VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Cyklotrasy po vybraných ztracených místech Šumavy Bakalářská práce

Autor: Martina Dubová Vedoucí práce: Mgr. Eva Horňáková Jihlava 2013

Copyright © 2013 Martina Dubová

Abstrakt Dubová, Martina: Cyklotrasy po vybraných ztracených místech Šumavy. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Mgr. Eva Horňáková. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář Jihlava 2013. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části je popsána Šumava obecně - historie, zeměpis i pamětihodnosti. Pojednává o Šumavě jako atraktivním turistickém cíli a to hlavně z pohledu historie. Praktická část se zabývá návrhy cyklostezek vedoucích po zaniklých obcích a osadách. Cílem práce je obohatit cyklisty, pěší i běžkaře o poznatky z historie o místech, kterými projíždí. Vytvořená práce s informačním letákem v příloze mohou sloužit jako námět pro zpracování turistických a cyklistických průvodců. Klíčová slova Národní park Šumava, historie, vysídlení, cyklistika, původní obyvatelé, nedotčená příroda

Abstract Dubová, Martina: Biking around selected lost places of the Bohemian Forest. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Tourism. Supervisor Mgr. Eva Horňáková. Specialist Qualification Grade: bachelor Jihlava 2013. The bachelor thesis is separated into theoretical and practical part. In the theoretical part is generally described Šumava mountains – history, geography, and sightseeing. It deals about Šumava mountains like about atractive touristic object and mainly from the sight of the perspective of history. The pactical part deals with proposal of cycle tracks, which are running across vanished villages and settlements. The aim of the thesis is enrich the bikers, walkers and the cross – country skiers with knowledges of history places, which they are running across. The created thesis with information leaflet are going to serve as a topic for creating tourist or cycle guides. Keywords National park Šumava, history, displacement, cycling, indigenous settlement, intact nature

4

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Mgr. Evě Horňákové za její cenné rady, ochotu, připomínky a trpělivost při vypracování této bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala Janu Blechovi za poskytnutý materiál, fotografie a informace z Muzea Kvildy o celém území Šumavských plání.

5

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

6

Obsah Úvod ...........................................................................................................................................9 1

Teoretická část ................................................................................................................11 1.1

2

Šumava .......................................................................................................................11

1.1.1

Obecné informace o Šumavě ..............................................................................11

1.1.2

Historie................................................................................................................12

1.1.3

Vysídlení .............................................................................................................14

1.1.4

Budování Lipenské přehrady ..............................................................................17

1.1.5

Národní park .......................................................................................................18

Praktická část ..................................................................................................................22 2.1

Kvilda .........................................................................................................................22

2.1.1 2.2

Tipy na výlet do okolí .........................................................................................25

Trasa č. 1 – Za Alpskou vyhlídkou ............................................................................26

2.2.1

Františkov ...........................................................................................................27

2.2.2

Svinná Lada ........................................................................................................29

2.2.3

Borová Lada ........................................................................................................29

2.2.4

Knížecí Pláně ......................................................................................................31

2.2.5

Bučina .................................................................................................................33

2.3

Trasa č. 2 – Za poznáním Kvildského okolí ..............................................................37

2.3.1

Nový Svět ...........................................................................................................38

2.3.2

Paseky a Šindlov .................................................................................................40

2.3.3

Nové Hutě ...........................................................................................................41

2.3.4

Zlatá Studna ........................................................................................................43

2.4

Trasa č. 3 – Povydřím ................................................................................................45

2.4.1

Horská Kvilda .....................................................................................................46

2.4.2

Zhůří....................................................................................................................47

2.4.3

Svojše ..................................................................................................................48

2.4.4

Čenkova pila .......................................................................................................48

2.4.5

Srní ......................................................................................................................48

2.4.6

Vchynicko – Tetovský kanál ..............................................................................49

2.4.7

Vchynice – Tetov ................................................................................................50

2.4.8

Antýgl .................................................................................................................50

2.4.9

Rechle .................................................................................................................51 7

2.4.10

Modrava ..............................................................................................................52

2.4.11

Filipova Huť........................................................................................................53

2.4.12

Korýtko ...............................................................................................................53

3

Závěr ................................................................................................................................54

4

Seznam použité literatury ..............................................................................................55 4.1

Knižní zdroje ..............................................................................................................55

4.2

Internetové zdroje.......................................................................................................57

5

Seznam použitých zdrojů ...............................................................................................59

6

Přílohy ..............................................................................................................................65

8

Úvod Šumava je rozsáhlá oblast, která je propletena tajemstvím své nedávné historie. Život v této nehostinné krajině nebyl jednoduchý a přitom tu stávaly vesnice s více než 1000 obyvateli, kteří si na zdejší podmínky zvykli a žili spořádaným životem. Po celém území Šumavy vymizelo nepočitatelné množství vesnic. Zmapovat všechny zaniklé obce na Šumavě je prakticky nemožné. Po vstupu do míst, kde se kdysi nacházel střed horské obce, lze spatřit pouze lesy a louky s pozůstatky základů budov. Tato práce je zaměřena na oblast Šumavských plání v okolí Kvildy, kde se vyskytuje několik, kdysi významných, zaniklých osad. Existuje jen několik publikací zabývajících se zkoumáním této problematiky. Nejvýznamnější knihy se spoustou stěžejních informací jsou publikace Krajem šumavských Lad od Karla Petráše, Kapitoly z minulosti Kvildy od rodačky Jaroslavy Vávrové a Šumava – příroda, historie, život od kolektivu autorů zabývající se do hloubky vysídlením obcí. Kroniky o jednotlivých obcích jsou k dispozici v archivech, ale čerpání z nich je velmi složité, protože jsou psané německy a ručně. Výše jmenované knihy obsahují velmi cenné informace právě z kronik a zápisů o obcích. Avšak ještě dnes je spousta nezodpovězených otázek o osudu osad a některé události jsou jen domněnky starousedlíků. Cílem této práce je prozkoumat, co stálo za zničením ve své době dobře prosperujících obcí, vyhledat co nejvíce dostupných informací o jejich historii a vytvořit tři cyklostezky, které návštěvníky obohatí o střípky z historie míst, kudy budou projíždět. Dalším cílem je seznámit s obtížností cyklotras, popsat co mohou turisté u zaniklých míst spatřit dnes a vytvořit skládací informační leták o trasách. Metodou zkoumání byl terénní výzkum – návštěva Informačního centra Kvilda a Svinná Lada, Muzea a Obecního úřadu Kvildy, kde je Stálá expozice historie Kvildy a Bučiny. Autorka pátrala také v archivech v Jihlavě, Strakonicích a Prachaticích, nejvíce informací k tématu dostala v Prachaticích, kde byla odkázána na digitální kroniky na internetu. Práce se dělí na úvod, teoretickou a praktickou část práce, závěr, seznam použité literatury a přílohy.

9

Úvod se zabývá tématem a cílem práce, kterého by se během psaní bakalářské práce mělo dosáhnout. V teoretické části je Šumava popsána jako celek, obsahuje informace o její historii a postupném osidlování, Národním parku Šumava, ekologických formách cestovního ruchu a důvody vysídlení a zničení obcí v poválečné době. Praktická část se týká přímo vypracování cyklotras a charakteristiky obcí, které na cestě leží. K popisu jsou dodány i obrázky porovnávající místa z dobových fotografií se současným stavem. U některých obcí je nabídnut tip na atraktivity v okolí míst, kterými se projíždí, pro případ, že by si někdo chtěl udělat po cestě ještě zastávku mimo vyznačenou cyklotrasu. V závěru jsou shrnuty nejdůležitější informace o cyklotrasách a zhodnocení, zda se podařilo dosáhnout předem vytyčených cílů. V seznamu použité literatury jsou vypsány veškeré použité literární i internetové zdroje, ze kterých se práce skládá. V poslední části přílohy je umístěn informační skládací leták zahrnující všechny tři tratě.

10

1

Teoretická část

1.1 Šumava 1.1.1 Obecné informace o Šumavě Šumava je pohoří rozkládající se v příhraniční oblasti jihozápadních Čech na území dlouhém asi 150 kilometrů. Tvoří průsečík tří zemí a to České republiky, Spolkové republiky Německo a Republiky Rakousko. Na severu začíná Všerubským a na jihu končí Vyšebrodským průsmykem. Část území spadá do Bavorského lesa, který spolu se Šumavou patří k Českému masivu. Nejvyšší horou je Velký Javor (1 457 m), který leží na bavorské části Šumavy. Nejvyšším vrcholem české strany je Plechý (1 378 m). Nejrozsáhlejším územím jsou Šumavské pláně v centrální části Šumavy klesající do nekonečných údolí, které jsou často vyplněny rašeliništi. [1] Horotvorné přeměny zemského povrchu před miliardou let vyzvedly na tomto území horstvo, které se svými rozměry podobá Alpám. V dalších dobách bylo přirozenou erozí horstvo upravováno, současná podoba Šumavy se začala utvářet ve třetihorách, v období před 2,5 milionu až 8 tisíci lety v době ledové. Při ústupu ledovců pak vznikala kamenná moře a ledovcová jezera, která jsou pro Šumavu typická. [1] Celá tato oblast od Českého Krumlova (památka UNESCO) přes Lipenskou přehradu až po Železnorudsko, kde se nacházejí ledovcová jezera, je chráněna pro svou panenskou přírodu. Nekonečné šumavské lesy ukrývají kamenná moře, Čertovu stěnu, nejznámější Prales Boubín, legendární šumavské slatě a rašeliniště, dravé prameny Vydry a Křemelné a další přírodní unikáty. Součástí tohoto území je Národní park Šumava, který je největší chráněné přírodní území v ČR, kde dodnes žijí vzácné nebo jedinečné druhy zvířat a mnoho druhů vzácných a chráněných rostlin. [2] Charakteristické jsou hluboké lesy, údolí s průzračnými řekami, loukami a pastvinami. Z horských vrcholů jsou při příznivém počasí vidět i Alpy. Dále jsou typická kamenná moře, hrady, hradiště, kostelíky, kaple, půvabné usedlosti a technické památky. Šumavu lze pozorovat z různých pohledů – projít pěšky, na kole, v zimním období na běžkách a v letním období naopak ze člunu nebo lodě z Vltavy či Otavy. Od roku 1990, 11

kdy bylo zrušeno hraniční pásmo, je turistům otevřená téměř nedotknutá příroda a všechny hraniční přechody pro cyklisty i pro pěší. [2] Turisty vítá množství šumavských a pošumavských měst i vesnic, které mají návštěvníkům co nabídnout. Z Pošumaví můžeme jmenovat města na zlatonosné Otavě jako Sušici, Horažďovice, Strakonice a Písek. Mezi nejznámější a nejnavštěvovanější hrady patří Rožmberk, Rabí, Kašperk a nejvýše položený hrad v České republice Vítkův Hrádek s výhledem na celou vodní nádrž Lipno. Vrcholy hor na hranicích s Německem jako Plechý, Třístoličník, Luzný nebo Jezerní hora jsou přirozenými místy pro výhledy do kraje. Dalšími možnostmi pohledu do kraje jsou rozhledny. Kleť, která je nejstarší v České republice, Poledník ležící v nadmořské výšce 1315 m. n. m. a rozhledny na vrcholcích Boubína, Javorníku a Pancíře nabízí nezapomenutelné a neopakovatelné pohledy po jedinečné Šumavě a při příznivém počasí i na vrcholy Alp. [2] Šumava v oblasti Železnorudska směrem k Lipnu je tvořena pláněmi. Celkově mají pláně rozlohu 670 km², převažují vysoko položené roviny. Největší část představují Kvildské pláně, tvořeny převážně žulou, a rašeliniště se zakrslými břízami nebo klečemi. Celkově převažuje smrkový porost. Za nejvyšší bod je zde považována Velká Mokrůvka (1 370 m. n. m.). Další známé hory jsou Poledník (1 315 m. n. m.) a Antýgl (1 253 m. n. m.). Významnou plochu představují Knížecí Pláně, kde se nacházejí otevřená údolí a nedotčená krajina. Podle názoru autorky je právě nepoškozená krajina hlavním důvodem přívalů turistů a proto je třeba přírodu chránit, aby nebyla lidmi narušena. Šumava je pohoří, kde pramení několik známých řek jako Vltava, Otava a Úhlava. V oblasti plání pramení Vltava tvořená Studenou a Teplou Vltavou, které se stékají u Černého Kříže. Otava vzniká soutokem Křemelné a Vydry u Čeňkovy pily. Vydra je díky svému kamenitému korytu považována za nejkrásnější řeku a také turisticky nejnavštěvovanější. [2]

1.1.2 Historie V pravěku Šumava kvůli přírodním podmínkám prakticky osídlená nebyla. Dokládá to absence jakéhokoliv sídliště nebo pohřebiště, které by svědčily o trvalém pobytu lidí. Z období, kdy naše území obývali Keltové, se dochovaly zbytky hradišť Sedlo a Obří 12

Hrad nedaleko Sušice. Počátek osidlování lze datovat od doby vzniku obchodních stezek, kdy se začali lidé na Šumavě usazovat nastálo. Poloha na stezkách se stala pro obyvatele obcí významným zdrojem příjmů, neboť vybírali daně a mýtné. Nejvíce se k nám dovážela sůl, koření, tkaniny, víno, jižní plody. Z našeho území bylo vyváženo pivo, obilí, chmel, med, vosk, kůže a koně. [1] Mezi nejznámější patřila Zlatá stezka, která dosáhla svého rozkvětu v 16. století. Stezka vedla z Pasova přes jižní část Šumavy do Prachatic. Nejhodnotnějším dopravovaným artiklem se stala sůl, která byla dovážena ze zásobáren v rakouském Hallstattu, Reichenhallu a Halleinu. Odtud byla přepravena do německého Pasova a nadále po Zlaté stezce do Čech do Prachatic, jež sloužily jako sklad soli pro celé území Čech. Stezku tvořily tři linie a kvůli ochraně byly vybudovány hrady Kašperk, Kunžvart, Stožec a Hus na české straně Šumavy a Kalkenstein a Wolfstein na bavorské straně hranic. [3] U stezek postupně vznikaly objekty určené nejprve pro střežení těchto cest a přenocování, později se některá střediska rozrůstala a byla povýšena na královská města. Ve městech se většinou vybíralo mýto, vařilo pivo, rozvíjela řemesla, služby a zábavné podniky. Některá města, například Prachatice, obdržela plná královská práva trhu. [1] Šumava se stala zajímavou i svým nerostným bohatstvím, především zlatem, které se v četných rýžovištích nejdříve rýžovalo a později těžilo zejména v okolí Kašperských Hor. Život v této nehostinné krajině nebyl jednoduchý. Kvůli kratšímu vegetačnímu období bylo složité provozovat i zemědělství. Některé práce měly pouze sezónní charakter, lidé hledali často obživu v cizině. [4] Další fáze osídlení proběhla v 16. století, když se na Šumavě začalo s budováním skláren a s tím související těžbou dřeva. Těžba dřeva se stala pro obyvatele nejdůležitějším zdrojem obživy, proto byl vybudován i Schwarzenberský kanál na plavení dřeva do vnitrozemí. Myšlenka vybudovat kanál z důvodu spojení Vltavy a Dunaje vznikla už ve 14. století. Zrealizování proběhlo až v 18. století, kanál se nejdříve nazýval Krumlovsko – vídeňský a až později byl přejmenován na Schwarzenberský. [5] Schwarzenberský kanál se dochoval v původním stavu až dodnes a je považován za atraktivní technickou památku, okolo které vede značné množství cyklotras. Šumavě, jako hraničním horám, byl vždy přikládán velký strážní význam. Za třicetileté války tu bylo vybudováno opevnění, jehož zbytky je možno spatřit u Strážného a

13

u Dobré v jižní části Šumavy. V okolí Lenory a v údolí Otavy lze vidět bunkry z opevnění republiky z roku 1938. Zbytky dalšího opevnění z doby nedávno minulé oddělujícího kapitalistickou a socialistickou Evropu v podobě železné opony lze najít téměř všude. [1] K uzavření státních hranic na česko – bavorské a česko – rakouské straně došlo při převzetí moci komunisty v roce 1948. Příhraniční region se tak proměnil v oblast, kde byl veškerý život podřizován vojenským a bezpečnostním cílům. Překračování hranic bylo omezeno a tak docházelo k potlačování kulturního, sociálního i hospodářského života v šumavském regionu. Ještě před 60 lety byly na území dnešních pastvin, křovin a lesů živé obce se stovkami obyvatel. Ničení staveb a památek od doby josefínské, kdy byl zničen například kostelík Všech Svatých u Rabí, neustále přibývalo. V 50. letech se tento přístup stal standardním přístupem úřadů ke všem šumavským památkám. Ničení nabylo takového rozsahu, že mladší generace usedlíků nemají ani přehled kolik vsí, kostelů, kaplí a dalších památek bylo srovnáno se zemí. Až v posledních desetiletích se probudil vyšší zájem místních obyvatel o tuto oblast a tak se začalo s postupnými opravami dochovaných a poničených kaplí a kostelíků. [6]

1.1.3 Vysídlení 1.1.3.1 50. léta I přesto, že vztahy všech šumavských obyvatel byly do 2. světové války více než přátelské, čeští Němci se nechali ovlivnit německým nacionalismem, který přerostl ve 2. světovou válku. K vysídlení šumavských obcí došlo právě po 2. světové válce. Důvodem byl odsun německých obyvatel, kteří zde žili. Při tomto odsunu v letech 1945–46 došlo k úplnému vysídlení desítek šumavských obcí. Československá vláda chtěla vylidněné oblasti obsadit slovanským obyvatelstvem, avšak nepříznivé šumavské podmínky – zeměpisná poloha a klimatické podmínky, nebyli pro nově příchozí obyvatele atraktivní. Další nevýhodou byla blízkost hranic s Německem. Hlavním cílem bylo neosidlovat vesnice v blízkosti německých hranic a vytvořit obranný pás, aby se území stalo pro případnou invazi německého obyvatelstva nedostupné. [6]

14

Dne 14. 6. 1945 vzneslo ministerstvo obrany nárok na několik rozlehlých oblastí, kde by mohly cvičit mohutné tankové a dělostřelecké svazy. Jednou z nejznámějších oblastí se stal vojenský újezd Boletice, který 17. 5. 1946 schválila vláda. O několik měsíců později, po odsunu původních německých obyvatel, začalo toto území sloužit k výcviku vojsk. Boleticko se tak stalo jedinou oblastí Šumavy, kde po několik set let nežilo prakticky žádné české obyvatelstvo. Větší podíl na devastaci Šumavy měla poválečná ideologie, která zničila vše, co předchozí obyvatelé vybudovali. Více než 10 let po válce byly likvidovány nejen obydlí, stáje, mlýny, pily, hamry a elektrárny, ale také kaple, kostely a i některé hřbitovy. Zanikla tak spousta šumavských obcí, osad a samot. [6] Na Šumavě po odsunu německého obyvatelstva hluboce klesl počet lidí se stálým bydlištěm. Některé osady nebyly zalidněny vůbec. Ve vesnici stálo mnoho opuštěných domů, kterým se postupem času začaly propadat střechy. Nově příchozí obyvatelstvo začalo používat opuštěné chalupy jako levný stavební materiál. I přesto, že většina lidí byla věřící, stávající německé sakrální památky nepovažovali za své a proto kostely a kaple mimo osídlené oblasti byly vykradeny a přestaly sloužit k náboženským účelům. [6] Nejhorší vliv na osídlení Šumavy měl komunistický puč v roce 1948. Bylo stanoveno hraniční a zakázané pásmo, kde byl omezen veškerý vstup z důvodu útěku lidí, kteří nesouhlasili s komunistickým režimem. Vytvoření pásem se později projevilo i v pozitivním smyslu a to z důvodu, že nebyla poškozena šumavská krajina a nedošlo k žádné devastaci přírody. Hraniční pásmo mělo na šířku několik kilometrů a zakázané pásmo přímo u hranic několik set metrů. Vstup do zakázaného pásma byl pro všechny, kromě obyvatel se stálým bydlištěm, omezen. V roce 1951 došlo k vysídlení všech obcí v zakázaném pásmu a z hraničního pásma byly vyhnány všechny ,,státně nespolehlivé osoby“. O rok později došlo k vytvoření nového vojenského újezdu Dobrá Voda na území Prášil, Stodůlek a Zhůří. Všichni obyvatelé byli odsunuti a majetek zestátněn. V roce 1953 bylo vydáno rozhodnutí, že všechny budovy v zakázaném pásmu budou zničeny bez ohledu na jejich vlastníka. Platilo to na všechna stavení kromě budov, které budou moci být využity pro armádu nebo Pohraniční stráž. [6] K dalšímu odlivu obyvatel a zániku obcí či některých stavení došlo na začátku 50. let, kdy byla zestátněna půda kvůli kolektivizaci zemědělství. Lidé, kteří na Šumavu přišli 15

právě kvůli získání půdy, se navraceli zpět do vnitrozemí a začala chátrat další stavení. V roce 1956 bylo ministerstvem místního hospodářství vydáno prohlášení o zboření opuštěného nemovitého majetku z důvodu zlepšení vzhledu krajiny. Došlo k likvidaci tisíců domů a dalších staveb. Určené budovy byly odstřeleny a materiál použit například na silniční kámen. Roku 1957 byla vydána ministerstvem vnitra zvláštní směrnice, díky které hraniční pásmo potkal stejný osud jako zakázané pásmo před 4 lety. Zmizely obce Bučina, Knížecí Pláně, osady okolo Strážného a Českých Žlebů. Ničení se dočkaly i sakrální památky a to jak ve vojenských výcvikových prostorech, tak i při výstavbě lipenské vodní nádrže. [3] 1.1.3.2 60–80. léta První polovina 60. let byla ještě ve znamení doznívající destrukční vlny památek z let 1956–60. Po krátkém uvolnění na konci 60. let, kdy byly odstraněny drátěné zátarasy podél hranic, byl v 70. a 80. letech znovu zostřen pohraniční režim. Hned na začátku 70. let byly obnoveny drátěné zátarasy, nikoliv však na stejných místech, ale mnohem hlouběji do vnitrozemí. Došlo tedy k dalším zásahům do krajiny a některé domy, které v 50. a 60. letech stály před zátarasy, se ocitly za nimi. Znamenalo to další odsun zbytku obyvatelstva ,,za dráty“, nicméně ne už tak masový. Za dřevěnými zátarasy zůstaly domy i sakrální památky. [6] U sakrálních památek v 70. letech docházelo k chátrání. V důsledku toho jich muselo být několik zničeno. Jednalo se například o kostel v Novém Světě nebo Prášilech. 1.1.3.3 90. léta Teprve až 90. léta znamenala pro Šumavu obrození a konec ničení obcí a památek. Po pádu komunismu zde zůstala prázdná místa po některých obcích a osadách, z dalších zbyla jen torza. Charakteristické byly také objekty zemědělské velkovýroby a bytovky. Řada památek byla v havarijním stavu. Právě v 90. letech začali vyhnaní sudetští Němci i český stát investovat do nutných oprav desítky milionů korun. Obnovena byla řada poškozených kostelů a kaplí, objevilo se několik nově vybudovaných staveb. Renovací se dočkaly i křížové cesty, například ve Frymburku nebo Vimperku. V posledních letech se do oprav zapojují místní samosprávy a občanská sdružení. Ze záměrů, které obce mají, je v plánu obnovení poutní kaple u Borových Lad, kaple sv. Štěpána severně od Kvildy, kaple ve Filipově Huti a ve Zhůří u Rejštejna. Některé obce se vydaly proti 16

trendu rekonstruování památek a naopak došlo k demolici poškozených kaplí, například ve Strážném. Vedení Národního parku Šumava se taktéž zapojilo do oprav sakrálních památek. Nejvíce přispělo na opravu sv. Kříže v Hůrce nebo k obnově křížů a kamenných památek na území parku. [6] Největším podnětem pro obnovu Šumavy bylo otevření hranic a zrušení nepřístupného hraničního pásma v roce 1990. V roce 2002 došlo ke zrušení újezdu Dobrá Voda, což přilákalo velké množství návštěvníků z České republiky i zahraničí. Příliv turistů byl impulsem pro vybudování restaurací, penzionů a jiných turistických zařízení.

1.1.4 Budování Lipenské přehrady Nápad vybudovat lipenskou přehradu vznikl z důvodu každoročních záplav při jarním tání sněhu a při letních bouřkách. Tento problém se začal řešit už v roce 1897, kdy bylo v plánu na horní Vltavě vybudovat soustavu 26 přehrad, které by měly být schopny zadržet veškeré přívaly vody. K nápadu vybudování přehrady došlo až počátkem druhé poloviny 30. let 20. století. Důležité bylo vybrat nejvíce vhodné místo, které by vyhovovalo i místním obyvatelům. Vystavění přehrady a zároveň vodní elektrárny mělo tu výhodu, že dodání elektriky mohlo probíhat v období nejvyšší spotřeby elektřiny s malými výrobními náklady. Kvůli přehradě musely být odlesňovány lesy, háje, osamělé stromy i aleje podél silnic. Zbořeny byly i domy a zmizelo několik osad, například obec Dolní Vltavice a část Frymburka. Zbytky vesnice Frymburk mohou nadšení potápěči spatřit asi v 10 metrové hloubce pod vodní hladinou. I přes tento negativní následek výstavba přehrady přilákala velké množství turistů a celá oblast se stala turisticky velmi vyhledávanou. [7] V obci Černá v Pošumaví a sousední Hůrce byly v provozu grafitové doly, které nejvíce profitovaly v první polovině 19. století. Díky své kvalitě se tuha stala známá po celém světě a Hůrka se řadila k největším producentům tuhy na světě. Podnik prosperoval až do roku 1927, avšak hospodářská krize firmu položila. V roce 1940 byly doly zrušeny a v roce 1958 zaplaveny lipenskou přehradou. [8] Přehrada se stala rekreačním střediskem pro domácí i zahraniční turisty a díky své rozloze je právem nazývána ,,české moře“. Autorka tímto připomíná, jaké významné části Šumavy se pod hladinou uměle vybudované nádrže nacházejí.

17

1.1.5 Národní park Národní park Šumava je s rozlohou 68 064 ha největší v České republice. K vyhlášení došlo 20. 3. 1991 a od roku 1990 byl zařazen do mezinárodní sítě biosférických rezervací UNESCO. Patří sem tři z celkem osmi ledovcových jezer a to Plešné, Laka a Prášilské. Národní park Šumava chrání typické ekosystémy středoevropské horské krajiny, zejména lesy, ledovcová jezera, rašeliniště a horské louky, včetně všech jejich vývojových stádií. [9] 1.1.5.1 Flóra V Národním parku Šumava se celkově nachází více než 500 chráněných druhů rostlin, z toho 69 velmi ohrožených. Celá oblast je známá výskytem velkých šumavských rašelinišť. Mezi nejznámější, dnes již téměř vyhynulé, rostliny patří hořeček mnohotvarý pravý. Mezi další endemitské rostliny patří oměj šalamounek, hořeček mnohotvarý český, zvonečník černý, prstnatec májový rašelinný atd. Rašeliniště jsou nepříznivě ovlivňovány celou škálou hospodářských činností, například lesnictvím a zemědělstvím. Zásadním negativním faktorem je jakákoliv změna vodního režimu. Těžba rašeliny je dalším narušujícím faktorem, který sice v minulosti pomohl znovuoživení rašelinotvorných procesů, avšak mnohá menší rašeliniště z tohoto důvodu úplně zmizela. [9] 1.1.5.2 Fauna Šumava je domovem původní středoevropské lesní zvířeny. Chybí pouze větší šelmy jako medvěd a vlk, které byly vyhubeny člověkem v 19. století. Již ve středověku byli vyhubeni velcí kopytníci zubr a los, který je však opět součástí zvířeny, i když jen v jižní části Šumavy. Velké druhy kopytníků, především jelen lesní, jsou myslivecky obhospodařovány. Z atraktivních druhů se dnes nejvíce vyskytuje rys ostrovid. Hlavním obsahem péče o zvěř v národním parku je ochrana původních a ohrožených druhů a optimalizace početnosti druhů. Charakteristické pro lesy vyšších poloh Šumavy je zejména zastoupení ptáků. Z nich jsou nejznámější např. lesní kuři – tetřev hlušec v horských lesích, tetřívek na rašeliništích a otevřených mokřadech a celoplošně hojnější jeřábek lesní. [10] 18

1.1.5.3 Ochrana národního parku K vyhlášení národního parku o rozloze 681 km² vedly mimořádné přírodní hodnoty oblasti. Ministerstvo životního prostředí v té době předpokládalo, že vysoká hospodářská hodnota šumavských lesů by mohla být předmětem zájmu těžařských společností, které v té době vznikaly. Hrozilo i vybudování lyžařských sjezdovek, vleků a s tím spojených rekreačních zařízení. Proto se uvažovalo o co největší rozloze parku. V plánu bylo zařadit i Boubín, v tom případě by došlo k pokrytí téměř celé jihočeské části Šumavy. Velká rozloha a protáhlý tvar parku vedly k tomu, že by na území bylo mnoho obcí, jejichž obyvatelé také s rozlohou nesouhlasili. Prosazovala se varianta odrazu Národního parku Bavorský les, a to převážně na území Západočeského kraje. [11] Po vyhlášení Národního parku Šumava v roce 1991 začalo docházet k postupným změnám v koncepci obhospodařování šumavských lesů. Neustálý tlak ze strany laických ochránců přírody přispěl ke změnám a k rozšiřování I. zón národního parku. I přesto byly opomíjeny nejzákladnější zásady ochrany lesa. Přemnožení kůrovce hrozilo po několik desetiletí ze sousedního Bavorského lesa, který byl napaden už před rokem 2000. Po vichřicích Kyrill a Emma v letech 2006–08 došlo k polomům, při kterých byla zničena jižní část Šumavy a většina dřeva zůstala bez zpracování. Bohužel stále přibývá nebezpečných a neschůdných míst po nezpracovaných polomech a šíří se plochy kůrovcem zničeného mrtvého lesa. [11] Ústup od osvědčených metod ochrany lesa a neprověřené experimentování přivodily katastrofu, kterou Šumava nezažila od druhé poloviny 19. století. Byly postiženy i nejcennější lokality se zbytky přirozených šumavských lesů, které měly být základem přirozené obnovy a mohly také sloužit jako cenný zdroj osiva původního šumavského smrku. [11] 1.1.5.4 Nepřístupná území Pohyb je v národním parku dovolen na většině území. Pouze do I. zón lze vstupovat jen po turisticky značených trasách. Podobně je to i v chráněné krajinné oblasti, kde je vstup omezen do některých přírodních rezervací. Zákaz vstupu udávají informační tabule. Hranice I. zóny národního parku, přírodní rezervace nebo přírodní památky se pozná podle značení na stromech nebo kůlech. Pokud jsou na stromě dva červené pruhy, jedná se o pohled do rezervace, pokud je nakreslen jen jeden pruh, znamená to, že se návštěvník už v rezervaci nachází a měl by ji opustit. Za neoprávněný vstup hrozí pokuta. 19

Omezení zakazují vstup zejména do oblastí, kde roste či žije chráněný druh rostliny či živočicha, které jsou vstupem lidí ohrožení. Vstupy jsou ale zakázány i tam, kde by sešlapání vegetace a půdy vedlo k ohrožení celého chráněného ekosystému. [12] 1.1.5.5 Ekologické formy cestovního ruchu na Šumavě Národní park je nejvíce chráněné území s téměř nedotknutou přírodou, proto je nutné, aby tento stav zůstal zachován. Pěší se řídí speciálním značením shodným se sítí pěších tras vyznačených běžným pásovým způsobem používaným Klubem českých turistů. Mezi nejnavštěvovanější destinace patří Modravsko, Prášilsko a Kvildsko. Šumava nabízí i množství naučných stezek, například Medvědí stezku, která vede mezi Ovesnou, Jeleními Vrchy a Černým křížem, dále Stifterův okruh, Boubínský prales, Churáňovsko, Povydří a Tříjezerní slať. [13] Národní park Šumava se přizpůsobil i vozíčkářům a rodinám s kočárky a vytvořil čtyři trasy, které jsou tvořeny asfaltem, pískovou cestou, dřevěným chodníkem nebo trávou a jsou pro rodiny či vozíčkáře vhodné. [13] Jelikož je národní park na hranicích s Německem a Rakouskem, existuje po celé délce hranic několik přechodových míst. Původně jich bylo 18, ale po vstupu do Schengenského prostoru jejich počet vzrostl na 27. [13] Celá Šumava nabízí nepřeberné množství cyklotras a cyklostezek a ideální podmínky pro zimní turistiku na běžkách. Pozvolná stoupání a mírné sjezdy jsou charakteristická pro rozsáhlé Šumavské Pláně. [13] Díky nadmořské výšce, která se pohybuje většinou okolo 1 000 m. n. m., jsou i sněhové podmínky po většinu zimy dostatečné. V národním parku se celkem nachází 250 km lyžařských tras. Je zde vybudováno několik sjezdovek a to jak z české strany Šumavy, tak i ze strany bavorské. Patří sem lyžařské areály jako Lipno nad Vltavou, Zadov, Špičák, Velký Javor a Hochficht. Sjíždět vodu je v národním parku dovoleno pouze na řekách Vltava, Otava a Vydra. K nejoblíbenějším a nejnavštěvovanějším řekám ve vodáctví patří bezesporu Vltava. [13]

20

Hippoturistika se zatím rozvíjí, do budoucna se připravuje návaznost na již fungující trasy. Je v plánu vybudovat stovky kilometrů stezek, několik desítek servisních stanic pro turisty i zvířata. Například na Kvildě se připravují dvě stanice. [13] Autorka se snaží připomenout, že Šumava je místo, které má turistům v dnešní době co nabídnout, i přesto, že v minulosti zde nebyla prakticky žádná turistická infrastruktura.

21

2 Praktická část Cílem praktické části je zpracovat tři cyklotrasy, které budou převážně situovány po zaniklých obcích v oblasti Kvildy na Šumavě. Jako výchozí bod je ve všech cyklotrasách zvolena právě Kvilda, protože patří mezi nejvýznamnější turistická střediska centrální Šumavy. Turistické zázemí na Kvildě je velmi rozvinuté, je zde množství apartmánů, sedm penzionů a dva hotely. Většina místních lidí se cestovním ruchem živí. Při popisu cyklotras je uváděna historie hlavně zaniklých obcí a popis Kvildy, kde budou cyklisté ubytovaní. U některých vesnic při cyklotrasách jsou popsány zajímavosti, které si budou moci turisté nezávisle na cyklotrase prohlédnout, aby si každý mohl vybrat atraktivity, které ho zajímají. Okrajově jsou popisovány i vesnice, které sice nejsou zaniklé, ale mají také co nabídnout.

2.1 Kvilda Kvilda leží uprostřed Šumavských plání v nadmořské výšce 1065 m. n. m. a patří k nejvýše položeným obcím u nás. Původně nesla německý název Gefilde – v překladu pláně. V okolí jsou louky a pastviny, v jarních obdobích plné barevných květů – žlutých pryskyřníků a starčeků, růžových silenek a fialových kakostů. Nachází se zde i chráněné druhy hořec panonský, prha arnika nebo oměj šalamounek. Člověkem vytvořené bezlesí pozvolna přechází v les, většinou smrkový. Ten je domovem například tetřeva hlušce, tetřívka obecného, jelena lesního, srnce obecného nebo ryse ostrovida. [14] První obyvatelé sem byli zavedeni z důvodu rýžování zlata na Jezerním a Hamerském potoce a od vzniku na tzv. Horní Zlaté stezky se stala Kvilda hlavní obcí centrální Šumavy. V 18. století zde byly vybudovány pily, sklárny, hamry a prosperovalo zde i mnoho dalších řemesel. Kolem roku 1870 zasáhly oblast katastrofální vichřice a z okolních lesů vznikly rozlehlé polomy s následnou kůrovcovou kalamitou. [15] V okolí můžeme najít sejpy připomínající těžbu zlata v minulosti. Když zanikl obchod na Horní Zlaté stezce, rozvoj obce se zpomalil. Lidé se díky tomu začali věnovat práci v lese a začaly vznikat sklárny. Na začátku 19. století čtyři hamry v obci zhotovovaly kosy, srpy, nože, sekery a pily. Dřevo se tak stalo hlavním bohatstvím obce, topilo se s ním ve sklářských pecích a hamrech, ale rozvíjel se i dřevozpracující průmysl, v pilách se vyráběly mimo jiné i hračky pro děti. Spojení s okolními vesnicemi nastalo 22

v roce 1851, kdy byla vybudována cesta do Vimperka, v roce 1870 silnice do Filipovy Huti a na Modravu a v letech 1934–35 na Borovou Ladu. [16] Do 2. světové války zde žilo převážně německé obyvatelstvo, Kvilda se nazývala Aussergefild a měla charakter horského městečka. Fungovaly tu dva koloniály, čtyři pekařství a cukrářství, čtyři řeznictví, obchod s obuví Baťa, obchod s textilem a několik trafik. Působilo zde osm krejčí, šest obuvníků a několik holičů. Turisté měli možnost se ubytovat v šesti hostincích, které poskytovaly i stravu. Využít se dalo i taxislužby, dvou nákladních autodopravců nebo povoznictví. V obci nechyběl ani lékař, který sloužil i pro okolí. Ve zdejší škole se vyučovalo německy a v roce 1936 přibyla i jednotřídka, kterou navštěvovalo 5 českých a 15 německých žáků. V této době na Kvildě bydlelo 1 450 obyvatel, po odsunu německých obyvatel se jich zde ustálilo okolo 200. Z obce, která původně byla dřevařská, se stalo středisko průmyslu, řemesel a obchodu. [14] V meziválečném období patřila Kvilda díky svému ekonomickému potenciálu, škole a kostelu sv. Štěpána k nejvýznamnějším obcím v této části Šumavy. V roce 1945 žilo v obci 1 120 obyvatel. Dnes je to pouhých 180 trvale žijících obyvatel. [14] Domy byly jednoduché a s citem zasazené do krajiny. Jelikož obec vznikla jako osada podél Zlaté stezky, domy byly řazeny lineárně. V roce 1889 na Kvildě propukl požár, kvůli kterému shořel střed vesnice včetně kostela. Do této doby byla Kvilda popisována jako celodřevěná vesnice. Dřevo bylo velmi důležitou surovinou, která byla k dispozici z okolních lesů, a tudíž sloužila jako dobrý stavební materiál. Místní obyvatelé věděli o dobré izolační schopnosti dřeva, proto domy byly vystavěny s dřevěným roubeným plášťem, zakryty zdobeným šindelem a svisle pobity širokými prkny. Typická jsou malá obdélníková okna, nízké dveře a to, že vše bylo pod jednou střechou, jak část obytná, tak i hospodářská. [14] Dnes je Kvilda rekreační obcí. V jejím středu stojí kostel sv. Štěpána, který je obložen šindelem. Postavený byl v letech 1892–94 podle vzoru gotického kostela v Knížecích Pláních. Směrem na Borovou Ladu, v části Vilémov, jsou k vidění dřevěné domky z 19. století. Pro turisty, kteří se chtějí dozvědět něco o historii, je připravena stálá expozice historie Kvildy a Bučiny, kde najdou historické fotografie, model kostela a šumavských stavení nebo lidový nábytek. [18] Kvildu jsme mohli spatřit i ve filmech Král Šumavy, Markéta Lazarová, Pod jezevčí skálou a Za trnkovým keřem. O historii se můžeme dozvědět v expozici o místních dě23

jinách v budově obecního úřadu. Najdeme zde archivní fotografie, pohlednice, katastrální mapy, řemeslnické nástroje, lidový nábytek, podmalby na skle, ukázku školní třídy a modely staveb. [18] Tab. 1: Přehled vývoje počtu obyvatel obce Kvilda (zdroj: Kapitoly z minulosti Kvildy, [19])

Rok

Počet obyvatel

Počet domů

1793

380

50

1819

558

64

1840

724

72

1870

1 121

80

1921

1 084

122

1950

238

144

Z tabulky můžeme vidět, že rozmach obyvatelstva Kvilda zaznamenala v první polovině 19. století, kdy počet vzrost o 400 obyvatel za 30 let. Ve středu Kvildy žilo 412 osob, v Hamerských Domcích 246, ve Vydřím Mostě 132, v Tremlově statku 8, v Lesních Domcích 52, ve Vilémově 83, v Hraběcí Huti 60 a ve Františkově 91 osob. Domy zde původně neměly popisná čísla, nesly označení podle obyvatel nebo jiných charakteristických znaků. Za nejstarší část obce můžeme považovat Vesničku. Tab. 2: Návštěvnost Kvildy za poslední 3 roky (zdroj: Statistika Informačního centra Kvilda)

Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec Celkem

2010 4 285 7 850 4 355 584 3 782 6 060 17 830 18 660 7 025 2 960 x 1 500 74 891

2011 4 000 7 060 3 330 770 5 240 7 210 17 280 16 660 8 630 3 180 20 2050 75 430

2012 5 160 6 900 4 205 600 5 090 5 980 17 950 19 970 525 x x 2 435 68 815

Z tabulky lze vyčíst, že počet návštěvníků se pohybuje v jednom měsíci zhruba na stejných číslech. Je vidět, že Kvilda je opravdu turistickým centrem, které je navštěvováno jak v zimě, tak i v létě. 24

2.1.1 Tipy na výlet do okolí 2.1.1.1 Jezerní slať Jezerní slať je rašeliniště mezi Kvildou a Horskou Kvildou v I. zóně národního parku. Dosahuje hloubky 8 metrů a rozlohy 104 ha. Rašelina byla až do roku 1934 těžena. Najdeme zde bujnou vegetaci jako kleč horskou, břízu zakrslou, borovici blatku, hořec šumavský a mrazové formy smrku. V roce 1974 byla vybudována naučná ministezka se 120 metrů dlouhým dřevěným chodníkem a s vyhlídkovou věží. [20] 2.1.1.2 Pramen Vltavy Pramen se nachází v pralesovitých porostech ve výšce 1 172 m. n. m. 7 km jižně od Kvildy. V okolí rostou smrky starší než 300 let. Od roku 1923 zde stávala chata Klubu českých turistů, která sloužila za 2. světové války jako pracovní tábor, ale byla v 60. letech zrušena. V současné době u pramene najdeme informační tabuli. [21] 2.1.1.3 Přírodně poznávací okruh Nelesní krajina Jedná se o 4 km dlouhý naučný okruh po okolí Kvildy, který poukazuje na dřívější hospodaření lidí v kraji. Výchozím bodem je jižní okraj Kvildy a symbolem naučné stezky je brouk svižník. [22] 2.1.1.4 Přírodně poznávací okruh Národní park 6,5 km dlouhý okruh nabízí celkové informace o Národním parku Šumava. Jako symbol je využita babočka a výchozím bodem je Bučina. [23]

25

2.2 Trasa č. 1 – Za Alpskou vyhlídkou

Obr. 1: Znázornění trasy č. 1 (zdroj: www.mapy.cz, [24])

Plán trasy: Kvilda – Františkov (3,5 km) – Svinná Lada (6,7 km) – Borová Lada (7,8 km) – Knížecí Pláně (13 km) – Bučina (16 km) – Kvilda (22 km) Náročnost – středně náročná Doporučení – pro začátečníky i pokročilé Délka trasy – 22 kilometrů Výchozím místem za Alpskou vyhlídkou je Kvilda. Odtud cesta pokračuje po mírně klesající hlavní silnici II/167 směr Borová Lada. Asi v polovině cesty, po 3,5 km, se nachází první bod této cyklotrasy, Františkov.

26

2.2.1 Františkov Františkov je samota, část obce Kvilda. Trvale zde žije jeden obyvatel. Historie obce je datována od roku 1749, kdy na území vznikla sklárna ,,U pivního hrnce – Biertopfhütte“. Psal se rok 1802 a František ze Sickengenn, nový majitel velkozdíkovského panství, což je oblast sahající od Zdíkova přes Masákovu Lhotu, Nové Hutě, Františkov, Kvildu, Bučinu až k Horské Kvildě, se rozhodl vedle postavit novou větší sklárnu o dvou pecích. [25] V roce 1852 se stal majitelem Velkého Zdíkova hrabě František Antonín z Thunu a Hohensteinu a nechal zde vybudovat novou sklárnu, brusírnu skla, jednu pec na tavbu křemene, dva mlýny a dva domky pro dělníky. V roce 1895 byla vídeňským podnikatelem Jacobem Krausem sklárna přestavěna na papírnu a právě v tuto dobu byla nabídnuta lidem z okolí pracovní příležitost. Zaměstnáni byli obyvatelé z Kvildy, Nových Hutí, Borových a Svinných Lad, celkem okolo 200 lidí. Papírna se postupně rozrostla, v roce 1920 se stala akciovou společností a dokonce si koupila svůj nákladní automobil, který dovážel dřevo na nádraží na Lipku. Právě na Lipce stálo velké složiště dřeva a naložilo se kolem 60 vagonů za měsíc. Měsíčně se odvezlo i kolem 40–50 vagonů papíru. Silnice z Lipky přes Borovou Ladu do Františkova byla tedy nejvytíženější komunikací na celé Šumavě. [26]

Obr. 2: Celkový pohled na Františkov (zdroj: Stálá expozice historie Kvildy a Bučiny na Kvildě)

27

Bohužel tuto papírnu zasáhla krize a v roce 1930 musela být zavřena. V roce 1941 byla ve Františkově zrušena i škola a v budově bylo ubytováno 20 ruských zajatců. Podle výpovědi starousedlíků zajatců pořád přibývalo. Byli využíváni na práci v lese, na rašeliništích a odstraňování sněhu z cest. Celý Františkov byl po 2. světové válce srovnán se zemí a dnes na jeho místě roste les. Můžeme zde dnes ale najít ještě zbytky sklepení továrny, která byla během války zabrána nacisty. Ti v továrně montovali stíhačku Messerschmitt ME – 262, která byla prvním operačně nasazeným bojovým letounem. Hlavní vchody do tohoto podzemí byly odstřeleny a tak existuje možnost, že se ve sklepení nachází cenné dokumenty. [27] Dochovala se dodnes funkční malá vodní elektrárna, která vyráběla energii pro provoz papírny. V jedné z obytných budov je sezonně otevřena Galerie Šumava s výstavou obrazů, plastik, dřevořezeb, fotografií a s expozicí tradičních řemesel a pracovního nářadí. Malý pomníček za lávkou přes Vltavu připomíná místa, kudy po roce 1948 prchali lidé za pomoci převaděčů před komunistickým režimem do Německa. [28]

Obr. 3: Pomník převaděčů ve Františkově (zdroj: vlastní fotografie)

Po prohlédnutí obce Františkov pokračuje trasa dále po silnici II/167 na Borovou Ladu a další zastávkou bude Svinná Lada s jejím okouzlujícím Chalupským jezírkem.

28

2.2.2 Svinná Lada Německy se tato osada nazývala Seehaid, ležela v blízkosti slatě asi 1 km od Borových Lad. V dřívější době disponovala 30 typicky šumavskými staveními, dodnes jich zbylo pouze 7. Bydlelo zde obyvatelstvo pouze německé národnosti. Vznik obce je datován do roku 1760, kdy byla vystavěna jako osada dřevařů. Ti se ale později začali zabývat i zemědělstvím. Od roku 1895, kdy v nedalekém Františkově byla sklárna přestavěna na papírnu, našlo tam několik obyvatel Svinné Lady zaměstnání. Ostatní se zabývali těžbou rašeliny, která se v papírně používala jako palivo. Svinná Lada měla velkou vazbu se sousední obcí Nové Hutě a to především kvůli příbuzenským vazbám. V provozu byla trafika a obchod se základními potravinami. U dvou ševců si bylo možno nechat udělat boty. Obec měla i svůj hasičský sbor a dechovou kapelu. [28] Svinná Lada byla v okolí vyhlášena výrobou dřeváků a těžbou rašeliny v Chalupském jezírku. Hloubka vytěžené rašeliny dosahovala až tří metrů. Ukončena byla v roce 1946 a dnes můžeme po pravé straně vidět pozůstatky po těžbě. Život v této oblasti byl těžký nejen pro dospělé, ale i pro děti, které musely do školy docházet několik kilometrů na Nový Svět. V zimě byla cesta velmi obtížná. Rodiče dětem museli prošlapávat stopu anebo děti musely jít přes Borovou Ladu. Proto pro ně byla vybudována cesta zvaná Kirchensteig přes slatě a Vydří potok. [28] V roce 1855 bydlelo v 9 chalupách 96 obyvatel, v roce 1910 ve 20 staveních 164 obyvatel a v roce 1930 ve 30 staveních 191 obyvatel. [28] Po návštěvě této obce a Chalupského jezírka pokračuje okruh do obce Borová Lada, kde je možnost občerstvení či oběda.

2.2.3 Borová Lada Tato obec se nachází na soutoku Malé Vltavy, Teplé Vltavy a Vydřího potoka v nadmořské výšce 900 m. n. m. Už v roce 1721 zde kníže František Adam nechal zřídit knížecí revír a byla postavena lovecká chata Jägerhäuser – později část obce Na Myslivnách. Známou historii této obce můžeme datovat od roku 1750, ze kterého se dochovala pamětní kniha. K osídlení došlo v roce 1750 převážně lidmi z okolních panství a obec fungovala jako dřevařská osada. V roce 1855 zde stálo již 26 domů, ve kterých bydlelo celkem 230 obyvatel. Jelikož obec leží na soutoku tří říček, tato poloha a využi-

29

tí přírodní energie vedlo k vytvoření průmyslové výroby. Vystavěny byly tři pily, mlýn, malý hamr a továrna na výrobu sirek. Naopak v obci chyběly sakrální památky – kostel i kaple. Proto se bývalí statkáři Franz a Dorote Müller z Borových Lad rozhodli vystavět v roce 1860 kapli Svatého kříže. Vedle kaple byl v roce 1864 zasazen železný kříž, který se na rozdíl od kaple, dochoval dodnes. [29] Po křížové cestě se 14 kapličkami se pravidelně konala Anenská pouť, které se účastnili i lidé z okolí. Starousedlíci tvrdí, že vedle kaple byla studánka s křišťálovou vodou a měla léčebné účinky. [30] Do roku 1946 byla osídlena převážně německým obyvatelstvem, jmenovala se Ferchenhaid, pak Bříza a dnešní název nese od roku 1948. Jako tradiční řemeslo převládalo kolomaznictví. V roce 1940 zde žilo 400 lidí, fungovala pošta, čtyři obchody s pečivem a tři hospody. Původní chalupy najdeme na kraji obce, kde stojí dosud zachovaná šumavská stavení se skládanými lomenicemi. V centru obce je zástavba bytovek. [31] V dnešní době se znovuobjevila myšlenka obnovit kapli a křížovou cestu. Díky dobrovolníkům se opět koná Anenská pouť na přelomu července a srpna a patří k nejvýznamnějším událostem obce. [30] Borová Lada má dnes asi 300 stálých obyvatel, ale je obcí, která k sobě přidružuje i některé okolní osady a samoty jako Nový Svět, Svinná Lada a zaniklé obce Knížecí Pláně, Zahrádky, Černá Lada, Šindlov a Paseka. Rozkládá se částečně v Národním parku a částečně v Chráněné krajinné oblasti Šumava. Nabízí široké turistické vyžití jak v létě, tak i v zimě. Disponuje množstvím značených tras pro pěší i cyklisty, v zimě upravovanými běžeckými tratěmi v délce přes 50 km. [32] 2.2.3.1 Tip na výlet do okolí V okolí se nachází Chalupská slať, rašeliniště s jezírkem o rozloze 1,3 ha. Přístupná je dnes pro turisty po dřevěném chodníčku až přímo k jezírku. Jelikož se nachází v I. zóně národního parku, je dovoleno se pohybovat pouze po vyznačených trasách. Tato slať je typická plovoucími ostrůvky s blatnicí bahenní, která se vyskytuje jen vzácně. Mezi další chráněné druhy patří borovice blatka, bříza pýřitá i masožravá rosnatka okrouhlolistá. Rašeliniště dosahuje hloubky až 7 metrů a její část byla na počátku 19. století vytěžena. Dnes už opět zarůstá přirozeným borovým lesem. V okolí slati jsou pastviny. [29] 30

Jak napovídá rozcestník ve středu obce, pokračuje okruh po cyklostezce č. 1040 směrem na Knížecí Pláně. Jelikož cesta vede národním parkem, hned v Borových Ladách se mine závora, která zakazuje vjezd všem motorovým vozidlům. Odtud bude mít trať po silnici s asfaltovým povrchem stoupající charakter. Vede tudy i naučná stezka ,,Les“ s povídáním o lese. Nedaleko odtud je vrch Vyhlídka, kde stojí 8 metrů vysoká rozhledna. Právě kvůli její výšce není na tuto vyhlídku doporučeno jít, protože se nachází přímo v korunách stromů a výhled odtud není dostatečný. Délka trasy do Knížecích Plání je 5 km za mírného stoupání.

2.2.4 Knížecí Pláně Obec ležela v nadmořské výšce 1021 m. n. m. Byla založena již v roce 1792 knížetem Schwarzenbergem, který dal souhlas k tomu, aby si zde 48 rodin založilo dřevařskou osadu. Původní název obce byl Fürstenhut, jelikož většina obyvatel byla německé národnosti, ale také se jí říkalo Schöne Ebene – Pěkná vyhlídka. Nejstarší písemná zmínka o počtu domů a obyvatel se zachovala z roku 1840, kdy zde stálo již 59 domů, v nichž bydlelo celkem 521 osob. Tehdy obec měla myslivnu, lesní hájovnu, mlýn, pilu, školu, obecní úřad, čtyři hostince a také stanoviště hraniční stráže. V roce 1830 byl vystavěn hřbitov a v roce 1861 došlo k položení základního kamene nového kostela, který byl slavnostně vysvěcen 27. ledna 1864 za účasti široké veřejnosti. V roce 1865 byla v Knížecích Pláních zřízena samostatná fara, tehdy zde v 60 domech žilo 725 osob. [33] V pozdějších letech docházelo ke vzrůstu počtu domů, avšak počet obyvatel měl klesající tendenci. Knížecí Pláně až do roku 1902 patřily pod obec Kunžvart – dnešní Strážný. Poté byl vystavěn vlastní obecní úřad přímo v obci a ta se stala samostatnou. V roce 1930 žilo v Knížecích Pláních celkem 458 osob, z toho bylo pouhých osm osob české národnosti, zbylí obyvatelé byli Němci. V poválečné době většina obyvatel uprchla do Německa a zbytek, 58 osob, bylo odsunuto. [34] Kamenný kostel sv. Jana Křtitele, ve kterém se konali mše, navštěvovali i lidé z okolí. V roce 1912 ale vyhořel, takže zůstalo jen obvodové zdivo. Netrvalo to dlouho a kostel byl znovu opraven a zrekonstruován. Potkal ho stejný osud jako ostatní budovy v Knížecích Pláních. 19. srpna 1956, 10 let po odsunu tamějších obyvatel, byl kostel vyhozen do povětří. Ke kostelu byl připojen hřbitov, kde byli pochováni místní občané. 31

I ten byl zničen. Snahou pozůstalých, pod vedením Hanse Baiera, který se narodil v okolních Chaloupkách, byl kostel v letech 1991–92 obnoven. Slavnostního otevření a vysvěcení se 28. června 1992 zúčastnilo 700 německy i česky mluvících občanů. Dnes je hřbitov hojně navštěvován turisty. [35]

Obr. 4: Obnovený hřbitov v Knížecích Pláních (zdroj: fotograf Jan Blecha)

Na místě kostela v roce 1993 byl vztyčen 13 metrů vysoký kříž, který v roce 2007 zničila vichřice a tak byl nahrazen menším. Dnes se před tímto křížem nachází zrekonstruovaný velký rodový znak Schwarzenbergů, který byl v těchto místech nalezen. Dále je k vidění pomník padlým v obou světových válkách a památný sloup s vytesanými symboly šumavských hor – sekera, krumpáč a smrk. [33]

32

Obr. 5: Původní rodový znak Schwarzenbergů (zdroj: vlastní fotografie)

Po zhlédnutí zbytků obce a asi 100 metrů vzdáleného hřbitova a kostela, pohledem na krásné šumavské pláně pokračuje putování za hlavním cílem – za Alpskou vyhlídkou po zpevněné cyklostezce č. 1023 směrem na 3 km vzdálenou Bučinu. Ačkoliv cesta vede stále do kopce, hotel Alpská vyhlídka nabídne nezapomenutelný pohled do širokého okolí.

2.2.5 Bučina Bučina je obec ležící na samých hranicích s Německem. Severní část obce je zalesněná, tvořená horami Stráž, Holý vrch a Stolový hřbet. Jižní část obce, která je dnes už bezlesá, se ke státní hranici snižuje a nejnižšího bodu dosahuje v nadmořské výšce 910 m. n. m. Oproti tomu střed obce leží v nadmořské výšce 1 162 m. n. m., proto je Bučina považována za jednu z nejvýše položených obcí na Šumavě. Severní část oblasti kolem Bučiny je odvodňována Teplou Vltavou a potokem Bučina, které pokračují do Severního moře, kdežto jižní část území je odvodňována Čertovou vodou a Červeným potokem a patří pod povodí Dunaje. Nachází se zde rozvodí Severního a Černého moře. 33

Díky horám okolo Bučiny je zde klima mírnější a teplejší než v okolních obcích. Na území obce je možno vidět staré višňové stromy, které připomínají, že tu kdysi stávaly rozsáhlé statky. [36] Založení obce je datováno v druhé polovině 18. století, kdy byly položeny první základy. Bučina vznikla v místech, kde dříve rostly bukové lesy a odtud získala své jméno. Symbol buku se vyskytl také ve znaku obce. V roce 1366 procházela územím tvz. Kašperskohorská větev pasovské Zlaté stezky, proto mělo místo velmi výhodnou polohu. Prvními osadníky bylo sedm rodin a dalších pět rodin pak založilo vedlejší obec Chaloupky. Nejstarší dochovaná zmínka z roku 1793 uvádí v Bučině třináct domů, v nichž žilo celkem 100 osob. V roce 1820 žilo v obci 125 osob v 15 domech. Podle pamětní knihy bylo v roce 1923 v Bučině celkem 41 domů s 347 obyvateli. O 7 let později v roce 1930 bylo na sčítání zaznamenáno 316 německých a 29 českých obyvatel. Češi zde pracovali zejména jako celníci a v počtu jsou zahrnuti i členové jejich rodiny. [36] Stavěny byly typické šumavské dřevěné domy s kamennou podezdívkou. Domy také byly přizpůsobeny tamějším krutým podmínkám. Ve staveních bylo vše pod jednou střechou – obytná část, chlévy, stodola i ubytování pro čeleď. Z Bučiny vedl systém rozvádějící užitkovou vodu až po Chaloupky. Bučina se stala samostatnou obcí v roce 1867 a měla svého vlastního rychtáře, později starostu. Zemědělství znamenalo hlavní zdroj obživy pro všechny obyvatele. Většinou místní obyvatelé pěstovali žito a oves, ze kterých pekli černý chléb, a později i brambory a zelí. Zelí bylo v každé rodině nakrouháno a sloužilo jako zdroj vitamínů. [36] Obyvatelé chovali krávy, ovce, vepře a koně. Mladý dobytek byl žádán v Čechách i v Bavorsku, protože byl velmi silný a odolný z důvodu tvrdých klimatických podmínek. [37] Jak se píše v kronice obce, většina lidí chodila do lesa sbírat lesní plody, které později usušila a prodávala. Největší zájem o ně byl v sousedním Bavorsku, kde za ně občané dostali lépe zaplaceno. Nejvíce lidí našlo práci právě v okolních lesích. Dřevo bylo nejdůležitější surovinou pro všechny obyvatele. Ze dřeva se stavěly domy, dřevěným potrubím tekla voda, vyráběl

34

se z něho nábytek i zemědělské nářadí. Dřevo se v oblasti Bučiny zpracovávalo ve třech pilách – Kufnerova pila, Seewaldova pila a Reichartova pila. [36] Od roku 1820 děti z Bučiny navštěvovaly školu v Knížecích Pláních. Protože cesta v zimním období byla náročná, obec stanovila učitele, který děti vyučoval v místním hostinci. V roce 1869 byla postavena škola kompromisně mezi Bučinou a Chaloupkami, aby to měly děti z Chaloupek co nejblíže. [36] Bučina neměla vlastní kostel. Nejbližší se nacházel v sousedních Knížecích Pláních. Byla proto alespoň vybudována kaplička zasvěcená Panně Marii. Potkal ji ale stejný osud jako kostel v Knížecích Pláních – v roce 1956 byla srovnána se zemí. Stejně tak skončilo i dalších 50 domů v Bučině. Na počest občanů zde 22. června 1992 byla vybudována kaplička nová.

Obr. 6: Zrekonstruovaná kaplička z roku 1992 v Bučině (zdroj: fotografka Jaroslava Vávrová)

Bučina vzhledem ke své nadmořské výšce nabízí nesrovnatelný výhled na okolní hory Šumavy a Bavorského lesa, při pěkném počasí jsou vidět i vrcholky Alp. Díky těmto podmínkám začala být Bučina postupně značně turisticky navštěvována. Kromě výhledu ještě turisty láká asi 1 km vzdálený pramen Vltavy. Kvůli tomuto zájmu byly vybudovány hostinské pokoje. Postupně zde byly tři hostince – U Tyroláka, hostinec Kufner a Plechinger. Na přelomu let 1922/23 byl vybudován moderní hotel Alpská vyhlídka s 17 pokoji a 51 lůžky. V letech 1938/39 byl vybudován hotel Peschl s 25 komfortně zařízenými pokoji, ústředním topením, teplou a studenou vodou, koupelnami a vyhlíd35

kovou terasou. Hotely byly využívány i v zimě, protože ve třicátých létech se začala rozšiřovat lyžařská turistika. [37] Druhá světová válka odvedla z obce mladé muže a ztratila se pracovní síla. Bučinští občané vítali německou armádu vřele, ale později začali mít obavy o svůj budoucí osud. Na konci války byla Bučina osvobozena americkou armádou. 24. 7. 1945 bylo v Bučině 10 Čechů a 273 Němců. Za hranice po válce uteklo několik rodin, zbylé byly transportovány do Vimperka a poté odsunuty do Německa. 30. 11. 1946 v Bučině nebyl ani jeden Němec. [36] Když vzniklo zakázané pásmo, do kterého Bučina patřila, zůstal zde jen Peschlův hotel, který využívali vojáci pohraniční stráže. Obec byla zničena na povel ministerstva místního hospodářství z 30. 11. 1956 o demolicích v hraničním pásmu. Dnes se na místě bývalé vsi nachází hotel Alpská vyhlídka, opravený v letech 2004–08, který se částečně drží podoby Peschlova hotelu, a kaplička zasvěcená Panně Marii. Kaple byla v roce 1992 znovu vybudována a ve stejném roce byl vytvořen hraniční přechod do Bavorska pro pěší a cyklisty. Na pozůstatky ,,železné opony“ poukazuje část ostnatého plotu vedle hotelu Alpská vyhlídka. [38]

Obr. 7: Hraniční přechod Bučina (zdroj: fotograf Jan Blecha)

Po návštěvě tohoto místa s nezapomenutelnou vyhlídkou už následuje jen pozvolné klesání po cyklostezce č. 331 zpět na Kvildu.

36

2.3 Trasa č. 2 – Za poznáním Kvildského okolí

Obr. 8: Znázornění trasy č. 2 (zdroj: www.mapy.cz, [39])

Plán trasy: Kvilda – Františkov (3,5 km) – Svinná Lada (6,7 km) – Borová Lada (7,8 km) – Nový Svět (10,4 km) – Šindlov (12,2 km) – Nové Hutě (15,2 km) – Zlatá Studna (15,2 km) – Kvilda (25 km) Náročnost – nenáročná Doporučení – pro začátečníky Délka trasy – 25 kilometrů Výchozí bodem této trasy je opět Kvilda. Cesta povede směrem na Borovou Ladu (popis viz Trasa č. 1) po státní silnici II/167 s 3,5 km dlouhým klesáním do bývalé osady Františkov (popis viz Trasa č. 1), dále 2 km do Svinné Lady (popis viz Trasa č. 1). Okruh pokračuje přes Borovou Ladu (popis viz Trasa č. 1), kde u obecního úřadu cesta povede dále po silnici č. 167, tzn. doleva a hned na další křižovatce opět doleva po silnici 3. třídy s mírným stoupáním po zpevněné asfaltové cestě směr Nový Svět.

37

2.3.1 Nový Svět Obec byla založena v roce 1792 německým obyvatelstvem, které sem přišlo za prací. Živili se jako dřevorubci. Později zde vystavěli faru a kostel sv. Martina. Po zasvěcení kostela v roce 1797 se Nový Svět stal duchovním a kulturním centrem pro obyvatele okolních obcí. Byla vybudována první škola v kraji, která zde stojí dodnes a slouží jako rekreační středisko. Život v této oblasti byl velmi těžký, několik rodin odešlo za lepšími podmínkami do zahraničí, někteří do sklářských hutí v Maďarsku, jiní do Polska. V roce 1835 byla postavena silnice z Kramat přes Paseky, Nový Svět, Borovou Ladu do Horní Vltavice, aby mohla být oblast spojena s okolními obcemi. Doposud tudy vedly totiž jen těžko sjízdné vozové cesty. [40] V roce 1904 byla zřízena Lidová knihovna sv. Bonifáce, která dokonce vydávala i své vlastní listy. Ty byly roznášeny místním kostelníkem, který dostal za svou práci 2 Kč měsíčně. Tímto se Nový Svět stal centrem vzdělanosti pro celou oblast i přesto, že v okolních osadách bylo provozováno mnoho živností. O tři roky později kvůli opakovaným krádežím bylo zažádáno o založení policejní stanice, ta ale vznikla až za první republiky. V obci bylo i několik hospod a proto vybudování dalšího hostince bylo zavrhnuto. [40] Nový Svět byl původně politickou, správní a farní obcí. Podle kroniky v roce 1930 měla 1 591 obyvatel. Stálo zde 253 domů, jeden kostel, fara a tři kaple. Do správy Nového Světa patřilo 11 okolních vesnic a to Borová Lada, Zelená Hora, Černá Lada, Hrabická Lada, Pravětínská Lada, Svinná Lada, Švajglova Lada, Zahrádky, Paseky, Šindlov a Nový Svět. Přidruženo bylo i 27 chalup z Nových Hutí. [40]

38

Obr. 9: Celkový pohled na Nový Svět z roku 1932 (zdroj: Stálá expozice historie Kvildy a Bučiny na Kvildě)

K zániku obce došlo v 70. letech 20. století. V roce 1976 byl zbourán kostel a zrušen hřbitov. Po kostele zůstaly základy a v nich pomník padlých z 1. světové války. Dochovalo se i několik původních chalup. V roce 1979 byly vystavěny bytovky státního statku a odchovna mladého skotu a dobytka. Došlo tedy k narušení harmonie celého kraje, protože až doposud v celém okolí stály domy v souladu s krajinou.

Obr. 10: Základy bývalého kostela s pomníkem padlých z 1. světové války (zdroj: vlastní fotografie)

39

Tab. 3: Přehled počtu obyvatel z celé farnosti Nový Svět v letech 1835–43 (zdroj: Krajem šumavských Lad, [40])

Rok

Počet oddaných

Pokřeno dětí

Zemřelo

Počet obyvatel

párů 1835

23

122

40

–

1836

12

135

60

2632

1837

17

137

56

2671

1838

27

104

65

2736

1839

15

125

83

2791

1840

23

197

98

2685

1841

22

66

43

1710

1842

21

73

41

1730

1843

18

44

46

1725

O této statistice se dozvídáme díky kněžím, kteří vedli statistiky. Je zajímavý nevysvětlitelný úpadek obyvatel o 975, ke kterému došlo v letech 1840–41. Následuje 2 km dlouhé mírné stoupání stále po silnici 3. třídy do Šindlova.

2.3.2 Paseky a Šindlov Obě dvě obce byly založeny v roce 1760 a ležely východně od Vydřího potoka. Již v roce 1780 zde žilo šest rodin. Podle kroniky z roku 1930 má Šindlov má 15 chalup, kapli a 96 obyvatel. Paseky pak disponovaly 241 obyvateli a 41 chalupami. [41] Vyučovalo se v jednotřídní škole, která fungovala jen v zimě. V provozu byly dvě hospody a obchod se smíšeným zbožím. Uživilo se tu i mnoho živnostníků – řezník, obuvník, kovář, truhlář a krejčí. Pod obcemi podél potoka se rozprostíraly obecní pastviny, které jsou dnes zarostlé jalovcovým lesem. Obě dvě obce, až na několik stavení, se nezachovaly. V Šindlově stojí dnes původní kaplička, která se jako zázrakem dochovala. [42]

40

Obr. 11: Původní kaplička v Šindlově (zdroj: fotograf Jan Blecha)

Bude na turistech, jakou trať si vyberou, zda budou pokračovat na Nové Hutě nebo na Paseky. Přes Nové Hutě je cesta kratší a k zhlédnutí jsou ještě fungující Nové Hutě, kdežto při cestě směrem na Paseky je k vidění jen pár samot a cesta je delší a náročnější.

2.3.3 Nové Hutě Obec byla tvořena osadami Nové Hutě, Staré Hutě, Pokovy Hutě, Pláně a částí Františkova. Obyvatelé německých Nových Hutí nejprve patřili pod farnost ve Zdíkovci, kde převládala čeština, ale v roce 1860 byly všechny osady převedeny pod farnost Nový Svět, kde převládala němčina. Celé území bylo proslavené svým sklářstvím, jinak to nebylo ani v Nových Hutích. Když začalo ubývat dřevo, jeho cena začala stoupat a některé sklárny postupně zanikaly. Kvůli tomu přišlo mnoho lidí o práci, někteří odešli do jiných hutí, jiní museli najít obživu v zemědělství nebo hospodaření. Několik lidí odešlo za prací do ciziny pracovat jako zedníci nebo tesaři. Ti, kteří zůstali, se začali věnovat podomnímu 41

obchodu. Prodávali obrázky na skle, později i další skleněné zboží, galanterii a látky. V roce 1879 zde podnikatel Michael Fuchs vybudoval továrnu na fosforové sirky. Někteří lidé tedy byli zaměstnáni v továrně, jiní doma vyráběli obaly na sirky. Podnik zaměstnával 80–100 lidí. I přes požár, který v továrně vznikl, továrna produkovala sirky dál až do roku 1913, kdy byla prodána za 200 000 Kč společnosti Helios. Ta ale zastavila provoz, odvezla si stroje a budova zůstala prázdná. Obec tím trpěla, protože ztratila na obecních dávkách velký obnos. Budova byla koupena za částku 24 000 Kč majitelem Velkého Zdíkova, který v prázdné budově zřídil pilu. Bohužel tato pila v roce 1921 shořela a vzala s sebou za oběť i továrnu. Pila byla vybudována znovu, ale továrna už nikoliv. Dnes na místě stojí pouze správní budova, která slouží jako rekreační středisko. [43] Díky krutým zimám byla v roce 1895 vybudována mešní kaple, protože docházet do kostela do Nového Světa bylo prakticky nemožné. V roce 1901 biskup Dr. Říha nechal biřmovat na 1500 věřících v Nových Hutích i v Novém Světě. Na konci 19. století byl postaven kostel a v roce 1904 vysvěcen hřbitov.

Obr. 12: Pohled na Nové Hutě z roku 1933 (zdroj: Stálá expozice historie Kvildy a Bučiny na Kvildě)

Obec nikdy nebyla obcí farní, to se stalo až po roce 1989. Mohl za to hlavně fakt, že v Novém Světě byl zbořen farní kostel. V roce 1921 měla obec 1 727 obyvatel, všichni, kromě 14 lidí, byli německé národnosti. Obecní škola měla 7 tříd a navštěvovalo ji 224 žáků. Celkově zde v roce 1930 stálo 207 domů se 1 406 obyvateli, z nichž bylo 20 české národnosti. Do obce také patřily části jako Nové Hutě, Dolní Nové Hutě, Staré 42

Hutě, Pláně, Pokovy Hutě, České Chalupy, V Žabách, Horní a Dolní Granitz a Františkov. [44] Dnes stojí v Nových Hutích kostel, několik původních chalup, hřbitov a pomník padlých z 1. světové války, kde padlo 57 mužů. [43] Z Nových Hutí cesta pokračuje přes Pokovy Hutě, na které se odbočí na první křižovatce za obecním úřadem. Jedná se o značenou cyklotrasu směr Pláně. Po 2,4 km krásnou šumavskou přírodou se cesta napojí na silnici II/168 a povede směrem Kvilda. V okolí, asi 3,5 km, se nachází zaniklá osada Zlatá Studna. Turisté mohou sjet rovnou do Kvildy anebo mohou navštívit zaniklou obec Zlatá Studna, kde se nachází jedna budova.

2.3.4 Zlatá Studna Původně sklářská huť založená v roce 1799 leží při okraji Zhůřských a Hornokvildských slatí. Ve sklárnách bylo produkováno duté sklo a sklo na růžence. Zdejší sklo se nejen foukalo, ale i malovalo. Právě toto malované sklo dosáhlo ocenění jak u nás, tak i ve světě. [45] Sklářská huť vydržela nejdéle v oblasti a to do roku 1880. V době největší slávy obce zde žilo 138 obyvatel. [46]

Obr. 13: Jedna ze sklářských hutí ve Zlaté Studně (zdroj: Stálá expozice historie Kvildy a Bučiny na Kvildě)

43

Dnes je místo opuštěné uprostřed šumavských lesů, bývalou školu připomínají jen základy a jediným dochovaným objektem je dům na stavební parcele č. 42, který byl až do roku 1945 v majetku Kašperských Hor a dnes patří TJ Blatná. [47]

Obr. 14: Dům na parcele č. 42, jediný dochovaný dům ve Zlaté Studně (zdroj: vlastní fotografie)

Smutný osud potkal dům Franze Pösla, který byl při zátahu Státní Bezpečnosti obviněn z protistátní činnosti a uvězněn. Po manželce nezbyly žádné stopy, zvířectvo bylo vyvražděno a objekt srovnán se zemí. [47] Od vjezdu na silnici II/168 vede cesta po asfaltovém povrchu až na Kvildu, vzdálenou 8,5 km. Po 6,4 km, při vjezdu na silnici II/169 je možno odbočit doprava směrem na Horskou Kvildu a podívat se na naučnou stezku Jezerní slať.

44

2.4 Trasa č. 3 – Povydřím

Obr. 15: Znázornění trasy č. 3 (zdroj: www.mapy.cz, [48])

Plán trasy: Kvilda – Horská Kvilda (5,2 km) – Zhůří (8,6 km) – Čeňkova Pila (20 km) – Srní (25 km) – Vchynicko – Tetovský kanál (31 km) – Antýgl (34 km) – Rechle (35 km) – Modrava (37 km) – Filipova Huť (39 km) – Korýtko (40 km) – Kvilda (45 km) Náročnost – náročná Doporučení – pro pokročilé Délka trasy – 45 kilometrů Výchozím bodem pro tento náročnější okruh je Kvilda. Z Kvildy vede cesta rovně po silnici II/169 po cyklostezce č. 331 směrem Horská Kvilda. Po 2,6 km bude první zastávka na velkém parkovišti u přírodní památky Jezerní slať. Po prohlédnutí této památky pokračuje trasa do Horské Kvildy stále po asfaltové silnici II/169.

45

2.4.1 Horská Kvilda Tato obec je nyní nejvýše položenou obcí v celém Česku. Její nadmořská výška dosahuje 1070 m. n. m. Osídlení lze datovat do 14. století, kdy tudy procházela Zlatá stezka. První písemně dochovaná zmínka pochází z roku 1577. V době největšího rozvoje na počátku 19. století měla obec desetkrát více obyvatel než teď a německý název zněl Innergefild. Tato část Kvildy patřila pod panství Kašperské Hory, odtud také pochází její název Horská. Největšího rozkvětu se obec dočkala po vichřici roku 1870, kdy na zdejší pile bylo zpracováváno velké množství dřeva, dokonce tu byla i továrna na dřevěné výrobky. Tyto stavby ovšem zanikly a jejich základy dnes můžeme spatřit v I. zóně národního parku. Nejvíce obyvatel zde žilo v roce 1930 – 511 trvale žijících obyvatel v 62 domech, avšak v roce 1991 tento počet prudce klesl na pouhých 27 osob. [49] Nejvýznamnějším stavením je původně Polaufův hostinec, dnešní hotel Rankl. Je to typické šumavské stavení s věžičkou. [49] Mezi hranicemi obou Kvild prochází hranice Jihočeského a Západočeského kraje.

Obr. 16: Typické šumavské stavení na Horské Kvildě - Hotel Rankl (zdroj: fotografka Ing. Dana Zývalová)

Trasa pokračuje po stejné cyklostezce č. 331 do 3,4 km vzdáleného Zhůří.

46

2.4.2 Zhůří Původně se obec nazývala německy Haidl. Vznikla okolo roku 1720, kdy v okolí byly malé sklárny. Osada se postupně rozrůstala a začátkem 19. století měla přes 100 obyvatel. Stávala tu kaple sv. Václava a asi 20 domů.

Obr. 17: Kaple sv. Václava (zdroj: Stálá expozice historie Kvildy a Bučiny na Kvildě)

Po odsunu Němců byla obec částečně dosídlena, avšak v roce 1952 došlo k jejímu záboru vojskem a následnému zničení. Pod vrcholkem Huťské hory byly instalovány dva radary, v 80. letech zde krátce fungovala vrtulníková základna. Z původní obce se dochovaly pouze málo patrné základy domů a přícestní křížky. I kdysi rozsáhlé kasárny dnes chátrají a některé důstojnické domy jsou používány k rekreaci. [49] Zajímavostí je, že nedaleko obce, právě do Huťské hory, 24. 12. 1937 narazilo šestnáctimístné dopravní letadlo francouzské společnosti Air France, které letělo na pravidelné lince Bukurešť – Vídeň – Praha – Paříž. Na palubě zemřel český pilot, francouzský navigátor a jediný cestující. [49] Po 6 km dlouhém klesání čeká na cyklisty malá obec Svojše.

47

2.4.3 Svojše Svojše je malá vesnice, část města Rejštejn. Trvale zde žije 30 obyvatel. Svojše je také název katastrálního území o rozloze 10,5 km2, ve kterém leží i Čeňkova Pila a Jelenov. [50] První zmínky o osadě pocházejí z roku 1584, nedlouho po založení sklářské huti. Po zániku hutě se vesnička příliš nerozvíjela. Vývoj osady byl úzce spjat s osadou Kozí Hřbety a s obcí Horská Kvilda, které až do roku 1850 tvořily jeden správní celek. Obyvatelé byli vesměs zemědělci nebo dřevorubci, někteří pracovali i ve sklářských hutích v okolí. Dnes se jedná o rázovitou šumavskou osadu, kde je částečně zachován soubor šumavských lidových domů. Nejvíce obyvatel obec počítá ve 20. letech 20. století. Po skončení 2. světové války má počet obyvatel klesající tendenci. [50] Stále trasa pokračuje po cyklostezce č. 331, po 5,5 km směřuje doleva na silnici III/16910 a následuje pomalé stoupání k Čeňkově Pile, na místo vzniku řeky Otavy. Zde je možnost odpočinku a občerstvení hned u velkého parkoviště.

2.4.4 Čenkova pila V tomto romantickém koutě na soutoku řek Křemelné a Vydry kdysi stávala pila a sklad dřeva. Vybudována byla v 19. století podnikatelem Čeňkem Bubeníčkem, podle něhož nese název. V roce 1912 byla vystavěna elektrárna s desetimetrovým spádem, která je dodnes dochována v původním stavu a je národní technickou památkou. Za mostem je budova elektrárny Vydra, vybudována v letech 1937–42, čerpající vodu z Vchynicko – Tetovského kanálu. V objektu je přístupná expozice Šumavská energie. [51] Kousek od elektrárny rostou tři smrky, které tradice spojuje s návštěvou Bedřicha Smetany. Údajně přijel Bedřich Smetana na pozvání Čeňka Bubeníčka spolu s kolegy a každý zasadil 1 smrček. Ten největší nese název Smetanův. Právě tady měl známý skladatel nabrat inspiraci k symfonické básni Vltava. [52] Následuje 4 km dlouhé stoupání silnici III/16910 do Srní.

2.4.5 Srní Srní leží na okraji Šumavských plání nad kaňonem řeky Vydry. Založeno bylo jako dřevařská osada na počátku 19. století. Do roku 1710 bylo území pokryto pouze pralesy. 48

Postupně došlo k odlesnění území a pozemky byly poskytnuty lidem z Bavor a Falce, takže v roce 1726 vznikla osada Srní, původně nazývána Staré Srní. Dnešní Srní vzniklo o několik desetiletí později nedaleko Starého Srní. V roce 1899 zdejší panství koupil kníže Schwarzenberg a nechal vybudovat Vchynicko – Tetovský kanál. Osada se postupně rozvíjela a po celou dobu 19. století tudy proudilo dřevo směrem k Sušici. V roce 1869 mělo Srní 1 176 obyvatel, počet se radikálně změnil po 2. světové válce, kdy zůstalo pouze 346 obyvatel. [53] Dnes má Srní spíše rekreační charakter s řadou hotelů a penzionů. Dominantou je kostel Nejsvětější trojice z roku 1804 z jedné strany krytý šindelem. Dochovány jsou i roubené domy v původní architektuře. [54] Trasa vede dále skrz celé Srní směrem na Staré Srní po cyklostezce č. 33, 2121, která se hned za Srním změní na cyklostezku č. 2121 a po 2,3 km navazuje na cyklostezku č. 2114 malebnou krajinou kolem Vchynicko – Tetovského kanálu. Po zhlédnutí této technické památky se jede stále po trase č. 2114, která se po necelém 1 km mění na č. 2117. Ta vede až k velkému parkovišti zaniklé obce Vchynice – Tetov.

2.4.6 Vchynicko – Tetovský kanál Tato státní technická památka byla vybudována kvůli plavení dřeva a měla délku 14,5 km a šířku 4,5 metru. Vytvořen byl inženýrem Josefem Rosenauerem v letech 1799–1800. Umělý kanál pomáhal plavit dřevo z nepřístupné oblasti lesů v okolí Modravy, jelikož balvanité koryto řeky Vydry plavení neumožňovalo. Začíná u Antýglu u zaniklých obcí Vchynice – Tetov a vede až k Srní. K plavení byl využíván od roku 1808, kdy byl mimo jiné vybudován skluz z kanálu do Sekerského potoka, do roku 1952. Kanál je dochován ve velmi dobrém a původním stavu. Každý rok jsou pořádány slavnosti plavení dřeva na památku této události. [55]

49

Obr. 18: Část Vchynicko – Tetovského kanálu (zdroj: vlastní fotografie)

2.4.7 Vchynice – Tetov I tato obec byla založena jako sklářská huť v roce 1792. Význam obci přinesl ale až plavební kanál. V roce 1921 žilo ve více než 80 staveních 500 obyvatel německé národnosti. Po jejich odsunutí v roce 1946 obec pomalu zanikala. V roce 1950 žilo asi 70 obyvatel v necelé polovině původních usedlostí. [56] Dnes zde můžeme spatřit pouze několik stavení, které už vůbec nepřipomínají tehdejší významnost obce. Na parkovišti po cyklostezce č. 33 očekávají turisty dvě kulturní památky a to Antýgl a kulturní památka Rechle, vzdálená 2,5 km od Antýglu.

2.4.8 Antýgl Osada se nachází na silnici mezi Srním a Modravou. Vznikla okolo sklárny, o které je zmínka už v roce 1500. Název pochází z německého výrazu pro sklárnu o jedné vaně – Ein Tiegel a z toho počeštělé Antýgl. [57] V letech 1523–1818 zde byla sklářská huť vyrábějící duté sklo a korále pro růžence. Později celá osada byla přestavěna na zájezdní hostinec a ten sloužil i jako studentská noclehárna. Celý komplex po 2. světové válce byl opuštěn a začal chátrat. Až v roce 1964 byl přestavěn na autokemp, který byl první na Šumavě a který slouží až dodnes. [58] 50

Jedná se o ukázku dochované architektury na Šumavě. Střecha pokrytá šindelem, dřevěné štíty, původní kaplička a stodola vytváří neopakovatelnou šumavskou atmosféru. [59]

Obr. 19: Pohled na Antýgl (zdroj: fotografka Jaroslava Vávrová)

2.4.9 Rechle Technicky velmi zajímavý objekt leží na řece Vydře asi 2 km severně od Antýglu. Rechle je unikátní 72 metrů dlouhý dřevěný hradlový most. Jde o důležitou součást Vchynicko – Tetovského plavebního kanálu, která sloužila k zachytávání polen plavených řečištěm Vydry a jejich přesměrování do uměle vytvořeného koryta plavebního kanálu. Zařízení bylo sice rekonstruováno, ale má pořád původní vzhled. Stejně jako Schwarzenberský kanál byl Vchynicko – Tetovský kanál vytvořen Ing. Josefem Rosenauerem. [60] Až do roku 1953 vedla přes most silnice z Rokyty na Modravu. Dnes přes most prochází pouze turistická stezka a cyklostezka. [61]

51

Obr. 20: Dřevěný hradlový most na řece Vydře (zdroj: vlastní fotografie)

Cesta vede stále po cyklostezce č. 33 za stálého stoupání na Modravu a jí přidružené obce Filipovu Huť a Korýtko.

2.4.10 Modrava Obec leží v nadmořské výšce 980 m. n. m. a vznikla na soutoku Mlýnského a Modravského potoka. Dnes ji tvoří původní tři osady a to Modrava, Filipova Huť a Vchynice – Tetov. První zmínka o Modravě je dochována z roku 1614 a to kvůli dobře zarybněnému Modravskému potoku. Z toho lze vyvodit, že se začala obec vyvíjet jako rybářská a lovecká. V roce 1799 kníže Schwarzenberg koupil rozsáhlé území Prášilského panství kvůli bohatství dřeva. Nechal vybudovat Vchynicko – Tetovský kanál, který začínal 2 km od Modravy. Díky založení továrny na zpracování dřeva, které se odtud vyváželo do celé Evropy i do zámoří, se obec stala známou. V roce 1827 zde vznikl závod na přípravu ozvučeného dřeva, ze kterého se vyráběly hudební nástroje. Výroba fungovala až do roku 1870, kdy po velikých polomech závod zanikl, protože bylo kvalitní dřevo na výrobu nástrojů zničeno. Objekt továrny se šindelovou střechou a zvoničkou stojí na břehu Roklanského potoka ještě dnes, slouží však k rekreačním účelům. [62] V roce 1869 měla 492 obyvatel, do roku 1930 se jejich počet zvýšil na 543, do roku 1950 zůstalo pouze 69 lidí a v roce 1991 pouhých 41. [62] 52

Modrava je dnes velmi hojně turisticky navštěvované místo ve všech ročních obdobích a to díky své poloze přímo ve středu šumavských slatí. Po cyklostezkách se odsud můžeme dostat na Javoří Pilu, Filipovu Huť, Horskou Kvildu, Poledník či pramen Vltavy. [63] Hlavní dominantou obce je Klostermannova chata vystavěná v roce 1924 Klubem Českých turistů. Nově vybudovanou turistickou atraktivitou je Návštěvnické centrum dřevařství, postavené v roce 2007. K vidění je různé technické a technologické vybavení týkající se dřevařství. Interaktivní expozice má obohatit návštěvníky například o to, jaké dřevo bylo vhodné k plavení v kanálech. [62] V okolí se vyskytuje množství Modravských slatí, přístupné jsou ovšem jen některé a pouze po značených turistických trasách. Modravské slatě jsou komplex rašelinišť o rozloze 3615 ha, do kterých patří Javoří, Mlynářská, Rokytská, Rybárenská, Roklanská, Hraniční, Cikánská a Novohuťská slať. Hloubka všech rašelinišť dosahuje až 8 metrů a vyskytují se tam chráněné druhy rostlin jako bříza trpasličí, rašelinná kleč, suchopýr trsnatý, rosnatka anglická, šicha černá nebo blatnice bahenní, proto je do některých slatí vstup zakázán. [64]

2.4.11 Filipova Huť Filipova Huť byla založena 1785 jako sklářská osada v nadmořské výšce 1080–1140 m. n. m. Pojmenována byla po majiteli panství Filipovi Kinském. Vznikla jako dřevařská osada a největší slávy se dočkala v roce 1880, kdy zde žilo 1620 obyvatel. Dodnes se dochovalo několik šumavských stavení, mezi něž patří chalupa č. 16, která je chráněnou památkou. Je celá krytá šindelem, chybí ji dvůr a má u nás již ojedinělý zvýšený nájezd do stodoly. Osada má rekreační charakter, disponuje několika penziony a restaurací. [65]

2.4.12 Korýtko Korýtko je malá osada ležící na okraji Filipovy Huti se zástavbou rozptýlených chalup. Ve středověku tudy procházela známá Zlatá stezka vedoucí od Kašperských Hor přes Horskou Kvildu do Bavor k Pasovu, na které začalo vznikat první osídlení. Osadě daly jméno dřevěná korýtka sloužících k napájení koní a soumarů. Z osady je krásný výhled na oba dva vrcholy hory Roklan, která je symbolem šumavských plání. [66] Odtud vede cesta rovnou do 4,7 km vzdáleného cíle, Kvildy. 53

3 Závěr Cílem práce bylo vytvořit cyklotrasy vedoucí skrz zaniklé obce na Šumavě v oblasti Kvildy. Cíle bylo dosaženo vyhledáváním a analyzováním informací a výsledky následně byly použity k sestavení tří tras vedoucích Národním parkem Šumava a Chráněnou krajinnou oblastí Šumava. Při popisu cyklistických okruhů byly popsány informace o zaniklých obcích a osadách. Délka a náročnost tratí byla zvolena různá, aby výlet mohl absolvovat začátečník i pokročilý. V některých místech byly zmíněny i tipy na výlety v okolí tras z důvodu, aby si každý mohl vybrat, jaká turistická atraktivita ho zajímá. Náplní této práce bylo přiblížit Šumavu turistům z jiného pohledu, než jsou zvyklí, zapojit jejich představivost a obohatit je o historická fakta. Oblast je turisticky hojně navštěvována, ale ne každý návštěvník si uvědomí, že na místě kudy projíždí, ještě před několika desetiletími stály vesnice či osady. Dnes jsou plochy většinou zalesněné nebo zatravněné a málokdo si to dovede představit. Jedná se o krajinu, která má svojí typickou atmosféru, z níž lze vyčíst, že dřív bylo vše jinak. Oblast je odlehlá, v okolí se nenachází v podstatě žádné velké město. Proto lidé museli najít vlastní zdroj obživy a spolehnout se sami na sebe. Vzniklo tak mnoho živností a vybudována byla typická šumavská stavení. Ty lze na některých místech ještě spatřit, na jiných už pouze základy těchto budov. Téma mělo rozšířit povědomí o dřívějším životě na Šumavě, poskytnout informace o obcích či osadách, které během 2. poloviny 20. století potkal nepříznivý osud tehdejší doby. Z této práce se mohou inspirovat cyklisté, kteří chtějí poznat krásu Šumavských plání. Po dohodě s Informačním centrem Kvilda a Svinná Lada budou skládací letáky s cyklotrasami k dispozici v těchto střediscích.

54

4 Seznam použité literatury 4.1 Knižní zdroje BOUDOVÁ, Dana, Michal HRNČÍŘ, Pavel HUBENÝ, Jan JAROŠ, Vít ŠTĚPÁNEK a Vít VILÍMEK. ŠUMAVA - PLÁNĚ, VIMPERSKO: Edice regionálních průvodců. Praha: Kartografie Praha, a.s., 2003. ISBN 80-7011-738-9. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. České Budějovice, 2009, roč. 2009, č. 2. ISSN 1212-0596. DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava - Pláně: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku. Praha: S&D, 2008. ISBN 978-80-86899-34-3. DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava. Praha: S&D, 2003. ISBN 80-86050-74-2. KLIMEK, Hynek. Šumava: Českokrumlovsko. Praha: REGIA, 2011. ISBN 978-8087531-00-6. KLIMEK, Hynek. Šumava: Prachaticko. Praha: REGIA, 2010. ISBN 978-80-86367-835. KLIMEK, Hynek. Šumava: Sušicko. Praha: REGIA, 2009. ISBN 978-80-86367-77-4. KUDRLIČKA, Vilém. ŠUMAVA: Co zmizelo z Královského hvozdu. Praha: Baset, 2005. ISBN 80-7340-047-2. KUNC, Vladimír. Zakázaná Šumava. 2009. ISBN 978-80-254-5501-2. MALÁ, Marie. Šumava - putování časem. Klatovy: Typos, tiskařské závody, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-254-4385-9. MARTAN, Miloslav a Miroslav PŘEDOTA. Šumava - Trojmezí, Lipno. Plzeň: KLETR, 1992. ISBN 80-900319-2-7. MARTAN, Miloslav. Průvodce Šumavou. Praha: FREYTAG & BERNDT PRAHA a KLETR PLZEŇ, 1997. ISBN 80-85822-05-9. MARTAN, Miloslav. Šumava na starých pohlednicích II. Prachatice: Prostor-design s.r.o., 2003. ISBN 80-903317-0-X. 55

MIKŠÍČEK, Petr, Matěj SPURNÝ, Ondřej MATĚJKA a Susanne ZETSCH. Zmizelé Sudety. Český les, 2004. ISBN 80-86125-45-9. OBERFALCER, Eduard. TURISTICKÝ PRŮVODCE POŠUMAVÍ (3.) a POVYDŘÍ: Sušicko, Kašperskohorsko, Klatovsko, Horažďovicko, Vacovsko. Písek: Akcent, 2009. PEK, Josef. KRONIKA ŠUMAVSKÝCH HVOZDŮ. Vimperk: Papyrus, 1998. ISBN 8085776-82-0. PETRÁŠ, Karel. Krajem šumavských Lad. České Budějovice: KOPP, 2004. ISBN 807232-247-8. REBSTÖCK, Radovan. Prášilsko: Průvodce na cestu. Jindřichův Hradec: Dr. Radovan Rebstöck, 2004. ISBN 80-85301-95-4. REBSTÖCK, Radovan. Šumava podél hranice. Sušice: Dr. Radovan Rebstöck, 1993. ISBN 80-85301-28-8. REBSTÖCK, Radovan. TROJMEZNO: Průvodce na cestu. Sušice: Dr. Radovan Rebstöck, 2000. ISBN 80-85301-74-1. ROUČKA, Zdeněk. Tenkrát na Šumavě: fotografie 1929 - 1939. Plzeň: ZR & T, 2004. ISBN 80-239-2498-2. TOUŠLOVÁ, Iveta, Marek PODHORSKÝ a Josef MARŠÁL. Toulavá kamera 11. Praha: freytag & berndt, 2010. ISBN 978-80-7445-056-3. TOUŠLOVÁ, Iveta, Marek PODHORSKÝ a Josef MARŠÁL. Toulavá kamera 2. Praha: freytag & berndt, 2006. ISBN 80-7316-233-4. TOUŠLOVÁ, Iveta, Marek PODHORSKÝ a Josef MARŠÁL. Toulavá kamera. Praha: freytag & berndt, 2005. ISBN 80-7316-228-8. VALENČÍK, Michal. Šumava: příroda - historie - život. Praha: Miloš Uhlíř - Baset, 2003, s. 457-460. ISBN 80-7340-021-9. VÁVROVÁ, Jaroslava. Kapitoly z minulosti Kvildy. Klatovy: Dragon Press, 2005. ISBN 802395105X. Vítaný host na Šumavě a v Českém lese. Plzeň: RegionAll, 2008, roč. 2008, č. 03. ISSN 1802-3622. 56

Vítaný host na Šumavě a v Českém lese. Plzeň: RegionAll, 2009, roč. 2009, č. 01. ISSN 1802-3622. Vítaný host na Šumavě a v Českém lese. Plzeň: RegionAll, 2009, roč. 2009, č. 02. ISSN 1802-3622. Vítaný host na Šumavě a v Českém lese. Plzeň: RegionAll, 2010, roč. 2010, č. 03. ISSN 1802-3622. ZÁLOHA, Jiří. Krajem Lipna. JIHOČESKÉ NAKLADATELSTVÍ, 1980, s. 24-36. ZÁLOHA, Jiří. ŠUMAVA od A do Z. České Budějovice: RŮŽE, 1972.

4.2 Internetové zdroje Borová

Lada

[online].

2005

[cit.

2013-04-28].

Dostupné

z:

2013-04-28].

Dostupné

z:

http://www.borovalada.com/cz/cz/2_1/index.html Chalupská

slať

[online].

2013

[cit.

http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Chalupska-slat---nejvetsiraselinove-jezirko-v-Ces.aspx Knížecí Pláně - Hájenka [online]. 2007-2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.knizeciplane.cz/hajenka/ Knížecí

Pláně

[online].

2007-2013

[cit.

Dostupné

2013-04-28].

z:

http://www.turistika.cz/mista/zanikla-obec-knizeci-plane Korýtko

[online].

2013

[cit.

2013-04-28].

Dostupné

z:

http://www.sumavanet.cz/ki/hk/fr.asp?tab=ki_hk&id=1045&burl=&pt=TUMZ Kronika

Bučiny

[online].

2012

[cit.

Dostupné

2013-04-28].

z:

http://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=3&lang=cs&doctree=1kiobia&id=78 Kvilda

[online].

2007-2013

[cit.

2013-04-28].

Dostupné

z:

http://www.kvilda.org/chatakvilda/ Kvilda.

Hippoturistika

[online].

1997-2012

[cit.

2013-03-27].

Dostupné

z:

http://www.kvilda.org/chatakvilda Národní park a CHKO Šumava. Základní charakteristika [online]. 1996-2010 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://retour.cz/mesta/zelezna-ruda/np.htm Národní

park Šumava

[online]. 2008-2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z:

http://www.npsumava.cz/cz/

57

Národní park Šumava. Turistika [online]. 2008-2013 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.npsumava.cz/cz/1044/sekce/turistika-na-sumave Pramen

Vltavy

[online].

2007-2013

[cit.

Dostupné

2013-04-28].

z:

http://www.turistika.cz/mista/pramen-vltavy Rechle

[online].

2008-2013

[cit.

2013-04-28].

Dostupné

z:

http://www.npsumava.cz/cz/5632/sekce/rechle Šumava

a

Český

les

[online].

2000-2013

[cit.

2013-04-28].

Dostupné

z:

http://www.turistik.cz/cz/lokality/sumava-a-cesky-les/kategorie/mesta-a-obce/ Zajímavá místa Šumavy [online]. 2007-2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.sumavaregion.cz/index.php?s=98 Zaniklé obce a osady [online]. 2005-2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.zanikleobce.cz/

58

5 Seznam použitých zdrojů [1]

MARTAN, Miloslav. Šumava: Nejkrásnější turistické trasy. Praha: FREYTAG & BERNDT PRAHA a KLETR PLZEŇ, 1997, s. 10. ISBN 80-85822-05-9.

[2]

Šumava: Manuál pro průvodce [online]. 2011 [cit. 2013-02-11]. Dostupné z: http://www.czechtourism.cz/files/kov/manualy/sumava.pdf

[3]

TOUŠLOVÁ, Iveta, Marek PODHORSKÝ a Josef MARŠÁL. Toulavá kamera. Praha: freytag & berndt, 2005, s. 18-20. ISBN 80-7316-228-8.

[4]

REBSTÖCK, Radovan. TROJMEZNO: Průvodce na cestu. Sušice: Dr. Radovan Rebstöck, 2000, s. 45. ISBN 80-85301-74-1.

[5]

TOUŠLOVÁ, Iveta, Marek PODHORSKÝ a Josef MARŠÁL. Toulavá kamera 2. Praha: freytag & berndt, 2006, s. 14-17. ISBN 80-7316-233-4.

[6]

VALENČÍK, Michal. Šumava: příroda - historie - život. Praha: Miloš Uhlíř Baset, 2003, s. 457-460. ISBN 80-7340-021-9.

[7]

ZÁLOHA, Jiří. Krajem Lipna. Jihočeské nakladatelství, 1980, s. 24-37.

[8]

Vítaný host na Šumavě a v Českém lese. Plzeň: RegionAll, 2012, roč. 2012, č. 03. ISSN 1802-3622.

[9]

Národní park Šumava [online]. 2008-2013 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.npsumava.cz/cz/1277/sekce/flora/

[10]

Národní park Šumava [online]. 2008-2013 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.npsumava.cz/cz/1503/sekce/fauna/

[11]

JIRÁČEK, Jan. Jižní Čechy - přírodní oblasti. Ledenice: Sdružené lesy Ledenice a Borovany, 2010, s. 80-83. ISBN 978-80-254-7164-7.

[12]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava - Pláně: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku. Praha: S&D, 2008, s. 15. ISBN 978-80-86899-34-3.

[13]

Národní park Šumava [online]. 2008-2013 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.npsumava.cz/cz/1063/sekce/setrny-turismus/

59

[14]

TOUŠLOVÁ, Iveta, Marek PODHORSKÝ a Josef MARŠÁL. Toulavá kamera 11. Praha: freytag & berndt, 2010, s. 14-16. ISBN 978-80-7445-056-3.

[15]

VÁVROVÁ, Jaroslava. Kapitoly z minulosti Kvildy. Klatovy: Dragon Press, 2005, s. 25. ISBN 802395105X.

[16]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava. Praha: S&D, 2003. ISBN 8086050-74-2.

[17]

BOUDOVÁ, Dana, Michal HRNČÍŘ, Pavel HUBENÝ, Jan JAROŠ, Vít ŠTĚPÁNEK a Vít VILÍMEK. Šumava - Pláně, Vimpersko: Edice regionálních průvodců. Praha: Kartografie Praha, a.s., 2003, s. 65-66. ISBN 80-7011-738-9.

[18]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava - Pláně: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku. Praha: S&D, 2008, s. 75-78. ISBN 978-80-86899-34-3.

[19]

VÁVROVÁ, Jaroslava. Kapitoly z minulosti Kvildy. Klatovy: Dragon Press, 2005, s. 32-35. ISBN 802395105X.

[20]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava. Praha: S&D, 2003. ISBN 8086050-74-2.

[21]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava - Pláně: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku. Praha: S&D, 2008, s. 62. ISBN 978-80-86899-34-3.

[22]

Přírodně poznávací okruh Nelesní krajina [online]. 1997-2012 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.sumava.net/kvilda/fr.asp?tab=snet&id=3513&burl=

[23]

Přírodně poznávací okruh Národní park [online]. 1997-2012 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.sumava.net/kvilda/fr.asp?tab=snet&id=3514&burl=

[24]

Trasa

č.

1

[online].

2011

[cit.

2013-04-27].

Dostupné

z:

http://www.mapy.cz/#q=kvilda&t=r&x=13.670641&y=48.983275&z=11&rc=1 3.579578_49.019250_13.664105_48.990540_13.626529_48.957138_13.579340 _49.017883&rl=Kvilda%2C%20okres%20Prachatice_Borov%C3%A1%20Lada %2C%20okres%20Prachatice_Borov%C3%A1%20Lada%2C%20okres%20Pra chatice_49%C2%B01%274.379%22N%2C%2013%C2%B034%2745.623%22E&rp

60

={%22criterion%22%3A%22bike2%22%2C%22avoidtraffic%22%3A%221%2 2} [25]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava - Pláně: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku. Praha: S&D, 2008, s. 138. ISBN 978-80-86899-34-3.

[26]

PETRÁŠ, Karel. Krajem šumavských Lad. České Budějovice: KOPP, 2004, s. 168-172. ISBN 80-7232-247-8.

[27]

Podzemní továrna ve Františkově [online]. 1999-2013 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/na-sumave-hledaji-nadsenci-podzemni-tovarnunaciste-v-ni-vyrabeli-stihacky-1uv/domaci.aspx?c=A110124_104245_budejovice-zpravy_pp

[28]

PETRÁŠ, Karel. Krajem šumavských Lad. České Budějovice: KOPP, 2004, s. 72-75. ISBN 80-7232-247-8.

[29]

BOUDOVÁ, Dana, Michal HRNČÍŘ, Pavel HUBENÝ, Jan JAROŠ, Vít ŠTĚPÁNEK a Vít VILÍMEK. Šumava - Pláně, Vimpersko: Edice regionálních průvodců. Praha: Kartografie Praha, a.s., 2003, s. 46-48. ISBN 80-7011-738-9.

[30]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava - Pláně: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku. Praha: S&D, 2008, s. 64-65. ISBN 978-80-86899-34-3.

[31]

REBSTÖCK, Radovan. Šumava podél hranice. Sušice: Dr. Radovan Rebstöck, 1993, s. 29. ISBN 80-85301-28-8.

[32]

Borová

Lada

[online].

2005

[cit.

2013-04-26].

Dostupné

z:

http://www.borovalada.com/cz/cz/2_1/index.html [33]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava - Pláně: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku. Praha: S&D, 2008, s. 67-68. ISBN 978-80-86899-34-3.

[34]

REBSTÖCK, Radovan. Šumava podél hranice. Sušice: Dr. Radovan Rebstöck, 1993, s. 30. ISBN 80-85301-28-8.

[35]

Knížecí

Pláně

[online].

2005-2013

[cit.

2013-04-26].

Dostupné

z:

http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=639

61

[36]

PETRÁŠ, Karel. Krajem šumavských Lad. České Budějovice: KOPP, 2004, s. 111-122. ISBN 80-7232-247-8.

[37]

PETRÁŠ, Karel. Krajem šumavských Lad. České Budějovice: KOPP, 2004, s. 137-142. ISBN 80-7232-247-8.

[38]

BOUDOVÁ, Dana, Michal HRNČÍŘ, Pavel HUBENÝ, Jan JAROŠ, Vít ŠTĚPÁNEK a Vít VILÍMEK. Šumava - Pláně, Vimpersko: Edice regionálních průvodců. Praha: Kartografie Praha, a.s., 2003, s. 50. ISBN 80-7011-738-9.

[39]

Trasa

č.

2

[online].

2011

[cit.

2013-04-27].

Dostupné

z:

http://www.mapy.cz/#q=kvilda&t=r&x=13.672554&y=49.018274&z=11&rc=1 3.579578_49.019250_13.662353_49.047806_13.645302_49.038683_13.666436 _49.026119_13.664105_48.990540_13.663672_48.990391_13.579340_49.0178 83&rl=Kvilda%2C%20okres%20Prachatice_Zd%C3%ADkov%2C%20okres%2 0Prachatice_49%C2%B02%2719.260%22N%2C%2013%C2%B038%2743.087 %22E_49%C2%B01%2734.030%22N%2C%2013%C2%B039%2759.170%22E _Borov%C3%A1%20Lada%2C%20okres%20Prachatice_Borov%C3%A1%20L ada%2C%20okres%20Prachatice_49%C2%B01%274.379%22N%2C%2013%C 2%B0 [40]

PETRÁŠ, Karel. Krajem šumavských Lad. České Budějovice: KOPP, 2004, s. 56-61. ISBN 80-7232-247-8.

[41]

Český statistický úřad: Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Praha: Český statistický úřad, 2006, s. 234. ISBN 80-25-1310-3.

[42]

PETRÁŠ, Karel. Krajem šumavských Lad. České Budějovice: KOPP, 2004, s. 79-81. ISBN 80-7232-247-8.

[43]

PETRÁŠ, Karel. Krajem šumavských Lad. České Budějovice: KOPP, 2004, s. 172-182. ISBN 80-7232-247-8.

[44]

Vítaný host na Šumavě a v Českém lese. Plzeň: RegionAll, 2010, roč. 2010, č. 03. ISSN 1802-3622.

[45]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava. Praha: S&D, 2003, s. 126. ISBN 80-86050-74-2.

62

[46]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava - Pláně: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku. Praha: S&D, 2008, s. 79. ISBN 978-80-86899-34-3.

[47]

Zlatá

Studna

[online].

2007-2013

[cit.

2013-04-28].

Dostupné

z:

http://www.turistika.cz/mista/zlata-studna-sumava [48]

Trasa

č.

3

[online].

2011

[cit.

2013-04-27].

Dostupné

z:

http://www.mapy.cz/#q=kvilda&t=r&x=13.601489&y=49.063061&z=11&rc=1 3.579578_49.019250_13.553786_49.084064_13.558933_49.057644_13.501323 _49.130748_13.480082_49.086571_13.499264_49.024498_13.557516_49.0233 70_13.579340_49.017883&rl=Kvilda%2C%20okres%20Prachatice_49%C2%B 05%272.629%22N%2C%2013%C2%B033%2713.631%22E_49%C2%B03%27 27.518%22N%2C%2013%C2%B033%2732.160%22E_Rej%C5%A1tejn%2C% 20okres%20Klatovy_Srn%C3%AD%2C%20okres%20Klatovy_49%C2%B01% 2728.192%22N%2C%2013%C2%B029%2757.352%22E_49%C2%B01%2724. 131%2 [49]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava - Pláně: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku. Praha: S&D, 2008, s. 80-81. ISBN 978-80-86899-34-3.

[50]

Svojše

[online].

2011

[cit.

2013-04-26].

Dostupné

z:

http://zkr.npsumava.cz/sidelni-enklavy/rejstejn/svojse-zakladni-udaje/ [51]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava. Praha: S&D, 2003, s. 39-40. ISBN 80-86050-74-2.

[52]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava - Pláně: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku. Praha: S&D, 2008, s. 38. ISBN 978-80-86899-34-3.

[53]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava. Praha: S&D, 2003, s. 97. ISBN 8086050-74-2.

[54]

BOUDOVÁ, Dana, Michal HRNČÍŘ, Pavel HUBENÝ, Jan JAROŠ, Vít ŠTĚPÁNEK a Vít VILÍMEK. Šumava - Pláně, Vimpersko: Edice regionálních průvodců. Praha: Kartografie Praha, a.s., 2003, s. 77. ISBN 80-7011-738-9.

[55]

Vchynicko-Tetovský kanál [online]. 2012 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.jiznicechy.org/cz/index.php?path=ost/tetov.htmy/rejstejn/svojsezakladni-udaje/ 63

[56]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava - Pláně: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku. Praha: S&D, 2008, s. 51-52. ISBN 978-80-86899-34-3.

[57]

REBSTÖCK, Radovan. Prášilsko: Průvodce na cestu. Jindřichův Hradec: Dr. Radovan Rebstöck, 2004, s. 26. ISBN 80-85301-95-4.

[58]

REBSTÖCK, Radovan. Šumava podél hranice. Sušice: Dr. Radovan Rebstöck, 1993, s. 18. ISBN 80-85301-28-8.

[59]

BOUDOVÁ, Dana, Michal HRNČÍŘ, Pavel HUBENÝ, Jan JAROŠ, Vít ŠTĚPÁNEK a Vít VILÍMEK. Šumava - Pláně, Vimpersko: Edice regionálních průvodců. Praha: Kartografie Praha, a.s., 2003, s. 45-46. ISBN 80-7011-738-9.

[60]

Rechle

[online].

2007-2013

[cit.

2013-04-26].

Dostupné

z:

[cit.

2013-04-26].

Dostupné

z:

http://www.turistika.cz/mista/rechle [61]

Rechle

[online].

2008-2013

http://www.npsumava.cz/cz/5632/sekce/rechle/ [62]

Vítaný host na Šumavě a v Českém lese. Plzeň: RegionAll, 2008, roč. 2008, č. 03. ISSN 1802-3622.

[63]

REBSTÖCK, Radovan. Prášilsko: Průvodce na cestu. Jindřichův Hradec: Dr. Radovan Rebstöck, 2004, s. 34-35. ISBN 80-85301-95-4.

[64]

BOUDOVÁ, Dana, Michal HRNČÍŘ, Pavel HUBENÝ, Jan JAROŠ, Vít ŠTĚPÁNEK a Vít VILÍMEK. Šumava - Pláně, Vimpersko: Edice regionálních průvodců. Praha: Kartografie Praha, a.s., 2003, s. 69. ISBN 80-7011-738-9.

[65]

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Šumava. Praha: S&D, 2003, s. 97. ISBN 8086050-74-2.

[66]

Korýtko

[online].

2012

[cit.

2013-04-26].

Dostupné

z:

http://www.sumavanet.cz/ki/hk/fr.asp?tab=ki_hk&id=1045&burl=&pt=TUMZ

64

6 Přílohy

Příloha 1: Skládací informační leták

65