Kapitola 1 Osud? Karma? Program! Je někdo nebo něco, co řídí náš život? Proč často říkáme: „To je zkrátka osud...zpečetěný osud...co se má stát se stane...bojovat proti nepřízni osudu...má špatnou karmu...karmické zatížení…" a podobně? Možná, že patříte k racionálně uvažujícím lidem a na osud nebo karmu nevěříte. Zastáváte názor a životní vyznání, že každý je svého štěstí strůjcem a řeči ohledně osudu či karmy považujete za pověry zatemňující zdravý rozum. Koneckonců na karmu nebo na osud se dá mnoho věcí svést… co naděláš s osudem? Ale ruku na srdce, nikdy jste nepoužili, třeba jen obrazně, výše jmenované hlášky? S povzdechem - to je osud nebo karma? Možná že jste vy sami nebo Vaši přátelé a známí byli v situaci, kdy jste se ptali, proč zrovna já? Co jsem komu udělal? Snažili jste se, hráli jste fér a něco se přihodilo, něco, co se stát nemělo, osudový zásah? Když se nám daří, mnoho lidí si nedovolí naplno prožívat štěstí či aktuální radost z úspěchu, aby se to nepokazilo … protože něco uvnitř nás si není jisté ohledně osudu. Možná si všímáte, že se v našich životech opakují určité vzorce již po mnoho generací. Často říkáme: „Máme to v rodě". Opakují se například různé nemoci, to si vysvětlujeme zděděnými geny (i na geny si posvítíme a budete se divit), ony se ale opakují i situace a dramata ve vztazích, stejné nebo podobné události v dětství, dospívání, první láska, manželství … jediné, co se mění, jsou kulturní a často prostorové kulisy. Mnohdy se chceme vymanit z nemožné rodiny, chceme přeseknout ten bludný kolotoč. Vymezíme se, odejdeme na druhý konec světa a pak s hrůzou sledujeme, že nás "osud" dostihne a často se přistihneme, jak opakujeme ty stejné věty či vzorce, které jsme tak nenáviděli u našich rodičů, učitelů či z původního prostředí. A když nás na to ještě někdo upozorní "chováš se jako Tvoje matka / otec" bereme to jako vážný útok… Poznáváte se? OK, poznáváte tyto vzorce u svých známých, ve svém okolí? A když se to pořádně zacyklí a my to vzdáme, pak se musí někdo nebo něco obvinit, ideálně něco, co podle nás leží mimo naši snahu s tím něco udělat. Něco, proti čemu jsme krátcí… Pak často slýcháme slovo OSUD, KARMA, moderně obviníme GENY, HORMONY, VLÁDU, PENÍZE, případně se zábavnou formou odreagování a obvinění stávají konspirační teorie a obviněno je ŽIDOVSTVO, ZEDNÁŘSTVO, UFO či jiná "tajná" společenstva a spolky. Tím, že to svedeme na jeden či více elementů výše, vzdáváme se odpovědnosti a tím i povinnosti se transformovat. Žijeme v bludu svobodné vůle, v přesvědčení, že realita je daná a my se musíme přizpůsobit, často přežít a dostáváme se do zvláštního stavu v mozku… a stáváme si hříčkami OSUDU či KARMY.
Jedna polovina světa (západní) hovořila a hovoří o OSUDU, druhá polovina světa (východní) hovořila a hovoří o KARMĚ. Pojďme si vymezit pojmy pro oblast neurověd a shodněme se na definici PROGRAM. Co řídí Váš život, je program, respektive programy, které jsou umístěny v mozku. Amen. Nemluvíme zde obecně v rovině metafory, jsou to skutečné programy, naprogramovaná, nakódovaná realita, podle které se utváří Váš svět "tam venku" v prostředí, kterému říkáme "realita". Programů máme tisíce a tisíce, drtivou většinu z nich si neuvědomujeme a to zásadní je, že 99% těchto programů nejsou vaše programy, nezvolili jste si je vědomě, ale byly Vám předány v tzv. epigenetickém kódu. Pokud budeme mluvit archaicky, jsou to programy, které jste dostali do vínku za všechny minulé zkušenosti (minulé životy?!) Vašich předků v podobě karmy či osudu neboli programu. O epigenetickém kódu se budeme bavit podrobněji v osmé kapitole, zde epigenetický kód jen nakousneme. Pro tuto
chvíli si nazvěme epigenetický kód kulturním, myšlenkovým genem. Něco, co jste zdědili po svých rodičích a po linii zpět mnoho a mnoho tisíc let zpátky. V současnosti může kódovat Vaši realitu fakt, že Váš pra prapředek byl upálen jako kacíř na hranici. Že o tom nemáte ani ponětí, je naprosto jedno. Tento zápis v programu (karmě, osudu) si s sebou nesete a ovlivňuje například Vaši realitu ve vztahu k náboženstvím… Epigenetický kód nemají jen rodiny, ale i celá společenství a národy. Hovoříme o tom, že národy a etnika mají svoji "mentalitu", ale národy, etnika a společenství mají také svůj osud, karmu a program, která se projevuje kódováním v epigenetickém kódu. Jako příklad vezměme například německý národ. Po první světové válce se svět modlil, aby už nikdy svět nezažil tak ničivou válku. Nicméně o pár let později byl svět ve válce znovu. Náhoda, osud, karma? To nechám na Vás. Podstatné je, že po druhé světové válce je toto "karmické" zatížení (vyvolání dvou světových válek) součástí epigenetického kódu německého národa! Většina Němců cítí vinu, většinou hluboko ukrytou v nevědomí za druhou světovou válku. A mají tendenci se omlouvat, jde doslova o "stigma", zkuste v Německu žertovat o druhé světové válce! Ne nadarmo jsou Němci největší filantropové a aktuálně fakticky drží ekonomicky Evropskou Unii (národ, který nejvíce dotuje ostatní evropské státy, tzv. čistý plátce do EU fondů). Německý národ, pracovití géniové, národ Goetheho, národ skvělých filozofů, skladatelů, básníků a vědců. Měli by cítit vinu? Nelogické, směšné, je to minulost! Všichni víme, že Německo ovládla skupina nacistů s pouhými 38% hlasů a uvrhla tak Německo do války. Proč tedy ono "karmické" zatížení? Zkrátka je v epigenetickém kódu a v programu… Můžeme s tím něco dělat? To se prosím nebavíme v rovině filozofie či new age, ale jedeme v "tvrdých" vědeckých datech a oborech jako je genetika, neurovědy a kvantová fyzika. Přituhuje? Pojďme dále. OK, máme tedy nějaký PROGRAM, mohu si ale takový program celkem snadno změnit tím, že si jej uvědomím, zanalyzuji, vypracuji akční plán na jeho odstranění a pak už je potřeba jen disciplína a vůle? Je to tak v pořádku? O tom jsou přece tisíce knih osobního rozvoje! Ne tak docela… Žijeme totiž v jednom velkém bludu, ve velkém klamu a triku, na kterém stojí celá naše euro americká kultura minimálně od dob antického Řecka. Je to trik tak dokonalý, že je doslova hoden slova MATRIX. Tím bludem je naše, vaše, moje SVOBODNÁ VŮLE. Myslíte si, že máte svobodnou vůli? Že jste si tuto knihu koupili "svobodně" a teď kdykoliv můžete přestat číst a je to Vaše rozhodnutí? A samozřejmě svobodné rozhodnutí? Prostě jsem se rozhodl na základě svobodné vůle, tak si to klidně dokážu a přestanu číst tuto knihu? Omyl přátelé, nic na světě neuděláte bez svolení Vašeho mozku. OK, to je přece jasné. Ale možná jste neměli tušení, že Váš mozek, rozhoduje za Vás až o několik vteřin dříve, než jste si to uvědomili. Než vy vědomě řeknete ANO nebo NE na moji nabídku k procházce Vaším mozkem, Váš mozek podle programu, který máte uložen, rozhodl za Vás. Absurdní? Jak je to potom s naší odpovědností? S možností se svým životem něco dělat? Prosím o vaše zklidnění. Tato kniha je transformační, klíč existuje, jen souvislosti jsou zcela jiné, než jsme si doposud mysleli (měli v programu). Představte si, že jste majitelem jedné miliardy dolarů. Představte si, co byste mohli dělat s miliardou! Zavřete si oči a přeneste se do nové reality, jste majitelem miliardy dolarů, co podniknete? Co všechno dokážete, jak moc pomůžete sobě i ostatním. Vidíte to? Slyšíte to? Jediné, co Vám brání v tom to podniknout, je fakt, že jste zapomněli PIN kód k jedné miliardě dolarů. Vy víte, že tam jsou, čekají na Vás a víte, že jediný na světě jste to vy sám, kdo má PIN kód, jen si aktuálně nemůžete vzpomenout! Vy jste majitelem ne jedné miliardy, ale
mnoha miliard možností. Doslova dokážete všechno, ale má to jeden háček, musíte najít PIN kód ke svému mozku a restartovat jej, nahodit nové programy, které Vám umožní v realitě "tam venku" dosáhnout všeho, po čem toužíte. Jsme na prahu toho, že další generace budou žít stovky let, náš mozek je schopen vytvořit si nové smysly, které jsme nikdy v historii neměli (například slyšet barvy), čeká nás obrovská transformace vědomí a ten klíč máme v hlavě, Váš MOZEK! V této první kapitole mi dovolte malý exkurz do pojmů, které se nám budou hodit pro postup a orientaci v knize. Jako první začněme onou předešlou provokací a to tím, že naše svobodná vůle je přelud. Jak to mohu napsat! Jak se cítíte, když Vám budu tvrdit, že jste hříčka programů, které ještě ke všemu nejsou z většiny vaše? Toto je provokativní téma, pojďme si jej naservírovat na začátek. Svobodná vůle? Zapomeňte… Průkopníkem v oblasti neuropsychologie byl profesor fyziologie na Kalifornské Univerzitě v San Francisku, pan Benjamin Libet. Jeho experimenty v sedmdesátých letech jsou poměrně známé a jak už to bývá při kontroverzním výzkumu, výsledky jeho studií byly terčem kritiky a zpochybňování. Proč? Stály u pádu přeludu jménem svobodná vůle. O co šlo? V sedmdesátých letech nebyly ještě k dispozici moderní zobrazovací techniky mozku, jako například funkční magnetická rezonance (zjednodušeně mozkový skener). Vrcholem bylo sledování mozku pomocí přístroje známého jako elektroencefalogram, zkráceně EEG. Tato zařízení mají svoje výhody a více si k EEG řekneme v kapitole sedm o mozkových přístrojích. Zde jen naťukneme to, že zařízení EEG měří a zaznamenává elektrické signály, které vysílá mozek při aktivaci neuronů (mozkových buněk). Podle toho je možno měřit mozkové vlny, jejich aktivitu, například to, zda je mozek v danou chvíli ve stavu aktivity (excitace) nebo útlumu (inhibice). Pan Libet na EEG prováděl výzkumy z hlediska fyziologie tedy reakce těla v propojení s motorickými (odpovědnými za pohyb) signály z mozku - kdy dojde k příkazu z mozku provést určitou tělesnou akci. V tomto případě pohnout prstem. Úkol byl velmi jednoduchý, účastníci měli na hlavě zařízení EEG a podle svého uvážení se měli rozhodnout, že chtějí pohnout prstem a následně provést akci, prstem pohnout. EEG zaznamenával aktivitu na motorických částech mozku (motor cortex). A právě zde došlo k první trhlině iluze "svobodná vůle". V první fázi, ještě před zvědoměním účastníka, mozek vydal signál k akci, vyvolání určitého pohybu. Vědomí účastníka však o tom nemělo ještě ani ponětí - bylo tam zatím nepatrné, avšak stoprocentně ověřitelné zpoždění mezi "svobodným" rozhodnutím pohnout prstem a samotnou akcí. Toto zpoždění bylo v průměru 300 až 500 mili sekund. Možná nic závratného, na druhou stranu, jak rychlé je zmáčknout spoušť u revolveru? Tyto výzkumy se dočkaly fantastického ohlasu, neboť jsme se domnívali, že naše tělesné akce a reakce jsou vždy v reálném čase v souladu s naším rozhodnutím. Výzkumy pana Libeta byly dlouhou dobu brány spíše jako senzace, byly různě interpretovány podle přesvědčení (programů) různých vědců, psychologů, neurologů a fyziologů. Na počátku nového tisíciletí však přituhlo. Na scéně se objevily nové a přesné zobrazovací přístroje umožňující sledovat mozek online v přímém přenosu. Novinka z devadesátých let funkční magnetická rezonance, budeme používat zkratku fMRI - se zdokonalila, překonala dětské nemoci a poprvé se fMRI použilo v ne přímo medicínských experimentech a výzkumech. Smyslem fMRI je neinvazně (bez nutnosti do Vás píchat kontrastní látky) vyšetřit mozek, zda správně funguje a případně ukázat poškození určitých mozkových map. Jako taková se fMRI používá v nemocnicích po celém světě. Od roku 2003 se však dostalo fMRI
pozornosti i pro experimenty a výzkumy v oblasti psychologie, sociologie, ekonomie, zkrátka toho, jak a proč se v určitých chvílích chováme, jak se chováme a co dělá u toho náš mozek… Jakmile byly tyto přístroje k dispozici, začalo se tím, že se zopakovaly slavné experimenty z minulosti s očekáváním toho, co nám ukáže mozek. Výzkumy pana Libeta se dočkaly restartu a bezstarostný úsměv svobodné vůle začal tuhnout... Píše se rok 2008 a my se společně vydáme do Bernstein Centra Výpočetních Neurověd v Berlíně (Bernstein Center for Computational Neuroscience) za progresivním profesorem Johnem Dylanem Haynesem. Pan profesor Haynes se rozhodl zopakovat výzkumy pana Libeta, ovšem na dokonalém skeneru fMRI a podívat se na širší souvislosti v mozku. V rámci výzkumů měli účastníci dělat jednoduchá rozhodnutí, jako například zmáčknout červené nebo modré tlačítko, vybrat dvě čísla z náhodně opakujících se čísel, zkrátka cílem bylo vybrat si ze dvou možností volby, rozhodnout se. Třeba i o tak banálních věcech, zda si dáme kávu nebo čaj, či jako přílohu zvolíme rýži nebo brambory. Online pohled do mozku ukázal zapojení konkrétních center v mozku odpovědných pro určité reakce a rozhodnutí až o pár vteřin dříve, než si to dotyčná osoba uvědomila a akci provedla! Výsledkem samozřejmě bylo, že účastník považoval akci za vlastní, nicméně ze záznamu bylo jasné již jednu a více sekund (v závislosti na složitosti úkolu), že mozek již rozhodl. Profesor Haynes pro nás shrnul své pocity z výzkumů, které rozhodně nepovažoval za příjemné, do této památné věty: „Jak se mohu domnívat, že mám svobodnou vůli, když ani nevím, kdy k rozhodnutí došlo a co rozhodlo, abych akci udělal?" Profesor Haynes založil a vede v Berlíně centrum rozšířeného neurozobrazování. Výzkumy a experimenty znovu a znovu dokazují, že naše rozhodnutí jsou podmíněna programy, které reagují dříve než naše svobodné rozhodnutí s citelným zpožděním. Stále se Váš mozek zdráhá uvěřit? Rozumím, pojďme do těžké váhy. Seznamte se: Sam Harris, americký neurovědec, autor a filozof. Sam Harris používá ve svých výzkumech fMRI a jeho výzkumy potvrzují iluzi svobodné vůle. Sam jde mnohem dál, jeho celosvětový bestseller "Konec víry", který kraloval na seznamu bestsellerů podle The New York Times po třicet tři týdnů, Vatikán rozhodně nepotěšil… Sam je označován za jednoho ze čtyř jezdců apokalypsy podle Bible. Doktor Harris je těžká váha, spoluzakladatel a ředitel organizace "Project Reason" (projekt Důvod) celosvětové organizace známé také jako Spolek skeptiků. Většina států má svůj vlastní klub skeptiků, který vyznává kritické myšlení podpořené vědeckými důkazy. A svobodná vůle je jedním z velkých bludů… To, co ovládá naše životy a realitu, je náš mozek. Sam Harris ve své provokativní knize "Svobodná vůle" uvádí na základě výzkumu mozku toto: „V určitou chvíli předtím, než si uvědomíte, co hodláte udělat, tedy v čase, kdy se Vám subjektivně zdá, že máte absolutní svobodu zachovat se, jak se Vám zachce, Váš mozek již rozhodl, a vy si toto rozhodnutí teprve zpětně začnete být vědomi a uvěříte, že jste jej učinili vy." Sam je možná až moc vášnivý ve svých postojích proti náboženským systémům, v nichž vidí nástroj, jak předávat bludné programy do mozků dalších generací… Jisté ale je, že učinil velký skok ve vědeckém vnímání toto, jak prožíváme svoji realitu. Zapomeňme na osud nebo karmu, máme co do činění s programem! A to programem v našem mozku. Přišel čas seznámit se s Vaším mozkem?!
Kapitola 14 Je Bůh v našem mozku? Spiritualita Tato kapitola není o náboženství! Tato kapitola je o spiritualitě, která je jednou ze čtyř základních potřeb každého člověka (společně s potřebou vztahů, fyzickými potřebami a vnímáním svého já). Náboženství je pouze jednou z nabídek na tuto základní potřebu. Je na vás, zda tuto nabídku přijmete či nikoliv. Možností, jak naplňovat spirituální potřebu, je mnohem více než chodit do kostela… Mozek má svoje spirituální centra, která komunikují s něčím, co vysílá na vyšších frekvencích. Je jedno, jak to nazvete, zda je to pro Vás Bůh, Vesmír či Příroda. Tato kapitola nemá za cíl urazit něčí přesvědčení. V co věříte, je na vás, respektive na vašich programech v mozku. Ať již věříte v Boha, Vesmír, Jsoucno, ve vědu, věříte, že v nic nevěříte, v ateismus či jakýkoliv jiný ismus, máte mozek. A váš mozek je z velké části spirituálně založen bez ohledu na to, jak se vaše víra jmenuje nebo jak se projevuje. Připraveni na tuto kapitolu? Pojďme na to! Jeff Schimell, padesátiletý úspěšný autor scénářů, žije v Los Angeles. Přestože vyrůstal v konzervativní židovské rodině, tak nikdy v Boha nevěřil. Krátce po třicítce byl Jeffovi diagnostikován nezhoubný nádor na mozku v levé části spánkového laloku (NEO, neokortex). Operace se zdařila, mozek byl zdráv, nádor nepoškodil žádné funkce mozku a Jeff byl brzy z nemocnice propuštěn. Brzy po návratu z nemocnice však zažil něco, co si nedovedl vysvětlit. Nejprve slyšel ve své hlavě hlasy, nechápal, co se děje. Pro jistotu se šel natáhnout na postel, zadíval se na strop, kde se otáčel větrák. Najednou začal větrák vířit kolem sebe barvy, odstíny modré, zlaté a zelené, barvy se rychle proměňovaly, až najednou začaly nabírat konkrétní tvar. „Panna Marie!" zvolal Jeff, když vyprávěl svůj příběh svému neurologovi. „Musel jsem se smát, víte, přišlo mně to divné, proč by se Panna Marie měla zjevit židovskému scénáristovi, který civí do větráku a nevěří v Boha". Jeffovi se zážitek s Pannou Marií již neopakoval, pozoroval však velké změny ve svém chování. Začal se velmi zajímat o spirituální záležitosti, začal meditovat a praktikovat zenový buddhismus, stal se více soucitným a méně ambiciózním. Na pravidelném vyšetření se Jeff svěřil se svým zážitkem lékaři, který poslal Jeffa na vyšetření na fMRI, zda nedošlo od operace na mozku k nějakým změnám. Lékař ukázal Jeffovi snímky mozku z fMRI, levý spánkový lalok vypadal výrazně jinak než před operací, stal se menší, nabyl jiný tvar a byl pokryt jizvami. Tyto změny způsobilo vysoké napětí elektrických výbojů v této části mozku. Neurolog Jeffovi sdělil, že prodělal epileptický záchvat, onemocnění, kterému se říká také "boží nemoc". A poučil Jeffa o tom, co dělat kdyby se záchvat opakoval. Epilepsie se již u Jeffa znovu neprojevila, nicméně jeden "záchvat" dokázal fyzicky proměnit část jeho mozku a celý jeho život. Co k tomu dodává Jeff? „Nezajímá mě, odkud mé spirituální probuzení, štěstí a láska, kterou teď prožívám, pochází. Můj život se díky tomu změnil, jsem lepším člověkem". Existují v našem mozku spirituální centra? Místa, která při stimulaci, ať již záměrné či v důsledku úrazu či poškození, vyvolají spirituální prožitky? Existuje Bůh v našem mozku? Michael Persinger, profesor neurologie na Laurentian Univerzitě, Kanada, prováděl v osmdesátých letech experimenty se zařízením původně označovaném jako "Korenova helma", kterou sestrojil pro výzkum vynálezce Stanley Koren. Přístroj v podobě helmy se nasadí na hlavu a vydává slabé pulzující magnetické pole, které prochází oběma spánkovými laloky. V momentě, kdy signál pole narazí na neurony, tak je aktivuje, zapojí. Smyslem experimentů bylo prokázat Persingerovy hypotézy ohledně sídla kreativity ve spánkových lalocích. Stimulací těchto laloků mělo dojít k povzbuzení kreativity. Účastníci
výzkumu po spuštění pulzujícího magnetického pole uváděli zážitky zcela jiného druhu… Většina z nich v momentu stimulace spánkových laloků prožívala vize, slyšela andělské hlasy, měla zjevení, zážitky splynutí s prostorem či popisovala pocit boží přítomnosti. Bez ohledu na to, zda byli věřící či ateisté. Zařízení vzbudilo senzaci a přístroj byl rychle přejmenován na "Boží helmu". Výzkum vyvolal rozporuplné reakce na vědecké půdě a částečně poškodil reputaci profesora Persingera v ortodoxně vědeckých kruzích. Přestože o získání božích zážitků panu profesorovi vůbec nešlo… Přesuňme se v čase dále, do doby, kdy na scénu přichází dokonalé zobrazovací techniky mozku, funkční magnetická rezonance. Doktor neurologie Andrew Newberg (působící na Univerzitě v Pensylvánii a Thomas Jefferson Univerzity, Philadelphia) je průkopníkem nového vědeckého oboru NEUROTEOLOGIE, někdy též označovaného jako spirituální neurovědy. Jedná se zde o výzkum vztahu mozku, spirituality a zdraví. Zkoumají se mozkové mapy a centra v mozku, která se zapojují při spirituálních prožitcích jako například meditace, modlitby, trans či změněné stavy vědomí. A jak tyto prožitky ovlivňují, formují mozek z hlediska praktického života. Doktor Newberg již více jak deset let zkoumá v neurolaboratořích mozky hluboce věřících lidí během meditací či modliteb. Jedná se praktikující zástupce všech možných spirituálních směrů, kteří se modlí či meditují každý den i několik hodin denně. Doktor Newberg monitoruje, co přesně se děje v mozku, jaká centra jsou zapojována, a pořizuje do svého výzkumu detailní snímky mozků. Jeho výzkumy prošli mniši františkáni, muslimové, tibetští buddhisté, jeptišky, židé … Jak říká doktor Newberg, není rozdíl ve vyznání, pokud jde o spirituální centra v mozku. Své výzkumy doktor Newberg pravidelně publikuje, podívejte se v bonusovém materiálu na www.trhakmozek.cz na videa z jeho výzkumů. Klíčovou knihou k pochopení spirituálních center našeho mozku je dílo doktora Newberga s názvem "Jak Bůh mění Tvůj mozek: přelomové informace z neurověd". Podívejme se na zásadní informace z výzkumu neuroteologie. Uvažování o vyšším smyslu života, zabývání se hodnotami, přemýšlení na hluboké úrovni, vnitřní rozhovor sám se sebou, soustřední, kontemplace, meditace, modlitba. Jakékoliv vědomé, hluboké zaměření pozornosti (kdy ztrácíme přehled o čase) je meditace, kdy aktivujeme vyšší centra našeho mozku. Mnoho lidí má meditaci spojenou s jistým klišé, tedy pozice vsedě se zkříženýma nohama a soustředění se na dech. Tak může meditace vypadat, ale můžete také meditovat při sportu, tanci, sexu nebo vaření jídla. Veškerá činnost, které se dostane díky vaší pozornosti a vědomému zaměření energie, se stává meditací či modlitbou. Odmysleme si teď modlitbu a meditaci od náboženského pláštíku, jak říká doktor Newberg, mozku je to jedno. Meditace a modlitba má prokazatelné účinky na vaše zdraví, štěstí a úspěch. Dokáže doslova přenastavit váš mozek. Spirituální techniky transformují Váš mozek, jeho programy a mapy již za dvacet jedna dní, stačí pět minut vědomé meditace denně! Než se pustíme na jednotlivá spirituální centra v mozku, pojďme si ještě vysvětlit rozdíl mezi meditací a modlitbou. Modlitba a meditace jsou dva stavy, kdy vědomě na něco či někoho intenzivně zaměřujeme svoji energii, pozornost. Při modlitbě i meditaci zapojujeme podobná centra v mozku. Rozdíl je ve frekvenčním nastavení. Jak víme, mozek je vysílač i přijímač, dokáže přijímat i vysílat. Meditace je stavem, kdy jsme na příjmu, náš mozek přijímá signály ze zdroje, z inspirace, z vesmíru, z vyššího vědomí, z prány, od boha, andělů, z přírody… záleží opět na vašem programu přesvědčení, co je vaše víra. Modlitba je stavem, kdy vysíláme, mozek je nastaven
na vysílání signálu, kdy žádáme o inspiraci, o pomoc, o sílu, o energii. I ateista v nouzi zkusí modlitbu, co kdyby to fungovalo? Modlitbou jsou například i vision boardy (plakát vizí, viz kapitola šest o mozkové magii), afirmace, hooponopono, v duchu či nahlas pronášené slova naděje, různá hesla, písně, které nás "berou za srdce" apod. Ve všech spirituálních naukách a svatých knihách najdeme jako základ víry, že Bůh či božstva s námi sdílejí určitou podstatu. Například známý citát z Bible "Bůh stvořil člověka k obrazu svému" (Genesis 1:27). V buddhismu se může stát bohem každý, kdo dosáhne osvícení, kdo vystoupí z koloběhu (programu?) a dosáhne nirvány. Všechna přírodní náboženství zpodobňují božstva podobná tvary či vlastnostmi člověku. A podíváme-li se na Vesmír, jehož jsme součástí, a do mozku, který máme v hlavě, zjistíme více než náhodné podobnosti (podívejte se na www.trhakmozek.cz na snímky mozku a vesmíru). Máme v našem mozku holografický otisk vesmíru, celý vesmír v naší hlavě! Dalo by se říci, že mozek a systém naší svaté trojice (viz kapitola třetí), tedy mozek, srdce a tělo je anténa, která je schopna se naladit na vyšší frekvence, na boží vlny… Pojďme se podívat, kde leží spirituální centra v mozku, která se aktivují při modlitbách a meditacích. Jak správně tušíte, všechna spirituální centra se nalézají v NEO mozku, v našem neokortexu, šedé kůře mozkové. Je to ta nejsložitější a nejméně probádaná část mozku. Mozek, který z určité části mají pouze lidé a který nás dělá lidmi schopnými přemýšlet, vnímat a vytvářet umění, jsme zde schopni vnímat sami sebe, své ego a také jsme schopni empatie a soucitu. Tady někde se nalézá Bůh v každém z nás. Neokortex tvoří soubor několika laloků, vždy v párech na pravé a levé mozkové hemisféře. Nejaktivnější jsou čelní laloky (frontal lobe), které obsahují nejvíce citlivých neuronů reagujících na neurotransmiter dopamin. Jsou umístěny hned za lebkou vašeho čela. Možná jste si všimli, že věřící v Indii mají namalovanou tečku uprostřed čela. Přesně v místě mezi pravým a levým čelním lalokem. Tato tečka má označovat místo, kudy vchází a vychází boží energie. Z hlediska řídících činností mozku jsou čelní laloky odpovědné za schopnost uvědomit si budoucí následky současné situace a rozhodování mezi dobrou (lepší) a špatnou (horší) akcí. Dále jsou zapojeny již zmíněné spánkové laloky (temporal lobe), které hrají důležitou roli ve vizuální paměti a schopnosti porozumět řeči. Zde leží centrum vaší mozkovštiny, jazyka mozku. Při meditaci a modlitbě se zde vizualizuje stav, který chcete, aby se projevil v realitě. Dalším centrem spirituality je takzvaný přední cingulate (anterior cingulate), malá část mozku umístěná pod čelními laloky, jejichž je součástí. Doktor Newberg označuje tuto část mozku za neurologické srdce, skutečnou spojkou se srdcem, která řídí srdeční frekvence, krevní tlak a zároveň kontroluje rozhodování, analyzuje emoce, leží zde centrum odměn a zároveň je centrem empatie. Tato část mozku nás propojuje se srdcem v principu neurologické "svaté trojice". Poslední částí jsou prostřední laloky (parietal lobe), které jsou umístěny hned za čelními laloky, uprostřed vaší lebky. Zde leží vědomí vašeho JÁ, vaše EGO. Tyto laloky jsou centrem v mozku, kde leží "senzory pohybu" vašeho těla. Z různých částí těla a přes povrch těla sem přicházejí signály "co se děje tam venku". Prostřední laloky pak vydávají pokyny k akci a spouštějí pohyb (například pohneme rukou či se dáme do běhu). Díky povrchu těla a končetinám dokážeme vymezit náš prostor, oddělit se od ostatních, definovat svoje JÁ, svoje EGO v čase a prostoru. Tato část mozku nás spojuje s tělem a máme tak celou "svatou trojici" kompletní.
Co dělají meditace a modlitby s mozkem se podrobněji dozvíte v bonusové sekci www.trhakmozek.cz, jinak by tato kapitola byla nekonečná. Zmíním jednu podstatnou věc, kterou výzkumy s meditujícími zaznamenal doktor Newberg na fMRI. Jak víme z kapitoly deset o mozkových přístrojích, na funkční magnetické rezonanci se nám rozsvítí centra, která jsou aktivní na milimetry přesně. Můžeme také vidět, která centra jsou v klidu, jakoby vypnutá. Při intenzivních meditacích a modlitbách se "rozsvítí" tedy vysoce aktivují čelní laloky a přední cingulata. Což znamená, že se aktivují programy uložené ve spirituální části mozku a v propojení se srdcem (cingulata) jako mocným vysílačem (60x vyšší elektrické a 5000x vyšší magnetické pole než má mozek) tyto programy vysílá a přijímá! Zcela vypnutý je EMO emoční systém, kde sídlí obavy, minulost, neustále našeptávající šotek. A vypnuté nebo skoro vypnuté jsou také prostřední laloky, kdy je možné se odpoutat od našeho ega a těla. Proto lidé popisují při hlubokých meditacích stavy rozpuštění těla (ega), splynutí s energií vesmíru apod. Celkově se jedná o velmi ozdravný proces, kdy vypneme centra obav a napojíme se na vyšší frekvence.
Spiritualita je prokazatelná potřeba našeho mozku a v zásadě nemá nic společného s tím, zda věříte či nevěříte v Boha. Spiritualita se v každodenním životě projevuje ve formě vaší práce. Práce je vaše poslání, vyšší smysl, proč žijete. Všechny otázky po smyslu života a vaší existence jsou spirituální povahy. Nejspirituálnější otázka všech dob zní:KDO JSI? Pokud se v noci podíváte na hvězdnou oblohu, musíte si přiznat, že jsou určité frekvence a síly, které nás převyšují. Jaký tomu dáte kabátek, je na vás. Zda vyznáváte instituci náboženství, jdete vlastní cestou poznání či věříte v moderní náboženství vědu a uznáváte kněze v bílých pláštích. Věda a náboženství, dva nesmiřitelné tábory? Nemyslím si, věda umí být dogmatická stejně jako katolická církev ve čtrnáctém století. Nehledejte žádného guru "tam venku", ať již z tábora vědy či náboženství. Nechte se inspirovat, jediným klíčem ke spiritualitě je váš mozek. Na závěr jedna provokativní myšlenka a jeden zajímavý citát, pak se vrhneme na drogy v další kapitole. Jste pro? Pokud existuje Bůh v našem mozku, musí existovat i "tam venku", protože vše venku je odrazem programů, které máme v mozku (aneb Bůh stvořil člověka k obrazu svému)? „Pro věřícího stojí Bůh na počátku, pro fyzika na konci veškerého myšlení", Max Planck, nositel Nobelovy ceny za fyziku, kterou dostal za objev kvantové teorie.
Kapitola 18 Jak se mozek učí, aneb hrajete hry? Tuto kapitolu začneme na záchodech, konkrétně na pánských pisoárech. Snáze si vybaví zejména mužští čtenáři, ale věřím, že i dámy někdy prošly kolem pánských záchodků. Do nosu je udeřil silný zápach močoviny, který se line všude tam, kde čůrají chlapi. My chlapi se totiž ne vždy trefíme, zkrátka to jde občas trochu mimo. Tento fakt velmi vadí všem provozovatelům veřejných záchodků, zejména pak těm, kteří je musí uklízet. Proto často najdete na pánských WC vtipné cedulky a vzkazy, aby se pánové "laskavě" trefili!!! Nepomáhá nic, ani vtipné vzkazy ani výhrůžky od rozzuřených uklízeček. Před pár lety zavedlo mezinárodní letiště v Amsterdamu převratnou novinku "urinální mouchu", jedná se o samolepku mouchy, která se nalepí do pisoáru. Moucha vypadá věrohodně a pánové mají okamžitě na co mířit! Čistota na pánských toaletách se zvedla o neuvěřitelných 85% a urinální moucha tak vyrazila do světa, respektive do záchodů celého světa. Osmdesát pět procent je fantastické číslo a dokazuje, jak rychle se můžeme naučit čistotě. Mozek okamžitě přijme hru a naučí pány, aby se trefili, mířit na mouchu je totiž velká zábava. Výsledek je rychlý a přirozený, stačí, když se budete učit podle pravidel mozku. Mozek je jako sval, když jej posilujete, tak roste a sílí. Musíte mu ale věnovat péči a cvičit jej. Jakmile přestanete mozek cvičit, tak stejně jako sval atrofuje, ochabne a nebude schopen fungovat. Hra je něco jako posilovna pro mozek, kde se procvičuje a zároveň se učí. Mozek je schopen neuvěřitelných výkonů co se týká paměti a schopnosti se učit. Přímo touží po tom, aby se neustále učil. Bohužel mnoho lidí má v hlavě program, že učení je námaha, protože ve škole se učili proti systému mozku. K tomu se u starších přidává program, že jim už nepůjde učit se a že se dost učili ve škole, jsou rádi, že to mají za sebou. "Učení, mučení" je heslem lidí s ochablým mozkem, které poškodil školský systém založený na memorování, biflování a zkoušení "znalostí". Učení je pro mozek dobrodružství, učte se podle mozku a obrovsky se vám rozšíří obzory. Neexistuje na světě věc, kterou by se váš mozek nedokázal naučit! Mozek se učí hrou, kde je respektován jeho jazyk, mozkovština. Musí být zapojen celý kód mozku, tedy VAK, vizuální, sluchové a pohybové podněty. Sedět nehybně ve školní lavici a chroupat text, to je opravdu utrpení! Zapomeňte na nudu. Mozek potřebuje barvy, vůně, vzruchy, představivost, neustále nové podněty a stimulaci. Pak se při učení zapojují centra odměn, vyplavují se z mozku drogy jako dopaminy a endorfiny, což se vám plně zapíše do nových mozkových map a programů. Podívejme se společně na tři úrovně, jak můžete svůj mozek učit novým věcem z hlediska neurověd a porozumění mozku. Nejdůležitějšími projevy, kterými nám mozek zajišťuje kontakt s realitou, jsou takzvané kognitivní funkce. Ty ovlivňují náš úspěch "tam venku", je pro nás velmi důležité tyto mozkové dovednosti trénovat a mít tak pevné mozkové "svalstvo" pro další učení. Kognitivní funkce jsou všechny myšlenkové procesy, díky kterým jsme schopni reagovat na proměňující se okolí. Patří sem schopnost reagovat na problémy a řešit je, schopnosti plánovat, organizovat, schopnost úsudku a nadhledu. Pro trénink kognitivních schopností existují speciální programy na cvičení mozku, takzvaný "brain jogging" neboli mozková posilovna. Programy jsou sestavovány špičkovými neurology a sami si nastavujete stupně obtížnosti jako v klasické posilovně. Stačí pár minut denně, jedna či dvě hry, které vás budou bavit a výsledky budou ohromující. Většina programů trénuje pět nejdůležitějších oblastí jako paměť, koncentraci, řečová centra, logické myšlení a vizuálně prostorovou orientaci. Těchto pět oblastí můžeme také nazvat vaší pracovní pamětí. Je prokázáno, že trénink mozku pomocí
těchto programů zvýší výkonnost mozku o desítky procent a výrazně zpomalí stárnutí mozku. Mozky sedmdesátiletých lidí, kteří trénují svůj mozek, jsou na stejné úrovni jako mozky třicetiletých mladých lidí. Mezi nejúspěšnější program na trénink mozku patří Lumosity. Jejich hry používají při svých studiích mozků univerzity jako Harvard, Stanford či Berkeley. Lumosity má registrovaných více jak třicet pět milionů hráčů ve své virtuální posilovně a přes deset milionů lidí si již stáhlo do chytrých telefonů jejich mobilní aplikace. Velmi kvalitní je také software z dílny francouzských neurologů s názvem Happy Neuron. Podívejte se do bonusové sekce na www.trhakmozek.cz a vyzkoušejte si zdarma mozkovou posilovnu! Správným tréninkem mozku se můžete i vy naučit fenoménům jako je rychločtení, kdy jste schopni přečíst a pochopit i několik knih za jednu noc. Pomocí respektování jazyka mozku zvládnete také zrychlené učení, které oceníte zejména při ovládnutí cizího jazyka, neboť tam jsou vidět prokazatelné výsledky. Klasickou metodou učení se cizím jazykům mnoho lidí selhává nebo jsou věční začátečníci. Není divu, pokud se učí gramatické vazby a šprtají slovíčka. Můj kolega, hypnoterapeut a specialista na zrychlené učení pomocí mozku, Libor Činka vyvinul systém "magická angličtina". Jedná se o interaktivní, mozkově hravou výuku angličtiny používající hypnózu a sugesce. Díky této metodě se opravdu každý naučí anglicky a to velmi rychle. Známé pořekadlo "Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem" je pravdivé, ovládnutí jazyků vám v mozku otevírá další mapy a rozšiřuje vaše možnosti i v dalších rovinách vašeho života. Libor pracuje s technikou Sugestopedie, která jak název napovídá je založená na síle sugesce. Techniku sugestopedie vyvinul bulharský psychiatr Georgi Lozanov. Díky této metodě byli studenti schopni si zapamatovat během jediného dne 961 slovíček! To představuje jistý extrém, ale i v porovnání s běžnou (tedy ne mozku přátelskou) výukou cizího jazyka dostaneme zajímavé srovnání. Jak uvádí ve své knize "Ovládněte svůj mozek" Libor Činka, tradiční metodou se studenti naučí v průměru 6 až 7 slov za vyučovací hodinu, sugestopedickou výukou ovládnou 21 slov ve stejném čase! Sugesce neboli síla představy je mocný nástroj, jak jsme si ukázali v šesté kapitole na studii, kdy je možné pomocí představy dosáhnout fyzického nárůstu svalů. Přesuňme se společně na další úroveň učení se, které je mozek schopen. Doslova transformace mozku pomocí učení formou představivosti. Doktor Pascual Leone je profesorem neurologie na Harvard Medical School, kde vede vědecké výzkumy pomocí přístroje TMS neboli transkraniální magnetická stimulace. Toto zařízení umožňuje díky magnetickému poli, které proniká mozkem, aktivovat a zapojovat neurony a tím stimulovat mozek k určitému výkonu nebo akci. TMS také umožňuje pozorovat, která mozková centra jsou zapojena při určité činnosti a na rozdíl od nepřenosné fMRI je možno TMS použít přímo v terénu. Podívejme se na slavný experiment s hrou na klavír profesora Leoneho, který popisuje například magazín TIME a je citován v mnoha knihách o mozku. Jedná se o další ohromující důkaz neuroplasticity našich mozků. Nikdo z účastníků experimentu předtím nehrál na klavír, pan doktor Leone rozdělil účastníky na dvě kontrolní skupiny. První skupina se učila dvě hodiny denně po dobu pěti dnů zahrát určitou melodii na klavír. Druhá skupina se učila hrát stejnou melodii v duchu, tedy fyzicky na klavír nehráli a melodii si přehrávali v duchu. Viděli, jak se melodie na klavír hraje, ale místo fyzického cvičení si představovali, jak jejich prsty hrají na piáno. Také duševní hráči trénovali tuto představu dvě hodiny denně po dobu pěti dnů. Profesor Leone mapoval každý den pomocí TMS mozky všech účastníků před samotnou hrou a po hře. Na konci pěti dnů požádal účastníky, aby přehráli melodii na klavír, počítačový metronom měřil přesnost jejich
hry. Obě skupiny dokázaly bezpečně přehrát melodii na poprvé! Účastníci, kteří cvičili hru na klavír fyzicky, byli podle metronomu o něco přesnější než duševní hráči. Nicméně stačily pouhé dvě hodiny skutečného tréninku a jejich výsledky se naprosto srovnaly. U hráčů na klavír, kteří cvičili v duchu, se vyvinula v mozku stejná mapa jako u hráčů, kteří cvičili fyzicky! Simulace hry a duševní zapojení mozku formou představy přináší hmatatelné výsledky. Exkurz do světa učení mozku zakončíme u světa počítačových her. Počítačové hry a hry na internetu splňují všechno, co potřebuje mozek k interaktivnímu učení. Hovoří formátem VAK, jsou akční, musíte vymýšlet strategii, volit míru rizika a trénují naše kognitivní funkce, jako např. rychlost rozhodování či schopnost zaměřit pozornost na více věcí najednou. Pokud jsme ve hře úspěšní, reaguje v mozku centrum odměn a vyplavuje se nám dopamin. Do počítačových her na internetu je zapojeno neuvěřitelné množství lidí, například hru Farm Wille hraje více jak sedmdesát milionů lidí online, představte si potenciál sedmdesáti milionů mozků v akci společně! Ideální prostředí pro učení, trénink a spolupráci mozků. Herní průmysl je v současnosti nejrychleji rostoucím businessem a je třikrát větší než hudební průmysl. Přestože existuje pouze virtuálně, je schopen ovlivňovat naše životy. V roce 2012 utratili hráči reálných osm miliard dolarů za zboží a služby, které existují pouze ve virtuálním světě videoher. A jak ukazují neurologické výzkumy, počítačové hry nám mění mozek! Zastavím vás dříve, než byste mohli začít lamentovat, protože v drtivé většině případů ovlivňují náš mozek velmi pozitivně. Ano, na hraní počítačových her může vzniknout závislost jako na všem, co stimuluje náš mozek. Proto je dobré s hraním počítačových her zacházet jako s drogou, dávkovat tak, aby prospívala a vyvarovat se závislosti. Vše má dvě strany mince. Pokud ale používáme počítačové hry jako platformu pro učení a trénink mozku, pak můžeme jedině získat. A navíc je to velká zábava. Pokud jste nikdy nehráli počítačové hry, měli byste začít… Mnoho neurovědců totiž bere počítačové hry do svých laboratoří, jedná se o velmi zajímavý materiál. Daphne Bavelier, profesorka neurologie na Univerzitě v Rochesteru se zabývá ve svém výzkumu hraním akčních počítačových her a jejich vlivem na mozek. Vedla více než dvacet nezávislých studií v USA a v Evropě na Univerzitě v Ženevě, při nichž se zkoumal mozek hráčů v akci. Byly použité technologie EEG i funkční magnetická rezonance fMRI. Uvedu dva nejzajímavější výsledky v číslech: mozky lidí, kteří hrají počítačové hry, se dokáží rozhodovat o 25% rychleji než jiní lidé a zkušení hráči umí zaměřit pozornost na šest věcí najednou bez ztráty přesnosti, ostatní lidí jsou schopni zaměřit pozornost maximálně na čtyři věci najednou. Dokážete si představit zvýšení rychlosti v rozhodování o dvacet pět procent? Výzkumy také potvrzují výrazné navýšení schopností v oblastech koncentrace, nadhledu a dedukce. The Wall Street Journal spočítal, že od uvedení hry World of Warcraft v roce 2004 strávilo více než jedenáct milionů hráčů společně na internetu hraním této hry padesát miliard hodin. Padesát miliard hodin, kdy se společně mozky propojují, trénují a učí se. Těchto padesát miliard hodin přidává lidstvu v evolučním vývoji 5,9 milionů let navíc! To je super rychlost, která skutečně promění váš mozek. Chcete-li se podívat na další studie mozku a počítačových her nebo zhlédnout videa neurovědců hovořících o počítačových hrách, podívejte se na bonusovou sekci www.trhakmozek.cz.
Neustále se učte něčemu novému v každém věku. Každý rok se začněte učit něco nového. Nový jazyk, sport, který vás přitahuje, naučte se malovat, psát, fotografovat. Zaměstnejte mozek novými impulzy! „Učit se, učit se, učit se," Lenin měl pravdu, jen dodejme: „Učit se, učit se, učit se v souladu s vaším mozkem", což není nuda, ale velká zábava.
Nejsnáze se učí děti, které procházejí z hlediska mozku takzvaným kritickým obdobím. Samotné vystavení určitému prostředí děti učí. Děti jsou velmi náchylné naučit se, odkoukat, chytit programy do mozku. Jaké programy předáváte svým dětem?
