není prakticky možné. Přesto se o to pokoušíme a věříme, že tato práce má smysl. Nejčastěji se překládají shrnutí rozsáhlejších zpráv vědeckých týmů, které samotní autoři připravují především pro politiky. Ti z pochopitelných důvodů nemohou procházet celé studie, především proto, že nejsou v daném oboru odborníky. Shrnutí pro politické představitele jsou psána srozumitelně, vypichují nejvýznamnější výstupy studií a také naznačují, kam by se měly napřít síly politiků a proč by měla společnost na poznatky reagovat. Pro stránku www.veronica.cz/klima/ jsou právě taková shrnutí ideálním formátem. V řadě případů pořídil překlad dokumentů přímo Ekologický institut Veronica, jindy se na nich alespoň podílíme. Každá položka, kterou přinášíme, je spojena s krátkým komentářem, který výběr dokumentu zdůvodňuje. To hlavní, v čem by měla stránka pomoci, je vypořádat se s často v českém prostředí slýchanou větou: Vědci se ještě neshodli… Nuže, na našich stránkách najdete překlady Shrnutí pro politické představitele všech čtyř částí Čtvrté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) s názvem Climate Change 2007, české obrázky k nim a unikátní Glosář. První tři části zmíněné zprávy pokrývají kompletní vědecké poznání

30

o klimatické změně do poloviny roku 2006 a byly sestaveny a jejich znění pečlivě prodiskutováno týmem 3 800 vědců, které více než 150 států do IPCC nominovalo. Díly, stejně jako jejich shrnutí nesou názvy: Fyzikální základy, Dopady, adaptace a zranitelnost, Zmírňování změny klimatu. Je cenné, že ona Shrnutí se poprvé v historii IPCC podařilo přeložit do češtiny, a tudíž prolomit další bariéru, která bránila tomu, aby se každý mohl přesvědčit o tom, na čem se vědci shodují. Koho Shrnutí neuspokojí (jsou to totiž velmi hutné informace), ten se může podívat do zprávy kompletní – ovšem jen v angličtině – v naší knihovně nebo na stránkách IPCC (www.ipcc.ch). Dalším významým dokumentem byla Sternova zpráva hodnotící ekonomické aspekty klimatické změny, zejména náklady na zmírňování a adaptaci. Shrnutí Sternovy studie si opět můžete u nás přečíst v češtině. Zpráva byla publikována v roce 2006, překlad vznikl díky britskému velvyslanectví v České republice v roce následujícím.

Čtěte o klimatu Po vydání zprávy IPCC v roce 2007 se začínají jedna za druhou objevovat významné studie či vystoupení vědců, kteří dokumentují, jak se vědecké poznání o klimatické změně vyvíjí, a bohužel také to, jak aktuální vývoj a dopady změny klimatu v mnoha směrech již nyní předčily očekávání. Podstatný přelom v dosavadních představách způsobila práce týmu vědců z celého světa vedeného Jamesem Hansenem Cíl pro CO₂ – kam má lidstvo směřovat. Prezentaci hlavních výsledků pro členy Kongresu a média z léta 2008 najdete v překladu pod názvem Globální oteplování po dvaceti letech: Body zvratu nadosah. Vyplývá z ní, že bezpečnou koncentraci CO₂ v atmosféře, která by zajistila, že celkové oteplení nebude větší než dva stupně, jsme oproti předpokladům IPCC překročili již před 20 lety. Nečekaně rychlé změny dokládá i klimatický tým WWF, který v listopadu 2008 publikoval studii WWF Změna klimatu: rychlejší, silnější, časnější. Dočtete se o tom, co budou klimatické změny znamenat pro evropské ekosystémy. Nedávno, 2. září 2009, se objevila další zpráva z dílny klimatických expertů WWF, zaměřená sice na Arktidu, ale upozorňující na dopady změn pro celý svět. I shrnutí této alarmující studie s názvem Klimatické zpětné vazby v Arktidě: celosvětové důsledky najdete brzy v překladu na našem


webu. V prvním hodnocení svého druhu, které zahrnuje osud ledových příkrovů Grónska a Západní Antarktidy do projekcí výšky hladiny moře, dochází studie WWF k závěru, že hladina moře do roku 2100 velmi pravděpodobně stoupne o více než jeden metr – to je více než dvojnásobek hodnoty udávané zprávou Mezivládního panelu pro změnu klimatu z roku 2007, z jejíchž projekcí bylo zvýšení příspěvku ledových příkrovů vyloučeno. S tím spojené zatopení pobřežních oblastí se dotkne více než čtvrtiny světové populace. Zpráva Právo na rozvoj v klimaticky stísněném světě, na které se podílely organizace EcoEquity a SEI, počítá a zdůvodňuje spravedlivé rozdělení nákladů na ochranu klimatu mezi bohaté a chudé země. Masivní finanční toky i přenos technologií a vědomostí z rozvinutých zemí jsou nezbytné nejen pro ochranu klimatu, ale i pro snížení prudce narůstajícího nebezpečí konfliktů, k nimž už v důsledku dopadů změn klimatu dochází. Tomu se věnuje zpráva Vědeckého poradního výboru spolkové vlády Německa Změna klimatu jako bezpečnostní riziko. Stránka s překlady (a výše popsané je pouhou ukázkou toho, co všechno na ní najdete) může sloužit nejen jako zdroj informací pro každého občana, ale rovněž pro jednání s komunálními politiky či pro práci učitelů. Využít lze i dalších produktů, které Ekologická poradna Veronica nabízí a na stránce je též najdete. Půjčujeme výstavu Prima klima, nejširší veřejnosti je určen informační text Praktický rádce Evropana – Jak chránit planetu. Veronica je součástí České klimatické koalice, na jejíchž stránkách www.zmenaklimatu.cz je shromážděno mnoho aktuálních dokumentů, včetně každodenního zpravodajství. Jak je patrné, není problém se o klimatu dovídat a neměl by tudíž být ani s tím, uvědomit si, jak naléhavá je potřeba klima chránit. A pak se tomu věnovat v každodenním životě. Autorka je ředitelkou Ekologického institutu Veronica, v roce 1991 zakládala Ekologickou poradnu Veronica, první ekoporadnu v Československu. [email protected]

Oblaky

Luštěnky

Zprávy z Veroniky

Vložte do mriežky 8 atómov uhlíka (C) tak, aby sa nedotýkali ani rohom. Pritom každý atóm uhlíka spojte s dvoma susednými (vodorovne alebo zvisle) atómami kyslíka (O) tak, aby vzniklo 8 molekúl oxidu uhličitého.

Jan Steklík

Molekuly CO2 7 7 5 9 9 4 4 3 5 5

6

6

4

6

2

5

8

8

8

5

Umiestnite do mriežky oblaky v tvare štvorcov (minimálna veľkosť 2 × 2 políčka) tak, aby sa navzájom nedotýkali ani rohmi. Čísla po obvode určujú, koľko políčok v danom riadku alebo stĺpci je zaplnených oblakmi

Príklad s troma molekulami

Príklad

5 5

Pripravila Blanka Lehotská

3 2

2

0

3

3

3

Řešení Oblaků (tentokrát celý obrazec) můžete zaslat do 30. listopadu na adresu redakce, nejlépe e-mailem na [email protected]. Nezapomeňte uvést svou přesnou poštovní adresu včetně PSČ. Tip: Nakreslete a vybarvěte wordovou tabulku 10 × 10, tu pak přiložte k mailu. Pokud s tím máte potíže, nakreslete na papír a pošlete dopisem na Časopis Veronica, Panská 9, 602 00 Brno. Vylosované správné řešení odměníme publikací z produkce Ekologického institutu Veronica.

Řešení úloh z minulého čísla Sudoku Prales

Náučný chodník

R

S P L E A E P A L S R P S L

R E S A A R

A E R S L P

3

1

5

L P E

L S R P

2

7

4 6

E A

S R L E P A S R E P L A

Sborník o Jaromíru Tomečkovi za správné řešení Sudoku Prales posíláme Ivaně Vičanové do Vílance.

Zlínská CO2 liga Ve čtrnácti obcích Zlínského kraje se v říjnu budou moci žáci, studenti i občané dozvědět, jak mohou přispět k ochraně klimatu. Bude tam totiž probíhat klimatická kampaň organizovaná účastníky soutěže Zlínská CO₂ liga. V rámci kampaně budou žáci připravovat například herní aktivity pro spolužáky, besedy pro veřejnost, klimatickou výstavu, anketu, nástěnku, informační letáček či jiné tematické aktivity dle vlastního návrhu. Cílem soutěže je, aby si žáci uvědomili a následně i sdělili ostatním, že k ochraně klimatu může přispět každý z nás a není to zas tak těžké. Při soutěži si žáci uvědomí, že všechno souvisí se vším – že jejich cesta do školy souvisí s táním ledovců v Antarktidě, nekvalitní okna ve škole či doma se záplavami v Bangladéši či přehrávání jejich oblíbeného CD s rozšiřováním světových pouští. A samozřejmě se dozví také to, co s tím mohou dělat. Vyvrcholením kampaně bude Den pro klima – den bez CO₂. Tento den by se žáci a studenti měli snažit o co největší osobní úsporu CO₂. Společně potom vyhodnotí svůj přínos pro klima – například kolik emisí ušetřili tím, že přijeli do školy na kole místo autobusem, že si ráno nepustili televizi nebo že si ke svačině koupili místní jablka místo dovážených banánů. Den pro klima proběhne v týdnu předcházejícím Světovému dni ochrany klimatu. Tento den je oficiálně stanoven na 24. října a v řadě států budou probíhat akce upozorňující na nebezpečí vzrůstající koncentrace CO₂ v ovzduší a na klimatické souvislosti. Hana Machů


31

Kronika

Jan Steklík

Takhle to dál nejde Na konci září 1989 se v Kulturním domě Delta v Praze 6 sešlo asi šedesát známých a řeklo si, že takhle to dál nejde s tou poněkud impotentní ochranou životního prostředí v náručí komunistů. Nelze totiž furt jen čistit potoky, ale je potřeba dělat i politické věci, aby došlo k systémovým změnám… A tak jsme položili základ Dětí Země, které tu už dvacet let bojují proti líným, hloupým, namyšleným a zkorumpovaným úředníkům a politikům. Šéfík z Brna přeje další roky! Mirek Patrik

Lipka dospělá

Veronica osmnáctiletá

Pracovníci Lipky se už 18. rokem snaží především pro Jihomoravský kraj naplňovat konkrétním obsahem poněkud tajemnou zkratku EVVO, pod kterou se skrývá environmentální vzdělávání, výchova a osvěta. Děje se tak prostřednictvím ekologických výukových programů, kroužků a klubů, dalšího vzdělávání učitelů, kurzů, poradenství i výuky pro vysoké školy. Lipka je tak oporou a útočištěm učitelům, studentům učitelských oborů, dětem a jejich rodičům, ale i jakýmkoliv jiným zájemcům o environmentálně odpovědnější přístup nejen k vlastnímu životu. K letošnímu vstupu do dospělosti si Lipka nadělila nové, v pořadí páté pracoviště Kamenná – Vzdělávací centrum Aleše Záveského. Jako první v České republice se bude věnovat výhradně environmentálnímu vzdělávání dospělých, především pedagogů. Od slavnostního otevření 22. září sídlí na Kamenné 20 v Brně.

To není omyl, náš časopis je sice o 5 let starší, ale chceme připomenout „plnoletost“ jiné složky dnes už široké rodiny toho jména: V listopadu 1991 byla v Zeleném domě na Panské 9 v Brně otevřena Ekologická poradna Veronica, první svého druhu v tehdejším Československu. V zájmu preventivní ochrany životního prostředí radí, jak snižovat ekologickou zátěž rozumným spotřebitelským chováním (minimalizace a třídění odpadů, šetrné praní a čištění, ekologické stavění, úspory energie ad.). Pomáhá i obcím, školám a malým podnikatelům. Organizuje propagační a osvětové akce, zpracovává návodné publikace, podílí se na výchově nových poradců/-kyň a na vedení Sítě ekologických poraden (STEP). Návštěvníkům je k dispozici knihovna, prodejna publikací, fair trade i lokálních produktů. Dotazy nyní možno klást a nákup publikací uskutečnit i na internetu.

red.

red.

Inzerce

Hnutí DUHA prosazuje nový zákon, který závazně stanoví, že Česká republika bude snižovat exhalace skleníkových plynů o 2 % ročně – krok po kroku, rok po roku. Rozhýbe tak investice do moderních zelených řešení, jako je zateplování domů, čistá energie, pohodlná veřejná doprava, místní potraviny nebo snadná recyklace.

„...ekologické Hnutí DUHA představuje svou Velkou výzvu – promyšlenou, ambiciózní a možná i nejucelenější vizi budoucnosti, jaká je v Česku k mání.“ týdeník Respekt, 29. března 2009

Aby se nám podařilo důležité změny prosadit, potřebujeme pomoc lidí, jako jste vy. Každý email, který poslancům odešlete z webu www.velkavyzva.cz, nás společně přiblíží úspěchu.

32


RWE Transgas Net. Blíž přírodě.

Foto: Zuzana Sýkorová

Zpřístupnili jsme veřejnosti 23 přírodně významných lokalit o celkové rozloze více než 100 hektarů I Představujeme lidem dosud nepřístupná místa v okolí jejich bydliště a učíme je přispívat k jejich ochraně I V příštích dvou letech otevřeme nejméně 20 dalších lokalit, v nichž bude možné spatřit přes 100 druhů ohrožených rostlin a živočichů I Usilujeme o nápravu přirozených ekosystémů v Krušných horách I Přispíváme k obnově ekologických podmínek pro útočiště chráněného tetřívka obecného. Jako generální partner Českého svazu ochránců přírody a programu Revitalizace rašelinišť v Krušných horách realizujeme dlouhodobý projekt RWE Transgas Net. Blíž přírodě.

RWE Transgas Net – Váš spolehlivý přepravce zemního plynu.

www.rwe-transgasnet.cz

7. benefiční aukce Nadace Veronica

na záchranu starých a místních ovocných odrůd Bílých Karpat

v pondělí 23. listopadu v 18 hodin ve Sněmovním sále Nové radnice v Brně Citronové zimní, Croncelské,

reneta, Boscova lahvice, Děkanka,

Jadernička morav-

Jačmenka, Krvavka, Křivice, Pras-

ská, Gdánský hra-

kule, Solanka, Špinka, Althano-

náč, Kožená rene-

va renklóda, Durancie, Pav-

ta zimní, Malinové

lůvka, Vazonova renklóda,

hornokrajské, Mat-

Granát, Kaštánka, Ka-

čino, Panenské čes-

rešova, Napoleonova,

ké, Parména zlatá

Jeřáb moravský

zimní, Parkerovo

sladko-

(koženáč), Smiřické

p l o d ý,

vzácné, Str ýmka,

Oskeruše

Studničné, Sudetská

domácí atd.

staňte se jejich kmotrem podpořte aukci darem nebo účastí

od 25. listopadu do 16. prosince na internetu

www.aukceproprirodu.cz

ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY XXIII

Recommend Documents