VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Edukace pacienta sestrou u nemocného s astma bronchiale

Bakalá ská práce

Autor: Sp váková Petra Vedoucí práce: Mgr. K epinská Radka Jihlava 2014

ZADÁNÍ BAKALÁ!SKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Název práce: Cíl práce:

Mgr. Radka K#epinská vedoucí bakalá!ské práce

Petra Sp"váková Ošet!ovatelství Všeobecná sestra Edukace pacienta sestrou u nemocného s astma bronchiale Zjistit míru edukace u nemocných s astma bronchiale sestrou o problematice nemoci. Zjistit dodržování doporu"ených preventivních opat!ení.

PhDr. Vlasta Dvo#áková vedoucí katedry Katedra zdravotnických studií

Anotace Bakalá ská práce s názvem Edukace pacienta sestrou u nemocného s astma bronchiale se zabývá v teoretické ásti definicí astmatu, jeho p í inami, p íznaky, diagnostickými metodami a lé bou. V další ásti pak edukací. Ve výzkumné ásti je vyhodnocen dotazník, jehož cílem bylo zjistit míru edukace u nemocných s astma bronchiale sestrou o problematice nemoci.

Klí ová slova: astma bronchiale, edukace, všeobecná sestra

Annotation Bachelor thesis titled „Bronchial asthma patient education by nurse“ is engaged in the definition of asthma in the theoretical part, its causes, symptoms diagnostic methods and treatment. Next section concerns the concept of education. The research section contains questionnaire which is aimed to determine the level of education by nurse at patients with bronchial asthma.

Key words: asthma, education, nurse

Na tomto míst bych cht la pod kovat paní Mgr. Radce K epinské, za odborné vedení bakalá ské práce, dále bych cht la pod kovat svým nejbližším za velkou podporu a rovn ž i všem respondent m, kte í byli ochotni podílet se na spolupráci.

Prohlašuji, že p edložená bakalá ská práce je p vodní a zpracoval/a jsem ji samostatn . Prohlašuji, že citace použitých pramen je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona . 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o zm n n kterých zákon , v platném zn ní, dále též „AZ“). Souhlasím s umíst ním bakalá ské práce v knihovn VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnit ní pot eb VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalá skou práci se pln vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na v domí, že VŠPJ má právo na uzav ení licen ní smlouvy o užití mé bakalá ské práce a prohlašuji, že souhlasím s p ípadným užitím mé bakalá ské práce (prodej, zap j ení apod.). Jsem si v dom/a toho, že užít své bakalá ské práce i poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat p im ený p ísp vek na úhradu náklad , vynaložených vysokou školou na vytvo ení díla (až do jejich skute né výše), z výd lku dosaženého v souvislosti s užitím díla i poskytnutím licence. V Jihlav dne Podpis………………………………………

Obsah 1.

2.

3.

4.

Úvod .......................................................................................................................... 7 1.1

Cíl práce ............................................................................................................. 9

1.2

Hypotézy ............................................................................................................ 9

Teoretická ást ......................................................................................................... 10 2.1

Definice astmatu............................................................................................... 10

2.2

Anatomie a fyziologie ...................................................................................... 11

2.3

P í iny vzniku .................................................................................................. 12

2.4

Rizikové faktory ............................................................................................... 13

2.5

Projevy a p íznaky............................................................................................ 14

2.6

První pomoc ..................................................................................................... 15

2.7

Diagnostika ...................................................................................................... 15

2.8

Lé ba ................................................................................................................ 17

2.9

Edukace ............................................................................................................ 21

Praktická ást ........................................................................................................... 28 3.1

Metodika výzkumné práce ............................................................................... 28

3.2

Charakteristika respondent a prost edí výzkumu ........................................... 29

3.3

Pr b h výzkumu............................................................................................... 29

3.4

Zpracování získaných dat ................................................................................. 29

3.5

Diskuze............................................................................................................. 46

Záv r ........................................................................................................................ 50

Seznam použité literatury ............................................................................................... 53 Seznam tabulek ............................................................................................................... 55 Seznam p íloh a p ílohy .................................................................................................. 56

1.

Úvod

Astma (asthma) – celým názvem astma bronchiale, bylo popsáno již římským lékařem Galénem. V dnešní době jej řadíme mezi civilizační choroby. Na celém světě najdeme asi 300 milionů lidí trpících touto chorobou. Jedná se o dlouhodobé zánětlivé onemocnění sliznice dýchacích cest, které postupem času vede ke ztíženému dýchání, dechové nedostatečnosti či dušnosti, ta však může mít více příčin, které je třeba důkladně rozlišit. Průduškové astma na sebe poutá pozornost alergologů, imunologů, pneumologů, patofyziologů a mnoha dalších pracovníků různých oborů, a to i nelékařských. Vysoké procento vzniku tohoto onemocnění začíná v časném dětství, avšak vyskytuje se ve všech věkových skupinách. Za posledních 20 let je sledován nárůst nemoci zvláště u dětí a mladistvých a stává se tak nejčastějším chronickým onemocněním u dětí, a to i v České republice. Příčin, proč existuje stále více případů astmatu, je několik. Především jde o změnu způsobu života v současné době, kdy se lidé stěhují do měst, stále častěji pobývají v interiéru, zvýšil se kontakt se zvířaty v bytovém prostředí a zvyšuje se závislost na tabáku. Také potravinářský průmysl přispívá ke vzniku a to přidáváním obrovského množství aditiv do potravin. Nejčastější je vznik astmatu u dětí trpících atopickou dermatitidou a u jedinců s alergickou rýmou. Tyto dvě choroby představují preastmatický stav. Pokud nemocný trpí oběma, hovoříme o atopickém syndromu. Jako chronické onemocnění je astma vážným zdravotnickým a sociálně ekonomickým problémem. Zejména proto, že může bezprostředně ohrozit nemocného na životě. Přesto je v naší republice nedostatečně či opožděně diagnostikováno dle odhadů 250 až 350 tisíc astmatiků. Celková prevalence astmatu v ČR je cca 8 %, u dětí je to více než 10 %. Především v rodinách astmatiků či atopiků je zvýšené riziko vzniku astmatu. Vývoj astmatu od dětství do dospělosti má své shodné i odlišné rysy. U třetiny dětí přechází v plné aktivitě nemoc do dospělosti a asi u poloviny nemocných, u nichž začaly příznaky až v dospělém věku, lze vypátrat počátek nemoci již v období dětství (Asthma bronchiale). V roce 1993 byla ve spolupráci s National Heart, Lung, and Blood Institute, National Institute of Health, USA a Světové zdravotnické organizace založena Globální iniciativa pro astma (GINA), která pracuje na zlepšení kvality života lidí trpících astmatem v každém koutě světa. Spolupracuje s profesionály zdravotní péče z celého světa za 7

účelem snížení prevalence astmatu, jeho morbidity a mortality. Mezi cíle organizace patří např. zvýšit povědomí o astmatu a jeho následcích pro veřejné zdraví či podpora identifikace příčin zvýšeného výskytu astmatu. Každým rokem GINA vybere téma a koordinuje přípravu a distribuci vzdělávacích materiálů pro pacienty i veřejnost, které jsou od roku 1995 dostupné také na jejich webových stránkách. Dále pořádá každé první květnové úterý Světový den astmatu. Historicky první Světový den astmatu proběhl v roce 1998 a byl slaven ve více než 35 zemích světa. Takto se dostal do podvědomí lidí a stal se tak jedním z nejvýznamnějších vzdělávacích akcí (Global initiative for asthma). V České republice byla po vzoru GINA roku 1996 založena Česká iniciativa pro astma, která ke Světovému dni astmatu každoročně připravuje odborná zasedání alergologů, pneumologů, klinických imunologů, praktických lékařů a všeobecných sester. Souběžně pořádají Dny astmatu a alergie, kde lektoři prezentují problematiku astmatu i v médiích. Tento rok připadl Světový den astmatu na 7. května a tématem bylo “Své astma můžete mít pod kontrolou…“ (Česká iniciativa pro astma, 2007-2012).

Toto téma jsem si vybrala hlavně proto, že je mi jako atopikovi velmi blízké. Zajímal mne pohled veřejnosti na informace, které jsou předávány prostřednictvím všeobecných sester a zda je považují respondenti za dostatečné. Věřím, že výsledek dotazníkového šetření mi pomůže zjistit, jak jsou edukováni nemocní o této problematice. Dalším cílem je zjištění dodržování doporučených preventivních opatření.

8

1.1

Cíl práce

Cíl č. 1: Zjistit míru edukace u nemocných s astma bronchiale sestrou o problematice nemoci. Cíl č. 2: Zjistit dodržování doporučených preventivních opatření.

1.2

Hypotézy

Hypotéza č. 1: Předpokládám, že více než polovina respondentů považuje informovanost o problematice nemoci za přiměřenou. Hypotéza č. 2: Předpokládám, že více než polovina respondentů nedodržuje doporučená preventivní opatření z hlediska kouření a úpravy domácího prostředí. Hypotéza č. 3: Domnívám se, že většina respondentů byla informována převážně lékařem, od všeobecné sestry dostávali informace nejvíce o použití ručního inhalátoru. Předpokládám, že alespoň polovina respondentů si sama vyhledávala informace o onemocnění. Hypotéza č. 4: Předpokládám, že většina respondentů bude považovat edukační činnost sestry jako důležitou a úroveň edukace od všeobecné sestry bude hodnotit jako průměrnou. Hypotéza č. 5: Domnívám se, že převážná většina respondentů má u sebe vždy inhalátor pro případ astmatického záchvatu a ví, kolik dávek může při akutních potížích aplikovat.

9

2.

Teoretická část

2.1

Definice astmatu

Astma bronchiale je celoživotní chronické onemocnění dýchacích cest charakterizované bronchiální obstrukcí. Jedná se o stav výdechové dušnosti spojené s typicky hvízdavým dýcháním, vyvolané generalizovanou obstrukcí dýchacích cest různého stupně a trvání, která je částečně nebo úplně reverzibilní, buď spontánně, nebo po léčebném zásahu (Slezáková, 2007). Chronický zánět poškozující stěnu průdušek je však v dýchacích cestách astmatiků přítomen vždy, a to i v období bez příznaků (Šafránková, Nejedlá, 2006). Podstatou onemocnění je bronchiální hyperreaktivita způsobená eozinofilním zánětem průduškové stěny. Spolupříčinou může být alergie. V dětském věku je 90 % případů způsobeno alergií, naopak ve věku nad 30 let je to méně než polovina. K riziku vzniku, rozvoji a manifestaci onemocnění přispívá kombinace řady vlivů. Rozlišujeme induktory a spouštěče. Induktory jsou vlivy, navozující zánět průduškové stěny. Pokud intenzita zánětu dosáhne kritické meze, může vygradovat až do akutního bronchospazmu. Tyto vlivy se nazývají spouštěče – triggery. Jako příklad induktorů můžeme uvést virové infekce, alergeny či fyzikálně-chemické škodliviny. Mezi triggery, které se významnou měrou podílejí na záchvatech dušnosti, jsou emoční vlivy, znečištění zevního prostředí, kouření, aerosoly, dráždivé plyny, klimatické vlivy, tělesná námaha, některé léky (kyselina acetylsalicylová, nesteroidní protizánětlivé léky), výpary či gastroezofageální reflux (Navrátil, 2008). Příčinou dušnosti je překrvení a otok bronchiální sliznice, stažení stěny průdušek (bronchospazmus) a sekrece vazkého hlenu. Typický je astmatický záchvat. Podle délky trvání záchvatu a jeho frekvence můžeme rozlišit astma na lehké, středně těžké, těžké a astmatický stav. (Slezáková, 2007). Dle různorodosti příčin se dále dělí na alergické a nealergické astma, dále pak na astma endogenní, exogenní a idiopatické. Staré zkušenosti kliniků, imunologické a patofyziologické poznatky podtrhují skutečnost, že průduškové astma je příkladem multifaktoriálního onemocnění. Jeho patogeneze je dynamickým procesem, jenž se v průběhu nemoci mění vlivem řady činitelů s ohledem na věk a stav nemocného. Čím později se objeví astma u jedince, tím je větší pravděpodobnost, že bylo způsobeno 10

z určité části specifickou alergickou reakcí. Příčinou, proč výskyt astmatu neustále stoupá, je vzrůstající počet těžko vysvětlitelných a diagnostikovatelných alergií, fyzické a psychické přetěžování organismu a chlad (Astma, 2013).

2.2

Anatomie a fyziologie

Bronchiální astma je onemocněním respiračního systému člověka. Dýchací ústrojí se skládá z horních a dolních cest dýchacích a slouží především k výměně dýchacích plynů mezi vnějším prostředím a plícemi a výměnu mezi vnitřním prostředím a tkáněmi. Probíhá zde výměna kyslíku a oxidu uhličitého. Tyto plyny se podílejí na udržování acidobazické rovnováhy. (Naňka, 2009) Dýchací cesty se skládají: dutina nosní (cavum nasi), nosohltan (nasopharynx), hrtan (larynx), průdušnice (trachea), průdušky (bronchi), plíce (pulmones) a průdušinky (bronchioli). (Kábrt, 2001) První částí horních dýchacích cest je nos, dělí se na nos zevní a na vlastní dutinu nosní. Nos zevní je tvořen kůstkami a chrupavkami. Vchod do nosu vede nejprve do předsíně (vestibulum), která je pokrytá sliznicí s četnými chloupky. Za hranou sliznice (limen nasi) začíná dutina nosní (cavitas nasi) vystlaná cylindrickým řasinkovým epitelem. Dělí se na dvě nestejně velké části přepážkou (septum). V horní části laterální stěny a přepážky je oblast čichu, obsahuje čichové buňky. Čichové vjemy jsou dále přenášeny pomocí vláken čichového nervu do mozku. Vedlejší dutiny nosní (sinus paranasales ) jsou prostory obklopující nosní dutinu. Dále přechází do nosohltanu. Hltan je společná cesta pro respirační i trávicí systém. Následuje hrtan, ohraničený dvěma nepárovými chrupavkami – štítnou a prstenčitou. Vchod do dutiny laryngu je uzavřen hlasovou příklopkou – epiglottis (Fiala, Valenta, Eberlová, 2009). Dolní cesty dýchací začínají průdušnicí – tracheou, je to asi 12 cm dlouhá trubice probíhající mezi úrovněmi těl obratlů C6-C7 a Th1- Th4. V úrovni Th4 se průdušnice větví na dvě hlavní průdušky - bronchi. Pravý bronchus je širší než levý. Podle struktury plic se bronchy dělí na lalokové, lobární, ty pak dále na bronchy segmentární a vzniká tzv. tracheobronchiální strom. Segmentární bronchy se větví na průdušinky – bronchioli (Fiala, Valenta, Eberlová, 2009)

11

Plíce jsou párový orgán, mají kuželovitý tvar. Probíhá zde respirace a výměna plynů, okysličování krve a vydechování oxidu uhličitého. Pravá i levá plíce se dělí na segmenty, které odpovídají dělení bronchů. (Fiala, Valenta, Eberlová, 2009). Lidské plíce mají pracovní tempo pomalejší, oproti tempu srdečnímu. Základní potřeba dýchání je řízena centry mozkového kmene. Každá z plic se v klidu stáhne a roztáhne 12x až 80x za minutu. Jejich úkolem je zajištění nezbytně potřebného kyslíku a stejně důležité je vyloučení oxidu uhličitého z těla ven. Občas je však vzduch kontaminovaný nejrůznějšími chemikáliemi, bakteriemi, viry, prachem či pyly. Vdechováním vzduchu mohou tyto nepatrné organismy snadno vstoupit do plic a způsobit tak respirační infekci. V průmyslových zemích je postižení dýchacího ústrojí nejčastějším důvodem návštěvy lékaře (Smith, 2005). Dýchací cesty jsou místem vzniku obranných reflexů, zajišťujících jejich průchodnost a očistu. Kýchání je prudká expirace způsobená drážděním čistící horní cesty dýchací, čichového a trojklanného nervu. Podrážděním čistící dolní cesty dýchací a bloudivého nervu vzniká kašel. Uzávěr záklopky hrtanu (epiglottis) při polykání je reflex velmi významný, zabraňuje vdechnutí cizího tělesa do plic (Mourek, 2005).

2.3

Příčiny vzniku

Příčinou astmatických potíží jsou změny zužující průsvit průdušek. -

edém – otok sliznice

-

konstrikce – stažení hladké svaloviny

-

dyskrinie – produkce nadměrného množství či nadměrně vazkého hlenu

Tyto změny způsobující obstrukci bronchů se v různém poměru kombinují, v různých obdobích a u různých nemocných. Všechny tyto změny jsou projevem zánětu. (Navrátil, 2008). Příčin vzniku astmatu může být více. Především bývá způsobeno alergeny, které jsou spouštěčem alergické reakce. Hlavní postavení mají alergeny pylové, které běžně vdechujeme ze zevního prostředí. Pylová sezóna u nás trvá více než půl roku. V podstatě platí, že každý astmatik je zároveň alergik. Mezi další rizikové faktory patří znečištěné prostředí, stres, časté infekce dýchacích cest, kouření a dědičnost. Obecně rozdělujeme astma na alergické a nealergické. 12

2.3.1 Alergické (imunologické) – astma, často doprovázené ,,sennou rýmou“ a atopickým ekzémem. Začíná v dětství, někdy přetrvává do dospělosti a často postihuje atopiky. Atopie je schopnost organismu tvořit ve zvýšené míře protilátky IgE proti určitému alergenu. Tato schopnost je vrozená. Vlivy prostředí dále rozhodují, zda se atopik stane astmatikem. Některé alergeny jsou schopny vazby na IgE a tím se uvolní z žírných buněk histamin, takto vzniká alergická reakce (Šafránková, Nejedlá, 2006). Imunoglobulin E se vyskytuje ve slizničních sekretech trávicího a dýchacího systému. V nízké koncentraci je obsažen v séru. V krvi alergiků bývá IgE zvýšené. Při prvním vniknutí antigenu do organismu se začnou tvořit protilátky, obvykle v prvních 14 dnech. Druhý týden se již dají prokázat v krvi. K poklesu hladiny protilátek dochází až po několika měsících. Pokud se organismus opakovaně setká s antigenem, dojde k okamžité imunitní reakci s produkcí protilátek (Podstatová, 2001). Přímou aktivaci žírných buněk bez IgE jsou schopny způsobit některé viry. Histamin může být uvolňován prostřednictvím aktivace eozinofilů v dýchacích cestách, za účasti alergenů. Alergické astma je tedy vyvoláváno alergeny, jak inhalačními (prachy, pyly, roztoči, peří), tak potravinovými (čokoláda, ořechy, ryby, mléko, sója), mikrobiálními (bakterie, viry, plísně) a lékovými (antibiotika, salicyláty) (Šafránková, Nejedlá, 2006).

2.3.2 Nealergické (neimunologické) příčiny. Objevuje se více v dospělosti, hlavně jako astma profesní, způsobené kontaktem nemocného s chemickými a dráždivými látkami v důsledku svého povolání. Tyto látky se mohou chovat jako alergeny nebo nespecificky dráždit dýchací cesty. Obtíže se poté objevují u lidí, kteří mají bronchiální hyperaktivitu. Další příčina může souviset se zvýšenou tělesnou aktivitou, při již probíhajícím zánětu. K uvolnění histaminu zřejmě dochází při hyperventilaci s nedostatečným zvlhčováním a oteplováním vzduchu. Psychická nestabilita, emoce či strach mohou rovněž podnítit vznik astmatického stavu (Šafránková, Nejedlá, 2006).

2.4

Rizikové faktory

S vysokým výskytem vzniku astmatu, jeho úmrtnosti, sípotu a infekcí dýchacích cest je spojeno pasivní kouření a především samotné kouření žen v těhotenství. Také byl zjištěn o 20 % vyšší výskyt astmatu u dětí, které byly přivedeny na svět císařským řezem. Částečnou ochranu mohou jedinci poskytovat respirační onemocnění od útlého věku. Existuje domněnka, že antibiotika užívaná v raném věku zvyšují pravděpodobnost 13

vzniku astmatu tím, že je jejich užíváním změněna střevní mikroflóra a tím i imunitní systém. Spojitost nalezneme i se stresem. Ten může mít dopad nejen na astma, ale i na další nemoci, protože ovlivňuje imunitní systém. Epidemiologické údaje týkající se astmatu podporují hypotézu přemíry hygieny, která tvrdí, že nedostatečná expozice infekčním činitelům v raném dětství, zvyšuje náchylnost k alergickým reakcím. Imunitní systém se tak vyvíjí utlumeně a není schopen v pozdějším věku dítěte adekvátních reakcí organismu (Astma, 2013).

2.4.1 Genetická predispozice Genenická predispozice astmatu hraje neméně významnou roli. Zda bude dítě matky, která je astmatička rovněž trpět tímto onemocněním, se však nedá jednoznačně určit. Množství faktorů, které dědičnost ovlivňují, je celá řada. Mezi důležité otázky patří, zda i otec dítěte trpí astmatem nebo alergií, zda bylo dítě kojeno či jak závažné je astma matky. Nejdůležitější v období těhotenství je prevence. Vyvarování se alergenům, prašnému prostředí, tabákovému kouři… (Paseková, 2007).

2.5

Projevy a příznaky

Ve svých projevech je astma extrémně variabilní. Proběhnout může jako jednorázová epizoda dráždivého kašle a lehké dušnosti a nikdy více během života se již neobjevit. Stejně tak může provázet pacienta po většinu dní jeho života v podobě trvalé a těžké dušnosti, která ho může až invalidizovat. Dominantním příznakem bývá převážně výdechová dušnost různé intenzity (Navrátil, 2008). Při astmatu se střídají období bez potíží s astmatickými záchvaty. Ty jsou charakterizované záchvatovitou výdechovou dušností, tísní na hrudi, náhlým, neočekávaným vznikem ve dne i v noci, pískoty a vrzoty při výdechu, úzkostí a neklidem, postižený vyhledává úlevovou (ortopnoickou) polohu a snaží se zapojovat pomocné dýchací svaly. Následkem zánětu se zvyšuje produkce hlenu v dýchacích cestách, objevuje se otok, čímž se cesty zúží. Vlivem spouštěcího faktoru se hladké svaly průdušek stáhnou (kontrahují) a nastane bronchostrikce. Výsledkem je bronchiální obstrukce, která brání výdechu. I přes aktivní prodloužený výdech zůstane část vzduchu zadržena v plicích. Není tak prostor pro zajištění kyslíku nádechem. Oxid uhličitý se začne kumulovat a neokysličená krev vyvolá hypoxii. Odpor v plicích stoupá, srdce je 14

nuceno pracovat proti stoupajícímu odporu, a pravá komora srdeční nedokáže odpor překonat a dilatuje (Šafránková, Nejedlá, 2006). Astmatickým stavem (status astmaticus) je v klinice označována těžká, vystupňovaná dušnost, způsobená výrazným zánětem stěny průdušek, nereagující na léčbu a trvající déle než 24 hodin (Navrátil, 2008).

2.6

První pomoc

Při astmatickém záchvatu dochází k ohrožení postiženého na životě. Pokud se včas nepodniknou patřičné kroky, může dojít i k úmrtí. Obstrukci dýchacích cest řešíme nejčastěji pomocí inhalace steroidů. Ty potlačí zánět a zrelaxují stěny bronchiolů (Smith, 2005). Mezi doporučené postupy při záchvatu patří: -

uvolnění těsného oděvu (košile, kravata),

-

použití inhalátoru, pokud je k dispozici podle návodu (většinou se mohou při jedné aplikaci aplikovat 3 dávky a po několika minutách - většinou dvaceti, podání zopakovat),

-

uložení postižného do ortopnoické nebo Fowlerovy polohy

-

sledování stavu postiženého

-

pokud se stav nezlepšuje, voláme záchrannou službu na čísle 155 (Astma, 2013) Těžký astmatický stav doprovázený respirační nedostatečností, zahrnuje oxygenoterapii, těžší případy podpůrnou až řízenou ventilaci pacienta, společně s léčbou možných metabolických a kardiovaskulárních komplikací (Navrátil, 2008).

2.7

Diagnostika

Astma se diagnostikuje pomocí krevních a kožních testů a plicními funkčními testy, aby se identifikovaly spouštěče záchvatů (Smith, 2005).

2.7.1 Anamnéza Prvním krokem zahájení léčby je návštěva lékaře. Je-li kvalitně odebraná anamnéza, pak ve více než 90 % případů odhalí jak samotnou nemoc, tak její příčinu. Navzdory

15

pokrokům moderní doby ve vztahu k vyšetřovacím metodám, má anamnéza v diagnostice obrovský význam (Navrátil, 2008). Nemocného se ptáme na příznaky, dušnost, kouření, prostředí, ve kterém se pohybuje. Důležitá je i rodinná anamnéza.

2.7.2 Fyzikální vyšetření Fyzikální vyšetření provádíme pohledem (ortopnoická poloha, cyanóza) a poslechem (prodloužený výdech, oslabené dýchání, vedlejší dechové fenomény, vrzoty a pískoty) (Šafránková, Nejedlá, 2006). Nejlépe jsou dechové fenomény slyšitelné při usilovném výdechu. (Navrátil, 2008).

2.7.3 Spirometrie Pro posouzení plicních objemů a kapacit, slouží funkční vyšetření plic (spirometrie) (Slezáková, 2007). Informuje nás o průchodnosti dýchacích cest a stavu plicního parenchymu. Měří se vitální kapacita plic a jednosekundová usilovná vitální kapacita. Vitální kapacita je objem vzduchu, který je pacient schopen vydechnout po maximálním nádechu. Jednovteřinová usilovná vitální kapacita měří objem vzduchu, který pacient vydechne během první vteřiny usilovného výdechu (Navrátil, 2008). Vyšetření je prováděno pomocí spirografu, který je založen na pneumotachografickém principu. Přístroj zakresluje na speciální papír se souřadnicemi křivku usilovného výdechu, kterému předcházel maximální nádech. Vyšetření je naprosto bezbolestivé a nezatěžuje pacienta. Vyšetření nevyžaduje speciální přípravu, pouze pacienta posadíme, nebo necháme stát a zajistíme klidné prostředí (Novotná, Uhrová, Jirásková, 2006). U astmatu je vrcholová výdechová rychlost (PEF) pod 80%. Mezi denní a večerní hodnotou může být rozdíl více než 20%. U těžkého astmatického záchvatu vyžadujícího hospitalizaci je PEF 40% (Šafránková, Nejedlá, 2006).

2.7.4 Speciální vyšetření Ke zjištění původce alergie se provádí alergologické a imunologické vyšetření (Slezáková, 2007). Provádí se při každém podezření na astma. Kožní alergologické testy jsou prováděny pomocí standardizovaných alergenů, jako jsou pyly trav a plevelů, jarních dřevin, roztoči, zvířecí alergeny, domácí a venkovní plísně (Navrátil, 2008). 16

Vyšetření specifických alergických protilátek v krvi se provádí k průkazu výsledků kožních testů. Vyšetřuje se sérová hladina imunoglobulinu E (Navrátil, 2008). K vyšetření bronchiálního kmene slouží bronchoskopie. Jedná se o minimálně invazivní metodu, používanou již od konce minulého století. Umožňuje prohlédnout dýchací cesty pomocí ohebného tubusu s optikou. Lékař provádějící vyšetření může prohlížet průdušnici, hlavní průdušky, průdušky lalokové, segmentární a subsegmentární. Bronchoskopií lze získat nejen obrazovou dokumentaci, ale i diagnostický materiál (Navrátil, 2008). Bronchodilatačním testem můžeme prokázat reverzibilitu bronchiální obstrukce. Vyhodnocuje se usilovný výdech před a po podání bronchodilatačního prostředku. Bronchostrikční test sloužící k průkazu hyperreaktivity průdušek pak pomocí inhalace provokační

látky.

Vyvolanou

reakci

lze

rychle

a

účinně

zkompenzovat

bronchodilatačním léčivem.

2.7.5 Diferenciální diagnostika Diferenciální diagnostika slouží k vyloučení nemocí s podobnými příznaky, jako má astma. Provádí se tedy při převzetí nového pacienta do péče. U dospělých, zejména kuřáků, je nejčastěji problém rozlišit astma od chronické obstrukční plicní nemoci, která je charakterizovaná plicní obstukcí z důvodu chronické bronchitidy (Kašák, 2006). Rozdíl mezi astmatem a chronickou bronchitidou spočívá zejména v tom, že astma postihuje již dětskou populaci, zatímco chronická bronchitida především dospělé a starší 40 let.

Další rozdíl je v produkci vazkého sekretu, který v případě astmatu nelze

vykašlat. Kašel se objevuje hlavně v průběhu dne nebo nad ránem, doprovázený pískáním a tíhou na hrudi. Je dráždivý a záchvatovitý. U chronické bronchitidy je dlouhodobě trvající a produktivní.

2.8

Léčba

2.8.1 Cíl léčby Cílem léčby je dosáhnout co nejlepší funkce plic potlačením zánětu dýchacích cest a zminimalizovat tak užívání krátkodobých beta-2-mimetik. Pro objektivní zhodnocení léčby sledujeme hodnoty plicních funkcí, jejich kolísání během dne, reakce na 17

bronchodilatancia, frekvenci akutních záchvatů a užívání krátkodobých beta-2-mimetik (Šafránková, Nejedlá, 2006). Astma bronchiale má tendence k pozvolné progresi, doprovázené akutními atakami. Léčba tedy směřuje k ovlivnění jak zánětu, tak záchvatů dušnosti. Nejlepším způsobem pro zabránění vzniku a rozvoji onemocnění je prevence, a to i době, kdy postižený nepociťuje žádné obtíže. Pokud je podceněna, může astma nekontrolovatelně progredovat. Pro úlevu od akutních potíží slouží léčba symptomatická. Ani jedna z druhů léčby nesmí být pacientem podceňována, protože jsou vzájemně propojeny a v mnoha ohledech spolu souvisejí (Navrátil, 2008). Důležitým bodem léčby je edukace blízkých, u školních dětí by měl být edukován i učitel. Vytváření bezalergenového domácího prostředí by mělo být samozřejmostí. Je potřeba eliminovat předměty zachycující prach, vhodná je čistička vzduchu, zákaz přístupu domácích zvířat do bytu, úprava lůžka a odstranění všech škodlivých látek, včetně zakouřeného prostředí (Asthma bronchiale).

2.8.2 Farmakologická léčba Antiastmatika se dělí na dvě základní skupiny: a)

Antiastmatika okamžitá, slouží k uvolnění spasmu průdušek – bronchodilatancia. Označujeme je též jako léky záchranné nebo úlevové. Odstraňují náhle vzniklé astmatické obtíže. Do této skupiny léčiv patří vedle bronchodilatancií systémové kortikoidy, teofyliny, anticholinergika,

mukolytika, kontinuální infuze a

oxygenoterapie. Při dobře kompenzovaném astmatu je jejich používání minimální. b)

Antiastmatika preventivní, užívají se dlouhodobě, i v období bez záchvatů. Působí protizánětlivě a bronchodilatačně. Do této skupiny patří kortikosteroidy inhalační a systémové, kromony, teofyliny, beta-2-mimetika inhalační a perorální, antileukotrieny, antihistaminika, antibiotika a další (Šafránková, Nejedlá, 2006).

18

2.8.3 Alternativní metody léčby Mezi alternativy léčby patří inhalace, dechová gymnastika, pobyty u moře s oblázkovými plážemi, pobyty v jeskyních (speleoterapie), jóga, akupunktura, psychoterapie (Šafránková, Nejedlá, 2006).

2.8.4 Lázeňská léčba Lázeňská léčba je doporučována pacientům s astmatem a těší se úspěšnosti již několik desítek let. Pobyt a léčba v lázeňském prostředí se poskytuje na základě doporučení odborného lékaře. Pokud pacient splňuje určitá kritéria, bývá obojí plně hrazeno pojišťovnou. V České republice poskytují tyto služby pro dospělé astmatiky například lázně Jeseníky, Mariánské Lázně, Karlova Studánka a Luhačovice. Pro dětské pacienty jsou to Velké Losiny, Zlaté Hory, Metylovice, Chocerady, Počátky a další. Děti do 6 let mohou mít doprovod matky. Pobyt je několikatýdenní, většinou v rozmezí tří až šesti týdnů.

2.8.5 Opatření proti alergenům Aby byl léčebný režim efektivní, měl by klient znát všechny příčiny, které u něj vyvolávají potíže. Příčin může být mnoho. Nejčastějšími vyvolávajícími faktory jsou pyly, prach, roztoči, nachlazení, fyzická námaha, počasí, plísně, cigaretový kouř a mnoho dalších. Doporučení pro dodržování léčebného režimu se liší podle toho, co je vyvolávající příčinou. Obecně se doporučuje nechovat v bytě domácí zvířata, nekouřit a nepohybovat se v zakouřeném prostředí. Lůžkoviny by měly být antialergické, povlečené speciálními povlaky, které nepropouští prach a často převlékané a prané při vysokých teplotách. Astmatici by neměli zametat, vysávat, utírat prach a používat dráždivé chemické prostředky. V bytě by mělo být co nejméně závěsů, koberců a čalouněných křesel. Pokud je venkovní vzduch znečištěný, doporučuje se co nejméně větrat, eventuelně používat čističku vzduchu. Pylové alergeny – pylové zrna větrosprašných rostlin jsou přenášena vzduchem. Množství pylu ve vzduchu je závislé na vlhkosti, venkovní teplotě, denní i roční době. V suchém, horkém či větrném počasí se snadno pyly rozvíří do ovzduší. Od roku 1992

19

jsou rovnoměrně po celé republice rozmístěny monitorovací stanice Pylové informační služby. Ze zjištěných údajů vytváří pylové kalendáře, pomocí nichž se mohou astmatici orientovat.

2.8.6 Inhalace Účelnému vdechování léčebných látek do plic, říkáme inhalace. Sliznice dýchacích cest léky snadno vstřebává a poměrně rychle se tak upraví stav nemocného. Aby mohlo být léčivo aplikováno, musí být upraveno do formy plynu nebo páry. Důvodem aplikace je uvolnění svalstva průdušek, uvolnění hlenu, snížení nebo zvýšení slizniční sekrece a dezinfekce dýchacích cest. Rozlišujeme přirozený a umělý typ inhalace. Přirozená inhalace je např. působením čistého vzduchu v horských oblastech. Umělá se provádí pomocí léčebných látek, stlačovaných různými metodami do kapiček, které vytvoří aerosol. První vodní inhalátor byl zkonstruován již v roce 1829. V roce 1860 přenosný parní inhalátor a v roce 1956 dávkovací aerosol. V dalších letech byly zdokonalovány práškové inhalátory (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006).

V současnosti se používají různé typy inhalačních systémů: a)

Dávkovací aerosoly – ruční kapesní inhalátory, dávky aerosolu jsou dávkovány prostřednictvím stlačení dna nádobky a hnacího plynu. Pro usnadnění inhalace se může použít nástavec - spacer (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006).

b)

Práškové inhalátory – jsou spouštěny nádechem •

Kapslové inhalátory,

•

Diskové formy,

•

Diskus (má odměřené dávky),

•

Turbuhaler, easyhaler (rezervoár pro více dávek) (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006).

c)

Nebulizátory vytvářející aerosol •

Ultrazvukové – vytvářejí aerosol pomocí vibrací

•

Tryskové – vytvářejí aerosol prouděním stlačeného vzduchu (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006).

20

2.8.6.1 Použití ručního inhalátoru Klient může mít ruční inhalátor stále u sebe. Používá se hned na začátku záchvatu. Nejprve jej řádně protřepe a odstraní kryt z náustku. Vydechne všechen vzduch z plic, vloží náustek, pevně sevře rty a stlačí dno nádobky. Přitom pomalu vdechuje. Zadrží na chvíli dech, vyjme inhalátor z úst a pomalu vydechuje vzduch, ideálně nosem. Po 30 sekundách můžeme postup zopakovat (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006). Individuálně může klient inhalovat elektrickým, ultrazvukovým nebo parním inhalátorem. Délku inhalace i léčebný roztok určuje lékař. Klient sedí naproti inhalátoru s aplikátorem ve výši úst. Rty pevně obemkne okolo gumového nástavce aplikátoru. Okolí úst má natřeno balzámem. Pokud inhaluje ústy, vydechuje nosem, a naopak při inhalaci nosem vydechuje ústy. Hleny, které se začnou tvořit, vykašlává do emitní misky. Půl hodiny po inhalaci nepije studené nebo horké nápoje a nekouří (Mikšová, Froňková, Hernová, Zajíčková, 2006).

2.9

Edukace

V současné přetechnizované době jsou na nás kladeny stále vyšší požadavky a to zejména v oblasti našich vědomostí a dovedností. Technický pokrok se nevyhnul ani různým oblastem ve zdravotnictví, neboť každým dnem jsou do praxe zaváděny nové vyšetřovací metody a terapeutické postupy. Přes tyto pokroky však stále stoupá počet klientů s chronickým onemocněním, jako například diabetes mellitus a astma bronchiale. Klient, který přichází do zdravotnického zařízení, se v novém prostředí často špatně orientuje a tato nová zkušenost bývá pro něho mnohdy stresující. Stres se poté prohlubuje nedostatkem kvalitních informací o způsobu léčby, vyšetřovacích metodách a zásadách správné životosprávy. Tyto informace by měl klientovi poskytnout každý zdravotník. Jeho úkolem je umožnit klientovi získat právě takové vědomosti a dovednosti, kterým porozumí a které mu pomohou k obnově zdraví, případně jej alespoň pomohou udržet na přijatelné úrovni. Tento postoj je na individuální zodpovědnosti zdravotníka, zda se rozhodne přispět ke zlepšení současné situace (Juřeníková, 2010).

21

2.9.1 Základní pojmy v edukaci Pojem edukace pochází z latinského slova educo, educare, což překládáme jako vést vpřed či vychovávat. Z anglického termínu – education. Obecně lze edukaci definovat jako celoživotní rozvíjení osobnosti. Dále pak jako proces soustavného ovlivňování jednání a chování jedince a to s cílem pozitivních změn v jeho vědomostech, návycích, postojích a dovednostech. Prolínají se zde navzájem dva pojmy – výchova a vzdělání, které však nelze jednoznačně oddělit. Podle Průchy je výchova ,,….proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejich vývoji. Jde přitom především o záměrné utváření a ovlivňování podmínek umožňujících optimální rozvoj jedince v souladu s jejich individuálními dispozicemi a stimulujících jeho vlastní snahu stát se autentickou vnitřně integrovanou a socializovanou osobností“ (Průcha, 1997). (Juřeníková, 2010). Edukace je nezbytnou součástí léčebné a ošetřovatelské péče. Kromě medicínských poznatků zde hraje velmi významnou roli pedagogika. Pedagogika je společenská věda zkoumající zákonitosti výchovy a vzdělávání. Stejně jako jiné výukové procesy, se i edukace řídí stejnými zásadami a pravidly ve způsobu předávání informací. Má však svá specifika, která se mohou projevit jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. Učícím se subjektem je klient. Ten je systematicky veden k osvojení si nových dovedností a poznatků a vytvoření si nových postojů a životních hodnot tak, aby postupně došlo k upevnění požadovaných změn v chování. Správně provedená a účinná edukace sestrou, nespočívá pouze v předání informací. Sestra spolu s klientem vytváří edukační program tak, aby byl proces změn v chování klientovi co nejvíce usnadněn. Aktivní spoluúčast obou stran je nezbytná a je zárukou dobré spolupráce. Kromě pedagogiky je nutné využívat další poznatky, zejména z oblasti psychologie, etiky a sociologie a především poznatky a zkušenosti z oblasti komunikace (Svěráková, 2012).

2.9.2 Typy edukace Podle Juřeníkové (2010) edukaci dělíme na: -

základní

-

reedukační

-

komplexní

22

2.9.2.1 Základní edukace Základní edukace je taková, kdy je jedinec motivován prostřednictvím předání nových vědomostí a dovedností ke změně svého hodnotového žebříčku. Jako příklad můžeme uvést nově diagnostikovaného klienta s astma bronchiale (Juřeníková, 2010). 2.9.2.2 Reedukační (pokračující, rozvíjející, nápravná) edukace Reedukační edukace je ta, při níž navazujeme na předchozí dovednosti a vědomosti jedince a dále je prohlubujeme. Příkladem může být opět klient s astma bronchiale, kdy v akutní fázi onemocnění použijeme základní edukaci. Po odeznění akutní fáze klienta motivujeme ke změně postojů tak, aby nedošlo k recidivě zhoršení stavu (Juřeníková, 2010). 2.9.2.3 Komplexní edukace Komplexní edukací se rozumí taková edukace, kdy jsou etapově jedinci předávány ucelené informace, které mají pomoci k udržení nebo zlepšení zdraví. Nejčastěji se komplexní edukace využívá na kurzech – např. kurzy pro diabetiky (Juřeníková, 2010).

2.9.3 Edukační proces Edukační proces je činnost, při které záměrně nebo nezáměrně dochází k učení jedince. Tento proces se děje po celý život, od prenatálního vývoje až do smrti (Juřeníková, 2010). Pomocí edukačního procesu můžeme motivovat klienta a zároveň nám usnadňuje práci, pokud jej dobře připravíme. Jestliže klient shledá projekt pečlivě připraveným a uvidí, že zdravotnický personál mu věnuje maximální pozornost a péči, přistupuje k edukaci zodpovědněji (Svěráková, 2012).

Fáze edukace a) Fáze počáteční pedagogické diagnostiky Prvním krokem je posouzení klienta. Sestra provádějící edukaci musí nejprve zjistit všechny důležité údaje o klientovi. Během rozhovoru si všímá jeho názorů, postojů ke svému zdraví, ochoty učit se novým poznatkům a přijmout navrhovanou změnu chování. Společenské a ekonomické faktory klienta mohou ovlivňovat výsledky edukace, proto by se měla sestra zaměřit i na získávání informací z této oblasti, přičemž 23

jedná taktně. Dalším důležitým faktorem je věk. Klienti vyššího věku mohou mít potíže se sluchem, zrakem nebo sníženou schopnost soustředit se a udržet pozornost. Sestra by měla kromě věku brát ohled i na dosažené vzdělání klienta a podle toho s ním komunikovat (Juřeníková, 2010). b) Fáze projektování edukace Plánování a proces přípravy edukace je velmi důležitým bodem edukačního procesu. Ze získaných anamnestických údajů rozhodneme, jak bude předávání informací klientovi probíhat. Důkladný sběr informací o klientovi je nezbytným předpokladem správného naplánování projektu. Klademe si řadu otázek, na které je nutno odpovědět (Juřeníková, 2010). Proč? Zamýšlíme se nad edukačními potřebami klienta, zvažujeme, v jaké oblasti by mělo dojít k pozitivní změně. Koho? Zvažujeme, koho do edukace zahrneme. Zohledňujeme pohlaví edukanta, věk, zdravotní a psychický stav, vzdělání, motivaci, postoje, životní styl, zvyklosti a sociálně-kulturní a ekonomické zvláštnosti. Co? V této etapě zvažujeme, co bude obsahem edukace ve vztahu k potřebám edukanta, volíme mezi edukací základní a reedukační. Jak? Zvolíme vhodnou metodu a formu edukace, která bude klientovi vyhovovat a odpovídat jeho potřebám. Kdo a kdy? Při kladení této otázky zvažujeme, který člen multidisciplinárního zdravotnického týmu poskytne ve vztahu ke své profesi kvalitní edukaci. Je třeba zvážit i časový rozsah a posloupnost. Důležitým bodem této fáze je spolupráce celého týmu a zápis o edukaci do dokumentace klienta.

24

Kde a za jakých podmínek? Uvažujeme, v jakém prostředí bude edukace probíhat, zda a jaké použijeme podpůrné materiály a z jakých prostředků bude financována. S jakým výsledkem? Důkladně zvážíme, jakým způsobem budeme hodnotit jednotlivé změny v edukaci. (Juřeníková, 2010). Sestavení edukačního plánu Na jednotlivých pracovištích se můžeme setkat s předběžně sestaveným edukačním plánem, který se zaměřuje na onemocnění, která jsou pro daná pracoviště typická. V plánech musí být vždy vyhrazen prostor pro individuální potřeby klienta. Plán by měl mít písemnou podobu a být řádně založen do klientovy dokumentace (Juřeníková, 2010). Edukační plán musí obsahovat: - stanovení priorit – pořadí edukačních témat dle důležitosti, - edukační cíl, - harmonogram, - metoda, forma a obsah učiva, - pomůcky pro jednotlivé lekce, - způsob hodnocení dosažených výsledků. (Svěráková, 2012). c) Fáze realizace edukace Realizace probíhá na základě zjištěných edukačních potřeb klienta, které jsme sestavili na podkladě vyhodnocení informací o edukantovi. Při realizaci vycházíme z plánu, který jsme sestavili během projektování edukace a směřujeme k vytyčeným edukačním cílům. Na realizaci by se měl podílet celý zdravotnický tým, v současnosti je však situace taková, že jednotliví členové týmu většinou neví, jakou edukací klient již prošel

25

od ostatních členů týmu, proto efektivní forma předávání informací vázne. Právě z tohoto důvodu je důležitý předem připravený plán (Juřeníková, 2010). d) Fáze upevnění a prohlubování učiva – systematické opakování učiva. e) Fáze zpětné vazby Sestra provádějící edukaci musí průběžně hodnotit, zda mají dosažené výsledky očekávanou úroveň. Provede závěrečné hodnocení a ujistí se, že klient všemu rozumí a je schopen doporučené zásady dodržovat i v domácím prostředí. Pro ověření účinnosti edukace lze použít písemný test znalostí, kladení kontrolních otázek či provedení určitého ošetřovatelského výkonu klientem. Při zhodnocování edukace a nejen při ní nešetří pochvalami a neustále motivuje klienta (Svěráková, 2012).

2.9.4 Edukační metody Edukační metodou rozumíme cílevědomé a promyšlené působení edukátora, který podněcuje edukanta tak, aby byly efektivně splněny cíle učení. Při volbě edukační metody zohledňujeme osobnost edukanta, jeho dovednosti, vědomosti a zkušenosti. Výběr metody musí respektovat i aktuální zdravotní a psychický stav jedince. Existuje obrovské množství edukačních metod, které rozdělujeme na teoretické, teoretickopraktické a praktické. Mezi nejčastěji využívané edukační metody ve zdravotnictví patří přednáška, vysvětlování, instruktáž a praktické cvičení, rozhovor, diskuze, konzultace, brainstorming, brainwriting, práce s textem a e-learning (Juřeníková, 2010).

2.9.5 Úloha sestry při edukaci Edukace patří mezi každodenní činnosti sestry. Více, než v kterémkoliv jiném povolání se od sestry vyžaduje trpělivost, důslednost, čestnost, pravdomluvnost, rozvážnost a optimismus. Je to především sestra, která navazuje prvotní kontakt s klienty, buduje vzájemnou důvěru pro budoucí dobrou spolupráci (Rozsypalová, Šafránková, 2002). Tedy i pro spolupráci při edukační činnosti. Při edukaci sestra poskytuje: • informace – dle svých kompetencí, o stavu klienta, seznámí klienta s oddělením, informuje ho o postupech při vyšetřeních, • zkušenosti – svoje i od jiných klientů, 26

• poučení – rizikové faktory, životospráva, • vzdělávací materiály – brožury, informační letáky, • rady, návody – používání potřebných pomůcek.

2.9.6 Zásady, kterými by se měla sestra při edukaci řídit Velmi důležitou zásadou, kterou by se měla sestra při edukaci klienta řídit, je individuální přístup, společně s ohledem na jeho aktuální stav. Pokud se klient necítí dobře, ať už po fyzické nebo psychické stránce, přesuneme edukaci na jinou, vhodnější dobu. Aby mohla edukace probíhat, je potřeba pro ni zvolit vhodné, ničím nerušené místo a čas. Vždy si předem promyslíme, jakou metodou budeme klienta edukovat a jaké zvolíme pomůcky. Trpělivost, takt a ohleduplnost by měli být při edukaci samozřejmostí (Svěráková, 2012).

2.9.7 Bariéry v edukaci Při realizaci edukace se může snadno stát, že z důvodu nepředvídatelných okolností nebude plánovaná edukace uskutečněna. Edukační bariéry nám mohou zabránit či znesnadnit dosažení edukačního cíle (Juřeníková, 2012). Edukační bariéry ze strany pacienta mohou být způsobeny charakterem choroby, poruchami smyslového vnímání, změnou psychiky, jazykovou bariérou, mentálními handicapy či odlišnými kulturními zvyklostmi (Juřeníková, 2012). Edukační bariéry ze strany zdravotníka vznikají nedostatečnou přípravou na edukaci, edukací

probíhající

neplánovaně,

nedostatkem

času,

únavou,

nedostatečnými

vědomostmi a dovednostmi z oblasti edukace, nedostatečnou multidisciplinární spoluprací zdravotnického týmu a zejména nedostačující motivací zdravotníka (Juřeníková, 2012).

2.9.8 Edukace astmatického klienta S astmatickým klientem se sestra může setkat na jakémkoliv oddělení nemocnice, ambulanci nebo i v domácím prostředí. Klient musí být dostatečně poučen o zásadách léčby a prevenci, aby nedocházelo ke zhoršování stavu. Pravidelně a správně užívá ordinované léky. Astma je nemoc do určité míry na celý život a přináší některá omezení. Klient by při výběru zaměstnání měl zvážit, zda bude pracovní prostředí 27

vyhovující, bez vysoké zátěže, alergenů a různých škodlivin. Sport a tělesná aktivita nejsou nijak omezeny, nedoporučuje se však vrcholový sport. Do léčby musí být klient zapojen, znát podstatu své nemoci, plán léčby a dodržovat doporučené pokyny. Všechny tyto zásadní informace by měla sestra klientovi předat (Šafránková, Nejedlá, 2006). Jako režimové opatření se doporučuje: -

nechovat domácí zvířata,

-

používat antialergické lůžkoviny,

-

nekouřit a vyhýbat se zakouřenému prostředí,

-

nepohybovat se v prašném prostředí a místům se zvýšeným výskytem alergenů,

-

každodenní úklid domácnosti – utírání prachu navlhko, luxování pomocí vysavače a antialergickým filtrem,

-

předcházet nachlazení

-

provádění dechového cvičení – bublání slámkou do kelímku s vodou, hra na dechové nástroje

-

pravidelné kontroly u lékaře,

-

pravidelné a správné užívání předepsaných léčiv

28

3.

Praktická část

3.1

Metodika výzkumné práce

V praktické části své bakalářské práce jsem získávala údaje od respondentů prostřednictvím anonymního dotazníku pro kvantitativní výzkum. Dotazníky byly určeny pro širokou veřejnost bez věkového omezení. Celkový počet otázek je 21. Otázky jsem zvolila uzavřené a polouzavřené. Dotazník je sestaven ze tří částí. První část dotazníku byla zaměřena na získání základních informací o respondentovi. Ve druhé části jsem zjišťovala, jak respondenti dodržují doporučená léčebná opatření a v poslední části míru jejich informovanosti o problematice onemocnění.

3.2

Charakteristika respondentů a prostředí výzkumu

Dotazníkového šetření se účastnili muži i ženy všech věkových kategorií. Celkový počet vyplněných dotazníků je 65. Počet vyplněných dotazníků byl menší, než jsem očekávala a ne každý dotazník byl vyplněn kompletně. Z celkového počtu dotazníků jej vyplnilo 41 žen a 24 mužů.

3.3

Průběh výzkumu

Výzkum byl prováděn v období od září do listopadu 2013. Části respondentům byly dotazníky předány osobně, zbylé části v elektronické podobě. U jednotlivých otázek bylo vysvětleno, kolik odpovědí je možno označit, případně zda má respondent doplnit odpověď vlastními slovy.

3.4

Zpracování získaných dat

Ke zpracování získaných údajů, jsem použila program Microsoft Word. Každá z otázek je rozpracována pro lepší přehled do tabulky.

3.4.1 Pohlaví respondentů

29

Tabulka 1: Pohlaví respondentů

Pohlaví

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Ženy

41

63 %

Muži

24

37 %

Celkem respondentů

65

100 %

V první tabulce jsem uvedla jednotlivý počet žen a mužů. Ženy jsou zastoupeny v počtu 41 (63 %), muži v počtu 24 (37 %). Celkem tedy 65 respondentů.

3.4.2 Věk Tabulka 2: Věk- ženy

Věk – ženy

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Do 20 let

8

12 %

21- 30 let

11

17 %

31- 40 let

7

11 %

41- 50 let

3

4,5 %

51- 60 let

3

4,5 %

61- 70 let

7

11 %

Nad 70 let

2

3%

Celkem respondentů

41

63 %

Ve druhé tabulce můžeme vidět věkové rozložení u žen. Věkovou kategorii jsem rozdělila do sedmi skupin dle věku. Největší zastoupení respondentek (11) je ve věkovém rozmezí 21-30 let. Dále pak do 20let – 8 respondentek. Ve věku 31-40 let a 61-70 let odpověděl shodný počet respondentek a to v počtu 7.

30

Tabulka 3: Věk- muži

Věk – muži

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Do 20 let

4

6%

21- 30 let

5

7,5 %

31- 40 let

5

7,5 %

41- 50 let

2

3%

51- 60 let

4

6%

61- 70 let

3

5%

Nad 70 let

1

2%

Celkem respondentů

24

37 %

V tabulce číslo 3, můžeme vidět věkové rozložení u mužů. Věková kategorie byla rozdělena do sedmi skupin. Největší počet byl shodný v počtu 5 respondentů u skupiny 21-30 let a 31-40 let. Nad 70 let byl pouze jeden respondent a to ve věku 79 let.

3.4.3 Začátek léčby astmatu Otázka č. 3 - V kolika letech jste se začal/a léčit s astmatem? Tabulka 4: Začátek léčby astmatu

Začátek léčby

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Do 5 let

8

12 %

6- 10 let

14

22 %

11- 20 let

18

28 %

21- 30 let

5

7,5 %

31- 40 let

2

3%

41- 50 let

5

7,5 %

31

51- 60 let

4

6%

Nad 60 let

3

5%

Neuvedená odpověď

6

9%

Celkem respondentů

65

100 %

Tabulka číslo 4 poukazuje na věk, ve kterém se respondenti začali s astmatem léčit. Nejvíce respondentů (28 %) se začalo léčit v období 11-20 let. Druhý největší počet (22 %) ve věku 6-10 let.

3.4.4 Frekvence astmatických záchvatů Otázka č. 4 - Jak často míváte astmatický záchvat? Tabulka 5: Četnost záchvatů

Frekvence záchvatů

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

1x týdně

2

3%

1x za 2 týdny

1

1,5 %

1x měsíčně

11

17 %

1x za 2 měsíce

5

8%

4x ročně

3

4,5 %

3x ročně

9

14 %

2x ročně

11

17 %

Bez záchvatů

13

20 %

Neuvedeno

10

15 %

Celkem respondentů

65

100 %

Pátá tabulka znázorňuje, jak často se vyskytují záchvaty u respondentů. Odpovědi byly poměrně vyrovnané. Nejvíce respondentů (13) je zcela bez záchvatů. Shodně v počtu 11

32

respondentů uvedlo záchvat 2x ročně a 1x měsíčně. Deset z respondentů neuvedlo odpověď.

3.4.5 Alergeny Otázka č. 5 - Na co jste alergický/á ? Tabulka 6: Alergie

Alergeny

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Pyl

49

75 %

Roztoči

35

54 %

Zvířecí alergeny

24

37 %

Hmyz

9

14 %

Potraviny

9

14 %

Léky

11

17 %

Chemické látky

8

12 %

Celkem odpovědí

145

Tabulka číslo 6 ukazuje, na co jsou respondenti alergičtí. Velká převaha (49) respondentů je alergická na pyl, dále pak na roztoče (35), zvířecí alergeny (24), léky (11), shodně v počtu 9 na hmyz a potraviny a na chemické látky uvedlo alergii 8 respondentů. Tabulka 7: Jiné alergie

Jiné alergie

Absolutní četnost

Peří

3

Plísně

1

Kovy

1

Prach

10

Nejsem alergický/á

3

33

Celkem odpovědí

18

Sedmá tabulka zahrnuje odpovědi, které respondenti mohli doplnit, pokud trpí jinou alergií, než bylo uvedeno v možnostech. Z celkového počtu 18 odpovědí, uvedlo 10 respondentů, že jsou alergičtí na prach. Tři respondenti uvedli alergii na peří a rovněž 3 respondenti uvedli, že alergičtí nejsou.

3.4.6 Kouření Otázka č. 6 – Kouříte? Tabulka 8: Kouření

Kouříte?

Absolutní četnost

Ano

8

Ne, ale pobývám v zakouřeném prostředí

4

Ne

56

Celkem odpovědí

68

V následující tabulce je uveden počet respondentů, kteří kouří. Z celkového počtu 68 odpovědí uvedlo 56 respondentů, že nekouří. Čtyři respondenti uvedli, že nekouří, ale že pobývají v zakouřeném prostředí, průměrně uvedli, že je to 2x týdně. Osm z respondentů kouří. Tabulka 9: Počet cigaret

Počet cigaret za den

Absolutní četnost

1-5 cigaret

3

6-10 cigaret

3

11 a více cigaret

2

Celkem odpovědí

8

Součástí šesté otázky bylo, aby respondenti v případě, že kouří, uvedli počet vykouřených cigaret za den. Z celkového počtu 8 odpovědí uvedli 3 respondenti, že 34

denně vykouří v průměru 1-5 cigaret, shodný počet respondentů uvedlo rozmezí 6-10 cigaret. Největší počet vykouřených cigaret byl 15.

3.4.7 Nejčastější spouštěče astmatického záchvatu Otázka č. 7 - Co u Vás nejčastěji vyvolává astmatický záchvat? Tabulka 10: Vyvolávající příčina záchvatu

Co u Vás nejčastěji vyvolává astmatický záchvat?

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Fyzická námaha

40

62 %

Vystavení se alergenům

24

37 %

Psychický stav

15

23 %

Nachlazení

23

35 %

Počasí

24

37 %

Jiné – zatím nebyl záchvat

2

3%

Celkem odpovědí

128

Desátá tabulka uvádí, co u respondentů nejčastěji vyvolává astmatický záchvat. Ve většině případů (40) záchvat vyvolává fyzická námaha. U shodného počtu respondentů (24) vyvolává astmatický záchvat vystavení se alergenům a počasí. Pouze 2 respondenti odpověděli, že zatím záchvat neměli.

Tabulka 11: Alergeny

Alergeny

Absolutní četnost

Peří

5

Zvířecí srst

2

Prach

9

Pyl

15

Celkem odpovědí

31 35

Jedenáctá tabulka náleží k otázce číslo 7. V případě, že u respondentů vyvolává astmatický záchvat vystavení se alergenům, měli uvést jakým. Z celkového počtu 31 odpovědí, uvedlo 15 respondentů jako spouštěč záchvatu pyl. V devíti případech prach, v pěti případech peří, ve dvou zvířecí srst.

3.4.8 Léčba Otázka č. 8 - Jaká je u Vás ordinovaná léčba? Tabulka 12: Léčba

Léčba

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Ruční inhalátor

49

75 %

Inhalátor s nástavcem

4

6%

Tablety podávané ústy

38

58 %

Celkem odpovědí

91

Otázka číslo 8 zjišťovala, jaká je ordinovaná léčba u respondentů. Z celkového počtu 91 odpovědí, byl 49x uveden ruční inhalátor, 38x tablety užívané ústy. Pouze 4x byl uveden inhalátor s nástavcem. Tabulka 13: Typ inhalátoru

Typ inhalátoru

Absolutní četnost

Ventolin

38

Seretide discus

9

Symbicort

5

Flixotide

2

Atrovent

3

Alvesco

3

Ecobec

2

Celkem odpovědí

62

36

Tabulka číslo 13 ukazuje, jaký typ inhalátoru respondenti používají. Z celkového počtu 62 odpovědí, uvedla převážná většina Ventolin (38), Seretide discus (9), Symbicort (5), Atrovent a Alvesco shodně (3), Flixotide a Ecobec rovněž shodně (2).

3.4.9 Užívání léků v období bez obtíží Otázka č. 9 - Užíváte v období bez obtíží léky podle ordinace lékaře? Tabulka 14: Užívání léků v období bez obtíží

Užívání léků v období bez obtíží

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Vždy

20

31 %

Občas

19

29 %

Zřídka

20

31 %

Nikdy

6

9%

Celkem respondentů

65

100 %

Devátá otázka byla zaměřena na užívání léků v období bez obtíží. Odpovědi byly velmi vyrovnané, shodný počet respondentů (31 %) uvedl, že léky užívá vždy, stejný počet respondentů uvedl, že léky užívá jen zřídka. Občas léky užívá 29 % respondentů, nikdy neužívá léky pouze 9 % respondentů.

3.4.10 Inhalátor u sebe Otázka č. 10 - Máte u sebe vždy inhalátor pro případ astmatického záchvatu? Tabulka 15: Inhalátor u sebe

Inhalátor u sebe

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Vždy

14

22 %

Většinou ano

13

20 %

Většinou ne

21

32 %

37

Nikdy

17

26 %

Celkem respondentů

65

100 %

Tabulka číslo 15 zobrazuje, jak často u sebe respondenti nosí inhalátor pro případ astmatického záchvatu. Celých 32 % respondentů uvedlo, že s sebou inhalátor většinou nenosí! Možnost nikdy vybralo 26 % respondentů. Vždy pouze 22 % respondentů a většinou ano jen 20 %.

3.4.11 Správná aplikace léků Otázka č. 11 - Pokud aplikujete léky ručním inhalátorem, odpovězte na tyto otázky. a) Kolik dávek z ručního inhalátoru si můžete samostatně aplikovat při akutních potížích? – správná odpověď 3-4 dávky, většinou 2x2 b) Jaký musí být časový odstup mezi jednotlivými dávkami? Správná odpověď – 20 minut Tabulka 16: Samostatné dávky z inhalátoru

Samostatné dávky

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

1 dávka

3

4,5 %

2 dávky

22

34 %

3 dávky

14

21,5 %

4 dávky

3

4,5 %

5 a více dávek

3

4,5 %

Nevím

6

9%

Bez odpovědi

14

22 %

Celkem respondentů

65

100 %

Tabulka číslo 16 vyznačuje, kolik se podle respondentů může aplikovat z inhalátoru samostatných dávek. 34 % uvedlo, že 2 dávky, 22 % 3 dávky, 9 % uvedlo, že neví. 38

Mezi dalšími variantami, které respondenti uvedli, byla 1 dávka, 4 dávky a 5 a více dávek. Jeden z respondentů dokonce uvedl 12 dávek. Tabulka 17: Časový odstup mezi dávkami

Časový odstup mezi jednotlivými dávkami

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Do 5 minut

6

9%

Do 10 minut

1

1,5 %

20 minut

12

18 %

2 hodiny

3

5%

4 hodiny

4

6%

Více než 4 hodiny

1

1,5 %

Nevím

24

37 %

Bez odpovědi

14

22 %

Celkem respondentů

65

100 %

Na otázku jaký musí být časový odstup mezi jednotlivými dávkami z inhalátoru, odpovědělo 37 % nevím, 22 % bylo bez odpovědi, 18 % odpovědělo 20 minut, 9 % si myslí, že do 5 minut. Zbytek respondentů odpovědělo 4 hodiny (4), 2 hodiny (3), více než 4 hodiny pouze jeden respondent, stejně jako do 10 minut rovněž jeden respondent.

3.4.12 Informace v nejbližším okolí Otázka č. 12 - Mají podle Vás vaši nejbližší dostatek informací o zvládnutí akutního astmatického záchvatu? Tabulka 18: Informace v nejbližším okolí

Informace v nejbližším okolí Ano

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

23

35 %

39

Ne

15

23 %

Nevím

27

42 %

Celkem respondentů

65

100 %

Na otázku, zda si respondenti myslí, že jejich nejbližší okolí má dostatek informací o zvládnutí akutního astmatického záchvatu, odpověděli následovně. Možnost nevím odznačilo 27 z nich (42 %), dále možnost ano 23 z nich (35 %) a možnost ne zvolilo 15 respondentů (23 %).

3.4.13 Zdroj informací Otázka č. 13 – Kdo byl největším zdrojem informací o astma bronchiale? Tabulka 19: Hlavní zdroj informací o astmatu

Zdroj informací

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Lékař

57

88 %

Všeobecná sestra

17

26 %

Informační letáky

16

25 %

13

20 %

6

9%

1

2%

Informace jsem si zjistil/a z internetu Známý trpící tímto onemocněním Jiné – odborná literatura Celkem odpovědí

110

Na otázku, kdo byl největším zdrojem informací o astma bronchiale, bylo celkem 110 odpovědí. Nejvíce z nich je u lékaře (57), dále všeobecná sestra (17), informační letáky (16), informace z internetu (13), známý trpící tímto onemocněním (6). Další variantou bylo samostatně dopsat jinou možnost, kde se v jednom případě objevila odpověď odborná literatura. Ve dvou dotaznících pak bylo navíc uvedeno, že informace podává výhradně lékař.

40

3.4.14 Informace od všeobecné sestry Otázka č. 14 – Které informace Vám o problematice onemocnění předávala všeobecná sestra? Tabulka 20: Informace od všeobecné sestry

Informace od všeobecné sestry

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

22

34 %

35

54 %

O spouštěcích faktorech

13

20 %

O dechové rehabilitaci

17

26 %

Zvládnutí akutního záchvatu

10

15 %

Žádné

18

28 %

Celkem odpovědí

115

O úpravě domácího prostředí O aplikaci léků pomocí inhalátoru

V případě, že respondenta informovala všeobecná sestra, měl uvést, v jaké oblasti. Z celkového počtu 115 odpovědí, bylo u aplikace léků pomocí inhalátoru 35 odpovědí, u úpravy domácího prostředí 22, u dechové rehabilitace 17, u spouštěcích faktorů 13 a u zvládnutí akutního záchvatu 10 odpovědí. Celkem 18 respondentů uvedlo, že jim sestra nepředala žádné informace.

3.4.15 Forma předání informací od všeobecné sestry Otázka č. 15 – Jakou formou Vám všeobecná sestra poskytovala informace? Tabulka 21: Forma předávání informací od všeobecné sestry

Forma informací Ústní formou Písemnou formou – letáky, brožury Doporučení webových stránek

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

43

66 %

27

42 %

1

2% 41

Doporučení literatury

2

3%

Doporučení videa

0

0%

Žádnou formou

16

25 %

Jinou formou

0

0%

Celkem odpovědí

89

Tabulka číslo 21 ukazuje, jakou formou předávala všeobecná sestra respondentům informace. Z celkového počtu 89 odpovědí, odpovědělo na možnost ústní formou 43 respondentů, písemnou formou pak 27, doporučení literatury ve dvou případech a doporučení webových stránek v případě jediném. U 16 respondentů neproběhla žádná forma edukace. Stejně, jako u otázky číslo 13 musím uvést, že někteří respondenti uvedli, že v dané ordinaci předává informace pouze lékař, nebo že lékař nemá sestru.

3.4.16 Role všeobecné sestry při edukaci Otázka č. 16 – Jak je podle Vás důležitá role sestry při edukaci astmatika? Tabulka 22: Důležitost role sestry při edukaci

Jak je podle Vás důležitá role sestry při edukaci astmatika?

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Velmi důležitá

6

9%

Důležitá

39

60 %

Není důležitá

20

31 %

Celkem respondentů

65

100 %

V otázce číslo 16 měli respondenti uvést, za jak důležitou považují roli všeobecné sestry při edukaci. Jako důležitou ji označilo 39 respondentů, za nedůležitou 20 a za velmi důležitou pouze 6 respondentů.

3.4.17 Úroveň edukace od všeobecné sestry Otázka č. 17 – Jak byste celkově hodnotil/a úroveň edukace o problematice astmatu od všeobecné sestry? 42

Tabulka 23: Úroveň edukace všeobecnou sestrou

Jak byste celkově ohodnotili úroveň edukace od všeobecné sestry?

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Výborná

14

22 %

Průměrná

32

49 %

Nedostačující

6

9%

Žádná

13

20 %

Celkem respondentů

65

100 %

Tabulka číslo 23 ukazuje, jak respondenti hodnotí úroveň edukace od všeobecné sestry. Jako průměrnou úroveň edukace ji označilo 32 respondentů, jako výbornou 14, jako žádnou úroveň 13 a jako nedostačující 6 respondentů. V některých dotaznících však respondenti uvedli, že v ordinaci byl pouze lékař, proto hodnotili úroveň edukace jako žádnou.

3.4.18 Přístup všeobecné sestry při edukaci Otázka č. 18 – Jak hodnotíte přístup všeobecné sestry při edukaci? Tabulka 24: Přístup všeobecné sestry při edukaci

Jak hodnotíte přístup všeobecné sestry při edukaci?

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Empatický

13

20 %

Autoritativní

8

12 %

Asertivní

5

8%

Kooperativní

18

28 %

Nedirektivní

4

6%

Laxní

8

12 %

Jiný – žádný

9

14 %

43

Celkem respondentů

65

100 %

Hodnocení přístupu sestry bylo dalším důležitým bodem, který mne u respondentů zajímal. Kooperativní přístup sestry uvedlo 18 respondentů, empatický 13, žádný přístup 9 respondentů, shodně 8 respondentů uvedlo autoritativní i laxní přístup. Asertivní přístup 5 respondentů, nedirektivní přístup 4 respondenti.

3.4.19 Míra informovanosti Otázka č. 19 – Zhodnoťte míru Vaší informovanosti v těchto oblastech. Tabulka 25: Míra informovanosti

Míra informovanosti

Jinak

Celkem

Relativní četnost (%)

Přiměřená

Částečná

Nedostateč ná

Příčiny nemoci

36

23

6

0

65

100 %

Spouštěcí faktory

43

19

3

0

65

100 %

Léčba nemoci

45

19

1

0

65

100 %

Zvládnutí akutního záchvatu

42

13

7

3

65

100 %

Použití ručního inhalátoru

49

7

6

3

65

100 %

Vyvarování se alergenů

34

25

6

0

65

100 %

Úprava domácího prostředí

35

25

5

0

65

100 %

Vliv kouření

44

13

8

0

65

100 %

Dechová rehabilitace

19

21

25

0

65

100 %

Komplikace onemocnění

20

18

27

0

65

100 %

V této tabulce můžeme názorně vidět míru informovanosti u respondentů v jednotlivých oblastech. O příčinách nemoci je přiměřeně informováno 55 % respondentů, o 44

spouštěcích faktorech 66 %, léčbě nemoci 69 %, zvládnutí akutního záchvatu 65 %, o použití ručního inhalátoru 75 %, vyvarování se alergenů 52 %, o úpravě domácího prostředí 54 %. Naopak nedostatečné informace uvedli u dechové rehabilitace 38 % a komplikací onemocnění 42 %.

3.4.20 Vyhledávání dalších informací Otázka č. 20 – Vyhledávali jste si sami informace o onemocnění? Tabulka 26: Samostatné vyhledávání informací

Vyhledávali jste si sami další informace?

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Ne

29

45 %

Ano

36

55 %

Celkem respondentů

65

100 %

U otázky číslo 20 byl položen dotaz, zda si sami respondenti vyhledávali nějaké doplňující informace. Většina (55 %) uvedla, že ano. Další informace zbylých 45 % respondentů nevyhledávalo Tabulka 27: Jaké informace jste sami vyhledávali?

Jaké informace jste si sami vyhledávali?

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Příčiny nemoci

18

28 %

Spouštěcí faktory

18

28 %

Léčba nemoci Zvládnutí akutních příznaků Použití ručního inhalátoru

17

26 %

12

18 %

6

9%

Alergeny Úprava domácího prostředí Vliv kouření

15

23 %

10

15 %

3

5%

Dechová rehabilitace

5

8%

Komplikace onemocnění

3

5% 45

Celkem odpovědí

107

Tabulka číslo 27 se vztahuje k předešlé otázce. Respondenti měli v případě, že si vyhledávali sami další informace, odpovědět jaké. Z celkového počtu 107 odpovědí, byl téměř totožný počet odpovědí u příčin nemoci (18), spouštěcích faktorů (18) a léčby nemoci (17). Nejmenší počet pak u vlivu kouření (3), dechové rehabilitaci (5) a komplikací onemocnění (3).

3.4.21 Úprava domácího prostředí dle doporučení Otázka č. 21 – Zaškrtněte, zda máte (příp. provádíte) v domácím prostředí. Tabulka 28: Úprava domácího prostředí

Úprava domácího prostředí

Ano

Ne

Celkem respondentů

Relativní četnost (%)

Antialergické lůžkoviny

39

26

65

100 %

Peří v lůžkovinách

18

47

65

100 %

Záclony, závěsy

54

11

65

100 %

Domácí zvíře

35

30

65

100 %

Koberce

45

20

65

100 %

UV-C antibakteriální vysavače

17

48

65

100 %

Čistička vzduchu

9

56

65

100 %

Polstrovaný nábytek

42

23

65

100 %

Praní lůžkovin při minimálně 60°C 1x týdně

11

54

65

100 %

46

Poslední otázka byla zaměřena na to, zda respondenti dodržují doporučení o úpravě domácího prostředí. 60 % respondentů uvedlo, že používají antialergické lůžkoviny. Peří v lůžkovinách má pouze 28 % respondentů. Záclony a závěsy má v bytě 83 % respondentů, domácí zvíře v bytě 54 %, koberce 69 %, antibakteriální vysavače pouze 26 %, čističku vzduchu jen 14 %, polstrovaný nábytek 65 % a lůžkoviny prané při minimálně 60°C 1x týdně, bylo uvedeno pouze u 17 % respondentů. Ostatní uvedli praní lůžkovin v průměru 1x za 3 týdny.

3.5

Diskuze

Vyhodnocené anonymní dotazníky, které byly určeny jako základ pro vypracování praktické části bakalářské práce, nyní použiji k ověření stanovených hypotéz.

Hypotéza číslo 1 – Předpokládám, že více než polovina respondentů považuje informovanost o problematice nemoci za přiměřenou. K této hypotéze se vztahuje otázka 19. Otázka číslo 19 zjišťuje míru informovanosti v jednotlivých otázkách nemoci. Ve všech případech, kromě dechové rehabilitace a komplikací onemocnění, více než polovina dotazovaných odpověděla, že míra jejich informovanosti je přiměřená. Hypotéza se potvrdila částečně.

Hypotéza číslo 2 – Předpokládám, že více než polovina respondentů nedodržuje doporučená preventivní opatření z hlediska kouření a úpravy domácího prostředí. K hypotéze se vztahují otázky 6, 9 a 21. Otázka číslo 6 se zaměřuje na kouření. Z celkového počtu 68 odpovědí uvedlo 56 respondentů, že nekouří. Čtyři respondenti uvedli, že nekouří, ale že pobývají v zakouřeném prostředí, průměrně uvedli, že je to 2x týdně. Osm z respondentů kouří. Otázka číslo 9 zjišťovala, zda respondenti užívají léky podle ordinace lékaře i v období bez obtíží. Celkem 40 % respondentů léky v tomto období užívá pouze zřídka nebo vůbec. 47

Otázka číslo 21 je zaměřena na dodržování doporučených opatření v domácím prostředí. 60 % respondentů uvedlo, že používají antialergické lůžkoviny. Peří v lůžkovinách má pouze 28 % respondentů. Záclony a závěsy má v bytě 83 % respondentů, domácí zvíře v bytě 54 %, koberce 69 %, antibakteriální vysavače pouze 26 %, čističku vzduchu jen 14 %, polstrovaný nábytek 65 % a lůžkoviny prané při minimálně 60°C 1x týdně bylo uvedeno pouze u 17 % respondentů. Z uvedeného tedy vyplývá, že převážnou většinu doporučených opatření respondenti nedodržují. Vezmeme-li v úvahu frekvenci astmatických záchvatů, je možné hledat určitou souvislost, neboť více záchvatů než 2x ročně se objevuje u 42 % astmatiků. Hypotéza se potvrdila pouze částečně u používání záclon, závěsů, koberců, polstrovaného nábytku a frekvence praní lůžkovin.

Hypotéza číslo 3 – Domnívám se, že většina respondentů byla informována převážně lékařem, od všeobecné sestry dostávali informace nejvíce o použití ručního inhalátoru. Předpokládám, že alespoň polovina respondentů si sama vyhledávala informace o onemocnění. K hypotéze se vztahují otázky 13, 14 a 20. Otázka číslo 13 se respondentů ptá, kdo byl největším zdrojem informací o problematice astma bronchiale. Celkem bylo 110 odpovědí. Nejvíce z nich je u lékaře (57), dále všeobecná sestra (17), informační letáky (16), informace z internetu (13), známý trpící tímto onemocněním (6). Další variantou bylo samostatně dopsat jinou možnost, kde se v jednom případě objevila odpověď odborná literatura. Ve dvou dotaznících pak bylo navíc uvedeno, že informace podává výhradně lékař.

Otázka číslo 14 zjišťuje, jaké informace respondentům předávala všeobecná sestra. Největší počet respondentů (54 %) uvedlo, že jim sestra předávala informace o aplikaci léků pomocí inhalátoru. Otázka číslo 20 poukazuje na to, zda si respondenti sami vyhledávali další informace. Ano odpovědělo 55 % respondentů, odpověď ne označilo 45 %.

48

Hypotéza se potvrdila.

Hypotéza číslo 4 - Předpokládám, že většina respondentů bude považovat edukační činnost sestry jako důležitou a úroveň edukace od všeobecné sestry bude hodnotit jako průměrnou. K hypotéze se vztahuje otázka 16 a17. Otázka číslo 16 zjišťuje, jak je pro respondenty důležitá role sestry při edukaci astmatika. Pro 60 % respondentů je role sestry při edukaci důležitá. Otázka číslo 17 se ptá, jak by dotazovaní celkově hodnotili úroveň edukace o problematice astmatu od všeobecné sestry. Celkem 49 % z nich uvedlo, že úroveň edukace hodnotí jako průměrnou. Hypotéza se potvrdila.

Hypotéza číslo 5 – Domnívám se, že převážná většina respondentů má u sebe vždy inhalátor pro případ astmatického záchvatu a ví, kolik dávek může při akutních potížích aplikovat. K hypotéze se vztahují otázky 10 a 11. Otázka číslo 10 ukazuje, jak často s sebou respondenti nosí inhalátor pro případ akutního astmatického záchvatu. 32 % respondentů uvedlo, že s sebou inhalátor většinou nenosí. Možnost nikdy vybralo 26 % respondentů. Vždy pouze 22 % respondentů a většinou ano jen 20 %. Otázka číslo 11 se zjišťuje, zda respondenti vědí, kolik dávek si mohou samostatně aplikovat pomocí ručního inhalátoru a v jakém časovém odstupu. 34 % respondentů uvedlo, že si mohou aplikovat samostatně 2 dávky. Na otázku o časovém odstupu mezi jednotlivými dávkami odpovědělo 37 % dotazovaných, že neví. Hypotéza se nepotvrdila.

49

4.

Závěr

Hlavním cílem bakalářské práce bylo - Zjistit míru edukace u nemocných s astma bronchiale všeobecnou sestrou o problematice nemoci. Vedlejším cílem – Zjistit dodržování doporučených preventivních opatření. Musím nejprve podotknout, že jsem neočekávala tak odmítavý přístup ze strany některých respondentů. Během zpracovávání výsledků z anonymního dotazníkového šetření jsem si všímala, zda jsou patrné rozdíly v dodržování léčby mezi mladšími a staršími respondenty. Domnívala jsem se, že starší a jistě i zkušenější astmatici budou více dodržovat léčebný režim, než ti mladší. Navzdory věkovému rozmezí však můžu říci, že jsem větší rozdíly neshledala. Mimo jiné jsem ale získala cenné informace o postojích respondentů k edukaci o jejich onemocnění. Anonymního dotazníkového šetření se celkem zúčastnilo 65 respondentů. Větší zastoupení bylo u žen, celkem 63 %, muži v počtu 37 %. U žen i mužů jsem rozdělila věk na sedm kategorií, do kterých jsem je následně rozdělovala. Nejvíce žen bylo ve věkovém rozmezí 21-30 let. U mužů byl shodný počet respondentů u věkových rozmezí 21-30 let a 31-40 let. Nejstarší respondentka je ve věku 73 let, nejstaršímu respondentovi je 79 let. Velmi si cením především takto starých respondentů, kteří byli ochotni věnovat čas vyplnění dotazníku. Astma bronchiale se objevuje především v útlém dětském věku. Na toto tvrzení mi odpověděla otázka číslo 3, která zjišťovala, v kolika letech se respondenti začali s astmatem léčit. Odpovědi jsem následně roztřídila do věkových kategorií, vše s ohledem na odpovědi respondentů. Největší počet uvedených odpovědí spadá do věkové kategorie 11-20 let, což představuje 28 % dotázaných. Dále jsem zjišťovala, jak často trpí respondenti akutními záchvaty. 20 % z nich uvedlo, že je zcela bez záchvatů. Astma bývá velmi často doprovázeno alergiemi. Odpověď na toto tvrzení mi dala otázka číslo 5, kde jsem se respondentů dotazovala, na co jsou alergičtí. Největší zastoupení bylo u pylu, dále roztoči a zvířecí alergeny. Na otázku, zda respondenti kouří, většina (56) uvedla, že nekouří! Což mě opravdu hodně a zároveň mile překvapilo. 50

Nejčastější vyvolávající příčinou akutního astmatického záchvatu dle odpovědí (celkem 128), je fyzická námaha s největším počtem odpovědí (40), dále vystavení se alergenům (24), počasí (24) a nachlazení (23). Ruční inhalátor jako ordinovaná léčba byl jednoznačně nejčastější odpovědí, v o něco menším počtu pak tablety užívané ústy. Respondenti měli doplnit v případě užívání ručního inhalátoru jeho typ. Obrovské zastoupení získal Ventolin (celkem 38 odpovědí z celkového počtu 62). Na otázku ohledně užívání léků dle ordinace lékaře i v období bez potíží odpověděl shodný počet (31 %) respondentů vždy i zřídka. Z dotazovaných pak na otázku zda s sebou nosí inhalátor, odpovědělo 32 %, že jej s sebou většinou nenosí! Dalších 26 % uvedlo, že nikdy. Moje hypotéza se v tomto případě nepotvrdila, byla jsem toho názoru, že jsou respondenti zodpovědnější vůči svému zdraví a inhalátor u sebe pro každý případ mají. Pokud respondenti používají ruční inhalátor, měli uvést, kolik samostatných dávek mohou aplikovat a v jakém časovém odstupu. Myslím, že každý, kdo inhalátor používá, by měl toto vědět. Na první část otázky většinou odpověděli, zde se našlo jen šest odpovědí nevím, kdežto u otázky na časový odstup byla odpověď nevím 24x ! Tento výsledek je tedy poměrně znepokojující. 42 % dotazovaných uvedlo, že ani neví, zda má jejich nejbližší okolí informace, jak zvládnout akutní astmatický záchvat. Další otázkou bylo, kdo byl největším zdrojem informací o astmatu bronchiale. Z celkového počtu 110 odpovědí, bylo uvedeno 57x lékař, všeobecná sestra pouze 17x. Někteří respondenti však do dotazníku dopsali, že v ordinaci kam dochází, informace podává výhradně lékař, nebo dotyčný lékař nemá sestru. Můj osobní názor je ten, že prvotní edukace u nově diagnostikovaného pacienta by měla být od lékaře. Sama jsem astmatik a vystřídala jsem mnoho lékařů, ve většině případů opravdu předává informace pouze lékař, včetně poskytnutí informačních letáků a brožur. V další otázce jsem se zabývala, jaké informace předávala respondentům všeobecná sestra. Největší počet odpovědí byl u aplikace pomocí inhalátoru, druhý největší počet u úpravy domácího prostředí. Z celkového počtu 89 odpovědí, bylo 43x uvedeno předání informací ústní formou, 27x písemnou formou.

51

Samozřejmě nesmí být opomenuto, jakou důležitost přikládají respondenti edukaci od všeobecné sestry. 60 % z nich, ji považuje za důležitou. Úroveň edukace od všeobecné sestry považuje 49 % dotazovaných za průměrnou. Přístup sestry při edukaci je rovněž důležitý, největší počet odpovědí (28 %) byl u kooperativního přístupu. Jako laxní jej označilo 12 % dotazovaných. Ve zbývajících otázkách jsem se dotazovala na míru informovanosti v jednotlivých oblastech nemoci. Ve všech případech, kromě dechové rehabilitace a komplikací onemocnění odpověděla vždy většina respondentů, že je informovaná dostatečně. Ve zbývajících dvou případech byla většina odpovědí u možnosti nedostatečně. Další informace si vyhledávalo 55 % dotazovaných a to především v oblastech příčin nemoci, spouštěcích faktorů a léčby nemoci. U poslední otázky, kde měli respondenti uvést, jaká doporučená preventivní opatření o úpravě domácího prostředí dodržují, byl výsledek znepokojivý, neboť z výsledků jasně vyplynulo, že je převážně nedodržují. Po shrnutí všech výsledků z anonymního dotazníkového šetření si myslím, že cíle bakalářské práce byly splněny.

52

Seznam použité literatury 1.

Astma.

Wikipedie [online].

2013

[cit.

2013-10-25].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Astma 2.

Asthma bronchiale: WikiSkripta. [online]. [cit. 2013-12-04]. Dostupné z:

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Asthma_bronchiale/PGS_(VPL) 3.

Česká iniciativa pro astma [online]. © 2007-2012 [cit. 2013-12-04]. Dostupné z:

http://www.cipa.cz/CIPA 4.

FIALA, Pavel, Jiří VALENTA a Lada EBERLOVÁ. Anatomie pro bakalářské

studium zdravotnických oborů. Praha: Karolinum, 2008, 173 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-802-4614-915. 5.

Global

initiative

for

asthma [online].

[cit.

2013-12-04].

Dostupné

z:

http://www.ginasthma.org/ 6.

JUŘENÍKOVÁ, Petra. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha:

Grada Publishing, 2010, 77 s. ISBN 978-802-4721-712. 7.

KÁBRT, Jan. Jazyk latinský I pro střední zdravotnické školy: úvod do

problematiky. 6., přeprac. vyd. Praha: Informatorium, 2001, 163 s. ISBN 80-860-73807. 8. [cit.

KAŠÁK, Viktor. Postgraduální medicína: Asthma bronchiale. [online]. 2006 2013-12-04].

Dostupné

z:

http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualni-

medicina/asthma-bronchiale-280984 9.

KOMÁREK L, Kamil Provazník. Ochrana a podpora zdraví. 1. vyd. Praha:

Nadace CINDI ve spolupráci s 3. lékařskou fakultou UK Praha. ISBN 978-802-6011590 10.

MIKŠOVÁ, Z, Froňková M, Hernová R, Zajíčková M,

Kapitoly z

ošetřovatelské péče 1. Aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2006, 248 s. ISBN 80-2471442-6 11.

MOUREK, Jindřich. Fyziologie: učebnice pro studenty zdravotnických oborů.

Vyd. 1. Praha: Grada, 2005. ISBN 978-802-4711-904. 12.

NAŇKA, Ondřej, Miloslava ELIŠKOVÁ a Oldřich ELIŠKA. Přehled anatomie.

2., dopl. a přeprac. vyd. Editor Lubomír Houdek. Praha: Karolinum, 2009, xi, 416 s. ISBN 978-802-4617-176. 13.

NAVRÁTIL, Leoš. Vnitřní lékařství: pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd.

Praha: Grada, 2008, 424 s. ISBN 978-802-4723-198. 53

14.

NOVOTNÁ, Jaromíra, Jana UHROVÁ a Jaroslava JIRÁSKOVÁ. Klinická

propedeutika pro střední zdravotnické školy: obor zdravotnický asistent. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2006, 135 s. ISBN 80-716-8940-8. 15.

PASEKOVÁ, Vladimíra. Dědičnost astmatu. [online]. 2007 [cit. 2013-12-04].

Dostupné z: http://www.ordinace.cz/clanek/dedicnost-astmatu/ 16.

Pedagogika. Wikipedie [online].

2013

[cit.

2013-12-04].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pedagogika 17.

PODSTATOVÁ, Hana. Mikrobiologie, epidemiologie, hygiena: učebnice pro

zdravotnické školy a bakalářské studium. 1. vyd. Olomouc: Epava, 2001, 283 s. ISBN 80-862-9707-1. 18.

ROZSYPALOVÁ, Marie a Alena ŠAFRÁNKOVÁ. Ošetřovatelství I: pro 1.

ročník středních zdravotnických škol. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2002, 231 s. ISBN 80-860-7396-3. 19.

SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty. 1. vyd. Praha:

Grada, 2007, 188, [4] s. Sestra. ISBN 978-802-4717-753. 20.

SMITH, Tony. Encyklopedie lidského těla. 4. vydání. Praha: Fortuna Print,

2005. ISBN 80-7321-156-4. 21.

SVĚRÁKOVÁ, Marcela. Edukační činnost sestry: úvod do problematiky. 1.

vyd. Praha: Grada Publishing, 2012, 63 s. ISBN 978-807-2628-452. 22.

ŠAFRÁNKOVÁ, Alena, Marie Nejedlá. Interní ošetřovatelství. Vyd. 1. Praha:

Grada, 2006. ISBN 978-802-4711-485.

54

Seznam tabulek Tabulka 1 : Pohlaví respondentů Tabulka 2 : Věk - ženy Tabulka 3 : Věk - muži Tabulka 4 : V kolika letech začala léčba? Tabulka 5 : Četnost záchvatů Tabulka 6 : Alergie Tabulka 7 : Jiné alergie Tabulka 8 : Kouření Tabulka 9 : Počet cigaret Tabulka 10 : Vyvolávající příčina záchvatu Tabulka 11 : Alergeny Tabulka 12 : Léčba Tabulka 13 : Typ inhalátoru Tabulka 14 : Užívání léků v období bez obtíží Tabulka 15 : Nošení inhalátoru u sebe Tabulka 16 : Samostatné dávky z inhalátoru Tabulka 17 : Časový odstup mezi dávkami Tabulka 18 : Informace v nejbližším okolí Tabulka 19 : Hlavní zdroj informací o astmatu Tabulka 20 : Informace od všeobecné sestry Tabulka 21 : Forma předávání informací od všeobecné sestry Tabulka 22 : Důležitost sestry při edukaci Tabulka 23 : Úroveň edukace všeobecnou sestrou Tabulka 24 : Přístup všeobecné sestry při edukaci Tabulka 25 : Míra informovanosti Tabulka 26 : Samostatné informace Tabulka 27 : Jaké informace jste sami vyhledávali? Tabulka 28 : Úprava domácího prostředí

55

Seznam příloh a přílohy Příloha č. 1 – Anatomie dýchací soustavy Příloha č. 2 – Pylový kalendář Příloha č. 3 – Inhalátory Příloha č. 4 - Dotazník

Příloha č. 1 – Anatomie dýchací soustavy

(zdroj: http://iszp.kr-moravskoslezsky.cz/assets/ovzdusi/Ovzdusi_a_zdravi/obr_1.jpg).

56

Příloha č. 2 – Pylový kalendář

(zdroj: http://www.stallergenes.cz/fileadmin/images/filiales/cz/pylov%C3%BD_kalend%C 3%A1%C5%99.JPG).

57

Příloha č. 3 inhalátory

(zdroj: http://www.asthmasymptoms86.com/asthmainhaler.html).

58

Příloha č. 4 – Dotazník Vážená paní, vážený pane. Jsem studentkou 3. ročníku oboru Všeobecná sestra na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. Touto cestou bych Vás chtěla poprosit o vyplnění dotazníku, který je součástí mé bakalářské práce ,,Edukace pacienta sestrou u nemocného s astma bronchiale.“ Dotazník je anonymní a bude použit pouze pro odborné účely. Předem děkuji za Váš čas, který jste věnovali vyplnění dotazníku. Přeji hezký den, Spěváková Petra 1) Pohlaví a) žena b) muž 2) Věk ......................... 3) V kolika letech jste se začal/a s astmatem léčit? .............................. 4) Jak často míváte astmatický záchvat?……………………………… 5) a) b) c) d)

Na co jste alergický/á ? (možno označit více odpovědí) pyl e) potraviny roztoči f) léky zvířecí alergeny g) chemické látky hmyz h) jiné - uveďte……………………

6) Kouříte? a) ano (uveďte kolik cigaret denně)........................ b) ne, ale pobývám v zakouřeném prostředí (uveďte jak často)......................................... c) ne 7) Co u Vás nejčastěji vyvolává astmatický záchvat? (možno označit více odpovědí ) a) fyzická námaha d) nachlazení b) vystavení se alergenům - napište e) počasí kterým? ....................................... f) jiné - uveďte…………………… c) psychický stav 8) Jaká je u Vás ordinovaná léčba? (možno označit více odpovědí) a) ruční inhalátor - typ (napište) ............................................ (např. Ventolin, Ecosal, Pulmax, Flixotide, Alvesco…..) b) inhalátor s nástavcem c) tablety podávané ústy d) jiná (uveďte jaká) ............................................

59

9) Užíváte v období bez obtíží léky podle ordinace lékaře? c) zřídka a) vždy d) jinak....................................... b) občas 10) Máte u sebe vždy inhalátor pro případ astmatického záchvatu? a) vždy c) většinou ne b) většinou ano d) nikdy 11) Pokud aplikujete léky ručním inhalátorem, odpovězte na tyto otázky. a) Kolik dávek z ručního inhalátoru si můžete samostatně aplikovat při akutních potížích? doplňte.............................. b) Jaký musí být časový odstup mezi jednotlivými dávkami? doplňte............................. 12) Mají podle Vás vaši nejbližší dostatek informací o zvládnutí akutního astmatického záchvatu? a) ano c) nevím b) ne 13) Kdo byl největším zdrojem informací o problematice astma bronchiale? (možno označit více odpovědí) e) známý trpící tímto onemocněním a) lékař f) nikdo b) všeobecná sestra g) jiné (uveďte) …………………… c) informační letáky d) informace jsem si zjistil/a na internetu 14) Které informace Vám o problematice onemocnění předávala všeobecná sestra? (možno označit více odpovědí) f) žádné a) o úpravě domácího prostředí g) jiné – b) o aplikaci léků pomocí inhalátoru uveďte……………………………… c) o spouštěcích faktorech … d) o dechové rehabilitaci e) zvládnutí akutního záchvatu 15) a) b) c) d)

Jakou formou Vám všeobecná sestra poskytovala informace? (možno označit více odpovědí) e) doporučení videa ústní formou f) žádnou formou písemnou formou – informační g) jinou formou (uveďte letáky, brožury jakou)……………………… doporučení webových stránek doporučení literatury

16) Jak je podle Vás, důležitá role sestry při edukaci u astmatika? 60

a) velmi důležitá b) důležitá

c) není důležitá

17) Jak byste celkově hodnotil/a úroveň edukace o problematice astmatu od všeobecné sestry? a) výborná c) nedostačující b) průměrná d) žádná 18) a) b) c) d) e) f) g)

Jak hodnotíte přístup všeobecné sestry při edukaci/ předávání informací? empatický autoritativní asertivní kooperativní nedirektivní laxní ....................................................

19) Zhodnoťte míru Vaší informovanosti v těchto oblastech (označte křížkem příslušnou variantu). přiměřeně částečná nedostatečně jinak (uveďte informovanost jak) příčiny nemoci spouštěcí faktory léčba nemoci zvládnutí akutního záchvatu použití ručního inhalátoru vyvarování se alergenů úprava domácího prostředí vliv kouření dechová rehabilitace komplikace onemocnění 20) Vyhledávali jste si sami informace o onemocnění? a) ne b) ano (zaškrtněte jaké nebo doplňte) • příčiny nemoci • spouštěcí faktory • léčba nemoci • zvládnutí akutních příznaků • použití ručního inhalátoru • alergeny

• • • • •

úprava domácího prostředí vliv kouření dechová rehabilitace komplikace onemocnění jiné (uveďte)...........................

61

21) Zaškrtněte, zda máte (příp. provádíte) v domácím prostředí. ano ne jinak (doplňte) antialergické lůžkoviny (např. z dutého vlákna) peří v lůžkovinách záclony, závěsy domácí zvíře jaké? koberce UV-C antibakteriální vysavače čističku vzduchu polstrovaný nábytek jak často? praní lůžkovin při minimálně 60° 1x týdně

62