Využití životních osudů rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století Diplomová práce

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Historický ústav

Využití životních osudů rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století Diplomová práce

Autor:

Michaela Jebavá

Studijní program:

M 7503

Studijní obor:

Učitelství pro 2. stupeň ZŠ – dějepis

Učitelství pro základní školy

Učitelství pro 2. stupeň ZŠ – německý jazyk Vedoucí práce:

PhDr. Čestmír Brandejs, CSc.

Hradec Králové

2015

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta

Zadání diplomové práce Autor:

Michaela Jebavá

Studijní program:

M7503 Učitelství pro základní školy

Studijní obor:

Učitelství pro 2. stupeň ZŠ - dějepis Učitelství pro 2. stupeň ZŠ - německý jazyk

Název závěrečné práce:

Využití životních osudů rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století

Název závěrečné práce AJ:

Usage of Family Ancestorś Live Fatalities in Teaching History of the 20th Century

Cíl, metody, literatura, předpoklady: DP bude využívat životních osudů pradědečka Josefa Poklemby ve výuce zejména těchto témat: každodenní život v meziválečném Československu a Druhá světová válka (domácí a zahraniční odboj, vznik československých vojenských jednotek v zahraničí, SSSR ve druhé světové válce). Pramenem budou záznamy pradědečka Josefa Poklemby a vzpomínky jeho dcery. Garantující pracoviště:

Historický ústav, Filozofická fakulta

Vedoucí práce:

PhDr. Čestmír Brandejs, CSc.

Konzultant: Oponent:

Mgr. Irena Kapustová

Datum zadání závěrečné práce: Datum odevzdání závěrečné práce:

15. 12. 2009

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala pod vedením PhDr. Čestmíra Brandejse, CSc. samostatně, a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne 3. 7. 2015 .……………………….. Michaela Jebavá

Poděkování Chtěla bych poděkovat PhDr. Čestmíru Brandejsovi, CSc., vedoucímu mé diplomové práce, za vedení, zájem, připomínky a čas, který mi věnoval. Mé poděkování patří též mé rodině a blízkým přátelům za pomoc a podporu během studia.

Anotace JEBAVÁ, MICHAELA. Využití životních osudů rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015. 109 s. Diplomová práce. Tato diplomová práce je zaměřena na historii mých rodinných předků. Zejména životní osudy Josefa Poklemby, Antonína Camrdy, Františka Jebavého a využití těchto historických faktů ve výuce dějepisu 20. století. V následujících tématech: 1. světová válka, ČSR ve 20. a 30. letech 20. století a 2. světová válka – zahraniční odboj, československé vojenské jednotky v zahraničí, osvobození Československa, koncentrační tábory. Práce čerpá zejména z písemných a hmotných pramenů, které se v naší rodině dochovaly, například paměti Josefa Poklemby a jiné. Součástí diplomové práce je také empirický výzkum, který mapuje stav výuky rodinné historie na základních školách. V rámci výzkumu je využit dotazník, který hodnotí přístup učitelů k rodinné historii a následnou aplikaci v jejich hodinách dějepisu. Výzkumu se zúčastnilo 55 učitelů dějepisu na 2. stupni základních škol.

Klíčová slova: rodinná historie, 2. světová válka, Josef Poklemba, koncentrační tábor Buchenwald, výuka dějepisu 20. století

Annotation PŘÍJMENÍ, JMÉNO. Usage of Family Ancestorś Live Fatalities in Teaching History of the 20th Century. Hradec Králové : Pedagogical Faculty, University of Hradec Králové, 2015, 109 pp. Diploma Dissertation Thesis.

This thesis focuses on a history of my family. Especially on the life story of Josef Poklemba , Antonín Camrda , František Jebavý and their use in a History Classes. Particularly, in the following topics : The First World War, Czechoslovakia in the 20th and 30th of 20th century and The Second World War - foreign resistance, Czechoslovak military units abroad, the liberation of Czechoslovakia, concentration camps. The thesis is build mainly on written and material sources which are kept within our family, for example the memories of Joseph Poklemba and others. Part of this thesis is also empirical research that mapped the state of family history teaching in primary and secondary schools. The research questionnaire that assesses attitudes of teachers to their family history and application in History lessons. Research was attended by 55 teachers of history at secondary schools.

Keywords: Family History, The Second World War, Josef Poklemba, concentration camp Buchenwald, teaching history of 20th Century

Obsah ÚVOD ...........................................................................................................................9 I. ČÁST TEORETICKÁ.............................................................................................. 11 1.

Rodokmen Michaely Jebavé ............................................................................... 11 1.1.

2.

Jednotlivé generace rodu .............................................................................. 11

Okres Sabinov, Slovensko................................................................................... 17 2.1.

Charakteristika okresu, obec Dubovica ........................................................ 17

2.2.

Nejvýznamnější předci Michaely Jebavé v obci Dubovica ........................... 18

2.2.1.

Ján Poklemba ......................................................................................... 18

2.2.2.

Josef Poklemba ...................................................................................... 19

2.2.2.1. Dětství .............................................................................................. 19 2.2.2.2. Školní léta......................................................................................... 20 2.2.2.3. Život po vzniku Slovenské republiky ................................................ 21 2.2.2.4. Ve Velkoněmecké říši ....................................................................... 23 2.2.2.5. Povolávací rozkaz .............................................................................24 2.2.2.6. Na frontě........................................................................................... 25 2.2.2.7. Československý partyzánský oddíl .................................................... 26 2.2.2.7.1. První boje Nálepkova oddílu ...................................................... 27 2.2.2.7.2. První otevřený boj Josefa Poklemby ...........................................28 2.2.2.7.3. Obklíčení ................................................................................... 31 2.2.2.7.5. Demolice železnic ......................................................................34 2.2.2.7.6. Poslední boj kapitána Nálepky ................................................... 35 2.2.2.8. 2. československá samostatná paradesantní brigáda .......................... 37 2.2.2.9. Důstojnická škola .............................................................................38 2.2.2.10. Karpatsko - dukelská operace.......................................................... 38 2.2.2.11. Život po druhé světové válce ........................................................... 42 2.2.2.11.1. Hledání pracovního místa ......................................................... 42 2.2.2.11.2. Únor 1948 ................................................................................ 42 2.2.2.11.3. Pracovní ocenění ......................................................................43

2.2.2.11.4. Vánoční besídka na Pražském hradě ......................................... 44 2.2.2.11.5. Závěr života .............................................................................44 2.2.2.12. Vyznamenání, kterých byl Josef Poklemba nositelem ..................... 45 3.

Jilemnicko, okres Semily, Liberecký kraj ............................................................ 49 3.1.

3.1.1.

Obec Horní Štěpanice ............................................................................ 52

3.1.2.

Obec Benecko........................................................................................ 52

3.1.3.

Obec Martinice v Krkonoších ................................................................ 53

3.2.

4.

Charakteristika okresu, Jilemnicko ............................................................... 49

Nejvýznamnější předkové Michaely Jebavé v okrese Semily ....................... 54

3.2.1.

František Jebavý .................................................................................... 54

3.2.2.

Jan Jebavý ............................................................................................. 56

3.2.3.

Antonín Kynčil ...................................................................................... 57

3.2.4.

Bohumil Kynčil ..................................................................................... 57

3.2.5.

Otakar Hakl ........................................................................................... 58

Okres Tábor ve 20.stl. ......................................................................................... 59 4.1.

Charakteristika okresu, obec Dírná............................................................... 59

4.2.

Nejvýznamnější předci Michaely Jebavé v okrese Tábor .............................. 61 4.2.1.1. Buchenwald ...................................................................................... 61 4.2.1.1.1. Stručný popis koncentračního tábora Buchenwald ...................... 62 4.2.1.1.2. Život v Buchenwaldu ................................................................. 62 4.2.1.1.3. Složení vězňů .............................................................................63 4.2.1.1.4. Důstojníci v Buchenwaldu ......................................................... 64 4.2.1.1.5. Práce .......................................................................................... 64 4.2.1.1.6. Tresty a jejich výkon .................................................................. 64 4.2.1.1.7. Strava ......................................................................................... 64 4.2.1.1.8. Péče o nemocné ......................................................................... 65 4.2.1.1.9. Osvobození tábora......................................................................65 4.2.1.2. Poválečná léta ............................................................................... 66

II. ČÁST PRAKTICKÁ .............................................................................................. 67 5.

Metodické náměty na uplatnění životních osudů rodinných předků Michaely Jebavé

ve výuce dějepisu na 2. stupni základní školy. ............................................................. 67 5.1.

Tematický celek: 1. světová válka ................................................................ 67

5.1.1. 5.2.

Tematický celek: Svět a ČSR po 1. světové válce ........................................ 70

5.2.1. 5.3.

Téma: ČSR ve 20. a 30. letech, hospodářství - příprava na hodinu ......... 70

Tematický celek: 2. světová válka ................................................................ 72

5.3.1.

Téma: Postoj Čechů k okupaci, zahraniční odboj – příprava na hodinu .. 72

5.3.2.

Téma: Osvobození Československa – příprava na hodinu ...................... 75

5.3.3.

Téma: Holokaust, koncentrační tábory – příprava na hodinu .................. 77

5.4.

Projekty ....................................................................................................... 79

5.4.1. 6.

Téma: České země za 1. světové války – příprava na hodinu ................. 67

Projekt – Rodokmen mé rodiny .............................................................. 79

Pojetí výuky rodinné historie na 2. stupni základních škol ................................... 82 6.1.

Empirický výzkum na druhém stupni základních škol .................................. 82

6.1.1.

Cíle a hypotézy výzkumu ....................................................................... 82

6.1.2.

Metody a techniky výzkumu .................................................................. 83

6.1.3.

Realizace výzkumu ................................................................................ 84

6.1.4.

Rozbor dotazníku pro učitele dějepisu na 2. stupni základních škol ........ 84

6.1.4.1. Analýza a vyhodnocení otázek .......................................................... 85 6.1.5.

Interpretace výsledků .............................................................................97

ZÁVĚR ....................................................................................................................... 98 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ .................................................... 100 SEZNAM OBRÁZKŮ .............................................................................................. 107 SEZNAM TABULEK ............................................................................................... 107 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................... 108 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................... 109

ÚVOD Ve své diplomové práci jsem se rozhodla věnovat historii svých předků v dějinném období let 1900-1989 a jejím využití ve výuce dějepisu 20. století. V tomto období moderních dějin došlo k zásadním vojenským konfliktům, první a druhé světové válce, a také k masivnímu rozvoji vědy a techniky. Události, ke kterým došlo v tomto dějinném období, zásadním způsobem ovlivnily politický, hospodářský, sociální a kulturní vývoj soudobé společnosti. Je proto důležité s těmito událostmi seznámit žáky již na základní škole. Dějiny dvacátého století jsou vyučovány na některých základních školách již v 6. třídě v rámci regionálního dějepisu. Na základní škole ve Vysokém nad Jizerou, kde dějepis vyučuji, je v 6. třídě hodinová dotace pro výuku dějepisu 2 + 1. Jedna hodina týdně je věnována výuce regionálních dějin od středověku do roku 1989. Běžně jsou dějiny dvacátého století součástí školního vzdělávacího plánu v 8. a v 9. třídě základních škol, v tercii a kvartě osmiletého gymnázia. Dle mých vlastních zkušeností s výukou dějin 20. století se žáci většinou těší na téma světových válek, ale samotné pochopení témat dějin dvacátého století je pro ně poměrně náročné a nezáživné. Je proto na učiteli, aby se pokusil toto období žákům co nejvíce přiblížit a především žáky zaujmout prostřednictvím pomocí nejrůznějších vyučovacích prostředků. Jedním z takovýchto prostředků může být práce s historií rodinných předků. Rodinná historie nabízí široké možnosti pro rozvíjení klíčových kompetencí a pro kultivaci historického myšlení žáků ve výuce dějepisu. Ve své diplomové práci na téma Využití životních osudů rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století se zaměřují na výzkum životních osudů svých předků, kterých se nějakým způsobem dotkly události let 1900 - 1989. Diplomová práce obsahuje teoretickou a praktickou část. Teoretická část obsahuje čtyři kapitoly. V první kapitole se věnuji genealogickému výzkumu svých předků z otcovi i matčiny strany. Ve druhé kapitole se zabývám předky mé matky Jiřiny Jebavé roz. Camrdové z matčiny strany. Tato větev mých předků pochází ze Slovenka, konkrétně z okresu Sabinov. Jedná se o mého prapradědečka Jána Poklembu, pradědečka Josefa Poklembu a babičku Cecílii Camrdovou roz. Poklembovou. Nejvíce se v této kapitole budu věnovat životu Josefa Poklemby a jeho působení ve druhé světové válce.

9

Ve třetí kapitole se zabývám historií Jilemnicka a předky mého otce Milana Jebavého. Tato kapitola je věnována životu na Jilemnicku od roku 1900, předkům z této lokality, bojujícím v první světové válce. Čtvrtá kapitola je věnována Antonínu Camrdovi, otci mého dědy Jiřího Camrdy z matčiny strany. Ten byl díky své politické příslušnosti poslán do německého koncentračního tábora Buchenwald. Tato kapitola je především o životě vězňů ve zmiňovaném koncentračním táboře. Cílem praktické části mé diplomové práce bude aplikace životních osudů mých předků do konkrétních témat ve výuce dějepisu v rámci ŠVP šesté, osmé a deváté třídy ZŠ a jejich didaktická aplikace v dějepisné výuce pomocí nejrůznějších vyučovacích prostředků. Rodinná historie může být zařazena nejen při vstupní motivaci do tématu, ale také v samotné badatelské a projektové činnosti žáků. Cílem mé práce je také podpora a motivace žáků při jejich "pátrání po minulosti své rodiny".

10

I. ČÁST TEORETICKÁ 1. Rodokmen Michaely Jebavé Svůj genealogický výzkum jsem začala v rodných listech svého otce a prarodičů. Poté jsem navštívila matriky v Jilemnici v semilském okrese, v obci Dírná v okrese Tábor a v obci Kosova Hora v okrese Příbram. Kontaktovala jsem i matriku v obci Lipany na Slovensku. Tam se mi bohužel potřebné informace získat nepodařilo. Po prozkoumání matrik jsem v digitalizovaných matrikách archivů v Zámrsku a v Jihočeském archivu hledala další dostupné informace o svých předcích žijících ve dvacátém století.

1.1. Jednotlivé generace rodu Genealogický výzkum začínám dle příručky praktické genealogie 1 od první generace. Do genealogického výzkumu jsem zařadila i pátou generaci - své praprarodiče, protože žili na přelomu 19. a 20. století. Jejich osudy tedy ještě patří do dějin 20. století.

 První generace Já, Michaela Jebavá, jsem se narodila dne 7. února 1986 v Praze.2

 Druhá generace Můj otec se jmenuje Milan Jebavý. Narodil se dne 14. května 1963 v Lomnici nad Popelkou, v Libereckém kraji. 3 Mládí prožil v Martinicích v Krkonoších. Nyní žije společně s mou matkou v Odolene Vodě.

1

MAREČKOVÁ, Marie. Příručka praktické genealogie: jak sestavit rodokmen. 2., upravené. vyd. Litomyšl: Paseka, 2005, s. 18. ISBN 8071857696. 2 Rodný list osoby Michaela Jebavá, uložený u Jiřiny Jebavé v Odolene Vodě 3 Rodný list osoby Milan Jebavý, uložený u Jiřiny Jebavé v Odolene Vodě

11

Moje matka se jmenuje Jiřina Jebavá roz. Camrdová. Narodila se dne 13. května 1965 v Praze.4 Ve dvaceti letech se provdala do Krkonoš, kde žila dvacet let. Nyní žijí s mým otcem v Odolene Vodě.

 Třetí generace Děda František Jebavý, otec mého otce Milana Jebavého, se narodil dne 1. dubna 1932 v Martinicích okr. Semily v Libereckém kraji. 5 Zemřel dne 21. března 2003 tamtéž.6 František Jebavý pracoval celý život u Českých drah. Babička Zdeňka Jebavá roz. Haklová, matka mého otce Milana Jebavého, se narodila dne 22. prosince 1937 v Horních Štěpanicích, v Libereckém kraji. 7 Zemřela dne 28. listopadu 1993 v Jilemnici, v Libereckém kraji. 8 Mládí prožila babička na horách, po svatbě se přestěhovala do Martinic v Krkonoších, kde s dědou, se kterým měla tři syny Milana, Zdeňka a Libora, žila až do své smrti. Děda Jiří Antonín Camrda, otec mé matky Jiřiny Jebavé roz. Camrdové, se narodil dne 4. prosince 1939 v Praze 5 na Smíchově. 9 Zemřel dne 16. dubna 2007 také v Praze. 10 Pracoval celý život jako automechanik. Babička Cecílie Camrdová se narodila dne 30. listopadu 1940 v obci Häschendorf v Německu. Její matka byla nasazena do Říše na nucené práce na statku, kde babičku porodila. Babička žila do svých 6 let na Slovensku v okrese Sabinov v obci Rožkovany s matkou a její rodinou. Poté, co se její otec vrátil z války, odstěhovala se s rodiči do Prahy, kde žije dodnes. Babička má s dědou Jiřím Antonínem Camrdou dvě dcery Irenu a Jiřinu.

4

Rodný list Jiřiny Jebavé roz. Camrdové, uložený u Jiřiny Jebavé v Odolene Vodě Rodný list osoby Milan Jebavý, uložený u Jiřiny Jebavé v Odolene Vodě 6 Parte osoby František Jebavý, uloženo u Michaely Jebavé ve Vrchlabí 7 Rodný list osoby Milan Jebavý, uložený u Jiřiny Jebavé v Odolene Vodě 8 Parte osoby Zdeňka Jebavá, uloženo u Michaely Jebavé ve Vrchlabí 9 Rodný list osoby Jiří Antonín Camrda, uložený u Cecílie Camrdové v Praze. 10 Parte osoby Jiří Antonín Camrda, uložený u Cecílie Camrdové roz. Poklembové v Praze. 5

12

 Čtvrtá generace Praděda Jan Jebavý, otec mého dědy Františka Jebavého, se narodil dne 24. června 1887 v obci Martinice okr. Semily. 11 Zemřel dne 23. ledna 1954 tamtéž.12 Jan Jebavý byl z jedenácti dětí. Jeho bratr František Jebavý padl v 1. světové válce.13 Jan prožil celý život v Martinicích v Krkonoších. Pracoval jako zedník. Prababička Marie Jebavá roz. Šoustalová, matka mého dědy Františka Jebavého, se narodila dne 3. srpna 1889 v obci Roztoky u Jilemnice. 14 Zemřela 19. června 1938 v obci Martinice v Krkonoších. 15 Do Martinic se Marie přestěhovala po svatbě s Janem Jebavým, se kterým měla tři děti, Jana, Marii a Františka. Praděda Otakar Hakl, otec mé babičky Zdeňky Jebavé roz. Haklové, se narodil dne 18. října 1905 v obci Horní Štěpanice, v Libereckém kraji. 16 Zemřel 6. srpna 1984 tamtéž.17 Praděda prožil celý život na horách v Horních Štěpanicích. Živil se jako řezbář, malíř obrazů a malíř pokojů. Prababička Anežka Haklová, roz. Kynčilová, matka mé babičky Zdeňky Jebavé, se narodila 12. prosince 1907 ve Štěpanické Lhotě v Libereckém kraji. 18 Zemřela 4. června 1985 v Horních Štěpanicích. 19 Pocházela s pěti sourozenců. Anežka měla tři sestry a bratra. Mládí prožila ve Štěpanické Lhotě, po svatbě se přestěhovala do Horních Štěpanic, kde žila celý život. S Otakarem Haklem měla šest dcer. Praděda Josef Poklemba,20 otec mé babičky Cecílie Camrdové roz. Poklembové, se narodil 27. 8. 1920 v obci Dubovica okr. Sabinov v Prešovském kraji. 21 Zemřel 1. září 1993

11

Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Roztoky u Jilemnice, okr. Semily sign 6847, matrika N, index N 1873 - 1914, územní rozsah Martinice + Rovnáčov, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku. 12 Parte osoby Jan Jebavý, uloženo u Michaely Jebavé ve Vrchlabí. 13 viz. níže. 14 Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Roztoky u Jilemnice, okr. Semily sign 5773, matrika N, index N 1870 - 1896, územní rozsah Roztoky u Jilemnice, uložena ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. 15 Sbírka matrik východočeského kraje, matrika Z, index Z, 1910 - 1945, územní rozsah Martinice, uložena na matrice městského úřadu v Jilemnici. 16 Sbírka matrik východočeského kraje, matrika N, index N od roku 1865, územní rozsah Horní Štěpanice, uložena na matrice městského úřadu v Jilemnici. 17 Parte osoby Otakar Hakl, uloženo u Ireny Motejlkové roz. Haklové v Semilech. 18 Sbírka matrik východočeského kraje, matrika N, index N od roku 1865, územní rozsah Štěpanická Lhota, uložena na matrice městského úřadu v Jilemnici. 19 Parte osoby Anežka Haklová roz. Kynčilová, uloženo u Ireny Motejlkové roz. Haklové v Semilech. 20 víz. níže. 21 Rodný list Cecílie Camrdové roz. Poklembové, uložený u Cecílie Camrdové roz. Poklembové v Praze.

13

v Praze.22 Josefovi zamřela matka, když mu bylo devět měsíců. Jeho otec se v roce 1925 podruhé oženil. Josef měl čtyři nevlastní sestry. Pracoval nejprve jako dělník, poté jako asfaltér. Prababička Irena Poklembová roz. Čorbová, matka mé babičky Cecílie Camrdové roz. Poklembové, se narodila 7. února 1923 v obci Rožkovany okr. Sabinov v Prešovském kraji. 23 Zemřela 1. května 2000 v Praze.24 Prababička pochází ze třinácti dětí. Zajímavé je, že její nejmladší bratr Andrej je narozen v roce 1941, je tedy o rok mladší než její nejstarší dcera Cecílie. Irena pracovala, nejprve v zemědělství. Poté co se přestěhovala do Prahy, pracovala v zahradnictví. S manželem Josefem Poklembou měla čtyři děti, Cecilii, Irenu, Josefa a Annu. Praděda Antonín Camrda,25 otec mého dědy Jiřího Antonína Camrdy, se narodil 5. května 1906 v obci Dírná v okrese Tábor, v Jihočeském kraji. 26 Zemřel 21. února 1983 v Praze.27 Praděda prožil celý život v Praze. Pracoval jako strojní dělník. Prababička Františka Camrdová roz. Vaňková, matka mého dědy Jiřího Antonína Camrdy se narodila 22. září 1911 v obci Kosova hora ve Středočeském kraji. 28 Zemřela 31. května 1966 v Praze.29 Prababička byla celý život ženou v domácnosti. Se svým mužem Antonínem Camrdou měla tři děti, Věru, Jiřího a Antonína.

 Pátá generace Prapraděda Antonín Jebavý, otec mého pradědy Jana Jebavého, se narodil 4. května 1851 v obci Martinice okr. Semily, v Libereckém kraji. 30 Zemřel 2. prosince 1934 tamtéž.31 Byl chalupník. Praprababička Barbora Jebavá roz. Hamáčková, matka mého pradědy Jana Jebavého, se narodila 19. března 1864 v obci Martinice okr. Semily, v Libereckém kraji. 32 Zemřela 13.

22

Parte osoby Josef Poklemba, uložené u Cecílie Camrdové roz. Poklembové v Praze. Rodný list Cecílie Camrdové roz. Poklembové, uložený u Cecílie Camrdové roz. Poklembové v Praze. 24 Parte osoby Irena Poklembová roz. Čorbová, uložené u Cecílie Camrdové roz. Poklembové v Praze. 25 viz níže. 26 Sbírka matrik Jihočeského kraje, matrika N, index N od roku 1904, územní rozsah Dírná, uložena na matrice městského úřadu v Dírné. 27 Parte osoby Antonín Camrda, uložené u Cecílie Camrdové roz. Poklembové v Praze. 28 Rodný list osoby Jiří Antonín Camrda, uložený u Cecílie Camrdové v Praze. 29 Parte osoby Františka Camrdová roz. Vaňková, uložené u Cecílie Camrdové roz. Poklembové v Praze. 30 Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Roztoky u Jilemnice, okr. Semily sign 5774, matrika N, index N 1828 - 1872, územní rozsah Martinice + Rovnáčov, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku. 31 Parte osoby Antonín Jebavý, uložené u Michaely Jebavé ve Vrchlabí 32 Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Roztoky u Jilemnice, okr. Semily sign 5774, matrika N, index N 1828 - 1872, územní rozsah Martinice + Rovnáčov, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku. 23

14

prosince 1955 tamtéž.33 Barbora byla celý život žena v domácnosti. Se svým manželem Antonínem Jebavým měla třináct dětí. Prapraděda František Šoustal, otec mé prababičky Marie Jebavé roz. Šoustalové, se narodil 4. října 1861 v obci Roztoky u Jilemnice v Libereckém kraji. 34 Zemřel 22. října 1918 v obci Martinice okr. Semily, v Libereckém kraji. 35 Byl tkadlec. Praprababička Karolína Šoustalová roz. Hamplová, matka mé prababičky Marie Jebavé, se narodila 19. září 1862 v obci Martinice v Krkonoších v Libereckém kraji. 36 Zemřela 9. října 1922 v obci Martinice okr. Semily, v Libereckém kraji. 37 Karolína byla ženou v domácnosti. Prapraděda František Hakl, otec mého pradědy Otakara Hakla, se narodil 4. června 1869 v obci Benecko v Libereckém kraji. 38 Zemřel 10. listopadu 1952 v obci Horní Štěpanice v Libereckém kraji. 39 Pracoval jako tkadlec. Praprababička Julie Haklová roz. Fajstavrová, matka mého pradědy Otakara Hakla, se narodila 22. května 1863 v obci Benecko v Libereckém kraji. 40 Zemřela 10. prosince 1948 v obci Horní Štěpanice v Libereckém kraji. 41 S manželem Otakarem měla dvě děti. Prapraděda Antonín Kynčil, otec mé prababičky Anežky Halkové roz. Kynčilové, se narodil 7. září 1878 v obci Štěpanická Lhota v Libereckém kraji. 42 Zemřel 15. 12. 1959.43 Byl tkadlec.

33

Parte osoby Barbora Jebavá roz. Hamáčková, uložené u Michaely Jebavé ve Vrchlabí Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Roztoky u Jilemnice, okr. Semily sign 5173, matrika N, index N 1833 - 1869, územní rozsah Roztoky u Jilemnice, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku. 35 Sbírka matrik východočeského kraje, matrika Z, index Z 1910 - 1945, územní rozsah Martinice, uložena na matrice městského úřadu v Jilemnici. 36 Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Roztoky u Jilemnice, okr. Semily sign 5774, matrika N, index N 1828 - 1872, územní rozsah Martinice + Rovnáčov, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku. 37 Sbírka matrik východočeského kraje, matrika Z, index Z, 1910 - 1945, územní rozsah Martinice, uložena na matrice městského úřadu v Jilemnici. 38 Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Horní Štěpanice, okr. Semily sign 5782, matrika N, index N 1860 - 1894, územní rozsah Benecko, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku. 39 Sbírka matrik východočeského kraje, matrika Z, index Z 1906 - 1949, územní rozsah Benecko, Mrklov, Žalý, Horní Štěpanice, Zákoutí, Rychlov, Štěpanická Lhota, uložena na matrice městského úřadu v Jilemnici. 40 Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Horní Štěpanice, okr. Semily sign 5782, matrika N, index N 1860 - 1894, územní rozsah Benecko, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku. 41 Sbírka matrik východočeského kraje, matrika Z, index Z 1906 - 1949, územní rozsah Benecko, Mrklov, Žalý, Horní Štěpanice, Zákoutí, Rychlov, Štěpanická Lhota, uložena na matrice městského úřadu v Jilemnici. 42 Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Horní Štěpanice, okr. Semily sign 5782, matrika N, index N 1860 - 1894, územní rozsah Benecko, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku 43 Sbírka matrik východočeského kraje, matrika Z, index Z 1906 - 1949, územní rozsah Benecko, Mrklov, Žalý, Horní Štěpanice, Zákoutí, Rychlov, Štěpanická Lhota, uložena na matrice městského úřadu v Jilemnici 34

15

Praprababička Marie Kynčilová roz. Braunová, matka mé prababičky Anežky Halkové roz. Kynčilové, se narodila 28. prosince 1884 v obci Benecko v Libereckém kraji. 44 Zemřela tamtéž. Záznam jejího úmrtí jsem v příslušné matriční knize bohužel nenalezla. S manželem měla 5 dětí, čtyři dcery a jednoho syna. Prapraděda Tomáš Camrda, otec mého pradědy Antonína Camrdy, se narodil 22. října 1878 v obci Štilfrídov v Jihočeském kraji. 45 Zemřel v obci Dírná v Jihočeském kraji. Praprababička Kateřina Camrdová roz. Špacírová, matka mého pradědy Antonína Camrdy, se narodila 24. srpna 1877 v obci Dírná v Jihočeském kraji. 46 Zemřela tamtéž. Prapraděda Vojtěch Vaňka, otec mé prababičky Františky Camrdové roz. Vaňkové, se narodil v obci Kosova hora ve Středočeském kraji. 47 Zemřela tamtéž. Praprababička Marie Vaňková roz. Poustecká, matka prababičky Františky Camrdové roz. Vaňkové, se narodil v obci Kosova hora ve Středočeském kraji. 48 Zemřela tamtéž. Prapraděda Ján Poklemba, otec mého pradědy Josefa Poklemby, se narodil v roce 1887 v obci Dubovice v okrese Sabinov na Slovensku. Zemřel v roce 1961 obci Rožkovany v okrese Sabinov na Slovensku. 49 Živil se jako drobný zemědělec. Praprababička Anna Poklembová, matka mého pradědy Josefa Poklemby, se narodila pravděpodobně v obci Dubovica, kde také v roce 1921 zemřela. 50 Prapraděda Josef Čorba, otec mé prababičky Ireny Poklembové roz. Čorbové, se narodil 31. května 1899 v obci Rožkovany v okrese Sabinov na Slovensku. Zemřel 10. ledna 1985 tamtéž. Živil se jako drobný zemědělec. 51 Praprababička Mária Čorbová roz. Verešpejová, matka mé prababičky Ireny Poklembové roz. Čorbové, se narodila 25. března 1900 v obci Rožkovany v okrese Sabinov na Slovensku. Zemřela 4. října 1970 tamtéž. 52

44

Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Horní Štěpanice, okr. Semily sign 5782, matrika N, index N 1860 - 1894, územní rozsah Benecko, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku 45 Sbírka matrik Jihočeského kraje, matrika N, index N od roku 1904, územní rozsah Dírná, uložena na matrice městského úřadu v Dírné. 46 Sbírka matrik Jihočeského kraje, matrika N, index N od roku 1904, územní rozsah Dírná, uložena na matrice městského úřadu v Dírné. 47 Rodný list osoby Jiří Antonín Camrda, uložený u Cecílie Camrdové v Praze. 48 Rodný list osoby Jiří Antonín Camrda, uložený u Cecílie Camrdové v Praze. 49 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné hoře 50 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné hoře 51 Rodokmen rodiny Čorba, uložený u Josefa Smetanky v obci Rožkovany 52 Rodokmen rodiny Čorba, uložený u Josefa Smetanky v obci Rožkovany

16

2. Okres Sabinov, Slovensko

2.1.Charakteristika okresu, obec Dubovica Okres Sabinov leží na Slovensku, ve středozápadní části Prešovského kraje. Jeho rozloha činí 545 km². Okresní město je Sabinov, kde sídlí samospráva okresu. Obec Dubovica leží v severozápadní části Šarišské vrchoviny v údolí Dubovického potoka, 2km jižně od centra města Lipany. První zmínka o obci Dubovica je z roku 1278. Vystěhovalectví a demografická krize na počátku 20. století se nevyhnula asi obci Dubovice. V roce 1880 žilo v Dubovici 802 obyvatel. V roce 1890 žilo v obci 774 obyvatel. V obci byla špatná ekonomická a sociální situace. Převládalo zde polní hospodářství. Práce pro obyvatele Dubovice byla na místním velkostatku, na poli a ve mlýně. Před první světovou válkou byl v obci jeden kovář, kolář, obchod se smíšeným zbožím a dvě hospody. První světová válka významně ovlivnila život v obci. Na základě všeobecné mobilizace do války narukovalo dvanáct mužů, z nichž 4 padli. Pro vojenské účely byl zabaven dobytek, potraviny, měděné a bronzové předměty. Zpráva o konci první světové války se donesla do vesnice 11. listopadu 1918, kdy se vraceli vojáci z fronty. Ve druhé světové válce narukovalo 28 mužů z Dubovice. Ti sloužili nejprve jako vojáci Slovenského státu na Ukrajině. Všichni přešli a stali se účastníky Československé armády, jako příslušníci 2. československé samostatné paradesantní brigády a 1. československého armádního sboru. Po druhé světové válce lze v obci zaznamenat vzestup průmyslu. Stále větší počet obyvatel odchází za prací v továrnách. V roce 1955 byla obec elektrifikovaná. V roce 2014 má obec Dubovica 1497 obyvatel. 53

53

Elektronická šablona publikace Historie obce Dubovice, uložena na obecním úřadě v Dubovici okr. Lipany, Slovensko.

17

2.2.Nejvýznamnější předci Michaely Jebavé v obci Dubovica

2.2.1. Ján Poklemba Ján Poklemba, narozený v obci Dubovice v roce 1887. Ján se účastnil jako voják první světové války. Bojoval na jižní frontě v Itálii.54 Bohužel se ve vojenském historickém archivu v Bratislavě nedochoval jeho kmenový list, který by podal o jeho působení ve válce více informací. Ján Poklemba se oženil v roce 1919. O rok později se mu narodil syn Josef. Na přelomu dvacátého století byla nejen v okrese Lipany nouze o práci. Lidé se snažili uživit rodiny, jak se dalo. Mnoho mužů se proto vydalo hledat práci do Ameriky. Později se buď vrátili zpět do své vlasti, nebo pokud si v Americe našli dobrou práci, přestěhovala se za nimi celá rodina. Ján Poklemba měl v Americe proto několik příbuzných a mnoho sousedů. 55 Po první světové válce se pracovní situace v okrese Lipany nijak nezlepšila, naopak uživit rodinu bylo ještě složitější. Ján Poklemba pracoval jako rolník na velkostatku a poté se vydal hledat práci do Ameriky za svými příbuznými. 16. března 1921 doplul na lodi Olympia do New Yorku.56 V květnu 1921 zemřela Jánovi první žena. Syna vychovávali příbuzní. Ján se Roku 1925 v Americe podruhé oženil za Slovenku, která shodou okolností pocházela z vedlejší vesnice, z Rožkovan. V roce 1931 se z Ameriky Ján s rodinou vrátil. Zbytek života strávil Ján jako hospodář v obci Rožkovany. 57

54

ŠČECINA, Peter. Rožkovany, Červenica a Jakubova Voľa: historický prehľad spoločenským a životom. Prešov: Nakl. Vaška, 2004, s. 72. ISBN 8071654485. 55 Osobní rozhovor s pamětnicí Cecilií Camrdovou roz. Poklembovou nar. 1940 56 [online]. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: https://familysearch.org/ark:/61903/1:1:J6LL-V2S 57 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné hoře

18

náboženským

2.2.2. Josef Poklemba

Josef Poklemba se narodil 27. 8. 1920 v obci Dubovica okr. Sabinov v Prešovském kraji. 58 Slovensko se v té době, důsledkem první světové války, nacházelo v katastrofální hospodářské situaci. Přetrvával nedostatek všech základních životních potřeb. Byl nedostatek mouky, mléka i masa. K dostání nebyly ani oděvy, prádlo a boty. V obci Dubovica pracovali po válce obyvatelé obce hlavně jako rolníci na místním velkostatku. V obci byla pila a mlýn. Místní soukromí rolníci se starali o půdu, jiní pracovali v průmyslových podnicích V Košicích nebo Prešově.59 Obrázek 1: Josef Poklemba

2.2.2.1.

Dětství

Josefovi rodiče pracovali také jako rolníci na velkostatku. Otec Ján Poklemba odjel ještě před Josefovým narozením za prací do Ameriky. Josefova matka Anna roz. Ceperková zemřela na zápal plic, když bylo Josefovi tři čtvrtě roku.60 Po smrti matky si Josefa vzala k sobě rodina otcovy sestry v Prešově. Hrabákovi, tak se jmenovali, měli již své dvě vlastní děti. Josef v té době strádal jak citově, tak materiálně. Otec Josefovi posílal z Ameriky peníze, ale Josef přesto dostával jen suchý chléb a kyselé mléko. Jeho nejlepší přítel byl strýcův kůň. 61 Mezitím se Josefův otec v Americe znovu oženil. V roce 1925 si pro Josefa přišla k Hrabákovým paní Kolesárová, matka nové manželky jeho otce. Stala se jeho novou pěstounkou. Josef se tak přestěhoval do Rožkovan. 62 Rožkovany jsou malá obec poblíž Josefovy rodné Dubovice. V této obci se proto žilo podobným životem. Obyvatelé se zde živili polnohospodářstvím, ovocnářstvím a plátenictvím. 63 Paní Kolesárová však měla také své dvě dcery. Pro Josefa se tedy o proti minulým pěstounům nic nezměnilo. Chodil pást husy, spal na

58

Rodný list Cecílie Camrdové roz. Poklembové, uložený u Cecílie Camrdové v Praze. [online]. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://dubovica.wordpress.com/historia/ 60 Rodný list Cecílie Camrdové roz. Poklembové 61 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře 62 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře 63 [online]. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.rozkovany.sk/o-obci/historia-obce 59

19

tvrdé lavici pod oknem a večer dostal sotva krajíc chleba a mléko. Po práci na poli se staral o zvířata, a dům.

2.2.2.2.

Školní léta

Po vzniku samostatného československého státu byli v oblasti školství platné zákony z období Rakouska-Uherska. Provedeny byly pouze částečné úpravy. Obsah výuky se rozšířil o občanskou nauku a byl snížen počet žáků na jednoho učitele z 80 na 60. Meziválečné období se ale také vyznačuje snahami o reformu školy. Vzniká řada pokusných škol s různými metodami a obsahem práce. Je kritizováno upřednostňování dětí majetných rodičů. Mnozí učitelé posuzovali žáky podle toho, jak bohatí jsou jejich rodiče. Toho si ve svých pamětech všímá i sám Josef: "Lavice v naší škole byly pořezané a staré. Stály ve dvou řadách vedle sebe. U okna seděly děti sedláků, kterým jsem pásl husy, a ve druhé řadě jsme seděli my."64 Josef Poklemba ve škole zažil jak učitele, kteří se snažili chudým dětem pomáhat, tak i učitele, kteří považovali chudé děti jako nutné zlo. Předmětem kritiky byl i celý systém a úroveň školní praxe. Sami učitelé požadovali v roce 1920 nový zákon, kde by se vytvořil nový základ jednotného školského systému od mateřských škol, až po školy vysoké. Požadovali též vysokoškolské vzdělání pro všechny učitele. Tento zákon se prosadit nepodařilo. 65 Na venkově převažovaly 1 - 2 třídní obecné školy, což umožňovalo zřízení škol také v malých obcích a zabezpečení gramotnosti. Obecné školy měly za úkol vést děti k mravnosti, zbožnosti a rozvíjet jejich poznání v počtech, jazyce, psaní, náboženství, zpěvu, tělocviku, reáliích a geometrii. Z roku 1869 platil zákon, který ustanovuje osmiletou povinnou školní docházku, a tak rodiče, někteří, ač neradi, museli posílat děti do školy. 66 Tak tomu bylo i u Josefa. Paní Kolesárová musela tedy Josefa posílat do školy. Vždy, jakmile se Josef vrátil ze školy, dostal výprask a byl poslán na pole. Paní Kolesárová byla toho názoru, že práce na poli je důležitější, než školní docházka, a tak často Josefa do školy neposílala. Josef mohl zpět do školy, až když

64

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře Vývoj školství na našem území a současný školní systém. [online]. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z:http://zameklomnice.cz/pdf/implementace/docs/1_rocnik/SOS/PED/vyvoj.pdf 66 Vývoj školství na našem území a současný školní systém. [online]. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z:http://zameklomnice.cz/pdf/implementace/docs/1_rocnik/SOS/PED/vyvoj.pdf 65

20

přišli s pokutou páni z obecního úřadu. Díky tomu musel Josef opakovat druhou třídu, protože mnoho zameškal a neměl čas ani možnost se učit. 67 Zlom v Josefově prospěchu přišel až ve třetí třídě s nástupem nové mladé učitelky, která se snažila, aby si všechny děti ve třídě byly rovny. Několikrát Josefově poručnici vyhrožovala, že pokud se o něho nezačne starat, nechá jí ho odebrat. Paní Kolesárová by tím přišla o peníze Josefova otce. V této době se Josef učil nejlépe ze třídy, hrál divadlo, škola ho bavila. 68 Další rok přišel zvrat v podobě nového pana učitele. Pan učitel se věnoval hlavně dětem sedláků a ty druhé bral jako nutné zlo. Josefovi se nelíbila nespravedlnost, která ve třídě vládla, a tak se učiteli vzepřel. Pan učitel ho za to v kabinetu řádně zbil. Josefovi celý incident přinesl trojku z mravů. 69 V roce 1931 se vrátil Josefův otec z Ameriky. Vrátil se s novou manželkou a dvěma dcerami. Jan Poklemba, díky penězům vydělaným v Americe, opravil chalupu a přikoupil kus pole. Tak začalo společné hospodářství otce a syna. V zemědělství v té době převažovala ruční práce. Užívalo se jednoduché nářadí jako je pluh, kosa, hrábě. Jako tažnou sílu používali drobní zemědělci, tak zvaní domkáři, často i hovězí dobytek. Poklembové vlastnili krávu, kozu a něco slepic. Dokud chodil Josef do školy, musel hned po škole pomáhat na pole otci. Po dokončení povinné školní docházky pracoval Josef na poli od rána do večera bez jediné koruny jen za skromnou stravu a nocleh na tvrdé lavici.

2.2.2.3.

70

Život po vzniku Slovenské republiky

6. října 1938 vyhlásila Hlinkova slovenská ľudová strana po dohodě s dalšími politickými stranami autonomii Slovenska. Předsedou vlády se stal následující den dr. Josef Tiso. 22. 11. 1938 byl schválen ústavní zákon o autonomii Slovenské krajiny. Stát se oficiálně začal označovat jako Česko-Slovenská republika. 14. března 1939 nechal Tiso po jednání s Hitlerem svolat slovenský sněm. Hitler mu dal prakticky dvě možnosti. Buď vznikne samostatný Slovenský stát, nebo nechá Slovensko napospas Maďarsku. Slovenský sněm tedy rozhodl o vyhlášení samostatného slovenského státu. Slovenský stát nesl oficiálně název Slovenská republika. 71

67

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře 69 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře 70 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře 71 KOVÁČ, Dušan. Dějiny Slovenska. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, 422 s. ISBN 80-710-62677. 68

21

Formální samostatnost však byla pouze vnější, zdánlivá. Ve skutečnosti všechno, co se v Slovenské republice dělo, probíhalo pod přísnou německou kontrolou. Slovenská republika musela 23. března 1939 podepsat s Německem "ochrannou smlouvu", podle níž se Německo zavázalo ochraňovat integritu slovenského území, Slovensko však muselo podřídit německým zájmům a kontrole jak zahraniční politiku, tak armádu. Německo získalo také rozhodující pozice v slovenské ekonomice. Představitelé Hlinkovy strany nepovažovali pro svou politiku za dostatečné, bude-li se existence slovenského státu chápat pouze jako "menší zlo". Proto se snažili vytvořit kolem formálně existujícího státu novou státní ideologii. Začali prohlašovat, že Slovenská republika je dovršením "tisíciletého úsilí Slováků o vlastní státnost", masově se začaly vyrábět historické mýty sahající až ke knížatům Pribinovi a Svatoplukovi, jehož začali označovat za prvního slovenského krále atd. Vytváření takovéto falešné národní ideologie však nemohlo zakrýt jednu vážnou slabinu - samotný fakt kolaborace s Hitlerem. Mnozí občané Slovenska považovali národní socialismus a Hitlera za společné zlo. V nových podmínkách se však pojednou z úst nejvyšších slovenských představitelů dověděli, že Hitler a jeho Německo jsou nejlepším přítelem a ochráncem Slováků. Takto formulovanou ideologii však většina Slováků nemohla akceptovat.72 Situaci bezprostředně po vzniku Slovenské republiky komentuje Josef takto: "Na obecním úřadě vyvěsili nový prapor. Byl to prapor Slovenského státu. Ředitel školy se oblékl do černé uniformy Hlinkovy gardy. Zvony vyzváněly celý den. I statkář Varga si opatřil uniformu. Na faře, obecním úřadě a ve škole pověsili obrazy tlustého kněze, prezidenta Tisa. Kluci bohatých sedláků se chodili hlásit do Hlinkovy gardy, ti mladší do Hlinkovy mládeže. Dostali uniformy, dýky, holínky a ti starší revolvery. Pak se opíjeli v hospodě a kdekomu vyhrožovali. Byli mi odporní! Nikam sem nešel!"73 Josef nerozuměl politické situaci. Hlinkovci mu byli protivní svým naparováním a přidat se k nim proto nechtěl. Když se po několika dnech vrátil domů z pole, čekal tam na něho kromě otce i velitel Hlinkovy gardy v Rožkovanech komisař Popovič. Ptal se Josefa, proč se ještě nepřihlásil k Hlinkově mládeži. Poté se otočil na Jána Poklembu a pravil: "Kdybys byl, Poklembo deputátník či malý sedlák, tak bych se nedivil a ani bych o tvého kluka nestál! Ale ty máš 12ha! Bez toho kluk kariéru neudělá." Otec se tentokrát Josefa zastal a zaplatil uloženou pokutu 400 korun. Po měsíci přišla z obecního úřadu opět pokuta 400 korun a předvolání pro

72 73

KOVÁČ, Dušan. Dějiny Slovenska. 1. vyd. Praha: Nakl. Lidové noviny, 1998, 422 s. ISBN 80-710-6267-7. Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře

22

Jána Poklembu na okres do Prešova. Josef byl za trest pracovně nasazen ve Velkoněmecké říši. 74

2.2.2.4.

Ve Velkoněmecké říši

Pracovní situace v slovenském státě byla příznivější než v okolních zemích. Platilo to především o prvních letech existence slovenského státu, do roku 1943. Na Slovensku existovala vysoká zaměstnanost. Ovlivnila ji jednak válečná konjunktura v průmyslu, ale také skutečnost, že mnozí Slováci měli možnost pracovat za výhodných podmínek v Německu. Každoročně tam odcházelo na práce asi 40 000 slovenských občanů.75 Někteří jako třeba Josef Poklemba však nedobrovolně. V Prešově se společně s Josefem sjeli "odvedenci" z celého východního Slovenska. Gardista v uniformě jim nejdříve vykládal o krásném úkolu, který je v Říši čeká. A poté, v případě útěku, vyhrožoval tresty a kriminálem. Josef byl nasazen v obci Meckenburg 76, poblíž města Schwerin. Pracovali zde lidé z celé Evropy - Poláci, Francouzi, Švýcaři, Češi, Slováci. Někteří pracovali za plat, jiní jako otroci. Josef dělal za plat podomka na velkostatku. Společně s ním tu pracovali také Poláci, které Němci odvlekli při obsazování Polska. Ti dřeli jenom za stravu a za nocleh ve chlévě. Ven směli na propustky na dvě hodiny týdně. Francouzští zajatci pracovali od rána do noci a na noc byli zamykáni do koňské maštale.

Obrázek 2: Místo totálního nasazení Josefa Poklemby v Německé říši. 74

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře KOVÁČ, Dušan. Dějiny Slovenska. 1. vyd. Praha: Nakl. Lidové noviny, 1998, 422 s. ISBN 80-710-6267-7. 76 Mapy.cz. [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/#!x=12.802944&y=53.648485&z=7&t=s&d=muni_93030_1 viz Obrázek 2 75

23

„Příslušníci Slovenského státu, pracující na území Německa, hlaste se okamžitě k odvodům v Hamburku!" Stálo v listu, který Josef dostal. Měl hned nastoupit do nacistické německé armády. Josef se tomuto rozhodnutí vzepřel a odjel. K otci se vrátit nemohl. Žil tak u jeho bratra, se kterým pracoval ve dřevoskladu. Josef se přihlásil na notářství. Tam nerozuměli papírům z Velkoněmecké říše a tak mu potvrdili, že má již po odvodu a nevšimli si, že z Německa utekl. Josefův strýc však dostal strach a Josef musel odejít. Nějaký čas pobýval u Smolkových, rodiny sestry své matky. Tam pracoval se strýcem v železničních truhlářských dílnách. Zde také poznal svou budoucí ženu Irenu. 77 Se svou ženou Irenou roz. Čorbovou se Josef seznámil při práci na železnici. Irena pocházela z Rožkovan. V roce 1940 byla poslána do Velkoněmecké říše na nucené práce, kde se Josefovi a Ireně narodila dcera Cecílie 2.2.2.5.

Povolávací rozkaz

Slovenská armáda se účastnila německých válečných tažení, počínaje válkou proti Polsku. Vzápětí 22. června 1941 po přepadení Sovětského svazu se připojilo k této Hitlerově agresi i Slovensko a zúčastnilo se na ní svými dvěma divizemi. 23. června 1941 vyhlásila Slovenská republika Sovětskému svazu válku. Ve vesnicích se začaly objevovat plakáty. Na jedněch byly zvířecí obličeje, pod kterými bylo napsáno, že to jsou bolševici. Na druhých bylo napsáno, že se s těmi hroznými bolševiky musí skoncovat. Stejná hesla jako na plakátech se hlásala v novinách, v rádiu, ale hlásali je také faráři. Poklembovi přišel v souvislosti s vyhlášením války povolávací rozkaz. 1. října 1941 byl zařazen v Ružomberoku u druhého dělostřeleckého pluku jako mířič konal základní výcvik jednotlivce. 1. listopadu 1941 byl přiřazen k 7. bolerii 2. dělostřeleckého pluku jako mířič (100mm houfnice) 78. Poté obsluhoval radiostanice. V kasárnách byla slyšet hesla, jak budou brzy bolševici poraženi. Když se z fronty vraceli první vojáci, měli zakázáno se bavit s těmi, kteří se na frontu teprve chystali. Důstojníci je nechtěli informovat o pravdivé situaci na frontě. O pravdivé situaci na frontě se Poklemba dozvěděl od Milana Lepiše, který se vrátil raněn. Poklemba byl zvědav, zda je situace opravdu taková, jak se od Milana dozvěděl a chtěl na frontu. Vzhledem k tomu, že nebyl v Hlinkově mládeži, musel se na frontu dostat složitější cestou. Dělal úmyslné chyby, nechoval se kázeňsky a dostával tak stále tvrdší tresty. 4. srpna

77 78

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře Kmenový list Josefa Poklemby uložený ve VHÚ Bratislava.

24

1942 ho povolali na ostrou střelbu. Po ní se četla jména těch, co půjdou na frontu a Poklemba byl mezi nimi. 5. srpna 1942 byl Poklemba převelen ke 2. bolerii 31. dělostřeleckého pluku u Korosteni v SSSR, na území dnešní Ukrajiny, jako střelec. 79 Poté se přesunul do Mozyru. Dostal na starosti rádiovou stanici, u které strávil mnoho hodin. Když se Poklembovi podařilo zachytit Moskvu, zjistil, že to, co mu do té doby Slováci říkali, bylo úplně něco jiného, než nyní vyslechl. Zjistil, že v Moskvě nyní žije Klement Gottwald a pracuje tam i mnoho Slováků. Poklemba začal s moskevskými názory sympatizovat. Poslouchání Moskvy bylo zakázané a tak byl Josef převelen na pozici velitel prádelny. 80 2.2.2.6.

Na frontě

Jako velitel prádelny se Josef poprvé dostal do kontaktu s partyzány. V prádelně u něho pracovali Ukrajinci. Těm Josef nejprve nosil náboje a granáty. Později se spřátelil s obyvateli vesnice, kteří ho dovedli k partyzánům. Josef chtěl nejprve přejít k partyzánům ihned a sám. Jeho úkolem však bylo přivést s sebou ještě několik mužů a mezitím dál přinášet náboje a granáty. Vasil Ševčenko, tak se jmenoval partyzán dělající Josefovi spojku. Měsíc chodil Josef společně se svým nejlepším kamarádem Stankem a několika vojáky, kteří by mohli k partyzánům přejít s nimi. Mezi vojáky však vypukl konflikt a jeden z nich vše prozradil veliteli. Josef se Stankem byli krutě vyslýcháni, poté posláni do vězení. Ještě před nástupem do vězení se jim lstí podařilo utéct směrem do lesů. Josef svůj útěk popisuje takto: "Měli jsme štěstí. Den před tím přijeli do kasáren nováčci, kteří se zde ještě nevyznali. Přišli jsme na světnici, povečeřeli. Nováček na nás asi zapomněl. Pamatoval si jen, že na nás má počkat a klimbal na chodbě. Skočil jsem ke svému kavalci a navlékl na sebe všechno, co jsem měl. Stanko pochopil a za minutu jsme byli vystrojeni. Na světnici právě přišel rotný, kamarád, ale důvěřovat se mu nedalo. Nic o nás ještě nevěděl. Rozhodl jsem se ho oklamat. Pořádal jsem ho, aby naše pušky odnesl k prádelně, kde máme za chvíli nastoupit službu. Prošel s našimi zbraněmi hladce kolem podřimující služby. Když jsme šli kolem služby, řekli jsme nováčkovi, že se jdeme ještě umýt, že to je tu zvykem. Tím jsme se dostali přes stráž. Vzali jsme si u prádelny zbraně, přeskočili plot a vydali se lesem co nejdál od kasáren "81 Dorazili až do vesnice Sloboda, kde zaklepali na první chalupu. Po dlouhém přemlouvání je stařík zavedl za vesnici do stavení, kde našli již vysloužilého partyzána, který bojoval již v roce 1918. Bohužel Josef 79

Kmenový list Josefa Poklemby uložený ve VHÚ Bratislava. Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře 81 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře 80

25

neuvádí jeho jméno. U tohoto partyzána našli na pár hodin klid a teplou postel. Brzy je ale vzbudil příjezd aut. To Josefova jednotka hledala dva uprchlé Slováky. Společně s partyzánem utekli do lesa, kde je schoval v úkrytu. Když jednotka odjela, partyzán pomocí výstřelu kontaktoval ostatní partyzány v lesích. Za pár hodin si pro ně přišel asi dvacetiletý partyzán, který je dovedl hluboko do lesů do partyzánského tábora. Na území Ukrajiny již operovalo cca 15000 partyzánů. Podle oficiálních vojenských dokladů Josef Poklemba zběhl 19. 5. 1943 od III/31 del. odd. v Kozinkách.82 Dle Josefova kmenového listu přešel k ruským partyzánům 17. 5. 1943.83 Proto mohu tvrdit, že přesné datum Poklembova přechodu k partyzánům není známo. S jistotou mohu tvrdit, že zběhl mezi 17. - 19. květnem 1943. Martin Lacko ve své knize Dezercie a zajatia príslušníkov zaisťovacej divízie v ZSSR v rokoch 1942-1943 popisuje Poklembův útěk k partyzánům takto: "19. mája prebehli Vasil Stanko a Jozef Poklemba. Prečo? Ako hipomobilní delostrelci boli umiestnení v Kozinkách. Počas veselice v obci Prudok45 sa spolu s Jozefom Poklembom skamarátili s niekoľ- kými partizánmi, ktorým sľúbili zohnať nejaké strelivo do československých guľometov, ktoré používali. Partizáni však nakoniec nič nedostali. Neopatrný Poklemba sa totiž s touto akciou pochválil iným kamarátom, čo neostalo bez následkov. O pár dní ho zatkli spolu so Stankom. Keď sa neskôr po výsluchoch od veliteľa stráže dozvedeli, že majú byť eskortovaní k poľnej prokuratúre do Ovruče, dlhšie nečakali a pri prvej príležitosti z chabo stráženej väznice zmizli k partizánom. Jediným východiskom, ako sa vyhnúť súdu, bol útek."84 2.2.2.7.

Československý partyzánský oddíl

18. května 1943 vydal generál Saburov rozkaz: „Vycházím vstříc přáním a iniciativě československých vojáků a důstojníků, kteří přešli k partyzánům, aby bojovali s německými okupanty, a nařizuji kapitánu s. Repkinovi okamžitě přistoupit k plnění povinnosti velitele Československého oddílu a k vytvoření tohoto oddílu s přímým podřízením mně.“ Československý oddíl se vytvářel z vojáků, kteří po jednom nebo ve skupinách přešli k partyzánům hned za nálepkou a ze Slováků, kteří přešli dříve a měli již za sebou nějakou dobu

82

LACKO, Martin. Dezercie a zajatia príslušníkov zaisťovacej divízie v ZSSR v rokoch 1942-1943. 1. vyd. Bratislava: Ústav Paměti Národa, 2007, s. 275. ISBN 8096969943. 83 Kmenový list Josefa Poklemby uložený ve VHÚ Bratislava 84

LACKO, Martin. Dezercie a zajatia príslušníkov zaisťovacej divízie v ZSSR v rokoch 1942-1943. 1. vyd. Bratislava: Ústav

Paměti Národa, 2007, s. 150. ISBN 8096969943.

26

bojové činnosti v řadách slovenských partyzánů. 85 Josef byl mezi prvními šesti československými partyzány v Nálepkově oddílu. 1. Československý partyzánský oddíl byl organizován takto:86 Štáb oddílu: Ján Nálepka - velitel oddílu Leonid Kalistrakovič Fedorov - politický komisař Imrich Lysák-Jacko, Michal Petro, Štefan Chovanec, Petr Benkovič Menší skupina rozvědky:

Hospodářská část:

Dvě bojové skupiny:

Velitel Michal Petro

Velitel Varonov

Velitelé Emil Gočal Josef Révay

Tabulka 1: Organizace 1. Československého partyzánského oddílu

V Nálepkově oddílu byla od začátku zavedena tvrdá vojenská kázeň. Sám Nálepka byl vždy upraven, čistě oblečen a hladce vyholen, čímž byl příkladem pro celý svůj oddíl. Příslušníci Nálepkova oddílu včetně Josefa se učí orientaci v lesnatém terénu, maskování, skrytému pohybu a přesné střelbě. Nálepka upevňoval svůj oddíl organizačně a zvyšoval jeho bojeschopnost.

2.2.2.7.1.

První boje Nálepkova oddílu

První bojový úkol Československého partyzánského oddílu byla agitační práce. V rozkaze bylo uloženo: „Navázat spojení s posádkami v Jelsku, na železniční stanici v Bogutiči a ve vesnici Kozinki, složenými ze Slováků, dosáhnout ozbrojeného povstání a přechodu vojáků se zbraněmi a municí k partyzánům do Československého partyzánského oddílu“ Následující den vyrazil kapitán Nálepka spolu se zástupcem velitele vyšší jednotky, s družstvem slovenských partyzánů, skupinou samopalníků a radiovou stanicí do prostoru Jelska. Ve dnech 19. - 25. května 1943 však navštívil posádku v Kozinkách ministr národní obrany generál Čatloš, který vojákům přednesl tento projev: „Vyskytli sa medzi nami slabé charaktery, ktoré nie sú si vedomé ani božskej cti a zradili prísahu, ktorú dali Slovákom, svojej slovenskej vlasti", v tomto duchu začal. "Je to vraj ale iná situácia ako v prvej svetovej vojne, 85

BERLINSKIJ, D. a M. POGREBINSKIJ. HRDINA SOVIETSKEHO SVÄZU JAN NÁLEPKA (REPKIN). První. Praha: Naše vojsko, vydavatelství čs. branné moci v Praze, 1952, s. 55. 86 Deník činnosti Čs. Partyzánského oddílu kpt. Jana Nálepky – Repkina In.: Historia a vojenství, 1957, s. 396 411.

27

kde boli naši otcovia donútení prisahať vernosť Maďarom, teda cudzincom. Teraz však slovenskí chlapci prisahali Slovensku, Slovákom." Čatloš dodal také to, že zrádců si nikdo nikdy nevážil, proto si zběhů nebudou vážit ani nepřátelé, ba ani domov je znovu nepřijme. "Útekmi k nepriateľovi sa ukázala rozbitosť, nejednotnosť slovenského národa. Dezerciami Slováci strácajú aj dôveru Führera, ktorý sa len nedávno vo svojom hlavnom stane vyslovil, že povedľa Fínov sú práve Slováci najlepšími vojakmi bojujúcimi na strane Veľkoněmeckej ríše." Čatloš vojákům nabídl nejen hmotné ocenění služby v poli, kariérní postup, ale i blízkou výměnu z pole. Nakonec nechyběla hrozba: „Pod- ľa vojenského trestného zákona okrem iných represálií má byť zbehom a ich najbližším príbuzným zhabaný majetok v prospech štátu."87 I přesto nebylo Nálepkovo spojení s mnohými vojáky i sověty, kteří plnili v Jelsku úkoly od partyzánů, nejen přerušeno, ale dosáhlo ještě větších rozměrů. Když Nálepka popisoval v deníku Československého oddílu výsledky vykonané práce, popsal „úplný rozklad 101. pluku a jiných součástí zajišťovací divize a prudké zesílení proti německého smýšlení“88 Poklemba v této souvislosti dostal první úkol společně se Stankem týden po jejich příchodu. Měli za úkol přivést živého "jazyka". 89 Byla to pro ně první zatěžkávací zkouška. Živé je nesměl nepřítel dostat, protože s partyzány se nacisté nemazlili. Tento úkol se jim podařilo úspěšně splnit. Nový úkol byl přivést k partyzánům další Slováky. Společně s deseti dalšími šli do vesnice, kde věděli, že Slováci chodí pro seno. Podařilo se jim zajmout 4 muže. Ze dvou se stali dobří partyzáni. Dva se hlásili k fašismu. Partyzánský soud pro ně byl krátký. 2.2.2.7.2.

První otevřený boj Josefa Poklemby

V létě roku 1943 se hitlerovské vedení pokusilo zorganizovat porážku partyzánského hnutí a rozvinulo trestné akce proti řadě velkých prostorů obsazených partyzány, zvláště na severní Ukrajině, na pravém břehu Dněpru. Saburova vyšší jednotka partyzánských oddílů, včetně oddílu Československého, jejíž oddíly vykolejily za pouhé tři měsíce kolem sta vojenských vlaků a potřely přitom více jak šest tisíc fašistických vojáků, nemohla uniknout pozornosti hitlerovského vedení.

87

LACKO, Martin. Dezercie a zajatia príslušníkov zaisťovacej divízie v ZSSR v rokoch 1942-1943. 1. vyd. Bratislava: Ústav Paměti Národa, 2007, s. 151. ISBN 8096969943. 88 BERLINSKIJ, D. a M. POGREBINSKIJ. HRDINA SOVIETSKEHO SVÄZU JAN NÁLEPKA (REPKIN). První. Praha: Naše vojsko, vydavatelství čs. branné moci v Praze, 1952, s. 60. 89 Jazyk se říkalo nacistovi chycenému proto, aby řekl, co ví o postavení nepřátel a jejich síle.

28

Dne 26. června 1943 fašistické oddíly v automobilech pronikaly do partyzánského kraje a snažili se zmocnit osad. Poté začalo pročesávání lesů a bažin. Ve vzduchu se vznášela německá letadla a vrhala pumy na cesty, samoty a vesnice. Partyzáni však byli o tomto včas informovaní a rozkaz pro ně zněl: „Nezahajovat poziční obranné boje, ale léčkami, zaminováním cest a náhlými přepady ničit ve skupinách a oddílech nepřátelskou živou sílu a techniku a vytvářet tak pro nepřítele nesnesitelné podmínky boje s partyzány v lesích.“90 Československý oddíl spolu s oddílem Buděnného dostal rozkaz podniknout bojové akce v prostoru Daniloviči – Borovoje – samota Ruběž – Ivanova Sloboda. Ti dorazili do prostoru vesnice Daniloviči ještě téhož dne a strávili noc v lese. 27. června 1943 začali hitlerovci prostupovat hlouběji do lesa. Partyzánské oddíly připravily řadu léček a fašistické jednotky pouštěli na třicet až padesát metrů, než na ně začaly střílet. V měsíčním hlášení vyšší jednotky se píše: „Partyzán Československého oddílu kulometník Poklemba střílel při odrážení nepřátelského útoku z lehkého kulometu. Tvárnost terénu mu však bránila postavit kulomet správně. Poklemba neztrácel čas hledáním vhodného místa a postavil kulomet na záda svého pomocníka Straucha. Pak pustil nepřítele na krátkou vzdálenost, zahájil přesnou kulometnou palbu a zničil osm hitlerovců. Strauch, na jehož zádech kulomet stál, pálil zároveň z pušky.“91 Fašisté se v průběhu boje snažili Československý oddíl obklíčit. Nálepka uhodl úmysly nepřítele a nařídil oddílu ustoupit. Fašisté podle deníku oddílu ztratili 30 mužů a Partyzáni měli pouze jednoho zraněného. Za tento hrdinský čin získali Stauch a Poklemba od generála Saburova vyznamenání "za statečnost v boji". Z jiného úhlu nám toto období popisují paměti Josefa Poklemby. Na samostatný oddíl bylo Čechoslováků stále ještě málo a tak k nim na první samostatný úkol přidali partyzány polské a sovětské. Dohromady jich bylo 14. Úkol zněl: „Vyrazit až k Mozyru a vyhodit do povětří dřevěný most, po kterém Němci vozili potraviny i vojáky. Partyzáni si miny vyráběli sami. Do dřevěné krabice uložili 60 až 80 dkg třaskaviny, obalili pytlovinou, dovnitř vložili jeden konec elektrického drátu. Na druhém konci zapojili a mina vybuchla."92 Josef tuto akci popisuje takto: "Došli jsme k mostu. Bylo ticho, zdálo se, že most nikdo nehlídá. Po dvojicích jsme pokládali na mostě miny. Poslední minu měl položit až na druhý konec mostu zrádný Polák ještě s jedním naším chlapcem. Došli v klidu až na konec mostu a najednou zaštěkal kulomet z druhého břehu. Polák zahazuje minu a utíká přes most 90 BERLINSKIJ, D. a M. POGREBINSKIJ. HRDINA SOVIETSKEHO SVÄZU JAN NÁLEPKA (REPKIN). První. Praha: Naše vojsko, vydavatelství čs. branné moci v Praze, 1952, s. 62. 91 BERLINSKIJ, D. a M. POGREBINSKIJ. HRDINA SOVIETSKEHO SVÄZU JAN NÁLEPKA (REPKIN). První. Praha: Naše vojsko, vydavatelství čs. branné moci v Praze, 1952, s. 63. 92 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře

29

k Němcům. Náš chlapec se sotva stačil připlížit zpátky. Zahájili jsme za zrádcem palbu, ale byl daleko, a tak jsme ho snad jenom poranili. Němci nestačili ani doběhnout zpátky k mostu a odstranit miny. Most už letěl do povětří. Úkol byl přes všechno splněn, až na toho zrádce."93 Než se Poklembově skupině podařilo dojít do tábora, už nad nimi nalétávaly německé bombardéry. Partyzáni se rozdělili na několik proudů a zamířil hlouběji do lesů. Po několika dnech Josef se skupinou dorazili k vesnici Borovoje. Pekaře poslali péct chleba a sami usnuli vyčerpáním v lese. Za několik hodin je probudila střelba. Poklemba tuto situaci popisuje takto: "Pekaři byli přepadeni nacisty. Doběhli do lesa, vysypali z náručí chléb, sotva dechu popadali. Mlčky jsme vzali zbraně a zalehli na okraji lesa. Měl jsem už lehký kulomet. Ležel jsem až docela na pravém křídle a vidím, jak proti mně nastupuje četa nacistických vojáků. Jdou klidně, nevidí mě. Ležíme se Stankem vedle sebe a třeseme se napětím. První otevřený boj! Jsou jenom na sto metrů od nás, je vidět jejich uniformy. Byli to Maďaři. Jdou jenom malinko přikrčeni, dívají se přímo na nás, nic však nevidí. Jsme dobře maskováni křovím. Už jsou na devadesát metrů, na osmdesát, na sedmdesát, na šedesát. Stiskl jsem spoušť. Během několika vteřin jich padla dobrá pětina. Zbylí se odplížili zpátky. Za chvilku šli nanovo. Střílel jsem bez ustání. Padali a znovu vstávali, přibližovali se. Nakonec nevydrželi a znovu ustoupili. Stanko byl odvolán k druhému kulometu. Ležel jsem sám a ani nevěděl, že kousek ode mne bojuje politický komisař našeho oddílu. Němci poslali Maďarům posilu. Začali na nás posílat miny a zahájili palbu těžkým kulometem. Ustupovali jsme hlouběji do lesa. Neměl jsem kde opřít kulomet a střílet bylo potřeba. Ležím ve výmolu a ohlížím se kolem sebe. V tu chvíli přiskočil komisař a řekl mi, abych o něho opřel kulomet a střílel. Němci znovu ustoupili. To nám již stačilo k tomu, abychom se stáhli do lesa, kam se neodvažovali."94 Další den nachystali Němci na partyzány léčku. Za partyzány přišla do lesa informátorka s tím, že jsou nyní Němci v pozici, kdy se dají snadno přelstít. Poklemba tuto situaci popisuje takto: "Jdeme klidně po louce k vesnici, a najednou ze všech stran kulometná palba! Léčka! Němci byli dobře zakopáni před lesem a babu poslali, aby nás vylákala ven. Několik našich chlapců to stálo život. Hodili jsme s sebou na zem tak, jak jsme byli a zavrtali se do hlíny. V takové chvíli, když kolem tebe létají kulky, zahrabeš se do hlíny jedna dvě. Za chvíli jsem měl před sebou kopeček hlíny, vyhodil jsem na něj hlaveň kulometu a začal odpovídat. Nábojů jsem měl dost, pálil jsem bez přestání. Ostatní chlapci se mezitím odplížili zpátky do lesa. Střílím a střílím a najednou pozoruji, že z druhé strany palba ustala a ani z našich nikdo nestřílí.

93 94

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře

30

Zastavím palbu a slyším jenom svůj dech. Ohlížím se, ležím v poli sám, za mnou nikdo, jen několik chlapců leží v poli divně zkroucených. Byli mrtví. Vidím, jak se přede mnou zdvíhají hlavy nacistů a míří ke mně. Nestaral jsem se o nic a střílím. Čtyřikrát vstali, zalehli a znovu zaútočili. Chtěl jsem využít přestávek a odplížit se k lesu. Jakmile jsem se však za svým kopečkem pohnul, spustili takovou palbu, že jsem musel zůstat ležet, kde jsem byl, za malým kopečkem vyhrabané hlíny. Možná si Němci mysleli, že nejsem sám, že jsou v lese další, a po několika marných pokusech se blíž neodvažovali. Trvalo to celé odpoledne. Nakonec jsem se rozhodl: Chlapci jsou již jistě v bezpečí, i já se pokusím zachránit. Měl jsem na sobě těžké boty, špatně by se mi v nich utíkalo. Centimetr po centimetru jsem se pomalu zouval. Zásobník i kulomet jsem si nechal. K lesu to bylo asi dvě stě metrů. Stačím to přeběhnout? Mezi lesem a mnou byla ještě jedna mez. K ní jsem se musel dostat! Pustil jsem pro jistotu ještě několik ran směrem k Němcům a najednou vstanu, kulomet a zásobníky v ruce a utíkám k lesu. Než se vzpamatovali z překvapení, byl jsem za mezí. Zalehnu a střílím. Z meze ale bylo do lesa dál než před tím. Zahrabal jsem proto zbylé zásobníky pod mez, chytil jsem kulomet a skáču jako zajíc k lesu. Stříleli po mně, ale netrefili se. Doběhnu do lesa a najednou si uvědomím: Odhodil jsi zásobníky, budeš potrestán! Voják nikdy nesmí odhodit zbraň a munici. Byl jsem v bezpečí. Les byl hluboký a ani za samotným partyzánem se Němci neodvážili. Avšak pod mezí v poli ležely zásobníky. Obrátil jsem se a připlížil se zpátky na kraj lesa. Vidím: nacisti se nehýbají. Opravdu si myslí, že jsem nebyl sám! Metr po metru jsem se přiblížil až k mezi. Před sebou jsem stále hrnul hromádku hlíny. Nohy mě bolely, tělo jsem tiskl až k zemi. Nezpozorovali mě. Dostal jsem se až k mezi. Hlava mi klesla do trávy, musel jsem si chvíli odpočinout. Bylo ticho. Vyhrabal jsem zásobníky, nastrkal je do kalhot a plížím se zase zpátky. V posledních metrech mě zpozorovali. Ale už pozdě! Stačil jeden skok a byl jsem u svého kulometu. Zalehl jsem za strom a poslal ještě dlouhé dávky ze svého kulometu jako poslední pozdrav nacistům. Pak jsem se zdvihl a proběhl hlouběji do lesa." 95 Za tento odvážný čin byl Poklemba povýšen a jmenován partyzánským staršinou. 2.2.2.7.3.

Obklíčení

Některé části partyzánské brigády byly již daleko od starého tábora. Josefova skupina se bojem u Borovoje v lesích zdržela. Nacisté však mezitím vydali rozkaz k pročištění lesů. Poslali proti partyzánům letadla, děla, tanky i pěchotu. Než se partyzáni stačili vydat na nová místa,

95

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře

31

byl les obklíčen. V lese bylo okolo pěti set partyzánů, Nálepkův oddíl byl mezi nimi. Nacistů, kteří obklíčili les, bylo desetkrát tolik. Nebyli přesně informováni o počtu partyzánů, a tak se do lesa neodvážili. Obklíčení trvalo skoro tři neděle. Poté dostali partyzáni rádiem od generála Saburova rozkaz: „Zakopat těžší zbraně a s lehkými kulomety a samopaly se probít z obklíčení."96 Němci však každých sto metrů okolo celého lesa vybudovali bunkry, z nichž hlídali les. Za bunkry přejížděly bez ustání tanky. Když se partyzáni pokoušeli tento kruh prorazit, tak byli vždycky donuceni k ústupu. Poklemba průběh boje popisuje takto: "Zbývalo nám ještě trochu střeliva a sedm metrických centů tolu - naší nejlepší třaskaviny. Z posledních sil jsme z veškerého množství třaskaviny nadělali miny a počkali jsme si na tmavou noc. Půda okolo lesa byla sypká a samý písek. Rozdělili jsme se po malých skupinkách a každá se připlížila v temné noci mezi nacistické bunkry a nakladla miny. Nakladli jsme je tak, že při prvním šlápnutí museli vybouchnout. Němci nic nezpozorovali, písek jsme tak dovedně znovu zahrabali, že půda vypadala jako předtím. Dělali jsme to tak: Na jednom konci lesa spustila jedna naše skupina palbu, takovou, jakou už Němci znali z našich výpadů. Tím jsme upoutali jejich pozornost k jednomu místu a na protilehlém konci lesa jsme zatím nakladli miny. Tak jsme střelbou a minami obešli celý les. Vyčerpaní jsme se znovu shromáždili v lese a zalehli na místě, odkud jsme se ráno chtěli znovu pokusit o výpad. Země byla prostydlá, třásli jsme se zimou, vyčerpáním a napětím. Podaří se? Ráno, jak se nám zdálo, blížilo se nesmírně pomalu. Na nebi stály mraky, dlouho se rozednívalo. Konečně se přece jen rozednělo. Němci nastartovali tanky a chystali se objíždět les jako každý jiný den. První rána otřásla vzduchem. První mina vybuchla a vyhodila do povětří nacistický tank, který na ni najel. Než se Němci stačili vzpamatovat, vyletělo do povětří několik tanků. Tak dobře byly položeny naše miny. A kde mina nezasáhla tank, tam na ní šlápl některý z nacistů, kteří okolo vyděšeně pobíhali. Takové překvapení nečekali. A my jsme vymysleli ještě jednu lest. Když začaly vybuchovat první miny, spustili jsme palbu na jednom konci lesa. Němci se v tom zmatku soustředili tam. Rychle jsme vykopali těžké zbraně a vyrazili na druhém konci lesa ven. Na konci lesa jsme uviděli rozstřílené nepřátelské tanky, vyvrácené bunkry a mrtvoly nacistů. Úspěšná lest nám dodala sílu. Prošli jsme všichni, neměli jsme jediného padlého. Než se Němci stihli za námi rozběhnout, zmizeli jsme v lese."97

96 97

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře

32

2.2.2.7.4.

Davidgorodok

Další rozkaz, který partyzáni od generála Saburova 24. července 1943 dostali, zněl: „Dobýt a vybrat větší fašistické hnízdo, Davidgorodok." Město bylo daleko na západ od hlavního partyzánského ležení. Němci sem sváželi zajatce a chycené pomocníky partyzánů. Měli zde své zásoby. Partyzáni se k městu museli přiblížit tak, aby se o nich nacisté nedozvěděli. Nechodili tak do vesnic a drželi se hlavně v lese. Několik kilometrů před městem Davidgorodok vnikli do vesnice. Vesnici obsadili. Rozkaz útoku zněl: „Připlížit se těsně k městu Davidgorodok a ve tři čtvrtě na jednu v noci, na znamení raketou, začít soustavně dělostřelbu i útok na město ze všech stran."98 Československý oddíl dostal zvláštní úkol: „Dobýt most, který vedl rovnou do ulice a zneškodnit nacistickou strážnici na druhém konci mostu!" Josef popisuje útok takto: "Již před půlnocí jsme leželi okolo města. Nacisté se cítili tak bezpečni, že první jejich hlídky stály až na začátku prvních ulic. Ležíme těsně u mostu na naší straně řeky a čekáme. Půlnoc. Němci na druhé straně mostu se klidně baví, hlídky u těžkého kulometu neleží, ale procházejí se sem a tam. V blízké strážnici svítí světlo a je odtamtud slyšet hovor a smích. Čtvrt na jednu. Ležíme napjatě a čekáme na znamení. Nacisty na druhé straně máme na mušce, ale nesmíme střelit! Kdybychom vystřelili, zmařili bychom celý plán. Půl jedné. Hlídka na druhé straně si sedla ke kulometu a zapálila cigaretu. My jsme nemohli ani hlasitěji dýchnout, natož si zapálit. Za pět minut tři čtvrtě na jednu. Zelená raketa vyletěla vysoko k nebi a naráz zahučela naše děla. První střely zasáhly nacistickou hlídku u kulometu. Naše střely byly přesné. Ze strážnice vyběhli vyjevení nacisté a než stačili chytit automaty, padli. Od našich zápalných střel chytla strážnice a vedlejší skladiště. Město bylo dřevěné, zakrátko hořelo ze všech stran. Skrývalo se v něm na šest set fašistů. Překvapení fašisté, kteří do téhle chvíle leželi v postelích, byli skoseni dřív, než se mohli vzpamatovat. Nešetřili jsme nikoho, mstili jsme se za umučené a zabité. Hned po prvních partyzánech, kteří vnikli do města, vjel mezi nás generál Saburov. Zastavili jsme až na náměstí, uprostřed města. V jednu hodinu v noci jsme dobyli Davidgorodok. V půl šesté ráno vycházely z městečka dlouhé kolony, každý partyzán vezl s sebou veliký vůz. Vezli jsme nesmírné množství pytlů mouky, obilí, brambor, sádla, masa, zeleniny, cukru. Vezli jsme plné vozy šatů, prádla, obuvi, zbraní a střeliva. Zásoby

98

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře

33

z Davidgorodku stačily skoro na celou zimu."99 27. července 1943 se oddíl přesunul do města Berezovo.100

2.2.2.7.5.

Demolice železnic

Během srpna 1943 se partyzánský oddíl kapitána Nálepky pohyboval kolem obcí Berezovo a Dowhaň. 15. srpna byla vyslána skupina pod vedením des. Šalgoviče, ve které byl i Josef Poklemba na minování trati Šepetovka - Polonoje. 101 Josef na tuto akci vzpomíná takto: " Bylo nás sedmnáct, každý měl po jedné mině. Ani jedna nesměla vybuchnout nadarmo. Několik kilometrů za Šepetovku měli fašisti strážní budky na každých 100 metrů. Ve dne v noci přecházeli podél trati jejich hlídky. Od domku doprostřed mezery a zpět. Železniční násep byl vysoký, ale ze samého písku, kde bylo vidět každé škrábnutí. Náš člověk ze Šepetovky nám ohlásil, že druhý den vyjede velký vojenský transport s tanky, Němci a Maďary. V noci jsme se přiblížili až k samému nádraží. Tam Němci tolik nehlídali. Mysleli, že tak blízko se partyzáni neodváží. Ač nás bylo 17, jen jeden mohl položit minu a druhý zahrabávat stopy. Ostatní byli připraveni v lese zahájit střelbu, kdyby byl objeven. Poslali mne a Stanka. Byla tmavá noc, měsíc nesvítil. Skoro až k trati rostla z písku vysoká, šumící tráva. Plížíme se potichu, miny mám pod kabátem. Stanko táhl dlouhý tenký drát na elektrické spojení miny s námi. Německé hlídky přecházely pomalu podél trati. Uprostřed mezi budkami se otočily a vracely. Bylo nutno počkat, až dojdou doprostřed a otočí se. Než dojdou ke strážní budce, musí být mina položena. Leželi jsme v trávě, od nich na deset kroků. Fašisti přešli okolo nás a nic nezpozorovali. Otočili se a vraceli se ke strážním budkám. Rychle jsem se přiblížil k trati, přilehl na násep, vyhrabal jamku pod kolejnicí a vložil minu. Stanko mezitím již rozvinoval drát k lesu. Urovnal jsem písek, přejel po něm prsty. Násep vypadal jako předtím. Rychle jsem se skulil zpátky do trávy. Německé hlídky už se u svých strážních budek otáčely, šly směrem ke mně. Když bych se v té chvíli pokusil plížit nazpátek, určitě by mě zpozorovaly. Ležel jsem zarytý do písku. Němci šli, jeden prohlížel násep, druhý trávu, nepoznali nic. Když se otočili, zmizel jsem rychle v lese. V okolí Šepetovky jsme položili všech sedmnáct min."102 Tato akce byla velice úspěšná.

99

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře Deník činnosti Čs. Partyzánského oddílu kpt. Jana Nálepky – Repkina In.: Historia a vojenství, 1957, s. 396 411. 101 Deník činnosti Čs. Partyzánského oddílu kpt. Jana Nálepky – Repkina In.: Historia a vojenství, 1957, s. 396 - 411. 102 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře 100

34

Nálepkův partyzánský oddíl vyhodil do povětří mnoho nepřátelských vlaků. Přesný počet bohužel není znám. 8. - 9. září 1943 byla provedena operace v obci Kissoriči, kde bylo úkolem získat potraviny, dobytek a oděvy pro partyzánský tábor. V boji zůstali partyzáni Poklemba, Kucharik a Kudris obklíčeni dvaceti Bul'bovci103. Kudris zde byl těžce zraněn. Ostatní vyvázli bez zranění. 104

2.2.2.7.6.

Poslední boj kapitána Nálepky

15. listopadu 1943 dostal Nálepkův oddíl rozkaz. V 16 hodin se měli přesunout z obce Kopcany směrem na Zosinci a pak dále na jih. Oddíl nocoval nedaleko obce Devošin. Další den se vydali směrem na jih na Ovruč. Už z dálky bylo vidět, jak Ovruč hoří. Němci zde vyhazovali sklady a důležité budovy. V 13:30 začal pod vedení kapitána Nálepky útok na Ovruč. Československý partyzánský oddíl útočil v počtu 62 bojeschopných osob. Jejich úkolem bylo dobití mostu na cestě Ovruč - Korosteny. Německý odpor byl velice silný. Most bránilo kolem šedesáti mužů ozbrojených kanóny, minomety a dalšími lehkými zbraněmi. V 16 hodin byl most dobyt Nálepkovým oddílem, který získal náboje, miny, dělové náboje, mnoho granátů a jiného střeliva. Při dobývání mostu byl zraněn voják Pliško. Československý partyzánský oddíl postupoval hlouběji do města. Ve městě všechno hořelo, zřídka se ozval výstřel, byly slyšet silné detonace. Oddíl se bez větších překážek dostal až k nádraží, kde Němci ještě drželi své pozice. Při útoku na nádraží nepřítel zahájil silnou palbu z bunkrů a zákopů. Nálepka dal mužstvu rozkaz bojovat až do posledního náboje a přitom ustupovat. Byl to nerovnoměrný boj, nepřítel byl silně ozbrojen. V boji o nádraží zemřelo pět partyzánů. Jedním z nich byl kapitán Ján Nálepka.105 Josef Poklemba na tento den vzpomíná takto: "Mezi vesnicí a městečkem byli Němci s minometem a těžkým kulometem: My měli 4 děla starého vzoru. Nálepka nesl protitankovou pušku, já měl kulomet, ostatní pušky, automaty. Fašisti měli oproti nám výhodu, neznali jsme jejich obranu. Tu jsme poznávali postupně až v průběhu boje. Minomet obložený těžkými dřevěnými břevny, za ním dělo, těžký kulomet. Čím dál víc jsme se blížili k městu, tím zřetelnější byla nepřátelská palba z oken prvních domů. Do odpoledne jsme se bili a dostali se jen k vesnici. Tři sta metrů od ní byla 103

Bul'bovci = teroristická banda ukrajinských nacionalistů, působící na Ukrajině za podpory hitlerovců. Deník činnosti Čs. Partyzánského oddílu kpt. Jana Nálepky – Repkina In.: Historia a vojenství, 1957, s. 396 - 411. 105 Deník činnosti Čs. Partyzánského oddílu kpt. Jana Nálepky – Repkina In.: Historia a vojenství, 1957, s. 396 - 411. 104

35

poslední překážka - minomet. Nálepka však dovedl uplatnit protitankovou pušku i zde. Když už to vypadalo, že se dál nedostaneme, povídá kapitán: "Já budu střílet! Kryjte se a přibližujte se k fašistům!" Po několika Nálepkových střelách byl minomet umlčen! Seběhli jsme blíž k řece. Němci stále pálili po Nálepkovi a nás si nevšimli. Dělo na malou vzdálenost není nebezpečné. Horší je těžký kulomet. Zasypával celý prostor mezi fašisty a námi. Jen u řeky nechával z nevědomosti kousek neostřelovaný. Ten nám stačil. Už jsme byli skoro u kulometu. Nálepka nám naznačil přískoky k dělu a granáty. Než se fašisti stačili vzpamatovat z našeho neočekávaného objevení se, pobili jsme půlku obsluhy děla granáty. Několik zbylých prchalo k řece. Obsluha minometu, kulometu a děla byla zároveň ochranou mostu. Most nám proto padl do rukou už bez boje, i s dobře vybaveným bunkrem. Na všech stranách ve městě i okolo města utichala pomalu střelba. Pomalu začínal listopadový sychravý večer. Zdálo se, že partyzáni už čistí vnitřní město. Kapitán dal nastoupit útvaru k pochodu. Kapitán jako vždy kráčel první, jednotka za ním. Po několika okamžicích jsme došli na křižovatku k železniční stanici. Najednou se ozvalo německé "Halt!" a než se někdo stačil ohlédnout, srazila nás palba z těžkého kulometu od nádraží k zemi, na silnici a do příkopů. Fašisté měli pod nádražím dva bunkry. Viděli, že do boje u mostu nemohou zasáhnout, jejich síla byla v jejich úkrytu. Dokud se bojovalo před mostem, ani jednou nevystřelili, aby se neprozradili. Pak si na nás počkali. První dávkou srazili a těžce zranili kapitána. Padla na nás strašlivá zuřivost. Pálili jsme ze všech sil. Zalehl jsem do příkopu a splácel fašistům dávku za dávkou. Všechno bylo marné, na silnici umíral kapitán. Několikrát se chlapci pokoušeli dostat se k němu, všichni padli. Byla to snad nejhorší chvíle našeho života. Kousek od nás umíral náš kapitán a my mu nemohli pomoci. Kdykoliv jsme se zvedli, abychom útokem dobili bunkry, srazili nás vražednou palbou k zemi. Bylo nás méně a méně. Dlouho Nálepka umíral v bolestech a v křečích. Ještě po něm stříleli. Snad bychom tam všichni padli. Poslední naší nadějí byla blížící se noc. Zachránili nás naši sovětští druzi, kteří mezitím vyčistili město a z naší strany ještě slyšeli střelbu. Němci byli do jednoho pobiti."106 20. listopadu 1943 proběhl v Ovruči pohřeb kapitána Jána Nálepky, vojáka Fabiana, vojáka Matuše, vojáka Korčulu a vojáka Paškeviče. 21. listopadu 1943 zažádal 1. československý oddíl generála Saburova, aby se mohli přejít do armády, k plukovníku Svobodovy. Chtěli bojovat pod československou vlajkou.

106

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře

36

24. listopadu 1943 končí činnost prvního československého oddílu kapitána Nálepky. Část oddílu se spojila s oddílem kapitána Griba. Další část byla na vlastní žádost přeřazena do armády k jednotce u Jefremova v SSSR. 107 22. listopadu 1943 odchází Josef Poklemba na vlastní žádost k československé jednotce.108 Poklemba s dalšími jedenácti bývalými partyzány šel ze severu Ukrajiny z města Ovruče, směrem na jih do Kyjeva, kde se hlásili u československé vojenské jednotky. V Kyjevě bývalé partyzány poslali do Jefremova na parašutistický výcvik. Poklemba popisuje cestu vlakem z Kyjeva takto: "Přijedeme do Charkova. A Charkov - kilometry trosek. Nádraží je rozbité, zpřerážené trámy i železné konstrukce, snad jediný dům nestál. Stejně tak vypadal Kursk, Voloněž, celá zem kudy jsme projížděli. Všude byly jen trosky. Mezi troskami se pohybují lidé, snažící se trosky odklízet."109 2.2.2.8.

2. československá samostatná paradesantní brigáda

2. československá paradesantní brigáda byla první výsadkovou jednotkou v historii československé armády. Měla být schopná ve vhodném okamžiku podpořit akce domácího odboje na našem území v závěru války. Činnost této jednotky byla oficiálně zahájena 19. ledna 1944.110 Výcvik této jednotky v Jefremově byl zkrácený a velmi intenzivní. Budíček byl v 6 hodin, poté následovalo 9 hodin výcviku. Večerka byla ve 23 hodin. Výcvik začal seskokem z upoutaného balónu a poté následovaly seskoky z Letounu Li - 2 ve dne, za tmy, s plnou výzbrojí a výstrojí. Padáky si pod dohledem parašutisté balili sami. 111 Poklemba v Jefremově podstoupil nejprve týden pěchotního výcviku a poté přímo k padákům. Čtrnáct dní se učilo s padáky na zemi, poté následovaly seskoky z balónu jak ve dne, tak v noci. Nejprve beze zbraně a později se zbraní. Poslední Josefovy seskoky již byly z letadla. Poklemba popisuje jak skákat padákem: "Od těla ti vede až nahoru k padáku 24 pruhů. Vpředu 12, vzadu 12. Je třeba, abys padal dopředu. Padneš dopředu, postavíš se a vítr ať si dělá, co chce. Ale padneš dozadu a vítr už tě má. Než se otočíš, nevíš, co se děje a je konec! Když skočíš a vítr se ti opírá do obličeje, je to špatně. Pravou rukou pak sáhneš za levé rameno

107

Deník činnosti Čs. Partyzánského oddílu kpt. Jana Nálepky – Repkina In.: Historia a vojenství, 1957, s. 396 - 411. 108 Kmenový list Josefa Poklemby uložený ve VHÚ Bratislava. 109 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře 110 [online]. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.csla.cz/armada/druhyvojsk/vysadkovevojsko16cspb.htm 111 [online]. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.csla.cz/armada/druhyvojsk/vysadkovevojsko16cspb.htm

37

a chytíš několik popruhů. Foukne vítr a už se otáčíš. Když se to naučíš, můžeš se točit, kam chceš. Nikdy s tebou vítr nic nezmůže."112 29. ledna 1944 dokončil Poklemba parašutistický výcvik (13 seskoků). 14. února 1944 byl Josef Poklemba přemístěn ke 2. československé samostatné brigádě /4685-I-45, kde působil jako velitel družstva. 7. dubna 1944 byl povýšen na svobodníka v záloze, 25. dubna na desátníka v záloze. 113 2.2.2.9.

Důstojnická škola

1. května 1944 nastoupil desátník Poklemba na vlastní žádost do důstojnické školy na Rjazanské pěchotní učiliště.114 Zde se vyučovalo od 5 hodin ráno, některé dny i do půlnoci. Pěchotní učiliště Poklemba dokončil 13. srpna 1944 a byl povýšen na rotného v záloze. Zde se rozcházejí Josefovy paměti a jeho kmenový list, uložený ve VHÚ Bratislava. Dle kmenového listu učiliště Poklemba dokončil. Dle jeho slov bohužel učiliště dokončit nemohl. Díky mině, která, když působil ještě jako partyzán, vybuchla v jeho těsné blízkosti a zasypala ho, měl poškozený zrak a trpěl bolestmi hlavy. Učení ho proto vyčerpávalo a nebyl schopen se tak dlouho dívat do knih. Po dvou měsících školy se nechal převelet na frontu. 115 15. srpna 1944 byl rotný Poklemba převelen ke 2. rotě 1. pluku 3. brigády jako velitel čety. 116

2.2.2.10. Karpatsko - dukelská operace Karpatsko - dukelská operace byla součástí Východokarpatské operace, která byla považována za jednu z největších útočných horských operací na východní frontě. Tato operace nebyla v původních plánech SSSR. Po rozpoutání Slovenského národního povstání, požádala exilová vláda ČSR v Londýně Sovětský svaz o pomoc. Žádosti bylo vyhověno. Původním plánem bylo obejít Karpaty ze severu a z jihu a obklíčení vojsk v severní části Východních Karpat. Rozkaz k provedení útočné operace na Krosencko-dukelském směru byl vydán 4. září. 1944. Na přípravu tohoto útoku bylo pouze pět dní. Jednou ze šesti střeleckých divizí, která měla být v této operaci nasazena, byl 1. československý armádní sbor, ve kterém působil 112

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře Kmenový list Josefa Poklemby uložený ve VHÚ Bratislava. 114 Kmenový list Josefa Poklemby uložený ve VHÚ Bratislava. 115 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře 116 Kmenový list Josefa Poklemby uložený ve VHÚ Bratislava. 113

38

i Poklemba. Úkolem těchto divizí bylo prolomit obranu a rozbít síly protivníka, dosáhnout hranice Slovenska a spojit se slovenským vojskem a partyzány, bojujícími s německými vojsky. Německá armáda měla vybudována tři pásma obrany a dvě mezilehlá postavení. Skládaly se z několika řad zákopů a opevněných strategických bodů. Celá oblast byla silně zaminována. 8. září. 1944 se československé a ukrajinské jednotky vydaly do útoku v otevřeném terénu v úseku Chrastówka - Toroszówka. První den měla vojska proniknout do hloubky 18 km. Němci pohotově zareagovali přesunutím posil. Zastavili tak útočící vojska v druhém pásmu své obrany. V prvním týdnu operace tak československé a ukrajinské jednotky postoupily pouze do hloubky 23 km. 117 Josef Poklemba na boje vzpomíná takto: „Leželi jsme ve svých pozicích a čekali na povel k útoku. Mezi námi a fašisty byla obrovská louka, bez hrbolů, bez keřů, nikde nebylo možno se schovat. Němci měli proti nám tři obranné linie. Čekal nás útok na nepřátelské opevnění, přímo přes louku, doprostřed očekávané střelby! Najednou prorazil mlhu hvízdavý zvuk. Ruské Katuše zahájily náš útok. Ohnivé čáry jejich střel protínaly vzduch nad loukou. V dálce před námi bylo vidět, jak po dopadu střel vylétá do vzduchu hlína zákopů. Katuše pálily několik minut. Poté velitel rozkázal k útoku. Louka byla důkladně zaminována. Běžíš a najednou kolem tebe už není pevná země a všechno, hlína, zbraně, lidé letí do vzduchu. Několikrát jsem padl, sražen proudem vzduchu. Vždy jsem se znovu zvedl a letěl vpřed. Nad hlavami nám hvízdaly Katuše, od boku pálily naše kulomety. Když jsme vkročili do dalších fašistických zákopů, nenašli jsme tam jediného živého fašistu. Kdo nebyl zasažen, v děsu ten uprchl. Tak důkladně zaminovali louku, že se domnívali, že jsou naprosto bezpečni. Dobyli jsme první zákopy a bez odpočinku jsme se vydali dobývat druhé. Mnoho našich padlo. Ten, kdo zůstal živý, bojoval za deset. Rvali jsme se o přístup do rodné země. Před třetími fašistickými zákopy jsme museli zalehnout. Došly nám náboje a nebylo možno je při tak rychlém útoku za námi dopravit. Co teď? Máme nechat fašistům čas, aby se z našeho útoku vzpamatovali a připravili se na obranu? Od velitele naší roty zazněl rozkaz, abychom šli do útoku s bodáky, dýkami a granáty. Snad dva, tři kilometry před námi byla naše hranice a mezi námi poslední fašistická obrana. Mnoho chlapů padlo, zastřeleno několik kroků před zákopy. Někteří fašisté zvedali ruce, některým stačilo přiložit k hrudi ústí prázdného kulometu. S jinými bylo třeba bojovat dýkami a bodáky. Nemohli jsme bez nábojů pokračovat dál. Obsadili jsme zákopy a čekali na doplnění. Chodím po svých lidech a počítám. Když jsme vyrazili ráno k útoku, bylo nás v mé četě třicet šest. Zůstalo nás sedmnáct. Devatenáct chlapců z mé čety už nevstoupilo na půdu své vlasti.

117

[online]. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.dukla1944.com/udalosti/8-zari-28-rijen-1944/

39

Brzy přišlo doplnění záloh a zbraní. Vyšli jsme ze zákopů a postupovali kupředu. Došli jsme až na hranice, ještě tam byly díry po vyvrácených hraničních kamenech. Podle předních hlídek byli Němci až sedm kilometrů za hranicí. Ještě než se přiblížili ženisté, porušila moje četa služební předpisy. Smekli jsme vojenské čepice a stáli mlčky se sklopenými hlavami na první osvobozené půdě své vlasti."118 Tyto vojáky

Obrázek 3: Překročení hranic119

Díky okamžité reakci německého velení došlo k rozsáhlému přesunu německých posil. To zapříčinilo změnu poměru sil a zadrželo postup 38. armády v hlavním směru. Maršál I. S. Koněv nařídil přenést útok na levé křídlo a zaútočit na město Dukla z východu. 120 Josef Poklemba vzpomíná: "Dále v lesích se těžko bojovalo, dobyli jsme několik desítek čtverečných kilometrů za naší hranicí a nemohli jsme dál. Němci vybudovali před lesy důkladná opevnění, překopali zákopy a soustředili proti nám vše, co mohli. Zůstávali jsme na místě."121 Bývalí partyzáni spolu s Josefem, bylo jich celkem 24 mužů, se měli hlásit ve štábu československého armádního sboru, kde dostali zvláštní úkol. Jejich úkolem bylo přidat se

118

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře [online]. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.dukla1944.com/wp-content/uploads/2014/09/dp26.jpg 120 [online]. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.dukla1944.com/udalosti/15-listopadu-1944/ 121 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře 119

40

k partyzánům na východním Slovensku, organizovat je do boje a vyhodit do povětří 21 východoslovenských mostů. Poklemba vzpomíná: "Dva dny jsme je hledali. Nebylo jich mnoho a báli se fašistické přesily. Dodali jsme jim síly. Vyprávěli jsme jim o našich bojích na Ukrajině, o Nálepkovi, o Saburovovi. Učili jsme je bojovat. Byli to většinou drobní sedláci z okolí Humenného v okrese Prešov, které přivedlo ke konci války do lesů řádění fašistů. Mosty nehlídali Němci, ale Hlinkovci, slovenští fašisté nebo slovenští vojáci nahnaní do armády. Bojovat neuměli ani jedni. U každého mostu se opakoval stejný scénář: Připlížíme se na okraj lesa a vidíme po mostě přecházet vojáka ve slovenské vojenské uniformě slovenských fašistů. Z lesa vyjdeme volně, je nás na jednoho až moc. Přijdeme k mostu, pozdravíme, nabídneme hlídači cigaretu. Zeptáme se na posádku, na Němce v blízkosti. Pak jsme vždycky slušně požádali o pušku. Dali nám ji všichni. Odvedli jsme odzbrojenou hlídku kousek od mostu, ukázali jim, jak se pokládají miny a poslali most do povětří. Pokud byl voják fašista, poslali jsme ho na partyzánský soud. Pokud to byl to chlapec z dědiny, mohl se k nám přidat, nebo jít a vyprávět o nás v okolí. Poslední velký železniční most u Strážského už byl mnohem lépe hlídán fašisty. Byla zima a hlídačům na mostě klepaly dřeváky, které měli na nohách. Kdyby dřeváky nedělaly takový hluk, museli by nás Němci slyšet. Šli jsme na ně dva, víc nás jít nemohlo. Ostatní hlídali na kraji lesa, kdyby nám bylo potřeba přijít na pomoc. Já jdu z jedné strany mostu, druhý se blíží z druhé. Víme o sobě. Němci o nás nevědí. Plížíme se sněhem, pod kabátem miny. V ruce máme partyzánské dýky. Na tři sta metrů bylo od lesa k mostu. Mohli jsme se plazit, jen když k nám byly hlídky obráceny zády. Já i kamarád jsme byli již pod náspem a nad námi vojenské dřeváky, jdou ke středu mostu. Oba jsme vyšplhali po náspu a přitiskli se k širokému zábradlí. Museli jsme vše dělat najednou kvůli zneškodnění hlídačů. Ti už se obrátili a zamířili k nám. Zpozorují nás? Splynuli jsme se zábradlím. Skoro nedýchám. Moste je široký, hlídka jde prostředkem. Jsem až na konci mostu, tam kde se hlídka otáčí zpátky. Hlídky se zastavují před námi, čelem k nám. Dávají si znamení. Fašisti se konečně otočili. Odrazil jsem se od zábradlí a skáču fašistovi rovnou za krk. Rukou ho chytám za ústa. Tiše se sveze mezi koleje. Kamarád udělal totéž. Bylo o hlídku méně. Zatím co jeden z nás pokládá miny, druhý klape dřeváky o železo. Ve strážnici o nás nemají ani tušení. Položili jsme poslední minu, zuli dřeváky a už táhneme šňůru k lesu. Jen co dobíháme do lesa, otáčím vypínačem přístroje na odpalování min. Železná konstrukce mostu se láme na několik částí, je zničen."122

122

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře

41

Po splnění rozkazu měl Josef Poklemba s dalšími bývalými partyzány projít s pomocí radiostanice frontou a hlásit se u velitele. Dle Poklembových zápisků bojovala jeho četa na samém křídle československé části fronty. Asi kilometr za nimi byla další československá četa a teprve za nimi první čety sovětské. Vydali se k Bardějovu a poté na pochod přes Prešov, Tatry, Brno až do Prahy.123 V armádě zůstal Poklemba ještě rok po ukončení války. Propuštěn do zálohy byl 7. března 1946.124

2.2.2.11. Život po druhé světové válce 2.2.2.11.1.

Hledání pracovního místa

Po válce Josef Poklemba hledal vhodnou práci, díky které by uživil rodinu. Josef mohl stejně, jako jeho sestra s manželem, odjet na Šumavu, kde mohl získat ve vysídleném území malé hospodářství. Josef se však rozhodl pro Prahu. Stal se dělníkem v závodu Naftové motory na Smíchově, tehdy pod názvem Škodovy závody. Zde se vyráběly motory do lokomotiv, lodí, motory pohánějící nejrůznější technické stroje. Firma vyvážela motory do celého světa. 125 Josef Poklemba popisuje továrnu při své první návštěvě takto: "Veliká, široká a dlouhá hala, pro hluk vlastního slova neslyšíš. U stropu nahoře jsou vozíčky a v nich lidé. Z těch jeřábů visí až k zemi řetězy a na řetězech velké vany plné rozžhaveného železa a písku. Přejede jeřáb nad jámu v zemi, vana se naklání, železo syčí, vylévá se do země. Žár takový až uskočíš. Vedle je veliká pec, u pece dělník, černý od kouře a prachu, jen zuby se blýskají. Po celé dílně hluk a nikdo nestojí, každý se pohybuje, jeden udusává hlínu, druhý přivazuje železo k jeřábu, třetí hází lopatou. Dílna je rozdělena železnými sloupy a od nich hadice na všechny strany." Poklemba se rychle zaučil a postupně se stal jedním z nejlepších pracovníků 126 2.2.2.11.2.

Únor 1948

Ve středu 25. února 1948 se Poklemba spolu s kolegy z dílny účastní projevu Klementa Gottwalda na Václavském náměstí. Josef Poklemba vzpomíná na tuto událost takto: "Vyšli jsme všichni z továrny a jdeme. Došli jsme s chlapy z dílny na Václavské náměstí. Čekáme hodinu,

123

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře Kmenový list Josefa Poklemby uložený ve VHÚ Bratislava. 125 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře 126 Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře 124

42

dvě, tři, nepočítal jsem. Konečně na tribuně z nákladního auta stojí Klement Gottwald. Z amplionu je slyšet jeho klidný hlas, kterým oznamuje, prezident přijal všechny požadavky a že vláda bude ještě víc naše, dělnická. Štípal mráz, člověk už od neustálého přešlapování nohy necítil, byli jsme namačkaní jeden na druhého. Najednou létaly nahoru klobouky, čepice, ruce. Lidé provolávali slávu Klementu Gottwaldovi."127

Obrázek 4: Projev Klemanta Gottwalda na Václavském náměstí 25. 2. 1948128

2.2.2.11.3.

Pracovní ocenění

1. října 1949 se v továrně Škodovy závody na Smíchově konala schůze, na které nejlepší dělníci dostávali údernické knížky. Údernickou knížku obdrželi Poklemba, Lejček, Žalud. V listopadu 1949 na další podnikové schůzi získal Poklemba vyznamenání Průkopník socialistické práce.

127 128

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře http://www.komsomol.cz/wp-content/knihovna/unor1948/unor48_ve_fotografii.pdf

43

2.2.2.11.4.

Vánoční besídka na Pražském hradě

V listopadu 1949 přišel na adresu Josefa Poklemby dopis z prezidentské kanceláře, ve kterém byla pozvánka na vánoční nadílku pro děti nejlepších úderníků, kterou pořádala Marta Gottwaldová. Josef Poklemba vzpomíná: "Oblékli jsme se, jak nejlépe jsme uměli, a jdeme s Cilkou na Hrad. Přijdeme ke vchodu, ukážeme pozvánku a už jsme ve velkém sále, kde je plno dětí s maminkami a tatínky. To jsou dělníci jako já. Stojíme a nevíme co dělat, jsme celí rozpačití, tolik lustrů a nádhery, nikdy jsme nic takového neviděli. Na stolech bylo tolik dobrot, nespočítáš kolik. V rohu stál veliký vánoční strom snad s tisíci svíčkami. V tom se otevřely dveře a v nich stála Marta Gottwaldová. Děti začaly tleskat. Všechny pohladila, s každým promluvila. Cilka přišla, sotva nadílku unesla. Dostala stříbrnou stokorunu, knihu, vánoční kolekci, ovoce."129 Cecílie Camrdová roz. Poklembová, dcera Josefa Poklemby, vzpomíná na tuto, pro ni nezapomenutelnou událost, takto: "Bylo to roku 1949 před Vánoci. Nejlepší úderníci KSČ byli za odměnu společně s rodinou pozváni na recepci na Pražský hrad. Pro děti byla připravena besídka s bohatým pohoštěním. Dětí nás bylo asi čtyřicet. Byly jsme ve velkém sále, kde pro nás kromě pohoštění byly připraveny různé hry a soutěže. Největším zážitkem pro mě bylo, že nás obsluhovala a starala se o nás manželka prezidenta Klementa Gottwalda, Marta Gottwaldová. Paní Gottwaldová byla menší, při těle, ale velice milá dáma. Nám dětem se moc hezky věnovala, odpovídala na všechny naše otázky. Domů jsme si přinesli nejen krásné zážitky, ale i malý dárek, knihu Na obzoru plachta bílá."130Jak mi potvrdil vedoucí Archivu KPR PhDr. Jakub Doležal, v Archivu Pražského hradu se o této besídce nedochovaly žádné informace. Nebylo proto možné o této akci získat bližší informace. Vyprávění Cecílie Camrdové je shodné se zápisky z Pamětí Josefa Poklemby, předpokládám proto, že se tato besídka v roce 1949 opravdu uskutečnila. 2.2.2.11.5.

Závěr života

Paměti Josefa Poklemby končí rokem 1950. Poté se o jeho životě můžeme dozvědět pouze z vyprávění jeho dcery Cecílie Camrdové roz. Poklembové, která vypráví: "Myslím, že to bylo v roce 1955, přišli k nám vysoce postavení muži z vojenského velitelství a nabízeli

129 130

Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné Hoře Osobní rozhovor s pamětnicí Cecilií Camrdovou roz. Poklembovou nar. 1940

44

tatínkovi vysokou vojenskou šarži. Podílel by se na výcviku vojáků. Mě chtěli nechat studovat, co budu chtít. Tenkrát jsem toužila po tom být letuškou. Tatínek však toto odmítl. Byl hrdý, chtěl se živit rukama, a tak zůstal jako dělník ve fabrice. Můj tatínek měl v obci Dubovice bratrance, který se jmenoval stejně jako on. Ten bratranec cosi provedl, dodnes nevím co přesně a díky tomu jednoho dne tatínka bez vysvětlení vyloučili ze strany. Musel skončit práci ve fabrice a šel pracovat k asfaltérům, kde zůstal až do důchodu. Když 17. listopadu 1989 proběhla Sametová revoluce, tatínek ji komentoval slovy, že toto nedopadne dobře. O čtyři roky později tatínek zemřel. "131 Josef Poklemba zemřel 1. 9. 1993. Já sama si Josefa Poklembu pamatuji, jako moc milého starého pána, který miloval houbaření a všude, i mnoho kilometrů, chodil pěšky. 2.2.2.12. Vyznamenání, kterých byl Josef Poklemba nositelem Josef Poklemba získal pět vyznamenání za své působení ve 2. světové válce. Vyznamenání Partyzán Vlastenecké války 2. stupeň a Medaile za bojové zásluhy získal během svého působení v SSSR. Československý válečný kříž získal Josef za svou osobní statečnost před nepřítelem. Dalšími vyznamenáními, které Josef získal, byly Medaile účastníků zahraničního odboje a Řád slovenského národního povstání I. třídy. Všechna tato vyznamenání se dochovala v archivu mé rodiny. Vyznamenání jsem si vypůjčila a pro potřeby této práce vyfotografovala, obrázky viz níže. Poslední Josefovo vyznamenání ČSR vyznamenání průkopník socialistické práce v roce 1949 bylo udělováno nejlepším pracovníkům. Toto vyznamenání se bohužel v rodinném archivu nedochovalo.

131

Osobní rozhovor s pamětnicí Cecilií Camrdovou roz. Poklembovou nar. 1940

45



Partyzán Vlastenecké války 2. stupeň Toto sovětské vyznamenání je partyzánské. Prostý, rudý pětihran a pod ním medaile. Na

medaili jsou podobizny hlav Lenina a Stalina a okolo nich je v ruštině nápis "Partyzánu vlastenecké války za naši sovětskou vlast"132

Obrázek 5: Vyznamenání Partyzán Vlastenecké války 2. stupeň, lícní strana



Obrázek 6: Vyznamenání Partyzán Vlastenecké války 2. stupeň, rubová strana

Medaile za bojové zásluhy Medaile za bojové zásluhy je také sovětské vyznamenání. Je to malá rudá stužka a na

medaili zkřížená šavle s puškou a ruský nápis "Za zásluhy v boji."133

Obrázek 7: Medaile za bojové zásluhy, lícní strana

132 133

Vyznamenání je uloženo v rodinném archivu u Ireny Poklembové v Kutné Hoře Vyznamenání je uloženo v rodinném archivu u Ireny Poklembové v Kutné Hoře

46



Československý válečný kříž Stužka Československého válečného kříže má červené, fialové a našedlé proužky. Místo

medaile je kříž a zkřížené meče a uprostřed český lev. 134

Obrázek 8: Československý válečný kříž, lícní strana



Medaile účastníků zahraničního odboje v poslední válce Medaile účastníků zahraničního odboje v poslední válce je československé vyznamenání.

Je to meč s vavřínovým věncem a českým lvem. Stužka je červená s dvěma černými proužky. 135

Obrázek 9: Medaile účastníků zahraničního odboje v poslední válce

134

Forum.valka.cz. In: [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupné z:http://forum.valka.cz/attachments/osobnosti/s._val.ki_1939_revers_Praha_45-46.jpg 135 Vyznamenání je uloženo v rodinném archivu u Ireny Poklembové v Kutné Hoře

47



Řád slovenského národního povstání I. třídy Řád slovenského národního povstání I. třídy je modrá stužka s dvěma úzkými červenými

proužky a širším bílým pruhem uprostřed. Na medaili je z jedné strany vyryt bojovník a z druhé strany je napsáno" Řád slovenského národního povstání I. třídy." 136

Obrázek 10: Řád slovenského národního povstání I. třídy, lícní strana



Obrázek 11: Řád slovenského národního povstání I. třídy, rubová strana

Čsl. vyznamenání průkopník socialistické práce 1949 Na zlatém podkladě jsou lipové květy, na nich je kovová pěticípá hvězda, uprostřed

hvězdy znak pětiletky a pod hvězdou byl nápis: „Průkopník"137

Obrázek 12: Čsl. vyznamenání průkopník socialistické práce 1949

136

Vyznamenání uloženo v rodinném archivu u Ireny Poklembové v Kutné Hoře Čsl. vyznamenání průkopník socialistické práce 1949 [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupné z:http://www.nume.cz/uploads/items/3631c1e0514974c65786da335613c84558617b19.jpg 137

48

3. Jilemnicko, okres Semily, Liberecký kraj

3.1.Charakteristika okresu, Jilemnicko Okres Semily leží v Česku, na severu v Libereckém kraji. Jeho rozloha činí 699 km². Okresní město jsou Semily, kde sídlí samospráva okresu. Území Krkonoš bylo jednou z nejpozději osídlených oblastí Čech. Lidé území zdejších hustých lesů, drsného podnebí a špatné dostupnosti osídlili až za vlády posledních Přemyslovců. Přicházeli sem většinou němečtí kolonisté. Přicházeli sem ale i Češi, hlavně do oblasti kolem Žalého. Obživou zde bylo hlavně zemědělství, sklářství a textilnictví. Na Jilemnicku se stal nejvýznamnějším kolonizátorem šlechtický rod Markvarticů. Zakladatel rodu, jistý Markvart, měl být dvořanem knížete a krále Vladislava II. Jaroslav, z rodu Markvarticů, byl zakladatelem rodu pánů z Valdštejna. Jaroslavův vnuk, Jan z Valdštejna, získal Jilemnicko a počátkem 14. století dal vybudovat pohraniční gotický hrad Štěpanice. 138 Přibližně o tři kilometry jižněji bylo nejspíše kolem roku 1325 založeno město Jilemnice. Důvodem byla nejspíše potřeba hospodářského a tržního centra panství. Okres Jilemnice vznikl roku 1868, kdy má ve svém obvodu dva okresy soudní a to Jilemnici a Rokytnici nad Jizerou. V roce 1876 bylo v obvodu politického okresu Jilemnice 40 katastrálních obcí. Poté docházelo jen k nepatrným změnám díky přeměně osad na obce.

139

Politický okres Jilemnice byl regionem národnostně smíšeným. Byla zde převaha české národnosti. Toto soužití zde nebylo nějak zvlášť vyhrocené. Lidé zde na venkově žili vedle sebe bez větších konfliktů. Josef Šír, učitel v Horních Štěpanicích na přelomu 19. a 20. stol., popsal život v Krkonoších takto: „Život v Krkonoších je klopotný a těžký, neboť příroda zde není tak příznivou a štědrou jako v nížinách a rovinách." Velkým problémem života na Benecku a v okolních obcích byla dostupnost. Komunikace vedoucí k obcím se začala stavět ve 2. polovině 19. století. Do obcí se do té doby jezdilo "k buku" a "hradem". Cesta byla příkrá a svízelná. Z obcí, kde se sníh držel mnohem déle než v nižších oblastech, se zboží vozilo na saních a během cesty se muselo přeskládat na vozy. Okresní silnice z Dolních Štěpanic do Mrklova 138

Krkonoše, Jilemnice díl I. - výňatky z dějin., J. Ambrož, ročník 1939, svazek II. S. 84 JUŘENA, Jan. Soumrak nad českým Podkrkonoším: německá okupace Novopacka a Jilemnicka v roce 1938. 1. vyd. Dvůr Králové nad Labem: Ve Fortprint vydala Jednota Československé obce legionářské v Mladé Boleslavi, 2013. ISBN 978-80-86011-55-4. 139

49

byla dokončena v roce 1892. Odbočka do Horních Štěpanic byla dokončena roku 1896. To velice usnadnilo život místním obyvatelům. Silnice přes Štěpanickou Lhotu na Benecko byla dokončena v červnu 1916. 140 Po atentátu na Františka Ferdinanda d'Este spáchaném 28. června 1914 byl 26. července 1914 z hejtmanství, sídlem v Jilemnici, vyslán zvláštní posel se svolávací vyhláškou za starosty obcí, která musela být ihned vyvěšena na veřejných místech. V této vyhlášce byla vyhlášena částečná mobilizace a povoláni neaktivní a domobranou povinni muži 37 letí a mladší. Ve druhé svolávací vyhlášce, vyhlášené 31. července 1914, byla vyhlášena všeobecná mobilizace pro 37 leté a mladší. Do 24 hodin měli narukovat ke svému pluku. Byla to pro místní obyvatele velice traumatizující doba, která zasáhla mnoho rodin. Díky probíhající válce vstupovali v platnost různá nařízení a vyhlášky, které ovlivňovaly životy lidí. Mezi lety 1914 - 1916 nastoupili vojenskou službu muži narozeni mezi lety 1900 - 1865. 141 11. srpna 1914 byly zavedeny tzv. polní pošty, které byly zavedeny hlavně pro konfiskaci majetku. 1. března 1915 proběhlo na Jilemnicku první sčítání zásob obilí a mlýnských výrobků. Po tomto sčítání bylo stanoveno, že každá osoba smí týdně spotřebovat 1kg a 40dkg chleba nebo 1kg mouky. V každé obci byla zavedena vyživovací komise. V lednu 1916 byly zavedeny tzv. cukřenky. Na ty měl právo ten, kdo neměl v domácnosti žádný cukr. V obci Horní Štěpanice dostávaly cukřenky všechny domácnosti. V lednu 1916 byla provedena rekvizice přebytečných zásob obilí a mouky za asistence četníků a úředníků z hejtmanství a berního úřadu. Chodili dům od domu a kontrolovali zásoby. Obyvatelé museli přebytečné zásoby ve stanovenou dobu odevzdat v Martinicích. Zatajení zásob bylo přísně trestáno. Lidé však i přes to schovávali zásoby v různých skrýších například pod podlahou, pod senem, v chlévech a slamnících. Chléb vydávaný na lístky byl velmi špatné jakosti. Vyživovací úlohu měly brambory. 21. srpna 1916 šly ženy z Jilemnického okresu s dětmi na okresní hejtmanství v Jilemnici. Žádaly zlepšení zásobování potravinami a poukazovaly na špatnou kvalitu kukuřičného chleba. Od počátku září 1916 byla omezena spotřeba piva. Hostu byla nalévána pouze jedna sklenice piva. Přibily lístky na maso, petrolej a další věci, Často se ničeho nedostávalo. Dne 7. listopadu 1916 se konal soupis zásob brambor a rolníci pak museli podle odhadnutých zásob brambory odvádět. Žáci základních škol sbírali a sušili listy ostružiníku, jahodníku a kopřiv. Tyto sušené listy byly posílány vojákům na frontu na čaj.

140 141

Kronika obce Horní Štěpanice uložená na obecním úřadě v obci Benecko. Kronika obce Horní Štěpanice uložená na obecním úřadě v obci Benecko.

50

V zimě 1916 byl nedostatek uhlí a v Horních Štěpanicích se díky tomu dva měsíce nevyučovalo. Ve městě před obchody s uhlím stály fronty lidí. Stejná nouze byla i o petrolej. Svítilo se karbidem v k tomu upravených domácích lampičkách. Nedostávalo se piva, cigaret, doutníků ani tabáku. Roku 1918 byla situace se zásobováním na Jilemnicku velice špatná až neúnosná. Občané se přes zákaz úřadů vydávali do Nového Bydžova kupovat předraženou mouku. Nejprve jezdili vlakem, ale tam jim často hned zboží četnici zabavili. Proto často chodili přes noc pěšky, často až se 30 kg mouky na zádech. Později vyměňovali mouku za látka, kuřivo apod. 18. července 1918 proběhla v Jilemnici demonstrace. Demonstrovaly ženy žádající chléb. Byly rozehnány četníky. V srpnu 1917 onemocnělo několik obyvatel úplavicí. Příčinou této nemoci byla s největší pravděpodobností špatná a nedostatečná výživa. V září 1918 se na Jilemnicku objevily případy španělské chřipky. V obou případech byly uzavřeny školy. Díky nařízení vlády byla v roce 1923 na Jilemnicku provedena parcelace pozemků rodiny Harrachů. Díky této pozemkové reformě si můj prapraděda František Hakl koupil pole o výměře 1662 m² za 180 korun. V roce 1927 začal jezdit první autobus z Jilemnice přes Dolní Štěpanice do Mrklova a zpět. Jezdil jednou denně v letní měsících, bylo to pro tamní občany jediné spojení s Jilemnicí. Stále však bylo nejčastějším dopravním prostředkem kolo. Na Jilemnicku byla zavedena elektrifikace v roce 1929. Ve stejném roce se tu také postupně začalo rozšiřovat rádio, tzv. radiostanice. Ani Jilemnicku se v roce 1930 nevyhnula hospodářská krize. Produkty hlavně obiloviny klesly pod výrobní ceny. Krize nastala též v textilním průmyslu. Domácí tkalci v Krkonoších nedostávali od továrníků žádné zakázky. Což vedlo k početné nezaměstnanosti. Po přijetí Mnichovské dohody muselo být pohraniční území podstoupeno Německu. „Z jilemnického politického okresu bylo zabráno 26 obcí. Zabrán byl celý soudní okres Rokytnice s obcemi Harrachov, Rokytnice nad Jizerou a Vítkovice, že soudního okresu Jilemnice obce Benecko, Dolní Štěpanice, Horní Štěpanice, Jestřábí, Křížlice, Mrklov, Poniklá, Roudnice, Stromkovice, Valteřice, Víchová nad Jizerou, Víchovská Lhota a Zálesní Lhota. Ze soudního okresu Vysoké nad Jizerou byly zabrány obce Bratrouchov, Buřany, Horní Dušnice, Jablonec nad Jizerou, Paseky nad Jizerou, Přívlaka, Sklenařice, Tříč, Zlatá Olešnice a ze samotného Vysokého místní části Hradsko a Vojákův Mlýn.“142 V Hrabačově na křižovatce vznikla státní hranice. V Martinicích byly postaveny hraniční závory, a to na cestě vedoucí od

142

SOkA Semily, OÚ Jilemnice 1855 - 1942. Inventář s. 3 - 4

51

vlakového nádraží k Zálesní Lhotě a na silnici směrem k Vrchlabí za osadou Rovnáčov. Češi žijící v Německé říši, mohli jít do Jilemnice pouze s propustkou. Tu mohli získat od starosty a poté si jí museli jít nechat potvrdit do Vrchlabí. Během okupace někteří tajně poslouchali zahraniční rozhlas, jiní pomáhali partyzánům ukrytým v horách. Na Jilemnicku vypuklo protinacistické povstání již 3. května 1945. V Jilemnici byl obsazen SS lazaret, který byl stále symbolem této kruté doby. 143 4. května. 1945 se v Horních Štěpanicích vzbouřili partyzáni proti Němcům. Němci z Benecka se vydali do obce a stříleli na všechny, které potkali. Nikdo však nebyl vážně zraněn. 9. května byly obce osvobozeny. Němci utíkali přes lesy a zahazovali vše, co měli, tzn. revolvery dýky, dalekohledy a další. Bývalí Čeští vojáci dostali zbraně, aby Němce pronásledovali a pochytali. V obcích nastalo uklidnění. Po únoru 1948 přešla politická moc do rukou komunistické strany.Třetina okolních polí byla věnována ve prospěch státu, konaly se zde hudební estrády, různé oslavy. V roce 1960 proběhlo sloučení obcí Horní Štěpanice, Benecko, Mrklov, Dolní Štěpanice a další. Moji příbuzní žijí v obcích na Jilemnicku v okrese Semily dodnes.

3.1.1. Obec Horní Štěpanice Obec Horní Štěpanice jsou jednou z nejstarších obcí na západě Krkonoš. Vznikla při kolonizaci hor ve 2. polovině 13. století, současně se založením místního hradu Štěpanice. Obec se nachází v nadmořské výšce 550 - 800 m. Hlavní obživou obyvatel byla řemesla a polní hospodářství. Pěstovalo se žito, oves, brambory, jetel, zelí, zřídka pšenice a len. Z řemesel vynikalo především domácí tkalcovství. Vyráběly se hlavně šátky a v menší míře ubrusy, ručníky a ubrousky.144 V roce 1900 čítal počet obyvatel v Horních Štěpanicích a k nim patřících obcích Zákoutí, Štěpanická Lhota, Rychlov celkem 884 osob.

3.1.2. Obec Benecko Benecko leží v západních Krkonoších. První zmínka o obci je z roku 1628. Benecko je nejvýše umístěnou obcí pod vrchem Žalý. Obec Benecko se skládá ze čtyř katastrálních území 143 144

Pamětní kniha obce Martinice (1925 – 1956) Kronika obce Horní Štěpanice, uložená na obecním úřadě v obci Benecko.

52

dříve samostatných obcí - Horních a Dolních Štěpanic, Benecka a Mrklova, které se v roce 1960 sloučily v jednu střediskovou obec. Obec Benecko se nalézá ze dvou třetin v 3. zóně Krkonošského národního parku.

3.1.3. Obec Martinice v Krkonoších Informace o vzniku obce Martinice v Krkonoších můžeme získat z historicky nepodložených pověstí, které se tradovaly mezi lidem. Pověst říká, že se zde usadilo prvních devatenáct slovanských obyvatel, mezi nimiž vynikal jistý muž jménem Martinicz. „Vrchnosti vykonával jako rychlý a odvážný jezdec na koni oddané služby, hlavně, když hrozilo válečné nepřátelské tažení na hrad pánů z Valdštejnu.“145 Díky své oblíbenosti byl ustanoven vůdcem martinických přistěhovalců. Podle něho se vsi začalo říkat „Martiniczova samota“, později „Wes Martinicze“. První písemná zmínka o obci Martinice je z roku 1492. V obci bylo zvykem, že domy byly označovány buď podle jmen vlastníků, nebo podle různých přívlastků, např. u Volechů „V sádkách“, u Valšů „Na rychtě“, u Holců „Na stráni“, Bedrnikovi „U rybníka“, u Bucharů „Pod branou“, u Horáčku „Proti škole“, u Jebavých „Jakubů“, u Bukovského „Šaršanta“, Kupkovi „U krchova“, Potenskýho „U zvonku“ apod. Proto je pravděpodobné, že rod Jebavých žil v Martinicích již před rokem 1770. 146 Od roku 1855 spadala obec Martinice do jilemnického politického a soudního okresu. Největší počet obyvatel měly Martinice v roce 1913. Místní kronika uvádí 1068 obyvatel. Od té doby počet obyvatel nikdy hranici tisíc nedosáhl.

145 146

Pamětní kniha obce Martinice, uložená na obecním úřade v obci Martinice v Krkonoších, s. 18 Pamětní kniha obce Martinice, uložená na obecním úřade v obci Martinice v Krkonoších, s. 28

53

3.2. Nejvýznamnější předkové Michaely Jebavé v okrese Semily 3.2.1. František Jebavý František Jebavý se narodil 8. 10. 1898 v Martinicích v Krkonoších č. p. 42. František byl bratrem mého pradědy Jana Jebavého. Pocházel z 12 dětí. Na základní škole patřil k nejlepším žákům. Vyučil se zedníkem. Nejprve se bojoval na straně Rakouska-Uherska na Rakouské frontě. Byl silný vlastenec a tak se společně se svým bratrem Antonínem a dalšími 17 muži z Martinic v Podkrkonoší, hlavně Sokoly, vydal jako tzv. dobrovolec na Slovensko. Stal se členem 2. ČSL. PLUKU, 10. ROTY.147

Obrázek 13: Pamětní deska Františka Jebavého v Martinicích v Krkonoších, dům č. p. 42

Dle vyprávění jeho spolubojovníků byl velice odvážný. Používal jak granáty, pušky, tak se hlásil též do kulometné čety. Pan František Berdník na něho vzpomínal takto: „Stačí vzpomenouti obce Banrevé, kam byl odeslán se svým kulometem, aby kryl ústup celé setniny. Po celou hodinu v silné dělostřelecké palbě jeho zbraň neztichla, a když konečně i pro něho dáno znamení k ústupu, nezapomněl zneškodnit kulomet odnětím závěru, s kterým poslal pomocného kulometčíka předem, neboť neměl jistoty, zda zbraň zachrání. A právě tady jako v jiných případech vyplnilo se známé přísloví: „Odvážnému štěstí přeje.“ Za půl hodiny se

147

HOLUBIČKOVÁ, Lenka. "Hrobům v dáli": otisk první světové války na Jilemnicku. Jilemnice: Gentiana, [2014?], 96 - 97. ISBN 978-80-86527-36-9.

54

doplazil téměř po čtyřech před udivené kamarády s těžkým kulometem na rameni. Překvapení bylo tím větší, že někteří druhové hlásili již des. Buďárkovi jeho smrt." "Žádnou akci nepovažoval za ztracenou, dokud měl zbraň a střelivo. Jak bolestně se jej dotklo, když u Tornaly musely být odhozeny dva kulomety. Svůj zakryl několika hrstmi trávy v hlubokém silničním příkopě, kterým přikrčen došel do vesnice za rotou poslední. Hned hlásil kamarádům, že tam zbraň Maďarům nenechá a s prvním setměním se odplížil sám do vesnice obsazené nepřítelem. Svému slovu náš kamarád dostál, ve 3 hodiny ráno se hlásil u předních stráží s kulometem."148 Po přesunu na Podkarpatskou Rus, onemocněl svobodník František Jebavý malárií. Byl ošetřován v městské nemocnici v Bereksázu. Nejspíše i díky neodbornému léčení a nedostatku lékařů dne 13. října 1919 nemoci podlehl. 26. října 1919 byl in memoriam vyznamenán Čsl. válečným křížem. 149

Obrázek 14: Podobenka, kterou poslal František Jebavý svému otci

148

HOLUBIČKOVÁ, Lenka. "Hrobům v dáli": otisk první světové války na Jilemnicku. Jilemnice: Gentiana, [2014?], 96 - 97. ISBN 978-80-86527-36-9. 149 HORÁČEK, Jaromír: Jilemnicko - světová válka a převrat. Jilemnice 1938.

55

3.2.2. Jan Jebavý Praděda Jan Jebavý, otec mého dědy Františka Jebavého, se narodil dne 24. června 1887 v obci Martinice čp. 42 okr. Semily. 150 Byl z jedenácti dětí. V letech 1902 - 1905 se Jan Jebavý vyučil zedníkem u stavitele Josefa Pošepného z Jilemnice. 1. října 1905 složil tovaryšskou zkoušku zednickou. Po první světové válce se oženil s Marií rozenou Šoustalovou. Roku 1924 se jim narodil syn Jan, v roce 1926 dcera Marie. V roce 1932 se narodil můj děda František. V roce 1927 koupil v obci Martinice dům čp. 27, který má rodina vlastní dodnes. Mezi lety 1931 - 1938 se stal místoředitelem divadelního spolku Klicpera v Martinicích v Krkonoších. Prababička Marie zemřela v roce 1938. Jan Jebavý se stal vdovcem se třemi dětmi starými 14, 12 a 6 let. Jan se živil jako zedník. V době Protektorátu Čechy a Morava, pracoval ve Vrchlabí u Arbeitsgemeinschaft der Baumeister von Hohenelbe und Umgebung. V roce 1944 přešel do firmy Jana Bratha, též ve Vrchlabí. 151 S výchovou dětí Janovi pomáhala matka Barbora, roz Hamáčková. Jan Jebavý zemřel dne 23. ledna 1954 v obci Martinice v Krkonoších. 152

Obrázek 15: Pracovní knížka Jana Jebavého, vydána v Protektorátu Čechy a Morava 150

Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Roztoky u Jilemnice, okr. Semily sign 6847, matrika N, index N 1873 - 1914, územní rozsah Martinice + Rovnáčov, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku. 151 Pracovní knížka Jana Jebavého vydána v Protektorátu Böhmen und Mähren, uložena u osoby Michaela Jebavá ve Vrchlabí. 152 Parte osoby Jan Jebavý, uloženo u Michaely Jebavé ve Vrchlabí.

56

3.2.3. Antonín Kynčil Prapraděda Antonín Kynčil, otec mé prababičky Anežky Halkové roz. Kynčilové, se narodil 7. září 1878 v obci Štěpanická Lhota v Libereckém kraji. 153 Jeho otec Josef pocházel z Mrklova a matka Marie ze Žalého. Mezi lety 1908 - 1911 byl členem obecní rady v Horních Štěpanicích. 154 Živil se jako tkadlec. 26. července 1914 byla vyhlášena částečná mobilizace a povoláni neaktivní a domobranou povinni muži 37 letí a mladší. Antonín Kynčil 27. července 1918 narukoval nejprve na východní a poté na jižní frontu. Ve válce byl dvakrát zraněn. 8. července 1914 se vrátil z války zpět do Štěpanické Lhoty. V roce 1920 ho doktor prohlásil invalidním z 33%.155 Antonín Kynčil zemřel jako vdovec 15. 12. 1959 v obci Štěpanická Lhota v Libereckém kraji. 156

3.2.4. Bohumil Kynčil Bohumil Kynčil se narodil 13. října 1881 v obci Štěpanická Lhota v Libereckém kraji.157 Bohumil byl bratr mého prapradědy Antonína Kynčila. Před první světovou válkou se živil jako tkadlec. Stejně jako jeho bratr narukoval 27. července 1914 díky vyhlášení částečné mobilizace. Bojoval v Srbsku. Byl zajat a 17. prosince 1915 zemřel v polní nemocnici v bulharském městě Dibra.158

153

Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Horní Štěpanice, okr. Semily sign 5782, matrika N, index N 1860 - 1894, územní rozsah Benecko, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku 154 Kronika obce Horní Štěpanice, uložená na obecním úřadě v obci Benecko. 155 Kmenový list Antonína Kynčila, uložený ve vojenském historickém archivu v Praze. 156 Sbírka matrik východočeského kraje, matrika Z, index Z 1906 - 1949, územní rozsah Benecko, Mrklov, Žalý, Horní Štěpanice, Zákoutí, Rychlov, Štěpanická Lhota, uložena na matrice městského úřadu v Jilemnici 157 Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Horní Štěpanice, okr. Semily sign 5782, matrika N, index N 1860 - 1894, územní rozsah Benecko, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku 158 Kmenový list Bohumila Kynčila, uložený ve vojenském historickém archivu v Praze.

57

3.2.5. Otakar Hakl Otakar Hakl se narodil dne 18. října 1905 v obci Horní Štěpanice, v Libereckém kraji.159 Vyučil se na Pecce u Nové Paky u mistra malířského. V srpnu 1929 se oženil s Anežkou rozenou Kynčilovou, s níž měl 7 dcer. Otakar byl nadaný všestranný umělec. Maloval olejomalbou krkonošskou krajinu. Vyráběl upomínkové předměty s Krkonošskou tématikou, které se poté prodávaly v obchodech se suvenýry, hlavně na Benecku, či na Žalém. V Krkonoších se proslavil také výrobou betlémů. Každý rok od října do prosince je vyráběl až do svého stáří. Figurky vlastnoručně vyřezával ze dřeva a maloval. Vyřezával také různé loutky. Mnoho lidí nejen z Krkonoš má doma jeho obraz, betlém či loutku.160 Otakar byl také nadaný hudebník. Uměl hrát na violu a hlavně na akordeón. Hrával v kostele a také na svatbách či pohřbech. Do roku 1930 probíhali u Haklů Masopustní úterky, tzv. dětské tancovačky. Na masopustní úterý děti slavily konec masopustu. Děti se scházely v hostincích či v privátních domech, kde za zvuků tahací harmoniky, bubnů a houslí tancovaly. Otakar Hakl při těchto akcích hrával právě na harmoniku. Děti byly slavnostně oděny. Dívky rozdávaly chlapcům cukroví, tzv. zázvorky. Chlapci nosili dívkám k pití limonádu. Po roce 1930 tento zvyk vymizel. 161 25. 1. 1959 se Horních Štěpanicích v Šírově škole konala první hudební estráda. Otakar Hakl se stal jejich scénáristou a režisérem. 162 Také obstaral veškerou hudbu, zpěvy a připravil vše s tím spojené na oslavu stého výročí narození Josefa Šíra, významného štěpanického učitele. V roce 1960 se stal členem komise pro školství a kulturu. Zemřel 6. srpna 1984 v obci Horní Štěpanice. 163

159

Sbírka matrik východočeského kraje, matrika N, index N od roku 1865, územní rozsah Horní Štěpanice, uložena na matrice městského úřadu v Jilemnici. 160 Osobní rozhovor s pamětnicí Irenou Motejlkovou roz. Haklovou nar. 1949, dcerou Otakara Hakla. 161 Kronika obce Horní Štěpanice, uložená na obecním úřadě v obci Benecko. 162 Kronika obce Horní Štěpanice, uložená na obecním úřadě v obci Benecko. 163 Parte osoby Otakar Hakl, uloženo u Ireny Motejlkové roz. Haklové v Semilech.

58

4. Okres Tábor ve 20.stl.

4.1.Charakteristika okresu, obec Dírná Okres Tábor se nachází v Čechách, v Jihočeském kraji. Jeho rozloha činí 1327 km². Okresní město je Tábor, kde sídlí samospráva okresu. Obec Dírná nebo Dírné, ve starých zápisech také Dírný, leží na Dírenském potoce. V roce 1921 měla obec podle sčítání lidu 472 obyvatel. Obec Dírná byla a je i nyní střediskem okolních vesnic, z nichž je největší. Po vzniku Československa byli obyvatelé převážně zemědělci. Ti bohatší vlastnili pozemky, ti chudší pracovali na zdejším velkostatku, patřícímu rodu Vratislavů z Mitrovic. Ze spolků byl v obci hasičský sbor a v roce 1918 zde byl založen Sokol. Ještě na počátku 20. století se v Dírné nosíval Blatský kroj164,viz obrázek 16. Po roce 1918 kroj v Dírné a okolí úplně vymizel.

165

Obrázek 16: Blatský kroj, ženich s nevěstou

Situace za 1. světové války byla v obci Dírná podobná jako již na dříve zmíněném Jilemnicku a troufám si tvrdit, že i ve většině českých obcí. Z obce Dírná bylo odvedeno 100 mužů, což byla 1/4 obyvatel. V mnoha chalupách zůstaly jen ženy a děti. Padlo 11 mužů. I v obci Dírná byly zavedeny potravinové lístky, tzv. chlebenky či moučenky. Lístky byly

164

Šechtl a Voseček: Ženich s nevěstou v blatském kroji, muž a žena [online]. [cit. 2015-06-29]. Dostupné z: http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/skatule1/diacek0018.jpg 165 Digitální archiv SOA v Třeboni: Kronika obce Dírné. In: [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: https://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=3&lang=cs&doctree=1kkodic&id=724

59

vydávány na obecním úřadě. V roce 1923 byla zavedena autobusová linka do Soběslavi, která jezdila dvakrát denně tam a zpět. 30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda, která rozhodla o zabrání Sudet. V obci Dírná věřili, že je to pro zachování evropského míru. Vzhledem k tomu, že obec Dírná leží v Jihočeském kraji, pomáhali její obyvatelé československým uprchlíkům ze Sudet. 16. března, den po zřízení protektorátu Čechy a Morava, byla ustanovena jízda vpravo, která nejprve činila obyvatelům značné potíže. V říjnu 1939 byly zavedeny potravinové lístky a lístky na uhlí. Bylo zavedeno povinné vyučování německého jazyka, pořádaly se kurzy německého jazyka pro učitele. Vánoce v roce 1944 byly pro obyvatele Dírné těžké. V obci byl nedostatek topiva a veškerého dalšího zboří. Byl zakázán prodej vánočních stromků. Od dubna 1945 byli v obci ubytováni němečtí vojáci, kteří v tamní škole nocovali až do 5. května 1945, kdy obcí procházelo přes 1000 německých vojáků. Obec byla osvobozena 10. 5. 1945 ruskou armádou. 166 Po 2. světové válce již žádní moji přímí předkové v obci nežili.

166

Digitální archiv SOA v Třeboni: Kronika obce Dírné. In: [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: https://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=3&lang=cs&doctree=1kkodic&id=724

60

4.2.Nejvýznamnější předci Michaely Jebavé v okrese Tábor

4.2.1. Antonín Camrda Praděda Antonín Camrda, otec mého dědy Jiřího Antonína Camrdy, se narodil 5. května 1906 v obci Dírná čp. 42 v okrese Tábor, v Jihočeském kraji. 167 Narodil se na velkostatku, kde pracovali jeho rodiče.168 Mezi lety 1921 - 1924 se vyučil strojním zámečníkem. 169 Po roce 1930 se společně se svou manželkou Fantiškou Camrdovou roz. Vaňkovou přestěhoval do Prahy 5 Smíchova. Měli spolu tři děti, Věru, Jiřího Antonína a Antonína.

Obrázek 17: Tovaryšský list Antonína Camrdy

4.2.1.1.

Buchenwald

Antonín Camrda se stal 15. listopadu 1925 členem strany Sociálně demokratické. To bylo, dle jeho snachy Cecílie Camrdové roz. Poklembové, důvodem jeho transportu do koncentračního tábora, kam byl deportován spolu se stranickými kolegy. Antonín Camrda 167

Sbírka matrik Jihočeského kraje, matrika N, index N od roku 1904, územní rozsah Dírná, uložena na matrice městského úřadu v Dírné. 168 Digitální archiv SOA v Třeboni: Kronika obce Dírné. In: [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: https://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=3&lang=cs&doctree=1kkodic&id=724 169 Tovaryšský list osoby Antonín Camrda uložen u Michaely Jebavé ve Vrchlabí.

61

strávil v koncentračním táboře Buchenwald necelých šest let, celou dobu války. Do koncentračního tábora byl přijat 14. 8. 1939. Stal se vězněm číslo 4061/30330.

Obrázek 18: Vězeňské číslo Antonína Camrdy - nášivka

4.2.1.1.1.

Stručný popis koncentračního tábora Buchenwald

Koncentrační tábor Buchenwald, jeden z největších německých koncentračních táborů, byl založen nacisty 15. červenec 1937 na kopci Ettersberg, osm kilometrů severně od německého města Weimar ležícího ve spolkové zemi Thüringen. V horní třetině svahu stála brána tábora. Pod ní se nacházelo apelové náměstí, od něhož vedly čtyři táborové cesty dolů po svahu, křížené příčnými cestami. Mezi nimi byly postavené zčásti dřevěné, zčásti cihlové obytné baráky, zvané bloky. V roce 1939 jich stálo již padesát. Kolem všeho se nacházel pás táborové zahrady, která byla oddělena plotem z ostnatého drátu, nabíjeného elektrickým proudem o vysokém napětí. Za tímto plotem stály betonové věže, na nichž ve dne, v noci stály hlídky SS 170 s puškami. V horní třetině severního svahu byla správní část tábora. Zde byly vybetonované cesty, založeny zahrady a postaveny komfortní budovy. Byl zde dům komandatury, kasárna SS s lazaretem, obytné vily pro důstojníky SS, garáže, skladiště, společenský dům a jiná zařízení. 171

4.2.1.1.2.

Život v Buchenwaldu

V letech 1937 - 1941 stál v čele tábora velitel SS Karl Koch. Mezi lety 1942 - 1945 se stal vrchním velitelem Hermann Pister. Ve srovnání s jinými tábory se vraždění v Buchenwaldu dělo mnohdy, nebo alespoň pro mnohé nenápadně. Do tábora byly posílány kromě ostatních vězňů také celé skupiny vězňů, říkalo se jim "Akce", které byly ze stejného důvodu nebo při stejné příležitosti zatčeny. Ty byly izolovány od ostatních vězňů a měly mírnější podmínky.

170 171

der Schutzstuffel W. SOFSKY, řád teroru: koncentrační tábor, s. 59 - 61.

62

Svět v koncentračním táboře byl svět sám pro sebe. Kdokoliv z vězňů mohl být kdykoliv zabit. Hlavní zásadou bylo udržovat vězně v neustálém strachu, mohli tak být snadněji ovládáni. Důvodem k potrestání se stávala jakákoliv maličkost: ruce v kapsách, špatný postoj při zdravení, zůstávání na bloku v pracovní době a další. Nejistota životní bezpečnosti byla pro některé větší, pro některé menší, byla však trvalá. 172

Obrázek 19: Průkaz vězně koncentračního tábora patřící Antonínu Camrdovi

4.2.1.1.3.

Složení vězňů

Správa tábora rozlišovala několik druhů vězňů, ti byli označováni trojúhelníky různé barvy na levé straně vězeňské kazajky a na pravé nohavici kalhot. Političtí vězňové, mezi které patřil právě Antonín Camrda, byli označení červeným trojúhelníkem. Byli označeni „Ehrenheftlingen“ (čestní vězňové), jako takoví nemuseli v táboře pracovat. Zhruba po roce museli i čeští vězni nastupovat do pracovních kolon. Černý trojúhelník nosili vězňové práce se štítící, např. povaleči a tuláci. Zelené trojúhelníky nosili zločinci. Emigranti nosili trojúhelníky modré, homosexuálové růžovou, kněží fialovou.

172

MATOUŠEK, Miroslav. Buchenwald. První. Praha: Život a práce, 1945, 94 s.

63

4.2.1.1.4.

Důstojníci v Buchenwaldu

Vrchním velitelem tábor byl tzv. komandant, tomu podléhalo deset až dvanáct důstojníků SS, kteří se starali o denní chod tábora, o hospodářskou správu, táborovou nemocnici a další. Poddůstojníci SS byli rozděleni na dvě skupiny. Jednou z nich byli dozorci v pracovních komandech, do kterých patřila kuchyně, pošta, kancelář tábora, krematorium apod. Druhou skupinu tvořili tzv. "blockführeři". Každý z nich měl pod dohledem, jeden nebo více obytných baráků vězňů. Denně prováděli kontrolu početního stavu bloků. 173 4.2.1.1.5.

Práce

Práce v koncentračním táboře byla velmi různorodá. Každá pracovní skupina byla nazývána pracovním komandem a měla v čele předáka. Pracovní komanda byla od nejlehčích, která pracovala pod střechou, přes dílny až po nejtěžší komanda, která pracovala za každého počasí pod širým nebem. Práce byla prováděna především jako trest pro ty, kteří ji prováděli. Lidé umírali vyčerpáním, zemřeli na následky zranění, která utrpěli při práci. 4.2.1.1.6.

Tresty a jejich výkon

Tresty byli individuální a kolektivní. Mezi individuální tresty patřilo bití, přivazování vězňů za ruce, aby vězeň visel na pažích celou svou vahou, zařazení na určitou či neurčitou dobu do trestného komanda na nejtěžší práci, stání nejčastěji u brány čelem ke zdi. Mezi tresty kolektivní patřila trestná práce, trestné cvičení, stání na náměstí, kolektivní odepření stravy.

4.2.1.1.7.

Strava

Základem stravy byl německý "eintopf". Byla to teplá voda, do které se přidávaly brambory nejhorší kvality, nahnilé zelí, listy z cukrovky, hlávkový salát, žitná mouka, kroupy, ovesné vločky často s myším trusem, někdy pohanka, výjimečně hrách či nepatrná přísada masa. Maso bylo většinou odpadkové, hluboko pod úrovní masa podávaného například psům. Jednou týdně, či jednou za čtrnáct dní byly brambory na loupačku s přísadou. Přísadou byl cibulový guláš, mrkev či krmná řepa.

173

MATOUŠEK, Miroslav. Buchenwald. První. Praha: Život a práce, 1945, s. 40.

64

Maso bylo podáváno pravidelně o výjimečných slavných příležitostech, byly to prasečí nožky, jedna na muže. Podávaly se den po pádu Paříže, v den padesátin Adolfa Hitlera apod. Vedle hlavního teplého jídla, dostával každý vězeň porci jídla, většinou to byl chléb, margarín a jednou týdně tvaroh, či kyselé zelí nebo okurka, na podzim jablka. Tuto porci si vězeň rozdělil podle potřeby na snídani a večeři. K snídani vězni dostávali čtvrtlitr kávy nebo bílé polévky. 174

Obrázek 20: Potravinový lístek platící v koncentračním táboře Buchenwald

4.2.1.1.8.

Péče o nemocné

Nemocnice v Buchenwaldu měla část chirurgickou a interní. Chirurgická část byla vybavena aseptickým sálem a operačním septickým sálem, který sloužil také jako převazovna. Nemocnice měla vlastní lékárnu, laboratoř a desinfekci. Nemocnice byla malá a za celou dobu fungování koncentračního tábora neměla dostatek místa pro všechny pacienty. Nemocnici vedl táborový lékař. Ten vedl hlavně administrativní činnost. Veškerá lékařská činnost byla na ošetřovatelích, naprostých laicích, kteří vyšetřovali nemocné, stanovovali diagnosy, rozhodovali o léčení, které sami prováděli. Zlepšení nastalo až na konci roku 1941, kdy začali v nemocnici pracovat vězni, povoláním lékaři. Prvním z nich byl československý chirurg dr. Vítězslav Horn.

4.2.1.1.9.

Osvobození tábora

Život v koncentračním táboře Buchenwald nebyl pro Antonína, který v něm strávil 6 let lehký. S domovem byl v kontaktu pouze prostřednictvím dopisů, které po dlouhých, někdy i měsíčních intervalech posílal. Antonín Camrda byl z tábora propuštěn po 11. dubnu 1945, kdy 174

MATOUŠEK, Miroslav. Buchenwald. První. Praha: Život a práce, 1945, s44 - 45.

65

byl koncentrační tábor osvobozen družstvem pěšáků obrněné americké 3. armády. 12. dubna převzala nad táborem kontrolu 80. pěší divize.

4.2.1.2.

Poválečná léta

Dle vyprávění mé babičky Cecílie Camrdové, byl Antonín Camrda, spíše morous, protivné povahy, ne vždy se snesl s lidmi. Byl velice přísný. V rodinných historkách o něm často nacházím chování, které vyvozuji z jeho pobytu právě v koncentračním táboře. Díky pozemkové reformě z let 1945 - 1948 získal Antoním Camrda, jako politický vězeň z koncentračního tábora Buchenwald, pozemek v obci Trnová, okres Praha-západ. Na tento pozemek Antonín dovezl vojenský autobus a využíval ho jako chatu. Chata byla mou rodinou již několikrát přestavována, ale základ jedné místnosti je vojenský autobus dodnes. Antonín Camrda se po 2. světové válce živil jako dělník. 175 Zemřel 21. února 1983 v Praze.176

175 176

Osobní rozhovor s pamětnicí Cecílií Camrdovou roz. Poklembovou nar. 1940, snachou Antonína Camrdy. Parte osoby Antonín Camrda, uložené u Cecílie Camrdové roz. Poklembové v Praze.

66

II. ČÁST PRAKTICKÁ 5. Metodické náměty na uplatnění životních osudů rodinných předků Michaely Jebavé ve výuce dějepisu na 2. stupni základní školy.

5.1. Tematický celek: 1. světová válka

5.1.1. Téma: České země za 1. světové války – příprava na hodinu Vzdělávací oblast, obor, průřezové téma nebo vyučovací předmět: Člověk a společnost – Dějepis Ročník: 8. ročník Rozsah vyučovací jednotky:45 minut Učebnice: Dějepis 8 - Novověk177 Tematický celek:1. světová válka Téma: České země za 1. světové války Cíle: 

komunikační: žáci dokážou vlastními slovy popsat činnost zahraničního i domácího odboje



vzdělávací: žáci porozumí významu činnosti Československých legií



výchovný: národní hrdost, odvaha a odhodlání bojovat za vlast, ocenění boje

Typ vyučovací hodiny: kombinovaná Organizační forma: frontální, samostatná práce Vyučovací metody: výklad, kladení otázek, diskuse Mezipředmětové vztahy: Zeměpis Učební pomůcky: Pracovní list č. 1: Život vojáků za 1. světové války (viz příloha), dějepisný atlas

177

ČAPKA, František a Libor VYKOUPIL. Dějepis: vzdělávací oblast Člověk a společnost. 3., aktualiz. vyd. Brno: Nová škola, 2013, 131 s. Duhová řada. ISBN 978-80-7289-536-6.

67

Průběh vyučování: 0:00 – 0:05 Začátek hodiny, organizační záležitosti. 0:05 – 0:15 Opakování minulých hodin: Hlavní evropská bojiště Zopakovat kapitolu Hlavní evropská bojiště pomocí hry bingo – každý žák si do sešitu vyrobí tabulku s devíti políčky, v každém políčku je uvedený pojem, datum nebo jméno, žáci mají za úkol napsat do každého políčka co nejvíce informací o daném údaji. Jelikož opakovanou látku probírali již před delší dobou, mohou použít při práci sešit, učebnici a dějepisný atlas. První tři, kteří tabulku správně vyplní, dostanou jedničku za práci v hodině. Poté proběhne společná kontrola. 0:15 – 0:25 Nová látka – České země za 1. světové války Úvod do nového tématu – České země za 1. světové války. Motivační otázky – Je ve vaší obci pomník padlým z 1. světové války? Učitel seznámí žáky s tím, co je to mobilizace. Žáci pomoci atlasu ukazují, kam byli čeští a slovenští vojáci posláni. Poté si žáci přečtou v učebnici úryvek ze zápisků vojáka, bojujícího na východní frontě v Rusku na straně Rakouska - Uherska (učebnice str. 106, z deníku vojáka Jindřicha Janáčka). Následuje výklad učitele, který žáky blíže seznámí se zahraničním odbojem. Žáci jsou seznámeni se jmény: T. G. Masaryk, Eduard Beneš, Milan Rastislav Štefánik. Vyučující vysvětlí žákům pojem Československé legie a vysvětlí žákům jejich důležitost pro budoucí vznik republiky. 0:30 – 0:40 Žáci si samostatně přečtou text (Pracovní list č. 1: Život vojáků za 1. světové války, práce s textem) a vypracují otázky k textu. Poté následuje společná kontrola – žáci postupně říkají, jak odpověděli na zadané otázky. Následuje debata k otázkám na zamyšlení. 0:40 – 0:45 Na závěr společné shrnutí tématu pomocí otázek a zápisu na tabuli.

68

Učitel zadá žákům domácí úkol odepsat Františkovi Jebavému a zjistit, zda nějaký z jejich předků bojoval v 1. nebo ve 2. světové válce (Pracovní list č. 1: Život vojáků za 1. světové války, úkoly) Zápis na tabuli: České země za 1. světové války -

1914 mobilizace – muži museli narukovat do války, mnozí přeběhli

-

Zahraniční a domácí odboj: T. G. Masaryk, zahraniční odboj proti Rakousku – Uhersku

-

Eduard Beneš, Milan Rastislav Štefánik

-

Cíl: vytvořit nezávislý stát Čechů a Slováků

-

Československé legie: Francie, Rusko, Itálie – vojáci, kteří se přidali na stranu Trojdohody

-

Nejdůležitější legie v Rusku – bitva u Zborova

69

5.2.Tematický celek: Svět a ČSR po 1. světové válce 5.2.1. Téma: ČSR ve 20. a 30. letech, hospodářství - příprava na hodinu Vzdělávací oblast, obor, průřezové téma nebo vyučovací předmět: Člověk a společnost – Dějepis Ročník: 9. ročník Rozsah vyučovací jednotky: 45 minut Učebnice: Dějepis 9 – Novověk, Moderní dějiny178 Tematický celek: Svět a ČSR po 1. světové válce Téma: ČSR ve 20. a 30. letech, hospodářství Cíle: 

vzdělávací: seznámení žáků s hospodářskou situací v ČSR



výchovný: snaha a odhodlání obyčejných lidí uživit rodinu i za cenu odjezdu za prací až do Ameriky

Typ vyučovací hodiny: kombinovaná Organizační forma: frontální, samostatná práce Vyučovací metody: písemné opakování, výklad, kladení otázek, diskuse Učební pomůcky: Pracovní list č. 2: Hospodářství v ČSR ve 20. letech 20. stol. (viz příloha) Průběh vyučování: 0:00 – 0:05 Začátek hodiny, organizační záležitosti. 0:05 – 0:15 Opakování minulých hodin: ČSR – Nový stát ve střední Evropě Písemné opakování (5 otázek). Poté jsou dva žáci zkoušeni z otázek, které byly v písemné práci, tím se i ostatní ujistí, jaké jsou správné odpovědi. Ke každé otázce žák vždy řekne více informací – popíše situaci, na kterou je otázka zaměřena. Pokud neví, doplňuje třída. V závěru zkoušení žák ohodnotí sám svůj výkon a poté ho ohodnotí také spolužáci.

178

ČAPKA, František. Dějepis: vzdělávací oblast Člověk a společnost. 4. vyd. Brno: Nová škola, 2014, 143 s. Duhová řada. ISBN 978-80-7289-583-0.

70

0:15 – 0:25 Nová látka – ČSR ve 20. a 30. letech, hospodářství Úvod do nového tématu – ČSR ve 20. a 30. letech, hospodářství. Motivační otázka – Jak si myslíte, že se vypadala hospodářská situace po 1. světové válce? Po motivačním rozhovoru si žáci přečtou v učebnici úryvek z krásné literatury (učebnice str. 21, T. G. Masaryk: Cesta demokracie III, Praha 1994), následuje výklad učitele, který žáky blíže seznámí s hospodářskou situací v ČSR. Žáci by měli pochopit tíživou hospodářskou situaci po 1. světové válce, hospodářskou nevyrovnanost jednotlivých oblastí v ČSR. Vyučující vysvětlí žákům pojem Velká světová hospodářská krize a vysvětlí žákům dopad této krize na hospodářství v ČSR. 0:25 – 0:35 Žáci si sami přečtou text (Pracovní list č. 2: Hospodářství v ČSR ve 20. letech 20. stol., práce s textem) a vypracují na otázky k textu. Poté následuje společná kontrola – žáci postupně říkají, jak odpověděli na otázky. 0:35 – 0:45 Na závěr společné shrnutí tématu pomocí otázek a zápisu na tabuli. Učitel zadá žákům domácí úkol: „Představte si, že byste stejně jako Ján Poklemba dopluli do přístavu v New Yorku bez znalosti jazyka. Kam by vedly vaše první kroky? Co byste dělali? Umíte si představit život bez rodiny? Napište!“ (Pracovní list č. 2: Hospodářství v ČSR ve 20. letech 20. stol., úkol) Zápis na tabuli: ČSR ve 20. a 30. letech - hospodářství - hospodářství státu nevyrovnané – značně zaostává Slovensko a Podkarpatská Rus - poválečná krize – nedostatek potravin, oblečení a dalších základních potřeb - od poloviny 20. let ekonomický vzestup hospodářství - 1929 – velká světová hospodářská krize – zasahuje i ČSR – největší propad na jaře 1933 => 1 milion nezaměstnaných - nejvíc postižený je spotřební průmysl

71

5.3.Tematický celek: 2. světová válka 5.3.1. Téma: Postoj Čechů k okupaci, zahraniční odboj – příprava na hodinu Vzdělávací oblast, obor, průřezové téma nebo vyučovací předmět: Člověk a společnost – Dějepis Ročník: 9. ročník Rozsah vyučovací jednotky:45 minut Učebnice: Dějepis 9 – Novověk, Moderní dějiny179 Tematický celek: 2. světová válka Téma: Postoj Čechů k okupaci, zahraniční odboj Cíle vyučovací hodiny: -

komunikační: žáci dokáží vlastními slovy popsat chování obyvatelstva za okupace, činnost zahraničního i domácího odboje

-

vzdělávací: žáci porozumí významu činnosti zahraničního odboje

- výchovný: národní hrdost, odvaha a odhodlání bojovat za vlast Typ vyučovací hodiny: kombinovaná Organizační forma: frontální, samostatná práce Vyučovací metody: výklad, kladení otázek, diskuse Učební pomůcky: Pracovní list č. 3: Zahraniční odboj (viz příloha), Vyznamenání Josefa Poklemby - Partyzán Vlastenecké války 2. stupeň, vzpomínkové fotoalbum na počest kapitána Jána Nálepky180 Průběh vyučování: 0:00 – 0:05 Začátek hodiny, organizační záležitosti.

179

ČAPKA, František. Dějepis: vzdělávací oblast Člověk a společnost. 4. vyd. Brno: Nová škola, 2014, 143 s. Duhová řada. ISBN 978-80-7289-583-0. 180 Fotoalbum, uložené u Michaely Jebavé ve Vrchlabí, vytvořil Josef Poklemba

72

0:05 – 0:15 Opakování minulých hodin: Ovládnutí Československa Německem, Protektorát Dva žáci jsou u tabule ústně zkoušeni. Každému z nich bude položeno pět otázek. Pokud žák neví, doplňuje třída. V závěru zkoušení žák ohodnotí sám svůj výkon a poté ho ohodnotí také spolužáci. 0:15 – 0:25 Nová látka – Zahraniční odboj Úvod do nového tématu – zahraniční odboj. Motivační otázky – Vzpomeňte si na období 1, světové války. Co se vám vybaví, když se řekne odchod Čechů a Slováků do zahraničí, a jejich zapojení v zahraničním odboji? Jak si myslíte, že se chovalo obyvatelstvo v době protektorátu? Učitel dovede pomocí otázek žáky k definici pojmu „odboj“ (ten poté napíše jako téma na tabuli). Poté následuje učitelův výklad. Učitel seznámí žáky s centry zahraničního odboje v Londýně a v Moskvě, s vytvořením československých vojenských jednotek v zahraničí. Žáci si přečtou v učebnici zajímavost o československých vojenských jednotkách v zahraničí (str. 64). Žáci odpovídají na otázky k zamyšlení. (Pracovní list č. 3: Zahraniční odboj) Učitel dovede pomocí těchto otázek žáky k definici pojmu „partyzán“. Učitel žákům ukáže Poklembova vyznamenání a pomocí vzpomínkového alba je seznámí s osobností Jána Nálepky 0:25 – 0:30 Žáci si samostatně přečtou text (Pracovní list č. 3: Zahraniční odboj, práce s textem) a odpoví na zadané otázky. Následuje společná kontrola – žáci postupně říkají, jak odpověděli na otázky. 0:40 – 0:45 Na závěr proběhne společné shrnutí tématu pomocí otázek a zápisu na tabuli. Učitel zadá žákům domácí úkol: „Charakterizujte osobnost válečného hrdiny? Jakého člověka si pod pojmem válečný hrdiny představíte? Napište!“ (Pracovní list č. 3: Zahraniční odboj, úkol) Zápis na tabuli: Zahraniční odboj - hlavní centra odboje – Londýn a Moskva 73

- v Londýně – československá exilová vláda v čele s Eduardem Benešem - v Polsku, ve Francii a v SSSR vznikají československé vojenské jednotky - naši vojáci byli též ve Velké Británii - prosinec 1943 podepsána v Moskvě Československo – sovětská smlouva o vzájemné pomoci a poválečné spolupráci

74

5.3.2. Téma: Osvobození Československa – příprava na hodinu Vzdělávací oblast, obor, průřezové téma nebo vyučovací předmět: Člověk a společnost – Dějepis Ročník: 9. ročník Rozsah vyučovací jednotky:45 minut Učebnice: Dějepis 9 – Novověk, Moderní dějiny181 Tematický celek:2. světová válka Téma: Téma: Osvobození Československa Cíle: 

komunikační:

žáci

dokáží

vlastními

slovy

popsat

průběh

osvobozování

Československa 

vzdělávací: žáci porozumí pojmům: Slovenské národní povstání, Karpatsko-Dukelská operace, Pražské povstání



výchovný: národní hrdost, odvaha a odhodlání bojovat za vlast, ocenění boje československých vojáků na světových frontách

Typ vyučovací hodiny: kombinovaná Organizační forma: frontální, samostatná práce Vyučovací metody: výklad, kladení otázek, diskuse Učební pomůcky: Pracovní list č. 4: Karpatsko-dukelská operace (viz příloha) Průběh vyučování: 0:00 – 0:05 Začátek hodiny, organizační záležitosti. 0:05 – 0:10 Opakování minulých hodin: Postoj Čechů k okupaci, zahraniční odboj Žáci měli za domácí úkol napsat charakteristiku válečného hrdiny. Tři žáci svůj úkol přečtou nahlas celé třídě. Poté o tom proběhne krátká diskuze, která bude zároveň motivací k nově probírané látce.

181

ČAPKA, František. Dějepis: vzdělávací oblast Člověk a společnost. 4. vyd. Brno: Nová škola, 2014, 143 s. Duhová řada. ISBN 978-80-7289-583-0.

75

0:15 – 0:30 Nová látka – Osvobození Československa Žáci pomocí mapy (učebnice str. 68, Mapa: Osvobození Československa spojeneckými armádami) odpovídají na učitelovy otázky: Která armáda postupovala při osvobozování ze západu? Která armáda postupovala při osvobozování z východu? Učitel dovede pomocí otázek žáky k definici pojmu „demarkační linie“ Žáci poté vyhledají na mapě tři města, která tvoří demarkační čáru (učebnice str. 68, Mapa: Osvobození Československa spojeneckými armádami). Učitel seznámí žáky s průběhem osvobozování Československa, s pojmem Slovenské národní povstání, s pojmem Pražské povstání 0:30 – 0:40 Žáci si samostatně přečtou text (Pracovní list č. 4: Karpatsko-dukelská operace, práce s textem) a odpoví na otázky k zamyšlení. Následuje společná kontrola – žáci postupně říkají, jak odpověděli na otázky. 0:40 – 0:45 Na závěr proběhne společné shrnutí tématu pomocí otázek, zápisu na tabuli a sebehodnocení žáků. Zápis na tabuli: Osvobození Československa - Slovenské národní povstání (1944), Karpatsko – Dukelská operace na pomoc, SNP bylo neúspěšné - duben 1945 osvobozeno celé Slovensko - Pražské povstání 5. 5. 1945 - osvobození: -> V: Rudá armáda -> Z: americká armáda -> demarkační linie

76

5.3.3. Téma: Holokaust, koncentrační tábory – příprava na hodinu Vzdělávací oblast, obor, průřezové téma nebo vyučovací předmět: Člověk a společnost – Dějepis Ročník: 9. ročník Rozsah vyučovací jednotky:45 minut Učebnice: Dějepis 9 – Novověk, Moderní dějiny182 Tematický celek: 2. světová válka Téma: Holokaust, koncentrační tábory Cíle: 

komunikační: žáci dokáží vlastními slovy popsat život v koncentračním táboře



vzdělávací: žáci se seznámí s tím, co je to holocaust



výchovný: ocenění odvahy a odhodlání bojovat za vlast, ocenění boje

Typ vyučovací hodiny: kombinovaná Formy a metody práce: Mezipředmětové vztahy: Zeměpis Učební pomůcky: Pracovní list č. 5: Život v koncentračním táboře (viz příloha), pracovní sešit 183 Průběh vyučování: 0:00 – 0:05 Začátek hodiny, organizační záležitosti. 0:05 – 0:15 Opakování minulých hodin: Ovládnutí Československa Německem, Protektorát Žáci samostatně vypracují úkol č. 1 (pracovní sešit str. 29, Úkol č. 1: Jsou tvrzení v tabulce pravdivá? Pokud ne, opravte je v pravém sloupci). Poté následuje společná kontrola – žáci postupně říkají, jak odpověděli na zadané otázky v pracovním listu.

182

ČAPKA, František. Dějepis: vzdělávací oblast Člověk a společnost. 4. vyd. Brno: Nová škola, 2014, 143 s. Duhová řada. ISBN 978-80-7289-583-0. 183 ZRNÍKOVÁ, Jana. Dějepis: novověk, moderní dějiny: pracovní sešit vytvořený v souladu s RVP ZV. 1. vyd. Brno: Nová škola, 2012, 68 s. Duhová řada. ISBN 978-80-7289-418-5.

77

0:15 – 0:30 Nová látka – Holokaust, koncentrační tábory Úvod do nového tématu – Holokaust, koncentrační tábory. Motivační otázky – Navštívili jste nějaký koncentrační tábor? Jaké jste měli při této návštěvě pocity?(Pracovní list č. 5 – Otázky k zamyšlení). Učitel dovede pomocí otázek žáky k definici pojmu „holocaust“ (ten poté napíše jako téma na tabuli). Žáci sami zkouší definovat pojem „koncentrační tábor“. Učitel jim vysvětlí rozdíl mezi tábory vyhlazovacími, koncentračními a hlavní ghetty. Pomocí mapy v pracovním sešitě žáci vyjmenují nejznámější koncentrační tábory. 0:30 – 0:40 Žáci si sami přečtou text (Pracovní list č. 5), odpoví na otázky k textu a vypracují zadaný úkol. Poté následuje společná kontrola – žáci postupně říkají, jak odpověděli na otázky k textu a jak vyluštili jména koncentračních táborů. 0:40 – 0:45 Na závěr proběhne společné shrnutí tématu pomocí otázek a zápisu na tabuli. Zápis na tabuli: Holokaust, koncentrační tábory -

rasová teorie nacistů – „germánská čistá rasa“, Židé, Romové a Slované mají být vyhlazeni Holokaust = vyhlazení Židů => „konečné řešení židovské otázky“ = vyhlazení celého národa, celkem cca 6 mil. obětí Koncentrační tábory – vyhlazovací, koncentrační, hlavní ghetta Terezín, Osvětim, Buchenwald

78

5.4.Projekty 5.4.1. Projekt – Rodokmen mé rodiny

Anotace projektu: Tento projekt by měl být realizován během druhého pololetí – únor až duben, nejlépe v 8. třídě, kde se žáci v květnu seznamují s tématem 1. světové války. Projekt může být zařazen také v 6. třídě při výuce regionálních dějin, či v 9. třídě v rámci výuky dějiny 20. století. Cílem projektu je, aby se žáci seznámili s vlastní rodinnou historií a vytvořili si vlastní rodokmen. V květnu, se v hodině dějepisu uskuteční beseda, při které žáci pohovoří o sběru dat a představí spolužákům svůj rodokmen. Na závěr proběhne počítačové učebně hodina, kde se žáci seznámí s možnostmi, jak mohou dále pátrat po svých předcích pomocí internetu v případě, že by v budoucnu měli sami zájem svůj rodokmen rozšiřovat. Rodokmeny žáků mohou být dále využity ve výuce dějepisu 20. století v tématech, která se osobně dotýkají rodin žáků. Může sloužit jako další motivace ve výuce.

Struktura projektu:

I.

II.

Téma: Rodokmen mé rodiny Cíl: Podpora mezigeneračního dialogu v rodinách žáků. Seznámení žáků s vlastní rodinnou historií. Tvorba rodokmenu obsahující čtyři generace. Prezentace vytvořeného rodokmenu. Seznámení žáků s tím, jakými způsoby mohou hledat své předky v dostupných zdigitalizovaných materiálech na internetu.

III.

Věková skupina: 6. – 9. třída ZŠ

IV.

Časová náročnost: únor - duben

V.

Mezipředmětové vztahy: propojení dějepisu, občanské výchovy, ICT a výtvarné výchovy

79

VI.

Rozvoj kompetencí: Kompetence komunikační se rozvíjejí tak, že žáci budou ústně komunikovat se členy své rodiny za účelem vytvoření rodokmenu. Žáci svůj rodokmen představí spolužákům. Kompetence k učení se posílí tím, že žáci se musí snažit sami co nejvíce nastudovat a najít informací o svých předcích, aby byli schopni je spolužákům představit. Kompetence pracovní se upevní tím, že žáci vytvoří s použitím výtvarných materiálů, případně také pomocí fotek z rodinného archivu vlastní rodokmen. Kompetence občanské se posílí tak, že si žáci uvědomí odlišnosti mezi ním a jeho předky, které vyplývají z různého historického prostředí.

VII. 

Průběh projektu: Nejprve si s žáky v hodině dějepisu vyučující promluví o tom, co je to rodokmen. Ukáží si strom rodiny Michaely Jebavé a zorientují se v názvech a vztazích jednotlivých členů rodiny – švagr, tchýně, zeť, synovec, atd. Řeknou si teoretické informace o tvorbě rodokmenů, jakým způsobem a pomocí jakých materiálů se žáci mohou svých předků dopátrat. Ukáží si rodný list Jiřího Antonína Camrdy a vyhledají na něm informace podstatné pro tvorbu rodokmenu. Žáci dostanou zadán úkol, sestavit si vlastní rodokmen.



Žáci sami provádí sběr dat. K tomuto účelu využívají písemné prameny, které se v jejich rodině dochovali a také rozhovor s pamětníky – rodiči či prarodiči žáků. Počet nasbíraných dat je závislý na situaci v rodině. Pokud v rodině nejsou mezi rodiči dobré vztahy, mají žáci ztíženou práci a podaří se jim nasbírat méně dat o svých předcích. Na toto je potřeba brát zřetel.



Po nasbírání všech potřebných dat žáci vytváří své vlastní rodokmeny. Rodokmeny mají být výtvarně zpracovány za použití barev, obrázků, rodinných fotografii – případně jejich kopií.



Následuje společná reflexe a představení rodokmenů. Žáci si sednou nejlépe do kroužku. Každý z nich představí, s kým si povídal a o čem, co se dozvěděl, co ho na vyprávění překvapilo, představí ostatním svůj rodokmen. Vyučující motivuje žáky k nacházení různých zajímavostí v prezentovaných rodokmenech – stejná křestní jména, četnost příjmení, shody příjmení v rodokmenech různých žáků. 80



Na závěr proběhne hodina dějepisu v počítačové učebně. Učitel ukáže žákům, kde se dají na internetu hledat další dostupné informace o jejich předcích. Žáci se seznámí s webovou aplikací My Heritage184, genealogickými stránkami Genea185 a Rod a clan186, internetovými stránkami Familysearch187, kam jsou nahrávány oskenované archivní materiály. Žáci si sami vyzkouší hledat informace o svých předcích, aby v případě, že by v budoucnu chtěli dále svůj rodokmen rozšiřovat, věděli, kde na internetu mohou tyto informace hledat.

VIII. 

Vyhodnocení: Kritéria vyhodnocení – nasbíraný materiál, vizuální stránka vypracovaného rodokmenu a jeho představení ostatním žákům.



Způsob hodnocení – známka za vizuální stránku vypracovaného rodokmenu a jeho představení spolužákům. Slovní hodnocení průběhu při sběru dat.

MyHeritage [online]. 2015 [cit. 2015-06-10]. Dostupné z: http://www.myheritage.cz/ Genea [online]. 2015 [cit. 2015-06-10]. Dostupné z: http://www.genea.cz/ 186 Rodclan [online]. 2015 [cit. 2015-06-10]. Dostupné z: http://www.rodclan.cz/ 187 Familysearch [online]. 2015 [cit. 2015-06-10]. Dostupné z: https://familysearch.org 184 185

81

6. Pojetí výuky rodinné historie na 2. stupni základních škol Rodinná historie nabízí mnoho možností pro rozvoj klíčových kompetencí a historického myšlení žáků. Je využívána nejen v samotné badatelské a projektové činnosti, ale také při vstupní motivaci do tématu.188 Rodinná historie bývá zařazována do výuky nejen v hodinách dějepisu, ale i ve společenskovědních předmětech, kterými jsou Občanská výchova či Výchova ke zdraví. Tato kapitola zjišťuje, zda a jak často je rodinná historie učitelů a žáků v hodinách dějepisu využívána, ve kterých tématech ji vyučující zařazují, jaké používají vyučovací metody a pomůcky.

6.1.Empirický výzkum na druhém stupni základních škol Pro empirický výzkum byli osloveni učitelé dějepisu na druhém stupni základních škol. Před začátkem výzkumu byly nejdříve zformulovány cíle a hypotézy. Byly určeny techniky a metody výzkumu. Pro výzkum byla zvolena kvantitativní metoda - dotazníky Dále byl zvolen postup při následném zpracování získaných informací. Prostřednictvím e-mailu byli osloveni učitelé vyučující dějepis na základních školách. Osloveno bylo přibližně 120 učitelů. Dotazník vyplnilo 55 z nich. V další fázi empirického výzkumu probíhal sběr dat, jejich zpracování a vyhodnocování, která byla dále interpretována. Na základě interpretace a vyhodnocení došlo k potvrzení či vyvrácení původních hypotéz. . 6.1.1. Cíle a hypotézy výzkumu Pro výzkum byly stanoveny tento základní cíle: 

Zjistit, zda je v dějepisném vyučování využívána rodinná historie vyučujících.



Zjistit, zda je v dějepisném vyučování využívána rodinná historie žáků.

Dále byly určeny dílčí cíle: 

V jakých tématech vyučující rodinnou historii zařazují?

188

LABISCHOVÁ, Denisa. RODINNÁ HISTORIE V DĚJEPISNÉM VYUČOVÁNÍ [online]. : 8 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://educoland.muni.cz/down-984/.

82



Jaké pomůcky a vyučovací metody jsou při prezentaci rodinné historie využívány?



Pokud je rodinná historie vyučujících či žáků ve výuce dějepisu využívána, je takto obohacená výuka úspěšná z hlediska motivace žáků?

Na základě těchto cílů byly stanoveny tři základní hypotézy výzkumu: 

Učitelé svou rodinnou historii či rodinnou historii svých žáků do výuky dějepisu 20. století spíše zařazují.



Použití rodinné historie ve výuce je spíše narativní – vyprávěcí pojetí výuky, bez využití pramenů.



Pokud učitel zařadí do výuky rodinnou historii svou či žáků, jsou žáci během vyučování více motivováni.

6.1.2. Metody a techniky výzkumu Vhodné techniky a metody pro tento empirický výzkum byly zvoleny na základě stanovených cílů a hypotéz. K tomuto výzkumu byla zvolena kvantitativní metoda - dotazníky. Dotazník je způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí. Je nejfrekventovanější metodou zjišťování údajů a získáváme jím velké množství informací za krátký čas. 189 Dotazníky byly zvoleny především z toho důvodu, že je lze použít pro hromadné získávání údajů. Byla zhotovena anonymní verze dotazníku, což vede respondenty k upřímnějšímu přístupu. Dotazník má celkem 13 otázek. Část otázek je povinná, část je nepovinná. Nepovinné otázky jsou závislé na odpovědích v předchozích otázkách. Pokud respondent například odpoví, že rodinnou historii ve výuce dějepisu nevyužívá, nepovinné otázky týkající se jejího využití přeskočí. Kladené otázky jsou uzavřené, otevřené i polouzavřené. Dotazník je určen učitelům dějepisu na druhém stupni základních škol. Byl vytvořen na internetové stránce190, která je určená právě pro tvorbu dotazníků. Prostřednictvím této internetové stránky je sběr dat jednodušší a přehlednější. Odkaz na tento dotazník a úvodní slovo k výzkumu byly rozesíláni učitelům základních škol prostřednictvím e-mailu.

189

Blíže: GAVORA, P.: Úvod do pedagogického výzkumu, Brno: Paido, 2000, s. 99.

190

Survio. [online]. [cit. 2015-04-15]. Dostupné z: http://my.survio.com/

83

6.1.3. Realizace výzkumu Jak již bylo uvedeno, výzkum byl proveden pomocí dotazníku, který byl vytvořen na internetové stránce k tomu určené. Učitelé měli prostřednictvím této stránky dotazník anonymně vyplnit. Byla vytvořena internetová databáze e-mailových adres učitelů dějepisu či základních škol. E-maily byly posílány s předmětem: K rukám učitelů dějepisu na 2. stupni základních škol. Bylo posláno přibližně 120 e-mailů konkrétním učitelům, či základním školám v České republice. V e-mailu byly uvedeny základní údaje o této práci, jejím cíli a odkaz na dotazník. Již po třech dnech od odeslání e-mailů bylo vyplněno 48 dotazníků. Někteří učitelé byli tak laskaví, že e-mail přeposlali i dalším kolegům. Dotazník vyplnilo přibližně 40% dotázaných. Přesný údaj, díky již zmíněnému přeposílání není možné uvést. Nejpočetnější skupinou, která vyplnila dotazník, byli učitelé s pedagogickou praxí 1 - 5 let, 15 respondentů. Stejně tak učitelé, kteří učí 11 - 20 let, také 15 respondentů. Třetí skupinou byli učitelé s délkou pedagogické praxe 21 - 30 let, 11 respondentů. Dále odpovědělo 6 učitelů s pedagogickou praxí 6 - 10 let. Také jedna paní učitelka, která vyučuje dějepis již přes 30 let. Dá se říci, že je tento vzorek v prvních třech skupinách rovnoměrně rozvrstvený. Odpovídali jak začínající učitelé, tak i učitelé starší s určitou pedagogickou praxí a zkušenostmi. Průměrná délka jejich pedagogické praxe je 14,76 let. Výsledky byly statisticky zpracovány a data byla zanesena do tabulek a grafů. 6.1.4. Rozbor dotazníku pro učitele dějepisu na 2. stupni základních škol Prostřednictvím e-mailu bylo osloveno přibližně 120 učitelů dějepisu na 2. stupni základních škol. Dotazník vyplnilo 55 z nich. První otázka191 zjišťuje délku pedagogické praxe respondentů, která je pro tento empirický výzkum důležitou statistickou informací. V další otázce192 jsou respondenti dotázáni, zda se o svou rodinnou historii zajímají. V dotazníku tvořila jádro informací otázka číslo tři.193 Tato otázka zjišťuje, zda učitelé zařazují do výuky svou rodinnou historii. Další otázky vycházejí z kladné odpovědi na tuto otázku. Je zde zjišťováno, jak často je rodinná historie do

191

Přesné znění otázky: Jaká je délka Vaší pedagogické praxe? Přesné znění otázka: Zajímáte se o historii Vašich rodinných předků? 193 Přesné znění otázky: Využíváte historii svých rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století? 192

84

výuky zařazována194, v jakých tématech195, zda196 a jaké pomůcky jsou k tomuto účelu využívány197. Dále bylo zjišťováno, jaké vyučovací metody jsou k prezentaci rodinné historie využívány198 a jak žáci takovou výuku hodnotí.

199

Další otázka se přestává zajímat o využití

rodinné historie vyučujících a začíná se zabývat rodinnou historií žáků. Učitelé, kteří svou rodinnou historii ve výuce nevyužívají, mohou do výuky zařazovat historii svých žáků a naopak. V otázkách týkajících se rodinné historie žáků bylo zjišťováno, zda učitelé v hodinách dějepisu rodinnou historii svých žáků využívají200, v jakých konkrétních tématech ji do výuky zařazují201 a jakými výukovými metodami je rodinná historie žáků zjišťována. 202 Poslední otázka

203

se zajímá o to, zda se vyučující ztotožňují s tvrzením, že vztah

k rodinné historii je ovlivněn školní výukou dějepisu a promyšlenou činností pedagoga, který žáka v „pátrání po minulosti“ inspiruje a usměrňuje.

204

Toto tvrzení je interpretací výsledků

empirického výzkumu historického vědomí Ostravské univerzity. V tomto dotazníku byly použity tři typy otázek – otevřené, polouzavřené a uzavřené. K uzavřeným otázkám se řadí otázky číslo 2, 3, 6 a 10. Polouzavřenými jsou otázky číslo 4, 7, 8, 9, 12, 13, kde se kromě předestřených odpovědí nabízí také možnost vlastního doplnění. U těchto otázek mohli respondenti vyznačit více, než jednu odpověď. Otevřenými otázkami jsou otázky číslo 1, 5 a 11. Dotazník je zařazen do příloh.

6.1.4.1.

Analýza a vyhodnocení otázek

První otázka: Jaká je délka Vaší pedagogické praxe? (povinná otázka) Průměrná délka pedagogické praxe dotazovaných učitelů činí 14,76 let. Jak je patrné z Grafu č. 1, nejvíce vyplněných dotazníků je od učitelů s praxí 1 - 5 let a 11 - 20 let. Je tedy

194

Přesné znění otázky: Jak často historii rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století využíváte? Přesné znění otázky: V jakých konkrétních tématech historii vašich předků využíváte? 196 Přesné znění otázky: Máte v rodinném archivu k dispozici předměty, dokumenty, fotografie, které za tímto účelem ve výuce využíváte? 197 Přesné znění otázky: Jaký z těchto materiálů využíváte ve výuce? 198 Přesné znění otázky: Jaké výukové metody využíváte k prezentaci své rodinné historie? 199 Přesné znění otázky: Jak žáci hodnotí výuku s využitím historie Vašich rodinných předků? 200 Přesné znění otázky: Využíváte ve výuce dějin 20. století také historii rodinných předků vašich žáků? 201 Přesné znění otázky: Pokud historii rodinných předků vašich žáků ve výuce využíváte, v jakých tématech je to nejčastěji? 202 Přesné znění otázky: Jaké metody pro zjištění historie rodinných předků vašich žáků využíváte? 203 Přesné znění otázky: Ztotožňujete se s názorem, že vztah k rodinné historii je ovlivněn školní výukou dějepisu a promyšlenou činností pedagoga, který žáka v „pátrání po minulosti“ usměrňuje a inspiruje? 204 LABISCHOVÁ, Denisa. RODINNÁ HISTORIE V DĚJEPISNÉM VYUČOVÁNÍ [online]. : 8 [cit. 2015-07-03]. Dostupné z: http://educoland.muni.cz/down-984/. 195

85

možné posuzovat odpovědi od začínajících učitelů, ale také od vyučujících, kteří mají s výukou dějepisu více zkušeností.

První otázka: Jaká je délka Vaší pedagogické praxe?

více než 30 let

1

6 - 10 let

6

21 - 30 let

11

11 - 20 let

15

1 - 5 let

15 0

2

4

6

8

10

12

14

16

Graf 1: Jaká je délka Vaší pedagogické praxe?

Druhá otázka: Zajímáte se o historii Vašich rodinných předků? (znalost jejich jmen, odkud pocházeli a kam se stěhovali, kolik měli dětí, jaké zaměstnání vykonávali, jak do jejich života zasáhly „velké“ historické události - okupace, světové války, poválečný odsun, perzekuce v komunistickém období) (povinná otázka, výběr z možností ANO/NE) Tato otázka si kladla za cíl zjistit, kolik procent učitelů dějepisu se zajímá o historii své rodiny. 97% učitelů na tuto otázku odpovědělo kladně. Pouhé 2% učitelů se o historii svých rodinných předků nezajímají.

86

Druhá otázka: Zajímáte se o historii Vašich rodinných předků?

Ne

2,10%

Ano

97,30%

Graf 2: Druhá otázka: Zajímáte se o historii Vašich rodinných předků?

Třetí otázka: Využíváte historii svých rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století? (povinná otázka, výběr z možností ANO/NE) Zde bylo cílem zjistit, zda učitelé využívají historii svých rodinných předků v hodinách dějepisu. 87,5% učitelů dějepisu historii svých rodinných předků ve výuce využívá. 12,5% učitelů naopak svou rodinnou historii ve výuce nevyužívá. 12,5% je číslo překvapivě vysoké. Dle předchozí otázky se 97,3% učitelů dějepisu zajímá o svou rodinnou historii. Při porovnání druhé a třetí otázky můžeme říci, že 10% učitelů, kteří se o historii své rodiny zajímají, ji v hodinách dějepisu nevyužívají. Do této skupiny patří z 80% učitelé s délkou praxe od 11let. Dva z učitelů v dotazníku uvedli, že historie jejich rodiny je příliš osobní záležitost, než aby s ní žáky seznámili.

Třetí otázka: Využíváte historii svých rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století? Ne

12,50%

Ano

87,50%

Graf 3: Třetí otázka: Využíváte historii svých rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století?

87

Čtvrtá otázka: Jak často historii rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století využíváte? Odpovězte, jen pokud jste na otázku číslo 3 odpoveděl/a ANO. (nepovinná otázka, závislá na třetí otázce) Čtvrtá otázka je závislá na otázce předešlé. Pokud učitel dějepisu svou rodinnou historii ve výuce dějepisu využívá, v této otázce měl specifikovat jak často. 65,90% učitelů využívá rodinnou historii v hodinách dějepisu zřídka, pouze u některých témat. Jedná se o konkrétní témata, která jsou učitelům blízká. Jedná se například o osvobození konkrétní vesnice či města na konci druhé světové války, konkrétní bitvu, či konkrétní osobnost. 22,70% vyučujících se o své rodinné historii zmiňuje velmi často, ve většině stěžejních témat, viz následující otázka. 6,8% dotazovaných svou rodinnou historii zmiňuje pouze při výuce regionálních dějin. 4,5% respondentů jsou učitelé, kteří využívají svou rodinnou historii pouze v případě, kdy to považují za vhodné nebo se o ní zmiňují opravdu velmi zřídka, např. pouze u jednoho konkrétního tématu.

Čtvrtá otázka: Jak často historii rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století využíváte?

Jiná

Pouze při výuce regionálních dějin

4,50%

6,80%

Velmi často, ve většině stěžejních témat

22,70%

Zřídka, pouze u některých témat.

65,90%

Graf 4: Jak často historii rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století využíváte?

88

Pátá otázka: V jakých konkrétních tématech historii vašich předků využíváte? Odpovězte, jen pokud jste na otázku číslo 3 odpoveděl/a ANO. (nepovinná otázka, závislá na otázce číslo tři) Tato otázka plynule navazuje na otázku předešlou. Zde měli vyučující konkretizovat témata, do kterých historii svých rodinných předků zařazují. Nejvíce učitelů (34), se o svých předcích zmiňuje v souvislosti s 2. světovou válkou. Každý z nich se soustředí na konkrétní téma, které se týká jejich rodiny. To poté s dětmi podrobně rozebírá. Druhým nejvíce využívaným tématem je 1. světová válka. Vzhledem k početnosti mužů, kteří do 1. světové války narukovali, je mnoho učitelů, kterých se tato válka osobně dotýká. Nejvíce využívaným tématem je život v českých zemích za 1. světové války Československo v letech 1918 - 1938 je třetím tématem, kde vyučující nejvíce využívají rodinnou historii. Jsou zde konkrétní témata jako například Tomáš Baťa, bankovky, každodenní život, školství a další. Dalšími využívanými tématy jsou: rok 1968, 50. léta v Československu, rok 1989, 1948, Světová hospodářská krize a Protektorát Čechy a Morava. Vyučující zmiňovali i další témata, která dostala shodně po jenom hlasu a do grafu nebyla zahrnuta. Jsou to například: měnová reforma v roce 1953, politické procesy a další.

Pátá otázka: V jakých konkrétních tématech historii vašich předků využíváte? Protektorát Čechy a Morava

3

Světová hospodářská krize ve 30. letech

3

1948

5

1989

6

50. léta v Československu

7

1968

9

Československo v letech 1918 - 1938

10

1. světová válka

19

2. světová válka

34 0

5

10

15

20

Počet učitelů Graf 5: Pátá otázka: V jakých konkrétních tématech historii vašich předků využíváte?

89

25

30

35

40

Šestá otázka: Máte v rodinném archivu k dispozici předměty, dokumenty, fotografie, které za tímto účelem ve výuce využíváte? Odpovězte, jen pokud jste na otázku číslo 3 odpoveděl/a ANO. (nepovinná otázka, závislá na otázce číslo tři) Vyučující zde měli za úkol odpovědět, zda mají ve svém rodinném archivu materiály, které mohou při využití své rodinné historie ve výuce použít. 71,20% učitelů takovéto předměty k dispozici má a používá je ve výuce. 28,8% učitelů žádné takovéto předměty ve výuce nevyužívá.

Šestá otázka: Máte v rodinném archivu k dispozici předměty, dokumenty, fotografie, které za tímto účelem ve výuce využíváte?

Ne

28,80%

Ano

71,20%

Graf 6: Šestá otázka: Máte v rodinném archivu k dispozici předměty, dokumenty, fotografie, které za tímto účelem ve výuce využíváte?

Sedmá otázka: Jaký z těchto materiálů ve výuce využíváte? Odpovězte, jen pokud jste na předchozí otázku odpoveděl/a ANO. (nepovinná otázka, závislá na předešlé otázce) Sedmá otázka, je závislá na otázce šesté. Konkretizuje předměty, které učitelé ve výuce dějepisu využívají. Nejvíce využívané jsou fotografie z rodinných alb. Využívá je 64% učitelů. Stejný počet vyučujících používá ve výuce úřední listiny. To jsou například osobní doklady, výuční či tovaryšské listy. Třetí nejvíce používanou pomůckou jsou mince a bankovky. Dále se hojně využívají předměty z bytu, dopisy, deníky a staré zbraně. Pomůcky, které měly shodně po jedné odpovědi a v grafu nejsou zaneseny, jsou: stanovy spolku českých žen v New Yorku, potravinové lístky, vyznamenání a dobový textil.

90

Sedmá otázka: Jaký z těchto materiálů ve výuce využíváte?

Staré zbraně

4%

Dopisy, deníky

18%

Předměty z bytu

18%

Mince, bankovky

38%

Úřední listiny

64%

Fotografie

64%

Graf 7: Jaký z těchto materiálů ve výuce využíváte?

Osmá otázka: Jaké výukové metody využíváte k prezentaci své rodinné historie? Odpovězte, jen pokud jste na otázku číslo 3 odpoveděl/a ANO. (nepovinná otázka, závislá na otázce číslo tři) Tato otázka je závislá na třetí otázce. Odpovídali na ní pouze ti vyučující, kteří do výuky zařazují prvky své rodinné historie. Bylo zde kladeno za cíl zjistit, jaké výukové metody k prezentaci své rodinné historie využívány. Nejčastěji využívanou výukovou metodou je diskuze. Tu do hodin zařazuje 78,20% dotazovaných. Dalšími využívanými metodami jsou: rozbor textu (21,80%), počítačová prezentace (20%), práce ve skupině s využitím pracovních listů (20%). Další vyučující (5,50%) využili možnost doplnit vlastní odpovědi, zařazují do výuky workshop, besedu, celoroční projekt. „Učím i VV, takže např. jsme vyráběli jakési tablo v oblečení z 1. poloviny 20. století.“

91

Osmá otázka: Jaké výukové metody využíváte k prezentaci své rodinné historie? Odpovězte, jen pokud jste na otázku číslo 3 odpoveděl/a ANO.

Jiné

5,50%

Práce ve skupině s využitím pracovních listů

20%

Prezentace (powerpoint)

20%

Rozbor textu

21,80%

Diskuze

78,20%

Graf 8: Osmá otázka: Jakou formou výuka s využitím rodinné historie probíhá?

Devátá otázka: Jak žáci hodnotí výuku s využitím historie Vašich rodinných předků? Odpovězte, jen pokud jste na otázku číslo 3 odpoveděl/a ANO. (nepovinná otázka, závislá na otázce číslo tři) V této otázce bylo cílem zjistit, jak žáci hodnotí výuku s využitím historie rodinných předků. 56,40% vyučujících uvádí, že žáci hodnotí tuto výuku pozitivně. Žáci jsou k činnosti více motivováni, hodina jim připadá zábavná a zajímavá. 26% dotazovaných uvádí, že pro jejich žáky není výuka, do které je zařazena rodinná historie, nijak zvláštní. Žáci ji hodnotí stejně jako každou jinou hodinu dějepisu. 18,20% učitelů využilo u této polouzavřené otázky možnost doplnění vlastní odpovědi: „Jak kdo, většinou je jim to šumák, ale nevadí, já si to prostě neodpustím.“ „Nevím, zda přímo pozitivně, ale jsou soustředěnější a ptají se na podrobnosti.“ „Zapojují se i rodiče, pracujeme i s rodinnou pamětí.“ Žádný z respondentů neuvedl, že by žáci výuku, ve které je zařazena rodinná historie, hodnotili negativně.

92

Devátá otázka: Jak žáci hodnotí výuku s využitím historie Vašich rodinných předků?

Negativně

0,00%

Jiná

18,20%

Je to pro žáky hodina jako každá jiná

26%

Pozitivně, hodina je baví, jsou motivováni k činnosti

56,40%

Graf 9: Jak žáci hodnotí výuku s využitím historie Vašich rodinných předků?

Desátá otázka: Využíváte ve výuce dějin 20. století také historii rodinných předků vašich žáků? (povinná otázka) Tato otázka se jako první zabývá rodinnou historií žáků. Měla za úkol zjistit, zda učitelé do výuky rodinnou historii svých žáků zařazují. 80% z nich odpovědělo kladně. 20% vyučujících do výuky dějepisu rodinnou historií svých žáků nezařazuje.

Desátá otázka: Využíváte ve výuce dějin 20. století také historii rodinných předků vašich žáků?

Ne

20%

Ano

80,00%

Graf 10: Využíváte ve výuce dějin 20. století také historii rodinných předků vašich žáků?

93

Jedenáctá otázka: Pokud historii rodinných předků Vašich žáků ve výuce využíváte, v jakých tématech je to nejčastěji? Odpovězte, jen pokud jste na předchozí otázku odpoveděl/a ANO. (nepovinná otázka, závislá na předešlé otázce) Zde bylo cílem zjistit, v jakých tématech je rodinná historie žáků využívána. Výsledky jsou prakticky totožné jako u otázky číslo pět. Využívaná témata se liší jen v několika málo odpovědích. Platí, že nejvíce využívaným tématem v rámci rodinné historie je 2. světová válka. Po něm následují jako druhá a třetí nejčastější odpověď témata: 1. světová válka a Československo v letech 1918 – 1938. Další témata, která vyučující zmiňují, mající shodně po jenom hlasu, jsou také totožné s otázkou číslo pět. Jsou to například: měnová reforma v roce 1953, politické procesy a další. Tato témata nejsou v grafu zahrnuta.

Jedenáctá otázka: Pokud historii rodinných předků vašich žáků ve výuce využíváte, v jakých tématech je to nejčastěji?

Protektorát Čechy a Morava

3

Světová hospodářská krize ve 30. letech

4

1948

4

1989

6

50. léta v Československu

7

1968

8

Československo v letech 1918 - 1938

13

1. světová válka

22

2. světová válka

31 0

5

10

15

20

25

30

35

Počet učitelů Graf 11: Pokud historii rodinných předků vašich žáků ve výuce využíváte, v jakých tématech je to nejčastěji?

Dvanáctá otázka: Jaký způsob pro zjištění historie rodinných předků vašich žáků využíváte? Odpovězte, jen pokud jste na předchozí otázku odpoveděl/a ANO. (nepovinná otázka, závislá na desáté otázce) Cílem této polouzavřené otázky bylo zjistit, jaké metody využívají učitelé pro zjištění informací o rodinné historii svých žáků. Nejčastěji kladou učitelé (70,90%) žákům otázky, na 94

které mají žáci doma zjišťovat odpovědi. 47,30% vyučujících dává dětem za úkol tvorbu rodokmenu. Někteří učitelé (34,50%) zařazují rodinnou historii žáků do výuky pomocí projektů. 5% učitelů dává přednost práci ve skupině s využitím pracovních listů. Další 2% vyučujících odpověděla takto: „Forma dotazníku, tvorba výstavních panelů pro ostatní třídy, setkání s pamětníky.“ „Debata o předmětech, které jsou v držení rodiny nejdéle -děděné z generace na generaci.“ „Pokud mluvím o nějaké události, stává se, že žáci sami začnou vyprávět, co zažili jejich předci.“

Dvanáctá otázka: Jaké metody pro zjištění historie rodinných předků vašich žáků využíváte?

Jiné

Práce ve skupině s využitím pracovních listů

2,00%

5,50%

Projekt na zadané téma (př. 2. světová válka)

34,50%

Tvorba rodokmenu

47,30%

Kladení otázek (př. Zeptej se doma, zda ve vaší rodině někdo bojoval ve 2. světové válce)

70,90%

Graf 12: Dvanáctá otázka: Jaké metody pro zjištění historie rodinných předků vašich žáků využíváte?

Třináctá otázka: Ztotožňujete se s názorem, že vztah k rodinné historii je ovlivněn školní výukou dějepisu a promyšlenou činností pedagoga, který žáka v „pátrání po minulosti“ usměrňuje a inspiruje? „Co si uchováme v paměti?“ Je název empirického výzkumu historického vědomí Ostravské univerzity, který statistickými postupy zjistil, že učitelé dějepisu, využívající rodinnou historii ve výuce dějepisu, považují vliv rodiny za důležitý faktor v utváření historického vědomí, uvádějí rozhovory v rodině jako informační zdroj o minulosti a vytvářejí

95

rodinnou kroniku či rodokmen.

205

Podle tohoto výzkumu je zřejmé, že vztah žáků k rodinné

historii je ovlivňován školní výukou a osobou pedagoga, který žáka v „pátrání po minulosti“ usměrňuje a inspiruje. Tato otázka zjišťuje, zda se vyučující s tímto závěrem ztotožňují či nikoliv. Většina učitelů (67,30%) odpověděla kladně. 10,90% vyučujících se závěry empirického výzkumu historického vědomí Ostravské univerzity nesouhlasí. Zbylých 21,80% odpovídalo takto: „Rozhodně ne, učitel nemá zasahovat do rodiny, vztah k rodině a její historii musí budovat sama rodina.“ „Jak kdy, spíše se časem formují vzpomínky interpretací dějin, vlivem médií, školy, vzpomínek jiných.“ „Myslím, že mnohem silnější je vliv rodiny, jejich zvyklosti a tradice.“ „Nejen školní výukou, ale i zájmem rodičů.“

Třináctá otázka: Ztotožňujete se s názorem, že vztah k rodinné historii je ovlivněn školní výukou dějepisu a promyšlenou činností pedagoga, který žáka v „pátrání po minulosti“ usměrňuje a inspiruje?

Ne

Jiné

10,90%

21,80%

Ano

67,30%

Graf 13: Třináctá otázka: Ztotožňujete se s názorem, že vztah k rodinné historii je ovlivněn školní výukou dějepisu a promyšlenou činností pedagoga, který žáka v „pátrání po minulosti“ usměrňuje a inspiruje?

205

LABISCHOVÁ, Denisa. RODINNÁ HISTORIE V DĚJEPISNÉM VYUČOVÁNÍ [online]. : 8 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://educoland.muni.cz/down-984/.

96

6.1.5. Interpretace výsledků Jak již bylo zmíněno výše, dotazník vyplnilo 55 učitelů dějepisu na 2. stupni základních škol. Byly zde použity otevřené, polouzavřené a uzavřené otázky. Tímto empirickým výzkumem bylo zjištěno, že vyučující (87,20%) historii své rodiny ve výuce dějepisu spíše využívají. První hypotéza, Učitelé svou rodinnou historii či rodinnou historii svých žáků do výuky dějepisu 20. století spíše zařazují, byla tedy potvrzena. Učitelé uvedli, že svou rodinnou historii zařazují v hodinách zřídka, pouze u témat, která se jejich rodiny blíže dotýkají. Nejčastěji se jedná o témata, kterými jsou 2. světová válka (34 učitelů), 1. světová válka (19 učitelů) a Československo v letech 1918 – 1938 (10 učitelů). Pomůcky, pomocí kterých je rodinná historie vyučujících v hodinách dějepisu prezentována, jsou nejčastěji fotografie (34%), úřední listiny (34%), mince a bankovky (38%), dopisy a deníky (18%). Z metod využívaných k prezentaci učiva převažuje diskuze (78,20%), rozbor textu (21,8%), počítačová prezentace (20%), práce ve skupině s využitím pracovních listů (20%). To potvrzuje druhou hypotézu: Použití rodinné historie ve výuce je spíše narativní – vyprávěcí pojetí výuky, bez využití pramenů. Žáci (56,4%) výuku, ve které jsou zařazeny prvky rodinné historie, hodnotí pozitivně. Jsou více motivováni k činnosti, hodina je pro žáky více atraktivní. Tím je potvrzena třetí hypotéza: Pokud učitel zařadí do výuky rodinnou historii svou či žáků, jsou žáci během vyučování více motivováni. 80% učitelů využívá v hodinách dějepisu také rodinnou historii svých žáků. Zařazují ji ve stejných tématech jako historii svých předků. Z metod využívaných k prezentaci učiva převažuje kladení otázek (70,90%), tvorba rodokmenu (47,30%), projekt na zadané téma (34,50%), práce ve skupině s využitím pracovních listů (5,5%). 67,30% vyučujících se ztotožňuje s výsledky empirického výzkumu historického vědomí Ostravské univerzity a souhlasí s tím, že vztah žáků k rodinné historii je ovlivňován školní výukou a osobou pedagoga, který žáka v „pátrání po minulosti“ podporuje a inspiruje. 206 Cíle tohoto empirického výzkumu byly splněny.

206

LABISCHOVÁ, Denisa. RODINNÁ HISTORIE V DĚJEPISNÉM VYUČOVÁNÍ [online]. : 8 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://educoland.muni.cz/down-984/.

97

ZÁVĚR V teoretické části jsem se zabývala historií svých rodinných předků. Tato část byla rozdělena do čtyř kapitol. Nejprve jsem provedla genealogický výzkum své rodiny, který jsem ukončila pátou generací. Předkové v šesté generaci se nedožili 20. století, proto jejich historie byla pro mou práci bezpředmětná. K tomuto výzkumu jsem použila matriční knihy, které jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Zámrsku, na Městském úřadě v Jilemnici v okrese Semily, v obci Dírná v okrese Tábor a v obci Kosova hora v okrese Příbram. V dalších kapitolách teoretické části jsem nejprve charakterizovala oblast, ze které moji předci pocházejí, a poté jsem se již věnovala konkrétním předkům, jejichž jména jsem získala díky již zmíněnému genealogickému výzkumu. Druhá kapitola byla věnována předkům mé matky Jiřiny Jebavé roz. Camrdové z matčiny strany pocházející z okresu Sabinov na Slovensku. Život mého pradědečka Josefa Poklemby se stal stěžejní částí této kapitoly a celé teoretické části. V mé rodině se dochovalo mnoho hmotných a písemných pramenů o Josefově životě, které byly pro tuto práci využity. Ve třetí kapitole jsem se věnovala svým předkům na Jilemnicku v okrese Semily, kteří bojovali v 1. světové válce. Čtvrtá kapitola byla věnována Antonínu Camrdovi, otci mého dědy Jiřího Camrdy z matčiny strany a jeho pobytu v koncentračním táboře. Cílem praktické části této diplomové práce byla aplikace životních osudů mých předků do konkrétních témat ve výuce dějepisu v rámci ŠVP šesté, osmé a deváté třídy ZŠ a jejich didaktická aplikace v dějepisné výuce pomocí nejrůznějších vyučovacích prostředků. Životní osudy mých předků, konkrétně Jána Poklemby, Josefa Poklemby, Antonína Camrdy a Františka Jebavého byly do výuky dějepisu zařazeny v tematických celcích, kterými jsou 1. světová válka, Svět a ČSR po 1. světové válce, 2. světová válka. Konkrétně v tématech České země za 1. světové války, Hospodářství v ČSR ve 20. a 30. letech 20. století, Zahraniční odboj – postoj Čechů k okupaci. Nejčastější výukové metody použité při využití mé rodinné historie ve výuce dějepisu byly výklad, diskuze a kladení otázek. Jako vyučovací pomůcky jsem použila pracovní listy, viz příloha, hmotné a písemné prameny z rodinného archivu. Nejčastějšími formami výuky byly: frontální vyučování, samostatná práce a práce ve skupině. V rámci podpory a motivace žáků při jejich "pátrání po minulosti své rodiny" jsem do praktické části také zařadila projekt s názvem „Rodokmen mé rodiny“. V rámci tohoto projektu žáci za pomoci své rodiny vytvářeli vlastní rodokmen s cílem zjistit 4 generace svých předků. Na ZŠ ve Vysokém nad Jizerou, kde byl tento projekt realizován, se žákům podařilo vždy nalézt 98

alespoň dva členy čtvrté generace. Výsledky tohoto projektu považuji za úspěšné. Žáky tento projekt spíše zaujal, někteří z nich se rozhodli ve tvorbě rodokmenu pokračovat a nyní pro ně funguji jako poradce, který jim o přestávkách radí, jak mají dále postupovat. Jako poslední kapitolu praktické části jsem zvolila empirický výzkum. Zajímalo mě, zda učitelé dějepisu do výuky zařazují svou rodinnou historii a rodinou historii svých žáků, v jakých tématech je rodinná historie zařazována a jaké pomůcky a vyučovací metody jsou při prezentaci rodinné historie využívány. Empirický výzkumem, který jsem provedla pomocí kvantitativní metody – dotazníků bylo zjištěno, že vyučující rodinnou historii ve výuce spíše využívají. Nejčastějšími tématy, ve kterých je rodinná historie zařazována, jsou 1. světová válka, 20. světová a Československo v letech 1918 – 1938. Pomůcky, pomocí kterých je rodinná historie vyučujících v hodinách dějepisu prezentována, jsou nejčastěji fotografie, úřední listiny, mince a bankovky. Z metod využívaných k prezentaci učiva převažuje diskuze, rozbor textu, počítačová prezentace a práce ve skupině s využitím pracovních listů. Žáci jsou při takovéto výuce více motivováni, hodiny je spíše baví. Závěrem mohu říci, že pokud vyučující v hodinách dějepisu rodinnou historii využívají, je to ve většině případů přínosem, oživením hodiny a motivací pro děti. Dle mého názoru by ji učitelé měli do výuky dějepisu 20. století častěji zařazovat.

99

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ Archivní prameny Kmenový list Antonína Kynčila, uložený ve vojenském historickém archivu v Praze Kmenový list Bohumila Kynčila, uložený ve vojenském historickém archivu v Praze Kmenový list Josefa Poklemby uložený ve VHÚ Bratislava SOkA Semily, OÚ Jilemnice 1855 - 1942. Inventář s. 3 - 4

Matriční knihy Sbírka matrik Jihočeského kraje, matrika N, index N od roku 1904, územní rozsah Dírná, uložena na matrice městského úřadu v Dírné Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Horní Štěpanice, okr. Semily sign 5782, matrika N, index N 1860 - 1894, územní rozsah Benecko, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Horní Štěpanice, okr. Semily sign 5782, matrika N, index N 1860 - 1894, územní rozsah Benecko, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Roztoky u Jilemnice, okr. Semily sign 6847, matrika N, index N 1873 - 1914, územní rozsah Martinice + Rovnáčov, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Roztoky u Jilemnice, okr. Semily sign 5774, matrika N, index N 1828 - 1872, územní rozsah Martinice + Rovnáčov, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Roztoky u Jilemnice, okr. Semily sign 5173, matrika N, index N 1833 - 1869, územní rozsah Roztoky u Jilemnice, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku 100

Sbírka matrik východočeského kraje, farní úřad Římskokatolické církve Roztoky u Jilemnice, okr. Semily sign 5773, matrika N, index N 1870 - 1896, územní rozsah Roztoky u Jilemnice, uložena ve státním oblastním archivu v Zámrsku Sbírka matrik východočeského kraje, matrika N, index N od roku 1865, územní rozsah Horní Štěpanice, uložena na matrice městského úřadu v Jilemnici Sbírka matrik východočeského kraje, matrika Z, index Z 1906 - 1949, územní rozsah Benecko, Mrklov, Žalý, Horní Štěpanice, Zákoutí, Rychlov, Štěpanická Lhota, uložena na matrice městského úřadu v Jilemnici Sbírka matrik východočeského kraje, matrika Z, index Z, 1910 - 1945, územní rozsah Martinice, uložena na matrice městského úřadu v Jilemnici

Hmotné prameny Fotoalbum v upomínku na Jána Nálepku uloženo u Michaely Jebavé ve Vrchlabí Podobenka Františka Jebavého uložena u Michaely Jebavé ve Vrchlabí Vyznamenání uloženo v rodinném archivu u Ireny Poklembové v Kutné hoře

Písemné prameny Parte Anežky Haklové roz. Kynčilové, uloženo u Ireny Motejlkové roz. Haklové v Semilech Parte Antonína Jebavého, uložené u Michaely Jebavé ve Vrchlabí Parte Barbory Jebavé roz. Hamáčkové, uložené u Michaely Jebavé ve Vrchlabí Parte Františka Jebavého, uloženo u Michaely Jebavé ve Vrchlabí Parte Františky Camrdové roz. Vaňkové, uložené u Cecílie Camrdové roz. Poklembové v Praze Parte Ireny Poklembové roz. Čorbové, uložené u Cecílie Camrdové roz. Poklembové v Praze 101

Parte Jana Jebavého, uloženo u Michaely Jebavé ve Vrchlabí Parte Jiřího Antonína Camrdy, uložený u Cecílie Camrdové roz. Poklembové v Praze Parte Josefa Poklemby, uložené u Cecílie Camrdové roz. Poklembové v Praze Parte Otakara Hakla, uloženo u Ireny Motejlkové roz. Haklové v Semilech Parte Otakara Hakla, uloženo u Ireny Motejlkové roz. Haklové v Semilech Parte Zdeňky Jebavé, uloženo u Michaely Jebavé ve Vrchlabí Pracovní knížka Jana Jebavého vydána v Protektorátu Böhmen und Mähren, uložena u osoby Michaela Jebavá ve Vrchlabí Rodný list Cecílie Camrdové roz. Poklembové, uložený u Cecílie Camrdové v Praze Rodný list Jiřího Antonína Camrdy, uložený u Cecílie Camrdové v Praze Rodný list Jiřiny Jebavé roz. Camrdové, uložený u Jiřiny Jebavé v Odolené vodě Rodný list Milana Jebavého, uložený u Jiřiny Jebavé v Odolené vodě Rodokmen rodiny Čorba, uložený u Josefa Smetanky v obci Rožkovany Tovaryšský list Antonína Camrdy, uložen u Michaely Jebavé ve Vrchlabí

Kroniky a deníky Kronika obce Horní Štěpanice uložená na obecním úřadě v obci Benecko Pamětní kniha obce Martinice, uložená na obecním úřade v obci Martinice v Krkonoších Paměti Josefa Poklemby uloženy u Ireny Poklembové v Kutné hoře

102

Vzpomínky a ústní informace Osobní rozhovor s pamětnicí Cecilií Camrdovou roz. Poklembovou nar. 1940, dcerou Josefa Poklemby Osobní rozhovor s pamětnicí Irenou Motejlkovou roz. Haklovou nar. 1949, dcerou Otakara Hakla

Použitá literatura BERLINSKIJ, D. a M. POGREBINSKIJ. HRDINA SOVIETSKEHO SVÄZU JAN NÁLEPKA (REPKIN). První. Praha: Naše vojsko, vydavatelství čs. branné moci v Praze, 1952, 63 s. GAVORA, P.: Úvod do pedagogického výzkumu, Brno: Paido, 2000, 208 s. HOLUBIČKOVÁ, Lenka. "Hrobům v dáli": otisk první světové války na Jilemnicku. Jilemnice: Gentiana, 2014, 248 s. ISBN 978-80-86527-36-9. HORÁČEK, Jaromír: Jilemnicko - světová válka a převrat. Jilemnice 1938. JAKUBOVIČOVÁ, Mária. Učitel Ján Nálepka : zborník Spomienok, Dokumentov a Fotografií. 1. vyd. Bratislava, 1970. 197 s. JUŘENA, Jan. Soumrak nad českým Podkrkonoším: německá okupace Novopacka a Jilemnicka v roce 1938. 1. vyd. Dvůr Králové nad Labem: Ve Fortprint vydala Jednota Československé obce legionářské v Mladé Boleslavi, 2013, 227 s., [2] složené l. obr. příl. ISBN 978-80-86011-55-4. KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). 1. vyd. Praha: Libri, 2002, 577 s. Dějiny českých zemí. ISBN 80-727-7031-4. KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). 2., opr. vyd. Praha: Libri, 2003, 571 s. Dějiny českých zemí. ISBN 80-727-7195-7. KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). 1. vyd. Praha: Libri, 2003, 803 s. Dějiny českých zemí. ISBN 80-727-7119-1. KOVÁČ, Dušan. Dějiny Slovenska. 1. vyd. Praha: Nakl. Lidové noviny, 1998, 422 s. ISBN 80-710-6267-7. 103

LABISCHOVÁ, D. Co si uchováme v paměti? Empirický výzkum historického vědomí. Ostrava: PdF OU, 2013, 217 s. LACKO, Martin. Dezercie a zajatia príslušníkov zaisťovacej divízie v ZSSR v rokoch 19421943: otisk první světové války na Jilemnicku. 1. vyd. Bratislava: Ústav Pamäti Národa, 2007, 339 s. ISBN 80-969-6994-3. MAREČKOVÁ, Marie. Příručka praktické genealogie: jak sestavit rodokmen. 2., upr. vyd. Praha: Paseka, 2005, 193 s. ISBN 80-718-5769-6. MATOUŠEK, Miroslav. Buchenwald. První. Praha: Život a práce, 1945, 94 s. PICHLÍK, Karel. Bez legend: zahraniční odboj 1914-1918 : zápas o československý program. 1. vyd. v Panoramě. Praha: Panorama, 1991, 419 s., obr. příl. Stopy, fakta, svědectví (Panorama). ISBN 80-703-8217-1. RICHTER, Karel. Československý odboj na Východě. Praha: Správa sociálního řízení FMO, c1992, 152 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN 80-854-6926-X. SOFSKY, W. Řád teroru: koncentrační tábor. Praha: Argo, 2006 STRNAD, Jaroslav. Buchenwald varuje. 1. Praha: SNPL - Státní nakladatelství politické literatury, 1968. ŠALGOVIČ, Viliam. Kapitán Repkin odchází. Praha, 1973, 168 s. ŠČECINA, Peter. Rožkovany, Červenica a Jakubova Voľa: historický prehľad spoločenským a náboženským životom. Prešov: Nakl. Vaška, 2004. ISBN 80-716-5448-5.

Periodika Deník činnosti Čs. Partyzánského oddílu kpt. Jana Nálepky – Repkina In.: Historia a vojenství, 1957, s. 396 - 411. Krkonoše, Jilemnice díl I. - výňatky z dějin., J. Ambrož, ročník 1939, svazek II. S. 84

104

Učebnice ČAPKA, František a Libor VYKOUPIL. Dějepis: vzdělávací oblast Člověk a společnost. 3., aktualizované. vyd. Brno: Nová škola, 2013, 131 s. Duhová řada. ISBN 978-80-7289-536-6. ČAPKA, František. Dějepis: vzdělávací oblast Člověk a společnost. 4. vyd. Brno: Nová škola, 2014, 143 s. Duhová řada. ISBN 978-80-7289-583-0. MANDELOVÁ, Helena, Eliška KUNSTOVÁ a Ilona PAŘÍZKOVÁ. Dějiny 20. století. Vyd. 1. Liberec: Dialog, 2004, s. 75. ISBN 80-86761-23-1. ZRNÍKOVÁ, Jana. Dějepis: novověk, moderní dějiny: pracovní sešit vytvořený v souladu s RVP ZV. 1. vyd. Brno: Nová škola, 2012, 68 s. Duhová řada. ISBN 978-80-7289-418-5.

Elektronické zdroje 2. československá samostatná paradesantní brigáda v Sovětském svazu: 70. výročí vzniku první československé parašutistické jednotky. Československá lidová armáda [online]. [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.csla.cz/armada/druhyvojsk/vysadkovevojsko16cspb.htm Digitální archiv SOA v Třeboni: Kronika obce Dírné. In: [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: https://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=3&lang=cs&doctree=1kkodic&id=724 Dubovica [online]. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://dubovica.wordpress.com/historia/ Dukla 1944 [online]. [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.dukla1944.com/wpcontent/uploads/2014/09/dp26.jpg Elektronická šablona publikace Historie obce Dubovice, uložena na obecním úřadě v Dubovici okr. Lipany na Slovensku, dostupná u pana starosty Ladislava Timča. Family search [online]. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: https://familysearch.org/ark:/61903/1:1:J6LL-V2S Familysearch [online]. 2015 [cit. 2015-06-10]. Dostupné z: https://familysearch.org

105

Forum.valka.cz. In: [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupné z:http://forum.valka.cz/attachments/osobnosti/s._val.ki_1939_revers_Praha_45-46.jpg Genea [online]. 2015 [cit. 2015-06-10]. Dostupné z: http://www.genea.cz/ Kosmopol.cz: Vítězný únor ve fotografii [online]. [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: Numismatický rozcestník [online]. [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.nume.cz/uploads/items/3631c1e0514974c65786da335613c84558617b19.jpg LABISCHOVÁ, Denisa. RODINNÁ HISTORIE V DĚJEPISNÉM VYUČOVÁNÍ [online]. : 8 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://educoland.muni.cz/down-984/. Moderní dějiny[online]. [cit. 2015-06-10]. Dostupné z: http://www.modernidejiny.cz/clanek/dukla/ MyHeritage [online]. 2015 [cit. 2015-06-10]. Dostupné z: http://www.myheritage.cz/ Numismatický rozcestník [online]. [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.nume.cz/uploads/items/3631c1e0514974c65786da335613c84558617b19.jpg Rodclan [online]. 2015 [cit. 2015-06-10]. Dostupné z: http://www.rodclan.cz/ Rožkovany [online]. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.rozkovany.sk/o-obci/historiaobce Survio. [online]. [cit. 2015-04-15]. Dostupné z: http://my.survio.com/ Šechtl a Voseček: Ženich s nevěstou v blatském kroji, muž a žena [online]. [cit. 2015-06-29]. Dostupné z: http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/skatule1/diacek0018.jpg Vývoj školství na našem území a současný školní systém. [online]. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z:http://zameklomnice.cz/pdf/implementace/docs/1_rocnik/SOS/PED/vyvoj.pdf ZAPLATÍLKOVÁ, Simona. Vývoj obce Martinice v Krkonoších po roce 1850 [online]. Praha, 2011 [cit. 2014-11-23]. Dostupné z: file:///C:/Users/M%C3%AD%C5%A1a/Downloads/BPTX_2010_1__0_196879_0_97597.pdf . Bakalářská. Univerzita karlova Praha. Vedoucí práce PhDr. Bohdan ZILYNSKYJ.

106

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Josef Poklemba .......................................................................................... 19 Obrázek 2: Místo totálního nasazení Josefa Poklemby v Německé říši. ........................ 23 Obrázek 3: Překročení hranic ....................................................................................... 40 Obrázek 4: Projev Klemanta Gottwalda na Václavském náměstí 25. 2. 1948 ............... 43 Obrázek 5: Vyznamenání Partyzán Vlastenecké války 2. stupeň, lícní strana .............. 46 Obrázek 6: Vyznamenání Partyzán Vlastenecké války 2. stupeň, rubová strana ...........46 Obrázek 7: Medaile za bojové zásluhy, lícní strana ...................................................... 46 Obrázek 8: Československý válečný kříž, lícní strana .................................................. 47 Obrázek 9: Medaile účastníků zahraničního odboje v poslední válce .......................... 47 Obrázek 10: Řád slovenského národního povstání I. třídy, lícní strana ......................... 48 Obrázek 12: Čsl. vyznamenání průkopník socialistické práce 1949 .............................. 48 Obrázek 13: Pamětní deska Františka Jebavého v Martinicích v Krkonoších, dům č. p. 42 .................................................................................................................................... 54 Obrázek 14: Podobenka, kterou poslal František Jebavý svému otci ............................ 55 Obrázek 15: Pracovní knížka Jana Jebavého, vydána v Protektorátu Čechy a Morava .. 56 Obrázek 16: Blatský kroj, ženich s nevěstou ................................................................ 59 Obrázek 17: Tovaryšský list Antonína Camrdy ............................................................ 61 Obrázek 18: Vězeňské číslo Antonína Camrdy - nášivka .............................................62 Obrázek 19: Průkaz vězně koncentračního tábora patřící Antonínu Camrdovi .............63 Obrázek 20: Potravinový lístek platící v koncentračním táboře Buchenwald ................ 65

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Organizace 1. Československého partyzánského oddílu ............................. 27

107

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Jaká je délka Vaší pedagogické praxe? ............................................................ 86 Graf 2: Druhá otázka: Zajímáte se o historii Vašich rodinných předků? ....................... 87 Graf 3: Třetí otázka: Využíváte historii svých rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století? ................................................................................................................... 87 Graf 4: Jak často historii rodinných předků ve výuce dějepisu 20. století využíváte?.... 88 Graf 5: Pátá otázka: V jakých konkrétních tématech historii vašich předků využíváte? 89 Graf 6: Šestá otázka: Máte v rodinném archivu k dispozici předměty, dokumenty, fotografie, které za tímto účelem ve výuce využíváte? ................................................. 90 Graf 7: Jaký z těchto materiálů ve výuce využíváte? ................................................... 91 Graf 8: Osmá otázka: Jakou formou výuka s využitím rodinné historie probíhá? ......... 92 Graf 9: Jak žáci hodnotí výuku s využitím historie Vašich rodinných předků? .............93 Graf 10: Využíváte ve výuce dějin 20. století také historii rodinných předků vašich žáků? .................................................................................................................................... 93 Graf 11: Pokud historii rodinných předků vašich žáků ve výuce využíváte, v jakých tématech je to nejčastěji? ............................................................................................. 94 Graf 12: Dvanáctá otázka: Jaké metody pro zjištění historie rodinných předků vašich žáků využíváte? ................................................................................................................... 95 Graf 13: Třináctá otázka: Ztotožňujete se s názorem, že vztah k rodinné historii je ovlivněn školní výukou dějepisu a promyšlenou činností pedagoga, který žáka v „pátrání po minulosti“ usměrňuje a inspiruje? ...........................................................................96

108

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Pracovní list č. 1 Příloha 2: Pracovní list č. 2 Příloha 3: Pracovní list č. 3 Příloha 4: Pracovní list č. 4 Příloha 5: Pracovní list č. 5 Příloha 6: Předci Michaely Jebavé na Jilemnicku bojující v 1. světové válce

109

Téma: 1. světová válka

Pracovní list č. 1: Život vojáků za 1. světové války ÚVOD: Během první světové války bojovalo v rakousko-uherské armádě velké množství vojáků z českých zemí. 31. července 1914 byla vyhlášena všeobecné mobilizace pro 37 leté a mladší muže. Ti měli do 24 hodin narukovat ke svému pluku. V letech 1914 – 1916 narukovali muži narození mezi lety 1865 – 1900. Byla to traumatizující doba, která zasáhla mnoho rodin.

FRANTIŠEK JEBAVÝ František Jebavý se narodil 7. 10. 1898 v Martinicích v Krkonoších a zemřel 13. 10. 1919 v Berehově na Podkarpatské Rusi. Nejprve bojoval na straně Rakouska-Uherska na Rakouské frontě. Byl silný vlastenec a tak se společně se svým bratrem Antonínem a dalšími 17 muži z Martinic v Podkrkonoší vydal jako tzv. dobrovolec na Slovensko. Stal se členem 2. ČSL. PLUKU, 10. ROTY.

PRÁCE S TEXTEM: Vybraný úryvek: „František Bedrník vzpomíná na svého kamaráda Františka Jebavého.“ Text si pozorně přečtěte a pokuste se odpovědět na otázky pod ním. „František Jebavý se nezalekl přesily, naopak, nebezpečí mu bylo povzbuzením, a když nestačil granát a puška, hlásil se ke kulometům. Naše rota se snad neutkala v šarvátce, aby v ní chyběl. I když toho nebylo třeba a naskytla se chvíle oddechu, sám patroloval a přešel nejednou nepřátelskou frontu. Stačí vzpomenouti obce Banrevé, kam byl odeslán se svým kulometem, aby kryl ústup celé setniny. Po celou hodinu v silné dělostřelecké palbě jeho zbraň neztichla, a když konečně i pro něho dáno znamení k ústupu, nezapomněl zneškodnit kulomet odnětím závěru, s kterým poslal pomocného kulometčíka předem, neboť neměl jistoty, zda zbraň zachrání. A právě tady jako v jiných případech vyplnilo se známé přísloví: „Odvážnému štěstí I

přeje.“ Za půl hodiny se doplazil téměř po čtyřech před udivené kamarády s těžkým kulometem na rameni. Překvapení bylo tím větší, že někteří druhové hlásili již des. Buďárkovi jeho smrt. Žádnou akci nepovažoval za ztracenou, dokud měl zbraň a střelivo. Jak bolestně se jej dotklo, když u Tornaly musely být odhozeny dva kulomety. Svůj zakryl několika hrstmi trávy v hlubokém silničním příkopě, kterým přikrčen došel do vesnice za rotou poslední. Hned hlásil kamarádům, že tam zbraň Maďarům nenechá a s prvním setměním se odplížil sám do vesnice obsazené nepřítelem. Svému slovu náš kamarád dostál, ve 3 hodiny ráno se hlásil u předních stráží s kulometem. Svými úspěchy se nechlubil a nechtěl přijmouti ani povýšení na svobodníka. Nebylo boje od Peterváršáru až do uzavření příměří, aby jeho šťastná muška nenašla svůj cíl. Po odražení maďarského přepadu se jelo na Podkarpatskou Rus. V kraji chudém, hygienicky zanedbaném se rozšířilo hlavně za války mnoho epidemických a infekčních chorob. Svobodník František Jebavý onemocněl těžce malárií. Byl ošetřován v městské nemocnici maďarskými lékaři a sestrami v Bereksázu. Stejně jako tehda, tak dosud mezi osobními přáteli zemřelého zůstává mínění, že neopatrné léčení a příliš mnoho injekcí, které prováděla neodborně i sestra ošetřovatelka sama, uspalo nám srdce věrného kamaráda navždy. Zemřel 13. října 1919, nedočkav se vyznamenání čsl. válečným křížem s datem 26. října." OTÁZKY K TEXTU: Jak byste charakterizovali osobnost Františka Jebavého? V jakých městech František Jebavý během 1. světové války působil? Jak byste charakterizovali vztah Františka Bedrníka k Františku Jebavému?

II

DOPISY Z VÁLKY Vojáci z války posílali dlouhé dopisy, pohlednice a běžně také podobenky. Podobenku můžeme popsat jako pohled, kde na jedné straně je fotografie vojáka, který pohled posílá a jeho spolubojovníků a na druhou stranu se píše adresa a text. Podobenky posílali vojáci domů. Tuto podobenku poslal z fronty svým rodičům v Martinicích v Krkonoších dobrovolec František Jebavý. František v dopise píše: „Drazí rodiče! Přijměte srdečný pozdrav. Co že mi neodepisujete? Vždyť jsem Vám již psal nebo jste lístek nedostali? Adresu Vám píši ještě jednou: JJ z Reg. Hul., 6. Battalion pioner, Klostenenburg. My se máme zle, velká dřina a nic. “ Více informací na této podobence není čitelných.

OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ: Kdo je to tzv. dobrovolec? Charakterizuj československé legie. Ve kterých evropských zemích a na kterých frontách českoslovenští legionáři bojovali? ÚKOLY: Namalujte vlastní podobenku a odepište Františku Jebavému. Zjistěte, zda některý z vašich předků bojoval v 1. nebo 2. světové válce.

III

Téma: Svět a ČSR po 1. světové válce

Pracovní list č. 2: Hospodářství v ČSR ve 20. letech 20. stol. HOSPODÁŘSTVÍ

OTÁZKA K ZAMYŠLENÍ: Porovnejte hospodářskou situaci jednotlivých zemí ČSR.

PRÁCE S TEXTEM: Text si pozorně přečtěte a pokuste se odpovědět na otázky pod ním. Slovensko se důsledkem první světové války, nacházelo v katastrofální hospodářské situaci. Přetrvával nedostatek všech základních životních potřeb. Byl nedostatek mouky, mléka i masa. K dostání nebyly ani oděvy, prádlo a boty. V obci Dubovica pracovali po válce obyvatelé obce hlavně jako rolníci na místním velkostatku. V obci byla pila a mlýn. Místní soukromí rolníci se starali o půdu, jiní pracovali v průmyslových podnicích V Košicích nebo Prešově. Lidé se snažili uživit rodiny, jak se dalo. Mnoho mužů se proto vydalo hledat práci do Ameriky. Později se buď vrátili zpět do své vlasti, nebo pokud si v Americe našli dobrou práci, IV

přestěhovala se za nimi celá rodina. Ján Poklemba měl v Americe proto několik příbuzných a mnoho sousedů. Po první světové válce se pracovní situace v okrese Lipany nijak nezlepšila, naopak uživit rodinu bylo ještě složitější. Ján Poklemba pracoval nejprve jako rolník na velkostatku a poté se vydal hledat práci do Ameriky za svými příbuznými. 16. března 1921 doplul na lodi Olympia do New Yorku.

OTÁZKY K TEXTU: Jaká byla hospodářská situace na Slovensku? Charakterizuj život obyvatel v obci Dubovica. Jak řešilo mnoho mužů svou hospodářskou situaci?

ÚKOL: Představte si, že byste stejně jako Ján Poklemba dopluli do přístavu v New Yorku bez znalosti jazyka. Kam by vedly vaše první kroky? Co byste dělali? Umíte si představit život bez rodiny? Napište. ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________

V

Téma: 2. světová válka

Pracovní list č. 3: Zahraniční odboj ÚVOD: Mnoho mladých mužů se po 15. březnu 1939 vydalo do Polska, Francie, Anglie, Afriky, na Přední východ, aby se účastnili bojů proti nacistickému Německu a jeho spojencům. Nejpočetnější zahraniční jednotky vznikly v SSSR.

JOSEF POKLEMBA Josef Poklemba se narodil 27. 8. 1920 v obci Dubovica okr. Sabinov v Prešovském kraji. Zemřel 1. září 1993 v Praze. V říjnu 1941 byl povolán do armády. V srpnu 1942 byl odvelen na frontu ke 2. bolerii 31. dělostřeleckého pluku u Korosteni v SSSR, na území dnešní Ukrajiny. k

V

květnu

partyzánům.

1943 Byl

přeběhl členem

1. československého partyzánského oddílu. V

listopadu

1943

2.

československé

byl

převelen

paradesantní

ke

brigádě.

V srpnu 1944 byl převelen ke 2. rotě 1. pluku 3. brigády jako velitel čety. V září 1944 se účastnil Karpatsko – Dukelské operace. Do zálohy byl propuštěn v březnu 1946.

OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ: Kdo je to partyzán? Jak bojovali partyzáni? Můžete se s pojmem partyzán setkat i dnes?

VI

PRÁCE S TEXTEM: Vybraný úryvek: „Josef Poklemba popisuje jeden z nebezpečných okamžiků, který zažil 1. československé partyzánském oddílu. Za tento čin byl vyznamenán. “ Text si pozorně přečtěte a pokuste se odpovědět na otázky pod ním. "Jdeme klidně po louce k vesnici, a najednou ze všech stran kulometná palba! Léčka! Němci byli dobře zakopáni před lesem a babu poslali, aby nás vylákala ven. Několik našich chlapců to stálo život. Hodili jsme s sebou na zem tak, jak jsme byli a zavrtali se do hlíny. V takové chvíli, když kolem tebe létají kulky, zahrabeš se do hlíny jedna dvě. Za chvíli jsem měl před sebou kopeček hlíny, vyhodil jsem na něj hlaveň kulometu a začal odpovídat. Nábojů jsem měl dost, pálil jsem bez přestání. Ostatní chlapci se mezitím odplížili zpátky do lesa. Střílím a střílím a najednou pozoruji, že z druhé strany palba ustala a ani z našich nikdo nestřílí. Zastavím palbu a slyším jenom svůj dech. Ohlížím se, ležím v poli sám, za mnou nikdo, jen několik chlapců leží v poli divně zkroucených. Byli mrtví. Vidím, jak se přede mnou zdvíhají hlavy nacistů a míří ke mně. Nestaral jsem se o nic a střílím. Čtyřikrát vstali, zalehli a znovu zaútočili. Chtěl jsem využít přestávek a odplížit se k lesu. Jakmile jsem se však za svým kopečkem pohnul, spustili takovou palbu, že jsem musel zůstat ležet, kde jsem byl, za malým kopečkem vyhrabané hlíny. Možná si Němci mysleli, že nejsem sám, že jsou v lese další, a po několika marných pokusech se blíž neodvažovali. Trvalo to celé odpoledne. Nakonec jsem se rozhodl: Chlapci jsou již jistě v bezpečí, i já se pokusím zachránit. Měl jsem na sobě těžké boty, špatně by se mi v nich utíkalo. Centimetr po centimetru jsem se pomalu zouval. Zásobník i kulomet jsem si nechal. K lesu to je asi dvě stě metrů. Stačím to přeběhnout? Mezi lesem a mnou byla ještě jedna mez. K ní jsem se musel dostat! Pustil jsem pro jistotu ještě několik ran směrem k Němcům a najednou vstanu, kulomet a zásobníky v ruce a utíkám k lesu. Než se vzpamatovali z překvapení, byl jsem za mezí. Zalehnu a střílím. Z meze ale bylo do lesa dál než před tím. Zahrabal jsem proto zbylé zásobníky pod mez, chytil jsem kulomet a skáču jako zajíc k lesu. Stříleli po mně, ale netrefili se. Doběhnu do lesa a najednou si uvědomím: Odhodil jsi zásobníky, budeš potrestán! Voják nikdy nesmí odhodit zbraň a munici. Byl jsem v bezpečí. Les byl hluboký a ani za samotným partyzánem se Němci neodvážili. Avšak pod mezí v poli ležely zásobníky. Obrátil jsem se a připlížil se zpátky na kraj lesa. Vidím: nacisti se nehýbají. Opravdu si myslí, že jsem nebyl sám! Metr po metru jsem se přiblížil až k mezi. Před sebou jsem stále hrnul hromádku hlíny. Nohy mě bolely, tělo jsem tiskl až k zemi. Nezpozorovali mě. Dostal jsem se až k mezi. Hlava mi klesla do trávy, musel jsem si chvíli odpočinout. Bylo ticho. Vyhrabal jsem zásobníky, nastrkal je do kalhot a plížím se zase zpátky. V posledních metrech mě zpozorovali. Ale už pozdě! Stačil jeden skok VII

a byl jsem u svého kulometu. Zalehl jsem za strom a poslal ještě dlouhé dávky ze svého kulometu jako poslední pozdrav nacistům. Pak jsem se zdvihl a proběhl hlouběji do lesa."

OTÁZKY K TEXTU: Jakými vlastnostmi byste Josefa Poklembu charakterizovali? Popište krajinu, kde boj probíhal. Z jakého důvodu se Josef Poklemba vracel na zpět pro munici?

ÚKOL: Charakterizujte osobnost válečného hrdiny? Jakého člověka si pod pojmem válečný hrdiny představíte? Napište! ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________

VIII

Téma: 2. světová válka

Pracovní list č. 4: Karpatsko-dukelská operace ÚVOD: Největší bitva druhé světové války na Slovensku se odehrála v Dukelském průsmyku. Příslušníci 1. čs. armádního sboru zde vstoupili na území Československa. Cílem této operace měla být pomoc Slovenskému národnímu povstání.

ÚKOL: V učenici na mapě Osvobozování Československa spojeneckými armádami najděte Dukelský průsmyk. (str. 68)

PRÁCE S TEXTEM: Vybraný úryvek: „Josef Poklemba popisuje dobití hranic Československa. “ Text si pozorně přečtěte a pokuste se odpovědět na otázky pod ním. „Leželi jsme ve svých pozicích a čekali na povel k útoku. Mezi námi a fašisty byla obrovská louka, bez hrbolů, bez keřů, nikde nebylo možno se schovat. Němci měli proti nám tři obranné linie. Čekal nás útok na nepřátelské opevnění, přímo přes louku, doprostřed očekávané střelby! Najednou prorazil mlhu hvízdavý zvuk. Ruské Katuše zahájily náš útok. Ohnivé čáry jejich střel protínaly vzduch nad loukou. V dálce před námi bylo vidět, jak po dopadu střel vylétá do vzduch hlína zákopů. Katuše pálily několik minut. Poté velitel rozkázal k útoku. Louka byla důkladně zaminována. Běžíš a najednou kolem tebe už není pevná země a všechno, hlína, zbraně, lidé letí do vzduchu. Několikrát jsem padl, sražen proudem vzduchu. Vždy jsem se znovu zvedl a letěl vpřed. Nad hlavami nám hvízdaly Katuše, od boku pálily naše kulomety. Když jsme vkročili do dalších fašistických zákopů, nenašli jsme tam jediného živého fašistu. Kdo nebyl zasažen v děsu, ten uprchl. Tak důkladně zaminovali louku, že se domnívali, že jsou naprosto bezpečni. Dobili jsme první zákopy a bez odpočinku jsme se vydali dobývat druhé. Mnoho našich padlo. Ten, kdo zůstal živý, bojoval za deset. Rvali jsme se o přístup do rodné země. Před třetími fašistickými zákopy jsme museli zalehnout. Došly nám náboje a nebylo možno je při tak rychlém útoku za IX

námi dopravit. Co teď? Máme nechat fašistům čas, aby se z našeho útoku vzpamatovali a připravili se na obranu? Od velitele naší roty zazněl rozkaz, abychom šli do útoku s bodáky, dýkami a granáty. Snad dva, tři kilometry před námi byla naše hranice a mezi námi poslední fašistická obrana. Mnoho chlapů padlo, zastřeleno několik kroků před zákopy. Někteří fašisté zvedali ruce, některým stačilo přiložit k hrudi ústí prázdného kulometu. S jinými bylo třeba bojovat dýkami a bodáky. Nemohli jsme bez nábojů pokračovat dál. Obsadili jsme zákopy a čekali na doplnění. Chodím po svých lidech a počítám. Když jsme vyrazili ráno k útoku, bylo nás v mé četě třicet šest. Zůstalo nás sedmnáct. Devatenáct chlapců z mé čety už nevstoupilo na půdu své vlasti. Brzy přišlo doplnění záloh a zbraní. Vyšli jsme ze zákopů a postupovali kupředu. Došli jsme až na hranice, ještě tam byly díry po vyvrácených hraničních

kamenech.

Podle

předních hlídek byli Němci až sedm kilometrů za hranicí. Ještě než se přiblížili ženisté, porušila moje četa služební

předpisy.

Smekli

jsme

vojenské čepice a stáli mlčky se sklopenými

hlavami

na

první

osvobozené půdě své vlasti."

OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ: Jakými vlastnostmi byste vojáky bojující na Dukle charakterizovali? Z jakého důvodu vojáci smekli své vojenské čepice u Československé státní hranice?

„Mnozí sovětští velitelé nikdy příliš nehleděli na hodnotu lidského života, bylo jim jedno, zda posílají na smrt stovky vojáků s rudou hvězdou či českým lvíčkem na čepici. Vždycky zastávali názor, že vítězství, kterého nedosáhnou prolitím potoků krve, vlastně ani není vítězstvím“ (Eduard Stehlík)

X

Téma: 2. světová válka

Pracovní list č. 5: Život v koncentračním táboře ÚVOD: Koncentrační tábor Buchenwald, jeden z největších německých koncentračních táborů, byl založen nacisty 15. červencc1937 na kopci Ettersberg, osm kilometrů severně od německého města Weimar ležícího ve spolkové zemi Thüringen.

OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ: Navštívili jste nějaký koncentrační tábor? Jaké jste měli při této návštěvě pocity? PRÁCE S TEXTEM: Text si pozorně přečtěte a pokuste se odpovědět na otázky pod ním. Svět v koncentračním táboře byl svět sám pro sebe. Kdokoliv z vězňů mohl být kdykoliv zabit. Hlavní zásadou bylo udržovat vězně v neustálém strachu, mohli tak být snadněji ovládáni. Důvodem k potrestání se stávala jakákoliv maličkost: ruce v kapsách, špatný postoj při zdravení, zůstávání na bloku v pracovní době a další. Nejistota životní bezpečnosti byla pro některé větší, pro některé menší, byla však trvalá.

XI

Správa tábora rozlišovala několik druhů vězňů, ti byli označováni trojúhelníky různé barvy na levé straně vězeňské kazajky a na pravé nohavici kalhot. Političtí vězňové byli označení červeným trojúhelníkem. Byli označeni „Ehrenheftlingen“ (čestní vězňové), jako takový nemuseli v táboře pracovat. Zhruba po roce museli i čeští vězni nastupovat do pracovních kolon. Černý trojúhelník nosili vězňové práce se štítící, např. povaleči a tuláci. Zelené trojúhelníky nosili zločinci. Emigranti nosili trojúhelníky modré, homosexuálové růžovou, kněží fialovou. Základem stravy byl německý "eintopf". Byla to teplá voda, do které se přidávaly brambory nejhorší kvality, nahnilé zelí, listy z cukrovky, hlávkový salát, žitná mouka, kroupy, ovesné vločky často s myším trusem, někdy pohanka, výjimečně hrách či nepatrná přísada masa. Maso bylo většinou odpadkové, hluboko pod úrovní masa podávaného například psům. Jednou týdně, či jednou za čtrnáct dní byly brambory na loupačku s přísadou. Přísadou byl cibulový guláš, mrkev či krmná řepa. Maso bylo podáváno pravidelně o výjimečných slavných příležitostech, byly to prasečí nožky, jedna na muže. Práce v koncentračním táboře byla velmi různorodá. Každá pracovní skupina byla nazývána pracovním komandem a měla v čele předáka. Pracovní komanda byla od nejlehčích, která pracovala pod střechou, přes dílny až po nejtěžší komanda, která pracovala za každého počasí pod širým nebem. Práce byla prováděna především jako trest pro ty, kteří ji prováděli. Lidé umírali vyčerpáním, zemřeli na následky zranění, která utrpěli při práci.

OTÁZKY K TEXTU: Jak byli v koncentračním táboře vězni rozlišováni? Popište, jak se vězni stravovali? Jakým způsobem byli vězni snadněji ovládáni?

ÚKOL: Vyluštěte názvy koncentračních táborů. BWENCHALDU

VĚTOMIS

BURGSSENFLO

ZÍTERNE

CHAUAD

SENHAUTAUM

XII

Předci Michaely Jebavé z Jilemnicka bojující v 1. světové válce Jméno a příjmení

Bydliště

Narozen

František Mejsnar

Horní Štěpanice čp. 6

4. 5. 1875

Kynčl Bohumil

Štěpanická Lhota čp. 26

13. 10. 1881

Kynčl Antonín

Štěpanická Lhota čp. 26

9. 9. 1878

Datum narukování a útvar 27. 7. 1914 ??? 27. 7. 1914 ??? 27. 7. 1914 ???

Fronta

Zranění

Legionář

Návrat z války

Smrt ve válce

Rusko

x

x

27. 11. 1918

x

Srbsko

x

x

x

17. 12. 1915 zajatec v Bulharsku

Rusko Itálie

Ano

x

8. 7. 1918

x

Po válce invalidní 13. 10. 1919 Zemřel jako

Jebavý František

Martinice v Krkonoších čp. 42

7. 10. 1898

???

Rusko?

x

x

x

vojín - dobrovolec v nemocnici v Berehově na Podkarpatské Rusi. 31. 8. 1914

??? Jebavý Jan

Martinice v Krkonoších čp. 8

1892

zeměbranecký pěší pluk 11

Rusko

x

x

x

Padl v Komarów, Lublin, Ruské Polsko 8. 2. 1914

Jebavý František

Martinice v Krkonoších čp. 8

???

???

Rusko?

x

x

x

Padl u Lubkovského průsmyku v Bukovině

XIII