VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA _____________________________________________ Centrum celoživotního vzdělávání Univerzita třetího věku

GENEALOGIE – RODOPIS

Jaroslav Satrapa __________________________________________________ 2016

Recenzovala: Ing. Lenka Lízalová, Ph.D. Za jazykovou a věcnou správnost obsahu díla odpovídá autor. Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou. © Jaroslav Satrapa, 2016

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 1 I. semestr ................................................................................................................................... 3 Úvodem několik vět o sestavování rodokmenu ..................................................................... 4 Genealogie neboli rodopis ...................................................................................................... 6 Osobní list............................................................................................................................... 7 Co je to rodokmen .................................................................................................................. 8 Písmo v genealogii ............................................................................................................... 10 Jak převádět staré texty do současné písemné podoby......................................................... 14 Staré způsoby čtení některých písmen ................................................................................. 14 Zásady výuky čtení starého písma........................................................................................ 15 Matriky ................................................................................................................................. 17 Návod – jak začít hledat své předky..................................................................................... 20 Jak hledat v matrikách .......................................................................................................... 21 Ukázka matriky zemřelých ................................................................................................... 24 Ukázka matriky oddaných .................................................................................................... 24 Matriky v průběhu staletí ..................................................................................................... 26 Využití počítače v rodopisné práci ....................................................................................... 28 II. semestr ................................................................................................................................. 29 Genealogické programy ....................................................................................................... 30 Program GenoPro ................................................................................................................. 30 Program Ages ....................................................................................................................... 31 Orientace v oblastních archivech ......................................................................................... 36 Jak postupovat při studiu textu v badatelně.......................................................................... 37 Matriky a indexy – ukázky MN, MO, MZ ........................................................................... 47 Přepis a překlad zápisu ......................................................................................................... 52 Transliterace ......................................................................................................................... 52 Transkripce ........................................................................................................................... 52 III. semestr............................................................................................................................... 53 Pro koho psát kroniku........................................................................................................... 55 Vnější forma kroniky............................................................................................................ 55 Nematriční zdroje ................................................................................................................. 61 Pozemkové knihy ................................................................................................................. 61 Příbuzenství .......................................................................................................................... 65 Dokumentace vaší práce ....................................................................................................... 69 Mapy..................................................................................................................................... 71 Osobní jména – ukázky z matrik .......................................................................................... 76 IV. semestr ............................................................................................................................... 79 Pokyny ke zpracování závěrečné práce z Genealogie .......................................................... 80 Ukázka zápisu informací z matrik ........................................................................................ 84 Ukázka osobního listu s odkazy na matriky a přepis matriky .............................................. 86 Rodová, nebo rodinná kronika ............................................................................................. 87 Úvaha na závěr ......................................................................................................................... 90 Použitá literatura ...................................................................................................................... 91 Zdroje ....................................................................................................................................... 91

Informace ke studiu genealogie Skripta, která otevíráte, vás povedou studiem genealogie, které je čtyř-semestrové. Kurz je určen pro počítačově znalé uživatele, což je podmínkou pro přijetí ke studiu na Vysoké škole polytechnické Jihlava na Univerzitě třetího věku. Obsah skript kopíruje výuku, rozloženou do čtyř semestrů, po dvanácti dvouhodinových lekcích. Škola umožňuje výuku v moderně vybavené učebně s počítači, promítacím zařízením, skenerem a tiskárnou. Výuku vedou zkušení lektoři.

Doporučená literatura Cesta k rodinným kořenům – Josef Peterka Učebnice čtení starých textů – Ing. Václav Hásek a kolektiv autorů Sborník učebních textů I. – Ing. Václav Hásek a kolektiv autorů Sborník učebních textů II (pro pokročilé) – Ing. Václav Hásek a kolektiv autorů Příručka praktické genealogie – Marie Marečková Sestavte si rodokmen – Blanka Lednická Rodokmen naší rodiny – Blanka Lednická Po stopách vlastních předků – Henry Camillo Pohanka Slovník pro historiky a návštěvníky archivů – Václav Rameš Skripta pro posluchače genealogie na U3V, při VŠPJ – Jaroslav Satrapa

Úvod Snad každý z nás si alespoň jednou v životě položil otázku, jak a kde jeho rod vznikl, kdo byli jeho předkové, kde se narodili, čím se živili, v kolika letech vstoupili do stavu manželského, kolik měli dětí, jak se životem probíjeli, jakými nemocemi trpěli a na co a v kolika letech zemřeli. Jen málokdo pak bez cizí pomoci nalezne tolik odhodlání, aby na tyto složité otázky začal hledat odpovědi. Mnozí zůstanou pouze při otázkách, protože do nedávné doby rodopisná činnost na jedné straně vyvolávala určitý ostych a na druhé zase pohrdlivý úsměv. Hlavní příčinou však bývá, že dopracovat se uspokojivých výsledků v rodopisném bádání vyžaduje nejen mnoho práce a času, kterého se nám stále nedostává, ale i nemalou dávku odhodlání získat potřebné odborné vědomosti a dovednosti. Jeden z vynikajících rodopisců první poloviny dvacátého století, z jehož zkušeností dodnes čerpáme, Dr. Ignác Horníček, to vyjádřil nadčasovou moudrostí: Když známe rodokmeny zvířat, jak smutné, ba až nedůstojné, že nevíme, jak se jmenoval náš děd!

Věda, která se zabývá těmito otázkami, se nazývá genealogie Co je to genealogie? Je to věda o vztazích mezi lidmi, které vyplývají z jejich rodového původu. Popisuje časovou posloupnost a příbuzenský vztah mezi osobami, rodinami a rody. Studuje zejména důsledky, jež vyplývají z těchto pokrevních a příbuzenských vazeb, a to po stránce právní, společenské, ekonomické, historické a kulturní, tak po stránce biologické, genetické psychologické a lékařské. Svazky vzniklé z pokrevenství jsou základním prvkem každé společnosti. Rodopis je většinou zaměřený na vyhledávání vlastních předků a zpracování historie rodu. Genealogie či rodopis souvisí převážně s historií. V těchto skriptech se dozvíte, jak se postupuje při tvorbě rodokmenu, jak se nejprve musí najít podklady v různých archivech a v matrikách. Jaké vědomosti je třeba při tom mít a hlavně, jak důležité a podstatné je použití počítače v práci genealoga. Motto: „Čím jednotlivým národům jsou dějiny jejich vlasti, tím jednotlivci jsou dějiny jejich rodu.“ Jako národ se těší ze svých dějin v dobách radostných a čerpá z nich sílu v dobách neveselých, zlých, tak i pro jedince znalost vnějších i niterních životních osudů těch, z jejichž krve pochází, bývá potěšením a povzbuzením, vybízí k následování příkladů předků ušlechtilých, dobrých a varuje před chybami a náruživostmi praděda, za něž nezřídka pykává nevinný potomek. Bohužel, jak málo lidí naší doby ví něco o svých předcích! Převážná většina zná svoje dědy a báby sotva podle jména, o narození, sňatku a úmrtí, o nějaké znalosti bližších jejich životních osudů, jejich starostí a radostí ani nemluvě. A přece jaká to škoda! Jak mnoho tu uniká bohatých a cenných zkušeností, kolik drahých rodinných upomínek upadá v zapomenutí! A není to jen škoda pro jednotlivce…

VŠPJ – U3V

-1-

GENEALOGIE

Proč je třeba pátrat po své minulosti? Přítomnost údajně trvá necelou vteřinu. Vše předtím je budoucnost a vše poté se stává minulostí. Minuty, hodiny, dny, roky z ní dělají překrásné bludiště, ve kterém jsou ukryté kořeny každého z nás, historie našeho města, národa. Můžeme v ní hledat souvislosti a zákonitosti vývoje celého lidstva. Minulost je krásná, čarovná učebnice budoucnosti. V jistém smyslu se již v minulosti všechno stalo, ale je pravda, že těchto dějů se zúčastnili jiní lidé. Koloběh času a událostí si v tempu každodenních povinností nestíháme uvědomovat. Nejednou nám život uniká mezi prsty bez toho, abychom si jej dostatečně vychutnali. Zdá se nám, že všechno plyne, jakoby vedle nás pluly cizí lodě na řece života. A stačilo by asi víc pozornosti, víc klidu, víc prožívání, abychom si vychutnali každou chvíli svého života. Běh života je zastřený kouzlem tajemna a možná i nejistoty, ba dokonce i strachu. Jak praví klasik: Všechno má strach z času, ale i čas má strach – z přítomnosti. Příliš rychle se mění.

Pátrání je moderní Pátrání po minulosti svého rodu je v současnosti velmi moderní. Velkou módou, ale i potřebou se v posledních letech stalo v USA. Američané kromě kultu dolaru a demokracie začali uznávat kult předků. Logicky proto, že jako mladý národ si potřebovali hledat svoje kořeny. Pátrání po vlastní historii je i pátráním po souvislostech. O tom, co se stalo, ale i tom, co se mohlo stát. Dnes existuje zvláštní paradox. Když se zeptáte mladého člověka na známého zpěváka, nebo modelku ze světa šoubyznysu, poví vám o nich i různé podrobnosti. Když se ho však zeptáte na prarodiče – dědečka a babičku, neví o nich skoro nic. Přitom my, jejich potomci žijeme z jejich genetické podstaty, kulturní a rodinné tradice a s jejich genetickou výbavou. Oni určili náš genofond, naše předpoklady, talent, schopnosti, ale i jistá omezení, například zdravotní.

VŠPJ – U3V

-2-

GENEALOGIE

I. semestr

I.

semestr 1)

Úvod do genealogie. Historie vašeho rodu.

2)

Hlavní zásady genealogické práce. Osobní list.

3)

Co je to rodokmen. Druhy – rodokmen přímé linie, rodový strom, rozrod a vývod.

4)

Počítač – genealogický software. Využití počítače v práci genealoga.

5)

Písmo v genealogii. Vývoj písma. Římské číslice.

6)

Kurent, švabach, majuskule a minuskule. Vzory písem. Rodopisné zkratky.

7)

Procvičování – kurzivní novogotické písmo kurent. Čtení kurentu a švabachu.

8)

Matriky a jejich vývoj. Matriky narozených, oddaných a zemřelých.

9)

Indexy. Matriční zápisy obecně. Zápisy v MN, MO, MZ.

10)

Formy zápisů a čtení v matrikách. Matriky v průběhu století.

11)

Grafické znázornění výstupů rodopisné práce.

12)

Hodnocení prvního semestru a opakování látky.

VŠPJ – U3V

-3-

GENEALOGIE

I. semestr

Úvodem několik vět o sestavování rodokmenu Podmínkou pro sestavení rodokmenu je vyhledání jednotlivých osob rodu, datum a místo jejich narození, sňatku a úmrtí. Začínáme od rodných listů rodičů a prarodičů, které se nám podaří najít doma nebo v rámci rodiny. Dále pak již musíme hledat v matrikách. Údaje z matrik (tzv. „živých“), uložených ještě na matrikách Obecních úřadů, mohou však být sdělovány pouze přímým potomkům osoby, jejíž data požadujeme vyhledat. Všechny matriky starší 100 let (pokud se dochovaly a nebyly v minulosti zničeny), jsou nyní uloženy ve Státních oblastních archivech a veřejnosti jsou běžně přístupné. V současnosti je většina matričních knih již ofocena a pro vlastní hledání je k dispozici mikrofilm a prohlížecí zařízení. Např. pokud máme své předky z Jihlavska, Třebíčska, Znojemska apod., musíme hledat v matrikách uložených v Moravském zemském archivu v Brně, z Pelhřimovska, Dačicka, okolí Studené a podobně, ve Státním archivu pro jižní Čechy, umístěném na zámku v Třeboni, nebo z okolí Havlíčkova Brodu apod. ve Státním archivu pro východní Čechy, který je umístěn na zámku v Zámrsku u Vysokého Mýta. Matriční záznamy jsou psány česky, latinsky, německy, novější záznamy pak již zase česky. První obecně platnou normu o vedení matrik stanovil Tridentský koncil roku 1563. Zavedení matrik v našich zemích vyhlásila Olomoucká synoda (diecézní shromáždění katolických kněží) roku 1591, ale teprve Římský rituál (soubor předpisů a zvyklostí pro výkon bohoslužeb a jiných náboženských úkonů) z roku 1614 přesněji formuloval požadavky na vedení matrik narozených, oddaných a zemřelých. V nejstarších křestních zápisech u nás nacházíme pouze datum křtu, jméno křtěnce, rodičů a kmotrů a jejich původ. U matky, při narození dítěte, většinou nebylo uváděno její příjmení. Jednotné rubriky matrik zavedené olomouckým biskupem na celé Moravě v roce 1687 (používaly se především v opisech matrik), byly tyto: den, měsíc, jméno křtěnce, rodiče, kmotři. Další upřesněné jednotné rubriky zavedené Marií Terezií v roce 1771 byly: datum, křtící osoba, jméno křtěnce, rodiče, kmotři, náboženství, místo, popisné číslo domu (číslování domů zavedeno v roce 1770, přečíslování proběhlo v letech 1805 až 1815). Rubriky zavedené Josefem II. v roce 1784 byly obsažnější: datum narození, číslo domu, jméno dítěte, jeho pohlaví, zda je manželské nebo nemanželské, jména a příjmení rodičů, jejich náboženství, jména a stav kmotrů a také křtící kněz.

VŠPJ – U3V

-4-

GENEALOGIE

I. semestr V roce 1789 bylo nařízeno uvádět v matrice také jméno porodní báby a rodné příjmení matky s místem jejího původu. V roce 1794 se měli uvádět i rodiče matky a jejich bydliště, úplně se to ale prosadilo až po roce 1850. Ke konci 19. století se začala psát také data narození rodičů a datum jejich svatby. Příjmení: V roce 1770 nařídila Marie Terezie, že poddaní mají nadále mít jen jedno příjmení a nemají je měnit např. podle gruntu (stávalo se, že přiženivší se mládenec byl uváděn pod příjmením majitele gruntu, včetně narozených dětí). Dědičnost příjmení pak uzákonil Josef II. roku 1780 patentem o ustálení příjmení a povinnosti je užívat. Kmotři: Původně byl jeden kmotr (tzv. levans) stejného pohlaví jako křtěné dítě, které držel při křtu a dva nebo více svědků. Později pak byli pouze dva kmotři – ten, který je držel při křtu, byl s dítětem stejného pohlaví. V případě ztráty rodičů se měl kmotr o své křtěnce hmotně postarat. V roce 1784 nařídil Josef II., aby se kmotři do příslušné rubriky vlastnoručně podepsali a pokud to neuměli, aby napsali tři křížky a jméno za ně napsal někdo jiný. Matriky byly dříve uchovávány na farách. Od 50. let 20. století však jsou již uloženy ve Státních archivech. Některé potřebné údaje můžeme získat i z písemných dokumentů uložených ve Státních okresních archivech, kde jsou mj. uloženy archiválie z jednotlivých obcí (pokud je tam ovšem obce předaly). Pro hledání předků jsou to např.:  „Soupisy duší obce“, „Matriky příslušníků obce“, „Sčítání obyvatel“, je zde uveden jmenný seznam lidí dle popisných čísel a věk či datum narození v době prováděného soupisu.  „Evidence školní docházky“ – je uvedena obec, č. domu, otec či matka a jejich dítě a datum jeho narození.  „Pamětní Knihy“ nebo „Obecní kroniky“  „Knihy ohlášek snoubenců“ vedené ve farních kostelech – jsou zde jména snoubenců, místo odkud pocházejí, jejich věk, zletilost, povolání, později i jména a povolání jejich rodičů. O životě svých předků se dozvíme také ze starých Gruntovních knih, uložených v oblastních archivech a novější např. na Katastrálním úřadě v Jihlavě. Jsou vedeny podle panství, obcí a jednotlivých gruntů a je v nich uveden popis domu, soupis pozemků, povinné odvody pro panství a to jak peněžité tak i naturální, včetně robotních povinností, jednotliví majitelé gruntu a jejich povinnosti a závazky váznoucí na gruntu, např. ze svatebních a odstupních smluv při předávání nebo koupi gruntu. VŠPJ – U3V

-5-

GENEALOGIE

I. semestr

Genealogie neboli rodopis Kdo chce změnit svět, musí začít sám u sebe, říká stará moudrost. Máme-li změnit sami sebe, měli bychom ovšem sami sebe nejprve poznat. A součástí poznávání sebe sama je zkoumání, odkud pocházíme, kdo byli naši předkové, čím se zabývali, čeho dosáhli, i co se jim nepodařilo. Protože: co víme o svých předcích? Již o rodičích nevíme všechno. O prarodičích nevíme už téměř nic… Co víme o rodičích svých prarodičů? Jejich geny přitom existují v našich tělech a ovlivňují náš život. Rodopis, cizím slovem genealogie, je stará vědecká disciplína, která se řadí do skupiny takzvaných pomocných věd historických. Jejich znalost usnadňuje práci historika na obecných problémech. Základním zájmem genealogie je rod, rodina a jejich dějiny. V nejstarších dobách bývala genealogie pěstována i s politickými cíli, protože příslušnost k určitému rodu nárokovala dobré společenské postavení a naopak nejasný původ diskvalifikoval kohokoliv v kterékoliv činnosti. Dnes se genealogie pěstuje na dvojí úrovni: vědecké a amatérské. Vědci zkoumají dějiny rodů z důvodů historických, protože znalost rodinných vazeb až překvapivě objasňuje některá "nevysvětlitelná" lidská jednání. V poslední době se o genealogii začínají zajímat též biologové a lékaři a to v souvislosti s výzkumem dědičných chorob a vlivu životního prostředí na lidský organismus. Genealogie se stává též oblíbeným koníčkem řady občanů, kteří v pátrání po svých předcích nalezli smysl svého života v dnešní vykořeněné době. Mnohdy tak vznikají i vysoce kvalitní vědecké práce. Nejlepším způsobem, jak se pustit do rodopisné práce, je začít u sebe a svých současníků – rodiny. Na počátku studia je nutné vyslechnout všechny žijící členy rodiny a o všem si učinit pečlivý záznam. Diktafon je užitečný, ale záznam je nutné přepsat na kvalitní papír, a sice perem a dokumentačním inkoustem, nebo i obyčejnou tužkou. Je nutné prohlédnout domácí doklady: rodné listy, oddací listy, domovské listy po babičce atd., které mohou v budoucnu značně usnadnit práci. Vše je dobré si okopírovat, nejlépe fotograficky. Pořízení rodinného fotoalba je velmi užitečné. Na zadní stranu fotografií píšeme datum pořízení, místo a jména osob na nich se vyskytujících. Na video můžeme zaznamenat zajímavé záběry z míst, kde žijí, nebo kdysi žili naši příbuzní. Informace o každé osobě si zaznamenáme formou kartotéky nebo počítačové databáze. Z databáze ovšem všechna důležitá data vytiskneme.

VŠPJ – U3V

-6-

GENEALOGIE

I. semestr Osobní list Informace o našich předcích si zapisujeme do osobních listů, nebo do sešitu A4 a nejlépe do počítače. Osobní list je vhodné použít při opisu matriky, při návštěvě v archivu. Obrázek 1 Ukázka osobního listu

OSOBNÍ LIST Os. č. / / / / / / / / / 1. Příjmení (včetně rodného u žen)

2. Tituly

3. Víra

4. Jméno

5. Jméno (přezdívka)

6. Narození (datum a místo)

7. Sňatek (datum a místo)

8. Úmrtí (datum a místo)

9. Příčina úmrtí a věk (nemoci)

10. Bydliště (během života)

11. Povolání

12. Vzdělání

13. Otec (dat. a místo *)

14. Matka (dat. a místo *)

15. Manžel (ka) 1.

roz.

datum *

datum a míst oo

dat. a místo +

2.

roz.

datum *

datum a míst oo

dat. a místo +

3.

roz.

datum *

datum a míst oo

dat. a místo +

datum *

5. jméno

16. Děti 1. jméno 2.

6.

3.

7.

4.

8.

VŠPJ – U3V

-7-

datum *

GENEALOGIE

I. semestr

Co je to rodokmen Rozdíly, mezi jednotlivými schématy

Rodokmen zaznamenává všechny syny a dcery pokud jsou manželskými potomky mužů pocházejících z manželství zakladatele rodu. Zakladatel rodu je nejstarší zjištěný přímý předek.  Vnějším znakem členů rodu je společné příjmení.  Vnitřním znakem členů rodu je pokrevenství po meči. Do rodokmenu patří také:   

Potomci neprovdaných dcer Potomci mužů, kterým byla povolena změna příjmení Potomci mužů, kteří přijali sňatkem příjmení nevěsty

Do rodokmenu nepatří:    

Nemanželské děti synů Děti vdaných dcer – ani když rodina sňatkem rodičů přijala příjmení nevěstino Adoptivní děti Nemanželské děti do rodu vdaných žen

Rodokmen je základem historicky popisné genealogie (rodové kroniky). Osoby zařazené do rodokmene se zapisují jménem. Příjmení se uvádí pouze u zakladatele rodu. Pokud došlo ke změně příjmení, uvede se opět jen u prvního nabyvatele. Osoby se zařazují do rodokmenu podle pokolení (generací), v jednotlivých generacích podle rodin, v rodinách podle pořadí daného stářím – tj. dnem narození. Příslušníci jednotlivých rodin (rodiče a děti) se spojují svorkou.

Rozrod Rozrod zaznamenává veškeré potomstvo pocházející z jednoho společného páru předků. Do rozrodu patří všichni jedinci, muži i ženy, poutaní v jedné linii pokrevenství po meči i po přeslici k prvnímu manželskému páru (zakladatelům rodu) z něhož se rozrod sestavuje. Do rozrodu patří i nemanželské děti jak synů, tak dcer a jejich potomci. Nepatří sem děti adoptované. Rozrod má širší rozsah než rodokmen a má význam nejen pro cíle historicky popisné, ale i pro zájmy genetické a demografické, jako jsou např. volba povolání, dědičnost, dlouhověkost apod. Osoby zařazené do rozrodu zapisujeme vždy jménem a příjmením. Zařazování do rozrodu je stejné jako u rodokmene.

Vývod z předků Vývod zaznamenává všechny předky, kteří se v sledu pokolení (rodiče, prarodiče, praprarodiče atd.) podíleli na zplození osoby, pro kterou se vývod sestavuje. Je tedy souhrnem všech jeho přímých předků v pokrevenství po meči i po přeslici. VŠPJ – U3V

-8-

GENEALOGIE

I. semestr Obrázek 2 Formulář pro vývod

VŠPJ – U3V

-9-

GENEALOGIE

I. semestr

Písmo v genealogii V českých a německých matričních záznamech se od šestnáctého století používala novogotická kurzíva, zvaná kurent. S tímto písmem se budeme v matrikách setkávat nejčastěji. Vzhledem k odlišnosti humanistického a novogotického písma, obsahuje kurent tvary, které jsou pro současného badatele neobvyklé a neznámé. Použití tohoto písma je pro řadu posluchačů bod, přes který se nedokážou dostat, protože nejsou schopni přečíst záznamy v něm napsané. Aby nás nepotkal stejný osud jako některé badatele a my neskončili s pátráním po rodinné historii tak brzy, nejen že si tabulku písma nastudujeme, ale také si ji vytiskneme, abychom ji měli při našem bádání po ruce a mohli do ní průběžně nahlížet, porovnávat jednotlivá písmena v matričních záznamech s krasopisem a tím zjišťovat, jak vypadalo písmo zapsané rukou faráře, oproti idealizované krasopisné verzi. Písmo se i v minulosti měnilo a proto přečíst bez problému a plynule matriční záznamy je věcí několika let tréninku a pravidelného čtení záznamů. V prvních dvou semestrech studia je zařazena výuka čtení zápisů v matrikách a jiných dokumentech psaných kurentem a švabachem pravidelně v každé lekci. Dnes používáme latinku, která vychází z humanistického písma. Začala být v matrikách používána kolem 19. století, s těmito záznamy pravděpodobně nebudou mít posluchači příliš velký problém. Do konce 18. století se v latinských zápisech, které najdeme v našich matrikách poměrně často, používala humanistická kurzíva, která má blízko k dnešnímu písmu. Proto jsou záznamy z 18. století často čitelnější, než záznamy novější, pokud se ovšem vypořádáme s latinou. Obrázek 3 Ukázka textu psaného kurentem z roku 1720

Zdroj: Mrákotín, matrika NOZ

VŠPJ – U3V

- 10 -

GENEALOGIE

I. semestr Obrázek 4 Vzory písma – kurent a švabach

VŠPJ – U3V

- 11 -

GENEALOGIE

I. semestr

Zdroj: Vzor písma z: Učebnice čtení starých textů – Ing. Václav Hlásek a kolektiv, r.2003

VŠPJ – U3V

- 12 -

GENEALOGIE

I. semestr

Římské číslice Římské číslice se sestavují těchto latinských písmen. Latinské písmeno

Odvození

Arabská číslice

I

Snad obraz 2. vztyčeného prstu

1

V

Jako otevřená dlaň jedné ruky

5

X

Dvě dlaně po 5. prstech proti sobě

10

L

Původ neznámý

50

C

Z latinského centum – sto

100

D

Původ neznámý

500

M

Z latinského milic – tisíc

1000

Konkrétní čísla vznikají kombinací základních číslic. Např. III – 3, IV – 4, XVIII – 18, IX – 9, XL – 40, MDXIX – 1519, MCMXCIX – 1999

Úkol Napište čísla: 66 – 94 – 166 – 455 – 626 – 1444 – 1777 – Čtěte římská čísla: LXXXVIII XCIX CXLIX CDXLIV DCLXVI CMXCV MDCCCLXXVI VŠPJ – U3V

- 13 -

GENEALOGIE

I. semestr

Jak převádět staré texty do současné písemné podoby První způsob je transliterace (přepis), kdy písmeno po písmenku starého písma přepisujeme pomocí písmen dnes používaných tvarů. Používá se při vědecké práci, nebo při výuce čtení starých písemností. Druhý způsob je transkripce (překlad), čili přepis do soudobé řeči. Jeho cílem je co nejvěrněji vyjádřit obsah textu nejen pomocí současně používaného písma, ale i v souladu s platnou gramatikou. Smysl textu má být co nejpřesněji tlumočen. Konečným cílem není hbitost ve čtení, spíše kvalita a věrohodnost přepisu starých textů do soudobé češtiny.

Staré způsoby čtení některých písmen Co jak číst ve starých textech Písmena ve starých textech

Číst jako

cz

většinou jako c, někdy č

cž nebo i čz

č

rz nebo i rž

ř

ss

š

g

j

y

y nebo j

j

dlouhé měkké í

v na začátku slov

u

ie

ě

au

ou

w

v

Písmena: ě, š, ž, č, ř atd. se do poloviny 19. století zaznamenávaly spřežkami, tj. spojením dvou písmen. Také písmeno „ch“ je spřežkou. Délka samohlásek se vyjadřuje výjimečně a to jejich zdvojením. Např. „á“ – aa, „é“ – ee. Měkké souhlásky ď, ť ň na konci slov se psaly jako d, t, n. Písmeno „ž“ se psalo jako z, někdy s tečkou, čárkou, nebo háčkem nad z. Těchto odlišností od dnešního psaní najdeme ve starých textech mnohem více.

VŠPJ – U3V

- 14 -

GENEALOGIE

I. semestr

Zásady výuky čtení starého písma Nejdříve si zjistíme, který typ kurentu, ze kterého století je v daném textu použit. Do paměti je třeba zafixovat minuskuly a majuskuly tohoto písma. Využíváme různé druhy vnímacích schopností, tj. pasivních (čtení) i aktivních (psaní). Po důkladném seznámení s jednotlivými písmeny textu bychom měli přikročit ke spojování písmen ve slova a prvnímu pokusu o čtení. Prvně musíme číst slabikováním, někdy i hláskováním. Výuku čtení začneme na kurentu, což je nejlepší cesta k cíli. Nutným předpokladem k zvládnutí textu jsou i vhodné slovníky. Je dobré si založit vlastní slovníček německých, latinských a jiných slov, výrazů a rčení. Na konkrétním provedení takového slovníčku moc nezáleží. Může být sešitkový, lístečkový nebo elektronický. Cenným faktorem je pomoc znalejších a zkušenějších z řad přátel a známých, kteří jsou jazykově lépe vybaveni. Důležitým faktorem při zvládnutí cizích textů je znalost písma. To se týká nejen českého novogotického písma kurzívního, kurentu a švabachu, ale také starších typů písma humanistického. Naši dědové, spíš pradědové museli psát kurentem a číst švabachem. Přečíst text ve staré matrice je velice obtížná záležitost. Nenechte se odradit prvními neúspěchy. Prvně se zaměříme na velká písmena – majuskuly. Pokud jde o matriky, stojí na naší straně vítaná okolnost, že mají většinou lehkou pochopitelnost, stále se opakující šablonu. Latinské matriky mají tu výhodu, že jsou psány velmi blízkým humanistickým písmem. Při praktické rodopisné práci se začátečníkům doporučuje, ať si nejdříve pokusí celý text transliterovat, aniž by porozuměli jeho obsahu. Teprve pak je možné se pustit do vlastního překladu pomocí slovníků. Překladem se zabýváme tak dlouho, dokud nejsme přesvědčeni, že jsme text řádně přečetli, přeložili a přepsali do soudobé češtiny.

VŠPJ – U3V

- 15 -

GENEALOGIE

I. semestr Obrázek 5 Transliterace a transkripce

Zdroj: Z knihy: Po stopách vlastních předků – H.C. Pohanka, r. 2009

VŠPJ – U3V

- 16 -

GENEALOGIE

I. semestr

Matriky Matriky jsou hlavním pramenem poznání životních příběhů našich předků. V Čechách bylo o vedení matrik rozhodnuto na pražské synodě roku 1605, na Moravě na olomoucké synodě již roku 1591. K zápisům o křtech a sňatcích přibyly ještě podle nařízení římského rituálu z 16. června 1614 zápisy o úmrtí, takže povinnost vést knihy manželství (libri matrimoniorum), knihy zesnulých (libri defunctorum) a knihy narozených (libri baptisatorum) byla uložena všem farářům, kdežto knihu křtěnců a biřmovanců měli vést jenom někteří. V důsledku toho byly matriky vedeny stále ještě nejednotně a nedokonale. Z období před bitvou na Bílé Hoře se dochoval jen nepatrný počet matrik, většinou protestantských. Pravidelné vedení katolických matrik se však v našich zemích datuje až od čtyřicátých až šedesátých let 17. století. Matriku tehdy tvořila vždy jen jedna kniha různého formátu, rozdělená na tři části: pro zápisy o narození, oddání a úmrtí, a to pro celou farnost. Zápisy v jednotlivých částech se prováděly chronologicky pro všechny vsi farnosti. Forma zápisů byla textová a v podstatě stereotypní až do roku 1784. V části narozených se uváděl rok, měsíc a den křtu dítěte, jméno a příjmení křtícího, jméno dítěte, jméno a přízvisko či příjmení otce a jméno matky. Pak následovala jména a příjmení kmotrů a kmoter, z nichž hlavním kmotrem nebo kmotrou byla ta osoba, která novorozeňátko držela na rukou. Proto byla v matričních zápisech označována jako conpater (resp. conmater) levans. Ostatní kmotři a kmotry byli zapisováni také jako testes, tj. svědkové. Část oddaných obsahovala především datum svatby, jména a příjmení snoubenců, rodičů, svědků, jméno oddávajícího a jak a kdy byly provedeny ohlášky. Část zemřelých obsahovala datum pohřbu, jméno a příjmení zemřelého, jeho přibližný věk, poznámku, jak byl knězem zaopatřen, a jméno pohřbívajícího. Záznamy v této části jsou pro nás rodopisce co do obsahu informací o předcích nejchudší. Přesto je nesmíme opomíjet. Jazykem zápisu byla čeština nebo němčina podle jazykové oblasti fary nebo národnosti faráře. V roce 1760 pak vyšlo nařízení konsistoře o povinném užívání latiny a o připojení záznamu, kterého panství je kdo poddaným. Během doby se obsah zápisů poněkud rozšiřoval a přibyly upřesňující údaje čím synem nebo dcerou kdo byl, kterého panství byl poddaným, jaké povolání vykonával či jaké sociální postavení zastával. V zápisech o křtech přibylo datum narození. V zápisech o pohřbu bylo doplňováno i datum úmrtí, údaj o náboženství a zdůraznění, že nebožtík byl jako katolík pohřben způsobem katolickým.

VŠPJ – U3V

- 17 -

GENEALOGIE

I. semestr K důležitým změnám ve vedení matrik dochází až ve druhé polovině 18. století, kdy do záležitostí evidence obyvatelstva začal zasahovat stát, který si v souvislosti s pronikavými změnami hospodářského života uvědomoval důležitost těchto údajů pro statistické účely při řízení národního hospodářství. Řadu opatření státního zákonodárství v Českých zemích zahájil dvorský dekret Marie Terezie z 20. července 1770 obsahující nařízení o bezplatném provádění zápisů do matrik, zachycování jmen otců nemanželských dětí, zákaz uvádět přízviska po gruntu nebo chalupě. V letech 1770 a 1771 byl proveden soupis obyvatelstva a očíslování domů. Popisná čísla uváděná v matrikách jsou nám vítaným prostředkem k rozlišení osob stejného jména a příjmení v obci v té době žijících. Ve většině matrik tím také končí údobí větných zápisů, které byly nahrazeny údaji ve sloupcích a řádcích. Avšak pro účely státní správy bylo vedení matrik dokonale upraveno až za Josefa II. císařským patentem z 1. května 1781, jenž dal matrikám průkaznost a právní platnost veřejných listin. Patentem z 20. února 1784 bylo farářům uloženo vedení samostatných knih pro každý druh zápisu (matriky narozených, oddaných a zemřelých). Patentem z 19. července 1784 bylo také uloženo vést záznamy zvlášť pro každou přifařenou osadu. Tyto patenty tedy katolickým farářům stanovily povinnost vést matriky narozených, oddaných a zemřelých a přesně určovaly nadepsání sloupců. Záznamy se pak vpisovaly ručně do předtištěných formulářů, aby byla zajištěna jednotnost. Jednotlivé druhy matrik měly tyto rubriky:  Matriky pokřtěných: rok, měsíc a den křtu, křestní jméno a příjmení pokřtěného, jeho pohlaví, manželský nebo nemanželský původ, jména a příjmení rodičů, jejich náboženství, jména a povolání kmotrů. Později, koncem napoleonských válek, vedle data křtu přibylo ještě datum narození dítěte a jméno porodní asistentky.  Matriky oddaných: rok, měsíc a den sňatku, číslo popisné domu, křestní jméno a příjmení, náboženství, stáří a stav (svobodný, vdovec) ženicha, totéž o nevěstě, jméno a povolání svědků.  Matriky zemřelých: rok, měsíc a den smrti, číslo domu, jméno a příjmení, náboženství, pohlaví a stáří zemřelého a nakonec příčina jeho smrti. Otázka jazyka, jímž byly matriky vedeny, se dá zevšeobecnit tak, že všechny zápisy byly z počátku prováděny podle jazykové oblasti buď v češtině, nebo v němčině. V 18. století pak převažuje latina a udržuje se až do roku 1784, kdy zmíněným josefínským patentem bylo uloženo provádět zápisy v oblasti s německým obyvatelstvem německy a v oblastech s českým obyvatelstvem česky. Z různých důvodů se to však nedodržovalo a záleželo především na faráři. Od poloviny 19. století pak začíná opět pronikat čeština. Úroveň matričních zápisů je zrcadlem pisatele a i když byla forma předepsána, velmi se liší. Zapisovatelem nebyl totiž vždy farář, ale zápis mohl provádět např. kostelník, kantor apod. VŠPJ – U3V

- 18 -

GENEALOGIE

I. semestr Rovněž použitý inkoust, který si každý vyráběl sám, svou velmi často špatnou kvalitou, nepřispíval k čitelnosti zápisů. Tímto patentem bylo nařízeno i židovským rabínům, aby ve svých obvodech vedli matriky sňatků, porodů a úmrtí jako státní funkcionáři. Za zmínku dále stojí to, že od roku 1784 na Moravě a od roku 1794 v Čechách byly k matričním zápisům pořizovány opisy, které se měly každoročně odevzdávat konzistoři. Dekrety z let 1835 a 1836 stanovily, že se mají vyhotovovat dva stejnopisy matrik s platností originálu. Tyto opisy, převzaté v roce 1955 Státním ústředním archivem, mohou v mnoha případech nahradit matriky, které se nedochovaly pro ztrátu, zcizení, zničení požárem atp. K matričním zápisům byly rovněž pořizovány indexy, původně vpisované nebo vevazované do matrik vždy za kalendářní rok, případně za celé období užívání matriky. Později byly vedeny v samostatných svazcích. Teprve zákonem č. 268 ze dne 7. 12. 1949 byla matriční agenda přenesena na národní výbory v sídlech nově zřízených matričních obvodů, které od 1. 1. 1950 vedly matriky. V době od 2. do 15. ledna 1950 provedly národní výbory soupis všech matrik a indexů na farách. Ministerstvo vnitra dne 22. prosince 1951 nařídilo, aby dnem 2. ledna 1952 byly všechny matriky soustředěny u příslušných matričních obvodů. Protože nejstarší matriky nebyly potřebné k běžné agendě a u matričních obvodů nemohly být z vědeckého hlediska využity, nařídilo ministerstvo vnitra výnosem z 24. ledna 1952, aby tzv. neživé matriky (tj. knihy uzavřené do r. 1870) byly předány do úschovy tehdejším krajským, dnes státním oblastním archivům. Kromě matrik byl do archivů předán i průvodní listinný a spisový materiál k neživým matrikám (např. snubní protokoly, opisy křestních listů, povolení k sňatkům, ohledací a úmrtní listy, vyjádření církevních a státních úřadů ap.). Do archivů byly předány pouze matriky církve římsko-katolické a církví protestantských (augšpurské a helvetské konfese). Kromě již zmíněných matrik římsko-katolických a protestantských (samostatné vedení matrik od r. 1849), byly ještě matriky židovské (vedené od r. 1784) uložené v NA, matriky civilní (vedené od r. 1870) uložené u okresních úřadů, matriky ostatních církví (vedené po r. 1918) uložené u těchto církví a matriky vojenské uložené ve VÚA. Od 1. července 2001 pak vstoupil v platnost nový zákon č.301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení, který nahradil dosud platný zákon z roku 1949 včetně doplňujících vyhlášek. Matriky soustředěné ve státních oblastních archivech představují fond o několika tisících svazků. Každý archiv má k matričním fondům vypracován popis uveřejněný v Průvodci po archivních fondech příslušného archivu a rejstřík matrik podle far včetně existujících indexů. Matriky a indexy jsou uváděny podle roku začátku a konce jejich zápisů. Pro tyto účely byla zpracována i stručná historie všech far. Převzato z http://www.genea.cz/informace/badani-v-archivu/matriky/ VŠPJ – U3V

- 19 -

GENEALOGIE

I. semestr

Návod – jak začít hledat své předky 

Ze získaných údajů (oddací, rodný, úmrtní list apod.) udělat zápis – schéma vývodu od ruky na pomocný papír.



Vyčíst a zapsat všechny potřebné údaje nejlépe pomocí genealogického software.



Zvolit příslušný archiv, kde budu hledat (neznám-li umístění obce, zadám do internetového vyhledávače – mapy).   



Zadat obec v SOA (Brno, Praha, Plzeň, Opava, Litoměřice). V Třeboni určit farnost – zeměpisný rejstřík. V Zámrsku otevřít Inventární seznam matrik a pro rychlé vyhledání obce Ctrl F a vložit název obce. V daném farním úřadu zvolit matriku (MN, MO, MZ - též podle roku) a zorientovat se v celém jejím rozsahu.



Vhodné je nejprve hledat zápis v indexu, pokud existuje index pro dané období (zde je napsáno číslo strany v matrice).



Najít příslušný zápis.



Zápis přečíst a pečlivě zaznamenat všechny údaje, signaturu, snímek a uložit hypertextový odkaz.



Vytvořit rodokmen a zapsat po generacích souvislosti.

VŠPJ – U3V

- 20 -

GENEALOGIE

I. semestr

Jak hledat v matrikách  Archivované matriky jsou uloženy ve státních oblastních archivech podle místa fary. Živé matriky se nacházejí na matričních obvodech městských nebo obecních úřadů.  Při pátrání po předcích vyjdeme od nejstaršího dokumentu, který máme k dispozici, nejlépe křestního či rodného listu našeho předka. Stejně dobře poslouží list oddací. V těchto dokladech bývá uvedeno, kdo dokument vydal, což mohl být buďto farní nebo obecní úřad, a na základě kterého matričního zápisu byl vystaven.  Podle místopisného lexikonu, který bývá v každé badatelně k dispozici, si zjistíme příslušnost místa fary či úřadu k státnímu oblastnímu archivu podle administrativního rozdělení z r. 1960 a poznamenáme si časová rozmezí archivovaných, jinak řečeno, neživých matrik.  O uložení tzv. živých matrik, do nichž se stále ještě zapisuje, mají archivy záznamy s uvedením sídla příslušného matričního obvodu. Faktickou existenci příslušné matriky na tomto obvodu bychom si pak měli ověřit telefonicky nebo písemně, neboť v důsledku častých změn státoprávního uspořádání dochází k delimitacím obcí nebo jejich částí, což archivy nemají vždy podchyceno.  Když se určitá matrika týká vesnice mající jen několik domů, může se stát, že její časové rozmezí zasahuje do období 1784–1949. Ačkoliv se tedy její záznamy týkají převážně období určeného pro archivaci, je stále živá a proto uložená na matričním obvodě.  Ať už byl náš výchozí dokument vydán na základě zápisu v matrice archivované nebo živé, při první návštěvě státního oblastního archivu nebo matričního obvodu si nejdříve ověříme věrohodnost výchozího dokladu podle matriky. To proto, že matriční záznamy i dokumenty na základě nich vydané obsahují i řadu chyb. Týká se to především dokladů vydávaných v období Protektorátu Čechy a Morava.  Při návštěvě matričního obvodu se můžeme dostat i do jistých obtíží, neboť platný zákon o matrikách (č. 301/2000 Sb.) umožňující nahlédnutí v přítomnosti matrikáře fyzické osobě, které se zápis týká, nebo členům její rodiny, jejím sourozencům a zplnomocněným zástupcům bývá matrikáři různě vykládán.  Po ověření výchozího podkladu postupujeme v příslušných matrikách směrem do minulosti a vyhledáváme potřebné údaje. Při tom můžeme s výhodou využívat archivní pomůcky, jako jsou rejstříky, v nichž jsou matriky řazeny podle druhů a podle far a následně i přifařených vsí od nejstaršího období s uvedením časového rozsahu. K nim jsou přiřazeny signatury, podle nichž si pak matriky objednáváme.  Ačkoliv jsou SOA centrálně řízeny, za pozornost stojí, že mají v rejstřících matrik různé uspořádání a značení. Při hledání určitých zápisů nám pomohou další pomůcky, indexy.  Při bližším seznámení s matrikami si uvědomíme řadu zajímavých souvislostí, například to, že některé začínají rokem 1784. Je to důsledkem josefínských reforem, kdy došlo k reorganizaci farních obvodů a bylo založeno mnoho nových far. Některé archivy pak mají označeno, ke které faře vsi před rokem 1784 patřily.  Může se stát, že hledanou matriku nenalezneme, protože shořela při požáru nebo byla zcizena. Také určitý údaj nemusí být přes veškeré snahy v dané matrice k nalezení. VŠPJ – U3V

- 21 -

GENEALOGIE

I. semestr To bývá způsobeno nejen opomenutím zapisujícího, ale i tím, že fara nebyla v určité době obsazena pro nedostatek kněží (třeba po třicetileté válce) nebo pro nemoc faráře. V takovém případě nezbývá nic jiného, než hledat v okolních farnostech.  Jednou z prvních zkušeností, kterou začínající rodopisec zvláště se zápisy textového charakteru udělá, je to, že někdo dávno před námi barevně, dnes bychom řekli pastelkou, podtrhal právě to nejdůležitější, co hledáme. Pachatelem tohoto "přestupku proti badatelskému řádu" byl některý z farářů, který s matrikou pracoval a hledal v ní jména a příjmení, třeba při vytváření rejstříku. My si na něho s vděkem za to vzpomeneme, protože tak usnadnil hledání i nám.  Při čerpání informací z matrik platí zásada zapisovat si nebo jinak zaznamenávat celé přesné znění každého zápisu a nad ničím nemávnout rukou. Rovněž jména kmotrů a svědků jsou důležitá nejen pro určení společenského postavení předků. Pokud toto pravidlo nebudeme dodržovat, lehce se nám stane, že budeme muset některé záznamy vyhledávat znovu, až zjistíme, že jejich celé přesné znění potřebujeme.  Druhým pravidlem, které se nevyplácí opomíjet, je nutnost soustavně zaznamenávat rok a měsíc zápisů textového charakteru, které se většinou "uvádějí výše". Totéž platí i o zaznamenávání údajů, odkud jsme záznam opsali: Název matriky, její signatura, fólio (list) nebo stránka.  Slova nebo i celé věty, které sedíce v archivu nad matrikou nejsme schopni rozluštit, si pečlivě prohlédneme a písmenko po písmenku věrohodně obkreslíme, abychom i později mohli studovat tahy jednotlivých písmen a celý záznam konečně rozluštit. To se týká hlavně poznámek dodatečně vpisovaných, třeba o úmrtí v jiné lokalitě, vystoupení z církve, o vydání křestního listu atp. Zvlášť pečlivě musíme obkreslovat poznámky kněží zapsané latinsky pomocí zkratek a značek, dříve hojně používaných.  Vyplácí se studovanou matriku podrobit důkladné prohlídce a udělat si poznámku o jejích rozměrech, počtu listů nebo stránek, stavu atp. Mnoho velmi zajímavých informací, které nemají s účelem matrik nic společného, se nachází nejen na vnitřních stranách desek nebo na předsádkách, ale i mezi jednotlivými záznamy. Mívají nejrůznější charakter. Tak např. v matrikách fary Ktiš jsou zajímavé zápisy o tureckých válkách a cenách obilí v letech 1685–1702, v matrikách fary Lhenice jsou zaznamenány inventáře fary a kostela. Matrika fary Čeliv začínající r. 1614, vedená nekatolickým duchovním správcem do července 1624, z jehož poznámek je zřejmé, že koncem roku 1620 musel na čas opustit faru, z níž se mu v té době ztratily starší matriky. První katolický farář, který sem byl dosazen až roku 1630, za poslední zápis svého předchůdce poznamenal, že to byl "svůdce plebanie a nejhorší luterán, jehož duše ať se škvaří ve smůle".  Opomenout nesmíme ani titulní list matriky, který bývá jakousi vizitkou faráře, který ji začal psát. Prozradí nám třeba jeho akademické tituly a církevní hodnosti, oblast, jíž se matrika týká a hlavně časový rozsah záznamů.  Na konci mnohých matrik se setkáváme s oddíly věnovanými zápisům o židovském obyvatelstvu nebo vojácích. V případě, že hledáme informace o svých židovských nebo vojenských předcích, neměli bychom své bádání omezovat pouze na matriky židovské či vojenské, protože i v katolických můžeme o nich leccos najít. Převzato z http://www.genea.cz/informace/rady-do-zacatku/matriky/ VŠPJ – U3V

- 22 -

GENEALOGIE

I. semestr Obrázek 6 Titulní list Matriční knihy

Zdroj: NOZ z Kroměříže – švabach

Přepis: Kniha nově a schválně založena k zapisování a bedlivému poznamenání všechněch – pokřtěných, oddaných, zemřelých osob a jiných rozličných mnohých pamětihodných věcí pořádným však rozdílným způsobem při tomto děkanským a farním kostele s.p. Marie v městě Kroměříži. VŠPJ – U3V

- 23 -

GENEALOGIE

I. semestr

Ukázka matriky narozených

Ukázka matriky zemřelých

MZ (1861 – 1929), fú. Paračov, obec Radějovice, SOA Třeboň (K 20/17)

Ukázka matriky oddaných Matrika oddaných 1781, obec Dolní Cerekev, farní úřad Dolní Cerekev Jedná se o záznam, který je psaný velmi pěknou (a velmi dobře čitelnou) latinkou, proto by s ním většina badatelů neměla mít problém. Přepisuji záznam jak v původní podobě, tak v podobě, jak by asi vypadal v současné řeči. Např. "h" (jak toto písmeno vypadá) ve slově Musil je pomocným písmenem pro zápis tohoto příjmení, je možné se s ním setkat i v jiných případech. Chybí zde uvedení měsíce, ve kterém oddavky proběhly, díky ostatním záznamům ale vím, že se jednalo o listopad. VŠPJ – U3V

- 24 -

GENEALOGIE

I. semestr

Obrázek 7 Ukázka matriky oddaných

Přepis: 1781 Dies Copulans Sponsi

7.

Muhsil Carolus hones tus sponsus lanio, fi lius Francisci Muhsil Antonius lanionis Terto Czerequi Mategka cio et honesta sponsa Parochus Anna filia + Mathue Wittek ex Militschow subditi Richnovienses

Testes

Religio Locus

Laurentius Kötz et Maria Magdalena Mu cat. hsilowa abo Czerequi cio

Terto Czere quicio

No.

21

Překlad: 1781 Den Oddávající

7.

Antonín Matějka farář

VŠPJ – U3V

Musil Karel poctivý ženich řezník, syn Vavřinec Františka Musila Kötz a Marie řezníka z Dolní Cerekve Magdalena katolíci Dolní Cerekev 21 a poctivé nevěsty Musilová Anny dcery + Matouše z Cerekve Vítka z Milíčova poddaní k Rychnovu - 25 -

GENEALOGIE

I. semestr

Matriky v průběhu staletí 1563

tridentský koncil nařídil vedení matrik

1591

olomoucká synoda nařídila vedení matrik v českých zemích

1605

pražská synoda znovu nařídila vedení matrik (důležité pro pražskou arcidiecézi)

1614

římský rituál předepsal formulář matričního zápisu (vůbec první předpis – u nás nebyl dodržován)

1631

pražský arcibiskup kardinál Arnošt Harrach nařídil reformu církevní správy, v rozhodující většině farností se zavedly matriky

1650

založení nových farností, ač se na tom usnesl sněm, se pro nedostatek kněží nerealizovalo

1685

pražská synoda nařídila duchovním, aby sami zapisovali do matrik – podle několika písařských rukou v matrice nebylo zřejmě zcela dodržováno

1712

pražská konzistoř nařídila revize matrik a jejich ochranu, což bylo úkolem vikářů

1760

nařízení pražské konsistoře zavedlo jednotnou latinskou formu matričního zápisu (nedodržovalo se, objevuje se i čeština či němčina). Formule vychází z římského rituálu a byla doplněna o poddanskou příslušnost rodičů křtěných a oddaných

21. 7. 1766 židovským synagogám bylo nařízeno vést matriky narozených chlapců 1768

vojenským duchovním bylo nařízeno vedení vojenských matrik

70. léta

státní nařízení umožnilo bezplatný zápis křtu, zakázalo psát jména po chalupě a jména nemanželských otců

10. 3. 1770

nejvyšší reskript nařídil duchovním zasílat čtvrtletně krajským hejtmanům výkazy ze všech druhů matrik s odkazy na čísla domů

6. 10. 1770

nařízení pražské konsistoře vést matriky na formulářích s rubrikami, které vydala arcibiskupská tiskárna

1. 5. 1781

matriky prohlášeny za veřejnou listinu; od této doby je také důsledně psáno datum narození a úmrtí a nikoliv jako předtím datum křtu a pohřbu (sloužily skutečně jen církevním účelům)

13. 10. 1781

toleranční patent – počátek evangelických nekatolických (jen státem uznaných) církví a jejich matrik, které však byly vedeny pouze pro církevní účely, neměly veřejnoprávní platnost. Evangeličtí duchovní museli všechny úkony hlásit katolickým farářům, aby ti je zapsali do římskokatolických matrik

1782

nařízením Josefa II. zvýšen počet far a lokálií (alespoň pro 700 obyvatel a max. 1 hodina cesty do nejbližšího kostela)

1783

židovským synagogám nařízeno vést matriky narozených i pro dívky

patent Josefa II. o matrikách nařídil nový formulář, který byl s malými 20. 2. 1784 obměnami používán až do roku 1949; židovským rabínům nařízeno vést stejné matriky jako řk. církevní správa 19. 7. 1784

dvorský dekret nařídil vést matriky v samostatných oddílech nebo knihách pro každé místo

1787

Židům nařízeno volit si neměnné příjmení

VŠPJ – U3V

- 26 -

GENEALOGIE

I. semestr 30. 4. 1789 dvorský dekret stanovil formuláře křestních, oddacích a úmrtních listů 1790

dvorský dekret nařídil vést indexy k matrikám

1792

nařízeno foliování matrik

21. 9. 1799

české gubernium nařídilo vedení matričních duplikátů, roční opis potvrzený vikářem byl zasílán konsistoři

1. 6. 1811

guberniální nařízení stanovilo průběžné číslování matričních zápisů

25. 7. 1811

dekret dvorské kanceláře o doplňování poškozených a obnovování ztracených matrik

1816

na vedení vojenských matrik byl stanoven zvláštní formulář; kopie vojenských matrik bylo nařízeno posílat c.k. polní konsistoři do Vídně, kde jsou uloženy dosud

18. 7. 1825 dekret dvorské kanceláře nařídil zapisovat do matrik jméno porodní asistentky 26. 11. 1829

dekret dvorské kanceláře udělil nekatolickým duchovním oprávnění vést matriky narozených, oddaných i zemřelých (vedli o své újmě už dříve – viz výše)

1837

místo opisů matrik se nadále vedou 2 originály s vlastnoručními podpisy svědků

1840

nařízen nový formulář matrik – obdobný, ale k formuláři z roku 1784 byla přidána podrobná legenda

1844–1949 do opisů matrik se nezapisovalo podle obcí, ale chronologicky 30. 1. 1849

tzv. "Provizorní nařízení", jímž matriky evangelických církví nabývají státní průkaznosti; tím pro evangelíky končí povinnost zápisu do katolické matriky

1850

úprava matričního formuláře

1860

pražský koncil vydal podrobné předpisy o vedení matrik

1. 7. 1868

povoleny občanské sňatky i pro katolíky; okresním hejtmanstvím nařízeno vést matriky oddaných

1870

civilní matriky všech tří druhů zavedeny zákonem, vedly je okresní úřady. Zápis v nich byl povinný pro všechny osoby jiného, než státem uznaného vyznání, včetně bezvěrců

1873

pražská synoda vydává podrobné předpisy o vedení matrik

1881–82

ministerské výnosy podrobně upravily průběžné číslování matričních zápisů

1890

definitivní sjednocení matričních formulářů na konferenci pražské, litoměřické a královéhradecké konsistoře

1939–45

v odtržené části pohraničí (tzv. Sudetech) vedeny matriky u občanských úřadů pro německé obyvatelstvo

7. 12. 1949 vydán tzv. matriční zákon č. 268/1949 Sb., jímž byla matriční agenda zestátněna 29. 12. 1949

vyhláška MV ČSR pověřuje vedením matrik národní výbory

1952

matriky do roku 1875 předávány do státních archivů, dnes jsou v archivech matriky přibližně do roku 1900

Zdroj: http://www.genea.cz/informace/rady-do-zacatku/matriky-v-prubehu-staleti/

VŠPJ – U3V

- 27 -

GENEALOGIE

I. semestr

Využití počítače v rodopisné práci Snahy a cíle počítačových a nepočítačových rodopisců jsou totožné – poznat životní příběhy předků a jejich rodin do takové míry, aby bylo možno sestavit rodokmen nebo napsat kroniku. V čem spočívá podstata rodopiscovy práce. Podle počítačové terminologie ji lze rozdělit do čtyř základních oblastí: Sběr dat. Badatel vytváří souhrn získaných informací čili svůj rodopisný fond. Zahrnuje poznámky ze vzpomínek, životopisů, životních příhod atd., ale také kopie archivních dokumentů, jako jsou gruntovní a jiné záznamy, fotografie, katastrální mapy, obrazy apod. Do druhé oblasti řadíme uspořádání informací, archivaci a údržbu rodopisného fondu. Výsledkem je např. osobní či rodinná kartotéka předků, její doplňování a prohlížení. Také sem spadá způsob inventarizace jednotlivých druhů dokumentů, volba systému ukládání a označování. Do třetí oblasti spadají studia, analýzy a jiné formy zpracování dat rodopisného fondu: zařazování předků do rodokmenu nebo historického žebříčku, sestavování vývodu a rozrodu. Rodopisec také určuje další směr svého bádání. Do závěrečné oblasti náleží vypracování rodinné či rodové kroniky. V průběhu její tvorby badatel sepisuje textovou část, určuje grafickou úpravu, zařazuje obrázky, přílohy apod. Závěrem provede korekturu celé kroniky, zajistí tisk, vazbu atd. Ve všech čtyřech oblastech nachází počítač uplatnění. Největší efekt tkví v úspoře času a v kvalitě zpracování informací při výstupu sestav. Umožní nám zpracovat velké množství informací ve velmi krátkém čase. Při rozšiřování rodopisného fondu o nové předky či potomky nám rychle vytvoří nové výstupní sestavy, jako jsou vývod, rozrod nebo rodokmen. Počítač také poskytuje řadu možností jak provádět úkony, které jsme dříve byli nuceni zadávat externím službám – vytváření přehledů a grafů, kopírování textu či obrázků, tisk atd. Rodopisec musí předem správně zvolit konfiguraci svého přístrojového a programového vybavení. Při nasazení výpočetní techniky hraje důležitou roli také to, jak dalece si ji rodopisec jako uživatel osvojil. Jinak řečeno, musí se s logikou počítačového programu „důvěrně spřátelit“. Konfiguraci počítače je nutno volit tak, aby vykonávala potřebné funkce. Někdy postačí základní konfigurace prodávaného počítače rozšířená o tiskárnu a snímací zařízení, tj. o barevný skener. Pokud chceme svou rodinnou kroniku trvale uchovat na CD-ROM, musíme si opatřit tzv. vypalovačku. Zdroj:Sborník učebních textů kurzu pro začínající rodopisce – Bohumír Kurz

VŠPJ – U3V

- 28 -

GENEALOGIE

II. semestr

II.

semestr 1)

Seznámení s genealogickým programem GenoPro

2)

Tvorba rodokmenu v genealogickém programu GenoPro – vývod, rozrod

3)

Kontrolní práce – zobrazení rodokmenu v GenoPro

4)

Archivy v ČR a jejich struktura. Jak postupovat při studiu textu v badatelně

5)

Státní oblastní archiv v Třeboni. Hledání v matrikách Jihočeského kraje

6)

Moravský zemský archiv v Brně. Hledání v matrikách kraje Vysočina

7)

Návštěva Okresního archivu v Jihlavě

8)

SOA Plzeň, Praha, Litoměřice, Opava a Zámrsk

9)

Seznámení s genealogickým programem Ages

10)

Tvorba rodokmenu v programu Ages. Zobrazení vývodu a rozrodu, strom života

11)

Kontrolní práce – rodokmen vývod v GenoPro a Ages

12)

Hodnocení druhého semestru a opakování látky

VŠPJ – U3V

- 29 -

GENEALOGIE

II. semestr

Genealogické programy Usnadňují nám vyhledávání a prohlížení nashromážděných dat, umožňují je zpracovat do tvaru tištěného rozrodu, vývodu, rodokmenu, grafu délek života jedinců, přehledu skupin rodin apod. V současné

době

existuje

velké

množství

genealogických

programů

rozšířených

prostřednictvím internetu, jsou dostupné a komunikují česky. Ve škole budeme používat nejprve program „GenoPro“, který umožňuje získat grafické vyobrazení rozsáhlého rodokmenu. Vstupní data nejsou omezena jen na základní údaje (jméno, data narození, úmrtí a sňatku), ale lze vkládat různé lékařské, psychologické a genetické údaje. Program umožňuje uživateli elegantní sestavení grafického vyobrazení rodokmenu podle vlastních představ a vytváří databázi, kterou lze exportovat do jiných genealogických softwarů ve formátu GEDCOM. Později přejdeme ve výuce na propracovanější program „AGES“. Program lze zakoupit na http:www.daubnet.com. Využívá také formát GEDCOM. Program je uživatelsky přátelský s velice pohodlným grafickým prostředím. Vedle grafických vývodů předků a rozrodů potomků nabízí kombinaci „vývod/rozrod“ od zvolené osoby.

Program GenoPro Obrázek 8 Zobrazení panelu nástrojů a několik rad pro práci v GenoPro.

Zdroj: program pro tvorbu rodokmenů GenoPro

VŠPJ – U3V

- 30 -

GENEALOGIE

II. semestr

Program Ages Obrázek 9 Zobrazení panelu nástrojů v programu Ages

Zdroj: Vlastní práce v programu pro tvorbu rodokmenů Ages

Obrázek 10 Tabulka osobních údajů

Zdroj: Vlastní práce v programu pro tvorbu rodokmenů Ages

VŠPJ – U3V

- 31 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 11 Ukázka rodokmenu v programu GenoPro

Rodokmen - rozrod od Melichar Jirkůl 1719 - 1794 75

Melichar Jirků

Ondřej Tichý

Rosina Švecová

Kateřina

oo 25.8.1767 Domašín

1773 - 1828

1776 - 1874

1769 - 1831

55

98

61

Pavel Jirků

Anton Jirků

Justina Tichá

1765 Adalbert Kalášek

oo 19.8.1795

1796

1801

1803

Uršula Jirků

Jakub Jirků

1805

Agnes Jirků

oo 17.11.1807

1808

Teresie Jirků

M Č

1811

1799 - 1880

Kateřina Jirků

Franz Jirků

1810 - 1847

80

37

Jan Jirků

Marie Kalášková oo 13.2.1831 Klatovec21

1831

1834 - 1914

1838

1841

1844 - 1844

František Jirků

Anna Jirků

Marie Jirků

80

Kateřina Jirků

1m

Jan JIrků

oo 8.2.1869 Horní Ves 68

1865 - 1886

1870

1885

1871

1873

Jan Jirků

Josef Jirků

1874

1876

1874 - 1947

Marie Jirků

Marie Matoušková

21

Ignác Jirků

73

František Jirků

Thekla Bambulová

Marie Františka Klímová Bradová

oo .1905

František Kateřina Matoušek Jirků oo 1897

Zdroj: Vlastní práce v programu GenoPro

VŠPJ – U3V

- 32 -

GENEALOGIE

oo 25.

II. semestr Obrázek 12 Cvičný rodokmen – vývod

Vývod - 4 generace

Pra-prarodiče

Josef

Josefa

Mirek

Slávek

Mirka soužití

žijící odděleně

oddaný vztah a odlou

Prarodiče Jan

Jana

Karel

ovdovění

Rodiče

Pavel rozvedeni

Pobant - střen Alžběta

Zdroj: Vlastní práce v programu GenoPro

VŠPJ – U3V

- 33 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 13 Ukázka vývodu – přímá linie (otcovská a mateřská)

Zdroj: Vlastní práce

VŠPJ – U3V

- 34 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 14 Rodokmen – vývod – 6 generací

Zdroj: Vlastní práce

VŠPJ – U3V

- 35 -

GENEALOGIE

II. semestr

Orientace v oblastních archivech

Zdroj: http://www.genealogie.cz/aktivity/digitalizace/

VŠPJ – U3V

- 36 -

GENEALOGIE

II. semestr

Jak postupovat při studiu textu v badatelně 

Především je nutné, aby si badatel ujasnil, co si bude chtít vypůjčit k prostudování a pořízení výpisků.



Ze seznamu archiválií si zjistí obsah hledaného dokladu, jeho název, období, pro které je veden, inventární číslo; zde se osvědčí použití rejstříku.



Na příslušném formuláři si badatel vyžádá vypůjčení knihy nebo kartonu. V případě, že zná název fondu, inventární číslo nebo číslo kartonu, může žádanku provést písemnou formou poštou.



Seznámí se s obsahem rejstříku (pokud je) a opíše si údaje v něm uvedené (jméno, stručný popis zápisu, stranu knihy atd.).



Pokud rejstřík – index neexistuje, je nutné prohlédnout celou knihu. Je-li znám alespoň časový úsek, ve kterém se událost uskutečnila, pak bude prohlížet jen ty stránky, které do tohoto časového úseku spadají.



Text zápisu je nutné přečíst celý a snažit se při tom pochopit význam nejasně zapsaných slov. Jednotlivá písmena je třeba porovnávat se vzorníkem písma, v případě nejasností s písmem jiného zápisu.



Výpisky se zapisují latinkou, doporučuje se zapsat text přesně podle originálu.



Státní ústřední a státní oblastní archivy mají fotolaboratoře, které mohou dle svých kapacitních možností zhotovit kopie z knih a listin, mikrosnímky, pozitivní zvětšeniny atd. Tato forma pořízení výpisku je pro badatele nejvhodnější, protože celý zápis může doma v klidu znovu prostudovat a případně dle potřeby se k němu znovu vracet. Pro dobré porozumění zápisu je vhodné si jednotlivé údaje ihned aktualizovat, a tak staré výrazy lépe chápat (osedlý, lán, trh, podsedek atd.).



Před ukončením studia v badatelně je vhodné překontrolovat, jestli jsou správně zapsány veškeré potřebné údaje o knize, listině, datum zápisu, období, pro které byl do knihy zapisován, označení strany v knize, popis knihy (rozměr, vazba, počet stran), název fondu, inventární číslo a číslo kartonu.



Každý výpis z archivního fondu nebo jeho kopii je nutné označit pořadovým číslem genealogického fondu badatele, protože se na ně bude odvolávat v textu rodokmenu nebo kroniky jako dokladu pravdivosti.

VŠPJ – U3V

- 37 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 15 Digitální archiv v Třeboni – Průzkumník a Matriky

Zdroj: Vlastní práce

VŠPJ – U3V

- 38 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 16 SOA Třeboň – Fú. Horní Cerekev

Zdroj: Vlastní práce Obrázek 17 SOA Třeboň – matriky Horní Cerekev

Zdroj: Vlastní práce

VŠPJ – U3V

- 39 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 18 MZA Brno – Actapublica – matriky v městě Jihlava

Zdroj: Vlastní práce

VŠPJ – U3V

- 40 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 19 Rodokmen zobrazený v programu AGES – vývod, 4 generace

Zdroj: Vlastní práce

VŠPJ – U3V

- 41 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 20 Rodokmen zobrazený v programu AGES – ukázka barevného zpracování I

Zdroj: Vlastní práce v nastavení Ages – Grafy – Tisky –Pined

VŠPJ – U3V

- 42 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 21 Rodokmen zobrazený v programu AGES – ukázka barevného zpracování II

Zdroj: Vlastní práce v nastavení Ages – Grafy – Tisky – Color

VŠPJ – U3V

- 43 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 22 Možnosti zobrazení rozrodu v Ages

Zdroj: Vlastní práce v nastavení Ages – Seznam – Descendans – Potomci

VŠPJ – U3V

- 44 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 23 Možnosti zobrazení rozrodu v Ages

Zdroj: Vlastní práce v nastavení Ages – Seznam – Descendans – Descendants List

VŠPJ – U3V

- 45 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 24 Možnosti zobrazení vývodu v Ages

Zdroj: Vlastní práce v nastavení Ages – Seznam – Descendes – Potomci – Rozrod potomků

VŠPJ – U3V

- 46 -

GENEALOGIE

II. semestr

Matriky a indexy – ukázky MN, MO, MZ Obrázek 25 Ukázka matriky narozených

Zdroj: MN fú. Druztová, SOA Plzeň z

Přepis: Dne 21. března roku 1734, pokřtěno jest odemne, faráře Josefa Hrdého dítě jménem Klára. Otec Jan Mašek, sedlák ze Sence. Matka – manželka: Barbora. Poddaní plzeňskí. Kmotři: Klára Kebková, selka ze Sence. Markyta Šikowa, selka ze Sence. Jakub Tlégl, tovaryš z Druzdova. Jméno křtěné: Klára, *1734.

VŠPJ – U3V

- 47 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 26 Ukázka matriky oddaných a zemřelých z Dolní Cerekve

Zdroj: MO Dolní Cerekev

Překlad matriky MO z Dolní Cerekve Copulans Antonius Mategka Parochus

Sponsi Muhsil Carolus honestus sponsus lanio, filius Francisci Muhsil lanionis Terto Czereguicio et honesta sponsa Anna filia + Mathue Wittek ex Militschov subditi Richnovienses Snoubenci

Testes

Religio

Locus

Laurentius Kötz et Maria Magdalena Muhsilowa abo Czereguicio

cat.

Terto Czereguicio

Svědci

Vyznání Místo

Oddávající Antonín Matějka farář

Musil Karel poctivý ženich řezník, syn Vavřinec Kötz a Katolíci Dolní Cerekev Františka Musila řezníka Marie Magdalena Musilová z Dolní Cerekve a poctivé z Cerekve nevěsty Anny dcery + Matouše Vítka z Milíčova poddaní k Rychnovu

VŠPJ – U3V

- 48 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 27 Matrika narozených z roku 1635

Zdroj: Římskokatolický farní úřad Telč, matrika NOZ 1635–1695, strana 15, 3. a 4, zápis (MZA Brno)

Přepis: 11. Julii pokrztieno ditie Jakub otecz Wondra Tesarz podruh z telcze Matka Anna. Kmot. Hans Truhlarz, Wit Pernikarz, Alzbieta Markuska. 14. Julii pokrztieno ditie Krystof, Pater Girzik Tlaczik Mater Katerzina Kmot: Michal Zlatnik, Jakub Pernikars Worssila Klimowa.

Obrázek 28 Index k matrice narozených

Zdroj: Index k MN Telč

VŠPJ – U3V

- 49 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 30 Matrika oddaných z r. 1854

Zdroj: matrika oddaných Třeboň Obrázek 29 Matrika zemřelých

Zdroj:Matrika zemřelých Telč

Přepis: 5. únor 1867, Telč č. 46, + Josef Demitrovič, c. k. major zdejší, stáří 56 let na anginu

VŠPJ – U3V

- 50 -

GENEALOGIE

II. semestr Obrázek 30 Index k matrice zemřelých

Zdroj:Index k MZ Třeboň

VŠPJ – U3V

- 51 -

GENEALOGIE

II. semestr

Přepis a překlad zápisu Obrázek 31 Ukázka záznamu z roku 1643

Transliterace (přepis) Letha panie. 1643 w Prelauci w Miestie 4. January. Baptizatus e FiliJ Hons Krystoff, Pan Jan Dworzský Nomen Mater Catharzina

Transkripce (překlad) Léta páně 1643 v Přelouči v městě 4. January [4.1.1643] baptisatus e[st] fili[us] - pokřtěný je syn Hons Kryštof, pan Jan Dvořský, nomen mater Kateřina – jméno matky Kateřina Zdroj: paleografická čítanka, dostupné z http://uhv.upce.cz/citanka/citanka3/frames.htm

VŠPJ – U3V

- 52 -

GENEALOGIE

IV. semestr

III.

semestr 1.

Rodinná a rodová kronika. Co psát, o kom a pro koho.

2.

Kroniky obecní, školní, vojenské. Sepsání životopisů členů rodu.

3.

Získávání podkladů pro tvorbu kroniky. Vnější forma kroniky.

4.

Rodokmen jako základ rodové kroniky.

5.

O českých katastrech. Berní rula a lánové rejstříky. Stručně o historii.

6.

Tvorba vlastního rodokmenu pro závěrečnou práci.

7.

Rodinný a rodový archiv. Informace od příbuzných.

8.

Příbuzenství – pokrevní a právní. Tabulky pokrevenství a příbuzenství.

9.

O původu, povaze a vývoji českých osobních jmen a příjmení.

10. Fotodokumentace pro kroniku. Skenování dokumentů. 11. Moje rodiště. Mapy, katastr nemovitostí. 12. Závěrečná práce na ukončení třetího semestru.

VŠPJ – U3V

- 53 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Kroniky Kronika (řecky chronos – čas) je literární žánr vzniklý ve středověku, jedná se přitom o jeden z nejdůležitějších narativních (tj. vyprávěcích) historiografických pramenů. Oproti letopisům je kronika ve své formě složitější, často bývá označována za „košatější letopis“. Úlohou kroniky je chronologicky, tedy podle pořadí, v jakém se děj v časové ose odehrál, popsat jednotlivé historické události. Nejedná se však o systematickou vědeckou práci, tak, jak ji chápeme v moderní historiografii. Podle obsahu a formy se rozlišují:       

světové kroniky – popisují příběh od stvoření světa po současnost národní kroniky – o počátcích národů gesta (též činy) – kroniky království, dějinných činů a jejich představitelů dynastické, zemské kroniky městské a obecní kroniky kroniky válečné biografie a autobiografie

Mezi významné kroniky (popř. letopisy) českého středověku patří:   

Kosmova kronika Kanovník vyšehradský Mnich sázavský

Rodinná kronika Jednoduše řečeno zachycuje veškeré zjistitelné informace o rodu v přímé linii, které jsou chronologicky uspořádány podle jednotlivých generací. Informace se čerpají z matrik, pozemkových knih, archiválií panství, kam byli předci poddáni, školních archiválií, obecních archiválií – na tomto místě ani není možné vypsat všechny typy archivních dokumentů, protože jich může být nepřeberné množství, někdy ale také minimum. Vzhledem k tomu, že rodinná kronika je stále živá, může se zpracovávat i současnost. Rodinná kronika standardně obsahuje:     

rodinnou historii výpisy z matrik, případně i kopie zápisů výpisy z pozemkových knih a kopie zápisů stručnou historii vesnice, panství, ze kterých rodina pochází obrazovou dokumentaci včetně dochovaných historických rodinných fotografií či diapozitivů

VŠPJ – U3V

- 54 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Pro koho psát kroniku Zajisté pro vlastní potěchu, pro vaše blízké, rodinu, přátele. Pro věčnou paměť rodu. Pro ty, kteří přijdou po vás, a bude je zajímat, jak žila vaše generace. Ne, to není fráze. Uvědomte si, jak jsou důležité a z historického hlediska ceněné kroniky, letopisy, či jen deníky a poznámky ať slavných či méně slavných, i těch docela bezejmenných osob. Jedna z nejznámějších je kronika miličického Vaváka, která dokumentuje život českého venkova před 200 lety, věčná škoda je, že před několika desetiletími navždy zmizela kronika písmáka Střítezského od Litomyšle, popisující jeho životní příběhy, vesnický život, hospodářské poměry, ale i zprávy o vojně, neštěstích, kalamitách a úrodě. Jedna kopie vaší kroniky patří v každém případě do okresního archivu podle místa vašeho bydliště. Budou rádi, když jim ji poskytnete.

Vnější forma kroniky Dříve převažovaly ručně psané kroniky, ve tvrdých deskách svázané, krasopisně provedené. S kopiemi to bylo horší, když nebyla ještě reprodukční technika na výši, jaká je dnes. I nadále můžete psát rukou, či na psacím stroji, vlepovat obrázky, výstřižky z novin, či, máte-li nadání doplňovat vlastními kresbami. Čím dál tím více lidí píše své kroniky na počítači, který umožňuje neustále obsah inovovat a doplňovat další a další fakta. Z pěti stránek jich bude brzy dvacet, padesát, sto, počítač to všechno snese. Největší výhodou je neomezené vytváření kopií, máte-li takovou kroniku v elektronické podobě. Příchod internetu a publikování takové kroniky na něm, umožňuje seznámit s ní tisíce lidí na celém světě. Pokud máte dostatek prostředků a myslíte si, že vaše dílo by stálo za to publikovat, není problém ji vydat i knižně.

Zdroj: Foto knihy

VŠPJ – U3V

- 55 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Jak psát rodinnou kroniku Kdo jednou podlehl genealogii, má doma rozsáhlou sbírku, archiv různých genealogických vývodů a rodokmenů, informací o jednotlivých členech rodiny, stohy rodinných památek, fotografií, obrazů, korespondence, osobních průkazů, výstřižků z knih, časopisů, někde se najde i klenot – rodinná bible se záznamy několika generací předchůdců. Je zapotřebí tohoto skutečného bohatství využít a prezentovat je vašim blízkým, celé rodině, známým, jiným genealogům, ale i široké veřejnosti formou zajímavou, zahrnující poznatky o vašich předcích a dokumentů z vašeho archivu, setříděných logicky a především neunavující. Jistě jste se setkali s tím, že sebelépe provedené grafy (rodokmen, vývod a rozrod) nikoho nenadchnou, a za chvíli se ti, kterým je ukazujete a vysvětlujete, začnou nudit. Maximálně pokývají hlavou jako uznání toho, že tento čtvereček se jménem Johan, hvězdičkou s datem a někdy i křížkem, představuje vašeho předka ze 17. století. Ach, to je zajímavé, kam jste se až dostal, vzdychne dívka vašich snů, a myslí si, že to není o nic poutavější než sbírka známek či motýlů toho předchozího. Něco jiného je však, vytvoříte-li vlastní knihu o dějinách vašeho rodu, o prostředí v němž vaši předci žili a pracovali, o životních radostech a strastech, které prožívali, o jejich názorech, pokud je znáte, o poměrech doby, která je ovlivnila, o jejich známých, přátelích atp. Nemusí to být dílo ani obsáhlé, ani vědecky erudované. Je lhostejné, píšete-li jej na počítači, psacím stroji či vlastní rukou. Dokonce si i myslím, že máte právo trochu fabulovat, si představovat a dokreslovat, a to tím víc, čím se dostáváte hlouběji do minulosti. Vždycky však musíte jasně oddělit pravdu (to, co je známé a nezvratné) od fikce. Vzorem částečně fiktivní a částečně pravdivé rodinné kroniky je dílo české spisovatelky Heleny Šmahelové, trilogie Stíny, Stopy a Hlasy mých otců, která v ní beletristickou formou s dialogy zachytila osud mlynářského rodu Šmahelů od konce 17. století do r. 1900.

Začínáme psát V prvé řadě je třeba si promyslet co psát, o kom a pro koho. Doporučuji sledovat jednu větev vašich předků, nemusí to být nezbytně ta po otcovské linii. Měla by to být ta, na které vám nejvíce záleží, o níž máte nejvíce dokumentů a představ. Řazení jednotlivých kapitol by mělo být v historickém sledu podle jednotlivých generací, ovšem vaše líčení se může prolínat. Například v kapitole o vašem pradědovi mohou být skutečnosti, které se dotýkají až vás, například vaše či jeho vzpomínky a až budete psát o svém otci, nezbytně nutně se musíte vrátit opět do doby jeho rodičů. Jen pohled a přístup bude jiný. Nejobtížnější je psát o dvou a více rodech z vašeho vývodu, tak aby se neztratila základní nit příběhu. Než se spojily osudy vašich předků, mohly být zcela rozdílné a dít se ve zcela odlišném prostředí. Město a venkov, bohatý sedlák a podruh, Čech a Němec atd. Kroniku, VŠPJ – U3V

- 56 -

GENEALOGIE

IV. semestr která vychází z vašeho vývodu (dva rodiče, čtyři prarodiče atd.), je nejlepší začít psát od nejstarší větve, a tak, jak se připojují další rody k tomu nejstaršímu, formou poznámek, vsuvek a odvolávek by se měla doplňovat i jejich historie. Složitější je psát současně v několika dějových rovinách, které spolu na počátku nesouvisí, až do té doby kdy se řízením osudu spojí. Jinak tedy je nejjednodušší psát kroniku jednoho rodu, například otcovu, a nezávisle na ní kroniku druhého rodu, matčina. Na počátku si měl pisatel rozvrhnout osnovu celé knihy. Nezbytný je úvod – pro čtenáře současné i budoucí. Co vás k tomu vedlo, abyste se začal zabývat dějinami vaší rodiny a co vám to přineslo. První kapitoly se mohou zabývat několika generacemi předků, protože i podkladů a památek na ně je omezené množství. Později bude jedna kapitola věnována vždy jednomu předku a jeho rodině. Doporučuji dojít až ke generaci vašich rodičů, a to do doby jejich setkání, resp. sňatku. Novější historie většinou není pro veřejnost určena. Tu si ve formě pamětí můžete pořídit pro sebe a pro ty, kdo, třeba za 50 let, převezmou vaši štafetu. Druhá polovina kroniky je vyhrazena dokumentům, rodopisným tabulkám, chronologicky seřazeným, přepisům listin, fotografiím (mohou být samozřejmě i v textu), mapám, plánům, drobným poznámkám, článkům, vzpomínkám, pověstem atp. Podstatnou a nezbytnou součástí kroniky je rejstřík jmen osob, o nichž se kronika zmiňuje. Pan spisovatel Ondřej Neff říká, že všechny události, ať světové, rodinné a psí z hlediska věčnosti mají stejný význam. Vřele doporučuji, aby si pisatel obstaral obecnou dějepisnou a regionální literaturu, ve které najde vždy dějinný rámec, do níž zasadí osudy svých předků. Například žil-li váš předek kolem roku 1866 ve východních Čechách, muselo se zákonitě dotknout jeho života a života celé rodiny válečné běsnění U Hradce Králové. Vzápětí na to přišla cholera a mnoho lidí v celé zemi zemřelo. Naopak pro obyvatele Prahy koncem 18. a zač. 19. století dějinný rámec musí vytvářet rodící se obrozenecká doba. Jiným takovým mezníkem je například období Mnichova, česko-německé vztahy, které mohou svůj odraz nalézt v přímo protikladných zkušenostech vašich předků. Ať se nikdy vaše kronika nestane pouze snůškou jmen, dat a míst. Narodil se, žil, zemřel. Přidejte tolik vlastního příběhu, kolik jen můžete. Ze školního vysvědčení vyčtěte, kdo vašeho dědečka učil, rozeberte, jaké měl známky, pokuste se zjistit, proč měl asi dvojku z mravů (mimochodem, dávaly se daleko častěji, než dnes) a tyto své úvahy vložte do vaší práce. Nebojte se psát i o negativních rysech. Dá se říci, že dříve toto bylo tabu. Černé ovce rodiny se přešly mlčením nebo byly rehabilitovány. Ne, napište, jak to skutečně bylo. U doby nedávno minulé samozřejmě dejte pozor, aby se takové konstatování nedotklo druhých živoucích osob. I proto doporučuji ukončit kroniku a jednu generaci zpět. Já jsem sám našel zmínku, že můj pradědeček byl na děvčata, rád je škádlil, ba i si dovoloval, a prababičce připravil nejednu horkou chvilku.

VŠPJ – U3V

- 57 -

GENEALOGIE

IV. semestr Zajímavou kroniku sepsal Václav Flesar, kterou tvořil po dobu čtyřiceti let. Tuto knihu je možné si zapůjčit v knihovně školy. Unikátní kniha „Kořeny věků“ zachycuje pět set let z historie rodu Flesarů. Genealogové se shodují v tom, že dopátrat se našich předků žijících dříve než v sedmnáctém nebo šestnáctém století je velmi složité, mnohdy nemožné. Chybí potřebné dokumenty. Proto je knižní kronika rodu Flesarů ze Žďárska výjimečná.

Zdroj: Foto knihy

Díky svědomitosti pradědů a prababiček Václava Flesara, kteří od příchodu z Itálie na Moravu pečlivě zapisovali denní události, mohl jejich potomek žijící v Jimramově sepsat Kořeny věků. Kniha zachycuje události z let 1423 až 1923. „Když jsem se vrátil z vojenské služby, brzy se oženil a začal jezdit k rodičům. Tatínek mi řekl, že ve stodole, kde jsou kozičky a prasátka, je schovaný pytel s papíry. Skutečně jsem to tam v roce 1961 našel. Část strojopisu byla z chlívku zničená, to ostatní jsem po letech začal přepisovat do počítače,“ vzpomíná na osudový okamžik spisovatel Václav Flesar. Ve stodole v seně našel zápisky svých předků z rodu Flesarů, přičemž nejdůležitější úlohu sehrály zápisky a strojopisy dědečka pana Václava Mořice Flesara. „Děda přepsal a přeložil staré dokumenty, psané ještě švabachem, takže mé následné přepisování do knihy, bylo jednodušší,“ říká rodinný kronikář Flesar. Kniha je důležitým dokumentem doby, je v ní zachyceno, jak lidé žili, jak se oblékali, jak prožívali války, robotu, rodinnou pospolitost. „Mezi Flesarovými byly velké rozdíly v bohatství, na jedné straně chudí, na druhé bohatí sedláci. Myslím si, že si tolik nezáviděli, brali věci tak, jak jsou, žili víc spolu,“ zamýšlí se Václav Flesar. VŠPJ – U3V

- 58 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Historie domů a lokalit Vlastníte chalupu, mlýn nebo poplužní dvůr a myslíte si, že nebude starší než 150 let? Co když pamatuje bitvu na Bílé hoře, nebo možná ve stínu lípy na vašem dvoře spočinul znavený Jiřík z Poděbrad, když zrovna pacifikoval své protivníky. Potkáváte ve svém mlýně starého ducha? Zjistěte jeho totožnost, abyste věděli, s kým máte tu čest. Chalupy, mlýny či dvory také mají svůj osud, svoji historii. Tak jako se můžeme vydat po stopách našich předků a zjistit, jaká je historie našeho rodu, lze také vypátrat minulost objektu nebo lokality. Je určitě zajímavé dozvědět se o historii chalupy, dvoru nebo domu, ve kterém bydlíme, či se v něm rekreujeme. Můžete se dozvědět, jak starý je objekt, kolik v něm žilo různých rodin, jaké byly jejich osudy v souvislosti s domem a mnoho dalších informací (dokumentace, staré fotografie apod.). Totéž se týká i lokalit. Jeden z posluchačů zpracoval historii domu, který je možné s určitostí sledovat od poloviny 17. století. Obrázek 32 Ukázka mapy s vyznačením umístění zkoumaného domu:

Zdroj: Závěrečná práce posluchače U3V

VŠPJ – U3V

- 59 -

GENEALOGIE

IV. semestr Obrázek 33 Obrázek zkoumaného domu

Zdroj: Závěrečná práce posluchače U3V Obrázek 34 Fotografie zkoumaného domu

Zdroj: Závěrečná práce posluchače U3V

VŠPJ – U3V

- 60 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Nematriční zdroje Kromě matrik jsou pro genealoga důležitým zdrojem informací i další nematriční dokumenty, např.: Pozemková kniha, tereziánský a josefínský katastr, dominikální fase, berní rula v Čechách, lánové rejstříky na Moravě, fondy velkostatků, listináře matrik, soupisy duší, policejní evidence, školní evidence, sčítací statistické operáty a další.

Pozemkové knihy Pozemkové knihy jsou nejzajímavějším zdrojem pro rodopisné bádání. Jsou předchůdcem dnešního katastru nemovitostí. Mohou objasnit, kde a jaké nemovitosti naši předci měli. Byly vedeny v rámci jednotlivých panství, nebo velkostatků. Potom byly převedeny do okresních úřadů, nyní jsou uloženy v oblastních a zemských archivech. Pro studium je potřeba v příslušném archivu objednat předem pozemkové knihy, protože nejsou dostupné přímo z badatelny, ale je potřeba je přivézt z depozitáře. Někdy je nazýváme gruntovní knihy, nebo gruntovnice. Na některých panstvích existují pozemkové knihy od 16. století, jinde jsou nejstarší knihy k dispozici až z počátku 19. století. Důvodem je časté střídání majitelů panství. Jazyk, ve kterém byly pozemkové knihy vedeny, se lišil podle úředního jazyka vrchnosti a podle oblasti, kde byly tyto knihy vedeny. Tam, kde převládala čeština, byly až do počátku 19. století psány česky. Poté nastoupila na několik desetiletí němčina, aby v 60. letech 19. století došlo k návratu k češtině. Existují dva typy vedení pozemkových knih:  vložkový systém – každý grunt měl určitý počet stran  chronologický – záznamy zapisovány v pořadí, ve kterém se odehrála koupě Kromě zápisu o prodeji a koupi jednotlivých usedlostí obsahují pozemkové knihy řadu dalších informací (určení vejminku pro rodiče, splácení podílů, prodeje polí). V zápisech týkajících se prodejů, často najdeme údaje o movitém vybavení gruntu. Podle zapsaných podílů při prodeji gruntu můžeme rekonstruovat členy rodiny. V gruntovních knihách nenajdeme rodiny podruhů, nádeníků, které zpravidla žili v podnájmu. Berní rula – nejstarší katastr v Čechách Sepsán v 50. letech 17. století, další o dvacet let později. Originál uložen v NA Praha. Je napsaný česky. Lánový rejstřík – nejstarší moravský soupis na území Moravy 1656 – 57 první lánová vizitace, 1869 – 79 druhá lánová vizitace. Je psaný v němčině.

VŠPJ – U3V

- 61 -

GENEALOGIE

IV. semestr Obrázek 35 Ukázka gruntovní knihy

Zdroj: Učebnice čtení starých textů – Ing Václav Hásek

VŠPJ – U3V

- 62 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Obrázek 36 Berní rula – panství semilské

Zdroj: Sborník učebních textů – Ing. Václav Hásek a kol., r.2005

VŠPJ – U3V

- 63 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Horní Pole v lánovém rejstříku Horní Pole se v lánovém rejstříku nachází na třech foliích – 147r až 148r. Je zde zapsáno celkem 13 osedlých (6 pololáníků, tři čtvrtláníci a čtyři domkaři bez půdy) a jeden nově pustý čtvrtlánových grunt, který byl opuštěn v roce 1674. Celkem se zde nachází 23 kusů obdělávané půdy třetí kategorie o rozloze 340 měřic. Pololáníci: Halb Lahner Majitel Předchozí majitel Mikulass Stransky stejný Wawrzinecz Dobschu Martin Dobschu Girzyk Chwatal Waczlaw Chwatal Rziha Martinku stejný Krziz Waniczek Jakub Waniczek Waczlaw Zlatuschka hat eine Mühl mit einen gang

Acker Stücke 4 4 1 3 2 2

Terc. Classe Metzen Achtl 46 -46 -41 -37 -46 -36 --

------------------------------------------------------------------------------------------------------------Čtrvtláníci Viertl Lahner Majitel Wawra Kubu Waczlaw Pawliczek Girzyk Sswecz Ziens acker in allem

Předchozí majitel stejný stejný Thomass Bina

Acker Stücke 2 3 2 --

Terc. Classe Metzen Achtl 27 -23 -38 -55 --

------------------------------------------------------------------------------------------------------------Domkáři bez půdy Häusler ohne Acker Majitel

Předchozí majitel

Simon Klyka

Mathauss Klyka

Siemon Ross

Pawel Waniczek

Pawel Sswecz

Girzyk Pazaur

Mikulass Neuzil

Matieg Janak

------------------------------------------------------------------------------------------------------------Nově pustý grunt, čtvrtláník Neu oedung, 1/4 lahner Informace Urban Wyhnalek hat sein grundt armuth halber 1674 verlassen

VŠPJ – U3V

- 64 -

Acker Stücke --

Terc. Classe Metzen Achtl 33 --

GENEALOGIE

IV. semestr

Příbuzenství Příbuzenství je buď pokrevní či přímé, nebo právní či umělé. Pokrevní je založeno na společenství krve buď tak, že jedna osoba pochází od druhé, nebo že osoby mají společného předka. V prvém případě jde o linii přímou, ve druhém o pobočnou. Z tohoto rozlišení vychází rodinné a dědické právo.

Přímá linie Zahrnuje osoby nejblíže příbuzné. Především děti a děti dětí, dále rodiče a rodiče rodičů. V přímé linii tedy rozlišujeme předky a potomky. Předkové jsou linie horní či vzestupná, potomci jsou linie dolní, tj. klesající. Ve stoupající linii dostaneme řadu otec, matka, děd, bába, praděd, prabába, prapraděd atd. V klesající linii dostaneme řadu syn, dcera, vnuk, vnučka, pravnuk atd. Osoby spřízněné v první linii nemohou podle zákona uzavírat vzájemné sňatky.

Pobočná linie Zahrnuje osoby, které spojuje pouto původu od společného předka. Např. sourozenci, dále sourozenci rodičů (teta, strýc), děti sourozenců rodičů (bratranci a sestřenice), atd. Sourozenci mohou mít oba rodiče společné, pak jsou to sourozenci plnorodi či vlastní. Když mají společného jen jednoho rodiče, jsou polorodi, či nevlastní. Právní společenství je umělé, zakládá se a ruší podle podmínek, které ho vytvořily. Východiskem je patriarchální rodina. V právním příbuzenství je např. manželka syna (snacha), která se přivdá do rodiny svého tchána. S rodem a zdůrazněním otcovství souvisí i držba jména. V současnosti se manželé mohou dohodnout, jaké příjmení budou jejich potomci užívat. Zpravidla dle tradice dostávají děti příjmení otce.

Příbuzenství a manželství Pojem příbuzenství rozlišujeme na pokrevní příbuzenství a švagrovství. Pokrevní příbuzenství je vztah osob pocházejících od společného předka. Toto příbuzenství může být buď v linii přímé, tj. jedna z osob je předkem osoby druhé, nebo linii pobočné, týká se osob, které mají společného ascendenta, nejsou však navzájem ve vztahu předek – potomek.

VŠPJ – U3V

- 65 -

GENEALOGIE

IV. semestr Přímá linie zahrnuje osoby nejblíže příbuzné. Jsou to především děti a děti dětí, dále rodiče a rodiče rodičů. Od nich pak další předkové ve zpětné časové linii, stejně jako potomci od dětí. V přímé linii rozlišujeme předky (ascendenty) a potomky (descendenty). Předkové jsou linie horní či stoupající, potomci linie dolní, klesající. Jednotlivé členy sestupné i vzestupné linie, udávající generační vzdálenost předků či potomků od počítajícího člověka nazýváme stupně nebo generace. Se svým otcem jsme příbuzní v prvním stupni, stejně jako se synem. Se svým dědem ve stupni druhém. V pobočné linii se pak rozlišuje, zejména u sourozenců, příbuzenství plnorodé, kdy na začátku je tentýž pár předků a polorodé, kdy společný je jen jeden předek a linie od něho pocházející jsou založeny s odlišným partnerem. Ve staročeštině byli dnešní strýc a teta rozlišováni na příbuzné z otcovy strany (strýc, strýna) a matčiny (ujec, teta). Sourozenci se rozlišovali na plnorodé a polorodé. Dnes nevlastní sourozenci jsou děti, které si manželé přivedli do společného manželství, a nešlo tedy o pokrevní příbuzenství. Švagrovství čili afinita je poměr jednoho manžela k pokrevnímu příbuznému manžela druhého. Dříve se používal termín příbuzenství, či příbuzné přátelství. Také se zde používala odlišná terminologie. Rodiče druhého manžela byli tchán a tchýně, nazývaná také švegruše. Z jejich pohledu byl muž zeť, žena ovšem nikoli snacha, nýbrž nevěsta. Sourozenci manžela se nazývali jako dnes - švagr, švagrová. Pro deskripci vztahu dětí jednoho manžela k manželu druhému, jenž nebyl jejich předkem, se užívalo adjektiva nevlastní {otec, matka, syn, dcera}, nebo pojmů pastorek, pastorkyně, otčím, macecha. Pokrevní příbuzenství a švagrovství jako překážky uzavírání manželství jsou obsaženy již ve Starém zákoně. Výslovně se zakazuje manželství mezi pokrevními příbuznými, mezi sourozenci a mezi synovcem a strýní či tetou. Dále také např. mezi mužem a švagrovou, ovšem existovala výjimka, bylo-li manželství bezdětné, byl mladší bratr povinen si ovdovělou švagrovou vzít. Církevní právo nedovoluje ani sňatek mezi dětmi vdovy a pokrevními příbuznými jejího prvního manžela. Podmínkou k uzavření manželství byla také plnoletost. Za Marie Terezie to bylo u obou pohlaví věk 24 let. V současné době je dospělost od věku 18. let.

VŠPJ – U3V

- 66 -

GENEALOGIE

IV. semestr Obrázek 37 Stupně pokrevního příbuzenství – pokrevenství

Zdroj:Internet

VŠPJ – U3V

- 67 -

GENEALOGIE

IV. semestr Obrázek 38 Příbuzenství a pokrevenství

Zdroj: Po stopách vlastních předků – H. C .Pohanka, r. 2009

VŠPJ – U3V

- 68 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Dokumentace vaší práce Většina lidí nemá ráda poznámky pod čarou a vysvětlivky, resp. odvolávky na původní prameny. Neváhejte ale tyto poznámky činit vždy, když citujete nějakou skutečnost z těchto pramenů. Říkala-li vám nějaká teta příhodu ze života vašeho dědečka, uveďte (většinou na konci stránky nebo na konci kapitoly) poznámku: Z vyprávění XY dne (roku) xxxx. Citujete-li kupní smlouvu, poslední vůli, vysvědčení, uveďte v poznámce, odkud ta citace je (Vysvědčení mého otce ze školního roku toho a toho, pramen uložen v mém soukromém archivu, nebo gruntovní kniha č. 15, obec Lhota, fol. 256, SOkA Nová Ves). Pouze u údajů z matrik se odvolejte generelně na vaše pátrání a v závěru kroniky uveďte seznam matrik, které jste prostudovali, a v nichž jste našli potřebná data, popř. uveďte všeobecný odkaz na váš soukromý archiv). Rovněž se to týká i odkazů a poznámek k literatuře – ke knížkám, článkům v časopise atp. Přesnou citací ulehčíte vašim čtenářům, kde najít příslušný fakt, podobný problém či další příbuznou literaturu.

Fotografie, obrázky V každém případě do vaší kroniky patří. Můžeme je rozdělit na obecné – doplňující a dokumentární. Mezi ty obecné patří např. obrázek, který doplňuje text. Nemusí se bezprostředně dotýkat vašeho příběhu. Například mluvíte-li o těžkém životě poddaných, jistě najdete dostatek obrázků, obrazů a rytin k polním pracím, nebo k určitému řemeslu, jímž se zabývali vaši předci. Povídání o náboženském životě zpestří titulní stránka jakékoliv staré bible, krajinu Vašich předků je možno přiblížit doplňujícím obrázkem. Zajímavé je zobrazení venkovského statku, božích muk, kapličky včetně jejich půdorysu či nákresu. Nevadí, že to nebyl váš statek či chalupa. Takový snímek jedné z nich velice barvitě přiblíží život vašich předků. Dokumentární fotografie a obrázky slouží ke konkrétní dokumentaci děje. Jednak jsou to historické pohledy na město či vesnici, o které píšete, snímky jejich památek, rodinné či atelierní fotografie. Při této příležitosti bych chtěl připomenout: Na každé fotografii, kterou přikládáte k vaší kronice, či ji zařazujete do vašeho archívu, nezapomeňte uvést, kdo je na ní, kdy asi byla pořízena. Věřte, že už vašim dětem fotografie vašich přátel a blízkých nic neřeknou, nebudou-li takto označeny a nejspíš dříve či později skončí ve sběru.

VŠPJ – U3V

- 69 -

GENEALOGIE

IV. semestr Obrázek 39 Rodinná fotografie do rodinné kroniky

Zdroj: Vlastní archiv Obrázek 40 Výřez fotografie předků z rodinné fotografie

Zdroj: Vlastní archiv

VŠPJ – U3V

- 70 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Mapy Poznejme místa, kde naši předci žili, kde se narodili a zemřeli. V jakém prostředí se pohybovali. Mapy nám pomohou s hledáním odpovědí na tyto otázky. Dříve jsme používali atlas, dnes využíváme internet. Hledáme na www.mapy.cz, nebo na maps.google.com. Hledáme-li v obci rodný dům, použijeme „Katastr nemovitostí“. Eviduje držitele jednotlivých staveb a parcel v celé ČR. Informace z katastru nemovitostí jsou na „nahlizeni.cuzk.cz“. Zde hledáme podle čísla popisného, nebo parcelního. Mapy stabilního katastru vznikly v první třetině 19. století. Tyto mapy jsou v NA pro Čechy a MZA pro Moravu. Jsou to tzv. „Indikační skici“. Císařské otisky a indikační skici jsou na adrese „archivnimapy.cuzk.cz“ Pro Moravu: http://www.mza.cz/indikacniskici/ Tyto mapy zobrazují kromě obce také její okolí, tedy pole, louky, lesy.

Obrázek 41 Ukázka indikační skici obce Petrov

Zdroj: Sborník učebních textů – Ing. Václav Hásek a kolektiv, r.2005

VŠPJ – U3V

- 71 -

GENEALOGIE

IV. semestr Obrázek 42 Mapa obce Opatov

Zdroj: Kronika obce Opatov

VŠPJ – U3V

- 72 -

GENEALOGIE

IV. semestr Obrázek 43 Mapa migrace rodu

Zdroj: Vlastní

VŠPJ – U3V

- 73 -

GENEALOGIE

IV. semestr

O původu a vývoji českých osobních jmen Dnes má každý člověk nejméně dvě jména. Jedno dostal při narození – jméno křestní. Druhým je příjmení, které je pro přesné určení totožnosti. Rodná jména i příjmení se označují jako jména osobní. Nauka o jménech se nazývá jmenosloví. Jména rodná, čili křestní Jméno nesloužilo dříve jenom k rozlišení lidí, ale mělo je ochránit před nepřízní osudu, zlými duchy atp. Od počátku křesťanství (od 9. stol., až do 13. stol.) byla používána výhradně stará pohanská jména, obsahově i tvarově vybraná. Vznešeně znějící pro šlechtu a jednodušší pro poddaný lid. Příkladem jsou jména z rodu Přemyslovců: Mojmír, Bořivoj, Ludmila, Vratislav, Václav, Boleslav a Břetislav. Lid měl jména jednodušší jako Dobroš, Chval či Odolén. Prostřednictvím německých manželek, jsme převzali neslovanská jména jako Bedřich, Oldřich, Ota, Konrád. S šířením křesťanství se u nás rozšířila jména hebrejská – Daniel, Jan, Jakub, Ondřej, Alžběta, řecká – Mikuláš, Jiří, Petr, Řehoř, Anežka, latinská – Kliment, Pavel, Silvestr, Florián. Vznikala i česká jména vyjadřující víru v boha – Bohuslav, Bohumil, Bohdan, Božetěch, Svatopluk, Bohuslava. S migrací přichází i další cizí německá jména: Adalbert, Jindřich, Volfram, ale i italská – Benedikt, Božetěch, Augustin, Johan. Od poloviny 16. století se dávala jména římských mučedníků: Jan, Jiří, Adam, Jindřich, Mikuláš. Pod vlivem humanismu a renesance přichází jména: Absolon, Eliáš, Gabriel, Jakub, Jonáš, Samuel, Tobiáš. V období baroka se zavádí kult Panny Marie, svatého Josefa, objevují se Terezie, Karel, František, Antonín. Módní jména: Karolína, Viktorie, Eleonora, Josefa, Františka, Karla, Antonie. Koncem 18. století přichází jména: Miroslav, Ladislav, Stanislav, Vladimír, Pravoslav atd. Koncem 20. stol. Došlo k oživení jmen: Martin, Jakub, Michal, Tomáš, Ondřej, Kateřina, Markéta, Barbora, Zuzana, Lucie, ale i neslovanská – Galina, Igor, Ivan, Táňa, Soňa, Iveta, Ivona, Monika, Patrik, René. Zdroj: Sborník učebních textů – Ing Václav Hásek a kolektiv, r.2005

VŠPJ – U3V

- 74 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Česká varianta

Německá varianta

Latinská varianta

Alžběta/Eliška

Elisabeth

Elisabeth

Anežka

Agnes

Agnes

Anna

Anna

Anna

Antonín

Anton

Antoninus / Antonius

Apolena

Apollonia

Apollonia

Barbora

Barbara

Barbara

Bartoloměj

Bartholomeus

Bartolomeus

Dorota

Dorothea

Dorothea

František

Franz

Franciscus

Havel

---

Gallus

Jakub

Jakob

Jacobus

Jan

Johann/Hans

Johann

Jiljí

Egidius

Aegidius

Jiří

Georg

Georgius

Josef

Joseph

Josephus

Kašpar

Kasper

Casparus

Kateřina

Katharina

Catharina

Marie

Maria

Maria

Matěj/Matyáš

Mathias

Mathias

Matouš

Mathaus

Ondřej

Andreas

Andreas

Pavel

Paul

Paulus

Petr

Peter

Petrus

Řehoř

Gregor

Gregorius

Terezie

Theres

Theresia

Václav

Wenzeslaus, Wenzel

Wenceslaus

Vavřinec

Laurenz

Laurentius

Vojtěch

Adalbert

Adalbertus

VŠPJ – U3V

- 75 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Osobní jména – ukázky z matrik Jméno

17. století

1. pol. 18. století

2. pol. 18. století

Alžběta Elisabetha Anežka Agnes Anna Antonín Antonius

------------------

Bartoloměj Bartholomaus František Franciscus Jakub Jacobus Jan Joannes Jiří Georgius Josef Josephus Kateřina Catharina Marie Maria Matěj/Matyáš Mathias

VŠPJ – U3V

- 76 -

GENEALOGIE

IV. semestr Matouš Mathaus Ondřej Andreas Pavel Paulus Václav Wenceslaus Vavřinec Laurentius Vojtěch Adalbertus

------------------

Voršila Ursula

Zdroj: Blanka Lednická – internet

VŠPJ – U3V

- 77 -

GENEALOGIE

IV. semestr Obrázek 44 Schéma příbuzenství

Příbuzenství

děd (otec otce)

strýc (bratr otce )

teta (strýna)

bratranec (syn strýce )

sestřenice (dcera strýce )

bába (matka otce)

strýc (ujec) (manžel tety)

teta (sestra otce)

sestřenice (dcera tety)

otec (tchán manželky)

manželka

syn (vnuk otce)

matka (tchýně manželky)

já

dcera (vnučka matky)

bratr

švagrová (manželka bratra)

sestra

synovec (syn bratra)

Zdroj: Vlastní práce

Genealogická hádanka V jakém příbuzenském vztahu je ke mně:  dcera syna od otce,  otec mého bratra

„Člověk je svérázně nevděčný tvor. Zná dějiny Země a ví, kudy táhl César do Egypta a kudy Hanibal na Řím. Ví, kdo dal koho popravit ve francouzské revoluci, a ví, jak zorganizoval svou říši Dioklecián. Ale neví, čím byl jeho vlastní pradědeček, jak se jmenovala jeho vlastní prababička za svobodna, a neví, odkud kam se harcovali a co je všechno potkalo, než začal on sám užívat krás a strastí tohoto světa. A dokonce už ztrácí i představu, co to znamenalo vonět hlínou, větrem a chlévem.“ Zdroj: František Nepil

VŠPJ – U3V

- 78 -

GENEALOGIE

IV. semestr

IV. semestr 1) Závěrečná práce absolventa. 2) Absolventská práce – požadavky. Titulní strana, obsah. 3) Zobrazení otcovské – přímé linie v Excelu. 4) Dokončení a vytištění rodokmenu s vodoznakem. 5) Zobrazení rodového vývodu do rodového stromu – dub. 6) Dokončení a vytištění rodového vývodu – 6 generací. 7) Vlastní kronika rodu. Rodinná, nebo rodová. 8) Ukázky zajímavých prací minulých posluchačů. 9) Zpracování rodinné kroniky. 10) Dokončení závěrečné práce absolventa. 11) Kniha – Pátrání po předcích. 12) Hodnocení a ukončení kurzu.

VŠPJ – U3V

- 79 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Pokyny ke zpracování závěrečné práce z Genealogie Obsahové náležitosti Posluchač vybere z námětů (viz níže) a samostatně k němu zpracuje pojednání, čerpá přitom z literatury a dalších zdrojů, např. internet, apod. Práce nesmí být opsaná, jejím cílem je prokázat schopnost posluchače pracovat samostatně s literaturou, na niž bude odkazováno v poznámkách v podobě bibliografických citací. Rozsah práce: 10 – 20 stran vlastního textu. Forma: odevzdává se v tištěné a elektronické podobě (formáty: .doc, .docx, .pdf)

Formální náležitosti Struktura práce: Pro titulní list požijte formulář, který je ke stažení na stránkách VSPJ pod odkazem U3V viz: http://www.vspj.cz/soubory/download/id/461  úvod  vlastní text  závěr  použité zdroje

Úvod V úvodu posluchač stručně nastíní obsah své práce.

Vlastní text Posluchač zde prokazuje schopnost analyzovat danou problematiku, používat odbornou terminologii. Text je doplňován odkazy na literaturu, z níž čerpal.

Závěr V závěru posluchač zhodnotí zpracovanou problematiku. Požadovaný rozsah závěru je stanoven minimálně jedním odstavcem.

Použité zdroje Prameny, z nichž posluchač při zpracování práce čerpal. Viz například doporučená literatura, nebo vlastní archiv.

VŠPJ – U3V

- 80 -

GENEALOGIE

IV. semestr Náměty pro závěrečnou práci:  Proč se zabývám dějinami svého rodu.  Jak jsem hledal svoje předky.  Genealogie – můj koníček.  Proč hledat svoje předky?  Bádání je moderní.  Stručné dějiny mého rodu.  Moji předci a potomci.  Matriky – zdroje informací pro genealoga.  Použití počítače v genealogii.  Tvořím kroniku svého rodu.  Co vím o svých předcích.  Rodokmen – přímá linie mých předků.  Otec a matka – spojení dvou rodů.  Jak jsem získal dokumenty o svém rodu.  Moji slavní předci.  Rodinný archiv – dokumentace o mém rodu.  Co mi vyprávěli moji rodiče, prarodiče a příbuzní.  Kdo je pro mne vzorem z mých předků.  Nejvýznamnější osobnosti v našem rodě.  Historie domu, kde žili předci.  Historie obce.  Foto-kronika našeho klanu.

VŠPJ – U3V

- 81 -

GENEALOGIE

IV. semestr Obrázek 45 Rodový strom dub 6 generací

VŠPJ – U3V

- 82 -

GENEALOGIE

IV. semestr Obrázek 46 Ukázka rodového stromu s fotografií na pozadí

Rod Chmelů z Lišova

Ludvík

Dana

Vojtěch Jan František

Josef Marie Anna

Marie František

Jan Tomáš

Mariana Václav Martin

Marie Anna Jan

Matěj Josef

Jan František

Kateřina M.Anna

Anna Elisabeta Josef

Josef Mariana

Vojtěch Šimon

Božena Chmelová *1911 Lišov +1988 Ludvík Sadílek *1908 H.Pole +1999

František

Jiří

Vojtěch Chmel *1867 H.Miletín +1937 Kateřina Vávrová *1874 Skalice +1959

Pavla Růžena Anděla Božena

Františka Zdenka Jan Václav

Jan Chmel *1837 H.Miletín +1902 Anna Vondrášková *1836 Zaliny +1900

Marie Vojtěch

Václav

Jakub Václav Vojtěch

František Václav Mariana

Josef Vojtěch

Václav Tomáš

Jakub Terezie Václav

Tomáš Tereza

Anna Rosina

Kateřina

Jan Chmel *1803 Neplachov +1854 Marie Křížková *1812 H.Miletín +1854

Václav Chmel *1773 Neplachov +1830 Alžběta Zasadilová *1779 Mazelov +1842 Vojtěch Chmel *1731 Neplachov +1780 Kateřina Chlupová *1741 +1800 Neplachov

Josef Chmel *1698 +10.4.1763 Neplachov Barbora *1696 +18.11.1760 Neplachov

Zdroj: Vlastní zpracování

VŠPJ – U3V

- 83 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Ukázka zápisu informací z matrik Zápis v matrice MN, MO a MZ pro Tomáše Satrapu

Tomáš Satrapa, * 13.11.1796 Narození: *13. 11. 1796, Světlá č.27, Tomáš, o: Šimon Satrapa, m: Agnes Košinová

Zdroj: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/signatura/?strana=402&signatura=6691 Překlad: kmotři – Adalbert Srb, rolník, Elizabeth, jeho manželka Svatba: oo 12.2.1828, Světlá 27/24, Tomáš Satrapa, syn Šimona Satrapy a Agnes Košinové

Zdroj:

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/signatura/?strana=131&signatura=6696

Překlad: o: Tomáš Satrapa, chalupník ve Světlé, manžel. syn Šimona Satrapy, chalupníka ve Světlé a Anežky roz. Matiáš Košina, chalupník ve Světlé. 32 let m: Rozálie, manžel. dcera zemřelého Adalberta Fejleka, půlláník v Sumrakově a Mariany, roz. Martin Dvořák, celoláník v Bolíkově. 24 let. svědci: Jan Srb ¼ láník ze Světlé, Josef Fejlek ½ láník ze Sumrakova. VŠPJ – U3V

- 84 -

GENEALOGIE

IV. semestr Úmrtí: + 7.11.1864, Světlá 27, Tomáš Satrapa, stáří 67 let, zemřel na souchotiny

Zdroj: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/signatura/?strana=105&signatura=6700 Překlad: Tomáš Satrapa, krejčí a domkář ve Světlé. Stáří 67 let, 11 měsíců a 24 dní. Zemřel na souchotiny. Manželka: Rozina Feyleková, * 16.7.1806 http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/7690/?strana=354

Děti: Terezie * 1828 http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/7690/?strana=419 Antonie * 1830 http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/signatura/?strana=420&signatura=6691 František * 1838 http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/7690/?strana=425 Mariana * 1842 http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/signatura/?strana=427&signatura=6691 Adalbert * 1847 http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/7690/?strana=430

VŠPJ – U3V

- 85 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Ukázka osobního listu s odkazy na matriky a přepis matriky Lukáš Nováček * 2. 10. 1736, + 1.8.1805 Narození: http://digi.ceskearchivy.cz/cs/8210/15 Signatura: Fú Veselá, kniha č. 1, snímek 15 Překlad: 2. říjen 1736 * Lukáš

otec:

Jan Nováček

poddaný zdejší

matka:

Kateřina

kmotři:

Vavřinec Šmíd z Černova Jiřík Dolejš z Rohovky Terezie Bártová z Černova

Svatba: http://digi.ceskearchivy.cz/cs/8210/187 Sign.: Fú Veselá, kniha č .1, snímek 187 Překlad: 17. (9bris) listopad 1772 Poctivý snoubenec Lukáš Nováček s poctivou snoubenkou Barborou, dcerou Matěje Žišky z Veselé. Poddaní Hor. Cerekev, ze vsi Rohovka.

Úmrtí: http://digi.ceskearchivy.cz/cs/8216/154 Sign.: Fú Veselá, kniha č. 7, snímek 154 Překlad: 1. 8. 1805, Rohovka 8, Lukáš Nováček, sedlák, 60 let, vodnatelnost.

Manželka: Barbora Žišková, * asi 1750

Děti: Marie Anna

* 1774

Matouš

* 1776

Veronika

* 1779

Jan

* 1780

Rosina

* 1784

Z druhého manželství: Rosina

* 1792

Anna

* 1793

VŠPJ – U3V

- 86 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Rodová, nebo rodinná kronika Kronika je konečným výstupem genealogického bádání a někdy i vrcholným celoživotním dílem rodopisce. Účelem této stati je nasměrovat první kroky toho, kdo se rozhodne sepsat rodinnou nebo rodovou kroniku ať už ručně, nebo elektronicky. Kronikou v obecném smyslu rozumíme chronologické líčení událostí historického a společenského významu odehrávajících se v určitém časovém období. Dobře a pravdivě sestavená kniha se pak stává významným pramenem pro studium středověkých, nebo novověkých dějin. V období středověku kroniku psali hlavně vzdělaní církevní hodnostáři, nebo příslušníci poměrně úzké vrstvy vzdělanců z přímého okolí světských či duchovních vrchností. Zejména v 18. a 19. století se snaha zachytit významné události uplatňuje ve značné míře i mezi vzdělanějšími laickými obyvateli vesnic, kteří se zajímali jak o události místní, tak i o dění širšího záběru, zejména o válečné konflikty, živelné pohromy apod. Koncem 19. století se objevují již dokonalejší kroniky užšího rozměru: školní, obecní, vojenské atp. V době nedávné byla snaha zavádět kroniky víceméně propagačního charakteru u brigád socialistické práce, které jsou ovšem jako historický pramen většinou málo použitelné, neboť nesplňují hlavní zásadu kronikářství: snahu o objektivní vylíčení událostí. Rodopisec se ovšem obrací především k rodovým a rodinným kronikám, případně ke kronikám rodů významných osobností kulturního a společenského života, jak to vyplývá ze smyslu laického bádání o minulosti vlastních rodů. Předem je třeba si uvědomit, že sepsat kroniku není jednoduché a že to vyžaduje odborné znalosti a zejména studium archivních dokladů i odborné literatury. Při tom je také nezbytné navazovat užší kontakty s ostatními příslušníky rodu, o nichž má kronika pojednávat. To je každopádně nutné i z hlediska vytváření rodových posloupností. Získané poznatky a zkušenosti je pak třeba porovnávat s vědomostmi jiných příslušníků rodiny či rodu a výsledné závěry si raději ověřovat i v dalších pramenech, než je vložíme do svého textu. Kronika mívá dvě části: vlastní text kroniky – „kniha kroniky“ a druhá část, obsahující např. fotografie, fotokopie nejdůležitějších dokladů, dokumentů apod.

VŠPJ – U3V

- 87 -

GENEALOGIE

IV. semestr Obrázek 47 Ukázka kroniky obce Vícenice

VŠPJ – U3V

- 88 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Seznam obrázků Obrázek 1 Ukázka osobního listu............................................................................................... 7 Obrázek 2 Formulář pro vývod .................................................................................................. 9 Obrázek 3 Ukázka textu psaného kurentem z roku 1720 ......................................................... 10 Obrázek 4 Vzory písma – kurent a švabach ............................................................................. 11 Obrázek 5 Transliterace a transkripce ...................................................................................... 16 Obrázek 6 Titulní list Matriční knihy ....................................................................................... 23 Obrázek 7 Ukázka matriky oddaných ...................................................................................... 25 Obrázek 8 Zobrazení panelu nástrojů a několik rad pro práci v GenoPro. .............................. 30 Obrázek 9 Zobrazení panelu nástrojů v programu Ages .......................................................... 31 Obrázek 10 Tabulka osobních údajů ........................................................................................ 31 Obrázek 11 Ukázka rodokmenu v programu GenoPro ............................................................ 32 Obrázek 12 Cvičný rodokmen – vývod .................................................................................... 33 Obrázek 13 Ukázka vývodu – přímá linie (otcovská a mateřská) ............................................ 34 Obrázek 14 Rodokmen – vývod – 6 generací .......................................................................... 35 Obrázek 15 Digitální archiv v Třeboni – Průzkumník a Matriky ............................................ 38 Obrázek 16 SOA Třeboň – Fú. Horní Cerekev ........................................................................ 39 Obrázek 17 SOA Třeboň – matriky Horní Cerekev ................................................................. 39 Obrázek 18 MZA Brno – Actapublica – matriky v městě Jihlava ........................................... 40 Obrázek 19 Rodokmen zobrazený v programu AGES – vývod, 4 generace ........................... 41 Obrázek 20 Rodokmen zobrazený v programu AGES – ukázka barevného zpracování I ...... 42 Obrázek 21 Rodokmen zobrazený v programu AGES – ukázka barevného zpracování II ..... 43 Obrázek 22 Možnosti zobrazení rozrodu v Ages ..................................................................... 44 Obrázek 23 Možnosti zobrazení rozrodu v Ages ..................................................................... 45 Obrázek 24 Možnosti zobrazení vývodu v Ages ..................................................................... 46 Obrázek 25 Ukázka matriky narozených ................................................................................. 47 Obrázek 26 Ukázka matriky oddaných a zemřelých z Dolní Cerekve..................................... 48 Obrázek 27 Matrika narozených z roku 1635 .......................................................................... 49 Obrázek 28 Index k matrice narozených .................................................................................. 49 Obrázek 29 Matrika zemřelých ................................................................................................ 50 Obrázek 30 Index k matrice zemřelých .................................................................................... 51 Obrázek 31 Ukázka záznamu z roku 1643 ............................................................................... 52 Obrázek 32 Ukázka mapy s vyznačením umístění zkoumaného domu: .................................. 59 Obrázek 33 Obrázek zkoumaného domu ................................................................................. 60 Obrázek 34 Fotografie zkoumaného domu .............................................................................. 60 Obrázek 35 Ukázka gruntovní knihy........................................................................................ 62 Obrázek 36 Berní rula – panství semilské ................................................................................ 63 Obrázek 37 Stupně pokrevního příbuzenství – pokrevenství ................................................... 67 Obrázek 38 Příbuzenství a pokrevenství .................................................................................. 68 Obrázek 39 Rodinná fotografie do rodinné kroniky ................................................................ 70 Obrázek 40 Výřez fotografie předků z rodinné fotografie ....................................................... 70 Obrázek 41 Ukázka indikační skici obce Petrov ...................................................................... 71 Obrázek 42 Mapa obce Opatov ................................................................................................ 72 Obrázek 43 Mapa migrace rodu ............................................................................................... 73 Obrázek 44 Schéma příbuzenství ............................................................................................. 78 Obrázek 45 Rodový strom dub 6 generací ............................................................................... 82 Obrázek 46 Ukázka rodového stromu s fotografií na pozadí ................................................... 83 Obrázek 47 Ukázka kroniky obce Vícenice ............................................................................. 88

VŠPJ – U3V

- 89 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Úvaha na závěr Život je úžasný tím, že nemáme jasno o jeho začátku, ale ani o jeho konci. Nekonečná je jen naše přítomnost. Život je řetězem života lidí, kteří jsou hlavními aktéry dění na tomto světě. Jedni přicházejí, druzí odcházejí. Na každém konci je zajímavé to, že za ním něco nového začíná. Člověk je součástí společnosti, jejího dění a dějin. Cestu k našemu dnešnímu životu vydláždily skutky a osudy našich předků – jejich úsilí, ideály, tužby a zápasy. Právě tak každý z nás svojí prací, prosazováním názorů, ambicí, zodpovědností a vlastenectvím vytváří předpolí pro budoucí generace. Dějiny jsou o lidech a jejich skutcích, jejich síle a ideálech. Síla rodiny a národa je ve schopnosti tvořivě myslet a ušlechtile konat. Rodina i národ se musí naučit starat se o sebe, přinášet oběti pro svoje blízké i pro národ. Nikdo jiný to za nás neudělá. Rodina je nesporně nejsilnějším fenoménem v životě každého člověka. Proto platí základní pravidlo: „Buď hrdý na svoji rodinu a udělej vše pro to, aby rodina byla hrdá na tebe“. S rodinou se spojují hodnoty soudržnosti, pomoci, úcty k rodnému kraji. Celé naše dějiny jsou vzájemně propojené projevy úcty k našim předkům. Odkaz předků je hodný úcty, vzpomínek, slavností, připomínek a je potřebné, abychom v něm ve chvílích rozhovorů se sebou samými nad nimi hluboce přemýšleli.

V Jihlavě roku 2016

VŠPJ – U3V

Autor

- 90 -

GENEALOGIE

IV. semestr

Použitá literatura Učebnice čtení starých textů: k výuce v kursech ČGHSP i pro samouky. Vyd. 1. Praha: Česká genealogická a heraldická společnost, 2003. [128] s. ISBN 80-239-2236-X. Sborník učebních textů kurzu pro začínající rodopisce. V Praze: Česká genealogická a heraldická společnost, 2005. 221 s. ISBN: 8023978160 Sborník učebních textů kurzu pro pokročilé [sic] rodopisce. V Praze: Česká genealogická a heraldická společnost, 2007. 301 s. ISBN 978-80-239-9854-2. LEDNICKÁ, Blanka. Sestavte si rodokmen: pátráme po svých předcích. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. 171 s., [5] s. obr. příl. ISBN 978-80-247-4069-0. LEDNICKÁ, Blanka. Rodokmen naší rodiny: sestavte si rodokmen. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 29, [33] s. ISBN 978-80-247-4813-9. POHANKA, Henry. Po stopách vlastních předků. Litvínov: Dialog, 2009. 287 s. ISBN 97880-7382-134-0. MAREČKOVÁ, Marie. Příručka praktické genealogie: jak sestavit rodokmen. 2., upr. vyd. Praha: Paseka, 2005. 193 s.: il. ISBN 80-7185-769-6. RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. 431 s. ISBN 80-7277-175-2. PETERKA, Josef. Cesta k rodinným kořenům, aneb, Praktická příručka občanské genealogie. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 373 s. ISBN 978-80-7277-307-7. PAJTINKA, Lubomír. Pátranie po predkoch. Národné osvetové centrum. 2005. 160 s. ISBN13: 978-80-7121-256-0.

Zdroje (1) http://www.genea.cz/informace/badani-v-archivu/matriky/ (2) http://www.genea.cz/informace/rady-do-zacatku/matriky/ (3) http://www.genea.cz/informace/rady-do-zacatku/matriky-v-prubehu-staleti/ (4) http://genealogie.nka.cz/ (5) http://www.genealogie.cz/ (6) O původu a vývoji českých osobních jmen – autor publikace Ing. Václav Hásek (7) PLESKALOVÁ, Jana. Vývoj vlastních jmen osobních v českých zemích v letech 10002010. Vyd. 1. Brno: Host, 2011. 204 s. ISBN 978-80-7294-834-5.

VŠPJ – U3V

- 91 -

GENEALOGIE