VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Pochybení v medikačním procesu z oblasti ošetřovatelské péče

Bakalářská práce

Autor: Markéta Mikocziová Vedoucí práce: doc. PhDr. Lada Cetlová, Ph.D. Jihlava 2013

Anotace Bakalářská práce na téma Pochybení v medikačním procesu z oblasti ošetřovatelské péče se skládá ze dvou částí. V teoretické části se zabývá kvalitou a bezpečím v poskytování ošetřovatelské péče, vznikem nežádoucích událostí a jejich klasifikací, faktory, které přispívají k jejich vzniku a také právní odpovědností sestry. V praktické části jsou obsaženy výsledky anonymních dotazníků zpracované do grafů. Klíčová slova: kvalita péče, bezpečnost, medikace, nežádoucí událost, akreditace

Annotation The thesis Errors in medication process of the nursing care consists of two parts. The theoretical part deals with the quality and safety in the provision of nursing care, the emergence of adverse events and their classifications, factors that contribute to their formation and legal responsibilities of nurses. The practical part encompass the results of anonymous questionnaires in a graphs. Keywords: quality of care, safety, medication, adverse event, accreditation

Poděkování Děkuji vedoucí práce doc. PhDr. Ladě Cetlové, Ph. D. za cenné rady a připomínky, odborné vedení a čas poskytnutý při tvorbě bakalářské práce, dále bych chtěla poděkovat náměstkyni ošetřovatelské péče Nemocnice Třebíč, Mgr. Elišce Klimešové, za umožnění provedení výzkumu. Dík patří i respondentům a také mé rodině za podporu ve studiu a vytvoření potřebného zázemí.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne

……………………………… Podpis

OBSAH 1

2

ÚVOD........................................................................................................................ 8 1.1

Cíl práce ............................................................................................................. 9

1.2

Pracovní hypotézy .............................................................................................. 9

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................. 10 2.1

Medikace .......................................................................................................... 10

2.1.1

Podání medikace ....................................................................................... 10

2.1.2

Zásady pro bezpečné podávání léků v nemocnici .................................... 11

2.2

Kvalita péče ...................................................................................................... 12

2.2.1 2.3

Kvalita a bezpečí péče v České republice (ČR) ............................................... 14

2.3.1

Akreditace ................................................................................................. 14

2.3.2

Spojená akreditační komise (SAK, o. p. s.) .............................................. 15

2.3.3

Společná komise pro akreditace zdravotnických zařízení (JCAHO)........ 16

2.3.4

Certifikace ISO 9001:2000 ....................................................................... 16

2.4

Pochybení v ošetřovatelské péči ...................................................................... 16

2.4.1

Klasifikace pochybení............................................................................... 18

2.4.2

Příčiny pochybení ..................................................................................... 19

2.4.3

Analýza nežádoucí události ...................................................................... 20

2.4.4

Medikační pochybení ................................................................................ 21

2.4.5

Faktory ovlivňující výkon zdravotnických pracovníků ............................ 24

2.5

3

Bezpečná ošetřovatelská péče ................................................................... 14

Právní odpovědnost sestry................................................................................ 25

2.5.1

Trestně právní odpovědnost ...................................................................... 26

2.5.2

Občanskoprávní odpovědnost ................................................................... 27

2.5.3

Pracovně právní odpovědnost ................................................................... 27

PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................... 29 3.1

Metodika výzkumu........................................................................................... 29

3.2

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 29

4

3.3

Vlastní výsledky výzkumu ............................................................................... 30

3.4

Diskuze............................................................................................................. 50

3.5

Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................ 54

ZÁVĚR .................................................................................................................... 55

Seznam použité literatury ............................................................................................... 56 Seznam grafů .................................................................................................................. 59 Příloha A ......................................................................................................................... 60 Příloha B ......................................................................................................................... 64

1 ÚVOD „ Je morální povinností zdravotníků učinit vše, co je v jejich silách, aby poskytovaná péče byla nejen kvalitní, ale také bezpečná.“ Lucemburská deklarace o bezpečnosti pacientů (2005) Existuje rčení, že člověk není tvor neomylný. I zdravotníci dělají při své práci chyby. Je tedy smutnou pravdou, že ve zdravotnickém odvětví i chyby, které by leckdo mohl považovat za banální, mohou mít fatální následky. Nejen v zahraničí, ale i v naší republice se stále častěji setkáváme s případy, kdy jsou lékaři a ošetřovatelský personál obviňováni v médiích za svá pochybení. Tyto případy však tvoří jen špičku ledovce veškerých pochybení a incidentů, které se během poskytování péče stanou, jsou vidět právě pro jejich katastrofální následky. Pacient už nechápe lékaře jako boha, kterému dovolí cokoli, jen aby jej uzdravil, sám se chce na svém vyléčení podílet a také je již schopen vnímat rozdíly v kvalitě provedené léčby. Proto bychom měli mít na paměti, dnes možná více než dříve, čtveřici základních etických hodnot ve zdravotní péči a ze všech nejvíce tu, kterou nazýváme nonmaleficience, snahu především neuškodit. Od tohoto základu se totiž odvíjí celý přístup ošetřovatelského personálu k pacientovi.

8

1.1 Cíl práce Cíl 1: Zjistit, proč se sestry dopouštějí pochybení v celém procesu podávání medikace. Cíl 2: Zjistit, v které části podávání léků chybují nejčastěji.

1.2 Pracovní hypotézy Hypotéza 1: Domnívám se, že sestry chybují častěji pod dlouhodobým pracovním stresem. Hypotéza 2: Domnívám se, že většina sester neprovádí dostatečnou kontrolu při podávání léků. Hypotéza 3: Domnívám se, že více než 50 % pochybení v medikaci tvoří podání chybného léku. Hypotéza 4: Domnívám se, že riziko pochybení je o 30 % větší, když se na procesu podávání medikace podílí více jak jedna sestra.

9

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Medikace Pojem medikace se může definovat jako léčení nemocí a poruch podáváním léku. Lék neboli léčivo slučuje dohromady léčivé látky, ale i léčivé přípravky z nich nebo jejich kombinací vyrobené. Léčivé přípravky slouží k léčení a prevenci onemocnění a také při diagnostice. (Martínková at al., 2007).

2.1.1 Podání medikace Způsoby podání medikace jsou různé, každá metoda vyžaduje znalost a správnost provedení procesu pro účinné působení léčivé látky. V praxi se rozeznávají tyto způsoby: Systémové •

•

enterální •

perorální

•

per rektum

•

sondou

parenterální •

•

•

orální •

bukální

•

sublingvální

•

gingivální

injekční do krevního oběhu •

intravenosní

•

intraarteriální

injekční mimo krevní oběh •

intramuskulární

10

•

subkutánní

•

intradermální

•

intrakardiální

•

intratékální

•

intraabdominální

•

intraartikulární

•

inhalační

•

intranasální

•

intravaginální, intrauterinní

•

intradermální

•

Lokální

•

dermální

•

mukózní

•

různě (Dostálek, 2006).

2.1.2 Zásady pro bezpečné podávání léků v nemocnici 1. Podávání léků by mělo probíhat za současné kontroly lékařem předepsanými ordinacemi léků a návodem pro aplikaci uvedeným v příbalové informaci. Při případných nečitelných nebo nejasných zápisech je třeba ověřit si předepsanou ordinaci u lékaře, který ji psal. 2. Léky je nutné podávat v předepsanou dobu, v případě časového užívání léků (například antibiotik) se dbá na dodržování pravidelnosti podání léčiva. 3. Během chystání a podávání medikace je třeba dodržovat hygienickou péči rukou. 4. Podávání léčiv vyžaduje naprostou soustředěnost, proto je důležité nereagovat na vyrušení, věnovat se pouze jedné činnosti, každou vydanou medikaci před podáním kontrolovat, a to její název a účinnost. Pokud jsou zápisy v dokumentaci nejasné, nečitelné, léčivo se nepodává.

11

5. Podání medikace pacientovi probíhá za jeho přítomnosti na pokoji se současnou kontrolou ordinace zapsané v dekurzu lékařem. Lék musí být uložen v jeho originálním balení. 6. Před každým podáním léku se kontroluje totožnost pacienta, k tomu jsou vhodné identifikační náramky, které má nemocný v průběhu celé hospitalizace na zápěstí. 7. Léky uložené v pojízdném vozíku se nenechávají stát na chodbě o samotě, je třeba jej nechat stát na místě, kde je stále na dohled. 8. Je nepřípustné, aby sestra podala pacientovi medikaci, kterou sama nenachystala. 9. Sestra by neměla spoléhat na paměť pacientů a poctivě zkontrolovat, zda léky užil. Užití léku zapíšeme do příslušné dokumentace. 10.

Po podání léku je třeba pacienta v pravidelných intervalech kontrolovat a pozorovat, jak na něj lék působí. Případné nežádoucí reakce je nutné ihned hlásit ošetřujícímu lékaři (Rozsypalová et al., 2010).

2.2 Kvalita péče Gladkij kvalitu zdravotní péče definuje jako „úroveň, v níž poskytovaná péče zvyšuje pravděpodobnost žádoucích zdravotních výsledků, bere v potaz současné poznatky a přispívá ke spokojenosti klientů a zdravotníků“ (2003, str. 292). WHO (2013) kvalitu považuje za „stupeň dokonalosti péče ve vztahu k úrovni znalostí a technologickému rozvoji“. Palmer definuje kvalitu poučkou „dělat správné věci správně, na správném místě a se správnými lidmi“ (Škrla, Škrlová, 2003, str. 36). Williamson kvalitu nazývá „mírou, ve které jsou zdravotní péčí dosažitelné přínosy skutečně dosahovány“ (Gladkij, Heger, Strnad, 1999, str. 12).

12

„Kvalita jako uspokojení potřeb klientů/pacientů“ podle strategie TQM (Mastiliaková, 2003, str. 5). Standardy- „ dohodnutá pravidla kvality, zavedené normy“ (Grohar-Murray, DiCroce, 2003, str. 186). Standardy určují nejmenší a zároveň i nejvyšší možnou kvalitu poskytnuté péče a její výsledný efekt (Gladikj, Heger, Strnad, 1999). Kvalitu zdravotní péče určují: •

účinnost,

•

dostupnost,

•

bezpečnost,

•

kompetence lékařského a ošetřovatelského personálu,

•

přiměřenost zdravotnímu stavu,

•

vhodnost v ohledu k potřebám pacientů,

•

soustavnost a návaznost,

•

včasnost,

•

přijatelnost pro pacienty,

•

ekonomická efektivnost,

•

respekt a empatie (Škrla, Škrlová, 2003).

Kvalitu především na jednotlivých odděleních zdravotnických zařízení určují především: •

dostatek kvalifikovaného ošetřovatelského personálu,

•

dobré mezilidské vztahy na pracovišti,

•

technické zázemí daného oddělení,

•

přístup managementu k řízení oddělení,

•

osobnost jednotlivých pracovníků a jejich vnitřní motivace,

•

organizace chodu oddělení a práce zaměstnanců (Gladikj, Heger, Strnad, 1999).

13

Záměrem snahy o dosažení co nejvyšší kvality péče, která uspokojuje potřeby klientů zdravotnických zařízení, je eliminace pochybení, snížení ekonomické náročnosti péče omezením nákladů způsobených nevyhovující péčí a ušetření času správným provedením výkonu (Gladkij, 2003, str. 290). Pro hodnocení a měření kvality péče lze využít programy akreditace, nebo porovnávání prováděné péče s odbornými standardy.

2.2.1 Bezpečná ošetřovatelská péče Bezpečná péče se může definovat jako „jakákoli činnost rozvíjená jednotlivcem nebo organizací za účelem ochrany pacienta před újmou na zdraví následkem lékařské a ošetřovatelské péče“ (Škrla, Škrlová, 2003, str. 127).

2.3 Kvalita a bezpečí péče v České republice (ČR) V době, kdy si pojištěnci mohou sami zvolit zařízení, ve kterém chtějí být ošetřeni, nastává pro zdravotnická zařízení chvíle, kdy by se sama sebe měla ptát, co mohou svým klientům nabídnout. Vydat se cestou poskytování kvalitní a bezpečné péče je správným směrem a cílem mnohých z nich. Určitým závazkem pro všechna zařízení poskytující léčebnou a ošetřovatelskou péči jsou zákony a standardy péče vydané ministerstvem zdravotnictví, které každé zařízení musí respektovat a také provádět v praxi. Zároveň však v době převádění tržních hodnot do zdravotnického sektoru musí nabídnout i něco navíc, například certifikaci ISO nebo akreditaci udělenou Spojenou akreditační

komisí

(SAK),

aby

se

odlišila

od

jiných,

necertifikovaných

a neakreditovaných zařízení. Některá zdravotnická zařízení v České republice už tuto příležitost pochopila (Škrla, Škrlová, 2008).

2.3.1 Akreditace Kvalita a bezpečnost poskytované péče jsou jedním z požadavků akreditačních komisí JCAHO a SAK. Akreditací se rozumí „uznání oficiálně pověřenou autoritou,

14

že zdravotnické zařízení je způsobilé k poskytování kvalitní zdravotní péče“ (Gladkij, 2003, str. 311). Chtěným cílem akreditačního procesu je standardizace a neustálé zvyšování kvality a bezpečnosti poskytované zdravotní péče zdravotnickými zařízeními, podle zjištěných a ověřených vědeckých znalostí a zkušeností. Mělo by tedy platit, že udělení akreditace zdravotnickému zařízení zajišťuje poskytnutí kvalitnější a bezpečnější péče pacientovi, snižuje možnost pochybení a vede i k vyšší ekonomické efektivitě péče a lepšímu povědomí u veřejnosti (Gladkij, 2003).

2.3.2 Spojená akreditační komise (SAK, o. p. s.) SAK, ČR byla založena roku 1998 jako obdoba zahraničních akreditačních komisí. Jejím úkolem a zaměřením je neustálá snaha o navyšování kvality a bezpečnosti léčebné a ošetřovatelské péče. Svůj cíl naplňuje skrze tyto činnosti: •

vydávání akreditačních standardů,

•

poskytuje pomoc zdravotnickým zařízením, které usilují o dosažení akreditace,

•

pořádá vzdělávací akce v rámci jednotlivých regionů i celé republiky na téma kvality péče a bezpečnosti pacientů,

•

spolupracuje s dalšími organizacemi, které usilují o kvalitu a bezpečnou péči celorepublikově i v zahraničí,

•

publikuje práce obsahující téma kvality a bezpečnosti péče,

•

vzdělává konzultanty a auditory (SAK, 2010).

Provedení akreditačního řízení ve zdravotnickém zařízení je dobrovolné, žádá o něj vrcholný management nemocnice v čele s ředitelem zařízení po zhodnocení připravenosti zařízení projít tímto procesem. Akreditačních standardů vydaných Spojenou akreditační komisí je 70 a obsahují 10 oblastí, na které se zdravotnická zařízení v akreditačním procesu zaměřují. Splní-li požadavky Spojené akreditační komise, platí získaný akreditační certifikát 3 roky (Škrla, Škrlová, 2003).

15

2.3.3 Společná komise pro akreditace zdravotnických zařízení (JCAHO) JCAHO vznikla roku 1958 v USA v návaznosti na Americký svaz chirurgů, který se již jistou dobu kvalitou léčebné péče zabýval. První soubor akreditačních standardů JCAHO vydala roku 1976. Od té doby až do dnešního dne se JCAHO stala předlohou pro vznik mnoha dalších mezinárodních akreditačních komisí. V roce 1999 JCAHO zveřejnila svůj mezinárodní akreditační program představovaný Spojenou akreditační komisí (JCIA). V jeho rámci publikovala 370 standardů rozdělených do 3 okruhů cílů: •

kvalita a účinnost

•

řízení rizik a pochybení

•

vytvoření vhodného prostředí pro léčbu pacientů (Madar, 2004).

2.3.4 Certifikace ISO 9001:2000 Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO) byla založena v roce 1947 v Ženevě. Původně se zaměřovala na vydávání technických standardů pro různá odvětví průmyslu. Program pro jakost, kvalitu, 9001, vznikl až v roce 2000, dnes jej proto označujeme ISO 9001:2000. Zaměřuje se především na zákazníka, dokumentaci procesu, zaměstnance (Škrla, Škrlová, 2003).

2.4 Pochybení v ošetřovatelské péči V dnešní rychlé době všichni očekávají poskytnutí co nejlepších služeb v kterémkoli ohledu. Je proto pro mnohé lidi šokující, že právě zdravotnictví může být jedním z nejrizikovějších oborů. Ale vzhledem k poměrům, jaké v sektoru zdravotnictví panují, není tato zpráva tak překvapující. V nemocnicích většina rozhodnutí a provedení výkonů a zhodnocení procesů závisí právě na lidském faktoru, například oproti průmyslovým firmám, které účast člověka ve výrobním procesu nahrazují technikou. Tento řetězec lidí vytváří velkou pravděpodobnost, že k chybě někdy musí dojít. Je úkolem managementu nemocnice vyhledávat rizikové oblasti, zacelovat „díry“, které by mohly dát možnost ke vzniku nežádoucí události a podílet se na sledování

16

a vyhodnocování počtu mimořádných událostí a téměř pochybení. Je známa Heindrichova teorie, ve které se uvádí, že na 1 závažné poškození pacienta pochybením připadá 29 lehkých nežádoucích poškozeních a 300 incidentů bez následků (Škrla, 2005). Dalším faktem, který uvádí Petr a Magda Škrlovi, je, že 70% pochybení není ohlášeno (2003). Na internetových stránkách WHO dokonce uvádí, že 23 % občanů EU bylo postiženo pochybením ve zdravotnické péči, přičemž 11 % bylo způsobeno předepsáním špatného léku. Také uvádí, že až 70 % těchto případů bylo možné předejít účinnou prevencí pochybení a zajistit tak bezpečnost pacienta (WHO, 2013). Nežádoucí událost (NU): Nedodržení správného postupu, standardu nebo předpisu vedoucího k chybnému provedení výkonu zdravotnické péče (Škrla, 2005). Incident: Vzniklé pochybení, které není pro klienta život ohrožující, výkon není proveden v souladu s běžně uznávaným a správným postupem (Škrla, 2005). Závažný incident: Chybný výkon provedený v nesouladu s běžně uznávaným a správným postupem, ohrožuje klientovo zdraví a život (Škrla, 2005). Pochybení: „Neprovedení výkonu dle stanoveného plánu nebo provedení výkonu dle špatného plánu“ (Škrla, Škrlová, 2008, str. 17). Mezi incidenty se řadí i medikační pochybení, které podle studie IOM (2000) tvoří až 28 %, přičemž těch, která způsobila úmrtí pacienta, je téměř 10 % (Škrla, 2005). Nejrizikovější skupinou pacientů, ohrožených poškozením nežádoucí událostí, jsou především staří lidé, děti a dále pak pacienti dlouhodobě hospitalizovaní a cizinci. Tito lidé zároveň patří mezi nejzranitelnější jedince v naší společnosti, je proto úkolem sestry chránit je před jakýmkoli poškozením. Právě děti a starší pacienti jsou nejčastěji ohroženi podáním chybné medikace. K tomu často dochází vlivem smyslového deficitu

17

nebo nedostačující kognitivní kapacity. Poškození pacienta cizí národnosti se dá předcházet výběrem vhodného tlumočníka (Škrla, 2005).

2.4.1 Klasifikace pochybení Pochybení se mohou dle závažnosti jejich následků dělit na tři skupiny. Nežádoucí událost bez následků - „akce/procedura nebyla provedena podle plánu, pravidel či požadovaných a akceptovaných standardů, ale nedošlo k poškození zdraví pacienta nebo majetku“ (Škrla, 2005, str. 22). Protože v tomto případě nedochází k žádné škodě, ani tato pochybení se netěší takovému zájmu jako nežádoucí události s následky. Přitom většinou jen štěstí nebo dobrý fyziologický stav pacienta zapříčiní, že není pacient poškozen. Těchto událostí je stále velké množství, ale jen malé procento z nich je hlášeno do registru MU. Nežádoucí událost s následky - „akce/procedura nebyla

provedena podle plánu,

pravidel či standardů, došlo k poškození zdraví pacienta nebo majetku zdravotnického zařízení“ (Škrla, 2005, str. 22). Tyto nežádoucí události se těší největšímu zájmu především médií, která vyhledávají tyto případy, aby mohla poukázat na špatný stav zdravotnické péče. Paradoxně právě k těmto závažným pochybením dochází zřídka, ale pro jejich závažné následky, někdy dokonce i smrt pacienta jsou nejvíce viditelné. Tyto události také velice ovlivňují obraz zdravotnického zařízení u veřejnosti (Škrla, 2005). Téměř pochybení - Nežádoucí událost, při které se dokonání chybného výkonu podařilo buď úmyslně, nebo neúmyslně zabránit. V dnešní době se na téměř pochybení nesoustřeďuje taková pozornost, hlavně díky své „neškodnosti“. Ale právě tyto případy omylů v ošetřovatelské péči mohou sloužit k nápravě chybného systému a procesu bez vzniku škod. V budoucnu je proto třeba zaměřit se na téměř pochybení, trvat na jejich hlášení do registru MU a poučit se z nich (Škrla, 2005). Dále Škrla (2005) uvádí další dvě klasifikace pochybení, vzniklé v zahraničí. Představuje klasifikaci podle Jamese Reasona, který pochybení dělí na:

18

•

Aktivní (lidský faktor) - při působení lidského faktoru selhává a chybuje pracovník zdravotnického zařízení. Jeho chyba má přímý vliv na pacientovo bezpečí. V těchto případech vždy dochází k přímému kontaktu pracovníka s pacientem.

•

Skryté (latentní) - tyto chyby jsou především systémové. Reason je dále rozděluje na selhání technických záležitostí a chyby v organizační struktuře. Vznikají nejčastěji na straně managementu nemocnice a v technickém zázemí (Škrla, 2005)

Druhou klasifikaci uvedl Rasmussen, který klasifikoval aktivní pochybení: •

Chyby týkající se dovedností - provádění pro pracovníka známého a běžného výkonu nevyžaduje velkou pozornost, při jeho vyrušení nebo změně dojde k pochybení.

•

Chyby v dodržování pravidel/standardů - při provádění procesu/výkonu pracovník nepostupuje podle platných standardů a postupů, patří sem i provedení jiného výkonu.

•

Chyby ve znalostech - pracovník nevyužívá své znalosti správným směrem, v nových situacích je neumí použít. Mohou se týkat nových zaměstnanců na pracovišti nebo použití nového přístroje na oddělení (Škrla, 2005).

2.4.2 Příčiny pochybení Mezi nejčastější systémové příčiny pochybení patří : •

nedostatečné personální obsazení na oddělení úměrně k náročnosti provozu,

•

nekompetentnost zaměstnanců,

•

špatné technické vybavení,

•

slabá motivace,

•

finanční nedostatek,

•

rutinní práce bez kontroly,

19

•

chybění jasných předpisů, doporučení a standardů,

•

nedůkladná kontrola stavu techniky.

Nedbalostí pracovníků je dle Liepeho způsobeno pouze 15 % odhalených pochybení, zbývající většina je způsobena systémovými nedostatky (Gladkij, 2003). Z hlediska zdravotnického pracovníka a plnění jeho pracovních činností je jistě důležitá paměť. Ta se může dělit na dlouhodobou a pracovní. Zatímco dlouhodobá dokáže pojmout v podstatě jakékoli množství informací, pracovní paměť je pomalejší, pro výkon požaduje soustředění mysli. Pro toto soustředění a také menší kapacitu je právě pracovní paměť jedním z faktorů ohrožujícím bezpečí pacienta. Vyrušení sestry při důležité činnosti, a to přípravy medikace, může mít za následek vážné poškození pacienta. Kromě paměti výkon zdravotní sestry ovlivňují i další, interní a externí faktory. Mezi interní můžeme zařadit nezkušenost pracovníka v daném výkonu nebo jeho osobní problémy, do externích faktorů řadíme stres, vyrušování, rozptýlení pozornosti, nepříznivé podmínky způsobené vysokou nebo nízkou teplotou, hlukem, časovou tíseň. Působí-li na pracovníka několik takových faktorů najednou, což není v běžném provozu ojedinělé, riziko pochybení rapidně stoupá (Škrla, 2005).

2.4.3 Analýza nežádoucí události Pokud ve zdravotnickém zařízení dojde ke vzniku nežádoucí události, měla by další opatření probíhat těmito způsoby: •

Zajištění lékařské a ošetřovatelské péče poškozenému pacientovi probíhá neodkladně a dle závažnosti poškození stavu pacienta.

•

Sběr všech důkazů, které mohou objasnit příčinu, vznik a průběh události.

•

Zdokumentování celé události, hlášení příslušným pracovníkům.

•

Kontaktování právního oddělení nemocnice v případě, že je podezření na porušení zákona.

•

Informování pacienta, eventuálně i jeho rodiny o vzniku nežádoucí události.

20

•

Vytvoření analýzy nežádoucí události (Škrla, 2005).

Při vzniku nežádoucí události v akreditovaných zařízeních probíhá hlášení nežádoucích událostí, do kterých spadá i medikační pochybení. Toto hlášení by mělo být anonymní a mělo by obsahovat základní údaje o události, účastnících a jejím průběhu a výsledku. Na základě tohoto hlášení pak manažer kvality, ve větších zařízeních manažer rizik, provádí analýzu nežádoucí události, která by měla obsáhnout především tato hlediska: věcná podstata, manažer si tedy klade otázku „Co se stalo?“, místo vzniku nežádoucí události, otázkou je „Kde se to stalo?“, čas, „Kdy se to stalo?“, odpovědnost,otázka zní „Kdo je za to zodpovědný?“, příčina, „Proč k tomu došlo?“, a následky, „Jaké jsou důsledky?“ (Gladkij, 2003, str. 287). Bohužel častým případem v praxi je i skutečnost, že mnoho vzniklých pochybení bez následků a téměř pochybení není v registru hlášení uvedeno. Důvodů, proč tak odpovědní a zúčastnění zaměstnanci neprovedli může být několik, například jak uvádí Schaaf: strach z postihu a sankcí, nepochopení systému hlášení, nedostatek času, bagatelizace pochybení, nepochopení technického způsobu hlášení, nevědomost (Škrla, Škrlová, 2008).

2.4.4 Medikační pochybení V publikaci „Kreativní ošetřovatelský management“ uvádí autoři výsledek studie prováděné v USA. Tato studie se zaměřila na omyly v ošetřovatelské péči, přičemž výsledkem bylo, že přes 19 % veškerých zjištěných pochybení tvořily chyby v medikaci. Šokující byla i informace, že tyto omyly vedou ke smrti až 96 pacientů

21

denně. Tato studie byla uveřejněna roku 1991 v New English Journal of Medicine (Škrla, Škrlová, 2003). Zajímavé výsledky přinesla i studie uskutečněná v amerických státech Colorado a Georgie. Závěrem bylo, že až 43 % chyb v medikačním procesu bylo v souvislosti se špatným časem podání, v 30 % případů pracovníci medikaci zapomněli pacientovi podat, v 17 % podali menší nebo naopak větší dávku léku, než bylo předepsáno a 4 % tvořilo neoprávněné podání. Z celého počtu vzniklých omylů v medikaci, téměř 38 % spadá na proces podání léku (Škrla, 2005). Medikační pochybení během své praxe přiznalo i 49,5 % respondentek dotazníkového šetření, které proběhlo v rámci specializačního vzdělávání v NCO NZO v Brně roku 2010 (Ježek, 2010). Jako nejčastější příčiny zavinění medikačního omylu jsou uváděny: •

únava, interpersonální faktory,

•

technicky nevyhovující prostředí, hluk,

•

nedostatečná kontrola procesu,

•

přerušení pozornosti,

•

nevyhovující přehled nových zaměstnanců,

•

nevhodná nebo špatně vedená komunikace, předávání informací,

•

nedostatečný dohled,

•

nevyhovující způsob skladování léčiv, snadná zaměnitelnost nevhodně označených léčiv (Škrla, Škrlová, 2003).

Dále Škrla (2005) uvádí jako další příčiny neznalost účinků léku, podobnost názvů odlišných přípravků, nevhodné a nečitelné zkratky v dokumentaci, chyby ve výpočtech dávky, časová náročnost péče o pacienty, spěch, strach, neočekávané a stresující situace, nuda, počet hospitalizovaných pacientů. Mezi nejčastější chyby v medikačním procesu patří:

22

•

chybná dávka,

•

podání léku pacientovi s alergií,

•

nesprávný lék,

•

nedostatečné informace,

•

záměna pacienta (Škrla, Škrlová, 2008).

V knize „Především neublížit: Cesta k prevenci pochybení v léčebné a ošetřovatelské péči“ Škrla uvádí příklady předcházení medikačním pochybením. Těmi jsou: •

omezení počtu ordinací, které jsou předány jinak než písemně, tedy telefonickou nebo verbální cestou,

•

vytvoření efektivního systému hlášení nežádoucích událostí, do kterého jsou zapisovány i „skorochyby“,

•

podávání snadno zaměnitelných léčiv probíhá za kontroly dvou sester,

•

zavedení standardizovaných zkratek v dokumentaci,

•

sledování vlivu podaných léků na pacienta,

•

zavedení efektivního systému upozornění na snadnou záměnu rizikových léků,

•

monitorování stavu pacienta dle laboratorních výsledků,

•

vytvoření standardů pro předepisování, přípravu a dokumentaci léků,

•

vytvoření počítačového programu, který slouží k automatické kontrole dávek a interakcí jednotlivých léčiv (2005).

Ucelený model prevence pochybení byl sestaven také v Japonsku a je nazýván jako vizuální model 5 S: •

„Seiri- odstranění nepotřebných věcí,“

•

„Seiton- pořádek na pracovišti,“ vše má své místo,

•

„Seisou- čistota na pracovišti,“

•

„Seiketsu- standardizace,“

•

„Shitsuke- disciplina.“ (Škrla, Škrlová, 2008, str. 127)

23

Do prevence pochybení je vhodné zapojit i pacienta samotného. Edukovaný a informovaný pacient je schopen zkontrolovat podávanou medikaci, nahlásit odchylky či neočekávané změny, upozornit zdravotníky na správnou identifikaci, případně kontrolovat a porovnat informace o svém stavu a průběhu léčby se sestrou (Škrla, 2005). Rizikovým faktorem je i zapojení více lidí do procesu, proto by součástí prevence mělo být navýšení znalostí a kompetencí personálu a tím šetřit jeho počet (Škrla, Škrlová, 2008).

2.4.5 Faktory ovlivňující výkon zdravotnických pracovníků Únava Únavu můžeme definovat několika způsoby, jako „vlastní subjektivní pocity a zkušenosti jedince, nebo objektivní změny registrované při a po tělesné zátěži“ (Scherrer, 1995, str. 9). Klinicky se projevuje zejména těmito symptomy: únava, slabost, nedostatek energie, lhostejnost, otupělost, ospalost, vyčerpání, znuděnost, nedostatečná motivace, deprese, neschopnost koncentrace (O´Connor, Aranda, 2005). Je všeobecně známo, že práce sestry zatěžuje nejen fyzickou stránku člověka, vyvíjí na jednotlivce i vysokou psychickou zátěž. Sestry bojují s časovou nouzí, která v běžném provozu nemocnice často vzniká, řeší několik náročných úkolů najednou, musí být neustále ve střehu. Pozornost sestry je tudíž ohrožena. Dvanáctihodinové služby, nepřetržitý provoz oddělení, noční směny, nároční pacienti a rodinné záležitosti mohou u sestry vyvolat psychickou únavu. Ta se ve velkém počtu případu projevuje právě zvýšeným chybným myšlením či jednáním. Spolu s myšlením klesá i úroveň pozornosti, ta pokud je vyžadována setrvale, vede velkou měrou k únavě. K větší unavenosti přispívá také přílišný shon při výkonu pracovních povinností, který vyžaduje větší

24

soustředění a pozornost a také vyvolává v jedinci stres. Únavu zvyšuje i nedostatek spánku, vzniklý spánkový dluh může ovlivnit schopnost zapamatování si informací v krátkém časovém úseku (Scherrer, 1995). Stres Stres se snaží v literatuře definovat mnoho autorů, je považován za „souhrn fyzických a duševních reakcí na nepřijatelný poměr mezi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními. Je to odpověď organismu na způsobenou fyzickou i psychickou zátěž“ (Čevela, Čeledová, Dolanský, 2009, str. 52). Stres se rozlišuje dle působení na organizmus na: Eustres- „pozitivní stres“, při této zátěži je organismus vybičován k vyššímu výkonu, působí pozitivně a většinou krátkodobě. Distres- přílišná zátěž organismu, je tělu škodlivý, ubírá na výkonu jednotlivce a může vést k fyzickému i psychickému onemocnění (Doubek, 2005). Stres vyvolávají takzvané stresory, faktory prostředí, které vyvolávají stres v organizmu. Stresory mohou být fyzikální (hluk, světlo, horko, onemocnění, nedostatek spánku), sociální (zodpovědnost, neuspokojivá životní úroveň, termíny splnění úkolů) a psychologické (neúspěch, ztráta sebevědomí, nesplněná očekávání) (Čevela, Čeledová, Dolanský, 2009). Stres může při krátké expozici působit povzbudivě na pracovní výkon, při jeho delším působení však klesá koncentrace jedince, nastupuje únava a pracovní výkon naopak klesá. Je také potvrzen vliv dlouhodobého působení stresu na vznik omylů a chyb (Doubek, 2005).

2.5 Právní odpovědnost sestry Právní odpovědnost se týká každého občana České republiky, zdravotníky nevyjímaje. „Odpovědností se rozumí ochota trpět sankce za protiprávní jednání“ (Vondráček,

25

2009, str. 27). Zdravotnického personálu se dotýká trestně právní odpovědnost, pracovně právní odpovědnost, občanskoprávní odpovědnost, disciplinární a smluvní odpovědnost. V případě medikačního pochybení se jedná především o odpovědnost trestní, pracovně právní a občanskoprávní.

2.5.1 Trestně právní odpovědnost Pochybení v medikačním procesu se v České republice v rámci vztahu zdravotníkpacient posuzuje dle trestního práva (Škrla, Škrlová, 2008). Pokud dojde ke vzniku ohrožení zdraví nebo života pacienta, zdravotníkovi odpovědnému za pochybení se prokazuje úmysl. V případě pochybení jde nejčastěji o činy nedbalostní, které podle zákona č. 40/2009 Sb., § 14, nazýváme přečinem. Za trestný čin z nedbalosti je dle zákona č. 40/2009 Sb., § 16, považován ten, kdy pachatel věděl, že

může tímto

jednáním ohrozit nebo způsobit škodu, spoléhal ale, že k ohrožení nebo porušení zákona nedojde. Nedbalost se vztahuje také na čin, kdy pachatel nevěděl, co svým jednáním může způsobit, vzhledem k okolnostem a svým poměrům to ale vědět měl a mohl. Zdravotní sestra má dostatečné vzdělání, aby mohla předvídat a znát rizika chybného podání medikace, tudíž se v případě pochybení jedná o trestný čin z nedbalosti. Podle následků vzniklých pochybením v medikaci se jedná o ublížení na zdraví z nedbalosti, zákon č. 40/2009 Sb., § 148, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, § 147, v nejtěžších případech o usmrcení z nedbalosti, § 143. Soud může dle § 52, viníka potrestat odnětím svobody, domácím vězením, obecně prospěšnými pracemi, zabavením majetku, peněžitým trestem či zákazem činnosti. Soud může viníkovi uložit i více trestů najednou, v případě pracovníka ve zdravotnictví například odnětí svobody a zákazu činnosti. Za ublížení na zdraví z nedbalosti hrozí viníkovi podle § 148 trest odnětí svobody na 1 rok nebo zákaz činnosti, pokud porušil povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání nebo funkce. Za stejných podmínek spáchané těžké ublížení na zdraví z nedbalosti může být potrestáno odsouzením na šest měsíců až 4 roky nebo také

26

peněžitým trestem (zákon č. 40/2009 Sb., § 147). V situaci, kdy následkem pochybení zdravotnického pracovníka dojde k usmrcení z nedbalosti, soud jej může potrestat odnětím svobody na jeden rok až šest let (zákon č. 40/2009 Sb., § 143).

2.5.2 Občanskoprávní odpovědnost Je-li pacientovi během hospitalizace způsobena škoda vlivem podání chybné medikace, řídí se tato situace Občanským zákoníkem, především § 420, který ustanovuje obecnou odpovědnost za škodu. Tato občanskoprávní odpovědnost se týká především zdravotnického zařízení, kterého je chybující ošetřovatelský personál zaměstnancem, vzniká tak tedy právní vztah mezi zdravotnickým zařízením a pacientem. Ten může po zdravotnickém zařízení vymáhat finanční odškodnění za škodu způsobenou jeho zaměstnancem. Občanskoprávní odpovědnost by se zdravotní sestry mohla dotknout v případě, že sama provozuje například domácí péči nebo odběrovou ambulanci (Vondráček, Vondráček, 2003). Proto, aby mohla být poškozenému přiznána úhrada škody, musí splnit následující podmínky právní odpovědnosti za škodu. Musí dojít k protiprávnímu jednání, které vede ke škodě, pacient musí prokázat, že toto protiprávní jednání způsobilo škodu a pro úspěšné vymáhání škody žalovaný nemůže prokázat, že ji nezavinil. Za protiprávní jednání se nepovažuje zákrok nebo výkon provedený lege artis. Škodou může být míněno nejen poškození majetku, ale zejména při medikačním pochybení je možné požadovat náhradu škody za způsobení psychické nebo fyzické bolesti, za ztížení společenského uplatnění, náklady na výživu pozůstalých a pohřební náklady (Škrla, Škrlová, 2008).

2.5.3 Pracovně právní odpovědnost Vztah mezi zaměstnavatelem (zdravotnické zařízení) a zaměstnancem (ošetřovatelský personál) upravuje smlouva o pracovním poměru a pracovní zákoník a přináší do tohoto vztahu i pracovně právní odpovědnost. V případě, že sestra medikačním

27

pochybením způsobí pacientovi škodu, který ji bude úspěšně vymáhat dle občanskoprávní odpovědnosti na zdravotnickém zařízení, může zdravotnické zařízení tuto škodu vymáhat na sestře, jako na svém zaměstnanci, sankcí, kterou mohou být náhrada škody ve výši 4,5 násobku platu zaměstnance před způsobením incidentu nebo okamžité ukončení pracovního poměru (Vondráček, 2009).

28

3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Metodika výzkumu Cílem bakalářské práce je zjistit, proč se sestry dopouštějí pochybení v medikačním procesu a v které z jeho částí chybují nejčastěji. Pro sběr dat potřebných k výzkumu jsem použila nestandardizovaný dotazník, který obsahoval 18 otázek, 3 otevřené, 15 uzavřených, u 2 uzavřených otázek bylo možné zatrhnout více odpovědí. K hypotéze č. 1 se vztahují otázky z dotazníku č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 18. K hypotéze č. 2 se vztahují otázky č. 9, 10, 11. K hypotéze č. 3 se vztahuje položka v dotazníku č. 8. K hypotéze č. 4 se vztahují položky č. 9, 11, 12. Výsledky výzkumu jsou zpracovány v grafech početním a procentuálním vyjádřením. Dotazníkové šetření probíhalo se svolením náměstkyně pro ošetřovatelskou péči v Nemocnici Třebíč, p. o.. Dotazníky byly distribuovány sestrám na odděleních: interní, chirurgické, gynekologicko-porodnické, dětské, kožní, rehabilitační, plicní, infekční. Výzkumu se účastnily všeobecné sestry.

3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Celkový počet rozdaných dotazníků byl 150, návratnost byla 100 (67 %) dotazníků. Výzkumného šetření se zúčastnily sestry z oddělení chirurgického, do kterého byla zařazena i chirurgická JIP, dětského spolu i s dětskou JIP. Výzkum neprobíhal na oddělení fyziologických novorozenců pro odůvodnění vrchní sestry, že zde medikaci sestry nepodávají. Dále byly dotazníky distribuovány na oddělení infekční, kožní, plicní, lůžkovou rehabilitaci, gynekologicko-porodnické, do kterého jsem zařadila i oddělení šestinedělí a porodní sál, a interní oddělení. Dotazníkové šetření probíhalo v měsících únor a březen roku 2013. Dotazník byl anonymní a spolu s ním byly sestrám rozdány i obálky, do kterých sestry mohly vyplněný dotazník uložit a zalepit před přečtením nepovolanými osobami.

29

3.3 Vlastní výsledky výzkumu

absolutní četnost

Otázka 1- Na kterém oddělení pracujete? 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

18

17

17

12

12 10 7

7

0

oddělení

Graf 1: Oddělení

Z celkového počtu 100 respondentů 18 (18 %) bylo na oddělení gynekologickoporodnickém, 17 (17 %) z oddělení chirurgického a také 17 (17 %) z oddělení interního. Dále 12 (12 %) respondentů uvedlo oddělení infekční, 10 (10 %) dětské , 7 (7 %) lůžkovou rehabilitaci a 7 (7%) plicní oddělení. Nikdo z respondentů do dotazníku neuvedl oddělení kožní (0 %), 12 (12 %) respondentů neuvedlo žádnou odpověď.

30

Otázka 2- Máte čas si mezi směnami fyzicky odpočinout? 100 90

89

absolutní četnost

80 70 60 50 40 30 20

11

10 0 Ano

Ne

fyzický odpočinek

Graf 2: Fyzický odpočinek

V grafu číslo 2 zjišťuji, zda respondenti mají čas nasbírat nové síly před nástupem na novou směnu. Ze 100 respondentů 89 (89 %) odpovědělo Ano, pouze 11 (11 %) zvolilo odpověď Ne. Zajímavým poznatkem, který z grafu nelze vyčíst, je, že odpověď Ne volily především sestry z interního oddělení.

31

Otázka 3- Máte čas si mezi směnami duševně odpočinout? 80

76

70

absolutní četnost

60 50 40 30

24

20 10 0 Ano

Ne

duševní odpočinek

Graf 3: Duševní odpočinek

Odpočinek i relaxace jsou nedílnou součástí prevence pochybení a také syndromu vyhoření. Pokud sestra neumí nebo nemá čas si i psychicky odpočinout, riziko snížení pozornosti, vedoucí k pochybení, je větší. Graf číslo 3 zjišťuje subjektivní pocit duševního odpočinku před nastoupením na novou směnu. Odpověď Ano zvolilo 76 (76 %) respondentů, Ne zatrhlo 24 (24 %) respondentů z celkového počtu 100.

32

Otázka 4- Myslíte si, že je na Vašem oddělení dostatek sester? 70

64

absolutní četnost

60 50 40

36

30 20 10 0 Ano

Ne

dostatek sester

Graf 4: Dostatek sester na oddělení

V grafu číslo 4 je vidět odpovědi na otázku dostatečného personálního naplnění oddělení. Ze 100 respondentů 36 (36 %) uvedlo, že považují momentální stav počtu sester na oddělení za dostatečný, 64 (64 %) naopak považuje počet sester za nedostačující.

33

Otázka 5- Máte pocit, že pracujete pod nátlakem? 60

55

absolutní četnost

50

45

40

30

20

10

0 Ano

Ne

pocit nátlaku

Graf 5: Práce pod nátlakem

V grafu číslo 5 jsou uvedeny odpovědi na otázku pocitu práce pod nátlakem, 55 (55 %) respondentů uvedlo, že pociťují tlak na svou osobu při plnění pracovních povinností, 45 (45 %) respondentů pak uvedlo, že žádný tlak nepociťují.

34

Otázka 6- Máte pocit, že nezvládáte během pracovní doby všechny své pracovní povinnosti, „že nevíte, co dříve“ ? 60

55

absolutní četnost

50

40 31 30

20 12 10 2 0 Často

Občas

Velmi málo

Nikdy

spěch v pracovní době

Graf 6: Spěch

Otázka číslo 6 zjišťuje spěch při provádění pracovních povinností. Ten může zvyšovat riziko pochybení, narušuje soustředění sestry. Odpověď Často zvolilo 31 respondentů (31 %), občasný spěch přiznalo 55 (55 %) respondentů, velmi málo jej pociťuje 12 (12 %) respondentů a spěch nikdy nepociťují 2 (2 %) respondenti.

35

Otázka 7- Stává se Vám, že některé pracovní činnosti provádíte automaticky? 50

47

45 40

absolutní četnost

35 30

27

25 20 20 15 10

6

5 0 Často

Občas

Velmi málo

Nikdy

automatické provádění činnosti

Graf 7: Provádění činností automaticky

Rutinní vykonávání činností je rizikovým faktorem pochybení z důvodu snížené pozornosti a kontroly sestry. Při změně pracovního procesu může být rutinní postup chybný. Na otázku automatického provádění činností odpovídalo 100 respondentů, z nichž 27 (27 %) volilo odpověď Často, občasnou rutinu pracovního postupu přiznalo 47 (47 %) respondentů, 20 (20 %) odpovědělo, že velmi málo a 6 (6 %) nikdy.

36

Otázka 8- V které části podávání medikace podle Vašich zkušeností dochází k nejčastějším chybám. 40

36

absolutní četnost

35 30

26

25 20

17

15 10 10

6

5

5 0 Záměna léku Záměna síly daného léčiva

Záměna pacienta

Chybná dávka Chybný čas Chybný léku podání léku způsob podání léku

nejčastější chyby

Graf 8: Nejčastější pochybení

Otázka číslo 8 se zabývá nejčastějším pochybením v procesu podávání medikace. Záměnu léku vypozorovalo 17 (17 %) sester, se záměnou síly daného léčiva mělo zkušenosti 36 (36 %) respondentů, 10 (10 %) odpovědělo, že nejčastěji podle jejich osobních zkušeností dochází k záměně pacienta, 6 (6 %) uvedlo chybnou dávku léku, 26 (26 %) respondentů si myslí, že nejčastější chybou je špatný čas podání a 5 (5 %) uvedlo chybný způsob podání léku.

37

Otázka 9- Jak probíhá Váš proces podávání medikace pacientům? 80 70 67

70

61

absolutní četnost

60 50

47

40

35

30 24 20 20 13 7

10

0 0

proces podávání medikace

Graf 9: Proces podávání medikace

38

Graf číslo 9 zjišťuje průběh procesu chystání a podání medikace pacientovi, sestry měly na výběr ze správných i chybných odpovědí, respondenti měli možnost zvolit více odpovědí než jednu. Celkový počet odpovědí byl 344, odpovídalo 100 respondentů. Medikaci podává samostatně, bez pomoci kolegyň 47 (47 %) respondentů, společně s kolegou na směně 24 (24 %), správnou odpověď, že chystanou medikaci kontroluje současně s rekurzem, zvolilo 67 (67 %), chybnou odpověď zatrhlo 13 (13 %) respondentů, že medikaci chystá na sesterně a poté ji roznáší všem pacientům najednou. Před podáním kontroluje jméno pacienta, název léku a dávku 61 (61 %) respondentů. Správný postup podání léků, kdy medikaci chystá pro každého pacienta jednotlivě a ihned ji podává zvolilo 70 (70 %) respondentů. Chybnou odpověď chystání medikace pro všechny pacienty na pokoji najednou zatrhlo 7 (7 %) zúčastněných a odbíhání od přípravy medikace přiznalo 20 (20 %) respondentů. Kontrolu pacientova stavu provádí 35 (35 %) sester. 30 26 25

absolutní četnost

21 20 16

15 15

13

10 6 5 1 0 1

2

3

4

5

6

8

počet variant zvolených odpovědí

Graf 10: Varianty zvolených odpovědí u otázky 9

Z grafu číslo 10 vyplývá, že 15 (15 %) respondentů zvolilo u otázky číslo 9 pouze jednu variantu odpovědí i přes možnost více zvolení. Dvě varianty zvolilo 13 (13 %)

39

zúčastněných, tři 16 (16 %) odpovídajících, čtyři varianty si vybralo 26 (26 %), pět variant volilo 21 (21 %) respondentů, šest variant odpovědí vyhovovalo 6 (6 %) zúčastněným, 1 (1 %) zvolilo osm variant odpovědí na otázku. Otázka 10- Jakým způsobem kontrolujete jméno pacienta? 80

74

absolutní četnost

70 57

60 50

47

40

34

30 20 10 0 Na štítku lůžka

Oslovením pacienta dotazem, například "Jak se jmenujete?"

Oslovením pacienta Podle identifikačního jinak, například náramku "Jmenujete se…?"

kontrola totožnosti pacienta

Graf 11: Kontrola totožnosti pacienta

Způsob kontroly totožnosti pacienta před podáním léku je důležitým aspektem při prevenci pochybení. Respondenti měli možnost zvolit více odpovědí, z nichž pouze jedna je úplně správná. Správně kontroluje totožnost podle identifikačního náramku 74 (74 %) respondentů, podle štítku lůžka se orientuje 47 (47 %) respondentů, dotazem „Jak se jmenujete?“ zjišťuje totožnost 57 (57 %) zúčastněných a 34 (34 %) používá oslovení pacienta a dotazuje se ho na jméno „Jmenujete se..?“.

40

50 44

45

absolutní četnost

40 35

31

30 25

23

20 15 10 5

2

0 1

2

3

4

počet variant zvolených odpovědí

Graf 12: Varianty zvolených odpovědí u otázky 10

Graf číslo 12 ukazuje možnosti variant odpovědí, celkový počet odpovědí byl 212, zúčastněných respondentů bylo 100. Jednu variantu odpovědí zvolilo 23 (23 %) respondentů, dvě uvádí 44 (44 %) respondentů, tři varianty odpovědí odpovědělo 31 (31 %) respondentů a čtyři varianty odpovědí vyhovovaly 2 (2 %) respondentů.

41

Otázka 11- Pokud se na podávání medikace nepodílíte sám/sama, spoléháte na dvojí kontrolu, nebo po sobě léky překontrolujete? 80 69

70

absolutní četnost

60 50 40 26

30 20 10

5

0 Spoléhám na kolegu/kolegyni Kontroluji každou medikaci, kterou vydávám, dle dekurzu

Slovně kontroluji podle kolegy/kolegyně správnost medikace

kontrola léků

Graf 13: Kontrola léků při spolupráci s kolegyní

Účast více sester na chystání a podávání medikace může vést k vyššímu riziku pochybení a to především ve chvíli, kdy sestry spoléhají na sebe navzájem a proces přípravy medikace se tak stává méně kontrolovaným. Respondenti odpovídali v otázce číslo 11 následovně: na kolegu při kontrole léků k podání spoléhá 5 (5 %) respondentů. Vlastní kontrolu v dekurzu provádí 69 (69 %) respondentů a 26 (26 %) respondentů si správnost medikace ověřuje slovně podle kolegy.

42

Otázka

12- Pokud

se na podávání

medikace nepodílíte sám/sama,

máte

s kolegou/kolegyní rozdělené úkoly? 80 70

absolutní četnost

70 60 50 40 30 20

14 9

7

Ano, jedna sestra připravuje medikaci,druhá ji podává pacientům, úlohy se mohou během procesu měnit

Ne, každá dělá, co zrovna může

10 0 Ano, jedna sestra Ano, máme rozdělené připravuje medikaci pacienty, každá sestra podle dekurzu, druhá připravuje a podává ji podává pacientům léky "svým" pacientům

rozdělení úkolů

Graf 14: Rozdělení úkolů při spolupráci s kolegyní

Graf číslo 14 mapuje rozdělení úkolů mezi sestrami, pokud při chystání a podávání medikace spolupracují. Postup, kdy jedna sestra medikace chystá a druhá je podává, zvolilo 14 (14 %) respondentů. Rozdělení pacientů a starání se o medikace přidělených pacientů vybralo 70 (70 %) respondentů. Situaci, kdy se sestry střídají v chystání a podávání medikace, zvolilo 9 (9 %) respondentů. Postup, při kterém nejsou jasně rozdělené úlohy a provádí se momentálně potřebná činnost, vybralo 7 (7 %) respondentů.

43

Otázka 13- Byl/a jste účastníkem medikačního incidentu? 50 44

45

absolutní četnost

40 35

32

30 25

24

20 15 10 5 0 Ano

Ne

Nevím o tom

účastník nedokonaného pochybení

Graf 15: Účastníci nedokonaného pochybení

Graf číslo 15 uvádí, kolik sester bylo za dobu své praxe účastníkem medikačního incidentu. Kladnou odpověď zvolilo 24 (24 %) ze 100 respondentů, zápornou odpověď uvedlo 44 (44 %) respondentů, o účasti v medikačním incidentu nevědělo 32 (32 %) zúčastněných.

44

Otázka 14- Byl/a jste účastníkem nedokonaného pochybení? 50 44

45

absolutní četnost

40 35

32

30 25

24

20 15 10 5 0 Ano

Ne

Nevím o tom

účastník nedokonaného pochybení

Graf 16: Účastníci nedokonaného pochybení

Nedokonané pochybení je nečastějším pochybením, pro své malé nebo žádné následky je často bagatelizováno. Graf číslo 16 uvádí, zda byli respondenti účastníky nedokonaného pochybení. Kladně odpovědělo 24 (24 %) respondentů, zápornou odpověď vybralo 44 (44 %) respondentů, odpověď Nevím o tom vybralo 32 (32 %) respondentů.

45

Otázka 15- Dopustil/a jste se během své praxe „skorochyby“, nedokonaného pochybení, kterou jste neoznámil/a? 60

56

absolutní četnost

50 40 33 30 20 11 10 0 Ano

Ne

Nevím o tom

neoznámené nedokonané pochybení

Graf 17: Neoznámení nedokonaného pochybení

Graf číslo 17 uvádí údaje, zda se respondenti během své dosavadní praxe dopustili nedokonaného pochybení, které poté neoznámili. Kladnou odpověď zvolilo 11 (11 %) respondentů, zápornou 56 (56 %) respondentů, 33 (33 %) respondentů odpovědělo, že o tom nevědí.

46

Otázka 16- Dopustil/a jste se během své praxe pochybení, které jste neoznámil/a? 90 77

80

absolutní četnost

70 60 50 40 30 21 20 10

2

0 Ano

Ne

Nevím o tom

neoznámené pochybení

Graf 18: Neoznámení pochybení

Výzkum v grafu číslo 18 uvádí odpovědi na otázku, zda se respondenti dopustili pochybení, které neoznámili, 2 (2 %) respondenti uvedli neohlášení vzniklého pochybení, 77 (77 %) respondentů odmítlo možnost, že by své pochybení nenahlásilo, 21 (21 %) respondentů nevědělo.

47

Otázka 17- Pročč jste pochybení neoznámila?

40% Nebylo závažné 60%

Nedokonané pochybení, včasná v náprava

Graf 19: Důvody neoznámeného pochybení

Důvody vody pro neoznámení pochybení mohou být různé, r od pokládání kládání incidentu za nedůležitý po strach z postihu. Na otázku neohlášení pochybení odpovídali respondenti, kteříí zatrhli u otázky 15 a 16 odpověď odpov Ano, otázka byla koncipovaná jako otevřená. otev Celkový počet et respondentů byl 13, z toho odpovědělo lo pouze 5 respondentů. respondent Odpověď ve smyslu,, že pochybení nebylo závažné a nepoškozovalo zdraví pacienta, volili jako důvod vod neoznámení pochybení 2 respondenti (40 %). Další 3 respondenti (60 %) odpověděli, li, že šlo o nedokonané pochybení, svoji chybu si včas vč uvědomili ědomili a zajistili její nápravu.

48

Otázka 18- Uveďte některé další faktory, které podle Vás mohou ovlivnit správnost podání medikace. 12

11

8 8 6

6

6

5 4

4 3

3 2

2

2

1

1

1 Užívá-li pacient léky sám

4

Ústní medikace

4 4

Nemoc

Absolutní četnost

10

Psychické rozpoložení

Vykonávání více činností najednou Jedna činnost vykonávána více sestrami

Únava

Špatné personální vztahy

Špatně čitelné ordinace

Krizová situace na oddělení

Chybný zápis v dekurzu

Zmatenost pacienta

Vyrušení

Nedostatek personálu

Spěch

Stres

0

faktory ovlivňující správnost medikace

Graf 20: Faktory působící na správné podání medikace

Graf číslo 20 uvádí faktory, které mohou ovlivnit správnost medikace. Otázka byla koncipovaná jako otevřená. Z celkového počtu respondentů odpovědělo 65 (65 %). Nejčastěji respondenti uváděli stres, 11 (17 %) odpovědí, spěch uvedlo 8 (12 %) respondentů, nedostatek personálu na směně popsalo 6 (9 %) respondentů, také vyrušení 6 (9 %), zmatenost pacienta byl důležitý faktor pro 5 (8 %) respondentů, chybný zápis v dekurzu ovlivňuje správnost medikace podle 4 (6 %) respondentů, také krizová situace na oddělení 4 (6 %), špatně čitelné ordinace 4 (6 %), špatné personální vztahy 4 (6 %) respondenti, únava 3 (5 %), provádění více činností najednou 3 (5 %), více sester na jednu činnost 2 (3 %), psychické rozpoložení sestry 2 (3 %), nemoc 1 (2 %), předání medikace ústně 1 (2 %) nebo užívá-li pacient léky sám 1 (2 %).

49

3.4 Diskuze V bakalářské práci „Pochybení v medikačním procesu z oblasti ošetřovatelské péče“ jsem si zvolila hlavní cíl a jeden podcíl a k nim jsem přiřadila 4 hypotézy. Hlavním cílem bylo zjistit, proč se sestry dopouštějí pochybení v celém procesu podávání medikace. Hypotéza číslo 1 Domnívám se, že sestry chybují častěji pod dlouhodobým pracovním stresem. K této hypotéze se vztahují otázky z dotazníku č. 2, 3, 4, 5, 6, 7, 18. V otázce číslo 2 zjišťuji, zda mají sestry čas na fyzický odpočinek mezi směnami, 89 (89 %) sester se cítí před nástupem na novou směnu odpočinuté, pouze 11 (11 %) se cítí neodpočinutá. Tuto odpověď jsem zaznamenala především u sester z interního oddělení, kde je vzhledem k vysokému fyzickému nasazení únava pochopitelná. Z odpovědí vyplývá, že sestry jednají preventivně proti stresu a ve svém volném čase odpočívají. Otázka číslo 3 je zaměřená na pocit duševního odpočinku před následující směnou. Zde 76 (76 %) sester uvedlo, že se cítí psychicky uvolněné a odpočinuté, 24 (24 %) není před nástupem na novou směnu psychicky odpočinutá. I v této otázce se potvrdila znalost sester o prevenci stresu a v mezidobí mezi směnami relaxuje. Z odpovědí na otázku číslo 4 vyplývá, že jen 36 (36 %) sester považuje personální stav na oddělení za dostačující, naopak 64 (64 %) jej považuje za nedostačující. Potvrdilo se tak, že mají sestry pocit vykonávání nadměrného množství úkonů. V otázce číslo 5 jsem se dotazovala na práci pod nátlakem. Pracovní tlak pociťuje 55 (55 %) dotázaných sester, 45 (45 %) jej nepotvrdilo. Z toho vyplývá, že sestry podléhají v pracovním prostředí tlaku. Vyhodnocení otázky 6 ukazuje, nakolik zvládají sestry své povinnosti provést včas. Že často nezvládají své povinnosti během pracovní doby, uvádí 31 (31 %) respondentek, občas nestíhá plnit svěřené úkoly 55 (55 %) dotázaných, jen velmi málo 12 (12 %) a nikdy 2 (2 %). Z toho vyplývá, že spěch během pracovní doby je velký a sestry své povinnosti nestíhají.

50

Vyhodnocením otázky číslo 7 zjišťuji, zda mají sestry vytvořený rutinní postup práce a vykonávají ji automaticky. Z výzkumu vyplynulo, že 27 (27 %) dotázaných často postupuje automaticky, občas svou rutinu používá 47 (47 %) respondentů, velmi málo 20 (20 %) a nikdy nepostupuje automaticky 6 (6 %) respondentů. Otázka ukazuje, že sestry si pro usnadnění práce vytváří rutinu při pracovním procesu a pracují automaticky. V otázce číslo 18 jsem zjišťovala, jaké další faktory, vedoucí k pochybení, sestry znají. Respondenti uváděli stres 11 (17 %), spěch 8 (12 %), nedostatek personálu na směně 6 (9 %), vyrušení 6 (9 %), zmatenost pacienta 5 (8 %), chybný zápis v dekurzu 4 (6 %), krizová situace na oddělení 4 (6 %), špatně čitelné ordinace 4 (6 %), špatné personální vztahy 4 (6 %), únava 3 (5 %), provádění více činností najednou 3 (5 %), více sester na jednu činnost 2 (3 %), psychické rozpoložení sestry 2 (3 %), nemoc 1 (2 %), předání medikace ústně 1 (2 %) nebo užívá-li pacient léky sám 1 (2 %). Z toho vyplývá, že sestry znají faktory vedoucí k větší pravděpodobnosti pochybení. K podobnému výsledku vedla i studie prováděná v roce 2009 na oddělení JIP v 27 zemích na 5 kontinentech. Ze studie, kterou uveřejnil British Medical Journal vyplývá, že 32 % pochybení má za příčinu stres, přepracování a únavu, 18 % změnu názvu léku a ve 14 % je příčinou nedostatečná písemná komunikace (Ondřichová, 2009). Z vyhodnocení otázek vyplynulo, že sestry jsou před nástupem fyzicky i psychicky odpočinuté, pociťují však nedostatek personálu a pracovní tlak. Během pracovní doby všechny své povinnosti nestíhají a vytváří si pro zjednodušení práce rutinní postupy. Jsou poučené o faktorech, které často vedou k pochybení v medikaci. Hypotéza číslo 1 se tedy potvrdila. Hypotéza číslo 2 Domnívám se, že většina sester neprovádí dostatečnou kontrolu při podávání léků. K hypotéze se vztahují otázky v dotazníku č. 9, 10, 11. Otázkou číslo 9 jsem zjišťovala znalost správného postupu při chystání a podávání medikace. Vyhodnocením jsem zjistila, že správný postup, kdy sestra medikaci podává sama 47 (47 %), za současné kontroly v dekurzu 67 (67 %), překontrolováním totožnosti pacienta, názvu a dávky

51

léku před podáním 61 (61 %), pro každého pacienta zvlášť a ihned ji podává 70 (70 %) a poté kontroluje jeho stav 35 (35 %), používá většina sester. Způsob kontroly totožnosti jsem zkoumala v otázce číslo 10. Správný postup kontroly podle identifikačního náramku používá 74 (74 %). Ostatní postupy (na štítku lůžka, oslovením pacienta) lze v kombinaci s kontrolou identifikačního náramku také pokládat za správné. Právě dvě možnosti odpovědělo 44 (44 %) respondentů. V otázce číslo 11 jsem zjišťovala způsob kontroly správnosti medikace, pokud sestry pracují ve dvojici. Správnou odpověď kontroly každé medikace, kterou sestra vydává, podle dekurzu odpovědělo 69 (69 %). Sestry tudíž spoléhají pouze na vlastní kontrolu medikace. Z vyhodnocení otázek k hypotéze číslo 2 vyplývá, že sestry používají správný způsob chystání medikace, znají správný způsob kontroly totožnosti pacienta a nespoléhají na svého kolegu při spolupráci. Hypotéza číslo 2 se nepotvrdila. Hypotéza číslo 3 Domnívám se, že více než 50 % pochybení v medikaci tvoří podání chybného léku. K hypotéze číslo 3 se vztahuje otázka v dotazníku číslo 8, kterou zjišťuji, v které části chystání a podávání medikace dochází nejčastěji k pochybení. Nejčastěji podle respondentů dochází k záměně síly léčiva 36 (36 %) a k chybnému času podání léku 26 (26 %). Záměnu léku uvedlo pouze 17 (17 %) respondentů. Hypotéza číslo 3 se nepotvrdila. Hypotéza číslo 4 Domnívám se, že riziko pochybení je o 30 % větší, když se na procesu podávání medikace podílí více jak jedna sestra. K této hypotéze se vztahují otázky číslo 9, 11, 12.

V otázce číslo 9 odpovídali

respondenti na otázku zabývající se jejich procesem chystání medikace. Pouze 24 (24 %) respondentů uvedlo, že medikaci podává spolu s kolegou nebo kolegyní na směně. Z toho vyplývá, že sestry při chystání a podávání medikace spoléhají především samy na sebe.

52

V otázce číslo 11 jsem zjišťovala způsob kontroly správnosti medikace v případě, že setra nechystá medikaci sama. Pouze 5 respondentů (5 %) uvedlo, že se spoléhá na kolegyni, 26 (26 %) pak dotazem ověřuje správnost medikace. Z toho vyplývá, že sestry nespoléhají na kolegyni a správnost medikace si ověřují samy. Vyhodnocení otázky číslo 12, týkající se rozdělení úkolů při spolupráci s kolegou nebo kolegyní, ukázalo, že 14 (14 %) respondentů má rozdělené úkoly, jedna sestra chystá medikaci, druhá ji podává. Nejčastější odpovědí 70 (70 %) bylo, že sestry si rozdělí pacienty a u nich poté provádí celý proces chystání a podávání medikace. To ukazuje, že sestry pracují především samostatně a nespoléhají na své kolegyně. Z vyhodnocení otázek přiřazených k hypotéze číslo 4 vyplývá, že sestry nespoléhají na druhou osobu, medikaci podávají častěji samy a i kontrolu provádí samostatně. Hypotéza číslo 4 se tudíž nepotvrdila.

53

3.5 Návrh řešení a doporučení pro praxi Problematika

pochybení

v ošetřovatelské

péči

se

stává

v současnosti

velice

diskutovaným tématem, proto by jej žádná sestra neměla opomíjet. O mnoha vzniklých pochybeních se často mlčí, pokud nezpůsobí vážné následky na zdraví pacienta nebo jeho smrt, mnohdy se přehlíží. Ale právě ohlášení i drobných pochybení by mělo být správnou zpětnou vazbou pro management zdravotnického zařízení, které by mělo vymýšlet způsoby, jak se takovým situacím v budoucnosti vyhnout. V dnešní době nepříznivé situace na pracovním trhu se mnoho zaměstnanců obává o své pracovní místo, a proto i drobné prohřešky zamlčuje. Řešením by bylo zavedení příznivé a netrestající strategie ze strany managementu, která bude pracovníky motivovat i k ohlášení nezávažných pochybení. Sestry by také měly pravidelně absolvovat semináře na téma pochybení v ošetřovatelské péči, vzdělávat se v nových postupech odborných výkonů. Je také úkolem vrcholného managementu zdravotnického zařízení, aby pravidelně aktualizoval standardy ošetřovatelské péče a aby se s nimi sestry poctivě seznámily. Dalším řešením by mohlo být navýšení počtu pracovníků na odděleních, který by vedl k odlehčení práce stávajícímu personálu, menšímu spěchu a pocitu pracovního tlaku na zaměstnance. Jedině důvěrná atmosféra na odděleních, možnost přiznat se k pochybení bez potrestání vede k hlášení všech nežádoucích událostí a k poučení se z nich.

54

4 ZÁVĚR Hlavním cílem bakalářské práce bylo zjistit, proč se sestry dopouštějí pochybení v celém procesu podávání medikace. Výsledek výzkumu ukázal, že nejčastější příčinou je především nedostatek sester a s ním spojený pracovní tlak, spěch ve snaze stihnout co nejvíce činností, který také vede k rutinním postupům. Druhým cílem bylo zjistit, v které části podávání léků sestry chybují nejčastěji. Výsledkem bylo zjištění, že nejčastěji sestry při chystání a podávání medikace chybují především v záměně síly léku (36 %) a v chybném času podání (26 %). K výzkumu byl použit nestandardizovaný anonymní dotazník. V teoretické části jsem se zabývala především správným postupem chystání a podání medikace, kvalitou poskytované péče, bezpečností zdravotnické péče a organizacemi, které se těmito vlastnostmi zdravotnických zařízení zabývají a dosahují jejich zlepšování. V práci jsem také nastínila rozdělení pochybení podle více klasifikací, příčiny a způsoby, jak se lze pochybením bránit a omezit je. Podrobněji jsem se zabývala stresem a únavou jako možnými příčinami pochybení a také právní odpovědností sester, která s pochybením souvisí. V praktické části jsem pak rozebrala výsledky proběhlého výzkumu. V České republice ještě není problematika pochybení v medikaci probádaná tak, jako se tomu děje v zahraničí. Tyto rozdíly se však postupně smazávají a i v naší zemi se začíná na problém pochybení v ošetřovatelské péči soustřeďovat náležitá pozornost. Ve své práci jsem se snažila přiblížit možnosti vzniku a příčin nežádoucích událostí a poukázat především na to, že zdravotníci usilují ze všech sil o vyloučení případných rizik. Pokud každý pracovník ve zdravotnictví bude mít na paměti rizika s ošetřovatelskou péčí spojená, bude mít blíže k dosažení spokojenosti a bezpečnosti pacienta.

55

Seznam použité literatury 1. Tištěné dokumenty Monografie (kniha): ČEVELA, R., ČELEDOVÁ, L., DOLANSKÝ, H. Výchova ke zdraví pro střední zdravotnické školy. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-2860-5. DOSTÁLEK, M. Farmakokinetika. Praha, Grada Publishing, a.s., 2006. ISBN 80-2471464-7. GALDKIJ, I., HEGER, L., STRNAD, L. Kvalita zdravotnické péče a metody jejího soustavného zlepšování. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 1999. ISBN 80-7013-272-8. GLADKIJ, I. at al. Management ve zdravotnictví. Brno: Computer Press, 2003. ISBN 80-7226-996-8. MADAR, J., NĚMCOVÁ, K., ZEMAN, M. Řízení kvality ve zdravotnickém zařízení. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. ISBN 80-247-0585-0. MARTÍNKOVÁ, J. at al. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1356-4. MATILIAKOVÁ, D. Úvod do ošetřovatelství II. Systémový přístup. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0428-0. O´CONNOR, M., ARANDAr, A. Paliativní péče- pro sestry všech oborů. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. ISBN 80-247-1295-4. ROZSYPALOVÁ, M., HALADOVÁ, E., ŠAFRÁNKOVÁ, A., VYTEJČKOVÁ, R. Ošetřovatelství II. pro 2. ročník středních zdravotnických škol. Praha: Informatorium, s.r.o., 2010. ISBN 978-80-7333-076-7.

56

SCHERRER, J. Únava. Praha: Victoria Publishing, a.s., 1995. ISBN 80-85865-73-4. ŠKRLA, P. Především neublížit: Cesta k prevenci pochybení v léčebné a ošetřovatelské péči. Brno: Mikadapress, s.r.o., 2005. ISBN 80-7013-419-4. ŠKRLA, P., ŠKRLOVÁ, M. Kreativní ošetřovatelský management. Praha: AdventOrion s.r.o., 2003. ISBN 80-7172-841-1. ŠKRLA, P., ŠKRLOVÁ, M. Řízení rizik ve zdravotnických zařízeních. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN 978-80-247-2616-8. VONDRÁČEK, L., VONDRÁČEK, J. Pochybení a sankce při poskytování ošetřovatelské péče. Praha: Grada Publishing, a.s., 2003. ISBN 80-247-0705-5. VONDRÁČEK, L., WIRTHOVÁ, V. Právní minimum pro sestry. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-3132-2. Zákony II/2013, sborník úplných znění zákonů obchodního, občanského a trestního práva. Český Těšín: Poradce, s.r.o., 2013. ISBN 1802-8276.

El. monografie (ebook, webové sídlo, webový portál) SPOJENÁ AKREDITAČNÍ KOMISE, O.P.S. SAK-ČR: Spojená akreditační komise České republiky [online]. SAK-ČR, ©2010 [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://sakcr.cz/cz-top/o_nas/. WORLD HEALTH ORGANIZATION. WHO: World Health Organization Europe [online]. WHO, ©2013 [cit.2013-03-26]. Dostupné z: http://www.euro.who.int/.

Článek v periodiku DOUBEK, P. Zvládání stresu, duševní hygiena a prevence syndromu vyhoření v ambulanci praktického lékaře. Postgraduální medicína [online]. 2005, roč. 2, č. 4 [cit. 2013-03-26].

Dostupné

z:

http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualni-medicina-

priloha/zvladani-stresu-dusevni-hygiena-a-prevence-syndromu-vyhoreni-v-a-272931.

57

JEŽEK, M. NCO NZO: Dotazníkový průzkum bezpečnosti ošetřovatelské péče. Mladá fronta Zdravotnické noviny [online]. 2010, roč. 12, č. 10 [cit. 2013-03-26]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/nco-nzodotaznikovy-pruzkum-bezpecnosti-osetrovatelske-pece-450188. ONDŘICHOVÁ, L. Studie: Na sto dnů na JIP připadá 75 chyb v parenterální medikaci. Medical Tribune [online]. 2009, roč. 5, č. 9 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.tribune.cz/clanek/13599.

58

Seznam grafů GRAF 1: ODDĚLENÍ .................................................................................................... 30 GRAF 2: FYZICKÝ ODPOČINEK ............................................................................... 31 GRAF 3: DUŠEVNÍ ODPOČINEK ............................................................................... 32 GRAF 4: DOSTATEK SESTER NA ODDĚLENÍ ........................................................ 33 GRAF 5: PRÁCE POD NÁTLAKEM ........................................................................... 34 GRAF 6: SPĚCH ............................................................................................................ 35 GRAF 7: PROVÁDĚNÍ ČINNOSTÍ AUTOMATICKY ............................................... 36 GRAF 8: NEJČASTĚJŠÍ POCHYBENÍ ........................................................................ 37 GRAF 9: PROCES PODÁVÁNÍ MEDIKACE.............................................................. 38 GRAF 10: VARIANTY ZVOLENÝCH ODPOVĚDÍ U OTÁZKY 9........................... 39 GRAF 11: KONTROLA TOTOŽNOSTI PACIENTA .................................................. 40 GRAF 12: VARIANTY ZVOLENÝCH ODPOVĚDÍ U OTÁZKY 10......................... 41 GRAF 13: KONTROLA LÉKŮ PŘI SPOLUPRÁCI S KOLEGYNÍ ........................... 42 GRAF 14: ROZDĚLENÍ ÚKOLŮ PŘI SPOLUPRÁCI S KOLEGYNÍ........................ 43 GRAF 15: ÚČASTNÍCI NEDOKONANÉHO POCHYBENÍ ....................................... 44 GRAF 16: ÚČASTNÍCI NEDOKONANÉHO POCHYBENÍ ....................................... 45 GRAF 17: NEOZNÁMENÍ NEDOKONANÉHO POCHYBENÍ ................................. 46 GRAF 18: NEOZNÁMENÍ POCHYBENÍ .................................................................... 47 GRAF 19: DŮVODY NEOZNÁMENÉHO POCHYBENÍ ........................................... 48 GRAF 20: FAKTORY PŮSOBÍCÍ NA SPRÁVNÉ PODÁNÍ MEDIKACE ................ 49

59

Příloha A Dobrý den, jmenuji se Markéta Mikocziová a jsem studentkou 3. ročníku bakalářského studia oboru Všeobecná sestra na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. Dotazník je anonymní, pouze pro účely mé bakalářské práce. Po zpracování získaných dat budou dotazníky skartovány. V dotazníku neexistují správné a špatné odpovědi, u některých je možno zatrhnout více odpovědí (uvedeno za otázkou). Po vyplnění dotazníku jej vložte do obálky a zalepte. Za jeho vyplnění Vám předem děkuji. 1. Na kterém oddělení pracujete?

2. Máte čas si mezi směnami fyzicky odpočinout? Ano Ne 3. Máte čas si mezi směnami duševně odpočinout? Ano Ne 4. Myslíte si, že je na Vašem oddělení dostatek sester? Ano Ne 5. Máte pocit, že pracujete pod nátlakem? Ano Ne 6. Máte pocit, že nezvládáte během pracovní doby všechny své pracovní povinnosti, „že nevíte, co dříve“? Často Občas Velmi málo Nikdy

60

7. Stává se Vám, že některé pracovní činnosti provádíte automaticky? Často Občas Velmi málo Nikdy 8. V které části podávání medikace podle Vašich zkušeností dochází k nejčastějším chybám? Záměna léku Záměna síly daného léčiva Záměna pacienta Chybná dávka léku Chybný čas podání léku Chybný způsob podání léku 9. Jak probíhá Váš proces podávání medikace pacientům? (Vyberte vhodnou odpověď, možno více) Medikaci podávám sám/sama, bez asistence kolegyň Medikaci podávám společně s kolegou/kolegyní na směně Medikaci podávám vždy se současnou kontrolou v dekurzu Medikaci chystám dle dekurzu na sesterně, poté ji roznáším a podávám pacientům Před podáním v dekurzu překontroluji jméno pacienta, název léku a dávku Medikaci chystám zvlášť pro každého pacienta a po kontrole ji ihned podávám Medikaci chystám pro všechny pacienty na pokoji najednou a pak ji podávám V průběhu chystání medikace odbíhám od přípravného stolku (důvodem může být chybějící lék v příruční lékárně, nejasnosti v dokumentaci) Po podání medikace pacientovi průběžně kontroluji jeho stav Jiné: 10. Jakým způsobem kontrolujete jméno pacienta? (Může být i více odpovědí) Na štítku lůžka Oslovením pacienta dotazem, například „Jak se jmenujete?“ Oslovením pacienta jinak, například „Jmenujete se…?“ Podle identifikačního náramku

61

11. Pokud se na podávání medikace nepodílíte sám/sama, máte s kolegou/kolegyní rozdělené úkoly? (Vyberte 1 vhodnou odpověď) Spoléhám na kolegu/kolegyni Kontroluji každou medikaci, kterou vydávám, dle dekurzu Slovně kontroluji podle kolegy/kolegyně správnost medikace 12. Pokud se na podávání medikace nepodílíte sám/sama, máte s kolegou/kolegyní rozdělené úkoly? (Vyberte 1 vhodnou odpověď) Ano, jedna sestra připravuje medikaci podle dekurzu, druhá ji podává pacientům Ano, máme rozdělené pacienty, každá sestra připravuje a podává léky „svým“ pacientům Ano, jedna sestra připravuje medikaci, druhá ji podává pacientům, úlohy se mohou během procesu změnit (ta, která medikaci podávala, ji připravuje a naopak) Ne, každá dělá, co zrovna může 13. Byl/a jste účastníkem medikačního incidentu? Ano Ne Nevím o tom 14. Byl/a jste účastníkem nedokonaného pochybení? Ano Ne Nevím 15. Dopustil/a jste se během své praxe „skorochyby“, nedokonaného pochybení, kterou jste neoznámil/a? Ano Ne Nevím o tom 16. Dopustil/a jste se během své praxe pochybení, které jste neoznámil/a? Ano Ne Nevím o tom

62

17. Proč jste pochybení neoznámil/a? (Odpovězte, pokud jste u otázky č. 15 a 16 zatrhl/a kladnou odpověď)

18. Uveďte některé další faktory, které podle Vás mohou ovlivnit správnost podání medikace.

63

Příloha B

64