Vysoká škola polytechnická Jihlava

Sociální kognice

Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 16, 586 01 Jihlava

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Autor práce:

Dominika Kiko

Studijní program:

Ekonomika a management

Obor:

Cestovní ruch

Název práce:

Sociální kognice

Cíl práce:

Zpracování problematiky sociální kognice, analýza procesu vnímání, hodnocení a reakcí na sociální kontakty s cizinci, explorace vlivu postojů k odlišnostem etnik v osobní a profesní sféře soužití.

PhDr. Eva Půlkrábková

RNDr. Eva Janoušková

vedoucí bakalářské práce

vedoucí katedry Katedra cestovního ruchu

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 19. 10. 2012 ...................................................... Podpis

Poděkování Chtěla bych na tomto místě poděkovat především vedoucí mé bakalářské práce paní PhDr. Evě Půlkrábkové za ochotu, trpělivost a cenné rady při psaní této bakalářské práce. Dále bych také chtěla poděkovat mé rodině, přátelům a svému manželovi, kteří mi po celou dobu studia byli oporou.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií

Sociální kognice bakalářská práce

Autor: Dominika Kiko Vedoucí práce: PhDr. Eva Půlkrábková Jihlava 2012

Copyright © 2012 Dominika Kiko

Anotace KIKO, Dominika: Sociální kognice. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce: PhDr. Eva Půlkrábková. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2012. 70 stran. Cílem bakalářské práce je zpracování problematiky sociální kognice, analýza procesu vnímání, hodnocení a reakcí na sociální kontakty s cizinci, explorace vlivu postojů na odlišnosti etnik v osobním a profesní sféře soužití. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá vysvětlením základních pojmů z oblasti sociální psychologie a pojmů, jež s tématem sociální kognice souvisí. Praktická část se zabývá vyhodnocením dotazníkového šetření, zhodnocením jeho výsledků a problematikou životního stylu romské menšiny. Klíčová slova: postoj, role, předsudek, vnímání, sociální kognice, cizinec, etnikum, menšina, intolerance, interkulturalismus, diskriminace, rasismus, xenofobie, romská menšina.

Annotation KIKO, Dominika: Social cognition. Bachelor´s Thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Tourism. Leader: PhDr. Eva Půlkrábková. Level of Professional qualifications: Bachelor´s degrese. Jihlava 2012. 70 pages.

The aim of this work is to treat the problem of the social cognition, the analysis of the perception, the evaluation and the response to social contacts with foreigners, the exploration of the influence of attitudes on ethnic differences in personal and professional sphere of coexistence. The work is divided into the theoretical and practical part. The theoretical part deals with the explanation of basic concepts in the field of social psychology and concepts that are connected with the theme of social cognition. The practical part deals with the questionnaire survey, evaluation of the survey results and with problems of Romani minority lifestyle.

Keywords: attitude, role, prejudice, perception, social cognition, stranger, ethnic, minority, intolerance, interculturalism, discrimination, racism, xenophobia, Roma minority.

Obsah Obsah ................................................................................................................................ 9 1 Úvod a cíl práce ........................................................................................................... 11 2 Teoretická část ............................................................................................................. 13 2.1 Sociální psychologie ............................................................................................. 13 2.1.1 Postoj .............................................................................................................. 14 2.1.2 Role................................................................................................................. 14 2.1.3 Předsudek ....................................................................................................... 15 2.1.4 Vnímání (Percepce) ........................................................................................ 16 2.1.5 Sociální kognice ............................................................................................. 17 2.2 Vymezení dalších základních pojmů .................................................................... 18 2.2.1 Cizinec ............................................................................................................ 18 2.2.2 Etnikum .......................................................................................................... 20 2.2.3 Menšina (minorita) ......................................................................................... 20 2.2.4 Intolerance ...................................................................................................... 21 2.2.5 Interkulturalismus ........................................................................................... 21 2.2.6 Diskriminace................................................................................................... 22 2.2.7 Rasismus ......................................................................................................... 23 2.2.8 Xenofobie ....................................................................................................... 25 2.3 Vnímání cizinců .................................................................................................... 26 3 Praktická část ............................................................................................................... 29 3.1 Dotazníkové šetření ............................................................................................... 29 3.1.1 První část – rozbor jednotlivých otázek k tématu .......................................... 30 3.1.2 Druhá část – profil respondenta ...................................................................... 46 3.2 Interpretace výsledků ............................................................................................ 49 3.3 Zhodnocení výsledků dotazníkového šetření ........................................................ 52 3.4 Češi versus romská menšina ................................................................................. 53 3.4.1 Historie romské menšiny ................................................................................ 53 3.4.2 Odlišnosti mentality Romů ............................................................................. 54 3.4.3 Vztahy s Romy očima médií .......................................................................... 57 3.5 Shrnutí ................................................................................................................... 59 4 Závěr ............................................................................................................................ 60 9

Seznam použitých literárních zdrojů .............................................................................. 62 Seznam internetových zdrojů.......................................................................................... 64 Seznam tabulek ............................................................................................................... 66 Seznam grafů .................................................................................................................. 67 Příloha ............................................................................................................................. 68

10

1 Úvod a cíl práce Téma mé bakalářské práce je sociální kognice neboli vnímání jiných (cizích) lidí. Na toto téma mě přivedl článek z psychologického časopisu Psychologie DNES, Cizinec versus našinec aneb Co ovlivňuje naše vnímání jiných lidí, od psycholožky Martiny Rašticové, která se na Fakultě sociálních studií v Brně věnuje genderovým a kulturním stereotypům a implicitní sociální kognici. Když pomineme ty nejzapadlejší kouty naší země či malé vesničky o pár staveních se zatvrzelými domorodci, téměř všude, na každém kroku, se dnes setkáváme s cizinci. Tedy s lidmi jiné země původu, jiné barvi pleti či vyznání. Buď již získali status občana naší země, nebo sem přijeli pracovat, studovat, či navštívit své přátele, rodinu, anebo jsou jen turisty na své cestě za poznáním blízkých či vzdálených koutů světa. Jistě by bylo zajímavé vědět, proč právě oni zavítali a s jakým cílem přišli do naší země. Ale jak tuto skutečnost přítomnosti cizinců v naší zemi vnímají její skuteční a původní občané? Při posuzování druhých osob je většinou rozhodující první dojem, který si o nich vytvoříme. Mnohdy si to však nechceme přiznat a vycházíme z předpokladu, že dojem, který máme o nějaké osobě, je výsledkem mnoha pečlivě získaných informací a zkoumání chování. Mnoho experimentů již ukázalo, že informace nehrají v poměru k prvnímu dojmu téměř žádnou roli. Často máme také tendence posuzovat cizí lidi takovým způsobem, jež jejich špatné chování připisujeme jejich osobnosti. Oproti tomu jejich dobré chování připisujeme odpovídajícím okolnostem a situacím, v nichž se vyskytli. Svůj specifický vliv na vnímání a posuzování cizích lidí mají stereotypy. Stereotypy jsou podmíněné kulturou. To pak znamená, že nám určují, co nebo kdo je typický černoch, muslim, Rom apod. Tím pak cizí osobě připisujeme určité vlastnosti na základě její příslušnosti, v našem případě, k určité etnické skupině, a očekáváme od ní typické chování a její odpovídající roli. Každou skupinu pak díky tomu máme zařazenou v tom či onom šuplíku a jsme si jisti, že víme, co se v něm skrývá, když jej otevřeme.

11

Cílem bakalářské práce je zpracování problematiky sociální kognice, analýza procesu vnímání, hodnocení a reakcí na sociální kontakty s cizinci, explorace vlivu postojů na odlišnosti etnik v osobním a profesní sféře soužití. Jak tedy Češi vnímají cizince? Jak s nimi jednají, jak se k nim chovají, co si o nich myslí či jak je popisují? K zjištění odpovědí na tyto otázky byl vytvořen dotazník, jehož výsledky jsou zpracovány a vyhodnoceny kvantitativně (formou grafů) a kvalitativně (formou tabulek). V důsledku analýzy vyhodnocení dotazníkového šetření mě závěrečná část praktické části vedla ke komparaci životního stylu Čechů a romské menšiny a následnému posouzení proč je nadále problémem tolerance soužití s nimi. .

12

2 Teoretická část 2.1 Sociální psychologie Dle psychologického slovníku je sociální psychologie definována jako psychologický obor, který se zabývá vlivem společenských činitelů na psychiku jedince; předmětem je regulační úloha psychických jevů v sociálních vztazích, sociální interakce, postoje, role, chování, význam sociálních skupin (Hartl; Hartlová, 2010, s. 473). Najdou se autoři, kteří považují veškerou psychologii za sociální. Někteří autoři do ní řadí i průzkum veřejného mínění, společenské konflikty a jejich řešení, překvapivě i psychologii politickou. Za zakladatele sociální psychologie je označován George Herbert Mead, přestože ve slovníku anglického jazyka Merriam-Webster je tento pojem definován již od roku 1891, jako studium způsobů, jimiž jsou osobnost, postoje, motivace a chování jedince ovlivňovány sociálními skupinami. Prvním výzkumníkem v této oblasti byl Norman Triplett, který v roce 1898 zkoumal proces sociální facilitace. Za skutečného otce sociální psychologie je však nejčastěji považován americký psycholog německého původu Kurt Lewin, první psycholog, který v roce 1943 zkoumal skupinovou dynamiku a vývoj organizací (Hartl; Hartlová, 2010, s. 473).

Dle Marie Fürst (1997, s. 222) se sociální psychologie zabývá tím, jak jedinec myslí, cítí a jedná, když se zařadí do skupiny lidí. Sociální psychologie je vědou o vzájemném působení mezi jednotlivci a určitými společenskými podmínkami. Pokouší se nám také vysvětlit vliv, jejž mají osoby na chování a prožívání osob jiných. Sociální psychologie je rozsáhlou a mnohostrannou oblastí psychologie, propojuje se a proniká do jiných dílčích disciplín. Experiment je považován za její pracovní metodu. Avšak jeho problémem je jistá umělost, neboť nám nevytváří komplexní situace a podmínky jako se objevují v běžném životě, čímž nám znemožňuje je patřičně zkoumat.

13

2.1.1 Postoj Jak uvádí Maria Fürst (1997, s. 222) musíme znát obraz, jež má člověk o světě, abychom byli schopni pochopit, případně předvídat, jednání člověka. Musíme tedy znát jeho postoj. Postojem se má na mysli připravenost reakce zcela určitými pocity, představami a způsoby chování na určité osoby, objekty a situace. Postoje jsou součástí osobnosti a slouží člověku k lepší orientaci ve svém prostředí. Vůči změnám jsou relativně stabilní. Postoje rozlišujeme ze tří aspektů: a) kognitivní (poznávací - vnímání a představování), emocionální (citovou - pocity) a konativní (behaviorální - hledisko chování). Postoje nabývá člověk během svého života při rozporu mezi sebou samým a prostředím. Zejména vzděláváním a širšími sociálními vlivy jako jsou sociální kontakty a veřejné mínění. Různí lidé zastávají postoje z rozdílných příčin, přičemž jeden postoj může mít víc než jeden důvod. Funkce, kterým postoj slouží, mají vliv na konzistentnost a odolnost vůči změně. Rozlišuje se pět funkcí: a) instrumentální – dosažení prospěchu nebo vyhnutí se stresu, b) kognitivní – pomáhá vytvářet názory na svět, c) hodnotová – vyjadřuje hodnoty a odráží sebepojetí člověka, d) ego-obranná – chrání před úzkostí a ohrožením sebeúcty, f) sociálně-adjustační – napomáhá pocitům sociální sounáležitosti (Hartl; Hartlová, 2010, s. 431). Postoje můžeme měřit kvantitativně či analyzovat dle vztahu k hierarchii hodnot.

2.1.2 Role Chování, které je pro jedince v určitém postavení či situaci vhodné očekávané a žádoucí případně je pro ně dána konkrétní sociální norma (Hartl; Hartlová, 2010, s. 504). Rozeznáváme role, jež jsou stanovené, role nezávislé na jedinci, role, s nimiž se jedinec ztotožňuje – tedy role přijaté, a role vykonané – ty, jež přímo usměrňují jednání.

14

Role je podrobena sociální kontrole a tím i určité sociální sankci. Role se nám skládá ze znaků vnějších a vnitřních. Znaky vnějšími se rozumí účes, oblečení, gesta, to čímž se daná osoba vizuálně vyznačuje. Znaky vnitřními se rozumí cítění, pohnutky, přesvědčení, které v případě nesouladu přináší vnitřní konflikt. Jak uvádí Maria Fürst (1997, s. 223, 224) individuální chování jedince pak vychází z jeho dominantní role, kterou ve společnosti představuje. Součástí role je takzvaná pozice neboli status. Ten je spojen s určitými předpisy chování, právy a povinnostmi, například pozice učitele, doktora, právníka. Každý z nás má tím dáno různé množství reakcí a daná role předurčuje možné reakce a ulehčuje tím jejich výběr. Díky tomu pak odpovídající chování s danou rolí umožňuje ostatním pochopit, případně i předpovědět určitý průběh chování, a umožňuje se tak vyhnout komplikovaným situacím. Pokud se někdo vymaní ze své společensky stanovené role, může se octnout v nebezpečí, kdy bude druhými považován za tak trochu pomateného. 2.1.3 Předsudek Americký filozof a psycholog, zakladatel pragmatismu William James koncem 19. století uvedl: „Mnoho lidí se domnívá, že si myslí, až jenom nově řadí své předsudky.“ (Hartl; Hartlová, 2010, s. 454) Psychologický slovník předsudek definuje jako předpojatost, názorovou strnulost; jako emočně nabitý, kriticky nezhodnocený úsudek a z něj plynoucí postoj, názor přijatý jedincem nebo skupinou. Předsudek se může vztahovat k čemukoli, nezávisí na okamžité situaci a neopírá se o porozumění, z čehož pak vyplývají sklony k sociální diskriminaci a podjatosti (Hartl; Hartlová, 2010, s. 454). Předsudek lze také definovat jako zvláštní komplex založený na nezdůvodněných postojích a stanoviscích, jež si lidé osvojují i nenápadným způsobem díky vlivu prostředí nebo jej převezmou od nějaké autority. Ve své podstatě jde o nenápadnou podpěru, jejíž pomocí lze celkem snadno překonávat problémy, které provázejí formování vlastního názoru na něco, co se vymyká našemu zajetému vidění světa kolem nás.

15

2.1.4 Vnímání (Percepce) Dalším faktorem, jenž ovlivňuje komunikaci je vnímání. V psychologickém slovníku je vnímání definováno jako proces, kdy jedinec prostřednictvím smyslu a s nimi souvisejících nervových center v mozku získává informace o okolních objektech, kvalitách a vztazích, a také o vlastním vnitřním světě. Na procesu se podílej faktory fyziologické, psychické i sociální. Opakem bezprostředního vnímání je paměť (Hartl; Hartlová, 2010, s. 663). Znamená to tedy, že vnímání je tedy to, jak vidím druhé a jak druzí vidí mě. Vnímání nás upozorňuje na potřebu vidět danou situaci, zážitek, věc, obrázek či akci z mnoha úhlů, odlišným způsobem. Z toho vyplývá, že takzvaných pravd může existovat několik, a i když je náš pohled jedinečnou záležitostí, není však jediný, jak může být cokoli kolem nás vnímáno. Naše vnímání ovlivňuje náš hodnotový systém, pak se v různých situacích stává, že vidíme naše vnímání jako jediné správné (normální), tudíž si nedovedeme představit vnímání druhého člověka, a pak jej za jeho chování, neprávem, odsoudíme, protože nedokážeme pochopit, že by mohl danou situaci vidět také jinak, než našima očima. Tomuto jednání, kdy hodnotíme jiné lidi, které známe málo nebo vůbec, pouhým pozorováním, pak nazýváme procesy sociálního zastupování. Výkon procesu vnímání zahrnuje dva důležitá hlediska. Hledisko selekce, jímž rozumíme fakt, že pro vytváření mínění nejsou brána v úvahu všechna pozorovaná jednání, pouze ta, která jsou považována za typická a podnětná. Druhé hledisko inference spočívá v tom, že skutečně vycházíme z vnímané informace a vyvozujeme z n závěry, které bychom jinak nemohly z vnímání odvozovat (Fürst, 1997, s. 225).

16

2.1.5 Sociální kognice Kognice je psychologickým slovníkem definována jako poznávání. V kognitivní psychologii jsou to pak všechny druhy poznávání a vědomí, k nimž patří vnímání, pamatování, uvažování, rozhodování, hodnocení, představivost a řešení problémů. Pojem představuje všechny smyslové vstupy, které jsou měněny, zpracovány, uchovány, znovu zpracovány a případně využity, což se vztahuje i na ty procesy, jež probíhají bez přítomnosti právě odpovídajících podnětů, jako je tomu u představivosti, snů či halucinací (Hartl; Hartlová, 2010, s. 253). Sociální kognice se pak týká poznávání druhých lidí, tj. jak je vnímáme, hodnotíme a jaké postoje hrají roli při našich soudech a reakcích na ně. Zjednodušeně řečeno, sociální kognice znamená, jak se lidé vzájemně vnímají a jaké dojmy si o sobě vytvářejí neboli vytváření obrazu toho druhého. Dle Hewstona a Stroeba se sociální kognice zabývá studiem sociálního poznávání a sociálních procesů, které probíhají při utváření subjektivní reality. Cílem je prozkoumat, jak jsou informace kódovány, uskladňovány a vybavovány z paměti, jaká se utváří konstrukce a reprezentace sociálního poznání, a jaké procesy probíhají při vytváření úsudku a rozhodování (Hewstone; Stroebe, 2006, s. 151). V sociální kognici rozlišujeme pět druhů schémat. Schémata osob, schémata sebe sama, schémata rolí, schémata událostí a procedurální sociální schémata. Schémata osob jsou kategorizována jako pojetí druhých lidí, laicky, která umožňují psychologickou identifikaci osob. Schémata sebe sama nám vypovídá o tom, jakým způsobem zpracováváme informace o sobě samém. Například, zda se vidíme jako zodpovědná a pečlivá osoba, či jsme k sobě kritičtí a vidíme se jako nepořádní a lehkomyslní. Schémata rolí nám vyjadřují určité normy a standardy chování, které jsou utvářeny z hlediska pohlaví, věku, zaměstnání, postavení, rasy apod. Schémata událostí znamená znalost typické sekvence událostí ve standardních sociálních situacích, čímž nám umožňuje chápat jejich význam a předvídat jejich případný vývoj. Například návštěva restaurace - odložíme si svrchní oděv, usadíme se, dostaneme jídelní lístek, objednáme si, jíme. 17

Procedurální sociální schémata se týkají formálních pravidel, jakož to určitá pravidla a rituály. Pro užší posuzování druhých osob je typická snaha po kategorizaci neboli zařazování. Zde se uplatňují specifické efekty. Efekt prvního dojmu, efekt novosti a haló efekt. Efekt prvního dojmu nám po určitou dobu ovlivňuje další dojmy z téže osoby. Efekt novosti znamená, že úsudek o druhé osobě je dotvářen později získanou informací. Haló efekt je charakterizován jako první silný dojem z druhé osoby. Při setkání s druhou osobou se často dopouštíme chyb při posuzování dané osoby. Mezi nejčastější chyby patří, již výše zmiňovaný, haló efekt. Ten je mnohdy podceňován, protože právě on je při prvním setkání často rozhodující. Dokonce se můžeme setkat i s kurzy, jež učí, jak vytvořit žádoucí první dojem. Další chybou při posuzování druhé osoby je implicitní teorie osobnosti, což znamená, že osobám, jež jsou nám více sympatické, přisuzujeme například vyšší inteligenci či jiné kladné vlastnosti, objektivní podmíněnost zde ale nehledejme. Třetí nejčastější chybou je stereotyp. Tím je myšlen soubor charakteristik, jenž se předpokládá, že vystihuje určitou vymezenou skupinu lidí. Poslední nejčastější chybou je míra přesnosti, lépe řečeno nepřesnosti, protože posuzování druhých je dle ní zatíženo menší či větší mírou subjektivity, což vede k neobjektivnosti a neposuzování celku.

2.2 Vymezení dalších základních pojmů 2.2.1 Cizinec Dle ustanovení zákona o pobytu cizinců: cizincem se rozumí fyzická osoba, která není státním

občanem

České

republiky,

včetně

občana

Evropské

unie

(§1, zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR). Jinak řečeno za cizince jsou v České republice považovány osob s jiným než českým státním občanstvím, osoby bez státního občanství a rovněž osoby s více občanstvími, z nichž žádné není státním občanstvím ČR. [2]

18

V každodenním běžném životě se můžeme setkat s pojmem cizinec známý. Termín cizinec známý (familiar stranger) je, dle psychologického slovníku, termínem amerického sociálního psychologa Stanley Milgrama pro lidi, kteří se pravidelně potkávají například jako spolucestující na cestě do zaměstnání, vzdálenější sousedé, kteří však spolu nemluví, a tak se chrání před zahlcením sociálními kontakty (Hartl; Hartlová, 2000, s. 87). Dle údajů Českého statistického úřadu, počet cizinců v České republice v posledních letech pokles. Podíl cizinců se v posledních letech pohyboval okolo 4%. V roce 2010 dosáhl počet cizinců hodnoty 424 291. Tabulka č. 1: Celkový počet cizinců v ČR, dle příslušnosti k EU/non EU a jejich relativní rozložení EU/non EU Počet % Podíl na obyv. ČR (%)

2008 EU non EU 145 830 291 735 33,33 66,67

2009 EU non EU 137 017 295 86 31,68 68,32

2010 EU non EU 135 408 288 883 31,91 69,09

4,18

4,12

4,03

Zdroj: Český statistický úřad [3]

V tabulce č. 1 můžeme vidět počet cizinců patřící ke skupině EU a non EU v letech 2008, 2009 a 2010. Aktuálnější informace a počet cizinců se autorce nepodařilo sehnat. Jak je vidět z tabulky, tak v roce 2010 byl počet cizinců z EU v ČR 135 408, přičemž z toho pět nejčastěji zastoupených státních občanství je Slovensko, Polsko, Německo, Bulharsko a Rumunsko. Počet cizinců z non EU činil v roce 288 883, přičemž z toho pět nejčastěji zastoupených státních občanství je Ukrajina, Vietnam, Rusko, Moldavsko a Spojené Státy. Tabulka č. 2: Počet cizinců v kraji Vysočina a jejích okresech v letech 1996, 2004 -2010 Vysočina (NUTS3) Havlíčkův Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Žďár nad Sázavou

1996 3 739 465 818 687 994 775

2004 5 883 1 041 1 445 988 1 453 956

2005 6 106 1 256 1 526 1 131 1 413 834

2006 7 016 1 379 1 783 1 250 1 632 972

2007 8 729 1 904 2 218 1 615 1 730 1 262

2008 9 771 2 208 2 592 1 733 1 738 1 500

2009 8 583 1 781 2 471 1 358 1 674 1 299

2010 8 023 1 589 2 365 1 298 1 589 1 182

Zdroj: Český statistický úřad [4]

19

V tabulce č. 2 je vidět počet cizinců v kraji Vysočina a jejích okresech v letech 1996, 2004 -2010. Poslední sloupec tabulky ukazuje počet cizinců v roce 2010, jenž čítá 8 023. Ze zdrojů Českého statistického úřadu autorka zjistila, že mezi pět nejčastěji zastoupených státních občanství v kraji patří Ukrajina (33%), Slovensko (20%), Vietnam (16%), Mongolsko (7%) a Moldavsko (4%). Z hlediska pohlaví je procentuální zastoupení v poměru 56% muži a 44% ženy, přičemž průměrná věková kategorie je ve věku 30 -34 let.

2.2.2 Etnikum Etnikum (z řeckého ethnos, tj. lid) je pojem, kterým se běžně označuje historicky vzniklá skupina lidí, kteří údajně mají společný historický původ, rasový typ, jazyk, materiální a duchovní kulturu, mentalitu a tradice a obývají společné území; dá se tedy také srovnat s pojmem „kmen“. Ve skutečnosti je představa společného genetického původu příslušníků jednoho etnika zavádějící, a to kvůli migraci a míšení různých etnik mezi sebou, a odborníci proto chápou etnikum spíše jen jako skupinu lidí, kteří sdílí společnou kulturu. Několik etnik může tvořit národ. [6] 2.2.3 Menšina (minorita) Jak uvádí psychologický slovník menšina neboli minorita je kulturní, náboženská, národnostní, rasová či příjmová skupina osob, která je znevýhodňována či je objektem předsudků ze strany jiné skupiny (Hartl; Hartlová, 2000, s. 310). Rozeznáváme čtyři základní druhy sociálně psychologických menšin: etnická, národnostní, náboženská a jazyková. Etnická menšina je obvykle vymezená kulturou a jazykem. Národnostní menšina je úředně uznávaná etnická menšina. Náboženská menšina je menšina určena náboženský vyznáním. Jazykovou menšinu rozeznáváme v případě, že není zároveň i menšinou etnickou, například francouzsky a italsky mluvící obyvatelé Švýcarska. [7] Metaforicky můžeme, kromě základních druhů menšin, hovořit například o menšinách mladých lidí, vysokoškoláků, student apod.

20

Menšiny mohou v dnešních organizovaných a centralizovaných státech představovat sociální i politické problémy. Jedním z problémů může být pokus státu o asimilaci této skupiny, někdy i násilnými kroky. Tomu se snaží zabránit koncept menšinových práv, jenž prosazuje OSN a Rada Evropy do různých mezinárodních dokumentů i do zákonodárství jednotlivých států. Dalším z problémů mohou být dobře organizované a významné

menšiny,

pokud

nějakým

způsobem

ohrožují

celistvost

státu.

Neodmyslitelným problémem mohou být i neorganizované menšiny, jež si z nejasného důvodu nárokují menšinová práva. U takových skupin není jasné, kdo je jejich mluvčím a co představuje jejich členskou základu a kdo jsou jejich představitelé. [7] Opak menšiny představuje většina (majorita), jenž je definována jako kvantitativní kategorie, označující větší počet prvků (jedinců) oproti jiné skupině nebo skupinám. Vztahy mezi majoritou a minoritou jsou častým předmětem zájmu sociálních věd, přičemž nejčastějším určujícím znakem je etnikum, náboženství a věk (Hartl; Hartlová, 2000, s. 291).

2.2.4 Intolerance Intolerance je nedostatek respektu vůči chování nebo přesvědčení druhých. Projevuje se v okamžiku, kdy jeden člověk nebo skupina lidí nedovolí druhým chovat se odlišným způsobem a mít odlišné názory. Intolerance může znamenat, že s lidmi není jednáno spravedlivě kvůli jejich náboženskému přesvědčení, sexuální orientaci nebo dokonce oblečení a účesu. Intolerance nepřijímá žádnou odlišnost. Je východiskem pro rasismus, antisemitismus, xenofobie a diskriminaci obecně. Může často vést k násilí (Multikulturní centrum Praha, 2002, s. 30).

2.2.5 Interkulturalismus Interkulturalismus je přesvědčení, že poznáváním jiných kultur a získáváním zkušeností se z nás stanou bohatší lidé, kteří rozvíjejí svou osobnost. Různí lidé by měli být schopni žít společně, i když pocházejí z různých kulturních prostředí. Interkulturalismus přijímá a respektuje odlišnosti. Lidé, kteří věří v interkulturalismus věří také v to, že setkáváním s jinými kulturami je možné naučit se a získat něco nového (Multikulturní centrum Praha, 2002, s. 30). 21

2.2.6 Diskriminace Diskriminace je jednáním, které spočívá v nedobrém mínění o určité skupině, špatném zacházení s touto skupinou, horší hodnocení než u ostatních, bojkotování či vyloučení této skupiny (Multikulturní centrum Praha, 2002, s. 30). Diskriminaci můžeme definovat i z více hledisek – sociologické, psychologické a právní. Sociologické hledisko neboli sociální diskriminace, je založené na omezování a utiskování určitých společenských skupin či jednotlivých členů, takovým způsobem, kdy jsou jim upírána jejich občanská práva, snižovány šance na uplatnění ve společnosti, jako je jejich zaměstnání, vzdělávání apod. Tato diskriminace ve většině případů vychází z předsudků a může se projevovat rasismem. Projevuje-li se neformálně, je spontánní a má lokální charakter, a projevuje-li se formálně, bývá určená oficiální státní doktrínou. Na obranu proti sociální diskriminaci vznikaly a stále vznikají různá sociální hnutí, která požadují sociální spravedlnost a rovnost, příkladem jsou feministická hnutí či odbory. Proto bývá v mnoha demokratických státech zřizovaná funkce ombudsmana, jež slouží k řešení těchto sociálních problémů. Psychologické hledisko se vztahuje k vnímání a učení. Jedná se o schopnost rozlišování podnětů, jež nám umožňuje jejich definici a lze jej uplatnit i v učení. Diskriminací z právního hlediska se rozumí daná situace, kdy právní řád státu vytváří nerovnost ve výkon subjektivních práv či povinností, ovšem neexistuje zde relevantní souvislost mezi danou nerovností založenou právním řádem a nerovností, která je z povahy věci vlastní subjektivnímu právu nebo povinnosti. [10] V České republice je zákaz diskriminace zakotven v Listině základních práv a svobod, Ústavní zákon č. 2/1993 Sb.; čl. 3, „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku rodu nebo jiného postavení.“; tamtéž čl. 24, „ Příslušnost k jakékoliv národnosti nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.“ (Šišková, 1998, s. 15).

22

2.2.7 Rasismus Jak uvádí psychologický slovník, rasismus je předsudek založený na postoji a víře v existenci vyšších, nadřazených, a nižších, méněcenných, ras, plemen. Rasismem je myšleno zdůrazňování rasových znaků a rozdílů a z nich odvozených teorií o nadřazenosti či podřazenosti ras a z toho vyplývajících názorů o podřízenosti nebo likvidaci nižších ras. Propagace rasismu v České republice je trestná (Hartl; Hartlová, 2010, s. 484). Všechny rasové teorie jsou podloženy představou, že lidstvo je původně rozděleno na nižší a vyšší rasy. Přičemž vyšší rasy jsou charakterizovány jako tvůrčí a brány jako nositelé civilizace a pokroku, se schopností vládnutí. Ovšem nižší rasy jsou charakterizovány svou neschopností ke kulturní tvořivosti a je nutné je vést (Šišková, 1998, s. 13). Rasismus byl v průběhu historie, jako politická teorie a jako základ teorie dějin, používán k agresivnímu chování, expanzi, ovládání a vykořisťování. Jako politická síla vstoupil do popředí v podobě antisemitismu na přelomu století, aby se pak stal intelektuální základnou nacismu. Při pátrání po intelektuálním původu rasového výkladu lidského světa zabrousíme až do osmnáctého století. Tehdy vznikla antropologie, nová vědecká disciplína, která usilovala o definici postavení člověka v přírodě empirickou hodnotou. V důsledku toho byli lidé pozorováni, hodnoceni a srovnáváni. Hledání jednoty a harmonie ve světě lidí zapříčinilo znik víry v jednotu duše a těla. [9] Velcí antropologové a přírodovědci osmnáctého století přišli s materialistickým výkladem rasových rozdílů, jejichž kritéria klasifikace byla velmi subjektivní. Běžné používání stereotypů a odlišné fysiologické charakteristiky začaly být považovány za známky existence duševních, psychologických a kulturních rozdílů. [9] V průběhu devatenáctého století patřily tyto pokusy, přistupovat ke zkoumání duše srze tělo, k jedné z významných charakteristik rasismu. V Evropě byly uznávány dvě základní myšlenky. První myšlenkou je, že existují vnitřní psychologické rozdíly mezi rasami a druhá vypovídá o tom, že pouze lidé jedné krve mohou sdílet jedno kulturní a 23

intelektuální dědictví. Důsledkem toho je znik nacionalismu, jenž zahrnoval hledání objektivních kritérií definice národních společenství a připisoval velkou důležitost národním dějinám a jazykům. [9] O systematizaci rasistického myšlení v devatenáctém století se postaral Arthur de Gobineau, jenž ve svém díle Pojednání o nerovnosti lidských mas tvrdí, že rasový princip objasňuje minulost, přítomnost i budoucnost a určuje osud civilizace. Ta se pak stává dekadentní ve chvíli, kdy dojde k mísení ras. Čímž tvrdí, že žádná rasa není schopna zachovat si čistotu a čím více se mísí, tím více degeneruje. Gobineau rozdělil lidskou rasu do tří hlavních skupin, na žlutou, černou a bílou. Přičemž žlutá rasa je materialistická, chybí jí fantazie a její jazyk není schopen metafysického vyjadřování. Černá je rasou postrádající inteligenci. A bílá rasa, jinak také nazývaná árijská, byla kdysi elitou v Indii a později vytvořila teutonskou tradici a má mezi bílými postavení šlechty. Typickými rysy pro ni jsou láska ke svobodě a cti a kult duchovnosti. [9] Ucelenou politickou teorií se rasistické myšlení stalo až vstřebáním sociálního darwinismu. Myšlenky přirozeného výběru, boje o existenci a přežití nejsilnějších se hned ujali teoretici rasismu. Sociální darwinismus spojený s rasismem okamžitě vedl k devastaci člověka a asimilaci společenské a fysické existence. [9] Myšlenka etnické nerovnosti různých národů převládala pak na přelomu století. Richard Wagner uvádí ve svém díle Židovstvo v hudbě, že Židé byli věčným nepřítelem, který vede totální vlku s Árijci. Tato myšlenka se stala ústřední filosofií nejslavnějšího teoretika rasismu, Angličana Houstona Stewarta Chamberlaina (Základy XIX století), jenž spolu s Rakušanem Ottem Weiningerem (Pohlaví a charaker) přímo ovlivnil Hitlera. Věřili, že Židé představují absolutní zlo, zatímco Němci jsou vyvoleným národem. [9] Myšlenky minulosti a jejich následky již známe. Ale jaké jsou názory odborníků dnes? Steven Sailer označuje rasismus dnešní doby s neamerikanismem v 50. letech ve Spojených státech, tedy zaklínacím slovem, jenž poskytuje šikovnou náhradu za logické myšlení. Anthony Browne prohlašuje, že nařčení názorového oponenta z homofobie, rasismu, fašismu či sexismu slouží jako nástroj politické korektnosti k vynucení si cenzury a potlačení odlišného a politického korektnosti nepohodlného názoru. 24

Zajímavý je i názor novinářky Saši Uhové, jenž uvádí, že v dnešní společenské diskusi nefunguje termín rasismus jako analytická kategorie, nýbrž jako nadávka vůči tomu, kdo je za rasistu označován. [11] Z hlediska právního, definice rasismu není zakotvena v

terminologii žádných

vnitrostátně platných právních předpisů. Definovaná jsou pouze jednání, kterými se rasismus projevuje veřejně a která jsou předmětem právní regulace: rasová nenávist (Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech), rozlišování podle rasy (Mezinárodní pakt OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech), veřejné hanobení národa či rasy (Trestní zákoník), podněcování k nenávisti k některému národu nebo rase (Trestní zákoník), ničení některého národa či rasy – genocidium (Trestní zákoník), národnostní a rasová zášť (Trestní zákoník), národnostní a rasová nesnášenlivost (Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o výkonu vazby) (Šišková, 1998, s. 13,14).

2.2.8 Xenofobie Xenofobie je odborný sociologický a politický termín. Doslova můžeme říci, že jde o nadměrný strach z cizinců, z neznámých lidí, míst. Často se používá k označení strachu z cizinců, či při obavách z jejich tradic a odlišné kultury. Zkrátka a jednoduše řečeno, jakmile je někomu něco cizí, otevírá se zde možnost pro vznik určitého postoje, jehož jádrem je nedůvěra k odlišnostem a odchylkám (Hartl; Hartlová, 2010, s. 682). K tomuto tématu se váže zajímavý experiment, který provedl profesor Rick van der Zwan s týmem svých spolupracovníků. Vytvořil proměnlivý světélkující obrys lidské postavy. Čím více postava vzdálená v šerosvitu znázorňovala muže, tím větší měli dobrovolníci obou pohlaví pocit, že se přibližuje. Čím více obrys připomínal ženu, tím více se podle nich vzdaloval. Toto smyslové zkreslení je připisováno evolučnímu vývoji. Střet s neznámým mužem znamená nebezpečí a chvilkový poplach je malou daní za připravenost na toto nebezpečí. Přibližující se žena nebezpečí útoku nepředstavuje (Hartl; Hartlová, 2010, s. 682).

25

Xenofobie je základem různých nezávislých ideologií, jako je rasismus, šovinismus, nacionalismus, fašismus apod. Je také nejníže položenou základnou problémů minorit a jejich napětí vůči většinové společnosti, z čehož pramení pronásledování cizinců a stojí v pozadí vytváření segregovaných (rozdělování) území. Xenofobie vzrůstá, když se sociální útvary ocitají v sociální, ekonomické či politické krizi nebo v kritické či nesrozumitelné situaci, čímž jsou situace velkých změn. Tím se pak něco nebo někdo cizí, subjektivně prožívané jako nebezpečné, stává obětním beránkem neboli snadno definovatelným původcem nesnází (Šišková, 1998, s. 12). Z hlediska právního, definice xenofobie neexistuje. Xenofobie není jevem, jenž by mohl regulovat právo, protože se jedná o soukromý a svobodný pocit či postoj. Nejedná se o ideologii. V žádném vnitrostátním právním předpisu, ani v mezinárodních smlouvách se tento pojem neobjevuje. Až samotné aktivní chování, jemuž je xenofobie prvotním základem, je pak předmětem právních úprav (Šišková, 1998, s. 12).

2.3 Vnímání cizinců Jak píše ve svém článku psycholožka Martina Rašticová, na tom, že naše vnímání je ovlivněno existencí určitých základních dimenzí, se odborníci z oblasti sociální percepce shodují. Avšak jaké dimenze to jsou, v tom už jednotní nejsou. Co je pro nás při setkání s cizincem prvotní? Dle americké profesorky psychologie Susan Fiske se nejdříve musíme rozhodnout, zda je ten druhý člověk přítel či nepřítel, zda jsou jeho úmysly čisté či nikoli a zda má dostatek schopností či kompetence realizovat své úmysly. Z tohoto důvodu Susan Fiske navrhla dvě univerzální dimenze sociálního vnímání: vřelost a kompetenci, jež nám dává vysvětlení jak pojmout nejen druhé lidi, ale i celé skupiny. Dimenze vřelosti zahrnuje rysy, které se vztahují k úmyslům jako je například přátelskost, snaha pomoci, upřímnost, důvěryhodnost a moralita. Dimenze kompetence odráží rysy, jež se vztahují k percipovaným schopnostem jako je například inteligence a kreativita. Z těchto dvou dimenzí je dimenze vřelosti na prvním místě, protože soudy týkající se vřelosti daleko více ovlivňují naše emoce a chování. Susan Fiske to

26

odůvodňuje tím, že z evolučního hlediska je to pochopitelné, jelikož při hodnocení druhého člověka je prvořadé posouzení jeho úmyslů, a teprve po té můžeme hodnotit, zda je a jakým způsobem je schopný své úmysly naplnit. Tento fakt dokazují i výzkumy, z nichž vyplynulo, že lidé vnímají slova vztahující se k vřelosti rychleji, než slova vztahující se ke kompetenci (Rašticová, 2009, s. 54). Dvoudimenzionální vřelostně-kompetenční model popisuje jednu vlastní sociální skupinu – ingroup a tři cizí skupiny – outgroups, s nimiž se setkáme ve všech studovaných zemích. Vlastní skupina je vnímána jako vřelá a kompetentní, zbylé tři skupiny dosahují nízko alespoň v jedné dimenzi. Ze společenského hlediska jsou určité skupiny prototypem neboli referenční skupinou (skupina, se kterou se člověk ztotožňuje). Podíváme-li se do Spojených států, tak zde jsou to v současnosti lidé střední vrstvy, křesťané, heterosexuálové a lidé s americkým občanstvím. Lidé zahrnuti v této skupině jsou vnímáni jako vysoce vřelí a současně kompetentní a je jim vyjadřován obdiv a uznání. Susan Fiske upozorňuje na fakt, že předsudek není antipatie. Příslušníci cizích sociálních skupin jsou totiž nejčastěji vnímáni ambivalentně (mající současně dvojí platnost) – ve výzkumech dosahují vysoko v jedné a současně nízko v druhé dimenzi. Podíváme-li se starší či fyzicky nebo mentálně handicapované lidi, tak ti jsou vnímáni jako vřelí a současně nekompetentní. Čímž vyvolávají soucit a zároveň sympatie. Například skupiny jako bohatí lidé, Asiaté, Židé či ženy profesionálky jsou vnímány jako kompetentní, ale chladné a nedůvěryhodné. Protože vyvolávají závist a žárlivost, přičemž jsou oceňovány pro své schopnosti. Avšak jejich záměry a cíle jsou nejasné a mnohdy i podezřelé. Okrajovou skupinu pak tvoří ti, co nejsou vnímáni ani vřele, ani kompetentně. Takový lidé jsou vnímáni jako nepřátelští, nedůvěryhodní, nemotivovaní, ale vlastně hloupí a neškodní, vyvolávají despekt, opovržení a nezájem. Do této skupiny jsou ve Spojených státech zahrnutí bílí i černí chudí, lidé žijící ze sociální podpory, bezdomovci, drogově závislí a ilegální imigranti. Model rozdělení do těchto skupin nám pak vypovídá o tom, že různé typy diskriminací jsou výsledkem různých kombinací vřelosti a kompetence. Dimenze vřelosti předpovídá aktivní chování: pomoc nebo útok. Dimenze kompetence oproti tomu předpovídá pasivní chování: na jedné straně umožňují těmto lidem začlenit se, na straně druhé je

27

opomíjejí, přehlíží, zanedbávají. Diagonály mezi dimenzemi pak představují profily chování, jež směřují k různým typům společenských outsiderů. Díky médiím jsme pravidelně informování o různých druzích diskriminace. Různé kombinace dimenzí vyvolávají ambivalentní chování. Ty skupiny, jež evokují soucit a lítost, jako staří či postižení lidé, vyvolávají snahu o aktivní pomoc a zároveň pasivní opomíjení. Výsledkem je sice například institucionalizovaná pomoc, jež jim pomůže, avšak současně je sociálně izoluje. Oproti tomu elitní skupiny, které vyvolávají závist, jsou pasivně začleňovány a akceptovány, ale v určitých situacích se stávají terčem aktivního násilí. Jak uvádí psycholožka Martina Rašticová, kombinace stereotypů kompetence a vřelosti nám předpovídá emoce, jež zase přímo předpovídají chování. Dle Susan Fiske je vzdálenou příčinou sociálního chování afekt, přičemž stereotypy mohou antipatie vůči členům jiných skupin legitimizovat. Rašticová uzavírá tuto kapitolu tím, že definice toho, co ustanovuje a vytváří skupinu, zahrnuje sdílené cíle a společenské hodnoty, které se většinou liší od sdílených cílů a společenských hodnot jiných skupin.

28

3 Praktická část 3.1 Dotazníkové šetření Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit, jak se lidé vypořádávají s přítomností cizinců v každodenním styku. Zda si dokážou představit mít za souseda cizince, jak by ho vnímali jako svého kolegu v práci. Zda mají mezi přáteli či za partnera cizince. Existují - li rozhodující faktory při styku s cizincem. Čeho se obávají při setkání s cizincem, či zda mají strach z konkrétní etnické skupiny. Dotazníkové šetření probíhalo v období březen 2012 až září 2012. Dotazníky byly buď předávány osobně či zasílány e-mailovou komunikací. Snahou byl vyrovnaný počet respondentů z hlediska pohlaví a pokusit se pokrýt rovnoměrně všechny věkové kategorie. Celkem bylo rozdáno a rozesláno 200 dotazníků. Úspěšnost návratnosti dotazníků je poměrně zdařilá. Z celkového počtu dotazníků se navrátilo 141 dotazníků, tedy 70,5%. Pro hodnocení bylo použito 133 vyplněných dotazníků. 8 dotazníků nebylo možno použít z důvodu nevyplnění všech otázek. Dotazník je anonymní a skládá se z 15 otázek. V první části se nacházejí otázky související s tématem bakalářské práce. V druhé části dotazníku nalezneme otázky týkající se profilu respondenta. V dotazníku byly ve většině použity otázky uzavřené a jedna zcela otevřená. Z uzavřených otázek bylo u 3 otázek, v případě odpovědi ano, možné uvést důvod svého výběru. Výsledky otevřených otázek jsou zpracovány a vyhodnocovány kvantitativním způsobem, tedy ve formě grafů. Otevřená otázka a odpovědi na otázky s možností uvedení důvodu jsou zpracovány a vyhodnocovány kvalitativním způsobem, tedy ve formě tabulek. Na základě analýzy výsledků dotazníkového šetření byla vytvořena část 3.4. Češi versus romská menšina.

29

3.1.1 První část – rozbor jednotlivých otázek k tématu Otázka číslo 1: Vadí Vám přítomnost cizinců ve Vašem okolí? V případě, že ano, uveďte důvod. Na první otázku bylo možné výběru ze dvou odpovědí - a) ano, b) ne. V případě, že respondent odpověděl ano, měl uvést důvod, proč se obává přítomnosti cizinců ve svém okolí. Celkem 118 respondentů odpovědělo možnost b). Zbývajících 15 respondentů pak odpovědělo na tuto otázku možnost a). Graf č. 1: Vadí Vám přítomnost cizinců ve Vašem okolí?

11%

a) ano b) ne 89%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

Z grafu je tedy zřejmé, že 89% dotazovaným respondentům přítomnost cizinců v jejich okolí nevadí. Zbývajícím 11% dotazovaným respondentům to není příjemné. Důvody jejich rozhodnutí jsem rozdělila dle pohlaví do dvou přehledných tabulek. Jak muži, tak i ženy uvedli v několika případech i více důvodů, tudíž počet důvodů nekoresponduje s počtem odpovědí na možnost a).

30

Tabulka č. 3: Záporné důvody přítomnosti cizinců - muži

Důvody muži

Počet

Romové

2

Kriminalita

3

Nepřizpůsobivost

1

Nezaměstnanost

3

Celkem

9


Tabulka č. 4: Záporné důvody přítomnosti cizinců – ženy

Důvody ženy

Počet

Nezaměstnanost

2

Strach z napadení

1

Romové

2

Nerespektování pravidel

2

Jsou nepříjemní

1

Vietnamci

1

Jiný životní styl

1

Narušení osobní zóny

1

Chování ve skupině nepatřičné

1

Celkem

12


Z výše uvedených důvodů vyplývá, že mužům na přítomnosti cizinců nejvíce vadí to, že se setkávají s jejich nezaměstnaností a v mnohých případech se zřejmě setkali s jejich kriminalitou, jež byla dalším nejčastěji zmiňovaným důvodem. Nejčastější důvody žen se ve dvou případech shodovaly s odpověďmi mužů a to v případě nezaměstnanosti a obav z Romské komunity. Dalším nejčastěji zmiňovaným důvodem u žen bylo nerespektování pravidel.

31

Otázka číslo 2: Vadilo by Vám mít cizince za souseda? V případě, že ano, uveďte důvod. Na druhou otázku bylo možné výběru ze dvou odpovědí - a) ano, b) ne. V případě, že respondent odpověděl ano, měl uvést důvod, proč by mu vadilo mít za souseda cizince. Celkem 121 respondentů odpovědělo možnost b). Zbývajících 12 respondentů pak odpovědělo na tuto otázku možnost a). Graf č. 2: Vadilo by Vám mít cizince za souseda?

9%

a) ano b) ne 91%


Z grafu je tedy zřejmé, že 91% dotazovaných by nevadilo mít za souseda cizince. Zbývajícím 9% dotazovaným by to bylo nepříjemné. Důvody jejich rozhodnutí jsem rozdělila dle pohlaví do dvou přehledných tabulek. Jak muži, tak i ženy uvedli v několika případech i více důvodů, tudíž počet důvodů nekoresponduje s počtem odpovědí na možnost a).

32

Tabulka č. 5: Záporné důvody sousedství s cizinci – muži

Důvody muži

Počet

Záleží na povaze

2

Romové

3

Požívání alkoholu, hluk

1

Nepřizpůsobivost

2

Jiný způsob života a tradice

1

Celkem

9


Tabulka č. 6: Záporné důvody sousedství s cizinci – ženy

Důvody ženy

Počet

Romové

1

Napadení

1

Již zkušenosti - problémy

1

Národnost

2

Celkem

5


Z výše uvedených důvodů vyplívá, že mužům by přítomnost cizince jako souseda vadila v případě, že by patřil do Romské komunity. Dále pak nejčastěji zmiňovanými důvody u mužů byla povaha a nepřizpůsobivost. Pro ženy by byla v tomto případě rozhodující národnost, ale neuváděly jaká.

33

Otázka číslo 3: Máte mezi cizinci přátele? Na třetí otázku bylo možné výběru ze dvou odpovědí - a) ano, b) ne. Celkem 89 respondentů odpovědělo možnost a). Zbývajících 44 respondentů pak odpovědělo na tuto otázku možnost b).

Graf č. 3: Máze mezi cizinci přátele?

33%

a) ano 67%

b) ne


Z grafu nám vyplývá, že téměř tři čtvrtiny dotazovaných má mezi přáteli cizince. Z vlastních zkušeností mohu říci, že mladí lidé je získávají zejména při výměnných pobytech, stážích, workshopech, zahraničních letních brigádách apod.

34

Otázka číslo 4: Máte za partnera cizince? Na čtvrtou otázku bylo možné výběru ze dvou odpovědí - a) ano, b) ne. Celkem 128 respondentů odpovědělo možnost b). Pouze 5 dotazovaných respondentů odpovědělo na tuto otázku možnost a), tedy, že mají za partnera cizince. Graf č. 4: Máte za partnera cizince?

4%

a) ano b) ne 96%


Z grafu nám vyplývá, že pouze 4% dotazovaných má za partnera cizince.

35

Otázka číslo 5: Existuje mezi různými etniky rovnoprávnost? Na pátou otázku bylo možné výběru ze čtyř odpovědí – a) ano, určitě, b) spíše ano, c) spíše ne, d) ne, vůbec. Celkem 9 z dotazovaných respondentů se domnívá, že mezi etniky rovnoprávnost existuje, respektive zvolili možnost a). 33 respondentů zvolilo možnost b). Nejvíce respondentů, celkem 80, se domnívá, že rovnoprávnost mezi etniky spíše neexistuje, zvolili tedy možnost c). Zbývajících 11 respondentů si je jisto, že rovnoprávnost mezi etniky vůbec neexistuje, zvolili poslední možnost d). Graf č. 5: Existuje mezi různými etniky rovnoprávnost?

8%

7% 25%

a) ano, určitě b) spíše ano

60%

c) spíše ne d) ne, vůbec


Z uvedeného grafu tedy vyplývá, že většina dotazovaných není o existenci rovnoprávnosti mezi etniky přesvědčena. Jeden respondent, muž, uvedl u své odpovědi dodatek, ve kterém se domnívá, že existuje nerovnost mezi Romy a ostatními etniky. Otázkou ovšem je, v jakém ohledu je tento dodatek myšlen.

36

Otázka číslo 6: Je pro Vás rozhodujícím faktorem při setkání s cizincem barva pleti, vyznání, země původu? Na šestou otázku bylo možné výběru ze třech odpovědí – a) ano, vždy, b) ano, většinou, c) ne, nikdy. Pro 4 dotazované respondenty jsou tyto faktory vždy rozhodující, zvolili tedy možnost a). 31 respondentů zvolilo možnost b), tedy tyto faktory jsou pro ně ve většině případů rozhodující. Avšak 98 respondentů zvolilo možnost c), tedy, že pro ně barva pleti, vyznání ani země původu, při setkání s cizincem, nehraje roli. Graf č. 6: Je pro Vás rozhodujícím faktorem při setkání s cizincem barva pleti, vyznání, země původu?

3% 23% a) ano, vždy b) ano, většinou 74%

c) ne, nikdy


Z výsledku výše uvedeného grafu nám vyplývá, že necelá tři čtvrtina dotazovaných, při setkání s cizincem nepovažuje barvu pleti, vyznání či zemi původu za rozhodující. Ovšem pro čtvrtinu dotazovaných respondentů je to stále rozhodující faktor.

37

Otázka číslo 7: Říká Vám něco pojem rasismus? V otázce číslo sedm bylo možné vybírat ze dvou odpovědí – a) ano, b) ne. Cílem této odpovědi nebylo zjistit, zda je někdo rasista či ne. Tato otázka byla položena s cílem zjistit, zda se dotazovaný nad tímto tématem pozastaví a řeší ho, pokud se o něm mluví v médiích či v jeho okolí. Nebo zda dotazovaný tuto skutečnost přechází mávnutím rukou a prostě ji neřeší a nemá potřebu se tím jakkoli zabývat. Graf č. 7: Říká Vám něco pojem rasismus?

5%

a) ano b) ne 95%


Celkem 126 respondentů odpovědělo na tuto otázku možnost a). Z toho 2 respondenti uvedli dodatek, že nejsou rasisti. Zbývajícím 7 respondentům pojem rasismus nic neříká.

38

Otázka číslo 8: Ubytoval (a) byste ve své domácnosti cizince? Na osmou otázku bylo možné výběru ze čtyř odpovědí – a) ano, určitě, b) spíše ano, c) spíše ne, d) ne, vůbec. 23 respondentů jednoznačně odpovědělo, že by s ubytováním cizince ve své domácnosti nemělo problém, tedy zvolili možnost a). Možnost b) zvolilo 56 dotazovaných. Ovšem pro 43 respondentů by ubytování cizince ve své domácnosti již představovalo problém. 11 respondentů možnost ubytování cizince u sebe doma naprosto vylučuje. Graf č. 8: Ubytoval (a) byste ve své domácnosti cizince?

8%

17% a) ano, určitě

33%

b) spíše ano 42%

c) spíše ne d) ne, nikdy


Z grafu nám vyplývá, že většina dotazovaných respondentů si ni není zcela jista, zda by cizince ve své domácnosti ubytovala, či ne. Ze 42% respondentů, jež odpověděli možnost b), tří respondenti dodali, že by záleželo na národnosti. Ze skupiny respondentů, jež zvolili možnost c), jeden uvedl, že by to dle něj představovalo narušení rodiny.

39

Otázka číslo 9: Jak hodnotíte chování cizinců v ČR? V otázce číslo devět bylo možné vybírat ze dvou odpovědí – a) kladně, b) záporně. Celkem 85 dotazovaných respondentů hodnotí chování cizinců jako kladné, zvolili tedy možnost a). Zbylých 48 respondentů hodnotí chování cizinců záporně. Graf č. 9: Jak hodnotíte chování cizinců v ČR?

36% a) kladně 64%

b) záporně


Z grafu se dá vyčíst, že většina dotazovaných hodnotí chování cizinců kladně. Ovšem celkem 12 respondentů uvedlo, že by bývalo zaškrtlo obě odpovědi. Uváděli například to, že v případě Vietnamců se dá jejich chování hodnotit kladně z hlediska spořádanosti života, že pracují a z jejich strany nedochází k žádným výtržnostem, avšak z hlediska záporu se dá hovořit o jejich podnikání, jež zahrnuje otvírání obchodů snad se vším – oblečení, potraviny, nehtová studia atd., čímž berou práci Čechům. Záporně dále pak vidí respondenti komunitu Romů, z hlediska nezaměstnanosti a kriminality.

40

Otázka číslo 10: Čeho se obáváte při setkání s cizinci? Desátá otázka byla otázkou otevřenou, tedy bez možnosti výběru odpovědí. Odpovědi respondentů jsem rozdělila dle pohlaví do dvou přehledných tabulek. Z celkového počtu mužů uvedlo celkem 39 respondentů, že se neobávají ničeho. V případě žen, celkem 23 z nich uvedlo, že se též neobávají ničeho při setkáni s cizinci. Zbývající počet mužů a žen uvedli i více důvodů čeho se obávají při setkání s cizinci, tudíž počet důvodů nekoresponduje s počtem zbývajících dotazovaných respondentů.

Tabulka č. 7: Obavy při setkání s cizinci – muži Důvody muži

Počet

Jazyková bariéra

14

Nemoci

8

Nepřizpůsobivost

3

Prosazování kultur

3

Agresivita

3

Nadřazenost

2

Individuální chování

2

Předsudky

1

Intolerance

1

Nedorozumění, nepochopení

1

Bližší kontakt

1

Chování a vystupování

1

Romská minorita

1

Lidé z Východu - o život

1

Povaha

1

Nebyla příležitost k setkání

1

Celkem

44


41

Tabulka č. 8: Obavy při setkání s cizinci – ženy Důvody ženy

Počet

Jazyková bariéra

18

Rozdílná mentalita

7

Kulturní rozdíly, náboženství

7

Okradení, napadení

6

Nákaza, nemoci

5

Nadřazenost

2

Násilí

2

Celkem

47


Z výše uvedených tabulek vyplývá, že nejčastější obavou při setkání s cizinci, je u obou pohlaví, jazyková bariéra. Ta byla u mužů zmíněna 14krát a u žen 18krát. U mužů jsou, pak dále 8krát zmiňovanou obavou nemoci. 3krát byla zmíněna nepřizpůsobivost, prosazování kultur a agresivita. Nadřazenost a individuální chování byly zmíněny 2krát. Ostatní důvody byly muži zmíněny jen jednou. Zajímavostí je, že jeden z dotazovaných mužů zmínil, že ještě neměl příležitost se s cizinci potkat. U žen jsou pak dále 7krát zmiňovanou obavou rozdílná mentalita a kulturní rozdíly, náboženství. 6krát bylo zmíněno okradení a napadení. 5krát byly zmíněny nákaza a nemoci. Ostatní – nadřazenost a násilí – byly zmíněny 2krát. Dalo by se říci, že u žen hraje fyzický kontakt daleko větší roli, než u mužů.

42

Otázka číslo 11: Vadilo by Vám ve výkonu Vašeho zaměstnání mít za kolegu cizince? V jedenácté otázce bylo možné výběru ze čtyř odpovědí – a) ano, určitě, b) spíše ano, c) spíše ne, d) ne, vůbec. Z celkového počtu dotazovaných respondentů, odpovědělo 89 z nich, že by jim vůbec nevadilo mít za kolegu cizince. 40 respondentů zvolilo možnost c), tedy, že by jim to spíše nevadilo. Se svým kolegou jako cizincem by nebyli spokojeni 2 respondenti a 2 respondentům by to spíše vadilo. Graf č. 10: Vadilo by Vám ve výkonu Vašeho zaměstnání mít za kolegu cizince?

1%

2%

30% a) ano, určitě b) spíše ano 67%

c) spíše ne d) ne, vůbec


Z výše uvedeného grafu nám vyplývá, že téměř všem dotazovaným by nevadilo ve výkonu zaměstnání mít za kolegu cizince. Ovšem u dotazovaných respondentů, jež zvolili možnost c) bylo několikrát zmiňované, že by se od kolegy cizince samozřejmě vyžadovalo, aby řádně plnil výkon svého povolání, respektive jak bylo přesně zmiňováno, aby pracoval. Jsem ráda, že se také mezi dotazovanými našla osoba, která již měla za kolegu právě cizince a hodnotí tuto zkušenost velmi kladně.

43

Otázka číslo 12: Jste xenofobní (strach z cizinců) vůči určité etnické skupině? V případě, že ano, uveďte skupinu. Ve dvanácté otázce bylo možné výběru ze dvou odpovědí - a) ano, b) ne. V případě, že respondent odpověděl ano, měl uvést etnickou skupinu, jíž se obává. Z celkového počtu dotazovaných respondentů jich 92 zvolilo možnost b), tedy, že nejsou xenofobní vůči nějaké etnické skupině. Zbývajících 41 respondentů pak zvolilo možnost a). Graf č. 11: Jste xenofobní (strach z cizinců) vůči určité etnické skupině?

31%

a) ano 69%

b) ne


Z grafu je tedy zřejmé, že 69% dotazovaným respondentům není xenofobní vůči nějaké etnické skupině. Zbývajícím 31% dotazovaným respondentům se nějaké etnické skupiny obává. Etnické skupiny, které respondenti uvedli, jsem rozdělila dle pohlaví do dvou přehledných tabulek. Jak muži, tak i ženy uvedli v několika případech i více etnických skupin, tudíž počet skupin nekoresponduje s počtem odpovědí na možnost a).

44

Tabulka č. 9: Etnické skupiny – muži Muži Počet

Skupina Romové

16

Muslimové

2

Rusky mluvící

2

Černoši

1

Celkem

21


Tabulka č. 10: Etnické skupiny – ženy Ženy Skupina

Počet

Romové

18

Muslimové

6

Japonci

1

Vietnamci

1

Celkem

26


Z výše uvedených tabulek můžeme jednoznačně vyčíst, že nejobávanější etnickou skupinou pro muže i ženy, jsou Romové. Uvedeno celkem 32krát. Pro muže pak další dvě nejčastěji uváděné etnické skupiny jsou Muslimové a rusky mluvící občané. U žen jsou, druhou nejčastěji zmiňovanou obávanou etnickou skupinou, Muslimové. 1krát pak zmínili Japonce a Vietnamce.

45

3.1.2 Druhá část – profil respondenta V druhé části dotazníku jsem se zaměřila na profil respondenta. Profil je tvořen otázkou pohlaví, věkové kategorie a dosaženým vzděláním. Otázka číslo 13: Pohlaví Vzhledem k daným otázkám v dotazníku bylo snahou získat, z hlediska pohlaví, vyrovnaný počet dotazníků. Dovoluji si říci, že úspěšnost byla zdařilá. Z celkového počtu 133 vyplněných dotazníků odpovědělo 73 mužů a 60 žen. Graf č. 12: Pohlaví

45% 55%

a) žena b) muž


46

Otázka číslo 14: Věková kategorie Otázka číslo 14 byla zaměřená na zařazení respondenta do věkové kategorie. Cílem byla též vyváženost zastoupení jednotlivých kategorií. Věková kategorie byla rozdělena následovně: a) 18 – 30, b) 31 – 40, c) 41 – 50, d) 51 a více. Do kategorie a) se zařadilo celkem 48 respondentů. Kategorie b) čítá 35 respondentů. 28 respondentů se zařadilo do kategorie c) a nejmenší počet 22 náleží kategorii d). Nejvíce je tedy zastoupena první kategorie a). Graf č. 13: Věková kategorie

17% 36% a) 18 -30 21%

b) 31 -40 c) 41 - 50 26%

d) 51 a více


47

Otázka číslo 15: Dosažené vzdělání V poslední otázce bylo cílem roztřídit respondenty dle dosaženého vzdělání. Domnívám se, že vzhledem k určité odbornosti tématu mé bakalářské práce, mohla být některá slova pro určitý okruh respondentů málo známá, i přes to, že jsem se je snažila vysvětlit. Proto by mohlo vzdělání ve výběru odpovědi hrát roli. Dosažené vzdělání bylo rozděleno do následujících kategorii: a) základní, b) vyučen (a), c) středoškolské, d) vyšší odborné, e) vysokoškolské.

Graf č. 14: Dosažené vzdělání

0% 20%

30%

6%

a) základní b) vyučen (a) c) středoškolské

44%

d) vyšší odborné e) vysokoškolské


48

3.2 Interpretace výsledků I přes skutečnost, že většina dotazovaných odpovídala na otázky stejným nebo podobným způsobem, odpovědi některých respondentů byli odlišné a zajímavé, proto si myslím, že stojí za zmínku na ně poukázat a znovu je zopakovat. V první otázce jsem se respondentů ptala, zda jim vadí přítomnost cizinců v jejich okolí. Většině dotazovaných tato skutečnost nevadí. Ti, jež odpověděli ano, měli uvést důvody, které jsou podmětem zvolení této možnosti. Důvody mužů byly předvídatelné. Důvody žen se v mnohém shodovali s důvody mužů, avšak uvedeným zajímavým důvodem bylo „chování ve skupině nepatřičné“. Respondent poukazuje na to, že mnohdy samotný jeden cizinec nepředstavuje žádné zlo a neobtěžuje lidi v okolí tak jako když cizinci vytvoří skupinku, ve které jsou již silnější, a okolí je považuje za možnou hrozbu v jakémkoli ohledu. Stejně tak byla zajímavá odpověď „narušení osobní zóny“. Touto odpovědí dotazovaná poukazuje na fakt, že mnozí z nás mají zažitý svůj způsob života s určitými lidmi kolem sebe, kteří mohou vstupovat do osobní zóny a v případě, že do ní nečekaně vstoupí někdo cizí, cítí se ohroženi Ve druhé otázce jsem se ptala, zda by dotazovaným vadilo mít za sousedy cizince. Většina se k této skutečnosti staví kladně. Muži a ženy, jež odpověděli, že by jim vadilo mít za souseda cizince, dále uváděli důvody, jež by jim v této souvislosti vadily. Mnozí zmiňovali romskou menšinu, jiní se bojí problémů spojených s alkoholem, hlukem, či případného napadení, pro mnohé je rozhodující národnost cizince, tudíž by se báli sporů vyplývajících z rozdílného způsobu života a tradic. Jedna dotazovaná uvedla, že má již zkušenosti se sousedem cizincem, proto by již znovu cizince za souseda nechtěla. A důvodem jsou právě již výše zmiňované odpovědi ostatních dotazovaných. Vzhledem k tomu, že největší část dotazovaných tvoří věková kategorie 18 – 30 let, je logické, že na otázku číslo tři – Máte mezi cizinci přátele? - odpověděli tři čtvrtiny dotazovaných ano. Když jsem se pak několika dotazovaných, kteří zvolili tuto možnost, ptala, jakým způsobem se svými přáteli seznámili, mnozí uvedli výměnné pobyty, stáže, workshopy či zahraniční letní brigády, stejné cesty, kterými jsem i já přišla ke svým zahraničním přátelům. Pokud dotazované pak déle zpovídáte, zjistíte, že těmto

49

způsobům seznámení se s jinými národy a kulturami považují za velmi přínosný a poukazují na to, že kdyby více lidí volilo tuto cestu, nemuseli by se pak obávat s nimi nebo vedle nich žít. I přes to, že přibývá lidí, kteří mají mezi cizinci své přátele, ještě existuje málo lidí, kteří mezi nimi mají své partnery. To nám i dokládají odpovědi na otázku číslo čtyři – Máte za partnera cizince? Drtivá většina, 96%, mezi cizinci partnera nemá. Avšak 4% dotazovaných odpovědělo kladně. Byla mezi nimi i má kamarádka, která již rok žije se svým přítelem (Němcem) v Německu. Odjela do Německa v rámci programu Erasmus. Do České republiky se vrátila dokončit státnice bakalářského studia germanistiky a anglistiky a po té se odstěhovala do Německa natrvalo. Jak sama říká „Život v cizí zeji je pro mě dobrodružství“. Nemá to v Německu vždy jednoduché, ale do České republiky už přijíždí jenom navštívit rodiče a své kamarády. Myslím, že ne jen v případě mojí kamarádky je tomu tak, ale že život v cizině láká i spoustu jiných mladých lidí. Názory v otázce číslo pět – Existuje mezi různými etniky rovnoprávnost? – se rozchází. Avšak většina respondentů se domnívá, že spíše neexistuje. Jeden respondent uvedl u své odpovědi dodatek, ve kterém se domnívá, že existuje nerovnost mezi Romy a ostatními etniky. Zajímavý dodatek, jenž nás vede k zamyšlení, zda tu nerovnoprávnost myslí ve vztahu jiných etnik a Romů mezi sebou, nebo tím má na mysli náš pohled na Romy a jiná etnika, kdy zřejmě upřednostňujeme jiná etnika než právě Romy. Ačkoli jsem ve většině otázek dávala možnosti výběru a nebyl zde prostor k tomu se k otázce více vyjádřit, jsem ráda, že mnoho dotazovaných se odvážilo svůj názor napsat, jako i v otázce číslo devět – Jak hodnotíte chování cizinců v ČR? I přes to, že většina dotazovaných hodnotí chování cizinců kladně, našli se i ti, kteří by bývali souhlasili s tím, že chování cizinců považují jak kladně, tak i záporně. Důkazem toho je i odpověď respondenta, který poukázal na vietnamskou menšinu, v jejímž případě se dá chování hodnotit kladně z hlediska spořádanosti života, že pracuje a z její strany nedochází k žádným výtržnostem, avšak z hlediska záporu se dá hovořit o jejím podnikání, jež zahrnuje otvírání obchodů snad se vším – oblečení, potraviny, nehtová studia atd., čímž bere práci Čechům.

50

I přes to, že jsem předpokládala, že v otázce číslo deset – Čeho se obáváte při setkání s cizinci? – bude nejvíce odpovědí zahrnovat již zmiňované kulturní rozdíly a mentalitu, drtivá většina odpověděla, že jejich největší obavou je jazyková bariéra. Kde se nachází příčina této obavy. Většina z nás se alespoň jeden cizí jazyk učila, v osnovách dnešních studentů jsou povinné minimálně dva cizí jazyky. Angličtina je celosvětovým jazykem, takže se s ní domluvíte téměř v každé zemi. Problém v učení se cizího jazyka není. Problém bude zřejmě zakotven v aplikaci cizího jazyka. V tom, že i přesto, že umíme spoustu slovíček, utvoříme spoustu vět, ale při setkání s cizincem zatrneme a bojíme se mluvit, abychom náhodou gramaticky neselhali. Avšak pokud se pak s cizincem dáte do řeči, zjistíte, že pokud není rodilý mluvčí, dělá také chyby. O gramatických chybách komunikace není, je to o tom nebát se mluvit a pak si porozumíte s kýmkoli. V poslední otázce první části dotazníkového šetření jsem se ptala, zda jsou respondenti xenofobní vůči určité etnické skupině. Většina dotazovaných odpověděla ne, avšak ti respondenti, kteří odpověděli ano, zmínili nejčastěji romskou menšinu. Co je příčinou této odpovědi? Fakt, že jen oproti jiným menšinám zde mají větší početní zastoupení nebo právě existence nerovnoprávnosti, kterou chováme mezi Romy a ostatními menšinami. Odpověď hledejme každý sám v sobě.

51

3.3 Zhodnocení výsledků dotazníkového šetření Výsledky dotazníkového šetření nám ukazují, že většina dotazovaných je vůči cizincům tolerantní. Přítomnost cizinců v jejich okolí jim nevadí, se sousedem cizincem by se také sžili. Mnozí mají mezi cizinci přátele, dokonce i partnery. Více jak polovina dotazovaných je otevřena možnosti ubytování cizince ve své domácnosti. Celkově hodnotí dotazovaní chování cizinců kladně. Barvu pleti, vyznání a zemi původu jako rozhodující faktory při setkání s cizinci nepovažují. Zdálo by se tedy, že v soužití s cizinci v této zemi nemáme problém a dokážeme druhou stranu tolerovat. Ovšem i přes fakt, že většina dotazovaných na otázku, zda jsou xenofobní vůči určité etnické skupině, odpověděla ne, tak z dodatků k jednotlivým odpovědím je zřejmé, že romská menšina představuje pro mnohé stále překážku ve společnosti, s níž se nemohou vyrovnat. Většina považuje Romy stále za cizince a nikoli za občany, kterými ve skutečnosti jsou.

Tento fakt jisté nevole a neporozumění, které i nadále k romské menšině chováme, mě přivedl na myšlenku probádání listů minulosti této menšiny. Zjistit jaká je jejich minulost, na jaký život jsou zvyklí, jak žijí na našem území a zda existuje možnost sžít se s myšlenkou existence s nimi na jedné půdě.

52

3.4 Češi versus romská menšina 3.4.1 Historie romské menšiny Postoj k Romům je vnímán přes jinakost. Odlišnost je viděna v tmavší barvě pleti, v používání jazyka, kterému nerozumíme, a v tom, že Romové žijí podle vlastních pravidel, která nám nejsou známa. Ovšem kdo z nás si uvědomuje, že Romové žijí na našem území již po mnoho let. Předkové Romů pochází z Indického subkontinentu. Zde se živili svými kočovnými řemesly po mnoho století. Indii opustili v 10. století a přes Persii, Turecko a Balkán putovali do stření Evropy. Na evropském kontinentu jsou datování od 13. století. Jak uvádí historické prameny, tak předkové Romu, jež dnes žijí v České republice, byli usazeni nejpozději koncem 17. století v různých částech Evropy. Čeští Romové převážně kočovali ještě počátkem 20. století. Většina českých a moravských Romů zahynula v době druhé světové války ve vyhlazovacích táborech. V Evropě byli Romové zpočátku vítáni, přinášeli totiž zajímavé informace o vzdálených zemích. Byli rovněž vyhlášenými zvěrolékaři a léčiteli, romským ženám se přisuzovalo umění předpovídat budoucnost. Brzy však začalo pronásledování Romů jak ze strany církve, která je vinila z nevěrectví a čarodějnictví, tak ze strany světské moci, která jim podsouvala špionáž, sabotáže, loupežnictví, ale i nekalou konkurenci řemeslnickým cechům. Velká část dosud tradovaných předsudků k Romům má středověký původ. Pronásledování a utlačování k Romům provází celé dějiny jejich pobytu na evropském kontinentu.

V některých státech jihovýchodní Evropy byli podrobeni mírnějšímu

útlaku, jenž jim umožnil, aby se zde natrvalo usadili. Avšak ve státech západní Evropy byli i nadále vyháněni pod výhružkou trestu smrti či beztrestně zabíjeni. Proto se zde neusazovali a v dnešní době bychom je jen zřídka hledali. Vyvrcholením pronásledování romské menšiny byla vyhlazovací politika třetí říše. Během druhé světové války skončila velká část Romů v koncentračních táborech. Avšak ani po skončení druhé světové války se jejich osud nezměnil. I nadále se na východě i západě Evropy stávali nedobrovolným terčem manipulace a asimilační politiky.

53

Ke změnám dochází až teprve na počátku devadesátých let 20. století. Ty přinášejí Romům i základní politická práva a jsou uznáváni jako menšina. O Romech se hovoří jako o neteritoriálním národu (Šišková, 2001, s. 119, 120). Do České republiky většina Romů přišla v letech 1945-1993 ze sousedního Slovenska. První vlna přistěhovalců přišla krátce po skončení druhé světové války na základě vlastního rozhodnutí. Druhá vlna dorazila na základě organizovaných náborů na stavby a do těžebního průmyslu v padesátých a šedesátých letech 20. století. A třetí vlna se přistěhovala pod nátlakem, který byl uplatňován usnesením vlády č. 502 z října 1965, o likvidaci cikánských osad, čtvrtí a ulicí. Počátkem devadesátých let 20. Století začínají mnozí Romové odcházet do západních zemí s cílem získat zde azyl či se zde usadit. Do České republiky přicházejí i nadále Romové z různých koutů, zejména Evropy – Rumunsko, země bývalého Sovětského svazu, Jugoslávie, Slovenska. Jejich cílem je se přes naši zem dostat dál na západ. Ti, jimž se to nepovede, žádají o azyl zde. Někteří Romové ze Slovenska přicházejí do České republiky za prací, většina jich je zaměstnána ve stavebnictví. 3.4.2 Odlišnosti mentality Romů Podíváme-li se pod pokličku evropské historie, vidíme spoustu válek, jež mnohokrát způsobily změnu hranic států a tím se také národy těchto zemí spojili v ten či onen celek. Pak může každý z nás říci, že má v sobě kapku německé maďarské či snad keltské krve. V důsledku toho si je mentalita evropských národů více či méně podobná. Romové jsou jiní. Ať už je to jazyk, jiná soustava pojmů, kultura, hodnoty, vzhled, historie, zdroje obživy, rodinné vztahy či jiný způsob života. Dějiny Romů jsou z velké části rekonstrukcí. Svou historii si nezapisovali, hmotné památky tvoří jen minimum a to jen z posledních dvou století. Zprávy o Romech v archivech jiných národů nejsou ucelené. V jejich historii ani nenalezneme žádné významné panovníky či události. Mluví se však o nich v mnoha nařízeních, ediktech a zákonech evropských národů. Avšak to, co se zde většinou dočteme je ostudným chováním. Můžeme však díky historii snažit se pochopit jejich jinakost a nalézt způsob jak se s nimi domluvit. Možná bychom mnohé pochopili již po několika dnech strávených v zemi jejich původu, Indii. 54

Kdo z nás dával alespoň trochu v hodinách zeměpisu pozor, ví, že Indie je zemí s prudkými změnami klimatu, neustálými vedry, vlhkem a množství hmyzu. V takovém to prostředí je těžké zde cokoli uchovat, ale to není pro přežití důležité a podstatné. Pro život vám zde stačí opravdu málo. Mnoho řemesel, která Romové ovládají, patří v Indii ke kočovným řemeslům dodnes. Jsou zde utvrzená stejně tak jako kastovní systém, jež nedovoluje v rodině měnit řemeslo a tak se řemeslo dědí z generace na generaci. Rodiny kočujících řemeslník se sdružovali a putovali spolu, tudíž pak nemohli najít odbyt pro své výrobky na jednom místě, neboť si konkurovali, a tak začali putovat za zákazníky. Po místech, kde putovali, vyměňovali své výrobky za jídlo nutné k přežití, avšak nikoho tím nepohoršovali a nikomu to nebylo cizí. Na mnoha místech si mohli zkrátka vzít, co zrovna nutně potřebovali. Avšak když doputovali do Evropy, zde bylo vše jinak. Každá půda někomu patřila a to co na ní vyrostlo a vypěstovalo se, na to si vždy vlastník kladl nárok. Konflikty spjaté s dohadováním o vlastnické právo pak vyústili v následné pronásledování. Kočovník je člověk, který je dnes jinde, než bude zítra. Tudíž pro něj není podstatné jakou si, kde vytváří pověst, pro něj je podstatné udělat dojem. Pověst je pro něj podstatná jen mezi těmi, s nimiž putuje. Jeho posláním je postarat se o rodinu a dodržovat její normy. Nejvyšší hodnotou pro Romy je život. Vše, co vede k jeho zachování, množení a pokračování má vysokou hodnotu, ostatní, co jej ohrožuje je bráno jako negativní. Proto je rodina, tak důležitým faktorem. Rodina je základem tradic. Romské rodiny se vyznačují svou velikostí, ale nejen tím, že je zde mnoho dětí, ale že zde žije několik generací pospolu. A i přes časté vnitřní konflikty jsou jednotným celkem. Romové uctívají své starší a předky. Protože právě oni se minulosti zasloužili o základní postavení Roma ve společnosti. Dle toho z jaké rodiny Rom pochází, ostatní si ho cení a berou vážně jeho slova, uctívají ho. Sebedůvěru tak získávají od své rodiny a svého rodu. Profese, vzdělání, postavení, majetek jsou položky, jež obsazují spodní příčky jejich žebříčku hodnot. Děti jsou základnou pro pokračování a zachování rodu. Ale právě k zachování života, k tomu aby bylo možné dokazovat úctu k starým, či k projevům lásky k dětem jsou zapotřebí peníze. Proto i ty patří k položce, jež stojí vysoko v hodnotovém žebříčku Romů. 55

Romská přísloví jako „Lepší vajíčko dnes než slepice zítra,“ či „Jím piju, žiju, umřu – nač hospodařit,“ nám jasně dávají najevo, že Romové žijí přítomností a nezaobírají se tím, co bylo, a už vůbec ne tím, co bude. Budoucnost má u nich malou hodnotu. Z čehož pak vyplývá i jejich vztah ke vzdělání, protože to nám přináší úspěch až po mnoha letech. Avšak překážka v jejich výkonech ve vzdělávání je patrně zakotvena jinde. Romský jazyk má několik totožných vlastností jako indické jazyky. Oproti jazykům jež známe z Evropy, indické jazyky se vyznačují množstvím citoslovcí a onomatopoií (zvukomalba). Význam vět je ve většině případů pochopitelný až v souladu s intonací hlasu, množstvím doprovodných gest, použitím mimiky, pantomimiky, dokonce i probíhající empatií. Proto pokud učitel nedokáže probíranou látku dostatečně dobře prožívat, romské dítě mu nerozumí a přijímá pak pouze jednu třetinu probírané látky. Empatie je jedna z vlastností, jež Romové úžasně ovládají. Pro nás pravda rovná se shoda s objektivní skutečností. Tedy je formálně logickou kategorií. Avšak pro Romy je pravda kategorií morální. Proto jim nedělá problémy říkat nám to, co chceme slyšet, a nezabývají se tím, zda je to pravda či ne. Pravda je pro ně to, za co dají ruku do ohně, avšak neznamená to, že se pravda shoduje s objektivní skutečností. Pro Romy totiž hranice mezi snem a skutečností skoro neexistuje a sny jsou řazeny mezi ostatní významné životní události. O rozdílné romské mentalitě a souboru jejích tradic by se dalo hovořit dlouho, protože jako každá jiná kultura, je velmi obsáhlá. Ale i těchto pár základních poznatků a odlišností poukazuje na to, že jsou jiní. Ale proč jsou tak rozdílní. Romové mezi sebou drží pospolu, avšak nežijí s námi, ale vedle nás. Čí je to ovšem vina. Vina spousty zákonů a nařízení, jimiž docházelo k rozbití jejich tradičních rodin a rodů. Poukazování na jejich odlišnost zařazováním dětí do zvláštních škol bez ohledu na to, že by mohli mít nějaké předpoklady. Můžeme se jim pak divit, že nám vyčítají nadřazené chování, vypočítavost, citový chlad a dokonce i xenofobii a rasismus.

56

3.4.3 Vztahy s Romy očima médií Média, místo, jež nám dává prostor volně a svobodně sdělovat informace a názory z mnoha okruhů. Avšak mnohdy mohou být informace získané z nich zkreslené či jsou sdělované se záměrem určitým způsobem ovlivnit. Tak jak to může být v případě zveřejnění nejrůznějších průzkumů a statistik, jejímiž cíli je spíše navození situace. V loňském roce zveřejnil vládní úřad pro lidská práva „alarmující“ čísla o netolerantnosti vůči menšinám a vyloučeným skupinám obyvatel. Průzkum dal jasně najevo, že tato země není nakloněna odlišným kulturám. Z průzkumu vyplynulo, že až 86 % Čechů nechce mít za sousedy Romy. Protiromské nálady jsou v Češích hluboce zakořeněné. 83% Čechů vnímá Romy jako nepřizpůsobivou skupinu. Dokonce 90% lidí se domnívá, že jsou silným zdrojem kriminality. Prý každý desátý Čech k Romům cítí odpor a každý třetí Čech považuje Romy za zcela nepřijatelné sousedy. Nejsou však tyto výsledky trochu přehnané? Vždyť pokud dotazovaný v průzkumu odpoví, že by nechtěl Romy za sousedy, neznamená to hned přeci, že je bude terorizovat. Každý má jinou představu a nikoho by při takovém průzkumu nenapadlo vyvozovat morální důsledky. „Alarmující“ čísla nás upozorňují na velkou míru netolerantnosti a nutí nás k tomu, abychom byli více tolerantní. Avšak ztotožňovat postoje s chováním je omylem. Dlouhodobě negativní vztah k Romům si u nás již vysloužil vlastní termín – anticikánismus. Tento výraz dle sociologů nejlépe vyjadřuje speciálně netoleranci a nesnášenlivost vůči této menšině. Sociolog a šéf agentury pro výzkum veřejného mínění STEM, Jan Hartl hovoří o tom, že negativní vztah Čechů k Romům je palčivé téma, které se řeší jen na oko. Dle Hartla je vztah k romské menšině u Čechů svébytný a má spíše sociální kořeny, než že by se jednalo o etnický či rasový problém. Do boje proti těmto výsledkům průzkumů se chce pustit vláda se svojí masivní kampaní, kterou zveřejnila v minulém roce a v níž půjde o zlepšení smýšlení lidí. Při zveřejnění této zprávy byl projekt ve fázi příprav. Financován by měl být z norských zdrojů a částečně ze státního rozpočtu. První linie projektu by měla být celostátní a měla by zobrazovat extremismus jako nežádoucí. Druhá linie projektu má být zaměřená na regiony, které jsou extremismem nejvíce zastiženy. Jde o místa, kde je nejvíce sociálně 57

vyloučených lokalit, jako Severomoravský či Ústecký kraj. V problémových lokalitách by autoři chtěli dostat do školních rozvrhů lekce o takzvaných trestných činech z nenávisti, do kterých spadají nejen rasistické útoky, ale i třeba útoky na sexuální menšiny, staré lidi nebo bezdomovce. Kromě mladých lidí by měli být proškoleni i policisté, aby věděli, jak mají v sociálně vyloučených lokalitách komunikovat. Kampaň z ní zajímavě, avšak bude účinná také tak s jakou vírou se o ní hovoří? Názory odborníků se liší. Například dle (dnes již bývalého) policejního prezidenta Petra Lessyho je prevence důležitá a tak vládní kampaň vítá a myslí si, že má rozhodně svůj smysl. Výkonný ředitel sdružení Romea Zdeněk Ryšavý tvrdí, že samotná kampaň ničemu nepomůže a nemá smysl. Dle něj je třeba ji připravovat v širším kontextu a musí být součástí rozsáhlejší práce a hlavně investic. Lidé sice nebudou chtít do Romů investovat další peníze, protože většina si myslí, že už se toho pro ně udělalo dost, avšak dle Ryšavého jiné cesty není a z řad studií se již potvrdilo, že taková investice se státu vrátí. Expert na extremismus Miroslav Mareš hovoří o tom, že důležité je, jak bude kampaň vypadat. Pokud bude dobře naplánovaná, ve svém výsledku může pomoci. Avšak pokud nebude naplánovaná a zacílená správně, může být kontraproduktivní a vztahy ještě více poškodit. Nejdůležitějším faktorem dle Mareše je, aby politici a společnost vytvářeli společně podhoubí, aby vůbec nedocházelo k aktivizaci stoupenců krajní pravice, což se u nás dlouhodobě nedaří. Domnívám se, že slova Mareše jsou na místě, protože pokud všichni nespojí své síly, půjde zase jen o bájný projekt, jež vyhodí ročně několik milionů do povětří, jak už tomu tady u nás bývá zvykem.

58

3.5 Shrnutí Aplikujeme-li získané informace psycholožky Susan Fiske a Martiny Rašticové o vnímání cizích lidí do výsledků dotazníkového šetření, Romové vytváří skupinu, kterou vnímáme jako nevřelou, ale kompetentní realizovat předjímanou hrozbu. V důsledku toho nám vadí jejich hlučnost, nepořádek, chováme k nim nedůvěru díky jejich odlišné mentalitě, vadí nám, že nepracují, obáváme se od nich násilí a kriminality. Jestliže členové jedné společenské skupiny pozorují u členů jiných skupin konfliktní cíle ve srovnání s cíli jejich vlastní skupiny, zcela automaticky připisují jejím členům negativní rysy a prožívají vůči nim negativní emoce. Pokud tedy určitá cizí skupina výslovně soutěží s referenční skupinou, nebo ji jakkoli využívá, její záměry jsou vnímány jako nepřátelské a nedůvěryhodné.

59

4 Závěr Cílem této bakalářské práce bylo zpracování problematiky sociální kognice, analýza procesu vnímání, hodnocení a reakcí na sociální kontakty s cizinci, explorace vlivu postojů na odlišnosti etnik v osobním a profesní sféře soužití. Teoretická část práce byla zaměřena vysvětlení základních pojmů z oblasti sociální psychologie a pojmů, jež s tématem sociální kognice souvisí. Vzhledem k tomu, že většina pojmů má odborný charakter a jejich definice jsou čerpány z odborných publikací, tak některé bylo nutné citovat přesnými slovy, ostatní pojmy jsem se snažila popsat a vysvětlit tak, aby byly jasně a srozumitelně pochopitelné i pro laika. V praktické části byla první část zaměřena na zpracování vlastního dotazníkového šetření. Výsledky byly zpracovány a vyhodnoceny kvantitativně (formou grafů) a kvalitativně (formou tabulek) a byly doplněny o komentář. Po vyhodnocení dotazníkového šetření následovala interpretace výsledků, ve které jsem zmínila některé zajímavé výsledy z dotazníkového šetření a doplnila jsem je o své vlastní názory a připomínky. Z následného vyhodnocení dotazníkového šetření vyplynula druhá část praktické části. V té jsem zmíněné faktory (na konci teoretické části), jež ovlivňují naše vnímání cizinců, aplikovala na romskou menšinu a přesunula jsem se k problematice životního stylu romské menšiny, jež dle výsledků dotazníkového šetření stále představuje překážku soužití s nimi na jedné půdě. Původním cílem a myšlenkou práce bylo se zaměřit na všechny cizince a etnické skupiny, které na našem území pobývají. Avšak taková práce by byla velmi náročná a dost možná by stejně nedokázala obsáhnout vše, jež s těmito skupinami souvisí. Proto jsem se snažila zaměřit a prozkoumat právě tu skupinu, která ve výsledcích dotazníkového šetření převažovala. Abychom stejně tak jako se učíme a snažíme pochopit i jiné kultury, jsme se snažili pochopit i tu romskou kulturu, která je nám ze všech asi nejvzdálenější. Díky jejich hrozivé historii se nemůžeme divit, že jejich tradice je ovlivňují více než společnost, ve které se teď nacházejí, že právě proto jsou jiní. Vztah, který jsme si vytvořili k romské menšině je špatným příkladem toho, že bychom si takový vztah rozhodně neměli vytvořit i k ostatním menšinám. 60

Pokud nebudeme schopní pochopit jinakost Romů (i ostatních menšin), pokud se nevymaníme ze svého přesvědčení, že pouze my víme, jak je správné se chovat, tak se odstup, jež jsme si k Romům (i ostatním menšinám) vybudovali, se bude i nadále prohlubovat. Byla bych ráda, kdyby tato moje práce přispěla k tomu, aby se každý zamyslel a uvědomil si, že původcem těchto etnických konfliktů, které slyšíme skoro dnes a denně z médií, s nimiž se tak potácíme je pouze historií vzniklá „jinakost“ a neschopnost brát ty jiné pouze jako jiné, avšak nikoli jako horší.

61

Seznam použitých literárních zdrojů 1. Cože? Já, a rasista?. Praha: Multikulturní centrum Praha, 2002, 31 s. ISBN 80-2388066-7 2. FÜRST, Maria. Psychologie: včetně vývojové psychologie a teorie výchovy. Olomouc: Votobia, 1997, 263 s. ISBN 80-719-8199-0 3. GEIST, Bohumil. Sociologický slovník: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vyd. Editor Tatjana Šišková. Praha: Victoria Publishing, 1992, 647 s. ISBN 80-856-0528-7 4. HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 774 s. ISBN 80-717-8303-X 5. HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Velký psychologický slovník. Vyd. 4., V Portálu 1. Ilustrace Karel Nepraš. Praha: Portál, 2010, 797 s. ISBN 978-80-7367686-5 6. HAYES, Nicky. Základy sociální psychologie. Vyd. 4. Překlad Irena Štěpaníková. Praha: Portál, 2007, 166 s. ISBN 978-807-3672-836 7. KŘIVKA, Vladimír a Jarka SYNÁČKOVÁ. Češi se bojí žít s jinými lidmi. Lidové noviny, 2011 8. KŘÍŽKOVÁ, Martina. Nečitelní cizinci: jak se (ne)píše o cizincích v českém tisku. Redaktor Barbora Hořavová. Praha: Multikulturní centrum Praha, 2003, 94 s. ISBN 80-239-1137-6 9. METELKOVÁ, Eva. První dojem rozhoduje, i ten chybný... Psychologie dnes. 2011, 17. ročník, 1. vydání. ISSN 1212-9607

62

10. RAŠTICOVÁ, Martina. Cizinec versus našinec aneb Co ovlivňuje naše vnímání cizích lidí. Psychologie dnes č. 10/2009 11. Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie. Vyd. 1. Editor Miles Hewstone, Wolfgang Stroebe. Praha: Portál, 2006, 769 s. ISBN 80-736-7092-5 12. ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu: sborník: zdroje a formy rasismu a netolerance, informace o národnostních menšinách hry a cvičení pro žáky a studenty. Vyd. 1. Editor Tatjana Šišková. Praha: Portál, 1998, 203 s. ISBN 80-717-8285-8 13. ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. Vyd. l. Editor Tatjana Šišková. Praha: Portál, 2001, 188 s. ISBN 80-717-8648-9 14. WEIS, Martin. Pětka z tolerance. Lidové noviny, 2011

63

Seznam internetových zdrojů [1] Psychologie-pedagogika: Co znamená termín sociální kognice? [online], dostupné z WWW:

http://psychologie-pedagogika.studentske.cz/2008/08/sociln-kognice.html

[cit. 2012-10-23] [2] Český statistický úřad: Počet cizinců - Související legislativa [online], dostupné z WWW:

http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/o/ciz_pocet_cizincu-souvisejici_legislativa

[cit. 2012-10-23]

[3]

Český

statistický

úřad:

Cizinci

v

ČR [online],

dostupné

z

WWW:

http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/6E0039A870/$File/111811k1.pdf [cit. 2012-10-23] [4] Český statistický úřad: Cizinci v ČR podle oblasti, kraje a okresu [online], dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/660026E79B/$File/141411_t102.pdf [cit. 2012-10-23] [5] Český statistický úřad: Cizinci: Přehledy - kraj Vysočina [online], dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/tab/4000302F03 [cit. 2012-10-23] [6] Etnikum [online], dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Etnikum [cit. 2012-10-23] [7] Menšina [online], dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Men%C5%A1ina [cit. 2012-10-23]

[8] Xenofobie [online], dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Xenofobie [cit. 2012-11-24] [9] Rasismu [online], dostupné z WWW: http://www.differentlife.cz/pravalidska04.htm [cit. 2012-11-29]

64

[10] Diskriminace [online], dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Diskriminace [cit. 2012-11-29] [11] Rasismus [online], dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rasismus [cit. 2012-11-29]

65

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Celkový počet cizinců v ČR, dle příslušnosti k EU/non EU a jejich relativní rozložení (strana 19) Tabulka č. 2: Počet cizinců v kraji Vysočina a jejích okresech v letech 1996, 2004 -2010 (strana 19) Tabulka č. 3: Záporné důvody přítomnosti cizinců – muži (strana 31) Tabulka č. 4: Záporné důvody přítomnosti cizinců – ženy (strana 31) Tabulka č. 5: Záporné důvody sousedství s cizinci – muži (strana 33) Tabulka č. 6: Záporné důvody sousedství s cizinci – ženy (strana 33) Tabulka č. 7: Obavy při setkání s cizinci – muži (strana 41) Tabulka č. 8: Obavy při setkání s cizinci – ženy (strana 42) Tabulka č. 9: Etnické skupiny – muži (strana 45) Tabulka č. 10: Etnické skupiny – ženy (strana 45)

66

Seznam grafů Graf č. 1: Vadí Vám přítomnost cizinců ve Vašem okolí? (strana 30) Graf č. 2: Vadilo by Vám mít cizince za souseda? (strana 32) Graf č. 3: Máze mezi cizinci přátele? (strana 34) Graf č. 4: Máte za partnera cizince? (strana 35) Graf č. 5: Existuje mezi různými etniky rovnoprávnost?(strana 36) Graf č. 6: Je pro Vás rozhodujícím faktorem při setkání s cizincem barva pleti, vyznání, země původu? (strana 37) Graf č. 7: Říká Vám něco pojem rasismus? (strana 38) Graf č. 8: Ubytoval (a) byste ve své domácnosti cizince? (strana 39) Graf č. 9: Jak hodnotíte chování cizinců v ČR? (strana 40) Graf č. 10: Vadilo by Vám ve výkonu Vašeho zaměstnání mít za kolegu cizince? (strana 43) Graf č. 11: Jste xenofobní (strach z cizinců) vůči určité etnické skupině? (strana 44) Graf č. 12: Pohlaví (strana 46) Graf č. 13: Věková kategorie (strana 47) Graf č. 14: Dosažené vzdělání (strana 48)

67

Příloha Vážený pane, vážená paní, jsem studentkou Vysoké školy Polytechnické v Jihlavě a v současné době pracuji na svojí bakalářské práci. Ráda bych Vás požádala o vyplnění anonymního dotazníku. Jeho výsledky budou mnou zpracovány a použity jen v rámci mé bakalářské práce na téma: „Sociální kognice“ (vnímání cizích lidí). Cílem mé práce je zpracování problematiky sociální kognice, analýza procesu vnímání, hodnocení a reakcí na sociální kontakty s cizinci, explorace vlivu postojů k odlišnostem etnik v osobní a profesní sféře soužití. Vybranou odpověď prosím zakroužkujte. Děkuji za Váš čas. 1. Vadí Vám přítomnost cizinců ve Vašem okolí? V případě, že ano, uveďte důvod. a) ano

důvod:

b) ne

2. Vadilo by Vám mít cizince za souseda? V případě, že ano, uveďte důvod. a) ano

důvod:

b) ne 3. Máte mezi cizinci přátele? a) ano

b) ne

4. Máte za partnera cizince? a) ano

b) ne

5. Existuje mezi různými etniky rovnoprávnost? a) ano, určitě

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne, vůbec

68

6. Je pro Vás rozhodujícím faktorem při setkáni s cizincem barva pleti, vyznání, země původu? a) ano, vždy

b) ano, většinou

c) ne, nikdy

7. Říká Vám něco pojem rasismus? a) ano

b) ne

8. Ubytoval (a) byste ve své domácnosti cizince? a) ano, určitě

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne, nikdy

9. Jak hodnotíte chování cizinců v ČR? a) kladně

b) záporně

10. Čeho se obáváte při setkání s cizinci?

11. Vadilo by Vám ve výkonu Vašeho zaměstnání mít za kolegu cizince? a) ano, určitě

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne, vůbec

12. Jste xenofobní (strach z cizinců) vůči určité etnické skupině? V případě, že ano, uveďte skupinu. a) ano

skupina:

b) ne

69

Údaje o Vás: 13. Pohlaví: a) žena

b) muž

14. Věková kategorie: a) 18 – 30

b) 31 – 40

c) 41 – 50

d) 51 a více

15. Dosažené vzdělání: a) základní

b) vyučen (a)

c) středoškolské

d) vyšší

e)

odborné

vysokoškolské

Děkuji za vyplnění. Kiko Dominika

70

Vysoká škola polytechnická Jihlava

Recommend Documents