VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Emocionální odráţení semionů odlišných historických slohů Bakalářská práce

Autor: Adéla Sedláčková Vedoucí práce: Doc. PhDr. Otto Čačka Jihlava 2012

Copyright © 2011 Adéla Sedláčková

Abstrakt SEDLÁČKOVÁ, Adéla: Emocionální odráţení semionů odlišných historických slohů. Vysoká škola polytechnická Jihlava, katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce: Doc. PhDr. Otto Čačka. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2011 Hlavním cílem práce je posoudit vnímání znaků barokního a gotického slohu současnými návštěvníky kulturních památek. V teoretické části popisuji tyto znaky. Praktická část se pak zabývá jejich významem pro účastníky dotazníkového výzkumu. Klíčová slova: Sémiotika. Znak. Baroko. Gotika.

Abstract SEDLÁČKOVÁ, Adéla: Emotional reflecting of signs of different historical styles. College of Polytechnic Jihlava. Tourism Department. The work supervizor: Doc. PhDr. Otto Čačka. Degree of professional qualification: bachelor. Jihlava 2011. The main aim of this thesis is review the perception of signs of gothic and baroque styles by present visiters of historic sights. I describe these signs in theoretical part. Practical part is concerned with its meaning for participants in questionnaire’s research. Key words: Semiotics. Sign. Baroque. Gothic style.

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce panu doc. PhDr. Ottu Čačkovi za vstřícný přístup, cenné rady a připomínky, které mi pomohly vytvořit tuto práci. Mé díky patří také respondentům, kteří si našli pár minut času a pomohli mi výzkum uskutečnit.

Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

Obsah Úvod a cíl práce ................................................................................................................ 8 Teoretická část .................................................................................................................. 9 1

2

Sémiotika .................................................................................................................. 9 1.1

Historie sémiotiky a nejvýznamnější představitelé ............................................ 9

1.2

Pojem znak ....................................................................................................... 10

Emoce ..................................................................................................................... 11 2.1

3

4

Estetické city .................................................................................................... 12

Gotika...................................................................................................................... 13 3.1

Základní znaky gotického slohu....................................................................... 13

3.2

Rozdělení gotiky .............................................................................................. 14

3.3

Ţivot v době gotické......................................................................................... 15

3.4

Gotická architektura ......................................................................................... 20

3.4.1

Vliv cisterciáckého řádu ........................................................................... 20

3.4.2

Významní stavitelé ................................................................................... 21

Baroko ..................................................................................................................... 23 4.1

Základní znaky barokního slohu ...................................................................... 23

4.2

Rozdělení baroka .............................................................................................. 24

4.3

Ţivot v době barokní ........................................................................................ 25

4.4

Barokní stavby ................................................................................................. 28

4.4.1

Šlechtická sídla ......................................................................................... 28

4.4.2

Kostely ...................................................................................................... 30

4.4.3

Kláštery ..................................................................................................... 31

Praktická část .................................................................................................................. 33 5

Vlastní výzkum ....................................................................................................... 33 5.1

Cíl výzkumu ..................................................................................................... 33

5.2

Plán výzkumu ................................................................................................... 33

5.3

Dotazník ........................................................................................................... 33

5.4

Výsledky dotazníkového šetření ...................................................................... 34

5.5

Zhodnocení výsledků ....................................................................................... 55

Závěr ............................................................................................................................... 56 Seznam pouţité literatury ............................................................................................... 58 Seznam grafů, tabulek a obrázků .................................................................................... 59 Přílohy............................................................................................................................. 61

7

Úvod a cíl práce V dnešní uspěchané době si většina z nás snaţí najít alespoň nějaký čas na cestování a poznávání nových míst. První naše kroky na takovém místě vedou nejčastěji k tak zvaným turistickým zajímavostem dané lokality, většinou se jedná o hrady, zámky, kostely, památníky. Ovšem působí na nás nějak tato místa, nechodíme tam jen proto, ţe se to tak zkrátka dělá? Snad neudělám chybu, kdyţ prozradím, ţe dvacet procent dotazovaných v mém výzkumu odpovědělo ano: kulturní památka je místo vhodné na výlet, ale větší hodnotu pro mě nemá. Ale vraťme se na začátek. Tématem mé práce je emocionální odráţení semionů (znaků) odlišných historických slohů. Z důvodu doporučeného rozsahu bakalářské práce se budu na následujících stránkách zabývat jen znaky dvou historických slohů, a to gotického a barokního a jejich působením v českých zemích. Tyto dva slohy jsem zvolila záměrně, jsou od sebe časově vzdálené, gotika působí zboţným, poklidným dojmem, baroko je naopak pestré, rozmařilé, a přitom si jsou podobné. Tuto podobu vytváří obyčejní lidé, kteří mají stále stejné starosti i radosti. Tedy radosti bývá v těchto dobách přece jen méně, a tak lidé hledají útěchu ve své víře, coţ se často podepisuje na jejich tvorbě. Nechci tyto dva slohy ani tolik porovnávat jako spíše vyzdvihnout jejich rysy a zjistit, jak je vnímají současní lidé. V teoretické části se zabývám podrobnou charakteristikou baroka a gotiky, neboť to, co dnes nazýváme znaky gotiky, baroka a ostatních slohů byly ve své době věci běţné, pouţívané bez hlubšího zamyšlení se nad jejich významem či původem, ale my, pokud je chceme pochopit a odhalit, musíme znát okolnosti, jeţ vedly k jejich vzniku. Na základě prostudované odborné literatury jsem vybrala znaky typické pro gotiku a baroko a předkládám je respondentům k posouzení v dotazníkovém výzkumu. Mezi dotazovanými byli obzvláště současní návštěvníci kulturních památek. Výsledky výzkumu prezentuji především dle pohlaví a vyznání dotazovaných, neboť jsem zjistila, ţe tam se objevuje nejvíce rozdílů v jejich postojích a proţitcích. Cílem práce je výzkumem odhalit postoje a proţitky současných návštěvníků kulturních památek. Výsledky výzkumu by mohly pomoci cestovním kancelářím, stejně jako managementu destinací, či správcům hradů a zámků při oslovování cílových skupin.

8

Teoretická část V této části práce jsem si dala za úkol přiblíţit gotického a barokního člověka. Popsat prostředí, ve kterém se nachází a vlivy, ať uţ politické, ekonomické, sociální, či jen módní trendy, které více či méně ovlivňují jeho chování, myšlení, tvorbu a celý ţivot. Nejprve je však nutné vysvětlit pojem sémiotika a vyzdvihnout její nejznámější představitele. Krátce se zde také budu věnovat problematice emocí.

1 Sémiotika 1.1 Historie sémiotiky a nejvýznamnější představitelé Ve 2. století n. l. vyuţil římský filozof a lékař Claudius Galenos poznatků starořecké medicíny a řeckého termínu sémeiótiké a rozvinul pod tímto názvem vědu o příznacích, podle níţ se nemoci měly rozeznávat na základě příznaků, které vyvolaly. Dnes takto nazýváme symptomatologii a termín sémiotika je pouţíván jako obecný název pro vědu o všech znakových systémech (sémiotika z řec. sémeion, znak). Středověk na název sémeiótiké zapomněl, avšak vědu o znacích – sémiotiku obohatil především rozpracováním teorie symbolů, z nichţ většina měla původ v bibli (stvoření světa, had v ráji, jablko ze stromu poznání, vyhnání z ráje, ďábel…) V období

renesance

je

z hlediska

moderní

sémiotiky

nejvýznamnější

nové

astronomické, fyzikální, chemické i matematické pojetí světa, pohled na místo člověka v přírodě a ve světě. V rámci umění vzniká řada útvarů: perspektiva a portrét v malířství, opera, román, ale i tanec ve dvojicích. Termín sémiotika, ne v původním lékařském smyslu, nýbrţ právě pro označení vědy o znacích, obnovil John Locke, který roku 1690 rozlišuje tři druhy věd: a) fyziké, tj. filozofii přírody; b) praktiké, tj. lidskou aktivitu; c) sémiotiké, tj. vědu o znacích, z nichţ nejběţnější jsou slova. V 18. a 19. století má do jisté míry sémiotický charakter např. Rousseauova teorie jazyka, teorie společnosti markýze de Sade, Kantovo pojetí činnosti rozumu či Humboldtova jazyková typologie.

9

K obohacení sémiotiky o rozsáhlou a do té doby zcela opomíjenou oblast přispěl výklad symbolického jazyka snů (a také mýtů a pohádek) neurologa a psychiatra Sigmunda Freuda. Představitelé moderní sémiotiky 20. století Charles Sanders Peirce – americký filozof a logik, který poloţil základy k vytvoření moderní sémiotiky na přelomu 19. a 20. století. Trvalým přínosem je jeho triadické pojetí znaku, tj. rozdělení znaků na ikony, indexy a symboly. Mezi ikony řadí Peirce všechny znaky, které jsou zaloţeny na vztahu podobnosti s označovaným předmětem (obrazy, mapy, chemické vzorce, metafory…). Indexy jsou podle něho všechny znaky, které spojuje s označovaným předmětem vztah souvislosti (stopy v písku) a symboly jsou takové znaky, které s označovaným předmětem spojuje pouhá konvence (naprostá většina jazykových znaků, matematické symboly). Mnoho znaků má také smíšený charakter, převládá u nich jeden typ, ale ve větší či menší míře se objevují prvky dvou či dokonce tří uvedených typů. (ČERNÝ J., HOLEŠ J. 2004, str.22-26) Charles Morris – americký filozof a logik, další ze zakladatelů moderní sémiotiky. Rozděluje ji na sigmatiku (studující vztah znaku k realitě), sémantiku (vztah znaku k významu, znak a jeho subjektivní význam), syntaktiku (pravidla spojování znaků, skladba sdělení) a pragmatiku (sledující účinek a dopad, tedy vztah k uţivateli). (ČAČKA O., 1999, str. 55) Ferdinand de Saussure – švýcarský lingvista, který svou pozornost věnoval především jazykovým znakům. Při popisu přirozených jazyků popsal rozdíl mezi langue (slovní zásoba, gramatika, normy výslovnosti) a parole (konkrétní řeč v daném okamţiku). Umberto Eco – je jedním z nejvýznamnějších současných sémiotiků, který přinesl řadu originálních názorů na obecnou sémiotiku, na její jednotlivé části, na znakový charakter umění, zejména literatury. (ČERNÝ J., HOLEŠ J. 2004, str. 27-33)

1.2 Pojem znak Podle Umberta Eca se sémiotika zabývá vším, co můţe být chápáno jako znak. Znakem je pak všechno, co můţeme chápat jako významovou substituci něčeho jiného. Toto něco jiného nemusí nutně existovat nebo být aktuálně přítomno v okamţiku, kdy znak toto něco zastupuje. Dále je podle Eca znak prostředek komunikace mezi dvěma 10

lidskými bytostmi s cílem něco zprostředkovat nebo vyjádřit. Obsáhlejší definici nabízí Peirce – znak je něco, co pro někoho něco zastupuje z nějakého hlediska nebo v nějaké úloze, je zde nutná psychologická událost v mysli moţného interpreta. Jevy pak podle Peirce nemusí být vysílány jen člověkem (meteorologie), ovšem musí být člověkem přijímány. (ECO U., 1976, str. 15-35). Znaky se pouţívají k tomu, aby pojmenovávaly předměty a popisovaly stavy světa, poukazovaly na konkrétní věci, tvrdily, ţe něco existuje a ţe toto něco je takové a takové. Primárním způsobem, kterým člověk zrcadlí své myšlenky je verbální jazyk. Mluvení a myšlení je privilegovanou oblastí sémiotického výzkumu a lingvistika je nejdůleţitějším odvětvím sémiotiky. Verbální jazyk je bezpochyby ten nejmocnější sémiotický nástroj, který člověk vynalezl, avšak neuspokojuje zcela poţadavek efektivní vyjádřitelnosti (ECO U.,1976, str. 203-216) A tak se v praktickém ţivotě setkáváme s mnoţstvím symbolů, signálů, značek a celých znakových systémů, které mají z praktických důvodů přesně vymezený význam. Jako příklad mohou slouţit dopravní značky nebo piktogramy, které podávají cestujícím na nádraţích a letištích celou řadu uţitečných informací. Především ve všech uměních, náboţenských učeních, v mytologii, pohádkách i snech nalézáme velké mnoţství symbolů, kterým se odedávna v různých lidských společenstvích přisuzoval určitý význam, nebo lépe řečeno celá řada dost různých a někdy i protichůdných významů. Ve většině těchto symbolů je ukryta tisíciletá zkušenost dávných pokolení našich předků, u jiných mohlo jít o náhodné nebo mylné přisouzení jistého významu, na základě náhodné nebo špatně pochopené události. Většinou se jedná o tradice starší neţ písmo, tedy o takovou interpretaci symbolů, která má původ uţ v době prehistorické. (ČERNÝ J., HOLEŠ J., 2004, str. 188)

2 Emoce Pojem emoce je významově ztotoţňován s pojmem cit a označuje se jím proţívání takových stavů, jako jsou radost, smutek, hněv, závist, lítost atd. Psychologické vymezení pojmu emoce je však obtíţné a jeho definování přímo nemoţné, pokud emoce chápeme jako svérázné a jednoduché záţitkové kvality. (NAKONEČNÝ M., 2000, str. 8) Doc. Čačka říká, ţe emoce, tedy city, představují (na rozdíl od poznávacích funkcí orientovaných zpravidla na vnější realitu a usilujících o její co moţná nejobjektivnější 11

postihování) spíše mimovolně vznikající, bezprostředně zaţívané proţitky se subjektivním hodnotícím akcentem a těsně přiléhají k vlastnímu Já. Jazykem citů dokáţou jiţ novorozenci vyjadřovat zaţívanou libost či nelibost. (ČAČKA O., 1997, str. 52) Z několika málo vrozených, primárních emocí se v průběhu ontogeneze vyvíjí podmiňováním těchto emocí, ale i asociací vzrušení s kognitivními procesy hodnotícími zdroj tohoto vzrušení, obsahově bohatě diferencovaný citový ţivot člověka. Jeho základní aspekty tvoří jednotlivé citové reakce (radost, hněv…), dále vývojově vyšší druhy citů, vyjadřujících vztah subjektu k základním kulturním hodnotám (etické, estetické a intelektuální city) a posléze rovněţ vývojově vyšší druhy sociálního cítění komplexní povahy, které tvoří citové vztahy jako je např. láska a přátelství. (NAKONEČNÝ M., 2000, str. 235) Emoce vznikají spontánně, nelze je vyvolat uměle, lze si však představit určitou situaci nebo navodit vzpomínku, a tak si příslušné emoce přivodit. Emoce souvisejí s celkem duševního dění člověka vůbec, jsou jeho více či méně uvědomovanou sloţkou. Neproţíváme-li nic významného, naše mysl je vcelku klidná, nevzrušená. Vzrušující, a tedy emociogenní mohou být ovšem nejen vnější (ţivotně významné) situace, ale i vnitřní psychofyziologické stavy. Vnitřním zdrojem emocí jsou zejména představy, dále myšlení a snahy. (NAKONEČNÝ M., 2000, str. 100-101)

2.1 Estetické city Předmětem estetického cítění jsou objekty, které mají estetickou hodnotu. Neexistuje však jednotné pojetí, co estetická hodnota je. Slovo estetický je odvozeno z řeckého slova, které původně znamenalo smyslové vnímání. Avšak vedle elementárního smyslového krásna daného určitými tvary, barvami, zvuky, pohyby, dotyky atd. existují další estetické kvality. Kromě toho vedle krásy přirozené existuje i krása uměleckých děl. Není tedy jednoduché říci, co tvoří obsah pocitu krásy, protoţe je to záţitek velmi specifického druhu. (NAKONEČNÝ M., 2000, str. 298) V přijímání umění budou vţdy existovat individuální zvláštnosti. Zeptáme-li se různých lidí, v čem byl pro ně přínosný kontakt s určitým uměleckým dílem, získáme patrně velmi odlišné odpovědi, a to i od dostatečně kulturně vyspělých recipientů. Přesně totiţ vnímáme jen to, co potřebujeme vnímat, co chceme vnímat a navíc i to, co umíme 12

vnímat. Vnímání umění koresponduje nejen s osobním pojetím ţivotní reality či osobitým chápáním funkce umění v ţivotě (coţ platí jak o kaţdém vnímateli, tak i o samotných tvůrcích), ale i s vývojovou a funkční jedinečností kaţdé osobnosti. Tím je dána také pestrost výrazu i vlivu umění, při plnění všech jemu vlastních funkcí. (ČAČKA O., 1999, str. 146-148)

3 Gotika Nyní představím základní znaky gotiky a zaměřím se na působení tohoto slohu v českých zemích.

3.1 Základní znaky gotického slohu Současně s doţíváním románského slohu přichází do našich zemí na další tři století gotika. Jediná ze všech slohů nečerpá z antického tvarosloví, a proto si vyslouţila u osvícenské kritiky svůj název s hanlivou připomínkou barbarských Gótů. Gotika vzniká ve Francii kolem roku 1150 a po r. 1230 proniká do Čech, kde se dělí na ranou (časnou), vrcholnou a pozdní (vladislavskou). K jejím nejtypičtějším znakům se počítá vertikalita – směřování vzhůru, lomený oblouk, dovolující uţít stejně vysoké klenby nad různě širokými prostorami a svádějící tlaky poměrně lehkých kleneb, nesených ţebry, šikměji dolů neţ u klenutí románského. Tomu ještě napomáhá opěrný systém, umoţňující postupně stále více ubírat zdiva a zvětšovat okenní otvory. Staví se z neomítaných kvádrů, z vysokých cihel, tzv. buchet vysokých 8 aţ 11 centimetrů, někdy glazovaných a z lomového kamene vţdy omítaného, ale uţívá se i dřevěného srubu a hrázděného zdiva. Pro portálky, okna, arkády, podloubí, ale i ţebra se vyrábějí někdy i velmi ozdobné keramické tvarovky (formovky), slabší, namáhanější kamenné podpory se místo maltou spojují olovem. Nejen stěny, ale i ţebra, portály atd. se pestře omalovávají. Pro gotiku jsou příznačná vřetenová schodiště (šnek), v síle zdi i ve lţičkových přístavcích a na valených sklepních klenbách otisky prken bednění, šalování v proteklé maltě, kterou se kamenná klenba shora zalívala. (HEROUT J., 1980, str. 25)

13

3.2 Rozdělení gotiky Raná (časná) gotika Časná gotika k nám přichází za vlády Václava I. a trvá přibliţně od 30. let 13. století do počátku 14. století. Převládá v ní tzv. cistercko-burgundská gotika, šířená z Burgundska stavebními hutěmi mnichů cisterciáků. Vyznačuje se mnoţstvím těţkých, hmotných stavebních článků, sestavených jakoby ze stavebnice, trojlaločným obloukem, náběţnými štítky nad konzolami nebo hlavicemi většinou svazkových přípor, ústupkovými portály, talířovými patkami a prstenci a hmotnými okenními kruţbami, jejichţ pruty mají vlastní hlavice a soklíky. Kromě kříţových kleneb se uţívá šestidílných a v centrálních prostorách hvězdicových. Je to období zakládání kolonizačních měst, hradů a velkých klášterů (nebo jejich přestaveb). V této době vzniká v Písku náš nejstarší stojící most. Vrcholná gotika Vrcholná gotika se kryje přibliţně s obdobím panování Lucemburků (1310 1419, kromě vlády Zikmundovy do roku 1437, vyplněné téměř zcela husitskými válkami). Zatímco v tvorbě francouzských mistrů i hutí školených mimo české území převládá vertikalita, štíhlost tvarů a mnoţství svislých článků (linearismus), přibliţně od roku 1330 se vyvíjí český směr gotiky, dobývající si obdobně jako současná malba a sochařství evropského významu. Česká gotika usiluje o jednotný světlý prostor, zbavuje se přemíry architektonických článků (ţebra se zasekávají bez přípor a bez konzol do stěn nebo oblých sloupků), baziliku nahrazuje síňový prostor a dvoulodí a místo uzavřených klenebních polí se objevují síťové klenby parléřovského nebo milevského typu a z nich vyvozená obkročná klenba. K lomenému oblouku přibývá půlkruhový a segmentový a v kruţbách sférické trojúhelníky a čtyřúhelníky a plaménkové (flamboyantní) motivy. Města se zakládají jiţ jen ojediněle (1348 např. Nové Město praţské), ale stavějí se zděné měšťanské domy, první radnice, kostely (od r. 1344 Matyáš z Arrasu a po něm Petr Parléř vedou stavbu Svatovítské katedrály), další hrady, na vsích tvrze a v Roudnici a v Praze kamenný most.

14

Pozdní gotika Pozdní gotika, po období vlády Jiřího z Poděbrad, kdy napodobovala jen vzory z předhusitské architektury, se plně rozvíjí za panování Vladislava II. (proto název vladislavská). Reprezentuje ji jednak královský stavitel Benedikt Rejt (podle stavby kostela v Lounech ho starší literatura nazývá Benešem z Loun), jednak samouk (původně bakalář týnské školy) Matěj Rejsek, jehoţ smysl pro bohatství tvarů a aţ přeplněnost ornamentem odpovídala vkusu zbohatlého měšťanstva. Vnějšími znaky pozdní gotiky jsou přetínání profilů ostění, ţeber a později i kruţeb zbavených nosů, oblouky tzv. oslí hřbet, šroubovité otáčení (tordování) sloupkových dříků, soklíků přípor i prutů v profilovaných ostěních, šachovnice a negativní, vpadlé formy diamantového řezu, mělké výţlabky ţeber a stěn opět polygonálních sloupků. Místo ţeber i v portálech se objevují motivy sukovitých větví, doprovázené plastikami drobného zvířectva (ještěrkami, ptáky apod.). Jako nové přicházejí krouţené klenby s ţebry proplétajícími se v křivkách. Tvrdší hvězdové a síťové klenební obrazce houstnou a mění se stále více v ornamentální. V reakci na přemíru ţeber vznikají sklípkové neboli diamantové klenby, které pak přetrvávají aţ do renesance. (HEROUT J., 1980, str. 26-27)

3.3 Ţivot v době gotické Gotika v našich zemích vyplňuje zbytek středověku a jiţ souběţně s pronikající renesancí přechází do novověku. Feudální společnost (pomineme-li mocnou církev), v jejímţ čele stojí král, se dělí na stavy: vyšší šlechtu – pány, niţší šlechtu – rytíře a zemany, a kdyţ král zakládá k posílení své politické, hospodářské i vojenské moci města, jako další stav přistupují měšťané, zatímco venkovští poddaní zůstávají zcela závislí na své vrchnosti. Panovníci Zlatý věk rytířství, s turnaji, hrdinskými a milostnými písněmi potulných pěvců, vyplňující dobu vlády posledních Přemyslovců, doţívá v dobrodruţném ţivotě Jana Lucemburského. Novou éru přináší panování Karla IV., kdy české království nabývá po stránce politické i kulturní (zejména díky výtvarnému umění) evropského významu, k čemuţ přispělo i zaloţení arcibiskupství a univerzity v Praze.

15

Rozkvět země plodí však zároveň propastné sociální rozdíly. Uměnímilovný, ale slabý král Václav IV. (dvakrát vězněný nespokojenými pány) nedokáţe usměrnit vření, které po upálení Mistra Jana Husa přerůstá v husitské války. Výsledkem bojů je počeštění měst a posílení jejich politického významu i bohatství (na úkor církevního, hlavně klášterního majetku zabaveného ve válkách) nikoliv však původní cíl, vyřešení sociální otázky. I Jiří z Poděbrad se svým plánem na vytvoření spolku evropských panovníků předešel dobu. Země, neplnící vůli mocných tohoto světa, byla napadena zvenčí a uprostřed bojů husitský král zemřel, uvolnil tak trůn polskému rodu Jagellonců. První z nich Vladislav II., nerozhodný „král dobře“, sídlil převáţně v Uhrách a jeho syn Ludvík po deseti letech vlády zahynul při taţení proti tureckým výbojům v baţinách u Moháče. Stavby Gotika je klasickým obdobím hradů. Jako pevná, těţko dobytná sídla si je staví král, ale i šlechta, biskup nebo rytířské řády. Typ hradů, jak výšinných tak vodních, v souladu s rozvojem dobývací i obranné techniky, s poţadavky komfortu, ale i vlivem uměleckých proudů se ovšem vyvíjí a mění. A tak zatímco raně gotický hrad 13. století se vyznačuje štíhlou, většinou válcovou věţí (bergfritem), odděleným palácem, popřípadě samostatnou kaplí, ve 14. století nastupuje mohutná hranolová věţ a ostatní části hradu stále více srůstají aţ k útvaru obdélného paláce se dvěma věţemi při krátkých stranách. Ještě před husitskými válkami se věţ opouští docela a objevuje se jednak typ se dvěma souběţnými paláci a dvorem uprostřed, jednak se palác dostává dokonce do čela hradu. Pozdní gotika navazuje na dvoupalácovou dispozici a jak nové, tak i starší hrady zabezpečuje vnějším pásmem mohutných podkovových dělových bašt. Současně na vsích vyrůstají tvrze zemanů a drobné šlechty. Nejpočetnějšími a nejzachovalejšími gotickými stavbami jsou kostely. Kromě drobných venkovských kostelíků s typickým čtvercovým presbyteriem o jednom poli kříţové ţebrové klenby jsou pro 13. století typické hloubkové kostely, baziliky s těţkými mezilodními arkádami a dlouhým presbyteriem. Ve 14. století nad vysokými stavbami lineárního slohu nabývá vrchu česká gotika se síňovými prostory, dvoulodím a prostorem o jednom středním sloupku. Objevují se opět pravoúhlá presbyteria, ale s dvěma okny a v závěru i kostely bez presbyteria. Po husitských válkách zůstává nejběţnějším typem síňový prostor, do jehoţ bočních lodí se vkládají zpěvácké, literátské tribuny, určené pro literátská bratrstva, provozující sborový zpěv. Bohatí 16

měšťané a šlechta si při kostelech budují výstavné a malované pohřební kaple a někdy k témuţ účelu stavějí mimo město i kostely. Novým prvkem jsou kamenná boţí muka a smrtící kříţe. Venkov Na venkově se z gotiky dlouho traduje typ stodol roubených na obou kratších stranách do polygonů a dřevěné zvonice, zakončené jehlanem nad bedněním kolem stolice se zvony. Obytné prostory, pokud nejsou klenuté, mají stropy s trámy nápadně hustě kladenými nebo vyřezávanými, často pestře malované. Stěny se někdy obkládaly dřevem buď po celé výšce, nebo na způsob vysokého soklu (táflování), často je také pokrývají malby (v pozdní gotice např. šedozelený rostlinný ornament). Zatímco v kostelích se okna zasklívají jiţ od druhé poloviny 13. století, v domech nahrazují měchuřinu okrouhlé tabulky – puklice – teprve ve století 15. Krby s dýmníkem hřály, jen pokud se u nich sedělo, proto se k vytápění stavěla kachlová kamna z kachlíků reliéfně zdobených erby, figurami, ornamenty a nahoře zubatým cimbuřím. Nábytek, co do druhů se zprvu podstatně neliší od románského. V 15. století bývá zdoben plochou rozvilinovou řezbou, u lavic se objevuje typ s překlápěcím opěradlem. Kromě vzácných, stojících skříní se jiné, menší zazdívají do stěn. K svícení slouţily i víceramenné svícny a v pozdní gotice tzv. norimberský lustr z parohů s vyřezávanou a omalovanou lidskou polopostavou. V 15. století kromě keramiky a skla přibývá cínového nádobí. Města Teprve od 13. století (zejména za vlády Přemysla Otakara II. a Václava II.) se v našich zemích objevují města jednak královská, k nimţ patří i věnná města, zapisovaná od 14. století jako věno českým královnám (Hradec Králové, Dvůr Králové tj. královny), a hornická, báňská, jednak poddanská (šlechty, biskupů, klášterů). Zakladatel (panovník, šlechtic, biskup) pověřuje schopného muţe – lokátora, aby vyhledal pro město vhodné místo a získal pro ně nové obyvatele. Ti zpravidla přicházeli z nynějšího Německa a kolonizační města se spravovala právem norimberským nebo magdeburským. Zakládala se „na rovině“ nebo „na zeleném drnu“ a svým charakteristickým tzv. šachovnicovým půdorysem (téměř pravoúhlé protínání ulic, čtyřúhelné náměstí) se liší od nepravidelných a někdy spletitých půdorysů měst vzniklých tj. dodatečně povýšených z bezplánovitě vyrostlých trţních či hornických osad, podhradí apod. 17

Domovní bloky se vesměs dělily na úzké dlouhé parcely, jejichţ přední část vyplňovaly řadové měšťanské domy, některé jiţ od počátku zděné a opatřené dokonce věţí nebo arkýřem, někdy s podloubím a vysokými trojúhelnými (občas jen dřevěnými nebo hrázděnými) či stupňovými štíty, vzadu leţela hospodářská stavení. Dům, označený domovním znamením a obývaný pouze rodinou majitele, míval v přízemí průjezd a později mázhauz, odkud se šlo do dvora, do sklepa (kde bývala často studna), do komor a po schodech do obytného patra s horní síní, přilehlou černou kuchyní (bez oken, s ohništěm pod otevřeným komínem) a s dalšími místnostmi. Na rozlehlém náměstí se pravidelně pořádaly trhy, coţ bylo jedním z městských práv, symbolizovaných sochou Rolanda, rytíře s mečem a korouhví, stavěnou buď na kašny, nebo na radnice. Radnice mívaly věţ s orlojem, zvonek, jímţ se konšelé svolávali na rady, někdy zevně i vzorové duté a délkové míry a uvnitř zasedací síň, kapli, šatlavu a mučírnu. Před radnicí stával pranýř. K vybavení města náleţely škola, zbrojnice, solnice, masné a chlebné obchody a farní kostel obklopený hřbitovem. Ţidé, pokud bydleli ve městech, mívali svou ulici nebo čtvrt – ghetto – a hřbitov někdy na městských valech. Obvykle před dolní branou se rozkládal špitál s kostelem nebo kaplí. Protoţe města měla také právo hrdelní, stávala mimo město katovna a na návrší se tyčily šibenice a kolo na lámání. Obrana, opevnění měst Dalším privilegiem měst bylo stavění opevnění, na něţ a na jehoţ údrţbu poskytoval panovník nebo majitel úlevy z platů a dávek. Ve vnitřním pásmu hradeb, s cimbuřím a pak s ochozy a s baštami, střeţily vjezd do města věţovité brány s padací mříţí. Zevně obíhal parkán s parkánovou zdí a tu přerušovalo předbraní s padacím mostem. V pohusitské době kromě dělových věţí a bašt zesilovaly obranyschopnost válcové nebo polygonální barbakány před branami. K vodě, k lázním, k mlýnům, k haltýřům (sádkám na ryby), popřípadě ke katovně vedly menší branky či fortny a opevnění valy s ploty a s branami obtáčelo někdy i předměstí. V některých nehrazených městech se opevňoval alespoň kostel. Také mimoměstské kláštery měly pevné ohradní zdi a v případě válečného nebezpečí dostávaly vojenskou posádku. Dobývání hradů a měst nebylo proto snadné. Nepodařilo-li se uţít zrady nebo zklamal-li náhlý útok s pouţitím zápalných šípů a ţebříků k zlezení hradeb (odkud z podsebití na útočníky pršely šípy, 18

kameny, klády a ţhavá smůla), bylo nutné přikročit k obléhání, buď s cílem vyhladovět město či hrad nebo z nejsnáze přístupné strany vést dlouhodobé dobývání pomocí metacích praků a od druhé poloviny 14. století děl. (HEROUT J., 1980, str. 28-36) Vzdělání Od raného středověku slouţily školy při klášterech a farách především ke vzdělávání kněţí. Teprve v gotice začali školy zakládat i bohatí měšťané, kteří do nich posílali své děti, aby se učily číst, psát, počítat a vzdělávat se v latině. Latina byla totiţ v té době nejenom jazykem církve a učenců, ale také oficiálním mezinárodním jazykem. Do městských škol chodili synové patriciů, obchodníků a bohatších řemeslníků. Chudí ţáci, pokud se do školy dostali, byli často ţivi z milodarů. Nejvyšší vzdělání poskytovaly univerzity. Univerzita, řízená rektorem, měla obvykle 4 fakulty, v jejichţ čele stáli děkani. Kdo úspěšně skončil studie, mohl dosáhnout titulu bakaláře nebo vyšší titul mistra a doktora. Bakaláři většinou vyučovali na městských školách. Praţskou univerzitu zaloţil Karel IV. sedmého dubna 1348. Skládala se z fakulty teologické, právnické, lékařské a artistické (filozofické). V čele stál kancléř, kterým byl zvolen praţský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Po roce 1200 se začaly psát knihy a úřední písemnosti nejen latinsky, ale také v národních jazycích. K těm nejstarším česky psaným literárním dílům patří rýmovaná kronika Dalimilova. Po ní následovala další kronika, Zbraslavská, Petra Ţitavského a Husitská kronika Vavřince z Březové. Mnohá literární díla se jiţ nevěnovala pouze náboţenské tematice, ale objevily se i satirické knihy, kritizující společnost a byly sestaveny texty k prvním divadelním vystoupením. Právě divadlo doznalo v té době značného rozvoje: zpočátku se dramatizovaly zejména latinské texty evangelií. Tyto části zpívali kněţí, ale postupem doby si brali na pomoc laiky – ti však začali přidávat komické scénky v národním jazyce. Tak se stalo, ţe církev výstupy vykázala z kostelů na veřejná prostranství. Dramatické hry a komedie se stávaly oblíbeným zastaveníčkem Praţanů, jdoucích za pravidelnými nákupy na některé z vyhlášených trţišť. Z dochovaných pramenů víme, ţe nejspíše nejvíce oblíbená byla tato 3 divadelní vystoupení: Mastičkář - ve které jdou 3 Marie nakupovat masti, aby mohly nabalzamovat Kristovo tělo, nákup těchto mastí rozvádí hra do podrobností, hlavním tématem je výsměch pochybnému léčení středověkých šarlatánů. Dále pak Hra 19

veselé Magdalény - zesměšňuje náboţenská témata (Magdaléna je představena jako prostitutka), obsahuje lidové písně a je velice dobře zpracovaná jako divadelní hra. A O Kristovu zmrtvýchvstání, která nezaujímá příliš uctivý postoj k náboţenství.[1]

3.4 Gotická architektura 3.4.1 Vliv cisterciáckého řádu Cisterciácký řád Cisterciácký řád se stal bezpochyby největším stavebníkem evropského středověku. Na sklonku středověku k tomuto řádu náleţelo více neţ 750 muţských klášterů a menší počet klášterů ţenských. Cisterciácké kláštery zaplnily celou katolickou Evropu od Skandinávie po jih Španělska a od Irska aţ po země střední Evropy a Balkán (v době kříţových výprav vznikly i v Sýrii). Vznik cisterciáckého řádu, jehoţ zakladatelé usilovali o dokonalejší a důslednější dodrţování řehole Benedikta z Nursie a o návrat k jejím ideálům, byl jedním z nejvýznamnějších pokusů o reformu klášterního ţivota. Statuta řádu zpočátku přikazovala, aby kláštery byly stavěny v pustinách, daleko od měst, půda měla být obhospodařována jen vlastními silami – jedním ze základních principů řehole byla povinnost manuální práce, konventy si musely ţivobytí zajišťovat vlastní prací. Nebylo povoleno přijímat benefice, desátky apod. Tento způsob byl však v době, kdy v západní Evropě nastával rozvoj měst a prosazovala se peněţní směna, jiţ anachronismem. A tak se skutečnost záhy začala od původních ustanovení lišit, zejména v oblastech odlehlejších od řádové vlasti (Francie). Tak tomu bylo i v českém prostředí. Časem řád nabyl značného hospodářského potenciálu a přízeň prokazovaná mu fundátory vytvořily předpoklady pro rozvinutí velké stavební aktivity cisterciáckých klášterů. Je ovšem otázkou, do jaké míry byla tato impozantní stavební tvorba ovlivněná řádovou ideologií a záměry zakladatelů řádu. Charakter chrámů a jejich vybavení měl být strohý a jednoduchý v souznění s asketismem a spirituálností řehole. Řádová statuta povolovala jen světlá okna bez kříţů a maleb, nekompromisní byl postoj cisterciáků vůči malbě a plastice, které by mohly rušit v meditaci a stát v cestě spirituální zboţnosti. Výjimku tvořily pouze 20

malované oltářní kříţe ze dřeva. Ovšem opakování podobných příkazů generální kapituly jen nasvědčuje, ţe její nařízení dodrţována nebyla. Na stavbách klášterních areálů se významně podílely konventy samy, samozřejmě s pomocí světských stavitelů. Nadnárodní organizace řádu umoţňovala širokou výměnu zkušeností i pracovních sil, o níţ víme z písemných pramenů. Řád postupně ustupoval od ideálů svých zakladatelů. Stavby ovlivňovaly vývojové proudy architektury mimořádové a především byly jednotlivé kláštery rozeseté po celé Evropě i v oblastech se svébytnými kulturními tradicemi, které v jejich architektuře nalezly ohlas. Cisterciáci v českých zemích Do českých zemí pronikl cisterciácký řád v období vlády Vladislava II (1140 1172), za něhoţ se český stát aktivněji začlenil do politického dění střední Evropy. První český cisterciácký klášter byl zřízen v letech 1142 1143 velmoţem Miroslavem v Sedlci. O rok později zřídil sám kníţe Vladislav II. klášter cisterciáků v Plasích, v téţe době vzniká i klášter v západočeském Nepomuku. Do první poloviny 13. století pak spadá vznik prvních cisterciáckých klášterů také na Moravě (Velehrad, Oslavany, Tišnov). Na všechny tyto kláštery dopadla husitská revoluce – cisterciáci stáli na koncilu v Kostnici mezi předními Husovými odpůrci a ani postavení poddaných na klášterních velkostatcích nebylo jednoduché, řada z nich se také stala husitskými bojovníky. Mnoho klášterů nebylo jiţ nikdy obnoveno, několik málo jich pak zaţilo rozmach po bitvě na Bílé hoře v průběhu 17. a 18. století. (KUTHAN J., 1983, str. 11-24)

3.4.2 Významní stavitelé Matyáš z Arrasu (1290 1352) Pracoval v Avignonu a do Prahy jej přivedl Karel IV. Vypracoval plány na novostavbu katedrály sv. Víta podle jihofrancouzských staveb. Svatovítský dóm od něho získal závěr chóru s ochozem a pěti závěrovými kaplemi. Po jeho smrti byl vedoucím stavby jmenován Petr Parléř. Vliv Matyáše z Arrasu je u nás patrný i na jiných stavbách, předpokládá se, ţe někteří členové jeho huti po Parléřově příchodu opustili Prahu a působili u nás na jiných místech (Sázava, Ojvín u Ţitavy)

21

Petr Parléř (1322/1323 1399) V Praze pokračoval na díle Matyáše z Arrasu hned zcela odlišnou koncepcí i stavební technikou, jeho dílo je téměř na kámen rozeznatelné od jeho předchůdce. Zbudoval zde kapli sv. Václava, jiţní rameno a jiţní předsíň Zlaté brány, vysoký chór s triforiem a okny uzavřel síťovou klenbou, se svou dílnou vytvořil portréty a busty v ochozu triforia a mnoho dalšího. Petr Parléř se dále podílel na stavbě Karlova mostu, vystavěl staroměstskou mosteckou věţ, chór kostela v Kolíně nad Labem a na Praţském hradě také kostel Všech svatých. Parléř se díky své genialitě stal tvůrcem nového architektonického slohu a to objevem tří, do té doby neznámých stavebních elementů: poprvé v dějinách gotického stavitelství sklenul prostor jednotnou síťovou klenbou, uţil v okenních kruţbách neobvyklých forem do sebe vpletených plaménků, potlačil hmotu zdí na nejúspornější konstrukci hmotných sloupů, čímţ se mohl prostor prosvětlit širokými okny. Po Parléřově smrti pokračují v práci jeho synové. Podíleli se na stavbě kostela P. Marie Týnské v Praze a připisují se jim počátky kostela sv. Barbory v Kutné Hoře. Matěj Rejsek z Prostějova (1445 1506) Podílel se na stavbě Prašné brány (po jejím vzoru budovala i jiná města své věţe – Zelená brána v Pardubicích, radniční věţ ve Znojmě, brány v Rakovníce, v Lounech, ve Vysokém Mýtě), poté byl odvolán do Kutné Hory, kde pracoval na stavbě kostela sv. Barbory. Benedikt Reid Proslavil se především stavbou Vladislavského sálu na Praţském hradě, tímto dílem se zařadil mezi největší architekty působící tehdy v českých zemích. Byl také projektantem děkanského kostela v Lounech, navrhoval palác na hradě Blatná, opevnění hradu Švihov (jeden z mála dochovaných vodních hradů u nás) a Rábí. (DVOŘÁK F., 2010, str. 29-40)

22

4 Baroko 4.1 Základní znaky barokního slohu Baroko vzniklo v 16. století v Itálii, z níţ se rozšířilo po celé Evropě a také jejích koloniích. V evropském pojetí časově zahrnuje období od konce 16. století aţ do století 18. Výraz baroko má původ s největší pravděpodobností v portugalském barocco, coţ bylo označení pro perlu nepravidelných, nezvyklých tvarů. Slovo baroko se začalo uţívat jiţ v 16. století v metaforickém či symbolickém smyslu. V umělecké oblasti se tento termín vyskytuje aţ později. Baroko je jedním z posledních velkých kulturních období, které mělo v celkové symbióze uměleckého projevu široký mezinárodní charakter, neslo jasně rysy univerzalismu a zahrnovalo stejně literaturu, jako výtvarná umění, hudbu, architekturu, uţité i lidové anonymní umění. Projevily se v něm nové dynamické výboje a dramatické představy jak o mnohotvárnosti a věčné proměnlivosti světa, tak ţivý zájem o prostředí, o ţivelnost v přírodě, o okolí člověka a také zájem o jeho vnitřní boje mezi dobrem a zlem, stejně jako oţivení hluboké víry a lásky ke Kristu a jeho Matce. Snaha o umocnění proţitku a dojmu vedla barokní umělce k monumentalizaci forem, vzrušenému aţ mystickému patosu, dynamice a dramatice celé ţivotní spekulace. Její dominující syntézou byl smysl protikladu klasických hodnot. Základem myšlenkového světa baroka je náboţenství a filozofie vědomého směřování k metafyzické jednotě. Barokní umělec vnesl do svých veršů, stejně jako do kompozic či architektonických plánů dynamický pohyb, rozruch, napětí a neklid. Jeho snahou bylo rozbití strnulé renesanční formy, rozrušení renesančních zákonů, proraţení uzavřené formy a harmonických proporcí v renesančním osamocení a klidu. Nejcharakterističtějšími znaky baroka pak jsou duchovní vypětí a patos, dramatická snaha o uchvácení stejně výrazu jak dojmu, vzájemný nepokoj a ovšem pouze zdánlivě disharmonie detailu i v syntéze celkového projektu. (KRATOCHVÍL A., 1990, str. 10-13)

23

4.2 Rozdělení baroka Raný barok Raný barok, převáţně klasicizující a zejména v počátcích manýristický, se objevuje souběţně s pozdní renesancí (v této době 1611 1613 vzniká nynější kostel Panny Marie Vítězné, u Jezulátka v Karmelitské ulici v Praze, roku 1614 pak Matyášova brána na Praţském hradě), vítězství Habsburků na Bílé hoře mu pouze otvírá naplno brány, a trvá do 90. let 17. století. I kdyţ za třicetileté války je stavební činnost omezena (např. valdštejnské stavby v Praze a Jičíně), ve druhé polovině 17. století vyrůstají šlechtické paláce a zámky i kostely s kolejemi navrátivšího se jezuitského řádu (odtud termín jezuitský barok). Jsou to většinou rozlehlé, zdejšímu prostředí tvarem i měřítkem cizí stavby převáţně onoho strohého klasicizujícího směru a různé umělecké úrovně a navrhují je i stavějí italští mistři nestejné kvality. Portálky i ostění oken (někdy po renesančním způsobu ještě sdruţených) dostávají typické uši s kapkami, nad okny se přes jednu osu (nebo podle pater) střídají trojúhelné a segmentové frontony a tyto tvary také zakončují štíty, ze stran sevřené volutovými křídly a v obrysu doplněné kamennými koulemi, piniovými šiškami nebo obelisky. Vysoké pilastry nebo polosloupy spínají dvě i více podlaţí a stejně jako na kamenných portálech se přes jejich dříky přetahuje pásová bosáţ. Klenby jsou valené s výsečemi (lunetami) nebo styčnými výsečemi (podobné kříţovým), a zejména v kostelích je dělí na pole jeden nebo dva pásy, nesené při stěnách odpovídajícím počtem pilastrů, kupole i jejich tambury bývají mnohoúhelné. Štuk je těţký, plastický, z ornamentů převládají rouška (šátek), ovocný a květinový feston a boltec, kombinovaný někdy s penízky. Vrcholný barok Vrcholný barok zabírá období přibliţně od 90. let 17. století do poloviny 18. století. Je plný pohybu, napětí, křivky se zmocňují nejen jednotlivých tvarů, ale i půdorysů, které se sloţitě konstruují z elips, takţe stěny se vlní v konvexních a konkávních prohnutích a dávají vznikat prostorům s kupolemi a nástropními malbami, které iluzivně otevírají pohled do oblačných nebeských výšin s postavami světců, na monumentální sloupové architektury a do neexistujících kupolí. Zlato, štuk, barevné umělé mramory a rafinovaně přiváděné světlo dosahují někdy aţ divadelního účinku. V ornamentice, na architektuře, podstavcích soch, v řezbách i kovu se střídají akant (bodlákovitá rostlina,

24

jejíţ dekorativně stylizované listy se od starověku uplatňují v ornamentice), akant s pentlí, páska, mříţka a mušle, z níţ se vyvíjí rokaj. Vrcholný barok přestává být importovaným, cizím slovem a zejména v díle obou Diezenhoferů nabývá nového zabarvení (český nebo praţský barok) a zároveň evropské úrovně. Ale i tvorba méně významných stavitelů, nyní jiţ i Čechů, vrůstá do organismu měst a vesnic, doplňuje a zmalebňuje je. (HEROUT J., 1980, str. 56-57) Barokní gotika Barokní gotika byl styl hluboce vázaný minulostí, navazující aţ na odkaz pozdní gotiky českých zemí. Barokní elementy se v něm prolínaly s elementy 15. a počínajícího 16. století u nás. Měl vyjadřovat organické spojení doby, která nové architektury budovala, s dávnými dobami předreformačními, s Čechami karolínskými a doby jagellonské. Barokní gotika byla pozoruhodnou kapitolou v rámci vrcholného baroka první čtvrti 18. století. Jiţ navţdy s ní zůstane spojen architekt Giovanni Santini Aichl, který pouţil prvků, jeţ mu zanechala minulost, aby vytvořil nový, plně originální styl, kterým se český barok vypjal významně nad svoje okolí a který mu získal jako celku zvláštní místo v ostatní produkci barokních architektů. (KALISTA Z., 1990, str. 102)

4.3 Ţivot v době barokní Baroko přichází po Bílé hoře do země těţce postiţené následky třicetileté války. Poprava 27 českých pánů (přesněji pánů, rytířů a měšťanů) byla jen pobídkou všem, kdo se nechtěli podrobit Habsburkům a rekatolizaci, aby opustili zemi. Města i vsi (z nichţ mnohé po vypálení zanikly) jsou častým cílem císařských i cizích vojsk, sedláci prchají do lesů a z některých se stávají loupeţníci, stejně jako později z dobrodruhů a bývalých ţoldnéřů, kteří se po skončení třicetileté války uchylují na opuštěných hradech (proto také Ferdinand III. přikázal celou řadu hradů pobořit). Městům byl Obnoveným zřízením zemským ponechán na sněmech jediný hlas, z hospodářské ochablosti se vzmáhají aţ v 18. století. Proti selskému lidu na venkově se postupuje nevybíravě: opuštěné grunty se spojují v dvorce a statky a zbylé obyvatelstvo se mění na nevolníky, zbavené práva volby povolání, stěhování atd. Stará privilegia se ruší a odpor proti tomu je tvrdě potlačován (např. roku 1695 poprava vůdce Chodů Jana Sladkého Koziny v Plzni). Vojensky rozdrceno bylo sice také velké povstání sedláků

25

roku 1775 (zakončené bitvou u Chlumce nad Cidlinou), ale přinutilo Marii Terezii k vyhlášení některých reforem. Proti lidu stojí vládnoucí vrstva, kterou kromě panovnického rodu Habsburků vytvořila jednak pobělohorská šlechta cizího původu, jednak povýšenci z řad přisluhovačů císaři a církvi. Její čilá stavební činnost, manifestující moc a bohatství, je financována nejen z výtěţku lesů a polí, ale i z nově zakládaných textilních manufaktur a skláren. Také církev, získavší na sněmech první místo, zahlazuje všemi prostředky ztráty způsobené reformací. V tom jí poslouţily protireformační řády, kapucíni a zejména jezuité (z nichţ vyšel i představitel doby temna P. Antonín Koniáš, smutně proslulý veřejným pálením nekatolických knih), stejně jako na city působící okázalé náboţenské slavnosti, procesí a pouti k zázračným obrazům a sochám, nádhera kostelních interiérů s leskem zlata, vůní kadidla a hudbou, a ovšem i svatořečení Jana Nepomuckého, jímţ měla být z myslí Čechů vymazána vzpomínka na Jana Husa. (HEROUT J., 1980, str. 60) Jezuité Historie tohoto řádu sahá do Španělska dvacátých let 16. Století. Mladý, inteligentní šlechtic jménem Ignác z Loyoly je v boji těţce zraněn, při své rekonvalescenci si přečte příběh Kristova ţivota, čímţ změní ţivot svůj i celé dějiny křesťanství. Je vysvěcen na kněze a odchází do Říma, kde předkládá svůj záměr tehdejšímu papeţi Pavlu III. Hodlá iniciovat jakýsi pomocný oddíl ke sluţbě Bohu, kterému dává název Tovaryšstvo Jeţíšovo. Nejdůleţitějšími úkoly společenství má být vyučování ve víře a duchovní správa. Roku 1540 je tento řád uznán papeţem. Tovaryšstvo je velmi přísně organizováno, i kdyţ členové nemusí nosit řádový oděv, či se společně modlit v chóru – nutností je ovšem pravidelná účast na exerciciích. Jezuité se stávají rádci a zpovědníky na královských a kníţecích dvorech, mají i značný politický vliv. Musí proto také často čelit různým obviněním, je jim vytýkána touha po moci, zatracování osvícenské myšlenky, stavění se proti nezbytným reformám či rozdmýchávání nenávisti mezi lidmi. Rozporuplné přijímání Tovaryšstva Jeţíšova se názorně projevuje i na jeho osudech v českých zemích. (Kol. autorů, Tajemství kolem nás., 1999, str. 115-117) Do Prahy přišli první jezuité v dubnu roku 1556. Ve své koleji, která byla pojmenována jako Klementinum, řád zřídil ještě téhoţ roku gymnázium. Dále se angaţovali také v kázání, zprvu německém a latinském, posléze českém. Po bitvě na Bílé hoře byla hlavní náplní činnosti řádu zejména rekatolizace. Roku 1622 byla Tovaryšstvu Jeţíšovu

26

svěřena výuka na Karlově univerzitě, dále pokračovala činnost ve školství, vědách, umění a kultuře. V 2. polovině 18. století se vliv jezuitů začal omezovat a roku 1773 byl řád na nátlak evropských panovníků papeţem Klementem XIV. zrušen. Rozšiřování Tovaryšstva po jeho obnově roku 1814 mělo v Čechách jiţ mnohem skromnější průběh. [2] Města Města se do konce 17. století vzpamatovávají z následků třicetileté války a teprve baroko 18. století je v detailu i panoramatu zmalebňuje, ať jiţ jde o věţe kostelů, radnic nebo domovní štíty. Na náměstích se od druhé poloviny 17. století vztyčují mariánské, trojiční nebo svatojánské sloupy (někdy jako výraz díků za odvrácení moru, a proto zvané morové), zprvu skutečně sloupy, v 18. století téţ obelisky a útvary navršených oblaků s řadou soch a reliéfy. Kamenné sochy se stavějí i na četné kašny, při vchodech na hřbitovy, na zdi, rampy a mosty po vzoru plastik na kamenném mostě v Praze. Barokní dům, není-li vázán úzkou gotickou parcelou, je šířkový, v 18. století s mansardovou střechou s vikýři, střední zeď je souběţná s průčelím, podlahy v patrech v jedné rovině a průčelí často členěné jedním nebo dvěma rizality. Opevnění Městská opevnění, vesměs gotická, nestačí jiţ k obraně, i kdyţ některá města se narychlo opevnila ve třicetileté válce, ať jiţ proti císařským vojskům nebo proti Švédům bastiony z hlíny, dřeva či z materiálů ze strţených předměstí. Pouze určitý počet strategicky významných měst se mění v pevnosti. V českých zemích ani nově zakládané pevnosti nemají půdorys pravidelné hvězdice, u ostatních se před gotické hradby staví opevnění holandského systému s pětibokými bastiony, cihelným lícem, kasematy a raveliny v příkopě, za nímţ se rozkládá volné koliště. Jiné raveliny nebo rohy obdobně jako v gotice barbakán chrání bránu. (HEROUT J., 1980, str. 61-62) Venkov Venkovský lid se po útrapách třicetileté války postupně zotavoval. Drastický populační úbytek se obnovil přirozeným přírůstkem a zčásti osídlenci. Zpustlé grunty byly osazeny a půda nově obdělávána. Přes mimořádné neklesající zatíţení robotami začal ţivot opět plynout v cyklu rolníkovi práce. Byly zrytmizovány svátky církevního roku a pouti k blízkým i vzdáleným svatyním. Nádhera prostředí barokního chrámu, dramatická působivost ceremoniálu umocňovaná hudbou a zpěvem působily mocně na 27

věřící a zasévaly do estetického cítění lidu prvky nové výtvarnosti. Stejnou měrou působil na venkovský lid vliv kulturního prostředí feudální aristokracie. Přes navršení protikladů mezi pány a nevolníky, postiţenými robotním břemenem, násilím i nesvobodou i přes bariéru jazykovou docházelo k intenzivnímu prolínání obou sfér společnosti. Na svých panstvích byla šlechta odkázána na sluţby místního personálu. Ten pak přinášel nové podněty do svého prostředí. Přejímání výzdobných prvků a soustav do sféry lidové tvorby bylo procesem dlouhodobým a větší intenzity nabývá aţ ve století osmnáctém. To uţ řemeslnické dílny v poddanských městečkách a vsích produkují artefakty, které si mohl dovolit i zámoţnější sedlák. Kameníci i řezbáři vytvářeli plastiky k domácí poboţnosti, krucifixy, boţí muka a drobné kaple vyrůstají ze zboţných darů po celé zemi. Vlna baroka zasáhla postupně vše – odívání, keramiku i architekturu. V té se vliv barokního slohu udrţel v podstatě nejdéle a venkovští zedničtí mistři převedli tradici baroka aţ za polovinu 19. století. (BURIAN J., 1993, str. 321)

4.4 Barokní stavby 4.4.1 Šlechtická sídla Čechy a Morava vynikají bohatstvím dochovaných feudálních sídel – hradů a zámků, hustě pokrývajících celé území, jen v oblasti souvislejších lesních masivů jsou si navzájem více vzdáleny. Pozoruhodná je i jejich druhová skladba, od někdejších pozemních pevností a správních center přes střediska velkých feudálních dominií po komfortní rezidence, letohrádky, lovecké zámečky a skromná sídla venkovské šlechty. Mnohé z nich prošly tisíciletým vývojem, v němţ kaţdá epocha zanechala své svědectví, jiné se nedotčené zachovaly v podobě doby svého vzniku a nejeden zámeček či hrad podlehl vlivům romantismu, aby se stal zcela svědectvím předminulého století. Rozvoj barokní architektury šlechtických sídel začínal rozhodně v podmínkách značně sloţitých. Ferdinand II. nebral vítězství nad rozbouřenými stavy na lehkou váhu. Majetek odsouzených po Bílé hoře, či těch, kdo odešli ze země pro víru, byl konfiskován. Mapa pozemkové drţby se výrazně změnila. Platily se císařovy dluhy na války, ať jiţ s kacíři či Turky, dvůr také platil statky – mimořádně se obohatili někteří domácí straníci jako Karel z Lichtenštejna či Albrecht z Valdštejna, na své si ovšem přišli i někteří plukovníci či setníci, pokud si stihli zavčas o odměnu poţádat. Situace 28

byla lepší a také rozsah perzekuce mírnější na Moravě, ale i tak dosáhla v obou zemích restrukturalizace feudálního majetku neuvěřitelných rozměrů. Stará, domácí šlechta se ocitla v nezáviděníhodné situaci. Mnozí se na nátlak museli obrátit ke katolické víře či byli postiţeni konfiskacemi. Nová šlechta byla svým příchodem do země, loajalitou k panovníkovi a dvoru, povýšeným postojem k dobyté zemi a nezájmem o její kulturu a jazyk krajně nesympatická. Aţ v dalších pokoleních se zvolna propracovala k souţití. I zbytky původní české šlechty postupně zaujímaly opět významná místa v dvorské a vojenské sluţbě, přejímaly obecný evropský styl ţivota, módní vlny a dobové záliby. První vlna, počínající ještě ve válečných časech nesla pochopitelně jeho stopy. Staviteli byli fortifikační inţenýři. Panstvu záleţelo nepříliš na okázalém vzhledu, spíše na pevnosti a bezpečí sídel. Především na jihu Moravy, nad níţ viselo nebezpečí vpádu uherských povstalců či tureckých vojsk, ale i v Čechách, válkami zkrušených, přetrvává dlouho po vestfálském míru horečka opevňovacích prací. Teprve na sklonku 17. století přicházejí nové podněty. Vedle dosud většinou adaptovaných starších sídel vyrůstají na zelené louce nové zámecké objekty. V mnoha případech se iniciativa stavebníků soustředila na rozvinutí starší renesanční, často na středověkém základě vzniklé dispozice. Přistavují se kaple, divadelní budovy, pokud to terén dovoluje, rozvíjí se osová dispozice spojující nástup z čestného dvora s prospektem zahradního prostoru. I zde najdeme smysl pro genia loci a reminiscence středověku, jak je tomu např. ve Vranově nad Dyjí. Od přelomu století však postupně převládá typ barokního zámku i s jeho začleněním do krajinného prostoru. Vrcholné baroko zdůrazňuje právě urbanizační sloţky krajiny, jak tomu bylo v případě areálu zámku a lázní v Kuksu, či v jádru Lichtenštejnské domény na jihu Moravy mezi Lednicí a Valticemi. (BURIAN J., 1993, str. 163-164) Interiéry Interiéry raného baroka 17. století jsou buď klenuté, někdy s těţkými ornamentálními a figurálními štukaturami a malbami, nebo mají dřevěné stropy, v nichţ převaţuje (i v měšťanské architektuře a dokonce i ve venkovských mlýnech apod.), trámový, pestře malovaný strop. Stěny zámků a paláců, pokud nejsou malované, se potahují damaškem a vzácněji se na ně zavěšují tapiserie nebo paříţské gobelíny. Početné jsou také závěsné obrazy portrétní, ale i krajiny, zátiší s květinami, ovocem či zvěří. Parkety se od jednoduchého dělení na čtvercová pole dále v 18. století vyvíjejí v intarzované obrazce.

29

Postele mají nebesa splývající od rámu na čtyřech ozdobných sloupcích a většina nábytku, jako těţké, vyřezávané skříně, knihovny aj., je řešena jako architektura někdy se sloupky či palistry, často šroubovitě stáčenými (tordovanými). Stoly, křesla a ţidle mají nohy kuţelovitě soustruhované a sedací nábytek v druhé polovině 17. století začíná být čalouněný s látkovými potahy. Mahagonové kabinety se vykládají pravou i nepravou ţelvovinou, zříceninovým mramorem a kolem roku 1650 je módní tzv. chebská či praţská práce, jak ve výplních nábytku, tak u skříněk na hry. Čínský porcelán, fajáns z holandského Delftu s modrou barvou, české sklo a cínové nádobí doplňují interiér, k němuţ patří téţ kovové lustry a svícny. Ve vrcholném baroku první poloviny 18. století se kromě ojedinělých případů pokrytí stěn umělými mramory interiéry právě tak, jako později v rokoku malují nebo obkládají malbami na plátně. Stálé oblibě se těší tapiserie nebo paříţský gobelín a na stropy, většinou ploché, se rozprostírá štuk v jemných, ornamentálních a květinových kompozicích nebo alespoň ozdobné rámy, tzv. zrcadla uprostřed stropu, někdy vyplněná malbou. Do pozadí ustupují krby a nahrazují je ozdobná kamna, do nichţ se přikládá z chodby nebo zvláštní místnosti.

4.4.2 Kostely Kostely jsou spolu se zámky opět ukazatelem vývoje slohu. V 17. století převaţuje typ přinesený jezuity z jejich řádového kostela Il Gesú v Římě, jednolodí, do něhoţ se z boků otevírají niţší kaple, propojené průchody, a nad nimi ještě někdy tribuny. Průčelí, často dvouvěţové, dělí výrazné římsy na několik vodorovných pořadí. Mohutné kulové pilíře (podélných i centrálních jednotných prostor 18. století na sloţitých zprobýhaných půdorysech) nesoucí klenby nebo tambury kupolí, vyplňují v přízemí kaple, v patře oratoře. Menší stavby dynamizujícího směru baroka mívají půdorys elipsy. Typově ustálené jsou kapucínský kostel (jiţ od renesance), jednolodí bez věţe, s trojúhelným štítem a pravoúhlým presbyteriem, předěleným napříč, dále santa casa (svatá chýše), ústřední svatyně černých loret, a konečně jeruzalémská kaple či kaple boţího hrobu, připojovaná namnoze ke kostelům, nebo v krajině zakončující kříţovou cestu. Poutní kostely, mnohdy nad pramen, jsou buď dvouvětvé, nebo menší svatyni obklopují ambity s kaplemi v rozích a důraz se klade na přístupové schodiště.

30

Barokizují se zevně i zevnitř včetně zařízení i starší kostely, nejen po poţárech, ale i proto, aby se odstranilo vše, co by připomínalo jejich nedávnou kališnickou či protestantskou minulost. Venkovské kostelíky mívají pravoúhlé nebo půlválcové presbyterium, nad sakristií panskou oratoř pro šlechtické patrony a věţ (někdy téţ gotickou), popřípadě zvonici, jejíţ přízemí tvořívá vstup na hřbitov. V ohradní zdi hřbitova stávají márnice, někdy i kostnice a občas šlechtická hrobka. Některé hřbitovy jsou dokonce řešeny na půdoryse různých obrazců či doplňovány sochami. Zejména od rokoka na nich nalézáme bohatě kované a tepané ţelezné kříţe. (HEROUT J., 1980, str. 62-66)

4.4.3 Kláštery V době románské a gotické se u nás stavělo mnoho sakrálních staveb, ovšem hory a návrší zůstaly vyhrazeny panským hradům, jimţ poskytovaly větší ochranu. Veliké klášterní a kostelní stavby vznikaly buď v odlehlých skrytých údolích, svědčících lépe kontemplativnímu ţivotu, nebo v nově zakládaných městech. Baroko však neváhá vstoupit se svými kaplemi a chrámy vzhůru na návrší a hory. Zde se stává prostor ţivější neţ dole v údolí, zde ochotněji přijímá úkoly, jeţ mu barokní člověk chce stvořit: pozvedá pozemšťana k nebesům a nebesa sklání k zemi. Kláštery došly v našem i mimočeském baroku velkého rozkvětu. Jejich cely poskytovaly stejně místo osobnímu rozjímání, zanořujícímu se do sebe sama a vyţívajícímu se myšlenkově a citově podle svých osobních dispozic i pocitu zařazenosti do jisté duchovní komunity. Ale na jejich rozkvět, odráţející se v jejich velkolepých architekturách a vůbec výtvarnickém vybavení, měly však vliv i jiné příčiny, namnoze zcela vnějšího rázu. Kláštery doby barokní věnovaly daleko větší pozornost svému hmotnému zabezpečení neţ kláštery středověké, jejich hospodářský rozkvět se bral především cestou darů věnovaných jim jejich šlechtickými zakladateli či dobrodinci, cestou menších fundací a almuţen. Do jejich čela byli stavěni především muţi, kteří jako hospodářští podnikatelé dovedli rozmnoţovat majetek klášterní mnohdy mocněji neţ soudobá šlechta, jeţ okázalým ţivotem zatěţovala nemálo svou ekonomickou bilanci. Hospodaření těchto opatů umoţňovalo jak stavby vlastních budov klášterních a konventních, tak sýpek, stodol, rybníků a jiných praktických a uţitečných zařízení. Kláštery mohly ve svém rámci budovat i svoje školy a lákaly hmotným zabezpečením mladé i starší muţe, aby vstoupili do jejich noviciátu nebo mezi bratry-pomocníky. 31

Kláštery se v této době těšily velké oblibě, jeţ napomáhala jejich rozvoji vnějšímu i vnitřnímu. Barokní člověk se totiţ potřeboval se svou modlitbou vklínit v co moţná nejširší společenství, cítit se zapojen do, podobně jako on myslícího a cítícího mnoţství. A tomuto způsobu barokní liturgie vycházely kláštery daleko více vstříc, neţ prosté chrámy farní, které měly své kaplany, faráře, ovšem většinou jen oltáře se vzdáleným kůrem a jeho dobrovolnými zpěváky a hudebníky. V klášterech oproti tomu vedle vlastního celebranta a jeho jáhna a podjáhna vystupovali kněţí, ministranti a další postavy oděné v liturgických rouchách, bohatě protkávaných zlatem a stříbrem i z prostého bílého vlákna či liturgicky odívaného sukna. (KALISTA Z., 1990, str. 34105)

32

Praktická část 5 Vlastní výzkum 5.1 Cíl výzkumu Cílem této práce je pomocí dotazníkového šetření odhalit, jak na dnešní laickou veřejnost působí znaky gotického a barokního slohu. Pokusím se zjistit, do jaké míry vnímají tyto znaky odlišně muţi a ţeny, a objeví-li se značné rozdíly ve vnímání i u různých věkových skupin, upozorním téţ na ně. Dalším cílem je zjistit, jak moc rozdílné je vnímání věřících a nevěřících lidí.

5.2 Plán výzkumu Během dotazníkového šetření jsem oslovila celkem 120 respondentů, záměrně rozdělených na 60 ţen a 60 muţů. Dále jsem se snaţila vybírat dotazované dle jejich věku, aby kaţdá věková kategorie měla přibliţně stejné zastoupení. Výzkum jsem prováděla především na středočeských hradech a zámcích (konkrétně na zámku Konopiště, Jemniště, Vlašim, Vrchotovy Janovice a na hradu Český Šternberk).

5.3 Dotazník Jako výzkumný nástroj jsem pouţila metodu dotazníku, který se skládá celkem z patnácti otázek. První tři otázky zjišťují pohlaví, věk a také to, v jakém kraji České republiky respondent bydlí. Další dvě otázky se zabývají tím, zda je účastník výzkumu věřící či nikoli a také zkoumají jeho postoj ke kulturním památkám. Následuje nejdůleţitější část dotazníku a tou je zjišťování postojů k znakům gotického a barokního slohu. V kaţdé otázce předloţím dotazovaným jeden obrázek a na základě stupnice od jedné do sedmi dle Osgoodova sémantického diferenciálu zhodnotí, do jaké míry na ně působí. Předpokládám, ţe se zde objeví rozdíly ve vnímání mezi muţi a ţenami a také mezi věřícími a nevěřícími lidmi. Dotazník je součástí přílohy.

33

Osgoodův sémantický diferenciál Pro posouzení postojů dotazovaného, kdy je nutné rozlišovat jemné nuance v jeho vnímání, se jako vhodná metoda nabízí sémantický diferenciál. Jeho autorem je Charles Egerton Osgood, americký psycholog, který spolu se svými spolupracovníky v roce 1957 představil tento způsob zjišťování drobných odstínů percepce jednotlivých osob. Původní sémantický diferenciál tvoří 50 sedmistupňových bipolárních škál k posouzení pojmů. Jedná se o standardizovanou metodu, podle potřeby je však moţné ji měnit. Já jsem zvolila šest škál, které jsou z důvodu snadnějšího vyplňování dotazníku u kaţdého obrázku stejné.

5.4 Výsledky dotazníkového šetření Na následujících stránkách budu prezentovat předpokládané a skutečné výsledky dotazníkového šetření. Otázka číslo 1 – Rozdělení respondentů dle pohlaví Zaškrtněte: 1) Jste a) Ţena b) Muţ

Záměrně jsem oslovila 60 ţen a 60 muţů.

muži 36-50 50% let 51%

15-35 let ženy 49% 50%

Graf č. 1: Rozdělení respondentů dle pohlaví

34

Otázka číslo 2: rozdělení respondentů dle věku Zaškrtněte: 2) Jste ve věku a) 15 – 35 let b) 36 – 50 let c) 50 a více let

Respondenty jsem záměrně rozdělila dle věku do tří kategorií, v kaţdé z nich je pak přibliţně stejné zastoupení muţů a ţen. Svůj výzkum jsem zaměřila na dospělé osoby, proto první kategorie začíná aţ 15. rokem ţivota, ovšem většina dotazovaných v této skupině jiţ přesáhla dvacet let, jednalo se většinou o mladé rodiny či skupiny přátel na výletě, kteří byli ochotni dotazník vyplnit. Z celkového počtu 120 respondentů jich 42 bylo ve věku 15 – 35 let, 44 ve věku 36 – 50 let, a nejméně ochotni vyplňovat dotazník byli lidé ve věku 50 a více let. Proto jich je v této poslední skupině zastoupených jen 34.

50 a více let 28%

15-35 let 35%

36-50 let 37%

Graf č. 2: Rozdělení respondentů dle věku

35

Otázka číslo 3: rozdělení respondentů dle místa pobytu Třetí otázka zjišťovala, z jakého kraje České republiky dotazovaní pocházejí. Jak jsem jiţ zmiňovala, průzkum byl prováděn na středočeských hradech a zámcích, proto také většina respondentů (celkem 43) pochází ze Středočeského kraje. Dalších 29 pak přijelo z Prahy a 22 z Jihočeského kraje. Ostatní kraje jsou zastoupeny jen v malém počtu osob.

ostatní 22% Středočeský 36% Jihočeský 18% Praha 24%

Graf č. 3: Rozdělení respondentů dle místa pobytu

Otázka číslo 4: Co pro Vás znamená kulturní památka? Zaškrtněte: 4) Co pro Vás znamená/co ve Vás vyvolává pojem kulturní památka (hrad, zámek, kostel, klášter, památník….? a) Má pro mě především morální hodnotu, je to odkaz našich předků b) Má pro mě především materiální hodnotu, obdivuji zlato, drahé kameny, vzácné dřevo, látky, pouţité na výzdobu, stavbu c) Má pro mě především architektonickou hodnotu, obdivuji šikovnost dávných stavitelů d) Je to místo vhodné na výlet, větší hodnotu pro mě nemá

Touto otázkou zjišťuji, co se dotazovaným vybaví při pojmu kulturní památka a raději ještě uvádím příklady. Zajímá mě, jakou hodnotu pro ně tyto památky mají, a proto slovo hodnota přímo včleňuji do otázek, dotazovaný by jinak mohl být nerozhodný a mohl obdivovat stejně tak šikovnost dávných stavitelů kulturních památek jako zlato a drahé kameny pouţité na výzdobu a také by jistě kaţdý uznal, ţe jsou odkazem našich předků. Dále jsem nepředpokládala, ţe by lidé chtěli lhát, či se „dělat lepšími“, tedy ţe 36

by označovali především morální hodnotu a přitom by pro ně kulturní památka bylo maximálně místo vhodné na výlet. V této otázce jsem neočekávala velké rozdíly u jednotlivých odpovědí, jen označení kulturní památky pouze jako místa vhodného na výlet by, dle mého mělo být spíše menší. Výsledek: Kulturní památka má pro nejvíce dotazovaných hodnotu především architektonickou, odpovědělo tak 39 lidí. Očekávala jsem, ţe tuto odpověď budou volit spíše muţi, a opravdu tomu tak bylo – 29 muţů z 60 zvolilo odpověď architektonická hodnota. Zajímavé také je, ţe odpověď kulturní památka je místo vhodné na výlet, ale větší hodnotu pro mě nemá, zvolilo 24 respondentů, ovšem většina byla ze skupiny do 35 let, z kategorie 50 a více let nezvolil tuto odpověď nikdo.

vhodné jen na výlet 20%

architekonická hodnota 33%

morální hodnota 29%

materiální hodnota 18%

Graf č. 4: Co pro Vás znamená kulturní památka? Otázka číslo 5: Co pro Vás znamená kostel? Zaškrtněte: 5) V ţivotě dřívějších obyvatel hrál kostel velmi důleţitou roli, co pro Vás znamená dnes? a) Je to pro mě místo, kde se mohu přiblíţit bohu b) Má pro mě především architektonickou hodnotu, obdivuji šikovnost dávných stavitelů c) Dotváří kolorit dnešních měst i malých vesniček, ale větší význam pro mě nemá 37

Hlavním úkolem otázky číslo pět bylo zjištění počtu věřících lidí ve výzkumu. Nepřišlo mi vhodné se na tuto záleţitost ptát přímou otázkou, a tak jsem zvolila nepřímé dotázání se, jak lidé vnímají slovo kostel. Předpokládala jsem, ţe z nabízených moţností si věřící člověk nemůţe vybrat jinou odpověď neţ: kostel je pro mě místo, kde se mohu přiblíţit bohu. Ze 120 dotazovaných tuto odpověď zaškrtlo 28 z nich, aţ na výjimky jich většina byla z druhé a třetí věkové kategorie, tedy nad 35 let. Nejčastěji označovaná odpověď zde byla: kostel pro mě má především architektonickou hodnotu, obdivuji šikovnost dávných stavitelů, takto odpovědělo 65 respondentů. Pro zbylých 27 nejsou tyto stavby nijak důleţité. Myslím, ţe výsledky otázky jasně ukazují současnou situaci u nás, týkající se náboţenství. Většina lidí je bez vyznání, ovšem sakrální stavby jim nejsou lhostejné alespoň po estetické stránce, je zde i menší skupina obyvatel, která nepřikládá kostelům a s největší pravděpodobností i ostatním stavbám tohoto typu jakýkoli význam. Je třeba připomenout, ţe většina respondentů byla ze Středočeského kraje a z Prahy, kde se, jak je obecně známo, nachází menší počet věřících neţ v ostatních krajích, převáţně na Moravě.

místo, kde jsem blíže bohu 23%

nemá pro mě význam 23%

architektonická hodnota 54%

Graf č. 5: Co pro Vás znamená kostel?

38

Nyní následuje deset otázek formou obrázků, jedná se o znaky gotického a barokního slohu, které jsem popsala v teoretické části. Respondenti hodnotili na stupnici od jedné do sedmi, jak na ně obrázky působí. U všech obrázků jsem zvolila stejné škály, z důvodu lepší přehlednosti a snadnějšího vyplňování. V tabulkách je vyznačeno, jakou odpověď lidé nejvíce volili. Musím konstatovat, ţe se jedná skutečně o reprezentativní údaj, protoţe se neobjevovaly velké rozdíly ve volbách jednotlivců či skupin (nestalo se, ţe by se polovině dotazovaných zdál obrázek extrémně hezký a druhé polovině extrémně ošklivý). Grafy pak ukazují rozdíly ve volbách u muţů a u ţen. Otázka číslo 6: gotická socha

Obrázek č. 1: gotická socha

Jedná se o obrázek sochy pozdně gotické Madony z hřbitovního kostela Panny Marie v Broumově. Tato socha se respondentům spíše líbila a připadala jim zajímavá. Všichni ji pak označili za zboţnou. Jak lidé nejčastěji odpovídali lze vyčíst z tabulky.

39

Zde jsem také vyuţila rozdělení dotazovaných na věřící a nevěřící, je nutné upozornit na pochopitelné kladné hodnocení obrázku ze strany věřících. Dále předkládám graf nazírání muţů a ţen, zde se názory příliš nelišily.

Tabulka číslo 1: gotická socha – celkové nejčastější odpovědi hezký

1

2

3

4

5

6

7

ošklivý

zajímavý

1

2

3

4

5

6

7

nudný

zbožný

1

2

3

4

5

6

7

světský

jednoduchý

1

2

3

4

5

6

7

náročný

vkusný

1

2

3

4

5

6

7

kýčovitý

skromný

1

2

3

4

5

6

7

zdobný

Tabulka číslo 2: gotická socha – vnímání věřících lidí hezký

1

2

3

4

5

6

7

ošklivý

zajímavý

1

2

3

4

5

6

7

nudný

zbožný

1

2

3

4

5

6

7

světský

jednoduchý

1

2

3

4

5

6

7

náročný

vkusný

1

2

3

4

5

6

7

kýčovitý

skromný

1

2

3

4

5

6

7

zdobný

ošklivý

muži ženy

nudný

světský

náročný

kýčovitý

zdobný

7

7

6

6

5

5

4

4

3

3

2

2

1

1 hezký

zajímavý

zbožný

jednoduchý

vkusný

skromný

Graf č. 6: gotická socha – rozdílné nazírání muţů a ţen 40

Otázka číslo 7: gotické okno

Obrázek č. 2: gotická okna

Na dalším obrázku jsou zobrazena gotická okna z druhé poloviny 13. století. První okno pochází z Aneţského kláštera v Praze a druhé je okno kaple na hradě Zvíkov. Určovat historické slohy dle typů oken se učí jiţ malé děti na prvním stupni základních škol, nejspíš proto se jedná o nejrozšířenější znak, díky kterému můţe i laik zařadit příslušnou budovu do jistého časového období. Lomený oblouk bych si na základě zkušeností z mého výzkumu dovolila zařadit mezi opravdu nejtypičtější znaky gotiky. Předpokládala jsem, ţe toto okno, připomínající ruce sepjaté k modlitbě a tolik známé z kostelů a ostatních budov bude na respondenty působit zboţným dojmem, bude jim připadat zajímavé a s největší pravděpodobností i hezké. Okno je také spíše zdobné a ne příliš jednoduché. Více neţ u otázky číslo jedna se zde projevilo rozdílné nazírání muţů a ţen. Zatímco muţi okno vesměs hodnotili průměrným číslem čtyři, ţeny se přikláněly k číslům jedna a dva, okno se jim tedy líbí, přijde jim zajímavé a vkusné, spíše zdobné a náročné. Pro všechny je pak jasně zboţné, jak jsem předpokládala ve své hypotéze. Tabulka ukazuje celkové nejčastější výsledky, graf rozdíly ve vnímání obrázku muţi a ţenami.

41

Tabulka číslo 3: gotická okna – celkové nejčastější odpovědi hezký

1

2

3

4

5

6

7

ošklivý

zajímavý

1

2

3

4

5

6

7

nudný

zbožný

1

2

3

4

5

6

7

světský

jednoduchý

1

2

3

4

5

6

7

náročný

vkusný

1

2

3

4

5

6

7

kýčovitý

skromný

1

2

3

4

5

6

7

zdobný

ošklivý

muži ženy

nudný

světský

náročný

kýčovitý

zdobný

7

7

6

6

5

5

4

4

3

3

2

2

1

1 hezký

zajímavý

zbožný

jednoduchý

vkusný

skromný

Graf č. 7: gotická okna – rozdílné nazírání muţů a ţen

42

Otázka číslo 8: gotická klenba

Obrázek č. 3: gotická klenba Tato fotografie zobrazuje interiér baziliky sv. Jakuba v Praze, kde si většina místností zachovala gotickou kříţovou ţebrovou klenbu. Klenba je spolu s okny dalším vodítkem, které nás mohou přivést ke správnému určení historického slohu budovy. Gotika je doslova protkána nádhernými způsoby klenutí stropů. Očekávala jsem, ţe tento obrázek by mohl spíše zajímat muţe, kteří více ocení náročnost tohoto typu konstrukce. Je také pravděpodobné, ţe klenba nebude působit celkově tolik zboţným dojmem, jak tomu bylo u předešlých dvou otázek. Klenba skutečně zaujala muţe více neţ ţeny. Zatímco muţi ji označovali za náročnou, hezkou, ţeny obrázek v takové míře neoslovil. Tabulka číslo 4: gotická klenba – celkové nejčastější odpovědi hezký

1

2

3

4

5

6

7

ošklivý

zajímavý

1

2

3

4

5

6

7

nudný

zbožný

1

2

3

4

5

6

7

světský

jednoduchý

1

2

3

4

5

6

7

náročný

vkusný

1

2

3

4

5

6

7

kýčovitý

skromný

1

2

3

4

5

6

7

zdobný

43

ošklivý

muži ženy

nudný

světský

náročný

kýčovitý

zdobný

7

7

6

6

5

5

4

4

3

3

2

2

1

1 hezký

zajímavý

zbožný

jednoduchý

vkusný

skromný

Graf č. 8: gotická klenba – rozdílné nazírání muţů a ţen

Otázka číslo 9: gotický kostel

Obrázek č. 4: gotický kostel Nyní se dostáváme k obrázku gotického kostela. Jak jiţ bylo řečeno v teoretické části, z doby gotické jsou dosud nejzachovalejšími a nejobvyklejšími stavbami právě kostely (pochopitelně na nich můţeme často pozorovat znaky dalších slohů, v jejichţ duchu či 44

v jejichţ době byly přestavované či přistavované). Zde jsem zvolila obrázek katedrály svatého Bartoloměje v Plzni. Opět předkládám tabulku nejčastějších odpovědí spolu s grafem rozdílného nazírání muţů a ţen, které bylo v tomto případě docela podobné. Věřící lidé obrázek hodnotili téměř stejně, jako tomu bylo v případě gotické sochy, tedy jako velmi hezký, zboţný, vkusný a spíše náročný. Co mě ovšem překvapilo, bylo hodnocení lidí, kteří v otázce číslo 5: Co pro Vás znamená kostel? Odpovídali, ţe dotváří kolorit dnešních měst i malých vesniček, ale větší význam pro ně nemá. Očekávala jsem, ţe tito lidé nebudou obrázku kostela přisuzovat větší váhu a jejich odpovědi se budou pohybovat spíše okolo čísla čtyři. Přesto na ně obrázek evidentně zapůsobil a jeho hodnocení bylo vesměs velmi kladné, coţ dokazuje tabulka č. 6. Jen připomínám, ţe v této tabulce jsou názory 27 lidí z výzkumu, kteří odpovídali: Kostel dotváří kolorit měst, ale pro mě větší význam nemá. Tabulka číslo 5: gotický kostel – celkové nejčastější odpovědi hezký

1

2

3

4

5

6

7

ošklivý

zajímavý

1

2

3

4

5

6

7

nudný

zbožný

1

2

3

4

5

6

7

světský

jednoduchý

1

2

3

4

5

6

7

náročný

vkusný

1

2

3

4

5

6

7

kýčovitý

skromný

1

2

3

4

5

6

7

zdobný

Tabulka číslo 6: gotický kostel – lidé, pro které kostel nemá větší význam hezký

1

2

3

4

5

6

7

ošklivý

zajímavý

1

2

3

4

5

6

7

nudný

zbožný

1

2

3

4

5

6

7

světský

jednoduchý

1

2

3

4

5

6

7

náročný

vkusný

1

2

3

4

5

6

7

kýčovitý

skromný

1

2

3

4

5

6

7

zdobný

45

ošklivý

muži ženy

nudný

světský

náročný

kýčovitý

zdobný

7

7

6

6

5

5

4

4

3

3

2

2

1

1 hezký

zajímavý

zbožný

jednoduchý

vkusný

skromný

Graf č. 9: gotický kostel – rozdílné nazírání muţů a ţen

Otázka číslo 10: gotické oblečení

Obrázek č. 5: gotické oblečení Poslední obrázek týkající se gotické doby jsem zaměřila na tehdejší oblečení, to musíme také povaţovat za znak své doby. S gotickými šaty se dnes setkáváme v historických filmech, ale mnohdy i průvodce na hradě přednáší svůj výklad oblečen do dobového obleku.

46

Zde jsem předpokládala rozdíly v názorech především mezi muţi a ţenami. Můj předpoklad se potvrdil. Muţi hodnotí tento obrázek většinou neutrálně, u ţen pak můţeme pozorovat větší zaujetí. Celkové hodnocení se pohybuje okolo čísla tři, oblečení je posuzováno jako jednoduché a skromné. Tabulka číslo 7: gotické oblečení – celkové nejčastější odpovědi hezký

1

2

3

4

5

6

7

ošklivý

zajímavý

1

2

3

4

5

6

7

nudný

zbožný

1

2

3

4

5

6

7

světský

jednoduchý

1

2

3

4

5

6

7

náročný

vkusný

1

2

3

4

5

6

7

kýčovitý

skromný

1

2

3

4

5

6

7

zdobný

ošklivý

muži ženy

nudný

světský

náročný

kýčovitý

zdobný

7

7

6

6

5

5

4

4

3

3

2

2

1

1 hezký

zajímavý

zbožný

jednoduchý

vkusný

skromný

Graf č. 10: gotické oblečení – rozdílné nazírání muţů a ţen Nyní se dostáváme do další části dotazníku, ve které respondenti hodnotili znaky barokního slohu. Baroko bývá povaţováno za zdobné, často aţ kýčovité. Domnívám se proto, ţe se dotazovaní ve svém hodnocení budou přiklánět více ke slovům náročný, kýčovitý a zdobný.

47

Otázka číslo 11: barokní socha

Obrázek č. 6: barokní socha Na obrázku vidíme barokní Madonu v šatech bohatě zdobených výšivkou. Domnívala jsem se, ţe lidé budou tuto sochu hodnotit jako více náročnou a zdobnou, u věřících pak předpokládám více zaujetí a kladného hodnocení. Z následujících tabulek je patrné, ţe věřící lidé vnímají barokní sochu stejně jako gotickou, jen si uvědomují její větší zdobnost. Celkově je pak socha brána jako náročná, uţ ne tolik zboţná, jako v předchozích případech, zdobná, ale také spíše kýčovitá. Tabulka číslo 8: barokní socha – celkové nejčastější odpovědi hezký

1

2

3

4

5

6

7

ošklivý

zajímavý

1

2

3

4

5

6

7

nudný

zbožný

1

2

3

4

5

6

7

světský

jednoduchý

1

2

3

4

5

6

7

náročný

vkusný

1

2

3

4

5

6

7

kýčovitý

skromný

1

2

3

4

5

6

7

zdobný

48

Tabulka číslo 9: barokní socha – vnímání věřících lidí hezký

1

2

3

4

5

6

7

ošklivý

zajímavý

1

2

3

4

5

6

7

nudný

zbožný

1

2

3

4

5

6

7

světský

jednoduchý

1

2

3

4

5

6

7

náročný

vkusný

1

2

3

4

5

6

7

kýčovitý

skromný

1

2

3

4

5

6

7

zdobný

ošklivý

muži ženy

nudný

světský

náročný

kýčovitý

zdobný

7

7

6

6

5

5

4

4

3

3

2

2

1

1 hezký

zajímavý

zbožný

jednoduchý

vkusný

skromný

Graf č. 11: barokní socha – rozdílné nazírání muţů a ţen

Otázka číslo 12: barokní portál

Obrázek č. 7: barokní portál 49

Sedmý obrázek ukazuje pozdně barokní portál z roku 1750. Na první pohled působí velmi zdobně a propracovaně, předpokládám, ţe stejný názor budou mít i účastníci mého výzkumu. Z celkového pohledu respondenti vnímají tento znak nebo spíše soubor znaků barokního slohu velmi kladně, portál jim připadá zajímavý, vkusný a zdobný. Ţeny pak hodnotí ještě kladněji neţ muţi. Tabulka číslo 10: barokní portál – celkové nejčastější odpovědi hezký

1

2

3

4

5

6

7

ošklivý

zajímavý

1

2

3

4

5

6

7

nudný

zbožný

1

2

3

4

5

6

7

světský

jednoduchý

1

2

3

4

5

6

7

náročný

vkusný

1

2

3

4

5

6

7

kýčovitý

skromný

1

2

3

4

5

6

7

zdobný

ošklivý

muži ženy

nudný

světský

náročný

kýčovitý

zdobný

7

7

6

6

5

5

4

4

3

3

2

2

1

1 hezký

zajímavý

zbožný

jednoduchý

vkusný

skromný

Graf č. 12: barokní portál – rozdílné nazírání muţů a ţen

50

Otázka číslo 13: barokní klenba

Obrázek č. 8: barokní klenba Na obrázku vidíme interiér barokního kostela zasvěceného Panně Marii ve Křtinách. Jak je pro baroko typické, i zde se nachází kupole s nástropními malbami, které otevírají pohled do nebeských výšin a vytváří tím iluzi nekonečna. Domnívám se, ţe věřící lidé budou tento obrázek hodnotit jako velmi zboţný a také vkusný, z celkového pohledu pak spíše dosáhne průměrného či spíše kladného hodnocení. Tabulka číslo 11: barokní klenba – celkové nejčastější odpovědi hezký

1

2

3

4

5

6

7

ošklivý

zajímavý

1

2

3

4

5

6

7

nudný

zbožný

1

2

3

4

5

6

7

světský

jednoduchý

1

2

3

4

5

6

7

náročný

vkusný

1

2

3

4

5

6

7

kýčovitý

skromný

1

2

3

4

5

6

7

zdobný

51

Tabulka číslo 12: barokní klenba – vnímání věřících lidí hezký

1

2

3

4

5

6

7

ošklivý

zajímavý

1

2

3

4

5

6

7

nudný

zbožný

1

2

3

4

5

6

7

světský

jednoduchý

1

2

3

4

5

6

7

náročný

vkusný

1

2

3

4

5

6

7

kýčovitý

skromný

1

2

3

4

5

6

7

zdobný

ošklivý

muži ženy

nudný

světský

náročný

kýčovitý

zdobný

7

7

6

6

5

5

4

4

3

3

2

2

1

1 hezký

zajímavý

zbožný

jednoduchý

vkusný

skromný

Graf č. 13: barokní klenba – rozdílné nazírání muţů a ţen Otázka číslo 14: barokní zámek

Obrázek č. 9: barokní zámek 52

Barokní stavby v mém výzkumu reprezentuje zámek Jemniště, který je oblíbeným cílem turistů i místem konání svateb ve středních Čechách. Výsledky průzkumu jeho oblíbenost jen dokazují. Naprostá většina dotazovaných povaţuje zámek za hezký, zajímavý a vkusný. Rozdíly v postojích muţů a ţen se objevily jen nepatrné. Tabulka číslo 13: barokní zámek – celkové nejčastější odpovědi hezký

1

2

3

4

5

6

7

ošklivý

zajímavý

1

2

3

4

5

6

7

nudný

zbožný

1

2

3

4

5

6

7

světský

jednoduchý

1

2

3

4

5

6

7

náročný

vkusný

1

2

3

4

5

6

7

kýčovitý

skromný

1

2

3

4

5

6

7

zdobný

ošklivý

muži ženy

nudný

světský

náročný

kýčovitý

zdobný

7

7

6

6

5

5

4

4

3

3

2

2

1

1 hezký

zajímavý

zbožný

jednoduchý

vkusný

skromný

Graf č. 14: barokní zámek – rozdílné nazírání muţů a ţen

53

Otázka číslo 15: barokní oblečení

Obrázek č. 10: barokní oblečení Poslední otázka týkající se období baroka a současně poslední otázka celého dotazníku se, stejně jako u slohu gotického, zabývá oblečením. Od gotiky nás dělí několik staletí a posun v odívání je značný. Šaty jsou velmi propracované a zdobné, je pravděpodobné, ţe mnohým respondentům budou připadat aţ kýčovité. Opět předpokládám, ţe muţi budou barokní oblečení hodnotit spíše neutrálně a větší dojem udělá na ţeny. Naprosté většině respondentů se tento druh odívání líbí, ovšem uvědomují si jeho náročnost, zdobnost a soudí, ţe je na půli cesty mezi vkusem a kýčem, rozhodně jim připadá světské a v ţádném případě ne nudné. Tabulka číslo 14: barokní oblečení – celkové nejčastější odpovědi hezký

1

2

3

4

5

6

7

ošklivý

zajímavý

1

2

3

4

5

6

7

nudný

zbožný

1

2

3

4

5

6

7

světský

jednoduchý

1

2

3

4

5

6

7

náročný

vkusný

1

2

3

4

5

6

7

kýčovitý

skromný

1

2

3

4

5

6

7

zdobný

54

ošklivý

muži ženy

nudný

světský

náročný

kýčovitý

zdobný

7

7

6

6

5

5

4

4

3

3

2

2

1

1 hezký

zajímavý

zbožný

jednoduchý

vkusný

skromný

Graf č. 15: barokní oblečení – rozdílné nazírání muţů a ţen

5.5 Zhodnocení výsledků Cílem doby gotické a barokní bylo přiblíţit se co moţná nejvíce bohu. Gotika toho dosahuje rozjímáním, modlitbami, kdy jakákoli pestrost, barevnost kolem jen narušuje tuto cestu oproštění se od všeho světského. A tak tento sloh v dnešním člověku, dívajícím se s nadhledem a odstupem několika staletí vyvolává spíše neutrální pocity, znaků gotiky se do dnešní doby příliš nedochovalo, a pokud ano, jedná se o sakrální stavby či předměty s náboţenstvím spojené, které v dnešní převáţně ateistické společnosti příliš neobstojí. I kdyţ, jak je patrné z mého výzkumu, pro věřící mají stále velký význam, nahlíţí na ně s úctou a pokorou, kterou by si ovšem zaslouţily od všech. Baroko se úkolu přiblíţit se bohu zhostilo jinak. Temný středověk pominul, renesance se aţ příliš směle zabývá vědami a přírodou, a tak je nutné vyzdvihnout člověka zpět k nebesům, připomenout mu jeho víru. Avšak baroko nezatracuje barvy či křivky, ba naopak působí právě na lidské smysly. Jak je vidět z výsledků mého průzkumu, baroko se líbí, je pestré, nabízí skutečnou pastvu pro oči. Většina lidí, bez rozdílu pohlaví či věku hodnotí znaky baroka jako pěkné, návštěva barokního zámku či pohled na barokní klenbu, portál je pro ně příjemným emocionálním záţitkem. S vnímáním znaků historických slohů má celkově více proţitků spojena starší generace. Mladí lidé jim zatím tolik pozornosti nevěnují. 55

Závěr Tématem mé práce bylo emocionální odráţení semionů odlišných historických slohů. V první části práce, která má za cíl teoreticky přiblíţit danou problematiku, se zabývám podrobným objasněním ţivota v době gotické a barokní, které je nutné pro pochopení smyslů a účelů znaků těchto historických slohů. Popisuji ţivot městského i venkovského obyvatelstva, typy staveb, způsoby vzdělání i politickou a ekonomickou situaci. Nejprve však objasňuji slovo sémiotika a pojem znak spolu s různými interpretacemi tohoto pojmu. Krátce se také zabývám emocemi a estetickými city, protoţe znaky gotiky a baroka, které následně předkládám v dotazníku, jsou objekty, jeţ mají estetickou hodnotu. Na základě poznatků z teoretické části jsem vytvořila dotazník, skládající se z 15 otázek. Dotazník zkoumá postoje a vnímání znaků gotického a barokního slohu, dále, krom otázek zjišťujících věk, pohlaví a místo pobytu respondenta, se ptám, jakou hodnotu pro něho má kulturní památka a zjišťuji, zda je respondent věřící či nikoli. S dotazníkem jsem oslovila celkem 120 lidí, záměrně jsem vybrala 60 ţen a 60 muţů. Průzkum jsem prováděla především na středočeských hradech a zámcích, velmi mi pomohlo, ţe jsem s dotazovanými byla v době vyplňování dotazníku v kontaktu. Mohla jsem tak odpovídat na případné dotazy a celkově mě překvapil zájem respondentů, který pramení uţ z neobvyklého názvu tématu – jen velmi málo lidí znalo pojem semion a věděli, čím se sémiotika zabývá. Respondenty jsem rozdělila do tří věkových skupin. Mohu konstatovat, ţe nejvíce ochotni vyplňovat dotazník byli mladší lidé, skupina ve věku 50 a více let je také proto nejméně početná. Vzhledem k lokalitě, kde byl průzkum prováděn, je nejvíce dotazovaných ze Středočeského kraje a z Prahy, třetím nejvíce zastoupeným byl kraj Jihočeský. V další otázce zjišťuji, jakou hodnotu má pro respondenty kulturní památka. Většina těmto objektům (kulturní památka ovšem nemusí být jen objekt) přisuzuje architektonickou, morální či materiální hodnotu, avšak 20% dotazovaných, jedná se zpravidla o mladé lidi, tyto hodnoty přehlíţí a označuje kulturní památky jen za místa vhodná pro výlety. 20% je podle mě docela velké číslo. Můj názor je takový, ţe by si dospělí lidé měli uvědomovat význam těchto pamětihodností a ctít je jako dědictví našich předků.

56

V části dotazníku, která se zabývá vnímáním znaků gotického a barokního slohu, jsem jiţ takovéto extrémy nezaznamenala. Gotika, jak jsem jiţ zmiňovala ve vyhodnocení výsledků, vyvolává spíše neutrální pocity. To je patrně způsobeno menším počtem památek, které se dochovaly do našich dnů. Také je nutné přiznat, ţe obrázek nemusí vyvolat takové emoce, jako skutečný objekt a dále tomu, aby na nás památka zapůsobila, je někdy nutné být na ní přímo upozorněn, znát okolnosti jejího vzniku, příběh, který se k ní váţe atd. To by myslím bylo v případě nám méně známé a časově vzdálenější gotiky nutné. Zatímco se znaky baroka se setkáváme jiţ od dětství prostřednictvím pohádek. Mnoho z nich je natáčených na krásných zámcích, je pouţíváno barokní oblečení i nábytek. S gotickým hradem a ostatními znaky gotiky přicházíme do styku méně, a pokud ano, mají tajemný a temný nádech. Baroko je pro respondenty přitaţlivější, je rozmanité, mnohotvárné a pestré. S tímto úmyslem jej také barokní umělci vytvářeli. Cílem práce bylo výzkumem odhalit vnímání znaků gotiky a baroka současnou veřejností. Výsledky prezentuji pomocí grafů a tabulek, mé hypotézy se z velké části naplnily. Doporučila bych veřejnost více seznamovat s historickými slohy, při průvodcovských výkladech na hradech a zámcích nejen odříkávat letopočty a k nim se váţící události, ale podávat informace i o běţném ţivotě, tradicích, jídle…, pořádat tematické dny např. s ukázkami řemesel (coţ se v mnoha případech děje). Zkrátka upozornit, ţe historie nebyla nudná, jak si mnozí na základě školních hodin dějepisu myslí. Naopak, byla velmi zajímavá, mnohdy drsná a krvavá, ale vţdy přinášející ponaučení pro budoucí generace.

57

Seznam pouţité literatury

Monografie ČAČKA, O.: Psychologie vrstev duševního dění osobnosti a jejich autodiagnostika. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1997. 381 s. ISBN 80-85765-70-5. ČAČKA, O.: Psychologie imaginativní výchovy a vzdělání s příklady aplikace. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1999. 366 s. ISBN 80-7239-034-1. ECO, U.: Teorie sémiotiky. 2. vyd. Praha: Argo, 2009. 440 s. ISBN 978-80-257-0157-7. ČERNÝ, J., HOLEŠ, J.: Sémiotika. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 363 s. ISBN 80-7178832-5. NAKONEČNÝ, M.: Lidské emoce. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 335 s. ISBN 80200-0763-6. KUTHAN, J.: Počátky a rozmach gotické architektury v Čechách. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 375 s. DVOŘÁK, F.: Stručný přehled vývoje uměleckých slohů v českých zemích. 4. vyd. Praha: Praţská scéna, 2010. 115 s. ISBN 978-80-86102-68-9. HEROUT, J.: Slabikář návštěvníků památek. 2. vyd. Praha: Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje ve spolupráci s Propagační tvorbou Praha, 1980. 317 s. KALISTA, Z.: Tvář baroka. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 172 s. ISBN 80-04-25385-7. Kol. autorů: Tajemství kolem nás. 1. vyd. Praha: Reader’s Digest Výběr, 1999. 335 s. ISBN 80-86196-10-0. KRATOCHVÍL, A.: Oheň baroka. 1. vyd. Brno: Cesta, 1990. 165 s. ISBN 80-8531905-5. BURIAN, J.: Baroko v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: BB/art. 1993. 375 s.

58

Elektronické publikace [1] Portál hlavního města Prahy [online]. 2011 [cit. 2011-11-12]. Gotika. Dostupné z WWW: http://www.praha.eu/jnp/cz/home/budoucnost_historie/praha_historicka/gotika/index.ht ml [2] Wikipedia [online]. 2011 [cit. 2011-11-15]. Tovaryšstvo Jeţíšovo. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tovary%C5%A1stvo_Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1ovo

Seznam grafů, tabulek a obrázků Grafy Graf č. 1: Rozdělení respondentů dle pohlaví Graf č. 2: Rozdělení respondentů dle věku Graf č. 3: Rozdělení respondentů dle místa pobytu Graf č. 4: Co pro Vás znamená kulturní památka? Graf č. 5: Co pro Vás znamená kostel? Graf č. 6: gotická socha – rozdílné nazírání muţů a ţen Graf č. 7: gotická okna – rozdílné nazírání muţů a ţen Graf č. 8: gotická klenba – rozdílné nazírání muţů a ţen Graf č. 9: gotický kostel – rozdílné nazírání muţů a ţen Graf č. 10: gotické oblečení – rozdílné nazírání muţů a ţen Graf č. 11: barokní socha – rozdílné nazírání muţů a ţen Graf č. 12: barokní portál – rozdílné nazírání muţů a ţen Graf č. 13: barokní klenba – rozdílné nazírání muţů a ţen Graf č. 14: barokní zámek – rozdílné nazírání muţů a ţen

59

Graf č. 15: barokní oblečení – rozdílné nazírání muţů a ţen Tabulky Tabulka číslo 1: gotická socha – celkové nejčastější odpovědi Tabulka číslo 2: gotická socha – vnímání věřících lidí Tabulka číslo 3: gotická okna – celkové nejčastější odpovědi Tabulka číslo 4: gotická klenba – celkové nejčastější odpovědi Tabulka číslo 5: gotický kostel – celkové nejčastější odpovědi Tabulka číslo 6: gotický kostel – lidé, pro které kostel nemá větší význam Tabulka číslo 7: gotické oblečení – celkové nejčastější odpovědi Tabulka číslo 8: barokní socha – celkové nejčastější odpovědi Tabulka číslo 9: barokní socha – vnímání věřících lidí Tabulka číslo 10: barokní portál – celkové nejčastější odpovědi Tabulka číslo 11: barokní klenba – celkové nejčastější odpovědi Tabulka číslo 12: barokní klenba – vnímání věřících lidí Tabulka číslo 13: barokní zámek – celkové nejčastější odpovědi Tabulka číslo 14: barokní oblečení – celkové nejčastější odpovědi Obrázky Obrázek č. 1: gotická socha. Převzato [2011-04-05] z http://www.klaster-broumov.cz/hrbitovni-kostel.htm Obrázek č. 2: gotická okna. Převzato [2011-04-05] z http://satalka.cz/slohy/gotika/Klastery_a_kostely.html Obrázek č. 3: gotická klenba. Převzato [2011-04-05] z http://praha.minorite.cz/historie_konventu.html Obrázek č. 4: gotický kostel. Převzato [2011-04-05] z http://www.vhrsti.cz/gfx/gallery/Obrazky/gal-obr03.php 60

Obrázek č. 5: gotické oblečení. Převzato [2011-04-05] z http://www.moda.cz/Kategorie/Styl_a_trendy/20061208_Jak_Se_Oblekali_V_Obdobi_ Ranne_Gotiky.html Obrázek č. 6: barokní socha. Převzato [2011-04-06] z http://www.antiquemobel.cz/ad11180-barokni-socha-v-puvodnim-odevu.html

Obrázek č. 7: barokní portál. Převzato [2011-04-06] z http://www.kola.czechian.net/htm/slovnik.htm Obrázek č. 8: barokní klenba. Převzato [2011-04-06] z http://kznold.vychozi.cz/cs/fotografie/2008-08/2008-08-03-131741-pamatkykrtiny.html Obrázek č. 9: barokní zámek. Převzato [2011-04-06] z http://www.jemniste.cz/fotogalerie/ Obrázek č. 10: barokní oblečení. Převzato [2011-04-06] z http://www.ksoft.cz/magazin/ruzne_dejiny_odivani.htm

Přílohy Dotazník Dobrý den, jsem studentkou oboru cestovní ruch na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. V rámci přípravy mé bakalářské práce si Vás dovoluji poţádat o vyplnění následujícího dotazníků. Údaje budou pouţity jen ke studijním účelům a k sepsání bakalářské práce. Děkuji Zaškrtněte: 3) Jste c) Ţena d) Muţ 4) Jste ve věku d) 15 – 35 let e) 36 – 50 let f) 50 a více let 5) Napište prosím, z jakého kraje České republiky pocházíte__________________

61

6) Co pro Vás znamená/co ve Vás vyvolává pojem kulturní památka (hrad, zámek, kostel, klášter, památník….? e) Má pro mě především morální hodnotu, je to odkaz našich předků f) Má pro mě především materiální hodnotu, obdivuji zlato, drahé kameny, vzácné dřevo, látky, pouţité na výzdobu, stavbu g) Má pro mě především architektonickou hodnotu, obdivuji šikovnost dávných stavitelů h) Je to pro mě místo vhodné na výlet, větší hodnotu pro mě nemá 7) V ţivotě dřívějších obyvatel hrál kostel velmi důleţitou roli, co pro Vás znamená dnes? d) Je to pro mě místo, kde se mohu přiblíţit bohu e) Má pro mě především architektonickou hodnotu, obdivuji šikovnost dávných stavitelů f) Dotváří kolorit dnešních měst i malých vesniček, ale větší význam pro mě nemá

Ohodnoťte prosím, jak na Vás působí následující obrázky (znaky gotického a barokního slohu): 8)

hezký zajímavý zbožný jednoduchý vkusný skromný

1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3

4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5

6 6 6 6 6 6

7 7 7 7 7 7

ošklivý nudný světský náročný kýčovitý zdobný

7)

hezký zajímavý zbožný jednoduchý vkusný skromný

1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3

4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5

6 6 6 6 6 6

7 7 7 7 7 7

ošklivý nudný světský náročný kýčovitý zdobný

62

8) hezký zajímavý zbožný jednoduchý vkusný skromný

1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3

4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5

6 6 6 6 6 6

7 7 7 7 7 7

ošklivý nudný světský náročný kýčovitý zdobný

9) hezký zajímavý zbožný jednoduchý vkusný skromný

1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3

4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5

6 6 6 6 6 6

7 7 7 7 7 7

ošklivý nudný světský náročný kýčovitý zdobný

10) hezký zajímavý zbožný jednoduchý vkusný skromný

1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3

4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5

6 6 6 6 6 6

7 7 7 7 7 7

ošklivý nudný světský náročný kýčovitý zdobný

11)

hezký zajímavý zbožný jednoduchý vkusný skromný

1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3

4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5

6 6 6 6 6 6

7 7 7 7 7 7

ošklivý nudný světský náročný kýčovitý zdobný

63

12) hezký zajímavý zbožný jednoduchý vkusný skromný

1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3

4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5

6 6 6 6 6 6

7 7 7 7 7 7

ošklivý nudný světský náročný kýčovitý zdobný

hezký zajímavý zbožný jednoduchý vkusný skromný

1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3

4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5

6 6 6 6 6 6

7 7 7 7 7 7

ošklivý nudný světský náročný kýčovitý zdobný

13)

14)

hezký zajímavý zbožný jednoduchý vkusný skromný

1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3

4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5

6 6 6 6 6 6

7 7 7 7 7 7

ošklivý nudný světský náročný kýčovitý zdobný

15) hezký zajímavý zbožný jednoduchý vkusný skromný

1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3

4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5

6 6 6 6 6 6

7 7 7 7 7 7

ošklivý nudný světský náročný kýčovitý zdobný

64