VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra Cestovního ruchu

Interkulturní komunikace - Portugalsko

Bakalářská práce

Autor: Petra Zelingerová Vedoucí práce: Mgr. Anica Djokic, MBA

Jihlava 2016

Copyright © 2015 Petra Zelingerová

Anotace ZELINGEROVÁ, Petra: Interkulturní komunikace - Portugalsko. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Mgr. Anica Djokić, MBA. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2015. Bakalářská práce na téma Interkulturní komunikace – Portugalsko zkoumá kulturní a komunikační rozdíly v České republice a v Portugalsku. V teoretické části popisuji základní pojmy a jejich význam, v praktické části se zaměřuji na aspekty související s pobytem Portugalců v České republice a Čechů v Portugalsku. Na základě řízených rozhovorů je závěrem práce doporučení pro dlouhodobý pobyt v Portugalsku. Klíčová slova: kultura, komunikace, interkulturní komunikace, Portugalsko

Annotation ZELINGEROVÁ, Petra: Intercultural Communication - Portugal. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Tourism. Supervisor: Mgr. Anica Djokić, MBA. Grade of qualification: bachelor. Jihlava 2015. The Bachelor thesis on topic of Intercultural Communication - Portugal: Reserch on Cultural and Communication Differences in the Czech Republic and in Portugal. In the theortical part I describe the basic terms and their meanings, in the practical part I focus on aspects related to the stay of Portuguese students in the Czech Republic and Czech students in Portugal. Based on the analysis of answers to questions in the questionnaire, the summary of the thesis is the recommendation for a long-term stay in Portugal. Key words: culture, communication, intercultural communication, Portugal

Poděkování Ráda bych poděkovala paní Mgr. Anice Djokić, MBA za rady a připomínky, za vedení odborné práce a ochotu. Dále chci poděkovat všem respondentům za poskytnutí rozhovorů a jejich čas, který mi věnovali.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 8 Cíl práce ............................................................................................................................ 8 1 Kultura ........................................................................................................................... 9 1.1 Původ slova kultura ................................................................................................. 9 1.2 Kultura v užším významu ....................................................................................... 9 1.3 Kultura v širším významu ..................................................................................... 10 1.4 Funkce kultury ...................................................................................................... 11 1.5 Pojem národní kultura ........................................................................................... 11 1.6 Vědy zabývající se kulturou .................................................................................. 12 1.7 Život a kultura 21. století v Evropě ....................................................................... 14 2 Komunikace ................................................................................................................. 14 2.1 Dělení komunikace................................................................................................ 15 2.3 Další dělení komunikace ....................................................................................... 16 3 Interkulturní komunikace ............................................................................................. 18 3.1 Definice pojmu interkulturní komunikace: ........................................................... 18 3.2 Mezikulturní komunikace ..................................................................................... 19 3.3 Interkulturní komunikace jako oblast vědy ........................................................... 20 3.4 Vědy zabývající se interkulturní komunikací ....................................................... 20 3.5 Počty etnik a kultur v Evropě a ve světě ............................................................... 21 3.6 Známky komunikačního chování v národních kulturách ...................................... 22 3.7 Komunikační etiketa ............................................................................................. 23 4 Erasmus ........................................................................................................................ 24 4.1 Podmínky studentů pro přijetí do programu ......................................................... 24 4.2 Dotování studentů ................................................................................................. 25 5 Česká republika............................................................................................................ 25 5.1 Základní informace o České republice .................................................................. 25 5.2 Neverbální komunikace v České republice ........................................................... 26 5.3 Přístup Čechů k cizincům...................................................................................... 26 6 Portugalsko .................................................................................................................. 27 6.1 Základní informace o Portugalsku ........................................................................ 27 6.2 Neverbální komunikace v Portugalsku ................................................................. 27 6.3 Přístup Portugalců k cizincům .............................................................................. 28

7 Vlastní šetření .............................................................................................................. 28 7.1 Získávání dat ......................................................................................................... 28 7.2 Metodika šetření .................................................................................................... 28 7.3 Účastníci šetření .................................................................................................... 29 8 Očekávání Portugalců a střet s prvními rozdíly kultur ................................................ 31 8.1 Studium v Čechách ............................................................................................... 33 8.2 Strádání ................................................................................................................. 34 8.3 Podmínky země k aklimatizaci cizinců ................................................................. 35 9 Očekávání Čechů a střet s prvními rozdíly kultur ....................................................... 35 9.1 Studium v Portugalsku .......................................................................................... 38 9.2 Strádání ................................................................................................................. 39 9.3 Podmínky země k aklimatizaci cizinců ................................................................. 40 10 Shrnutí diferencí mezi Čechy a Portugalci ................................................................ 41 11 Doporučení................................................................................................................. 41 Závěr ............................................................................................................................... 43 Seznam použité literatury ............................................................................................ 44 Internetové zdroje........................................................................................................ 45 Seznam tabulek ........................................................................................................... 46 Přílohy ......................................................................................................................... 46

Úvod Od pradávna jsme ovlivňováni názory, tradicemi, životním stylem a kulturou našich bližních. Jedinec, jenž se narodí v určité kultuře, s ní automaticky splyne a dělá a koná to, co konali nebo stále konají jeho předci, prarodičové či rodičové. Protože si myslí, že je to tak správné a funguje to podle jejich pravidel všude. Málokomu dochází, že stačí vycestovat do vedlejšího státu, abychom zjistili, že lidé na celém světě nejsou stejní. V tom je kouzlo cestování, v tom je to kouzlo, které lidem rozšiřuje obzory, aby svět přijímali s nadhledem a bez předsudků. Ať je to zvědavost, touha po poznání či ekonomické důvody, které nás ženou do jiných států a tudíž jiných kultur, kde kolikrát jsme příjemně či negativně překvapeni, musíme jejich zvyky přijmout takové, jaké jsou. Při tom nesmíme zapomínat, že každá zkušenost je k nezaplacení. Ke zpracování mé bakalářské práce na téma Interkulturní komunikace – Portugalsko mě vedl hlavně fakt, že jsem v Portugalsku čtyři měsíce žila. Během mého studijního pobytu na severu Portugalska jsem navázala mnoho nových kontaktů nejen s místními obyvateli, ale i se studenty z celé Evropy. Tento krásný stát mě okouzlil natolik, že jsem se rozhodla o něm napsat bakalářskou práci. Dozvěděla jsem se více o jeho kultuře, zajímavostech a zároveň získala šanci se s těmito poznatky podělit i s ostatními, kteří budou mít o vycestování do Portugalska zájem.

Cíl práce Práce je rozdělena do dvou částí, na teoretickou část a na praktickou. V teoretické části se budu věnovat vymezením základních pojmů, které se týkají kultury, komunikace a interkulturní komunikace. V praktické části uvedu základní informace o Portugalsku v porovnání s Českou republikou a dále vyhodnotím řízené rozhovory, které jsem vedla s respondenty z Čech a z Portugalska, a z toho vyvodím podmínky vhodné k životu v dané zemi a v závěru vypracuji doporučení pro návštěvu Portugalska.

8

TEORETICKÁ ČÁST 1 Kultura Kultura (latinsky cultura, neboli něco „co je potřeba pěstovat“) je význam pro soubor tvůrčích lidských činností jako je například vzdělávání, umění, literatura, náboženství, divadlo, v dnešní době třeba i film či moderní muzika. V rozšířeném chápání můžeme kulturu vnímat jako systém všech vzorců chování, které si člověk osvojuje jako člen společnosti, kde se daná kultura pěstuje a předává. Na kulturu lze pohlížet z dvou úhlů pohledů, z užšího úhlu pohledu a z širšího. Do kultury užšího významu spadá například hudba, literatura či umění, do toho širšího významu dětské hry, politika nebo přísloví. Nyní si oba tyto významy přiblížíme.

1.1 Původ slova kultura Jak jsem již zmínila, pojem kultura pochází z latinské cultura, jež je příčestí trpné od slovesa „colere“ (pěstovat, vzdělávat), což znamenalo původně pěstování užitkových plodin (např. „kultura chmele“). O plodiny se totiž člověk musí starat, na rozdíl od plevele, který roste sám. Jako metaforu je použil Marcus Tullius Cicero pro překlad Platónova pojmu „péče o duši“ (kultura animi) a teprve od 16. Století se používá v užším smyslu pro označení zejména uměleckých děl a vybraných lidských činností. [1]

1.2 Kultura v užším významu Do této sféry patří například hudba, filosofie, literatura, případně i náboženství či umění, taková odvětví, které má člověk rozvíjet a činit ho vzdělaným. V tomto smyslu se chápe například „kulturní časopis“ nebo „kulturní rubrika“ v novinách. Oproti této ‘‘vysoké‘‘ kultuře, vyžadující vzdělání a péči, stála potom od osmnáctého století „nízká“ či lidová kultura, pozdější popkultura, kterou se člověk spíše baví. Na tento rozdíl v současné době není kladen veliký důraz, přesto se kulturou rozumí jen ta část specificky lidských činností, která je tvůrčí a neslouží bezprostředně k uhájení života.

9

1.3 Kultura v širším významu Už Johann Wolfgang von Goethe se ohrazoval proti tomuto úzkému pojmu kultury. V jeho pojmu totiž nesmí chybět ani oblečení a jídelní zvyky, dějiny ani filosofie, umění ani věda, dětské hry ani přísloví, politika, literatura, hospodářství ba ani poukaz na škody vznikající odlesněním hor. Britský antropolog E.B.Tylor naopak chápal kulturu jako systém všeho, co si člověk osvojuje jako člen určité společnosti. Tím měl na mysli například jazyk, vědění, morálku, právo, umění nebo zvyky. Kultura teda zahrnuje všechno to, s čím se člověk nerodí, ale - co danou společnost spojuje a zároveň odlišuje od jiných, - co všechno se musí naučit, aby se stal právoplatným členem své společnosti, - co sám nevytváří, ale přejímá od starších, - co se udržuje tak, že se o to lidé starají a pečují, - co je spíše kolektivním a často anonymním, nastřádaným dílem mnoha generací. Nejpodstatnější složku lidské kultury tvoří jazyk, a tak jako je mnoho jazyků, je také mnoho kultur. V tomto širokém významu je kultura nezbytnou podmínkou lidského života a nelze ji pokládat pouze za jakousi nadřazenost proti sociálním vztahům. Příběhy tzv. „vlčích dětí“, vyrostlých mimo lidskou společnost dokazují, že bez příslušné enkulturace, tj. proces učení se jedince žít ve společnosti a její kultuře, není člověk schopen navázat ani sexuální vztah. Jisté známky kultury lze zpozorovat i u zvířat, například mladí makakové se učí od matky umývat brambory před tím než je snědí, mladí ptáci napodobují dospělé apod. Antropolog Clifford Geertz charakterizuje kulturu jako „síť významů‘‘, s jejichž pomocí člověk žije, které přijímá od své společnosti a které naopak předává svým dětem. Podle Gerta Hofstede je to „kolektivní software“ společnosti. Z dalšího hlediska je to způsob, jak lidé žijí v souladu svých přesvědčení, dějin, jazyka, ale i třeba způsobu oblékání. Způsoby chování, symboly, gesta a sdílené hodnoty vytvářejí rámec společných lidských jednání, pomáhají dobré komunikaci a budí vzájemnou důvěru.[2]

10

1.4 Funkce kultury - socializační (vytváření vztahů, přijetí člověka do společnosti) - humanizační (vytváří z narozeného tvora osobu schopnou žít ve společnosti - relaxační - výchovná - kumulativní (uchovává myšlení a tvoření předchozích generací) - kompenzační (slouží k volnočasovým aktivitám a odpočinku) - integrativní (uchovává a vytváří sociální řád)

1.5 Pojem národní kultura Obsah pojmu národní kultura může být chápaný v různých společnostech velmi odlišně, dokonce i v sociálních a etnických skupinách žijící v té jisté krajině. Obecně by se ale dalo povědět, že to jsou kompletní charakteristiky celého národa a lidí žijící v něm. Každá kultura je nositelem určitých vzorců chování, které se obhajovalo a prosazovalo dlouhou dobu, a které byli předávané z generace na generaci. Podle I. Nového si každý národ už dávno v minulosti vytvořil a následně formoval během svého vývoje tzv. národní, či jinak řečený kulturní kruh, který ho do současnosti reprezentuje. Abychom kulturu nečlenili pouze na „vyšší“ a „nižší“, porovnání kultur je možný také z pohledu jaký důraz klade příslušná kultura na jednotlivé prvky konkrétního chování člověka. Jednotlivé kultury můžeme teda charakterizovat podle obecných tendencí v chování příslušníků, podle tzv. dimenzí kultury, kterými se zaobíral G. Hofstede, na kterého navázal F. Trompenaars paradoxy kultury.

11

1.6 Vědy zabývající se kulturou Existuje velké množství věd, které se přímo nebo jen okrajově zabývají tématem kultura. Ovšem vědy, které se kulturou zabývají přímo do hloubky, existuje jen několik, jedny z nejdůležitějších z nich jsou kulturologie, kulturní a sociální antropologie a sociologie, tyto tři vědy Vám přiblížím v následující kapitole.

1.6.1 Kulturologie Kulturologie jako taková vychází z poznatků v oblasti řízení sociokulturních procesů. Tyto procesy probíhají zejména u etnických a národnostních menšin nebo u emigrantů, kteří mají znevýhodněné podmínky k adaptaci na nové prostředí díky rozlišným národním tradicím, zvykům a jazykové bariéře. Hlavním zájmem aplikované kulturologie je především distribuce a prezentace kulturních hodnot, ochrana kulturního dědictví, problematika managementu kultury, fungování kulturních institucí, šíření kultury prostřednictvím médií apod. Na jedné straně aplikovaná kulturologie vystupuje jako sled speciálních tematických oblastí, využívající výsledku výzkumů obecné kulturologie k praktickým účelům, jako je například řízení procesů kulturní změny, na druhé straně představuje výzkumnou oblast, která motivuje další rozvoj teorie kultury, jelikož umožňuje prakticky testovat a formulovat nové hypotézy, zdokonalovat techniky a metody kulturologických studií. Kulturologie se zabývá těmito tématy: - komunikace, média a kultura - společnost, osobnost a kultura - myšlení, jazyk a kultura - animace kultury a management kultury - moc, politika a kultura - kulturní identita, etnicita a multikulturalita - biokulturologie 12

1.6.2 Kulturní a sociální antropologie Tato společenská věda se zabývá vznikem lidských kultur, jejich vývojem, dále srovnává různé kultury a zkoumá jejich význam pro člověka. V rozlišnosti se sociologií vychází od jednotlivce, nikoli od skupiny a klade důraz na to, jak rozumějí lidé kulturám a společnostem. Proto se také zajímá o místní tradice a historii. Kulturní a sociální antropologie se zabývá hlavně těmito tématy: - náboženství, svátky, rituály - status, role a společenské systémy - ekonomie, směna, prostředí a hospodaření - příbuzenství, rodina - společnost a jazyk, sociolingvistika - socializace, kultura, společnost a člověk

1.6.3 Socilogie Název sociologie pochází z řeckého jazyka (SOCIUS = společnost, LOGOS = věda) a poprvé tento název použil francouzský sociolog Auguste Comte roku 1839 v díle Kurs pozitivní sociologie. Tato věda se zabývá jednáním lidí ve společnosti, jednáním a utvářením sociálních skupin, vývojem společnosti a struktuře. Nejvyšší rozmach rozvoje měla v 19. století. Jako každá věda i tato má jisté faktory, které ji ovlivňují, pro tuto vědu je nejvíce ovlivňujícím faktorem politická situace v dané době. Sociologické disciplíny: - zkoumání forem společenského vědomí (sociologie kultury, veřejného mínění, výchovy, práva, vzdělání, náboženství, jazyky…) - zkoumání sociálně ekonomické struktury společnosti (společenské třídy a vrstvy, sociologie volného času, rodin, povolání, zájmových skupin…)

13

- zkoumání společenských, technických a pracovních podmínek výroby (práce, techniky, řízení…) - zkoumání společenských institucí (sociologie politiky, armády, státu…) - zkoumání biosociálních a geografických podmínek společenského života (věkové a rasové skupiny, vztahy…) [3]

1.7 Život a kultura 21. století v Evropě Život celkově a kulturní zvyklosti ovlivňují četné vnější faktory, např. společenské poměry, kulturní tradice či lokální poměry, a faktory vnitřní, např. životní rytmus, způsob pohybu, životospráva, duševní aktivita. Toto jsou obecné pojmy, které známe z učebnice. Prvním problémem je vzestup významu médií a informačních technologií, které masově ovlivňují například průnik amerických svátků a zvyklostí do Evropy. Třicátý první říjen, den Dušiček, čas kdybychom měli zavzpomínat na zesnulé, jít na hřbitov a zapálit svíčku se intenzivně mění v Helloweenské párty v převlecích za strašidla. Santa Claus pomalu, ale jistě také zaujímá post Ježíška. Tyto a mnoho dalších zvyklostí se přilévá sem do Evropy jen díky mediálnímu a internetovému masovému vzrůstu. Dalším faktorem ovlivňující kulturu v Evropě je komercionalizace, což znamená podřízení nabídky poptávce, upřednostnění kvantity před kvalitou a tendence ke kýčovitosti. Pohodlnost, lhostejnost, zvýšená agresivita, i takto se může vyznačovat vývoj kultury v moderní Evropě. [4]

2 Komunikace Slovo komunikace pochází z latinského “communicare“, což znamená „společně něco sdílet nebo činit něco společným“. Komunikace se nejen podílí na celkovém dopadu zprávy, ale zahrnuje také výměnu informací mezi účastníky. Komunikaci tedy můžeme chápat spíše jako synonymii interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. Přesnou definici komunikace je velmi těžké určit, jedná se totiž o velmi rozsáhlý a rozmanitý pojem, jenž zahrnuje několik vědních oborů (neurověda, lingvistika, politologie, psychologie, antropologie, biologie atd.), z nichž každý se snaží popsat 14

definici komunikace ze svého úhlu pohledu. Dále je komunikace určitým nástrojem utváření lidské komunikace. Celistvá, všeobecná, vše zahrnující definice pojmu komunikace tedy neexistuje. Komunikaci lze chápat jako výměnu informací mezi dvěma nebo více lidmi. Při tom se můžeme soustředit na biologické predispozice, které proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (cítění, prožívání, myšlení). [5] Příklady knižních definic komunikace ‘‘Lidská komunikace je proces vytváření mezi dvěma nebo více lidmi.‘‘ - Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss ‘‘Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.‘‘ - J.W. Vander Zanden.

2.1 Dělení komunikace Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na intrapersonální, interpersonální a masovou. Tyto tři pojmy Vám nyní přiblížím.

2.2.1. Intrapersonální komunikace Tento styl komunikace probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o takzvané rozmlouvání “sám se sebou“, autoreflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tato komunikace je důležitým druhem autoreflexe a pohledem do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem pro efektivní a zdravé interpersonální komunikace.

2.2.2. Interpersonální komunikace Tato komunikace probíhá mezi dvěma nebo více lidmi, kteří mají spolu nějaký vztah. Specifickým druhem pro interpersonální komunikaci je skupinová komunikace.

15

2.2.3. Masová komunikace Charakteristický rys pro masovou komunikaci je proudění jednosměrných informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Jde hlavně o komunikaci uskutečňovanou prostřednictvím médií, jako například: rádio, televize, tisk a v dnešní moderní době jako hlavním prostředkem masové komunikace je internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit. [6]

2.3 Další dělení komunikace Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci také dělit na verbální a neverbální, nyní Vám přiblížím významy těchto pojmů.

2.3.1 Verbální komunikace Základem této komunikace je jazyk, jenž je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společnosti a je specificky lidský. Verbální komunikace užívá artikulovanou řeč, tvořenou hláskami, slovy a větami. Dále je vázána na určitý jazyk a jeho slova jsou symboly s více méně stálým a určitým významem, který není zcela závislý na souvislosti a situaci, proto může vyjadřovat i témata a obsahy nepřítomné, například minulé, vzdálené nebo budoucí, případně i neskutečné a fantazijní, například v literatuře nebo mýtu. Předpokladem verbální komunikace je fyziologická vybavenost člověka, utváření a umístění hlasivek, svalová ovladatelnost jazyka a rtů a jednak patrně vrozenou schopnost naučit se jazyk. Ve společnostech, které neznají a neovládají písmo, se jazyk udržuje pouze předáváním z generace na generaci a jakmile dojde k přerušení předávání, jazyk vymře. Jazyk i řeč úzce souvisí s intelektuálními schopnostmi člověka a silně ovlivňují lidské myšlení. Organizace společnosti, složitější formy spolupráce a obzvláště shromažďování či předávání znalostí, myšlenek a technik nejsou bez verbální komunikace možné.

16

Zásady verbální komunikace v dialogu: - Vzájemně se vnímat a naslouchat si, - neskákat si do řeči, - udělat druhému prostor k jeho projevu, - věcnost, upřímnost, taktnost, smysluplnost.

2.3.2 Neverbální komunikace Jak jsme si tedy ujasnili, verbální komunikace znamená co druhému partnerovi nebo více lidem sdělujeme prostřednictví jazyka, tudíž tou “hlasitou formou“, neverbální komunikace klade důraz na tzv. “řeč těla“. Neverbální komunikace často využívá metody nenásilného ovlivnění komunikačního partnera. S tímto fenoménem taktéž úzce souvisí problém pravdy a lži v lidské komunikaci, neboť projevy těla běžného neškoleného člověka záhy prozradí. Pomocí neverbální komunikace si s dalšími lidmi předáváme informace o tom, jak vnímáme sami sebe, jak svého partnera, jak ovládáme vlastní emoce, napětí a rozpoložení. Neverbální signály vysíláme většinou podvědomě a přijímáme je také podvědomě. Mnozí z nás však pod tlakem konvenční morálky předstírají, že jsme jim sympatičtí, že je něco zajímá, že všemu rozumí apod. Pak se snaží přizpůsobit i mimoslovní komunikaci předstíranému dojmu. Podívejme se například do novin na fotografie politiků, mnoho z nich používá naučeného gesta otevřených dlaní, které mimoslovně vyjadřují „nemám zbraň, jdu do toho s čistými, přátelskými úmysly‘‘. Velmi často je patrné, že je to naučené gesto použité záměrně, které má vyslat pozitivní signály. [6] Charakteristické znaky: - Výrazy tváře – mimika - kulturně normalizované výrazy, gestika – pohyby rukama a hlavou - pohledy očí - proxemika – vzdálenost pozic komunikační partnerů 17

- kinesika – pohyby trupu, rukou, nohou - posturika – tělesný postoj - paralingvistika – tón hlasu a další neverbální aspekty řeči - haptika – dotyky, tělesný kontakt - vlastní zjev, fyzické aspekty, oblečení

3 Interkulturní komunikace Proces, vědecká teorie a výzkum, edukační a podpůrné aktivity, to jsou významy, kterými lze chápat interkulturní komunikaci. Proces neboli průběh komunikace, probíhá v reálném životě každého z nás a můžeme být jeho přímými nebo pasivními účastníky. Vnímáme průběh komunikace mezi partnery v různých situacích na různých místech. K ilustraci procesu slouží teorie a výzkum, který se zabývá studiem obsahu interkulturní komunikace a také se zaměřuje na jeho průběh, překážky a efekty, které při procesu vznikají. K realizaci procesů interkulturní komunikace je vyvíjeno mnoho metod a další podpůrné edukační aktivity (lekce, kurzy, tréninky a jiné). Výsledkem těchto aktivit jsou rady, návody, manuály či doporučení pro zaměstnance určitých povolání. U nás i ve světě jsou tyto tři rozdílné pojmy označovány jako jeden celek - interkulturní komunikace, což působí značné problémy, proto jako řešení je potřeba zmínit v jakém významu se s daným pojmem operuje.

3.1 Definice pojmu interkulturní komunikace: Interkulturní komunikace (intercultural communication) je termín označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušníci jazykově a/nebo kulturně odlišných etnik, národů, rasových či náboženských společenství. Tato komunikace je determinována specifičnostmi jazyků, kultur, mentalit a hodnotových systémů komunikujících partnerů. (Průcha, 2010)

18

Příklad: Příkladem může být komunikace mezi Čechy a Vietnamci, Čechy a Romy, Čechy a Slováky, tedy mezi etniky žijícími dnes v České republice. Ve všech třech případech jde o interkulturní komunikaci, avšak s různými charakteristikami (ve smyslu uvedené definice): Tabulka č.1: Jazyková a kulturní odlišnost národností

Interkulturní komunikace

Odlišnost (determinanty komunikace) jazykové

kulturní

X

X

Češi a Romové

-(X)

X

Češi a Slováci

X

-

Češi a Vietnamci

Pozn.: X vyjadřuje působení odlišnosti, - znamená, že odlišnost nepůsobí či je slabá. (Průcha, 2010)

3.2 Mezikulturní komunikace Mezikulturní komunikace je počeštělý význam interkulturní komunikace z anglického intercultural communication. V podstatě se jedná o stejnou definici jako u interkulturní komunikace, jediný rozdíl tu ovšem je, že pojem interkulturní komunikace se dnes vnímá spíše jako proces, například obchod či zdravotní péče, nikoliv jako věda či výzkum. Interkulturní komunikace úzce souvisí s pojmy jako interkulturní psychologie, interkulturní výzkum, interkulturní kompetence aj. Jak jsem již zmínila, s mezikulturní neboli interkulturní komunikací se setkáváme v každodenním reálném životě, ať už jdeme na nákup do vietnamského bistra, na turecký kebab nebo do supermarketu, kde stojí za kasou prodavačka ze Slovenska. V této sféře se ovšem vyskytuje daleko více jevů, které vznikají v důsledku vzrůstajících globalizačních tendencí v několika sférách lidské činnosti – v mezinárodním obchodu, turismu, sportu, vědě, umění, ale také na výměnných pobytech jak pro studenty, tak pro učitele nebo přesuny migrantů. Tyto všechny procesy nás usvědčují v tom, že intenzita interkulturní komunikace je velice silná, ba naopak stále roste. Je to přímý důsledek toho, že lidé z různých zemí se stále intenzivně stýkají, spolupracují, obchodují, ale také 19

procházejí etnickými konflikty a vedou mezi sebou spory a bohužel také někdy i války. Například aktuálním důkazem je obrovská vlna imigrantů ze Sýrie a dalších méně rozvinutých zemí do Evropy. Imigranti požadují azyl, Evropa si s nimi neví rady, vznikají konflikty.

3.3 Interkulturní komunikace jako oblast vědy I přes to, že interkulturní komunikace doprovází lidstvo již od nejstarších dějin, má její výzkum poměrně krátkou historii a začal skoro nedávno. K příkladu, v České republice před třiceti – čtyřiceti lety není v oblasti sociální komunikace o tomto fenoménu ani zmínka. V dnešní době se nedá říct, že by toto odvětví bylo závažným způsobem propagováno, stále se jedná pouze o okrajové téma v české psychologii komunikace. Že české badatelství v tomto ohledu je pozadu oproti světovému měřítku nemusím již dále zmiňovat, ovšem za zmínku stojí dílo psychologa L. Kolmana. Pan Kolman je takovým českým průkopníkem v této oblasti, zabývá se problematikou interkulturní komunikace a vydal učební text s názvem „Komunikace mezi kulturami“ (2001), dále bych zmínila knihu „Interkulturní psychologie“ (Průcha, 2004,2007). Na druhou stranu je pozitivní, že se problematikou interkulturní komunikace zabývají v české republice odborníci v jiných oblastech, zejména jsou to speciální teorie ekonomů, označované termíny interkulturní management, interkulturní marketing. V zahraniční vědě byl výzkum značně intenzivnější. Největší rozmach zažil hlavně po druhé světové válce, kdy došlo k expanzi USA do různých zemí, takže docházelo ke střetu Američanů a dalších kultur, zejména Japonců. Vznikala potřeba instruovat diplomaty, učitele jazyků, obchodníky, tlumočníky. Pojem intercultural communication se poprvé objevil v 60. letech v knize amerických autorů E. Halla a D Tragera „Culture as communication“ (Hall, Trager, 1954). (Devito, 2008)

3.4 Vědy zabývající se interkulturní komunikací 3.4.1 Psycholingvistika a sociolingvistika V oblasti psycholingvistiky a sociolingvistiky se začaly rozpoznávat procesy řečové komunikace ke konci 60. let minulého století. Výzkum se hlavně zabýval, jak jsou výrazně ovlivňovány faktory etnických a národních kultur v důsledku právě té řečové

20

komunikace. V různých zemích, především v těch, v kterých převládaly majetnicky odlišné skupiny obyvatel, byly zkoumány etnické a kulturní aspekty řečové komunikace a řečového chování, jež se projevují např. v komunikaci bělochů a Afroameričanů v USA, asijských a afrických imigrantů ve Velké Británii a na dalších místech.

3.4.2 Etnografie komunikace Tuto oblast vědy založil svými procesy Dell Hymes v 60. – 80. letech minulého století. Procesy byly prováděny pozorováním toho, jaké komunikační zvyklosti, rituály a tradice jsou charakteristické pro příslušníky různých etnik a národů. Před rokem 1989 působil v USA český badatel Z. Salzmann, který vyjádřil podstatu etnografie komunikace takto: Etnografie komunikace představuje důležitý aktuální přínos, doplňující již pevně konstruovaný výzkum kultur prováděný antropology a výzkum jazyků prováděný lingvisty. Cílem tohoto nového pole bádání je podat pokud možno úplný obrat užívání řeči v různých společnostech a vytvořit historické a srovnávací studie o tomto předmětu. Využití rostoucího objemu informací z oblasti etnografie komunikace může přispět k řešení některých sociálních problémů společností, v nichž žije mnoho národů vedle sebe, ale přitom vždy nesdílejí stejné způsoby komunikace (Salzmann, 1997, s. 138139, tučně J.P.).

3.4.3 Etnopsycholingvistika Tato oblast vědy byla rozvíjena v druhé polovině 19. století v bývalém Sovětském svazu. Rozvoj této vědy plynul tím, že ve státě, který byl multikulturním a multietnickým společenstvím, v němž denně probíhala interkulturní komunikace v nesčetných kvantech desítek různých etnik. V etnopsycholingvistických experimentech se často používala metoda produkování verbálních asociací, u dospělých i u dětí.

3.5 Počty etnik a kultur v Evropě a ve světě Uvádí se, že ve světě existuje až 5000 různých etnik různých velikostí. Některé jsou v počtu statisíců, jiné v desítkách. Například na severu USA ve státech Severní a Jižní Dakota, Wyoming a Montana žije tisíce let staré etnikum a tím jsou Indiáni. Dnešní Indiáni už ovšem mají málo společného s Indiány, které známe z takzvaných Mayovek, 21

jedná se spíš už o zanikající etnikum, panuje zde vysoký výskyt alkoholismu, sebevražd a chudoby, podobné zanikající kmeny žijí i v Africe či v Asii. Čeští etnografové zveřejnili přesnější údaje o etnikách světa v 739 národů (Hubinger, Honzák, Polišenský, 1985). Tento počet je pouze odhadující, je téměř nemožné přesně vyměřit počet kultur v celém světě. Když vynecháme etnika žijící v části Ruské federace, žije v Evropě 72 původních etnik. Jak výše bylo popsáno, jedná se o přibližná čísla a existuje několik děl, které se touto problematikou zabývají. Jedná se například o americké dílo Ethnographic Atlas (1967), který vznikl na Yale University (USA) a přináší přehled o 1264 etnických kulturách. [7]

3.6 Známky komunikačního chování v národních kulturách V dnešní době je zájem o komunikaci hlavně v praxi, která se objevuje v oblasti mezinárodního obchodu, mezinárodního podnikání a managementu. Mnoho lidí si uvědomuje, jak důležitá je efektivnosti komunikace, zvláště v případě dvou hovořících partnerů odlišných kultur a myslících v odlišném jazyce.

3.6.1 Nízký komunikační kontext Je běžný v kulturách těch národů, kde se vyjadřují jasně, stručně, zřetelně, není potřeba číst z kontextu, co tím asi uvedená osoba myslela jak tomu je například v anglickém jazyce. Tento styl mluvy je typický pro Německo, Švýcarsko, Skandinávský poloostrov aj. Typické je to dále například pro Nizozemce, kteří si neberou servítky s tím, když s něčím nesouhlasí, vyjadřují se přímo a otevřeně. Češi se mohou leckdy zaleknout, jelikož nejsme na takový styl komunikace zvyklí.

3.6.2 Vysoký komunikační kontext Tento komunikační kontext je příznačný pro kultury, jejichž obyvatelé nejsou v mluvě příliš otevření a je potřeba klást důraz na neverbální prvky, což znamená, na řeč těla. Tento styl je typický pro státy jižní Evropy (Italy, Portugaly, Francouze, Španěly), ale také pro národy asijských kultur. Např. pro Japonce není typické, aby na obchodní schůzce s cizinci jasně vyjádřili své záporné stanovisko, respektive svůj nesouhlas vyjádří s nějakým návrhem či názorem. Snaží se negativní odpověď nahradit různými 22

neurčitými výrazy, odkazují na blíže nedefinované potíže, přecházejí k jiné tématice nebo odmítnou otázku partnera. Není to ovšem výraz nějaké neupřímnosti Japonců, jen v jejich státě je přímé jednání považováno za nezdvořilé.

3.7 Komunikační etiketa Problémy ohledně komunikační etikety nastávají tehdy, kdy spolu dva cizinci komunikuji, ovládají příslušný jazyk, avšak neznají – nebo znají, ale nerespektují pravidla komunikační etikety svých partnerů. U některých kultur má totiž komunikační etiketa velice významný postoj. Jedna taková sbírka, která obsahuje velkou řadu pravidel komunikační etikety charakteristických pro jednotlivé kultury a etnika se jmenuje Multicultural Manners (Norine Dresserová, 1996). S.D.Seligman se například zabývá obchodní etiketou v Číně (Čínská obchodní etiketa, 2007). Komunikační etiketa v interkulturním hledisku zahrnuje např. tyto záležitosti verbální a neverbální komunikace: Rituály týkající se pozdravů. Např. evropské podání ruky při setkání může být v nějaké kultuře asijských národů nevhodné, jelikož zde tělesný kontakt při pozdravení je kolikrát dokonce i tabu. Zatímco Japonci se místo podání ruky uklánějí, Číňané ruku podávají, a to jak mezi sebou, tak i mezi cizinci, avšak neuklánějí se. Tyto rozdíly panují i mezi samotnou Evropou. Obyvatelé Středomoří (Italové, Španělové, Francouzi aj.), zda jsou známí či přátelé, při setkání se líbají na obě tváře, a to příslušníci obou pohlaví. Toto gesto, podle mého názoru je potřeba zdůraznit. Ve zbytku Evropy by bylo na tvář líbající se muže pohlíženo skrz prsty a dočkali by se pouze hanlivých označení pro homosexuály. Ba naopak v jižní Evropě a nejen zde, například i v Gruzii se vzájemně líbají na tváře i muži, při setkání s přítelem na ulici apod. Podobně se projevují interkulturní rozdíly při usmívání. Evropané a Američané vyjadřují úsměvem přátelský vztah, dobrou náladu, sympatie aj. V kultuře Korejců, Vietnamců a Japonců je úsměv často výrazem omluvy, rozpaků, zmatku, nejistoty aj. Což je někdy Evropany vysvětlováno jako negativní gesto. Např. mnozí Češi si 23

vysvětlují úsměv Vietnamců jako projev sympatie, ačkoliv se v mnoho případech jedná o projev rozpačitosti. Dalším velice zajímavým rysem je způsob jakým dávají příslušníci různých kultur najevo své emoce, city, pocity. Když si to zevšeobecníme, v Evropě bychom se mohli orientovat pomocí takové geografické příčky. Čím severněji sídlí určitě etnikum, tím jsou projevy emocí tlumenější, naopak příslušníci sídlící v jižních částech projevují emoce výrazněji Takto je rozdílná komunikace např. Norů, Finů, Švédů v porovnání s komunikací Italů, Španělů či Francouzů. Skrývání emocí je charakteristické také pro Japonce a Číňany. Proto se třeba Číňané neusmívají při představování, což ovšem nelze interpretovat jako nezdvořilost. [8]

4 Erasmus Program Erasmus podporuje zahraniční mobilitu studentů a pedagogů vysokých škol. Název Erasmus byl odvozen od jména nizozemského renesančního humanisty Erasma Rotterdamského, může se také dále odvozovat z anglické zkratky European Action Scheme for the Mobillity of University Students (Evropský program pro podporu mobility vysokoškolských studentů). Program byl založen roku 1987, v letech 2000 až 2006 byl součástí programu Sokrates. V letech 2007 až 2013 byl součástí Programu celoživotního učení. Od roku 2014 je nahrazen programem Erasmus+.

4.1 Podmínky studentů pro přijetí do programu První krok, který musí student učinit je podat přihlášku na vysoké škole, jejíž je studentem a přidat k ní patřičné dokumenty jako průměr známek za uplynulé studium, počet získaných kreditů či jiných podmínek, které si škola stanovuje individuálně. Zda student splní požadované podmínky, je pozván k ústnímu pohovoru v tom jazyce, v jakém by probíhala výuka na škole, o kterou se uchází. Poté nadchází psychologický test nebo znalostní test, což je opět v kompetenci jednotlivých škol. Všechny tyto kroky jsou bodovány škálou, která je určena pro všechny studenty stejně, a kteří studenti získají nejvíc bodů, tak jsou vybráni ke studijnímu pobytu na školu jimi vybranou po případě na školu, kterou si zvolili jako náhradní. Délky studijních pobytů jsou různé, nejčastěji se však pohybují v rozmezí 3 až 6 měsíců, od letošního roku mají studenti možnost vyjet na Erasmus v rozmezí až 12 měsíců. 24

4.2 Dotování studentů Student získává od Evropské unie grant, jehož výše se odvíjí v závislosti, do jakého státu vycestuje. V jižních státech se granty pohybují mezi 300 – 400 euro, tato samá výše se pohybuje i ve střední Evropě a v severní Evropě se grant pohybuje okolo 500 euro měsíčně. Student podstatnou část grantu dostane již před odjezdem, takže se nestane, aby neměl na základní životní potřeby. Druhou část dostane v průběhu pobytu zasláním na účet.[9]

PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části se zabývám rozdílnostmi v portugalské a české komunikaci a kultuře. Mé poznatky plynou z mých zkušeností. Jelikož jsem čtyři měsíce strávila v Portugalsku na studijním Erasmus pobytu, z rozhovorů s dalšími českými studenty, kteří v Portugalsku pobývali delší čas ať už na studijním nebo pracovním programu a s portugalskými studenty, kteří právě absolvují Erasmus na VŠPJ.

5 Česká republika 5.1 Základní informace o České republice Česká republika je malebná země uprostřed Evropy a díky její poloze byla nazývána “srdce Evropy“, ovšem dnes již toto označení přebral Brusel jakožto hlavní město Evropské unie. Země čítá přes 10 milionů obyvatel, z čehož přes milion obyvatel bydlí v hlavním městě Praha, které je jedním z největší lákadel pro turisty. Praha se postupně vyvíjí již 11 století, v minulosti byla sídelním městem českých knížat a králů, římskoněmeckých císařů a roku 1918 se stala hlavním městem Československa, které se roku 1991 rozpadlo a od té doby je hlavním městem České republiky. Leží na řece Vltavě a sídlí zde prezident republiky, parlament, vláda, ústřední orgány a jeden ze dvou vrchních soudů. Největší turistická lákadla Prahy jsou - Václavské náměstí, Karlův most, Pražský hrad, Lennonova zeď, Petřín a mnoho dalších. Mezi další nejvíce vyhledávanější turistická místa v České republice patří Karlovy Vary, Terezín, Český Krumlov, Kutná Hora, Ostrava a několik dalších. V české republice se jako v jedné z mála zemí Evropské unie neplatí eurem, ale českou korunou. Česká republika je demokratickou zemí v čele s prezidentem Milošem Zemanem. 25

5.2 Neverbální komunikace v České republice Česká republika leží ve středním pásmu Evropy a od této polohy se také vyvíjí náš přístup k lidem. Objímání a líbání většinou probíhá jen mezi lidmi, kteří mají mezi sebou bližší vztah, například dobří přátelé nebo členové rodiny. Při seznámení s cizí osobou je pro nás typické podání a potřesení pravou rukou při čemž si držíme jistý odstup od osoby, abychom si zachovali osobní prostor. Lpíme na pohledu z očí do očí, pokud se někdo vyhýbá očnímu kontaktu, bývá považován za nedůvěryhodného. Pokud dochází k přílišným dotekům a polibkům dvojic stejného nebo i odlišného pohlaví je toto chování považováno za neslušné. Dále jako v několika dalších zemích je neslušné ukazovat prstem na osoby.

5.3 Přístup Čechů k cizincům Češi obecně patří k severnějším náturám, tudíž při setkání s cizincem nebo cizí osobou můžeme zpočátku působit trochu chladně. Nejsme otevření hned při prvních setkáních, musíme si v první řadě vytvořit nějaký vztah s jistou osobou, vytvořit si nějaký názor o ní a až poté co se lépe poznáme, jsme ochotni se více otevřít. Na tento postoj existuje mnoho názorů, ovšem dle mých zkušeností z jižních států jako je Itálie, Řecko, Španělsko či Portugalsko, lidé tam jsou schopní při prvním setkání hovořit o platu svých rodičů, o jejich předešlých výdělcích, o sexuálních zážitcích apod. Pro mě to bylo šokující a jenom mi probíhalo hlavou: „Proč mi to říká? Vždyť mě vůbec nezná, co jsem za člověka, tyto informace mohu použít klidně proti němu/ní a uškodit mu/jí“. Zřejmě je to tamní mentalitou lidí a nikoho by ani nenapadlo tyto informace proti někomu použít. Samozřejmě ani mě ne. To je nejspíš ten důvod, proč jsou tak otevření, smýšlí jinak, než my severnější nátury. Ovšem já zastávám názor, že je ze začátku dobré zachovat si dekorum a otevřít se jen těm lidem, které mohu pokládat za skutečné přátele.

26

6 Portugalsko 6.1 Základní informace o Portugalsku Portugalsko, oficiální Portugalská republika, portugalsky República Portuguesa je evropský stát ležící na jihozápadním cípu Pyrenejského poloostrova. Jediným jeho pevninským sousedem je Španělsko, západní a jižní pobřeží omývá Atlantský oceán. V historii se Portugalsko snažilo udržet několik kolonií v Africe jako Angola, Mozambik nebo Princův ostrov, ale podařilo se mu vybojovat pouze ostrovy státu přilehlé a to Azory a Madeiru. Hlavním městem je Lisabon, který dominuje nejdelším mostem v Evropě s názvem Vasco da Gama most, dále dominuje památkami jako – Belémská věž, Diamantový dům, Katedrála Sé, Náměstí Praça Dom Pedro IV. s budovou Národního divadla D. Maria II., a mnoho dalších. Portugalsko při rozloze 92 000 km2 má pouhých necelých 11 milionů obyvatel, tudíž zde panuje nízká hustota zalidnění.

Prezidentem

je

Aníbal

Cavaco

Silva

a

platí

se

zde

eurem.

Nejnavštěvovanějším turistickým místem kontinentálního Portugalska je určitě jižní část státu, kde se nachází oblast Algarve s přírodními útesy a úkazy, dále mezi nejnavštěvovanější místa patří Lisabon a na severu státu město Porto. Dalšími přírodními úkazy a turistickými lákadly jsou Azorské ostrovy a Madeira. Na těchto ostrovech se setkáte s nezapomenutelnou přírodou, útesy a originální gastronomií. Zajímavostí je, že na Madeiře se narodil nejslavnější fotbalový hráč Cristiano Ronaldo, na kterého je celé Portugalsko právem pyšné a na jeho počest na tomto ostrově vybudovali jeho muzeum. (Novák, 1997, str.66)

6.2 Neverbální komunikace v Portugalsku V Portugalsku podobě jako v dalších jižních zemích se klade na neverbální komunikaci veliký důraz, lidé se při seznámení líbají na tvář, známí se při setkání objímají a líbají i v případě, že se jedná o stejné pohlaví. Tudíž v Portugalsku není zvláštní, že se dva muži navzájem políbí na tvář. Potřepání rukou i u osob vyšších postavení není vůbec cizí, nicméně bývá často doprovázeno dalšími dotyky, ať už poplácání po ramenou, objetí nebo pohlazením.

27

6.3 Přístup Portugalců k cizincům Portugalci obecně jsou velmi vlídní a milí lidé. K cizincům přistupují s úctou a s otevřenou náručí. Jsou velmi pohostinní, na čemž si zakládají, neunesli by představu, že bychom se cítili v jejich zemi jako nevítaní hosté. Z mých zkušeností mohu potvrdit, že každý Portugal, který byl se mnou a mými kamarády ve styku se snažil ve všem nám vyjít maximálně vstříc a učinit náš pobyt více pohodlný a zábavný.

7 Vlastní šetření 7.1 Získávání dat Své šetření jsem soustředila výhradně na české studenty vysokých škol, kteří se zúčastnili nebo právě zúčastňují studijního nebo i pracovního programu Erasmus v Portugalsku, a portugalské studenty, kteří se právě zúčastňují studijního Erasmu zde v Čechách. Sehnat studenty, kteří odpovídají mým parametrům, nebyl příliš těžký úkol, jelikož se znám se všemi osobně ať už z VŠPJ nebo přímo z Portugalska. Potěšila mě ochota studentů k poskytnutí rozhovoru.

7.2 Metodika šetření K výzkumu jsem použila metodu řízených rozhovorů. Předem jsem měla připravené otázky, které byly studentům pokládány tak aby měli i vlastní prostor k vyjádření, popřípadě otázku doplnit vlastními názory či zkušenostmi a zážitky. Všichni respondenti byli předem upozorněni, o jaký rozhovor se bude jednat a k jakým účelům bude sloužit, tudíž byli na diskusi připraveni předem. Řízený

rozhovor

s českými

studenty

jsem

vedla

v našem

rodném

jazyce,

s portugalskými studenty rozhovor probíhal v jazyce anglickém. Před rozhovorem s portugalskými studenty jsem měla obavy spojené s jazykovou vybaveností studentů, ale byla jsem mile překvapena, že na menší gramatické výjimky studenti bystře reagovali a ihned porozuměli kladené otázce.

28

Rozhovor jsem se snažila soustředit do těchto oblastí: -

Rozdíly druhů komunikace,

-

způsob komunikace,

-

použití jazyka ke konverzaci – verbální a neverbální vyjadřování,

-

školní kultura,

-

stravovací návyky,

-

přístup člověka k člověku.

Dotazování

jsem

prováděla

v průběhu

listopadu

a

začátku

prosince

2015.

S portugalskými studenty jsem vedla řízený rozhovor osobně na půdě VŠPJ v anglickém jazyce. S českými studenty jsem prováděla všechny rozhovory přes aplikaci Skype, jelikož se momentálně nachází po různých částech Evropy, kam odjeli za prací nebo za dalším navazujícím studiem. Pouze dva Češi z mých respondentů se nyní nachází v České republice, ale i když naše země je malá, přes to je mezi námi trasa dlouhá přes více než 250km, tudíž jsem zvolila rychlejší druh komunikace a tím je právě aplikace Skype.

7.3 Účastníci šetření Pro můj výzkum jsem si záměrně vybrala Erasmus studenty, jelikož v průběhu jejich pobytu jde hlavně o poznání tamní kultury. Školní docházka není tolik striktní, student má spoustu volného času, cestuje po zemi, poznává její kulturu daleko rychleji díky spolužákům ve škole, kteří mu také mnoho věcí ohledně naší kultury vysvětlí a ukážou. Jelikož se jedná o studenty vysokých škol, věk respondentů se pohybuje mezi 20-25 lety. Dále jsem se snažila respondenty rozdělit rovnoměrně podle pohlaví. Počet Čechů a Portugalců, kteří mi poskytli rozhovor a podělili se o své zkušenosti, bylo celkem dvanáct, šest Čechů a šest Portugalců, z toho vždy tři byly dívky a tři chlapci.

29

Tabulka č. 2: Seznam dotazovaných Čechů (autorky vlastní)

jméno respondenta

jméno VŠ

délka pobytu v Portugalsku

Barbora

VŠPJ

6 měsíců

Markéta

VŠPJ

5 měsíců

Nikola

VŠPJ

5 měsíců

Lukáš

Masarykova univerzita, Brno

Jakub

Masarykova univerzita, Brno

Matěj

UHK

7 měsíců

10 měsíců 6 měsíců

Kromě ostatních, Matěj a Nikola se v Portugalsku stále nacházejí, tudíž od nich mám přímo čerstvé informace, ovšem od názorů a poznatků ostatních se moc neliší. Portugalci jsou stále vlídní a pohostinní tak, jak tomu bylo před dvěma lety, když jsem absolvovala Erasmus program s ostatními respondenty.

30

Tabulka č. 3: Seznam dotazovaných Portugalců (autorky vlastní)

jméno respondenta

jméno VŠ

délka pobytu v České republice

Joana

FLUC - Coimbra

5 měsíců

Ana Sofia

FLUC - Coimbra

5 měsíců

Eduarda

IPVC - ESTG

6 měsíců

Nuno

IPVC - ESTG

6 měsíců

Rodrigo

IPVC - ESTG

6 měsíců

Tiago

IPVC - ESTG

6 měsíců

Tito zmínění respondenti právě absolvují program Erasmus v Jihlavě. Jejich délka pobytu se odvíjí od možností, které jim nabízí universita, kterou studují. Joana a Ana Sofia studují na universitě v Coimbře a ostatní studují fakultu cestovního ruchu na universitě IPVC ve Vianě do Castelo.

VLASTNÍ VÝZKUM 8 Očekávání Portugalců a střet s prvními rozdíly kultur Před tím, než dotazovaní Portugalci přijeli do Čech, očekávali větší přívětivost a přátelštější přístup zdejších lidí. Zdá se jim, že čeští lidé nemají kladný přístup k vytváření nového přátelství s cizinci, a že je na ně pohlíženo jako na jinochy. Dále byli trochu zklamáni ze zdejšího jídla, které se od toho jejich razantně odlišuje. Na druhou stranu předpokládali mnoho výletů, jelikož se Česká republika nachází uprostřed Evropy a je snadné odsud vycestovat do mnoha okolních států. Tuto výhodu si respondenti moc chválí a naplno jí využívají. Dále si Českou republiku zvolili díky místním cenám. Dotazovaní uvedli, že očekávali levné potraviny, pivo a již zmíněné

31

vycestování do okolních států. Jako poslední uváděli, že očekávali větší vědomosti místních lidí, jež se týkají anglického jazyka. „Čeští lidé moc nemluví s tím, kdo není jejich přítel. Tudíž nemají zájem navazovat nové přátelství. Očekával jsem naprostý opak. Dále jsem určitě očekával, že zde strávím příjemné chvíle, protože tu je levněji, než v Portugalsku a Česká republika se nachází ve střední Evropě, takže tu máme mnoho možností kam vycestovat za příznivé ceny.‘‘ – Ana Sofia Dále jsou Portugalci zaskočeni naším denním stravovacím rozvrhem. V Portugalsku jsou zvyklí obědvat mezi druhou a třetí hodinou odpoledne, to je značný rozdíl oproti České republice, kde lidé, kteří pracují od brzkých ranních hodin, obědvají v jedenáct hodin dopoledne a ostatní mezi dvanáctou a první hodinou odpoledne. Portugalci si také stěžují, že Češi chodí brzy domů z večeře s přáteli v restauraci. Češi jsou zvyklí večeřet okolo šesté či sedmé hodiny večerní a Portugalci, jelikož mají později oběd, večeří okolo deváté či desáté hodině večerní, povětšinou ve větších skupinách ať už s přáteli nebo rodinou. Při večeří se baví, povídají si klidně i pár hodin, což se v Čechách moc nevyskytuje, pracující člověk chce být v deset večer už v klidu v posteli a společnost moc nevyhledává. „Češi jedí dříve než Portugalci. Portugalci jedí hodně ryb a k jídlům je vždy jako příloha rýže nebo těstoviny, ale v Česku jsou někdo pouze jídla masová, například jen s chlebem. Dále bych chtěla podotknout, že Češi chodí brzy domů, při společné večeři s přáteli jsem zůstala pouze já a moji dva přátelé - také z Portugalska jako poslední a ještě jsme si přes hodinu povídali.“ - Joana V Česku jsou lidé již od narození vedeni k tomu být všude včas. Například, když máte schůzku nebo začátek školy či práce, měli byste být na místě alespoň pět minut předem. Je to znak úcty a dodání vážnosti situace, když přijdete pozdě, jedná se automaticky o znak ledabylosti a je na vás pohlíženo jako na vyvrhele. Tudíž když se do takovéto kultury snaží zařadit jedinec, který pochází z místa, kde na časovou přesnost není kladen důraz, může to být menší oříšek. V tomto bodě dochází ke střetu dvou rozdílností kultur a je třeba nesmírné tolerance. Portugalští studenti uvedli, že permanentně jsou všude pozdě nebo alespoň později, než studenti z Čech. Kdyby se jednalo o studenty z Čech, nejspíše by se vyskytlo určité napětí mezi studenty i profesory. Jelikož se jedná o odlišnou národnost, jsme více shovívavý a tolerujeme 32

jejich náturu a zvyky. Touto problematikou se zabývá například vědní disciplína kulturologie, kde se uvádí například již zmiňovaná potřebná tolerance k ostatním kulturám. „My Portugalci jsme opozdilci, na schůzky většinou chodíme pozdě, ale zatím na nás nikdo za to nebyl rozhněvaný.“ - Nuno Rozdíl v módě mezi jednotlivými státy a hlavně mezi státy ležící na jihu a na severu jsou razantní. Z odpovědí Portugalců vyplynulo, že dle jejich názoru v Čechách lidé o sebe nedbají tolik jako lidé v jejich zemi. Možná je to podmíněné tím, že Čeští lidé dávají spíše přednost tomu, co umí a jaké vědomosti ovládají. Možná je to pouhou domněnkou Portugalců, jelikož nejsou na náš styl módy zvyklí. Britský antropolog E.B.Taylor podotýká, že kultura je dána zvyky, stylem života a vším v čemž daný jedinec vyrůstá. Tudíž dle názoru Portugalců nejsme dobře oblékáni, ovšem to samé si mohou Češi myslet o nich. Tyto názory mohou být ovlivňovány spousty faktory, jenž záleží na tom, které místa jsme v dané zemi navštívili, s jakými lidmi jsme přišli do styku, velké rozdíly jsou také mezi maloměstem a velkoměstem. „Ano, cítím veliké rozdíly mezi vaší a naší módou. Vy spíše vypadáte jako v roce dva tisíce, ale nyní je rok dva tisíce patnáct.“ - Rodrigo

8.1 Studium v Čechách První co Portugalci zmínili, že v Čechách netáhneme za jeden provaz. Oni jsou zvyklí vše dělat dohromady a trávit spolu čas i mimo školu. Vždy jsou tu jeden pro druhého. Chybí jim zde tzv. „akademický duch“. V Portugalsku studenti spolu plánují mimoškolní akce, na které vybírají peníze od lidí například hraním na hudební nástroje a zpěvem. Každá universita má svůj spolek, jenž se obecně nazývá ‘‘tuna‘‘ a je to uskupení studentů, kteří se oblékají do tradičního školního oblečení a hrají na tradiční hudební nástroje. Tato tradice má kořeny v Portugalsku a Španělsku od třináctého století. Studenti z toho mají potěšení a hrají, protože to berou jako formu odreagování a uctění tradice. Dále v Portugalsku existují studentské akce jako “Semana academica“, což v překladu znamená “Akademický týden“. V průběhu tohoto týdne jsou po celém státě různé festivaly a koncerty pořádané studenty pro studenty. Celkově studentský život v Portugalsku je bohatší, než tady v Čechách.

33

„V Portugalsku je více cítit takzvaný “akademický duch“ a pořádá se tu více mimoškolních aktivit. Studenti jsou stále spolu ve škole i mimo školní lavice. V Jihlavě takovýto duch neexistuje. Každý si všímá svého a o ostatní se moc nestará. Nikdy jsem tu například neviděla studenty, kteří by spolu trávili čas i mimo školní aktivity.‘‘ – Eduarda

8.2 Strádání Jak již bylo zmíněno, Portugalci nejsou milovníky České kuchyně, tudíž několikrát zmínili, že jim chybí jejich pokrmy, ryby a mořské plody, kterých zde je nedostatek. Dále jim schází jejich jazyk, noční život s kamarády, silná káva, na kterou jsou zvyklí a akademická atmosféra. Z této otázky jsem zjistila, že pro nás pro Čechy byl pobyt v Portugalsku spíše odreagováním a příjemným potěšením, kdež to pro Portugalce, kteří vycestují do naší země, jejíž hranice se střetávají se severním chladným přístupem lidí a jejich životním stylem je to spíše šok. „Chybí mi má rodina, moji kamarádi a duch portugalské university. V České republice neexistuje tzv. ‘‘akademický duch‘‘ a universita mi často připomíná střední školu.‘‘ Tiago Česká republika je ve světě známá jako jedním z hlavních distributorů chmelového moku – piva. V loňských letech Plzeňský Prazdroj rozšířil své působení na světovém trhu a nyní exportuje pivo i do zemí jako jsou Arabské Emiráty, Argentina, Vietnam, Sýrie nebo Severní Korea. Není proto divu, že dotazovaní Portugalci uvádějí právě pivo jako jednu z položek, kterou budou ve své zemi postrádat. Bude jim chybět jeho chuť a zároveň i cena, která je více než příznivá. Nejen pivo je u nás v České republice pro cizince za příznivé ceny, proto respondenti nejvíce zmiňovali nízké ceny potravin a dopravy. „Nejvíce mi budou chybět výlety, ceny za hromadnou dopravu v České republice jsou skoro poloviční, než u nás v Portugalsku‘‘ – Rodrigo

34

8.3 Podmínky země k aklimatizaci cizinců Faktu, že Česká republika se spíše řadí k těm chladnějším státům, co se povahy a nátury člověka týče, odpovídají i pocity Portugalců, kteří tu žijí. Jak jsem již zmiňovala, v Portugalsku jsou zvyklí na úsměvy lidí, vřelý přístup a pohodovou atmosféru, v České republice tyto zvyky bohužel nepanují, tudíž u Portugalců můžeme zaznamenat tzv. kulturní šok. V naší zemi jsme zvyklí se neustále za něčím honit, dodržovat pravidla, co je v řádu, je pro nás svaté a to může být pro národnost, jako jsou Portugalci značný problém. Dále Český stát jako takový je charakteristický tím, že jedinec má okolo sebe určitou sortu lidí, se kterými je v rodinném či přátelském vztahu a je velmi složité aby do této určité sorty přijmul nového člena. Nyní bychom mohli polemizovat nad tím, že každý není takový, ovšem když se nad tím zamyslíme, valná většina Čechů disponuje touto vlastností. Abych nezmiňovala Český národ pouze v negativním znění, Portugalci si například nesmírně chválí přístup učitelů a studentů, se kterými jsou v přátelském vztahu. „Když pominu mentory a profesory ve škole, valná většina lidí se s námi nebaví. Občas se cítíme od vás odlišně, protože na nás lidé pohlížejí jako na jinochy.“ - Joana

9 Očekávání Čechů a střet s prvními rozdíly kultur Asi jako každý méně zcestovalý člověk si Portugalsko představuje jako tropickou zemi, protože se nachází na jihu Evropy. Jeden z uvedených důvodů respondentů bylo rozhodnutí navštívit Portugalsko právě díky jeho počasí, ne každý si ovšem uvědomuje, že celé východní pobřeží Portugalska omývá Atlantský oceán a jde od něj chlad a vítr. Respondenti byli tímto lehce zaskočeni, hlavně ti, kteří pobývali v severní části státu. Dále respondenti očekávali krásnou přírodu, navázání nových přátelských vztahů, a že lidé budou přívětiví. Tyto všechna předčení se jim vyplnila, až dokonce předčila, o čemž dokazuje odpověď jednoho z dotazovaných. „Mé představy o vycestování do Portugalska to dokonce předčilo. Věděl jsem, že je Portugalsko nádherná země, ale netušil jsem, že tu můžete objevit naprosto všechno – nádherné písčité pláže, rozsáhlé zalesněné plochy, vynikající kuchyni, bohatý noční život, kulturní vyžití v podobě koncertů a jiných událostí přímo na ulicích, krásnou 35

architekturu a hlavně – více než bohatou historii doprovázenou ruku v ruce s nádhernými památkami. O Azorských ostrovech či Madeiře raději ani nemluvě.“ – Matěj Jakožto v zemi s přístupem k oceánu, dá rozum, že k hlavním stravovacím návykům patří rybí pokrmy či jiné plody moře. Ovšem můžete pozorovat jisté rozdíly mezi jihem a severem Portugalska (oblastí Lisabonu a oblastí Porta). Po celém Portugalsku se hojně jí i vepřové či hovězí. Vepřové hlavně na severu. Nejlepší hovězí najdete na Azorech. Nejčastější přílohou budou zřejmě hranolky, rýže, salát či pečené brambory. Jako předkrm se často podávají ovčí, kozí či kraví sýry. Můžete také najít hodně luštěninových salátů. Co se stravovacích návyků týče, je tu velmi oblíbená konzumace malých a silných káv během celého dne. Oběd se jí později, než u nás – okolo druhé či třetí hodiny. Večeře pak okolo deváté či desáté. Běžný Portugalec jí pětkrát denně – snídaně, svačina před obědem, oběd, menší studená večeře odpoledne a velká teplá večeře. V Portugalsku je kuchyně jednoduchá, lehká, nekořeněná, ne příliš mastná, ale ovšem vydatná. Češi zde mohou strádat bohatou nabídku různých druhů koření, které u nás seženete v každém marketu, v tom portugalském najdete v celém obchodě jeden malý regál se základním kořením jako sůl, pepř, kmín, bylinky apod. „Portugalci jsou velmi sdílní, mnohokrát jsme byli pozvání přímo k nim domů, abychom vyzkoušeli tradiční portugalské pokrmy. Jsou zvyklí jídlo jíst pohromadě ať už s rodinou nebo s přáteli. K jídlu – většinou mořské plody bylo podávané dobré víno hodící se k pokrmu.‘‘ - Lukáš „Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a máš dva dny volno“, toto motto Portugalcům jistě není cizí, vše co je možné, tak odloží na příště. Tento způsob pojetí času převládá ve většině jižanských evropských států. Lidé zkrátka mají více času na všechno a neradi se stresují. Při sjednání schůzky, je pravidlem, že Portugalec přijde minimálně o patnáct minut později. Celkově v tomto státě není kladen takový důraz na přesnost a být opozdilcem není nic neobvyklého. Ovšem všechno by mělo mít svůj řád a Portugalské úřady se rozhodly, že zavedou elektronické čipy, kterými se student nebo profesor musí prokázat u vrátnice, aby mohli být kontrolovány příchody na pracoviště a docházka studentů. Tento systém již v několika školách funguje.

36

Všechno má své pro i proti, Portugalci jsou sice pohodoví, stresují se méně oproti severním státům, což zanechává obrovské stopy na mentalitě lidí, ale zároveň to přináší značné problémy, jež se například organizací větších akcí týče. „Před tím, než jsme sem přijeli, nám známí říkali, že zde všichni lidé chodí pozdě, jak učitelé, tak studenti. Ale udělali zde kartičky do školy, takže učitelé i studenti musí chodit do hodin na čas. A co se týče schůzek s místními přáteli, vždy přišli alespoň o dvacet minut později.“ – Nikola S rozdílným podnebím přichází mnoho diferencí, mezi které může patřit například mentalita lidí, rozdílné zájmy a koníčky, jiné zemědělské produkty země a v neposlední řadě do této kategorie patří rozdílný styl oblékání. Když jsem Českých respondentům pokládala otázku určenou právě na rozdíly módy u nás ve střední Evropě a v Portugalsku, dostalo se mi mnoho ohlasů. Jako první faktor ovlivňující módu je právě počasí. Tudíž v Portugalsku jsou v módě pro dívky krátké trička a kraťasy či sukně nebo doplňky ve stylu, který nosí břišní tanečnice. Břišní tance jsou jisto jistě záležitostí tropických přímořských států, které jsou na tuto kulturu náležitě pyšni. Dalším faktorem ovlivňující módu bych uvedla vzrůst lidí, v Portugalsku jsou lidé vzrůstem spíše menší oproti severu. Není proto překvapením, že dívky nosí boty s podrážkou vysokou i několik centimetrů, aby si přidaly na vzrůstu. Chlapecká móda vychází z toho, že se Portugalci o sebe rádi starají a vypadají elegantně v každé příležitosti. Typický Portugalec nosí košili, přes kterou si v chladnějších chvílích oblékne sportovní sako, k tomu kalhoty a sportovní tenisky. Já osobně tento styl módy nazývám “nedbalá elegance“. „Rozdíly v oblékání spatřuji spíše v Lisabonu, ale je možné, že je i ve zbytku země. Těžko to popsat, ale Lisabon je město umělců – malířů, sochařů, básníků, muzikantů – a móda tomu odpovídá. Piercing na obličeji má skoro každá dívka, tetování je tu velmi oblíbené u obou pohlaví a u všech věkových kategorií.“ – Markéta Když porovnáme spětí rodiny a její silné pouto, je třeba zmínit, že Portugalci mají rodinné, citové pouto silnější. Z mých výzkumů jsme zjistila, že ze sedmnácti mých známých – Portugalců, ještě jedenáct žije u svých rodičů a jejich věková škála se pohybuje v rozmezí dvacet šest až třicet dva let. Podobný výzkum jsem prováděla i v Čechách, kdy jsem namátkově vybrala sedmnáct mých známých nebo kamarádů, ve 37

věku dvacet dva až dvacet šest a z toho u rodin bydlí pouhých šest dotazovaných a to jen přes víkendy, jelikož přes týden bydlí na kolejích. Čím je ovlivněno opouštění jedinců o rodin? V první řadě by možná někdo zmínil, že se může jednat o ekonomickou krizí, kterou právě Portugalsko prochází, dále nedostatkem práce nebo dalšími ekonomickými faktory. Na druhou stranu, je to určitě ovlivněné i kulturou a geny předků. Právě v těchto jižních státech v historii bylo zvykem, že celá rodina bydlela spolu, i několik generací dohromady. Nic jim nechybělo, měli moře, slunečné podnebí, moře, rybárenský průmysl, v některých oblastech rozvinuté zemědělství hlavně s citrusovými plody, olivami a podobně. Neměli tudíž tendenci k emigraci. V Čechách je psychika jedince ovlivňována již od raného dětství, když mu přehrajeme snímek o tom, jak Honzík šel na zkušenou do světa a podobně. Celkově výchova v naší zemi překypuje spíše k tomu, že v našem státě se nemáme dobře, od tatínků slýcháme neustále o platech v Německu a na severu Evropy. Tyto všechny faktory ovlivňují lidské smýšlení, jejich povahu a pohled na svět. Z vlastních zkušeností, průzkumů a rozhovorů s Čechy a Portugalci mohu tvrdit, že Češi nejsou tolik pyšní na svůj národ jako Portugalci. „My nebydlíme tak dlouho s rodiči jako Portugalci. Je to hlavně asi kvůli cenám bydlení v Portugalsku. Jak to funguje v portugalských rodinách, nedokáži říci, ale řekl bych, že my Češi jsme více pohostinní.“ - Lukáš

9.1 Studium v Portugalsku V Portugalsku jako ve většině jižních zemí je přijít na obchodní jednání o půl hodiny pozdě běžné, ovšem dostavit se pozdě na fotbalové utkání je ostuda. Jinak tomu nebylo se školní docházkou studentů i učitelů. Nejen čeští studenti byli téměř vždy v lavici včas a pokaždé se čekalo na portugalské studenty, kteří byli schopni přijít klidně i o třicet minut déle s tím, že je vše v pořádku a bez omluvy. Dále respondenti podotýkali, že v Portugalsku byl kladen důraz spíše na praxi a výuku v terénu. Většinou výuka probíhala formou projektů, na kterých studenti pracovali a jednou týdně přišli na konzultaci s jejich učitelem. Pokud bylo možné zapsat si předmět v angličtině, bylo to o aktivitě v hodině a debatování nad určitým tématem. Studenti byli do probírané látky zapojeni a museli často vyjádřit svůj názor na věc.

38

„U nás se samozřejmě více dodržuje časový plán. Studenti u nás chodí na hodiny včas. V Portugalsku se mi často stávalo, že na „dvouhodinovku“ studenti přišli i o třicet minut později. Než se nachystali a usadili se, tak se začalo učit například až čtyřicátou minutu a padesátou minutu začala přestávka. Po přestávce se samozřejmě přišli pozdě a končilo se dříve, aby se stihl oběd v rozumném čase. Takže ze dvou hodin zbylo něco kolem necelé hodiny.‘‘ – Matěj

9.2 Strádání Jako první téměř všichni respondenti zmínili rodinu, kamarády, přítele či přítelkyni, motorku apod. Ovšem toto nebylo záměrem otázky. Záměrem otázky bylo zjistit, které české produkty jim chyběly a věci, které seženou pouze v Čechách. Mezi prvními bylo zmíněné pečivo, v těchto zemích sice potkáte cukrárnu na každém rohu, ale na náš český rohlík nebo housku bohužel nikde nenarazíte. Jako poslední zmínku bych uvedla, že Čechům chybělo naše pivo. Nejvíce mě u této otázky překvapilo, že respondenti uvedli malé množství nedostatků a dva dokonce razantně pověděli „Nic, nic mi tu nechybělo.“ „Co bych to byl za patriota, kdybych nezmínil pivo. Ovšem bohatě ho vynahrazuje kvalitní víno z mnohých portugalských vinic. Nejen bílé, červené, rosé a portské, ale i typické zelené víno. Upřímně mi nechybělo nic – obzvláště ne zamračené české tváře.‘‘ Lukáš Jak je již obecně známo, v jižních státech jsou lidé více šťastní. Nezabývají se globálními problémy do hloubky a snaží se užít života. To je hlavním důsledkem, proč se cizinec při návštěvě tamní země cítí příjemně. Tázané osoby uvedli právě tyto aspekty jako hlavní, co postrádají. Dále jim chybí zvuk oceánu a výhled na něj. Portugalsko je zemí více tváří, existují zde razantní rozdíly mezi severním Portugalskem, středním a jižním. Sever země oplývá rozmanitou přírodou, zelení a národními parky, střed země je proslavený svou kuchyní, zde turista zažije největší kulinářský zážitek a jih Portugalska je proslavený hlavně tufitickou oblastí Algárve, kde se nachází útesy, písčité pláže a nejvýchodnější cíp Evropy. Respondenti tudíž nešetřili stížnostmi, že jim schází prozkoumávání nových míst, vyhledávání dobrodružství, multikulturní prostředí, ochutnávání tamních pokrmů a výlety. 39

„Nejvíce mi chybí Bola de berlim – čerstvý koblížek s pudingem. Jinak vřelost všech lidí – ať už v supermarketech, ve školách a jiných zaměstnáních. Lidé se více usmívali a byli v pohodě, ať dělali, co dělali.‘‘ - Barbora

9.3 Podmínky země k aklimatizaci cizinců Vlídný, milý a ochotný přístup Portugalcům vůbec není cizí. Lze pozorovat markantní diference mezi českou a portugalskou náturou lidstva celkově. Vzhledem k eminentní negramotnosti Portugalců, která dosahuje pěti procent z celkové populace státu, jsou Portugalci velmi dobře vybaveni znalostmi anglického jazyka, v jakémkoliv věku na jakémkoliv místě. V případě vysokoškolských studentů byl přístup k Erasmus studentům individuální, vždy záleželo na jazykové vybavenosti místního studenta, což ovšem nebylo pravidlem. Student, který neoplýval dobrou znalostí angličtiny, ale i přes to měl zájem se s cizincem pobavit, vždy se nějak dorozuměli a předali si určité informace. Povětšinou jsme se stýkali s tím, že se studenti ostýchali, ale když jsme potřebovali s něčím pomoc, vždy nám byli při ruce. Z toho výzkumu usuzuji, že Portugalci jsou starostliví lidé a snažili se, abychom se v jejich zemi měli příjemně. V České republice si například potrpíme, aby mladší zdravil staršího, dále si potrpíme na tykání a vykání u čehož portugalština trochu upouští. V tamním jazyce se například používá jednotný výraz “olá“ určený pro pozdrav při setkání. Takto se zdraví všichni lidé, kamarádi, dospělí s mládeží, nadřízený s podřízeným a nezáleží na věku nebo postavení kdo koho pozdraví dříve. Celkově tyto pravidla jsou v této zemi uvolněná. „Velice vlídný přístup je Portugalcům vlastní. Vřelé přivítání bylo pokaždé a vždy. Portugalci mluví rádi – hodně a nahlas.“ – Jakub

40

10 Shrnutí diferencí mezi Čechy a Portugalci Tabulka č. 4: Shrnutí diferencí mezi Čechy a Portugalci (autorky vlastní)

Češi

Portugalci

na čas přesní

uvolněnější styl, co se času týče

časté dodávání si odvahy alkoholem

nepotřebují alkohol k zábavě

nadřazení v pozicích učitel - žák

pozice učitel – žák = kolegialita

opouštění rodin v mladém věku

staří mládenci bydlící u matek

národní hrdost chybí

hrdí na svoji zemi

11 Doporučení Na základě mých zkušeností a rozhovorů, nabídnu doporučení a rady pro ty, kteří se do Portugalska chystají na studijní pobyt nebo jen na rekreační dovolenou. -

Připravte se na pozvolnější tempo při vyřizování jakýchkoliv záležitostí. Portugalci jsou pečliví a vstřícní, ovšem někdy už jen z principu na e-maily odpovídají s několika denním zpožděním.

-

Když jdete vyřizovat nějakou záležitost osobně, nezačněte ihned s daným problémem nebo záležitostí, která je potřeba vyřešit, nejdříve se zeptejte, jak se dané osobě daří, jestli je vše v pořádku a zmiňte názor na počasí. S tímto gestem dochází k uvolnění situace a příjemce žádosti bude více vstřícný.

-

Ve školním procesu počítejte s tím, že časový rozvrh je přibližný, stává se, že vyučovací hodina začne o několik minut déle a skončí o několik minut dříve.

-

Zapomeňte na vystresovanou atmosféru v řadě na oběd nebo v supermarketu, v Portugalsku Vám totiž nic neuteče.

-

Není obchod otevřen podle pracovní doby? Nevadí, jděte se projít po okolí, nasát krásného počasí, popřípadě si popovídat s lidmi, kteří také čekají na otevření obchodu, a čekání bude hned příjemnější.

-

Jsou svátky a supermarket má zavřeno? V Čechách se jedná o skandál, v Portugalsku prodavačkám dopřejí zasloužené volno a svátky strávené s rodinou a přáteli. 41

-

Portugalci jsou velmi zdvořilí a potrpí si na zdvořilostní fráze, buďte k nim přátelští také a den bude hned o něco hezčí.

-

Dbejte na svůj vzhled, Portugalci si na něm velmi zakládají, ovšem neovlivní jejich komunikaci s Vámi.

-

Jestli se chcete někomu zavděčit a pozvat ho na sklenku, doporučuji zvolit místo kavárny či restaurace pozvání k Vám domů. Tento osobitější styl Portugalci jistě ocení a získáte si snadněji jejich důvěru k Vám.

-

Portugalci si jsou vědomi, že jejich jazyk je velmi těžký k naučení a anglicky zde mluví velké množství lidí, tudíž si s angličtinou vystačíte, ovšem naučit se pár frází z jejich jazyka je jistě potěší.

-

Připravte se, že Portugalci jsou mírnější nátury, jsou klidní a vše dělají s rozvahou. Význam užívání si života pro ně neznamená chodit na divoké večírky plné alkoholu, oni vlastně alkohol k pobavení ani nepotřebují, nedělá jim problém zpívat karaoke před celým sálem, i přes to, že hlasový aparát nemají na hvězdné úrovni a nic před tím nevypili. Když se rozhodnou pít alkohol, upřednostňují posezení s přáteli s lahví vína a poté se přemístí do klubu, kde si zatancují.

-

Portugalsko je rozmanitá země s bohatými zvyky a tradicemi, které Portugalci pyšně dodržují. Mile rádi Vám je představí a povypráví o původu dané tradice nebo zvyku.

-

Na konec bych podotkla, nejezděte do Portugalska pospíchat.

42

Závěr V dnešní době vycestovat do jiného státu již není takový problém, jako tomu bývalo kdysi. Pokud se jedná o stejný kontinent, stačí vyplnit pár dokumentů a studujete, pracujete či jen bydlíte v jiném státě. Existuje mnoho lidí, kteří tuto možnost využívají. Tudíž ke kulturním střetům dochází markantně. Z těchto střetů vždy plyne ponaučení, ať už se jedná o střet kultury, agresivního či mírného náboženství, životního stylu a jeho podmínek. Cílem mé bakalářské práce bylo analyzovat význam a vliv kultury na komunikaci a přiblížit ty nejzákladnější rozdíly. Díky zpracovanému rozhovoru a identifikaci rozdílů bylo sepsáno doporučení pro výjezd a studijní pobyt do Portugalska. K dosažení těchto cílů jsem čerpala z mnoha internetových a knižních zdrojů. Dále jsem vedla řízené rozhovory s uvedenými respondenty. Vědomosti a poznatky z těchto zdrojů jsem cíleně zpracovala do strukturovaného textu a tím tyto cíle splnila. Teoretickou část jsem věnovala právě vysvětlení pojmu kultura, která velice ovlivňuje střet osob z různých koutů světa. Dále jsem v této části práce věnovala prostor k vysvětlení oblastí věd, které se zabývají kulturou, komunikací a interkulturní komunikací. Jelikož má práce vychází z průzkumu, který jsem vedla se studenty, kteří ve zmíněných zemích žili na studijních pobytech, které zprostředkovává program Erasmus, na konci mé práci jsem krátce přiblížila a vysvětlila funkci a záměry tohoto programu. V praktické části jsem na základě dvanácti rozhovorů vyhodnotila hlavní rozdíly mezi Čechy a Portugalci, jež se týkají komunikace a přístupu člověka k člověku. Díky rozhovorům, které mi byly respondenty poskytnuty, jsem na jejich základě mohla vytvořit kulturní standardy pro jednotlivé kultury, jelikož mi vyprávěli o jejich krizových situacích a poznatcích. Z rozhovorů bylo patrné rozlišné vnímání okolí, času, stylu výuky a celkový vztah ke svému národu. Portugalci vnímají čas spíše uvolněněji nežli Češi, kteří neustále někam spěchají.

43

Seznam použité literatury BOČÁNKOVÁ,

Milena. Intercultural

communication.

2006.

Praha:

Oeconomica, 2009. ISBN 80-245-1081-2. DEVITO, Joseph. Základy mezilidské komunikace. 2008. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2018-0. DUNLOP, Fiona. Portugalsko. 2005. Brno: Computer presss, 2007. ISBN 978-80-251-1627-2. HRŮZOVÁ, Jessica. Inter-kulturní komunikace – specifika francouzské business komunikace v porovnání s českou. Jihlava, 2015. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Vedoucí práce Mgr. Anica Djokic, MBA. LAMSER, Václav. Komunikace a společnost. 1969. Praha: ACADEMIA, 1969. ISBN 21-005-70. NOVÁK, Zdeněk. Portugalsko, Madeira, Azory. 1997. Praha: Olympia, 1997. ISBN 80-7033-431-2. PRŮCHA, Jan. Interkulturní komunikace. 2010. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3069-1.

VYBÍRAL, Z. (2009). Psychologie komunikace, PORTÁL, 2 vyd., 319 s. ISBN 978-807367-387-1

44

Internetové zdroje [1] Pedagogická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích: Co je kultura?www.pf.jcu.cz [online]. 2002 [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b01obecnatemata/02 .pdf [2] Jan Sokol: Civilizace a kultura.www.jansokol.cz [online]. 2014 [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: http://www.jansokol.cz/2014/03/civilizace-akultura/ [3] Imaturita: sociologie a kultura.www.imaturita.cz [online]. 2015 [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: http://www.imaturita.cz/maturitni-otazky/zakladyspolecenskych-ved/sociologie-a-kultura/264/ [4] Beátrice Radosa: Život v 21. století.www.radosa.blog.idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: http://radosa.blog.idnes.cz/c/160241/Zivot-v-21-stoleti.html [5] Monika Malečková: Komunikační dovednosti.www.softskills.wz.cz [online]. 2009 [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: http://www.softskills.wz.cz/html/komunikacni.html [6] Charlijen: komunikace. www.charlijen.net [online]. 2010 [cit. 2015-1214]. Dostupné z: http://charlijen.net/wpcontent/uploads/downloads/2010/11/Rozd%C4%9Blen%C3%ADkomunikace.pdf [7] 21.století: etnika od a do z.Www.21stoleti.net [online]. 2010 [cit. 201512-14]. Dostupné z: http://21stoleti.cz/2010/10/21/etnika-od-a-do-z/ [8] Ipodnikatel: etiketa je základní kámen úspěšné komunikace.www.ipondikatel.cz [online]. 2011 [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: http://www.ipodnikatel.cz/Komunikacni-dovednosti/etiketa-je-zakladnikamen-uspesne-komunikace.html [9] Erasmus plus: O programu.Www.naerasmusplus.cz [online]. 2015 [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: http://www.naerasmusplus.cz/cz/o-programu/

45

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Jazyková a kulturní odlišnost národností (Průcha, 2010) Obrázek č. 2: Seznam dotazovaných Čechů (autorky vlastní) Obrázek č. 3: Seznam dotazovaných Portugalců (autorky vlastní) Obrázek č. 4: Shrnutí diferencí mezi Čechy a Portugalci (autorky vlastní)

Přílohy Příloha č.1 vzor pokládaných otázek pro česky hovořící respondenty Splnil důvod vycestování Vaše očekávání? Vidíte nějaké rozdílnosti ve stravovacích návycích a stolování mezi Vaší a navštívenou zemí? Když porovnáte průběh studia v Portugalsku a v České republice, jež se akcí, organizace akademického roku či stylu výuky týče, jsou zde nějaké razantní rozdíly? Co Vám při pobytu v navštívené zemi chybělo z Vaší země nejvíce? Existuje naopak něco, co Vám chybí nebo bude chybět z navštívené země u Vás doma? Vnímáte nějaké změny v pojetí času v navštívené zemi? Jak k Vám lidé v navštívené zemi přistupovali? Vnímáte nějaké změny či rozdíly ve vzhledu a stylu oblékání lidí ve Vaší a navštívené zemi? Cítíte rozdíly, jež se týkají soukromí rodin v Portugalsku a Čechách? Doporučili byste svému známému návštěvu země, ve které jste pobývali? Vzpomenete si na nějaký nejlepší zážitek, který jste v navštívené zemi zažili?

46

Příloha č. 2 vzor pokládaných otázek Portugalcům v anglickém jazyce What did you expect from the Czech Republic before your coming? Are there any differences that you would not expect? Could you desribe differences between Czech and Portuguese dining, eating customs, time of eating etc.? Can you compare Portuguese and Czech running of an academic year – events for students, customs, traditions, leisure activities etc.? What do you miss in the Czech Republic? What is it that the Czech Republic doesn’t have and Portugal does? Is there anything that you will miss from the Czech Republic when you return to Portugal? Do you feel any changes in the Czech concept of time? Do the Czech people have a good attitude to you? Do you feel any differences between Czech and Portuguese fashion? Do you see any differences which realte to privacy in family? Do you remember your the best experience in the Czech Republic?

47