VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Mystifikace veřejnosti v poskytnutí první pomoci u epileptického záchvatu Bakalářská práce

Autor: Marcela Ježová Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Cakl Jihlava 2016

Abstrakt Bakalářská práce na téma: ,,Mystifikace veřejnosti v poskytnutí první pomoci u epileptického záchvatu“ je rozdělena na dvě hlavní části. První část je zaměřena na všeobecné informace o epilepsii, historii, rozdělení odborných pojmů a podrobný popis poskytování první pomoci u lidí s epileptickým záchvatem. Navazující druhá část bakalářské práce mapuje rozbor dotazníkového šetření, cíleného na znalosti veřejnosti o epilepsii a poskytnutí první pomoci u epileptického záchvatu. Výsledky jsou shrnuty v diskusi a interpretovány za pomocí znázorňujících grafů a tabulek. Klíčová slova Mystifikace, veřejnost, epilepsie, epileptický záchvat, první pomoc

Abstract This bachelor's project is about the mystification of the public in regards to giving a first aid to people with epilepsy. It's divided into two main parts: The first part contains general

information

about

epilepsy,

its

history,

basic

terminology,

and

a detailed description of how to give a first aid to people with epileptic seizures. The second part of bachelor's project is focused on the results of a/my (if it's yours) survey of the common knowledge of epilepsy and the first aid. The results are summarized in a discussion and visualized with graphs/charts and tables.

Key words Mystification, public, epilepsy, epileptic seizure, first aid

Poděkování Tímto děkuji Mgr. Lukáši Caklovi za cenné rady, pomoc a věcné připomínky, které mi výrazně usnadnily zpracování bakalářské práce. Za ochotnou spolupráci děkuji též všem dotazovaným respondentům. V neposlední řadě děkuji také své rodině, především za podporu, kterou mi poskytovali po celou dobu studií.

Prohlášení

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 22.4.2016 ……………………………….

Podpis

Obsah Úvod

................................................................................................................. 9

1

Současný stav problematiky epilepsie .................................................... 10

1.1

Historie epilepsie v kostce ...................................................................... 10

1.2

Charakteristika onemocnění ................................................................... 12

1.3

Příčiny vzniku epileptického záchvatu ................................................... 12

1.3.1

Provokující faktory epileptického záchvatu ........................................... 13

1.4

Výskyt epilepsie v populaci .................................................................... 13

1.5

Etiologie a klasifikace epilepsie ............................................................. 15

1.5.1

Klasifikace epileptických záchvatů, epileptické syndromy .................... 15

1.5.2

Mezinárodní klasifikace epileptických záchvatů .................................... 16

1.5.3

Definice status epilepticus ...................................................................... 18

1.6

Diagnostika epilepsie .............................................................................. 18

1.6.1

Anamnéza a objektivní nález .................................................................. 18

1.6.2

Elektroencefalografie (EEG) .................................................................. 19

1.6.3

Metody elektroencefalografického vyšetření .......................................... 19

1.6.4

Zobrazovací metody ............................................................................... 20

1.6.5

Neuropsychologické a psychologické vyšetření ..................................... 21

1.6.6

Diferenciální diagnostika ........................................................................ 21

1.7

Terapie epilepsie ..................................................................................... 22

1.7.1

Farmakologická léčba epilepsie .............................................................. 22

1.7.2

Léčba status epileptikus .......................................................................... 23

1.7.3

Stimulace nervu vagu.............................................................................. 24

1.7.4

Dietní opatření u epilepsie ...................................................................... 24

1.7.5

Chirurgická léčba epilepsií ..................................................................... 24

1.8

Definice první pomoci ............................................................................ 25

1.8.1

Cíle první pomoci ................................................................................... 25

1.8.2

Povinnost poskytnout první pomoc a legislativa .................................... 25

1.8.3

Rozdělení první pomoci .......................................................................... 26

1.8.4

Zásady poskytování první pomoci .......................................................... 26

1.8.5

Orientační posouzení tělesného a duševního stavu postiženého ............ 27

7

1.8.6 1.9

Pravidla první pomoci u epileptického záchvatu .................................... 28 Sociální problematika nemocných s epilepsií ......................................... 29

1.9.1

Předškolní, školní zařízení ...................................................................... 30

1.9.2

Zaměstnání .............................................................................................. 30

1.9.3

Omezení v řízení motorových vozidel .................................................... 30 Výzkumná část ........................................................................................ 32

2 2.1

Cíl výzkumu a výzkumné otázky............................................................ 32

2.2

Metodika výzkumné práce ...................................................................... 32

2.2.1

Charakteristika otázek v dotazníku ......................................................... 33

2.3

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ................ 33

2.4

Průběh výzkumu ..................................................................................... 35

2.5

Zpracování získaných dat ....................................................................... 35

2.6

Výsledky výzkumu ................................................................................. 37

2.7

Diskuse.................................................................................................... 58

2.8

Návrh řešení a doporučení pro praxi....................................................... 62

Závěr

................................................................................................................ 64

Seznam použité literatury a použitých zdrojů ................................................................. 66 Seznam zkratek ............................................................................................................... 71 Seznam tabulek ............................................................................................................... 72 Seznam grafů ................................................................................................................ 73 Seznam příloh ................................................................................................................. 74

8

Úvod Epilepsie patří k nejčastějším neurologickým onemocněním. Jedná se o chronické, neurologické onemocnění projevující se opakovanými epileptickými záchvaty. Dle vyjádření Světové zdravotnické organizace (WHO), dále jen WHO, představuje toto onemocnění, a to především pro svou četnost, nezanedbatelný zdravotnický i sociální problém v každé společnosti. Dle stanoviska WHO je epilepsií na celém světě postiženo přibližně 50 milionů osob. Celosvětově se jedná o jedno z nejčastějších neurologických onemocnění. Každý rok je epilepsie diagnostikována u 2,4 milionů osob. Odhadovaný podíl obyvatelstva s aktivní epilepsií (tzn. pokračující záchvaty, nebo záchvaty s potřebou léčby) je 4–10 na 1000 osob. V současné době trpí epilepsií konkrétně v ČR asi 70 000 obyvatel. Incidence epilepsie (počet nových případů v daném časovém období) se ve vyspělých zemích tudíž i v ČR pohybuje mezi 24–53 na 100 000 obyvatel za rok, v rozvojových zemích je incidence tohoto onemocnění až trojnásobně vyšší. Prevalence aktivní epilepsie (poměrný počet epileptiků v populaci, kteří prodělali v posledních pěti letech minimálně jeden epileptický záchvat) je 0,5–1 %. Onemocnění má výrazný zdravotní i sociální dopad pro život

každého

nemocného.

Diagnóza

epilepsie

úzce

souvisí

s negativními

psychosociálními problémy. Dochází k projevům strachu ze záchvatů, k úzkosti, depresi, sníženému sebehodnocení. Epilepsie svou podstatou nemocného na životě přímo neohrožuje. Hlavním problémem je ztráta vědomí, která epileptický záchvat obvykle provází. Může docházet k nejrůznějším poraněním, nebo dokonce k udušení. Dle mého názoru neumí většina veřejnosti kvalitně a hlavně efektivně poskytnout první pomoc. Setkala jsem se mnohdy i s neochotou postiženému pomoci. Toto zjištění mě přivedlo na myšlenku svou prací přispět ke zvýšení informovanosti o problematice poskytování první pomoci lidem s epileptickým záchvatem. Epilepsie je i v dnešní době opředena nejrůznějšími pověrami a mýty. Je nutné zlepšení obecného povědomí o epilepsii cestou kvalitnější informovanosti veřejnosti. Ve své práci se pokusím odstranit některé nepravdivé informace, které se šíří napříč generacemi. Tyto a další poznatky mě inspirovaly k výběru tématu bakalářské práce. Cílem mé bakalářské práce je především zjistit vědomosti veřejnosti při poskytování první pomoci u osob s epileptickým záchvatem (WHO, 2015). 9

1 Současný stav problematiky epilepsie Epilepsii řadíme k nejčastějším neurologickým onemocněním. Toto onemocnění má výrazný zdravotní a sociální dopad na život každého nemocného. Ve své podstatě nemocné přímo na životě neohrožuje. Hlavním problémem je ztráta vědomí, která často provází epileptický záchvat a riziko poranění. Diagnóza tohoto onemocnění nemusí ovšem znamenat zhoršení životní úrovně ani nemožnost dosažení vytyčených životních cílů (Vojtěch, 2005).

1.1 Historie epilepsie v kostce  Lidové názvy nemoci Za patrona epilepsie a epileptiků je považován svatý Valentin. Jeho jméno je nejspíše odvozeno od slovesa „fallen“ znamenající padat. Epilepsie se lidově označovala jako „svatá nemoc“, název nemoci vždy označoval něco nadlidského, nadpřirozeného. Dalším názvem této nemoci bylo např. „nemoc, ze které se zvrací.“ Nelichotivé označení nemoci svědčí o tom, že projevy epilepsie lidstvo odpuzovalo (Moráň, 2007). Dalším lidovým názvem označující epilepsii je padoucnice, tento výraz přetrvává v podvědomí veřejnosti dodnes (Fialová, 2011).  Hippokrates Fialová (2011) uvádí, že nejstarším vědeckým lékařským spisem o epilepsii je řecká kniha přisuzovaná Hippokratovi. Byla napsána kolem roku 500 př. n. l., tento spis je velmi pokrokový a nese název: „De morbo sacro“ („O prokleté nemoci“) (Fialová, 2010, s. 20). Již v roce 400 před naším letopočtem napsal Hippokrates: „Myšlenka, že tato nemoc pochází od bohů je pouze zástěrkou pro nevědomost a podvodné praktiky těch, kteří tento názor kážou. To, že nemoci vkládají do vínku božskost, jen dokazuje, jak jsou sami bezbožní. Bohové totiž nečiní tělo nečistým, tak jak tomu tito šarlatáni věří. Příčina epilepsie tkví v mozku a záchvat způsobuje zima, slunce a vítr, jež mění jeho konzistenci.“ (Bílá kniha epilepsie, 2012)  Čína Knihy mezi lety 1770 až 221 př. n. l., zaznamenávají případy generalizovaných záchvatů, které se klasifikovaly podle toho, jaký zvuk vydávají zvířata. Poté se hledala podobnost zvuků, které nemocný vydává při záchvatu. Byly rozlišovány prasečí, husí, koňské a kuřecí záchvaty (Vojtěch, 2005). 10

 Jižní Amerika (Peru, Kolumbie) Při archeologických výzkumech z těchto oblastí byly nalezeny lebky se zhojenými trepanačními otvory. Tyto nálezy dokazovaly, že se trepanace prováděly nejen z rituálních, ale také z léčebných důvodů (Fialová, 2011).  Středověk Epilepsie byla důkazem posednutí ďáblem, znamením božího trestu. Způsobem léčby byla často kastrace, obřízka, neboť epilepsie byla spojována s určitými sexuálními praktikami. Nemocní byli souzeni za kacířství, mučeni, pronásledováni inkvizicí a následně upalováni (Epilepsie: Špičková péče…, 2008).  Počátek 19. stol. Došlo k pokroku, o který se zasloužili psychiatričtí lékaři Benedict Augustin Morel a Julese Falret. Popisovali epileptické změny osobnosti, aury a různé typy epileptických záchvatů (Vojtěch, 2005). Teprve renesanční lékaři začali epilepsii vnímat racionálněji. V 19.

století

byla

epilepsie

objasněna

jako

organická

porucha

mozku

(Epilepsie: Špičková péče…, 2008).  John Hughlings Jackson (1835 – 1911) Je nazýván průkopníkem epileptologie. V roce 1863 popsal epileptické křeče dnes známé jako jacksonské záchvaty (Jackson John Hughlings, 2008).  Emil Du Bois Reymond (1818 - 1896) Německý lékař a filozof. Zabýval se experimentální elektrofyziologií. V roce 1882 byl na základě jeho práce zkonstruován první elektroencefalograf (Medicínská technologie, 2013). „Dějiny vědy jsou skutečnými dějinami lidstva.“ Emil du Bois Reymond (CITÁTY SLAVNÝCH, 2010)  Hans Berger V roce 1924 zavedl německý neuropsychiatr vyšetřovací metodu encefalografie do klinické praxe (Bednařík, Ambler et al., 2010). Během experimentů zjistil, že aktivita lidského mozku může být snímána přes neporušený skalp (Berger Hans, 2008).  20. a 30. roky 20. století V tomto období platil v polovině států USA sterilizační zákon, na jeho podkladě byla spousta amerických občanů s epilepsií proti své vůli sterilizována (Fialová, 2011).

11

Tento zákon platil v USA až do roku 1965. V Německu byl tento zákon přijat ihned poté, co se stal Adolf Hitler kancléřem, nejdříve se jednalo o pouhou sterilizaci osob s epilepsií, později o cílenou likvidaci nemocných (Vojtěch, 2005).

1.2 Charakteristika onemocnění Epilepsie

je

po

cévních

mozkových

příhodách

nejčastějším

neurologickým

onemocněním. Pojmem epilepsie označujeme skupinu onemocnění, které se projevuje opakovaným výskytem epileptických záchvatů a abnormálními výboji mozkových neuronů. Ojedinělý záchvat není dostatečným důvodem ke stanovení této diagnózy. Je ovšem známo, že u většiny osob, které záchvat prodělají nastoupí bez adekvátní terapie další záchvat (Vojtěch, 2005). Jak uvádí Moráň (2007), je známo, že druhý epileptický záchvat se dostaví až u 80 % postižených. Největší riziko vzniku druhého záchvatu je v průběhu následujících 6 měsíců a klesá až na 20 % za předpokladu, že má nemocný osmnácti měsíční bezzáchvatové období. Je dokázáno, že přibližně 30–40 % pacientů zůstane bez záchvatu déle než 3 roky.

1.3 Příčiny vzniku epileptického záchvatu Příčinou epileptických záchvatů může být různorodá léze mozku, která částečně poškodí neuron (Ambler, 2011). Epileptickým záchvatem rozumíme náhle nastupující a poměrně rychle končící poruchy vnímání a chování. Většinou trvá od několika vteřin do několika minut. Podmínkou vzniku epileptického záchvatu je existence rozsáhlé, ohraničené populace tzv. ,,epileptických neuronů“ v oblasti mozku, označované jako epileptické ohnisko. „Epileptické neurony“ se od zdravých nervových buněk liší svou schopností generovat patologické výboje (Tyrlíková et al., 2005). Epileptickým záchvatem se může manifestovat široký okruh neurologických i dalších systémových poruch. Faktory, které mohou výrazně přispět k rozvoji epileptického záchvatu jsou faktory endogenní – geneticky podmíněné (vrozené vývojové vady, vrozené poruchy metabolismu, vady transmiterů, nesprávná funkčnost iontových kanálů, poruchy imunity, vliv pohlaví). Dále se jedná o faktory exogenní (mozková traumata, nádorové onemocnění, hypoxie, hypoglykémie, horečnaté stavy, vliv klimatu, infekce, rozvrat vnitřního prostředí, poruchy oběhu, působení toxinů, psychologické, idiopatické), 12

(Vítek, Vítková, 2010). Již ve čtvrtém století před naším letopočtem tvrdil Hippokrates, že epilepsie může být dědičné etiologie. Totéž uváděl i Tissot v pol. 18. století (Moráň, 2007).

1.3.1 Provokující faktory epileptického záchvatu Jedná se faktory, které jsou zodpovědné za zvýšení rizika záchvatů u osoby trpící epilepsií, či za vyprovokování záchvatu u vnímavého jedince epilepsií netrpícího. Nejčastějším provokujícím faktorem je požití alkoholu. Mírná konzumace alkoholu záchvaty přímo nevyvolá. Záchvaty se více objevují při střízlivění z opilosti, která bývá často doprovázena deprivací spánku. K velmi častým spouštějícím faktorům patří sluchové, zrakové a somatosenzorické stimuly (Vojtěch, 2005). Za nejčastější provokující faktory epileptických záchvatů jsou označovány spánková deprivace, fotostimulace,

abusus

alkoholu,

nadměrné

fyzické

nebo

psychické

zatížení

(Bednařík, Ambler et al., 2010). U zrakových stimulů je často spouštěcím mechanismem blikající světlo (např. stroboskopy na diskotéce). Záchvaty se mohou manifestovat také při sledování televizoru, nebo při práci na počítači (Vojtěch, 2005). Ovšem Bednařík, Ambler et al., (2010) uvádí, že u nemocných, kteří nejsou fotosenzitivní, nemá smysl je omezovat v práci na počítači nebo ve sledování televizoru. Další ataku epileptického záchvatu může způsobit negativní stres, nuda nebo únava. Dalším problémem je únava, nemocní s epilepsií vědí, že únava vede ke vzniku epileptického záchvatu, musí tedy dbát na dostatečný spánek a odpočinek (Fialová, 2011).

1.4 Výskyt epilepsie v populaci Dle stanoviska Světové zdravotnické organizace (WHO), dále jen WHO, představuje toto onemocnění především pro svou četnost vážný zdravotnický i sociální problém v každé společnosti. Dle vyjádření WHO je epilepsií na celém světě postiženo přibližně 50 milionů osob. Celosvětově se jedná o jedno z nejčastějších neurologických onemocnění. Každý rok je epilepsie diagnostikována u 2,4 milionů osob. Odhadovaný podíl obyvatelstva s aktivní epilepsií (tzn. pokračující záchvaty, nebo záchvaty s potřebou léčby) je 4–10 na 1000 osob (WHO, 2015).

13

Jak publikuje Moráň (2007), epilepsie je rozšířená po celém světě bez ohledu na věk, rasu, zeměpisnou polohu nebo socioekonomickou situaci. V rozvinutých zemích je incidence nových případů epilepsie jako onemocnění (tj. opakujících se epileptických záchvatů) 24–53 na 100 000 obyvatel za rok. V méně rozvinutých zemích Jižní Ameriky je uváděna incidence 110–190 na 100 000 obyvatel za rok. Největší nárůst onemocnění je u dětí (především v prvních měsících po narození), klesá v dospělém věku, poté opět stoupá v pokročilém věku (u osob nad 70 let). Statistiky ukazují, že epilepsií trpí 1–1,5 % populace. Incidence je vyšší u mužů než u žen. Tyrlíková et al., (2005) ve své knize uvádí, že v současné době epilepsie postihuje na celém světě 50 milionů lidí. V České republice se jedná o více než 70 000 pacientů (prevalence 0,5–1 %). Dalším faktem je, že 1–4 % populace prodělají během života ojedinělý epileptický záchvat (tzv. situační paroxysmus – při nepřetržitém působení zevních a vnitřních vlivů, typické v dospívání), projev ojedinělého záchvatu ještě není možné pokládat za epilepsii. Preiss, Kučerová et al., (2006) a Moráň (2007) ve svých publikacích shodně uvádějí, že u mužů je incidence epilepsie vyšší než u žen. Dále se tito autoři shodují na incidenci nových případů epilepsie, v obou uvedených publikacích se jedná o totožné číslo 24–53 na 100 000 obyvatel za rok.

14

Graf 1 Incidence a prevalence epilepsie podle věkových skupin (Stručná epileptologie pro praxi, 2010)

1.5 Etiologie a klasifikace epilepsie „Epilepsie lze z hlediska etiologie rozdělit na epilepsie idiopatické, symptomatické a kryptogenní.“ (Tyrlíková et al., 2005, s. 101) U dětí se idiopatické epilepsie vyskytují častěji než u dospělých. Vyskytují se ve formě generalizované tak i ložiskové (Vítek, Vítková, 2010).  Symptomatické

(sekundární)

projevují

se

jako

epileptické

syndromy

se zjištěnou etiologií . První ataka epileptického záchvatu může připomínat závažné neurologické či systémové onemocnění, je nutné zahájení kauzální léčby (Ambler, 2011).  Idiopatické (primární), příčina zůstává neznámá (Ambler, 2011).  Kryptogenní předpokládáme organickou příčinu, ale nemůžeme ji prokázat (Vítek, Vítková, 2010).

1.5.1 Klasifikace epileptických záchvatů, epileptické syndromy U

epileptického

záchvatu

často

dochází

k poruchám

vědomí,

motorickým

či senzomotorickým projevům. Na základě zhodnocení těchto projevů jsou 15

klasifikovány základní symptomy, ty jsou poté přiřazovány do kategorií typické pro určité druhy záchvatů, neepileptických či epileptických (Vítek, Vítková, 2010). Epilepsii je nutné správně klasifikovat, aby mohla být zahájena adekvátní léčba a stanovena prognóza onemocnění. Existuje podrobný zpracovaný přehled syndromů, který je stále doplňován (Seidl, 2015).

1.5.2 Mezinárodní klasifikace epileptických záchvatů Mezinárodní

klasifikace

dělí

zpravidla

epileptické

záchvaty

do

tří

skupin

(Vítek, Vítková, 2010). „Výbor Mezinárodní ligy proti epilepsii přijal první klasifikaci epileptických záchvatů v roce 1969.“ (Ošlejšková et al., 2009, s. 30) 1.5.2.1 Generalizované záchvaty Jsou tonicko–klonické (dříve grand mall), atonické, tonické, klonické, absence (dříve petit mal), myoklonické (Ambler, 2011). U generalizovaných záchvatů je mozek epileptickým projevem postižen náhle v celém rozsahu. Obvykle dochází ke ztrátě vědomí. (Epilepsie a dítě, 2012).  Absence (dříve nazývané petit mal) u tohoto záchvatu dochází k náhlému zárazu, dochází k přerušení činnosti, doba trvání obvykle nepřesahuje 30 sekund. Pacient má otevřené oči, strnulý výraz, nemění se svalový tonus, někteří pacienti automaticky pokračují v činnosti (Vítek, Vítková, 2010).  Myoklony se projevují především na obličeji, trupu a končetinách. Často se projevují v ospalosti nebo po probuzení (Fialová, 2011).  Klonické, jedná se o sérii opakovaných svalových stahů o frekvenci 0,2–5 Hz. Doba trvání záchvatu je do 2 minut (Vítek, Vítková, 2010). Dle Tyrlíkové et al., (2005) mají lepší prognózu než záchvaty tonické.  Tonické, při tonických záchvatech jsou končetiny nebo trup fixovány podstatně delší svalovou kontrakcí ve strnulé, nefyziologické poloze (Bednařík, Ambler et al., 2010).

16

 Atonické, u tohoto záchvatu dochází k náhlé ztrátě či poklesu svalového napětí. Atonie postihující dolní končetiny má za následek pád pacienta. Jedná se spíše o postupné sesunutí s nižším rizikem poranění (Vítek, Vítková, 2010).  Generalizovaný tonicko-klonický záchvat (dříve grand –mal), je nejnápadnější ze všech výše uvedených záchvatů, při tomto záchvatu pacient padá, vykřikne, může dojít k pomočení, k uvolnění svěračů, poranění, dochází mnohdy k poškození jazyka, tonickému vypětí předchází záškuby celého těla. Záchvat obvykle trvá 1–2 minuty. Po záchvatu postupně odeznívá porucha vědomí a někdy i ložisková symptomatika (Kadaňka, et al., 2010).  Záchvaty s vegetativní složkou se vyskytují vzácně a projevují se příznaky jako je tachykardie, změna barvy kůže a sliznic (Bednařík, Amler et al., 2010). 1.5.2.2 Ložiskové (parciální) záchvaty Jsou projevem lokalizované léze mozku. Rozdělují se na záchvaty se simplexní a komplexní symptomatikou a záchvaty sekundárně generalizované (Ambler, 2011).  Ložiskové (fokální, parciální) záchvaty vznikají jen v určité části mozku a ne vždy dochází ke ztrátě vědomí. U ložiskových (parciálních) záchvatů hrozí nebezpečí, že při šíření epileptického záchvatu může tento děj „přeskočit“ na struktury mozku, které jsou zodpovědné za záchvat generalizovaný. Pokud nastane tato situace, hovoříme o sekundárně generalizovaném záchvatu (Epilepsie a dítě, 2012).  Ložiskové simplexní záchvaty, nemocný si svou příhodu uvědomuje, je schopen ji popsat a rozlišným způsobem ji prožívat. U simplexních záchvatů nedochází k poruše vědomí. Nemocný může mít brnění nebo záškuby v některých částech těla. Může cítit zvláštní vůně, nebo cítit atypickou chuť v ústech (Fialová, 2011).  Ložiskové komplexní záchvaty, u nemocného dochází ke změně vědomí, ve většině případů nereagují na pokyny okolí, nemusí ovšem upadnout. Záchvaty mohou začít tzv. aurou (předzvěstí), jedná se o zdánlivý vizuální, sluchový, chuťový či jiný vjem (Bednařík, Ambler et al., 2010).

17

1.5.2.3 Neklasifikované záchvaty Jsou záchvaty, u kterých chybí nebo o nichž jsou nedostatečné informace, pro jejichž zařazení chybí např. objektivní anamnéza (Ošlejšková et al., 2009).

1.5.3 Definice status epilepticus Může se vztahovat ke všem typům epileptických záchvatů. Jedná se o nahromadění až několika desítek záchvatů, mezi nimiž se nemocný neprobouzí k vědomí. Předpokládá se, že více než sto prodělaných záchvatů za den může mít pro nemocného fatální následky. Může dojít k úmrtí nemocného (Moráň, 2007). Smrtí končí 5–10 % případů, velmi důležitá je délka trvání křečí (Seidl, 2015). „Podle mezinárodní klasifikace je definován jako záchvat trvající více než 30 minut nebo intermitentní záchvaty trvající více než 30 minut, mezi nimiž nemocný nenabude vědomí.“ (Moráň, 2007, s. 47)

1.6 Diagnostika epilepsie Diagnostické metody mají z cíl zodpovědět tři základní otázky, mají zodpovědět zda-li je záchvatový stav epileptickým záchvatem, dále objasňují o který typ záchvatu se jedná a v neposlední řadě zjišťují druh epileptického syndromu (Kadaňka, 2010).

1.6.1 Anamnéza a objektivní nález Pro stanovení objektivní diagnózy jsou nutné přesné anamnestické údaje. Jak uvádí ve své publikaci Brázdil et al., (2011) je epilepsie převážně anamnestická diagnóza a je velmi podstatná pro stanovení a vedení léčby. „Subjektivní anamnéza vypovídá hlavně o okolnostech záchvatu a provokačních faktorech o jeho případných prodromech a auře.“ (Ošlejšková, Makovská, 2009, s. 12) V rámci získání anamnézy je nutné se ptát na okolnosti a průběh záchvatu, pocity před záchvatem, na pomočení, pokálení, ztrátu vědomí a výskyt křečí (Seidl, 2015). Opakovanými rozhovory s pacienty si lékaři získávají jejich důvěru, pacient je poté ochoten odpovídat bez nervozity. Popisuje své záchvaty náladu, pocity, poruchu životosprávy či problémy v intimním životě (Brázdil et al., 2011). Při záchvatu dochází často k poruchám vědomí či ztrátě paměti, z tohoto důvodu nedokáže sám pacient záchvat věrohodně popsat. Ke stanovení 18

diagnózy mnohdy přispívá natočení domácího videa, které zaznamená probíhající záchvat. Ke stanovení diagnózy mohou přispět i cílené otázky na nepřímé známky epileptického záchvatu, jako jsou neurčitá poranění, pády, poranění jazyka, známky poruchy svěračů (pacient má např. pomočené lůžko), bolesti svalů po ranním probuzení atd. Je nutný dotaz na výskyt epilepsie v rodině. Ale u většiny pacientů bývá rodinná anamnéza negativní (Bednařík, Ambler et al., 2010). Diagnóza epilepsie musí být stanovena zcela přesně s ohledem na řadu medicínských i nemedicínských vlivů, které s sebou tato diagnóza přináší, jakými jsou dlouhodobá léčba antiepileptiky s potencionálními nežádoucími účinky, odvedení pozornosti od skutečné příčiny záchvatů, celá řada omezení (např. zákaz řízení motorových vozidel, omezení v zaměstnání) a v neposlední řadě společenská stigmatizace (Seidl, 2015). Obecně platí, že pokud je diagnóza epilepsie stanovena opožděně, je vystaven nemocný menšímu riziku, než když je diagnóza stanovena předčasně (Bušek, 2013).

1.6.2 Elektroencefalografie (EEG) EEG je nejdůležitější přístrojovou diagnostickou metodou. Jedná se o metodu, která slouží ke sledování mozkových funkcí. Přístroj snímá elektrické potenciály vznikající činností

mozku.

Do

klinické

praxe

ji

v roce

1924

zavedl

Hans

Berger

(Bednařík, Ambler et al., 2010). Interiktální EEG (tzv. prováděno mimo záchvatové období). Normální záznam EEG ovšem ještě epilepsii nevylučuje. Je nutné si uvědomit, že jsme při posuzování rutinního záznamu omezováni časem i prostorem, ze kterého snímáme. Záchvatová aktivita se tudíž může objevit jindy a jinde. Iktální EEG (tzv. záchvatové), záznam je často zaznamenán náhodně i v nespecializovaných laboratořích. Záznam má zásadní důležitost pro následnou diagnostiku. Metodou volby je i video-EEG, jedná se o kombinaci EEG a obrazového záznamu (Kadaňka et al., 2010).

1.6.3 Metody elektroencefalografického vyšetření Metody EEG rozeznáváme neinvazivní, semiinvazivní, invazivní (Brázdil et al., 2011). Neinvazivní metoda jedná se o snímání elektrických potenciálů z povrchu kůže přes neporušený skalp, tzv. skalpové EEG, velice používané a rozšířené. 19

Semiinvazivní

metoda

umožňuje

snímání

elektrických

potenciálů

z oblastí

nepřístupných ze skalpu. Do blízkosti mezitemporální oblasti jsou implantovány elektrody a ponechány většinou několik dní. Invazivní metoda znamená snímání aktivity

pomocí

elektrod,

které

jsou

chirurgicky

vpraveny,

intrakraniálně.

Používá se především jako předoperační monitorace. Indikací je chirurgické odstranění epileptogenní zóny (Kadaňka et al., 2010). Názorná ukázka elektroencefalogramu, myoklonicko–atonický záchvat (viz příloha č. 1).

1.6.4 Zobrazovací metody  Počítačová tomografie (CT) Standardní vyšetření, za podání kontrastní látky. Může odhalit strukturální poruchu, která je příčinou epilepsie. Negativní výsledek ovšem přítomnost epilepsie nevylučuje (Kadaňka et al., 2010). Při CT vyšetření se využívá počítačově zpracovaného rentgenového záření (Fialová, 2011).  Magnetická rezonance (MR) Je indikovaná u všech pacientů s refrakterní epilepsií a při negativním CT nálezu. Ideálně by měla být magnetická resonance provedena u všech pacientů s epilepsií (Kadaňka et al., 2010). Při vyšetření se používá magnetické pole a rádiové vlny, při jejich působení se vytvoří obraz struktury mozku. Rozdíl mezi vyšetřením magnetickou rezonancí a počítačovou tomografií spočívá v rozlišení detailů, které je u magnetické

rezonance

mnohem

podrobnější

než

u

počítačové

tomografie

(Fialová, 2011).  Pozitronová emisní tomografie (PET) Zobrazuje funkční vlastnosti mozku, např. průtok krve mozkem. Pacientovi je podána injekce s kontrastní látkou, ta je při snímkování pozorována (Fialová, 2011). Jedná se o funkčně zobrazovací metodu s využitím značených radioizotopů (Bednařík, Ambler et al., 2010 ).  Elektrokortigrafie Snímání

EEG

přímo

z povrchu

mozku,

provádí

se

v rámci

případného

epileptochirurgického řešení (Fialová, 2011). 20

 Stereoencefalografie Snímání EEG z hloubi mozku, provádí se také v rámci přípravy neurochirurgického zákroku (Fialová, 2011).

1.6.5 Neuropsychologické a psychologické vyšetření Psychologické vyšetření je z hlediska diagnostiky velmi důležité. Hodnocení duševního stavu je velmi důležité, ačkoliv často podceňované. Psychiatrická komorbidita je u nemocných s epilepsií dvakrát vyšší než v běžné populaci. Mnohdy bývá kvalita života více narušena psychiatrickými symptomy více než epileptickými záchvaty (Panayiotopolos, 2010). Příčina vzniku epilepsie může vést k poruchám kognitivních funkcí (jako jsou např. pozornost, paměť, myšlení, učení atd.). Používají se dotazníkové vyšetření. Důležité je odhalení depresivního myšlení či úzkostných stavů. Zvláštním vyšetřením je tzv. Wadův test, při kterém je na 3–5 minut vyřazena jedna mozková hemisféra intrakaroticky podaným, velmi krátce působícím, barbiturátem. Následně se testuje funkce druhé mozkové hemisféry. Zjišťuje se schopnost zachování paměti pro případ, že by byl jeden hippokampus operativně odstraněn (Kadaňka et al., 2010). Léčba epilepsie vyžaduje interdisciplinární přístup, proto je neuropsychologické vyšetření součástí diagnostického a léčebného procesu. Neurolog se zaměřuje primárně na vyšetření kognitivních funkcí. V rámci tohoto vyšetření je nutné provedení neuropsychologických

testů,

odebrání

rodinné

anamnézy,

školní,

pracovní,

psychiatrické anamnézy (Brázdil et al., 2011). Psychické změny podnícené epilepsií jsou dráždivost, impulzivita, emoční labilita, poruchy řeči, hyperaktivita nebo naopak bradypsychismus (celkové zpomalení), (Juříková, 2010).

1.6.6 Diferenciální diagnostika Epilepsii a epileptické záchvaty je nutné odlišit od neepileptických záchvatů, kraniocerebrálního syndromu nebo kolapsových stavů. Epilepsie je často zaměňována za jiná záchvatovitá onemocnění, jako je tetanie, migréna, paroxysmální obrna či transitorní ischemická ataka, se synkopou (Kadaňka et al., 2010).

21

Tabulka 1 Diferenciální diagnóza mezi epileptickým záchvatem a synkopou (Bušek, 2013)

Synkopa

Epileptický záchvat

pozvolný nástup, často prodromy

nástup rychlý, někdy může být aura

někdy tonická křeč, několik arytmických klonických záškubů

generalizované tonicko-klonické křeče návrat k vědomí pozvolný,

probuzení rychlé, s okamžitou orientací

s přechodnou dezorientací, amnézií na záchvat

jazyk nebývá pokousán

může být pokousaný jazyk

1.7 Terapie epilepsie Léčba epilepsie je složitý proces. Musí se zvažovat v daný okamžik adekvátní způsob léčby. V posledních desetiletích došlo především k rozvoji celé generace nových antiepileptik (dále jen AE). Léčbě epilepsie napomáhá vývoj diagnostiky, zavedení stimulace nervu vagu, léčba epilepsie pomocí epileptochirurgických zákroků, v některých případech pomáhá dodržování dietních opatření a především dodržování režimových opatření (Ošlejšková et al., 2009). Dodržování režimových opatření je základní a prvotní volbou terapie. Mezi režimová opatření patří pravidelný rytmus spánku, omezení namáhavé fyzické činnosti (např. běh na dlouhou trať), pravidelné užívání medikamentů, striktní zákaz požívání alkoholu, pestrá strava, zásady správné životosprávy, vyvarování se působení stresu, hněvu, nudy a únavy (Ošlejšková, Makovská, 2009). Příklady režimových opatření ve své publikaci udává i Fialová (2011), nemocní s epilepsií musí spát přiměřeně dlouhou dobu, není vhodné ponocování ani dlouhé ranní vyspávání. Problém představují i televizory a počítačové monitory. Pokud jsou epileptické záchvaty fotosenzitivní, často je právě vyvolá blikající světlo. Seidl (2015) dodává, že je nutné, aby si každý nemocný vedl tzv. „záchvatový kalendář“.

1.7.1 Farmakologická léčba epilepsie Léčba epilepsie vyžaduje léčbu antiepileptiky. Antiepileptika byla zavedena do praxe v polovině 19. století. Před zahájením terapie je nutná přesná diagnóza epilepsie, ojedinělý záchvat není důvodem k zahájení léčby antiepileptiky (Kadaňka et al., 2010). 22

Antiepileptika (dále uváděné již zkratkou AE) jsou léky, které jsou schopny potlačit vznik záchvatů. Neléčí ovšem jejich příčinu (Bednařík, Ambler et al., 2010). Cílem léčby AE je zvýšení kvality života a zvýšení funkční kondice nemocného, zajistit kompenzaci záchvatů, udržení optimálního tělesného a duševního stavu nemocného. Přínos léčby musí převažovat nad riziky (Brázdil, Burešová et al., 2007). Léčba AE je dlouhodobá až celoživotní. Je nutné pravidelné užívání léků, aby byla nastavena jejich dostatečná hladina v mozku. Nedoporučuje se zapíjet AE černým čajem nebo džusem. Je rovněž dokázáno, že grepový džus ovlivňuje účinek AE (Epilepsie Brno, 2009). Začíná se s nízkými dávkami AE a postupně se dávka zvyšuje až do požadované optimální dávky. Vysazení AE musí být pozvolné. Ukončení terapie neznamená jen vysazení léků, ale je nutné i posouzení režimové terapie a dalších psychosociálních aspektů. Je potřeba také důvěra mezi nemocným a lékařem, nemocný může často bagatelizovat příznaky a zatajovat záchvaty z důvodu možnosti ukončení léčby (Bednařík, Ambler et al., 2010). Díky moderní léčbě se daří u 70–80 % nemocných dosáhnout dlouhodobého stavu bez záchvatů. Za vyléčeného je považován člověk, který neměl projevy záchvatů v posledních dvou letech (Čechotová, Kratochvílová, 2009). Kadaňka et. al., (2010) uvádí, že 25–30 % nemocných je farmakorezistentních. Počet nemocných, u kterých přetrvávají epileptické záchvaty i po vyčerpání možností veškeré farmakologické léčby, je v ČR 25 000. Tito nemocní představují výrazný sociální a ekonomický problém. U části z nich je indikována chirurgická terapie. Brázdil et al., (2011) uvádí, že farmakorezistence se projevuje u 20–30 % nemocných, dále udává, že v ČR žije asi 20–30 000 farmakorezistentních nemocných, téměř se shoduje s výše uvedeným autorem. Dodává, že se u mnoha nemocných mohou projevit psychické změny, jako jsou poruchy paměti, myšlení, apod. Řada nemocných potřebuje trvalou nemocniční a sociální péči.

1.7.2 Léčba status epileptikus Jedná se akutní stav vyžadující rychlou a intenzivní léčbu. Především generalizovaný status ohrožuje život nemocného. Záchvat vyžaduje péči o základní životní funkce, léčbu dehydratace a antiedamatózní léčbu, v rámci medikamentózní terapie podáváme

23

benzodiazepiny a diazepam. Stav vyžaduje hospitalizaci na jednotce intenzivní péče nebo na anesteziologickém oddělení (Kadaňka et al., 2010). „Generalizovaný tonicko- klonický status má nejvyšší morbiditu a mortalitu, proto musí být vždy považován za život ohrožující stav.“ (Bednařík, Ambler et al., 2010, s. 323)

1.7.3 Stimulace nervu vagu Stimulace bloudivého nervu se provádí pomocí speciálního elektrického vodiče, který je zapojen na jedné straně k nervu na druhé straně ke generátoru. Vodič vysílá do nervu malé dávky elektrického proudu a tím ho stimuluje. Provádí se v intervalech 30 vteřin a 5 minutové klidové fáze (Moráň, 2007). Ošlejšková et al., (2009) ve své knize popisuje možnost implantace vagového stimulátoru. Jedná se o jednoduchý operační výkon. Technika výkonu připomíná implantaci kardiostimulátoru. Dochází ke zlepšení stavu až u poloviny nemocných.

1.7.4 Dietní opatření u epilepsie U léčby epilepsie bývá využívána ketogenní dieta. Není přesně znám mechanismus diety. Principem je omezení cukrů a zajištění energetické potřeby mozku ketolátkami. Dieta má rizika a omezení, jako je výskyt průjmů, riziko nedostatku vitamínu, obtížnost přípravy (Ošlejšková et al., 2009). Dříve bylo doporučováno nejíst čokoládu, nepít kakao, kávu a čaj. Nyní se od verze této diety ustupuje. V současnosti je známo, že nemocný může jíst skoro vše kromě poživatin, které mu opakovaně vyvolávají záchvat, je zcela zakázáno pít alkohol (Fialová, 2011).

1.7.5 Chirurgická léčba epilepsií Připadá v úvahu u nemocných, kteří trpí nekompenzovanou (farmakorezistentní) epilepsií, souhlasí s operačním výkonem u svého onemocnění, má předpoklad zlepšení kvality života a nemá kontraindikace výkonu (např. psychóza, degenerativní, metabolické

choroby,

těžké

celkové

choroby,

mentální

retardace),

(Brázdil, Marusič et al., 2006). Chirurgie epilepsie je prováděna i v ČR v centrech v Brně a v Praze. Výsledky zde prováděných zákroků jsou srovnatelné s úrovní světových center. Metody epileptochirurgických zákroků jsou kurativní a paliativní (Kadaňka et al., 2010). 24

Brázdil et al., (2011) doplňuje, že kurativní zákroky jsou prováděny za účelem odstranění epileptického záchvatu, tedy za účelem úplného vyléčení nemocného. Cílem paliativních výkonů je snížení počtu záchvatů a odstranění záchvatů, které přímo ohrožují život nemocného. Epileptické zákroky jsou nejčastěji resekční výkony

zaměřené

na

odstranění

oblasti,

ze

které

záchvaty

vycházejí

(Bednařík, Ambler et al., 2010). Mortalita spojená s epileptochirurgickými výkony se pohybuje okolo 0,5 % a morbidita se na erudovaných pracovištích pohybuje okolo 2 %. Nejčastější operační komplikace jsou krvácení, poškození hlavových nervů nebo cévní poškození (Brázdil et al., 2011).

1.8 Definice první pomoci První pomoc je péče nebo pomoc, která je poskytnuta postiženému před příjezdem zdravotnické

záchranné

služby

nebo

jiného

kvalifikovaného

odborníka

(Kelnarová et. al., 2012). První pomoc je charakterizována jako soubor jednoduchých a účelných opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví či života účinně omezuje rozsah a důsledky ohrožení či postižení (Bydžovský, 2011).

1.8.1 Cíle první pomoci  Zachránit život postiženému  Zabránit zhoršení zdravotního stavu  Urychlit proces uzdravení  Zajistit

bezpečnost

postiženému,

sobě

a

ostatním

přihlížejícím

(Kelnarová et al., 2012).

1.8.2 Povinnost poskytnout první pomoc a legislativa „Pro laika tzn. nezdravotníka stanovuje povinnost poskytnout první pomoc zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Naopak neposkytnutí první pomoci upravuje §150 zákona č. 40/2009 Sb.,trestního zákona následujícím způsobem.“ (Kratochvílová, 2012, s. 11)

25

§150 Neposkytnutí první pomoci „Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.“ (Kratochvílová, 2012, s. 11) §151 Neposkytnutí první pomoci řidičem dopravního prostředku „Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe, nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.“ (Kratochvílová, 2012, s.12)

1.8.3 Rozdělení první pomoci Kelnarová (2012) rozděluje první pomoc na technickou, laickou, odbornou přednemocniční neodkladnou péči a nemocniční péči. Technická první pomoc zahrnuje odstranění příčin úrazu nebo poškození, svépomocí, Hasičským záchranným sborem, Horskou službou a Vodní záchrannou službou. Laická první pomoc je pro záchranu lidského života velmi důležitá, protože ve většině případů zasahují i nezdravotníci. Jedná se o první pomoc, kterou poskytuje kdokoliv, komukoliv, kdykoliv, pokud je poskytnuta správně a včas, přispívá k záchraně života postiženého. První pomoc je obvykle poskytována osobou s minimálními prostředky. Součástí poskytnutí laické první pomoci je i přivolání zdravotnické záchranné služby. Odbornou přednemocniční péči ve většině případů poskytuje zdravotnická záchranná služba. Postižený je obvykle předán k definitivnímu ošetření do nemocnice.

1.8.4 Zásady poskytování první pomoci V knize Bydžovského (2008) je uvedeno několik základních pravidel, kterých je vhodné se držet při poskytování první pomoci. Zásady jsou uvedené následovně. 26

 Postiženému se představíme, dospělým vykáme, mluvíme klidně, zřetelně, jednáme empaticky, snažíme se být maximálně citliví, ohleduplní, trpěliví.  Postiženému vysvětlíme postup úkonů a snažíme se, aby spolupracoval.  Úkony provádíme tak, aby na nás postižený viděl, vše co děláme mu vysvětlíme. Snažíme se o zajištění intimity, požádáme přihlížející, kteří se do záchrany nezapojují, aby se vzdálili.  Vyvarujeme se spekulací, náhlých závěrů, diagnóz a prognóz. Je nutné nechat postiženému naději, ale také nedávat naději planou, informovat jen v mezích svých kompetencí.  Akceptujeme práva nemocného. Informace, které při záchraně zjistíme, podléhají mlčenlivosti, jsou velmi důvěrné.  Nenecháme se vyprovokovat okolím (nedbáme na nepravdivé a zavádějící informace od přihlížejících aktérů.).  Nenecháme se vyprovokovat, znejistit slovní nebo fyzickou agresí. Andršová (2012) k výše uvedeným zásadám dodává, že náhlá změna zdravotního stavu bývá provázena obavami, strachem o sebe, rodinu, strachem ze ztráty zaměstnání. Je nutné nebagatelizovat problémy, které postiženého tíží, abychom neprohlubovali jeho strach a úzkost.

1.8.5 Orientační posouzení tělesného a duševního stavu postiženého Je nutné zhodnocení subjektivních a objektivních symptomů, které jsou ukazatelem závažnosti stavu. Při posuzování stavu postupujeme od hlavy až k patě, vyšetřujeme celé tělo. Zjistíme, zda postižený nevlastní průkaz diabetika, epileptika. Zda u sebe nemá rozpis důležitých léků, které aktuálně užívá. Při posuzování tělesného a duševního stavu postiženého se hodnotí subjektivní a objektivní příznaky. Subjektivní příznaky lze jednoduše vyhodnotit dotazy u postižených při vědomí. Ptáme se na projevy bolesti, dušnost, pocit žízně, nauzeu, zvracení, slabost, závrať, pocit horka či chladu, amnézii. Objektivní příznaky hodnotíme především pomocí smyslů. Jako je například hodnocení zrakem, hodnotíme celistvost skeletu, komunikaci, stav vědomí, polohu postiženého, poruchy mobility, dýchání, dušnost, stav kůže a sliznic obličeje a na částech těla, které nepokrývá oděv, rány, zevní krvácení, cizí tělesa, zvracení, probíhající křeče. 27

Dále provádíme hodnocení sluchem, posuzujeme dýchání, srdeční akci (přiložíme ucho na srdeční krajinu), následně kontrolujeme zvuky, které postižený vydává jako je sténání, křik, změnu hlasu, šepot, verbalizované projevy bolesti. Vyšetřováním pohmatem zjistíme frekvenci pulsu, tělesnou teplotu, citlivost, dýchání. Můžeme uplatnit i vyšetření čichem – z úst postiženého lze cítit aceton, alkohol. Lze cítit pokálení, pomočení. (Cetlová, 2011).

1.8.6 Pravidla první pomoci u epileptického záchvatu Berlit (2007) ve své publikaci uvádí několik důležitých pravidel, kterými je vhodné se řídit při poskytování první pomoci u epileptického záchvatu:  Zachovejte klid, uklidněte všechny přítomné.  Chraňte nemocného před nebezpečnými předměty (např. ostré předměty, kameny, topení, rohy stolu apod.)  Podložte hlavu postiženého něčím měkkým (pokrývka, svetr, bunda)  Povolte těsné části oděvu především na krku, aby nedocházelo ke škrcení. (kravaty, úzké límce)  Obraťte postiženého na bok, aby se udržely volné dýchací cesty a nedošlo k aspiraci.  Nezkoušejte vkládat mezi zuby žádné předměty.  Nestlačujte jazyk a neprovádějte umělé dýchání.  Po záchvatu nechte postiženého v klidu přijít k sobě, netřeste s ním, nevolejte na něho.  Hlídejte nemocného do doby navrácení vědomí.  Nepodávejte postiženému ihned po záchvatu tekutiny. Hrozí nebezpečí aspirace.  Při jednom jediném záchvatu rozhoduje anamnéza a stav postiženého, zda je nutná hospitalizace. Při sérii záchvatů je nutné vždy volat rychlou záchrannou službu (Berlit, 2007). Zdravotnickou záchrannou službu je nutné volat v případě: „pokud křeče trvají déle než 5 minut nebo pokud je druhý záchvat křečí v průběhu 30 minut po prvním a pokud nastane bezvědomí po křečích, které trvá více než 1 hodinu. ZZS se volá, pokud dojde

28

k poranění způsobenému pádem a záchvat nastane na veřejném prostranství.“ (Cetlová, 2011, s. 58)

1.9 Sociální problematika nemocných s epilepsií Epilepsie je chronické onemocnění, které zcela ovlivňuje život člověka. Nemocní jsou omezeni v mnoha aktivitách, péče o tuto skupinu nemocných musí být směřována ke snížení sociálních handicapů. Onemocnění snižuje možnost výběru školy, zaměstnání, zájmových kroužku nebo výběru životního partnera (Brázdil et al., 2011). V dnešní době máme k dispozici moderní metody jak v diagnostice, tak i v léčbě epilepsie, přesto v mysli některých lidí stále přetrvává mýtus o epilepsii. Negativní postoj a chování veřejnosti k nemocným s epilepsií vyvolává projevy úzkosti a strachu. Dochází k prohlubování psychosociálních následků. Onemocnění vyvolává společenské stigma a diskriminaci. Další komplikací nemocných s epilepsií jsou ekonomické důsledky choroby, nedostatečná podpora rodiny a společnosti. Nejčastější omezení nemocných je omezení ve způsobilosti k řízení motorových vozidel, stížený přístup k pojištění, zúžení možnosti při výběru školy, zaměstnání. Nemocní často trpí úzkostí, depresí a mají snížené sebehodnocení. Jsou častěji nezaměstnaní. Mají problém s hledáním životního partnera. Jsou sociálně izolovaní. Důsledkem působení těchto nežádoucích faktorů může docházet ke zhoršení kvality života (Vojtěch, 2005). Autorky Dörner, Plog (1999) ve své publikaci z oboru psychiatrie velmi specificky popsaly život nemocného s epilepsií. Udávají že, nemocný s epilepsií žije bez pevné půdy pod nohama, a navíc se ani na tuto ztrátu pevné půdy pod nohama nemůže spolehnout. Žije neustále v očekávání, že již při dalším kroku mu záchvat otevře další propast a zbaví ho domnělé jistoty. Musíme si uvědomit, že epilepsií netrpí pouze jeden člověk, ale i celá jeho rodina a okolí nemocného. Rodina pociťuje vinu z tajemné skutečné nebo domnělé dědičnosti, ve dne v noci stálé, přítomné nebezpečí dalšího záchvatu, bezmoc ochránit svého blízkého. Nemocný může být buď nemilosrdně z rodiny vykázán, nebo naopak trpí přehnanou, nemilosrdnou péčí, kterou mu rodina neustále vnucuje. Je nutné rozlišit kritéria kompenzovanosti pacientů s epilepsií. Do stupně kompenzace zařazuje pacienty ošetřující neurolog. Smyslem rozlišování stupně kompenzovanosti je vyjádření schopnosti nemocného s epilepsií zařazení se do

běžného

života.

Epi

Stop

vypracoval

na

základě

Metodického

listu 29

č.1/1989 Ministerstva zdravotnictví ČR k posuzování dětí, mládeže a dospělých pacientů s epilepsií rozdělení podle stupně kompenzovanosti (Brázdil, Burešová et al., 2007). Názorná ukázka stupňů kompenzovanosti viz příloha č. 2.

1.9.1 Předškolní, školní zařízení Při výběru základní či mateřské školy není nutné chodit do speciálních škol. Naopak je zájem k integraci těchto dětí do běžných škol (Fialová, 2010). Není vyloučeno, že děti s epilepsií mohou žít stejný život jako děti zdravé. Je ovšem důležité, aby o jejich onemocnění byli kvalitně informováni nejen rodiče či příbuzní, ale také spolužáci, učitelé a vychovatelé (Botíková, Lajdová, 2014).

1.9.2 Zaměstnání Při výběru zaměstnání je nutné zohlednit jak duševní, tak i tělesný stav nemocného. Obecně není pro osoby s epilepsií vhodná práce ve výškách spojená s rizikem pádu, povolání vyžadující práci u nechráněných strojů, nebo spojená s řízením dopravních prostředků. U fotosenzitivní epilepsie není vhodná práce s počítači (Ošlejšková, Makovská, 2009). Dále není vhodná práce na noční směny, v hloubkách nebo u otevřeného ohně. Získání a udržení si zaměstnání je pro nemocné s epilepsii velice obtížné. Osoby se zdravotním postižením jsou specifickou skupinou na trhu práce (Brázdil et al., 2011). „Na základě zákona o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti v platném znění) je možné poskytovat určité příspěvky zaměstnavatelům na zaměstnávání osob se zdravotním postižením.“ (Fialová, 2011, s. 125)

1.9.3 Omezení v řízení motorových vozidel Obecně platí, že nemocný s epilepsií nemůže být držitelem řidičského průkazu. Situace se může změnit při dosažení kompenzace onemocnění. „Podmínky k řízení motorových vozidel

stanovuje

vyhláška

72/2011

Sb.“

(Brázdil

et

al.,

2011,

s.

292)

Ke zdravotní způsobilosti lidí s epilepsií se musí vyjádřit neurolog, a poté se uděluje řidičský průkaz na základě anamnézy, klinického obrazu, výsledku EEG vyšetření a posouzení nežádoucích účinků antiepileptik a jejich vliv na kognitivní funkce. 30

Dále se ke zdravotnímu stavu může vyjádřit psycholog, psychiatr, ve sporných případech i epileptolog. Délku bezzáchvatového období je nutné stvrdit písemným, čestným prohlášením. Tím nemocný přijímá za své konání a informace ohledně svého zdravotního stavu plnou zodpovědnost (Epilepsie Brno, 2009).

31

2

Výzkumná část

V praktické části bakalářské práce jsou podrobně rozepsány a analyzovány veškeré informace zjištěné při dotazníkovém šetření. Věnuji se zde podrobnému vyhodnocení výzkumných cílů a výzkumných otázek.

2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky Pro svoji práci jsem si stanovila tři výzkumné cíle. Dále jsem zvolila čtyři výzkumné otázky, podle kterých jsem vypracovala otázky v dotazníku. Cíle práce Cíl č. 1: Zjistit, jestli je veřejnost informovaná o epilepsii. Cíl č. 2: Zmapovat úroveň znalostí laické veřejnosti při poskytování první pomoci u epilepsie, epileptického záchvatu. Cíl č. 3: Zjistit, zda má laická veřejnost zájem o další informace týkající se problematiky epilepsie.

Výzkumné otázky Výzkumná otázka č. 1: Zná veřejnost pojem epilepsie? Výzkumná otázka č. 2: Jaké má veřejnost vědomosti o postupu při poskytování první pomoci u epileptického záchvatu? Výzkumná otázka č. 3: Zná veřejnost omezení, která musí nemocný s epilepsií dodržovat? Výzkumná otázka č. 4: Jaký je zájem veřejnosti o získávání dalších informací o epilepsii, o poskytování první pomoci u epileptického záchvatu?

2.2 Metodika výzkumné práce Pro bakalářskou práci jsem zvolila metodu kvantitativního zkoumání. Vypracovala jsem individuální dotazník, určený laické veřejnosti (viz příloha č.3), který slouží k získání informací. Dotazník tvoří celkem 24 otázek. Většina otázek je vědomostních, převážně v uzavřené formě. Uzavřené otázky nabízí několik alternativ odpovědí, ze kterých si respondent vybírá jednu či více odpovědí, které nejvíce vystihují jeho názor. 32

Výhodou uzavřených otázek je jejich jednoduché vyplnění odpovědi, nasměrování dotazovaných na oblasti, které nás nejvíce zajímají a následně snadné zpracování odpovědí. Dotazník jsem zvolila z důvodu nejrozšířenější používané metody, kterou jsem dokázala získat informace od velkého počtu respondentů za velmi krátkou dobu.

2.2.1 Charakteristika otázek v dotazníku  Otázky 1–3 představují demografické údaje.  Otázky 4–9 zjišťují, zda zná veřejnost pojem epilepsie.  Otázky 10–14 zjišťují jaké vědomosti má veřejnost o postupu při poskytování první pomoci u epileptického záchvatu.  Otázky 15–18 zjišťují znalosti veřejnosti o omezeních, které musí osoby s epilepsií dodržovat.  Otázky 19–23 zjišťují zájem veřejnosti o získávání dalších informací o epilepsii, o poskytování první pomoci u epileptického záchvatu.  Otázka 24 představuje prostor pro vlastní názory a připomínky dotazovaných respondentů

2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Za účelem získání informací byla oslovena široká veřejnost. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 154 respondentů. Dotazník vyplnilo 75 žen a 79 mužů. Oslovení respondenti byli ve věkových kategoriích 18–30 let, 31–50 let, 50 a více let, s různým stupněm vzdělání. V samotném výzkumném šetření již nejsou tyto údaje dále analyzovány, tudíž považuji za vhodné umístění tabulek s demografickými údaji respondentů do této kapitoly. Tabulky uvádím následovně.

33

Otázka č. 1: Pohlaví respondentů Tabulka 2 Pohlaví respondentů

Pohlaví

Absolutní četnost

Relativní četnost

muži

79

51 %

ženy

75

49 %

Celkem respondentů

154

100 %

Z důvodu získání informací byla oslovena široká veřejnost. Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 154 respondentů. Konkrétně se šetření zúčastnilo 75 žen (49 %) a 79 mužů (51 %). Otázka č. 2 Věk respondentů Tabulka 3 Věk respondentů Věk

Absolutní četnost

Relativní četnost

18-30 let

48

31 %

31-50 let

61

40 %

51 a více let

45

29 %

Celkem respondentů

154

100 %

Dotazníkového šetření se zúčastnili respondenti různých věkových kategorií. Nejpočetnější skupinou dotazovaných byli respondenti ve věku 31–50 let, celkem 61 osob (40 %), následuje skupina dotazovaných respondentů ve věku 18–30 let, 48 osob (31 %) a nejméně dotazovaných respondentů bylo ve věku 51 a více let tj. 45 osob (29 %).

34

Otázka č. 3: Vzdělání respondentů

Tabulka 4 Vzdělání respondentů

Vzdělání

Absolutní četnost

Relativní četnost

základní

12

8%

střední bez maturity

78

51 %

střední s maturitou

48

31 %

vyšší odborné

2

1%

vysokoškolské

14

9%

Celkem respondentů

154

100 %

Při vyhodnocení dotazníkového šetření jsem zjišťovala i dosažené vzdělání dotazovaných respondentů. Nejvíce dotazovaných respondentů má střední vzdělání bez maturity 78 osob (51 %). Následuje skupina lidí, kteří dosáhli středního vzdělání s maturitou 48 osob (31 %). Další skupinou jsou dotazovaní respondenti s vysokoškolským vzděláním, tj. 14 osob (9 %), poté respondenti se základním vzděláním 12 osob (8 %) a nakonec dotazovaní, kteří mají vyšší odborné vzdělání, tj. 2 osoby (1 %).

2.4 Průběh výzkumu Výzkum probíhal kontinuálně, v dostatečně dlouhém termínu. Výzkum jsem započala dne 10. 10. 2015 a ukončila 20. 1. 2016. Rozdáno bylo celkem 170 kusů dotazníku, návratnost dotazníků byla 154 kusů. Výzkum probíhal v Jihomoravském kraji.

2.5 Zpracování získaných dat Pro výpočet a konstrukci byl použit program Microsoft Office Excel, Microsoft Office Word. Položky byly graficky znázorněny a slovně popsány. U otázek kde respondenti mohli uvést jen jednu odpověď jsem použila jako výchozí hodnotu celkový počet respondentů (respondent = odpověď), ale u otázek kde respondentům bylo umožněno označit více odpovědí jsem použila pro větší přehlednost jako výchozí hodnotu celkový počet odpovědí (respondent < odpověď). Ze získaných dat byly vytvořeny grafy 35

a tabulky absolutní a relativní četnosti. Absolutní četnost (A. Č.) ; (n) udává počet respondentů, kteří odpovídali v položce stejnou odpovědí z nabídnutých možností, nebo počet odpovědí u otázek, kde mohli respondenti označit více možnosti na jednou. Relativní četnost (R. Č.) ; (%) podává informace o tom, jak velká část z celkového počtu hodnot připadá na danou dílčí hodnotu. Všechny hodnoty relativní četnosti jsou pro větší přehlednost zaokrouhlené na celá čísla.

36

2.6 Výsledky výzkumu Otázka č. 4: Co je epilepsie?

120% 100%

relativní četnost odpovědí

100% 80%

a) závažné srdeční onemocnění, projevující se otoky dolních končetin

60%

b) onemocnění imunitního systému, které se projevuje bolestí kloubů c) chronické neurologické onemocnění charakterizované opakovanými záchvaty

40% 20% 0%

0%

0% odpovědi na otázku

Graf 2 Co je epilepsie? Z výše uvedeného grafu je zřejmé, že 154 osob (100 %) správně uvádí, že se jedná o chronické neurologické onemocnění charakterizované opakovanými záchvaty. Další možnosti neoznačil nikdo (0 %).

37

Otázka č. 5: Víte, jak se lidově (laicky) říká epilepsii?

100% 91% 90%


80% 70% 60%

a) padoucnce

50%

tanec svatého Víta mrtvice

40% 30% 20% 10%

6%

3%


Graf 3 Víte, jak se lidově (laicky) říká epilepsii?

Z výše uvedeného grafu vyplývá, že 140 osob (91 %) ví, že se lidově (laicky) epilepsie označuje jako padoucnice. Jedná se o převážnou většinu dotazovaných. Vzhledem k vysokému počtu správných odpovědí je zřejmé, že je tento název plně v povědomí veřejnosti. Následovali respondenti, kteří si mylně mysleli, že se epilepsii jinak říká tanec svatého Víta. Tuto možnost uvádí 9 osob (6 %). Nejméně respondentů se domnívá, že správný název pro epilepsii je mrtvice, takto odpovídá 5 osob (3 %).

38

Otázka č. 6: Víte, jak se projevuje epileptický záchvat?

120% 99%


100%

80%

a) opakovanými bolestmi břicha, průjmem, zvracením

60%

b) výskytem kožního ekzému především v oblasti zad c) dojde ke křečím končetin, objevuje se pěna u úst, dochází k poruchám vědomí

40%

20%

0%

0%


Graf 4 Víte, jak se projevuje epileptický záchvat?

Jak je znázorněno ve výše uvedeném grafu, 152 osob (99 %) správně uvádí, že u epileptického záchvatu dochází ke křečím končetin, objevuje se pěna u úst a může docházet k poruchám vědomí. Dále 2 osoby (1 %) mylně uvádí, že se jedná o výskyt kožního ekzému především v oblasti zad. Žádný z dotazovaných neuvádí, že by se mohl epileptický záchvat manifestovat bolestmi břicha, průjmem a zvracením.

39

Otázka č. 7: Víte, co je to epileptický záchvat?

100%

93%

90%


80%

a) dochází ke krátkodobé poruše vědomí, pacient strne, dívá se do neurčita, nevnímá, nemluví, má projevy křečí

70% 60%

b) dochází k zástavě dýchání a srdeční akce

50% 40%

c) při epileptickém záchvatu jde cítit postiženému aceton z úst, připomínají osobu v podnapilém stavu

30% 20% 10%

6% 1%


Graf 5 Víte, co je to epileptický záchvat?

Z výše uvedeného grafu vyplývá, že 143 osob (93 %) správně uvádí, že při epileptickém záchvatu dochází ke krátkodobé poruše vědomí, pacient strne, dívá se do neurčita, nevnímá, nemluví, má projevy křečí. Dále 10 osob (6 %) nesprávně uvádí, že při epileptickém záchvatu jde cítit postiženému aceton z úst, že epileptici připomínají osobu v podnapilém stavu. Následně 1 osoba (1 %) uvádí, že při epileptickém záchvatu dochází primárně k poruše dýchání a srdeční akce.

40

Otázka č. 8: Co je to aura?

70%

65%


60% 50% a) organizace zabývající se problematikou epilepsie

40% 30%

b) předzvěst, která předpovídá nadcházející epileptický záchvat

29%

c) druh léku užívaný při epilepsii

20% 10%

6%


Graf 6 Co je to aura?

Jak vyplývá z výše uvedeného grafu, není názor veřejnosti jednoznačný. Vyhodnocením otázky, co je aura, jsem zjistila, že 100 osob (65 %) správně uvádí, že aura je předzvěst, která předpovídá nadcházející epileptický záchvat. Dále 45 osob (29 %) uvádí, že aura je organizace, zabývající se problematikou epilepsie. Nakonec 9 osob (6 %) uvádí, že se jedná o druh léku užívaný k léčbě epilepsie.

41

Otázka č. 9: Setkal/a jste se někdy s člověkem, který trpí epilepsií?

70%


60%

59%

50% a) ano

40% 32%

b) ne c) nevím

30% 20% 9%

10% 0% odpovědi na otázku

Graf 7 Setkal/a jste se někdy s člověkem, který trpí epilepsií?

Z výše uvedeného grafu vyplývá, že 91 osob (59 %) se alespoň jednou v životě setkalo s člověkem, který trpí epilepsií. Překvapivě se jedná o početnou skupinu lidí, kteří s takto nemocnými lidmi přišli do styku. Dalších 49 osob (32 %) se ještě nikdy s člověkem trpícím epilepsií nesetkalo. 14 osob (9 %) neví, že by se setkalo s člověkem, který trpí epilepsií.

42

Otázka č. 10: V rámci poskytnutí první pomoci u epileptického záchvatu je nutné?

100% 90%

86%


80%

a) položit postiženého na zem, odstranit nebezpečné předměty z okolí postiženého, kontrolovat dýchání, stav vědomí

70% 60%

b) vložit předmět do úst, aby nedošlo k poranění jazyka

50% 40%

c) zahájit masáž srdce a dýchání z úst do úst

30% 20%

13%

10%

1%


Graf 8 V rámci poskytnutí první pomoci u epileptického záchvatu je nutné?

Z výše uvedeného grafu vyplývá, že 133 osob (86 %) správně uvádí, že při propuknutí epileptickém záchvatu je vhodné položit postiženého na zem, odstranit nebezpečné předměty z okolí postiženého, kontrolovat dýchání a stav vědomí. Dalších 20 osob (13 %) nesprávně uvádí, že při atace epileptického záchvatu by postiženému vložili předmět do úst, aby nedošlo k poranění jazyka. Dříve se tento postup v první pomoci využíval. V současné době se již nepoužívá, často právě při vkládání předmětu do úst docházelo k poranění zubů a dutiny ústní. Z odpovědí dotazovaných respondentů je zřejmé, že část veřejnosti má tuto mylnou informaci stále v povědomí. Nakonec zbývá 1 osoba (1 %), která uvádí, že by v rámci první pomoci u epileptického záchvatu zahájila primárně masáž srdce a dýchání z úst do úst. Pokud by došlo následkem epileptického záchvatu k zástavě dýchání nebo srdeční akce je samozřejmost, že by tyto kroky v rámci poskytování první pomoci následovaly. Ovšem primárně se při vypuknutí epileptického záchvatu postupuje tak, jak bylo uvedeno většinou respondentů, tudíž je vhodné jak je již výše uvedeno položit postiženého na zem, odstranit nebezpečné předměty z okolí postiženého, kontrolovat dýchání a stav vědomí.

43

Otázka č. 11: Jaký je správný postup při propuknutí epileptického záchvatu?

100% 87%

90%


80%

a) podám sladký nápoj, aby se zvýšila hladina krevního cukru

70% 60%

b) zvednu postiženému dolní končetiny, aby došlo k většímu prokrvení mozku

50% 40%

c) kontrolovat postiženého do doby navrácení vědomí, eventuálně do příjezdu záchranné služby

30% 20% 10%

9% 4%


Graf 9 Jaký je správný postup při propuknutí epileptického záchvatu?

Z výše uvedeného grafu je zřejmé, že 134 osob (87 %) správně odpovídá, že budou kontrolovat postiženého do doby navrácení vědomí, eventuelně do příjezdu záchranné služby. Dále 14 osob (9 %) uvádí, že zvednou postiženému dolní končetiny, aby došlo k většímu prokrvení mozku. Tento krok se v rámci první pomoci využívá např. u mdloby, synkopy. U epileptického záchvatu se nevyužívá. Nakonec zbývajících 6 osob (4 %) uvádí, že by podaly sladký čaj, aby se zvýšila hladina krevního cukru. Tento postup první pomoci by byl vhodný při poskytování první pomoci u hypoglykemie, ne při poskytování první pomoci u epileptického záchvatu.

44

Otázka č. 12: Znáte telefonní číslo na Zdravotnickou záchrannou službu?

Tabulka 5 Znáte telefonní číslo na Zdravotnickou záchrannou službu?

Absolutní četnost

Relativní četnost

odpovědí

odpovědí

150

11

4%

špatná

155

136

55 %

správná

158

1

1%

špatná

112

101

40 %

správná

Celkem odpovědí

249

100 %

_______________

Telefonní čísla

Správnost odpovědí

Z výše uvedené tabulky vyplývá, zda zná veřejnost telefonní číslo na Zdravotnickou záchrannou službu. Dala jsem respondentům možnost označit více odpovědí, tudíž jsem do výše uvedené tabulky rozepsala pro zajímavost celkový počet odpovědí (249) a ne odpovědi vztahující se k počtu respondentů (154). V tabulce jsem pro větší přehlednost označila, které odpovědi jsou špatné a které správné. Nejvíce odpovědí se vztahuje k číslu 155, jedná se o 136 (55 %) odpovědí. Na číslo 112 připadá 101 (40 %) odpovědí, tudíž číslo na integrovaný záchranný systém. Dále je 11 odpovědí (4 %) číslo 150, které představuje číslo na Hasičský záchranný sbor. Nakonec 1 odpověď (1 %) je telefonní číslo 158, což je telefonní číslo Policie ČR.

45

Otázka č. 13: Je nutné vždy volat Zdravotnickou záchrannou službu?

70% 63%


60%

a) budu volat vždy

50% 40%

b) nebudu volat vůbec, postižený zvládne situaci sám

36%

30% c) budu volat při dlouhém trvání záchvatu, pokud se budou záchvaty opakovat, dojde-li k poruše vědomí, k poranění postiženého

20% 10% 1% 0% odpovědi na otázku

Graf 10 Je nutné vždy volat Zdravotnickou záchrannou službu?

Z výše uvedeného grafu vyplývá, že 97 osob (63 %) bude volat při dlouhém trvání záchvatu, pokud se budou záchvaty opakovat, dojde-li k poruše vědomí, k poranění postiženého. Dalších 55 osob (36 %) uvádí, že bude volat Zdravotnickou záchrannou službu vždy. Zbývající 2 osoby (1 %) uvádí, že by nevolaly Zdravotnickou záchrannou službu vůbec, že postižený situaci zvládne sám. Mnohem lepší je varianta, že bude veřejnost postiženému volat Zdravotnickou záchrannou službu vždy, než kdyby ji nevolala vůbec.

46

Otázka č. 14: Víte o tom, že Vám při neposkytnutí první pomoci hrozí trestní stíhání?

100%

92%

90%


80% 70% a) ano

60%

b) ne

50%

c) první pomoc poskytují pouze zdravotníci a lékaři

40% 30% 20% 10%

6%

2%


Graf 11 Víte o tom, že Vám při neposkytnutí první pomoci hrozí trestní stíhání?

Z výše uvedeného grafu je zřejmé, že 141 osob (92 %) si uvědomuje, že jim při neposkytnutí první pomoci hrozí trestní stíhání. Dalších 10 osob (6 %) uvádí, že jim při neposkytnutí první pomoci trestní stíhání a trestní odpovědnost nehrozí. Nakonec 3 osoby (2 %) uvádí, že poskytnutí první pomoci je pouze věcí zdravotníků a lékařů.

47

Otázka č. 15: Osoby trpící epilepsií musí dodržovat tato omezení:

100%

92%

90% a) nesmí pracovat v nepřetržitém provozu (je zakázáno pracovat v nočních směnách), nutná přísná abstinence alkoholu, pravidelný režim spánku


80% 70% 60%

b) nesmí pracovat v nočních směnách, alkohol konzumovat mohou

50% 40%

c) nesmí konzumovat alkohol, pracovat v nepřetržitém provozu je dovoleno

30% 20% 10%

3%

5%


Graf 12 Osoby trpící epilepsií musí dodržovat tato omezení

Položením otázky č. 15, která omezení musí nemocní lidé s epilepsií dodržovat, jsem se dozvěděla, že 142 osob (92 %) správně uvádí, že lidé s epilepsií nesmí pracovat v nepřetržitém provozu (tudíž je zakázáno pracovat v nočních směnách), je nutná přísná abstinence alkoholu a pravidelný režim spánku. Následovali respondenti, kteří uvádí, že lidé s epilepsií nesmí konzumovat alkohol, ovšem pracovat v nepřetržitém provozu je dovoleno, tuto odpověď uvádí 8 osob (5 %). Nakonec 4 osoby (3 %) uvádí, že lidé s epilepsií nesmí pracovat v nočních směnách, ale alkohol konzumovat mohou.

48

Otázka č. 16: Myslíte si, že mohou osoby s epilepsií vlastnit řidičský průkaz?

80% 70%

70%


60% a) mohou řídit bez omezení 50% b) mají celoživotní zákaz řízení

40% 30%

25%

c) mohou řídit pouze za určitých podmínek, které jsou stanoveny zákonem

20% 10%

5%


Graf 13 Myslíte si, že mohou osoby s epilepsií vlastnit řidičský průkaz?

Z výše uvedeného grafu je zřejmé, že 109 osob (70 %) správně odpovídá, že osoby s epilepsií mohou řídit pouze za určitých podmínek, které jsou stanoveny zákonem. Dalších 38 osob (25 %) uvádí, že osoby s epilepsií mají celoživotní zákaz řízení motorových vozidel. Nakonec 7 osob (5 %) odpovídá, že osoby s epilepsií mohou řídit bez omezení.

49

Otázka č. 17: Osoby s epilepsií nemohou vykonávat tyto profese: Tabulka 6 Osoby s epilepsií nemohou vykonávat tyto profese

Odpovědí na otázku

Absolutní četnost Relativní četnost

Správnost

odpovědí

odpovědí

odpovědí

a) kadeřník/ce

27

4%

špatná

b) listonoška

19

3%

špatná

c) pilot

133

21%

správná

d) prodavačk/a

19

3%

špatná

95

15%

správná

f) řidič z povolání

119

19%

správná

g) elektrikář

57

9%

správná

h) výškové práce

132

21%

správná

ch) řezník/ce

29

5%

špatná

Celkem odpovědí

630

100%

_____________

e) všeobecná sestra v nepřetržitém provozu

Položením otázky č. 17 jsem dala respondentům možnost označit více odpovědí, tudíž jsem do výše uvedené tabulky rozepsala pro zajímavost celkový počet odpovědí (630) a ne odpovědi vztahující se k počtu respondentů (154), zjistila jsem, zda má veřejnost informace o profesích, které nemohou lidé s epilepsií vykonávat. V tabulce jsem pro větší přehlednost označila, které odpovědi jsou špatné a které správné. Nejvíce 133 odpovědí (21 %) je, že osoby s epilepsií nemohou vykonávat profesi pilota. Následuje 132 odpovědí (21 %), že nemocní s epilepsií nemohou vykonávat výškové práce. Další počet odpovědí je 119 (19 %) dotazovaní uvádí, že osoby s epilepsií nemohou vykonávat profesi řidiče z povolání. 95 odpovědí (15 %) je, že nelze vykonávat profesi všeobecné sestry v nepřetržitém provozu, 57 odpovědí (9 %) je profese elektrikáře, 29 odpovědí (5 %) je profese řezník/ce, 27 odpovědí (4 %) je, že osoby s epilepsií nemohou vykonávat profesi kadeřnice. Shodně 19 odpovědí (3 %) je povolání listonoše/ ky a stejný počet 19 (3 %) je, že osoby s epilepsií nemohou vykonávat profesi prodavačky/če.

50

Otázka č. 18: Myslíte si, že mají osoby s epilepsií problémy se začleňováním do společnosti (např. najít si životního partnera, při výběru školy, najít vhodné zaměstnání atd.)?

45%

42%

40%


35%

32%

30%

26% a) ano

25%

b) ne 20%

c) nevím


Graf 14 Myslíte si, že mají osoby s epilepsií problémy se začleňováním do společnosti (např. najít si životního partnera, při výběru školy, najít vhodné zaměstnání atd.)?

Další otázka č. 18 zjišťuje, zda si veřejnost myslí, že mají osoby s epilepsií problémy při začleňování do společnosti (např. při hledání vhodného životního partnera, při výběru studia, při hledání vhodného zaměstnání). Nejvíce, a to 64 osob (42 %) uvádí, že osoby s epilepsií nemají žádné obtíže se začleňováním se do společnosti. Dalších 50 osob (32 %) uvádí, že osoby s epilepsií problém se začleňováním mají. Zbývajících 40 osob (26 %) uvádí, že neví, zda mají osoby s epilepsií problém se začleňováním se do společnosti.

51

Otázka č. 19: Odkud máte informace o epilepsii?

Tabulka 7 Odkud má veřejnost informace o epilepsii

Odpovědi na otázku

Absolutní

Relativní

četnost odpovědí četnost odpovědí

a) média (např. TV, rozhlas, tisk, internet, atd.)

122

49%

b) literatura

39

16%

c) rodina

37

15%

d) od lékaře

21

8%

c) jiné

30

12%

Celkem odpovědí

249

100%

Položením otázky č. 19 jsem dala respondentům možnost označit více odpovědí, tudíž jsem do výše uvedené tabulky rozepsala pro zajímavost celkový počet odpovědí (249) a ne odpovědi vztahující se k počtu respondentů (154). Nejvíce odpovědí 122 (49 %) je, že nejvíce informací o epilepsii mají respondenti z médií (z TV, rozhlasu, tisku a především z internetu. 39 (16 %) odpovědí je, že respondenti mají informace z literatury. 37 odpovědí (15 %) je, že respondenti mají informace z rodiny (někteří respondenti uvedli, že mají osobu s epilepsií v úzkém rodinném kruhu). 30 odpovědí (12 %) uvádí vlastní zdroj informací. Odpovídají, že mají informace o epilepsii díky tomu, že mají osobu s epilepsií v okruhu přátel, na pracovišti, dále mají informace z různých kurzů, od kolegů a spoluobčanů. Nejméně odpovědí je 21 (8 %), že respondenti mají informace od lékařů a sester.

52

Otázka č. 20: Myslíte, že jsou informace ohledně epilepsie, které se dostanou k veřejnosti dostačující?

50%

46%

45%


40% 34%

35% 30%

a) ano b) ne

25% 20%

c) nevím

20%


Graf 15 Myslíte, že jsou informace ohledně epilepsie, které se dostanou k veřejnosti dostačující?

Z výše uvedeného grafu je zřejmé, že si 70 osob (46 %) myslí, že informace o epilepsii, které se dostanou k veřejnosti nejsou dostačující. 53 osob (34 %) nemá vyhraněný názor a neví, zda jsou dostupné informace o epilepsii dostačující. Nakonec si 31 osob (20 %) myslí, že informace o epilepsii, které se dostanou k veřejnosti, dostačující jsou.

53

Otázka č. 21: Měl/a byste zájem o získání dalších informací o epilepsii?

50% 45%

45%


40% 35%

31%

30%

a) ano 24%

25%

b) ne c) nevím

20% 15% 10% 5% 0% odpovědi na otázku

Graf 16 Měl/a byste zájem o získání dalších informací o epilepsii?

Z výše uvedeného grafu vyplývá, že 69 osob (45 %) má zájem o získání dalších informací o epilepsii. 48 osob (31 %) zájem o informace o epilepsii nemá. Zbývajících 37 osob (24 %) má opět nevyhraněný názor a tvrdí, že neví, zda mají zájem o získání dalších informací o epilepsii.

54

Otázka č. 22: Měl/a byste zájem o získání dalších informací o poskytování první pomoci u epileptického záchvatu?

60% 54%


50%

40% 32%

a) ano b) ne

30%

c) nevím 20% 14% 10%


Graf 17 Měl/a byste zájem o získání dalších informací o poskytování první pomoci u epileptického záchvatu?

Z výše uvedeného grafu je zřejmé, že 84 osob (54 %) má zájem o získání informací o první pomoci u epileptického záchvatu, 49 osob (32 %) zájem nemá a zbývajících 21 osob (14 %) neví, zda mají zájem o získání dalších informací o poskytování první pomoci u epileptického záchvatu.

55

Otázka č. 23: Který z následujících bodů dle Vašeho názoru nejlépe přispěje k větší informovanosti veřejnosti při poskytování první pomoci u epileptického záchvatu?

Tabulka 8 Který z následujících bodů dle Vašeho názoru nejlépe přispěje k větší informovanosti veřejnosti při poskytování první pomoci u epileptického záchvatu?

Odpovědi na otázku

Absolutní četnost

Relativní četnost

odpovědí

odpovědí

82

26 %

47

15 %

47

15 %

97

30 %

14

14 %

319

100 %

a) vydání, následná distribuce informačních letáků/brožur b) více informací o této problematice v médiích (např. v TV, rádiu, v tisku, na internetu atd.) c) veřejné přednášky pořádané odborníky na téma první pomoc u epileptického záchvatu d) systematické vzdělávání žáků již na základních školách, v autoškolách, zaměstnanců na pracovištích e) možnost praktického nácviku jednotlivých úkonů první pomoci u epileptického záchvatu pod odborným dohledem Celkem odpovědí

Položením otázky jsem respondentům možnost označit více odpovědí, tudíž jsem do výše uvedené tabulky rozepsala pro zajímavost celkový počet odpovědí (319) a ne odpovědi

vztahující

se

k počtu

respondentů

(154).

Nejvíce

odpovědí

97

(30 %) je systematické vzdělávání žáků již na základních školách, v autoškolách a vzdělávání zaměstnanců na pracovištích. 82 odpovědí (26 %) je vydání a následná distribuce informačních brožur o epilepsii. 47 odpovědí (15 %) je, že k největší informovanosti přispějí veřejné přednášky pořádané odborníky na téma první pomoc u epileptického záchvatu. Shodně dalších 47 (15 %) odpovědí je více informací o problematice epilepsie v médiích. Nejméně je 14 odpovědí (14 %), že k větší informovanosti veřejnosti přispěje možnost praktického nácviku jednotlivých úkonů první pomoci u epileptického záchvatu pod odborným dohledem. 56

Otázka č. 24: Prostor pro případné poznámky, připomínky. 100%

88%

90%


80% 70% 60%

respondenti, kteří se vyjádřili

50%

respondenti, kteří se nevyjádřili

40% 30% 20%

12%

10% 0% odpově di na otáz ku

Graf 18 Prostor pro případné poznámky, připomínky.

Poslední otázka dává prostor k vyjádření vlastních názorů a připomínek dotazovaných respondentů. Své názory uvádí celkem 18 osob (12 %), názory jsou uvedeny následovně. 3 osoby uvádí, že jsou přesvědčeni o tom, že pokud se osoba, která se ocitne v roli záchranáře, na poskytnutí první pomoci psychicky necítí, tak nemá povinnost tuto pomoc poskytovat. Další 2 osoby uvádí, že se ještě nikdy s člověkem, který trpí epilepsií nesetkaly. Opět 2 osoby uvádí připomínku, že by měl mít každý nemocný s epilepsií u svých dokladů také průkaz epileptika, dále by měl mít s sebou dle názoru dotazovaných respondentů návod či leták, podle kterého mají zachránci na místě postupovat. 3 osoby uvádí, že je dotazníkové šetření obtěžovalo. 4 osoby uvádí, že je informace o epilepsii, epileptickém záchvatu nezajímají, protože nemají nikoho s tímto onemocněním ve svém okolí. Zároveň ovšem dodávají, že kdyby epilepsií onemocněl někdo z jejich rodiny, svůj názor by zřejmě přehodnotily. Nakonec 4 osoby uvádí informaci, že veškeré informace o epilepsii mají především z internetu, že z médií je tento zdroj využíván nejčastěji. 136 osob (88 %) své názory neuvádí.

57

2.7 Diskuse V této kapitole se nejprve pokusím o stručnou a jasnou interpretaci výsledků, které vyplynuly z dotazníkového šetření. Tématem mé bakalářské práce je: „Mystifikace veřejnosti v poskytnutí první pomoci u epileptického záchvatu.“ V šetření bylo nutné zjistit a zohlednit informace, které se týkají primárně problematiky poskytování první pomoci u epileptického záchvatu, tak i informace, které s touto problematikou úzce souvisí. Z tohoto důvodu byly zjišťované nejen konkrétní znalosti poskytování první pomoci u epileptického záchvatu, ale také informace, zda je veřejnost informovaná o epilepsii a zda má zájem o získávání dalších informací o výše uvedené problematice. Epilepsie je onemocnění, které se manifestuje právě epileptickými záchvaty, proto je nutné tyto dvě problematiky od sebe nerozlišovat. Všechny stanovené cíle a výzkumné otázky mají jeden společný záměr, a to odhalení důvodu mystifikace veřejnosti. Je nutné odhalit jakým způsobem je k lidem s epilepsií přistupováno a jakým způsobem je poskytnuta první pomoc u epileptického záchvatu je – li tomu třeba. V zájmu zjišťování informací byla oslovena široká veřejnost Jihomoravského kraje. Otázky byly cílené, směřující ke konkrétním cílům a výzkumným otázkám. Shrnula jsem a následně vyhodnotila veškeré informace získané od široké veřejnosti. Dále jsou v diskusi uvedeny výsledky výzkumného šetření studentky Krajčové (2008) z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, která se ve své bakalářské práci zaobírala podobnou tématikou jako já. Výsledky její práce lze tudíž porovnat s mými. V závěru diskuse uvádím dva zahraniční výzkumy, které se také zabývají vědomostmi veřejnosti při poskytování první pomoci, proto jsem se rozhodla výsledky těchto výzkumů použít pro srovnání výsledků svého výzkumného šetření. Konkrétní výsledky mého výzkumného šetření: Cíl 1: Zjistit, jestli je veřejnost informovaná o epilepsii. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že převážná část veřejnosti je informována o epilepsii. Výzkumná otázka č. 1: Zná veřejnost pojem epilepsie? 58

K této výzkumné otázce se vztahují otázky č. 4 – 9 v dotazníku Při analyzování výzkumné otázky, zda veřejnost zná pojem epilepsie, jsem zjistila, že všichni dotazovaných respondenti ví, co je epilepsie za onemocnění. Ví, že se jedná o chronické neurologické onemocnění charakterizované opakovanými záchvaty. Laický název pro epilepsii zná většina dotazovaných respondentů, převážná část dotazovaných odpovídá správně i na otázku jakým způsobem se projevuje epileptický záchvat. S rozdílnými názory respondentů jsem se setkala při otázce, kde se dotazuji na auru. Tento pojem v povědomí veřejnosti příliš není. Po vyhodnocení šetření mohu konstatovat, že správné odpovědi uvedlo u otázek č. 4–8 více než 85 % dotazovaných respondentů, tudíž převážná většina veřejnosti zná pojem epilepsie. Více než polovina respondentů se alespoň jednou v životě setkala s osobou trpící epilepsií, což vyplynulo z položení otázky č. 9. Cíl 2: Zmapovat úroveň znalostí laické veřejnosti při poskytování první pomoci u epilepsie, epileptického záchvatu. Při vyhodnocení výzkumného cíle č. 2 jsem zmapovala úroveň vědomostí laické veřejnosti při poskytování první pomoci u epileptického záchvatu. Zjistila jsem, že většina veřejnosti umí adekvátně poskytnout první pomoc. Tudíž informace laické veřejnosti jsou na dobré úrovni. První pomoc u epileptického záchvatu by dokázala adekvátně poskytnout více než 80 % veřejnosti. Výzkumná otázka č. 2: Jaké má veřejnost vědomosti o postupu při poskytování první pomoci u epileptického záchvatu? K této výzkumné otázce se vztahují otázky č. 10 –14 v dotazníku. Většina veřejnosti by dle dotazníkového šetření uměla adekvátně poskytnout první pomoc u epileptického záchvatu. Správný postup při poskytování první pomoci zná více než 80 % veřejnosti. Veřejnost zná i telefonní číslo na Zdravotnickou záchrannou službu. Umí ve většině případů rozlišit, kdy je vhodné volat odbornou pomoc. Ví o tom, že jim při neposkytnutí první pomoci hrozí trestní stíhání.

59

Výzkumná otázka č. 3: Zná veřejnost omezení, která musí nemocný s epilepsií dodržovat? K této výzkumné otázce se vztahují otázky č. 15 – 18 v dotazníku. Veřejnost zná omezení, která musí nemocní s epilepsií dodržovat jen částečně. Veřejnost ví, že osoby s epilepsií nesmí pít alkohol a pracovat v nočních směnách. Respondenti také ví, že osoby s epilepsií mohou vlastnit řidičský průkaz pouze za určitých podmínek stanovených zákonem. Převážná část veřejnosti si ovšem myslí, že osoby s epilepsií nemají problém se začleňováním do společnosti, tudíž v této oblasti problematiku osob s epilepsií neznají. Problém je i s otázkou výběru povolání, které mohou osoby s epilepsií vykonávat. Zde nebyl názor veřejnosti jednoznačný a správný. Cíl 3: Zjistit, zda má laická veřejnost zájem o další informace týkající se problematiky epilepsie? Z výzkumného šetření vyplývá že, převážná část veřejnosti má zájem o další informace týkající se problematiky epilepsie.

Výzkumná otázka č. 4: Jaký je zájem veřejnosti o získávání dalších informací o epilepsii, o poskytování první pomoci u epileptického záchvatu?. K této výzkumné otázce se vztahují otázky č. 19–23 v dotazníku. Veřejnost projevila zájem o získávání dalších informací o epilepsii, o poskytování první pomoci u epileptického záchvatu. Nejvíce informací má veřejnost z médií, dále bylo zjištěno, že se k veřejnosti dostávají pouze nedostatečné informace o epilepsii. Většina veřejnosti má zájem o získání dalších informací o epilepsii i o poskytování první pomoci u epileptického záchvatu. Zjištěno, že k vyšší informovanosti veřejnosti by nejvíce přispělo systematické vzdělávání žáků již na základních školách, v autoškolách a zaměstnanců na pracovištích. Pro srovnání výsledků svého výzkumu jsem zvolila bakalářskou práci studentky UTB ve Zlíně. Krajčová (2008) se též zabývala problematikou informovanosti veřejnosti o problematice nemocných s epilepsií. Tudíž téma její bakalářské práce se velmi podobá mému zvolenému tématu bakalářské práce. Krajčová (2008) ve své práci uvádí, že jejího výzkumného šetření se zúčastnilo 48 % mužů a 52 % žen. Rozdala stejný počet 60

dotazníků osobám pod 20 let a osobám nad 20 let. Rozdělila otázky na dvě skupiny, některé otázky směřovala k respondentům, kteří mají nemocného s epilepsií v rodinném kruhu další k respondentům, kteří se s lidmi trpícími epilepsií nikdy nesetkali. Část výzkumu byla tudíž zaměřena též na laickou veřejnost. Zjistila, že 97 % dotazovaných zná telefonní číslo na Rychlou zdravotnickou pomoc, dále z jejího výzkumu vyplynulo, že většina veřejnost, která nemá blízkého s epilepsií by raději volala ZZP vždy, protože si nejsou jisti jak při poskytování první pomoci postupovat. Uvádí, že laická veřejnost, která neměla možnost se setkat s člověkem trpícím epilepsií neví jak postupovat při poskytování první pomoci u epileptického záchvatu. Položením otázky zda hrozí riziko trestního stíhání zjistila, že 65 % respondentů uvádí, že jim při neposkytnutí první pomoci hrozí trestní stíhání, 23% respondentů uvádí, že se to týká pouze zdravotnických pracovníků. Nakonec 12 % respondentů uvádí že jim žádný postih nehrozí. Dále Krajčová udává, že 44,2 % respondentů nemá žádné informace o epileptickém záchvatu, 34,6 % respondentů má informace z internetového zdroje, 9,6 % respondentů čerpá informace z médií a nakonec 5,8 %

respondentů má

informace z edukačních materiálů. Uvedla že lidé kteří nemají osobu s epilepsií ve svém okolí znají pojem epilepsie v 86,5 %, ti kteří osobu s epilepsií ve svém okolí mají, znají pojem epilepsie na 100%. Pokud mám porovnat výsledky práce výše uvedené studentky s mými mohu konstatovat, že studentka Krajčová psala svoji práci více strukturovaně a zkoumala respondenty z více hledisek. Já jsem pojala výzkum více komplexně a orientovala jsem se na širokou veřejnost obecně. Výrazný rozdíl výsledků je zřejmý v otázce zda by laická veřejnost uměla adekvátně poskytnout první pomoc studentka Krajčová uvádí, že by s tím měla laická veřejnost problém, z mého výzkumného šetření ovšem vyplývá, že veřejnost by první pomoc u epileptického záchvatu zvládla poskytnout. Zde se v názorech rozcházíme. U ostatních otázek jsou výsledky srovnatelné. Dle uveřejněného výzkumu, který proběhl ve Švýcarsku (ve všech jeho Kantonech) zná telefonní číslo na Zdravotnickou záchranou službu 60 % populace. Ve Švýcarsku se používá číslo na Zdravotnickou záchranou službu 144. Z mého výzkumu vyplývá, že telefonní číslo na Zdravotnickou záchrannou službu konkrétně číslo 155 zná celkem 55 % respondentů což je o 5 % méně než ve Švýcarsku. Informace může být zkreslená tím, že výzkum probíhal ve všech Švýcarských oblastech, moje výzkumné šetření probíhalo pouze u respondentů z Jihomoravského kraje (Erste Hilfe, 2016). 61

Při systematickém vyhledávání odborných zahraničních zdrojů a výzkumů jsem objevila studii St. John Ambulance (Anglie, Londýn). Výzkum této charitativní organizace, která se zaměřuje na první pomoc byl uveřejněn v roce 2010, se vzorkem 2045 respondentů, respondenti byli z řad dospělých, starších 18 let. Hlavní výsledky studie ukazují, že téměř 2/3 (59 %) respondentů cítí jistotu při poskytování první pomoci, snaží se o záchranu života. Oproti tomu z mého výzkumu vyplývá, že správný, adekvátní postup při poskytování první pomoci zná více než 80 % veřejnosti. Jak je již výše uvedeno, moje výzkumné šetření probíhalo pouze v Jihomoravském kraji s počtem respondentů 154. Londýnský výzkum na téma jaké má veřejnost vědomosti o postupu při poskytování první pomoci zahrnoval celkem 2045 respondentů. Můj výzkum zahrnuje o 1891 respondentů méně než Londýnský, tudíž je pojetí mého šetření v menším měřítku. Pokud bych ovšem prováděla výzkum s tolika respondenty jako při studii v Londýně mohla bych dospět i k jiným závěrům. (St. John Ambulance, 2015)

2.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi Z výzkumné části bakalářské práce vyplývá, že většina veřejnosti je adekvátně informovaná o epilepsii. Až 80 % veřejnosti by uměla kvalitně poskytnout první pomoc při atace epileptického záchvatu. Dotazovaní respondenti by dokázali rozlišit, kdy je vhodné přivolat odbornou pomoc. Mezi dotazovanými respondenty byli i jedinci, kteří se domnívají, že poskytnutí první pomoci je jen věcí zdravotníků a lékařů, setkala jsem s názory, že si osoby při vypuknutí epileptickém záchvatu dokáží pomoci sami. Tudíž je vhodné i na tuto malou část veřejnosti edukačně působit. Z výzkumu vyplynulo, že veřejnost má zájem nejen o nové informace týkajících se epilepsie, ale má zájem i o informace, které jim usnadní poskytnutí první pomoci u epileptického záchvatu, je nutné tohoto zájmu veřejnosti správně využít. V životě každého z nás mohou nastat situace, kdy se ocitneme v roli zachránce a život postiženého se ocitne v našich rukou. Z tohoto důvodu je důležité, aby veřejnost měla správné a pravdivé informace o epilepsii a možném epileptickém záchvatu. Dostatečná informovanost a znalost této problematiky může výrazně omezit pochyby a nejistotu potencionálního zachránce. Jak uvedli respondenti v dotazníkovém šetření, nejvíce informací o epilepsii čerpají především z médií. Co se týče médií jsou nejvíce využívané informace z internetu. 62

Tyto informace jsou mnohdy irelevantní a zavádějící. Z vyjádření veřejnosti jasně vyplývá, že k vyšší informovanosti veřejnosti přispěje systematické vzdělávání žáků již na základních školách, autoškolách a zaměstnanců na pracovištích. V tomto případě by bylo nutné nastavit nové osnovy vzdělávání a zařadit do výuky i pravidelnou edukaci žáků v oblasti první pomoci. V autoškolách se základy první pomoci standardně vyučují , školení první pomoci by se mělo pravidelně provádět i na pracovištích v rámci BOZP. Otázkou ovšem zůstává, zda tomu tak skutečně je. Veřejnost by ocenila i možnost přednášek, jejichž součástí bude i praktický nácvik jednotlivých úkonů. S ohledem na tuto skutečnost zajistím komplex přednášek určených pro veřejnost, na téma poskytování první pomoci obecně i první pomoci u epileptického záchvatu. Dalším krokem je navržení, vydání a následná distribuce informační brožury vlastní výroby (viz příloha č. 4 , s přílohou č. 4 souvisí příloha č. 5 a to Souhlas rodičů s uveřejněním použitých fotografií). Na informačním materiálu jsou jednoduchým způsobem znázorněny

informace a kroky, podle kterých je možno adekvátně

poskytnout první pomoc u epileptického záchvatu. Povinností a náplní práce sestry je i edukační činnost. Edukace v ošetřovatelství je aplikovaný obor ošetřovatelství, který se zabývá vzděláváním nejen pacientů, ale i zdravé části populace. Přínos své práce v kontextu ošetřovatelství vidím právě v edukační činnosti. Jelikož efektivní edukace může vyvolávat změny názorů a postojů veřejnosti. Záměrem mé práce je tudíž přispět ke zvýšení informovanosti veřejnosti v oblasti epilepsie a první pomoci u epileptického záchvatu, odstranění bariér a předsudků. Předpokládám, že zajištěním přednášek pro laickou veřejnost a distribucí edukačního letáku přispěji k přínosu ošetřovatelství.

63

Závěr Bakalářskou práci na téma: „Mystifikace veřejnosti v poskytnutí první pomoci u epileptického záchvatu“ jsem si zvolila především z důvodu osobního zájmu o tuto tématiku. S lidmi trpícími epilepsií se při své práci často setkávám. Nemocní s epilepsií musí dodržovat nejrůznější omezení, projevy onemocnění vzbuzují v okolí nemocného rozpaky, stigma i následnou diskriminaci. Svoji prací se pokusím alespoň malou mírou přispět ke zlepšení obecného povědomí o epilepsii cestou kvalitnější informovanosti veřejnosti. V teoretické části bakalářské práce jsem se zabývala kapitolami a odbornými pojmy, které úzce souvisí s výběrem tématu bakalářské práce. Nedílnou součástí teoretického základu práce je analýza historie onemocnění, toto téma je důležité z hlediska objasnění předsudků a mýtů, pramenících z neznalosti onemocnění, které se tradovaly napříč generacemi. Následně je součástí teoretické části mnoho dalších zajímavých kapitol, za nejdůležitější pasáže práce považuji právě kapitolu historie epilepsie, první pomoc u epileptického záchvatu a sociální aspekty tohoto onemocnění. O tyto poznatky jsem se opírala nejčastěji a jsou pro moji práci stěžejní. Nyní se pokusím stručně a zřetelně shrnout poznatky, které jsem zjistila během výzkumného šetření. Pro svoji práci jsem si stanovila tři výzkumné cíle, dále jsem si stanovila čtyři výzkumné otázky. Prvním cílem, který jsem si stanovila bylo zjistit, zda je veřejnost informovaná o epilepsii. Z výsledků šetření vyplývá, že veřejnost zná pojem epilepsie, více než polovina dotazovaných respondentů se již někdy v životě setkali s člověkem, který trpí epilepsií. Dalším cílem bakalářské práce bylo zmapovat úroveň znalostí laické veřejnosti při poskytování první pomoci u epilepsie, epileptického záchvatu, došla jsem ke zjištění, že veřejnost by uměla adekvátně poskytnout první pomoc, tudíž informace laické veřejnosti jsou na velmi dobré úrovni. Na tento cíl navazovala i výzkumná otázka, která měla za úkol zjistit, jaké má laická veřejnost vědomosti o poskytování první pomoci u epileptického záchvatu. Zjistila jsem, že správný postup poskytování první pomoci u epileptického záchvatu zná více než 80 % laické veřejnosti, výsledkem šetření jsem byla příjemně překvapená. Z výzkumného šetření dále vyplynulo, že omezení, která musí nemocní s epilepsií dodržovat zná veřejnost pouze částečně. Názory veřejnosti, na omezení, která musí nemocní s epilepsií dodržovat nebyly jednoznačné a správné. Zjistila jsem, že veřejnost projevila zájem o informace, které se týkají epilepsie, epileptického záchvatu . V úplném závěru chci zdůraznit, že epilepsie

je relativně závažné i relativně časté neurologické onemocnění. Při dodržování správné životosprávy a léčby je onemocnění dobře zvládnutelné a nemocní s epilepsií mohou prožít aktivní a plnohodnotný život. Onemocnění není psychiatrickou poruchou ani nemocí, v žádném případě se nejedná ani o infekční onemocnění. Je na nás jaké zaujmeme k nemocným lidem s epilepsií stanovisko, zda jsme ochotni poskytnout pomocnou ruku, nebo zda zaujmeme negativní postoj a jsme pro takto nemocné osoby jen a pouhou přítěží.

Seznam použité literatury a použitých zdrojů AMBLER, Zdeněk, 2010. Základy neurologie. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-707-3. ANDRŠOVÁ, Alena, 2012. Psychologie a komunikace pro záchranáře. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4119-2. BEDNAŘÍK, Josef, Zdeněk AMBLER a Evžen RŮŽIČKA et al., 2010. Klinická neurologie. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-389-9.

BERLIT, Peter, 2007. Memorix neurologie. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1915-3. Bílá kniha Epilepsie: Epilepsie. DOBROMYSL.CZ. [online]. © 2002-2012 [cit. 2015-1101]. Dostupné z: http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=321 BOTÍKOVÁ, Andrea a Andrea LAJDOVÁ, 2014. Vědomosti žáků základních škol o epilepsii. Sestra. roč. 24, č. 3, s. 27-28. ISSN 1210-0404. BRÁZDIL, Milan et al., 2011. Farmakorezistentní epilepsie. Praha: Triton. ISBN 97880-7387-495-7. BRÁZDIL, Milan a Jindřiška BUREŠOVÁ et al., 2007. Soubor minimálních diagnostických a terapeutických standardů u pacientů s epilepsií. Praha: Maxdorf. ISBN 978-80-903979-0-3. BRÁZDIL, Milan a Petr MARUŠIČ et al., 2006. Epilepsie temporálního laloku. Praha: Triton. ISBN 80-7254-836-0. Berger Hans. Velký lékařský slovník On-Line. [online]. © 2008 [cit. 2015-11-15]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/berger-hans

BUŠEK, Petr, 2013. Epilepsie. Medicína pro praxi. roč. 10, č. 3, s. 111-114. ISSN 1214-8687. BYDŽOVSKÝ, Jan, 2008. Akutní stavy v kontextu. Praha: Triton. ISBN 978-80-7254815-6. BYDŽOVSKÝ, Jan, 2011. Předlékařská první pomoc. Praha: Grada. ISBN 978-80-2472334-1. CETLOVÁ, Lada, 2011. První pomoc. Brno: Tribun EU. ISBN 978-80-263-0024-3. CITÁTY SLAVNÝCH. Citáty autora. [online]. © 2010 [cit. 2015-11-15]. Dostupné z: http://citaty-slavnych.cz/autor/Emil_du_Bois-Reymond ČECHOTOVÁ, Eva a Martina KRATOCHVÍLOVÁ, 2009. Epilepsie. Sestra. roč. 19, č. 3, s. 63-64. ISSN 1210-0404. DÖRNER, Klaus a Ursula PLOG, 1999. Bláznit je lidské. Praha: Grada. ISBN 80-7169628-5. Epilepsie a dítě. Společnost-E.cz. [online]. © 2012 [cit. 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.spolecnost-e.cz/wp-content/uploads/tiskoviny/zlutaky/epilepsie-a-dite2012.pdf Epilepsie

Brno.

[online].

©2009

[cit.

2015-11-24].

Dostupné

[cit.

2015-11-24].

Dostupné

z: http://www.epilepsiebrno.cz/denni-aktivity.html Epilepsie

Brno.

[online].

©2009

z: http://www.epilepsiebrno.cz/ridicsky-a-zbrojni-prukaz.html Epilepsie: Špičková péče i řada mýtů. Lékařské zpravodajství. [online]. 23.6.2008 [cit. 2015-11-15].

Dostupné

z:

http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-

noviny-zdn/epilepsie-spickova-pece-i-rada-mytu-365181

Erste Hilfe. Notruf, Notfall und Notfallnummern. [online]. 2016 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://www.erstehilfe.ch/ FIALOVÁ, Ilona, 2011. Analýza faktorů determinujících edukaci a profesní orientaci jedinců se zdravotním postižením. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-2105591-9. Jackson John Hughlings. Velký lékařský slovník On-Line . [online]. © 2008 [cit. 201511-15]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/jackson-john-hughlings JUŘÍKOVÁ, Lenka, 2010. Epilepsie a epileptické záchvaty. Sestra. roč. 20, č. 2, s. 7374. KADAŇKA, Zdeněk et al., 2010. Učebnice speciální neurologie. Brno: Masarykova univerzita. ISNB 80-210-2125-X. KELNAROVÁ, Jarmila et al., 2012. První pomoc I. Praha: Grada. ISBN 978-80-2474199-4. KRAJČOVÁ, I, 2008. Informovanost veřejnosti o problematice nemocných s epilepsií. Zlín. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Mgr. Anna Krátká. KRATOCHVÍLOVÁ, Michaela, 2012. První pomoc. Praha: Forum. ISBN 978-80904803-8-4. Medicínská technologie. Chip.cz. [online]. 1.7.2013 [cit. 2015-11-15]. Dostupné z: http://www.chip.cz/casopis-chip/earchiv/vydani/rocnik-2013/chip-06-2013/medicinskatechnologie/ MORÁŇ, Miroslav, 2007. Praktická epileptologie. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387023-2.

OŠLEJŠKOVÁ, Hana a Zuzana MAKOVSKÁ, 2009. Naše dítě má epilepsii. Plzeň: Adela. ISBN 978-80-87094-05-1. OŠLEJŠKOVÁ, Hana et al., 2009. Epileptické a neepileptické záchvaty v dětství a adolescenci. Plzeň: Adela. ISBN 978-80-87094-06-8.

PANAYIOTOPOLOS, C. P, 2010. Atlas of Epilepsies. London: Springer. ISBN 978-184882-127-9. PREISS, Marek, Hana KUČEROVÁ et al., 2006. Neuropsychologie v neurologii. Praha: Grada. ISBN 80-247-0843-4. SEIDL, Zdeněk, 2015. Neurologie pro studium i praxi. Praha: Grada. ISBN 978-80247-5247-1. St John Ambulance. the nation’s leading first aid charity. [online]. © 2015 [cit. 201603-25].

Dostupné

z:

http://www.sja.org.uk/sja/what-we-do/latest-news/news-

archive/news-stories-from-2010/april/2-in-3-couldnt-save-a-life.aspx Stručná epileptologie pro praxi . Olomouc: Solen, s.r.o.. 2010, roč. 11, č. 3, s. 7. ISSN 1213-1814. TYRLÍKOVÁ, Ivana et al., 2005. Neurologie pro sestry. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů. ISBN 80-7013-287-6. VÍTEK, Jiří, Marie VÍTKOVÁ, 2010. Teorie a praxe v edukaci, intervenci, terapii a psychosociální podpoře jedinců se zdravotním postižením se zaměřením na neurologická onemocnění. Brno: Paido. ISBN 978-80-7315-210-9. VOJTĚCH, Zdeněk, 2005. EEG v epileptologii dospělých. Praha: Grada. ISBN 80-2470690-3.

WHO. Epilepsy. [online].

©2015

[cit.

z: http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs999/en/

2015-11-24].

Dostupné

Seznam zkratek př. n. l. – před našim letopočtem AE – léky na léčbu epilepsie, antiepileptika WHO – Světová zdravotnická organizace EEG – elektoencefalografie CT – počítačová tomografie MR – magnetická resonance PET – pozitronová emisní tomografie Hz – hertz – fyzikální jednotka frekvence

Seznam tabulek Tabulka 1 Diferenciální diagnóza mezi epileptickým záchvatem a synkopou (Bušek, 2013) ………………………………………………………………………….22 Tabulka 2 Pohlaví respondentů....................................................................................... 34 Tabulka 3 Věk respondentů ............................................................................................ 34 Tabulka 4 Vzdělání respondentů .................................................................................... 35 Tabulka 5 Znáte telefonní číslo na Zdravotnickou záchrannou službu? ........................ 45 Tabulka 6 Osoby s epilepsií nemohou vykonávat tyto profese ...................................... 50 Tabulka 7 Odkud má veřejnost informace o epilepsii .................................................... 52 Tabulka 8 Který z následujících bodů dle Vašeho názoru nejlépe přispěje k větší informovanosti veřejnosti při poskytování první pomoci u epileptického záchvatu? .... 56

Seznam grafů Graf 1 Incidence a prevalence epilepsie podle věkových skupin (Stručná epileptologie pro praxi, 2010)............................................................................................................... 15 Graf 2 Co je epilepsie?.................................................................................................... 37 Graf 3 Víte, jak se lidově (laicky) říká epilepsii? ........................................................... 38 Graf 4 Víte, jak se projevuje epileptický záchvat? ......................................................... 39 Graf 5 Víte, co je to epileptický záchvat? ....................................................................... 40 Graf 6 Co je to aura? ....................................................................................................... 41 Graf 7 Setkal/a jste se někdy s člověkem, který trpí epilepsií? ...................................... 42 Graf 8 V rámci poskytnutí první pomoci u epileptického záchvatu je nutné? ............... 43 Graf 9 Jaký je správný postup při propuknutí epileptického záchvatu? ......................... 44 Graf 10 Je nutné vždy volat Zdravotnickou záchrannou službu? ................................... 46 Graf 11 Víte o tom, že Vám při neposkytnutí první pomoci hrozí trestní stíhání? ........ 47 Graf 12 Osoby trpící epilepsií musí dodržovat tato omezení ......................................... 48 Graf 13 Myslíte si, že mohou osoby s epilepsií vlastnit řidičský průkaz?...................... 49 Graf 14 Myslíte si, že mají osoby s epilepsií problémy se začleňováním do společnosti? (např. najít si životního partnera, při výběru školy, najít vhodné zaměstnání atd.) ........ 51 Graf 15 Myslíte, že jsou informace ohledně epilepsie, které se dostanou k veřejnosti dostačující? …………………………………………………………………………….53 Graf 16 Měl/a byste zájem o získání dalších informací o epilepsii? .............................. 54 Graf 17 Měl/a byste zájem o získání dalších informací o poskytování první pomoci u epileptického záchvatu? .................................................................................................. 55 Graf 18 Prostor pro případné poznámky, připomínky. ................................................... 57

Seznam příloh Příloha č. 1 Příklad elektroencefalogramu, myoklonicko-atonický záchvat (Panayiotopoulos 2010, s. 1008) Příloha č. 2 Rozdělení pacientů s epilepsií dle stupně kompenzovanosti (Brázdil, Burešová et al., 2007). Příloha č. 3 Dotazník Příloha č. 4 Edukační leták Příloha č. 5 Prohlášení rodičů

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

Recommend Documents