Metodika vedení koní. v hiporehabilitaci. Česká hiporehabilitační společnost

Metodika vedení koní v hiporehabilitaci

Česká hiporehabilitační společnost

12. 1. 2015


OBSAH 1

IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE ................................................................................................. 2

2

ÚVOD DO METODIKY ................................................................................................... 3 2.1

Vymezení věcného rámce metodiky............................................................................ 3

2.2

Použité pojmy .............................................................................................................. 3

2.2.1

Použité zkratky ..................................................................................................... 6

2.2.2

Cíl metodiky ......................................................................................................... 6

3

VODIČ KONĚ ................................................................................................................... 7

4

OBECNÉ ZÁSADY VEDENÍ KONĚ BĚHEM HIPOREHABILITAČNÍ JEDNOTKY. 8 4.1

5

Způsoby vedení koně v hiporehabilitaci ...................................................................... 8

4.1.1

Vedení u hlavy ..................................................................................................... 8

4.1.2

Vedení na dvou lonžích ........................................................................................ 9

4.1.3

Vedení na lonži - lonžování ................................................................................. 9

REFERENČNÍ SEZNAM ................................................................................................ 10

Česká hiporehabilitační společnost Zemědělská 1, 613 00 Brno; IČ 15054411 Web: www.hiporehabilitace-cr.com Email: [email protected] 1


1 IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE Autor: Česká hiporehabilitační společnost Verze provedení: 1. autorská verze, 12. 1. 2015



2 ÚVOD DO METODIKY Tato metodika byla vyvinuta na základě odborných znalostí a zkušeností cvičitelů hiporehabilitačních koní, vodičů koní, terapeutů a instruktorů praktikujících hiporehabilitaci v členských střediscích České hiporehabilitační společnosti (dále jen ČHS).

2.1 Vymezení věcného rámce metodiky Metodika

vedení

koní

představuje

v hiporehabilitaci

soubor

postupů

a

technik,

které se využívají při vlastním průběhu hiporehabilitační jednotky (dále jen HJ). Při volbě metodiky jsou zohledňovány i podmínky ze strany poskytovatele hiporehabilitace.

2.2 Použité pojmy Hiporehabilitace (dále jen HR) – zastřešující a nadřazený název pro všechny aktivity a terapie v oblastech, kde se setkává kůň a člověk se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním nebo se specifickými potřebami. Aktivity s využitím koní (dále jen AVK) - obor hiporehabilitace, metoda speciální pedagogiky, sociální pedagogiky a práce, využívající prostředí určeného pro chov koní a práci s nimi, kontaktu s koněm a interakce s ním jako prostředku k motivaci, aktivizaci, výchově a vzdělávání lidí se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním nebo se specifickými potřebami. Psychoterapie pomocí koní (dále jen PPK) - obor hiporehabilitace, je součástí komplexních léčebných postupů, které jsou poskytovány ve zdravotnických službách. PPK k léčbě klientů využívá specifickou triádu terapeut-kůň-pacient/klient. Léčba je založena na působení psychologickými

prostředky

s využitím

koně

a

jeho

specifických

vlastností

jako koterapeuta v psychoterapeutickém procesu k pozitivnímu ovlivnění duševního stavu pacienta/klienta. Hipoterapie (dále jen HT) – obor hiporehabilitace, fyzioterapeutická metoda využívající jako léčebný prostředek speciálně připraveného koně v kroku, konkrétně pohyb jeho hřbetu. Tento pohyb je střídavý, rytmicky a cyklicky se opakující. Nabízí multisenzorickou aferentní stimulaci, která přímo ovlivňuje motorické chování klienta aktivací všech řídicích úrovní centrální nervové soustavy. Výsledkem je komplexní facilitace reparačních procesů jedince a to jak na úrovni neurofyziologické, tak psychomotorické a v neposlední řadě i na úrovni



sociální. Nadstandardní variabilita využitých poloh, při respektování posturálních schopností klienta, ovlivní jeho posturu, hrubou i jemnou motoriku a vegetativní funkce. Hiporehabilitační jednotka (dále jen HJ) – v tomto dokumentu je za HJ považován za časový úsek, kdy je kůň zapojen do přímé interakce s klientem za účelem dosažení hiporehabilitačního cíle v HT, PPK nebo AVK. Délka a frekvence HJ se odvíjí od požadavků jednotlivých oborů HR. Hiporehabilitační tým – skupina lidí spolupracujících v rámci HR; jsou spoluodpovědní za korektnost užitých prostředků a zajištění optimálních podmínek a zázemí pro poskytování a kvalitní odborné HJ. Členové týmu jsou cvičitel koní, instruktor nebo terapeut, vodič koně a asistent. Klient – v tomto dokumentu se pro přehlednost klientem nazývá osoba (dítě a dospělý), která využívá procesu hiporehabilitace k řešení nebo zmírnění svých problémů spojených se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním nebo se specifickými potřebami. Název klient tedy v tomto dokumentu zahrnuje používané termíny – klient v oboru hipoterapie, klient/pacient v PPK a termín uživatel v AVK. Poskytovatel HR – právnická nebo fyzická osoba poskytující HR (dále jen poskytovatel). Terapeut – kvalifikovaný odborník (fyzioterapeut, ergoterapeut, zdravotní sestra, psychiatrická sestra, garant pro tým – klinický psycholog, lékař se specializovanou způsobilostí v oboru psychiatrie apod.), který vede HJ pro obory HT a PPK splňující kvalifikační požadavky dle Standardů kvality v HT a PPK. Instruktor – kvalifikovaný odborník (pedagog, speciální pedagog, psycholog, sociální pracovník), který vede HJ pro obory AVK splňující kvalifikační požadavky dle Standardů kvality pro AVK. Asistent – proškolená osoba, která pomáhá terapeutovi/instruktorovi s naplněním cíle HJ. Asistentem může být proškolená plnoletá osoba doprovázející klienta. Cvičitel koní pro hiporehabilitaci (dále jen cvičitel koní) – plnoletá vyškolená osoba, která připravuje koně pro hiporehabilitační účely. Ideálně také vede koně během HJ. Vodič koně (dále jen vodič) – proškolená plnoletá osoba, která vede koně během HJ. Může jím být i cvičitel. Hiporehabilitační kůň (dále jen kůň) – speciálně vybraný a vycvičený kůň nebo pony pro hiporehabilitační účely se složenou Specializační zkouškou ČHS pro koně a pony Česká hiporehabilitační společnost Zemědělská 1, 613 00 Brno; IČ 15054411 Web: www.hiporehabilitace-cr.com Email: [email protected] 4


zařazené do hiporehabilitace se specializací pro jednotlivé obory HR. Pokud je kůň v přípravě (dosud nemá zkoušku), může být zapojen do HR a za jeho zařazení odpovídá terapeut/instruktor v úzké spolupráci se cvičitelem koní pro hiporehabilitaci. Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při hiporehabilitačních činnostech organizovaných Českou hiporehabilitační společností (dále jen Řád) - účelem Řádu je jednotně metodicky informovat poskytovatele hiporehabilitace organizované v ČHS o současných požadavcích na ochranu zvířat a péči o jejich pohodu při hiporehabilitaci a tyto požadavky ujednotit tak, aby se jimi provozovatelé mohli řídit a zabezpečit požadovanou úroveň péče o zvířata. Byl schválen Ministerstvem zemědělství ČR dne 18. 5. 2009. Specializační zkouška pro koně a pony zařazené v hiporehabilitaci (dále jen licence) zkouška, při které je prověřováno, zda vlastnosti a získané dovednosti koně a/nebo ponyho vyhovují potřebám hiporehabilitace. Zkouška potvrzuje vhodnost koně pro jeho využití v hiporehabilitaci. Úspěšné absolvování zkoušky umožňuje získat „licenci“ pro koně a pony zařazené do hiporehabilitace, vázanou na žadatele o tuto licenci, pro působení v určitém oboru hiporehabilitace. Zkouška probíhá dle Metodiky - Specializační zkouška pro koně a pony zařazené do hiporehabilitace. Členské středisko – právnická osoba, která splňuje povinnosti člena dle stanov ČHS. Středisko doporučené hiporehabilitace (dále jen SDH) – členské středisko, které splňuje nároky na

provádění

kvalitních

služeb

pro

klienty v

jednotlivých

disciplínách

hiporehabilitace, a to z hlediska zázemí, vzdělání pracovníků a připravenosti koní dle dokumentu Středisko doporučené hiporehabilitace - metodika pro udělení statusu. Středisko praktické výuky (dále jen SPV) – členské středisko, které splňuje nároky na zajištění a provádění odborných praxí v jednotlivých disciplínách hiporehabilitace, a to z hlediska zázemí, vzdělání pracovníků a připravenosti koní dle dokumentu Středisko praktické výuky - metodika pro udělení statusu. Výkonný výbor ČHS (dále jen VV) – výkonný výbor je výkonným orgánem ČHS, který v období mezi členskými schůzemi plní úkoly dané mu členskou schůzí a má dané pravomoci, viz Stanovy ČHS. Odborné sekce ČHS – členové ČHS mohou být podle svého zaměření organizováni v odborných sekcích, které v koordinaci s VV podle svého zaměření vytváření dokumenty, Česká hiporehabilitační společnost Zemědělská 1, 613 00 Brno; IČ 15054411 Web: www.hiporehabilitace-cr.com Email: [email protected] 5


standardy, metodiky, organizují vzdělávací akce a samostatně spolupracují s odbornými i dalšími organizacemi v ČR i v zahraničí.

2.2.1 Použité zkratky − AVK – aktivity s využitím koní − BOZP – Bezpečnost a ochrana zdraví při práci − ČHS – Česká hiporehabilitační společnost − HJ – hiporehabilitační jednotka − HR – hiporehabilitace − HT – hipoterapie − PPK – psychoterapie s využitím koní − SDH – Středisko doporučené hiporehabilitace − SPV – Středisko praktické výuky − VV – výkonný výbor − ZZ – zákonný zástupce

2.2.2 Cíl metodiky Cílem této metodiky je stanovení podmínek pro co nejefektivnější a bezpečný průběh hiporehabilitačních jednotek s ohledem na welfare hiporehabilitačních koní.



3 VODIČ KONĚ − Vodič koně v hiporehabilitaci je nedílnou součástí hiporehabilitačního týmu. − Vodič je plnoletá osoba, která má znalosti a zkušenosti s bezpečnou a efektivní manipulací s koňmi a je pracovně podřízen cvičiteli koní v daném středisku. − Pokud vodič není zároveň cvičitelem daného koně, musí být jím proškolen a prakticky seznámen s vedením přiděleného koně. Cvičitel je zodpovědný za výběr a přidělení koně vodiči. − Vodič musí být seznámen s principy jednotlivých oborů hiporehabilitace, Provozním řádem střediska, zásadami Bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen BOZP), Řádem a Etickým kodexem pracovníka v hiporehabilitaci. − Hlavním úkolem vodiče je vést svěřeného koně tak, aby kůň pracoval podle potřeb a požadavků instruktora/terapeuta, který určuje polohu klienta na koni, tempo, chod koně, délku kroku, terén, délku a náplň HJ a použití hiporehabilitačních pomůcek (madla, sedla, deky, míče, polštáře, atd.). Instruktor/terapeut je zodpovědný za bezpečný a kvalitní průběh celé HJ. − Vodič je zodpovědný za kvalitu a bezpečnost použitých postrojů na daného koně – kontrola přezek, pásků, kurtů atd. − Kvalita HJ, zejména jednotky hipoterapie, je přímo odvislá na schopnostech vodiče s koněm manipulovat tak, aby koňský hřbet vytvářel požadované pohybové impulsy, a pohyb byl plynulý a rytmický. − Vodič je schopen rozeznat a vyhodnotit chování a reakci koně v náhlých, ale i budoucích možných situacích a jejich bezpečnost pro klienta i koně, které mohou nastat v rámci požadovaného průběhu HJ a upozornit na ně instruktora/terapeuta nebo cvičitele koní. − Vodič zná svěřeného koně a je schopen rozeznat a upozornit na koněm projevované znaky nepohodlí, nemoci nebo stresu (tyto situace během HJ konzultuje s instruktorem/terapeutem, který může na jejich základě rozhodnout např. o ukončení HJ). Pokud stav koně neumožňuje jeho zapojení do HJ (např. kulhání, psychická nestabilita apod.), je vodič povinen upozornit na tuto situaci ještě před konáním HJ. Ze stejných důvodů může instruktor/terapeut koně pro HJ odmítnout. − V každé HJ by měl být stanoven plán na bezpečné sundání/sesednutí klienta z koně v případě jeho úlekové reakce.



4 OBECNÉ ZÁSADY VEDENÍ KONĚ BĚHEM HIPOREHABILITAČNÍ JEDNOTKY − Kůň je veden tak, aby mohl jít pravidelně při zachování stejnoměrného rytmického střídání končetin, při kterém se u žádné končetiny neprodlužují ani nezkracují jednotlivé fáze pohybu na úkor fáze jiné, a to jak časově, tak prostorově, s korektním zapojením hřbetu. Hlava se volně a rytmicky pohybuje v přirozeném pohybovém stereotypu kroku s týlem na úrovni kohoutku koně. − Vodič následuje pokyny instruktora/terapeuta, který může požadovat např. zkrácení či prodloužení kroku, změnu tempa a směru, zastavení a stání v klidu. − Kůň je postrojen dle požadavků instruktora/terapeuta v souladu s Řádem – madla, sedlo, uzdečka, bezudidlová uzdečka, provazová ohlávka, lonže, rehabilitační a výukové pomůcky nebo není postrojen.

4.1 Způsoby vedení koně v hiporehabilitaci − U hlavy – vedení na uzdečce, na bezudidlové uzdečce, na provazové ohlávce. − Za koněm – vedení na dvou lonžích. − Na lonži – lonžování.

4.1.1 Vedení u hlavy − Kůň je veden na uzdečce, bezudidlové uzdečce nebo provazové ohlávce. − Kůň je veden zprava či zleva, dle požadavků instruktora/terapeuta. − Vodič jde vedle koně na úrovni jeho hlavy tak, aby nevstupoval do manipulačního prostoru instruktora/terapeuta, který jistí a polohuje klienta. − Vodič vede koně na otěžích, v případě vedení na provazové ohlávce na vodítku, tak, aby koně nenatáčel na sebe nebo naopak nevytáčel od sebe. − Vodič má koně neustále pod kontrolou. − V rámci HJ v AVK a PPK je možné, že kůň byl veden samostatně klientem; v tomto případě vodič jistí koně z druhé strany a to buď pomocí vodítka, lonže, otěže, atd. (aktivní jištění) nebo pouze dohlíží na vedení koně (pasivní jištění).



Rizika a chyby při vedení koně u hlavy Hlavní chybou při vedení u hlavy je vedení koně tak, že ho vodič natáčí na sebe nebo od sebe. Kůň pak není schopen jít rovně, hřbet a krk koně není v rovině a tím je negativně ovlivněna symetrie polohy u klienta na koni.

4.1.2

Vedení na dvou lonžích

− Vodič vede koně zezadu na dvou lonžích na jemném přilnutí tak, aby byl s koněm ve stálém kontaktu. − Kůň je veden na uzdečce, provazové ohlávce nebo bezudidlové uzdečce. − Vodič má koně neustále pod kontrolou. − Výhodou vedení koně na dvou lonžích: •

vodič má dobrý přehled jak o koni tak i klientovi, který na koni sedí,

•

kůň je veden rovně, bez zbytečného natáčení hlavy a krku do stran, kterému vždy nejde zabránit při vedení koně u hlavy.

Rizika a chyby při vedení koní na dvou lonžích Hlavním rizikem je nemožnost stočení koně na sebe v případě úlekové reakce koně. Z tohoto důvodu vedení na dvou lonžích vyžaduje zkušeného vodiče. Chyby při vedení koně na dvou lonžích souvisí převážně s nevhodnou délkou lonží. Příliš krátké lonže mají za následek tahání za koňskou hubu, málo prostorný krok a tím i špatnou práci hřbetu. Příliš dlouhé lonže vedou naopak ke špatnému kontaktu s koňskou hubou, nedochází k rytmickému kroku a tím i ke správné práci hřbetu.

4.1.3

Vedení na lonži - lonžování

Při vedení koně na lonži se vodič (lonžér) řídí obecnými pravidly pro lonžování koní s přihlédnutím na schopnosti klienta a pokyny instruktora/terapeuta.



5 REFERENČNÍ SEZNAM Všechny

dokumenty

v retenčním

uvedené

seznamu

jsou

ke

stažení

na

http://www.hiporehabilitace-cr.com/vse-o-chs/dokumenty-2/. 1. Kolektiv autorů (2013). Etický kodex pracovníka v hiporehabilitaci. Česká hiporehabilitační společnost. 2. Kolektiv autorů (2015). Kategorizace členských středisek – metodika pro zařazení do kategorií. Česká hiporehabilitační společnost. 3. Kolektiv autorů (2015). Metodika nasedání, sesedání a jištění při aktivitách s využitím koní a psychoterapii pomocí koní. Česká hiporehabilitační společnost. 4. Kolektiv autorů (2015). Metodika nasedání, sesedání a jištění v hipoterapii. Česká hiporehabilitační společnost. 5. Kolektiv autorů (2014). Metodika používání jezdeckých helem v hiporehabilitaci. Česká hiporehabilitační společnost. 6. Kolektiv autorů (2014). Metodika pro podávání stížností v hiporehabilitaci. Česká hiporehabilitační společnost. 7. Kolektiv autorů (2015). Metodika pro zpracování kazuistik v hiporehabilitaci. Česká hiporehabilitační společnost. 8. Kolektiv

autorů

(2015).

Metodika

vedení

koní

v

hiporehabilitaci.

Česká

hiporehabilitační společnost. 9. Kolektiv

autorů

(2015).

Oficiální

slovník

termínů

používaných

v hiporehabilitaci. Česká hiporehabilitační společnost. 10. Kolektiv autorů (2009). Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při hiporehabilitačních činnostech organizovaných Českou hiporehabilitační společností. Česká hiporehabilitační společnost. 11. Kolektiv autorů (2011). Standardy kvality pro aktivity s využitím koní. Česká hiporehabilitační společnost. 12. Kolektiv autorů (2015). Standardy kvality v hipoterapii. Česká hiporehabilitační společnost. 13. Kolektiv autorů (2014). Standardy kvality v psychoterapii pomocí koní. Česká hiporehabilitační společnost. 14. Kolektiv autorů (2014). Specializační zkouška pro koně a pony zařazené do hiporehabilitace. Česká hiporehabilitační společnost. Česká hiporehabilitační společnost Zemědělská 1, 613 00 Brno; IČ 15054411 Web: www.hiporehabilitace-cr.com Email: [email protected] 10


15. Kolektiv autorů (2015). Středisko doporučené hiporehabilitace - metodika pro udělení statusu. Česká hiporehabilitační společnost. 16. Kolektiv autorů (2015). Středisko praktické výuky - metodika pro udělení statusu. Česká hiporehabilitační společnost.


Metodika vedení koní. v hiporehabilitaci. Česká hiporehabilitační společnost

Recommend Documents