VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Lidová řemesla a jejich přínos cestovnímu ruchu v oblasti Krkonoš a Podkrkonoší

Bakalářská práce

Autor: Klára Pruţincová Vedoucí práce: RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc. Jihlava 2012

Copyright © 2012 Klára Pruţincová

Anotace PRUŢINCOVÁ, Klára: Lidová řemesla a jejich přínos cestovnímu ruchu v oblasti Krkonoš a Podkrkonoší. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce: RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář, Jihlava 2012. 89 stran. Hlavním smyslem práce je určit význam lidových řemesel v současném cestovním ruchu Krkonoš a podhůří. Jednotlivé kapitoly se zabývají historickým vývojem a také dnešní podobou tohoto území. Důraz je kladen především na rozvoj a uplatnění tradice rukodělné tvorby. Výslednému zjištění, týkající se významu lidových řemesel, předcházela aplikace dvou dotazníkových šetření, zahrnující pohled tradičních výrobců a také názory veřejnosti. Klíčová slova: Cestovní ruch. Lidová řemesla. Krkonoše. Rukodělná tvorba. Tradice.

Annotation PRUŢINCOVÁ, Klára: Folk handicrafts and their contribution to the tourism in Giant Mountains and its foothills. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Supervisor: RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc. Specialist qualification: bachelor. Jihlava 2012. 89 pages. The aim of thesis is determination of contribution folk handicrafts to tourism in Giant Mountains and its foothills. Particular chapters deal with historical development and actual situation of this area. The expansion and nowaday using of traditional handicrafts is the most important point of a theisis. The result of investigation concerning with meaning handicrafts in tourism is derived of survey. A survey is based on a traditional maker´s opinions and viewpoint of the public. Key words: Folk handicrafts. Giant Mountains. Handmade creation. Tourism. Tradition.

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat především svému vedoucímu bakalářské práce RNDr. PaedDr. Jaromíru Ruxovi, CSc. za vedení, odborný dohled a konzultace při práci. Dále bych ráda poděkovala také Mgr. Olze Hájkové, zaměstnancům Krkonošského muzea ve Vrchlabí a všem firmám a institucím, zabývajícími se lidovou tvorbou, za jejich čas, poskytnutí cenných informací a odborné literatury. V neposlední řadě patří můj dík také rodině a blízkým přátelům za pomoc a podporu během celého studia.

Obsah Úvod ................................................................................................................................ 11 1 Charakteristika území Krkonoš ............................................................................... 12 1.1 Obecné informace o oblasti ................................................................................... 12 1.2 Geografie ............................................................................................................... 12 1.2.1 Geografické vymezení.................................................................................... 12 1.2.2 Horopis ........................................................................................................... 12 1.2.3 Vodopis .......................................................................................................... 13 1.2.4 Podnebí ........................................................................................................... 13 1.3 Příroda ................................................................................................................... 13 1.3.1 Fauna .............................................................................................................. 13 1.3.2 Flora ............................................................................................................... 14 2 Z historie Krkonoš ..................................................................................................... 14 2.1 Stručný geomorfologický vývoj ............................................................................ 14 2.2 Historie osídlení .................................................................................................... 14 2.3 Způsoby obţivy obyvatelstva ................................................................................ 14 2.3.1 Počátky kolonizace ......................................................................................... 14 2.3.2 Hornictví a hutnictví....................................................................................... 15 2.3.3 Sklářství .......................................................................................................... 15 2.3.4 Budní hospodářství ......................................................................................... 15 2.3.5 Lesní hospodářství a myslivost ...................................................................... 15 2.3.6 Textilní výroba ............................................................................................... 16 2.3.7 Výroba papíru ................................................................................................. 16 2.3.8 Výroba porcelánu ........................................................................................... 16 2.3.9 Domácká výroba ............................................................................................ 17 2.4 Počátky cestovního ruchu...................................................................................... 17 2.5 Vliv člověka na přírodu a krajinu .......................................................................... 17 2.6 Lidová kultura ....................................................................................................... 18 2.6.1 Jazyk a nářečí ................................................................................................. 18 2.6.2 Lidové zvyky .................................................................................................. 18 2.6.3 Lidový oděv.................................................................................................... 18 2.6.4 Lidová architektura ........................................................................................ 18 3 Krkonoše v současnosti .............................................................................................. 19 3.1 Správní a místopisné členění ................................................................................. 19 3.2 Přírodní potenciál .................................................................................................. 19 3.3 Kulturní potenciál a památky ................................................................................ 20

3.4 Cestovní ruch......................................................................................................... 20 4 Původní lidová řemesla v Krkonoších ...................................................................... 20 4.1. Tradice textilní výroby ......................................................................................... 21 4.1.1 Historie výroby............................................................................................... 21 4.1.2 Výrobní postupy ............................................................................................. 22 4.2 Sklářská výroba ..................................................................................................... 23 4.2.1 Historie výroby............................................................................................... 23 4.2.2 Výrobní postupy ............................................................................................. 24 4.3 Perlařství a navlékání korálků ............................................................................... 25 4.3.1 Historie výroby............................................................................................... 25 4.3.2 Výrobní postupy ............................................................................................. 25 4.4 Lidové umění......................................................................................................... 26 4.4.1 Podmalba na skle ............................................................................................ 26 4.4.1.1 Historie výroby........................................................................................ 26 4.4.1.2 Výrobní postupy ...................................................................................... 26 4.4.2 Řezbářství ....................................................................................................... 27 4.4.2.1 Betlémářství ............................................................................................ 27 4.4.2.2 Figurky Krakonoše .................................................................................. 27 4.4.3. Lidový malovaný nábytek ............................................................................. 28 4.5 Cechovní řemeslná výroba .................................................................................... 29 5 Lidová řemesla v krkonošských muzeích................................................................. 29 5.1 Expozice Krkonošských muzeí pod Správou KRNAP ......................................... 29 5.1.1 Krkonošské muzeum ve Vrchlabí .................................................................. 29 5.1.1.1 Projekt Via Fabrilis ................................................................................. 30 5.1.2 Krkonošské muzeum v Jilemnici ................................................................... 30 5.1.3 Památník zapadlých vlastenců v Pasekách nad Jizerou ................................. 31 5.2 Expozice regionálních muzeí zaměřené na lidovou tvorbu .................................. 31 5.2.1 Muzeum krkonošských řemesel v Poniklé ..................................................... 31 5.2.2 Vlastivědné muzeum pro Vysoké nad Jizerou ............................................... 31 5.2.3 Sklářské a Hornické muzeum v Harrachově .................................................. 31 5.2.4 Muzeum Podkrkonoší v Trutnově .................................................................. 32 5.2.5 Tkalcovské muzeum a řemeslná dílna v Trutnově- Voletinách ..................... 32 5.2.6 Městské muzeum v Ţacléři ............................................................................ 32 6 Praktická část ............................................................................................................. 33 6.1. Význam původních lidových řemesel v současnosti očima řemeslníků .............. 33 6.1.2 Firma Rautis Poniklá, a. s............................................................................... 38 6.1.3 Muzeum krkonošských řemesel Poniklá ........................................................ 43

6.1.4 Krkonošské muzeum ve Vrchlabí .................................................................. 47 6.1.5 Tkalcovské muzeum a řemeslná dílna Trutnov-Voletiny .............................. 51 6.2 Lidová rukodělná tvorba současnosti .................................................................... 55 6.2.1 Tradiční řemesla, která přetrvala do současnosti ........................................... 56 6.2.1.1 Tkalcovství, zpracování lnu a vlny ......................................................... 56 6.2.1.2 Řezbářství ................................................................................................ 56 6.2.1.3 Lidová podmalba na skle......................................................................... 57 6.2.1.4 Roubené stavby ....................................................................................... 57 6.2.1.5 Lidový nábytek ........................................................................................ 57 6.2.1.6 Papírenská výroba ................................................................................... 58 6.2.1.7 Drátenická výroba ................................................................................... 58 6.2.1.8 Výrobky ze skla a skleněná biţuterie ...................................................... 58 6.2.1.9 Ruční výroba z přírodních materiálů ....................................................... 59 6.2.2 Další řemesla a nové výrobní techniky současnosti ....................................... 60 6.2.2.1 Tradiční řemesla z jiných regionů ........................................................... 60 6.3 Vyuţití tradičních řemesel v cestovním ruchu ...................................................... 61 6.3.1Stručný profil jednotlivých akcí na podporu lidové tvorby ............................ 62 6.3.1.1 Řemeslné jarmarky, trhy a slavnosti ....................................................... 62 6.3.1.2 Vzdělávací kurzy a ruční dílny................................................................ 65 6.4 Organizace na podporu cestovního ruchu v regionu ............................................. 67 6.4.1 Krkonoše – svazek měst a obcí ...................................................................... 67 6.4.2 Místní akční skupina Krkonoše, o. s. ............................................................. 68 7 Shrnutí ......................................................................................................................... 80 8 Závěr ............................................................................................................................ 82 Seznam pouţitých zdrojů ................................................................................................ 84 Seznam příloh .................................................................................................................. 89

Seznam ilustrací Seznam grafů Graf 1: Typická řemesla Krkonoš

str. 70

Graf 2: Hlavní zdroj obţivy obyvatel Krkonoš

str. 71

Graf 3: Krkonošská muzea dokladující lidovou tvorbu

str. 72

Graf 4: Nejstarší fungující sklárna v Krkonoších

str. 73

Graf 5: Čím se proslavila obec Poniklá

str. 74

Graf 6: Co vyrábí firma Rautis, a. s.

str. 75

Graf 7: Festival Řemeslnické léto

str. 76

Graf 8: Řemeslné ruční dílny

str. 77

Graf 9: Osobnost Matěj Pochop

str. 78

Graf 10: Návštěvnost muzeí, jarmarků a veletrhů

str. 79

Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila téma lidových řemesel a jejich přínosu cestovnímu ruchu v oblasti Krkonoš a Podkrkonoší. V Krkonoších jsem se narodila a jsou mým domovem, tudíţ mám ke zdejšímu prostředí silný vztah. Po stopách lidových řemesel jsem se vydala jiţ během semestrální praxe, během níţ jsem měla moţnost hlouběji se seznámit s expozicemi Krkonošského muzea ve Vrchlabí, jejímiţ motivy jsou právě krkonošská řemesla a rukodělná tvorba. Zajímalo mě, zda mají lidé zájem o tento umělecký směr a jakou roli hraje v dnešním cestovním ruchu, proto jsem se rozhodla toto téma zpracovat. V teoretické části, rozdělené do pěti podkapitol, popisuji oblast Krkonoš z několika hledisek. Pro lepší orientaci čtenářů jsem začala všeobecnou charakteristikou tohoto území se všemi zajímavostmi, které zde můţeme nalézt. V dalších kapitolách seznamuji s historií a současností Krkonoš, od kterých se odvíjí i vznik a rozvoj samotných lidových řemesel. Řemeslům a lidové tvorbě jsou pak věnovány ještě další dvě kapitoly, informující o tom, jaká řemesla a jakými způsoby se v Krkonoších provozovala. Soustředila jsem se také regionální muzea, která ve svých depozitářích uchovávají cenné doklady tohoto projevu lidové kultury. Cílem praktické části a celé práce je zjistit význam a uplatnění lidových řemesel v dnešním cestovním ruchu Krkonoš a Podkrkonoší. Informace o tom, jak jsou dnes řemesla vnímána a co všechno obnáší, jsem se rozhodla získat jak ze strany samotných provozovatelů, tak i veřejnosti. Sestavila jsem zvlášť dotazník pro výrobní podniky a zvlášť dotazník pro veřejnost, jejichţ výsledky hodnotím nejprve samostatně a potom je shrnuji v závěrečném hodnocení. Pro doplnění celé problematiky uvádím také přítomnost a význam místních organizací a projektů, které se podílí na záchraně a oţivení lidového umění a také nové směry, kterými se tato tvorba ubírá během posledních desetiletí.

11

1 Charakteristika území Krkonoš 1.1 Obecné informace o oblasti Krkonoše jsou nejvyšším a nejvýznamnějším pohořím České republiky. Mohou se pyšnit krásnou přírodou, osobitou kulturou, bohatými dějinami a velkým počtem památek. Značná část území patří do oblasti Krkonošského národního parku, jehoţ správa se od roku 1964 stará o ochranu a zachovávání zdejší přírody pro další generace. Po staletích nepřetrţitého osídlení a hospodářského vyuţívání jsou dnes Krkonoše jiţ specifickou kulturní krajinou. (Flousek, et al., 2007, str. 13)

1.2 Geografie 1.2.1 Geografické vymezení Nejvyšší horou je Sněţka, měřící 1 602,3 m, nacházející se na česko-polské hranici. Krkonoše jako horopisný článek sousedí na západě s Jizerskými horami a na východě se Sudetským mezihořím. (Fanta, 1969, str. 13) Sudetské mezihoří je součástí Broumovského výběţku, oddělujícího Krkonoše a Orlické hory. „Délkově jsou Krkonoše omezeny na západě sedlem Novosvětským (888 m) a na východě sedlem Libovským (516 m)“. (Fanta, 1969, str. 14) Podhůří Krkonoš sahá zeměpisně od Ţeleznobrodské vrchoviny přes Podkrkonošskou pahorkatinu po Zvičinsko-kocléřovský hřbet. (Demek, 1987, str. 38 ­ 39)

1.2.2 Horopis Nejvyšším vrcholem je Sněţka (1 602,3 m), následuje Luční hora (1 555 m) a Studniční hora (1 554,4 m). Mezi další nejvyšší místa v Krkonoších patří Vysoké kolo (1 508 m), Vysoká pláň a Stříbrný hřbet (1 490 m), Čertova louka (1 471 m) a další. Mezi geologicky významná místa patří Labský důl v pramenném území Labe a Obří důl u Sněţky, známá pro svá údolní rašeliniště a lavinové svahy. V Mumlavském dole jsou naopak jedinečné peřeje a kaskády Mumlavského vodopádu. Nejhlubším a největším ledovcovým karem Krkonoš je Úpská jáma. (Flousek, et al., 2007, str. 20 ­ 27)

12

1.2.3 Vodopis Oblast Krkonoš náleţí k úmořím Severního a Baltského moře. V české části Krkonoš najdeme kromě pramenů řek a potoků také rybníky, říční vodopády a Labskou vodní nádrţ u Špindlerova Mlýna. Mechové jezírko, nacházející se v údolí Kotelského potoka, je jediné dochované jezero ledovcového původu v Krkonoších. (Flousek, et al., 2007, str. 29 ­ 38) Na Labské louce v nadmořské výšce zhruba 1 387 m. n. m. pramení řeka Labe. [1] V Úpském rašeliništi ve výšce 1 432 m. n. m. pramení řeka Úpa a v rašeliništi pod Harrachovými kameny pramení Mumlava. Krkonoše se pyšní také několika vodopády. Pančavský vodopád je se svou výškou 148 m nejvyšším vodopádem Krkonoš. Mezi další patří např. Labský vodopád v Labské rokli, Úpský vodopád při vtoku do Obřího dolu nebo vodopád Mumlavský. (Flousek, et al., 2007, str. 29 ­ 34)

1.2.4 Podnebí „Podnebí oblasti patří k nejstudenějším a nejdeštivějším v zemi“. (Holeček, Mariot, Střída, 2005, str. 54) V nejvyšších partiích bývá krátké, chladné a vlhké léto. Zima je velmi dlouhá a sníh zde přetrvává několik měsíců. „Podhůří spadá do klimatu mírně teplejšího“. [1] Teplota vzduchu je závislá na nadmořské výšce; průměrné roční teploty kolísají od 7 ° C do ­ 1 ° C. Nejchladnějším měsícem je leden, nejteplejším červenec. (Flousek, et al., 2007, str. 147 ­ 148)

1.3 Příroda 1.3.1 Fauna „Celkový počet krkonošských druhů živočichů je obrovský“. [2] Je odtud známo nejméně 15 000 druhů bezobratlých a 400 druhů obratlovců, jako jsou ptáci, plazi, ryby, obojţivelníci a savci. Bohuţel zde byl jiţ v minulosti vyhuben například medvěd hnědý, vlk nebo rys ostrovid. [2]

13

1.3.2 Flora Zdejší příroda je bohatá především na mnoho druhů řas a sinic, hub, lišejníků, mechorostů, kapraďorostů a cévnatých rostlin. (Flousek, et al., 2007, str. 179 ­ 221) V Krkonoších se vyskytují endemity, tedy organismy, nacházející se jen ojediněle v určitých omezených oblastech, např. Jeřáb krkonošský.

2 Z historie Krkonoš 2.1 Stručný geomorfologický vývoj „Geologické počátky Krkonoš spadají do období starohor a prvohor. Druhohorní zvětrávání, třetihorní alpínské vrásnění, následná vodní eroze a opakované čtvrtohorní zalednění postupně přetvářely přirozený vzhled Krkonoš až do jejich současné podoby“. [3]

2.2 Historie osídlení Podle archeologických nálezů byly Krkonoše prvně osídleny v době paleolitu. Ve 4. století př. n. l. osídlili toto území Keltové. Od 7. století sem pronikají první Slované. Na sklonku 12. století zde postupně začaly vznikat první osady a ve 13. století bylo započato s kolonizací území. (Flousek, et al., 2007, str. 395 ­ 396) Ve 14. století zde jiţ vznikaly rozsáhlé sídlištní enklávy a později i jednotlivé obce. Pro ty byly velmi důleţité stezky, které se později staly základem celé sítě komunikací. Pravděpodobně nejstarší byla tzv. Slezská cesta z 9. století. (Fanta, 1969, str. 15 ­ 16)

2.3 Způsoby obţivy obyvatelstva 2.3.1 Počátky kolonizace Předpoklady kolonizace byly dány lenním zřízením. Kolonisté přidělenou půdu odlesňovali, vysušovali baţiny, přeměňovali je v pole, louky a pastviny. (Fanta, 1969, str. 15)

14

2.3.2 Hornictví a hutnictví Období rozvoje těţby kovů bylo od 13. do 15. století. Postupně byla objevována řada rudných loţisek a započalo se s těţbou a zpracováváním. V 15. století vznikly hamry a hutě na ţeleznou rudu. V průběhu 16. století se rýţovalo zlato, těţilo stříbro, černé uhlí, měď a arsen. (Flousek, et al., 2007, str. 447) „Největšího rozvoje dosáhlo dolování v Obřím Dole. Rozvoj hornictví podnítil příliv horníků i ostatních řemeslníků do Krkonoš“. (Fanta, 1969, str. 16 ­ 17) Po druhé světové válce se zde začala těţit lomovým způsobem ţula a vápenec. (Flousek, et al., 2007, str. 456)

2.3.3 Sklářství První sklárna v českých zemích vznikla roku 1289. Další vznikaly díky přítomnosti skelmistrovských rodů ze Saska a dostatku základních surovin pro stavbu a provoz hutí v průběhu 16. a 17. století. V 18. století došlo k největšímu rozmachu sklářské produkce díky nástupu masivní výroby barokního křišťálu a zdobných technik. Při sklárnách vznikaly i sklářské školy, kde se toto řemeslo vyučovalo. Dodnes nejvýznamnější sklárnou v Čechách je Harrachov-Nový Svět. Byla vybudována před rokem 1712 a díky kvalitě skla a unikátním výrobkům je jiţ po tři sta let známa i na zahraničních trzích. (Flousek, et al., 2007, str. 461 ­ 468)

2.3.4 Budní hospodářství V 17. století byl hlavním zdrojem obţivy obyvatelstva chov dobytka. Zpočátku se ve vyšších polohách jen sklízelo seno, později se sem posunula pastva a za ní následovala liská obydlí. Majitelé panství poznali v budním hospodářství další moţnost zisku, proto nařizovali poddaným stavět boudy pro panský dobytek. Nejvýše poloţenou boudou byla Luční bouda. Mezi další důleţité patřila např. Bártlova nebo Rennerova bouda. Boudy byly většinou pouţívány jako letní, obydlené od konce května do konce září a časem se z nich stávala významná hospodářská a turistická centra. (Fanta, 1969, str. 22 ­ 23)

2.3.5 Lesní hospodářství a myslivost K likvidaci lesa docházelo kvůli stavbě lidských sídel, přeměně na zemědělskou půdu i díky těţbě ţelezných rud. V 17. století byla zřízena správa, která vykonávala dozor nad kácením stromů a pytláctvím. O lesy a jejich obnovu se postupně začali starat odborníci 15

prostřednictvím umělého zalesňování a lesních školek. V 18. století došlo ke sníţení počtů a místy i vyhubení několika druhů zvěře. Proto se vyvinula organizovaná myslivost včetně umělých chovů. (Flousek, et al., 2007, str. 485 ­ 490)

2.3.6 Textilní výroba Horská pole poskytovala úrodu kvalitního lnu. Na přelomu 16. a 17. století existovaly ve městech tkalcovské cechy. Jejich prostřednictvím se řídilo lnářské podnikání se zahraničními obchodními domy. V 18. století došlo ke vzniku tkalcovských škol. Byla zakládána komerční bělidla, mandly i první manufaktury. Po zrušení cechů byla práce rozdělena i mezi domácnosti, coţ způsobilo rozvoj domácího tkalcovství v celých Krkonoších. Předení a tkaní lnu se zindustrializovalo v 19. století. Vedle průmyslových závodů však stále pracovala řada domácích tkalců. (Sojková, Louda 2011, str. 17 ­ 20)

2.3.7 Výroba papíru „Bohaté dějiny krkonošského papírenství sahají do 16. století“. (Flousek, et al., 2007, str. 513) Trutnovská papírna byla vůbec nejstarší v Českém království, pracovala aţ do poloviny 19. století. V 17. století nastala vlna zakládání papíren díky rozvoji lnářství. Hadry byly tehdy hlavní surovinou pro výrobu. V 18. století nastal útlum a provoz papíren započal znovu aţ v 19. století díky továrně na papírenské stroje a produkci dřevoviny. V 60. letech 19. století došlo postupně k uzavření mnoha provozů, které po válce díky znárodnění chátraly a zastarávaly. Dodnes však funguje několik závodů, spojených pod Krkonošské papírny, a.s. (Flousek, et al., 2007, str. 513 ­ 516)

2.3.8 Výroba porcelánu Manufakturní výroba se rozšířila do Krkonoš z Jizerských a Luţických hor počátkem 19. století. Zakladatelem této tradice a malé porcelánky byl Josef Pohl. Tradici Pohlovského sortimentu zachovala a rozšířila ţacléřská továrna TP. Součástí produkce ţacléřské porcelánky jsou předlohy pro porcelánové figurky Emila Schwantnera. Jeho díla jsou ve sbírkách muzeí a galerií. Podnik dnes funguje pod názvem Keramtech, s. r. o. a vyrábí technickou ţáruvzdornou keramiku. (Flousek, et al., 2007, str. 517 ­ 518)

16

2.3.9 Domácká výroba Domácí výrobou se rozumí výroba pro vlastní potřebu v rámci domácnosti. Bývalo zvykem, ţe hospodáři byli soběstační téměř v kaţdém ohledu a ovládali základní pracovní postupy pro výrobu nářadí, oděvu i zařízení do domácnosti. (Sojková, Louda, 2011, str. 3) „Domácká výroba naproti tomu už je svým způsobem zaměstnáním, u nás stále běžnějším od 17. století. Z domácí výroby se mohla stát i výroba domácká, začal-li výrobce hotovit vybraný typ výrobku ve větším množství na prodej na volném trhu.“ (Sojková, Louda, 2011, str. 3) Hlavní surovinou pro výrobu byly přírodní materiály, které se zpracovávaly v závislosti na horských podmínkách. Prvním typem domácké výroby v Krkonoších byla výroba slaměného zboţí, košťat, hrábí, šindelů či vyřezávaných dřevěných figurek. Druhou vlnou domácké výroby bylo především tkalcovství a výroba skleněných perel a korálků. (Sojková, Louda, 2011, str. 4)

2.4 Počátky cestovního ruchu Od konce 18. století se v Krkonoších začala rozvíjet turistika a postupně vznikala celá řada průvodců, informujících o krásách hor. Obyvatelé bud poskytovali návštěvníkům přístřeší a pohostinství a postupně začaly vznikat boudy čistě pro turistické účely. Domácí obyvatelé vyráběli různé upomínkové předměty z přírodních materiálů, o které měli návštěvníci velký zájem (figurky Krakonoše, hračky, košíky). (Fanta, 1969. str. 31) Bezprostředním následkem turistického ruchu bylo budování komunikací, kdy původní stezky byly doplňovány hustou sítí nových cest. V roce 1928 byla postavena lanovka z Janských lázní na Černou horu, v letech 1947 ­ 1949 lanovka z Pece na Sněţku. (Fanta, 1969, str. 31) „Původní dřevorubecké a hornické osady se proměnily ve velká rekreační střediska (Špindlerův Mlýn, Pec, Harrachov)“. (Fanta, 1969, str. 31)

2.5 Vliv člověka na přírodu a krajinu Působení člověka v Krkonoších a devastace přírody vedla společnost k postupným ochranným opatřením. (Fanta, 1969, str. 31) Proto byl v roce 1959 vyhlášen Krkonošský národní park na polské straně a roku 1963 na české straně hor. [4]

17

2.6 Lidová kultura 2.6.1 Jazyk a nářečí Krkonoše spadaly do pásma tzv. Sudet, označující pohraniční oblasti země, kde převaţovalo německé osídlení. Postupně docházelo k poněmčování českých měst a vsí a česko-německá jazyková hranice se ustálila aţ v 19. století. (Flousek, et al., 2007, str. 444) “Po roce 1945 byly německé obce v Krkonoších osídleny českým obyvatelstvem z různých nářečních oblastí. Dnes se v nich hovoří obecnou češtinou, do níž různou měrou pronikají nejvýraznější rysy místního dialektu“. (Flousek, et al., 2007, str. 445)

2.6.2 Lidové zvyky Tvrdě dobývané ţivobytí a chudoba krkonošského obyvatelstva téměř nedovolovala společenská setkávání. Sváteční chvíle tak lidé trávili skromně v rodinných nebo sousedských kruzích. Kromě typických vánočních a velikonočních zvyků se zde ujaly přástky, kdy ţeny a dívky za dlouhých zimních večerů společně předly vlnu či len. Mezi další lidové zvyky patřil např. masopust nebo letní poutě. (Flousek, et al., 2007, str. 665 ­ 668)

2.6.3 Lidový oděv České obyvatelstvo na západě Krkonoš pouţívalo aţ do konce 19. století oděv ušitý z podomácku vyrobeného lnu. Ve středních Krkonoších vytlačila tento tradiční lidový lněný oděv tovární výroba a oblečení se přizpůsobilo městskému stylu. Na přelomu 19. a 20. století bylo velice moderní pouţívání modrotisku a modře barveného plátna. Za typický oděv se zde povaţovaly kanduše (sukně se ţivůtkem), špenzry (vypasované kabátky s límcem a šněrováním), jupky (dámské kabátky zvonového střihu). Dále se nosily hlavně lněné zástěry, šátky a košile s kalhotami z reţného nebo cuckového plátna. Sváteční oděvy zdobily korálky, kamínky, krajka a pentle. (Flousek, et al., 2007, str. 655 ­ 658)

2.6.4 Lidová architektura O zdejší lidové architektuře můţeme říci, ţe jde doslova o lidové umění. Pro tento region jsou typické dva druhy dřevěných roubených domů; pojizerský typ pro západní 18

část a podkrkonošský typ pro východní část pohoří. Jejich společným rysem bylo vnitřní uspořádání. Ze zápraţí se vcházelo do síně s kuchyní, propojené se schodištěm na půdu, slouţící k uskladnění sena a později jako obytná komůrka. Ze síně byla přístupná sednice, coţ byl hlavní obytný prostor. V hospodářské části se nacházel chlév a komora, vyuţívaná pro uskladnění potravin či jako výměnek. Na hospodářskou část domu navazovala stodola nebo dřevník. (Louda, 2008, str. 5 ­ 6) Roubené stavby mívají typické zbarvení venkovních stěn v odstínech přírodních barev, nejčastěji hnědé, s kontrastními bílými spárami a orámováním.

3 Krkonoše v současnosti 3.1 Správní a místopisné členění KRNAP a jeho ochranné pásmo se rozkládá na území regionu soudrţnosti Severovýchod, Královéhradeckého a Libereckého kraje a na území okresů Trutnov, Semily a Jablonec nad Nisou. Místní obce jsou sdruţeny do dvou euroregionů a šesti mikroregionů. (Flousek, et al., 2007, str. 47 ­ 48) Z hlediska místopisu se Krkonoše dají rozdělit na tři části; východní, centrální a západní. Západní část tvoří řeka Jizera s městy a obcemi od Harrachova, přes Rokytnici nad Jizerou aţ po Jilemnici. Srdcem centrální části Krkonoš je řeka Labe s městy Špindlerův Mlýn a Vrchlabí. Východní část tvoří řeka Úpa a města Janské Lázně, Pec pod Sněţkou a Svoboda nad Úpou. [5]

3.2 Přírodní potenciál Krkonošský národní park nabízí obrovský počet přírodních zajímavostí. Jen namátkou zmiňuji například pramen Labe, Labský důl, Obří důl, Harrachovy kameny, údolí řek Mumlava či Bílé Labe, samotný vrchol Sněţky atd. V podhůří patří k nejvýznamnějším Bozkovské dolomitové jeskyně. Nejvíce přírodních unikátů se nachází ve vyšších polohách národního parku, které jsou člověku nepřístupné. Patří sem např. horská rašeliniště, mechové jezírko či Krkonošské zahrádky se vzácnou vegetací a výskytem endemitů.

19

3.3 Kulturní potenciál a památky Krkonoše nabízejí k podívání nepřeberné mnoţství horských bud a roubených stavení s ukázkou lidové architektury. Město Vrchlabí zdobí renesanční zámek se zámeckým parkem a Augustiniánský klášter, Harrachovu vévodí Muzeum skla s pivovarem, sklárnou a věţí Šindelka. V Jilemnici se nachází zámek nebo Kavánova galerie a v celém regionu najdeme také mnoho církevních památek. Neopomenutelná jsou také regionální muzea s bohatou národopisnou expozicí. Mezi nejvýznamnější kulturní akce patří jarmarky, poutě, řemeslné a pivní slavnosti.

3.4 Cestovní ruch Vysoká úroveň sluţeb, rozsáhlá infrastruktura cestovního ruchu a přírodní atraktivity sem kaţdoročně lákají tisíce návštěvníků. Mimo jiné Krkonoše nabízejí celoročně velké mnoţství sportovních, kulturních a dalších aktivit. V letních měsících je zde velmi oblíbená horská turistika a cykloturistika, v zimních měsících Krkonoše vyhledávají milovníci zimních sportů. Kromě mnoha sportovišť a rekreačních areálů bychom zde našli také řadu obchodů, informační střediska, zábavní podniky, wellness centra a mnoho restauračních a ubytovacích zařízení.

4 Původní lidová řemesla v Krkonoších Provozování některých řemesel bylo v Krkonoších rozděleno podle moţností daného území. Jiná řemesla se vyskytovala ve východní a jiná v západní části hor. V oblasti východních Krkonoš se obyvatelstvo ţivilo spíše těţebním průmyslem a budním hospodářstvím, úzce spojeným s provozováním cestovního ruchu. Z původních řemesel můţeme jmenovat výrobu skla, porcelánu a lnářství, ovšem jen v menší míře, neţ tomu bylo ve zbylé části Krkonoš. Pro západní a centrální část byla typická řemesla jako tkalcovství, sklářství, truhlářství, výroba šindelí, perel a korálků. Velkou roli hrálo lidové umění, ve kterém vynikala výroba malovaného nábytku, podmalba na skle či vyřezávání dřevěných betlémů a figurek Krakonoše. O mnohých těchto řemeslech jsem se jiţ zmínila v části Z historie Krkonoš, kdy jsem je uvedla jako jedny ze způsobů obţivy obyvatelstva. Nyní bych jednotlivá řemesla pojala

20

spíše jako tradici, která se po několika staletích stala pro Krkonoše jejich typickou a neodmyslitelnou součástí a kterou je zapotřebí uchovat i do budoucna.

4.1. Tradice textilní výroby 4.1.1 Historie výroby Lnářství a plátenictví je v Krkonoších známo jiţ od 16. století. V 17. století se textilní výrobou zabývaly tkalcovské cechy, avšak po jejich rozpuštění se přadláctví a tkalcovství stalo svobodnou ţivností. To přineslo moţnost přivýdělku drobným řemeslníkům. (Sojková, Louda, 2001, str. 17 ­ 18) „Domácí tkalci, kteří nabízeli své zboží na trhu sami, nebo je prodávali obchodníkům, začínali pracovat pro rodící se panské manufaktury“. Rozdělení materiálu či přebírání hotového díla se odehrávalo prostřednictvím faktorů, dnes bychom řekli agentů. Pestrý sortiment výrobků se výhodně prodával v Nizozemí, Německu, Švýcarsku a Itálii. Nejvíce šla na odbyt nejjemnější příze, reţné i bílé plátno, loţní a stolní prádlo a také závoje. (Sojková, Louda, 2011, str. 18) Zlatá doba rozkvětu krkonošského lnářství, přadláctví a plátenictví trvala téměř do 90. let 18. století a zaručovala práci nejen tkalcům, ale i dalším řemeslníkům, vyrábějícím příslušné pracovní nástroje. (Sojková, Louda, 2011, str. 19) Počátkem 19. století začaly v Krkonoších vznikat mechanické tkalcovny a bělidla. Vedle nich však přeţívalo ještě mnoho firem, které se aţ do druhé světové války ţivily zadáváním práce a prodejem zboţí domácích tkalců. (Sojková, Louda, 2011, str. 19 ­ 20) Legendou tohoto řemesla byl poslední krkonošský tkadlec Matěj Pochop. Poté, co jiţ neprodával své výrobky, předváděl svůj um turistům. Těšil se nebývalému zájmu o prastaré řemeslo ze strany tisku, filmařů a zahraničních turistů. Zemřel roku 1984. (Sojková, 2003, str. 21)

21

4.1.2 Výrobní postupy Zpracování lnu Hlavní surovinou pro výrobu byl len. Při sklizni se vytrhával a sušil na poli. Ve stodole se mlátil cepy a protahoval se přes hrubé hřebeny se silnými ţeleznými zuby. Poté se rosil nebo máčel. V pazdernách se prudce sušil v horkém vzduchu, lámal se na trdlicích, coţ byly stolice s dřevěným noţem, a třel se na mědlicích či potěračkách. Dřevnaté úlomky stonků, neboli pazdeří, se vyčesávaly přes tzv. vochle, coţ byly kartáče s drátěnými zuby s ostrými špicemi. Odpad vzniklý vochlováním, tzv. koudel, se dále upravoval kartáči s kovovými háčky a pročesával se. Pak se dále zpracovával na hrubou přízi. Vyčesaný len se stáčel do svazků, které se musely před předením urovnat, aby předená nit byla rovnoměrná. (Sojková, Louda, 2011, str. 23 ­ 24) Předení Podstatou předení je kroucení vláken v nit. Aţ do 15. století, kdy se k nám dostaly první kolovraty, se předlo na ručním vřetenu. Nejstarším typem kolovratu byla tzv. hvězda, která se poháněla roztočením kola nebo pomocí kliky. Skutečný pokrok však znamenalo aţ pouţití kolovratu s křídlovým vřetenem na noţní pohon. Skrz trubici v ose vřetena se vlákno vedlo přes křídla na cívku. Převodem z kola se poháněla cívka i vřeteno a tak se vlákna zakrucovala a hotová nit navíjela. Upředená příze, jinými slovy nit určená ke tkaní, se motala do přaden pomocí motovidla. (Sojková, Louda, 2011, str. 25 ­ 26). Tkaní Lněné tkaniny jsou tvořeny dvěma soustavami pravoúhle se křiţujících nití. První soustava se nazývá osnova, druhá útek. [6] Útek prochází osnovnými nitěmi po šířce a tak vzniká tkanina. Vývoj tkaní postupoval od ručního provlékání osnovy napnuté na rámu aţ k mechanickým tkalcovským stavům vertikálního či horizontálního typu. Domácí tkalci u nás nejvíce pouţívali dřevěný plátenický horizontální dvoulistý podnoţkový stav. S ohledem na poptávku po vzorovaných tkaninách si v druhé polovině 19. století pořizovali i ţakárové nástavce. (Sojková, Louda, 2011, str. 27 ­ 28) Úpravy tkanin Tkaniny se upravovaly bílením a barvením. Tkaniny vyráběné na jednoduchých stojatých stavech neměly poţadovaný vzhled ani kvalitu. Šedý nádech se z nich 22

odstraňoval praním a bělením a to tak, ţe se tkanina rozprostřela na trávník, kropila se čistou vodou a slunce tento nádech pozvolna úplně odstranilo. [6] Rostoucí produkce textilní výroby však začala vyţadovat rychlejší postupy a tak se zakládala společná bělidla, kde se vyuţívalo chemických procesů. Prádlo se louhovalo v kádích louhem z popela či sádry a pak se pralo a bílilo na louce. K vypírání slouţily valchy. Vybílená plátna se škrobila a mandlovala. Poté se ţehlila protahováním v kalandru, jehoţ válec se uvnitř vyhříval pomocí rozpáleného ţelízka. (Sojková, Louda, 2011, str. 32) Barvení jiţ bylo obtíţnější, protoţe lněná tkanina hůře pohlcovala barviva. Vyvářela se v barvicím roztoku přírodních barviv – šafránu, borůvkové šťávy, boritu či indiga. (Sojková, Louda, 2011, str. 32) Vzorovaná plátna vznikala pomocí tiskařských forem. Látka se potiskovala buď formami namočenými do barvy nebo papem – speciální směsí, která zabraňovala barvě, aby obarvila látku všude kromě potištěných míst. „Pap se pak z obarvené látky vypíral.“ (Sojková, Louda, 2011, str. 32)

4.2 Sklářská výroba 4.2.1 Historie výroby Krkonoše nikdy nepatřily k regionům s vysokou koncentrací skláren, jako tomu bylo např. na Šumavě nebo v Krušných horách, ale přesto zde pracovalo několik významných skláren. Nejvýznamnější hutí byla sklárna v Harrachově-Novém Světě, další fungovaly v Rokytnici nad Jizerou, Vítkovicích a na Ţacléřsku. Vyráběly okenní terče a duté sklo v duchu středoevropské renesance; holby, číše a poháry s náboţenskými či světskými motivy. (Flousek, et al., 2007, str. 461 – 470) Počátkem 18. století však nastal zlom krkonošského sklářství, který byl důsledkem masivního nástupu výroby českého barokního tlustostěnného křišťálu a nových výzdobných technik ­ brusu a rytiny. Kromě barokního křišťálu se vyrábělo také mimořádně ceněné čiré bezbarvé sklo, jemně dekorované brusem a zlacením. (Flousek, et al., 2007, str. 461 ­ 470)

23

Roku 1712 byla rodem Harrachů zaloţena dnešní Novosvětská sklárna v Harrachově. Provoz byl přizpůsoben výrobě barokního křišťálu, uţitkového skla a ověskových křišťálových lustrů. Počátkem 19. století tvořilo výrobní sortiment křišťálové sklo, sklo zdobené zatavenými keramickými pastami, kompoziční barevné skloviny pro duté a tabulové sklo, olovnatý křišťál k výrobě optického skla, duté nitkované sklo či tzv. ledované sklo s rozpraskaným povrchem. (Hájková, et al., 2009, str. 20 – 21) Sklárna přestála krizi 30. let 20. století, roku 1946 byla znárodněna. V roce 1993 přešla privatizací do vlastnictví firmy Novosad a syn, která vede sklárnu dodnes a vyrábí především luxusní nápojové sklo a svítidla. Je jedinou fungující sklárnou v Krkonoších a nejstarší fungující sklárnou na světě, která zároveň vytváří své výrobky tradičně ručním postupem – foukáním sklářskými píšťalami. (Hájková, et al., 2009, str. 20 ­ 21)

4.2.2 Výrobní postupy Základem pro výrobu skla je směs surovin, tzv. kmen, sloţený ze sklářských písků, nejčastěji s obsahem různého poměru oxidu křemičitého, vápence, sody, rozdrcených skleněných střepů, dalších minerálů, čeřiv a barviv. [7] Takto sloţený sklářský kmen se sypal do pecí a tavil se při teplotě v rozmezí 1 400 ­ 1 600 ° C. Roztavené sklo se následně chladilo na teplotu vhodnou pro tvarování. Tvarovalo se foukáním, taţením, litím, válcováním či lisováním podle toho, o jaký druh skleněného výrobku se jednalo. [8] Při exkurzi do výroby v Harrachovské sklárně jsem se setkala s ukázkou zpracování skloviny pomocí sklářských píšťal, které se dnes pouţívají téměř v nezměněné podobě jako kdysi. Sklář nabral roztavenou sklovinu na píšťalu, vyfoukal jí do tvaru baňky, kterou pomocí kleští a dalších nástrojů za stálého otáčení formoval do poţadovaného tvaru. Poté se baňka mohla vloţit do dřevěné nebo kovové formy a sklář do píšťaly opět za stálého otáčení foukal, čímţ se sklovina tvarovala podle vzoru formy. Následovala fáze chlazení ve speciálních pecích, aby nedošlo k vnitřnímu pnutí skla a výrobek nepraskl. Poté se sklo řezalo, aby se oddělila nepotřebná část výrobku a dále brousilo, leštilo a dekorovalo malováním, zlacením a dalšími technikami do finální podoby. České sklo vţdy vynikalo vysokou kvalitou odvedené práce.

24

4.3 Perlařství a navlékání korálků 4.3.1 Historie výroby Koncem 19. století se do západních Krkonoš rozšířil z Jablonecka nový druh domácké práce – broušení, sekání a později i navlékání korálků. Tato práce byla záchranou pro chudnoucí obyvatelstvo, které se jiţ nedokázalo uţivit pomalu zanikající domáckou tkalcovskou výrobou. Broušení a sekání korálků bývala záleţitost muţská, navlékání se potom věnovaly ţeny. Všechny výrobní fáze byly organizovány faktorským systémem z podniků v Jablonci nad Nisou, která dodávala suroviny. Jablonecký export do zahraničí významně vzkvétal a tak se výrobou biţuterních polotovarů ţivilo stále více domácích dělníků. Koncem století ruční sekání a broušení nahradily stroje, navlékání korálků však nadále zůstalo výhradně ruční prací. (Flousek, et al., 2007, str. 520) „Na přelomu 19. a 20. století uplatnil faktor Otto Horna v Poniklé své jablonecké zkušenosti s výrobou skleněných perel. Založil tam malý podnik a zaměstnával řadu perlařů, kteří doma foukali, řezali, navlékali i stříbřili skleněné perličky. Počátkem 20. století začal Horna z perliček navlečených na drátcích tvarovat vánoční ozdoby, tím se možnosti domácí práce ještě rozšířily“. (Flousek, et al., 2007, str. 521) Výroba perel a ozdob se v Poniklé zachovala dodnes a funguje jako akciová společnost pod názvem RAUTIS. Snaţí se především o zachování původních výrobních postupů.

4.3.2 Výrobní postupy Na dřevěných stojanech, tzv. klemprdách, opatřených tenkým brusným kamenem s řemenovým převodem na noţní pohon, se z dodávaných tenkých skleněných trubiček sekal tzv. rafik, tedy drobné korálky, zvané také šmelc. Na stejných strojích se pod vodou i brousily a v ohni pak pálily. K navlékání korálků slouţil dřevěný truhlíček na dně se ţlábkovanou destičkou, dlouhé tenké jehly a prkénko se ztlučenými hřeby, na něţ se nasazovaly cívky nití. Vějířem jehel se pak šmelc napichoval a vzniklé šňůry korálků se motaly do svazků. Tuto namáhavou práci urychlila a ulehčila mašina, přestavovaná většinou ze starého šicího stroje. „Nožní pedál roztáčel kruhovou podložku s mísou naplněnou šmelcem, který sám nabíhal na jehly.“ (Flousek, et al., 2007, 521)

25

Oproti korálkům se skleněné perly v Poniklé musely nejprve vyfoukat, potom postříbřit, nabarvit, nařezat a aţ pak se mohly navlékat a tvarovat do ozdob. K foukání bylo potřeba stolu s petrolejovým kahanem, dole s měchy, kdy se nad plamenem zatavil konec skleněné trubičky a otáčením se sklo rovnoměrně nahřívalo. Pak se skleněná trubička vloţila do otevřené formičky, ta se sešlápnutím měchu zavřela a měch vehnal dovnitř vzduch, jímţ se horké sklo vytvarovalo. Vzniklá klučata, tj. proutky s vyfoukanými perličkami, se zevnitř stříbřila roztokem dusičnanu stříbrného, který později nahradil speciální roztok. Některá klučata se potom ještě smáčela do barvy a malovala. Následně se řezala na jednotlivé perličky a teprve potom se z nich mohly montovat ozdoby. (Flousek, et al., 2007, str. 521)

4.4 Lidové umění 4.4.1 Podmalba na skle 4.4.1.1 Historie výroby Malba na sklo se ujala díky schopnosti esteticky zakrývat vady skla. Technika podmalby se do Krkonoš rozšířila ze severních Čech v 18. století. Dílny na výrobu vznikaly v blízkosti Novosvětské sklárny a na Rokytnicku, Jilemnicku i Vrchlabsku, kde byl dostatek levného kazového tabulového skla. Malíři si brzy vyvinuli vlastní originální styl. Kromě rukodělných podmaleb vznikaly i obrázky kombinované se sklářskými technikami zušlechťování. To měli na starost profesionální zdobiči skla, soustředili se na ozdobné rámce, do kterých malovali vlastní výjevy. Dekor hlouběji probrušovali brusiči, tzv. kuliči. Obrázky se malovaly v sériích, s podílem dělby práce v dílně, kde pracovali příslušníci jedné rodiny. Náměty podmaleb se čerpaly ze světského i náboţenského ţivota. Obrázky nabízeli po domech podomní obchodníci nebo se hojně prodávaly na trzích či jarmarcích. Na větší vzdálenosti se dokonce uţívalo zásilkové sluţby pošty, formanů a později ţeleznice. Existovaly i exportní firmy, odkud zboţí putovalo i do zámoří. (Sojková, Louda, 2011, str. 19 ­ 22) 4.4.1.2 Výrobní postupy Rozlišujeme dva základní postupy, a to malbu za tepla a za studena. Pro podmalbu na skle je typický postup malování za studena. Malovalo se tuší, temperami, vodovými 26

nebo olejovými barvami na rub skla, kde hrozilo jeho menší poškození. Obrázky se rámovaly do jednoduchých rámečků v rozích sklíţených a spojovaných klínky. Malba se chránila dýhou nebo tenkým prkénkem. Plocha skla se nejprve musela očistit, podloţila se šablonou Riss, jíţ hotovili specializovaní kresliči nebo sami malíři. Kontury se malovaly tenkými štětečky či seříznutým brkem, volnou rukou se malovaly jen detaily. Malováním pozadí se obraz dokončil, mezitím se jednotlivé vrstvy malby nechávaly zaschnout. Uţívalo se podomácku vyrobených organických i anorganických barev, za pojidlo slouţila klihová voda a lněný olej. Od poloviny 19. století se jiţ daly barvy koupit. Výroba podmaleb v Krkonoších trvala téměř do konce 19. století. (Sojková, Louda, 2011, str. 23 ­ 24)

4.4.2 Řezbářství 4.4.2.1 Betlémářství Betlémy, původně znázorňující Kristovo narození, se poprvé objevily v raném baroku, avšak jak se časem jejich jednotlivé figury zmenšovaly, začaly se stěhovat z kostelů i do běţných domácností. Venkovský krkonošský lid se této tradice ujal v 19. století a velmi rychle ji začal po svém rozvíjet. Betlémy jiţ neobsahovaly pouze náboţenské výjevy, vyobrazovaly se i scény a motivy z kaţdodenního ţivota. Betlémy se staly jedny z nejvýraznějších projevů zdejší lidové kultury. Postavy se nejčastěji řezaly ze dřeva a barvily. Rozebíratelné „stavěcí“ betlémy se v kaţdé rodině doplňovaly o další figury, výjevy i architekturu a leckdy jeden betlém vyráběla rodina i po několik generací. Stabilní „skříňkové“ betlémy, vytvářené obvykle školenými řezbáři, se vyskytovaly spíše v měšťanských domácnostech a nebyly tolik oblíbené, jako ty stavěcí. Figurky se zpočátku objednávaly u řezbáře, záhy však poptávka o betlemářské zboţí vedla k sériové domácké výrobě. Nejčastějším dílem krkonošských tvůrců se staly betlémy mechanické s ručním a později vodním nebo větrným pohonem. Mnoho z těchto děl dnes ukrývají muzejní depozitáře, především ve Vrchlabí. (Sojková, Louda, 2011, str. 30 ­ 33) 4.4.2.2 Figurky Krakonoše Výroba figurek pána hor slouţila jako sezónní zaměstnání, nejvíce však vzrostla s nástupem turistiky, kdy se figurky prodávaly jako suvenýr. 27

Krakonoše si představovali horalé různě; od ducha či zvířete aţ po lidskou bytost. V 18. století se jiţ vypráví o Krakonošovi jako o statném muţi s dlouhým plnovousem ve splývavém plášti, s kloboukem a holí. Od druhé poloviny 19. století je základem pro výrobu figurky dřevěný korpus vyřezaný i s hlavou z jednoho kusu dřeva, nejčastěji lipového. Ruce s náznakem prstů se vyřezávají vţdy zvlášť. „K tělu se lepí hřebíčky, obličej je naznačen řezbou, výraz dotažen malbou klihovými temperami nebo olejovými barvami, v ústech bývá i malý otvor pro fajfku“. Oděv se skládá z malované vesty s knoflíky, které můţou být i nařezány z větévky. „Kalhoty i boty naznačuje většinou také jen malba. Klobouk a kabát z kartonu se polepoval lišejníkem, dnes už spíše barevnými pilinami“. Doplňkem je hůl a fajfka ve tvaru samorostu nebo vyřezaná ze dřeva. Stabilitu figuře dodává dřevěný podstavec, mnohdy ozdobený mechem a dalšími přírodninami. (Sojková, Louda, 2011, str. 15 ­ 16) Klasické dřevěné figurky se vyráběly a podnes vyrábějí podomácku sériově na prodej.

4.4.3. Lidový malovaný nábytek Lidový malovaný nábytek, který se začal vyrábět v druhé polovině 18. století, je jedním z nejkrásnějších a nejvýraznějších projevů tradiční kultury Krkonoš. Nejstarší exempláře pocházejí z konce 17. století. Nábytek je charakteristický sytě modrým základem, mramorovaným bílými linkami. Často je základní nátěr také zelený nebo hnědý bez mramorování. Na tomto podkladu jsou symetricky umístěna bílá nebo ţlutá pole, vyplněná pestrým motivem kytic v různých obměnách, někdy doplňovaných velkými modrými hrozny. Kromě této výzdoby se pouţívala také figurální malba. (Flousek, eds., 2007, str. 641) Důleţitou součástí dekoru byl zdobně vyvedený letopočet, který znamenal výrobu, ale i datum různých slavnostních příleţitostí, ke kterým se nábytek pořizoval. (Sojková, Louda, 2011, str. 12) Malované kusy nábytku zdobily zpočátku jen měšťanské domácnosti, postupem času se staly vybavením i vesnických chalup. Vyráběl se celý soubor malovaného nábytku: skříně, truhly, misníky s hodinami, kolébky, ţidle i postele. Lidový nábytek byl vyráběn především dle zásady funkčnosti a praktičnosti. „Běžně užívaný nábytek byl v dekoru střídmější než reprezentativní kusy. Uplatňovaly se tu možnosti jak řezbářských a truhlářských technik, tak malby“. Malby pokrývaly téměř celou plochu nábytku, hlavní

28

dekor se soustředil především na čelní stranu. „Hotovou malbu chránil nátěr fermeží nebo včelím voskem rozpuštěným v oleji“. (Sojková, Louda, 2011, str. 2 ­ 12) V 70. letech 19. století byla tato jedinečná výroba ukončena a nahrazena sériově vyráběným nábytkem. (Flousek, et al., 2007, str. 644)

4.5 Cechovní řemeslná výroba Ačkoliv jiţ zmiňovaná domácká výroba vyţadovala řemeslnou zručnost a zkušenost, mohl ji provozovat téměř kaţdý bez příslušného výučního listu. Kromě toho působily v Krkonoších také řemeslné cechy, do kterých se jednotliví výrobci sdruţovali. V jejich čele stáli cechmistři a pod nimi pracovali učni, ze kterých se po vyučení stávali tovaryši. (Sojková, Louda, 2011, str. 2 ­ 3) V jednotlivých cechách krkonošských měst působili především truhláři a tesaři, ševci, sedláři a kováři. Ačkoliv tato řemesla nepatřila k výhradně tradiční rukodělné tvorbě Krkonoš, svou nenahraditelnou roli v ţivotě zdejších lidí určitě měla.

5 Lidová řemesla v krkonošských muzeích Díky expozicím regionálních muzeí přeţívá ukázka tradiční rukodělné tvorby i nadále. Mnoho původních řemesel zde jiţ bohuţel zaniklo a muzea jsou v dnešní době jednou z nejmocnějších připomínek. V současné době muzea spolupracují na různých projektech v rámci uchování a osvěţení této tradice.

5.1 Expozice Krkonošských muzeí pod Správou KRNAP 5.1.1 Krkonošské muzeum ve Vrchlabí V budově bývalého kláštera se nachází expozice s názvem Člověk a hory, které dominuje ukázka ručně vyřezávaných betlémů, malovaného lidového nábytku, skla, textilií a ruční výroby. Nechybí ani skutečný model roubené světničky s veškerým vybavením tehdejší domácnosti: vyšívané kuchařky, uţitkové i dekorační textilie, formy na perník a další domácí potřeby. Expozici završují „ţivé“ modely ručně vyřezávaných krkonošských stavení a řemeslnických dílen, např. hamru, tkalcovské a plátenické

29

výrobny. Modely pracují na bázi čidel a ta postupně rozpohybují postavičky a nástroje v dílně, čímţ se „spustí“ ukázka celé výroby. Ve čtyřech historických domcích nově vznikla expozice, věnovaná projektu Via Fabrilis. V této expozici najdeme lidový malovaný nábytek (skříně, truhly, kolébky, ţidle, stoly, lavice, aj.), textilní stroje a náčiní pro výrobu lnu, kolovrátky, tkalcovské stavy, či ukázky dobového odívání. Další expozice nese název Z tvorby krkonošského lidu, kterou zastupují sbírky ukázky skla, podmaleb na skle, hodinářské práce, dřevěných plastik, ručně vyřezaných betlémů, hraček, loutek a figurek Krakonoše. Výstavní prostory oddělují miniaturní řemeslnické dílny, vybavené příslušnými ponky a náčiním, popisující tehdejší truhlářskou, ševcovskou, košikářskou a sedlářskou výrobu. K oběma posledně zmiňovaným expozicím vydala Správa KRNAP obsáhlou broţuru s mnoha texty a ilustracemi, ze kterých v průběhu práce čerpám. 5.1.1.1 Projekt Via Fabrilis Projekt Via Fabrilis - cesta řemeslných tradic - je společným dílem Krkonošského muzea ve Vrchlabí a Muzea keramiky v polském Boleslawieci, spolufinancovaným z fondů Evropské unie. Vznikl na podporu rozvoje kulturního turismu a zároveň i na podporu uchování řemeslných tradic a rukodělné tvorby ve střední a západní části Krkonoš a přilehlých Jizerských hor. Cesta řemeslných tradic vede po trase Vrchlabí – Boleslawiec a spojuje jednotlivá tematická muzea na české i polské straně Krkonoš a podhůří. Kromě nabídky stálých expozic projekt zahrnuje i další činnosti, např. tematické výstavy, přednášky, semináře, workshopy i ţivé ukázky rukodělné tvorby. (Hájková, et al., 2009, str. 1)

5.1.2 Krkonošské muzeum v Jilemnici Historicko-etnografická expozice sleduje vývoj obchodu a řemesel v regionu jiţ od 13. století. Největším unikátem je lněná příze z přelomu 18. a 19. století, váţící jediný gram. Lidovou kulturu v expozici zastupuje malovaný nábytek a krkonošské betlémy. Nejvzácnější je mechanický ozvučený betlém z let 1883 ­ 1913, dílo Jáchyma Metelky. [9]

30

5.1.3 Památník zapadlých vlastenců v Pasekách nad Jizerou Výstavní prostory byly zpočátku věnovány památce písmáka a houslaře Věnceslava Metelky. Veliký zájem veřejnosti vedl k rozšíření sbírek a roku 1975 vznikla nová expozice, seznamující návštěvníky s bohatými kulturními tradicemi obce. Později byla sbírka doplněna unikátní kolekcí hudebních nástrojů, jeţ byly dílem zdejší houslařské školy. Expozice dnes nabízí také praktickou ukázku tkalcovského řemesla na dvou ručních stavech a můţeme také nahlédnout do soustruţnické dílny s dřevoobráběcím soustruhem a souborem nářadí z 19. století. Součástí expozice je i mj. funkční kobercový tkalcovský stav. Lidové umění dokládá pohyblivý betlém bratří Škrabálků z počátku 20. století. [10]

5.2 Expozice regionálních muzeí zaměřené na lidovou tvorbu 5.2.1 Muzeum krkonošských řemesel v Poniklé Expozice soukromého muzea manţelů Pičmanových byla otevřena roku 1999 v původní roubené stodole. Kromě mnoha hospodářských strojů a náčiní zde najdeme i ukázky mnoha řemesel, jako např. drátování, kartáčnictví, truhlářství, zpracování lnu, zdobení kraslic, výroba krajek, vyšívání, paličkování záclon, výroba skleněných knoflíků, vinutých perel, foukaných černých perel, umělých vánočních stromků z husího peří a mnoho dalšího. Kaţdoročně se zde v létě pořádají kurzy lidových řemesel.

5.2.2 Vlastivědné muzeum pro Vysoké nad Jizerou Expozice nám přibliţuje nejen ţivot lidí na Vysocku, ale také ukázky malovaného nábytku, středověkého sklářství, různých podob Krakonoše, zemědělského nářadí, dějin místních cechů, řemesel a jejich výrobků. Významným exponátem je opět krkonošský pohyblivý betlém Jana Metelky Kovárenského. (Flousek, et al., 2007, str. 629)

5.2.3 Sklářské a Hornické muzeum v Harrachově Celá expozice sklářského muzea je věnována historii a současnosti sklárny v Harrachově-Novém Světě, v jejímţ areálu se nachází. Muzeum vystavuje dobové fotografie, sklářské náčiní a početnou sbírku, dokládající stylový a technologický vývoj harrachovského skla. (Flousek, et al., 2007, str. 629) 31

„Hornické muzeum bylo zřízeno v roce 2003 v bývalých rudných dolech. Prohlídková trasa, asi 1 km dlouhá, prochází úrovní jednoho štolového patra“. Návštěvníci si mohou prohlédnout bývalou strojovnu a další zařízení dolu. Prohlídka je doplněna ukázkou minerálů, nářadí a pomůcek pouţívaných při těţbě. (Flousek, et al., 2007, str. 624 ­ 625)

5.2.4 Muzeum Podkrkonoší v Trutnově Součástí stálé expozice Poklady minulosti jsou ukázky uměleckého řemesla, především ţitavského fajánse, sbírka keramiky a českého skla. Z etnografického hlediska je nejzajímavější soubor lidového nábytku, reliéfně zdobené včelí úly, kameninové výrobky, zařízení pro domácnost, zemědělské a řemeslné nástroje, obuv a textilie. (Flousek, et al., 2007, str. 628)

5.2.5 Tkalcovské muzeum a řemeslná dílna v Trutnově- Voletinách Soukromý objekt muzea manţelů Poliakových byl otevřen a propojen s řemeslnou dílnou v roce 2008. Muzeum je přizpůsobeno aktivnímu uţívání vystavených nástrojů. Návštěvníci se nejprve seznámí s historií pěstování lnu a tkalcovství v regionu a po odborné instruktáţi si mohou sami vyzkoušet práci na tkalcovských stavech. Následuje návštěva řemeslné dílny, která je věnována různým rukodělným činnostem. Pořádají se zde také výukové kurzy pro jednotlivá řemesla. [11]

5.2.6 Městské muzeum v Ţacléři Jedním z témat čtyř expozic je i hornictví. Expozice zachycuje čtyři sta let dobývání černého uhlí. Další část expozice tvoří předměty, dokladující běţný ţivot, jako např. náčiní pro praní a ţehlení prádla, výrobu másla, rozsévání obilí či pečení chleba. Řemeslnou výrobu dokládají ševcovské a truhlářské nástroje, malovaný nábytek, modely roubených chalup nebo pres na jejich zvedání. [12]

32

6 Praktická část V této části práce se zabývám především otázkou postavení tradiční lidové rukodělné tvorby

v současném

cestovním

ruchu

Krkonoš.

Informace

jsem

získávala

prostřednictvím exkurzí v jednotlivých provozovnách, kde se výroba stále opírá o tradiční postupy. Sestavila jsem jednotný seznam otázek, který jsem předloţila zástupcům těchto firem a dalším řemeslníkům, aby v něm popsali svou práci a vyjádřili své názory na zkoumaný problém. Cestovnímu ruchu však v současnosti nepřispívají jen původní tradice, ale i nové směry, kterými se rukodělná tvorba ubírá. I těmto novým řemeslům se budu v této části práce věnovat. Aby lidová řemesla neupadla zcela v zapomnění, vznikají akce a projekty, realizované za účelem podpory a oţivení lidové tvorby. V regionu Krkonoš těchto akcí není mnoho, přesto bych ráda poukázala na ty nejvýznamnější a ohodnotila jejich význam pro samotné účinkující řemeslníky i návštěvníky. Kromě těchto podpůrných projektů se zabývám také dalšími organizacemi, jejichţ úkolem je mimo jiné podpora cestovního ruchu v regionu. Praktickou část uzavírají výsledky náhodného průzkumu mezi lidmi, jehoţ prostřednictvím jsem zjišťovala zájem a povědomí veřejnosti o významu zdejších tradičních řemesel.

6.1. Význam původních lidových řemesel v současnosti očima řemeslníků Technické pokroky a vynálezy jednadvacátého století přinesly mnoho změn především ve výrobních technologiích. V mnohých podnicích se původní tvorba přeměnila z rukodělné na zcela automatizovanou. Stále však existují místa a lidé, jenţ svou prací a odhodláním ctí tradici starých postupů a snaţí se zachovat tento projev lidové kultury. Tato práce nevyţaduje jen tvůrčí myšlenku a zručnost, ale přináší také mnohá úskalí. Na jednotlivé otázky, související s podnikáním v oblasti tradiční lidové tvorby, jsem se ptala zástupců vybraných firem a řemeslníků.

33

6.1.1 Sklárna Novosad a syn Harrachov, s.r.o. Novosvětská sklárna byla jiţ od svého zaloţení na počátku 18. století majetkem rodu Harrachů. Během druhé světové války se však dostala do krize, musela být prodána a po roce 1948 byla znárodněna. Firma Novosad a syn Harrachov, Czech republic, s.r.o. vlastní sklárnu od roku 1993. Veřejnosti umoţňuje exkurze do výrobního provozu, kde vyuţívá ke zpracování skla původní ruční technologie. Návštěvníkům také umoţňuje návštěvu dosud funkční brusírny skla z roku 1895 poháněné transmisemi a vodní turbínou, která je technickou památkou zapsanou na seznamu světového dědictví UNESCO. Součástí sklárny je dnes i prodejna skla, muzeum, minipivovar a pivní lázně. Informace ohledně provozu sklárny mi poskytl pan Petr Novosad, který se podílí na vedení rodinné firmy spolu se svým otcem Františkem Novosadem. Co stálo na začátku rozhodnutí zástupců firmy věnovat se právě tomuto řemeslu? Majitel firmy JUDr. František Novosad sice vystudoval právnickou fakultu, nicméně ještě před tím se vyučil sklářem. I to byl jeden z důvodů, proč počátkem 90. let rozpracoval projekt na privatizaci sklárny, která byla tehdejším majetkem státu. V červnu roku 1993 mu banka poskytla úvěr ve výši 70 000 000,- Kč a sklárnu koupil. Nyní ji vede spolu se svým synem Petrem, pro nějţ je hlavní motivací pokračovat v rodinné tradici i nadále. Jaké má firma hlavní cíle? Hlavním cílem a zároveň přáním obou majitelů je udrţet firmu, zachovat tradici původní výroby a následně rozšířit provoz sklárny. Přáli by si také co nejdříve doplatit bankovní úvěr, kde zbývá ještě dluh cca 3 000 000,- Kč a to se jim naštěstí postupně daří. Jak firma propaguje svou činnost a výrobky? Firmu a její výrobu propagují především webové stránky www.sklarnaharrachov.cz, dále letáky a broţury k dostání v turistických informačních centrech a hotelích v regionu. V zahraničí se sklárna prezentuje pomocí kontaktů na vlivné bývalé představitele firmy Skloexport, se kterými během minulého reţimu spolupracovala. Zahraniční zakázky se pro sklárnu snaţí získat také agentura CzechTrade. Liberecký kraj, na jehoţ území se firma nachází, vydává sklárně propagační tiskoviny a pořádá 34

výstavy harrachovského skla po celém kraji. Firma se rovněţ prezentuje exkurzemi do výrobního provozu, vlastním muzeem a prodejnou skla, či minipivovarem a pivními lázněmi, které se nachází v areálu sklárny. Významnou propagací je také účast na výstavách, setkáních a veletrzích. Zástupci firmy jsou velice hrdí na zdejší tradiční výrobu, a proto doufají, ţe není zapotřebí další placené reklamy. Věří, ţe nejefektivnější reklamou je právě krása staleté tradice. Je firma členem nějakého sdruţení či asociace, spojující tento druh řemeslné činnosti? Firma získala certifikát s názvem Krkonoše – originální produkt, který mu udělilo občanské sdruţení Místní akční skupina Krkonoše. Tento certifikát však má na svou značku piva František, Huťská a Čerťák. Certifikace na sklo je povinností firmy ze zákona a jedná se o certifikaci nezávadnosti. Firma není členem ţádného konkrétního sdruţení ani asociace. Zapojuje se firma do projektů cestovního ruchu, účastní se veletrhů, jarmarků, tematických setkání a dalších akcí, spojených s ukázkou řemesla a výroby? Účast sklárny na projektech cestovního ruchu je skutečně bohatá. Firma se účastní mnoha dílčích výstav sklářských výrobků v Libereckém kraji a také sympózií. Zástupci sklárny se dříve pravidelně účastnili i veletrhu Ambiente ve Frankfurtu nad Mohanem a Tendence v Praze. Účast však byla finančně nákladná, celkové výdaje se mnohdy vyšplhaly aţ na 1 000 000,- Kč. Navíc se zde firma pravidelně setkávala jen se svými stávajícími zákazníky, ale nové nezískala. Nicméně letos ji čeká účast na veletrhu cestovního ruchu v Lipsku, kde bude pod finanční záštitou Libereckého kraje zastupovat a propagovat české sklářství, biţuterii a pivovarnictví. Pan Novosad doufá, ţe tento veletrh přinese sklárně nové zakázky a přivede více návštěvníků na exkurze. V letošním roce bude také Harrachov za velké mediální podpory hostit Sklářskou besedu, které se kaţdoročně účastní a kde předvádí své dílo mnoho předních českých skláren. V Praze v galerii Rudolfinum se letos bude konat výstava věnovaná výročí tři sta let od zaloţení harrachovské sklárny.

35

Jaký je celkový počet a struktura návštěvníků exkurzí sklárny? Celkem za loňský rok navštívilo sklárnu odhadem 60 000 návštěvníků, přesný počet mi bohuţel pan Novosad nesdělil. Struktura návštěvníků se oproti minulosti hodně změnila. Dříve převaţovala návštěva Němců a Nizozemců, dnes to jsou především Poláci. Češi tvoří 50% z celkové návštěvnosti, 40% náleţí Polákům, 30% Němcům, 20% Nizozemcům a Dánům, zbylých 10% Rusům a Japoncům. Vede firma nějakou evidenci o návštěvnosti exkurzí a webových stránek? Evidenci návštěvnosti webových stránek firma nevede, návštěvnost exkurzí se počítá podle počtu prodaných vstupenek. Je výroba a činnost firmy ovlivněna např. ročním obdobím nebo turistickou sezónou? Odráţí se toto nějak na její práci? Nejvíce zakázek a největší návštěvnost exkurzí je v období od srpna do října, kdy sklárna zhotovuje velké zakázky na Vánoce. Naopak doslova kritický je stav výroby i exkurzí v lednu a únoru. Spolupracuje firma s nějakými organizacemi, školami nebo např. cestovními kancelářemi, které by sem pořádaly zájezdy a exkurze? Dříve firma spolupracovala pouze se zahraničními cestovními kancelářemi, které pravidelně vozily turisty na exkurze. Mezi časté návštěvníky exkurzí patří dnes školy. Podporuje firma nějaké další subjekty, které se zabývají stejnou činností? Např. formou školení, sponzorských darů, zprostředkováním praxe ve sklářském oboru? Sklářská učiliště mají v rámci své výuky vlastní malé pece na výrobu skla, které jim zároveň zajišťují vykonávání praxe, tudíţ nemusí ţádat o pomoc Harrachov. Ţádnou finanční podporu sklárna nikomu neposkytuje z důvodu prozatímního nedostatku prostředků na vlastní provoz.

36

Kdo jsou největší konkurenti? V čem spočívá konkurenční výhoda firmy oproti ostatním výrobcům skla? Konkurence v České republice je téměř vyrovnaná, avšak téměř kaţdá sklárna se zaměřuje na trochu jiný druh vyráběného sortimentu a jiné cílové trhy. Na rozdíl od ostatních skláren se Harrachov nezaměřuje příliš na design výrobků, ale na kvalitu, jednoduchost, tradici a vyuţívá dobrého jména firmy. Za posledních dvacet let však roste konkurence výrobců skla v zahraničí, především v Číně, kde jsou firmy schopny vyrobit a prodat své výrobky za podstatně niţší cenu, čímţ znevýhodňují i české výrobce, kteří mají mnohem vyšší náklady na suroviny, výrobu, export a zaměstnance. Za stoupající konkurenci se také povaţují sklářská učiliště, která umoţňují ţákům vyrábět vlastní výrobky ve cvičných školních hutích a ty se následně prodávají za dumpingovou cenu. Konkurenční výhodou harrachovského skla je však kvalita pouţitého materiálu a výrobků, kvalitněji odvedená práce a způsob zpracování podle staletých tradic. Díky tomu je o její produkci stále velký zájem. Jací jsou odběratelé firmy, kam své výrobky nejvíce exportuje a jakých způsobů prodeje vyuţívá? Drtivá většina obchodů, které dnes firma uzavírá, je zprostředkována přes bývalé zaměstnance jiţ zkrachovalé firmy Skloexport, jejímţ úkolem byla za minulého reţimu marketingová činnost a propagace českých sklářských firem. Jejich spolupráce i nadále trvá a funguje na bázi provize, ta se pohybuje mezi 5 ­ 8 %. Téměř 60% výrobků firma exportuje do Spojených států amerických, zbylých 40% exportuje rovnoměrně do Dánska, Belgie, Itálii a Norska. Jen výjimečně exportuje zboţí i do Ruska. Kromě exportu prodává firma své výrobky ve vlastní prodejně a muzeu skla v areálu sklárny, dále na jarmarcích a veletrzích a v turistických informačních centrech po celých Krkonoších.

37

Jak se firmě v tuto chvíli daří po ekonomické stránce? Momentální finanční situace firmy je na dobré úrovni. Prozatím se však téměř veškeré zisky společnosti vyuţívají ke splácení bankovního úvěru. Kde získává firma prostředky na financování provozu? Prostředky na svůj povoz firma získává z prodeje výrobků a prostřednictvím dotací. Doslova závislá je na výdělcích, které přináší exkurze, pivní lázně a cestovní ruch. Dostává firma nějaké dotace od obcí, kraje, státu, Evropské unie či odjinud? Firma získala jiţ zmiňovanou dotaci od Libereckého kraje, z níţ se pokryjí náklady účasti na veletrhu v Lipsku. Státní dotace přišly také v rámci programu Ministerstva práce a sociálních věcí Vzdělávejte se pro růst. Další dotace bude poskytnuta v rámci inovace technologií na modernizaci počítačové sítě, skladového programu a webových stránek. Jaké má firma konkrétní plány do budoucna? Firma by chtěla především pokračovat ve své tradici, přijmout více zaměstnanců a vyrábět více zakázek. Také by si přála postavit hotel a rozšířit jiţ stávající sluţby prodejny, muzea skla a pivních lázní. V nejbliţší době se chystá stáčet a balit pitnou vodu z místního pramene, z níţ vaří i své kvasnicové pivo. Kolik má firma celkem zaměstnanců? V současné době má firma 110 zaměstnanců a nabírá další s vyučením či praxí ve sklářském oboru. Brigádníky ani jiné sezónní zaměstnance firma standardně nepřijímá.

6.1.2 Firma Rautis Poniklá, a. s. Ponikelská výrobna perel funguje od roku 1902, kdy ji tu zaloţil faktor Otto Horna. Zpočátku se zde vyráběly pouze polotovary z perel, tzv. svazkovina, později se započalo s montováním perličkových vánočních ozdob. Roku 1948 byla výrobna znárodněna a spolu s dalšími firmami, zaměřenými na sklářskou a biţuterní produkci, byla spravována státními podniky. V roce 1989 došlo k privatizaci sklářských podniků, kdy se z nich staly jednotlivé provozy. Jedním z nich byla i firma Astir, od které se postupně oddělila firma Rautis v Poniklé, jejímţ ředitelem se stal po konkurzu 38

Ing. Bohuslav Kulhavý. Postupem času se vedení ujal jeho syn, pan Marek Kulhavý, který poskytl pro mou práci mnoho cenných informací. Co stálo na začátku rozhodnutí zástupců firmy věnovat se právě tomuto řemeslu? Hlavní motivací Marka Kulhavého bylo vyvézt firmu z finanční krize a dluhů. Během doby, kdy firmu vedl jeho otec, se téměř veškerá produkce Rautisu exportovala do zahraničí. Pro českou klientelu neměl podnik adekvátní katalogovou nabídku, webové stránky ani cílenou marketingovou strategii. V roce 2000 poklesl kurz dolaru, coţ zapříčinilo výrazné sníţení odbytu na zahraničních trzích. Díky tomu nastalo ve firmě mnoho změn, zaměstnanci pracovali za minimální mzdu a veškeré výrobní náklady stoupaly. Firma musela zdraţit své výrobky a zadluţila se. To bylo velkou výzvou právě pro nového ředitele, aby nastoupil do vedení. Jeho prvními kroky ve funkci byly inovace a okamţité změny v marketingu firmy. V ţádném případě však nelze říci, ţe by jeho otec vedl firmu špatně. Podle jeho vlastních slov byl tatínek „ze staré školy“ a firmu vedl „po staru“. Jeho obdiv má především za to, ţe firmu dokázal osamostatnit a prosadit v nejistých začátcích. Pan Marek kompletně přepracoval plány na odbyt firmy, začal školit personál, sestavil novou marketingovou strategii včetně plánu, vytvořil webové stránky a firmu zviditelnil i pro tuzemský trh. Díky detailnímu plánování se mu podařilo v roce 2010 vyrovnat téměř všechny dluhy společnosti. Zaměřil se na nový segment na trhu, zprovoznil v areálu firmy ruční dílnu, započal s celoroční výrobou na sklad a vytvořil katalogy s nabídkou kolekcí montovaných vánočních ozdob. Prostřednictvím exkurzí do výroby hodlá i nadále vytvářet a podporovat cestovní ruch v oblasti. Jaké má firma hlavní cíle? Hlavní vizí pro společnost je ukázat světu, čím je Rautis jiný, výjimečný. Hlavním cílem je i nadále pokračovat ve výrobě skleněných foukaných perel a ozdob jako jediná firma na světě. Za klíčové se povaţuje především podporovat tradici a vyrábět podle ní. V budoucnu by se chtěl pan Kulhavý zaměřit na zvýšení cen výrobků a přivést firmu k čistému zisku.

39

Jak firma propaguje svou činnost a výrobky? Firma má své webové stránky www.rautis.cz, na kterých se nachází také e-shop, dále si nechává tisknout propagační broţury a letáky Třpytivá krása, které jsou k dostání v turistických informačních centrech, hotelích a muzeích po celém kraji. Při příjezdu do obce Poniklá nalezneme i hnědou informační tabuli, která obvykle informuje turisty o místních významných památkách. Rautis se účastí také veletrhů a řemeslných jarmarků. Nově vznikají také reklamní katalogy na tzv. hobby-sety do škol. Jedná se o kolekci samostatných perel a dalších potřeb s přiloţeným návodem na zhotovení vlastních vánočních ozdob. Tyto stavebnice se těší obrovskému zájmu škol a velké oblibě u dětí. Díky tomu děti láká zúčastnit se také exkurzí přímo do výroby. Exkurze jsou tedy další formou věhlasné reklamy. Díky nim se firma dostala do širšího povědomí veřejnosti a výrazně stoupl odbyt ve firemní prodejně. První exkurze proběhla v červnu 2004 a do konce roku je navštívilo celkem 600 lidí. Je firma členem nějakého sdruţení či asociace, spojující tento druh řemeslné činnosti? Rautis je členem organizace Krkonoše – svazek měst a obcí, o jejíţ činnosti se budu v průběhu práce zabývat samostatně. Firma je rovněţ členem Místní akční skupiny Krkonoše, která uděluje certifikát krkonošského originálního produktu. Rautis patří také mezi členy Svazu výrobců skla a bižuterie. Zapojuje se firma do projektů cestovního ruchu, účastní se veletrhů, jarmarků, tematických setkání a dalších akcí, spojených s ukázkou řemesla a výroby?

Rautis se v minulosti účastnil Veletrhu vánočních ozdob ve Frankfurtu nad Mohanem, avšak náklady na účast byly vysoké a v globálu to firmě nepřineslo kýţený výsledek. Ovšem v letošním roce firma získala dotaci na ubytování a postavení stánku od agentury CzechTrade na veletrhu v Mnichově s tématem Heim + Handwerk, kde bude prodávat své výrobky. Chystá se také prezentovat firmu a výrobu vánočních ozdob na veletrhu GoREGIONTOUR v Brně, coţ by mohlo přivést na ponikelské exkurze nové návštěvníky.

40

Rautis se také kaţdoročně účastní vánočních jarmarků, v loňském roce to bylo celkem na osmi místech, a to v Hořovicích, Ratibořicích, Táboře, Trutnově, Lysé nad Labem, Českých Budějovicích, Jilemnici a na Staroměstském náměstí v Praze. Firma Rautis patří rovněţ mezi turisticky významná místa na trase Vrchlabí – Boleslawiec v rámci jiţ zmiňovaného projektu Via Fabrilis. Podle slov pana ředitele se firma účastní pouze těch veletrhů, na kterých je účast buď zdarma, nebo spolufinancována Českou centrálou cestovního ruchu. Dotace na účast jsou prý poměrně nízké a zdaleka nepokryjí veškeré vysoké náklady. Jaký je celkový počet a struktura návštěvníků exkurzí firmy? Celkem zavítá do ponikelské výrobny asi 10 000 návštěvníků ročně. Převaţují ţáci základních a středních škol, rodiny s dětmi, hoteloví hosté ubytovaní v regionu a občas přijede na exkurzi i zájezdový autobus s klienty některých cestovních kanceláří. Čeští návštěvníci absolvují exkurzi v češtině, zahraniční návštěvníci dostanou texty v rodném jazyce. Téměř všechny skupiny většinou spojí exkurzi do výrobny s Muzeem krkonošských řemesel, které provozují manţelé Pičmanovi v těsném sousedství areálu firmy. Konkrétně 75% návštěvníků jsou Češi, z toho 50% tvoří školy. 15% zahraničních návštěvníků přijíţdí z Německa a zbylých 10% z Polska. Vede firma nějakou evidenci o návštěvnosti exkurzí a webových stránek? Účast na exkurzích je podmíněna předešlou objednávkou s přesným počtem návštěvníků, čili přehled o konečných číslech je k dispozici v knize rezervací. Přesný počet návštěv na webu firmy eviduje provider, toto číslo však pan Kulhavý zatím nemá k dispozici. Je výroba a činnost firmy ovlivněna např. ročním obdobím nebo turistickou sezónou? Odráţí se toto nějak na její práci? Výroba nijak ovlivněna není, firma vyrábí celoročně na sklad a část výroby prodává ve firemní prodejně. Největší návštěvnost exkurzí je v období od podzimu do Vánoc, nejvíce zájemců je ze škol. Návštěvnost v mezisezóně je niţší, zvláště v lednu a únoru výrazně klesá.

41

Spolupracuje firma s nějakými organizacemi, školami, nebo např. cestovními kancelářemi, které by sem pořádaly zájezdy a exkurze? Spolupráce s cestovními kancelářemi je občasná a náhodná. Pravidelné exkurze do zdejší výrobny však podniká Podnikatelský klub Broumovska. Jistá spolupráce je i se školními zařízeními a pořadateli zájmových krouţků, kterým firma pravidelně zasílá své hobby-sety. Své výrobky také firma zapůjčuje na výstavy do muzeí po celé republice. Podporuje firma nějaké další subjekty, které se zabývají stejnou činností? Např. formou školení či sponzorských darů? Firma bohuţel nemá volné prostředky k tomu, aby mohla finančně či jinak podporovat další zainteresované subjekty. Přispívá však formou členských poplatků Svazu měst a obcí Krkonoše, ke kterým je svazek schopen získat další peníze z grantů a dotací a ty pak rozdělit mezi potřebné. Kdo jsou největší konkurenti? V čem spočívá konkurenční výhoda firmy oproti ostatním výrobcům skleněných artefaktů a biţuterie? Rautis je jedinou firmou na světě, která perličkové vánoční ozdoby vyrábí. Za léta svého fungování získala mnoho unikátních forem na tvarování perel a sama si vynalezla spoustu technických „zlepšovacích“ pomůcek, které by bylo v dnešní době hodně sloţité a nákladné sehnat. Zatím neexistují obchody, kde by se prodávaly perličkové vánoční ozdoby od jiného výrobce. Konkurence v tomto směru prakticky neexistuje. Jací jsou odběratelé firmy, kam své výrobky nejvíce exportuje a jakých způsobů prodeje vyuţívá? Ke stálým odběratelům patří velkoobchodníci a exportní firmy, které zboţí dále prodávají. 40% obratu Rautisu tvoří nákup přímo na prodejně, 50% se prodá přes e-shop a 10% obratu zaujímají nákupy exportních firem. Odběrateli jsou ze 75% zahraniční firmy, zbylých 25% představují tuzemci. V České republice je celkem 60 prodejen, kde jsou dostání perličkové ozdoby a 21 prodejen, kde jsou ke koupi také duté perly a hobby-sety z Rautisu. Pro e-shop, školy a další obchodníky má firma k dispozici katalogy nebo své výrobky prodává ve vlastní podnikové prodejně.

42

Jak se firmě v tuto chvíli daří po ekonomické stránce? Teprve před necelým rokem a půl se firmě podařilo vyrovnat všechny své dluhy, čisté zisky jsou zatím minimální, ale v dohledné době se počítá s jistým zlepšením. V roce 2010 byl obrat firmy 2 500 000,- Kč. Kde získává firma prostředky na financování provozu? Firma získává prostředky na provoz z vlastních zdrojů, čili prodejem výrobků a realizací exkurzí. Dostává firma nějaké dotace od obcí, kraje, státu, Evropské unie či odjinud? Dotaci získává firma pouze od Libereckého kraje na tisk propagačních letáků. V minulosti Rautis ţádal o dotaci skrz regionální operační program, ale ţádost bohuţel byla zamítnuta. Jaké má firma konkrétní plány do budoucna? Firma by chtěla získat v kaţdém krajském městě partnera pro zajištění kurzů a workshopů tohoto řemesla. I nadále samozřejmě chce pokračovat ve své tradici výroby. Kolik má firma celkem zaměstnanců? V současnosti pracuje ve firmě 22 stálých zaměstnanců, z toho 10 pracuje doma a v případě potřeby najímá i sezónní brigádníky. Mezi domácí zaměstnance paří 6 foukačů, 2 řezači perel a 2 montáţníci ozdob.

6.1.3 Muzeum krkonošských řemesel Poniklá Muzeum v Poniklé je společným dílem manţelů Pičmanových, kteří ho budovali dlouhých 10 let. Výstavní prostory vytvořili v původní roubené stodole, kterou nejprve vyklidili, částečně zrekonstruovali a vybavili. Oficiálně bylo muzeum otevřeno 12. 12. 1999 při příleţitosti Vánoční výstavy. V průběhu jejich společné práce se prostory dočkaly i přístavby několika podlaţí, která se vyšplhala na 2 000 000,- Kč. Dnes se o chod muzea stará převáţně paní Jana Pičmanová, která také odpovídala na mé otázky týkající se provozování muzea a lidové tvorby.

43

Co stálo na začátku rozhodnutí majitelů, aby se věnovali provozu muzea? Muzeum bylo otevřeno na přání známých obou manţelů, kteří vlastnili nejrůznější sbírky či vlastní rukodělné výtvory a hledali prostory, kde by je mohli vystavit. Řemesla a kreativní tvorba jsou jejich společnou celoţivotní náplní a mají za sebou dlouhé roky zkušeností v mnoha tradičních rukodělných oborech i v oblasti muzejnictví. Nechali tak v Poniklé vzniknout rozsáhlou expozici, které vévodí především doklady lidového řemesla. Jaký má muzeum hlavní cíl? Hlavním cílem je i nadále schraňovat předměty, dokladující lidovou tvorbu a podporovat její tradici. Jak muzeum propaguje svou činnost? Pičmanovi propagují muzeum na svých webových stránkách www.krkonose-muzeum.cz a prostřednictvím letáků, k dostání v turistických informačních centrech. Dále si tisknou vlastní originální vstupenky a při příjezdu do obce informuje návštěvníky poutavá velkoplošná cedule. Asi nejúčinnější reklamou je vystupování paní Pičmanové v mnohých televizních pořadech a rozhlasových vysíláních. Poskytovala rozhovor například pro pořady Toulavá kamera, Receptář prima nápadů a účinkovala v pořadu Hádej, kdo jsem. Muzeum je spolu s firmou Rautis, a. s. jedinou kulturní památkou v obci a zároveň mocnou podporou cestovního ruchu v okolí. Je muzeum členem nějakého sdruţení či asociace, spojující tento druh činnosti? Muzeum je občanským sdruţením, spolupracujícím s mnoha dalšími muzei a instituty stejného zaměření. Muzeum však není členem ţádného konkrétního sdruţení či asociace. Zapojuje se muzeum do projektů cestovního ruchu, účastní se veletrhů, jarmarků, tematických setkání a dalších akcí, spojených s ukázkou výroby a řemesel? Manţelé Pičmanovi pořádají v prostorách muzea výstavy sbírek i jiných regionálních tvůrců. Dále nabízí své prostory pro výuku kurzů lidových řemesel. Paní Pičmanová se rovněţ věnuje vyučování kurzů paličkování, drátování či síťování, její muţ předvádí 44

umělecké kovářství v rámci letních kurzů Desatero řemesel. Dříve se pravidelně účastnili Řemeslnického léta ve Vrchlabí. Své umění mnoha řemesel manţelé předvádí v rámci Ponikelské pouti, která se koná kaţdoročně koncem července a je spojena s noční prohlídkou muzea. V letních měsících hostí muzeum jiţ zmiňované kurzy Desatero řemesel ve spolupráci s praţským institutem Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel. Jaká je struktura a celkový počet návštěvníků expozice muzea? V roce 2011 navštívilo muzeum přesně 5 000 lidí. Převaţují čeští návštěvníci, jen občas navštíví muzeum skupinka Němců, Nizozemců či Poláků. V letní sezóně muzeum navštěvují především školy a zájezdy seniorů, v zimě naopak lyţaři. Vede muzeum nějakou evidenci o návštěvnosti exkurzí a webových stránek? Muzeum vede pouze evidenci exkurzí. Přesný počet návštěvníků zjišťují podle počtu prodaných vstupenek. Je činnost muzea ovlivněna např. ročním obdobím či turistickou sezónou? Ano, návštěvnost je silně ovlivněna ročním obdobím. V zimních měsících je nízká, v letních naopak vysoká. Spolupracuje muzeum s nějakými organizacemi, školami nebo např. cestovními kancelářemi, které by sem pořádaly zájezdy na prohlídku muzea? Spolupráce s cestovními kancelářemi i školami je pouze náhodná a občasná. Podporuje firma nějaké další subjekty, které se zabývají stejnou činností? Například formou školení či sponzorských darů? Paní Pičmanová jménem muzea pořádá kurzy a školení několika uměleckých řemesel. Během Ponikelské pouti a letních kurzů Desatera řemesel, připravují Pičmanovi v prostorách muzea pohoštění pro návštěvníky, které hradí z vlastních prostředků.

45

Jsou ostatní muzea v regionu povaţována za konkurenci? V čem spočívá jedinečnost muzea v Poniklé, která by se dala nazvat i konkurenční výhodou? Ostatní muzea v regionu nejsou povaţována za konkurenci, nýbrţ za partnery, kteří mezi sebou v případě potřeby spolupracují. Muzeum můţe být chápáno jako jedinečné v tom smyslu, ţe soustředí skutečně velké mnoţství sbírek rozmanité řemeslné a lidové tvorby. Jak se muzeu v tuto chvíli daří po ekonomické stránce? Zatím se stále daří pokrýt náklady na provoz muzea a manţelé mají k dispozici i určitý čistý zisk, nicméně předpokládají, ţe se situace bude do budoucna zhoršovat. Jiţ v současnosti zaznamenávají niţší návštěvnost a tvrdí, ţe je to díky všeobecně se zhoršující ekonomické situaci v zemi. Kde získává muzeum prostředky na financování provozu? Veškeré prostředky na chod muzea pochází z jeho činnosti, tedy prodeje vstupenek, suvenýrů a výrobků paní Pičmanové. Dostává muzeum nějaké dotace od obcí, kraje, státu, Evropské unie či odjinud? V minulosti muzeum získalo příspěvek od obce Poniklá ve výši 5 000,- Kč, který investovali do nákupu kamen, z jiných zdrojů nikdy dotováno nebylo. Jaké má muzeum konkrétní plány do budoucna? V nejbliţší době chtějí manţelé vyklidit depozitář a přestěhovat jej do nových prostor, které jim zajistí místní farnost. V těchto prostorách vzniknou postupně další expozice. Dále chystají drobné stavební úpravy původní stodoly, jako omítnutí zdí, vydláţdění podlah, rozšíření prostor obchůdku se suvenýry a vybudování nové místnosti v přízemí, kam se přestěhují některé exempláře, čímţ vznikne všude kolem více prostoru. Před budovou muzea chtějí co nejdříve dodělat zastřešené venkovní posezení, kde by mohli hostit v letních měsících různé akce a které by slouţilo k odpočinku návštěvníků. Kolik má muzeum celkem zaměstnanců? V muzeu pracuje pouze paní Pičmanová s manţelem, příleţitostně však vypomáhá rodina a přátelé.

46

Kde a jak získává soukromé muzeum exempláře do svých sbírek? Většinu předmětů, které jsou aţ 100 let staré a pochází z Poniklé a okolí, získalo muzeum darem od přátel či místních obyvatel. Jedna sbírka starých vzácných předmětů byla dokonce nalezena u popelnic. Poslední dobou se nejčastěji předměty nakupují za smluvní ceny od jejich majitelů či v antikvariátech a na burzách. Nově získané sbírkové předměty se nejprve restaurují, natírají a konzervují. Co patří mezi unikátní sbírkové předměty muzea? Paní Pičmanová si nejvíce pochvaluje staré paličkované a krajkové záclony z Novopacka, které se dnes jiţ bohuţel nevyrábí. Mezi další cenné rarity patří sbírka skleněných knoflíků, které dnes vyrábí v České republice pouze dva lidé, dále foukané černé perly, které se naposledy vyráběly v roce 1851 nebo umělé vánoční stromky z husího peří. Jedinečná je také sbírka, dokladující kartáčnické řemeslo s výrobky z rýţové slámy a koňských ţíní. Můţeme si zde také prohlédnout sáně, na kterých seděl prezident První republiky Tomáš Garrigue Masaryk při své návštěvě Poniklé. Nyní vstup nepovolaným osobám do muzea chrání poplašné zařízení, jelikoţ bylo muzeum v minulosti jiţ jednou vykradeno.

6.1.4 Krkonošské muzeum ve Vrchlabí Krkonošské muzeum ve Vrchlabí bylo zaloţeno roku 1883, sídlí v budově bývalého Augustiniánského kláštera a je povaţováno za nejstarší muzeum severovýchodních Čech. Od roku 1966 je vedeno Správou Krkonošského národního parku. Vedle přírodopisných sbírek zde najdeme i sbírky zaměřené na etnografii. Vrchlabsko bylo vţdy centrem, kde se soustředilo nejen bohaté měšťanstvo, ale také mnoho řemesel a později i průmyslu. Díky tomu se zde zachovalo mnoho ukázek rukodělné a řemeslné tvorby, které chrání ve svých depozitářích Krkonošské muzeum. Expozice, zaměřená na zdejší lidové tradice a řemesla sídlí ve čtyřech bývalých měšťanských domcích. Jeden z domků je věnován expozici, která vznikla při realizaci projektu Via Fabrilis – cesta řemeslných tradic. Právě tento projekt odstartoval snahu o záchranu a oţivení krkonošských řemesel. Na otázky, za jakých okolností projekt vznikl, odpovídala ředitelka Krkonošského muzea, Mgr. Olga Hájková. 47

Co stálo na začátku rozhodnutí o vzniku projektu Via Fabrilis? Krkonošské muzeum ve Vrchlabí a Muzeum keramiky v polském Boleslawieci spolupracuje v různých rovinách jiţ od roku 2002. Výsledkem jejich společného projektu měl být program na podporu a rozvoj kulturního turismu jako doplňku přírodních a sportovních aktivit cestovního ruchu v Krkonoších a přilehlých Jizerských horách. Projekt byl zahájen v srpnu 2008 a ukončen v červnu 2010. Jaká je vize a jaké jsou cíle projektu? Vizí je uchování tradičních řemesel na česko-polském pohraničí a posílení jejich postavení v rámci turistických atraktivit regionu. Hlavním cílem bylo vytvořit předpoklady k uchování technologií lidové a měšťanské rukodělné tvorby, jako dosud existujícího projevu lidové kultury a také zvýšení konkurenceschopnosti zdejšího příhraničního regionu. Jak se propagují informace a aktivity, které projekt doprovází? Na propagaci projektu vznikly speciální webové stránky a broţury s mapou včetně popisu jednotlivých památných míst, kterými cesta řemeslných tradic vede. Kromě toho vzniklo také mnoho letáků, poutačů, informačních cedulí, samotná expozice či tištěný Průvodce expozicí – otevřený depozitář. Při slavnostním ukončení projektu se uspořádala speciální akce za velké podpory regionálních médií. Je muzeum členem nějakého sdruţení či asociace na podporu činnosti v oblasti cestovního ruchu? Muzeum oficiálně spadá pod Správu Krkonošského národního parku, která je podřízena Ministerstvu ţivotního prostředí. Je také členem Asociace muzeí a galerií České republiky, coţ přináší muzeu mnoho výhod. Nejenţe zastupuje členská muzea při jednáních se zákonodárci, ale rovněţ je informuje o dění a novinkách v oboru prostřednictvím Věstníku. Asociace nyní pomáhá muzeu s mediální kampaní nadcházející akce Muzejní noc. Muzeum také vyuţívá nabídek asociace na vzdělávací kurzy.

48

Zapojuje se muzeum do projektů cestovního ruchu, účastní se veletrhů, jarmarků, tematických setkání a dalších akcí, spojených s ukázkou řemesel? Muzeum kaţdoročně pořádá festival Řemeslnické léto, v rámci kterého se sjíţdí mnoho regionálních umělců předvést svůj um. V rámci projektu Via Fabrilis se konaly besedy, tematické výstavy, workshopy, semináře, přednášky a filmové prezentace pro řemeslníky. V průběhu roku a před Vánoci či Velikonoci se pořádají v muzeu tematické výstavy s ukázkou některých řemesel, jednotlivé techniky si zkouší zejména děti v ručních dílnách. Další akcí, pořádanou muzeem, je Skleněný jarmark, kde umělci a odborníci předvádí výrobní techniky skla. V rozmezí let 2011-2012 odstartoval také projekt ve spolupráci s muzeem v Jelení Hoře nazvaný Krkonoše ve sbírkách. Jeho cílem bylo vzájemné poznání sbírkových fondů a knihoven obou muzeí. V lednu letošního roku odstartoval další projekt ve spolupráci s polským Muzeem keramiky, který bude trvat aţ do roku 2014. Projekt nese název Zahrady živé kultury a představuje rozvoj tradic jak českého, tak polského regionu. V jeho rámci se budou předvádět jednotlivé zvyky a tradice, obvyklé o Vánocích, Velikonocích, svátku svatého Jana či Masopustu. Zástupci obou muzeí se dvakrát ročně navštíví a vzájemně si předvedou, jak se tyto tradice slaví u nich doma. Jaká je struktura a celkový počet návštěvníků muzea? Celková návštěvnost muzea za rok 2011 je 25 636 lidí, z toho 10 130 navštívilo samotnou expozici věnovanou jen řemeslům. Nejvíce navštívilo muzeum Čechů, celkem 80%. 10% návštěvníků byli Němci, 5% Nizozemci, 3% Poláci a 2% Britové. Vede muzeum evidenci o návštěvnosti exkurzí či webu? Návštěvnost webu se začala sledovat teprve nedávno a konkrétní čísla prozatím nejsou k dispozici. Návštěvy expozic jsou evidovány ve speciální knize návštěv a kaţdoročně publikovány v ročenkách muzea.

49

Je návštěvnost muzea ovlivněna například ročním obdobím či turistickou sezónou? Ano, návštěvnost je vyšší v období hlavní letní a zimní sezóny. V mezisezóně návštěvnost výrazně klesá. Spolupracuje muzeum s dalšími

organizacemi,

školami nebo například

s cestovními kancelářemi, které by sem pořádaly zájezdy? Muzeum spolupracuje s dalšími muzei v regionu včetně muzeí, spadajících pod Správu Krkonošského národního parku a projektu Via Fabrilis. V rámci spolupráce si vzájemně vypůjčují své sbírkové předměty pro dílčí výstavy. Se ţádnou cestovní kanceláří muzeum nespolupracuje. Podporuje muzeum nějaké další subjekty, které se zabývají stejnou činností? Například formou školení, sponzorských darů, zprostředkování praxe v oboru? Muzeum nabízí moţnost absolvování bezplatné praxe studentům vybraných středních a vysokých škol, jinak finančně ţádné subjekty nepodporuje, naopak samo hledá sponzory pro svou činnost. Povaţuje muzeum například ostatní regionální muzea za svou konkurenci? V podstatě nepovaţuje, jelikoţ kaţdé muzeum je zaměřeno na poněkud odlišnou tematiku. Ovšem případnou konkurenční výhodou by byla existence unikátních expozic s ukázkou tradičního řemesla, vzniklá za finanční podpory Evropské unie. Jak se daří muzeu v tuto chvíli po ekonomické stránce? Muzeum vykázalo v hospodářském výsledku za rok 2011 ztrátu 6 900 000,- Kč. Náklady na provoz muzea činí zhruba 8 000 000,- Kč ročně. Z peněz, které získá na vstupném či pořádaných akcích, je zhruba 1 000 000,- Kč. Kde získává muzeum finanční prostředky na svůj provoz? Muzeum, jakoţto státní příspěvková organizace, je z velké části financována z výdajů státního rozpočtu České republiky.

50

Dostává muzeum dotace na svou činnost od obcí, krajů, státu, Evropské unie či odjinud? Dílčí dotace získává od Ministerstva školství, kultury i ţivotního prostředí. Projekty jsou většinou financovány z fondů Evropské unie, konkrétně Via Fabrilis byl zaplacen z peněz Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci operačního programu Přeshraniční spolupráce Česká republika – Polská republika 2007 - 2013. Personálního obsazení a rozpočet projektu Via Fabrilis: Projekt byl realizován týmem, sloţeným z představitelů obou zúčastněných muzeí. Na straně vedoucího partnera byl stanoven hlavní lead manaţer Ing. Štěpánek. Kaţdý z partnerů měl stanoveny osoby, odpovědné za finanční řízení projektu, odbornou náplň i zajištění dodrţení pravidel programu. Oba partneři se podíleli na spolufinancování projektu, zabezpečili prostředky pro vlastní vklad a pokryli výdaje, spojené s provedením činností na své straně hranice. Konkrétními členy týmu byl hlavní lead manaţer, manaţer projektu, manaţer finančního řízení, externí specialista, konzultant a další členové. Rozpočet projektu, zahrnující náklady za oba partnery, byl přesně 615 426, 19 €. Jaké má muzeum plány do budoucna? Muzeum má domluvenou spolupráci na projektu Zahrady živé kultury a čeká ho rekonstrukce budovy i expozic. Kolik má muzeum celkem zaměstnanců? V muzeu pracuje celkem 22 zaměstnanců, z toho je 10 odborných pracovníků, 5 technicko-hospodářských pracovníků a 5 průvodců.

6.1.5 Tkalcovské muzeum a řemeslná dílna Trutnov-Voletiny Tkalcovské muzeum a řemeslná dílna se nachází v budově rodinného statku manţelů Poliakových na okraji Trutnova v části Voletiny. Celý objekt nese oficiální jméno Dům pod jasanem, nicméně je prezentován jako venkovské tkalcovské muzeum a řemeslná dílna.

51

V první části programu se návštěvníci seznámí s tradicí pěstování a zpracování lnu či ovčí vlny. Následně si sami vyzkouší lámat len na trdlici, upravovat na potěrnici a česat na vochli. Takto vlastnoručně vyrobená vlákna si návštěvníci odnesou domů pro štěstí. Návštěvníci si také mohou vyzkoušet předení na kolovrátku, navíjení ovčí vlny na vřeteno nebo tkaní na tkalcovském stavu. Jednotlivé tkalcovské nástroje a drobné výrobní pomůcky jsou doplněny ukázkou hotových textilních výrobků, ilustračních fotografií a mnoha předmětů potřebných k barvení a dohotovování tkanin. Ve druhé části programu následuje výroba nejrůznějších upomínkových předmětů ručními technikami v řemeslné dílně. Tady jako by se zastavil čas, z kaţdého koutu dílny dýchá příjemná atmosféra, která vtáhne návštěvníka do jiného světa. Na otázky ohledně provozování muzea a řemeslné dílny odpovídala majitelka a lektorka mnoha řemesel, paní Martina Poliaková. Co stálo na začátku rozhodnutí věnovat se lidovým řemeslům a provozu muzea? Zálibu v tkalcovství nalezla paní Martina ve svých 19 letech, kdy se s ukázkou tohoto řemesla poprvé setkala. Prvotní zvědavost a touha po poznání se postupem času proměnila v zálibu. Manţelé byli nejprve vášnivými sběrateli starých tkalcovských nástrojů a posléze se rozhodli svou sbírku zpřístupnit veřejnosti a podělit se s ní o tajemství tkalcovského řemesla. Paní Poliaková přiznává, ţe práce v muzeu je pro ni spíše koníčkem neţli zaměstnáním. Jaký má muzeum a dílna hlavní cíl? Cílem je podpořit a zachovat pomalu upadající tradici lidových řemesel. Paní Poliaková povaţuje za důleţité seznámit lidi a především děti s historií a způsobem ţivota jejich předků. Kde jinde se dnes děti dozví, proč a jak se zpracovával len a jaké techniky lidé dříve pouţívali k tomu, aby si zařídili domácnost a zajistili ţivobytí? Jak muzeum propaguje svou činnost a tvorbu? Kromě webových stránek www.dumpodjasanem.cz najdeme informace o muzeu a řemeslné dílně na mnoha turistických portálech či internetových stránkách, propagujících turistické cíle na Trutnovsku a v Královéhradeckém kraji. V tuto chvíli se také čeká na vytištění nových propagačních letáků muzea, které nahradí ty původní.

52

Je muzeum členem sdruţení či asociace, spojující tento druh řemeslné činnosti? Muzeum, které je právní formou občanského sdruţení, chtělo v nedávné době vstoupit do Asociace muzeí a galerií České republiky. Jelikoţ však zde vystavené předměty nejsou evidovány a tříděny v katalozích podle typu sbírek s inventárními čísly, jejich ţádosti o členství v Asociaci nebylo vyhověno. Muzeum není členem ţádného jiného sdruţení ani asociace. Zapojuje se muzeum do projektů cestovního ruchu, účastní se veletrhů, jarmarků, tematických setkání a dalších akcí, spojených s ukázkou výroby a řemesel? Muzeum se účastní těchto akcí jen zřídka a pouze tehdy, jde-li o naléhavé pozvání pořadatelů s přáním předvést naţivo řemesla. Podstatou mnoha jarmarků či veletrhů je kromě předvádění řemeslných technik také prodej hotových výrobků. Vzhledem k tomu, ţe tkalcovské výrobky vznikají sloţitými a zdlouhavými výrobními procesy i několik dnů, není moţné je zde přímo vyrobit a potom prodávat. Kromě toho by byla jejich finální výroba finančně nákladná, tudíţ se jí paní Poliaková vůbec nezabývá. Jedinou akcí, se kterou paní Martina sympatizuje a pravidelně se jí účastní, jsou Dračí slavnosti v Trutnově. Slavnosti mají historický podtext, vyzdvihující slavnou minulost města Trutnov. V srpnu 2011 se paní Poliaková osobně účastnila spolu se svou kolegyní Terezou Komárkovou na pozvání polských lektorů Světového festivalu košíkářství v Polsku. Muzeum se zapojilo v únoru 2012 do projektu Vzdělávání lektorů muzeí a neziskových organizací v oblasti tradičních řemesel. Jaká je struktura a celkový počet návštěvníků muzea a řemeslné dílny? Muzeum a řemeslnou dílnu ročně navštíví průměrně 600 osob. Muzeum navštěvují výhradně Češi. Jen výjimečně sem zavítá skupinka zahraničních turistů a to v případě, doporučí-li jim návštěvu někdo z místních lektorů. Vede muzeum evidenci o návštěvnosti exkurzí či webu? Evidence o návštěvnosti muzea slouţí spíše jen pro potřebu paní Poliakové, nicméně se jí příliš nezabývá.

53

O evidenci návštěvy webových stránek se stará pan Petr Kavan, který spolupracuje s muzeem v mnoha dalších ohledech. Je návštěvnost muzea ovlivněna například ročním obdobím či turistickou sezónou? Rozdíl v návštěvnosti v jednotlivých sezónách či mezisezóně není nijak velký. Školy, které muzeum navštěvují velmi často, přichází nejvíce v květnu a červnu. Spolupracuje muzeum s dalšími

organizacemi,

školami nebo například

s cestovními kancelářemi, které by sem pořádaly zájezdy? Muzeum spolupracuje především s ţáky základních škol a mládeţí, pro které pořádá speciální programy, zaměřené na aktivní prezentování řemesel a moţnost vytvořit si vlastnoruční výrobek. Jedinečná příleţitost vyuţití vlastní fantazie ţáky velmi motivuje. S ţádnou cestovní kanceláří ani jinou organizací cestovního ruchu Muzeum nespolupracuje. Podporuje muzeum nějaké další subjekty, které se zabývají stejnou činností? Například formou školení, sponzorských darů, zprostředkování praxe v oboru? Muzeum organizuje vzdělávací a rekvalifikační kurzy pro veřejnost, v rámci kterých probíhají i odborná školení. Sponzorské dary muzeum poskytovat nemůţe, neboť na to nemá prostředky. Povaţuje muzeum například ostatní regionální muzea nebo kreativní dílny za svou konkurenci? Pojem Tkalcovské muzeum není příliš přesný, jedná se spíše o otevřenou expozici unikátních tkalcovských strojů, která byla otevřena pro praktické účely. Nenajde se zde jediný nápis, který by zakazoval dotýkat se vystavených věcí. Naopak jsou návštěvníci vyzýváni k tomu, aby je všechny sami vyzkoušeli. V tomto ohledu se tedy nejedná o „typické“ muzeum, jakých je v regionu několik. Návštěvníky sem láká také bohatá nabídka kurzů lidových řemesel, kterou jiná regionální muzea nenabízí. Jak se daří muzeu v tuto chvíli po ekonomické stránce? V současnosti se muzeu z finančního hlediska daří celkem dobře, jeho činnost není ztrátová a majitelé mají měsíčně určitý zisk v řádu několika tisíc korun.

54

Kde získává muzeum finanční prostředky na svůj provoz? Veškeré finanční zabezpečení běţného provozu a investice má na starost pan Poliak. Lektoři jednotlivých řemesel jsou odměňováni z částky zaplaceného kurzovného či z dotací, pakliţe byly na určitý kurz poskytnuty. Dostává muzeum dotace na svou činnost od obcí, krajů, státu, Evropské unie či odjinud? Muzeum je částečně podporováno z dotací Evropské unie, Ministerstva kultury, města Trutnov a kraje Hradce Králové. Dále muzeum finančně podpořila Mudr. Jana Kunčarová a společnost Grund, a.s. Muzeum také bezplatně získalo materiál na stavbu dětského hřiště od Školního Polesí Trutnov. Jaké má muzeum konkrétní plány do budoucna? V současné době manţelé Poliakovi jiţ započali s plánovanou rekonstrukcí stodoly, která je součástí jejich zrenovovaného statku. Do nově zrekonstruovaných prostor plánují přemístit řemeslnou dílnu i tkalcovnu. Kolik má muzeum celkem zaměstnanců? Samotné muzeum má pouze 2 zaměstnance. Kromě samotné sebe zde paní Poliaková zaměstnává ještě jednoho stálého pracovníka, který má na starost účetnictví. V rámci řemeslné dílny, ve které se pořádají vzdělávací i rekvalifikační kurzy pro veřejnost, pracuje nezávisle celkem 13 lektorů. Jaké muzeum nabízí kurzy v rámci své řemeslné dílny? Řemeslná dílna nabízí 3 typy kurzů a to pro veřejnost, pro pedagogy a rekvalifikační kurzy. Nabídkou jednotlivých kurzů se budu v průběhu práce ještě zabývat.

6.2 Lidová rukodělná tvorba současnosti Některá původní řemesla se v Krkonoších dochovala jen v malé míře, některá téměř úplně zanikla. Nicméně v průběhu posledních desetiletí sem našly svou cestu i jiné druhy lidové tvorby z mnohých koutů naší země. V následující kapitole se budu zabývat veškerými řemeslnými technikami, se kterými se dnes v Krkonoších a Podkrkonoší

55

můţeme setkat. Ačkoliv se v mnoha případech nejedená o původní lidovou tvorbu, která bývala pro tento region typická, dnes se těší velké oblibě a zájmu veřejnosti.

6.2.1 Tradiční řemesla, která přetrvala do současnosti 6.2.1.1 Tkalcovství, zpracování lnu a vlny V posledních čtyřech stoletích ţily v Krkonoších stovky tkalců a pláteníků, pracujících buď z domu, nebo v panských manufakturách. Toto řemeslo nahradila ve 20. století tovární velkovýroba s moderními technologiemi a ani s tou se zde jiţ dnes téměř nesetkáme. Přesto existují lidé, kteří ovládají ruční techniky zpracování a tkaní na tkalcovských strojích či předení na kolovrátcích. I kdyţ je tato práce velice sloţitá a dnes by se jí těţko někdo uţivil, poptávka po vzdělávacích kurzech právě tohoto řemesla pozvolna stoupá. Vyučuje ho a předvádí paní Martina Poliaková ve své řemeslné dílně v Trutnově-Voletinách společně s panem Petrem Kavanem. Kurzy předení a tkaní se téţ vyučují v řemeslné dílně v penzionu U Wondráčků v Horní Malé Úpě. Majitelka dílny, paní Hana Wondráčková, se věnuje mimo jiné také ručnímu zpracování ovčí vlny. Práce s vlnou sice v Krkonoších své kořeny nemá a nikdy zde nebyla tak zastoupena jako například v Beskydech, přesto se zde ujala a díky dlouholeté existenci ji můţeme nazývat tradiční. Zpracování ovčí vlny předvádí v rámci Trţnice řemesel v Jilemnici také paní Jaroslava Kotyková z Roztok u Jilemnice. 6.2.1.2 Řezbářství O dřevo v Krkonoších nikdy nebyla nouze, proto je dřevořezba stále oblíbeným řemeslem a věnuje se jí stále dost lidí i v současnosti. Nejčastěji se jedná o výrobu soch, figurek lidské i zvířecí podoby, vyřezávaných pohlednic, reliéfů, betlémů a ostatní náboţenské symboliky. Jeden z nejvýznamnějších krkonošských řezbářů byl ve 20. století pan Josef Mohorna z Horní Malé Úpy, jehoţ vzácnou sbírku má ve svých depozitářích Muzeum ve Vrchlabí. Mezi další významné řezbáře patřil pan Paska, který se specializoval na výrobu figurek Krakonoše.

56

V současné době se dřevořezbě věnuje v Krkonoších například pan Ladislav Votoček, Antonín Kůţel a Pavel Tryzna z Vrchlabí, dále Ladislav Cerman z Dolní Kalné, Roland Hantl z Mladých Buků, Josef Bulušek z Mrklova nebo Tomáš Hanuš z Valteřic. Poslední jmenovaný se specializuje na výrobu luků, lukostřeleckých potřeb a především sněţnic, bez kterých se horalé v minulosti neobešli. Pan Hanuš je vyrábí plně funkční a přizpůsobuje je poţadavkům současných zájemců. V Podkrkonoší se věnuje dřevořezbě pan Kristián Richtera ze Staré Paky. Tradici řemesla převzal po svém otci a strýčkovi a od roku 1999 se účastnil několika řezbářských sympózií. [13] 6.2.1.3 Lidová podmalba na skle V Krkonoších a potaţmo v celé České republice se v současné době věnuje tomuto lidovému umění velmi malý okruh lidí. Několik malířů bychom našli v sousedních Jizerských horách a v Českém ráji. V Krkonoších je nejznámější malířkou podmaleb na sklo bývalá ředitelka Krkonošského muzea ve Vrchlabí, PhDr. Jana Sojková. V jizerskohorských Lučanech nad Nisou maluje umělecké repliky podmaleb na sklo například paní Pavlína Jůnová. 6.2.1.4 Roubené stavby Realizací staveb roubených či poloroubených stavení a chalup se v Krkonoších zabývá firma Kompletní stavby Roubal s.r.o. Své řemeslo firma provozuje nejen v Krkonoších, ale i po celé České republice. Na přání zákazníka je schopna dodat k roubené chaloupce také repliky lidového nábytku. Dalším subjektem, věnujícím se v Krkonoších stavbě a rekonstrukci roubených staveb, je firma Horské roubenky – tesařství Reného Pirocha v Jablonci nad Jizerou. 6.2.1.5 Lidový nábytek Repliky lidového nábytku zhotovuje na zakázku například truhlářská firma Tojiba s.r.o. se sídlem v Lánově u Vrchlabí, jejímţ majitelem je pan Josef Brádler. V nedaleké Jilemnici se touto zakázkovou výrobou zabývá pan Rostislav Havlíček pod firmou RH INTERIER. V Lomnici nad Popelkou, na pomezí Podkrkonoší a Českého ráje, vyrábí repliky lidového nábytku truhlář Milan Drahoňovský. 57

6.2.1.6 Papírenská výroba Po privatizaci celku Krkonošských papíren se oddělily a vznikly jednotlivé firmy, zaměřené na papírenskou výrobu, jako např. EMBA se sídlem v Pasekách nad Jizerou, která dodnes vyrábí různé druhy lepenky a další výrobky z recyklovaných materiálů. Podnikem, který se od roku 1912 věnuje jako jediný v Krkonoších broušení bílé dřevoviny, je dnešní firma Martin Mádle s.r.o. v Klášterské Lhotě. Centrem výroby papíru zůstala dodnes společnost Krkonošské papírny, a.s. se svým provozem v Hostinném a pobočkami v Dolní Branné a Svobodě nad Úpou. 6.2.1.7 Drátenická výroba Drátenictví sice nepatří mezi ryze krkonošskou tvorbu, ale je s nimi odjakţiva spojené. To dokládají i drátěné výrobky, které uchovává ve své početné sbírce Muzeum krkonošských řemesel v Poniklé. Z drátěných výrobků jsou nejvíce zastoupeny postavy zvířat i lidí, dále nádoby, dopravní prostředky či drobné šperky a upomínkové předměty. Výrobky Krkonošských dráteníků jsou k vidění například na Trţnici řemesel v Jilemnici, kde je moţno si v drátenické dílně zkusit vyrobit svůj vlastní drátěný výtvor v rámci vyučovacích kurzů tohoto řemesla. Nejvýznamnějším dráteníkem je v současnosti pan Ladislav Šlechta z Harrachova, který je i členem Cechu dráteníků a získal ocenění za první místo v soutěţi Muzejní zlaté ručičky za drátovaný objekt. Pan Šlechta je zároveň drţitelem certifikátu Krkonošeoriginální produkt, který mu udělila Místní akční skupina Krkonoše. [14] Drátenickou výrobou se také zabývá pan Jan Procházka, paní Jaroslava Kotyková z Roztok u Jilemnice či paní Jana Kavanová, která také vyučuje drátování v rámci kurzů Řemeslné dílny ve Voletinách. 6.2.1.8 Výrobky ze skla a skleněná biţuterie O foukaných skleněných perlách z Poniklé či klasické sklářské produkci z Harrachova jsem jiţ hovořila dříve, nyní se zaměřuji spíše na výrobu drobných upomínkových předmětů ze skla. Výroba skleněných korálků a biţuterie bývala spíše doménou Jablonecka a Jizerských hor, ovšem do tradiční výroby Krkonoš se promítla také. Nejčastěji se ze skla vyráběly různé postavičky, zvířátka, skleněné knoflíky nebo vinuté perly. 58

V současné době se touto výrobou zabývá například paní Iveta Valentová ze Semil, která se v Krkonoších velmi často angaţuje. Výrobou biţuterie se zabývá opět paní Jana Pičmanová, paní Dita Štarmanová z Trutnova nebo firma Pearl Bohemica s.r.o. z Jablonce nad Jizerou. 6.2.1.9 Ruční výroba z přírodních materiálů Výrobky z přírodních materiálů mohl zhotovovat téměř kaţdý, pokud byl alespoň trochu zručný a nápaditý. Pletení ze slámy Ze slámy se daly uplést různé klobouky, ošatky, rohoţe, podloţky, dekorační předměty a mnoho dalších výrobků. Dnes se v Krkonoších věnuje výrobě slaměných ošatek například pan Petr Kavan, který působí jako lektor uměleckých řemesel v Tkalcovském muzeu a řemeslné dílně ve Voletinách. Výrobky z kukuřičného šustí V současné době je velice oblíbená také výroba figurek a květinových dekorací z kukuřičného šustí. Tou se zabývá v rámci kurzů v Řemeslné dílně ve Voletinách paní Martina Poliaková nebo paní Dita Dolenská v Jilemnici. Touto výrobou je proslulá také paní Jana Jarkovská, která sice pochází z Třebechovic pod Orebem, nicméně své umění prezentuje i v Krkonoších. Košíkářství a výroba z proutí Do domácké výroby v minulosti patřila také výroba košíků, ošatek či košťat z proutí. Doslova legendou košíkářského řemesla v Krkonoších se stal pan Antonín Kráčmar z Horního Javoří, nacházející se u podkrkonošského města Pecky. Pan Antonín je jiţ od dětství nevidomý, přesto se svou prací proslavil. Svou tvorbu prezentoval při besedách košíkářského řemesla i při svých návštěvách škol, kde ţákům vyprávěl o svém nelehkém ţivotě. [15] Výrobou košíků se dnes také zabývá pan Budina z obce Kruh nebo paní Zuzana Syřišťová z Jičína, která se sem přestěhovala z Vrchlabí. Kurzy košíkářství dnes do Krkonoš jezdí vyučovat lektoři z různých koutů Čech, například paní Alena Kolaříková ze Všechovic u Přerova. 59

Kromě vrbového proutí se rovněţ pouţívá k výrobě košíkářských výrobků také pedig. Pletení z pedigu se v současné době stává jedním z nejoblíbenějších výrobních technik, kterou se zabývá mnoho lidí.

6.2.2 Další řemesla a nové výrobní techniky současnosti Postupem času se v Krkonoších usadila tradice lidových řemesel i z jiných regionů České republiky, kterou dnes doplňují další řemesla, vyuţívající moderní ruční techniky.

Jedná se většinou o výrobu originálních předmětů a šperků z různých

materiálů. 6.2.2.1 Tradiční řemesla z jiných regionů Keramika V současné době je v oblasti Krkonoš rozšířená výroba keramiky. Vyrábí se z ní všemoţné výrobky, počínaje nádobím a konče dekoračními doplňky do domácnosti. Toto řemeslo bylo v minulosti hojně zastoupeno především na polské straně Krkonoš, důkazem toho je například Muzeum keramiky v Boleslawieci. Ze současných výrobců keramiky uvádím paní Martinu Poliakovou a Ivetu Hamelíkovou z Tkalcovského muzea a řemeslné dílny ve Voletinách, dále pana Zdeňka Věcheta z Nové Paky nebo paní Věru Liškovou z Lanţova, která se v rámci svého rodinného ateliéru Duhový domov věnuje kromě keramiky také výrobě dřevěných a ručně malovaných dekorací. Výroba krajky Existuje mnoho typů krajek, v Krkonoších v současnosti převládá paličkovaná. Vyrábí se ale i krajky šité nebo pletené na rámu. Této tradici se v Krkonoších věnuje například paní Lenka Máslová Špetlová z Hostinného, která se specializuje na krajku paličkovanou a háčkovanou. Nabízí rovněţ předlohy pro paličkování, tzv. podvinky. Paličkováním se zabývá také paní Jana Pičmanová či Věra Uríková z Poniklé, která se navíc věnuje ručnímu malování na hedvábí. Odborníkem na krajku je také paní Iva Prošková z Prahy, která úzce spolupracuje s Muzeem krkonošských řemesel v Poniklé a nabízí zde krajkářské kurzy.

60

6.2.2.2 Netradiční současná výroba Výroba Krkonošské medoviny Krkonošskou medovinu, která získala certifikát Krkonoše – originální produkt, vyrábí firma Apicor v Rudníku u Vrchlabí. Krkonošská medovina, kterou si oblíbila řada místních obyvatel i návštěvníků, se vyrábí ve třech základních příchutích a to bylinkové, višňové a mandlové. Firma Apicor ji dodává v originálních lahvích i v dárkovém balení. [16] Výroba loutek Krakonoše Paní Alena Gašparová z Rudníku u Vrchlabí se zabývá výrobou marionet. Její loutky na provázku mívají desítky podob, nicméně tou nejpopulárnější je podoba Krakonoše a jeho pohádkového souseda z Krkonošských pohádek Trautenberga. Paní Gašparová získala na své loutky certifikát Krkonoše – originální produkt. [17] Ostatní ruční techniky V posledních letech je velmi populární výroba šperků a biţuterie z polymerové hmoty zvané fimo, ze které se šperk vytvaruje různými formičkami a vykrajovátky, načeţ se dá zapéct do trouby. V Krkonoších se touto výrobou zabývá například paní Dita Dolenská nebo Jaroslava Kotyková v ruční dílně v Jilemnici. Další rozšířenou technikou je jiţ zmiňované pletení košíků z pedigu či ruční technika zvaná patchwork. Jedná se o sešívání kousků látek, vypadajících ve finále jako barevné záplaty, ze kterých se šijí například potahy na polštáře, dečky a dekorativní textilie.

6.3 Vyuţití tradičních řemesel v cestovním ruchu Způsob, jakým mohou řemeslníci předvádět své tradiční umění ostatním, je jejich účast na řemeslnických setkáních, besedách, workshopech, jarmarcích, veletrzích a dalších akcích podobného zaměření. Kromě toho by měli prezentovat svou činnost například na internetových stránkách či formou propagačních materiálů. Jak vyplynulo z šetření mezi současnými tradičními krkonošskými výrobci, velmi efektivní metodou propagace a komunikace s okolím je exkurze neboli příleţitost osobně se podívat do výrobního provozu.

61

Ovšem na trhu řemeslné výroby nefigurují jen podniky, které mají moţnost exkurze realizovat. Většina řemeslníků jsou drobní ţivnostníci, kteří vyrábí své výrobky doma či lidé, kteří se této činnosti věnují jen ve volném čase mimo rámec podnikání. V takovém případě není mnoho moţností, jak seznámit veřejnost s jejich tvorbou. Proto se jednotliví řemeslníci účastní zejména trhů a jarmarků, kde mohou své výrobky také prodávat. Kromě toho se jim naskýtá příleţitost předat své dovednosti a zkušenosti novým zájemcům o toto řemeslo formou vzdělávacích kurzů. V současnosti se pořádáním kurzů zabývá mnoho lidí a zájem o ně je stále větší. K podpoře tradičních lidových řemesel patří také nejrůznější projekty. Projekty jsou většinou „šité na míru“ jednotlivým podnikům. Drobní řemeslníci se mohou při této příleţitosti spojit a vzájemně na projektu spolupracovat. V této souvislosti jsem jiţ dříve zmiňovala projekt Cesty řemeslných tradic – Via Fabrilis. Mnoho podobných projektů má šanci získat na svou realizaci dotaci od příslušného ministerstva či Evropské unie. Existuje také projekt, jehoţ členem je Tkalcovské muzeum a řemeslná dílna ve Voletinách. Projekt nese název Vzdělávání lektorů muzeí a neziskových organizací v oblasti tradičních řemesel. Jeho cílem je předání vědomostí a výuka praktických dovedností těm, kteří se jakýmkoliv způsobem v lidové tvorbě angaţují.

6.3.1Stručný profil jednotlivých akcí na podporu lidové tvorby Nyní bych ráda poukázala na jednotlivé akce, na kterých se řemeslná tvorba předvádí a které tímto napomáhají k uchování a osvěţení tradice lidových řemesel. 6.3.1.1 Řemeslné jarmarky, trhy a slavnosti Dračí slavnosti v Trutnově Letos se bude konat 4. – 5. května jiţ 7. ročník těchto slavností. Kromě mnoha stánků s řemeslníky a jejich výtvory je akce doplněna bohatým kulturním programem. V průběhu slavností návštěvníky čeká kostýmový průvod s jezdci na koních ve středověkém odění, vystoupení divadelních i pěveckých spolků, umělecká představení a koncerty hudebních skupin. Akce je završena průvodem, na konci kterého se slavnostně pověsí drak, dávný symbol města, na věţ Staré radnice. [18] 62

Májový jarmark v Jilemnici V ulici Jana Harracha směrem na náměstí se letos koná tento tradiční jarmark 19.5. Podmínkou účasti trhovců je předvádět či prodávat pouze rukodělný sortiment, včetně potravin. Akci doprovází vystoupení místních tanečních skupin a ţáků základních škol. [19] Zahájení lázeňské sezóny v Lázních Bělohrad Akce se letos koná v sobotu 19. 5. v podkrkonošském městečku Lázně Bělohrad. Kromě zahájení lázeňské sezóny si zde návštěvníci mohou vyzkoušet jízdu v koňských povozech a pro děti bude k dispozici dětský koutek. Akce je velmi bohatá na účast řemeslníků z celé republiky. K vidění bude ochutnávka staročeské kuchyně, stánky s kořením, kovanými šperky, hračkami, korálky, loutkami, dřevěnými dekoracemi, paličkováním, drátováním, zdobením medových perníčků, ruční výrobou biţuterie a technikou patchwork. Svůj um zde předvede i knihař či výrobci medoviny. [20] Řemeslnické léto ve Vrchlabí Tento festival lidové tvorby pořádá letos jiţ popatnácté Správa Krkonošského národního parku a Krkonošské muzeum ve Vrchlabí. Akce se koná téměř po celou dobu letních prázdnin, během níţ předvede své umění řada řemeslníků z celé České republiky a nebudou chybět ani zástupci z Polska. Krkonošské muzeum zajišťuje řemeslníkům zdarma stoly, kde si tvůrci mohou své výtvory vystavit. Podmínkou účasti řemeslníků je však ukázka jejich tvorby naţivo. V rámci Řemeslnického léta návštěvníci uvidí metody paličkování, točení na hrnčířském kruhu, výrobu skleněných figurek, malování dřevěných hraček podle původních historických vzorů, zdobení perníčků, výrobu šperků a biţuterie, batikování, dřevořezbu, výrobu loutek, maňásků, knoflíků, krajek, košíků, dekorací ze slámy a kukuřičného šustí. Akci bývá ve vybraných dnech přítomen sám Krakonoš a odehrává se v podloubí čtyř historických domků na Náměstí míru. Součástí akce jsou i řemeslné dílny pro veřejnost, kde si zejména děti mohou sami vyzkoušet nejrůznější výrobní techniky. [21] Den řemesel v Žacléři Tento řemeslný jarmark se bude konat letos jiţ po desáté v sobotu 7. 7. na Rýchorském náměstí. K vidění zde budou lidová řemesla zastoupená ukázkou keramiky, šperků a

63

biţuterie z různých materiálů, vitráţové techniky, výrobky z kůţe a technikou patchwork. Akce bude opět doprovázena kulturním programem. [22] Krakonošova tržnice v Roztokách u Jilemnice Prodejní výstava Krakonošova trţnice se letos bude konat v termínu od 7. do 8. 7. jiţ potřicáté. Smyslem akce je výstava a prodej zahrádkářských potřeb, chovných zvířat, exotického ptactva a ukázky starých rukodělných technik. Po zaplacení vstupného v řádech několika desítek korun si zde návštěvníci mohou za doprovodu dechové hudby prohlédnout ukázky výroby starých lidových řemesel a zakoupit si hotové ruční výrobky. Akce je doplněna také mnoha atrakcemi pro děti. [23] Svatojakubská pouť v Poniklé Tradiční ponikelská pouť se letos koná 28. – 29.7. V obci se během tohoto víkendu sejde mnoţství kolotočů a stánků s pouťovým zboţím. Svou výrobu perličkových ozdob zde předvádí i místní firma Rautis. Akci vévodí průvod, který vede téměř celou obcí a končí v Muzeu krkonošských řemesel. Zde se právě odehrává výuka lidové tvorby Desatero řemesel a moţná je i prohlídka muzea s občerstvením zdarma. [24] Slavnosti lidových řemesel v Kohoutově Kohoutov je malá podkrkonošská obec nedaleko města Dvůr Králové nad Labem. Dne 11. 8. se zde koná letošní tradiční slavnost za hojné účasti mnoha tvůrců. Návštěvníci si mohou zakoupit například ručně vyrobené svíčky, mýdla, biţuterii, keramiku, batikované oděvy, košíky, loutky, dřevěné hračky či lidový oděv. Nebude chybět ani bohaté občerstvení. Parkování v obci je pro účastníky zdarma, vstupné 100,- Kč platí návštěvníci od 15 do 70 let. [25] Maršovská pouť v Horním Maršově Tradiční pouť se koná na počest svátku Nanebevzetí Panny Marie v Horním Maršově. Slavnost se zahajuje den před tímto svátkem mší svatou a varhanním koncertem ve zdejším kostele. Letos se bude pouť konat 11. 8. a v ranních hodinách začne řemeslným jarmarkem, doplněným o mnohá vystoupení folklorních, divadelních a pěveckých souborů. [26]

64

Řemeslný trh pod obry v Hostinném Letos v sobotu 17. 11. se bude konat na náměstí v Hostinném jiţ 7. ročník řemeslných trhů. Kromě stánků s občerstvením zde budou i stánky s tradiční ruční výrobou. Zakoupit si bude moţné textilní výrobky, hračky, ručně vyrobené aranţe, šperky a biţuterie, výrobky ze skla, proutí, kovu či koření a čaje. [27] Vánoční jarmark v Jilemnici Obdobou Májového jarmarku je 15. 12. jarmark vánoční. Opět se bude konat v ulici Jana Harracha a návštěvníci mohou zakoupit výrobky s vánoční symbolikou, včetně perličkových montovaných ozdob na stromeček od firmy Rautis. Atmosféru dotváří vánoční koledy a vůně svařeného vína. [19] 6.3.1.2 Vzdělávací kurzy a ruční dílny Vzdělávací kurzy „Desatero řemesel“ v Poniklé Tuto akci pořádá kaţdoročně Vzdělávací spolek uměleckých řemesel se sídlem v Praze. Náplní spolku je organizování kurzů, seminářů a exkurzí k uchování a rozšiřování mnoha ručních řemeslných technik. Spolek také zajišťuje veškeré učebnice, výrobní návody a pomůcky, včetně prostor a lektorů pro jednotlivé kurzy. V rámci výuky řemesel se pořádají kurzy také v Muzeu krkonošských řemesel manţelů Pičmanových v Poniklé, jejichţ organizaci má na starost paní Iva Prošková. V termínech od 23. do 28. 7. a od 30. 7. do 4. 8. 2012 si mohou účastníci vyzkoušet mnoho druhů lidových řemesel, například paličkování krajky, tkaní, patchwork, malování na hedvábí, dřevořezbu, kamenosochařství, kovářství, košíkářství, výrobu z taveného skla, drátování, vázání květin, výrobu z kukuřičného šustí, slámy a smaltovací nebo vitráţovou techniku. Cena kurzovného je 2 850,- Kč, v ceně je započítán materiál na výrobu, práce lektorů a ubytování v penzionech v Poniklé. Zájemci se registrují s předstihem na webových stránkách Spolku a vyzkoušet si mohou v rámci jednoho kurzu vţdy jedno nebo dvě řemesla, na výuku kaţdého z nich jsou vyčleněny 3 dny. Během kurzu mohou účastníci podnikat výlety po Poniklé a okolí či si uspořádat výstavu svých výrobků. Na závěr kurzu pro ně manţelé Pičmanovi připraví večírek s občerstvením a posezením u ohně.

65

V loňském roce absolvovalo kurz téměř 100 lidí, kteří neváhali zaplatit kurzovné a podpořit tradici lidové tvorby. [28] Tržnice řemesel v Jilemnici Trţnice řemesel je místo, kde se dnes soustředí rukodělní tvůrci se svými výrobky. Trţnice je umístěna v budově bývalého pivovaru naproti jilemnickému zámku. Prostory jsou rozděleny do 8 prosklených uzavíratelných místností, které jsou řemeslníkům k dispozici. Svou dílnu zde má paní Dita Dolenská, která se věnuje korálkování a výrobě šperků z fimo hmoty, dále paní Kateřina Grofová, která se zabývá floristikou nebo paní Jaroslava Kotyková, která se specializuje na techniku drátování, výrobu předmětů z fimo hmoty a zpracování ovčí vlny. Jedna z místností slouţí Jilemnickému spolu paní a dívek, která připomíná svým vzhledem světničku z časů dávno minulých. Ostatní místnosti jsou prázdné a nabízí se k pronájmu dalším tvůrcům. Vstup do objektu je zdarma a návštěvníci si zde mohou prohlédnout jednotlivé tradiční výrobní postupy a zakoupit si hotové výrobky. Trţnice je jim otevřena vţdy od úterý do pátku od 8:00 do 16:00 hodin. [29] Řemeslné dílny v Jilemnici V objektu řemeslné trţnice jsou vţdy první pátek v měsíci otevřeny řemeslné ruční dílny. Od 16:00 do 19:00 hodin je mohou navštívit všichni, kteří mají zájem vyzkoušet si některé z nabízených řemesel. V jednotlivých dílničkách se předvádí floristické tvoření, korálkování, výroba z fimo hmoty, drátování, batikování, malířské techniky, plstění a výrobky z papíru či kukuřičného šustí. Ceny se liší podle druhu a náročnosti výroby. [29] Řemeslná dílna v Trutnově-Voletinách V rámci řemeslné dílny Tkalcovského muzea pořádá paní Martina Poliaková vzdělávací kurzy lidových řemesel. Kurzy jsou rozděleny do tří programů podle toho, komu jsou určeny. V rámci rekvalifikačních kurzů se zde vyučuje obor ruční tkadlec – zpracování lnu a vlny a také košíkářství – pletení z proutí a pedigu. Rekvalifikace na ručního tkalce probíhá ve 3 fázích, tedy celkem v 220 vyučovacích hodinách, ve kterých se účastník postupně učí různé tkalcovské a předtkalcovské techniky. Cena kurzu je 22 000,- Kč a na jeho konci obdrţí absolventi osvědčení. Podle Martiny Poliakové se tohoto kurzu účastní ročně asi 7 zájemců. 66

Rekvalifikační kurz v oboru košíkářství se vyučuje ve dvou fázích, celkem tedy ve 12 dnech. Cena kurzu je 11 000,- Kč. Druhým typem vyučovacích kurzů jsou akreditované kurzy pro pedagogické pracovníky. V nabídce je kurz keramiky a modelování za 600,- Kč, tkaní na stavech, kolíkových stávcích, rámech a karetkách za 700,- Kč a kurz historických řemesel jako předení, plstění a další techniky za 400,- Kč. Všechny tyto kurzy jsou maximálně jednodenní. Třetím typem jsou vzdělávací kurzy pro veřejnost. Cena kurzu se pohybuje okolo 220,Kč a výuka trvá 3 hodiny. Kurzy jsou určeny jak pro děti, tak i dospělé a mohou si vybrat z této nabídky: výroba mýdel, výroba svíček, předení na kolovratu, práce s vlnou, drátěné tepané šperky, tkaní na tkalcovských stavech a předtkalcovské techniky, točení na hrnčířském kruhu, pletení košů z loubků, perly vinuté nad kahanem, vitráţové a mozaikové techniky, keramika, panenky z kukuřičného šustí či pletení z pedigu a proutí. [30] Ruční dílna v areálu firmy Rautis, a. s. Poniklá Ruční dílna je zde otevřena téměř po celý týden a zájemci o výrobu většinou spojí svou návštěvu i s exkurzí, během níţ se podívají, jak se vyrábí perličky a jakými technikami se montují ozdoby. V ruční dílně si potom mohou sami vyrobit svou ozdobu.

6.4 Organizace na podporu cestovního ruchu v regionu 6.4.1 Krkonoše – svazek měst a obcí Svazek krkonošských měst a obcí vznikl roku 2000 a od té doby sdruţuje 41 členů v turistickém regionu Krkonoše. Cílem Svazku je plnění Programu rozvoje cestovního ruchu v období let 2007 – 2013. Důraz je kladen jednak na zajištění předpokladů plnohodnotného ţivota místních obyvatel a zároveň na maximální podporu cestovního ruchu, který je významným zdrojem příjmů a nabídky nových pracovních míst. Členy Svazku jsou města Harrachov, Hostinné, Jablonec nad Jizerou, Janské Lázně, Jilemnice, Pec pod Sněţkou, Rokytnice nad Jizerou, Svoboda nad Úpou, Špindlerův Mlýn, Vrchlabí, Vysoké nad Jizerou, Ţacléř a přilehlé obce. Vedením Svazku je pověřen předseda, starosta města Vrchlabí, Ing. Jan Sobotka, dále místopředsedové 67

Ing. Jana Čechová a Ing. Miroslav Vlasák a rada s valnou hromadu, která se schází dvakrát ročně. Svazek má na starost kompletní realizaci a finanční zajištění projektů, které se v rámci turistického regionu Krkonoše realizují a zároveň má za úkol region propagovat jako atraktivní turistickou destinaci. [31]

6.4.2 Místní akční skupina Krkonoše, o. s. Místní akční skupina, dále jen MAS Krkonoše, vznikla v roce 2005 jako občanské sdruţení, vytvořené za účelem všestranné podpory rozvoje a ţivota v regionu. Toto sdruţení mimo jiné podporuje také podnikatele a další osoby, zabývající se výrobou a distribucí tradičních krkonošských produktů. Certifikát Krkonoše – originální produkt, uděluje občanské sdruţení za podmínky, ţe je výrobek vyroben v Krkonoších. Certifikát lze získat na potraviny a zemědělské produkty, řemeslné výrobky a přírodní produkty, vyrobené ručně z místních surovin nebo za pouţití tradičních postupů. Projekt certifikace je spolufinancován z rozpočtu Královéhradeckého kraje. Seznam členů MAS, zabývajících se tradičními řemesly a místní zemědělskou produkcí: Alena Gašparová – výrobce loutek; Alois Mejsnar – zemědělské produkty z rodinné farmy; Ateliér Duhový domov – výrobce malovaných dekoračních předmětů; Daniela Roudná – výrobce originálních šperků z mědi a drahých kovů; Emba, spol. s r.o. – výrobce z recyklované lepenky; Hana Wondráčková – výrobce z maloúpské vlny; Apicor – výrobce Krkonošské medoviny; Kompletní stavby Roubal, s.r.o. – realizace roubených staveb; Ladislav Šlechta – výrobce drátěných objektů; Lenka Máslová Špetlová – výrobce paličkované krajky; Muzeum krkonošských řemesel, o.s. – stálá výstavní expozice ruční výroby a hospodářských strojů; Pavel Tomeš – výrobce pletených předmětů z provazu a koţených řemínků; Pavel Volk – praţírna kávy Volkafe; Radim Beran – soukromý zemědělec; Rautis, a.s. – výrobce perličkových vánočních ozdob; Tojiba, s.r.o. – výrobce replik lidového nábytku; Tomáš Hanuš – výrobce luků a sněţnic. [32]

68

6.4.3 Turistická informační centra V regionu Krkonoše je návštěvníkům k dispozici celkem 17 turistických informačních center. Kromě poskytování informací a propagačních tiskovin prodávají mimo jiné také ruční výrobky místních tvůrců, jako např. Krkonošskou medovinu, batikované oděvy, dřevěné hračky, ručně vyrobené dekorační předměty, vyřezávané figurky Krakonoše, biţuterii, malované pohlednice či skleněné figurky. Turistická informační centra jsou provozována v městech a obcích Pec pod Sněţkou, Benecko, Černý Důl, Hostinné, Janské Lázně, Jilemnice, Kořenov, Malá Úpa, Vrchlabí, Trutnov, Harrachov, Špindlerův Mlýn, Svoboda nad Úpou, Ţacléř, Lánov, Horní Maršov a Rokytnice nad Jizerou. [31]

6.5 Průzkum formou dotazníkového šetření Tradice řemesel je v Krkonoších poměrně dlouhá a bohatá, nicméně je nezbytné zjistit, zda je také v zájmu a povědomí zdejších obyvatel a návštěvníků. Proto jsem se rozhodla realizovat menší průzkum, jehoţ výsledky pomohou odpovědět na otázku skutečného uplatnění původní rukodělné tvorby v cestovním ruchu současnosti. Do průzkumu se náhodně zapojilo 150 lidí, které jsem oslovila buď osobně, přímo v ulicích města Vrchlabí, nebo písemně, prostřednictvím dotazníku umístěném na internetovém portálu www.vyplnto.cz. Účelem bylo zjistit, zda lidé znají tradici krkonošských řemesel a co o nich vlastně ví. Proto jsem otázky kladla takovým způsobem, abych jimi co nejméně napovídala a zjistila tak skutečný výsledek. Do průzkumu jsem plánovala zapojit kromě místních obyvatel také účastníky cestovního ruchu, nicméně téměř 95% z nich nebylo ochotno odpovídat a omlouvalo se, ţe neznají odpovědi na mé otázky, neboť jsou v Krkonoších poprvé a dosud se o ně nezajímalo. Zbylých 5% z nich, jejichţ odpovědi jsem zahrnula do vyhodnocení, své odpovědi spíše typovalo nebo uvádělo „nevím“.

69

Otázka č. 1: Znáte řemesla, jejichţ tradiční výroba byla pro Krkonoše typická? Na pomyslném prvním místě se umístilo s počtem 20% odpovědí tkalcovství a textilní výroba. Sklářskou výrobu uvedlo ve svých odpovědích 16,7% respondentů a na korálky s perličkovými vánočními ozdobami si vzpomnělo 13,3% lidí. Dále 12,7% respondentů uvedlo řezbářství a 8% košíkářství, ovšem na tradiční papírenskou výrobu si vzpomnělo jen 0,7% dotazovaných. Nelze jednoznačně určit všechna řemesla v tom pořadí, v jakém zde byla skutečně zastoupena, nicméně všechny tyto odpovědi jsou správné. Další řemesla, která označili respondenti v průzkumu také za typická, měla ve skutečnosti spíše charakter všeobecný a byla zde zastoupena v menší míře. Podle respondentů to byla z 7,3% těţba dřeva a kovů a z 6% kovářská výroba. Těţbu však nelze povaţovat za druh lidového řemesla, přestoţe šlo v minulosti o významný způsob obţivy obyvatel. Podle 4,7% respondentů zde byla typická také výroba keramiky, podle 2,7% krajkářství a 1,3% pivovarnictví. Bohuţel 6,6% dotazovaných odpovědělo, ţe nezná ţádné zdejší typické řemeslo, ačkoliv se jednalo o místní obyvatele.

Typická řemesla Krkonoš Nevím Řezbářství 13,30%

4,70%

6,60%

Tkalcovství

12,70%

1,30%

Kovářství Krajkářství Košíkářství

16,70%

Papírenství 20,00%

7,30% 0,70%

8,00%

2,70%

6,00%

Těžba Sklářství Pivovarnictví Korálky a ozdoby Keramika

Graf č. 1: Typická řemesla Krkonoš (Zdroj: Vlastní šetření)

70

Otázka č. 2: Které z následujících řemesel si myslíte, ţe bylo hlavním zdrojem obţivy krkonošského lidu v posledních čtyřech stoletích? Na tuto otázku musel respondent vybrat jednu z nabízených odpovědí. Na výběr bylo řemeslo tkalcovské, kovářské či výroba medoviny. 67,4% lidí zvolilo moţnost tkalcovství, 25,3% kovářství a 7,3% výrobu medoviny. Ačkoliv nadpoloviční většina dotazovaných odpověděla správně, stále zbývá téměř 33% lidí, pro které je typická tkalcovská výroba poněkud cizí.

Hlavní zdroj obživy obyvatel Krkonoš 67,40%

7,30%

25,30%

kovářství tkalcovství výroba medoviny

Graf č. 2: Hlavní zdroj obţivy obyvatel Krkonoš (Zdroj: Vlastní šetření)

71

Otázka č. 3: Ve kterém krkonošském muzeu byste hledali doklady tradiční lidové tvorby? Nejvíce lidí, celkem 45,3% uvedlo Krkonošské muzeum ve Vrchlabí. Tento fakt přisuzuji tomu, ţe je toto muzeum svou dlouholetou expozicí lidových řemesel skutečně vyhlášené. 28,7% dotazovaných odpovědělo Krkonošské muzeum v Jilemnici. Oproti vrchlabskému muzeu není zdejší sbírka etnografie a řemesel tolik rozsáhlá, nicméně návštěvnost jilemnického muzea za loňský rok notně převyšovala návštěvnost muzea ve Vrchlabí. Jedním z důvodů by mohl být také fakt, ţe se v těsném sousedství jilemnického muzea nachází budova pivovaru s Trţnicí řemesel, jíţ by si mohli návštěvníci snadno splést s muzejní expozicí. 11,3% dotazovaných odpovědělo Muzeum podkrkonošských řemesel v Poniklé, 6,7% respondentů si myslí, ţe se doklady lidové tvorby nachází v muzeu v Trutnově a 1,3% v Ţacléři. V 0,7% se odpovědí se dokonce objevilo Babiččino údolí. Kromě posledně jmenovaného místa bych odpovědi povaţovala za zcela správné. Bohuţel 6% lidí, nevědělo, kde by se s tradiční rukodělnou tvorbou mohlo setkat.

Krkonošská muzea dokladující lidovou tvorbu 6,70%

6,00% 0,70%

11,30%

28,70%

Babiččino údolí Jilemnice

1,30%

Vrchlabí Žacléř Poniklá Trutnov 45,30%

Nevím

Graf č. 3: Krkonošská muzea dokladující lidovou tvorbu (Zdroj: Vlastní šetření)

72

Otázka č. 4: Víte, kde je v Krkonoších jediná a nejstarší fungující sklárna s tradiční výrobou? Na tuto otázku neměli respondenti ţádnou moţnost výběru z nabízených variant odpovědí. 80% z nich správně odpovědělo, ţe nejstarší a dosud fungující krkonošská sklárna se nachází v Harrachově. Naopak 19,3% dotazovaných nevědělo, kde se tato sklárna nachází a 0,7% odpovědí bylo město Tanvald. Harrachov je svou tradiční výrobou skla znám i v zahraničí a jak vyplývá z grafu, tak také doma, v České republice. Domnívám se však, ţe téměř 20% lidí, kteří neznají Harrachovskou sklárnu, je poměrně velké číslo.

Nejstarší fungující sklárna v Krkonoších 19,30% 0,70% Harrachov Tanvald Nevím

80%

Graf č. 4: Nejstarší fungující sklárna v Krkonoších (Zdroj: Vlastní šetření)

73

Otázka č. 5: Čím se podle Vás proslavila obec Poniklá? Na tuto otázku jsem respondentům opět nedala ţádnou moţnost nápovědy.

42%

dotazovaných uvedlo, ţe znají obec Poniklá díky tamní výrobě skleněných perliček a vánočních ozdob, které se z nich montují. 7,3% respondentů si o Poniklé myslí, ţe ji proslavila „ponikelská bába kořenářka“ z Krkonošských pohádek paní Marie Kubátové, které byly také zfilmovány jako večerníček. K této odpovědi musím podotknout, ţe jsem se osobně informovala na to, zda taková osoba v Poniklé kdysi skutečně ţila. Faktem je, ţe bylinkaření a kořenářství bylo zálibou mnoha ţen, kterým se obecně říkalo „báby kořenářky“, nicméně přímo v Poniklé nešlo o ţádnou konkrétní osobu. 50,7% lidí však z velké části ani nevědělo, kde se obec nachází, natoţ čím je proslulá. Aţ po prozrazení správné odpovědi mnoho z nich uvedlo, ţe perličkových vánočních ozdob má doma celou krabici, jen nevědělo, kdo a kde je vyrábí.

Čím se proslavila obec Poniklá

42% 50,70%

Výroba perel a ozdob Bába kořenářka

7,30%

Nevím

Graf č. 5: Čím se proslavila obec Poniklá (Zdroj: Vlastní šeření)

74

Otázka č. 6: Co vyrábí firma Rautis, a. s. v Poniklé jako jediná na světě? Na tuto otázku měli respondenti na výběr ze tří odpovědí. 62,7% dotazovaných zvolilo správnou odpověď a to výrobu perličkových vánočních ozdob. 20,7% uvedlo jako odpověď výrobu vánočních stromků z husího peří a 16,6% lidí si myslí, ţe Rautis vyrábí skleněné knoflíky. Důvodem, proč se jednoznačně správná odpověď v průzkumu vyskytla jen z necelých 73% by mohl být fakt, ţe se v místním Muzeu krkonošských řemesel skutečně nachází ukázka všech výše zmiňovaných výrobků.

Firma Rautis, a. s. vyrábí: 16,60% Vánoční ozdoby z perel

20,70%

Vánoční stromky z husího peří Skleněné knoflíky 62,70%

Graf č. 6: Co vyrábí firma Rautis, a. s. (Zdroj: Vlastní šetření)

75

Otázka č. 7: Víte, o čem je festival Řemeslné léto a kde se kaţdoročně koná? 57,4% dotazovaných správně odpovědělo, ţe se festival koná ve Vrchlabí a jeho náplní je předvádění starých rukodělných řemesel. 31,3% lidí uvedlo, ţe se na Řemeslnickém létě předvádí řemeslné výrobní techniky, ale neví, kde se festival kaţdoročně koná. 11,3% respondentů odpovědělo, ţe tento festival nezná a také neví, kde by se mohl konat. Z toho usuzuji, ţe festival není příliš znám těm, kteří v období letních prázdnin volí jiný turistický cíl neţ Vrchlabí. Také se domnívám, ţe je tato akce nedostatečně mediálně propagovaná, tudíţ se o ní mnoho návštěvníků z jiných krajů ani nedozví.

Festival Řemeslnické léto 11,30% Předvádění lidových řemesel ve Vrchlabí Ukázka lidových řemesel, ale nevím kde

31,30%

Tuto akci neznám a nevím kde se koná 57,40%

Graf č. 7: Festival Řemeslnické léto (Zdroj: Vlastní šetření)

76

Otázka č. 8: Kde v Krkonoších fungují ruční dílny s moţností vyzkoušet si osobně lidovou tvorbu? Na tuto otázku odpovědělo 52,6% respondentů, ţe tyto dílny určitě existují, ale vůbec neví kde. 34% dotazovaných uvedlo, ţe tyto dílny fungují ve Vrchlabí. Tato odpověď je správná, nicméně provizorní dílny se zde otevřou jen při zvláštních příleţitostech speciálních tematických výstav, významných svátků a v rámci Řemeslnického léta, jinak zde pravidelně nefungují. Dalších 10,7% odpovědělo, ţe dílny se provozují v Jilemnici. Pouhých 2,7% zná řemeslnou dílnu paní Poliakové v Trutnově-Voletinách. Přesný název jednotlivých dílen respondentům nebyl znám, neboť se podle jejich slov nikdy nesetkali s informací, kde a kdy tyto dílny pro veřejnost fungují. Kdyby o této nabídce věděli, téměř 30% z nich by uvaţovalo o návštěvě. Podle mého mínění je velká škoda, ţe nikdo z dotazovaných si vůbec nevzpomněl například na ruční dílničku ozdob v Rautisu v Poniklé.

Řemeslné ruční dílny 34%

Vrchlabí

52,60%

Trutnov - Voletiny Jilemnice 2,70% 10,70%

Nevím kde, ale určitě fungují

Graf č. 8: Řemeslné ruční dílny (Zdroj: Vlastní šetření)

77

Otázka č. 9: Kdo byl Matěj Pochop a čím se proslavil? Matěj Pochop byl posledním krkonošským tkalcem a stejně odpovědělo i 53,3% dotazovaných. 26,7% lidí uvedlo, ţe Matěj Pochop byl řezbářem, který se proslavil výrobou figurek Krakonoše. 16,7% respondentů toto jméno nic neříká a 3,3% lidí si myslí, ţe Pochop byl zakladatelem sklárny v Harrachově. Toto byla poměrně těţká otázka a z osobní zkušenosti vím, ţe se s tímto jménem mnoho lidí ještě nesetkalo. Ačkoliv mě téma lidových řemesel vţdy zajímalo, o jméně Matěj Pochop jsem se poprvé dozvěděla aţ při hlubším pátrání v dějinách tkalcovského řemesla.

Osobnost Matěj Pochop 16,70%

3,30% 53,30%

Poslední krkonošský tkadlec Řezbář, vyřezával figurky Krakonoše Nevím

26,70% Zakladatel sklárny v Harrachově

Graf č. 9: Osobnost Matěj Pochop (Zdroj: Vlastní šetření)

78

Otázka č. 10: Navštívili jste jiţ muzeum, jarmark či veletrh s ukázkou výroby lidových řemesel? Pokud ano, kde to bylo? 26,1% respondentů se zúčastnilo jilemnických jarmarků s ukázkou lidové tvořivosti. 21% dotazovaných navštívilo v minulosti vrchlabské Řemeslnické léto a 15,3% se bylo podívat v expozici řemesel ve Vrchlabském muzeu. 8,1% přijelo na Slavnosti lidových řemesel do Kohoutova a 7,4% lidí podniklo exkurzi do harrachovské sklárny. 4,7% dotazovaných se zúčastnilo Dnu řemesel v Ţacléři a 2,7% lidí navštívilo tradiční Krakonošovu trţnici v Roztokách u Jilemnice. Celkem 14,7% dotazovaných odpovědělo, ţe se v minulosti ještě ţádného jarmarku neúčastnilo, protoţe zatím nebyla příleţitost. Jarmarky jsou vesměs hojně propagované a z grafu je patrné, ţe o ně má veřejnost zájem a ráda se jich účastní ať uţ za účelem poznání, či nákupu a zábavy.

Návštěvnost muzeí, jarmarků a veletrhů 14,70%

4,70%

Řemeslnické léto Vrchlabí Sklárna Harrachov

21%

Jarmarky Jilemnice 7,40%

15,30%

Slavnosti v Kohoutově Krakonošova tržnice

2,70%

Muzeum Vrchlabí 8,10%

26,10%

Dosud jsem nenavštívil Žacléř

Graf č. 10: Návštěvnost muzeí, jarmarků a veletrhů (Zdroj: Vlastní šetření)

79

7 Shrnutí Nyní se zaměřuji na obecné vyhodnocení výsledků, vyplývajících z dotazníkového šetření i z informací, získaných ve výrobních provozovnách. Ráda bych se vrátila ke klíčovým bodům obou dotazníků a vyjádřila svůj postoj k jednotlivým odpovědím. Za důleţité povaţuji fakt, ţe téměř 72% dotazovaných má povědomí o tradičních krkonošských řemeslech a také o tkalcovství, které bylo po několik staletí hlavním zdrojem obţivy. 94% dotazovaných také ví, která místa navštívit, pokud by se hlouběji zajímalo o tradici některých z řemesel. Těší mě, ţe 80% respondentů také zná naši nejstarší fungující sklárnu, která přinesla malému městečku v západních Krkonoších téměř celosvětovou slávu. O poznání hůře je na tom se svou slávou obec Poniklá, kterou nezná téměř 60% lidí, přestoţe se zde nachází jediná výrobna perličkových vánočních ozdob na světě, kterou zná necelých 63% dotazovaných. Zaměříme-li se na otázku, jaký zájem mají lidé podívat se, jak vypadá ruční výroba za pouţití prastarých tradičních technik, zjistíme, ţe je překvapivě velký. Vyplývá to z průzkumu, který odhalil, ţe téměř 85% respondentů jiţ někdy navštívilo některou z mnoha akcí v regionu, na které se setkalo s ukázkou tradiční lidové tvorby. Největší ohlas mají řemeslné jarmarky v Jilemnici, jejichţ tradice je zde skutečně dlouhodobá a jichţ se účastnilo 27% dotázaných. Na druhém místě se umístilo město Vrchlabí se svou prezentací lidové tvorby v rámci expozic Krkonošského muzea a festivalu Řemeslnické léto. Velký zájem by byl také o návštěvu některé z ručních dílen, o nichţ však 53% tázaných neví, kde se nachází a která řemesla se zde provozují nebo vyučují. Přestoţe jednotlivé dílny mají své vlastní propagační letáky i webové stránky, cestu k nim mnoho lidí stále nenachází. Na jejich existenci poukazuje zkrátka velmi málo informačních zdrojů. Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, ţe pokud člověk tato místa cíleně nevyhledává, zpravidla se o nich ani nedozví. Myslím si tedy, ţe by se do jejich propagace mělo zapojit i širší okolí, nejen domovská obec. Mělo by se také vyuţívat i jiných propagačních prostředků, neţ jsou tiskoviny. Za efektivní nástroj propagace bych osobně povaţovala například reklamu v rádiích či pouţití vysílacího zařízení, které se připevní na střechu jedoucího vozu a ten během své jízdy plní funkci rozhlasu. Jistě by to bylo ku prospěchu jednotlivým výrobcům i samotným návštěvníkům.

80

Z informací, které mám k dispozici od jednotlivých tradičních výrobců vyplývá, ţe zájem o jejich tvorbu je stále velký a velké procento produkce exportují svým dlouholetým odběratelům do zahraničí, především do Evropy. Exkurze do výroby či jednotlivých muzeí láká stále velký počet návštěvníků, nejčastěji z České republiky, Polska a Německa. Po finanční stránce se jim daří dobře a brzy nadejde čas, kdy splatí zbytky obrovských finančních závazků a začnou směřovat své zisky tam, kde jsou nyní potřeba. Pouze vrchlabské muzeum, jakoţto státní příspěvková organizace, se zřejmě i nadále bude potýkat s nedostatkem finančních prostředků, ovšem jeho činnost by to do budoucna ovlivnit nemělo. V blízké době mají všichni v plánu především různé rekonstrukce a modernizace stávajících prostor a také rozšíření své činnosti. Nevyhýbají se ani projektům cestovního ruchu, do nichţ se také často aktivně zapojují. Jejich cílem i nadále zůstává snaha o zachování tradičních výrobních postupů a poukazování na jedinečnost lidové tvorby. Například expozice Via Fabrilis nebo Tkalcovské muzeum v Krkonoších vznikly výhradně za cílem podpořit a rozšířit lidovou tvořivost. Své výrobky a svou činnost propagují řemeslníci všemoţnými dostupnými prostředky, významnou reklamou je také jejich účast na veletrzích, jarmarcích a odborných setkáních, ale ani to mnohdy nestačí k tomu, aby informovali všechny potencionální zájemce. Konkurence ve svém oboru se nijak dalece neobávají a jejich konkurenční výhodou i nadále zůstane ctění tradice a jistá specifičnost. Zástupci jednotlivých výrobních podniků a muzeí také nezastírají, ţe vítají jakoukoliv finanční podporu pro svou činnost, která by tak napomohla jejich dalšímu fungování. Osobně si myslím, ţe by regiony a potaţmo i Český stát měly více podporovat tradiční výrobce a obzvláště ty, jejichţ výroba je jedinečná a neobjevuje se nikde jinde na světě.

81

8 Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit reálné uplatnění lidových řemesel v cestovním ruchu Krkonoš. Abych mohla posoudit, jak moc je místní lidová tradice řemesel vyhledávaným cílem návštěvníků našeho regionu, musela jsem se také zjistit, jaký význam a jakou váhu mají lidová řemesla v ţivotě zdejších obyvatel. Obyvatel, kteří mají k tradiční tvorbě tak blízko a měli by ji pomoci uchovávat a rozšiřovat. Z průzkumu veřejnosti vyplývá, ţe zájem o lidová řemesla neupadá, jak by se mnoho lidí mohlo domnívat. Ačkoliv je tradiční řemeslná tvorba v mnoha případech málo propagována, lidé si ji stále více oblibují a dobrovolně vyráţí za jejím poznáním. Na tento fakt poukazuje i poměrně vysoká návštěvnost mnohých řemeslných jarmarků či muzejních expozicí. V poslední době také vzrůstá zájem o vyučovací kurzy jednotlivých řemesel, jejichţ ceny sice nejsou malé, nicméně jejich nabídka se stále zvětšuje. To potvrzuje i mnoţství pořádaných akcí v Tkalcovském muzeu a řemeslné dílně v Trutnově-Voletinách. Nejvíce jsou z těchto akcí nadšené pochopitelně děti. Rozvíjí to jejich fantazii a vede ke smysluplnému trávení volného času. Bez těchto kurzů by pro ně mohla být rukodělná tvorba zanedlouho naprosto cizí. Na své si však přijdou i dospělí, kterým pomůţe změna prostředí a kreativní činnost odpočinout si a zapomenout na svět kolem. Pro starší lidi je to příleţitost, jak se znovu posunout v čase o mnoho lez zpátky. Mnoho lidí by mohlo v tradiční řemeslné výrobě také nalézt novou zálibou. Jedinou překáţkou, která brzdí rozšiřování tradice lidových řemesel, je jiţ několikrát zmiňovaná nedostatečnost propagace. Osobně si myslím, ţe by návštěvníci našeho regionu měli být více informovaní i o jiných zdejších atraktivitách, neţ jen o sportovních areálech, přírodě národního parku a stavebních památkách. Krkonoše mají tolik co nabídnout také z hlediska lidové kultury a historické rukodělné tvorby. Turistické centrály by se měly více zaměřit na prosazování kulturních akcí, mimo jiné spojených s ukázkou lidového řemesla.

82

Z pohledu tradičních současných výrobců je o lidovou tvorbu stále velký zájem. Nicméně v povědomí veřejnosti a zvláště návštěvníků regionu Krkonoš jsou jisté mezery. Domnívám se, ţe by jednotlivé obce a další instituce v regionu měly více upozorňovat na tradiční tvorbu zdejších obyvatel například informačními cedulemi umístěnými na viditelných frekventovaných místech, dále letáky či speciální rubrikou na svých webových stránkách a také jiţ ve zmiňovaném rozhlase. Návštěvníci by jistě uvítali příjemnou změnu ve způsobu trávení své dovolené. Cestovní kanceláře by mohly začlenit prezentaci lidových řemesel do své nabídky a řemeslné dílny by se mohly stát jedním z oblíbených bodů na programu poznávacích zájezdů. Podporovat by se měli také především drobní řemeslníci, kteří si v rámci své činnosti nemohou dovolit tak rozsáhlou propagaci, jako větší výrobci. A to se také významně podepisuje na tom, ţe mnohdy zaostávají ve stínu velkých podniků. Abych se dostala ke konečnému zhodnocení postavení tradice lidové tvorby v cestovním ruchu, porovnala jsem jednotlivé názory na současnou situaci jak ze strany výrobců, tak i návštěvníků a místních obyvatel. S jistotou mohu říci, ţe tradice lidových řemesel v oblasti cestovního ruchu má v Krkonoších skutečně své pevné místo, coţ ostatně potvrdili i zástupci zdejších řemeslných firem a muzeí. Nicméně existují „hluchá místa“, vzniklá nedostatečnou či neefektivní informovaností a je zapotřebí tento problém do budoucna odstranit. Lidová tvorba by se měla nadále více propagovat a šanci ukázat, co doopravdy umí, by měli dostat i drobní řemeslníci, na jejichţ úkor více prosperují velcí výrobci. Známce tohoto projevu lidové kultury významně napomáhají také jarmarky a veletrhy, které by se měly organizovat i nadále a mohly by být prezentovány také v zahraničí a v jiných regionech České republiky, aby se dostaly do povědomí širšího okruhu lidí. Krkonoše, jako tradiční turistická oblast, by měla poukazovat také na svou osobitou kulturu řemesel, na kterou bývá v rámci propagace regionu dost často zapomínáno. Lidová tvorba by se měla dostat při nejmenším na stejnou úroveň zájmu a povědomí návštěvníků, na které jsou dnes jednotlivé památky, ale i hotely, restaurace a zábavní podniky. Výuka kurzů lidových řemesel by se mohla rozšířit do více krkonošských měst a především do škol. Budoucnost tradiční lidové tvořivosti závisí především na dětech a jejich zájmu, proto se domnívám, ţe tradiční řemeslná tvorba jen a jen v jejich malých rukách.

83

Seznam pouţitých zdrojů Tištěné zdroje 1.

DEMEK, Jaromír. Zeměpisný lexikon ČSR: Hory a nížiny. 1. vyd. Brno: Academia, 1987. 584 str. ISBN chybí.

2.

FANTA, Josef. Příroda Krkonošského národního parku. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1969. 221 str. ISBN chybí.

3.

FLOUSEK, Jiří, HARTMANOVÁ, Olga, ŠTURSA, Jan a POTOCKI, Jacek, et al. Krkonoše. Příroda, historie, život. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2007. 864 str. ISBN 80-86034-64-X.

4.

HÁJKOVÁ, Olga, SOJKOVÁ, Jana, LOUDA, Jiří, aj. Cesta řemeslných tradic – Via Fabrilis. Jelenia Góra: MONIATOWICZ FOTO STUDIO, 2009. 48. str. ISBN 978-83-61288-96-1.

5.

HOLEČEK, Milan, MARIOT, Peter, STŘÍDA, Miroslav. Zeměpis cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o., 2005. 132 str. ISBN 80-86034-64-X.

6.

LOUDA, Jiří. Lidová architektura Krkonoš. 2. vyd. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2008. 32 str. ISBN 978-80-86418-64-3.

7.

SOJKOVÁ, Jana. Bejvávalo na horách. 1. vyd. Hradec Králové: GARAMON, s. r. o. ve spolupráci s Krkonošským národním parkem, 2003. 151 str. ISBN 80-86472-14-0.

8.

SOJKOVÁ, Jana, LOUDA, Jiří. Průvode expozicí Z tvorby krkonošského lidu. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2011. 34 str. ISBN chybí.

9.

SOJKOVÁ, Jana, LOUDA, Jiří. Průvodce expozicí Otevřený depozitář textilní a truhlářské výroby. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2011. 34 str.

84

Internetové zdroje [1]

Labská louka [online] Dostupné z WWW: < http://labska-louka.ceskehory.cz> [cit. 2012 – 03 – 08]

[2]

Krkonošský národní park [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 03 – 08]

[3]

Krkonošský národní park [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 03 – 08]

[4]

Krkonošský národní park [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 03 – 12]

[5]

Hory – Krkonoše [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 03 – 20]

[6]

Ekovesničky [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 03 - 29]

[7]

Asociace sklářského a keramického průmyslu České republiky [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 - 04 – 02]

[8]

Institut geologického inţenýrství. Hornicko – geologická fakulta. VŠB – Technická univerzita Ostrava [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 - 04 – 02]

[9]

Krkonošský národní park [online] Dostupné z WWW:
[10]

Krkonošský národní park [online] Dostupné z WWW:
85

[11]

DVOŘÁK, Jiří. Tkalcovské muzeum Voletiny [online]. 2011, roč. 9, č. 4 [cit. 2012 – 03 – 22]. Dostupné z WWW:

[12]

Asociace muzeí a galerií v České republice [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 03 – 22]

[13]

Řezbářství Kristián Richtera [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 04 – 17]

[14]

Drátované objekty Ladislav Šlechty [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 04 – 17]

[15]

PROCHÁZKA, Miroslav. Slepý košíkář [online]. 2003, roč. 1, č. 9 [cit. 2012 – 04 – 19]. Dostupné z WWW:

[16]

Krkonošská medovina Apicor [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 04 – 23]

[17]

Marionetky a pedig [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 04 – 23]

[18]

Trutnov – Město draka [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 - 04 - 24]

[19]

Jilemnické jarmarky [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 04 – 25]

86

[20]

Zahájení lázeňské sezóny Lázně Bělohrad [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 - 04 - 25]

[21]

Řemeslnické léto ve Vrchlabí [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 04 – 25]

[22]

Den řemesel Ţacléř [online] Dostupné z WWW:
[23]

Krakonošova trţnice Roztoky nad Jizerou [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 05 – 03]

[24]

Tradiční Ponikelská pouť [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 04 – 25]

[25]

Slavnosti lidových řemesel v Kohoutově [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 04 – 25]

[26]

Maršovská pouť [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 05 – 02]

[27]

Řemeslný trh Hostinné [online] Dostupné z WWW:
87

[28]

Desatero řemesel [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 - 04 – 17]

[29]

Trţnice řemesel Jilemnice [online] Dostupné z WWW: [cit. 2012 – 04 – 25]

[30]

Řemeslná dílna a kurzy řemesel Voletiny [online] Dostupné z WWW: <www.dumpodjasanem.cz/kurzy< [cit. 2012 - 04 - 25]

[31]

Krkonoše – svazek měst a obcí [online] Dostupné z WWW:
[32]

Místní akční skupina Krkonoše [online] Dostupné z WWW:
Související, nepouţitá literatura SMEJKALOVÁ, Pavlína. Historie a současnost Krkonošského muzea ve Vrchlabí. Praha: Vyšší odborná škola informačních sluţeb, 2002. Absolventská práce. ŠIMŠA, Martin. Nositelé tradice lidových řemesel I. 1. vyd. Stráţnice: Národní ústav lidové kultury, 2007. 156 str. ISBN 978-80-86156-92-7.

88

Seznam příloh Přílohy A: Dotazníky Příloha A1: Otázky pro firmy, zabývající se tradiční výrobou Příloha A2: Dotazník pro veřejnost Přílohy B: Obrázky Příloha B1: Vánoční ozdoby z perel z Poniklé Příloha B2: Lidový malovaný nábytek - truhla Příloha B3: Dřevořezba - pohyblivý model, zobrazující zpracování lnu Příloha B4: Dřevořezba – postava Krakonoše Přílohy C: Mapy Příloha C1: Mapa turistického regionu Krkonoše

89

Přílohy Příloha A1: Otázky pro firmy, zabývající se tradiční výrobou 1. Co stálo na začátku rozhodnutí zástupců firmy věnovat se právě tomuto řemeslu / činnosti? 2. Jaké má firma hlavní cíle? 3. Jak firma propaguje svou činnost a výrobky? 4. Je firma členem nějakého sdruţení či asociace, spojující tento druh řemeslné činnosti? 5. Zapojuje se firma do projektů cestovního ruchu, účastní se veletrhů, jarmarků, tematických setkání a dalších akcí, spojených s ukázkou řemesla a výroby? 6. Jaký je celkový počet a struktura návštěvníků exkurzí sklárny? 7. Vede firma nějakou evidenci o návštěvnosti exkurzí a webových stránek 8. Je výroba a činnost firmy ovlivněna např. ročním obdobím nebo turistickou sezónou? Odráţí se toto nějak na její práci? 9. Spolupracuje firma s nějakými organizacemi, školami nebo např. cestovními kancelářemi, které by sem pořádaly zájezdy a exkurze? 10. Podporuje firma nějaké další subjekty, které se zabývají stejnou činností? Např. formou školení, sponzorských darů, zprostředkováním praxe ve sklářském oboru? 11. Kdo jsou největší konkurenti? V čem spočívá konkurenční výhoda firmy oproti ostatním výrobcům / provozovatelům? 12. Jací jsou odběratelé firmy, kam své výrobky nejvíce exportuje a jakých způsobů prodeje vyuţívá? 13. Jak se firmě v tuto chvíli daří po ekonomické stránce? 14. Kde získává firma prostředky na financování provozu? 15. Dostává firma nějaké dotace od obcí, kraje, státu, Evropské unie či odjinud? 90

16. Jaké má firma konkrétní plány do budoucna? 17. Kolik má firma celkem zaměstnanců?

Příloha A2: Dotazník pro veřejnost Dobrý den, jmenuji se Klára Pruţincová a jsem studentkou VŠP v Jihlavě. Provádím výzkum, jehoţ cílem je zjistit, jaký význam mají tradiční krkonošská lidová řemesla v současném cestovním ruchu našeho regionu. Prosím o vyplnění krátkého anonymního dotazníku, jehoţ výsledky budou pouţity v rámci mé bakalářské práce. Děkuji za Váš čas  1. Znáte řemesla, jejichţ tradiční výroba bylo pro Krkonoše typická? 2. Které z následujících řemesel si myslíte, ţe bylo hlavním zdrojem obţivy krkonošského lidu v posledních čtyřech stoletích? a) kovářství b) výroba medoviny c) tkalcovství 3. Ve kterém krkonošském muzeu byste hledali doklady tradiční řemeslné výroby? 4. Víte, kde je v Krkonoších jediná a nejstarší fungující sklárna s tradiční výrobou? 5. Čím se podle Vás proslavila obec Poniklá? 6. Co vyrábí firma Rautis, a.s. v Poniklé jako jediná na světě? a) vánoční ozdoby ze skleněných perliček b) umělé vánoční stromky z husího peří c) skleněné knoflíky 7. Víte, o čem je festival Řemeslnické léto a kde se kaţdoročně koná? 8. Kde v Krkonoších fungují ruční dílny s moţností vyzkoušet si osobně lidovou tvorbu? 9. Kdo byl Matěj Pochop a čím se proslavil? a) Řezbář, který vyráběl ze dřeva figurky Krakonoše b) Zakladatel Harrachovské sklárny c) Poslední krkonošský tkadlec d) jiná odpověď: 10. Navštívili jste nějaké muzeum, jarmark či veletrh s ukázkou výroby lidových řemesel? Pokud ano, kde to bylo? 91

Příloha B1: Vánoční ozdoby z perel z Poniklé

Zdroj: (Hájková, et al., Via Fabrilis-cesta řemeslných tradic, 2009, str. 13)

Příloha B2: Lidový malovaný nábytek - truhla

Zdroj: (Flousek, et al., Krkonoše. Příroda, historie, život, 2007, str. 64)

92

Příloha B3: Dřevořezba - pohyblivý model, zobrazující zpracování lnu

Zdroj: (Flousek, et al., Krkonoše. Příroda, historie, život, 2007, str. 519)

Příloha B4: Dřevořezba – postava Krakonoše

Zdroj: (Sojková, Louda, Průvodce expozicí Z tvorby krkonošského lidu, 2011, str. 15)

93

Příloha C1: Mapa turistického regionu Krkonoše

Zdroj: [http://www.krkonose.eu/docs/mapa_region.jpg (online)]

94

95