VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

P ro b l e m a t i k a o t c ů u p o ro d u Bakalářská práce

Autor: Kamila Salabová Vedoucí práce: PhDr. Vlasta Dvořáková, PhD. Jihlava 2015

Anotace Bakalářská práce s názvem „Problematika otců u porodu“ je prací teoretickovýzkumnou. Zabývá se především problematikou otců u porodu. Teoretická část je zaměřena na stávající situaci a názory odborníků na tuto problematiku. Dále se zaměřuje na partnera u porodu, na faktory, které může ovlivnit oběhem porodu, a zvláště pak na jeho aktivní podílení se a pomoc v průběhu porodu. V praktické části jsou zpracovány informace z dotazníků distribuovaným matkám po porodu a jsou znázorněny v tabulkách a grafech.

Klíčová slova Těhotenství, porod, partner u porodu, otec u porodu, doprovod, porodní sál

Anotation Bachelor thesis with a title „The issue of fathers present at childbirth“ is theoretical and research work. It deals primarily with the issue of fathers being present during a delivery. The theoretical part focuses on an upcoming event as well as opinions of professionals regarding the issue. Further, it focuses on the presence of a partner during the delivery, factors which he may have an effect on during the delivery and especially his active role and assistance during the delivery. The practical part consists of processed information obtained from questionnaires given to mothers after giving birth as well as tables and charts reflecting the given information.

Key words Pregnancy, delivery/childbirth, partner’s presence at birth, father present during a delivery, accompaniment, delivery room

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala především PhDr. Vlastě Dvořákové, PhD. za vstřícný přístup při vedení mé práce, cenné rady a připomínky. Poděkování také patří všem respondentkám, které mi věnovaly svůj čas a dovolily mi nahlédnout do vlastních osobních životů a zkušeností.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ..................................................... Podpis

Obsah 1

2

Úvod ......................................................................................................................... 8 1.1

Cíle práce ........................................................................................................ 10

1.2

Hypotézy práce ............................................................................................... 10

Teoretická část ...................................................................................................... 11 2.1

Těhotenství a porod........................................................................................ 11

2.2

Historie porodnictví ....................................................................................... 11

2.3

Otec u porodu ................................................................................................. 12

2.3.1

Historie otce u porodu............................................................................... 13

2.3.2

Úloha otce v péči o rodičku ...................................................................... 13

2.3.3

Typy otců .................................................................................................. 14

2.3.4

Aktivní zapojení otce ................................................................................ 16

2.3.5

Výhody partnera u porodu ........................................................................ 18

2.3.6

Nevýhody partnera u porodu .................................................................... 18

2.3.7

Kritika a rizika přítomnosti otce u porodu ................................................ 19

2.3.8

Komunikace porodní asistentky s otcem .................................................. 20

2.3.9

Císařský řez a přítomnost partnera ........................................................... 20

2.3.10 Příprava na porod ...................................................................................... 21 3

Praktická část ........................................................................................................ 23 3.1

Metodika výzkumu......................................................................................... 23

3.2

Charakteristika vzorku respondentek a výzkumného prostředí ............... 24

3.3

Průběh výzkumu ............................................................................................ 24

3.4

Zpracování získaných dat.............................................................................. 25

4

3.5

Výsledky výzkumu ......................................................................................... 26

3.6

Analýza a interpretace hypotéz..................................................................... 41

3.7

Diskuze ............................................................................................................ 48

3.8

Návrh řešení a doporučení pro praxi ........................................................... 50

Závěr ...................................................................................................................... 52

Seznam literatury .......................................................................................................... 54 Seznam tabulek ............................................................................................................. 57 Seznam grafů ................................................................................................................. 58

1 Úvod Těhotenství a porod patří mezi významné období v životě ženy. V průběhu těhotenství dochází k velké řadě změn týkající se fyzické či psychické stránky. Těhotná žena může být velmi snadno psychicky zranitelná. Je to způsobeno vlivem nálad, které se po celou dobu těhotenství i po porodu neustále mění. Je velmi důležité pomoci těhotné ženě s těmito změnami nálad a udržet ji v co největším klidu a pohodlí, které jsou nesmírně důležité pro těhotenství a následný hladký průběh porodu. Prenatální péče je v dnešní době na velmi vysoké úrovni a těhotným ženám jsou poskytovány správné informace a pomoc porodními asistentkami a lékaři. Avšak vzhledem k tomu, že tito lidé nemají dostatek času věnovat se ženám po celou dobu jejich těhotenství, přijímají těhotné ženy pomoc především od svého nejbližšího okolí. Zvláště pak od svých partnerů, kteří při nich stojí po celou dobu těhotenství a následného porodu. Jsou s nimi každý den, znají je nejvíce a mohou jim pomoci, jak nejlépe dovedou. V průběhu praxe jsem se často setkala s nastávajícími otci, kteří byli přítomni u porodu. Narození dítěte je význačnou událostí v životě celé rodiny. Životní partneři nastávajících maminek se snaží být co nejvíce nápomocni po celý čas těhotenství a nastávajícího porodu. Prožívají stejné okamžiky jako ženy, jsou s nimi velmi spjati. Porodní asistentky a lékaři se snaží komunikovat i s partnerem a sdělit mu informace, jak pomoci těhotné ženě těsně před porodem a během porodu, aby jí poskytl dostatečnou pomoc a zároveň se tak stal její velkou oporou. Přítomnost blízké osoby navozuje pocit bezpečí a snižuje strach z neznámého prostředí a vnímání bolesti. Spousta nastávajících otců má prvotní obavy z účasti u porodu. Strach mají především z neznámého prostředí, z toho, že uvidí svou partnerku svíjet se v bolestech a nebudou jí moci ihned pomoct. Další obavy plynou z toho, že jakmile uvidí krev svojí ženy, může se stát, že u některých slabších jedinců může tento pohled vyvolat psychické problémy, které by se mohly později přenést i do vztahu k ženě, například v sexuálním postoji. Základem práce je prvotní zjištění situace přítomnosti otce u porodu. Analýza stávajícího stavu v českém zdravotnictví a názory odborníků na tuto problematiku.

8

Praktická část je zaměřena na konkrétní vnímání přítomnosti otců u porodu z pohledu matek, které již porodily a jejichž partner byl přítomen u porodu. Jsem přesvědčena, že tato práce bude přínosem nejen pro budoucí maminky, ale i pro jejich životní partnery, kteří si přečtou jiný názor na problematiku otce u porodu z pohledu rodičky. Nebude jen další publikací v řadě dalších, které o problematice mužů u porodu hovoří.

9

1.1 Cíle práce 1. Zjistit, jak ženy vnímají přítomnost partnera u porodu. 2. Zjistit, do jakých činností prospěšných ženám se muži na porodním sále nejčastěji zapojují.

1.2 Hypotézy práce 1. Domnívám se, že více jak 70 % mladších prvorodiček bude vyžadovat přítomnost svého partnera u porodu. 2. Uvažuji, že více jak 30 % starších prvorodiček bude odmítat přítomnost svého partnera u porodu. 3. Předpokládám, že více jak 80 % mladších prvorodiček bude hodnotit přítomnost svého partnera u porodu jako přínos. 4. Domnívám se, že více jak 20 % starších prvorodiček bude hodnotit přítomnost svého partnera u porodu jako přítěž. 5. Předpokládám, že více jak 80 % rodiček uvede, že pociťovaly partnerovu přítomnost u porodu jako pomoc. 6. Uvažuji, že více jak 20 % mladších prvorodiček pociťuje strach o svého partnera během porodu. 7. Domnívám se, že více jak 50 % starších prvorodiček pociťuje strach o svého partnera během porodu.

10

2 Teoretická část 2.1 Těhotenství a porod V těhotenství dochází v organismu ženy k vývoji plodu. Začíná spojením mužské a ženské pohlavní buňky a jejím konečným stádiem je porod plodu. Těhotenství trvá 280 dní, uvádí se 10 lunárních měsíců po 28 dnech. Počátek těhotenství je u ženy doba od prvního dne poslední menstruace. Standardní doba těhotenství se udává mezi 39. – 41. týdnem. Pokud těhotenství trvá déle, uvádí se jako přenášené (Roztočil, 2008; Čech, 2006). Fyziologické těhotenství má tři období, tzv. trimestry:  I. trimestr 0. – 12. týden  II. trimestr 13. – 24. týden  III. trimestr 25. – 36. týden Další čtyři týdny, až do ukončeného 40. týdne těhotenství, dozrávají vnitřní orgány plodu a dítě se chystá na příchod na svět (Štromerová, 2010). Téměř všechna těhotenství mají fyziologický průběh za normálních podmínek. Může se ovšem stát, že fyziologické těhotenství se změní v rizikové nebo patologické. Většina žen má těhotenství fyziologické, rizikových těhotenství je zhruba 20 % a patologických se vyskytuje průměrně 6 až 8 % (Binder, 2011; Roztočil, 2008; Zwinger, 2004). Konec těhotenství je označován jako porod. Je to situace, kdy dítě přichází na svět. Moderní porodnictví neznamená pouze předání zdravého dítěte do rukou matky, ale je vnímáno jako velká životní událost, která zůstane v celé rodině krásnou vzpomínkou (Binder, 2011).

2.2 Historie porodnictví Pozorováním u Indiánů bylo zjištěno, jakým způsobem probíhaly porody v dané době. Těhotné ženy byly po celou dobu těhotenství s ostatními členy rodiny. Jakmile cítily, že se blíží porod, odběhly stranou od ostatních, většinou to bylo ve venkovním prostředí, a samy porodily dítě, bez jakékoli pomoci. Teprve postupem času se zjistilo, že je pro 11

ženu lepší rodit v domácím prostředí a je velmi užitečné, když je u porodu přítomna zkušenější žena, která je pro rodící ženu rádkyní a pomocnicí. Porodní báby se dostaly pod státní kontrolu v době vlády Josefa II., kdy musely chodit na školení a absolvovat zkoušky (Trča, 1990). Ženy asistující těhotným ženám při porodu byly první, kdo byl přítomen porodu. Pomáhaly rodičkám s vybavením plodu z dělohy, zvládaly i prvotní ošetření. V té době ještě nepůsobili lékaři, kteří začali léčit později. Pro lékaře byl porod pouze praxí k jinému vzdělávání. Porod nebyl brán pro lékaře primárně, ale pouze jako doplněk k prohloubení již získané praxe. Bylo dáno, že porod je čistě ženskou záležitostí, a proto se ho lékaři nezúčastňovali. Porody prováděly porodní báby, tak se říkalo starším ženám, které měly již svůj porod za sebou a dokázaly tak mladším pomoci. Lékaři začali být k porodu voláni až v případě komplikací, při kterých si porodní báby nevěděly rady (Trča, 1990; Růžička, 2004). Na počátku 19. století se začalo rodit v ústavech pod dozorem lékařů. Zde nastávala vyšší úmrtnost než v domácím prostředí, což bylo pozoruhodné. Problémy setrvávaly až do té doby, než byla zlepšena hygiena v ústavech. Porodní báby a lékaři neměli žádný dezinfekční prostředek, kterým by si umyli ruce. Lékaři nebyli specializovaní, ale široce zaměření, takže se často stávalo, že lékař odběhl z pitvy rovnou k porodu. V mnoha případech ženy po porodu dostaly infekci. Bohužel tyhle případy nejednou končily smrtí matky. Velkým krokem kupředu byl objev maďarského lékaře Ignáce Filipa Semmelweise, který doporučil používat lékařům a asistentkám dezinfekční roztok na omývání rukou. Tento způsob vytlačil obávanou horečku rodiček, došlo ke snížení počtu infekcí a snížila se úmrtnost matek v ústavech z 18 % na 1 % (Trča, 1990; Hájek, 2014). Ve 20. století bylo porodnictví na velmi vysoké úrovni, k čemuž přispěla řada vědeckých

objevů

v oblasti

chemie,

fyziky,

bakteriologie,

farmakologie

a anesteziologie. Velkým objevem se stal pro porodnictví ultrazvuk, bez kterého si již neumíme dnešní vyšetření představit (Hájek, 2014; Kobilková, 2005).

2.3 Otec u porodu V současné době je více jak polovina otců přítomna u porodu svého dítěte. Téměř většina z nich si odnáší nezapomenutelný zážitek v podobě přestřižení pupeční šňůry. 12

Otec u porodu je nyní brán jako samozřejmost pro většinu nastávajících matek. Stává se po celou dobu porodní velkou psychickou oporou a pomocníkem. Nebylo tomu tak ale vždy (Hájek, 2004). Je pouze na rozhodnutí nemocnice, zda dovolí otci jít k porodu či nikoli a případně za jakých podmínek. Konečné rozhodnutí přísluší dozorujícímu lékaři případně porodní asistentce, kteří mohou rozhodnout, zda otec u porodu smí či nesmí být (Doležal, 2001).

2.3.1 Historie otce u porodu Od počátku civilizace až téměř do 70. let 20. století byl muž u porodu pouze z důvodu zdravotního, volali se ranhojiči a později lékaři, aby pomohli v naléhavých případech, kdy už nedokázala porodní bába pomoci. Ve všech ostatních případech byly u porodu přítomny pouze ženy. I když chtěli být muži přítomni u porodu na počátku 20. století, byli z porodního sálu vyháněni a pouze čekali na chodbě porodnického oddělení, než k nim přišla porodní asistentka, která jim sdělila radostnou novinu, že se jim narodil chlapeček nebo holčička (Doležal, 2001). Zlom ve vnímání celé situace odborníky nastal v roce 1970 na konferenci Americké společnosti ženských lékařů. Profesorka Newtonová přednášela o humanizaci porodu, což vzbudilo velkou diskuzi mezi přítomnými lékaři a donutilo je zamyslet se nad celou podstatou věci. Nebylo to zcela jednoduché, pro všechny to byla úplně nová situace, o které měli rozhodnout, jestli se dostane do praxe či nikoli. Diskuze byla velmi podnětná a lékaři vyhodnotili přítomnost otce u porodu jako velmi dobrou myšlenku, která byla po krátké chvíli zavedena do praxe (Trča, 2004). V České republice byla účast otce u porodu zavedena v osmdesátých letech 20. století. Za zmínku stojí ještě první otec u porodu 29. března 1984 v porodnici ve Znojmě. Velkou zásluhou na této účasti měli znojemští porodníci Slezák a Štimpl, kteří byli zastánci otců u porodu a prosazovali to i nadále. Od zmíněného data se čím dál více začínají objevovat na porodních sálech bližší rodinní příslušníci, nejčastěji samozřejmě partneři rodiček (Mlynářová, 1995, Roztočil, 1996).

2.3.2 Úloha otce v péči o rodičku Rituální zapojení nastávajícího otce do porodu má hlavní smysl v pomoci své ženě od porodních bolestí, má jí být psychickou podporou nejen při samotném porodu, ale po 13

celou dobu těhotenství. Dnešní literatura hovoří ve prospěch účasti otců u porodu, vyjmenovává jasná fakta a potvrzuje je nesčetným počtem různých podložených výzkumů. Ne vždy tomu ovšem tak bylo. Mezi nejznámější odpůrce patřil významný francouzský porodník Michel Odent, který tvrdil, že přítomnost otce u porodu negativně ovlivňuje rodičku a může způsobovat problémy ve vztahu daného páru, např. v oblasti sexuální apod., jež se projeví až v budoucnu (Cichá, 2007, Odent, 2003). Úloha otce nezačíná ani nekončí porodem. Nastávající otec pomáhá své partnerce v průběhu celého těhotenství, i když nemůže žádné věci ovlivnit, po porodu nastává jeho role otce, kdy již může ovlivnit budoucí výchovu a vývoj dítěte. Žena je v průběhu těhotenství na všechno sama, celá situace se odehrává v jejím těle. Partner jí může pouze pomáhat, ať už fyzicky či psychicky, ale i tato úloha se stává velmi důležitou rolí partnera. Partner musí mít na paměti, že těhotná žena je vnímavější ke všem poznámkám a připomínkám k těhotenství od lidí v jejím okolí. Měl by se také snažit vůči svému okolí jít příkladem a občas je upozornit, že některé řeči se nehodí. Partner má hovořit se svou partnerkou o jejích problémech, nezlehčovat je, ale uklidnit ženu, že se nemusí ničeho obávat a vše bude v pořádku. Dalším krokem je společná návštěva prenatálních vyšetření u gynekologa, případně dalších vyšetření v době těhotenství. Všechny tyto kroky partnery sbližují. Pak už je jen malý krůček k tomu, aby se partneři domluvili, zda muž bude přítomen u porodu. Nejdůležitější vlastnosti, které by měl partner dodržovat, jsou láska, tolerance, ohleduplnost a pochopení celé situace (Carr, 2012; Cichá, 2007). Prenatální psychologie dokázala, že by otec měl být zahrnován a včleněn do prenatální péče hned od počátku a být vnímán po celou dobu jako rovnocenný partner. Během tohoto procesu nabere zkušenosti, které ovlivňují jeho chování během porodu, prenatální i postnatální péče a posiluje jeho schopnost navázat s dítětem vztah (Marek, 2002).

2.3.3 Typy otců V dnešní době chodí k porodu čím dál více mužů, každým rokem stoupá počet těch, kteří se porodu zúčastní a mohou tak být pro partnerku oporou. Na muže je tedy kladeno očekávání, jakým způsobem se mají chovat. Každý jedinec je ovšem individuální, chová se rozdílně v prostředí, ve kterém se aktuálně nachází. Mezi 14

každými jednotlivci jsou zásadní rozdíly ve vnímání okolí a tím, jak se následně chovají. Podle Simkin (2000) lze partnery rozdělit do tří základních skupin (Simkin, 2000). Nejaktivnější z těchto tří skupin je typ kouče neboli trenéra. Jedná se o muže, kteří svou ženu podporují, chválí, povzbuzují ji, hladí ji, drží za ruku, dávají jí velký pocit bezpečí. Snaží se ženě maximálně pomoci, ať už společným dýcháním nebo úlevovou polohou. Většina těchto mužů navštěvovala předporodní kurzy společně s rodičkami a jsou připraveni na různé situace, se kterými ženě mohou pomoci (Simkin, 2000). Druhou skupinu tvoří muži – spoluhráči. Po celou dobu se snaží partnerce pomoci, vyhovět, splnit její přání a požadavky. Potřebují vést, musí se jim říci, co je po nich vyžadováno, což si řekne sama partnerka, nebo může pomoci porodní asistentka, která již otce připraví na to, s čím nejvíce své partnerce může partner pomoci (Simkin, 2000). V poslední skupině je začleněn muž, pozorovatel. Tento typ skupiny bývá označován též jako divák. Po celou dobu je přítomen porodu, ale pouze v tichosti podporuje svou ženu, většinou ji pouze drží za ruku nebo stojí opodál a více se neprojevuje (Simkin, 2000). Na porodním sále byl zpozorován ještě jeden typ otce, označován jako právník. Bývá tak označován člověk, který dokonale zná svou partnerku, dokáže vycítit v dané situaci, co zrovna jeho partnerka potřebuje, a případně to konzultuje s porodní asistentkou a tlumočí zpět partnerce. Můžeme takového člověka brát jako prostředníka mezi rodičkou a zdravotním personálem (Richter, 2007). Rozdělení existuje více, ale jsem přesvědčena, že tohle základní rozdělení je považováno za stěžejní a měla by jej znát každá porodní asistentka, aby dokázala otce odhadnout a konzultovat s partnerem po celou dobu porodu. Nelze změnit povahu člověka, je to dáno v nás od narození a postupným vývojem, kdy se sami vyprofilujeme. Proto nemůžeme z typu diváka během jednoho rozhovoru udělat kouče apod. (Richter, 2007; Simkin, 2000). Žena potřebuje během porodu vnímat pouze určitě věci. Chce, stejně jako porodní asistentka, fyziologický a rychlý průběh porodu. Ovšem někteří muži mohou průběh porodu dokonce zpomalit. Není to záměrné, je to dáno pouze jejich typem povahy. Mohou moc mluvit, ženu zneklidnit, ztížit její soustředění se na celý porod, odvést 15

jejich pozornost, tohle vše by měla poznat porodní asistentka, která řídí celý porod, a komunikovat tak nejen s rodičkou, ale i s otcem. V neposlední řadě má právo pro hladký průběh porodu otce vyzvat, aby opustil porodní sál (Odent, 2004). Všechny výše vyjmenované typy mužů mají společnou jednu věc. Chtějí svým partnerkám pomoci, někteří to umí lépe, někteří hůře, od toho jsou poté porodní asistentky, aby komunikovaly s otci a dávaly jim pomocné rady. Dnešní doba si to žádá, protože téměř u každého porodu je již přítomen partner rodičky. Společným cílem otců a porodních asistentek je dodat ženám klid a pohodu a být ji po psychické stránce velkou oporou (Suchý, 2009; Stackeová, 2010).

2.3.4 Aktivní zapojení otce Jak již bylo popsáno, přítomnost otce u porodu se stává v dnešní době trendem. Přítomnost otce u porodu ale nemůže být bráno jako nutná věc, protože je to moderní. Nemůžeme se chtít po každém muži, aby byl přítomen u porodu, je to individuální rozhodnutí na každém z nás. Celé těhotenství je žena v podstatě sama, partner ji podporuje, ale nemůže ji žádným způsobem vnitřně pomoci. Díky dnešní době jsou již pořádány prenatální kurzy pro oba partnery, nejen pouze pro ženy, jak tomu bylo v dřívějších dobách. To, jestli půjde partner k porodu, by měli partneři důkladně zvážit a prodiskutovat. Konečné rozhodnutí je pouze na nich, nikdo jim nemůže diktovat, jak se mají rozhodnout. Důležitý je kompromis, nesmí být ani jeden z partnerů nucen do jakéhokoli rozhodnutí, které mu bude nepříjemné. Pokud by se tak stalo, může to ohrozit celý porod, narušit přirozenou rovnováhu rodičky, prodloužit dobu porodu a vyvolat zbytečné nežádoucí reakce mezi partnery (Röhr-Sendlmeier, 2012). Nejdůležitější pomocí od partnera je psychická podpora. V průběhu celého těhotenství žena prožívá spoustu emocí, je citlivější než kdykoli předtím, je velmi snadno zranitelná, pociťuje bolest a strach. Po dobu těhotenství by se měl o ženu postarat partner, ovšem přítomný otec u porodu mnohdy pociťuje, že tuto odpovědnost může předat na porodní asistentku. Ta ji ale tak dokonale nezná, aby věděla, jakým způsobem ji nejlépe uklidnit. V tento okamžik právě naopak nastupuje velice důležitá role otce, aby komunikoval jak s partnerkou, tak porodní asistentkou, a dokázal svou partnerku co nejvíce podpořit (Ratislavová, 2008; Röhr-Sendlmeier, 2012).

16

S porodem je spjata bolest. Není to klasická bolest, je specifická, fyziologická a hlavně nepředstavuje žádné nebezpečí pro organismus a žena se na ni může po dobu těhotenství připravovat, protože ví, že přijde. Jedná se o krátkodobou bolest, která se objevuje v pravidelných intervalech a v narůstající intenzitě. Příčina této bolesti je v tlaku plodu na porodní cesty, otevírání děložní branky a sníženém přítoku krve do dělohy během kontrakce. Jakmile se narodí dítě, bolest začíná ustupovat. Partner by se měl snažit partnerce pomoct zvládnout bolest pomocí tlumících metod a snížit adrenalinové hormony, jež mají za následek zvýšení stresu u rodičky a následně větší vnímání bolesti porodu (Rastislavová, 2008). S bolestí přichází strach a úzkost. Je to reakce organismu jako obava z ohrožení. Způsobují řadu reakcí organismu, který s nimi bojuje. Mezi reakce patří například zrychlený tep, dech, obava, nervozita, pocit sevření, nekoordinované pohyby. Všechny tyto projevy se mohou negativně odrazit na právě prováděném porodu, který mohou zpomalit nebo zhoršit. Úlohou partnera je dostatečná komunikace partnera s rodičkou a také porodní asistentkou a informování o dalších fázích a postupech při porodu, někdy je vhodné odpoutání pozornosti (Zacharová, 2002; Trča, 2004). Dalším způsobem, jak pomoci od bolesti, je pohyb nebo zvolení polohy, která uvolňuje bolest. Díky pohybu se žena může uvolnit, dochází k lepšímu prokrvení. V případě chůze dochází k působení gravitace na plod a dochází rychleji k otevírání porodního kanálu a sestupu plodu do porodních cest. Proto je možné zvolit si polohu, ve které žena bude rodit, která ji bude v danou chvíli nejpříjemnější. Partner je tu od toho, aby ženě pomohl fyzicky. Rodička se může o svého partnera opřít, zavěsit se, doprovází ji na poslední vyšetření a také do sprchy (Simkin, 2000; Zwinger, 2004). Velký důraz je kladen na prostředí porodnic. Již dochází k ústupu klasických porodních sálů. Myslí se na rodičky, aby měly co možná nejpříjemnější prostředí pro porod, aby se cítily co nejlépe, téměř jako doma. Proto jsou porodní sály vybaveny jako v domácnosti, je použito několika uklidňujících barev nejen na nábytek, ale i na výmalbu zdí. Jedna věc je ta, že porodní sály jsou již připraveny a tváří se více domácky. Součástí moderních porodních sálů jsou pomůcky zajišťující relaxační polohy pro rodičky. Partner ale dokáže své partnerce pomoci ještě s přívětivějším prostředím. Ať už sám svou přítomností nebo úpravou porodního prostředí, přinesením vlastních doplňků nebo

17

puštěním hudby, kterou má partnerka ráda. Sám svou přítomností velkou měrou přispívá k navození domácí atmosféry (Čermáková, 2008; Trča, 2009).

2.3.5 Výhody partnera u porodu Výhod partnera u porodu je několik, vyjmenuji zde základní, o kterých jsem přesvědčena, že jsou zásadními výhodami a mohou ovlivnit rozhodnutí partnerky, zda chce, aby byl její partner u porodu, či nikoli:  Zlepšení psychiky – zvládání stresu, úzkosti  Snížení vnímání bolesti – nižší užívání analgetik  Fyzická pomoc – pomoc s pohybem, dotyky, objetí  Ostatní pomoc – masáže, různé další pomoci a opory, doplňování tekutin  Pozitivní vliv na další partnerský život  Intenzivnější vztah otec – novorozenec „Přibližně dvě třetiny žen hodnotí svoje zkušenosti s přítomností partnera u porodu velmi kladně, nicméně jen obtížně vyjadřují své pocity, které jim porod za přítomnosti otce přinesl.“ (Roztočil, 2008, str. 153)

2.3.6 Nevýhody partnera u porodu Mezi nejčastěji uváděné nevýhody partnera u porodu se předkládá:  Narušení porodu – zejména vůči porodním asistentkám  Strach – místo uklidnění partnerce má otec sám strach, nenapomáhá to klidu, ale je to přesně naopak.  Trauma – v ojedinělých případech se může stát, že si otec odnese do života trauma z tohoto zážitku, který může mít velký vliv na budoucí partnerský život. Narušení porodu je závažná věc, která může porod prodloužit nebo dokonce zkomplikovat (Odent, 2004).

18

Další uváděná nevýhoda je tzv. Madonin komplex, kdy partner přestane vnímat svou partnerku jako milenku, ale bude se na ni dívat pouze jako na matku svého dítěte, což může opět negativním způsobem další vývoj vztahu (Holá, 2009).

2.3.7 Kritika a rizika přítomnosti otce u porodu Odborníci stále vedou diskuze, zda je přítomnost otce u porodu přínosná či nikoli. Shodli se na velkém přínosu v podobě psychické podpory partnerky. Díky tomu se stává porod pro ženu snadnější, partner jí vytváří domácí prostředí. Dalším prokázaným přínosem je citová vazba, kterou si otec vytváří již při porodu a následně se více podílí na péči o dítě (Holá, 2009). Mezi nejvýznamnější kritiky přítomnosti otce u porodu patří Michel Odent. Podle jeho názoru by neměli být muži u porodu přítomni vůbec. Hlavním důvodem je navrácení porodu své původní přirozenosti a instinktivnosti. Další kritici jsou v obecné rovině, konkrétně zdravotníci a psychologové. Jako argumenty uvádí, že otcové nedodržují pravidla, neposlouchají zdravotnický personál a překáží jim tím v práci, především v krajních situacích, kdy je potřeba rychlá pomoc, a v případě nenadálých komplikací. Poslední zmiňovaná negativa jsou nevhodné chování v průběhu porodu, nevhodná komunikace s partnerkou v době, kdy žena potřebuje klid. Při porodu se setká otec s množstvím krve a může to u slabších mužů vyvolat nepříjemný zážitek případně traumatu, které se může přenést do následného sexuálního života. Hlavní postnatální depresí je u mužů ztráta přitažlivosti, což v krajních případech může vést až k asexualitě vůči své partnerce (Odent, 1994). Z pohledu otce u porodu můžeme konstatovat, že ne každý se dokáže srovnat s danou situací. Největší komplikací je pro otce sledovat svou partnerku v porodních bolestech. Jen málo mužů se dokáže s touto situací vyrovnat a být pro svoji partnerku oporou. Partner v mnoha ohledech u porodu ani kolikrát nechce být přítomen, ale je přesvědčen svou partnerkou, aby se porodu zúčastnil. Nejdůležitější věcí tedy je svobodomyslně se rozhodnout, zda chce být u porodu on sám. Partnerka by měla jeho rozhodnutí respektovat. Stejně jako je spousta žen, které nechtějí partnera u svého porodu ze stejného důvodu jako muži. Mezi nejčastěji uváděné důvody patří ztráta ženskosti, bojí se, že je partner uvidí zpocené, neupravené, sténající. Je tedy podstatná domluva mezi partnery samými (Holá, 2009; Trča, 2009). 19

2.3.8 Komunikace porodní asistentky s otcem V případě přítomnosti partnera u porodu je nutná komunikace porodní asistentky s otcem. Je důležité mu vysvětlit vše potřebné, aby věděl, co a jak se bude dělat, jak pomoci své partnerce, co dělat v případě obtíží, jak ji držet, jak s ní komunikovat a spoustu dalších věcí. Nesmíme zapomínat na otce, celý porod by nám to mohlo velmi zkomplikovat. Většina mužů neví, kde má stát, jak může pomoci, jestli má ženu hladit nebo ji držet, to jsou drobné detaily, na které bychom neměli zapomínat, jelikož jsou také významné pro hladký průběh porodu (Chmel, 2005). Každý nastávající otec by si měl přečíst alespoň jednu z mnoha odborných publikací, jež jsou určeny speciálně pro otce. Publikací existuje celá řada a jsou v nich popsány postupy a návody pro muže, aby se stal pro partnerku skutečnou oporou (Chmel, 2005).

2.3.9 Císařský řez a přítomnost partnera Doposud jsme se zabývali přítomností otce u fyziologického porodu. U císařského porodu je situace obdobná, avšak s tím rozdílem, že je nutné vědět, jestli je porod císařským řezem plánovaný či nikoli. Pokud je porod plánovaný, je možné pustit otce k porodu, vždy má ale rozhodovací právo sloužící lékař nebo porodní asistentka. Nikdo ale nechce činit porod pro rodičku komplikovanější, proto je většinou dovoleno otci být přímo u porodu. Rodičce poskytuje podporu po celou dobu trvání operace. U plánovaného císařského řezu je prostor na přípravu (Pařízek, 2008). U akutního císařského řezu je v mnoha případech nutná rychlá reakce. Je důležité rychle převést rodičku z porodního sálu na operační sál. Pak záleží na rozhodnutí lékaře, zda provede císařský řez v lokální či celkové anestezii. U celkové anestezie není přítomnost partnera žádoucí, ani žádným způsobem nepomůže rodičce, partner tedy u těchto porodů přítomen není. Primárním zájmem je záchrana matky a dítěte. Pro partnera by to mohla být traumatizující záležitost (Cichá, 2007). Velká nevýhoda celkové anestezie je, že matka se začne probouzet až později po porodu a nemá tedy bezprostředně po porodu kontakt s dítětem. Tuto roli může zastat otec, kterému může být dítě přiloženo na tělo, tzv. bonding, v případě, že je dítě v pořádku a nedochází k ohrožení životních funkcí. Při bondingu vzniká první kontakt mezi novorozencem a matkou nebo otcem (Mrowetz, 2011).

20

U lokální anestezie může být otec u porodu přítomen, ale není to automatické, záleží na rozhodnutí lékaře (Pařízek, 2009).

2.3.10 Příprava na porod V případě, že se partneři rozhodnou pro společný porod, respektive, že bude partner přítomen u porodu, je důležité začít s přípravou dříve. Nejenom budoucí matky se vzdělávají pomocí odborné literatury, různých předporodních kurzů, ale i nastávající otcové jsou čím dál více účastni tomuto procesu. Jedná se přeci jen o společnou věc pro oba partnery, narození dítěte a vše, co tomu předchází. Příprava na porod začíná již na počátku těhotenství. Už v tuto chvíli propuknou u ženy změny v jejím těle (Pařízek, 2006). Na počátku těhotenství se začíná měnit psychika ženy, později dojde i k fyzickému vlivu plodu na tělo matky. Gravidní žena by si měla na začátku těhotenství přečíst nějakou odbornou literaturu o průběhu těhotenství. Získané informace nemusí být pro každou těhotnou ženu vhodné, každá může reagovat jinak na uvedené příklady a doporučení. Všechny těhotné ženy si musí projít těmito doporučení a nalézt nejvhodnější řešení pro sebe a plod. Další pomocí pro gravidní ženy je vytváření kurzu předporodní přípravy. Na kurzy mohou chodit těhotné ženy spolu se svými partnery, aby se dozvěděli všechny důležité informace o celém průběhu těhotenství, porodu a následné výchově dítěte (Pařízek, 2006). Kurzy předporodní přípravy vedou zkušené porodní asistentky. Jež jsou schopny zodpovědět nesčetně dotazů týkající se těhotenství a samotného porodu. Základem přípravy je vzdělávání nastávajících matek, jejich příprava na tělesné a duševní změny, které je budou doprovázet po celou dobu těhotenství a mateřství. Porodní asistentky spolu s partnery chtějí zmírnit negativní emoce, které se u gravidních žen objevují, jsou to především strach o dítě a strach z bolesti, která bude provázet samotný porod. Vedlejší úlohou této předporodní přípravy je získání důvěry zdravotnického personálu (Pařízek, 2006; Cichá, 2007). Zaměření předporodní přípravy je nejen na teorii, kde se gravidní žena dozví spoustu zajímavých informací o správné výživě v těhotenství a šestinedělí, pohybu před porodem a po porodu, kojení a další důležité informace, ale také na praxi, kde jsou ženě ukázány úlevové polohy, aby necítila takovou bolest. Při těchto úlevových polohách je 21

vhodné, aby byl přítomen i partner, který může ženě pomoci. Ne všechny ženy zvládnou úlevové polohy, záleží hodně na tom, jestli žena v průběhu těhotenství cvičila, jestli byla aktivní. Bylo prokázáno, že ženy, které cvičily před porodem, lépe snášejí porodní bolesti, sníží se doba porodu a rychleji se zotavují po porodu (Hájek, 2014; Cichá, 2004). Mezi další přípravy související přímo s porodem je příprava do porodnice. Partneři spolu nachystají věci, které si s sebou žena do porodnice vezme, aby se co nejvíce cítila v domácím prostředí, k čemuž ji bude pomáhat partner svou přítomností a uzpůsobením porodního sálu, puštěním relaxační hudby a hlavně ji pomáhat fyzicky (Richter, 2007).

22

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Bakalářská práce je prací teoreticko-výzkumnou, pro jejíž potřeby byl použit kvantitativní výzkum. Metodou pro sběr dat byl zvolen dotazník, který byl zcela anonymní, měl předem stanovenou nabídku odpovědí a byl sestaven vlastní konstrukcí. Dotazník byl nejvhodnější výzkumnou metodou pro šetření tohoto typu. V dotazníkovém šetření jsem zjišťovala, jak matky vnímají přítomnost partnera u porodu a do jakých činností prospěšných ženám se muži nejčastěji zapojují na porodním sále. Dotazník se skládal ze tří částí a celkem obsahoval 15 otázek. Typy otázek byly buď otevřené, nebo uzavřené. První část dotazníku obsahovala celkem 3 otázky, jež byly zaměřeny na sběr základních informací o respondentkách a jejich partnerech. Otázky v této první části byly dvojího typu – otevřené i uzavřené. Otevřená otázka byla první otázka v dotazníku, druhá a třetí otázka v dotazníku pak byla uzavřeným typem otázky. Druhou část dotazníku tvořily 4 otázky, vztahující se k porodu a přítomnosti partnera u porodu. Veškeré otázky kladené v této části byly prototypem uzavřených otázek. Třetí část dotazníkového šetření se skládala z 8 otázek. Tyto otázky odpověděly na dotazy týkající se vnímání přítomnosti partnera u porodu, tj. zda rodičkám partner pomáhal, zda byl oporou, zda hodnotily přítomnost partnera u porodu jako pozitivní rozhodnutí a jiné. Otázky v této části dotazníku byly uzavřené. Celkový počet dotazníku činil 110, z nichž návratnost činila 100 %. Po zpracování dat byl určen počet validních odpovědí s tím, že ze třetí části dotazníku byly vyloučeny ženy, které uvedly v otázce č. 7, že nebyly doprovázeny na porodní sál svým partnerem. K výzkumné otázce č. 1 „Více jak 70 % mladších prvorodiček budou vyžadovat přítomnost partnera u porodu“ se vztahují dvě otázky z dotazníku. Jedná se o otázku č. 1 a otázku č. 8. K výzkumné otázce č. 2 „Více jak 30 % starších prvorodiček bude odmítat přítomnost svého partnera u porodu“ se vztahují otázky č. 1 a č. 8. K výzkumným otázkám č. 3 „Více jak 80 % mladších prvorodiček bude hodnotit přítomnost svého partnera u porodu jako přínosnou“ a č. 4 „Více jak 20 % starších 23

prvorodiček bude hodnotit přítomnost svého partnera u porodu jako přítěž“ se vztahují dotazníkové otázky č. 1 a č. 14. Výzkumnou otázku č. 5 „Více jak 80 % prvorodiček uvede, že pociťovaly partnerovu přítomnost u porodu jako pomoc“ tvoří otázka č. 11. Výzkumné otázky č. 6 „Více jak 20 % mladších prvorodiček pociťuje strach o svého partnera během porodu“ a č. 7 „Více jak 50 % starších prvorodiček pociťuje strach o svého partnera během porodu“ jsou tvořeny dotazníkovými otázkami č. 1 a č. 13.

3.2 Charakteristika vzorku respondentek a výzkumného prostředí Výzkum byl prováděn u prvorodiček, jejichž partner byl přítomen u porodu. Výzkumné šetření bylo prováděno v gynekologické ambulanci G-Meda s. r. o. a na internetu. Počet dotazníků, jež byly k dispozici v gynekologické ambulanci, činil 80. Návratnost činila taktéž 80 kusů čili 100 %. Důvodem této vysoké návratnosti byl fakt, že dotazníky byly distribuovány přímo cílové skupině, to znamená respondentkám – prvorodičkám v průběhu vykonávání mé odborné praxe a mé přítomnosti ve svém volném čase v gynekologické ordinaci. Dotazníky jsem nabízela respondentkám, které čekaly na gynekologickou prohlídku. Vybírala jsem si pouze ty respondentky, které měly ve své zdravotnické dokumentaci uvedeno, že jsou prvorodičkami. Při jejich odchodu z ambulance jsem si jejich vyplněné dotazníky vybírala osobně. Druhým typem šíření dotazníků byl internet. Prostřednictvím internetového portálu survio.com byla vyhotovena online podoba dotazníku, kdy na základě sociální sítě Facebook byly dotazníky poskytnuty respondentkám – prvorodičkám a to díky mému statusu na Facebooku a prostřednictvím sdílení odkazu mnou i mých přátel. Počet získaných odpovědí prostřednictvím internetového portálu survio.com činil 30 dotazníků.

3.3 Průběh výzkumu Větší část dotazníků byla distribuována osobně během přítomnosti v gynekologické ambulanci G-MEDA s. r. o., která má sídlo ve Znojmě. Zbylá část pak prostřednictvím internetového portálu survio.com a sociální sítě Facebook. Všechny odpovědi byly následně zpracovány a vyhodnoceny.

24

Šetření probíhalo od poloviny ledna 2015 do poloviny března 2015 v gynekologické ambulanci G-MEDA s. r. o. V průběhu výzkumu byl částečně zaznamenán i negativní postoj či odmítnutí ze strany respondentek. Šetření prostřednictvím sociální sítě probíhalo od poloviny února do konce února. Potřebné množství dotazníku k celkovému počtu byl dosáhnut během dvou dnů.

3.4 Zpracování získaných dat Ke zpracování a vyhodnocení získaných dat byly nejčastější využité technologie Microsoft Office Word a Microsoft Office Excel. Prostřednictvím využití programu Microsoft Office Excel jsem vytvořila přehledné tabulky a grafy.

25

3.5 Výsledky výzkumu Otázka č. 1: Kolik je Vám let?

Tabulka 1 Věk rodiček

Věk

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Mladší 30 let

68

62

Starší 30 let

42

38

Celkem

110

100

Z celkového počtu 110 (100 %) respondentek bylo 68 (62 %) žen mladších 30 let (včetně) a 42 (38 %) žen bylo starších 30 let.

26

Otázka č. 2: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?

Tabulka 2 Vzdělání rodiček

Vzdělání

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Základní

3

3

Středoškolské s výučním listem

21

19

Středoškolské s maturitou

57

52

Vysokoškolské

29

26

Celkem

110

100

Ze 110 (100 %) dotazovaných žen měly pouze 3 (3 %) ženy základní vzdělání, 21 (19 %) žen dosáhlo středoškolského vzdělání s výučním listem, 57 (52 %) žen uvedlo středoškolské vzdělání s maturitou a 29 (26 %) žen zmínilo vysokoškolské vzdělání.

27

Otázka č. 3: Jaké je nejvyšší dosažené vzdělání Vašeho partnera?

Tabulka 3 Vzdělání partnerů

Vzdělání partnerů

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Základní

4

4

Středoškolské s výučním listem

43

39

Středoškolské s maturitou

45

41

Vysokoškolské

18

16

Celkem

110

100

Celkem 110 (100 %) žen uvedlo vzdělání svých partnerů. Z čehož 4 (4 %) partneři měli nejvýše dosažené vzdělání základní, 43 (39 %) partnerů mělo středoškolské vzdělání s výučním listem, 45 (41 %) partnerů mělo středoškolské vzdělání ukončené maturitou a 18 (16 %) partnerů dosáhlo vysokoškolského vzdělání.

28

Otázka č. 4: Po kolikáté jste rodila?

Tabulka 4 Po kolikáté rodička rodila

Po kolikáté rodička rodila Poprvé Po druhé a více Celkem

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

110

100

0

0

110

100

Dotazník byl zaměřen speciálně na prvorodičky, tudíž z celkového počtu 110 (100 %) respondentek bylo 110 (100 %) žen poprvé rodících a 0 (0 %) žen po druhé či více rodících.

29

Otázka č. 5: Absolvovala jste předporodní kurzy?

Graf 1 Absolvování předporodních kurzů

Ze 110 (100 %) respondentek se 47 (43 %) žen zúčastnilo předporodního kurzu. Dalších 63 (57 %) se předporodního kurzu nezúčastnilo.

30

Otázka č. 6: Absolvoval je s Vámi Váš partner?

Graf 2 Absolvování předporodních kurzů

Celkem 110 (100 %) žen odpovídalo, zda se předporodních kurzů zúčastnili i jejich partneři. 11 (10 %) žen uvedlo, že se jejich partneři zúčastnili předporodního kurzu. Zbylých 99 (90 %) žen se pak zmínilo, že se jejich partneři předporodního kurzu nezúčastnili.

31

Otázka č. 7: Byl Váš partner přítomen u porodu?

Graf 3 Přítomnost partnera u porodu

Z celkového počtu 110 (100 %) respondentek mělo 103 (94 %) žen přítomného svého partnera při porodu. Zbylých 7 (6 %) žen u porodu partnera nemělo. Ženy, které u porodu partnera neměly, již dále neodpovídaly na dotazované otázky v dotazníku, tudíž jsem s nimi již dále nepracovala.

32

Otázka č. 8: Chtěla jste mít Vašeho partnera u porodu?

Graf 4 Rozhodnutí rodiček

Ze získaných 103 (100 %) validních odpovědí chtělo mít ze 70 (68 %) žen rozhodně svého partnera u porodu, 26 (25 %) žen uvedlo spíše ano, 6 (6 %) žen odpovědělo spíše ne a zbylá 1 (1 %) žena uvedla, že svého partnera rozhodně nechtěla mít u porodu.

33

Otázka č. 9: Byl s Vámi partner již od přijetí na porodní sál?

Graf 5 Přítomnost partnera od přijetí na porodní sál

Ze 103 respondentek uvedlo 83 (81 %) žen, že mělo přítomno partnera již od přijetí na porodní sál, 19 (18 %) žen nemělo přítomno partnera od přijetí na porodní sál a pouhá 1 (1 %) žena uvedla, že neví, zda byl partner přítomen již od přijetí na porodní sál.

34

Otázka č. 10: Byl pro Vás partner oporou?

Graf 6 Partnerova opora

Z celkového počtu 103 (100 %) respondentek uvedlo 73 (71 %) žen, že pro ně partner byl rozhodně oporou, 18 (17 %) žen uvedlo spíše ano, 9 (9 %) žen uvedlo spíše ne a pro zbylé 3 (3 %) ženy rozhodně nebyl partner u porodu oporou.

35

Otázka č. 11: Pomáhal Vám partner v průběhu porodu?

Graf 7 Pomoc partnera v průběhu porodu

Celkem 53 (51 %) žen uvedlo, že jim partner rozhodně pomáhal v průběhu porodu, 30 (29 %) žen uvedlo spíše ano, 5 (5 %) žen uvedlo, že neví, zda jim v průběhu porodu partner pomáhal, 8 (8 %) žen uvedlo spíše ne a zbylých 7 (7 %) žen se zmínilo, že jim partner v průběhu porodu rozhodně nepomáhal.

36

Otázka č. 12: V jakých činnostech se aktivně účastnil?

Graf 8 Aktivní činnosti partnerů

96krát uvedly respondentky držení za ruku, 71krát slovní podporu, 59krát dopomoc do sprchy, 65krát oporu při chůzi, 20krát motivaci ke správnému dýchání, 43krát oporu při úlevových polohách, 19krát masírování, 17krát osvěžování např. mokrým hadříkem a 8krát uvedly jinou aktivitu (např. podávání nápojů, psychická podpora).

37

Otázka č. 13: Měla jste (v průběhu porodu) o svého partnera strach?

Graf 9 Strach žen o svého partnera v průběhu porodu

Z celkového počtu 103 (100 %) respondentek uvedlo 8 (8 %) žen, že o svého partnera v průběhu porodu rozhodně mělo strach, 15 (14 %) žen uvedlo spíše ano, 11 (11 %) žen uvedlo, že neví, zda mělo o svého partnera strach, 30 (29 %) žen uvedlo spíše ne a zbylých 39 (38 %) žen se zmínilo, že rozhodně nemělo strach o svého partnera v průběhu porodu.

38

Otázka č. 14: Hodnotíte přítomnost Vašeho partnera u porodu pozitivně?

Graf 10 Hodnocení přítomnosti partnera u porodu

Z celkového počtu 103 (100 %) respondentek hodnotilo 80 (78 %) žen přítomnost svého partnera u porodu rozhodně pozitivně, 15 (14 %) žen uvedlo spíše ano, 5 (5 %) žen uvedlo spíše ne a 3 (3 %) ženy uvedly, že přítomnost partnera u porodu rozhodně nehodnotí pozitivně.

39

Otázka č. 15: Jaké by bylo Vaše příští rozhodnutí?

Graf 11 Příští rozhodnutí

Z celkového počtu 103 (100 %) respondentek uvedlo 96 (94 %) žen, že jejich příští rozhodnutí by bylo opět stejné. Tudíž mít partnera opět u porodu. Zbylých 6 (6 %) žen by partnera u porodu již nechtělo.

40

3.6 Analýza a interpretace hypotéz V rámci výzkumné části jsme si stanovili sedm hypotéz: Hypotéza č. 1: Více jak 70 % mladších prvorodiček bude vyžadovat přítomnost svého partnera u porodu.

Graf 12 Přítomnost partnera u porodu

Z celkového počtu 64 (100 %) mladších žen uvedlo 60 (94 %) mladších žen, že vyžadují přítomnost partnera u porodu, zbylé 4 (6 %) mladší ženy nevyžadují přítomnost partnera u porodu. Hypotéza se potvrdila.

41

Hypotéza č. 2: Více jak 30 % starších prvorodiček bude odmítat přítomnost svého partnera u porodu.

Graf 13 Přítomnost partnera u porodu

Z celkového počtu 39 (100 %) starších žen uvedlo 36 (92 %) starších žen, že vyžadují přítomnost partnera u porodu, zbylé 3 (8 %) starší ženy uvedly, že přítomnost svého partnera u porodu nevyžadují. Hypotéza se nepotvrdila.

42

Hypotéza č. 3: Více jak 80 % mladších prvorodiček bude hodnotit přítomnost svého partnera u porodu jako přínos.

Graf 14 Přítomnost partnera u porodu

Z celkového počtu 64 (100 %) mladších žen uvedlo 55 (86 %) mladších žen, že přítomnost svého partnera považují za přínos. Zbylých 9 (14 %) mladších respondentek uvedlo, že přítomnost svého partnera považují za přítěž. Hypotéza se potvrdila.

43

Hypotéza č. 4: Více jak 20 % starších prvorodiček bude hodnotit přítomnost svého partnera u porodu jako přítěž.

Graf 15 Přítomnost partnera u porodu

Z celkového počtu 39 (100 %) starších žen uvedlo 35 (90 %) starších rodiček, že přítomnost svého partnera považují za přínos. Zbylé 4 (10 %) starší ženy uvedly, že přítomnost svého partnera považují za přítěž. Hypotéza se nepotvrdila.

44

Hypotéza č. 5: Více jak 80 % prvorodiček uvede, že pociťovaly partnerovu přítomnost u porodu jako pomoc.

Graf 16 Přítomnost partnera u porodu

Z celkového počtu 103 (100 %) respondentek uvedlo 83 (81 %) žen, že vnímají přítomnost partnera u porodu jako pomoc, zatímco 20 (19 %) žen se zmínilo, že přítomnost partnera u porodu nevnímají jako pomoc. Hypotéza se potvrdila.

45

Hypotéza č. 6: Více jak 20 % mladších prvorodiček pociťuje strach o svého partnera během porodu.

Graf 17 Strach žen o partnera

Z celkového počtu 64 (100 %) mladších žen uvedlo 17 (27 %) mladších žen, že pociťují strach o svého partnera. Zbylých 47 (73 %) mladších žen uvedlo, že o partnera strach nemělo. Hypotéza se potvrdila.

46

Hypotéza č. 7: Více jak 50 % starších prvorodiček pociťuje strach o svého partnera během porodu.

Graf 18 Strach žen o partnera

Z celkového počtu 39 (100 %) starších žen potvrdilo 9 (23 %) starších respondentek, že pociťují strach o svého partnera, 30 (77 %) starších žen uvedlo, že strach o svého partnera nepociťují. Hypotéza se nepotvrdila.

47

3.7 Diskuze Výzkum jsem provedla pomocí anonymního dotazníkového šetření, kterého se zúčastnilo 110 respondentek. Znázornění výsledků jsem zaznamenala prostřednictvím grafů a tabulek, ke kterým jsem přidala komentáře. Na začátku práce jsem si stanovila dva cíle práce. První cíl je zjištění, jak ženy vnímají přítomnost partnera u porodu. Cíl druhý je zjištění, do jakých činností prospěšných ženám se muži na porodním sále nejčastěji zapojují. Cíl č. 1: Zjistit, jak ženy vnímají přítomnost partnera u porodu. Dotazníkové šetření bylo založeno na rozdání dotazníků prvorodičkám, z tohoto pohledu hodnotily prvorodičky přítomnost partnera u porodu. V otázce č. 4 jsem se speciálně ptala na počet již absolvovaných porodů. Všech 100 % žen rodilo poprvé. Otázka č. 1 zjišťovala věk dotazovaných žen, jestli jsou mladší 30 let nebo starší 30 let. Z výzkumu vyplynulo, že větší skupinu tvořily mladší ženy a to 62 %, zbylé ženy (38 %) byly starší 30 let. Pašková (2012) uvádí ve své bakalářské práci větší počet žen (73 %) starší 30 let, 27 % žen bylo mladších 30 let, tedy procentuální zastoupení je opačné než v mém případě. Na otázku č. 7 týkající se přítomnosti partnera u porodu odpovědělo 94 % žen, že mělo svého partnera při porodu, zbylých 6 % partnera u porodu nemělo. K podobným statistickým údajům dospěla Pašková (2012), kdy uvádí, že 92 % žen mělo svého partnera u porodu, zbylých 8 % nikoli. Následující otázka č. 8 specifikovala, zda ženy chtěly mít svého partnera u porodu. 81 % žen odpovědělo, že partnera u porodu rozhodně chtěly, 25 % respondentek partnera u porodu chtěly spíše, 6 % žen partnera u porodu spíše nechtělo a zbylé 3 % žen byly rozhodně proti partnerovi u porodu. V hypotéze č. 1 jsem zjišťovala, jak reagují mladší ženy na přítomnost partnera u porodu. Celých 94 % žen vyžadovalo přítomnost partnera u porodu, zbylých 6 % žen odmítalo partnera u porodu.

48

Velmi podobně se projevila hypotéza č. 2, která se zabývala stejnou otázkou, jen s tím rozdílem, že se týkala starších žen. Starší ženy uvedly, že vyžadují, aby byl partner přítomen u porodu z celých 92 %, zbylých 8 % nikoli. Otázka č. 9 byla zaměřena na přítomnost partnera již od přijetí na porodní sál. Partnera, který byl po celou dobu trvání porodu s rodičkou, uvedlo 81 % žen, 18 % žen nemělo partnera u porodu po celou dobu trvání porodu, pouze 1 % žen uvedlo, že neví, jestli byl partner přítomen po celou dobu porodu. V otázce č. 10 zkoumající, zda byl pro ženy partner oporou, uvedlo 71 % žen, že jim byl partner oporou při porodu, 17 % žen se přiklánělo k tvrzení, že byl pro ně partner spíše oporou, 9 % žen sdělilo, že spíše ne, zásadní ne uvedlo pouhé 3 % žen. Hypotéza č. 3 reagovala na přínos partnerů u porodu pro mladší ženy. 86 % mladších žen uvedlo přítomnost partnera u porodu jako přínos, 14 % považovalo přítomnost partnera jako přítěž. Hypotéza č. 4 řešila stejnou otázku jako v hypotéze č. 3 pouze s tím rozdílem, že odpovídaly ženy starší. Pro 90 % starších žen byl partner přínosem u porodu. 10 % žen vnímalo partnera jako přítěž. U otázky č. 14 hodnotilo 78 % žen přítomnost partnera u porodu pozitivně, 14 % se přiklánělo k odpovědi spíše ano, 5 % spíše ne a 3 % žen uvedlo, že přítomnost partnera u porodu nehodnotí pozitivně. Hypotéza č. 4 zkoumala, jak ženy vnímají pomoc partnerů u porodu. Přesně 81 % žen vnímalo partnera u porodu jako pomoc, 19 % žen uvedlo, že nevnímali partnera jako pomoc pro sebe. Cíl č. 2: Zjistit, do jakých činností prospěšných ženám se muži na porodním sále nejčastěji zapojují. V otázce č. 11 jsem zjišťovala, jestli partneři rodícím ženám pomáhali. 51 % žen uvedlo, že jim partner rozhodně pomáhal, 29 % řeklo, že spíše partner pomáhal, 5 % žen nevědělo, zda jim partner v průběhu porodu pomáhal, 8 % bylo pro odpověď, že jim partner spíše nepomáhal a u 7 % žen partner rozhodně nepomáhal. Z dotazníků vyplynulo, že plno žen partnera u porodu chce, aby jim byl oporou a pomáhal jim, ale ve skutečnosti pak již ženy nevnímají pomoc partnera u porodu jako pomoc. Jak tvrdí 49

Roztočil (2008), muži tyto situace neznají a mohou naopak partnerkám uškodit, že neví, jak se chovat a co dělat správně. V jakých činnostech partner nejvíce pomáhal, zkoumala otázka č. 12. Nejčastější odpovědí bylo držení za ruku, které ženy uvedly celkem 96krát, následovala slovní podpora celkem 71krát, 65krát ženy uvedly, že jim partner pomáhal jako opora při chůzi, 59krát je partner doprovázel do sprchy a poté i pomáhal sprchovat, úlevové polohy s partnerem zmínily ženy celkem 43krát, motivaci ke správnému dýchání uvádí ženy 20krát, 19krát partner ženy masíroval, 17krát je osvěžoval mokrým hadříkem a 8krát ženy uvedly jinou aktivitu (podávání nápojů, psychickou podporu). Čepický (1999) uvádí, že ženám, jimž muži nepomáhají, ani se jich jakkoli dotýkají, stoupne pociťovaná bolest.

3.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi Z dotazníků jsem zjistila, že většina žen vnímá svého partnera jako pomoc při porodu, zároveň vyjmenovaly, v jakých činnostech jim muži nejvíce pomáhají. Je vidět, že osvěta mužů, jak nejlépe pomoci své partnerce při porodu, je stále lepší. V tomto ohledu je důležitá komunikace porodní asistentky s nastávajícím otcem, aby mu sdělila, co vše může pro svou partnerku udělat, aby jí co nejlépe pomohl. Díky dobrému pocitu, že partner rodící ženě pomáhá, trvá porod kratší dobu a vše se obejde bez komplikací. Větší potenciál vidím v předporodních kurzech, kam podle dotazníku muži téměř nechodí. Nevím, v čem tkví podstata věci, proč tomu tak je, ale je určitě vhodné zapojit partnery i do předporodních kurzů, kde se dozví informace přínosné i pro ně samé, když půjdou se svou partnerkou k porodu. Vzhledem ke stále rostoucímu zájmu partnerů být přítomni porodu jsem přesvědčena o správném fungování celého zdravotnického týmu v porodnici, který partnery může během krátké chvíle proškolit. Nemusí se jednat o žádné zásadní úkoly. Důležité je také vysvětlit, jak daná pomoc partnerce pomůže, tudíž je podstatné dané kroky odůvodnit. A nesdělovat pouze pokyny, co a jak mají dělat. Musíme jim vysvětlit, proč to budou dělat a jak to partnerce pomůže od bolesti a celkově zpříjemní a urychlí celý porod. Partneři u porodu jsou v dnešní době z nadpoloviční většiny přítomni porodu, proto bychom na ně neměli zapomínat, ale také mluvit s nimi a snažit se jim sdělit více

50

informací. Většinu informací zná rodící žena, ale partner je pořád ještě opodál. Možná by stačila pouze krátká brožura o pomoci otce u porodu, kde by bylo vysvětleno pár základních kroků, které mohou muži u porodu dělat, aby co nejvíce pomohli své partnerce.

51

4 Závěr V bakalářské práci jsem rozebírala problematiku otců u porodu. V teoretické části jsem se zaměřila na zjištění aktuálního stavu otců u porodu. Jak jsou vnímáni otci u porodu. Důležitým hlediskem bylo, jak byli partneři vnímáni u porodu v dřívějších dobách a jak jsou vnímáni v době dnešní. Zásadní otázka byla na pomoc otců u porodu, nejen pouze na jejich přítomnost, ale představení několika pomocných úkonů, které mohou provádět. Praktická část zjišťovala prostřednictvím dotazníku, jenž byl podáván ženám, které nedávno porodily a zároveň byly prvorodičky, jak ženy vnímají přítomnost svých partnerů u porodu. Prvním cílem bylo zjistit, jak ženy vnímají přítomnost partnera u porodu. Většina žen bez rozdílu věku hodnotí přítomnost partnera u porodu kladně. V jedné otázce měly možnost vyjmenovat, jakým způsobem jim partner nejvíce pomohl. Téměř všechny ženy hodnotí kladně držení za ruku od partnera. Je to jednoduchá věc, ale v důsledku dalších věcí velmi přínosná při porodu. Ženy cítí v danou chvíli bezpečí od partnera a soustředí se přímo na porod, odchází z nich strach z neznámého prostředí, všechny tyto okolnosti působí kladně na celý průběh porodu. Poněkud překvapující odpovědi jsem se dozvěděla u otázky na téma předporodních přípravných kurzů, kde jsem zjišťovala, jestli chodil partner s těhotnými ženami na tyto přípravy. Z mých dotazovaných žen většina uvedla, že chodila na přípravné předporodní kurzy sama. Otázka tedy je, jakým způsobem zvýšit počet otců na předporodních kurzech, což může být námětem další práce. Druhým cílem práce bylo zjistit, do jakých činností prospěšných ženám se muži na porodním sále nejčastěji zapojují. Nebylo žádným překvapením, že se muži snažili během celého porodu být pro partnerku oporou. Mezi nejčastěji jmenovanou pomocí od partnerů u porodu bylo držení ruky, následně slovní podpora. I síla slova je velmi důležitá pro partnerku, která cítí bolesti. Cítí ze slov vycházejících od partnera, že stojí při ní a věří ji, že celý porod zvládne bez větších obtíží. Další významnou pomocí od partnera byla opora pří chůzi a s tím související opora při úlevových polohách, kdy partnerka cítí bolest. Úlevové polohy, které je možno provádět spolu s partnerem, jsou uvedeny v příloze č. 2.

52

Stanovené cíle práce byly splněny. Bakalářská práce se pro mě stala velkým přínosem. Během své praxe jsem viděla spoustu otců u porodu a nyní po všech zjištěních vím, jak jim co nejlépe poradit, aby své partnerce pomohli. Důležitá je pro porodní asistentky komunikace nejen s nastávající matkou, ale i s otcem, který dokáže své partnerce se spoustou věcí pomoci. Možným rozšířením bakalářské práce je zaměření se na předporodní kurzy, aby je začali více navštěvovat i partneři těhotných žen.

53

Seznam literatury BINDER, T. a kol. Porodnictví. Praha: Karolinum, 2011, 297 s. ISBN 978-80-2461907-1. CARR, John C. Knížka pro tatínky: těhotenství, porod a první tři roky života dítěte. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012, 199 s. ISBN 978-80-262-0151-9. ČEPICKÝ, Pavel. Psychosomatické aspekty gynekologie a porodnictví. Moderní gynekologie a porodnictví, 1999, roč. 8, č. 3. s. 163-250. CICHÁ, M.; FLEIŠMANOVÁ, Š. Těhotenství a porod – vybrané zvyklosti a rituály. Florence. 2007, roč. 3, č. 1, str. 20–22 ČECH, E. Porodnictví. Praha: Grada, 2006, 544 s. ISBN 80-247-1303-9. DOLEŽAL, Antonín. Od babictví k porodnictví. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2001, 144 s., ISBN 80-246-0277-6. HÁJEK, Zdeněk, Evžen ČECH a Karel MARŠÁL. Porodnictví. 3., zcela přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014, xxiii, 538 s. ISBN 978-80-247-4529-9. HÁJEK, Z. a kol. Rizikové a patologické těhotenství. Praha: Grada, 2004. 443 s. ISBN 80-247-0418-8. HOLÁ, Kateřina. Sex po porodu. In: Www.babyweb.cz: Těhotenství [online]. [cit. 2015-04-26]. Dostupné z: http://www.babyweb.cz/Clanky/a536-Sex-po-porodu.aspx. CHMEL, Roman. Otázky a odpovědi o porodu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, 114 s. Pro rodiče. ISBN 80-247-1124-9. KOBILKOVÁ, J. Základy gynekologie a porodnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 368 s. ISBN 80-246-1112-0. KOVALČÍKOVÁ, Pavla. Péče o tělo v těhotenství. Miminko. 2010, č. 1. MAREK, V. Nová doba porodní. Eminent, Praha 2002. ISBN 80-7281-090-1 MLYNÁŘOVÁ, A. a J. TOŠNER. Historie přítomnosti muže u porodu. Gynekolog, 1995, roč. 4, č. 6, s. 216-218. ISSN 1210-1133.

54

MROWETZ, Michaela, Gauri CHRASTILOVÁ a Ivana ANTALOVÁ. Bonding porodní radost: podpora rodiny jako cesta k ozdravení porodnictví a společnosti?. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2011, 279 s., [64] s. obr. příl. Šťastné dítě (DharmaGaia). ISBN 978-80-7436-014-5. ODENT, Michel. Matka země. 1. vyd. Praha: Rodiče s.r.o., 2003, 157 s. ISBN 8086695-05-0. ODENT, Michel. Znovuzrozený porod. 1. vyd. Praha: Argo, 2004, 154. ISBN 8085794-69-1. PAŘÍZEK, A. Kniha o těhotenství a dítěti. Praha: Galén, 2008. 685 s. ISBN 978-807262-594-9. PAŠKOVÁ, Dana. Přítomnost otce u porodu. [online]. Plzeň, 2012. Bakalářská práce. ZÁPADOČESKÁ

UNIVERZITA

V

PLZNI.

Dostupné

z:

https://otik.uk.zcu.cz/handle/11025/3654 RATISLAVOVÁ, Kateřina. Aplikovaná psychologie porodnictví. 1. vyd. Praha: Reklamní ateliér AREA s.r.o., 2008, 106 s. ISBN 978-80-254-2186-4. RICHTER, Robert a Eberhard SCHÄFER. Kniha pro tatínky: vše, co potřebujete vědět o těhotenství, porodu a prvním roce života ve třech. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 173 s. ISBN 978-80-247-2083-8. RÖHR-SENDLMEIER, Una M. Die Rolle des Vaters bei berufstätiger Mutter -Aufgabenbeteiligung, Lebenszufriedenheit und Schulleistung der Kinder. Zeitschrift für Familienforschung - Journal of Familiy Research [online]. 2012, roč. 24, č. 1, s. 3-26 [cit. 2015-04-26]. ROZTOČIL, A. Moderní porodnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 405 s. ISBN 978802-4719-412. RŮŽIČKA, Radomír. Medicína dávných civilizací. Olomouc: Poznání, 2004, 346 s. ISBN 80-86606-18-x. SIMKIN, Penny. Partner u porodu: vše, co potřebujete vědět, abyste mohli ženě při porodu pomoci. Vyd. 1. Praha: Argo, 2000, 245 s. ISBN 80-7203-308-5.

55

STACKEOVÁ, D a M BÖHMOVÁ. Psychologické aspekty přítomnosti otce u porodu. PsychoSom. 2010, roč. 2010, č. 4, s. 253-278. ISSN 1214-6102. Dostupné z: http://www.psychosom.cz/. ŠTROMEROVÁ, Z. Porodní asistentkou krok za krokem: praktický rádce pro porodní asistentky (a zvídavé rodiče). Praha: Argo, 2010, 313 s. ISBN 978-80-257-0324-3. TĚHOTENSTVÍ A POROD: Polohy při porodu část 1. [online]. 2007 [cit. 2015-0426]. Dostupné z: http://pregnantgirls.blog.cz/0709/polohy-pri-porodu-cast-1. TRČA, Stanislav. Budeme mít děťátko. 9., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2009, 263 s. Pro rodiče. ISBN 978-80-247-2581-9. TRČA, Stanislav. Partner v těhotenství a při porodu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004, 108 s. Pro rodiče. ISBN 80-247-0869-8. TRČA, Stanislav. Těhotenství a porod. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1990, 158 s. Rodinný kruh. ISBN 80-201-0024-5. ZACHAROVÁ, Eva. Úvod do studia zdravotnické psychologie. 1. vyd. Ostrava. 2005, 181 s. ISBN 80-7042-333-1. ZWINGER, Antonín. Porodnictví. 1. vyd. Praha: Galén, 2004, 532 s. ISBN 978-8072622-573.

56

Seznam tabulek Tabulka 1 Věk rodiček .................................................................................................... 26 Tabulka 2 Vzdělání rodiček ............................................................................................ 27 Tabulka 3 Vzdělání partnerů........................................................................................... 28 Tabulka 4 Po kolikáté rodička rodila .............................................................................. 29

57

Seznam grafů Graf 1 Absolvování předporodních kurzů ...................................................................... 30 Graf 2 Absolvování předporodních kurzů ...................................................................... 31 Graf 3 Přítomnost partnera u porodu .............................................................................. 32 Graf 4 Rozhodnutí rodiček ............................................................................................. 33 Graf 5 Přítomnost partnera od přijetí na porodní sál ...................................................... 34 Graf 6 Partnerova opora .................................................................................................. 35 Graf 7 Pomoc partnera v průběhu porodu ...................................................................... 36 Graf 8 Aktivní činnosti partnerů ..................................................................................... 37 Graf 9 Strach žen o svého partnera v průběhu porodu ................................................... 38 Graf 10 Hodnocení přítomnosti partnera u porodu ......................................................... 39 Graf 11 Příští rozhodnutí ................................................................................................ 40 Graf 12 Přítomnost partnera u porodu ............................................................................ 41 Graf 13 Přítomnost partnera u porodu ............................................................................ 42 Graf 14 Přítomnost partnera u porodu ............................................................................ 43 Graf 15 Přítomnost partnera u porodu ............................................................................ 44 Graf 16 Přítomnost partnera u porodu ............................................................................ 45 Graf 17 Strach žen o partnera ......................................................................................... 46 Graf 18 Strach žen o partnera ......................................................................................... 47

58