VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sociální práce

Eutanázie nebo paliativní péče Bakalářská práce

Autor: Petr Kníţe Vedoucí práce: Mgr. Markéta Dubnová, DiS. Jihlava 2016

Mgr. Markéta Dubnová, DiS. Vedoucí bakalářské práce, vedoucí katedry Katedra sociální práce

Copyright © 2016 Petr Kníţe

Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech související ch s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe souhlasím s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne:

……………………... podpis

Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat především vedoucí mé bakalářské práce, paní Mgr. Markétě Dubnové DiS. za trpělivost a odborné vedení při zpracování práce. Dále bych chtěl poděkovat zaměstnancům Nemocnice Jihlava za čas strávený vyplňováním dotazníků a v neposlední řadě rodině a přátelům za nejen emocionální oporu při psaní práce.

ANOTACE Bakalářská práce se věnuje tématu paliativní péče a euthanasie. V teoretické části jsou definovány základní pojmy. Je vysvětlena paliativní péče, stručně shrnuta její historie a vývoj v České republice, zejména jsou rozděleny jednotlivé formy paliativní péče. Pozornost je věnována také potřebám umírajících a roli sociálně zdravotního pracovníka v oblasti paliativní péče. Vysvětlen je také pojem euthanasie. Popsán je vývoj tohoto přístupu ke smrti a umírání, hlavní argumenty, které euthanasii legitimizují, nebo naopak povaţují na přístup nelegitimní a nevhodný k tomu, jak by měl být lidský ţivot zakončen. Závěr teoretické části je věnován vztahu paliativní péče a euthanasie. V praktické části je popsán výzkum, který byl realizován mezi zdravotníky v Nemocnici Jihlava. Výzkum byl koncipován jako kvantitativní, tři výzkumné otázky byly ověřovány metodou chí-kvadrátu. Cílem výzkumného problému bylo zjištění názorů zdravotnických pracovníků na téma paliativní péče a euthanasie.

Klíčová slova: euthanasie, nemoc, paliativní péče, smrt, umírající.

ANOTACE Bachelor thesis deals with the topic of palliative care and euthanasia. In the theoretical part are defined basic concepts. It explained palliative care, briefly summarized the history and development in the Czech Republic, in particular, they are divided into various forms of palliative care. Attention is also paid to the needs of the dying and the role of social health worker in palliative care. It is also explained the concept of euthanasia. Describes the evolution of this approach to death and dying, the main arguments that legitimize euthanasia or be deemed contrary to the illegitimate and inappropriate approach to the way it should be ended by human life. The conclusion of the theoretical part is devoted to the relationship palliative care and euthanasia. The practical part describes the research, which was conducted among health care workers in the hospital Jihlava. The research was conceived as a quantitative, three research questions were tested using the chi-square test. The aim of the research problem was to determine the views of medical professionals on the topic of palliative care and euthanasia.

Key words: death, dying, euthanasia, illness, palliative care.

Obsah ÚVOD ......................................................................................................................... 10 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................ 12 1 UMÍRÁNÍ A SMRT ................................................................................................ 12 1.1 Aspekty procesu umírání ................................................................................... 12 1.2 Problémy a potřeby umírajících ........................................................................ 14 2 PALIATIVNÍ PÉČE ................................................................................................ 16 2.1 Definice a cíle paliativní péče ........................................................................... 16 2.3 Naplnění potřeb umírajících .............................................................................. 18 2.4 Historie paliativní péče ...................................................................................... 20 2.5 Formy paliativní péče v České republice .......................................................... 21 2.5 Úloha zdravotně-sociálního pracovníka ............................................................ 22 3 EUTHANASIE ........................................................................................................ 24 3.1 Definice a formy euthanasie .............................................................................. 24 3.2 Důvody vedoucí k ţádostem o euthanasii ......................................................... 25 3.3 Euthanasie ve světě............................................................................................ 26 3.4 Euthanasie v České republice ............................................................................ 27 4 VZTAH MEZI PALIATIVNÍ PÉČÍ A EUTHANASIÍ ........................................... 30 VÝZKUMNÁ ČÁST .................................................................................................. 33 5 CÍLE VÝZKUMU A METODIKA ......................................................................... 33 5.1 VÝZKUMNÝ PROBLÉM A VÝZKUMNÉ OTÁZKY ................................... 33 5.2 METODOLOGIE A METODY VÝZKUMU................................................... 34 5.3 VÝZKUMNÝ SOUBOR................................................................................... 35 6 ANALÝZA VÝSLEDKŮ ........................................................................................ 36 Výzkumná otázka č. 1 ............................................................................................. 38 Výzkumná otázka č. 2 ............................................................................................. 49 Výzkumná otázka č. 3 ............................................................................................. 53

Výzkumná otázka č. 4 ............................................................................................. 61 Výzkumná otázka č. 5 ............................................................................................. 62 Výzkumná otázka č. 6 ............................................................................................. 64 7 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ .............................................................................. 66 8 DISKUSE ................................................................................................................. 71 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 74 LITERATURA ............................................................................................................ 77 SEZNAM PŘÍLOH ..................................................................................................... 80 Seznam tabulek ........................................................................................................ 80 Seznam grafů ........................................................................................................... 82 PŘÍLOHY ................................................................................................................... 83 Dotazník .................................................................................................................. 83

ÚVOD Moderní západní kultura se jiţ dlouhou dobu potýká se stárnutím populace. Rodí se stále méně dětí a naopak přibývá lidí starších. Zároveň se lidé vlivem technického pokroku doţívají delšího věku. Řada nemocí, na které dřív neexistovala léčba, jiţ z medicínského hlediska nepředstavuje ţádný větší problém. Přibývají ale naopak choroby, které se nazývají civilizační a souvisejí tedy s vývojem společnosti, vědeckým poznáním a způsobem ţivota člověka dnešní doby. Narození i smrt patří k lidskému ţivotu, jeho počátku a konci. Moderní člověk však mnohdy před smrtí zavírá oči, moţná veden magickou fantazijní představou, ţe tímto způsobem smrt ošálí a on zůstane věčně ţiv, věčně mlád. Rozvíjí se výzkum kmenových buněk, transplantovány jsou takřka všechny lidské orgány. Nemoci, na které se dříve umíralo, je moţné léčit, často velmi snadno a levně. I přesto ale lidský ţivot není moţno prodlouţit donekonečna a je tedy nutné vypořádat se s jeho terminací. V této práci se zabýváme otázkou euthanasie a paliativní péče. Paliativní péče je zaměřená na podporu jedinců se závaţným, neléčeným onemocněním a měla by být standardně poskytována všem, kteří ji potřebují a splňují patřičné podmínky. Koncept paliativní péče vylučuje euthanasii, coţ je zjednodušeně řečeno usmrcení nevyléčitelně nemocného. Euthanasie v České republice uzákoněna není, naopak jedná se o téma, které vyvolává vášnivé debaty odborné i laické veřejnosti. Teoretická část je věnována definici umírání a obecně problematice nevyléčitelně nemocných pacientů. V souvislosti s tím je popsána paliativní péče, tedy co tento pojem obnáší, historie vzniku a rozvoje paliativní péče ve světě i v České republice, ale i role zdravotnického pracovníka v paliativní péči. Stejným dílem je věnován prostor otázce euthanasie. Kromě vymezení základních pojmů a kritérií je v práci zachycen vývoj tohoto konceptu a jeho postavení, včetně případné legalizace, ve světě a v České republice. Na základě shromáţděných údajů je provedeno srovnání obou výše zmíněných přístupů v péči o nevyléčitelně nemocné. Sumarizovány jsou hlavní výhody a nevýhody obou konceptů, zejména přínos a případné námitky. 10

Praktická část je věnována popisu realizovaného výzkumu. Jednalo se zjišťování postojů a názorů zdravotnických pracovníků k otázce paliativní péče a euthanasie, a to formou dotazníku vytvořeného pro tyto účely. Cílem bylo zmapování dané problematiky. Zajímalo nás, jaké zkušenosti zdravotníci s péči o nevyléčitelně nemocné mají, v čem spatřují největší výhody a překáţky a co vnímají jako důleţité pro tyto pacienty ve smyslu zajištění nejvyšší moţné kvality jejich ţivota.

11

TEORETICKÁ ČÁST 1 UMÍRÁNÍ A SMRT Umírání je přirozenou součástí lidského ţivota, přesto ve většině jedinců vyvolává strach a obavy. To s sebou následně přináší komplikace v podobě obtíţnějšího vyrovnávání se se situací, kdy smrt blízkého nastane, případně se jedinec dozví, ţe mu zbývá jen pár posledních hodin či dní, měsíců ţivota. To, jak jedinec přistupuje ke své smrti a procesu umírání, je do značné míry také ovlivněno dobou, ve které ţijeme. V moderní západní společnosti mnohdy jedinec ţije sám a osaměle, obklopen výdobytky technického pokroku. Oslavován je člověk mladý, krásný a úspěšný. Na stáří je pohlíţeno jako na méněcennou fázi ţivota. Často jedinec umírá sám, na nemocničním lůţku, napojen na sloţité přístroje. Nebylo tomu tak vţdy. Jak uvádí Kupka1, v minulosti se lékaři věnovali především pacientům bohatým, nebo jinak významným. Většinou se však o nemocné a umírající starala jejich rodina. Tak, jak se jedinec se v domácím prostředí narodil, tak v něm také většinou zemřel. Následující kapitola je věnována problematice umírání a aspektům, které se smrtí a umíráním souvisejí.

1.1 Aspekty procesu umírání Umírání je téţ nazýváno terminální fází. Podle Slámy2 se jedná o „poslední dny a hodiny ţivota, kdy dochází k nevratnému selhávání lidského organismu (oběhová soustava, dýchání, metabolismus)…. Jde o konečnou fázi jedinečného lidského ţivota, která má svou psychologickou, sociální a spirituální dimenzi.“ K terminálnímu stádiu můţe dojít ze stavu plného zdraví, náhle a zcela nečekaně, např. vlivem úrazu, otravy, akutního infarktu myokardu. Smrti předchází zhoršení klinického stavu, a to po dobu několika minut, nebo hodin či dní. Pakliţe není moţné

1

KUPKA, Martin. Psychosociální aspekty paliativní péče. Praha: Grada, 2014, s. 19. SLÁMA, Ondřej, Ladislav KABELKA a Jiří VORLÍČEK. Paliativní medicína pro praxi. Praha: Galén, 2007, s. 301. 2

12

pacienta jiţ léčit, kurativní přístup přechází v přístup paliativní. K příznakům umírání podle Slámy3 patří: 

slabost a únava: pacient jiţ nevstává z lůţka, více spí a je více závislý na pomoci druhých,



ztráta zájmu o okolí: často dezorientace, neklid, halucinace,



odmítání jídla a pití,



nepravidelnost dýchání, chrčivé dýchání,



oligurie aţ anurie,4



změny ve vizáţi: např. mramorová kůţe, „zašpičatění nosu“.

Vyrovnávání se s otázkou blíţící se vlastní smrti probíhá podle Kübler-Rossové v několika stádiích. V počátku je pro jedince zpráva o jeho smrti šokem. Dotyčný se s ní většinou vyrovnává tak, ţe pouţije obranný mechanismus popření a stáhne se do izolace. Poté následuje období zloby a hněvu, coţ je období náročné zejména pro okolí umírajícího. Další fází je smlouvání, ve které se projevují hodnoty jedince, který si přeje smrt oddálit a proţít ještě to, co je pro něj důleţité. Smiřování s blíţící se smrtí pokračuje stádiem deprese a smutku a končí přijetím skutečnosti své smrti. Ideálně by měl umírající dospět do stavu důstojného klidu. Nezdaří-li se průběh jednotlivými fázemi, namísto důstojného klidu můţe umírající proţívat zoufalství, nebo na vše rezignuje. Kübler-Rossová5 uvádí, ţe to, jakým způsobem, s jakými pocity dotyčný umírá, je moţno vnímat i vnějším pozorovatelem: „Pacienti, kteří svůj osud přijali, získávají velmi osobitý výraz vyrovnanosti a míru. V jejich tváři se odráţí stav vnitřní důstojnosti. Lidé, kteří jen na svůj osud rezignovali, tento výraz postrádají, naopak v jejich tvářích můţeme vidět zahořklost a duševní trýzeň, které vyjadřuje jejich postoj „K čemu to všechno je“, „Uţ mám všeho dost“. Je to výraz pocitu marnosti, zbytečného usilování a chybějícího smíru. Tento výraz je velmi snadno odlišitelný od výrazu lidí, kteří dosáhli opravdového stádia přijetí pravdy.“ Existuje shoda v tom, ţe při umírání je nutné, aby spolupracoval ideálně umírající, ale především lékař s rodinou umírajícího, aby byli ve shodě toho, co je pro umírajícího nejlepší, jak s ním jednat apod. 3

SLÁMA, Ondřej, Ladislav KABELKA a Jiří VORLÍČEK. Paliativní medicína pro praxi. Praha: Galén, 2007, s. 301. 4 Oligurie = sníţené vylučování moči, anurie = zástava močení a tvorby moči 5 KÜBLER-ROSS, Elisabeth. Odpovědi na otázky o smrti a umírání: Etický manuál pro mediky, lékaře a sestry. Praha: Tvorba pro EM Reflex, 1995, s. 45.

13

V centru zájmu by měl stát samotný pacient – umírající. Pro něj jsou psychologická a spirituální témata stejně důleţitá, jako otázka tělesných symptomů. Je potřeba neustále se snaţit uvědomit si a pochopit, co pacient v danou chvíli nejvíc potřebuje. Společně s pacientem a s jeho rodinou by měl lékař stanovit priority péče. Není mnohdy prioritou zaměřit se pouze a především na obtíţe somatické, které navíc není mnohdy moţné dále léčit, odstranit apod. Jak uvádí Sláma:6 „umírání a smrt jsou události smutné, mnohdy tragické, přesto ale mohou být hluboce lidské a důstojné.“

1.2 Problémy a potřeby umírajících Svatošová7 upozorňuje, ţe pro okolí umírajícího je nutné si uvědomit, co všechno ztrácí a co proţívá, jedině tak je moţné pochopit a přijímat s porozuměním to, jak se případně v této náročné ţivotní situaci chová. Umírající přichází např. o postavení, ţivotní jistotu, soukromí, stravovací zvyklosti, moţnost volných aktivit apod. K tomu naopak přibyla bolest, únava, slabost, nepříjemná vyšetření atd. Umírající má i přesto, nebo právě proto, řadu potřeb, které je moţné rozdělit do následujících skupin: 

biologické: zdravotní stav nemocného můţe být velmi špatný, nemůţe dýchat bez přístrojů, přijímá umělou výţivu, funkce vylučovací soustavy je také narušena, dotyčný má bolesti, proleţeniny, v nemocnici nedostatek prostoru pro klidný spánek. Je tedy nutné klást důraz na to, aby tyto komplikace a překáţky byly co nejvíce eliminovány a nepředstavovaly pro umírajícího větší utrpení, neţ je nutné,



psychologické: pro umírajícího je nezbytné, aby byla saturována jeho potřeba lidské důstojnosti, potřebuje bezpečí, kontakt s okolním světem, mnohdy alespoň neverbální. S bezpečím souvisí také otázka, do jaké míry umírajícímu sdělovat pravdu o jeho stavu a moţnostech, které má. Platí zásada, ţe není vhodné dávat dotyčnému plané naděje, resp. slibovat něco, co není moţné splnit. Pro vztah je důleţitá důvěra, coţ o to více platí v okamţiku, kdy jedinec ví, ţe umí, a rekapituluje svůj ţivot, tedy i vztahy v něm. Zároveň platí, ţe

6

SLÁMA, Ondřej, Ladislav KABELKA a Jiří VORLÍČEK. Paliativní medicína pro praxi. Praha: Galén, 2007, s. 310. 7 SVATOŠOVÁ, Marie. Hospice a umění doprovázet. [online] n.d. [cit. 2016-02-17]. Dostupné z http://www.hospice.sk/svatosova/hospice1/hospice1.pdf

14

nemocnému je vhodné říkat jen to, co chce slyšet a jen tehdy, kdyţ to slyšet chce. Terminální stádium tak klade velké nároky na blízké okolí umírajícího, 

sociální: nemocný většinou chce, aby za ním chodily návštěvy, potřebuje také ještě mnohé ve vztazích s druhými ujasnit, uzavřít, proţít. Pochopitelně i zde je zapotřebí dbát na potřeby umírajícího a respektovat jeho přání ohledně toho, s kým se potkat chce, a s kým nikoliv,



spirituální: je mylné domnívat se, ţe potřeby spirituální má pouze věřící člověk. Dokonce je moţné předpokládat, ţe potřebu zabývat se duchovními potřebami má více ten, kdo byl celý ţivot ateistou a otázkou smrti a umírání se doposud příliš nezajímal, nemá ji psychicky a hodnotově zpracovanou. Právě v okamţiku váţné nemoci se člověk mnohdy teprve začne zajímat o smysl ţivota, resp. smysl vlastního ţivota.

Potřeby umírajících je také moţné podle Svatošové8 popsat v kontextu proţívání, pocitů a vztahů. Umírající potřebuje, aby pokud moţno byl bez bolesti. Potřebuje se bez bolesti vyspat, pohybovat se, odpočívat. K zvládnutí bolesti slouţí mimo jiné paliativní péče, o níţ více pojednává druhá kapitola. Umírající potřebuje získávat sílu, a to kromě síly fyzické i sílu psychickou, kterou můţe čerpat především ze svých blízkých vztahů. Je důleţité, aby i umírající mohl proţívat radost, lásku, aby do jeho ţivota patřil humor jako důleţitá copingová strategie. Nemocný také potřebuje víru a především naději. V tomto ohledu mají situaci umírání jednodušší lidé, kteří byli celý ţivot optimističtí a dokázali zvládat náročné situace s nadhledem a elánem. Posilovat naději u umírajícího neznamená lhát mu. Je však moţná stanovovat si drobné cíle a k nim směřovat. Nikdy by neměl umírající od svého okolí slyšet, ţe jeho situace je beznadějná. Je však moţné říci, ţe jeho stav je těţký a váţný. Rozdíl spočívá v tom, ţe v druhém případě je kladen důraz na tíţi, nikoliv na beznaděj.

8

SVATOŠOVÁ, Marie. Hospice a umění doprovázet. [online] n.d. [cit. 2016-02-17]. Dostupné z http://www.hospice.sk/svatosova/hospice1/hospice1.pdf

15

2 PALIATIVNÍ PÉČE Paliativní péče ve smyslu pomoci umírajícímu, aby jeho konec ţivota byl co nejvíce příjemný a především důstojný, existovala vţdy, většinou v rámci rodin a rodů. Na praktickou zkušenost mnohem později navázala i teorie se souborem předpisů a doporučení, jakým způsobem o umírající pečovat. Tato kapitola je věnována popisu paliativní péče, jejím základním prvkům a tezím, realizaci paliativní péče sociálně zdravotnickými pracovníky, s důrazem na zmapování této problematiky v České republice.

2.1 Definice a cíle paliativní péče Paliativní péče je podle Slámy a Vorlíčka9 aktivní péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém, nebo konečném stádiu. Klade si za cíl zmírnit bolest a udrţet co nejvyšší kvalitu ţivota. K základním aspektům paliativní péče patří: 

úsilí o prodlouţení a zachování ţivota, jehoţ kvalita můţe být pro pacienta přijatelná,



respektování a ochrana důstojnosti nevyléčitelně nemocných,



respektování přání a potřeb pacienta s ohledem na jeho hodnotové priority,



vytvoření podmínek pro strávení zbývajícího času v ţivotě se svými nejbliţšími, v důstojném a vlídném prostředí,



umírání je chápáno jako součást ţivota, pro kaţdého jedince je jedinečné,



nabídka všestranné účinné opory příbuzným i přátelům umírajícího, a to i po smrti blízkého člověka.

9

SLÁMA, Ondřej, Ladislav KABELKA a Jiří VORLÍČEK. Paliativní medicína pro praxi. Praha: Galén, 2007, s. 25.

16

Marková10 zdůrazňuje, ţe paliativní péče netýká pouze umírajících, ale všech jedinců, jejichţ nemoc nereaguje na kurativní léčbu, tedy paliativní péče se vztahuje k celému průběhu takového onemocnění. Paliativní péče se navíc neváţe pouze k takto váţně nemocným jedincům, ale i jejich nejbliţším. Nemocný a jeho blízcí tvoří jednu jednotku a pakliţe jim bude pomoc poskytována odděleně, nebo jedné části nebude poskytována vůbec, není moţné podle autorky hovořit o kvalitní paliativní péči. Paliativní péče je mnohdy veřejností mylně ztotoţňována s péčí hospicovou, tímto druhem péče však paliativní léčba není zdaleka vyčerpána. Paliativní péči by měl být schopen poskytnout kaţdý zdravotník. Podle míry komplexnosti je moţno paliativní péči rozdělit do dvou velkých skupin, kterými jsou: 

obecná paliativní péče: týká se všech zdravotnických zařízení. Její součástí je zhodnocení pacientova stavu, smysluplnosti další aktivní léčby a poskytnutí takové péče, která je důleţitá pro kvalitu ţivota pacienta,



specializovaná paliativní péče: poskytují ji zařízení, která mají paliativní léčbu jako hlavní náplň své činnosti. Poskytují oporu pacientovi doma, v nemocnici, v rezidentní péči, pečovatelském domě apod. Tento druh péče je oporou systému obecné paliativní péče. Mezi tyto zařízení patří např. oddělení paliativní péče, hospice, denní stacionáře apod.11

Paliativní péčí je někdy označována „neléčba“ – např. ne léčba na JIP, ne nákladné diagnostické postupy, ne drahé léky apod. v tom smyslu, ţe další léčba jiţ není potřebná, neboť pacient stejně umře. V tomto případě se ale jedná o pasivitu, terapeutický nihilismus, nezájem lékařů hraničící aţ se zanedbáním péče.12 V České republice existuje od r. 2004 samostatný specializační obor Paliativní medicína a léčba bolesti.

10

MARKOVÁ, Monika. Sestra a pacient v paliativní péči. Praha: Grada, 2010, s. 19. MARKOVÁ, Monika. Sestra a pacient v paliativní péči. Praha: Grada, 2010, s. 20-21. 12 SLÁMA, Ondřej, Ladislav KABELKA a Jiří VORLÍČEK. Paliativní medicína pro praxi. Praha: Galén, 2007, s. 26-27. 11

17

2.3 Naplnění potřeb umírajících K prioritám umírajících patří nestrádání, coţ je zabezpečeno především utlumováním bolesti a utrpení. Je neţádoucí prodluţovat bolestnou předsmrtnou fázi, tj. vytvářet tzv. dystanázii.13 Umírat by měl jedinec v okruhu svých blízkých, v domácím prostředí, pokud je to moţné a umírající si to přeje, pokud je v nemocnici, měl by mít moţnost neomezených návštěv. Klíčová je maximální moţná autonomie a kontrola nad děním, soběstačnost, nebo alespoň sebeobsluţnost, sebeúcta a důstojnost, aby umírající neměl pocit, ţe je na obtíţ. Ke specifickým potřebám můţe patřit rozloučení a smíření s důleţitými osobami v ţivotě umírajícího, spirituální podpora, tedy u věřících komunikace s duchovním, neomezený kontakt s blízkými lidmi, pomoc s uspořádáním osobních záleţitostí, včetně poslední vůle.14 K největším zdrojům utrpení umírajícího člověka patří kromě bolesti a strachu také opuštěnost a prázdnota. Tlumení bolesti je většinou nutné, nemělo by být však v takové míře, aby vylučovalo doprovázení a smysluplnost. Mnohdy je v nemocničních zařízeních běţné roznášení opioidů a hypnotik večer před usnutím. V paliativní péči je vhodnější např. tiše pustit rádio nebo televizi, nemocnému číst, mluvit s ním, drţet ho za ruku. A teprve poté mohou přijít léky. Velmi důleţité je dbát na zachování důstojnosti umírajícího. Jestliţe jedinec dosáhl např. určitého společenského postavení, je dobré si toho být vědom a dotyčnému prokazovat úctu, zajímat se o to, čeho dosáhl a na toto téma s ním tedy mluvit. Je potřeba respektovat např. stud, zejména při provádění hygieny a zdravotnických úkonů v přítomnosti jiných osob. U umírajících je důleţité také respektovat odmítnutí některých úkonů.15 Umírající, stejně jako jeho blízcí, proţívají silné pocity, zahrnující např. agresi, úzkost či depresi. Není vţdy nutné na agresi reagovat, mnohdy je vhodné dát jí průchod, je-li to moţné, a později zjišťovat, co k agresi vedlo. Úzkostný klient si svým jednáním říká o uklidnění, zajištění bezpečí, ochranu a podporu. Kdyţ nejsou tyto jeho potřeby 13

Dystanázie = zadrţená smrt, udrţující léčba pacienta KALVAS, Zdeněk. Manuál paliativní péče o umírající pacienty: pomoc při rozhodování v paliativní nejistotě. Praha: Cesta domů, 2010, s. 16-17. 15 KALVAS, Zdeněk. Manuál paliativní péče o umírající pacienty: pomoc při rozhodování v paliativní nejistotě. Praha: Cesta domů, 2010, s. 26. 14

18

uspokojeny, mohou pocity a jejich projevy přejít např. do agresivního jednání. Depresivního pacienta je nutné vést k tomu, aby se postupně dokázal radovat i z maličkostí. Neméně důleţité je i okolí umírajícího. Mají pocit selhání, neví si s příbuzným či blízkým rady, obávají se, ţe mu nebudou schopni pomoci. Proţívají výčitky svědomí, pokud nejsou schopni se o nemocného starat sami. Je tedy potřeba vytvořit jim atmosféru naslouchání, podávat pravdivé informace, naučit je potřebné úkony, kterými svému blízkému mohou pomoci.16 Soubor potřeb umírajícího je ryze individuální a závisí mimo jiné na tom, jaký je jeho zdravotní stav, jaká je jeho osobnost, jaké má mezilidské vztahy, na jakém vývojovém stádiu se ocitá, okolnostech, za jakých nemoc vznikla. Jiné potřeby navíc mají lidé umístění v nemocničním zařízení a jiné lidé, kteří tráví poslední část svého ţivota v domácím prostředí.17 Velmi důleţitá je vhodná komunikace s umírajícím pacientem. Měla by být nedirektivní, vedená s úctou k nemocnému a jeho blízkým. Měla by dodrţovat základní zásady, tj. umění mlčet a naslouchat, překonat vlastní nejistoty a úzkosti, být sám sebou, otevřený a zdravě sebevědomý. Nezbytná je empatie, tedy schopnost vcítit se do druhého. Klíčová je navíc týmová spolupráce, profesionalita a znalost problematiky. Velmi specifickým okamţikem je sdělování špatných zpráv. K tomu by měl lékař zajistit nerušené místo a dostatek času, který bude pacient potřebovat pro to, aby tuto informaci mohl přijmout a zpracovat. Lékař musí dobře znát zdravotní stav pacienta a je nutné, aby si ujasnil, co nemocný ví a co si přeje vědět. Informace následně lékař podává věcně a stručně, pozornost věnuje neverbální komunikaci, dá dostatečný prostor pacientovi pro vyjádření svých emocí.18

16

MISCONIOVÁ, Blanka. Hospicová péče. [online] 2006 [cit. 2016-02-1]. Dostupné z http://www.domaci-pece.info/hospicova-pece1 17 TRACHTOVÁ, Eva, Gabriela TREJTNAROVÁ a Dagmar MASTILIAKOVÁ. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2013, s. 16-17. 18 SLÁMA, Ondřej, Ladislav KABELKA a Jiří VORLÍČEK. Paliativní medicína pro praxi. Praha: Galén, 2007, s. 33-34.

19

2.4 Historie paliativní péče Paliativní péče je podle Markové19 nejstarší formou medicíny vůbec. Mírnění lidského utrpení a provázení k „dobré smrti“ byla úkolem lékařů a sester jiţ od počátků jejich působení. Většinou se tato forma péče o umírající odehrávala v jejich domácím prostředí, v kruhu nejbliţších osob. Postupně se však začala tato činnost institucionalizovat a mimo jiné spadala do působnosti tzv. špitálů. V historii paliativní péče, stejně jako v historii péče hospicové, je zmiňováno jméno Jeanne Garnierové, která zaloţila v roce 1842 v Lyonu společenství ţen, které se věnovalo péči o nevyléčitelně nemocné. Toto společenství tvořily většinou vdovy. V Paříţi byl o pět let později otevřen dům pojmenovaný hospic, který se zaměřoval právě na tuto skupinu nemocných a toto zařízení také vytvořilo základní koncept pro hospicovou, ale i paliativní péči. Další významnou ţenou, která je spojena s tímto oborem, je Cecily Saundersová, která zaloţila hospic v Londýně. Tento hospic patří k nejznámějším na světě a mimo jiné provádí školení v tomto oboru pro zájemce z celého světa. Saundersová byla mimo jiné ovlivněna prací známého psychologa Carla Rogerse, a to ve smyslu naslouchání a komunikace s nemocným. Jméno Saundersové je také spojeno také s pojmem celková bolest. Tento pojem vysvětluje vliv bolesti fyzické na bolesti i v dalších oblastech, tj. oblasti sociální, psychické a duchovní.20 Největší rozmach paliativní péče byl zaznamenán od 70. let minulého století. V Evropě a v USA začaly být rozvíjeny komplexní programy zaměřené na paliativní péči. Narůstal počet hospicových zařízení. Postupně se koncept paliativní péče šířil i do ostatních částí světa, např. do Austrálie, Afriky či Asie. Na toto téma se koná řada kongresů, jsou vydávány odborné časopisy, rozšiřuje se také moţnost studia tohoto oboru na vysokých školách. Ve východní Evropě se začal koncept paliativní péče rozvíjet po pádu Sovětského svazu.21

19

MARKOVÁ, Monika. Sestra a pacient v paliativní péči. Praha: Grada, 2010, s. 13. VORLÍČEK, Jiří, ADAM, Zdeněk a Yvona POSPÍŠILOVÁ. Paliativní medicína. Praha: Grada, 2004, s. 19-20. 21 ABU-SAAD. Evidence-based Palliative Care Across the Life Span. Oxford: Blackwell Science. 2001, s. 5-6. 20

20

2.5 Formy paliativní péče v České republice Paliativní péče jako multiprofesní přístup a model péče o nevyléčitelně nemocné se v České republice začal rozvíjet aţ po r. 1989, a to především jako péče hospicová. Paliativní péče je prováděna v rámci svého dělení na obecnou a specializovanou v různých zařízeních. Obecná paliativní péče spadá do kompetence ambulantních specialistů (k nimţ patří např. kardiologové nebo diabetologové, důleţitou roli hrají také ambulance bolesti, které se ovšem specializují především na algeziologickou péči, nikoliv péči paliativní), dále do domácí ošetřovatelské péče a pečovatelské péče, která je realizována na základě doporučení praktického lékaře, nebo ambulantního specialisty. Tuto péči si musí pacient hradit sám, většinou s pomocí státní sociální podpory. Do této kategorie také spadají zařízení sociální péče pro seniory a lůţková zdravotnická zařízení. Tato péče je často nedostatečná, zejména co se týče komunikace s rodinou, léčby bolesti, nevhodného prostředí (vícelůţkové pokoje), pozornost není věnována ani sociálních a spirituálním oblastem ţivota nemocného.22 Specializovaná paliativní péče je soustředěna především do péče hospicové, a to formou lůţkových hospiců. Jedná se většinou o nestátní zdravotnická zařízení. Dále do této kategorie spadají ambulantní paliativní péče, domácí hospicová péče a mobilní specializovaná speciální péče.23 Financování hospicové péče je většinou vícezdrojové. Zdravotní sloţka této péče je hrazena ze zdravotního pojištění, to však neplatí pro sloţku sociální. Často přispívá kraj či obec, klient, ale také dárci a sponzoři. Nepříznivá situace se týká mobilních hospiců, které nejsou státem podporovány ani finančně, ale z hlediska koncepčního.24

22

ČESKÁ SPOLEČNOST PALIATIVNÍ MEDICÍNY. Paliativní péče v České republice v roce 2013. [online] n.d. [cit. 2016-02-18]. Dostupné z http://www.paliativnimedicina.cz/paliativnimedicina/paliativni-pece-v-ceske-republice-v-roce-2013. 23 ČESKÁ SPOLEČNOST PALIATIVNÍ MEDICÍNY. Paliativní péče v České republice v roce 2013. [online] n.d. [cit. 2016-02-18]. Dostupné z http://www.paliativnimedicina.cz/paliativnimedicina/paliativni-pece-v-ceske-republice-v-roce-2013. 24 ASOCIACE POSKYTOVATELŮ HOSPICOVÉ PALIATIVNÍ PÉČE. Právní rámec pro hospice. [online] 10.7.2014 [cit. 2016-02-18]. Dostupné z http://asociacehospicu.cz/pravni-ramec-pro-hospice/.

21

2.5 Úloha zdravotně-sociálního pracovníka Zdravotně-sociální pracovník by měl být součástí multidisciplinárního týmu, který tvoří lékaři se specializací na paliativní péči, ale i lékaři s další odborností, dle potřeb nemocného. Dále tým tvoří zdravotní sestry, zdravotní asistenti, sociální pracovník, psycholog, fyzioterapeut, nutriční specialista, pastorační pracovník, duchovní.25 Role zdravotně-sociálního pracovníka je definována legislativně. Působí především v rámci preventivní, diagnostické a rehabilitační péče. K jeho hlavním činnostem patří posuzování ţivotní situace pacienta, monitorování a vyhodnocování jeho potřeb podle údajů ve zdravotně-sociální dokumentaci, provádění zdravotně-sociální činnosti, řešení sociálně právních situací pacienta, zajištění sociálních potřeb u obzvlášť těţce nemocných pacientů v domácím ošetřování, zajišťování podmínek a pomůcek pro pacienty, zajištění sociálně právního poradenství, vedení dokumentace.26 Role zdravotně-sociálního pracovníka je orientována především na identifikaci psychologických a sociálních potřeb pacienta, jeho rodiny a dalších blízkých osob, a to jak před smrtí, tak i po ní.27 Můţe

být

především

důleţitým

koordinátorem

mezi

lékařským,

resp.

multidisciplinárním týmem, a pacientem a jeho rodinou. Rozdíl mezi lékařem a zdravotně-sociálním pracovníkem spočívá také v jeho působení, který u zdravotněsociálního pracovníka, jak jiţ bylo uvedeno, smrtí pacienta nekončí. Zdravotně-sociální pracovník můţe hrát také důleţitou roli při určité supervizi daného případu. Je na něm zhodnocovat, jakým způsobem je poskytována pacientovi a jeho blízkým podpora, informace, jak je s nimi komunikováno. Můţe pomoci doprovázením, ale téţ ulehčením orientace, včetně pomoci s jednotlivými kroky např. v oblasti sociální, v situaci, která je velmi náročná pro umírajícího a jeho blízké především v rovině emoční.

25

MARKOVÁ, Monika. Sestra a pacient v paliativní péči. Praha: Grada, 2010, s. 35. ŠÁNDOROVÁ, Zdenka. Nové možnosti ve vzdělávání zdravotnické profese: zdravotně sociální pracovník. [online] n.d. [cit. 2016-02-18] Dostupné z https://aosp.upce.cz/article/download/98/88 27 SLÁMA, Ondřej, Martina ŠPINKOVÁ a Ladislav KABELKA. Standardy paliativní péče 2013 [online] 15.1.2013 [cit. 2016-02-18]. Dostupné z http://www.paliativnimedicina.cz/sites/www.paliativnimedicina.cz/files/users/simicek/spp_2013_def.pdf 26

22

Do určité míry se role zdravotně-sociálního pracovníka překrývá se sociální práci, a to v tom smyslu, ţe by se tento pracovník měl seznámit s konkrétními potřebami umírajícího a jeho rodiny, tedy potřebami emočními, sociálními, praktickými a finančními, posoudit schopnosti rodiny tuto náročnou situaci zvládnout a nabídnout pomoc, je-li to potřeba, zaměřit se na podporu komunikace mezi pacientem a osobami pro něj důleţitými, asistovat v jednání s organizacemi. Je pochopitelně důleţité, aby byl zahrnut do multidisciplinárního týmu jiţ od počátku jeho ustanovení a měl moţnost zúčastňovat se všech důleţitých porad a spolupracovat s jednotlivými členy týmu.28 Status zdravotně-sociálního pracovníka je poměrně nový a byť je legislativně definován, včetně moţnosti jeho působení, na některých pracovištích není dostatečně respektován a tento pracovník tak není mnohdy optimálně začleněn do týmu pečujícího o umírajícího. To má negativní dopad především na pacienta a jeho blízké okolí ve smyslu

nemoţnosti

maximalizace

péče

28

a

saturace

nejdůleţitějších

potřeb.

MATOUŠEK, Oldřich, Pavla KODYMOVÁ a Jana KOLÁČKOVÁ. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2005, s. 205-206.

23

3 EUTHANASIE Euthanasie jako volba ukončení svého ţivota za pomoci lékaře za jasně definovaných podmínek vyvolává mezi laickou, i odbornou veřejností, velmi ţivou diskusi. V některých zemích tato diskuse dospěla k uzákonění euthanasie jako legitimního prostředku, jak přistoupit k terminálnímu stádium nemoci. I přes uzákonění euthanasie v některých zemích však tato otázka není uspokojivě vyřešena a nese s sebou řadu problematických situací, mezi neţ patří i zkoumání toho, zda byl zákrok učiněn v mezích zákona, či zda nedošlo k pochybení a pacient byl usmrcen, aniţ by si to skutečně přál. V České republice euthanasie schválena není. Následující kapitola se věnuje problematice euthanasie. Definován je samotný pojem a vývoj konceptu v celosvětovém měřítku z pohledu historie. Prostor je také věnován legislativě a postoji k euthanasii v České republice a jiných zemích.

3.1 Definice a formy euthanasie Euthanasii je podle Munzarové29 moţné definovat ve třech následujících bodech: 

jedná se o čin, a tedy jako takový nezahrnuje ustoupení od aktivity (v tomto případě např. ukončení léčby),



je záleţitostí chtěnou ze strany nemocného a nelze tedy pod tento pojem zahrnovat takové aktivity, jako je ukončování ţivota novorozenců, nebo pacientů v kómatu,



jedná se o záměrné ukončení ţivota. Toto ukončení je v zájmu jednajícího (pojem se tedy nevztahuje na nezamýšlené ukončení ţivota, např. při tlumení bolesti opiáty).

V dřívější době se rozlišovala euthanasie na aktivní a pasivní. Aktivní euthanasií byl myšlen aktivní zásah vedoucí ke smrti (např. zabití podáním smrtelné dávky léku), pasivní byla pojímána jako ustoupení od aktivity, tedy nepodání léku nebo nepokračování v léčebných postupech. Dle přístupu pacienta se rozlišovala euthanasie pasivní nevyţádaná, aktivní nedobrovolná apod. V současné době se většina autorů 29

MUNZAROVÁ, Marta. Euthanasie, nebo paliativní péče? Praha: Grada, 2005, s. 35.

24

ztotoţňuje s holandskou definicí, která euthanasii chápe jako „úmyslné ukončení ţivota člověka někým jiným neţ člověkem samotným (tj. lékařem), na jeho vlastní ţádost.“ V tomto smyslu se tedy definice vztahuje k dříve rozlišované euthanasii aktivní.30 Pollard31 rozlišuje tři druhy euthanasie, bez rozlišování toho, zda se jedná o euthanasii aktivní, nebo pasivní. Podle autora můţe být euthanasie vyţádaná, neboli dobrovolná, o kterou ţádá nemocný sám pro sebe. Můţe být i nevyţádaná, a to v případě, ţe o ni nemocný neţádá, a to z různých důvodů. Není např. dospělý, nebo mentálně zralý, případně je způsobilý a oprávněný o ni ţádat, ale nikdo se jej na tuto moţnost neptá. Poslední druh euthanasie je euthanasie nedobrovolná, která je vykonána i navzdory tomu, ţe pacient ţádá, aby u něj euthanasie provedena nebyla. Pollard32 také zmiňuje tzv. sebevraţdu za asistence lékaře. Jedná se o situaci, kdy lékař obstará prostředky k usmrcení člověka, který o toto poţádá. Lékař sám však tyto prostředky nepouţije, pouţije je sám pacient. Dle autora je záměr stejný a tento případ je tak moţné dle jeho názoru povaţovat za morální ekvivalent euthanasie, ať jiţ z rukou lékaře, nebo jiné osoby.

3.2 Důvody vedoucí k žádostem o euthanasii Jak uvádí Munzarová,33 důvody, proč lidé usilují o „právo zemřít“, jak se často o euthanasii hovoří ve smyslu alternativy ke slovu euthanasie, které kvůli spojení s nacismem získalo negativní význam, mohou být různé. K těm nejčastějším patří strach z protahovaného umírání, strach z příliš dlouhého ţití, strach z degradace díky senilitě a závislosti na jiných, strach ze ztráty kontroly nad sebou samým, strach z moţnosti být na někom závislý. To, co těţce nemocný člověk potřebuje v případě, ţe jeho nemoc je nevyléčitelná a pacient tedy umírá, je podle Pollarda34 následující: přiměřená a detailní pozornost, která zmírní a je-li to moţné, také zcela odstraní fyzické a emocionální potíţe. Pracovníci, kteří poskytují moderní medicínu, mohou a musí vyuţít všech vhodných

30

MUNZAROVÁ, Marta. Euthanasie, nebo paliativní péče? Praha: Grada, 2005, s. 49. POLLARD, Brian. Eutanasie – ano či ne? Praha: Dita, 1996, s. 22-23. 32 POLLARD, Brian. Eutanasie – ano či ne? Praha: Dita, 1996, s. 23. 33 MUNZAROVÁ, Marta. Euthanasie, nebo paliativní péče? Praha: Grada, 2005, s. 20. 34 POLLARD, Brian. Eutanasie – ano či ne? Praha: Dita, 1996, s. 30-31. 31

25

metod a prostředků. Pacient potřebuje vřelou lidskou podporu, poskytnutí všech nutných informací, a to s otevřeností, která umoţňuje pacientovi činit rozhodnutí. Pečovatelé musí jednat s respektem vůči přáním pacienta, neopomíjeny by měly být i potřeby duchovní. Do potřebné péče je vhodné zahrnout celou rodinu a péče by měla být poskytována v prostředí, ve kterém chce pacient být. Lékař by měl být připraven odpovídat na všechny dotazy, které mu pacient, nebo jeho blízcí, kladou. Pacient i jeho blízké okolí potřebují vědět, ţe je jim lékař i ostatní zdravotnický personál „k ruce“, kdyţ bude potřeba. Je vhodné také poskytnout ujištění, ţe se nemocnému bude poskytovat odpovídající léčba za všech okolností. Emocionální úzkost vyţaduje pochopení a oporu. To, co pacient potřebuje především, je vědomí a ujištění, ţe mu někdo rozumí, ţe lékař je schopný a pacienta neopustí. Vţdy je potřeba brát v úvahu individualitu kaţdého jedince. To, co je pro jednoho pacienta poměrně snadno snesitelné, druhý zvládá těţko.

3.3 Euthanasie ve světě Euthanasie je celosvětově negativně spojena se zneuţitím tohoto konceptu v rámci nacistického programu s názvem „Euthanázie“. Jednalo se o masivní vyvraţďování dětí s mentálním onemocněním, které byly vyhodnoceny jako nehodné ţivota. Dále se mělo se za to, ţe rozhodování o smrti jednotlivce v terminální fázi jeho ţivota náleţí do rukou státu, a to z toho důvodu, aby bylo zachováno zdraví a ţivot společnosti. Nemocní byli označeni za „neuţitečnou lidskou zátěţ s nesmírným ekonomickým dopadem“. Hromadné vyvraţďování dětí odstartoval novorozenec jménem Knauer, který se narodil nevidomý, pouze s jednou končetinou. Adolf Hitler následně pověřil svého lékaře Brandta, aby se zajel na toto dítě osobně podívat. Na Hitlerův příkaz následně byla provedena euthanasie u tohoto dítěte, oficiálně na ţádost rodičů. Bylo také dojednáno, aby se v podobných případech postupovalo stejně. Nejprve tedy v rámci tohoto programu byly vyvraţďovány velmi malé děti, později i děti starší, často mladiství delikventi ţidovského původu. Usmrcování dětí bylo prezentováno jako léčba v nejlepším zájmu, pokud by s ní rodiče těchto dětí nesouhlasili, byli by zbaveni

26

poručnictví. Takto bylo zabito asi pět aţ osm tisíc dětí. Německá lékařská komora se za tyto činy v roce 2012 omluvila.35 Zemí, která je nejvíce s legalizovanou euthanasií spojována, je Holandsko. Přesto se nejedná o první stát, ve které byla euthanasie povolena. Tím je Austrálie, která ji uzákonila v r. 1996, o šest měsíců později legalizaci zrušila. V Holandsku je provádění euthanasie povoleno od r. 2002, a to podle určitých kritérií. Umírat za asistence lékaře je moţné i u pacienta doma. Kaţdá euthanasie musí být nahlášena. Ne vţdy se tak ovšem děje. Euthanasie je povolená i u dětí, a to od nejútlejšího věku, a to nejen v Holandsku, ale i v Belgii. V Belgii na rozdíl od Holandska mohou o euthanasii ţádat pouze lidé příčetní, resp. při plném vědomí, ţádat musí dvakrát. Ve Švýcarsku sice není euthanasie povolena, je však tolerována a provádět ji mohou i laici, nikoliv pouze lékaři. Pasivní euthanasie je povolena ve Francii či Dánsku. V Německu jsou lidé i vláda zdrţenlivější, zejména kvůli své historii spojené se zneuţití myšlenky euthanasie nacisty za druhé světové války. V USA je euthanasie na federální úrovni nelegální, povolena je však v některých státech, např. Oregonu či Vermontu.36

3.4 Euthanasie v České republice Euthanasie v České republice povolena není. Ptáček37 cituje stanovisko České lékařské komory z r. 2012, ve kterém se mimo jiné uvádí: „Eutanazie a asistovaná sebevraţda jsou nepřípustné…jsou projevem selhání. Dnes lze zajistit takovou péči v léčení bolestí a ostatních fyzických symptomů, psychického, sociálního a duchovního utrpení tak, aby k ţádosti o usmrcení nemuselo docházet…Civilizovaný stát musí chránit ţivot, a ne legalizovat jeho likvidaci.“

35

ŠČEPOŇCOVÁ, Sabina a Zdeněk NOVOTNÝ. Eutanázie vs. nacistický program „Eutanázie.“ [online] 6.11.2012 [cit. 2016-02-29]. Dostupné z http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/eutanazie-vsnacisticky-program-eutanazie-472802 36 BERKA, Vít a Tomáš SUM. Eutanazie ve světě. [online]. 20.5.2005 [cit. 2016-02-29]. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete-33479.html 37 PTÁČEK, Radek a Petr BARTŮNĚK. Eutanazie – pro a proti. Praha: Grada, 2012, s. 85.

27

To, ţe není v České republice euthanasie povolena, ještě neznamená, ţe se u nás neprovádí. Jsou-li však takové činy odhaleny, a dle některých odhadů jsou jich i tisíce ročně, dotyčný, který euthanasii provedl, je trestně stíhán.38 V České republice je však uzákoněn institut zvaný jako living will, nebo téţ advance directives. Jedná se o dříve projevené přání pacienta ohledně zákroků, které mohou u něj přicházet v úvahu v situaci, kdy nebude jiţ při plném vědomí a vůli vyjádřit se ke svému zdravotnímu stavu, a tedy péči, která mu má být věnována. Dle tohoto institutu má tak kaţdý občan právo vyjádřit se ke svému ţivotu a umírání.39 Dříve vyslovené přání má přednost i před ţivot zachraňujícími výkony. Při jeho nerespektování můţe být lékař ţalován. Nejčastěji se dříve vyslovené přání pouţívá při odmítnutí transfuze krve, resuscitace, chemoterapie a odpojení od přístroje. Aby se lékař mohl tímto přáním řídit, přičemţ platí, ţe při jeho vytvoření byly dodrţeny stanovené podmínky, musí být pacient ve stavu, kdy není schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytováním zdravotnické péče, v písemné podobě existuje jeho living will, tato vůle je opatřena úředně ověřeným podpisem pacienta, přičemţ součástí living will je i poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí. Existují však situace, kdy se lékař dříve vysloveným přáním řídit nesmí. Jedná se o ty postupy, jejichţ výsledkem by byla aktivně způsobená smrt, nebo pomoc k sebevraţdě. Dále není moţné toto přání respektovat v případě, ţe poskytovatel zdravotní péče započal zdravotní výkony, a to v době, kdy neměl k dispozici dříve vyslovené přání, a přerušení těchto kroků by vedlo k aktivně způsobené smrti. Další situací je případ, kdy by splněním vysloveného přání byly ohroţeny jiné osoby (tj. např. infekční pacient bude léčen). Dříve vyslovené přání také není respektováno, pokud zahrnuje ţádost o neindikovanou léčbu, nebo odborně nesprávný postup, případně pokud přání bylo vysloveno dříve, neţ medicína pokročila a dá se předpokládat, ţe by s novými léčebnými postupy pacient souhlasil.40

38

EUROZPRÁVY.CZ. V Čechách proběhne až pěti tisíc eutanázií ročně. Jak je to možné? [online] 5.11.2014 [cit. 2016-02-29]. Dostupné z http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/105950-v-cechach-probehneaz-pet-tisic-eutanazii-rocne-jak-je-to-mozne/ 39 MATĚJEK, Jaromír. Je living will opravdu řešením zástupného rozhodování za pacienty? [online] 2.3.2011 [cit.2016-02-29]. Dostupné z http://matejek.blog.idnes.cz/c/179208/Je-living-will-opravduresenim-zastupneho-rozhodovani-za-pacienty.html 40 WILDOVÁ, Olga. Medialogy – umírání v Čechách. [online] 23.3.2015 [cit. 2016-02-29]. Dostupné z http://medicina.cz/clanky/10516/34/Medialogy-Umirani-v-cechach/

28

Sporné jsou situace, kdy je na zváţení lékaře, zda resuscitovat, nebo odstoupit od léčby prodluţující ţivot. To bývá často jen na zváţení lékaře, který má k dispozici doporučení od České lékařské komory. Toto jednáním můţe být později posuzováno jako odborně nesprávné, nebo jednání nedovolené (tj. pasivní euthanasie).41

41

WILDOVÁ, Olga. Medialogy – umírání v Čechách. [online] 23.3.2015 [cit. 2016-02-29]. Dostupné z http://medicina.cz/clanky/10516/34/Medialogy-Umirani-v-cechach/

29

4 VZTAH MEZI PALIATIVNÍ PÉČÍ A EUTHANASIÍ Paliativní péče není podle Špinkové a Špinky42 primárně alternativou k euthanasii, ale je odpovědí na stejnou situaci. Na rozdíl od euthanasie podle autorky je u paliativní péče zřetelná snaha nehledat zkratkovitou odpověď na otázku smrti a umírání. Podle Munzarové43 při euthanasii není jedinec vnímán ve své celistvosti a takto ošetřován. Kdyby tomu tak bylo, neţádal by o zabití, kdy k této ţádosti většinou vede strach, pocit zátěţe pro ostatní apod. Při provedené euthanasii navíc zůstávají po smrti nemocného naţivu jeho nejbliţší, zatíţení nejistotou, zda nemohli nemocnému pomoci jinak, neţ zabitím. K hlavním principům lékařské etiky patří respekt k autonomii, dobročinění, neškození a spravedlnost, coţ při euthanasii není podle autorky respektováno a dodrţováno. Nejčastější argumenty, které jsou proti legalizaci, a tedy provádění euthanasie, jsou následující: 

právo na euthanasii není právem, které by vycházelo z právní vědy, tedy není ani chráněno ústavou. Takové právo by narušovalo základní právo na ţivot a na integritu člověka,



jedná se o akt nemravný, který nestojí na etickém základu,



zabíjení nutné, neboť existuje dostatečná duševní, sociální a spirituální podpora a zvládnutí bolesti a obtíţí,



euthanasie není autonomním výběrem, neboť nemocní v terminálním stádiu jsou velmi vulnerabilní a snadno přijímají jakékoliv nápady ostatních,



lékař by uzákoněním euthanasie získal velkou moc,



nejedná se o smrt milosrdnou ani soucitnou,



existuje riziko, ţe ukončovány budou i ţivoty jedinců, kteří toto neţádali, jak se děje např. v Nizozemsku, kde je euthanasie legitimní,



euthanasie není smrtí důstojnou,



euthanasie není soukromou záleţitostí, člověk má závazek např. vůči svým nejbliţším,

42

ŠPINKOVÁ, Martina a Štěpán ŠPINKA. Euthanasie: víme, o čem mluvíme? Praha: Cesta domů, 2006, s. 33. 43 MUNZAROVÁ, Marta. Euthanasie, nebo paliativní péče? Praha: Grada, 2005, s. 63-65.

30



euthanasie je v přímém protikladu s náplní lékařství.44

Ptáček a Bartůněk45 uvádějí, ţe proti sobě stojí v protikladu volání po uplatňování svobodné vůle při právu na euthanasii, a na straně druhé není respektována svobodná vůle sebevrahů, kteří si chtějí vzít ţivot, ale společnost vynakládá značné prostředky a úsilí k tomu, aby se tak nestalo. Podle autorů neznamená odmítání euthanasie prosazování jejího opaku, tedy dysthanasie, kdy je nemocný léčen za kaţdou cenu. Technický pokrok umoţňuje udrţet lidský ţivot prakticky neomezeně, napojením lidského těla na přístroje, které za něj vykonávají všechny patřičné ţivotně důleţité funkce. Tím je ale prodluţováno utrpení člověka, coţ je proti zásadám lékařské etiky. Dle autorů tam, kde medicína vyčerpala všechny své moţnosti, nemá smysl pokračovat v léčbě nemoci jako takové, nicméně je důleţité přejít na léčbu podpůrnou, tedy paliativní, která umoţňuje zajistit kvalitu ţivota umírajícího. Nedostatečné vyuţívání těchto moţností dle autorů není důvodem, proč prosazovat euthanasii. Do určité míry ztěţuje situaci naduţívání slova euthanasie, a také jeho nejasné vymezení, případně rozlišování euthanasie na aktivní a pasivní. Jak jiţ bylo uváděno, living will je moţné povaţovat za pasivní euthanasii, pokud je vycházeno z některých definic toho, co je to euthanasie. Euthanasie by měla být spojována především s aktivní euthanasií, u které je cílem navození smrti člověka, a to ze strany lékaře. Pakliţe se jedinec, tedy v tomto případě pacient, rozhodne nějakým způsobem jednat, tedy i nejednat v případě living will, rozhoduje sám o sobě. Jestliţe lékař podá pacientovi vysokou dávku analgetik, coţ můţe urychlit jeho smrt, nejedná tak s cílem usmrtit tohoto pacienta, ale pomoci mu.46 Cohen-Almagor47 uvádí, ţe pokud je pacientovi v terminálním stádiu poskytována adekvátní paliativní péče, euthanasie ztrácí smysl. Dobrá paliativní péče umoţňuje pacientům bojovat s utrpením a strávit zbytek svého ţivota bez toho, aby o euthanasii ţádali. Bohuţel ne vţdy je pacientům vhodná a dostatečná paliativní péče poskytována. V době, kdy se otázka legalizace euthanasie objevila, tj. v sedmdesátých a osmdesátých

44

MUNZAROVÁ, Marta. Euthanasie, nebo paliativní péče? Praha: Grada, 2005, s. 20. PTÁČEK, Radek a Petr BARTŮNĚK. Eutanazie – pro a proti. Praha: Grada, 2012, s. 86-87. 46 CESTA DOMŮ. Euthanasie: Vyjasnění pojmů užívaných v současné diskusi. E-.learning. [online] n.d. [cit. 2016-02-29]. Dostupné z http://elearning.cestadomu.cz/2-vyjasneni-pojmu.html 45

47

COHEN-ALMAGOR, Raphael. Euthanasie in the Netherlands: The Policy and Practice of Mercy Killing. Berlin: Springer, 2004, s. 124.

31

letech minulého století, paliativní péče se v řadě zemí teprve rozvíjela. V Nizozemí nebyl dostatek prostoru pro rozvíjení obou konceptů a jakmile byla euthanasie uzákoněna, paliativní péče byla vytlačena stranou, dostala se do stínu fenoménu euthanasie.

32

VÝZKUMNÁ ČÁST 5 CÍLE VÝZKUMU A METODIKA Výzkum byl realizován jako kvantitativní. V návaznosti na téma práce a teoretické poznatky byl formulován výzkumný problém a výzkumné otázky. Pro účely výzkumu byl

vytvořen

dotazník,

který byl

distribuován

v jihlavské

nemocnici

mezi

zdravotnickými pracovníky. Data získaná dotazníkem byla zpracována pomocí základních statistických metod, zjišťovali jsme počty odpovědí na jednotlivé otázky, zajímalo nás, jaké odpověď se u kaţdé poloţky objevuje nejčastěji. Tři poloţky byly vyhodnoceny pomocí testu dobré shody, tzv. chí-kvadrátu. U těchto poloţek jsme zkoumali případné rozdíly mezi odpověďmi jednotlivých podkupin respondentů z výzkumného souboru. Popis výzkumu a výzkumného souboru je uveden v této kapitole.

5.1 VÝZKUMNÝ PROBLÉM A VÝZKUMNÉ OTÁZKY V průzkumu byly formulovány tyto dvě hlavní výzkumné otázky: Jaký názor mají zdravotničtí pracovníci na paliativní péči? Jaký názor mají zdravotničtí pracovníci na euthanasii?

Z nich byly formulovány další, dílčí výzkumné otázky: 1. Jaké moţnosti podle dotázaných zdravotnických pracovníků nabízí paliativní péče pacientům v terminálním stádiu onemocnění? 2. Jaký postoj mají dotázaní zdravotničtí pracovníci k respektování přání pacienta týkajících se pacientovy léčby, případně procesu umírání? 3. S čím si zdravotničtí pracovníci spojují pojem euthanasie? 4. Je četnost muţů, kteří jsou pro legalizaci euthanasie v České republice, vyšší neţ četnost ţen?

33

5. Preferují paliativní péči před euthanasií zdravotničtí pracovníci, kteří mají osobní zkušenost s péčí o osobu blízkou v terminálním stádiu, více neţ zdravotničtí pracovníci, kteří tuto zkušenost nemají? 6. Povaţují zdravotničtí pracovníci starší 40 let častěji neţ zdravotničtí pracovníci mladší 40 let právo na ţivot nadřazené právu na smrt?

5.2 METODOLOGIE A METODY VÝZKUMU K naplnění cílů práce, které jsme si v úvodu stanovili, jsme zvolili kvantitativní výzkum realizovaný mezi zdravotnickými pracovníky ve zdravotnickém zařízení Nemocnice Jihlava Tento typ výzkumu má oproti výzkumu kvalitativnímu své výhody i nevýhody. K těm nejpodstatnějším patří podle Reichela48 moţnost získávat data vysoce standardizovaným způsobem, získaná data měřit, třídit a uspořádávat, sběr a analýzu dat provést poměrně rychle. Data je moţné zobecnit. Výsledky jsou relativně nezávazné na výzkumníkovi. Hlavní nevýhodou je příliš mnohdy příliš velká abstraktnost pro dané podmínky. Kvantitativní data jsou nejčastěji získávána prostřednictvím dotazníkového šetření. Dotazník je podle Ferjenčíka49 „standardizované interview předloţené v písemné podobě“. K jeho hlavním výhodám patří úspora času a financí a kvantifikace dat, k nevýhodám patří menší pruţnost, neboť není moţné respondentům klást doplňující otázky, obvykle niţší věrohodnost, neboť respondenti mohou své odpovědi zkreslovat, a náročnost přípravy. Dotazník vytvořený k získání dat v tomto popsaném výzkumu je v práci uveden v plném znění v příloze. Tvořily jej otázky uzavřené. Respondenti měli na výběr u kaţdé poloţky vţdy několik moţných odpovědí, volit měli jednu z nich, případně byli-li o to poţádáni, měli uvést svůj názor či vysvětlení k dané poloţce.

48

REICEHL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních průzkumů. Praha: Grada, 2009, s. 40-41. FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál, 2010, s. 183. 49

34

5.3 VÝZKUMNÝ SOUBOR Výzkumný soubor tvořilo celkem 62 osob. Jednalo se o pracovníky Nemocnice Jihlava. Distribuce dotazníků probíhala na jednotlivých odděleních adresně, tj. oslovením konkrétních pracovníků, kteří byli v době distribuce na oddělení přítomni. Tito zdravotničtí pracovníci byli poţádáni, aby předali dotazníky dalším svým kolegům. Na některých odděleních byly osloveny staniční sestry se ţádostí o distribuci dotazníků mezi pracovníky oddělení. Výzkumu se zúčastnili zdravotničtí pracovníci především z těchto oddělení: stanice paliativní péče, oddělení geriatrie a následné péče, rehabilitace, kardiologie, onkologie a interna. Většina respondentů byla mladších 40 let, mezi respondenty převaţovaly ţeny. Většina respondentů má středoškolské vzdělání s maturitou. Převáţnou část výzkumného souboru tvořily zdravotní sestry a zdravotničtí asistenti. Pouze 10 respondentů uvedlo, ţe je vzděláno v oblasti paliativní péče, většinou se jednalo o vzdělání získané v rámci studia svého oboru. Pro většinu respondentů je téma smrti a umírání osobně citlivé a obtíţně uchopitelné.

35

6 ANALÝZA VÝSLEDKŮ Data získaná dotazníkovým šetřením jsme přepsali do programu Microsoft Excel. Následně jsme zjišťovali odpovědi respondentů na jednotlivé poloţky. Data jsme zpracovali pomocí základních statistických metod. Zajímal nás počet jednotlivých odpovědí na konkrétní poloţky, a také jaká odpověď se u dané poloţky objevovala nejčastěji, tj. zjišťovali jsme tzv. modus. Podle Chrásky50 modus jako hodnotu vyjadřují největší četnost v daném souboru dat je moţné pouţít při zpracování dat nominálních. Nominální data je moţno chápat jako klasifikaci určitých charakteristik, tato data nemají kvantitativní význam, počítat je moţné četnosti jednotlivých číselných symbolů. Výzkumné otázky č. 4-6 byly vyhodnoceny testem dobré shody, tzv. chí-kvadrátem. Jak uvádí Chráska51, pomocí testu dobré shody je moţno ověřit, zda četnosti odpovědí, které byly výzkumem zjištěny, se významně odlišují od teoretických četností, které odpovídají nulové hypotéze. Na počátku tohoto testování je tedy nutné nejprve formulovat nulovou a alternativní hypotézu. Nulová hypotéza je předpoklad, ţe mezi sledovanými jevy neexistuje souvislost, zatímco alternativní hypotéza je předpoklad, ţe mezi těmito sledovanými jevy souvislost existuje. Pro zjištění, kterou hypotézu přijmout a kterou naopak zamítnout, se vypočítává testové kritérium, a hodnota testového kritéria se následně porovnává s hodnotou kritickou, kterou je moţné nalézt v tabulkách a která se vztahuje k určité hladině významnosti. Jedná se o pravděpodobnost, ţe výzkumník nesprávně zamítne nulovou hypotézu. Hladina významnosti většinou bývá 0,05.

50

CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Praha: Grada, 2007, s. 36. 51 CHRÁSKA, Miroslav. Úvod do výzkumu v pedagogice. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, s. 81-83.

36

V našem výzkumu jsme pouţili test nezávislosti chí-kvadrát pro čtyřpolní tabulku, coţ je tabulka o dvou řádcích a dvou sloupcích, a to proto, ţe proměnné, mezi nimiţ jsme ověřovali vztah, nabývaly pouze dvou hodnot. Chráska52 uvádí zjednodušený výpočet chí-kvadrátu pro čtyřpolní tabulku, který je následující: Tabulka 1: Schéma čtyřpolní tabulky. Zdroj: Chráska, 2006, s. 103

α

nonα

β

a

b

a+b

nonβ

c

d

c+d

a+c

b+d

n

X2 = (ad-bc)2 / (a+b).(b+c).(b+d).(c+d) Jednotlivé poloţky dotazníku jsme vyhodnocovali vzhledem k výzkumným otázkám. V této kapitole jsou výsledky zjištěné dotazníkovým šetřením předloţeny pro větší přehlednost

graficky,

doplněné

o

tabulky

s přehledem

četností

odpovědí,

včetně procentuálního vyjádření jednotlivých odpovědí, doplněny o slovní komentář. Interpretaci těchto výsledků je věnována kapitola č. 7.

52

CHRÁSKA, Miroslav. Úvod do výzkumu v pedagogice. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, s. 103.

37

Výzkumná otázka č. 1 Jaké možnosti podle dotázaných zdravotnických pracovníků nabízí paliativní péče pacientům v terminálním stádiu onemocnění? K této otázce se vztahovaly v dotazníku poloţky č. 1-4, 9-14, 21. Naplňování vhodně sestaveného plánu paliativní péče vede u pacientů v terminálním stádiu nemoci ke snižování jejich úvah o euthanasii. Tabulka 2: Vliv plánu paliativní péče na úvahy o euthanasii

Zcela souhlasím

Spíše souhlasím

Spíše Zcela Celkem nesouhlasím nesouhlasím

Zdravotníci (absolutně)

19

35

6

2

62

Zdravotníci (procenta)

31%

56 %

10 %

3%

100%

Naplňování vhodně sestaveného plánu paliativní péče vede u pacientů ke snižování úvah o euthanasii

Procenta

60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Respondenti

Zcela souhlasím 31%

Spíše souhlasím 56%

Spíše nesouhlasím 10%

Zcela nesouhlasím 3%

Graf 1: Vliv plánu paliativní péče na úvahy o euthanasii

Většina respondentů (celkem 87 % z nich) se domnívá, ţe naplňování vhodně sestaveného plánu paliativní péče vede ke sniţování úvah o euthanasii. S tímto názorem nesouhlasilo celkem 13 % respondentů. Respondenti nejčastěji volili odpověď „spíše souhlasím“.

38

Z cílů

paliativní

léčby

pacientů

v terminálním

stádiu

nemoci

považuji

za nejdůležitější: Tabulka 3: Co považují respondenti za nejdůležitější cíl paliativní léčby

Minimalizace diskomfortu

Neprodluţovat umírání

Respekt k jedinečnosti umírání

Celkem


11

11

40

62


18 %

18 %

64 %

100 %

Za nejdůležitější cíl paliativní léčby považuji: 70%

Procenta

60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Respondenti

Minimalizace dyskomfortu

Neprodlužovat umírání

18%

18%

Respekt k jedinečnosti umírání 64%

Graf 2: Co považují respondenti za nejdůležitější cíl paliativní léčby

Respondenti byli poţádáni, aby ze tří nabízených moţností vybrali pouze jednu. Většina respondentů (konkrétně 64 % z nich) uvedlo, ţe za nejdůleţitější cíl paliativní léčby povaţují maximální respekt k jedinečnosti konce kaţdého lidského ţivota. Další dvě moţnosti, tj. minimalizaci diskomfortu a neprodluţování procesu umírání, volili respondenti stejně často (v 18 % z celkového počtu respondentů).

39

Bez ohledu na stupeň pokročilosti onemocnění může paliativní péče zvýšit kvalitu života: Tabulka 4: Zvýšení kvality života paliativní péčí

Zcela souhlasím

Spíše souhlasím

Spíše nesouhlasím

Zcela nesouhlasím

Celkem


29

27

6

0

62


47 %

43 %

10 %

0%

100 %

Paliativní péče může zvýšit kvalitu života bez ohledu na stupeň pokročilosti onemocnění 50%

Procenta

40% 30% 20% 10% 0% Respondenti





Graf 3: Zvýšení kvality života paliativní péčí

Většina respondentů (celkem 90 % z nich) se domnívá, ţe paliativní péče můţe pacientovi zvýšit kvalitu ţivota, bez ohledu na stupeň pokročilosti jeho onemocnění. Respondenti s touto otázkou častěji „zcela souhlasili“ neţ „spíše souhlasili“.

40

Podat pacientovi v terminálním stádiu vysoké dávky léků, i když to může zkrátit délku jeho života, je v souladu s principy paliativní péče. Tabulka 5: Názory respondentů na podání vysokých dávek léků, které mohou pacientovi zkrátit život

Zcela souhlasím

Spíše souhlasím


Zcela nesouhlasím

Celkem


8

22

21

11

62


13 %

35 %

34 %

18 %

100 %

Podání vysokých dávek léků, i když to může zkrátit život pacienta v terminálním stádiu

Procenta

35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Respondenti





Graf 4: Názory respondentů na podání vysokých dávek léků, které mohou pacientovi zkrátit život

Respondenti nejčastěji uváděli (52 % z nich), ţe podat pacientovi v terminálním stádiu vysoké dávky léků, které tomuto pacientovi zároveň mohou zkrátit ţivot, není v souladu s principy paliativní péče. 48 % respondentů naopak souhlasí s tím, ţe toto jednání je v souladu s principy paliativní péče. S tímto tvrzením zcela souhlasí pouze 13 % respondentů, zcela nesouhlasí 18 %.

41

Paliativní péče umožňuje uspokojit všechny potřeby pacienta v terminálním stádiu nemoci. Tabulka 6: Může paliativní péče uspokojit všechny potřeby pacienta v terminálním stádiu nemoci?

Zcela souhlasím

Spíše souhlasím


Zcela nesouhlasím

Celkem


24

32

4

2

62


39 %

52 %

6%

3%

100 %

Paliativní péče umožňuje uspokojit všechny potřeby pacienta v terminálním stádiu nemoci 60%

Procenta

50% 40% 30% 20% 10% 0% Respondenti





Graf 5: Může paliativní péče uspokojit všechny potřeby pacienta v terminálním stádiu nemoci?

Většina respondentů (celkem 91 % z nich) se domnívá, ţe paliativní péče můţe uspokojit všechny potřeby pacienta v terminálním stádiu. Nejčastější odpovědí (v 52 % případů) bylo „spíše souhlasím“.

42

Paliativní péče je schopna zajistit, aby pacient netrpěl fyzickou bolestí. Tabulka 7: Zajištění, aby pacient netrpěl fyzickou bolestí

Zcela souhlasím

Spíše souhlasím


Zcela nesouhlasím

Celkem


37

19

5

1

62


60 %

30 %

8%

2%

100 %

Paliativní péče je schopna zajistit, aby pacient netrpěl fyzickou bolestí 60% 50%

Procenta

40% 30% 20% 10% 0% Respondenti





Graf 6: Zajištění, aby pacient netrpěl fyzickou bolestí

Většina respondentů (90 % z nich) se domnívá, ţe paliativní péče můţe zajistit, aby pacient netrpěl fyzickou bolestí. S tímto tvrzením „zcela souhlasilo“ 60 % respondentů.

43

Pokud pacient v terminálním stádiu i při poskytování paliativní péče trpí, euthanasie je lepší volbou. Tabulka 8: Euthanasie je lepší volbou, pokud pacient i přes poskytování paliativní péče trpí

Zcela souhlasím

Spíše souhlasím


Zcela nesouhlasím

Celkem


4

30

16

12

62


6%

49 %

26 %

19 %

100 %

Pokud pacient v terminálním stádiu trpí, euthanasie je lepší volbou 50%

Procenta

40% 30% 20% 10% 0% Respondenti

Zcela souhlasím 6%




Graf 7: Euthanasie je lepší volbou, pokud pacient i přes poskytování paliativní péče trpí

Většina respondentů (celkem 55 % z nich) se domnívá, ţe pokud pacient i přes poskytování paliativní péče trpí, euthanasie je pro něj lepší volbou. S tímto tvrzením zcela nesouhlasí 19 % respondentů, celkově nesouhlasí (tedy „spíše“ nebo „zcela“) 45 % respondentů.

44

Slovní spojení „důstojná smrt“ si více spojuji s: Tabulka 9: S čím si respondenti nejvíce spojují pojem "důstojná smrt"

Paliativní péče

Euthanasie

Celkem


54

8

62


87 %

13 %

100%

Procenta

S čím mám nejvíce spojen pojem "důstojná smrt"

90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Respondenti

Paliativní péče 87%

Euthanasie 13%

Graf 8: S čím si respondenti nejvíce spojují pojem "důstojná smrt"

Důstojnou smrt si respondenti spojují nejčastěji s paliativní péčí, a to v 87 % případů. Pouze 13 % respondentů povaţuje euthanasii za důstojnou smrt. Jeden respondent na tuto otázku neodpověděl vůbec, jeden uvedl obě moţnosti.

45

V českém zdravotnictví jsou dostatečně využívány možnosti paliativní péče. Tabulka 10: Jsou v českém zdravotnictví dostatečně využívány možnosti paliativní péče?

Zcela souhlasím

Spíše souhlasím


Zcela nesouhlasím

Celkem


8

23

28

3

62


13 %

37 %

45 %

5%

100 %

Procenta

V českém zdravotnictví jsou dostatečně využívány možnosti paliativní péče 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Respondenti





Graf 9: Jsou v českém zdravotnictví dostatečně využívány možnosti paliativní péče?

Respondenti stejnou měrou uváděli (vţdy v 50 % případů), ţe moţnosti paliativní péče v českém zdravotnictví nejsou dostatečně vyuţívány. Nejčastější odpovědí bylo „spíše nesouhlasím“.

46

Zařízení specializovaná na paliativní péči jsou pacientům snadno dostupná. Tabulka 11: Snadná dostupnost zařízení specializovaných na paliativní péči

Zcela souhlasím

Spíše souhlasím


Zcela nesouhlasím

Celkem


9

25

25

3

62


15 %

40 %

40 %

5%

100%

Procenta

Zařízení specializovaná na paliativní péči jsou pacientům snadno dostupná 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Respondenti





Graf 10: Snadná dostupnost zařízení specializovaných na paliativní péči

Většina respondentů (celkem 55 %) se domnívá, ţe zařízení specializovaná na paliativní péči jsou pacientům snadno dostupná.

47

V medicíně by měla být stanovena jasná kritéria pro zastavení léčebných postupů vedoucích k oddálení smrti, které ve skutečnosti jen uměle prodlužují proces umírání a zvyšují utrpení pacienta i jeho rodiny. Tabulka 12: Stanovení kritérií pro zastavení léčebných postupů vedoucích k oddálení smrti

Zcela souhlasím

Spíše souhlasím


Zcela nesouhlasím

Celkem


22

26

9

3

60


37 %

43 %

15 %

5%

100 %

Procenta

Stanovení kritérií pro zastavení léčebných postupů vedoucích k oddálení smrti 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Respondenti





Graf 11: Stanovení kritérií pro zastavení léčebných postupů vedoucích k oddálení smrti

Většina respondentů (80 % z těch, kteří odpověděli) se domnívá, ţe by v medicíně měla být stanovena jasná kritéria pro zastavení léčebných postupů, které vedou k oddálení smrti a ve skutečnosti pouze uměle prodluţují proces umírání, navíc zvyšují utrpení pacienta a jeho rodiny. U této odpovědi 2 respondenti neuvedli svoji odpověď.

48

Výzkumná otázka č. 2 Jaký postoj mají dotázaní zdravotničtí pracovníci k respektování přání pacienta týkajících se pacientovy léčby, případně procesu umírání? K této otázce se vztahovaly v dotazníku poloţky č. 5-8. Považuji za dobré, že bylo do českého zdravotnictví zavedeno přání „living will“ (tj. dříve vyslovené přání pacienta týkající se jeho léčby, případně procesu umírání): Tabulka 13: Spokojenost se zavedením přání living will do českého zdravotnictví

Zcela souhlasím

Spíše souhlasím


Zcela nesouhlasím

Celkem


34

24

4

0

62


55 %

39 %

6%

0%

100 %

Je dobře, že bylo do českého zdravotnictví zavedeno přání "living will" 60%

Procenta

50% 40% 30% 20% 10% 0% Respondenti





Graf 12: Spokojenost se zavedením přání living will do českého zdravotnictví

Většina respondentů (94 %) je spokojena s tím, ţe do českého zdravotnictví bylo zavedeno přání „living will“. Odpověď „zcela nesouhlasím“ neuvedl ţádný respondent, pouze 6 % respondentů uvedlo, ţe se zavedením přání „living will“ do českého zdravotnictví nesouhlasí.

49

Realizaci přání „living will“ zdravotníkem považuji za formu euthanasie: Tabulka 14: Realizace přání "living will" je forma euthanasie

Zcela souhlasím

Spíše souhlasím


Zcela nesouhlasím

Celkem


12

21

21

8

62


19 %

34 %

34 %

13 %

100%

Realizaci přání "living will" považuji za euthanasii 35% 30%

Procenta

25% 20% 15% 10% 5% 0% Respondenti





Graf 13: Realizace přání "living will" je forma euthanasie

Většina respondentů (53 % z nich) povaţuje realizaci přání „living will“ za formu euthanasie. S tímto názorem nesouhlasí celkem 47 % respondentů, přičemţ „zcela nesouhlasí“ 13 % respondentů.

50

Pacient v terminálním stádiu, u kterého nejsou přítomny poruchy vnímání a kognitivních funkcí, je zcela kompetentní učinit rozhodnutí o způsobu svého umírání. Tabulka 15: Pacient v terminálním stádiu je kompetentní k rozhodnutí, jak chce zemřít

Zcela souhlasím

Spíše souhlasím


Zcela nesouhlasím

Celkem


30

21

9

2

62


48 %

34 %

15 %

3%

100%

Pacient v terminálním stádiu je kompetentní učinit rozhodnutí o způsobu svého umírání 50%

Procenta

40% 30% 20% 10% 0% Respondenti





Graf 14: Pacient v terminálním stádiu je kompetentní k rozhodnutí, jak chce zemřít

Většina respondentů (82 %) se domnívá, ţe nejsou-li u pacienta v terminálním stádiu nemoci přítomny poruchy ve vnímání a kognitivních funkcích, je tento pacient kompetentní k tomu, aby se rozhodl, jakým způsobem chce zemřít. S tímto názorem „zcela nesouhlasí“ pouhá 3 % respondentů.

51

Zdravotnický pracovník má respektovat přání pacienta v terminálním stádiu neprovádět úkony, které nejsou nezbytně nutné k zlepšení nebo udržení stávající kvality života pacienta. Tabulka 16: Respektování pacientova přání neprovádět úkony, které nejsou nezbytně nutné

Zcela souhlasím

Spíše souhlasím


Zcela nesouhlasím

Celkem


40

17

4

1

62


65 %

27 %

6%

2%

100 %

Zdravotnický pracovník má respektovat přání pacienta neprovádět nezbytně nutné úkony 70%

Procenta

60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Respondenti





Graf 15: Respektování pacientova přání neprovádět úkony, které nejsou nezbytně nutné

Většina respondentů souhlasí (celkem 92 % respondentů), ţe zdravotnický pracovník má respektovat přání pacienta neprovádět úkony, které nejsou nezbytně nutné k zlepšení nebo udrţení stávající kvality jeho ţivota. S tímto tvrzením „zcela nesouhlasí“ 2 % respondentů.

52

Výzkumná otázka č. 3 S čím si zdravotničtí pracovníci spojují pojem euthanasie? K této otázce se vztahovaly v dotazníku poloţky č. 12 (vyhodnocena u výzkumné otázky č. 1, s níţ také tato poloţka souvisela), 15-17, 20, 22 a 23. S pojmem euthanasie si nejvíce spojuji: Tabulka 17: S čím si zdravotníci nejčastěji spojují euthanasii

a

b

Zdravotníci 13 8 (absolutně) Zdravotníci 19% 12 % (procenta)

c

d

e

f

g

h

i

j

Celkem

8

7

15

2

7

4

5

0

69

12 %

10 %

21 %

3%

10 % 6% 7 % 0 %

100 %

S čím si respondenti nejvíce spojují euthanasii 25%

Procenta

20% 15%

21%

19% 12%

12%

10%

10%

10%

6%

7%

3%

5%

0%

0%

Graf 16: S čím si respondenti nejvíce spojují euthanasii

Respondenti měli vybrat pouze jednu moţnost, přesto někteří vybírali více moţností. Nejčastější odpovědí jedince bylo „právo jedince na rozhodnutí o svém ţivotě a smrti“ (takto odpovědělo 21 % respondentů), druhou nejčastější odpovědí byla „pomoc umírajícímu člověku“ (19 % respondentů). Nejméně respondenti volili moţnost „zastavení léčby pacienta“ (3 % respondentů). Jinou odpověď, neţ jaká byla v nabídce moţností, neuvedl ţádný respondent.

53

Pokud pacient uvažuje o euthanasii, je to dle mého názoru především proto, že: Tabulka 18: Proč pacienti v terminálním stádiu nemoci uvažují o euthanasii

Únava z léčby

Neléčba tělesných příznaků

Frustrace netělesných potřeb

Deprese

Celkem


14

12

20

16

64


22 %

19 %

33 %

26 %

100 %

Proč pacienti v terminálním stádiu nemoci uvažují o euthanasii 35% 30%

Procenta

25% 20% 15% 10% 5% 0%

Respondenti

Únava z léčby 22%

Neléčba tělesných příznaků 19%

Frustrace netělesných potřeb 33%

Deprese

26%

Graf 17: Proč respondenti v terminálním stádiu nemoci uvažují o euthanasii

Dle názoru respondentů pacienti uvaţují o euthanasii kvůli tomu, ţe nejsou dostatečně uspokojeny psychické a spirituální potřeby pacientů (to se domnívá 33 % respondentů). Druhým nejčastějším důvodem můţe být dle názorů respondentů klinická deprese. Dále můţe být motivem únava z léčby (22 % respondentů) a nedostatečnou léčbu tělesných příznaků uvádělo 19 % respondentů.

54

Euthanasie je v konfliktu s Hippokratovou přísahou: Tabulka 19: Je euthanasie v konfliktu s Hippokratovou přísahou?

Zcela souhlasím

Spíše souhlasím


Zcela nesouhlasím

Celkem


17

25

16

4

62


27 %

41 %

26 %

6%

100 %

Procenta

Euthanasie je v konfliktu s Hippokratovou přísahou 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Respondenti





Graf 18: Je euthanasie v konfliktu s Hippokratovou přísahou?

Většina respondentů (celkem 68 % z nich) se domnívá, ţe euthanasie je v konfliktu s Hippokratovou přísahou. S tímto názorem nesouhlasí 32 % respondentů.

55

Srovnat paliativní péči a euthanasii je: Tabulka 20: Je možné srovnat paliativní péči a euthanasii?

Zcela moţné

Částečně moţné

Nemoţné

Celkem


3

17

42

62


5%

27 %

68 %

100 %

Srovnat paliativní péči a euthanasii je: 70% 60%

Procenta

50% 40% 30% 20% 10% 0% Respondenti

Zcela možné 5%

Částečně možné 27%

Nemožné 68%

Graf 19: Je možné srovnat paliativní péči a euthanasii?

Většina respondentů (celkem 68 % z nich) se domnívá, ţe paliativní péči a euthanasii není moţné srovnat. Respondenti byli dále vyzváni, aby uvedli důvody, proč tomu tak dle jejich názoru je. Ne všichni respondenti svůj názor uvedli, uvádíme všechny důvody, které byly k daným moţnostem respondenty vyjádřeny. Doplňující odpovědi respondentů byly následující: Je to zcela moţné, protoţe: 

každý má právo se rozhodnout o svém životě,



euthanasie je určitou formou paliativní péče.

Je to částečně moţné, protoţe: 

jedinečný život pacienta a jeho osobnost dává dvě možnosti konce života paliativní péče či euthanasie jako ukončení paliativní péče,



obojí je o smrti, ale paliativní péče je o bezbolestném dožití. Euthanásie je o možnosti volby své smrti, 56



podle chápání slova euthanasie,



někdo stojí o dožití, někdo chce umřít, dokud si ho budou ostatní pamatovat jako relativně zdravého.

Je to nemoţné, protoţe: 

paliativní péče je důstojné prodloužení života, euthanasie je absolutní konec,



paliativní péče pomáhá urovnat poslední věci v životě člověka (dává čas), eutanazie bere možnost smíření se, ,,rozloučení“, uzavření životního příběhu,



lékař v paliativní péči nepodává klientovi léky, které by navodily smrt,



paliativní péče - zkvalitnění konce života, euthanasie- konečné řešení,



paliativa - péče o konec, euthanasie – konec,



paliativní péče se snaží prodloužit život, euthanasie ho ukončí,



každé má své plus a mínus,



euthanasie státem nedovolena,



každý má své. Buď se budu trápit, nebo to bude mít mírný spád,



paliativní péče pečuje o tělesné projevy nemoci, uspokojuje všechny potřeby pacienta, neřeší dobrovolné odejití ze světa,



euthanasie je zabití,



paliativní péče-zajištění pohodlí, čistoty, bez bolesti. Euthanasie - ukončení života pomocí léku,



když se pacient léčí na paliativním oddělení, neznamená to, že je mrtvý,



protože podle mne je euthanasie pouze krajní možnost,



prostě euthanasie je už rovnou smrt, nedá se to srovnat s péčí, která pro pacienta už nemusí být ničím přínosná,



kvalitní péče versus zabití,



paliativní péče je péče o pacienta v terminálním stadiu, euthanasie je usmrcení pacienta. Nelze tedy tyto dvě věci srovnat,



je to naprosto odlišné.

57

Kdybych měl/a uvažovat o legalizaci euthanasie, pak proto, že: Tabulka 21: Důvody k možným úvahám o euthanasii

Paliativní péče nedokáţe zbavit utrpení

Euthanasie se stejně Pacient má Nedovedu si provádí, právo se představit takto rozhodnout, Jiné ţádný důvod moţná jak chce k těmto kontrola zemřít úvahám podmínek

Celkem


8

11

32

2

8

61


13 %

18 %

53 %

3%

13 %

100 %

Kdybych měl/a uvažovat o legalizaci euthanasie, důvodem bude: 60%

Procenta

50% 40% 30% 20% 10% 0% Respondenti

Utrpení pacienta 13%

Kontrola podmínek 18%

Právo pacienta 53%

Jiné 3%

Žádný důvod 13%

Graf 20: Důvody k možným úvahám o euthanasii

Kdyby byli respondenti nuceni uvaţovat o legalizaci euthanasie, nejčastěji by ji volili proto, ţe pacient má právo se rozhodnout, jak chce zemřít (takto odpověděla většina respondentů, tj. 53 % z nich). Druhým nejčastějším důvodem bylo to, ţe se „euthanasie stejně provádí, takto by to aspoň mohlo být kontrolováno a mohly by být vymezeny jasné podmínky euthanasie“. 13 % respondentů si ţádný důvod k legalizaci euthanasie nedovede představit. Jeden respondent na tuto otázku neodpověděl.

58

Euthanasie by měla být v České republice uzákoněna: Tabulka 22: Názory respondentů na uzákonění euthanasie

Ano

Ne

Celkem


35

22

57


61%

39%

100%

Uzákonění euthanasie

70% 60%

Procenta

50% 40% 30% 20% 10% 0% Respondenti

Ano 61%

Ne 39%

Graf 21: Názory respondentů na uzákonění euthanasie

Většina respondentů (celkem 61 % z nich) se domnívá, ţe by euthanasie uzákoněna být měla. 39 % respondentů s legalizací euthanasie nesouhlasí. 5 respondentů na tuto otázku neodpovědělo. U této otázky byli respondenti vyzváni, aby uvedli důvod, který je k jejich odpovědi vedl. Ne všichni respondenti této moţnosti vyuţili. Uvádíme vysvětlení, které se v dotaznících objevila, rozdělena podle toho, jakou odpověď respondenti volili. Pro legalizaci euthanasie: 

ukončit utrpení pacienta i jeho příslušníků,



pacient má právo se svobodně rozhodnout,



pracuji na onkologii – lidi mají právo se o sobě rozhodnout – bolest,



pouze za jasně daných podmínek, bez možnosti zneužití,



protože se stejně provádí, tak by byla možná jasná kontrola,



ušetří lidem trápení,



osobní důvody, 59



protože i já bych chtěla mít v terminálním stádiu na výběr,



když už nechce žít, čeká ho už jen smrt a chce tím proces urychlit, tak proč ne.

Proti legalizaci euthanasie: 

pro euthanasii nelze nastavit hranice a vymezit kritéria,



právo ukončit lidský život má pouze Bůh,



protože mám dojem, že tím se jde proti příroda. Ať sama určí, kdy má člověk odejít,



jde o zabití člověka.

60

Výzkumná otázka č. 4 Je četnost mužů, kteří jsou pro legalizaci euthanasie v České republice, vyšší než četnost žen? S touto výzkumnou otázkou, u níţ jsme odpovědi respondentů zpracovali pomocí chíkvadrátu, souvisela v dotazníku otázky č. 23. Pohlaví respondentů jsme zjistili z úvodních informací od respondentů v dotazníku. 5 respondentů na tuto otázku neodpovědělo. Před vyhodnocením získaných dat pomocí chí-kvadrátu jsme takto formulovali nulovou a alternativní hypotézu: H0: Četnosti muţů i ţen, kteří jsou pro legalizaci euthanasie v České republice, jsou stejné. HA: Četnosti muţů i ţen, kteří jsou pro legalizaci euthanasie v České republice, jsou rozdílné (muţi jsou více neţ ţeny pro legalizaci euthanasie). Tabulka 23: Čtyřpolní tabulka pro test nezávislosti chí-kvadrát, výzkumná otázka č. 4

Pohlaví

Ano

Ne

Ʃ

Muži

2

2

4

Ženy

33

20

53

Ʃ

35

22

57

Vypočítaná hodnota testového kritéria x2 = 0,24. Kritická hodnota testového kritéria chí-kvadrátu pro hladinu významnosti 0,05 a 1 stupeň volnosti x20,05(1) = 3,841. Vypočítaná hodnota testového kritéria 0,932 je menší než kritická hodnota, tedy přijímáme (nelze zamítnout) nulovou hypotézu. Z výše uvedeného vyplývá, ţe na základě ověření čtvrté výzkumné otázky pomocí testu nezávislosti chí-kvadrát pro čtyřpolní tabulku můţeme tvrdit, ţe muţi jsou pro legalizaci euthanasie v České republice stejně jako ţeny. Pohlaví nemá vliv na názor zdravotnických pracovníků na legalizaci euthanasie v České republice.

61

Výzkumná otázka č. 5 Preferují paliativní péči před euthanasií zdravotničtí pracovníci, kteří mají osobní zkušenost s péčí o osobu blízkou v terminálním stádiu, více než zdravotničtí pracovníci, kteří tuto zkušenost nemají? S touto výzkumnou otázkou, u níţ jsme odpovědi respondentů zpracovali pomocí chíkvadrátu, souvisela v dotazníku otázka č. 18. Rozdělení respondentů do dvou podskupin, tj. na ty, kteří mají zkušenost s péčí o osobu blízkou a ty, kteří tuto zkušenost nemají, jsme učinili na základě odpovědí respondentů na otázku č. 24 v dotazníku. Za preferenci jsme povaţovali volbu odpovědi a), tedy „pro pacienty v terminálním stádiu nemoci je paliativní péče oproti euthanasii lepší volbou“. Všechny další odpovědi (tj. horší volba, je to stejné, nedokáţi odpovědět) jsme povaţovali jako nepreferování paliativní péče před euthanasií. Na tuto otázku jeden respondent neodpověděl. Před vyhodnocením získaných dat pomocí chí-kvadrátu jsme takto formulovali nulovou a alternativní hypotézu: H0: Četnosti zdravotnických pracovníků s osobní zkušeností s péči o osobu blízkou i zdravotnických pracovníků bez osobní zkušenosti s péčí o osobu blízkou, kteří preferují paliativní péči před euthanasií, jsou stejné. HA: Četnosti zdravotnických pracovníků s osobní zkušeností s péči o osobu blízkou i zdravotnických pracovníků bez osobní zkušenosti s péčí o osobu blízkou, kteří preferují paliativní péči před euthanasií, jsou rozdílné (zdravotničtí pracovníci s osobní zkušeností s péčí o osobu blízkou více preferují paliativní péči před euthanasií). Tabulka 24: Čtyřpolní tabulka pro test nezávislosti chí-kvadrát, výzkumná otázka č. 5

Zkušenost s péčí o osobu blízkou v terminálním stádiu

Lepší volba

Není lepší volba

Ʃ

Mám zkušenost

16

16

32

Nemám zkušenost

13

16

29

Ʃ

29

32

61

Vypočítaná hodnota testového kritéria x2 = 0,16. Kritická hodnota testového kritéria chí-kvadrátu pro hladinu významnosti 0,05 a 1 stupeň volnosti x20,05(1) = 3,841.

62

Vypočítaná hodnota testového kritéria 0,16 je menší než kritická hodnota, tedy přijímáme (nelze zamítnout) nulovou hypotézu. Z výše uvedeného vyplývá, ţe na základě ověření páté výzkumné otázky pomocí testu nezávislosti chí-kvadrát pro čtyřpolní tabulku můţeme tvrdit, ţe zdravotničtí pracovníci, kteří mají osobní zkušenost s péčí o osobu blízkou v terminálním stádiu, preferují paliativní péči před euthanasií stejně jako zdravotničtí pracovníci, kteří tuto zkušenost nemají. Osobní zkušenost s péčí o osobu blízkou v terminálním stádiu nemá vliv na preferenci paliativní péče před euthanasií.

63

Výzkumná otázka č. 6 Považují zdravotničtí pracovníci starší 40 let častěji než zdravotničtí pracovníci mladší 40 let právo na život nadřazené právu na smrt? S touto výzkumnou otázkou, u níţ jsme odpovědi respondentů zpracovali pomocí chíkvadrátu, souvisela v dotazníku otázky č. 19. Věk respondentů jsme zjistili z odpovědí respondentů v úvodní části dotazníku. Odpovědi respondentů, které byly jiné, neţ ţe „právo na ţivot je v porovnání s právem na smrt nadřazené“ jsme povaţovali za jednu kategorii, tj. nesouhlas s nadřazeností práva na ţivot nad právem na smrt. 2 respondenti na tuto otázku neodpověděli. Před vyhodnocením získaných dat pomocí chí-kvadrátu jsme takto formulovali nulovou a alternativní hypotézu: H0: Četnosti zdravotnických pracovníků starších 40 let i zdravotnických pracovníků mladších 40 let, kteří povaţují právo na ţivot nadřazené právu na smrt, jsou stejné. HA: Četnosti zdravotnických pracovníků starších 40 let i zdravotnických pracovníků mladších 40 let, kteří povaţují právo na ţivot nadřazené právu na smrt, jsou rozdílné (zdravotničtí pracovníci starší 40 více neţ zdravotničtí pracovníci mladší 40 povaţují právo na ţivot nadřazené právu na smrt). Tabulka 25: Čtyřpolní tabulka pro test nezávislosti chí-kvadrát, výzkumná otázka č. 6

Věk

Právo na život je nadřazené právu na smrt

Právo na život není nadřazené právu na smrt

Ʃ

Mladší 40 let

11

28

39

Starší 40 let

5

16

21

16

44

60

Ʃ

Vypočítaná hodnota testového kritéria x2 = 0,14. Kritická hodnota testového kritéria chí-kvadrátu pro hladinu významnosti 0,05 a 1 stupeň volnosti x20,05(1) = 3,841. Vypočítaná hodnota testového kritéria 0,14 je menší než kritická hodnota, tedy přijímáme (nelze zamítnout) nulovou hypotézu. Z výše uvedeného vyplývá, ţe na základě ověření šesté výzkumné otázky pomocí testu nezávislosti chí-kvadrát pro čtyřpolní tabulku můţeme tvrdit, ţe zdravotničtí pracovníci starší 40 let povaţují 64

právo na ţivot nadřazené právu na smrt stejně často, jako zdravotničtí pracovníci mladší 40 let. Věk nemá vliv na názor zdravotníků, ţe právo na ţivot je nadřazené právu na smrt.

65

7 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ V našem výzkumu jsme formulovali celkem šest výzkumných otázek. Tři z těchto otázek jsme ověřovali pomocí základních statistických metod. Zajímalo nás, jaké odpovědi respondenti na poloţky v dotazníku nejčastěji uváděli. Další tři otázky jsme ověřovali prostřednictvím chí-kvadrátu. V první výzkumné otázce jsme zkoumali, jaké moţnosti dle názorů dotázaných zdravotnických pracovníků nabízí paliativní péče pacientům v terminálním stádiu nemoci. Vzhledem k tomu, ţe se naše práce zabývá dvěma koncepty přístupu k umírání a smrti, u některých poloţek dotazníku nás zajímala souvislost mezi paliativní péčí a euthanasií. Jak uvádí Kupka53, k cílům paliativní péče patří zejména poskytování úlevy od bolesti a jiných forem utrpení, chápání umírání jako přirozeného procesu, zahrnutí do péče aspekty psychologických a spirituálních potřeb pacienta, podpora rodině pacienta, podpora kvality ţivota pacienta. V dotazníku jsme se respondentů ptali, který ze tří nabízených cílů, tj. minimalizaci diskomfortu, neprodluţování procesu umírání a maximální respekt k jedinečnosti konce ţivota, povaţují oni sami za nejdůleţitější. Většinou respondenti volili třetí moţnost, tj. respekt k jedinečnosti konce ţivota pacienta. V tomto ohledu je tedy moţno uvést, ţe respondenti vidí hlavní přínos paliativní péče v holistickém přístupu, ve kterém jsou zohledněny potřeby individuální potřeby jednotlivce. Kaţdý umírající pacient má odlišné potřeby, v závislosti na jeho předchozím způsobu ţivota, zkušenostech, hodnotách, osobnosti. Pro některého umírajícího bude důleţité např. smířit se se svými blízkými, uzavřít úkoly, které nebyly dokončeny, rozloučit se s těmi, kdo jsou pro něj důleţití. Jiný pacient bude především potřebovat, aby jej nic nebolelo, a aby strávil konec ţivota důstojně, v komfortu, na který byl zvyklý. Je moţné předpokládat, ţe pakliţe budou tyto jedinečné potřeby pacienta naplněny, můţe umřít pokojně a relativně smířen s koncem svého ţivota, který je přirozený, biologicky daný. Nemusí potřebovat svůj ţivot ukončit předčasně, a svým způsobem unikat od toho, co jej trápí a s čím si neví rady. Tímto způsobem se ostatně vyjádřila většina dotazovaných respondentů, kdyţ uváděla, ţe pokud je vhodně sestaven

53

KUPKA, Martin. Psychosociální aspekty paliativní péče. Praha: Grada, 2014, s. 27.

66

plán paliativní péče a následně je optimálně dodrţován, pacient nemusí o euthanasii uvaţovat. Respondenti se domnívají, ţe paliativní péče můţe zvýšit kvalitu ţivota bez ohledu na stupeň pokročilosti onemocnění, můţe uspokojit všechny potřeby pacienta v terminálním stádiu. Paliativní péče dle respondentů je schopna zajistit, aby pacient netrpěl fyzickou bolestí a mnohem častěji oproti euthanasii si respondenti paliativní péči spojují s termínem důstojná smrt. Do konceptu paliativní péče dle respondentů nepatří podání vysokých dávek léků proti bolesti, které mohou ve svém důsledku způsobit smrt pacienta. Přestoţe se takto vyjádřila většina respondentů, konkrétně 52 % z nich, toto číslo není příliš vysoké. Zcela jednoznačně tedy toto tvrzení v odpovědích respondentů nepřevaţovalo a můţeme se domnívat, ţe dané jednání je pro zdravotníky aktem sporným, které je do určité míry rozděluje na dva „tábory“ s opačnými názory. Aktivně přivodit pacientovi smrt nelze, to by se jednalo o euthanasii, která není v České republice povolena. Zároveň by neměl zdravotnický pracovník způsobovat dystanázii. Jak uvádí Kalvach54: „k základním principům vstřícně asistovaného umírání s akceptováním přirozeného průběhu terminální fáze choroby bez trýznivého zadrţování smrti (dystanázie) patří např. eliminace rušivých a trýznivých okolností….aktivní sledování pacientových obtíţí a diskomfortu s jejich účinným tlumením a také účinné tlumení bolesti.“ Pokud pacient trpí, je pro něj dle respondentů lepší volbou euthanasie. Respondenti by velmi uvítali, kdyby byla v české medicíně jasně stanovena kritéria pro zastavení léčebných postupů, která vedou k oddálení smrti, a tedy pouze uměle prodluţují proces umírání a zvyšují utrpení pacienta a jeho rodiny. Z výše uvedeného vyplývá, ţe pro respondenty je otázka bolesti a utrpení sloţitá, stejně jako rozhodnutí o tom, kdy ještě provádět léčebné postupy, a kdy ne. Uvítali by jasné vymezení, nechtějí rozhodovat sami. Z odpovědí respondentů na otázky týkající se podávání léků tišících bolest a utrpení pacienta je zřejmé, ţe pro respondenty je důleţité, aby pacient netrpěl. S tím souvisí moţnosti paliativní péče, včetně vědeckého a lékařského pokroku v tomto oboru, ale i její samotná realizace. Co se týče realizace paliativní péče v České republice, respondenti se stejnou měrou přikláněli jak k tomu, ţe jsou v českém zdravotnictví moţnosti paliativní péče 54

KALVACH, Zdeněk. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Praha: Grada, 2008, s. 303.

67

vyuţívány dostatečně, tak i k opačnému tvrzení. Většina respondentů se domnívá, ţe paliativní péče je snadno dostupná pacientům, převaha souhlasných odpovědí však nebyla příliš veliká, jednalo se o 55 % respondentů. Velká část respondentů se tedy domnívá, ţe způsob, jakým je paliativní péče v českém zdravotnictví poskytována, není optimální. Bezesporu by bylo vhodné zkoumat dále, v čem spatřují respondenti případné nedostatky. K tomu by bylo vhodný výzkum kvalitativní, případně doplnění výzkumu kvantitativního o šetření kvalitativní, coţ nebylo moţné vzhledem k původnímu konceptu našeho výzkumu. Ze zjištěných výsledků jako odpověď na první výzkumnou otázku můţeme uvést, ţe moţnosti, které paliativní péče pacientům nabízí, spočívají především v zajištění kvality ţivota i v procesu umírání, coţ se děje mimo jiné respektováním individuálních potřeb kaţdého pacienta. Většinou se respondenti domnívají, ţe paliativní péče dokáţe uspokojit všechny potřeby pacienta, včetně toho, aby netrpěl fyzickou bolestí. Koncept paliativní péče tak dle jejich názoru umoţňuje, aby proces umírání a smrt člověka byly aktem důstojným. Respondenti vnímají, ţe moţnosti paliativní péče nejsou omezené. Dle jejich názoru jiţ nepatří do paliativní péče podání vysokých dávek léků např. proti bolesti, které by vedly k předčasnému ukončení ţivota pacienta. Pokud pacient trpí, coţ většinou při vhodně sestaveném plánu paliativní péče a jejím dodrţování dle respondentů nenastává, můţe být pro něj podle velké části respondentů vhodnějším řešením jeho situace euthanasie. Obecně by ale spíše měla být jasně stanovena kritéria, kdy nepokračovat v léčebných postupech, které pouze prodluţují utrpení pacienta a jeho rodiny a smrt pouze oddalují. Co se týče realizace paliativní péče v České republice, ta není podle velké části respondentů optimální. Moţnosti paliativní péče jsou tedy dle respondentů značné, ne vţdy jsou však převedeny do praxe a v důsledku toho pacient můţe trpět, aniţ by to bylo nutné. Utrpení dle respondentů není ve většině případů nutné a pokud k němu dochází, respondenti si dovedou představit, ţe by pro takto trpícího pacienta mohla být euthanasie vhodnější volbou. Ve druhé průzkumné otázce jsme zjišťovali, jaký postoj mají dotázaní zdravotničtí pracovníci k respektování přání pacienta týkají se jeho léčby, případně procesu umírání. Respondenti jsou rádi, ţe do českého zdravotnictví bylo zavedeno přání living will, na základě kterého se můţe pacient v situaci, kdy je k tomu kompetentní vzhledem ke svému psychickému a zdravotnímu stavu, rozhodnout o tom, jaké zdravotnické úkony se u něj případně nemají provádět, pakliţe nebude při vědomí. Problematiku 68

přání living will, včetně podmínek jeho realizace a výjimek, jsme specifikovali v teoretické části v kapitole 3.4. Většina respondentů přání living will povaţuje za formu euthanasie. Dle respondentů je pacient kompetentní, pakliţe u něj nejsou narušeny kognitivní funkce a vnímání, rozhodnout o svém umírání a smrti. Pokud si takto kompetentní pacient přeje, aby zdravotník některé úkony, které nejsou nezbytně nutné a které nemusí ze své pozice a dle zákona zdravotník provádět, toto přání má zdravotník respektovat. Jako odpověď na druhou výzkumnou otázku můţeme uvést, ţe se respondenti domnívají, ţe zdravotník, pokud mu to umoţňuje zákon a jsou splněny všechny nutné podmínky, má respektovat přání pacienta týkající se jeho umírání a smrti. Respondenti vítají uzákonění přání living will, zároveň jej však povaţují za formu euthanasie. Ve třetí výzkumné otázce jsme zjišťovali, s čím si dotázaní zdravotničtí pacienti spojují pojem euthanasie. Z nabízených moţností respondenti nejčastěji uváděli právo jedince na rozhodnutí o vlastním umírání a smrti, nebo pomoc umírajícímu člověku. Časté ale byly téţ negativní asociace s tímto pojmem, k nimţ patřilo např. zabití, porušení Hippokratovy přísahy či případy a moţnosti zneuţití euthanasie. Podle respondentů euthanasie je v rozporu s Hippokratovou přísahou, srovnat oba případy nelze a o euthanasii dle respondentů pacienti uvaţují zejména kdyţ paliativní péče selţe, nebo není schopná uspokojit psychické a spirituální potřeby, případně pacient trpí depresí. Pokud by respondenti byli nuceni uvaţovat o legalizaci o euthanasii, nejčastěji by je k tomu vedla úvaha, ţe pacient má právo se rozhodnout, jak chce zemřít. Ve výzkumu jsme také zjišťovali pomocí testu dobré shody chí kvadrátu, zda jsou muţi častěji neţ ţeny zastánci legalizace euthanasie, coţ se nepotvrdilo. Dále jsme zkoumali, zda preferují paliativní péči před euthanasií zdravotničtí pracovníci, kteří mají osobní zkušenost s péči o osobu blízkou, více neţ zdravotníci, kteří tuto osobní zkušenost nemají. Tato souvislost také nebyla prokázána, stejně jako se nepotvrdil vliv věku respondentů na názor, ţe právo na ţivot je nadřazené právu na smrt. Můţeme tedy předpokládat, ţe názor na euthanasii či paliativní péči více souvisí s osobností jedince, jeho hodnotami, neţ vnějšími charakteristikami, kterými mohou být věk či pohlaví. Jsme si ovšem také vědomi limitů své práce. Výzkum byl prováděn formou dotazníkového šetření pouze v jednom zdravotnickém zařízení. Výzkumný soubor tvořilo pouze 62 osob. Validnější data bychom bezpochyby 69

získali zkoumáním většího počtu osob, oslovením zdravotníků ve více zdravotnických zařízení. Rozsáhlejší výzkum však nebylo v našich moţnostech realizovat. Uvědomujeme si také nedokonalost dotazníku, který byl respondentům předloţen. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o téma značně citlivé, coţ ostatně respondenti sami uváděli, bylo i pro nás obtíţné formulovat některé otázky, vzhledem k etice, právním normám, ale i nesnadnému pojmenování některých jevů. Téma smrti a umírání je ve společnosti do určité míry tabu, problematika euthanasie je kontroverzní. Poloţkami v dotazníku jsme nechtěli respondenty navádět ke zjednodušenému černobílému pohledu, vyjádření ano či ne, snaţili jsme se spíše explorovat, jak tyto přístupy k tomu, jak má či můţe člověk umírat, zdravotničtí pracovníci vnímají, jaké názory na problematiku mají. Názory respondentů se většinou shodovaly a z výzkumu vyplývá, ţe respondenti povaţují paliativní péči za vhodný přístup k pacientovi v terminálním stádiu nemoci. Paliativní péče dle názorů respondentů umoţňuje zvýšit kvalitu ţivota, a to v různých stádiích nemoci, je schopna téměř vţdy uspokojit veškeré potřeby pacienta, ovšem za předpokladu, ţe je naplňován vhodně stanovený plán paliativní péče. Polovina respondentů se domnívá, ţe v českém zdravotnictví nejsou principy paliativní péče dostatečně vyuţívány. Tam, kde paliativní péče nedokáţe pomoci, nebo spíše kde není optimálně nastavena a realizována, mohou u pacientů dle názoru respondentů nastupovat úvahy o euthanasii. Pro její legalizaci je většina oslovených respondentů. To můţe souviset také s tím, ţe i přání living will dotázaní zdravotníci povaţují za formu euthanasie. Názory na to, co vlastně euthanasie pro ně představuje, se však různí. Někteří respondenti zdůrazňovali právo jedince rozhodnout o svém ţivotě, tedy i umírání, pomoc umírajícímu, někteří ji vnímají jako porušení Hippokratovy přísahy, zabití, nebo asistovanou sebevraţdu. Porovnat oba přístupy dle názorů respondentů z mnoha různých důvodů není moţné.

70

8 DISKUSE Bakalářská práce se zabývá problematikou paliativní péče a euthanasie. Zajímalo nás, jaké názory mají respondenti z našeho výzkumu, tj. zdravotničtí pracovníky z Nemocnice Jihlava, na oba koncepty vztahující se k problematice umírání a smrti. Podle Mlýnkové55 k hlavním cílům paliativní péče patří zmírnění bolesti, tělesného a duševního strádání, dosaţení co nejlepší kvality ţivota, zachování lidské důstojnosti a poskytování podpory jak nemocnému, tak i jeho rodině i nejbliţším. Z našeho výzkumu vyplývá, ţe dle dotázaných zdravotníků je paliativní péče schopna saturovat všechny potřeby umírajících. Nejvýše byla respondenty hodnocena moţnost přistupovat k pacientovi v jeho jedinečnosti, s ohledem na jeho specifické potřeby. Pakliţe jsou potřeby pacientů dostatečně uspokojeny, pacient dle názoru respondentů nemusí uvaţovat o euthanasii. Koncept paliativní péče se v České republice začal rozvíjet aţ po politických změnách, které proběhly v roce 1989. V současné době je moţné dokonce tento obor studovat i na vysoké škole. Paliativní péče je ve větší míře praktikována v nemocnicích, pravděpodobně nejvíce je realizována v hospicích, které jsou mnohdy mylně povaţovány za synonymum pro paliativní péči. Polovina respondentů v našem výzkumu se domnívá, ţe paliativní péče je snadno dostupná pacientům českého zdravotnictví, její principy však dle názoru většiny respondentů nejsou v České republice dostatečně uplatňovány. Domníváme se, ţe i kdyţ v tomto oboru docházelo a dochází k velkým změnám, doposud není uplatňování paliativní péče v českém zdravotnictví optimální. Přestoţe dotázaní zdravotníci jsou dostatečně obeznámeni s tím, co paliativní péče obnáší, jen minimum z nich má v tomto oboru patřičné vzdělání. Zdravotnictví se neustále potýká s nedostatkem financí. Hospicová péče je z velké části hrazena pacienty, jejich rodinami a sponzorskými dary. Podle Tomeše a kol.56 jsou pacienti v terminálním stádiu ţivota po dočasném zlepšení svého stavu v hospici přesouvání do nemocnic nebo LDN, ve kterých se jim ale nedostane komplexní léčby zaloţené na bio-psycho-sociálním holistickém přístupu. 55

MLÝNKOVÁ, Jana. Pečovatelství: učebnice pro obor sociální péče – pečovatelská činnost. Praha: Grada, 2010, s. 296. 56 TOMEŠ, Igor. Rozvoj hospicové péče a její bariéry. Praha: Karolinum, 2015, s. 51-52.

71

Toto přesouvání

vychází

z pravidel

VZP

týkajících

se

financování

lůţek,

ale téţ nedostatečné informovanosti laické i odborné veřejnosti o moţnostech paliativní péče. Podle vlastních výzkumů, které realizovali Tomeš s dalšími kolegy, ve shodě s poznatky vyplývajících z výzkumu společnosti STEM/MARK z roku 2011, jsou lékaři jen v 19% obeznámeni s tím, co paliativní péče obnáší, co můţe pacientům nabídnout. O této péči vědí, ale jejich představa je mlhavá. Respondenti z našeho výzkumu vykazovali dle našeho názoru dostatečné znalosti týkající se paliativní péče. Jsou si také vědomi limitů, které v medicíně, a tedy i v paliativní péči existují. Cílem paliativní péče není dle respondentů udrţet pacienta za kaţdou cenu při ţivotě. Respondenti povaţují za dobré, ţe byl do českého zdravotnictví zaveden koncept dříve vysloveného přání a také si přejí, aby byla jasně stanovená kritéria toho, jaké úkony má lékař provádět, tj. aby nebyl pacient „léčen“, ovšem pouze s tím efektem, ţe je protahováno utrpení jeho a jeho nejbliţších. Pacient dle názoru respondentů, je-li při vědomí a bez poruch kognitivních funkcí, je schopen rozhodnout o svém ţivotě, a tedy i umírání. Zdravotník by měl dle respondentů respektovat přání pacienta, je-li to pochopitelně v souladu se zákonem. Euthanasie dle dotazovaných respondentů v souladu se zákonem není, mimo jiné je porušením Hippokratovy přísahy. Podle respondentů není moţné paliativní péči srovnávat s euthanasií, neboť oba přístupy jsou v mnoha ohledech zcela odlišné. Na tomto místě uvedeme jednu z výpovědí respondentů, která dle našeho názoru rozdíl postihuje: „Paliativní péče je péče o pacienta v terminálním stadiu, euthanasie je usmrcení pacienta. Nelze tedy tyto dvě věci srovnat.“ Tento, ale i jiné obdobné názory respondentů, je v souladu s tím, co uvádí Munzarová.57 Dle autorky přístupy paliativní medicíny nejsou a nikdy by neměly být určeny k tomu, aby docházelo k ukončení pacientova ţivota předčasně, coţ zároveň neznamená, ţe má být smrt pacienta oddalována. Euthanasie je zcela odlišný přístup, který nechápe smrt jako přirozenou a normální a toto neguje tím, ţe zabíjí. Domníváme se, v souladu s názory respondentů, ţe paliativní péče můţe zkvalitnit ţivot pacienta v jeho terminálním stádiu. Mnohdy je chápána jako pasivní proces, zejména neinformovanými laiky, ale i odborníky. Povaţujeme za důleţité, aby v praxi byly vyuţívány všechny její moţnosti, aby byla aplikována všude tam, kde je to moţné, a aby téţ byla dostupná tam, kde je to potřeba. K tomu je stále nutná osvěta, 57

MUNZAROVÁ, Marta. Euthanasie, nebo paliativní péče? Praha, Grada, 2005, s. 63.

72

neboť dle našeho názoru se paliativní péči dostává malá, nebo nevhodná „propagace“. Věříme, ţe jsme i my touto prací mohli přispět k tomu, aby se paliativní péči dostalo patřičné pozornosti. Téma umírání a smrti je přirozenou součástí lidského ţivota a je v zájmu kaţdé moderní společnosti, aby umírání a smrt byly aktem důstojným, završujícím ţivot jedince ve smyslu jeho plnohodnotného proţití, včetně terminálního stádia chronické a nevyléčitelné nemoci.

73

ZÁVĚR V bakalářské práci jsme se zaměřili na téma paliativní péče a euthanasie. Jsou to koncepty, které se zabývají tématem umírání a smrti. Vzhledem k tomu, ţe téma konce ţivota je dle našeho názoru v moderní západní společnosti tabu, jedná se o problematiku, která vyvolává v lidech nejistotu, strach a snahu uniknout této nepříjemné skutečnosti. Pokusili jsme se tedy shrnout fakta, která se k těmto přístupům vztahují, stejně jako názory zdravotnických pracovníků, jiţ se péče o umírající profesně velmi dotýká, bez ohledu na to, na jakém pracovišti působí. V práci jsme se věnovali oběma přístupům a také jsme se je mimo jiné pokusili srovnat, resp. zjišťovali jsme, jaký vztah mezi nimi je moţné vysledovat a popsat. V čem existují největší výhody a nevýhody, v čem si mohou být podobné a v čem se naopak mohou velmi lišit. Paliativní péče se vyvíjela postupně, a to v závislosti na vývoji společnosti a trendům, které se v ní začaly objevovat. Přibývalo osob, které se staly bezprizorními a bylo nutné se o ně postarat. Také platí, ţe společnost stárne a o stárnoucí a umírající občany je nutné se adekvátně postarat. Jestliţe toto bylo původně starostí rodin umírajících, tuto roli začaly v historii plnit různé řády a organizace a v současné době je v kaţdé moderní společnosti systém péče o nemocné více či méně adekvátně rozvinut. Do tohoto systému neodmyslitelně patří také paliativní péče, jejíţ význam narůstá, stejně jako se tento obor neustále vyvíjí a umoţňuje tak stále lépe pečovat o pacienty v terminálním stádiu, zejména co se týče kvality jejich ţivota a uspokojování fyzických, psychických i spirituálních potřeb. V teoretické části jsme definovali paliativní péči a potřeby, které umírající mají. Stručně jsme popsali vývoj paliativní péče ve světě i v České republice. Rozlišili jsme její jednotlivé formy. Mimo jiné jsme se také zabývali tím, jakou roli hraje v paliativní péči sociálně zdravotnický pracovník, ale pochopitelně i další zdravotníci, kteří tuto péči zajišťují, nebo se jich týká. Definovali jsme také termín euthanasie. Shrnuta byla její historie i současné postavení euthanasie ve světě. Euthanasie je především spojována s Nizozemím, nejedná se však o jedinou zemi, ve které je euthanasie povolena. Zmínili jsme tedy i další státy,

74

ve kterých je moţné euthanasii provádět. Zabývali jsme se argumenty, které euthanasii podporují, ale i názory, které ji zamítají. V neposlední řadě jsme se zabývali vztahem mezi euthanasií a paliativní péčí. Pokusili jsme zmapovat názory odborníků na to, zda je moţné tyto přístupy srovnat, případně zjistit, jaké mezi nimi existují hlavní rozdíly. V praktické části byl popsán realizovaný výzkum. Byl proveden jako kvantitativní, formou dotazníkového šetření mezi zdravotníky v Nemocnici Jihlava. Výzkumný soubor tvořilo 62 osob. Většina dotazovaných nemá speciální vzdělávání v oblasti speciální péče a pro většinu z nich je téma smrti a umírání tématem citlivým. Formulovali jsme dva výzkumné problémy a šest výzkumných otázek. Tři z nich jsme ověřovali pomocí testu dobré shody, tzv. chí-kvadrátu. Zajímalo nás, jaké názory respondenti mají na paliativní péči a euthanasii. Naším výzkumem bylo zjištěno, ţe respondenti, byť v této oblasti nejsou vzděláni, problematice rozumí a jejich odpovědi korespondovali s tím, jak je koncept paliativní péče definován. Většina respondentů se domnívá, ţe paliativní péče je schopna zajistit kvalitu ţivota všem umírajícím, bez ohledu na stádium onemocnění. Pokud je naplňován vhodně sestavený plán paliativní péče, je moţné uspokojit všechny potřeby umírajících, pacient nemusí trpět fyzickou bolestí. Realizace paliativní péče není dle názorů velké části respondentů optimální, a to jak co se týče její dostupnosti, tak i vyuţívání jejích moţností. Můţe se tedy stát, ţe pacient i přes poskytování paliativní péče trpí. Více neţ polovina respondentů se domnívá, ţe pacient v návaznosti na tuto situaci můţe uvaţovat o euthanasii. Byť ji respondenti oproti paliativní péče méně často povaţují za důstojnou smrt, jsou toho názoru, ţe její realizací dochází k porušení Hippokratovy přísahy a jsou pro její legalizaci. Domnívají se ale, ţe pro pacienty v terminálním stádiu je paliativní péče vhodnější volbou. Přání living will, které bylo nedávno do českého zdravotnictví zakomponováno, respondenti povaţují za přínosné pro české zdravotnictví. Zdravotník má respektovat přání pacienta, pokud je pacient při vědomí a jeho kognitivní funkce nejsou narušeny, zdravotník má respektovat jeho přání týkající se procesu umírání. Respondenti se také domnívají, ţe by měla být legislativně stanovena jasná kritéria toho, kdy pacienta dále „neléčit“, resp. nezpůsobovat tzv. zadrţovanou smrt. 75

To také můţe být dle našeho názoru způsob, jak se postavit ke kontroverznímu pojetí euthanasie a toho, zda ji legalizovat, či nikoliv. Ve středu zájmu by měl stát pacient, jeho ţivot a naplnění potřeb, které má a které mohou být nemocí frustrovány. Cílem by nemělo být hledání rychlého a snadného řešení, coţ je v moderní západní společnosti mnohdy v různých oblastech, tedy i v oblasti smrti a umírání, preferováno. Lidský ţivot je dle našeho názoru jedinečný a smrt mu dává smysl a je jeho zakončením. Toto zakončení by mělo být hodnotné a důstojné. Zvolené téma vycházelo ze zájmu autora práce, ale především z přesvědčení, ţe téma smrti a umírání by nemělo být tabuizováno. Věříme, ţe jsme alespoň trochu mohli přispět k tomu, aby mu byla věnována patřičná pozornost, stejně jako doufáme, ţe práce můţe přispět k potřebné osvětě a tomu, aby pacienti v terminálním stádiu nemoci trpěli co nejméně a zdravotničtí pacienti rozuměli tomu, co tito pacienti nejvíce potřebují a jak jim pokud moţno pomoci.

76

LITERATURA ABU-SAAD, Huda Huijer. Evidence-Based Palliative Care Across Life Span. 1. vyd. Oxford: Blackwell Science, 2001, 172 s. ISBN 978-0632058151. COHEN-ALMAGOR, Raphael. Euthanasia in the Netherlands: The Policy and Practice of Mercy Killing. 1. vyd. Berlin: Springer, 205 s. ISBN 978-9048166237. FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Vyd. 2. Praha: Portál. 2010. 256 s. ISBN 978-80-7367-815-9. CHRÁSKA, Miroslav. Úvod do výzkumu v pedagogice. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, 157 s. ISBN 80-244-1367-1. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 272 s. ISBN 978-80-247-1369-4. KALVACH, Zdeněk. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 336 s. ISBN 978-80-247-2490-4. KALVACH, Zdeněk. Manuál paliativní péče o umírající pacienty: pomoc při rozhodování v paliativní nejistotě. 1. vyd. Praha: Cesta domů, 2010, 134 s. ISBN 97880-904516-4-3. KÜBLER-ROSS, Elisabeth. Odpovědi na otázky o smrti a umírání: Etický manuál pro mediky, lékaře a sestry. 1. vyd. Praha: Tvorba pro EM Reflex, 1995, 143 s. ISBN neuvedeno. KUPKA, Martin. Psychosociální aspekty paliativní péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 216 s. ISBN 978-80-247-465-0. MARKOVÁ, Monika. Sestra a pacient v paliativní péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 128 s. ISBN 978-80-247-3171-1. MATOUŠEK, Oldřich, Pavla KODYMOVÁ a Jana KOLÁČKOVÁ. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005, 351 s. ISBN 80-7367-002-x. MLÝNKOVÁ, Jana. Pečovatelství: učebnice pro obor sociální péče – pečovatelská činnost. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 269 s. ISBN 978-80-247-3184-1. 77

MUNZAROVÁ, Marta. Euthanasie, nebo paliativní péče? 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 108 s. ISBN 80-247-1025-0. POLLARD, Brian. Eutanasie – ano či ne? 1. vyd. Praha: Dita, 1996. ISBN 80-8592607-5. PTÁČEK, Radek a Petr BARTŮNĚK. Eutanazie – pro a proti. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4659-3. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. 1. vyd. Praha: Grada. 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-3006-6. SLÁMA, Ondřej, Ladislav KABELKA a Jiří VORLÍČEK. Paliativní medicína pro praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2007, 362 s. ISBN 978-80-7262-505-5. ŠPINKOVÁ, Martina a Štěpán ŠPINKA. Euthanasie: víme, o čem mluvíme? 1. vyd. Praha: Cesta domů, 2006. 42 s. ISBN 80-239-8592-2. TOMEŠ, Igor a kol. Rozvoj hospicové péče a její bariéry. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2015, 166 s. ISBN 978-80-246-2941-4. TRACHTOVÁ, Eva, Gabriela TREJTNAROVÁ a Dagmar MASTILIAKOVÁ. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 3. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2013, 185 s. ISBN 978-80-7013-553-2. VORLÍČEK, Jiří, ADAM, Zdeněk a Yvona POSPÍŠILOVÁ. Paliativní medicína. 2., přeprac. a rozš. vydání. Praha: Grada, 2004, 537 s. ISBN 80-247-0279-7.

Internetové zdroje: ASOCIACE POSKYTOVATELŮ HOSPICOVÉ PALIATIVNÍ PÉČE. Právní rámec pro

hospice.

[online]

10.7.2014

[cit.

2016-02-18].

Dostupné

z http://asociacehospicu.cz/pravni-ramec-pro-hospice/ BERKA, Vít a Tomáš SUM. Eutanazie ve světě. [online]. 20.5.2005 [cit. 2016-02-29]. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete-33479.html CESTA DOMŮ. Euthanasie: Vyjasnění pojmů užívaných v současné diskusi. Elearning. [online] n.d. [cit. 2016-02-29]. Dostupné z http://elearning.cestadomu.cz/2vyjasneni-pojmu.html 78

ČESKÁ SPOLEČNOST PALIATIVNÍ MEDICÍNY. Paliativní péče v České republice v roce

2013.

[online]

n.d.

[cit.

2016-02-18].

Dostupné

z

http://www.paliativnimedicina.cz/paliativni-medicina/paliativni-pece-v-ceskerepublice-v-roce-2013 EUROZPRAVY.CZ. V Čechách proběhne až pět tisíc eutanazií ročně. Jak je to možné? [online]

5.11.2014

[cit.

Dostupné

2016-02-29].

z

http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/105950-v-cechach-probehne-az-pet-tisic-eutanaziirocne-jak-je-to-mozne/ MATĚJEK, Jaromír. Je living will opravdu řešením zástupného rozhodování za pacienty?

[online]

2.3.2011

[cit.2016-02-29].

Dostupné

z

http://matejek.blog.idnes.cz/c/179208/Je-living-will-opravdu-resenim-zastupnehorozhodovani-za-pacienty.html MISCONIOVÁ, Blanka. Hospicová péče. [online] 2006 [cit. 2016-02-17]. Dostupné z http://www.domaci-pece.info/hospicova-pece1 SLÁMA, Ondřej, Martina ŠPINKOVÁ a Ladislav Kabelka. Standardy paliativní péče 2013.

[online]

15.1.2013

[cit.

2016-02-18].

Dostupné

z

http://www.paliativnimedicina.cz/sites/www.paliativnimedicina.cz/files/users/simicek/s pp_2013_def.pdf SVATOŠOVÁ, Marie. Hospice a umění doprovázet. [online] n.d. [cit. 2016-02-17]. Dostupné z http://www.hospice.sk/svatosova/hospice1/hospice1.pdf ŠÁNDOROVÁ, Zdenka. Nové možnosti ve vzdělávání zdravotnické profese: zdravotně sociální

pracovník.

[online]

n.d.

[cit.

2016-02-18]

Dostupné

z https://aosp.upce.cz/article/download/98/88 ŠČEPOŇCOVÁ, Sabina a Zdeněk NOVOTNÝ. Eutanázie vs. nacistický program „Eutanázie.“

[online]

6.11.2012

[cit.

2016-02-29].

Dostupné

z http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/eutanazie-vs-nacisticky-program-eutanazie-472802 WILDOVÁ, Olga. Medialogy – umírání v Čechách. [online] 23.3.2015 [cit. 2016-0229]. Dostupné z http://medicina.cz/clanky/10516/34/Medialogy-Umirani-v-cechach/

79

SEZNAM PŘÍLOH Seznam tabulek Tabulka 1: Schéma čtyřpolní tabulky. Zdroj: Chráska, 2006, s. 103 ............................. 37 Tabulka 2: Vliv plánu paliativní péče na úvahy o euthanasii ......................................... 38 Tabulka 3: Co povaţují respondenti za nejdůleţitější cíl paliativní léčby ..................... 39 Tabulka 4: Zvýšení kvality ţivota paliativní péčí ........................................................... 40 Tabulka 5: Názory respondentů na podání vysokých dávek léků, které mohou pacientovi zkrátit ţivot.................................................................................................... 41 Tabulka 6: Můţe paliativní péče uspokojit všechny potřeby pacienta v terminálním stádiu nemoci? ................................................................................................................ 42 Tabulka 7: Zajištění, aby pacient netrpěl fyzickou bolestí ............................................. 43 Tabulka 8: Euthanasie je lepší volbou, pokud pacient i přes poskytování paliativní péče trpí ................................................................................................................................... 44 Tabulka 9: S čím si respondenti nejvíce spojují pojem "důstojná smrt" ........................ 45 Tabulka 10: Jsou v českém zdravotnictví dostatečně vyuţívány moţnosti paliativní péče? ............................................................................................................................... 46 Tabulka 11: Snadná dostupnost zařízení specializovaných na paliativní péči ............... 47 Tabulka 12: Stanovení kritérií pro zastavení léčebných postupů vedoucích k oddálení smrti ................................................................................................................................ 48 Tabulka 13: Spokojenost se zavedením přání living will do českého zdravotnictví ...... 49 Tabulka 14: Realizace přání "living will" je forma euthanasie ...................................... 50 Tabulka 15: Pacient v terminálním stádiu je kompetentní k rozhodnutí, jak chce zemřít ........................................................................................................................................ 51 Tabulka 16: Respektování pacientova přání neprovádět úkony, které nejsou nezbytně nutné................................................................................................................................ 52 Tabulka 17: S čím si zdravotníci nejčastěji spojují euthanasii ....................................... 53 Tabulka 18: Proč pacienti v terminálním stádiu nemoci uvaţují o euthanasii ............... 54 Tabulka 19: Je euthanasie v konfliktu s Hippokratovou přísahou? ................................ 55 Tabulka 20: Je moţné srovnat paliativní péči a euthanasii? ........................................... 56 Tabulka 21: Důvody k moţným úvahám o euthanasii ................................................... 58 80

Tabulka 22: Názory respondentů na uzákonění euthanasie ............................................ 59 Tabulka 23: Čtyřpolní tabulka pro test nezávislosti chí-kvadrát, výzkumná otázka č. 4 ....................................................................................................................................... .61 Tabulka 24: Čtyřpolní tabulka pro test nezávislosti chí-kvadrát, výzkumná otázka č. 5. ........................................................................................................................................ 62 Tabulka 25: Čtyřpolní tabulka pro test nezávislosti chí-kvadrát, výzkumná otázka č. 6. ........................................................................................................................................ 64

81

Seznam grafů Graf 1: Vliv plán paliativní péče na úvahy o euthanasii ................................................. 38 Graf 2: Co povaţují respondenti za nejdůleţitější cíl paliativní léčby ........................... 39 Graf 3: Zvýšení kvality ţivota paliativní péčí ................................................................ 40 Graf 4: Názory respondentů na podání vysokých dávek léků, které mohou pacientovi zkrátit ţivot ..................................................................................................................... 41 Graf 5: Můţe paliativní péče uspokojit všechny potřeby pacienta v terminálním stádiu nemoci? ........................................................................................................................... 42 Graf 6: Zajištění, aby pacient netrpěl fyzickou bolestí ................................................... 43 Graf 7: Euthanasie je lepší volbou, pokud pacient i přes poskytování paliativní péče trpí ........................................................................................................................................ 44 Graf 8: S čím si respondenti nejvíce spojují pojem "důstojná smrt" ............................. 45 Graf 9: Jsou v českém zdravotnictví dostatečně vyuţívány moţnosti paliativní péče? . 46 Graf 10: Snadná dostupnost zařízení specializovaných na paliativní péči ..................... 47 Graf 11: Stanovení kritérií pro zastavení léčebných postupů vedoucích k oddálení smrti ........................................................................................................................................ 48 Graf 12: Spokojenost se zavedením přání living will do českého zdravotnictví ............ 49 Graf 13: Realizace přání "living will" je forma euthanasie ............................................ 50 Graf 14: Pacient v terminálním stádiu je kompetentní k rozhodnutí, jak chce zemřít.... 51 Graf 15: Respektování pacientova přání neprovádět úkony, které nejsou nezbytně nutné ........................................................................................................................................ 52 Graf 16: S čím si respondenti nejvíce spojují euthanasii ................................................ 53 Graf 17: Proč respondenti v terminálním stádiu nemoci uvaţují o euthanasii ............... 54 Graf 18: Je euthanasie v konfliktu s Hippokratovou přísahou? ...................................... 55 Graf 19: Je moţné srovnat paliativní péči a euthanasii? ................................................. 56 Graf 20: Důvody k moţným úvahám o euthanasii ......................................................... 58 Graf 21: Názory respondentů na uzákonění euthanasie.................................................. 59

82

PŘÍLOHY Dotazník DOTAZNÍK Dobrý den. Jmenuji se Petr Kníže a jsem studentem oboru Zdravotně-sociální pracovník na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. V rámci zpracování bakalářské práce na téma „Euthanasie nebo paliativní péče“ se na Vás obracím se žádostí o vyplnění předloženého dotazníku. Jedná se o téma kontroverzní a citlivé, velmi Vám tedy děkuji nejen za Váš čas věnovaný vyplnění dotazníku, ale též za otevřenost a zamyšlení se nad uvedeným tématem. Vaše anonymita je zaručena. V případě zájmu mne můžete kontaktovat na e-mailu ([email protected]), rád Vám zodpovím možné dotazy, nebo předložím zpracovanou práci k nahlédnutí.

Při vyplňování dotazníku u každé položky označte jen jednu možnost. Pokud volíte možnost „jiné“, prosím uveďte, co máte na mysli.

Pohlaví: a) Ţena b) Muţ Věk: a) b) c) d)

18-30 31-40 41-50 51 a více

Nejvyšší dosaţené vzdělání: a) b) c) d) e) f)

Základní Střední odborné Střední s maturitou Vyšší odborné Bakalářské Magisterské

83

Pracovní zařazení: a) b) c) d) e) f) g)

Sanitář Ošetřovatel Zdravotnický asistent Zdravotní sestra Zdravotně-sociální pracovník Lékař Jiné………………………………………………………………………………

1. Naplňování vhodně sestaveného plánu paliativní péče vede u pacientů v terminálním stádiu nemoci ke sniţování jejich úvah o euthanasii: a) b) c) d)

Zcela souhlasím Spíše souhlasím Spíše nesouhlasím Zcela nesouhlasím

2. Z cílů paliativní léčby pacientů v terminálním stádiu nemoci povaţuji za nejdůleţitější: a) Minimalizaci diskomfortu b) Neprodluţování procesu umírání c) Maximální respekt k jedinečnosti konce kaţdého lidského ţivota 3. Bez ohledu na stupeň pokročilosti onemocnění můţe paliativní péče zvýšit kvalitu ţivota: a) b) c) d)


4. Podat pacientovi v terminálním stádiu vysoké dávky léků, i kdyţ to můţe zkrátit délku jeho ţivota, je v souladu s principy paliativní péče a) b) c) d)


5. Povaţuji za dobré, ţe bylo do českého zdravotnictví zavedeno přání „living will“ (tj. dříve vyslovené přání pacienta týkající se jeho léčby, případně procesu umírání): a) b) c) d)


84

6. Realizaci přání „living will“ zdravotníkem povaţuji za formu euthanasie: a) b) c) d)


7. Pacient v terminálním stádiu, u kterého nejsou přítomny poruchy vnímání a kognitivních funkcí, je zcela kompetentní učinit rozhodnutí o způsobu svého umírání a) b) c) d)


8. Zdravotnický pracovník má respektovat přání pacienta v terminálním stádiu neprovádět úkony, které nejsou nezbytně nutné k zlepšení nebo udrţení stávající kvality ţivota pacienta a) b) c) d)


9. Paliativní péče umoţňuje uspokojit všechny potřeby pacienta v terminálním stádiu nemoci a) b) c) d)


10. Paliativní péče je schopna zajistit, aby pacient netrpěl fyzickou bolestí e) f) g) h)


11. Pokud pacient v terminálním stádiu i při poskytování paliativní péče trpí, euthanasie je lepší volbou a) b) c) d)


85

12. Slovní spojení „důstojná smrt“ si více spojuji s: a) Paliativní péčí b) Euthanasií 13. V českém zdravotnictví jsou dostatečně vyuţívány moţnosti paliativní péče a) b) c) d)


14. Zařízení specializovaná na paliativní péči jsou pacientům snadno dostupná a) b) c) d)


15. S pojmem euthanasie si nejvíce spojuji: a) b) c) d) e) f) g) h) i) j)

Pomoc umírajícímu člověku Zabití umírajícího člověka Porušení Hippokratovy přísahy Případy, kdy byla euthanasie zneuţita Právo jedince na rozhodnutí o svém ţivotě i smrti Zastavení léčby pacienta Naplnění přání living will (např. neresuscitovat) Důstojnou smrt Asistovanou sebevraţdu Jiné………………………………………………………………………………

16. Pokud pacient uvaţuje o euthanasii, je to dle mého názoru především proto, ţe: a) b) c) d)

Je unavený z akutní léčby Nejsou dostatečně léčeny tělesné příznaky Nejsou dostatečně uspokojeny jeho psychické a spirituální potřeby je v klinické depresi

17. Euthanasie je v konfliktu s Hippokratovou přísahou: a) b) c) d)


86

18. Pro pacienty v terminálním stádiu nemoci je paliativní péče oproti euthanasii: a) b) c) d)

Lepší volbou Horší volbou Je to stejné Nedokáţi odpovědět

19. Právo na ţivot je v porovnání s právem na smrt: a) b) c) d)

Nadřazené Podřazené Je to stejné Nedokáţi odpovědět

20. Srovnat paliativní péči a euthanasii je: a) Zcela moţné b) Částečně moţné c) Zcela nemoţné Uveďte prosím, proč jste vybral (a) tuto moţnost – z jakého důvodu, podle jakého kritéria…………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………

21. V medicíně by měla být stanovena jasná kritéria pro zastavení léčebných postupů vedoucích k oddálení smrti, které ve skutečnosti jen uměle prodluţují proces umírání a zvyšují utrpení pacienta i jeho rodiny a) b) c) d)


22. Kdybych měl/a uvaţovat o legalizaci euthanasie, pak proto, ţe: a) Paliativní péče nedokáţe zcela zbavit pacienta utrpení b) Euthanasie se stejně provádí, takto by to aspoň mohlo být kontrolováno a byly by vymezeny jasné podmínky euthanasie c) Pacient má právo rozhodnout se, jak chce zemřít d) Jiné (uveďte prosím)……………………………………………………………… e) S euthanasií zcela nesouhlasím a nedovedu si představit ţádný důvod, proč by se mělo uvaţovat o euthanasii

87

23. Euthanasie by měla být v České republice uzákoněna: a) Ano (uveďte prosím proč)……………………………………………………… b) Ne (uveďte prosím proč)……………………………………………………….. 24. Mám zkušenost s péčí o osobu blízkou v terminálním stádiu nemoci a) Ano b) Ne 25. Jsem vzdělán/a v oblasti paliativní péče a) Ano (uveďte prosím jak)….……………………………………………………… b) Ne 26. Téma smrti a umírání je pro mne osobně citlivé a obtíţně uchopitelné a) b) c) d)


88

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

Recommend Documents