Využití koní v agroturistice se zaměřením na hiporehabilitaci

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Využití koní v agroturistice se zaměřením na hiporehabilitaci Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Libor Sládek, Ph. D.

Klára Náglová Brno 2014

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Název tématu:

Klára Náglová Zemědělská specializace Agroekologie

Využití koní v agroturistice se zaměřením na hiporehabilitaci

Rozsah práce:

30-40 stran

Zásady pro vypracování: 1. Studentka vypracuje studii s využitím koní v agroturistice. 2. V úvodu studentka bude charakterizovat agroturistiku a dále se v práci zaměří hiporehabilitaci. 3. V práci budou uvedena vhodná plemena koní použitelná pro účely hiporahabilitace. 4. Studentka v bakalářské práci uvede vývoj a historii hiporehabilitace v ČR, popř. centra, kde se hiporehabilitací zabývají. Seznam odborné literatury: POUROVÁ, M. Agroturistika. 1. vyd. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta ve vydavatelství Credit, 2002. 123 s. ISBN 80-213-0965-2. STŘÍBRNÁ, M. Venkovská turistika a agroturistika. Praha: Profi Press, s.r.o., 2005. 65 s. ISBN 802. 86726-14-2. HERMSEN, J. Encyklopedie koní. 3. vyd. Dobřejovice: Rebo Productions, 2002. 312 s. ISBN 803. 7234-184-7. 4. Chov koní v novom tisícročí. 1. vyd. Nitra: SPU v Nitre, 2000. 106 s. ISBN 80-7137-753-8. PŘIKRYLOVÁ, J. -- HUSÁKOVÁ, T. Koně : Velká kniha o chovu a výcviku koní. 1. vyd. Praha: 5. Cesty, 1995. 207 s. ISBN 80-7181-014-2. 1.

Datum zadání bakalářské práce:

říjen 2012

Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2014

Klára Náglová Autorka práce

Ing. Libor Sládek, Ph.D. Vedoucí práce

prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. Vedoucí ústavu

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem práci: Využití koní v agroturistice se zaměřením na hiporehabilitaci vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:………………………..

…………………………………………………….. podpis

PODĚKOVÁNÍ Hlavní poděkování patří vedoucímu mé bakalářské práce, panu Ing. Liborovi Sládkovi, Ph.D. za připomínky, cenné rady, ochotu a pomoc. Další mé poděkování patří zaměstnancům hiporehabilitačních center, které jsem navštívila, za podané informace a rady. Děkuji i mé kamarádce Veronice Štěrbové za oporu při celém studiu.

ABSTRAKT Cílem této bakalářské práce je zpracovat možnosti, jak využít koně v odvětví agroturistiky. Popisuji vzhled koně, jeho povahu a jeho využití v agroturistice. V práci charakterizuji základní termíny jako cestovní ruch, agroturistika a hiporehabilitace. Zaměřila jsem se na provoz s chovem koní, který se zabývá agroturistikou. Tento ranč jsem osobně navštívila. Věnuji pozornost také přípravě koní k hiporehabilitaci. Dále charakterizuji hiporehabilitační centra v okolí mého bydliště, které jsem navštívila. V závěru práce jsem porovnala hipocentra, které jsem osobně navštívila a zmínila jsem se o důležitosti České hiporehabilitační společnosti. Klíčová slova: kůň, agroturistika, hiporehabilitace, hipostezky

ABSTRACT The aim of this work is to compile ways how to use horses in the area of agrotourism. I describe the appearance of a horse, its character and its use is in agro-tourism. In this work I explain main terms like agro-tourism, tourism and hypotherapy. I focused on the centre, where they deal with agro-tourism. I have personally visited this ranch. It also looks at preparing horses for hypotherapy. Further I describe centres of hypotherapy in my neighbourhood, which I have visited. In conclusion I compared centres of hypotherapy, which I have personally visited and I mentioned the importance of the Czech hypotherapy company. Key words: Horse, agro-tourism, hypotherapy, bridleways

Obsah 1

ÚVOD ................................................................................................................ 9

2

CÍL PRÁCE ..................................................................................................... 10

3

TURISTIKA ..................................................................................................... 11 3.1

Cestovní ruch ............................................................................................ 11

3.2

Zelený cestovní ruch ................................................................................. 11

3.2.1

Ekoturistika........................................................................................ 12

3.2.2

Venkovský cestovní ruch .................................................................. 12

3.2.3

Agroturistika na rodinné farmě ......................................................... 13

3.3

Pozitivní význam agroturistiky ................................................................. 14

3.4

Negativní aspekty agroturistiky ................................................................ 14

3.5

Agroturistika v zahraničí .......................................................................... 15

3.6

Koně v agroturistice .................................................................................. 15

3.6.1

Ježdění a výcvik koní ........................................................................ 15

3.6.2

Chody koní ........................................................................................ 15

3.6.3

Základy ježdění ................................................................................. 16

3.6.4

Anglické ježdění ................................................................................ 16

3.6.5

Westernové ježdění ........................................................................... 17

3.6.6

Přirozená práce ze země .................................................................... 18

3.7

3.7.1

Jezdecké stanice................................................................................. 19

3.7.2

Hipostezky ......................................................................................... 19

3.7.3

Charakteristika koní vhodné na agroturistiku.................................... 20

3.7.4

Plemena koní vhodná na agroturistiku .............................................. 20

3.8

4

Putování na koních.................................................................................... 18

Agroturistika v Rajnochovicích ................................................................ 22

3.8.1

Ubytování v Hotelu Polom ................................................................ 22

3.8.2

Stravování .......................................................................................... 23

3.8.3

Chov koní a jejich využití v agroturistice.......................................... 23

3.8.4

Chov ovcí........................................................................................... 24

3.8.5

Chov krav .......................................................................................... 24

VÝVOJ KONÍ .................................................................................................. 24

5

4.1

Evoluce koně............................................................................................. 24

4.2

Domestikace koní ..................................................................................... 25

4.2.1

Tarpan ................................................................................................ 26

4.2.2

Kůň Přewalského ............................................................................... 26

4.2.3

Americký mustang............................................................................. 27

4.3

Vztah koně a člověka ................................................................................ 27

4.4

Koňovití .................................................................................................... 27

4.5

Anatomie koně .......................................................................................... 28

4.6

Hipologie .................................................................................................. 29

4.7

Historie chovu koní v ČR ......................................................................... 29

4.8

Současný chov koní v ČR ......................................................................... 29

4.9

Plemena chované v ČR ............................................................................. 30

ORGANIZACE CHOVU KONÍ V ČR ........................................................... 30 5.1

6

HIPOREHABILITACE ................................................................................... 32 6.1

Animoterapie ............................................................................................ 32

6.2

Historie hiporehabilitace ........................................................................... 33

6.3

Česká hiporehabilitační společnost ........................................................... 33

6.4

Slovník termínů české hiporehabilitační společnosti................................ 33

6.5

Výběr vhodného koně pro hiporehabilitaci .............................................. 34

6.5.1

Koně dle věku .................................................................................... 35

6.5.2

Koně dle pohlaví................................................................................ 35

6.5.3

Koně dle plemenné příslušnosti......................................................... 36

6.5.4

Vhodná plemena pro hiporehabilitaci ............................................... 36

6.6

7

Oprávněné organizace pro plemenitbu koní ............................................. 30

Příprava koně na hiporehabilitaci ............................................................. 36

6.6.1

Přiježďování koně.............................................................................. 36

6.6.2

Příprava mladého koně ...................................................................... 37

6.6.3

Vlastní příprava koně ........................................................................ 37

HIPOREHABILTAČNÍ CENTRA V OKOLÍ PROSTĚJOVA ...................... 39 7.1

Helios Mostkovice .................................................................................... 39

7.2

Sdružení Piafa ........................................................................................... 40

7.3

Občanské sdružení Ryzáček ..................................................................... 41

8

ZÁVĚR ............................................................................................................ 42

9

SEZNAM POUŽITÉ LTERATURY ............................................................... 43 Seznam literatury ...................................................................................... 43

9.2

Seznam internetových zdrojů.................................................................... 45

10

9.1

SEZNAM PŘÍLOH .......................................................................................... 46

1

ÚVOD Agroturistika je především významná podnikatelská činnost. Zmíněná forma

turistiky se v České republice postupně rozvíjí. Způsob podnikání je určitý krok k návratu k tradicím a přírodě. Turisté mají příležitost seznámit se s dřívějším životem lidí na vesnicích, prohlédnout si domácí zvířata, pěstování rostlin nebo také různé způsoby zpracování a využití svých hospodářských produktů (Pourová, 2002). V dřívější době, asi před dvaceti lety byli koně především využíváni jako zemědělská zvířata, a proto jejich počet byl vyšší. Dříve bylo v České republice okolo 26 tisíc jedinců. Do poloviny 90. let se začaly stavy koní snižovat. Mezi hlavní důvody patřila hlavně zemědělská technika, která plně nahradila zvířecí sílu. Poté se začaly stavy koní opět zvyšovat a to spíše pro ježdění, sport a rekreaci. Koně se začali využívat i v agroturistice. Uvedená forma turistiky probíhá většinou v zemědělských podnicích a rodinných farmách. Nové potřeby turistů byly hlavně využívání volného času. Stavy koní se zvyšovaly, protože lidé hledali nové a atraktivní programy pro jejich volný čas. V programu agroturistiky se stala jízda na koni velice oblíbenou a v dnešní době se rychle rozšiřuje (Pourová, 2002). V České republice se začala hiporehabilitace rozvíjet v roce 1989. V roce 1991 byla založena Česká hiporehabilitační společnost (ČHS). Je to nezávislé, nepolitické a dobrovolné sdružení, které se zabývá především šířením hiporehabilitace prostřednictvím koně a sportovního využití u postižených lidí [5].

9

2

CÍL PRÁCE Bakalářská práce je zaměřena na využití koní jak v agroturistice, tak

v hiporehabilitaci. Práce pojednává o teoretické i praktické části věnované těmto dvěma tématům. V teorii se věnuji využití koní v agroturistice a hiporehabilitaci s využitím literárních a jiných zdrojů. Praktická část spočívá v návštěvách hiporehabilitačních center a ranče, který se zabývá agroturistikou. Cílem prohlídek bylo získat co nejvíce informací o jejich provozu. Zaměřila jsem se hlavně na hiporehabilitační centra v okolí města Prostějov.

10

3

TURISTIKA

3.1 Cestovní ruch Cestovní ruch je definován jako činnost cestování a pobytu lidí mimo jejich obvyklý pobyt za účelem využití volného času, obchodování a jiných účelů. Tento pobyt by neměl být delší jak jeden rok, aby mohl být definovaný jako cestovní ruch. V České republice se cestovní ruch rozvinul již v 19. století, má tedy dlouhou tradici (Pourová, 2002). Druhy cestovního ruchu ukazují zájmy, které vedou obyvatele k účasti cestovního ruchu. K nejčastějším patří rekreační, který poskytuje odpočinek. Další důležitý je kulturní cestovní ruch, který vede k poznávání památek. Společensky zaměřený druh nabízí návštěvy rodinných příslušníků nebo místa, kde rodina žila. Další druh je profesionálně zaměřený cestovních ruch, který vede k povinnostem navštívit pracovní výstavy, veletrhy nebo jednání s obchodními partnery. Sportovní cestovní ruch nabízí návštěvu sportovních akcí a událostí (Pourová, 2002).

3.2 Zelený cestovní ruch Zelený cestovní ruch na rozdíl od cestovního ruchu je zaměřen na lokality volné krajiny, mírně osídlené oblasti. Zelený cestovní ruch je šetrnější k životnímu prostředí. Touha lidí splynout s přírodou je čím dál větší. V zeleném cestovním ruchu se turisté aktivně podílí na ochraně přírody (Pourová, 2002).

11

Obrázek č. 1

Zdroj: Pourová, 2002

3.2.1 Ekoturistika Ekoturistika je druh cestovního ruchu zaměřený především na poznávání přírody a krajiny, a to hlavně oblastí přírodních rezervací, národních parků a chráněných krajinných oblastí. Ekoturistika má za cíl vytvářet výchovné aspekty lidem vůči přírodě. Návštěvníci jsou ohleduplní k přírodní kráse a její ochraně (Pourová, 2002).

3.2.2 Venkovský cestovní ruch Venkovský cestovní ruch, označován i jako venkovská turistika, se rozvíjí v oblasti chatových osad a v malých městečkách. Venkovská turistika je vázaná na zemědělství a život na venkově. Venkovský cestovní ruch se dále dělí na odvětví: vesnická turistika, agroturistika, ekoagroturistika, chataření a chalupaření viz obrázek č. 1 (Pourová, 2002). Vesnická turistika je přímo spojená s krajinou venkova a přírodou. Její náplní jsou aktivity venkovského prostředí navštíveného místa (lesy, rybníky, louky, řeky, řemesla či folklór). Ubytovat se mohou lidé v komerčním ubytovacím zařízení, rekreačních chalupách, kempech, srubech nebo v soukromí. Služby pro účastníky jsou dostupné v oblastech společenských, kulturních a sportovních (Pourová, 2002).

12

Agroturistika je speciální forma venkovského cestovního ruchu. Je převážně spjata s využíváním přírody a krajiny venkova a má přímý vztah k zemědělství. Jde tedy o cestovní ruch na rodinných farmách, které mohou nabídnout ubytovací, stravovací a ostatní služby. Je provozována podnikateli v zemědělské prvovýrobě jako vedlejší, doplňková činnost sloužící k získání finančních prostředků s tím, že zemědělská výroba by měla být činností dominantní. Agroturistika profituje především z kulturního a přírodního bohatství. Má jedinečnou symbiózu mezi zemědělstvím a turistikou. Vesnická turistika a agroturistika se odlišují zejména v ubytování. V dnešní době je agroturistika významná podnikatelská činnost, je tedy pro venkov nový zdroj financí a pracovních příležitostí. V České republice se agroturistika rozvíjí pomalu (Pourová, 2002).

3.2.3 Agroturistika na rodinné farmě Provozovatel je podnikatel či fyzická osoba, která vykonává zemědělskou činnost a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu do obchodního zákoníku (Pourová, 2002). Ubytování se většinou skýtá v zemědělské usedlosti nebo v chatách, chalupách, rekreačních domcích, které jsou ve vlastnictví podnikatele. Kapacita ubytování je maximálně 12 lůžek (Pourová, 2002). Stravování může být z vlastní výroby, spíše v podobě suroviny jako jsou například brambory, mléko, zelenina, ovoce nebo z polotovarů. Turisté si mohou vařit sami nebo se mohou stravovat v restauracích (Pourová, 2002). Zázemí farmy je důležité pro hosty, kteří očekávají, že se mohou procházet volně v přírodě nebo v zemědělském prostředí. Turisté se hlavně chtějí seznámit s hospodářstvím, se zvířaty a s hospodářskými nemovitostmi (Pourová, 2002). Ekoagroturistika

je

specifická

forma

agroturistiky zahrnující

pobyty na

ekologických farmách produkující BIO produkty. Hlavním znakem ekologických farem je konzumace těchto BIO produktů. Farmy jsou na místech, které jsou zdravotně příznivé. Jak vznikl program venkovské turistiky, tak vznikly stezky dědictví. Stezky jsou tvořeny především kulturním a přírodním bohatstvím. Tyto stezky dědictví zahrnují 13

různé druhy environmentálně příznivého cestovního ruchu: hipoturistiku, silvoturistiku, krasovou turistiku (Pourová, 2002). Chataření a chalupaření se začalo rozvíjet po 2. světové válce. V České republice je tato forma cestovního ruchu velice oblíbená. Lidé jezdí z měst o víkendech relaxovat a odpočívat na venkov do oblastí chat a chalup. Jedná se o chatové oblasti, které bývají mimo vesnické kolonizace nebo o objekty, které jsou na samotě a o kempy umístěné přímo ve volné přírodě (Pourová, 2002).

3.3 Pozitivní význam agroturistiky Agroturistika spojuje cestovní ruch a jeho služby s prostředím zemědělství, přírody a krajiny. Tento typ turistiky uznává životní a přírodní prostředí a dochází díky ní k lepší krajinné tvorbě. Lidé mohou díky agroturistice přicházet na pozitiva tradic a místní krásy přírody. Jeden z pozitivních významů agroturistiky je především sledování navrácení člověka k přírodě (Pourová, 2002).

3.4 Negativní aspekty agroturistiky Vztah mezi zemědělstvím a cestovním ruchem se může překlenout až ke konkurenčním bojům. Konkurence ve využívání a rozložení pracovních sil, a to například v hlavní sezóně zemědělství (žně). Další konkurenční vztahy mohou být z hlediska volného kapitálu. Konkurence končí většinou u otázek, zda investovat volný kapitál do rozvoje agroturistiky nebo do rozvoje zemědělské výroby. Mezi další negativní dopady může patřit nadměrná pracovní činnost žen, které pracují v zemědělství i v domácnosti. V domácnosti se většinou starají o ubytování, a to o praní, podávání jídel, úklid apod. Negativum spadá i na životní prostředí. V krajině je nadbytek odpadků, zasahuje se do přírody (vytváření nových polních a lesních cest) nebo se vyrušuje divoká zvěř. Vesnice strádá na úkor stavby nových ubytovacích zařízení, a to hlavně při úbytku úrodné půdy. Místní obyvatelstvo může trpět stresem a zátěží vzhledem k vysoké návštěvnosti vesnice (Pourová, 2002)

14

3.5 Agroturistika v zahraničí Zahraniční agroturistika spolkových republik Bavorsko a Dolní Rakousko jsou nejčastějším vzorem pro podnikatele z České republiky. Spolupráce je provázána s Šumavou a Českým lesem. V Bavorském lese si mohou turisté pronajmout prázdninové domy. Volný čas a doprovodné programy jsou obdobné jako u nás. V Bavorsku je více rozšířená turistika a rodinné aktivní dovolené s dětmi. Nabídka v německé agroturistice je pestrá. Z nejzajímavějších jsou například vyjížďky na koních i v kočárech, zahradní gril party, půjčovny horských kol, prohlídky domácích zvířat a pobyty ve vinných sklípcích. (Stříbrná, 2005).

3.6 Koně v agroturistice Agroturistika je vázaná na rodinné farmy či na zemědělské podniky. Mezi hlavní potřeby turistů agroturistiky patří převážně ubytovaní, stravování a zajištění jejich volného času. Péče o jejich volný čas je rozmanitá. Do atraktivních programů patří například činnosti v zemědělství, rybaření nebo lov zvěře. Další oblíbené zájmy turistů jsou letní i zimní sporty, lyžování, plavání, cyklistika, pěší túry, bruslení a další. Jízda na koni se v dnešní době velice rozšiřuje jako oblíbená činnost v programu agroturistiky (Pourová, 2002).

3.6.1 Ježdění a výcvik koní Jezdit na koni je umění, znamená to získávání praxe, léta práce a vzdělávání. Při výcviku koně je nedůležitější správné psychické rozpoložení koně. Základem je, aby kůň rozuměl požadavkům výcviku (Pickeral, 2004).

3.6.2 Chody koní Kůň má čtyři základní chody a to krok, klus, cval a trysk. Existují plemena, která mají tak zvaný mimochod. Všechny chody by měl kůň provádět energicky, rytmicky a pravidelně. Levá strana koně se při popisování chodu označuje jako vnitřní a pravá 15

vnější. Čtyřdobý základní chod koně se nazývá krok. Při kroku má kůň vždy minimálně tři kopyta na zemi. Klus je dvoudobý chod. Existují více typů klusu například pracovní, střední, sebraný a prodloužený. Pracovní cval je třídobý chod a pořadí kopyt se mění podle toho, na kterou nohu kůň cválá. Trysk je třídobý nejrychlejší chod koní. Když je vedoucí končetinou vnitřní přední, pak je pořadí vnější zadní, vnitřní zadní, vnější přední a vnitřní přední. Například americký jezdecký kůň má schopnost pohybovat se dvoudobým chodem, který se nazývá mimochod. Tímto zvláštním chodem je kůň schopen běžet rychleji než při klusu a je také pro jezdce pohodlnější. Dalším pohybem může být i couvání, což však není pro koně přirozený chod (Pickeral, 2004).

3.6.3 Základy ježdění Jezdec nasedá z levé strany tak, že levou nohu vloží do třmenu a zároveň drží přitažené otěže, aby mu kůň neodešel. Pravou nohu švihem přehodí přes zadek koně a lehce dosedne. Správný sed jezdce je důležitý pro rovnováhu a pružnost. Důležité je, aby se jezdec nehrbil. Nohy musí viset v uvolněné nebo v účinné poloze. Lokty musí být ohnuté a mít mírně otočené zápěstí s palci směrem nahoru. Lýtka by měly být uvolněné v kontaktu s koněm. Otěže prochází mezi malíčkem a prsteníkem přes plochu dlaně. Mezi přirozené pomůcky ježdění patří především nohy, sed, hlas a ruce jezdce. Umělé pomůcky jsou pak bič a ostruhy, které se však začátečníkům nedoporučují (Pickeral, 2004).

3.6.4 Anglické ježdění Tento typ ježdění je více rozšířen. Jezdec sedí tak, že má nohy pokrčené v koleni více než u westernu. Anglické ježdění není tak přirozené. Otěže jsou napnuté kolem krku koně. Kůň má většinou v anglickém stylu sbalenou hlavu. I anglické sedlo je jiné, na rozdíl od westernového sedla mu chybí hruška. Drezura a její cíle jsou hlavně zdokonalit pohyb koně. Tato disciplína se jezdí v obdélníku, kde kůň předvádí, jak má zdokonalené chody, zastavení, přechody, přešlapy, couvání nebo zastavení.

16

U skokového ježdění neboli u parkuru jde o nejlepší přeskok přes překážku a čas. U této disciplíny je důležitá souhra mezi koněm a jezdcem a dobré načasování odskoku. Překážky jsou různé, například kavalety, křížky, zeď, vodní příkop, oxer nebo žolík. Vozatajstvím se rozumí řízení koní či poníků, zapřažených do kočáru nebo do vozu. Osoba, která toto spřežení řídí, se jmenuje kočí. Kočí má k dispozici opratě, bič a hlavně svůj hlas. Vozatajství rozlišujeme na soutěžní, přehlídkové a rekreační. (Hermsen, 1998)

3.6.5 Westernové ježdění Tento typ ježdění se vyskytuje méně než anglický typ ježdění. V České republice je ovšem westernové ježdění čím dál více oblíbené. Je to styl ježdění, kdy jezdec sedí v sedle přirozeně. Na ovládání koně používá především nohy, otěže a hlas. Otěže jsou nápadně dlouze prověšené. U mladých koní do 5 let jsou otěže složené z dvou volných dílů. U starších koní drží jezdec otěže v jedné ruce. Na rozdíl od anglického typu ježdění musí zůstat hlava westernového koně rovně mezi otěžemi. Na sedle je hruška, která je používaná na uchycení lasa, při odchytu dobytka (Hermsen, 1998). Barrel race je disciplína kdy jde hlavně o rychlost. Je to závod kolem barelů. Tři barely jsou rozmístěny do tvaru trojúhelníku. Jezdec si zvolí, který z barelů objede jako první, ale musí ho objet plným kruhem (Hermsen, 1998). Team penning je hra na kovboje. Skupina tří soutěžících musí zahnat tři označená telata ze stáda na druhou stranu arény. Hra začíná, když první kůň protne nozdrami startovní hranici a končí ve chvíli, kdy jsou telata v ohradě a dvířka jsou zavřená. Trojice však nesmí dopustit, aby nepřehnala i ostatní telata. Musí se jim to povést do 90 sekund (Hermsen, 1998). Trail je parkur, kdy kůň s jezdcem překonává různé překážky typu otevření branky, couvání mezi kavaletami, houpačku nebo obrat v čtverci (Hermsen, 1998). Pole bending je soutěž, kdy v co nejrychlejším čase musí jezdec se svým koněm oběhnout slalom mezi tyčemi. Šest tyčí je poskládaných od sebe 7 metrů. Jezdec cválá

17

k nejvzdálenější tyči, vrací se kličkami zpátky, ještě jednou na konec a rychlým cvalem zpátky do cílové roviny (Hermsen, 1998).

3.6.6 Přirozená práce ze země Přirozená komunikace s koněm má už dlouhou tradici mezi chovateli koní. Cílem je zlepšit důvěru mezi majitelem a koněm, pružnost a koordinaci koně, naučit ho lépe pochopit požadavky od trenéra. Po práci ze země je i lepší přechod na sedlo. Je jednodušší nasedání, ovládání i sesednutí z koně. Tento typ práce je pro koně každého věku. Práce ze země je vhodná jako prostředek učení pro mladé koně, stejně jako pro koně zkažené, týrané nebo zanedbávané. Výcvik má společné prvky například kruhovou ohradu, lonžování či práci na kavaletách. Natural horsmenship neboli přirozené partnerství vznikl v 80 letech 20. století. Touto teorií je známý hlavně pan Monty Roberts (Bayley, 2006).

3.7 Putování na koních Turistika na koni v České republice se začala rozvíjet po roce 2003. Tento způsob turistiky je lákavým způsobem využití volného času nebo trávení času na dovolené. Většina vesnic má alespoň jednoho obyvatele, který se věnuje chovu koní pro potěšení. V Jihočeském kraji vznikl projekt pod názvem Turistika na koni, což je základní knowhow pro organizátory jezdeckých stezek a stanic, také ho následně začaly využívat i další kraje. V České republice je několik tisíc kilometrů jezdeckých stezek a na nich fungují i stovky stanic. Úroveň aktivity a metodiky v oblasti turistiky na koni optimálně spolupracuje Sekce turistiky na koni klubu českých turistů. V roce 2005 vznikl odbor Klubu českých turistů – turistika na koni. Tento klub se věnuje tvoření stezek, stanic a úvazišť. Mají na starosti i otázky vzdělávání veřejnosti. Nabízejí školení o dopravě koní, zdravovědě nebo veterinární péči. V České republice není zákonem stanovena žádná povinnost pro průvodce turistiky vlastnit licenci. Na putování je nejlepší podzim, kdy už není tráva tak vysoká. Trasy by ze začátku neměly být delší jak 20 kilometrů. Důležité je, aby měli turisti u sebe doklad s platným očkovacím průkazem koně. Putovat bychom měli jen tam, kde to dobře známe, pokud cesta vede neznámým terénem, 18

neměli bychom zapomenout mapu, která nám pomůže jak v orientaci, tak i v seznámeních s okolní krajinou (Andrlová, 2008).

3.7.1 Jezdecké stanice Turistické stanice jsou místa, kde může turista se svým koněm přenocovat. Stanice mají vybavenost na úrovni mobilních boxů, vydávají mapy jezdeckých stezek a propagují je mezi širokou veřejnost. Dobré je, si stanici dopředu prostudovat v mapě nebo na internetu. Ve stanicích musíme dávat pozor na typ krmení, ustájení nebo na ostatní koně. Každá změna může vést k vystresování zvířat či onemocnění. Pokud nejsou jezdci zkušení, je pro ně lepší nocovat na stanicích, aby byl jejich spánek i spánek koní klidný. Nocování ve stanicích je také doporučené pro jezdce, kteří mají koně půjčené. Pobyt koní v prostředí, které je jim neznámé, je pro ně stresující. I nevýznamný podnět může způsobit určitý problém. Každý den po příjezdu do stanice musíme koně zkontrolovat. Největší pozor dáváme na oděrky, kopy, podkovy, otoky či otlaky. Výstroj jak sedlo, deku i uzdečku musíme po celém dnu putování zkontrolovat a na noc dobře uschovat (Andrlová, 2008).

3.7.2 Hipostezky Jezdecké stezky jsou pro Českou republiku novinkou. Stezky vedou tak, aby byla cesta zajímavá a bezpečná. Nechybí zde směrovky, odpočívadla, památky, směrnice na stanice nebo rozcestníky. Skupinky na stezkách by měly nejlépe tvořit tři až osm jezdců. Jezdci by neměli vyjíždět mimo stezky do luk, polí a lesních porostů. Rušit zvěř je přísně zakázáno. Kolem jiných jezdců, cyklistů nebo peších turistů projíždíme v kroku. Cváláme jen tam, kde je to opravdu přehledné a bezpečné. Táboráky zakládáme jen na určených místech. Na stezky také nepatří volně pobíhající psi. Jízda na koni po stezkách by měla být bezpečná. Jezdci jezdí většinou krokem, neskáčou přes překážky, aby neohrozili další jezdce nebo koně. Jezdec udržuje dostatečnou vzdálenost od dalšího. Platí pravidlo z vysokohorské turistiky, že rychlost jízdy se určuje podle nejpomalejšího koně, či nejméně zkušeného jezdce. Při putování jsou povinné přestávky, aby si koně odpočinuli, napili se a napásli. Při uvázání musí alespoň jeden jezdec koně hlídat.

19

Nepsané pravidlo je, že se nejprve postaráme o koně a pak teprve o sebe (Andrlová, 2008).

3.7.3 Charakteristika koní vhodné na agroturistiku Důležitější je pro výběr charakter a fyzické vlastnosti koně než plemeno. Koně by měli být klidní, vyrovnaní, spolehliví v terénu a spíše flegmatičtí. Jedinci by se neměli lekat a bát se. Koně musí mít základní výcvik. Musí být dobře ovladatelní a měli by dobře snášet střídaní klientů. Lepší jsou primitivní plemena, než ušlechtilá. Koně musí mít tvrdou konstituci, nesmí být nároční na péči a ustájení. Celkově se hodí více na agroturistiku chladnokrevníci, kteří mají tuto charakteristiku. Méně trpí i na vady končetin a jsou odolnější proti nemocím. Koně by měli mít dobrý zdravotní stav, svalnaté tělo a pracovní kondici. Nepoužívají se koně staří, nebo nemocní (Pourová, 2002).

3.7.4 Plemena koní vhodná na agroturistiku

Appaloosa Plemeno vzniklo chovem koní u Indiánů v USA. Je to plemeno především typické svým ojedinělým zbarvením. Skvrnitý kůň může mít několik variant vzorů. Hřívu a ocas mají většinou řídký. Appaloosa má malou hlavu s rovným profilem. Jedinci mají poslušnou, mírnou povahu s energetickým nábojem. Jejich kohoutková míra dosahuje 140-155 centimetrů. Může mít také takzvané „rybí oko“, které je modré (Draper, 1997).

Český teplokrevník Teplokrevník vznikl po roce 1918, kdy armáda potřebovala oldenburské hřebce. Ti se začali křížit s anglickými plnokrevníky a polokrevníky. Z tohoto složitého výběru vznikl Český teplokrevník. Je to pracovně založený kůň, vhodný jak na rekreační či terénní ježdění, tak i v lehkých pracích na poli. Toto plemeno je učenlivé, chytré, 20

vytrvalé a ochotné plemeno vhodné pro agroturistiku. Je to dobře stavěný kůň s těžkou hlavou, mohutným, svalnatým krkem, málo výrazným kohoutkem a mohutnými nohami. Ocas s hřívou je hustý. Barevné rázy jsou hnědé, ryzé a ostatní barvy jsou většinou vzácné (Kholová, 2000).

Hafling Plemeno pochází z vesnice Haflingen v tyrolských Alpách. Je typickým horským koněm s krátkýma silnýma nohama. Jejich inteligence a jistý krok dávají charakteristiku spolehlivého koně jak pro děti, tak pro nošení břemen. Hafling má barevné variace od světle zlaté až po tmavě rezavou se světle blonďatým ocasem a hřívou. Jeho výška dosahuje okolo 140 centimetrů (Draper, 1999).

Hucul Plemeno pocházející z Karpat je pravděpodobně nejstarší plemeno původních poníku z Evropy. Plemeno vzniklo zkřížením tarpana a mongolského koně. Po tarpanovi dostal hlavně tmavohnědé zbarvení a zvláštní tvar krátké hlavy. Huculova kohoutková výška se pohybuje okolo 122-132 centimetrů (Pickeral, 2004).

Norický kůň Norický kůň pocházející z rakouských Alp je populární pro jeho chladnokrevný typ hlavně na práci v zemědělství. Jeho využití je však rozšířené i do oblasti armády. Plemeno je odolné, schopné přežít i v extrémně drsném počasí. Jeho jistý chod je vhodný i na lehkou tažnou práci. Zvíře má vynikající povahu a prokazuje ochotu k práci. Jejich barva je různá, například tmavě ryzá se žlutou hřívou, tmavě i světle hnědá, skvrnitá nebo strakatá. V kohoutku měří od 155 do 170 centimetrů (Pickeral, 2004).

21

Quarter Horse Plemeno vzniklo v 17. století z koní, které dovezli španělští dobyvatelé do Ameriky. Tyto koně se pak křížili s typy anglických koní, a tím vznikly základy pro vývoj plemene Quarter Horse. Zvířata mají vynikající povahu, která z nich dělá vynikajícího jezdeckého koně. Mají nesmírnou všestrannost, proto se plemeno používá v různých oblastech a to například na rekreační ježdění, rodeo, práce na rančích s dobytkem. Koně mohou mít jakoukoliv jednu barvu a jejich výška je od 147 do 160 centimetrů (Harris, 2011).

3.8 Agroturistika v Rajnochovicích Obec Rajnochovice je turisticky vysoce atraktivním centrem Hostýnských vrchů, na jejichž území se nachází i nejvyšší vrcholy Kelčský Javorník (865m) a Čerňava (844m). Obec se nachází ve zlínském kraji, je převážně zalesněná s mnoha pasekami. Je to chráněné území, a také oblast klidu v přírodním parku Hostýnských vrchů s několika zvláště chráněnými místy. Díky velkému podílu lesů je zdejší klima srovnatelné s rakouskými Alpami. Hlavním a nejdelším údolím protéká říčka Juhyně. Rozloha obce je 4145 ha, jedná se o největší obec okresu Kroměříž. Domy a chalupy jsou roztroušeny téměř po celém území, často na pasekách a samotách. V obci žije 536 ob. (k 1. 1. 2010), ovšem v létě bývá počet až trojnásobný, jen rekreačních chat a objektů je přes 550 [1].

3.8.1 Ubytování v Hotelu Polom Hotel Polom se nachází na návsi horské vesničky Rajnochovice. Hotel je rekonstruován a opraven v alpském stylu se stylově zařízenými pokoji, pivnicí a restaurací. Nabízí zde ubytování v 15 ti pokojích. Všechny pokoje mají vlastní sociální zařízení, koupelnu s vanou, předsíňku a možnost zapůjčení TV. Pokoje jsou vytápěny podlahovým topením a jsou vybaveny stylovým dřevěným nábytkem. Přikrývky a polštáře jsou z ovčí vlny zn. Merino [2].

22

3.8.2 Stravování Pro hosty je k dispozici restaurace s 90 místy a pivnice se 40 místy, kde nabízí velké množství vepřových, kuřecích a jehněčích specialit. V Hotelu Polom je možnost pořádat oslavy, večírky, svatby, školení, sportovní soustředění a večery s cimbálovou muzikou [2]. Hostinec „Ve Dvoře“ se nachází na okraji obce Rajnochovice asi 1km od hotelu POLOM. Okolí hostince je tvořeno pastvinami pro koně a hustými smrkovými lesy. Hostinec je stylová dřevěnice s restaurací, ubytováním a obchodem s potravinami. Slouží hlavně k občerstvení turistů [2].

3.8.3 Chov koní a jejich využití v agroturistice Haflingové jsou v Rajnochovicích již téměř 15 let. V roce 1995 dovezli z Rakouska první tři půlroční hříbátka. Dvě kobylky (Cindu, Bonu) a jednoho hřebečka (Simona). Postupem času přikoupili další haflingy. Ovšem tito se stali opravdovými pilíři. V roce 2004 zakoupili kobylku appaloosa, a později kobylku paint horse. Dnes má stádo 32 koní. Jak je známo hafling je všestranně využitelný kůň, což si můžeme přečíst v charakteristice plemene. Haflingy v Rajnochovicích využívají především pod sedlo a do zápřahu v bryčce. Koně jsou přeježdováni ve westernovém stylu ovšem někteří jedinci jsou i slušní skokani. V Rajnochovicích se zaměřují především na výuku jízdy na koni pro mládež. Celoročně zde funguje jezdecký oddíl, který navštěvují děti pravidelně. Během letních školních prázdnin pořádají tábory s výukou jízdy na koni především pro začátečníky a mírně pokročilé. Mimo prázdniny organizují pro děti také víkendové pobyty s výukou jízdy na koni. Pro veřejnost poskytují výuku jízdy na koni, výlety a vyjížďky do přírody. Koně pracují také v zápřeži konkrétně s bryčkou s kapacitou 10 dětí nebo 8 dospělých osob + kočí. [2]

23

3.8.4 Chov ovcí Kromě chovu koní se Ranč Polom pod vedením Jaroslava Novosada staršího zabývá také chovem ovcí. Jedná se o chov plemene Merino. Základní stádo ovcí má v současné době 150 kusů bahnic. Celoroční venkovní chov ovcí je situován nedaleko hotelu Polom na pastvinách u salaše. Pastviny mají cca 10 hektarů. Plemeno je středního až velkého rámce. Vlna je bílého zbarvení. Výtěžnost dosahuje 50%. Chová se v nižších nadmořských výškách a v úrodných oblastech. V ČR je mateřským plemenem, využívá se k zušlechťování. Veškeré výchozí produkty ovcí se snaží prodat přímo z farmy. Z vlny vyrábí vlněné výrobky. Z jehněčího masa nabízí speciality v hostinci „Ve dvoře“ a na hotelu Polom [2].

3.8.5 Chov krav Na ranči Polom, se chová skot plemene Jersey. V chovu je zatím jen pět jalovic. Krávy z ostrova Jersey vynikají mléčným užitkovým typem, jsou menšího tělesného rámce, (výška v kohoutku 115-120 cm, hmotnost 350-380 kg). Barva srsti kolísá přes odstíny hnědé a tmavě červené k šedé a někdy černé. Pro plemeno je charakteristická malá, v čele prohnutá hlava se širokým mulcem s charakteristickým bílým proužkem kolem mulce, širokým čelem a vystouplými nadočnicovými oblouky. Konstituce je neobyčejně jemná, končetiny pevné. Jerseyský skot není vhodný pro masnou produkci. Plemeno je rané, jalovice se poprvé telí ve věku dvou let [2].

4

VÝVOJ KONÍ

4.1 Evoluce koně Eohippus známý jako prakoník, který žil s největší pravděpodobností v pralesích třetihor asi před 60 miliony let. Na končetinách měl pět prstů, ale k chůzi mu stačily čtyři. Prakoník měl cca 40 cm, velikostí se podobal lišce. Živil se pravděpodobně listím. Orohippus žil ve stepích Severní Ameriky. Předek měl už jen čtyři prsty na předních nohách a na zadních dokonce jen tři. 24

Mesohippus a Miohippus byli již větší než jejich předchůdci. Měli i vyvinutější zuby, které jim umožnily lepší příjem potravy. Oba předci měli na všech končetinách tři prsty. Parahippus se na tvrdém povrchu pohyboval pouze na jednom prstě, dva ostatní používal jen na měkkých površích. Meryhippus je předchůdce dnešního koně (Equus caballus). (Hartley Edwards, 1995)

4.2 Domestikace koní Centrem domestikace byla Iránská plošina a kaspicko-aralská oblast. Koně existují již miliony let. Využívali se je v odvětví zemědělství, průmyslu, dopravy, ale také v období válek, k závodění či rekreační jízdě. Člověk a kůň mají často úzce provázaný vztah (Pickeral, 2004). V Asii a v Evropě žili cca před 12 000 lety dva divocí předci koně. Kůň Přewalského žijící v Mongolsku a Tarpan, který žil ve východní Evropě. Lidé je v tomto období spíše jedli než využívali k ježdění, ale i tak je možné, že už si lidé ochočovali některá hříbata. Podle archeologických nálezů byli divocí předci koní před rokem 9 000 stále vzácnější. Kolem roku 6 000 let před naším letopočtem se pozůstatky nacházely už jen v kulturních souvislostech, což naznačovalo domestikaci. S největší pravděpodobností se v této době hřebci chovali na maso a klisny na mléko. Obě pohlaví se dala využívat jako tažná zvířata. Okolo roku 2 000 př. n l se začal domestikovaný kůň rychle šířit po celém světě. Již v tuto dobu existovala různá plemena koní, například malí zavalití ponyové na Severu, v střední Evropě těžcí koně a v teplejších oblastech štíhlí arabové. Důkazy sice poukazovaly na rozlišná plemena, ale všichni byli domestikování z jednoho původního druhu Equus feru (Peplow, 1999).

25

4.2.1 Tarpan Posledním primitivním přežívajícím předkem koně byl Tarpan, který žil ve východní Evropě a ve stepích jihu Ruska. S největší pravděpodobností byly dvě linie Tarpana, a to lesní a stepní. Obě tyto linie byly však intenzivně loveny a proto byl Tarpan koncem 19. století vyhuben. Tento kůň měl cca 133 cm, dlouhou široko hlavu s klabonosým profilem, s velkýma ušima, mohutným krkem a oslavenými plecemi. Měl výrazný kohoutek na dlouhém hřbetě. Ocas měl nízko posazený, nohy byly jemné, dlouhé a tvrdé. Zbarvení bylo různé od hnědé až po myšáky, většinou s černým uhořím pruhem na zádech, s černou hřívou a ocasem, srst může na zimu vybělovat, nohy mohou mít zebrování. Pan profesor Lutz Heck v mnichovském zooparku Hallabrunn se pokusil nakřížit hřebce koně Přewalského a klisnu polského koníka. Potomek se velice podobal stepnímu tarpanovi (Peplow, 1999).

4.2.2 Kůň Přewalského Kůň Přewalského dostal jméno podle ruského badatele a plukovníka N. M. Przewalském, který v roce 1881 objevil v horách Tachin Scharu Nuru na okraji západní části pouště Gobi malé stádečko těchto zvířat. Je to jeden z posledních žijících předků, u kterého doposud neproběhly žádné pokusy o domestikaci. Častý lov ho vytlačil z jeho původního biotopu. Několik jedinců žije v zoologických zahradách. V České republice se chovem těchto divokých předků zabývá pražská zoo. Je velice odolný a vytrvalý, dokáže přežít i v místech s chudou vegetací i v slaných stepích Mongolska. Kůň Přewalského má mohutnou stavbu těla, rovné plece, široká prsa, nevýrazný kohoutek a krátký hřbet. Velká těžká hlava s dlouhýma ušima je posazena na krátkém krku. Nohy má krátké a silné. Hřívu má vzpřímenou a ocas dlouhý. Kůň Přewalského má okolo 122-143 cm, pískovou barvu s bílými odznaky. Hříbata se rodí jasně žluté (Peplow, 1999).

26

4.2.3 Americký mustang Američtí mustangové vznikli z koní, které dovezli do Ameriky Španělé v 16. století. Někteří jedinci utekli do volné přírody, kde se jim podařilo vytvořit stáda. Na začátku 20. století se mustangům dařilo, na západní straně USA žilo až přes dva milióny jedinců. V 70. letech koní rapidně ubylo, a to proto, že je lidé vybíjeli, aby získali pastvu pro svůj dobytek. Dnes jsou mustangové zákonem chránění (Pickeral, 2004).

4.3 Vztah koně a člověka Dodnes probíhají diskuze o tom, co je skutečným začátkem vztahu člověka a koně. Původně se jednalo o vztah lovce a kořisti. Vývoj koně měl významný vliv na pokrok, civilizaci a vývoj člověka. Kůň umožňoval cestování na velkou vzdálenost, kůň totiž sloužil více jako soumar. Mimo přepravu lidí se začal využívat k práci na poli. Archeologické důkazy nasvědčují, že na koních se začalo jezdit teprve před 6 000 lety. Koně se využívali místo válečných strojů. Protivníci měli strach, protože domestikované koně viděli poprvé. (Pickeral, 2004).

4.4 Koňovití Tabulka č. 1 Říše Kmen Podkmen Třída Řád Čeleď Rod

Živočichové (Animalia) Strunatci (Chordata) Obratlovci (Vertebrata) Savci (Mammalia) Lichokopytníci (Perissodactyla) Koňovití (Equidae) Kůň (Equus)

Zdroj: Laštůvka, 2004

Čeleď koňovití je vysoce socializována k životu v savanách a na stepích. K tomuto životu jim přispívají štíhlé dlouhé nohy, které mají pouze jediný a to třetí prst s kopytem. Koně žijí ve stádech. Říje u klisny začíná na jaře, a pokud nedojde 27

k oplození, říje se opakuje po 3-4 týdnech. Březost u klisny trvá 330-345 dní. Hned po ohřebení hříbě následuje svoji matku. Pohlavně koně dospívají ve dvou letech. Mohou se dožít až 40 let. Jedinci se mohou křížit navzájem, a to se svými příbuznými, se zebrami a s osly, avšak potomstvo je neplodné. Mula je výsledek zkřížení klisny koně a samce osla. Mezek je potomek oslí kobyly a hřebce koně (Laštůvka, 2004).

4.5 Anatomie koně Při posuzování anatomie koně musíme přihlížet k typu a plemenu jedince. V potaz musíme brát i pohlaví. Klisny bývají zpravidla menší a drobnější. Další aspekt, na který musíme dbát je věk jedince. Starší kůň může mít například propadlý hřbet. Velikost hlavy by měla být v poměru k tělu, uši vztyčené a v pohotovosti. Čelo by mělo být ploché a široké. Na hlavě jsou oči, které jsou velké, nasazené daleko od sebe, aby kůň dobře periferně viděl. Nozdry jsou dostatečně velké pro maximální vstup vzduchu. Hubu by neměl mít ani dlouhou ani krátkou. Zdravý chrup obsahuje u hřebce 40, u klisny 36 a u hříběte 28 zubů. Optimálně má kůň dostatečně dlouhý krk, dobře nasazen na plecích. Výška krku by neměla být ani vysoká, ani nízká. Ideální délka krku je asi jeden a půl vzdálenosti od temene hlavy k dolnímu pysku. Plece by se měly hezky sklánět, což umožnuje zdravý volný pohyb. Lopatka musí být delší než kost stehenní, aby se umožnil hladký, nízký a dlouhý krok. Kohoutek by měl být dobře utvořený. Mladí koně se zdají v kohoutku nižší než v kříži, ale v dospělosti by se to mělo vyrovnat. Široká a hluboká hruď dělá dostatečný prostor pro srdce a plíce. Končetiny by měly být rovné a vyrovnané. (Kapitzke, 2008)

28

4.6 Hipologie Hipologie je věda zabývající se koňmi, a to především zdravím, chovem, péčí a využitím koní. Skládá se z řeckého slova hippos (kůň) a logos (věda). Člověk věnující se hipologii se nazývá hipolog. Věda má tři odvětví, a to medicínsko-veterinární, zootechnicko-hospodářské a jezdecké (Pickeral, 2004).

4.7 Historie chovu koní v ČR Potřeby kulturní vyspělosti a technické možnosti civilizace byly jedním z podnětů rozvoje chovu koní. Na základě těchto potřeb došlo k diferenciaci typů koní. Diferenciace se stala základem pro šlechtění plemen. Historie chovu koní na území České republiky není dostatečně podložena. Některé archeologické nálezy jsou důkazem, že slovanské kmeny používaly koně již v době migrace a osídlení našeho území. Směr šlechtění určoval potřebu koní na ježdění a dopravu. Vznikaly rázy typu těžších a lehčích koní. Roku 1782 vznikly čtyři stanice „císařských hřebců“ a to v Brandýse nad Labem, Chlumci nad Cidlinou, Pardubicích a v Poděbradech. Roku 1789 bylo v Brandýse nad Labem umístěno remontní a hřebčinské stanoviště, které později bylo přemístěno do Nymburku, Pardubic a nakonec v roce 1874 bylo umístěno do Prahy (Misař, 2011).

4.8 Současný chov koní v ČR Současný chov koní v České republice byl obohacen plemeny koní z Evropy, i ze zámořských oblastí. Nekázeň chovatelů bohužel stoupá a výsledkem je vzrůstající počet hříbat s neidentifikovatelným původem. Šlechtitelskou autoritou se stala uznávaná chovatelská sdružení, která vypracovala programy pro šlechtění plemen koní a jejich realizaci garantuje Ministerstvo zemědělství. Vlivem činnosti chovatelů dochází k vyššímu počtu koní v České republice. Zákon o plemenitbě hospodářských zvířat č.154/2000 Sb. změnil sdruženou skladbu chovu koní. Současný stav koní za rok 2008 podle ústřední evidence je přes 60 000 jedinců (Misař, 2011).

29

4.9 Plemena chované v ČR Nejčastěji chovaný kůň v České republice je český teplokrevník a to skoro z 30%. Dále se chovají z 27% koně bez plemenné příslušnosti. Anglický plnokrevník je zastoupen z 11%. Norik a českomoravský belgický kůň je chovaný z 3%. Slovenský teplokrevník, klusák, hafling, huculský kůň, quarter horse, velšská plemena pony a kob, slezský norik a starokladrubský kůň jsou v České republice zastoupeny po 2%. A nepatrné množství jedinců a to z 1% je český sportovní pony. Ostatní plemena jsou zastoupena v České republice z 11% (Misař, 2011).

5

ORGANIZACE CHOVU KONÍ V ČR Ústředním orgánem státní správy je ministerstvo zemědělství. Ministerstvo

zemědělství má na starost i Státní veterinární správu a Českou plemenářskou inspekci. Oprávněné osoby mají souhlas od ministerstva zemědělství pro kontrolu užitkovosti, výkonnostních zkoušek a posuzování koní (Misař, 2011). Českomoravská společnost chovatelů a.s. vede evidenci koní. V České republice je 12 uznávaných sdružení pro 19 plemen koní (Misař, 2011).

5.1 Oprávněné organizace pro plemenitbu koní  ASCHK ČR o. s. Asociace svazů chovatelů koní České republiky zastřešuje zájmy chovatelů plemen, dále vydává časopis Koně a vykonává propagační, poradní, vzdělávací a výstavní činnost. Vede plemenné knihy těchto plemen koní: norický kůň, slezský norický kůň, českomoravský belgický kůň, hafling, arab, welsh pony, český sportovní pony, shetland pony, minihorse (Misař, 2011).

30

 Jockey Club České republiky Club vede plemennou knihu anglického plnokrevníka. Zpracovává šlechtitelský program. Eviduje dostihové koně, jezdce a trenéry. Vydává trenérské a jezdecké licence. Zastupuje ČR v jednání mezinárodních autorit chovu anglického plnokrevníka (Misař, 2011).

 Zemské hřebčince Tlumačov, Písek V Zemském hřebčinci se zabývají především chovem a výcvikem koní a plemenných hřebců, výkonnostními zkouškami, chovatelskými přehlídkami a výstavami. Zajišťují odprodej hřebečků. Jsou pověřeny správou licencovaných plemenných hřebců (Misař, 2011).

 Národní hřebčín Kladruby nad Labem Hřebčín vede plemenné knihy starokladrubských koní a zachovává genovou rezervu koní. Součástí tohoto hřebčína je i hřebčín Slatiňany. V Kladrubech nad Labem je i střední škola chovu koní a jezdectví (Misař, 2011).

 Hřebčín Napajedla a. s. Hřebčín se zabývá především odchovem, výcvikem a prodejem koní. Hřebčín chová převážně anglické plnokrevníky. Je to jeden z největších a nejstarších hřebčínů v České republice (Misař, 2011).

 Svaz chovatelů slovenského teplokrevníka v ČR Svaz je zaměřen na produkci populace sportovních koní. Hlavní důvodem vzniku knihy byla snaha nabídnout chovatelům program pro šlechtění koní (Misař, 2011).

31

 Svaz chovatelů Českého teplokrevníka Cílem svazu je šlechtění a chov Českého teplokrevníka. V rámci svazu vznikla i plemenná kniha ČT. Kniha vede evidenci koní, zápisy hřebců a klisen, účast na výstavách, poradenské a vzdělávací činnosti (Misař, 2011).

 Česká klusácká asociace Asociace má na starosti hlavně vedení klusáckých závodů a vedení dostihového řádu. Pořádá výkonnostní zkoušky. Věnuje se chovem koní plemene klusák. Vede plemennou knihu tohoto plemene (Misař, 2011).

 Praha – Velká Chuchle Velká Chuchle je zaměřena na dostihové prostředí, dále se věnuje i vzdělávání. V Praze mohou budoucí mladí žokejové studovat například tříletý obor jezdec a chovatel koní, čtyřletý obor chovatelství nebo dálkové nástavbové studium trenérství dostihových a sportovních koní (Misař, 2011).

6

HIPOREHABILITACE Název se skládá z „hippos“ kůň a „rehabilitace“ obnovení. Hiporehabilitace je

nadřazený a zastřešující název pro terapie a aktivity v oblastech, kde se člověk se zdravotními problémy/postižením setká s koněm (Jiskrová a kol. 2012).

6.1 Animoterapie Animoterapie neboli zooterapie je léčba s pomocí zvířat. Léčba se skládá z hlazení, doteků, komunikaci anebo kontaktu se zvířetem. Zvíře je k tomuto druhu léčby vycvičeno. Jedna z nejznámějších je canisterapie, léčba se psem. Mezi další zvířata patří

32

třeba kočky, lamy, ptactvo a k méně obvyklým patří i třeba akvarijní rybičky nebo hmyz (Jiskrová a kol. 2012).

6.2 Historie hiporehabilitace Datum počátků hiporehabilitace není zcela známí. S pozitivním vlivem jízdy na koni pro člověka už přišel v 5. století př. n. l. lékař Hippokrates. První doložené lékařské doporučení související s léčebným působením jízdy na koni jsou od Galena, římského lékaře, z 2. století př. n. l. Až v 20. století se objevují literatury, které dokazují, že jízda na koni je vhodná jako léčebný prostředek. (Jiskrová a kol. 2012)

6.3 Česká hiporehabilitační společnost Roku 1991 vznikla Československá hiporehabilitační společnost, až později byla přejmenována na Českou rehabilitační společnost. Sídlo společnosti se nachází v Praze v Bohnicích (Jiskrová a kol. 2012).

6.4 Slovník termínů české hiporehabilitační společnosti Aktivity s využíváním koní je metoda sociální práce, a také sociální a speciální pedagogiky. Metoda používá kontaktu s koněm, okolí stáje a vzdělávání lidí. Touto metodou se zabývají lidé se speciálním vzděláním. Asistent je osoba, která je dostatečně proškolená. Její funkce je pomáhat cvičiteli nebo terapeutovi s naplněním cíle jezdecké nebo terapeutické lekce. Cvičitel koní je osoba, která připravuje koně na hiporehabilitaci. Hiporehabilitační kůň je speciálně vycvičený a připravený kůň pro hiporehabilitaci.

33

Hippoterapie je to metoda léčení z fyzioterapie, kdy se využívá přirozený krok a pohyb koně. Krok koně se promítá do pohybu hřbetu koně, který se stává pro terapii balanční plochou. Cílem terapie je správné sezení klienta na pohybujícím koni a souhra mezi klientem a pohybem hřbetu koně se souladem případných změn. Tímto pohybem dochází k aktivování postižených pohybových nebo retardovaných programů, které jsou způsobeny poruchou úrazem nebo nervové soustavy. Výcvik provádí školená osoba například fyzioterapeut nebo ergoterapeut. Klasifikátor handicapu může být také fyzioterapeut nebo lékař. Bývá to specialista s osvědčením, který rozděluje parasportovce do tříd. Lonžér je osoba, která musí být starší 18 let. Má splněnou lonžovací zkoušku a je členem české jezdecké federace. Parajezdectví patří do sekce hiporehabilitace. Jezdec se díky pomůckám může věnovat sportovním disciplínám s koňmi i přes svůj handicap. Mezi parajezdecké disciplíny patří například paradrezura, paraparkúr, paravoltiž, paravozatajství nebo parawestern. Psychoterapie s pomocí koní je to metoda psychoterapie, která využívá stájové prostředí a kontakty s koněm. Psychoterapii můžeme nazvat jako koňská terapie. Psychoterapii s pomocí koní dělají terapeuti se vzděláváním, psychoterapeuti, psychiatři nebo psychologové. Rozhodčí je člověk, který spadá do české jezdecké federace nebo do Western Riding Club České republiky. Rozhoduje o výsledcích parajezdeckých disciplín. Vodič koně je proškolená osoba, která během terapie vodí koně s pacientem. (Jiskrová a kol. 2012)

6.5 Výběr vhodného koně pro hiporehabilitaci Pro výběr vhodného koně pro hiporehabilitaci dle Jiskrové a kol. (2012) je důležitá spolupráce instruktora jezdectví a terapeuta.

34

6.5.1 Koně dle věku Hlavní otázkou je zda zařadit do hiporehabilitačního programu koně mladého či starého. Obě věkové skupiny mají své pro ale i své proti. Mladí koně jsou většinou bez zdravotních potíží, pohybově obratní, bez zlozvyků a psychicky vyrovnaní. Negativa mladých koní jsou hlavně na úrovni finanční, jak pořizovací cena mladého koně je vyšší, tak i náklady na výcvik. Pod pojmem mladý kůň nesmí být kůň mladší 4 let. Předpokládáme, že kůň kolem 2 až 3 let je v základním výcviku pod sedlem. Až po tomto základním výcviku, můžeme koně zařadit do tréninku pro hiporehabilitační činnost. Musíme koně naučit klidné přistupování a stání u rampy, nebát se invalidního vozíku nebo třeba člověka o berlích. Mladého koně zařazujeme vedle koně staršího, zkušenějšího, aby se naučil nové návyky. Až v 5 letech může kůň projít specializační zkouškou pro hiporehabilitační koně. Nakonec až vlastní praxí zjistíme, zda se kůň na hiporehabilitaci hodí či ne. Pokud zvolíme koně staršího 13 let, tak to není opět bez rizik. Mezi takové koně většinou řadíme jedince se sportovní minulostí. Sportovní disciplíny na ně mohly zanechat následky typu, strach z prudkých pohybů, z natažené ruky nebo mohou strach řešit útěkem. Jejich pohybovaný aparát může být opotřebovaný. Avšak příprava do hiporehabilitačního programu není zdlouhavá jako u mladého koně. Mnoho jedinců po sportovní minulosti mají problémy s vodičem jako autoritou. Horní hranice věku není přesně stanovena. Žádný věk není důvodem pro vyřazení koně z hiporehabilitačního programu. Péče kolem koní je nadstandartní, proto se kůň může dožít i vysokého věku. Dlouhověká plemena koní jsou schopná pracovat i ve věku kolem 25 let. (Jiskrová a kol. 2012)

6.5.2 Koně dle pohlaví Pro hiporehabilitaci by měl být kůň klidný a vyrovnaný, proto vybíráme především klisny a valachy. Hřebci se nedoporučují kvůli jejich přirozenému pohlavnímu pudu. Hřebec má tendence neustále vyhledávat říjící se kobylu, a takový jedinec může být

35

naprosto neovladatelný. Chování hřebců je nevyzpytatelné a hrozí poranění jak pracovníků, tak i pacienta. Říjící klisny mohou mít výkyvy nálad, změny chování a proto se může stát, že v tomto období nemohou klisny pracovat. Pro hiporehabilitaci jsou nejvhodnější valaši, kastrací se sníží hladina hormonů, a kůň je klidný a vyrovnaný. Valachy můžeme mít společně s klisnami bez negativních střetů (Jiskrová a kol. 2012).

6.5.3 Koně dle plemenné příslušnosti Musíme brát v úvahu, kteří klienti k nám do stáje dochází. Do terapie mohou být zařazeny děti mladší několika měsíců, děti navštěvující školu ale i dospělí klienti. Kůň by neměl nosit břemena (jezdce) těžší než 1/8 váhy koně. Proto bychom měli mít v stáji jak poníky pro děti tak i chladnokrevníky pro dospělé (Jiskrová a kol. 2012).

6.5.4 Vhodná plemena pro hiporehabilitaci Mezi plemena vhodné pro hiporehabilitaci dle Jiskrové a kol. (2012) patří například český teplokrevník, anglický plnokrevník, českomoravský belgický kůň, norický kůň, klusák, slovenský teplokrevník, starokladrubský kůň, hucul, hafling, velšská plemena pony a kob, slezský norický kůň, quarter horse, český sportovní pony a koně bez plemenné příslušnosti.

6.6 Příprava koně na hiporehabilitaci Předloha na výcvik koně není. Musí se respektovat individualita koně (Hollý, 2005).

6.6.1 Přiježďování koně Máme tři nejdůležitější stupně přiježďování. Remontní stupeň v kterém remonta je pojem označovaný koně ve výcviku, to znamená, že kůň je v základním výcviku. Tyto koně mohou být využívány k jezdecké turistice. Jezdec se jen vozí, nejezdí. 36

Když začneme od jezdce vyžadovat více, tak mluvíme o kampanním stupni. Je to období, kdy už kůň je uvolněný a má pravidelné kroky. Tyto koně využívají hlavně policie a armáda. Jak začne jezdec koni diktovat každý pohyb, začíná třetí etapa, a to školní. Je to etapa, kdy už jezdec jezdí s koněm. Pro hiporehabilitaci by se nejvíc hodil školní kůň, ale to není možné. Ideální je když máme alespoň koně v kampanním stupni. (Hollý, 2005)

6.6.2 Příprava mladého koně Důležité je poznat přirozenost koně, té se naučíme v nauce o chování zvířat, etologie. Další důležitou podmínkou je zdravotní stav jedince a jeho fyzická pohoda. Další podmínkou je i připravenost jeho nervové soustavy, aby dokázal dobře přijímat a zpracovat podněty výcviku. K učení koní je hned několik hlavních zásad, a to například jezdec musí mít u koně důvěru, nejdřív polev, potom podnět, nejlepší odměna pro koně je oddech, kůň vám vždy řekne, co máte udělat (Hollý, 2005).

6.6.3 Vlastní příprava koně Kůň připravovaný na hiporehabilitaci musí projít třemi etapy (Hollý, 2005).

 Období obsednutí Ke konci etapy by kůň měl respektovat osobní prostor člověka. Umí klidně stát a to jak při čištění, sedlání, nasedání i uždění. Zvládá chodit na lonži i na vodítku. Respektuje pobízející pomůcky, takže umí vykročit, naklusat, nacválat, zastavit a zacouvat. Získává důvěru k člověku. Tato etapa trvá 2 – 3 měsíce, a koni jsou tři roky (Hollý, 2005).

37

 Základní výcvik V této etapě už není kůň plachý, důvěra k člověku je vyvinutá. Kůň umí stát při nasedání. Plynule mění chody a to i na lonži. Couvá rovně, ochotně a dobře. Ustupuje na holeň a bez problému provádí obraty v kroku okolo zádě i předku. V terénu se pohybuje naprosto s jistotou. Tato etapa trvá také tři měsíce. Začíná se s ní na jaře v roce, kdy má kůň čtyři roky (Hollý, 2005).

 Kampanní výcvik prvního stupně Kůň umí jak na lonži, tak i na dvou lonžích plynule zkracovat i prodlužovat kroky. Pod sedlem získává chodivost. Zvládá jednoduchou změnu v cvalu. Parkur typu Z skáče bez problémů. Zvládá i překážky tohoto typu v terénu. Tato etapa trvá tři až čtyři měsíce. Provádí se v stejném roce, jako v kterém měla remonta čtyři roky. Základní výcvik hiporehabilitačního koně touto etapou končí (Hollý, 2005).

 Kampanní výcvik druhého stupně V této etapě je méně učení a více vzdělávání pro koně, v rámci přestavby těla. Umí zkracovat a prodlužovat chody. Trénuje se ohebnost, gymnastika a poslušnost na jemné pomůcky. Kůň se začíná učit už těžší cviky jako je kontracval, přeskoky a piruety. Toto období je už delší asi půl roku. Věk koně by měl být kolem pěti let (Hollý, 2005).

38

7

HIPOREHABILTAČNÍ CENTRA V OKOLÍ PROSTĚJOVA

7.1 Helios Mostkovice Stáj Helios leží 5 km od města Prostějov, v krásném okolí Plumlovské přehrady. SLUŽBY Majitelka stáje se jmenuje Iva Zichová. Tento rekreačně-sportovní areál nabízí klasickou výuku jízdy na koni a vyjížďky pro zákazníky do okolí přehrady. Dále areál nabízí v létě příměstské tábory pro děti. VYBAVENÍ STÁJE Zázemí nabízí převážně překrásnou krajinu. Stáj má 14 boxů s napáječkami a korytem. Dále do vybavení patří velký výběh pro koně, pískové kolbiště a dvě místnosti na přespání pro oddílové jezdce. V kolbišti se nachází hiporehabilitační rampa s bezbariérovým přístupem. HIPOREHABILITACE Helios se hiporehabilitací zabývá již 15 let. Stáj nemá žádné oficiální zaměstnance, jen pět pracovníků. Hiporehabilitace probíhá nejvíce na jaře a na podzim, občas i v létě. Děti ze speciální školy Tetín v Prostějově dojíždí do Mostkovic třikrát týdně, většinou na celé dopoledne (čtyři hodiny). KONĚ Ve stáji je patnáct koní. Valach a klisna plemene pony jsou využívány na výcvik ježdění těch nejmladších dětí. Dále jsou ve stáji soukromé koně plemene český teplokrevník, fríský kůň a lipicán. Na hiporehabilitace se používají hlavně klisny. Klisny jsou plemene český teplokrevník až na jednu výjimku, a ta je plemeno ukrajinský jezdecký kůň. Klisny jsou ve věkovém rozmezí od 6 do 16 let. FINANCOVÁNÍ Stáj dostala dotace od obce Mostkovice i od Olomouckého kraje. Má jednoho sponzora a to firmu Laski s.r.o. Návštěvníci nosí dary v podobě jablek a tvrdého chleba. Jedna terapeutická hodina trvá 20 minut a stojí 70 korun. 39

7.2 Sdružení Piafa Sdružení se nachází ve městě Vyškov, který se nachází 25 km od Prostějova. Je to jedno z největších hypocenter na jižní Moravě [3]. SLUŽBY Majitelka sdružení se jmenuje Jana Podrápská. Sdružení nabízí kromě hiporehabilitací i canisterapii, což je terapie s využitím psa. Dále může nabídnout odborné stáže, konzultace či přednášky. V létě zde probíhají dětské tábory. Také zde mají program, kde se i zdravé děti mohou setkat s koněm, mohou se o něj starat nebo mohou i jezdit [3]. VYBAVENÍ STÁJE Sdružení Piafa má dva areály, a to středisko sociálního zázemí a jezdecký areál. Mají dostatek velkých výběhů pro koně, boxy, dvě pískové kolbiště a krytou halu. V hale i v kolbišti se nachází bezbariérová rampa. V areálu je i kancelář [3]. HIPOREHABILITACE Sdružení se hiporehabilitací zabývá již 20 let. Provoz hiporehabilitací je na jaře od dubna do června a na podzim od září do listopadu. Hiporehabilitace probíhají od pondělí do čtvrtka a to dopoledne i odpoledne. Sdružení má momentálně 25 stálých zaměstnanců, fyzioterapeuta a hipologa [3]. KONĚ Sdružení má čtyři koně na hiporehabilitaci. Koně jsou plemen český teplokrevník, českomoravský belgik a lipicán. Při hiporehabilitaci je kůň veden na dvou lonžích, tento styl je prospěšný hlavně pro krok koně, který je dokonale rovný [3]. FINANCOVÁNÍ Piafu sponzoruje Ministerstvo zdravotnictví. Dále mezi jejich sponzory patří Jihomoravský kraj. Piafa je zapojena do evropských projektů. Jedna terapeutická hodina trvá 30 minut a stojí 150 korun [3].

40

7.3 Občanské sdružení Ryzáček Ryzáček se nachází asi 50 km od města Prostějov. Sdružení má sídlo v Líšnici, vesnici v okresu Šumperk [4]. SLUŽBY Zástupce sdružení se jmenuje Alena Fritscherová. Ryzáček je nestátní nezisková organizace. Sdružení se zabývá jak hiporehabilitací, tak i preventivním ježděním na koni pro zdravé osoby. Nabízí i naučný program pro děti. Zabývají se aktivitami s využitím koní. Dále i Ryzáček nabízí dětem příměstské tábory [4]. VYBAVENÍ STÁJE Sdružení má jak pískovou jízdárnu, tak i krytou halu. V areálu sdružení je k dispozici klubovna a herna pro děti. V celém areálu je bezbariérový přístup. K dispozici je i v jízdárně nástupní rampa [4]. HIPOREHABILITACE Sdružení se hiporehabilitací zabývá teprve osmým rokem. V Ryzáčku je momentálně celkem osm stálých zaměstnanců, a to fyzioterapeut, psycholog, speciální pedagog a cvičitelé [4]. KONĚ Sdružení má celkem pět koní, které využívají k hiporehabilitaci. První je valach slezského norika. Valach má třináct let. Druhá je klisna anglického plnokrevníka, která má osm let. Třetí kůň je klisna českého teplokrevníka, která má dvanáct let. Čtvrtá je klisna plemene Pura Raza Espaňola, která má osm let a je momentálně ve výcviku. Pátým koněm sdružení je klisna českomoravského belgika, má osm roků [4]. FINANCOVÁNÍ Mezi sponzory patří Olomoucký kraj, obec Líšnice, město Loštice, NAVOS a.s. Kroměříž, lékárna u Zlatého orla nadace s.r.o. Mohelnice, Partnerství, nadační fond Pomozte dětem žít líp a další. Přispět chodu tohoto sdružení mohou i běžní občané na jejich webových stránkách [4].

41

8

ZÁVĚR Mezi hlavní cíle České hiporehabilitační společnosti patří školení pracovníků,

vydávání odborné literatury, udržování a prosazování odborné provádění metodiky, zprostředkovávat kontakt mezi lidmi a sloužit jako informační databáze. Do své výuky zavádí hiporehabilitaci a výcvik koní čím dál více střední odborných a vysokých škol. V České republice jsou oficiálně registrovány dvě parajezdecké disciplíny a to paradrezůra a paravoltiž. [5] Všechna zmíněná centra zabývající se hiporehabilitací, která jsem navštívila. Tato centra splňují nejdůležitější právní předpis zákona 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání Welfare zvířat, neboli pohoda zvířat. Koně, které centra využívají k léčení postižených lidí, jsou v zdravotní a psychické pohodě. Centra mají vše potřebné, aby mohla hiporehabilitaci provádět. Ve stáji v Mostkovicích není krytá hala, která je vhodná při nepříznivém počasí. Jinak není, co by stáji chybělo. Na Plumlovské přehradě je i možnost přespání, takže není problém přijet i ze vzdáleného města. Stáj se nachází v blízkosti speciální školy města Prostějov. Sdružení

Piafa

ve Vyškově

má

veškerou

vybavenost

pro

vykonávání

hiporehabilitací. Stáj zaměstnává několik odborných pracovníků. Dle mého názoru je cena za hipnoterapeutickou lekci nesrovnatelně výší než u ostatních center. Stáj má podle ostatních přehnanou cenu za terapeutickou lekci. Sdružení ryzáček je vhodný pro klienty z města Šumperk. Pro obyvatele Prostějova je centrum příliš daleko. Sdružení se zabývá i vyjížďkami pro ostatní zdravé klienty. Stáj má mnoho sponzorů z okolních měst a vesnic, což může sdružení neustále pohánět dopředu, i přes to, že hipocentrum v Líšnici je teprve osm let.

42

9

SEZNAM POUŽITÉ LTERATURY

9.1 Seznam literatury

ANDRLOVÁ, Milena. Na koni křížem krážem po Česku. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 128 s. ISBN 978-80-253-0569-0.

BAYLEY, Lesley, Bob ATKINS a Blanka PETÁKOVÁ. Koně: práce ze země. Vyd. 1. Praha: Metafora, c2004, 151 s. ISBN 80-7359-051-4.

DRAPEROVÁ, Judith. Kůň a péče o něj: Průvodce péčí o koně a poníky. 1.vyd. Praha: Svojtka a Vašut, 1997, 256 s. ISBN 80-7180-277-8.

DRAPEROVÁ, Judith. Ilustrovaná encyklopedie plemena koní celého světa. 1.vyd. Praha: Svojtka & Co., 1999, 160 s. ISBN 80-7237-218-7.

EDWARDS, Elwyn Hartley. Obrazová encyklopedie koní. 1.vyd. Praha: Cesty, 1995, 400 s. ISBN 80-7181-060-6.

HARRIS, Moira C a Nicola Jane SWINNEY. Koně: původ a vlastnosti 100 plemen koní z celého světa. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2011, 240 s. ISBN 978-80-2560470-0.

HERMSEN, Josée. Encyklopedie koní. 1.vyd. Praha: Rebo Productions, 1998, 312 s. ISBN 80-85815-86-9.

43

HOLLÝ,

Karol

a

Karol

HORNÁČEK.

Hipoterapie:

léčba

pomocí

koně.

Ostrava: Montanex, 2005, 293 s. ISBN 80-7225-190-2.

JISKROVÁ, Iva, Vladimíra CASKOVÁ a Tereza DVOŘÁKOVÁ. Hiporehabilitace: Iva Jiskrová, Vladimíra Casková, Tereza Dvořáková. 2. vyd. /. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012, 150 s. ISBN 978-80-7375-635-2.

KAPITZKE, Gerhard. Kůň od A do Z: plemena, chov, chování, jezdectví, spřežení. Vyd. v češtině 1. Praha: Brázda, 2008, 411 s. ISBN 978-80-209-0363-1.

KHOLOVÁ, Helena a Jan HOŠEK. Koně. 3.vyd. Praha: Aventinum, 2000, 224 s. ISBN 80-7151-137-4.

LAŠTŮVKA, Zdeněk. Zoologie pro zemědělce a lesníky. 3., dopl. vyd. Brno: Konvoj, 2004, 264 s. ISBN 80-7302-065-3.

MISAŘ, Drahoslav. Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Vyd. 1. Praha: Brázda, c2011, 295 s. ISBN 978-80-209-0383-9.

PEPLOWOVÁ, Elizabeth. Encyklopedie koní. 1.vyd. Praha: Vašut, 1999, 192 s. ISBN 80-7236-068-x.

PICKERAL, Tamsin. Encyklopedie koní a poníků. V Praze: Slovart, c2004, 384 s. ISBN 80-720-9555-2.

44

POUROVÁ, Marie. Agroturistika. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta ve vydavatelství Credit, c2002, 123 s. ISBN 80-2130965-2.

STŘÍBRNÁ, Marie. Venkovská turistika a agroturistika. 1. vyd. Praha: Profi Press, c2005, 65 s. ISBN 80-86726-14-2.

9.2 Seznam internetových zdrojů

[1]

OFICIÁLNÍ STRÁNKY OBCE RAJNOCHOVICE [online]. 18. 4. 2014

[cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.rajnochovice.cz/

[2]

Hotel

JANSTACHA.

Polom:

ranč

Polom

[online].

01.

01.

2011

[cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.hotelpolom.cz/?cat0=ranc-polom

[3]

PIAFA:

Hiporehabilitace

[online].

[cit.

2014-04-15].

Dostupné z: http://www.piafa.cz/index.php/zooterapie/hiporehabilitace

[4]

PUCHEROVÁ,

Petra.

Občanské

sdružení

Ryzáček:

Tým

[online].

společnost

[online].

[cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.ryzacek.com/tym.html

[5]

HIPOREHABILITACE:

Česká

hiporehabilitační

[cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://www.hiporehabilitace-cr.com/vse-o-chs/uvodni/

45

10 SEZNAM PŘÍLOH

Tabulka č. 1: Taxonomie čeledi koňovití……………………………………… 16 Obrázek č. 1: Rozdělení zeleného cestovního ruchu………………………….. 19

Příloha č. 1: Putování na koni v okolí obce Rajnochovice

Zdroj: Fotografie autora

46

Příloha č. 2: Koně v Rajnochovicích

Zdroj: Fotografie autora Příloha č. 3: Ovce v Rajnochovicích

Zdroj: [2] 47

Příloha č. 4: Krávy v Rajnochovicích

Zdroj: Fotografie autora Příloha č. 5: Hiporehabilitace v Mostkovicích

Zdroj: Fotografie autora

48

Příloha č. 6: Hiporehabilitace ve Vyškově

Zdroj: [3] Příloha č. 7: Hiporehabilitace v Líšnici

Zdroj: [4] 49