VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Zásady společenského chování a komunikace ve zdravotnickém zařízení

Bakalářská práce

Autor: Petra Wisterová Vedoucí práce: Mgr. Blanka Krovová Jihlava 2014

Anotace Bakalářská práce s názvem Zásady společenského chování a komunikace ve zdravotnickém zařízení je práce průzkumně výzkumná. Začíná úvodem, cílem práce a hypotézami. Pak pokračuje teoretickou a praktickou částí. Teoretická část shrnuje základní informace o společenském chování, komunikaci a patologických vztazích v oblasti mezilidských vztahů na pracovišti, zejména mobbingu a bossingu. Zdrojem informací pro praktickou část je dotazník, který byl rozdáván všeobecným sestrám v Nemocnici Havlíčkův Brod a mým známým, kteří pracují ve zdravotnictví jako všeobecné sestry. Dotazník má 23 otázek. Výsledky jsou zobrazeny v tabulkách a grafech. Tato práce končí závěrem, seznamem použitých zdrojů informací a přílohami. Klíčová slova: společenské chování, komunikace, neverbální komunikace, verbální komunikace, devalvace, evalvace, mobbing, bossing, role sestry, interpersonální vztahy

Eine Anotation in der deutscher Sprache Eine Bakkalarsarbeit mit dem Titel Basen von gesellschaftliches Verhalten und Kommunikation in der Gesundheitseinrichtung ist die Forschungsarbeit. Sie beginnt mit dem Vorwort, dann ist der Ziel der Arbeit und die Hypothesen. Sie fahrt mit dem teoretichen und praktischent Teil fort. Das teoretischen Teil fast eine gründliche Informationen um Gesellschaftliches Verhalten, um eine Kommunikation und um patologischen Verhältinse in den Gebiet zwischenmenschlichen Verhältnisen in dem Arbeitsplatz, vor allem Mobbing und Bossing zusammen. Informationquelle für das praktischen Teil ist der Fragebogen, der allgemeinen Krankenschwestern in der Krankenhaus Havlíčkův Brod und meine Bekannten, die in dem Gesundheitswesen als Krankenschwester arbeiten, austeilen war. Der Fragebogen hat 23 Fragen. Die Ergebnise sind in der Tafeln und in dem Graphen abgebildet. Diese Arbeit geschliesset mit dem Abschluss, dem Verzeichnis der Informationsquellen und mit dem Beilagen. Schllüβelworten: gesellschaftliches Verhalten, Kommunikation, unwörtliche Kommunikation, wörtliche Komunikation, Devalvation, Evalvation, Mobbing, Bossing, Krankenschwesterrole, zwischenmenschliche Verhälitnisen.

Poděkování Děkuji Mgr. Blance Krovové za trpělivost a spolupráci při vedení mé bakalářské práce, za čas, který tomu věnovala a za veškerou pomoc. Dále děkuji mé rodině, která mi byla oporou během celého studia.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ................................................... Podpis

Obsah 1 Úvod ..................................................................................................................................................... 8 1.1 Cíl bakalářské práce ....................................................................................................................... 9 1.1.1 Cíl teoretické části bakalářské práce ...................................................................................... 9 1.1.2 Cíl praktické části bakalářské práce ........................................................................................ 9 1.2 Hypotézy ........................................................................................................................................ 9 2 Teoretická část.................................................................................................................................... 11 2.1 Interpersonální vztahy ................................................................................................................. 11 2.2 Komunikace ................................................................................................................................. 13 2.2.1 Komunikační proces ............................................................................................................. 13 2.2.2 Verbální a neverbální komunikace ....................................................................................... 15 2.3 Práce v týmu ve zdravotnickém zařízení ..................................................................................... 20 2.3.1 Role sestry ............................................................................................................................ 21 2.3.1 Konflikty na pracovišti .......................................................................................................... 24 2.3.2 Asertivita .............................................................................................................................. 24 2.3.3 Mobbing ............................................................................................................................... 26 2.3.4. Bossing................................................................................................................................. 29 2.4 Společenské chování ................................................................................................................... 31 2.4.1 Společenská významnost...................................................................................................... 31 2.4.2 Dochvilnost ........................................................................................................................... 32 2.4.3 Pozdrav ................................................................................................................................. 32 2.4.4 Podání ruky ........................................................................................................................... 33 2.4.5 Představování ....................................................................................................................... 34 2.4.6 Tykání a vykání ..................................................................................................................... 35 3 Praktická část ...................................................................................................................................... 36 3.1 Metodika výzkumu ...................................................................................................................... 36 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ................................................... 38 3.3 Průběh výzkumu .......................................................................................................................... 38 3.4 Zpracování získaných dat............................................................................................................. 38 3.5 Výsledky výzkumu ....................................................................................................................... 39 3.6 Diskuse......................................................................................................................................... 62 Vyhodnocení hypotéz ........................................................................................................................ 62 3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi........................................................................................... 66

4 Závěr ................................................................................................................................................... 67 Seznam použité literatury a zdrojů informací ....................................................................................... 69 Seznam tabulek a grafů ......................................................................................................................... 71 Seznam příloh ........................................................................................................................................ 73 Seznam použitých zkratek ..................................................................................................................... 73 Přílohy.................................................................................................................................................... 74 Příloha č. 1 ......................................................................................................................................... 74 Příloha č. 2 ......................................................................................................................................... 78

1 Úvod Zásady komunikace a slušného chování ve zdravotnickém zařízení jsou jedním z aspektů výkonu zdravotnického povolání ať už všeobecné sestry, lékaře nebo sanitářů a sanitářek. Vykonávání profese všeobecné sestry je velmi fyzicky i psychicky náročné a svůj vliv má i prostředí na pracovišti a interpersonální vztahy i osobnost zdravotníka. Komunikace je jedním ze základních předpokladů výkonu zdravotnického povolání. Zdravotník musí být schopen jednat nejen s klientem, ale i s kolegy a kolegyněmi. Je - li problém v komunikaci, která se tím stává nedostatečnou, nastávají další problémy ve vykonávání práce i rutinních výkonů. Nastává například problém získávání informací od klienta, od rodiny, nebo nepřesné či neúplné předávání informací mezi střídajícími se směnami. Slušné chování by mělo být základem nejen ve zdravotnickém zařízení, ale i v běžném životě. Je přeci naprosto normální, když někam vcházíme, tak zaklepeme, pozdravíme a podobně. Každý zdravotnický pracovník určitě raději pracuje v klidném prostředí, kdy vztahy mezi kolegy jsou pozitivní. Náročná práce všeobecné sestry se snadněji vykonává na oddělení, kde panují přátelské vztahy, kde se nedělají "naschvály" nebo jiné vtípky, které ale mají negativní podtext. Patologické jevy na pracovišti, jako je mobbing, bossing a podobně, dobrým pracovním výkonům nepřispívají. Téma Zásady komunikace a slušného chování ve zdravotnickém zařízení je velmi široké a lze jej pojmout několika způsoby. Je možné se zaměřit na vztah zdravotník a klient, sestra a lékař, podřízený a nadřízený, sestra a sanitářka nebo sestra a sestra. Já jsem se zaměřila na vztah sestra a sestra, protože si myslím, že pohoda na pracovišti a přátelské vztahy jsou důležité pro chod oddělení, klienti se cítí lépe a i těžká, fyzicky a psychicky náročná práce se zvládá lépe. Sestra komunikuje i s klientem a tyto informace musí následně vyhodnotit a předat dále, ať už při předávání služby druhé sestře nebo je předává lékaři.

8

Profese všeobecné setry patří mezi pomáhající profese. Což znamená, náplní její práce je pomoc jiným lidem. Jenže i sestra potřebuje pomoci a na pracovišti by se tak mělo dít za pomoci kolegů a kolegyň. Opět se tedy vracíme k efektivní komunikaci, slušnému chování a absenci patologických jevů na pracovišti. I když do styku s jinými lidmi přicházejí i jiné profese, neočekává se od nich tvorba vztahu jako od "pomáhajících" profesí, stačí jim lidská slušnost. Člověk pracující v pomáhající profesi se setkává s lidmi, kteří potřebují pomoci, jsou v nouzi, jsou nemocní, staří apod. a potřebují někomu věřit, vytvořit si s ním nějaký vztah. Tito lidé potřebují vztah, ve kterém cítí důvěru a pochopení. (Kopřiva, 2006) O to více je výkon pomáhající profese, profese všeobecné sestry těžší. Jestliže v kolektivu pracovníků, s nimiž si klienti mají vytvářet vztahy vzájemné důvěry, mezi sebou vztahů důvěry nejsou schopni, jak jim pak mají věřit klienti? Proto je důležité, aby na pracovišti panovala důvěryhodná atmosféra a efektivní komunikace.

1.1 Cíl bakalářské práce 1.1.1 Cíl teoretické části bakalářské práce Cílem praktické části bakalářské práce je shrnout základní informace o komunikaci a slušném (společenském) chování. 1.1.2 Cíl praktické části bakalářské práce Zjistit úroveň slušného chování a komunikace mezi sestrami ve zdravotnickém zařízení.

1.2 Hypotézy 1) Předpokládám, že více jak 90 % respondentů si myslí, že se svými spolupracovníky jedná vždy slušně. 2) Myslím si, že více jak 80 % respondentů zná pojem mobbing, ale skutečně se s takovýmto jevem na pracovišti setkalo méně jak 20 % dotázaných. 3) Předpokládám, že více jak 50 % dotázaných ví, co je bossing a méně jak 10 % se s ním osobně setkalo.

9

4) Myslím si, že 80 % dotázaných, jenž se s mobbingem setkalo, tuto situaci řešilo odchodem ze současného pracoviště jinam, a že mobbing se týkal pracovní oblasti asi dva měsíce a opakovalo se jednou týdně. 5) Myslím si, že 70 % respondentů nespojuje úroveň vzdělání, délku práce na současném oddělení a vztahy na pracovišti. 6) Podle mého názoru si alespoň 75 % dotázaných myslí, že komunikace na pracovišti probíhá v přátelském duchu a během pauzy si o práci nepovídají. 7) Myslím si, že pouze 25 % dotázaných udržuje vztahy s kolegy i mimo pracoviště. 8) Předpokládám, že více jak 60 % dotázaných je na svém současném oddělení spokojeno.

10

2 Teoretická část 2.1 Interpersonální vztahy Interpersonální vztahy jsou vztahy mezi lidmi. Mohou být různého charakteru: pracovní, soukromé, pozitivní, negativní, povrchní, hluboké, intimní, odtažité, dlouhodobé nebo krátkodobé. (Mikuláštík, 2010) Mikuláštík (2010, str. 73) říká, že "dobrý vztah je založen na nějakých závazcích, na touze obou stran pokračovat a prohlubovat vztah." Každý vztah je založen na komunikaci, která se postupně při sympatiích a ochotě budovat vztah prohlubuje. Vztah se vyvíjí, je důležitá zpětná vazba, která určuje, zda se vůbec může vztah dále rozvíjet nebo zda setrvá v současné fázi. Toto se uplatňuje i ve vztazích na pracovišti. Pracovní vztahy jsou dány určitým formálním uskupením, ale zároveň mohou být neformální. Poměr vztahů v pracovní rovině a v neformální rovině musí být ale vyrovnaný, aby nebyla narušena efektivita práce. Neformální vztahy na pracovišti mohou být i prospěšné, protože korigují samotnou práci, individualizují ji, podporují spolupráci, změny. Pracovní vztahy jsou specifické. Důraz je kladen na výkon, dovednosti, schopnosti, v přátelství tyto věci ale nemají prvotní význam. Pracovní i přátelské vztahy se ale mohou prolínat. V každém, pracovním i nepracovním, vztahu je důležité, jak moc na sebe jednotlivci působí, jakou podporu a energii si poskytují, jak moc sdílí osobní spokojenost a vzájemnost, jak na sebe vzájemně uplatňují moc a vliv. Ve vztahu má každý zúčastněný svoji roli. V souvislosti s tím, jak se vztah vyvíjí, je třeba tyto role přehodnotit a eventuelně pozměnit. (Mikuláštík, 2010) 2.1.1 Evalvace a devalvace Evalvace i devalvace vyjadřují obsah hodnocení informace, který buď podporuje hodnotu, nebo ji snižuje. (Mikuláštík, 2010) Devalvace působí negativně na psychický stav jedince, záleží i na tom, kdo je původcem devalvačního chování. Jde-li pro nás o bezvýznamného člověka, nebo zdali je to člověk, který je pro nás důležitý a my si ho vážíme. Jak moc 11

devalvační chování ovlivní jedince, je dáno i jeho osobnostními předpoklady. (Křivohlavý; Pečenková, 2004) 2.1.1.1 Evalvace Evalvace je takové chování, kterým zvyšujeme a podporujeme sebevědomí druhého, vyjadřuje úctu a pozitivní hodnocení druhého. Jako evalvační chování lze uvést takt, respekt, úctu, pozitivní hodnocení, obhajování druhého, zastání se jej, naslouchání, spravedlivost, ochotu věnovat druhému čas a pozornost, poprosit o radu, pomoc, vyjádřit důvěru, přehlédnout nedostatky. (Šlaisová, 2009) Evalvační chování představuje výraz úcty a uznání, poděkovaní. Častěji se ale vyskytuje devalvace než evalvace. (Křivohlavý, 1995). Lidé, kteří se chovají evalvačně, jsou oblíbenější než ti, kteří se chovají devalvačně. (Křivohlavý; Pečenková, 2004) "Pochval by mělo být nejméně dvakrát tolik než trestů." (Křivohlavý, 1995, str, 136) 2.1.1.2 Devalvace Devalvace je takový druh chování a jednání, které je v komunikaci znatelnější než evalvace. Podkopává sebevědomí jedince. Vyjadřuje despekt, neúctu, netoleranci. Může vyjadřovat hněv, absenci schopnosti zrakového kontaktu. Devalvace může být vyjádřena velkou sílou hlasu, dominancí, používáním odborných výrazu při komunikaci s laikem a podobně. Jako devalvační chování lze uvést skákání do řeči, osočování, pohrdání, odbývání druhého, ignorování druhého, opovrhování, podceňování, výsměch, zpochybňování odbornosti, urážení, pomluvy, zatajování informací, dělání naschválů, urážky. (Šlaisová, 2009) Křivohlavý (1995) říká, že devalvující chování jedince vede k devalvaci jeho samého. Devalvační chování může být způsobeno i sebestředností jedince, který si vlastně neuvědomuje negativní chování vůči okolí, protože to jej vůbec nezajímá. (Křivohlavý; Pečenková, 2004) 2.1.1.3 Komunikace silou Komunikace silou je taková komunikace, jejímž úkolem je vyjádřit malost a nepatrnost druhého jedince. Jedná se o chování, jako je narušení osobního prostoru, nedochvilnost,

12

nedodržení termínů apod. Toto chování je prováděno záměrně a s jediným cílem: Sdělit druhému, že není hoden komunikace a kontaktu s tím, kdo se takto chová. (Šlaisová, 2009)

2.2 Komunikace "Komunikace je slovo latinského původu a znamená něco spojovat. Může být použito jako označení pro dopravní síť, přemisťování lidí, materiálu, ale také myšlenek, informací, postojů, pocitů, od jednoho člověka k druhému. Komunikačními prostředky mohou být jazyk, pošta, telegraf, telefon, počítač, rozhlas, televize, ale také autobusy, vlaky, letadla. Komunikaci je možno označit také jako dorozumívání." (Mikuláštík, 2010, str. 19, 20) Komunikace v psychologii není jen tok informací mezi dvěma osobami. Přestavuje sebeprezentaci, vypovídá o postojích k druhému, k předmětu sdělení, hovoří o sebepotvrzení. (Mikuláštík, 2010) Komunikace společně se schopností zvládat stres a řešit konflikty a sociální percepcí patří do sociálních dovedností.(Venglářová; Mahrová, 2006) Komunikace představuje proces, který se v průběhu času mění. Je ovlivňována mnoha vlivy, proto je třeba ji chápat v širším kontextu. (Mikuláštík, 2010) 2.2.1 Komunikační proces Komunikační proces je proces předávání informací. Skládá se z komunikátora, komunikanta, komunikačního jazyka, komuniké, komunikačního kanálu, zpětné vazby (feedback), komunikačního prostředí a kontextu, který je velmi důležitý. (Mikuláštík, 2010) Komunikátor Komunikátor, je ten, kdo v komunikaci přenáší informace ať už verbální nebo neverbální. (Kratochvílová, 2013) Může tyto informace zkreslovat. Zkreslení se může buď týkat samotného obsahu, nebo může být obsah správný, ale zkreslení nastává chaotickým podáním informací. (Mikuláštík, 2010) Komunikant Komunikant je příjemce sdělení, verbálního, neverbálního, paralingvistického. Komunikant rozumí obsahu sdělení. (Kratochvílová, 2013) Toto porozumění může být též zkresleno samotným komunikantem, jeho osobností, náladou, zkušenostmi atd. (Mikuláštík, 2010) 13

Komuniké Komuniké je informace, která je sdělována. Může být vyjadřována verbálně nebo neverbálně. Míra pochopení může být u různých lidí různá, může být ovlivněna kontextem. (Mikuláštík, 2010) Komunikační jazyk Komunikační jazyk, je jazyk, kterým je informace předávána. Jazyk nemusí být odlišný, aby došlo k nepochopení informací. Jednotlivá slova mohou být jinak chápána. (Mikuláštík, 2010) Komunikační kanál Komunikační kanál je cesta přenosu informace. Komunikační kanál může být verbální, neverbální nebo kombinace obou. (Mikuláštík, 2010) Zpětná vazba Zpětná vazba ujišťuje komunikátora o pochopení sdělované informace komunikantem. Zpětná vazba by měla následovat co možná nejdříve po přijetí informace. Má upravující, sociální, poznávací, provokující a podpůrný význam. Význam zpětné vazby bývá někdy podceňován. (Mikuláštík, 2010) Komunikační prostředí Komunikační prostředí je místo realizace samotného předávání informací. Jako komunikační prostředí lze uvést kancelář, zasedací místnost, kavárnu, domov, školu, nemocniční oddělení apod. Komunikační prostředí mohou mít různé rušivé elementy, které mohou zkreslovat informace a jejich přenos. Toto lze popsat jako komunikační šum. (Mikuláštík, 2010) Kontext Kontext je celkový rámec komunikace, který je pro pochopení informací velmi důležitý. Shrnuje všechny aspekty komunikace a komunikačního procesu. Kontext slouží ke správnému pochopení a interpretaci přijímaných informací. (Mikuláštík, 2010)

14

2.2.2 Verbální a neverbální komunikace Sestra na pracovišti musí komunikovat nejen s klienty a kolegy, ale též s nadřízenými, s různými institucemi, s jinými zdravotníky v rámci multidisciplinárního, nebo raději interdisciplinárního týmu, se zdravotníky v jiných zdravotnických zařízeních. Výkon ošetřovatelské činnosti vyžaduje vysokou úroveň komunikace i interakce s kolegy i klienty, to znamená vysokou úroveň reakcí na okolí. Tyto reakce probíhají stále, liší se pouze míra, s jakou tyto reakce zaznamenáváme. (Venglářová; Mahrová, 2006) Komunikace se člení na verbální a neverbální. (Mikuláštík, 2010) 2.2.2.1 Verbální komunikace Verbální komunikace probíhá prostřednictvím slov a je vědomě kontrolována. Verbální komunikaci lze rozdělit na přímou nebo nepřímou, mluvenou nebo psanou. V případě mluvené verbální komunikace nelze slova oddělit od tónu řeči a jiné neverbální části komunikace. Mluvená verbální komunikace zajišťuje možnost zpětné vazby, okamžitou výměnu názorů, bezprostřednost. Verbální komunikace probíhá prostřednictvím jazyka. Ústní sdělení ovlivňují ještě paralingvistické aspekty, jako je hlasitost, výška tónu řeči, rychlost řeči a objem řeči, plynulost řeči, pomlky, barva hlasu, parafrázování, emoční podtext, kvalita řeči, slovní vata, chyby v řeči (zabíhavé myšlení, opomenutí…). (Mikuláštík, 2010) Vlivy korigující verbální komunikaci Situační kontext Situace, ve které komunikace probíhá, ji také ovlivňuje. Komunikace může být jednostranná nebo dvou a vícestranná (např. dialog). Jako jednostrannou komunikaci lze chápat monolog ale i četbu knihy apod. Jestliže na slovní vyjádření následuje reakce, jedná se o dvoustrannou nebo vícestrannou komunikaci. Komunikace může být i masová, kdy sice je příjem informací jednostranný, ale lze na něj zpětnou vazbou reagovat. Za komunikaci lze považovat i vnitřní řeč jedince.

15

Situační kontext ovlivňuje také aktuální psychické rozpoložení zúčastněných stran, jejich mentální schopnosti, jejich nálada, která může informace zkreslit. (Venglářová; Mahrová, 2006) Vnitřní dispozice jedince Komunikace jako předávání informací je ovlivňována individuálními vlastnostmi, prožitky a stavem člověka. Komunikace je také ovlivněna aktuálním psychickým stavem, úrovní intelektu, nemocí (např. demence, mentální retardace).(Venglářová; Mahrová, 2006) Motivace ke komunikaci Ke komunikaci musí být obě strany motivovány, musí mít o ni zájem, jinak komunikace nemůže být efektivní. K efektivní komunikaci je třeba i zájem o druhého člověka, protože komunikace je včleněna mezi základní lidské potřeby. Komunikace tedy slouží i k uspokojování lidských potřeb. Aby byla verbální komunikace efektivní a úspěšná, měla by být jasná, stručná, zřetelná, přizpůsobena komunikantovi (příjemci sdělení) a vhodně načasovaná.(Venglářová; Mahrová, 2006) 2.2.2.2 Neverbální komunikace Neverbální komunikace je komunikace, při které nejsou přítomna slova. Neverbální komunikace není většinou vědomě kontrolována, probíhá spíše podvědomě. (Mikuláštík, 2010) Neverbální komunikace, která má stejný význam jako verbální sdělení, které provází, podporuje důvěryhodnost tohoto sdělení. Nastane-li opačná situace a neverbální komunikace odporuje verbální komunikaci, věří příjemce sdělení spíše neverbální komunikaci. (Mikuláštík, 2010) Neverbální komunikace, tedy řeč těla a projevy doplňující verbální komunikaci, je hodnocena jako upřímnější a věrohodnější než verbální komunikace. (Venglářová; Mahrová, 2006) Neverbální komunikace není jednotná, v jednotlivých kulturách má své odlišnosti větší či menší. (Venglářová; Mahrová, 2006) Verbální komunikace se liší podle individuálních 16

rozdílů, kultury, může být rozdílná i podle společenských vrstev (například v Indii - kastovní systém). Neverbální komunikace se učí během dětství, kdy dítě odezírá jednání a neverbální komunikaci od svých rodičů a jiných dospělých lidí. Dítě je neustále usměrňováno, jak se má chovat, co má dělat, co má říkat a jak, a co naopak neříkat. (Mikuláštík, 2010) Neverbální komunikace má několik úkolů. Neverbální komunikace upravuje slovní sdělení, může reagovat na slovní sdělení, může negovat slovní sdělení, může slovní sdělení podpořit nebo opakovat a tak jej zdůraznit, může jej doplnit. (Mikuláštík, 2010) Verbální komunikace je poměrně jasně specifikovatelná, bereme-li v potaz pouze obsah sdělení samotného, oproti tomu neverbální komunikace není jednoznačně rozpoznatelná. Proto je nutné obsah sdělení hodnotit s ohledem na verbální i neverbální sdělení. Lidé hodnotí neverbální signály okolí subjektivně, ale často je vyhodnocují jinak, než jsou signalizovány, protože do nich promítají své vlastní chování. Význam neverbální komunikace klesá odshora dolů na pomyslné postavě: nejdůležitější jsou signály v obličeji a v oblasti hlavy, dalším, nižším stupněm jsou paže a ruce, jejich pohyby. Až poté následují pohyby nohou a postoj celého těla. Neverbální komunikace má několik složek: mimika, gestika, posturika, proxemika, kinezika, haptika, pohledy, osobní prostor, chronemika, prostředí, rekvizitové prostředky a celkový image, sdělování činy, neurovegetativní reakce. (Mikuláštík, 2010) Mimika Mimika představuje výrazy obličeje a znázorňuje primární emoce člověka. Mimikou jsou předávány i výrazy obličeje, které jsou spjaté s určitou kulturní tradicí a předávanými výrazy jako je např. zdvořilostní úsměv, nebo výrazy obličeje, které jsou spjaty s nějakou činností (kýchání, pláč). (Venglářová; Mahrová, 2006). Mimika zrcadlí aktuální psychické rozpoložení jedince, ale i jeho dlouhodobější emoční náboj. (Mikuláštík, 2010) Proxemika Proxemika se zabývá vzdálenostmi, které jsou mezi lidmi, když jsou v kontaktu, a rozděluje je na určité zóny. (Venglářová; Mahrová, 2006) Tyto zóny jsou intimní zóna, osobní zóna,

17

skupinová a veřejná zóna. Jednotlivé zóny se liší podle toho, kteří lidé a jak blízcí, když do určité zóny vstoupí, nám v ní nevadí a není nám to nepříjemné. (Mikuláštík, 2010) Proxemika se dělí na vertikální a horizontální. Vertikální proxemika se týká vzdáleností, horizontální proxemika se zabývá výškovými rozdíly, například výškový rozdíl židle mezi vedoucím a podřízeným u jednoho stolu tak, aby vedoucí byl výše, možnou frustrací lidí s menším vzrůstem, stupínkem ve školní třídě apod. (Mikuláštík, 2010) Gestika Gestika je součást neverbální komunikace, která se zabývá pohyby rukou, nohou a hlavy, tedy gesty, které zpřesňují verbální sdělení nebo jej zastupují. Gesta jsou ve většině případů záměrné pohyby, což ale nemusí platit v každé situaci. I zde platí, že neverbální komunikace je spíše podvědomá. (Mikuláštík, 2010) Gesta mají kulturně předem daný sociální smysl a utvářejí se v rámci kultury. (Mikuláštík, 2010) Mají tedy určité kulturní specifikace. Gesta, stejně jako ostatní složky komunikace verbální i neverbální, je třeba posuzovat v rámci kontextu. (Venglářová; Mahrová, 2006) Haptika Haptika je druh neverbální komunikace, která probíhá prostřednictvím dotyků. Haptika se liší podle toho, kde probíhá. Jinak probíhá v rodině mezi blízkými lidmi a jinak probíhá například v přeplněném vlaku nebo metru. Základní jednotkou haptiky, která je nejvíce popisována, je podání ruky. Haptika, nebo také taktilní kontakt, může mít pozitivní nebo negativní náboj, který předává dále. (Venglářová; Mahrová, 2006) Haptika také rozeznává určité zóny na lidském těle, které jsou vnímány jako bezpečné z hlediska zásahu do intimity jedince a které se odlišují u žen a u mužů. Takovými to zónami mohou být hřbety rukou, dlaně, ramena nebo hlava. (Venglářová; Mahrová, 2006) Tyto zóny se dělí na zónu intimní (sexuální, erotickou), kde není žádné omezení z hlediska místa dotyku. Další zónou je oblast přátelská a osobní, kdy je povolen dotek na paže, ramena, obličej a vlasy. Poslední zónou je zóna profesionální, společenská, kdy se doteky omezují na ruce a paže. (Mikuláštík, 2006)

18

Posturologie Posturologie (nebo také posturika) je komunikace prostřednictvím postojů, držení těla a polohy těla. Součástí posturologie je i poloha hlavy, končetin, určitý náklon těla. Ideálním postojem z hlediska posturologie je rovnocenná pozice, kdy ani jedna ze zúčastněných stran nepůsobí dominantním dojmem. Základními pozicemi těla je stoj, sed a poloha vleže. (Venglářová; Mahrová, 2006) Posturologie informuje o citovém rozpoložení jedince, zájem o druhého a o informace předávané aktuální komunikací. (Mikuláštík, 2010) Kinetika (kinezika) Kinetika je podobná posturologii, ale zabývá se pohybem, ne jen postojem. "Kinetika se zabývá rychlostí, trváním, ohraničením, akcelerací, prostorovostí, kongruencí (souladem) pohybu." (Venglářová, Mahrová, 2006, str. 47) Pohyby, kterými se zabývá kinetika, nejsou gesta a ani je nenahrazují. Kinetické pohyby mohou být specifické pro jedince. Stejně jako gesta je třeba tyto pohyby posuzovat v kontextu, interpretace může být individuální. (Mikuláštík, 2010) Pohledy Oční kontakt je pro komunikaci velmi důležitý. Určuje délku kontaktu a komunikace, kontroluje zpětnou vazbu, mezilidské vztahy, upravuje sdělování informací, zrcadlí myšlenky, tvoří diskusi, sděluje a zároveň přijímá. (Mikuláštík, 2010) Oční kontakt může být vnímán jako příjemný nebo i nepříjemný. To, jak pohled vnímáme, ovlivňuje i délka pohledu. Negativně může být vnímán pohled velmi krátký nebo naopak velmi dlouhý. (Venglářová; Mahrová, 2006) Chronemika Chronemika je způsob, jakým je v komunikaci, verbální i neverbální, pracováno s časem. Do této oblasti patří i pozdní příchody, nechávání někoho čekat apod. Objektem zájmu chronemiky je i časový poměr sdělování informací jednotlivých účastníků komunikace. (Mikuláštík, 2010)

19

2.3 Práce v týmu ve zdravotnickém zařízení Výhodou týmové spolupráce je rozmanitost týmu a možnost využití lidských zdrojů, které jinak zůstávají skryté, podporuje flexibilitu, efektivitu práce. (Hayes, 2005) Týmová spolupráce jako taková vyžaduje, aby jedinec efektivně a účelně komunikoval a spolupracoval s druhými lidmi. (Venglářová, 2011) To, jak se jedinec v týmu chová, částečně předurčují i osobnostní předpoklady. Buď se řadíme k týmovým spolupracovníkům, nebo k sólovým pracovníkům. Venglářová (2011) uvádí několik předpokladů pro týmovou spolupráci: společný cíl, pozitivní ladění, efektivní komunikace mezi jednotlivci v týmu, pozitivní komunikace k okolí týmu. (Venglářová, 2011) Ve zdravotnictví je vyžadována spolupráce nejen jednotlivců, ale i oborů a různých zařízení. Mezi jednotlivými zdravotnickými týmy často panuje určité hierarchické uspořádání, které je ne vždy průchozí. V moderním pojetí spolupráce v týmu ve zdravotnictví dochází k propojení jednotlivých týmů dle profesí i vzdělání. Nemalou funkci zastává komunikace a slušné chování v rámci týmu. V současnosti se spíše než v týmu v českém zdravotnictví pracuje ve skupině. Spolupráce v týmu a ve skupině se odlišuje. Tým funguje na základě kooperace, konflikty se neskrývají a řeší se, jednotlivé pozice v týmu jsou zastupitelné. V pracovní skupině pracovníci spíše koexistují, plní si své úkoly a nechávají ostatní pracovat, vztahy jsou stabilnější, úkoly jsou zadávány ze strany vedoucího, pozice jsou jasně vymezené, mají své povinnosti a kompetence a zodpovědnost. Skupina nemá společný cíl, tým ano. O cíli je třeba hovořit, existuje spojení mezi komunikací a efektivním dosahováním cíle. Základem je účinná a efektivní komunikace mezi členy týmu. Nejčastějšími vadami komunikace v týmu jsou neaktuální a neúplné informace, neaktivní doplňování informací, soupeřivost, patologické jevy na pracovišti, chybění zpětné vazby, absence ověřování porozumění a pochopení informací a příkazů, nefunkční předávání informací, velké množství informací. (Venglářová, 2011)

20

2.3.1 Role sestry Málokteré povolání prodělalo v relativně krátkém časovém úseku tak velký profesní rozvoj a změny jako profese všeobecné sestry. Původně se jednalo o činnost charitativní, která byla vykonávána řádovými sestrami. K vykonávání této profese nebylo třeba žádného vzdělání. Základ této činnosti byl výlučně náboženský. Péče byla zaměřena na chudé, o které se nemohla postarat jejich rodina. Od první poloviny 19. století nastupuje diferenciace péče do chudobinců, starobinců, sirotčinců a špitálů. Péči (léčbě) stále nebyl přítomen lékař, péče byla laická, charitativní. Až od druhé poloviny 19. století proniká do zdravotní péče medicína. Tímto posunem se mění i role sestry. Lékař potřeboval někoho schopného odborné komunikace a racionálního jednání při ošetřovatelské péči o nemocného. Sociální role nově vzniklé profese civilní, nyní už ne řádové, sestry v sobě spojuje dvě oblasti, které na sebe navazují a prolínají se právě v profesi sestry, charitativní oblast péče a racionálně medicínskou oblast. Sestra byla považována za člena týmu, který zajišťuje základní péči o nemocného. Postupem času však vznikají nové odpovědnosti sestry vycházející z orientace profesní činnosti na zdraví jako celek. Důležitou osobou byla pro rozvoj ošetřovatelství Florance Nightingalová. Založila první ošetřovatelskou školu, zdůrazňovala nutnost aktivního přístupu k nemocným a jejich prostředí. Za důležité považovala vysokou úroveň ošetřovatelského personálu. Nightingalová ve své koncepci ošetřovatelství spojuje opět charitativní a racionálně medicínský aspekt, jež postupně pronikají do výchovně vzdělávacího procesu sester. V týmu byla sestra již tradičně považována za toho člena, který poskytuje základní fyzickou péči pacientům. Tento úkol zůstává i nadále jednou z hlavních úloh ošetřovatelství, avšak přidávají se i jiné úkoly a odpovědnosti, vycházející z orientace práce sestry na lidské zdraví jako celek. (Bártlová, 2003) V poslední době je zdůrazňován požadavek na profesionalizaci sestry. Všechna doporučení pro výkon ošetřovatelství v jednotlivých zemích musí být individuálně upraveny tak, aby

21

odpovídaly podmínkám, stavu a možnostem jednotlivých zemí. Například v České Republice je ošetřovatelství ze sociologického hlediska již dlouho profesionální. (Bártlová, 2003) Profese má čtyři základní znaky: •

je přítomna systematická teorie, na níž je založen výkon profese. To znamená, že ten, kdo chce vykonávat profesi, si musí nutně osvojit teorii, která je spjata s výkonem profese.

•

profesní autorita - tento pojem znamená, že vykonavatel profese má vědomosti, dovednosti a znalosti, které laik nemá.

•

profesní asociace - existují odborné společnosti, které se snaží o profesní růst svých členů.

•

profesní etika představuje normu pro vztahy profesionála ke klientům a spolupracovníkům. (Bártlová, 2003)

Osobnostní předpoklady pro práci ve zdravotnictví "Sebepoznávání jej neustálé uvědomování si svých vlastností, schopností, nedostatků, ale také vlastních pocitů. A to v každé situaci, ve které se nacházíme." (Venglářová, 2011, str. 13) Aby sestra mohla poznat chování jiných, nemocných, musí poznat nejprve sebe samu. Lépe se může poznat například za pomoci sebereflexe, zpětné vazby od svého okolí, rozhovory s odborníky, rozbory vlastní činnosti, pomocí různých dotazníků a testů apod. (Venglářová, 2011) Osobnost každého jedince má biologický podklad, který se usměrňuje životními prožitky. Dále je regulována rozhodnutími, postoji, chováním.(Venglářová, 2011) Naše životní prožitky v nás nechávají nesmazatelné stopy. (Kopřiva, 2006) Z povahových vlastností jsou pro činnost sestry důležité temperament (míra introverze, extroverze, lability, stability), sociální dovednosti a schopnosti (sociální percepce, přívětivost, sociabilita, komunikativnost, schopnost týmové spolupráce, řešení konfliktů). Dalšími vlastnostmi, které mohou ztěžovat vykonávání profese všeobecné sestry, mohou být perfekcionizmus, workoholismus, což může vést k syndromu vyhoření, přílišná empatičnost, přecitlivělost, nižší sebevědomí, velká cílevědomost, zodpovědnost, přehnané sklony k soběstačnosti, častý odpor k pravidlům, velká soutěživost a touha po úspěchu a uznání.(Venglářová, 2011) 22

Všeobecná sestra by měla mít vztah k lidem, měla by být trpělivá, spolehlivá, fyzicky zdatná, zručná, měla by mít rychlý úsudek a reakce. Z hlediska vzdělání se dnes všeobecné sestry kvalifikují středním vzděláním s maturitou, studiem vyšší odborné nebo vysoké školy. (Janáčková, 2008) Z tohoto všeho vyplývá, že role sestry se významně mění i dnes. (Bártlová, 2003) Pro chování v roli sestry platí funkční specifita, universalismus, kolektivní orientace a emocionální neutralita. (Bártlová, 2003) Profese sestry je tvořena horizontálně i vertikálně členěným systémem rolí, jako je role ošetřovatelsko - pečovatelská, pedagogická, edukační, expresivní, preventivní (podpora zdraví a výchova ke zdraví), instrumentální, poradenská činnost pro klienty i jejich rodiny a podobně. Jsou to činnosti, které musí sestra umět použít, i když je zrovna nepotřebuje. (Bártlová, 2003) "Centrálním kritériem realizace profesionální role je její vlastní výkon. Realizaci role sestry ztěžuje především to, že je svou povahou vnitřně konfliktní." (Bártlová, 2003, str. 127) Nejvýraznější konflikt vychází z výkonu činností ve stanovené normě, které ale musí být prováděny v individuálních situacích. Proto nelze činnost sester kontrolovat v adekvátním rozsahu. Podstatou role sestry je universalismus a kolektivní orientace, což ale zároveň tvoří největší konflikt a problém při adaptaci jedince na roli sestry. Sestra musí být schopná kdykoli použít své vědomosti a dovednosti, omezit sebe sama v zájmu každého jedince, který to potřebuje. To je ale zároveň protipól k tomu, v čem vyrůstá a jak je toto prostředí orientované. Sestra si musí osvojit emocionální neutralitu, avšak ne jejich absenci. (Bártlová, 2003) Všeobecná sestra má velkou zodpovědnost a často je vystavena více či méně stresovým situacím. (Janáčková, 2008) Rozmanitost a náročnost role sestry, jejích dílčích rolí, náročnost pracovních podmínek, stres a zodpovědnost vedou ke stále častěji zmiňovanému syndromu vyhoření. (Bártlová, 2003) Jednou ze základních dovedností sestry, pomineme-li ty manuální dovednosti, je komunikace. Sestra komunikuje s lékařem, klientem, s rodinou klienta, s ostatním personálem. Klienti častěji sdělují více informací sestře, která je s nimi ve větším kontaktu než lékař. Proto je

23

psychologický přístup a empatie jedním ze základních aspektů ošetřovatelské praxe. (Janáčková, 2008) 2.3.1 Konflikty na pracovišti Konflikty se na pracovišti vyskytují vždy. Záleží na tom, jaký konflikt je. Může být buď mobilizující, nebo destruktivní. Mobilizující konflikt vede k řešení, ovlivňuje vztahy na pracovišti v pozitivním směru. Destruktivní konflikt většinou trvá dlouho, nemá žádné prospěšné řešení a vede ke zhoršení vztahů na pracovišti. Konflikt znamená rozpor, střet zájmů, názoru, neshodu. Konflikt může být vnitřní, interpersonální nebo skupinový. Vnitřní konflikt je tvořen pocitem vnitřního napětí. Toto napětí je produkováno emocemi spojenými s volbou. S vnitřním konfliktem souvisí obranné mechanismy, které umožňují zvládnutí vnitřního konfliktu. Mezi obranné mechanismy patří popření, racionalizace, fixace, přemístění emocí, projekce, regrese, únik do fantazie, kompenzace apod. Interpersonální konflikt znamená konflikt mezi dvěma a více jednotlivci. Představuje častý problém na pracovišti. Může vést k nesmiřitelným rozporům na pracovišti. Příčinou interpersonálního konfliktu může být chyba managementu, změny v organizaci, osobnostní faktory pracovníků, příliš mnoho stresu, souběh a nevyjasněnost rolí, jiná motivace a odlišné cíle, snaha o uznání, výhody apod., různé postoje a představy. Konflikt skupin je rozpor dvou a více pracovních skupin. Ve zdravotnictví se může jednat například o skupinu lékařů a sester, nebo o skupiny pracovníků dvou oddělení apod. (Venglářová, 2011) 2.3.2 Asertivita Asertivita znamená uplatňování svých práv takovým způsobem, který nepoškozuje práva ostatních lidí. Neznamená to ale, že musíme svá práva prosadit vždy. Základním prvkem je kompromis. (Mikuláštík, 2010) "Asertivní člověk umí dát najevo své stanovisko, nebojí se oponovat, umí říkat ne a umí i požádat o laskavost, aniž by se u toho cítil trapně." (Venglářová, Mahrová, 2006, str. 67)

24

Asertivní chování představuje takové chování, které nepoškozuje práva druhých, druhé respektuje, stejně jako jejich důstojnost, práva, umí akceptovat požadavky druhé strany. Asertivní člověk je ochoten akceptovat kompromis, umí přiznat svoje pochybení, umí změnit svůj názor, všichni lidé jsou si rovnocenní. Je schopen vzájemné dohody. Asertivní chování přestavuje i sdělování kritiky, ale takovým způsobem, aby to nepoškodilo druhou stranu, umí přijmout kritiku. (Mikuláštík, 2010) Asertivní chování představuje také obranu před manipulací, která je ale prováděna v naprostém klidu a s nadhledem. Asertivní chování znamená nést zodpovědnost za své chování, jednání a rozhodnutí. (Venglářová, Mahrová, 2006) Asertivita na pracovišti podporuje týmovou spolupráci a komunikaci. Umožňuje svobodné rozhodování a přijmout chybu, která je zároveň zdrojem ke zlepšení. Asertivní chování se liší podle aktuální situace i s ohledem na chování a jednání druhého jedince. (Mikuláštík, 2010) Mikuláštík (2011, str. 82) uvádí deset asertivních lidských práv: 1) Člověk má právo hodnotit své chování, myšlenky, city a zodpovídat za ně. 2) Člověk má právo nenabízet omluvy a výmluvy omlouvající jeho chování. 3) Člověk má právo zhodnotit, jak moc a jakým způsobem je odpovědný za řešení problémů jiných lidí. 4) Člověk má právo změnit svůj názor. 5) Člověk má právo říct: "Já nevím." 6) Člověk má právo být nezávislý na dobré vůli ostatních. 7) Člověk má právo dělat chyby a být za ně zodpovědný. 8) Člověk má právo dělat nelogická rozhodnutí. 9) Člověk má právo říct:" Já ti nerozumím." 10) Člověk má právo říct: " Je mi to jedno." Asertivního chování rozlišujeme několik druhů: sebeotevírací, simplexní, konfrontační, empatická, defenzivní, ironizující a přehlížející, eskalační, přehnanou. (Mikuláštík, 2010) K základním asertivním technikám patří technika ohrané gramofonové desky, technika otevřených dveří, technika přijatelného kompromisu, technika zvládání negativní asertivity, technika dotazování se na nedostatky, technika vyrovnávání se s kritikou, souhlasu s oprávněnou kritikou. (Mikuláštík, 2010) 25

Za vrchol asertivního chování a jednání je považován konsenzus, tedy shoda, a kompromis. Konsenzus je očekávaným výsledkem nácviku asertivity, a představuje stav, kdy oba získají to, o co usilují. Oproti tomu v kompromisu musí každý ustoupit ze svých požadavků, ale jen do té míry, která je příliš neohrožuje. (Venglářová, Mahrová, 2006) 2.3.3 Mobbing 2.3.3.1 Definice "Mobbing zahrnuje systematické, cílevědomé, a především opakované útoky jednotlivce či skupiny na určitou osobu. Nepřátelská a neetická komunikace má za cíl dotlačit vybraného jedince do defenzivní pozice, vyloučit ho z kolektivu, ponížit, znevážit a donutit tak k odchodu z pracoviště. Útoky často bývají bez náležité příčiny a většinou se nevztahují ke konkrétní činnosti oběti. Soustavný tlak je vyvíjen bez ohledu na to, jakou činnost zaměstnanec vykonává či jaké je jeho chování na pracovišti. Výrazně mu však ztěžuje či znemožňuje plnění pracovních povinností." (Svobodová, 2008, str. 18) Mobbing představuje komunikaci v konfliktním prostředí na pracovišti mezi kolegy, která ve svém důsledku přímo nebo nepřímo vyúsťuje v diskriminaci. (Mobbing am Arbeitsplatz, www.berufsstrategie.de) 2.3.3.2 Důstojnost Pojem důstojnost představuje míru úcty jednoho člověka k druhému, míru úcty, kterou jeden člověk od ostatních dostává a zároveň míru úcty, kterou ostatní druhému dávají. Důstojnost představuje podstatu lidských práv, protože vzniká tím, že je člověk člověkem. (Heřmanová et al, 2012) Lidskou důstojnost můžeme podpořit i devalvovat. Devalvace důstojnosti se může dít prostřednictvím přehlížení, ignorací, vstupováním do osobního prostoru druhého, absencí očního kontaktu i při komunikaci apod. (Heřmanová et al, 2012) 2.3.3.3 Pojem mobbing Mobbing, také někdy označován jako bullying, je pojem, který označuje psychický útlak, teror na pracovišti mezi kolegy. (Svobodová, 2008)

26

Mobbing lze od pouhých nesympatií odlišit tak, že mobbing se vyskytuje na pracovišti s takovým systémem, který oběť mobbingu dlouhodobě devalvuje. (MPSV, 2010) Mobber, tedy ten, kdo terorizuje, nemusí být zprvu jasně identifikovatelný, protože se ke své činnosti nehlásí. Vzkazy posílá po spolupracovnících, zanechává vzkazy tak, aby ho nikdo neviděl. Jeho komentáře k oběti působí pro okolí jako neškodné popichování. (Svobodová, 2008) Oběť mobbingu může být kdokoli. Nelze stanovit kritéria, která predisponují jedince jako oběť mobbingu. (Svobodová, 2008) Mobbing souvisí přímo s bezpečností práce, protože jeho vlivem činí oběť chyby, které ve zdravotnictví mohou být fatální, vede k selhávání zdravotníka a ke vzniku úrazů. (Svobodová, 2008) Mobbing jako takový poškozuje nejen samotnou oběť, ale i podnik nebo instituci, kde se vyskytuje a provádí. Už jen tím, že snižuje efektivitu práce oběti a mobber se své práci věnuje také méně, protože vymýšlí různé způsoby, jak oběť poškodit. (MPSV, 2010) Příčiny mobbingu nelze jednoznačně situovat pouze do osobnosti mobbera, protože i mobbing musí mít pro svůj vývoj příznivé prostředí. Na mobbingu se uplatňuje i špatná firemní kultura, která upřednostňuje konkurenční vztahy s nenávistí před přátelskými a etickými vztahy. Toto by se také dalo převést tak, že mobbing je záležitostí managementu v příčinách, vývoji i následcích, kdy zástupce managementu není schopen rozpoznat mobbing, reagovat na něj, nějak jej řešit a preventivně působit. (Svobodová, 2008) 2.3.3.4 Znaky mobbingu Mobbing je specifická forma nátlaku a teroru. Jedním z hlavních znaků mobbingu je agresivní manipulace. Dále je to aktivní a trvalý, pravidelný, dlouhodobý, nepřetržitý, systematický, cílený a opakovaný nátlak, nepřátelská a neetická komunikace, hrozby jsou rafinované, zákeřné, nepřímé a skryté. Mobbing probíhá zdánlivě beze stop, skrytě, zákeřně a nebezpečně. (Svobodová, 2008) Mobbing se může projevovat slovně, mimoslovně nebo jinak, například zatajováním informací, podáváním klamných informací, záměrné zničení dat a výsledků práce apod. (Venglářová, 2011)

27

2.3.3.5 Mobber Mobbera lze definovat jako agresora, který "vyvíjí aktivní, trvalý a nelítostný nátlak na svého kolegu minimálně jednou týdně, po dobu alespoň šesti měsíců". (Svobodová, 2008, str. 46) Mobber může mít určité osobnostní předpoklady. Jako osobnost může mít sklony k dětskému agresivnímu chování, jsou to často nevyrovnané osobnosti, které uznávají pouze svá vlastní pravidla, s nízkým sebevědomím, které si takto zvyšují. Mobber je silně autoritativní, egocentrický, cítí svoji vlastní důležitost, výjimečnost a nepostradatelnost. Často je také popudlivý, cholerický a nervózní. Umí se dobře přetvařovat a dobře manipuluje s okolím. Typický je tím, že ač o svých nedostatcích ví, skrývá je tak, že výrazně upozorňuje na chyby ostatních. Rád se prosazuje i na úkor druhých, chce ostatní kontrolovat, chce ukázat svoji převahu. Nerad dává najevo svůj názor, raději okamžitě upozorní na chybný názor, úsudek a osobnost toho, kdo svůj názor projeví. Často má také silné předsudky a bojí se zodpovědnosti. Mobber není schopen empatie. Z emočního hlediska je nezralý a nevyrovnaný. Jelikož je dobrý herec a umí se přetvařovat, může se zdát, že může prožívat i hluboké city, opak je pravdou. Absenci emocí a nejistotu, kterou cítí, zakrývá přehnanou suverenitou, egoismem a arogancí. Potřebuje být obdivován. (Svobodová, 2008) 2.3.3.6 Oběť mobbingu Oběť mobbingu nelze stoprocentně specifikovat.(Kratz, 2005) Oběť je pro mobbera nějakým způsobem zajímavá, nějak vyčnívá, liší se. Je celkem jedno, kterým směrem se odlišnost ubírá. (Venglářová, 2011) Obětí mobbingu se může stát kdokoli. (Svobodová, 2008) Stres způsobený mobbingem má vliv i na vyšší nemocnost oběti (v rámci psychosomatických onemocnění), oběť ztrácí motivaci, mohou se horšit i její pracovní výsledky. (Venglářová, 2011) Mobbing se týká častěji mladších žen a starších mužů. (Kratz, 2005) 2.3.3.7 Řešení mobbingu Problém mobbingu na pracovišti není obvykle řešen jinak, než úplným zhroucením a výpovědí oběti. Oběť si často o pomoc neřekne, a stane-li se tak, jen výjimečně jí je 28

poskytnuta pomoc. Nejen z toho důvodu, že mobber již dosáhl svého a oběť skutečně dělá chyby a chová se tak, jak již mobber v minulosti tvrdil, ale i proto, že mnoho lidí se bojí, aby se nestali též terčem mobberových útoků. Jednou z možností řešení mobbingu je i prevence, ať už primární, sekundární nebo terciární. Vyžaduje to ovšem znalost personálu o této problematice, ale také vědomosti u vedoucích pracovníků. Dále je třeba vymezit firemní kulturu a co už je mimo ni, monitorovat stres a zátěž a upevňovat sounáležitost kolektivu. (Venglářová, 2011) Jak uvádí Venglářová (2011, str. 118), je "nutný stálý zájem o atmosféru na pracovišti, skutečnou práci nadřízených a pocit spoluzodpovědnosti spolupracovníků." Rozhodne-li se oběť mobbing řešit sama, měl by se dotyčný pokusit o konstruktivní rozhovor přímo s mobberem. Není ji tento rozhovor efektivní a vedoucí k řešení, měl by být přizván ještě někdo jiný, neutrální, nejlépe vedoucí pracovník. Přinese-li takovýto rozhovor řešení, měl by vedoucí pracovník dohlédnout na nápravu situace. Selže-li i rozhovor s vedoucím pracovníkem, zbývá ještě využití právních prostředků. (MPSV,2010) 2.3.4. Bossing Bossing znamená šikanu na pracovišti ze strany vedoucího pracovníka, jehož cílem je odchod zaměstnance (oběti) ze zaměstnání. (Fetter, 2011) Pro označení bossingu lze použít i německý výraz Rufmord, což by se dalo přeložit doslovně jako vražda pověsti. To znamená chování poškozující zdraví. (Beňo, 2003) Bossing je specifický tím, že je stejně jako mobbing prováděn na pracovišti, dlouhodobě, soustavně, skrytě a vedoucím pracovníkem. Oběť je perzekuována, vyřazována z kolektivu, její sebevědomí je soustavně podkopáváno. Aktér bossingu využívá svých pravomocí a kompetencí proti oběti. Oběť je často přetěžována, jsou jí ukládány úkoly, které jsou pod její úroveň a schopnosti. Na odvedenou práci následuje velmi důkladné, většinou negativní hodnocení. (Fetter, 2011) Bossing se může projevovat i tak, že oběť je nucena pracovat ve velkém horku nebo zimě, je zakazováno používání topení v zimě a v létě klimatizace. Může se stejně jako o mobbingu objevit sexuální nátlak a návrhy. (Bossing, mobbing.net)

29

Perzekuce a šikana se může projevit i na finančním ohodnocení. Vedoucí je většinou ten, který rozhoduje o nenárokových složkách platu nebo mzdy. Oběť tedy může mít nižší finanční ohodnocení než ostatní. Chce-li se oběť bránit, nastává situace, kdy mu to vedoucí pracovník znemožní. V rámci bossingu může být před obětí prosazován jiný pracovník, i když není objektivní důvod. U bossingu, stejně jako o mobbingu, není známa jednoznačná příčina šikany, ale někdy bývá jedním ze spouštěcích faktorů důsledné vyžadování svých práv vyplývajících z právního systému (ať už pracovní právo nebo občanské právo). Ve svých následcích se bossing velmi podobá mobbingu. Výsledkem bývá odchod ze zaměstnání, tomu ještě předchází chybování vzniklé nátlakem, psychosomatická symptomatologie, časté a delší pracovní neschopnosti apod. (Fetter, 2011) Bossing, stejně jako mobbing je třeba řešit, protože velmi poškozuje oběť a může vést až k sebevražedným sklonům. Oběť by měla hledat řešení. Je třeba si ujasnit, kde a v čem se problém nachází, informovat se o možnostech, najít si nějakého spojence a vytrvat ve svém úsilí. (Beňo, 2003)

30

2.4 Společenské chování Společenské chování je takové chování, které je dáno tradicí a zároveň usnadňuje komunikaci. Společenské chování, nebo také etiketa, by mělo být všeobecně závazné, avšak variabilní vzhledem k měnícím se společenským podmínkám. Společenské chování může být předáváno rodinou z generace na generaci nebo se předává jako odraz zvyklostí dané doby. Společenské chování úzce souvisí s pojmy, jako je slušnost, zdvořilost a takt. (Brázdová, 1991) Společenské chování je soubor pravidel, který ovlivňuje, usměrňuje chování jedince v určitých situacích, směřuje k ohleduplnosti, vcítění se a vede k úctě k druhému člověku. Společenské chování je vlastně rituál, který se tvořil velmi dlouhou dobu za účelem integrace jedince mezi ostatní. (Špaček, 2010) Na pracovišti (v zaměstnání) člověk stráví velkou část života. V rodině a v zaměstnání se vytváří nejpevnější společenské a sociální vazby. To, jak se chováme v pracovním procesu, do určité míry dotváří naši potenciální pracovní úspěšnost. Součástí společenského chování na pracovišti je i řešení konfliktů, asertivní chování. (Smejkal; Bachrachová, 2008) Chování mezi kolegy by mělo být přátelské a hlavně rovnocenné. Zásluhy, vědomosti a zkušenosti každého by měly být uznávány. Chování k nadřízeným je zdvořilé, uplatňují se zásady chování ke společensky významnější osobě. Nadřízený by si ale autoritu neměl budovat na bossingu, titulu a pozici, spíše na vědomostech, zkušenostech a spravedlivosti. Nadřízený by měl dbát na dodržování pravidel společenského chování na pracovišti. Ke společenskému chování vedoucího na pracovišti patří i motivování jednotlivých podřízených a taktní sdělování kritiky, ale také umění přijmout kritiku vůči vlastní osobě. Diskutovaným tématem v rámci slušného chování na pracovišti je kouření. (Smejkal; Bachrachová, 2008) Při vstupu nadřízeného do místnosti, kde pracují podřízení, by podřízení měli vstát. Přichází-li však nadřízený opakovaně během dne, měli by podřízení zůstat sedět a pouze uklonit hlavu na znamení, že nadřízeného registrují. V takovémto případě se postaví pouze ten podřízený, se kterým nadřízený jedná. (Špaček, 2010) 2.4.1 Společenská významnost Společenská významnost jedince je proměnlivý jev, který se může měnit v čase.

31

Základním principem zásad společenského chování všeobecně je určení společenské významnosti. Je-li někdo společensky významnější, znamená to, že je třeba mu prokazovat více společenské úcty atd. (Smejkal, Bachrachová, 2008) Existuje základní rozdělení společensky významnějších osob. Osoba starší je společensky významnější než osoba mladší, žena je více významná než muž, všeobecně známá nebo zasloužilá osoba je také společensky významnější. V pracovních vztazích je nadřízený společensky významnější než podřízený. Samozřejmě tato pravidla nemusí platit zcela, zejména uvážíme-li společenské role a jejich proměny v čase, například určení společenské významnosti mladého nadřízeného muže a straší podřízené ženy. V takovém případě by adekvátním řešením byl kompromis mezi těmito aktuálními společenskými rolemi. Například žena nebude muži oblékat kabát. (Smejkal, Bachrachová, 2008) Společensky významnější osoba řídí charakter společenských vztahů a styků. V pracovním prostředí je nadřízenému, tedy společensky významnějšímu projevována úcta, která vyplývá z větších vědomostí, zkušeností, dovedností, ale také větší odpovědnosti. Nadřízený by měl být zdraven jako první. (Smejkal, Bachrachová, 2008) 2.4.2 Dochvilnost Základem společenského chování nejen ve zdravotnickém zařízení je dochvilnost a pozdrav. Dochvilnost patří k faktorům, které ovlivňují první dojem. To jak je člověk dochvilný, utváří ve druhém obraz o jeho důvěryhodnosti, spolehlivosti. Ten, kdo je společensky méně významný, by měl přijít na domluvenou schůzku vždy dříve, aby společensky významnější na něj nemusel čekat. (Brázdová, 1991) 2.4.3 Pozdrav Pozdrav představuje nejčastější formu společenského styku. Pozdrav, stejně jako dochvilnost, ovlivňují společně s dalšími faktory, jaký dojem z nás bude mít náš protějšek. Pozdrav se liší podle toho, koho zdravíme, kde a v jaké denní době, je ovlivněn naší náladou. Možností je i absence pozdravu, což je ale mimo pravidla společenského chování. Pozdrav může být verbální a neverbální. Způsoby pozdravu se vyvíjejí a každá kultura má svoje. Pozdravy jsou také ovlivněny dobou a politickým prostředím. 32

Osoba společensky významnější je zdravena osobou méně společensky významnou. Když nelze určit, kdo je společensky významnější, je ten, který pozdraví dříve, považován za zdvořilejšího. Pozdravený člověk je podle pravidel společenského chování povinen na pozdrav odpovědět. (Smejkal, Bachrachová, 2008) "Pozdrav by měl vyjádřit radost nad shledáním s druhým člověkem. Proto si lidé přejí všechno dobré: dobrý den, dobrý večer, pěkný víkend." (Špaček, 2010, str. 56) Při pozdravu je podle pravidel společenského chování nutné vytáhnout ruce z kapes, nezdraví se s cigaretou v ústech. Součástí pozdravu by měl být pokaždé spojen úsměv, aby měl zdravený pocit, že je pozdrav upřímný. (Špaček, 2010) Obecně platí, že první zdraví ten, kdo vstupuje do místnosti, ten, kdo se přidává ke skupině, muž zdraví ženu, mladší staršího, nejprve jsou zdraveni neznámí lidé ve skupině, poté až známí lidé. Na pracovišti je podle zásad společenského chování nadřízeného povinen jako první zdravit podřízený bez rozlišování pohlaví a věku, toto je ale upravováno dalšími faktory. Tyto faktory se odvíjejí podle toho, nakolik je nadřízený galantní, a zda například pozdraví první, když vejde do místnosti, i když v ní pracují jeho podřízení, zda zdraví jako první podřízené ženy a podobně. (Špaček, 2010) 2.4.4 Podání ruky Podání ruky symbolizuje intimnější kontakt než slovní pozdrav, jelikož dochází k přímému dotyku. Podání ruky patří mezi součásti prvního dojmu, vypovídá o člověku samotném a jeho vztahu k druhému člověku. (Smejkal, Bachrachová, 2008) Podání ruky v minulosti vyjadřovalo absenci zbraně v rukou, tedy přítomnost míru a přátelského postoje. Podává se vždy pravá ruka, avšak není-li to z nějakého důvodu možné (amputace, sádrová fixace apod.) je podávána levá ruka převrácenou dlaní, která je přijímána pravou rukou. Podávání ruky se odlišuje v různých kulturách. Při podání ruky by měli oba účastníci stát, ten, kterému je ruka podávána a sedí, by měl vstát. Žena vstávat nemusí, pokud jí není podávána ruka od společensky významnější ženy. Podávaná ruka by měla být vždy suchá a čistá. (Špaček, 2010)

33

Není vhodné při podání ruky tisknout předloktí druhého člověka, dlouhé potřásávání rukou, poplácávání po zádech či jiné nemístné doteky. Délka stisku ruky by neměla být delší než jednu vteřinu. (Špaček, 2010) Ruka je nabízena vždy společensky významnější osobou, protože ta má právo se sama rozhodnout, komu ruku chce podat. Naopak méně společensky významný člověk by neměl vyžadovat dotek od významnější osoby. (Smejkal, Bachrachová, 2008) Podání ruky by se mělo řídit určitými pravidly tak, aby nebyla rozdrcena ruka druhého člověka, ale také aby druhý člověk měl pocit typu podání "leklé ryby". (Smejkal, Bachrachová, 2008) Na pracovišti podává ruku vždy nadřízený, zde není rozlišováno pohlaví ani věk. (Špaček, 2010) 2.4.5 Představování Představování vede k možnosti navázat s druhým člověkem sociální kontakt. (Smejkal, Bachrachová, 2008) I zde platí princip společenské významnosti, tedy že společensky významnější by měl jako první vědět, kdo je mu představován. Jako první je tedy představován méně společensky významný člověk. (Špaček, 2010) Představování může být buď přímé, kdy se člověk představí sám, nebo zprostředkované, kdy je jedinec představen prostřednictvím jiné, většinou oběma účastníkům již známé, osoby. V této situaci je představující jakousi zárukou. (Smejkal, Bachrachová, 2008) Při představování prostřednictvím jiné osoby by měly zaznít i informace, na základě kterých by bylo možné zahájit konverzaci. Při představování by mělo zaznít celé jméno. Platí tedy, společensky významnějšímu je představován společensky méně významný člověk, ale ruku nabízí společensky významnější. K představování patří i výměna zdvořilostních frází. (Špaček, 2010) Při představování je jedinec představován nejvýznamnějším z titulů, je-li jich více, v pracovních oblastech se uvádí jeho funkce. (Smejkal, Bachrachová, 2008) Oslovování druhého člověka se liší podle důvěrnosti vztahu. Je možné oslovovat vykáním a příjmením, dále je možné použití vykání ale zároveň použitím křestního jména nebo tykání. (Špaček, 2010) 34

2.4.6 Tykání a vykání Tykání znamená přátelství, bližší vztahy, příbuzenské vztahy a tak dále. Tykání by mělo být navrhnuto společensky významnější osobou, ale existují skupiny, kde se tykání předpokládá, například Sokol, trampové a podobně. (Smejkal, Bachrachová, 2008) V pracovním prostředí se pro tykání přidávají pravidla ukazující na důležitost v pracovním žebříčku. Tykání navrhuje vždy nadřízený, i když mimo pracoviště není společensky významnější. (Špaček, 2010)

35

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Pro praktickou část své průzkumně - výzkumné práce jsem si jako výzkumnou metodu vybrala dotazník pro zjišťování informací. Anonymní dotazník byl vybrán jako z mého pohledu nejlepší nástroj kvantitativního výzkumu. Navíc se moje práce dotýká i problémů, o kterých se lidem nehovoří příliš dobře a může jim to být nepříjemné. Dotazník je tvořen z úvodní části, kdy je respondentům sdělen účel dotazníkového šetření, a z části otázek, na které respondenti odpovídali. Mezi tyto části je vložena jedna demografická otázka týkající se věku respondentů, aby bylo možné odpovědi rozdělit na tři věkové kategorie, a to do kategorie do 35 let věku, do věkové kategorie 36 až 50 let a do věkové kategorie nad 51 let. Otázky v dotazníku jsou členěny na tři části. První a třetí část se týká všech respondentů, druhá část se týká pouze respondentů, kteří na otázku 6 odpověděli ano, tedy že se setkali s negativním chováním vůči své osobě. Tato druhá část pokračuje až do otázky 12, na kterou již odpovídali všichni respondenti. Otázek v dotazníku je 23 plus jedna otázka k identifikaci věkové kategorie respondenta. 14 otázek je uzavřených, 6 otázek je polootevřených a 3 otázky jsou otevřené. V dotazníku jsou použity 2 otázky, kde mají respondenti označit správnou odpověď. Správné odpovědi na tyto otázky jsou ve výsledcích výzkumu vyznačeny tučně. Procentuální vyjádření odpovědí je zaokrouhleno na celá čísla.

Cíl praktické části: Zjistit úroveň slušného chování a komunikace mezi sestrami ve zdravotnickém zařízení.

Vztah hypotéz k jednotlivým otázkám: Hypotézy: 1) Předpokládám, že více jak 90 % respondentů si myslí, že se svými spolupracovníky jedná vždy slušně. K této hypotéze se vztahuje v dotazníku ověřující otázka č. 21.

36

2) Myslím si, že více jak 80 % respondentů zná pojem mobbing, ale skutečně se s takovýmto jevem na pracovišti setkalo méně jak 20 % dotázaných. K této hypotéze se v dotazníku vztahují ověřující otázky č. 5, 7, 12, 13, 18, 19.

3) Předpokládám, že více jak 50 % dotázaných ví, co je bossing a méně jak 10 % se s ním osobně setkalo. K této hypotéze se v dotazníku vztahují ověřující otázky č. 6, 7, 14, 17.

4) Myslím si, že 80 % dotázaných, jenž se s mobbingem setkalo, tuto situaci řešilo odchodem ze současného pracoviště jinam, a že mobbing se týkal pracovní oblasti asi dva měsíce a opakovalo se jednou týdně. K této hypotéze se v dotazníku vztahují ověřující otázky č. 8, 9, 10, 11.

5) Myslím si, že 70 % respondentů nespojuje úroveň vzdělání, délku práce na současném oddělení a vztahy na pracovišti. K této hypotéze se v dotazníku vztahují ověřující otázky č. 4, 22.

6) Podle mého názoru si alespoň 75 % dotázaných myslí, že komunikace na pracovišti probíhá v přátelském duchu a během pauzy si o práci nepovídají. K této hypotéze se v dotazníku vztahují ověřující otázky č. 5, 15, 16.

7) Myslím si, že pouze 25 % dotázaných udržuje vztahy s kolegy i mimo pracoviště. K této hypotéze se vztahuje ověřující otázka v dotazníku č. 21.

37

8) Předpokládám, že více jak 60 % dotázaných je na svém současném oddělení spokojeno. K této hypotéze se v dotazníku vztahuje ověřující otázka č. 23.

3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Výzkum byl prováděn v Nemocnici Havlíčkův Brod a mezi mými známými, kteří pracují ve zdravotnictví. Výzkum v Nemocnici Havlíčkův Brod byl prováděn na základě Souhlasu s dotazníkovým šetřením, který je připojen v příloze jako příloha č. 2. Výzkumný vzorek představuje 104 respondentů. Bylo rozdáno 110 dotazníků, vrátilo se 104. Návratnost je tedy 94,5%. Ve výzkumném vzorku nebylo rozlišováno pohlaví. Respondenti jsou členěni podle věku do tří kategorií. Žádný dotazník nebyl vyřazen.

3.3 Průběh výzkumu Výzkum byl prováděn od března do poloviny dubna 2014 v Nemocnici Havlíčkův Brod a mezi známými pracujícími ve zdravotnictví.

3.4 Zpracování získaných dat Získané údaje byly zpracovávány v programu Microsoft Word a Microsoft Excel.

38

3.5 Výsledky výzkumu Otázka č. 1 Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) střední s maturitou b) vyšší odborné c) bakalářské d) magisterské e) specializační f) jiné - prosím napište

25

23 21

20 15 15 v%

12

10 5

8

Věk do 35 let

4

3 -

3

2

4 2 2

-

Věk 36-50 let 2 - - -

Věk 51 a více let

0

Nejvyšší dosažené vzdělání

Graf č. 1 - Posouzení nejvyššího dosaženého vzdělání

Z grafu vyplývá, že nejčastější nejvyšší dosažené vzdělání je stále střední s maturitou, ale vysoký počet respondentů má i vyšší odborné vzdělání. Ve věkové kategorii 51 a více let mají čtyři střední vzdělání s maturitou, dva magisterské a dva specializační vzdělání. Vyšší počet respondentů se specializačním vzděláním je také ve věkové kategorii 36 - 50 let.

39

Otázka č. 2 Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví? a) 0 - 10 let b) 11 - 25 let c) více jak 25 let Tabulka č. 1 - Délka praxe ve zdravotnictví

Věk do 35 let 36 - 50 let 51 a více let

Délka praxe ve zdravotnictví 0 - 10 let 11 - 25 let více jak 25 let n

%

n

%

n

%

32 12 -

31 12 -

18 32 -

17 31 -

2 8

2 8

Jak je patrné z tabulky č. 1, ve zdravotnictví pracuje nejvíce dotázaných do 35 let věku s délkou praxe do deseti let, ve věkové kategorii 36 až 50 let má praxi ve zdravotnictví v délce 11 - 25 let. Dotázaní nad 51 let věku pracují ve zdravotnictví více jak 25 let.

40

Otázka č. 3 Jak dlouho pracujete na současném oddělení? Prosím napište..... Odpovědi byly rozděleny do čtyř úseků: a) do 2 let b) 2 - 10 let c) 11 - 20 let d) 21 let a více Tabulka č. 2 - Délka praxe na současném oddělení


do 2 let n

%

12 7 -

12 7 -

Délka praxe na současném oddělení 2 - 10 let 11 - 20 let n % n % 36 33 2

35 32 2

2 6 4

21 a více let n %

2 6 4

2

2

Z této tabulky je patrné, že nejvíce respondentů ve věkové kategorii do 35 let a ve věku mezi 36 - 50 lety pracuje na svém současném oddělení 2 - 10 let. Ve věkovém rozmezí nad 50 let pracuje nejvíce (4 z 8 dotázaných) na současném oddělení mezi 11 a 20 lety.

41

Otázka č. 4 Myslíte, že vzdělání sester sehrává roli v interpersonálních vztazích na pracovišti? a) ano b) ne c) nevím

35

32 31

30

v%

25 20 do 35 let

15 13

15 10

36 - 50 let 51 a více let

6

5

2

2 -

-

0 ano

ne

nevím

role vzdělání ve vztazích na pracovišti

Graf č. 2 - Sehrává roli úroveň vzdělání v interpersonálních vztazích?

Tento graf ukazuje, že respondenti v kategorii do 35 let a ve věku mezi 36 až 50 mají podobný názor. Vyvstává zde tedy otázka, zda je názor na roli vzdělání v interpersonálních vztazích na pracovišti ovlivněn věkem, zkušenostmi a podobně?

42

Otázka č. 5 Označte prosím slovo, které podle Vás nejvíce vystihuje vztahy na Vašem pracovišti? (respondenti často označovali více odpovědí - celkový počet odpovědí na tuto otázku byl 113) a) příjemné b) profesionální c) přátelské d) konfliktní e) soupeřivé

25 20

2019

18

v%

15 10

9 do 35 let

7 7 4

5

4

4 4

36 - 50 let

2 2 -

-

-

51 a více let

0

prostředí na pracovišti

Graf č. 3 - Vyjádření povahy vztahů na pracovišti

Na tuto otázku respondenti často odpovídali více odpověďmi, ale nejvíce dotázaných považuje své vztahy na pracovišti za přátelské a příjemné. Na třetím místě na pomyslném žebříčku by byly profesionální vztahy na pracovišti.

43

Otázka č. 6 Setkal/la jste se někdy s negativním chováním vůči Vaší osobě? a) ne b) ano

Tabulka č. 3 - Osobní zkušenost s negativním chováním vůči své osobě


Osobní zkušenost s negativním chováním ne ano n % n % 28 21 4

27 20 4

22 25 4

21 24 4

Tabulka ukazuje, že poměr těch respondentů, kteří se s negativním chováním vůči své osobě setkali, a těch, kterým se nic takového nestalo je relativně vyrovnaný. S negativním chováním vůči své osobě se setkalo 22 (21 %) respondentů ve věkové kategorii do 35 let věku, ve věkové kategorii mezi 36 až 50 let je to 25 (24 %) respondentů z celkem 46, kteří odpovídali v této kategorii. V kategorii nad 51 let se s negativním chováním vůči své osobě setkali čtyři (4 %) dotázaní a stejný počet účastníků výzkumu v této kategorii se s tímto nesetkal.

44

Na otázky č. 7 až č. 11 odpovídali pouze ti respondenti, kteří na otázku 6 odpověděli ano. To znamená 51 respondentů.

Otázka č. 7 Kdo byl původcem negativního chování vůči Vaší osobě? a) kolegyně/kolega b) podřízený c) nadřízený

45

41

40 35

v%

30

25

25

do 35 let

20

16

36 - 50 let

15

5

51 a více let

8

10 4

2

4 -

-

0 kolegyně/kolega

podřízený

nadřízený

původce negativního chování

Graf č. 4 - Původce negativního chování vůči respondentovi

Vůči respondentům se nejvíce negativně chovají kolegové a kolegyně, o něco méně pak je původce nadřízený. Terčem negativního chování od kolegy se stalo celkem 36 dotázaných (70 %). Negativní chování od nařízeného přiznalo 14 dotázaných (28 %). Pouze jeden z respondentů se stal terčem negativního chování od podřízeného.

45

Otázka č. 8 Jak dlouho takové chování trvalo nebo stále trvá? Prosím dopište:..........................

Někteří z respondentů uvedli, že negativní chování vůči nim trvá dosud, u některých pouze občas, někteří dotázaní uvedli, že toto chování trvá i několik měsíců. Podrobný výčet odpovědí je zobrazen v grafu č. 5, který je uveden níže.

25

20

v%

20

16

15 10 5

12 8

8 4

8

6 -

-

-

-

-

4 4 -

-

4

4 -

4 - -

0

- -

do 35 let 36 - 50 let 51 let a více

délka trvání negativního chování

Graf č. 5 - Délka trvání negativního chování

46

Otázka č. 9 Jak často se takové chování opakovalo? Eventuelně v jakých intervalech? Prosím napište:............................. Odpovědi respondentů se dají shrnout takto: každá pracovní směna, občas, neví, 1x týdně, 1x měsíčně, 1x ročně, již se neopakovalo a nepravidelně. Odpovědi jsou zobrazeny v grafu č. 6 níže.

30 25

24

v%

20 15 10 5

10

16 12 8

6

4 - -

-

6

4 -

2

6 -

-

6 -

-

2

do 35 let -

0

-

-

36 - 50 let 51 let

častost negativního chování

Graf č.6 - Intervaly negativního chování

47

Otázka č. 10 Čeho se negativní chování vůči Vám týkalo/týká? a) pracovní oblast b) soukromý život c) konkrétně vlastní osoby (např. vzhled, oblékání…)

40

37 37

35 30

v%

25 20

do 35 let 36 - 50 let

15

51 let a více 10

8 6

5

4

4

2 -

-

0 pracovní oblast

soukromý život

konkrétně vlastní osoby

podněty k negativnímu chování

Graf č. 7 - Cíle útoku negativního chování

Podnětem pro negativní chování dle tohoto grafu a odpovědí respondentů je pracovní oblast. Soukromý život a vlastní osoba respondenta se také stává cílem negativního chování, ale ne v takové míře, jako pracovní oblast.

48

Otázka č. 11 Jak jste to řešila? a) řešil/a jsem to s nadřízeným b) odešel/odešla jsem na jiné oddělení, do jiného zařízení apod. c) nechtěl/a jsem to řešit d) nevím, jak to řešit e) jinak, prosím napište..... Tabulka č. 4 - Porovnání způsobů řešení negativního chování (v %) Způsob řešení negativního chování Věk

řešení s nadřízeným %

odchod jinam %

nechtěl/a jsem to řešit %

nevím, jak to řešit %

jinak %

do 35 let 36 - 50 let 51 a více let

2 10 4

4 -

22 12 4

8 -

16 20 -

11

absolutní četnost

12

10

10

8

8

4 2

6

5

6 1

do 35 let

4 2

2

36 - 50 let

2 -

-

-

-

-

51 a více let

0 řešení s nadřízeným

odchod jinam nechtěl/a jsem nevím, jak to to řešit řešit

jinak

způsoby řešení

Graf č. 8 - Způsoby řešení negativního chování

Většina dotázaných nechce řešit negativní chování vůči své osobě nebo jej řešili jinak, než byly nabízené možnosti. Ve věkové kategorii do 35 let uvedl 1 respondent jako řešení započetí studia a tím odchod ze zaměstnání a 7 dotázaných si vyjasnilo problém přímo s původcem negativního chování. Ve věkové kategorii mezi 36 až 50 let uvedl jeden respondent jako řešení používání pozitivního chování vůči agresorovi a nereagování na toto negativní chování. 9 dotázaných v této kategorii si vyjasnilo negativní chování vůči nim přímo s tím, kdo jej vytvářel. 49

Otázka č. 12 Setkal/a jste se někdy s opakovaným a negativním postojem kolegy vůči kolegovi? a) ano - řešil/la jste to? prosím napište jak:............................................ b) ne Tabulka č.5 - Porovnání výskytu negativního chování vůči kolegovi zaznamenané respondenty Přítomnost negativního chování ke kolegovi Ano Ne

Věk


n

%

n

%

24 22 1

23 21 1

26 24 7

25 23 7

Z tabulky je jasné, že ve věkové kategorii do 35 let a v kategorii mezi 36 a 50 lety jsou odpovědi, zda se respondenti setkali s negativním chováním vůči kolegovi, nebo ne, poměrně vyrovnané. V kategorii 51 a více let se s negativním chováním vůči kolegovi setkal 1 (1 %) z dotázaných. Způsob, jakým dotázaní, kteří se s takovýmto chováním setkali, řešili negativní

absolutní počet

chování vůči kolegovi, je znázorněn v grafu č. 11. 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

18

12 do 35 let 6 4

2

1 nijak

36 - 50 let

4

-

-

zastání se

-

-

domluva agresorovi

-

-

řešení

51 a více let -

-

varování

způsob řešení negativního chování vůči kolegovi

Graf č. 9 - Porovnání způsobů řešení negativního chování vůči kolegovi

Graf č. 9 ukazuje, že ti, kteří se setkali s negativním chováním vůči kolegovi, to nijak neřešili. Tato odpověď je u 32 dotázaných, kteří odpovídali na tuto otázku ano. Celkem ano odpovědělo 47 dotázaných. 50

Otázka č. 13 Označte prosím slovní spojení, které podle Vás odpovídá pojmu mobbing. a) dlouhodobé, opakované, záměrné poškozování kolegy, které vede k jeho ponížení b) snaha o zvýšení pracovního nasazení na pracovišti c) tento pojem neznám Tabulka č. 6 - Znalost pojmu mobbing Odpověď (v %)

Věk

Dlouhodobé, opakované, záměrné poškozování kolegy, které vede k jeho ponížení

Snaha o zvýšení pracovního nasazení na pracovišti

Tento pojem neznám


38 27 8

1 -

10 16 -

45

40

40

odpověď a) dlouhodobé, opakované, záměrné poškozování kolegy, které vede k jeho ponížení

absolutní četnost

35 28

30 25 20 15

10

8

10 5

odpověď b) snaha o zvýšení pracovního nasazení na pracovišti

17

-

1

-

do 35 let

36 - 50 let

51 a více let

-

odpověď c) tento pojem neznám

0 věk

Graf č. 10 - Porovnání znalosti pojmu mobbing

Graf i tabulka ukazují, že ve věkové kategorii do 35 let většina respondentů pojem mobbing zná, pouze 10 dotázaných, nevědělo, co tento pojem znamená. Ve věkové kategorii mezi 36 a 50 lety je jedna chybná odpověď, tedy že mobbing je snaha o zvýšení pracovního nasazení na pracovišti. Vyskytuje se zde i odpověď, že pojem neznají, což představuje 16 %. Ve věkové kategorii nad 51 let všichni dotázaní znají pojem mobbing. 51

Otázka č. 14 Označte prosím slovní spojení, které podle Vás odpovídá pojmu bossing a) šikana zaměstnance ze strany vedoucího pracovníka b) tento pojem neznám c) zasvěcování vedoucího pracovníka do jeho povinností Tabulka č. 7 - Znalost pojmu bossing Odpověď (v %)

Věk

šikana zaměstnance ze strany vedoucího pracovníka

tento pojem neznám

zasvěcování vedoucího pracovníka do jeho povinností


42 32 8

6 13 -

-

50 45

44

40 33

absolutní četnost

35

Odpověď a) šikana zaměstnance ze strany vedoucího pracovníka

30 25

Odpověď b) tento pojem neznám

20 13

15 10

Odpověď c) zasvěcování vedoucího pracovníka do jeho povinností

8

6

5 0 do 35 let

36 - 50 let

51 a více let

věk

Graf č. 11 -Znalost pojmu bossing

Většina dotázaných, což představuje 82 %, zná význam pojmu bossing, jak dokládá graf a tabulka. Pouze 19 % respondentů tento pojem nezná. 52

Otázka č. 15 Jak byste popsala komunikaci na Vašem oddělení? a) přátelská b) striktně profesionální c) moc spolu nekomunikujeme, pouze to nejnutnější

v%

d) jinak - napište prosím, jak:.....................

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

40 35

5

2

6

4 -

-

3

do 35 let

6 -

-


povaha komunikace na pracovišti

Graf č. 12 - Porovnání povahy komunikace na pracovišti

83 dotázaných (80 %) napříč věkovými kategoriemi považuje svoji komunikaci s kolegy v pracovním prostředí za přátelskou. 6 dotázaných (6 %) by komunikaci na pracovišti popsalo jako striktně profesionální, z toho 2 respondenti jsou ve věkové kategorii do 35 let a 4 jsou ve věkové kategorii 36 - 50 let. Ve věkové kategorii nad 51 let označili 3 respondenti (3 %) komunikaci na pracovišti tak, že spolu moc nekomunikují. Ve věkové kategorii do 36 let by 6 respondentů (6 %) popsalo svoji komunikaci jinak, než bylo uvedeno. Jako svoji odpověď uvedli dva dotázaní komunikaci přátelskou, ale zároveň soupeřivou. Čtyři dotázaní popisují svoji komunikaci na pracovišti jako přátelskou, avšak profesionální. 53

Otázka č. 16 Na co se zaměřujete v komunikaci během pauzy? a) pouze na pracovní záležitosti b) o práci se nebavíme, máme spoustu jiných témat c) nevím, většinou mám pauzu sama a ostatní si se mnou nepovídají Tabulka č. 8 - Téma komunikace během pauzy Komunikace během pauzy nevím, většinou mám pauzu o práci se pouze na nebavíme, máme sama a ostatní si se mnou pracovní spoustu jiných nepovídají záležitosti témat n % n % n %

Věk

absolutní četnost


45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

7 6 -

7 6 -

41 39 6

41

39 38 6

2 1 2

2 1 2

39

do 35 let 7

36 - 50 let 6

6 2

-

1

2

51 a více let

pouze na pracovní o práci se nebavíme, nevím, většinou mám záležitosti máme spoustu jiných pauzu sama a ostatní témat si se mnou nepovídají způsoby komunikace během pauzy

Graf č. 13 - Komunikace během pauzy

Graf i tabulka vypovídají o tom, že většina respondentů si o pauze povídá a o jiných než pracovních tématech. Pouze 5 respondentů odpovědělo, že si s ostatními moc nepovídají, pauzu mají sami. Otázka je, zda je to dáno systémem práce, kdy se jednotlivé sestry musí během pracovní doby vystřídat, nebo zda je to dáno vztahy mezi sestrami. 54

Otázka č. 17 Je-li Vaší práci a chování něco vytýkáno, děje se tak: a) v soukromí b) před kolegy c) před klienty d) je úplně jedno, kde se zrovna nacházíme Tabulka č. 9 - Místo vytýkání chyby pracovníkovi Místo vytýkaní chyby Věk

absolutní četnost


45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

v soukromí n %

před kolegy n %

před klienty n %

39 30 6

9 10 -

1 -

38 29 6

9 10 -

je úplně jedno, kde se nacházíme n %

1 -

2 5 2

2 5 2

39 30

do 35 let 9 10

36 - 50 let

6

5 -

v soukromí

před kolegy

-

1

-

před klienty

2

2

51 a více let

je úplně jedno, kde se nacházíme

místo sdělení kritiky

Graf č. 14 - Způsob vytýkání chyb na pracovištích respondentů

75 dotázaných uvádí, že jim jsou chyby vytýkány v soukromí. 29 respondentům jsou ale chyby vytýkány jinde než v soukromí. V 19 případech je kritika sdělována před kolegy a v 1 případě dokonce před klienty. 55

Otázka č. 18 Myslíte, že je Vaše úsilí na pracovišti shazováno ze strany spolupracovníků? a) ano b) ano, ale pouze od určitých spolupracovníků c) ne Tabulka č. 10 - Devalvace úsilí ze strany spolupracovníků

Věk

ano


n

%

-

-

Devalvace úsilí od kolegů ano, ale pouze od určitých spolupracovníků n % 12 17 2

12 16 2

ne n

%

38 29 6

37 28 6

38

40

absolutní četnost

35 29

30 25 20

17 do 35 let

12

15 10 5

6 -

-

-


2

0 ano

ano, ale pouze od určitých spolupracovníků

ne

přítomnost devalvace úsilí ze strany kolegy

Graf č. 15 - Srovnání přítomnosti nebo absence devalvace úsilí ze strany kolegy

Většina dotázaných nevnímá nějaké shazování svého pracovního úsilí. 31 respondentů (30 %) zažívá devalvaci své práce pouze od některých kolegů.

56

Otázka č. 19 Setkáváte se s drobnými vtípky, které se opakují a v následcích na Vás mají negativní dopad? a) ano, pravidelně b) ano, občas c) nevím, nesleduji to d) ne

25

23 21

22

20 16 v%

15 do 35 let 10 36 - 50 let

6 4

5

4 2

-

-

51 a více let

2

-

0 ano, pravidelně

ano, občas

nevím, nesleduji to

ne

přítomnost drobných vtípků s negativním dopadem

Graf č. 16 - Míra přítomnosti drobných vtípků na pracovišti s negativním dopadem

Graf ukazuje, že 92 (88 %) dotázaných se s drobnými vtípky s negativním dopadem na ně samotné buď nesetkává vůbec, nebo to nesledují. 12 dotázaných (12 %) se s takovými vtípky setkává občas.

57

Otázka č. 20 Jednáte se svými spolupracovníky vždy slušně? a) ano, vždy b) snažím se, ale občas se neovládnu c) nevím, je mi jedno, co si o mém chování a jednání spolupracovníci myslí d) ne Tabulka č. 11 - Aplikace slušného a společenského chování vůči kolegům Aplikace slušného chování vůči kolegům (v %) Věk

absolutní četost


50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

snažím se, ale občas se nevím, je mi neovládnu to jedno

ano, vždy 42 34 8

6 11 -

ne

-

-

44 35

do 35 let 8

11

36 - 50 let

6

51 a více let -

ano, vždy

-

-

-

snažím se, ale nevím, je mi to občas se jedno neovládnu

-

-

-

ne

slušné chování ke kolegům

Graf č. 17 - Používání slušného chování ke kolegům

Tento graf společně s tabulkou ukazují, že všichni dotázaní se domnívají, že se chovají ke svým kolegům vždy slušně, nebo se o to snaží. Jako pozitivní se dle mého názoru jeví fakt, že nikdo z dotázaných neuvedl možnost c nebo d.

58

Otázka č. 21 Z jakého důvodu se obvykle setkáváte s kolegy mimo pracoviště? a) různé semináře a vzdělávací akce v rámci naší profese a oboru b) občas zajdeme na kávu a podobně c) máme společné zájmy d) jiné - prosím doplňte:............................................ e) s kolegy se mimo zaměstnání nestýkám Tabulka č. 12 - Účel setkávání se s kolegy mimo pracoviště Účel setkávání se s kolegy mimo pracoviště (v %) Věk

různé semináře

káva apod.

společné zájmy

jiné

nestýkáme se


12 13 4

31 24 3

4 2 -

-

2 5 1

35

32

absoltní četnost

30

25

25 20 15

12

14

do 35 let

10 5

4

3

4

36 - 50 let

5 2

-

- - -

2

1

51 a více let

0 různé semináře

káva apod.

společné zájmy

jiné

nestýkáme se

důvody setkávání se mimo zaměstnání

Graf. 18 - Porovnání důvodů, kvůli kterým se dotázaní stýkají se svými kolegy

60 dotázaných (58 %) uvedlo jako důvod setkávání s kolegy občasné posezení u kávy a podobně (ve věkové kategorii do 35 let je to 32 dotázaných, ve věku mezi 36 a 50 lety 25 respondentů a ve věku nad 51 let jsou to 3 dotázaní z osmi). Šest dotázaných (6 %) má se svými kolegy stejné zájmy a 8 z respondentů (8 %) se vůbec se svými kolegy z práce nestýká. Ostatní se setkávají v rámci různých seminářů a vzdělávacích akcí. 59

Otázka č. 22 Myslíte, že délka Vašeho působení na současném oddělení ovlivňuje Vaše chování k nově příchozím spolupracovníkům? a) ano b) ne c) nevím 40 34

35 30

v%

25

22 18

20

do 35 let

15

51 a více let

10 5

36 - 50 let

11 6

4

2

4 -

0 ano

ne

nevím

vliv délky praxe na současném oddělní na přístup k nováčkům

Graf č. 19 - Vliv délky praxe na současném oddělení v přístupu k nově příchozím kolegům

Ve věkové kategorii do 35 let si 35 dotázaných (34 %) myslí, že doba jejich působení na současném oddělení neovlivňuje jejich vztah k nově příchozím kolegům. Čtyři lidé (4 %) přiznávají, že délka praxe na současném oddělení ovlivňuje jejich vztah k novým kolegům a 11 dotázaných (11%) neví. Ve věku mezi 35 a 50 lety 19 (18 %) dotázaných tvrdí, že délka praxe na současném oddělení souvisí s jejich vztahem k novým kolegům, 23 (22 %) dotázaných má opačný názor a 4 respondenti (4 %) nevědí. Ve věku nad 51 let 6 lidí (6 %) nemá ovlivněny vztahy s nově příchozími kolegy a 2 (2 %) mají vztahy s novými kolegy korigovány délkou praxe na oddělení, kde zrovna pracují.

60

Otázka č. 23 Jste na svém současném oddělní spokojena/spokojený? a) ano b) ne c) s výhradami ano - týkají se tyto výhrady komunikace a mezilidských vztahů mezi kolegy? Prosím napište buď ano, nebo ne:.............................................. Tabulka č. 13 Spokojenost respondentů na jejich současném oddělení

Spokojenost na současném oddělení s ano ne výhradami n % n % n %


42 33 2

40 32 2

2 10 -

2 10 -

6 3 6

6 3 6

Většina dotázaných je na svém současném oddělení spokojena zcela nebo s výhradami. Zda se tyto výhrady týkají komunikace a mezilidských vztahů na pracovišti, je znázorněno v grafu č. 22. Pouze 2 dotázaní z věkové skupiny do 35 let a 10 dotázaných ve věku mezi 36 a 50 lety není spokojeno na svém současném oddělení. 7 6 absolutní četnost

6 5 4 4 3 3 2 2

ano ne

1 -

-

0 do 35 let

36 - 50 let

51 a více let

výhrady ke komunikaci a mezilidským vztahům na pracovišti

Graf. č. 20 - Výhrady ke komunikaci a mezilidským vztahům na současném oddělení ovlivňující spokojenost 61

3.6 Diskuse Vyhodnocení hypotéz Každá hypotéza má svoji ověřující otázku, popřípadě více ověřujících otázek v dotazníku. Vztah hypotéz a ověřujících otázek je uveden v metodice, tedy v kapitole 3.1. Při vyhodnocování hypotéz budou moci nastat tři výsledky, které jsou formulovány "hypotéza se potvrdila", "hypotéza se potvrdila částečně" a "hypotéza se nepotvrdila". "Hypotéza se potvrdila" znamená, že všechny předpoklady jsou podepřeny výsledky výzkumu. "Hypotéza se potvrdila částečně" značí, že některé předpoklady v hypotéze se potvrdily, ale některé se nepotvrdily. "Hypotéza se nepotvrdila" znamená, že předpoklady nemají reálnou oporu ve výsledcích výzkumu. Procentuální vyhodnocení je zaokrouhleno na celá čísla. Hypotéza č. 1 Předpokládám, že více jak 90 % respondentů si myslí, že se svými spolupracovníky jedná vždy slušně. Pojem "chovat se slušně" chápe každý jinak. To, jak je tento pojem individuálně chápán, ale nebylo cílem mého výzkumu. Pro účely mého výzkumu byl určující subjektivní názor respondenta na vlastní chování. Tabulka č. 11, která zobrazuje procentuální vyhodnocení, a graf č. 17, který znázorňuje absolutní četnost, ukazují, že 84 % dotázaných uvádí, že se vždy chovají ke svým kolegům slušně. Hypotéza se tedy nepotvrdila. Ovšem ostatní respondenti uvádí, že se ke svým kolegům snaží chovat slušně, ale občas se neovládnou. To ale nesplňuje podmínku hypotézy, která se zaměřuje na slušné chování vždy. Hypotéza č. 2 Myslím si, že více jak 80 % respondentů zná pojem mobbing, ale skutečně se s takovýmto jevem na pracovišti setkalo méně jak 20 % dotázaných. Mobbing je dlouhodobé, opakované, záměrné poškozování kolegy, které vede k jeho ponížení. Tuto odpověď zvolilo 73 % dotázaných, první část hypotézy se tedy nepotvrdila, jak dokazuje tabulka č. 6 a graf č. 10.

62

Graf č. 3 ukazuje, že 12 % dotázaných považuje své pracovní prostředí za konfliktní nebo soupeřivé. Přesto 49 % dotázaných (51 lidí) se podle tabulky č. 3 setkalo osobně s negativním chováním, kde kolega nebo kolegyně byli původci tohoto chování u 70 % z celkového počtu 51 dotázaných, kteří odpovídali na tuto otázku, jak dokládá graf č. 4. Podle tabulky č. 5 se s negativním chováním vůči svému kolegovi setkalo 47 dotázaných (45 % ze všech respondentů). Pracovní úsilí respondentů je podle tabulky č. 10 shazováno od určitých spolupracovníků v 30 %, což znamená u 31 dotázaných. V grafu č. 16 se ale s drobnými vtípky, které mají negativní dopad a mohou být tedy znakem mobbingu se setkalo pouze 12 % dotázaných. Hypotéza se tedy spíše nepotvrdila, protože negativní chování vůči sobě nebo kolegovi registrovalo více jak 45 % dotázaných. Pojem mobbing správně označilo pouze 73 % dotázaných. Přesto ale v prostředí podporujícím vznik mobbingu pracuje pouze 12 % dotázaných a stejný počet se setkává s drobnými vtípky. Otázkou zůstává, zda si tyto vtípky jako znak mobbingu připouští, nebo zda je mobbing provozován jinou formou nátlaku. Hypotéza č. 3 Předpokládám, že více jak 50 % dotázaných ví, co je bossing a méně jak 10 % se s ním osobně setkalo. Bossing je šikana zaměstnance ze strany vedoucího pracovníka. Podle tabulky č. 7 takto odpovědělo 82 % dotázaných, S negativním chováním vůči své osobě se podle tabulky č. 3 setkalo 51 dotázaných, což představuje 49 %. Z těchto 51 dotázaných 28 % se setkalo s negativním chováním způsobeným nadřízeným, jak vypovídá graf č. 4. V přepočtu na všechny respondenty účastnící se výzkumu to je 14 % všech dotázaných. Podle tabulky č. 9 a grafu č. 14 je 39 % chyba vytýkána jinde než v soukromí. Hypotéza se potvrdila částečně, protože pojem bossing zná více jak 50 % dotázaných, ale s negativním chováním vycházejícím od nadřízeného se setkalo více jak 10 %.

63

Hypotéza č. 4 Myslím si, že 80 % dotázaných, jenž se s mobbingem setkalo, tuto situaci řešilo odchodem ze současného pracoviště jinam, a že mobbing se týkal pracovní oblasti asi dva měsíce a opakovalo se jednou týdně. Mobbing byl řešen odchodem jinam (na jiné oddělení, do jiného zařízení) pouze ve 4 %, jeden dotázaný (což představuje 2 % z 51 dotázaných, kteří odpovídali na tuto otázku) řešil mobbing započetím denního studia a následným odchodem ze zaměstnání. Celkem tedy ze současného působiště odešlo 6 % dotázaných. Vypovídá o tom tabulka č. 4 a graf č. 8. Terčem mobbingu byla pracovní oblast v 76 % odpovědí dle grafu č. 7. Podle grafu č. 5 nikdo z dotázaných neuvedl jako odpověď na otázku délky trvání negativního chování 2 měsíce, ale nejčastěji byly uváděny odpovědi do doby trvání 12 měsíců. 1x týdně se negativní chování podle grafu č. 6 opakovalo pouze u 10 % dotázaných, kteří odpovídali na tuto otázku. Hypotéza se tedy nepotvrdila. Hypotéza č. 5 Myslím si, že 70 % respondentů nespojuje úroveň vzdělání, délku práce na současném oddělení a vztahy na pracovišti. Graf č. 2 ukazuje, že 34 % dotázaných si myslí, že vzdělání sester neovlivňuje interpersonální vztahy na pracovišti. Podle grafu č. 19 si 62 % dotázaných myslí, že délka jejich praxe na současném oddělení neovlivňuje jejich vztahy k nově příchozím spolupracovníkům. Hypotéza se tedy nepotvrdila, neboť požadované odpovědi se vyskytly v méně jak 70 % odpovědí. Hypotéza č. 6 Podle mého názoru si alespoň 75 % dotázaných myslí, že komunikace na pracovišti probíhá v přátelském duchu a během pauzy si o práci nepovídají. 43 % dotázaných podle grafu č. 3 pracuje na pracovišti s přátelskými vztahy. Přátelskou komunikaci na pracovišti dle grafu č. 12 popisuje 80 % dotázaných. Tabulka č. 8 ukazuje, že 83 % dotázaných si během pauzy povídá o jiných tématech, než jsou ta pracovní. 64

Hypotéza se potvrdila částečně, protože jedna ověřující otázka nedosáhla v odpovědích požadované procentuální hodnoty. Hypotéza č. 7 Myslím si, že pouze 25 % dotázaných udržuje vztahy s kolegy i mimo pracoviště. Podle tabulky č. 12 se mimo pracoviště stýká 93 % dotázaných, z toho se 29 % setkává pouze v rámci seminářů a vzdělávacích akcí. Tito do vyhodnocování hypotézy nebudou zahrnuti. Vztahy jiné než pracovní mimo pracoviště udržuje 64 % dotázaných. Hypotéza se tedy nepotvrdila, protože počet respondentů udržujících vztahy s kolegy mimo pracoviště je vyšší, než předpokládá hypotéza. Hypotéza č. 8 Předpokládám, že více jak 60 % dotázaných je na svém současném oddělení spokojeno. Podle tabulky č. 13 je na svém současném oddělení plně spokojeno 74 % dotázaných. Hypotéza se tedy potvrdila.

Vyhodnocení cíle Cíl: Zjistit úroveň slušného chování a komunikace mezi sestrami ve zdravotnickém zařízení. Na svém oddělení je spokojeno 74 % dotázaných, s kolegy se mimo pracoviště setkává 64 % respondentů, 80 % dotázaných komunikuje s kolegy v přátelském duchu, 43 % respondentů si myslí, že pracují v přátelském prostředí, 84 % dotázaných se ke svým kolegům chová vždy slušně a většina dotázaných zná pojmy mobbing a bossing, přesto však nemalá část respondentů se setkala s negativním chováním vůči své osobě nebo kolegovi. Nastává tedy paradoxní situace, kdy se k sobě lidé chovají slušně, ale vyskytují se mezi nimi projevy negativního chování, které navíc trvají poměrně dlouhou dobu, nejčastěji do 12 měsíců. Úroveň chování a komunikace mezi sestrami se na jedné straně jeví jako vysoká, při bližším pohledu se ale snižuje. Zarážející je počet dotázaných, kteří se s negativním chováním vůči kolegovi setkali, ale nijak to neřešili. Mnoho respondentů dopisovalo poznámku, že do vztahů ostatních se nemíchají a nebudou řešit problémy druhých. 65

Na jednu stranu jsou vztahy na pracovišti popisovány jako přátelské, ale na druhou stranu každý jedná solitárně a snaží se hájit si své individuální zájmy bez zájmu o druhou osobu. Úroveň slušného chování a komunikace mezi sestrami ve zdravotnickém zařízení tedy není tak vysoká, jak se na první pohled zdálo.

3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Na základě zjištěných informací se nabízí jako možné řešení rozšíření supervizí, posílení důvěry mezi jednotlivými zaměstnanci, posilování kolektivu, posilování celkové firemní kultury, snaha o časný záchyt známek negativního chování, edukace zaměstnanců i jednotlivých stupňů řídícího managementu. Supervizí by bylo možné objektivně zhodnotit aktuální situaci na pracovišti a zachytit známky negativního chování na pracovišti. Posílení důvěry mezi jednotlivými zaměstnanci by mohlo vést k většímu zájmu o kolegy a k eventuální skupinové obraně proti agresorovi. Toto samé se týká posilování kolektivu. Posílení celkové firemní kultury ve smyslu boje proti mobbingu, nastavení pracovní atmosféry jinak než jako soupeřivou a konfliktní, by mohlo vést k prevenci mobbingu. Důležitou součástí prevence mobbingu je edukace lidí o problému a znacích mobbingu. Zájem o ostatní kolegy a snaha řešit mobbing by mělo být součástí pracovního života, vyskytne-li se takový problém. Samozřejmě že není v rámci dobrých vztahů řešit soukromé problémy druhých, ale mobbing by neměl být soukromým problémem, ale problémem celého kolektivu a organizace.

66

4 Závěr

Zásady společenského chování a komunikace jsou velmi důležité nejen ve zdravotnickém zařízení. Mobbing a bossing jsou významnou hrozbou pro organizaci (např. zdravotnické zařízení) jako takovou. Proto jsem si vybrala i toto téma jako svoji závěrečnou práci. Výzkumem se mi potvrdilo, že respondenti sice vědí, co je to mobbing a bossing, pracují v přátelském prostředí, ale přesto jich velké množství zažilo takovéto negativní chování vůči své osobně nebo vůči kolegům. Základní povědomí o tom, co je to šikana na pracovišti dotázaní mají, ale nejsem si jistá, nakolik takovéto chování dovedou rozlišit a pojmenovat v praxi. Řešení problémů spojených s porušováním zásad společenského chování a komunikace by mělo být součástí práce vedoucího pracovníka a managementu organizace. Velmi překvapivým zjištěním je pro mě počet lidí, kteří se s šikanou na pracovišti setkali. Šikana na pracovišti je téma, o kterém mnoho lidí nechce mluvit. Šikana na pracovišti může být skrývána, šikanovaný může být devalvován a přesvědčován o vlastní nicotnosti. Takovéto chování by mělo být ošetřeno v předpisech a právních normách již na úrovni podniku. Neméně překvapivá je již výše zmiňovaná informace, že velké množství dotázaných ví o šikaně kolegy, ale odmítají to řešit, protože "nebudou řešit jeho problémy", jak sdělovali někteří dotázaní. Někteří respondenti nechtějí řešit ani šikanu své osoby. V jednom navráceném dotazníku bylo dopsáno: "Řešila jsem to podle hesla: On do mě kamenem, já do něj chlebem." Důležitá je podle mého názoru informovanost lidí v této oblasti, aby chtěli a věděli, jak se mají bránit. Co se týká zásad společenského chování, s edukací by se mělo začít již v rodině, ve škole, ve zdravotnickém zařízení by se pracovníci měli zaměřovat nejen na chování a jednání vůči klientům, ale i vůči sobě navzájem. Zásady společenského chování mají usnadnit orientaci ve společnosti. Dodržování zásad společenského chování by mělo usnadnit i vztahy na pracovišti. Cílem práce bylo zjistit úroveň slušného chování a komunikace mezi sestrami ve zdravotnickém zařízení. Tento cíl byl podle mého názoru dosažen. Vztahy mezi sestrami jsou popisovány jako přátelské, přesto však se objevuje velké procento těch, které se setkalo s chováním jiným než slušným. Komunikace mezi sestrami je také ve více jak 80 procentech odpovědí popisována jako přátelská. Úroveň slušného chování a komunikace mezi sestrami 67

ve zdravotnictví je poměrně vysoká, zároveň je však snižována přítomností patologického chování na pracovišti. Pět stanovených hypotéz se tudíž nepotvrdilo, jedna se potvrdila zcela a dvě hypotézy se nepotvrdily.

68

Seznam použité literatury a zdrojů informací

1. BÁRTLOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 5. přepracované vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů. 2003. 181 s. ISBN 80-7013-391-0. 2. BEŇO, P. Můj šéf, můj nepřítel? 1. vydání. Brno: Vydavatelství ERA. 181 s. ISBN 80-86517-34-9. 3. Bossing [online]. [cit.2014-04-04]. Dostupné z: http://mobbing.net/bossing.htm. 4. BRÁZDOVÁ, D. Zásady společenského chování. 1. vydání. Praha: ROAD. 1991. 103 s. ISBN 80-85385-09-0. 5. FETTER, R. W. 72092. Mobbing a bossing čili šikana na pracovišti - lze se proti nim bránit? [online]. Vystaveno 20. 4. 2011 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/mobbing-a-bossing-cili-sikana-na-pracovisti-lze-seproti-nim-branit-72092.html. 6. HAYES, N. Psychologie týmové práce. 1. vydání. Praha: Portál. 2005. 192 s. ISBN 80-7178-983-67. HEŘMANOVÁ, J. et al. Etika v ošetřovatelství. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s. 2012. 200 s. ISBN 978-80-247-3469-9. 8. JANÁČKOVÁ, L. Základy zdravotnické psychologie. Praha: Triton. 2008. 100 s. ISBN 978-80-7387-179-6. 9. KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. 5. vydání. Praha: Portál. 2006. 147 s. ISBN 80-7367-181-6. 10. KRATOCHVÍLOVÁ, M. Zápisky zdravotní sestřičky - Ošetřovatelství - Komunikace v ošetřovatelství [online]. Vystaveno 1. 5. 2013 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://vnl.xf.cz/ose/ose-komunikace.php. 11. KRATZ, H.-J. Mobbing. Jak ho rozpoznat a jak mu čelit. 1. vydání. Praha: Mangement Press, NT Publishing, s. r. o. 2005. 131 s. ISBN 80-7261-127-5. 12. KŘIVOHLAVÝ, J. Tajemství úspěšného jednání. 1. vydání. Praha: Grada Publishing. 1995. 168 s. ISBN 80-85623-84-6. 13. KŘIVOHLAVÝ, J., PEČENKOVÁ, J. Duševní hygiena zdravotní sestry. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a. s. 2004. 80 s. ISBN 80-247-0784-5.

69

14. MIKULÁŠTÍK, M. Komunikační dovednosti v praxi. 2., doplněné a přepracované vydání. 1. vydání. Praha: Grada Publishing,a.s. 2010. 328 s. ISBN 978-80-247-2339-6. 15. Mobbing am Arbeitsplatz [online] [cit 2014.04-01] Dostupné z: http://www.berufsstrategie.de/bewerbung-karriere-soft-skills/mobbing-amarbeitsplatz.php. 16. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ (MPSV). Jak se vypořádat s mobbingem na pracovišti?[online]. Vystaveno 4. 1. 2010 [cit. 2014-03-14]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/804. 17. SMEJKAL, V., BACHRACHOVÁ, H. Lexikon společenského chování. 4. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s. 2008. 280 s. ISBN 978-80-247-2327-3. 18. SVOBODOVÁ, L. Nenechte se šikanovat kolegou. Mobbing-skrytá hrozba. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a. s. 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2474-4. 19. ŠLAISOVÁ, I. Evalvační a devalvační prvky v komunikaci [online]. Vystaveno 9. 6. 2009 [Cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/evalvacni-adevalvacni-prvky-v-komunikaci-429761. 20. ŠPAČEK, L. Malá kniha etikety pro každý den. 1. vydání. Praha: Mladá fronta a. s. 2010. 176 s. ISBN 978-80-204-2251-4. 21. VENGLÁŘOVÁ, M. A KOL. Sestry v nouzi. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s. 2011. 192 s. ISBN 978 - 80 - 247 - 3174 - 2. 22. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada Publishing, a.s. 2006. 144 s. ISBN 80-247-1262-8.

70

Seznam tabulek a grafů Graf č. 1 - Posouzení nejvyššího dosaženého vzdělání

39

Graf č. 2 - Sehrává roli úroveň vzdělání v interpersonálních vztazích?

42

Graf č. 3 - Vyjádření povahy vztahů na pracovišti

43

Graf č. 4 - Původce negativního chování vůči respondentovi

45

Graf č. 5 - Délka trvání negativního chování

46

Graf č. 6 - Intervaly negativního chování

47

Graf č. 7 - Cíle útoku negativního chování

48

Graf č. 8 - Způsoby řešení negativního chování

49

Graf č. 9 - Porovnání způsobů řešení negativního chování vůči kolegovi

50

Graf č. 10 - Porovnání znalosti pojmu mobbing

51

Graf č. 11 - Znalost pojmu bossing

52

Graf č. 12 - Porovnání povahy komunikace na pracovišti

53

Graf č. 13 - Komunikace během pauzy

54

Graf č. 14 - Způsob vytýkání chyb na pracovišti respondentů

55

Graf č. 15 - Srovnání přítomnosti nebo absence devalvace úsilí ze strany kolegy

56

Graf č. 16 - Míra přítomnosti drobných vtípků na pracovišti s negativním dopadem

57

Graf č. 17 - Používání slušného chování ke kolegům

58

Graf č. 18 - Porovnání důvodů, kvůli kterým se dotázaní stýkají se svými kolegy

59

Graf č. 19 - Vliv délky praxe na současném oddělení v přístupu k nově příchozím kolegům

60

Graf č. 20 - Výhrady ke komunikaci a mezilidským vztahům na současném oddělení ovlivňující spokojenost

61 71

Tabulka č. 1 - Délka praxe ve zdravotnictví

40

Tabulka č. 2 - Délka praxe na současném oddělení

41

Tabulka č. 3 - Osobní zkušenost s negativním chováním vůči své osobě

44

Tabulka č. 4 - Porovnání způsobů řešení negativního chování (v %)

49

Tabulka č. 5 - Porovnání výskytu negativního chování vůči kolegovi zaznamenané respondenty

50

Tabulka č. 6 - Znalost pojmu mobbing

51

Tabulka č. 7 - Znalost pojmu bossing

52

Tabulka č. 8 - Témata komunikace během pauzy

54

Tabulka č. 9 - Místo vytýkání chyby pracovníkovi

55

Tabulka č. 10 - Devalvace úsilí ze strany spolupracovníků

56

Tabulka č. 11 - Aplikace slušného a společenského chování vůči kolegům

58

Tabulka č. 12 - Účel setkávání se s kolegy mimo pracoviště

59

Tabulka č. 13 - Spokojenost respondentů na jejich současném oddělení

61

72

Seznam příloh Příloha č. 1 - Dotazník

74

Příloha č. 2 - Potvrzení o umožnění dotazníkového šetření v Nemocnici Havlíčkův Brod

78

Seznam použitých zkratek apod. - a podobně atd. - a tak dále MPSV - Ministerstvo práce a sociálních věcí např. - například

73

Přílohy Příloha č. 1 Dotazník Dobrý den. Jmenuji se Petra Wisterová a jsem studentkou Vysoké školy polytechnické v Jihlavě oboru Všeobecná sestra v kombinované formě. Tento dotazník je součástí mé bakalářské práce na téma Zásady slušného chování a komunikace ve zdravotnickém zařízení. Velice Vás prosím o vyplnění dotazníku a ujišťuji Vás, že Vámi poskytnuté informace budou použity zcela anonymně a pouze pro účely mé bakalářské práce. Vaše odpovědi prosím zakroužkujte. Děkuji za Váš čas. Petra Wisterová Váš věk je: a) do 35 let

b) 36 až 50 let

d) 51 let a více

1) Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) střední s maturitou

c) bakalářské

e) specializační

b) vyšší odborné

d) magisterské

f) jiné - prosím napište....................

2) Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví? a) 0 - 10 let

b) 11 - 25 let

c) více jak 25 let

3) Jak dlouho pracujete na současném oddělení? Prosím napište:.....................

4) Myslíte, že vzdělání sester sehrává roli v interpersonálních vztazích na pracovišti? a) ano

b) ne

c) nevím

5) Označte prosím slovo, které podle Vás nejvíce vystihuje vztahy na Vašem pracovišti: a) příjemné

c) přátelské

e) soupeřivé

b) profesionální

d) konfliktní

6) Setkal/la jste se někdy s negativním chováním vůči Vaší osobě? a) ne

b) ano 74

Jestliže jste na otázku č. 6 odpověděli NE, přejděte prosím až k otázce č. 12. 7) Kdo byl původcem negativního chování vůči Vám? a) kolegyně /kolega

b) podřízený/á

c) nadřízený

8) Jak dlouho takové chování trvalo nebo stále ještě trvá? Prosím dopište:.................................

9) Jak často se takové chování opakovalo? Eventuelně v jakých intervalech? Prosím napište: ......................................................................................................

10) Čeho se negativní chování vůči Vám týkalo/týká? c) konkrétně vlastní osoby (např. vzhled, oblékání…)

a) pracovní oblast b) soukromý život 11) Jak jste to řešil/a? a) řešil/la jsem to s nadřízeným

b) odešel/odešla jsem na jiné oddělení, do jiného zařízení apod. c) nechtěl/a jsem to řešit d) nevím, jak to řešit e) jinak - prosím napište:...............................................................

12) Setkal/la jste se někdy s opakovaným a negativním postojem kolegy vůči kolegovi? a) ano - řešil/la jste to? prosím napište jak:......................................... b) ne

13) Označte prosím slovní spojení, které podle Vás odpovídá pojmu mobbing a) dlouhodobé, opakované, záměrné poškozování kolegy, které vede k jeho ponížení b) snaha o zvýšení pracovního nasazení na pracovišti c) tento pojem neznám

75

14) Označte prosím slovní spojení, které podle Vás odpovídá pojmu bossing a) šikana zaměstnance ze strany vedoucího pracovníka b) tento pojem neznám c) zasvěcování vedoucího pracovníka do jeho povinností

15) Jak byste popsala komunikaci na Vašem oddělení a) přátelská b) striktně profesionální c) moc spolu nekomunikujeme, pouze to nejnutnější d) jinak - napište prosím jak:..................................................................

16) Na co se zaměřujete v komunikaci během pauzy? a) pouze na pracovní záležitosti b) o práci se nebavíme, máme spoustu jiných témat c) nevím, většinou mám pauzu sama a ostatní si se mnou nepovídají

17) Je-li Vaší práci a chování něco vytýkáno, děje se tak: a) v soukromí

c) před klienty

b) před kolegy

d) je úplně jedno, kde se zrovna nacházíme

18) Myslíte, že je Vaše úsilí na pracovišti shazováno ze strany spolupracovníků? a) ano b) ano, ale spolupracovníků

c) ne pouze

od

určitých

19) Setkáváte s drobnými vtípky, které se opakují a v následcích na Vás mají negativní dopad? a) ano, pravidelně

c) nevím, nesleduji to

b) ano, občas

d) ne

76

20) Jednáte se svými spolupracovníky vždy slušně? a) ano, vždy b) snažím se, ale občas se neovládnu c) nevím, je mi jedno co si o mém chování a jednání spolupracovníci myslí d) ne

21) Z jakého důvodu se obvykle setkáváte s kolegy mimo pracoviště? a) různé semináře a vzdělávací akce v rámci naší profese a oboru b) občas zajdeme na kávu a podobně c) máme společné zájmy d) jiné - prosím doplňte:.......................................... e) s kolegy se mimo zaměstnání nestýkám

22) Myslíte, že délka Vašeho působení na současném oddělení ovlivňuje Vaše chování k nově příchozím spolupracovníkům? a) ano

b) ne

c) nevím

23) Jste na svém současném oddělení spokojena/spokojený? a) ano

b) ne

c) s výhradami ano - týkají se tyto výhrady komunikace a mezilidských vztahů mezi kolegy? Prosím napište buď ano nebo ne:..............................................................................................

Děkuji za Váš čas strávený vyplněním tohoto dotazníku. Petra Wisterová

77

Příloha č. 2

78

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

Recommend Documents