VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Úroveň perioperační edukace pacientů všeobecnými sestrami

Bakalářská práce

Autor: Markéta Schwarzová Vedoucí práce: Mgr. Jana Truplová Jihlava 2014

Anotace Má bakalářská práce se zabývá základní perioperační péčí o pacienta. Cílem bylo seznámit se se základními principy, které přecházejí každou operaci. Ať už plánovanou či neplánovanou. Práce obsahuje důležité pokyny, které musí být přísně dodržovány. Péče o chirurgického pacienta je rozdělena do tří částí: předoperační, intraoperační a pooperační. Každá fáze má řadu ošetřovatelských postupů, které se nesmí podceňovat. Praktická část je zaměřena na vyhodnocení dat získaných dotazníkovým šetřením na chirurgických odděleních v jihlavské nemocnici. Klíčová slova perioperační

péče,

předoperační

péče,

intraoperační

péče,

pooperační

péče,

ošetřovatelská péče Abstract My bachelor’s thesis is concerned with basic perioperative patient care. The aim was to learn about the basic principles which precede each operation. Whether planned or not. The thesis includes important instructions that must be strictly adhered to. Taking care of the surgical patient is divided into three parts : preoperative, intraoperative and postoperative care. Each phase has a variety of nursing procedures which must not be underestimated. The theoretical part of my thesis is divided into chapters, in which I briefly explain the history of surgery and nursing care, types of operations and the specifics of the various phases of perioperative care. The practical part is focused on the evaluation of data obtained by questionnaire survey on surgical wards in Jihlava hospital. Key words perioperative care, preoperative care, intraoperative care, postoperative care, nursing care

Poděkování V první řadě bych chtěla poděkovat své vedoucí bakalářské práce paní Mgr. Janě Truplové za vstřícný přístup, odborné rady a vedení. Dále bych chtěla poděkovat svým přátelům a rodině za trpělivost a podporu, kterou mi poskytli. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat paní náměstkyni ošetřovatelské péče v jihlavské nemocnici za umožnění výzkumu. Můj dík také patří všem respondentům, kteří si udělali čas na vyplnění mého dotazníku.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

Obsah 1 Úvod .............................................................................................................................. 7 1.1 Cíl výzkumu ............................................................................................................ 9 1.2 Hypotézy ................................................................................................................. 9 2 Teoretická část ........................................................................................................... 10 2.1 Historie chirurgie .................................................................................................. 10 2.1.1 Historie ošetřovatelské péče .......................................................................... 11 2.2 Operace ................................................................................................................. 12 2.2.1 Laparoskopické operace ................................................................................ 13 2.2.2 Robotická chirurgie........................................................................................ 14 2.2.3 Artroskopie .................................................................................................... 14 2.2.4 Jednodenní chirurgie ...................................................................................... 15 2.2.5 Perioperační péče ........................................................................................... 17 2.2.6 Předoperační příprava .................................................................................... 18 2.2.7 Intraoperační péče .......................................................................................... 24 2.2.8 Pooperační péče ............................................................................................. 25 3 Praktická část ............................................................................................................. 28 3.1 Metodika výzkumu................................................................................................ 28 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí .............................. 28 3.3 Průběh výzkumu.................................................................................................... 28 3.4 Zpracování získaných dat ...................................................................................... 28 3.5 Výsledky výzkumu................................................................................................ 29 3.6 Diskuze.................................................................................................................. 46 3.7 Návrh řešení pro praxi........................................................................................... 49 4 Závěr ........................................................................................................................... 51 Seznam použité literatury ............................................................................................ 53 Seznam grafů ................................................................................................................. 55 Seznam příloh ................................................................................................................ 56

1 Úvod Cílem mé bakalářské práce je zjistit úroveň perioperační edukace pacienta na chirurgických oborech v Nemocnici Jihlava. Během své praxe, ať už na vysoké škole nebo již dříve na střední škole, jsem měla možnost mnohokrát se setkat s perioperační přípravou. Už na střední škole jsme pod vedením pedagogů a sester v nemocnici vykonávali bezprostřední předoperační péči, která zahrnovala standardní postupy, jak jsou popsány níže. Důvodem výběru tohoto tématu, byl fakt, že již od samého začátku mého studia se zdravotnickým zaměřením inklinuji spíše k chirurgickému oboru. Díky moderním technologiím, je totiž zajištěn neustálý rozvoj tohoto odvětví z hlediska diagnostiky a léčby různých onemocnění a dále i nabývání nových vědomostí sester, které si musí pravidelně osvojovat nové pracovní postupy. Chirurgické obory se mi líbí nejen z hlediska neustálého osobního rozvoje, ale i proto, že je na chirurgii svižné pracovní tempo. Další důvod, proč jsem si vybrala tuto tématiku, je péče o rány. Ráda vidím výsledky své práce, které vedou ke zlepšení pacientova stavu. A to jak fyzického, ale i psychického. Vzhledem k velkému věkovému rozpětí pacientů, je možné se setkat s rozmanitými druhy ran a různou délkou doby jejich léčení. Doba hojení ran je z velké míry ovlivněna velkým množstvím nových léčebných postupů a pomůcek. V jihlavské nemocnici je v poslední době užívána metoda, která je pro většinu populace odpuzující. Jsou to larvy, které z rány odstraňují povlaky a nekrotické části. Tím během čtyř dnů postupně zbavují pacienty infekce v ráně. Je to metoda, která není pro každého, ale myslím si, že je velice účinná. Při pohledu na dnešní technologie by se skoro dalo říci, že chirurgie už dosáhla nejvyššího stupně rozvoje, avšak vzhledem k neustálému zdokonalování medicíny jako takové, se jistě můžeme těšit na mnoho nových objevů, které budou lékařům usnadňovat již tak náročnou práci. Cíl bakalářské práce jsem si vybrala z toho důvodu, že již od začátku mého studia vykonávám praxi v jihlavské nemocnici, a proto jsem chtěla objektivně zhodnotit, do jaké míry sestry na chirurgických odděleních edukují pacienty. Samozřejmě musíme přihlédnout ke stavu pacientovy psychiky a pozornosti. Neméně důležitý je i fakt, jestli má pacient o edukaci zájem. Moje práce má dvě části – teoretickou a praktickou. V teoretické části se zabývám základy historie chirurgie a ošetřovatelství. V této části je podrobně rozebraná 7

perioperační péče od lékařova rozhodnutí provést zákrok až po propuštění pacienta domů. V praktické

části

hodnotím

pomocí

grafického

znázornění

data

získaná

od pacientů/respondentů v jihlavské nemocnici. Výsledky výzkumu jsou pak porovnány s mými hypotézami.

8

1.1 Cíl výzkumu Cíl 1 – Zjistit úroveň perioperační edukace pacientů na chirurgických oborech v Nemocnici Jihlava.

1.2 Hypotézy Hypotéza 1 – Domnívám se, že méně než 50 % respondentů bude před operací vyhledávat informace týkající se předoperačního a pooperačního průběhu. Hypotéza 2 – Domnívám se, že všichni respondenti (100 %) budou vědět, kolik hodin před operací musí být lační. Hypotéza 3 – Domnívám se, že všichni (100 %) respondenti budou vědět, že se po podání premedikace nesmí opustit lůžko. Hypotéza 4 – Myslím si, že 50 % respondentů bude podepisovat souhlas s anestezií o samotě na pokoji. Hypotéza 5 - Domnívám se, že více než 40 % respondentů si myslí, že nejsou dostatečně informováni o předoperačním a pooperačním průběhu.

9

2 Teoretická část 2.1 Historie chirurgie Chirurgie je jeden z nejstarších lékařských oborů. Termín chirurgie je odvozen z řeckého slova cheirurgia. V překladu to znamená práci rukou (cheir – ruka, ergein – pracovat). Chirurgie je lékařský obor, který se zabývá manuální a instrumentální léčbou traumat a onemocnění. Historie chirurgické péče sahá až do dob starověku. Patrně nejstarším chirurgickým výkonem byla trepanace. To je výkon, při kterém se do lebky různými způsoby vyvrtal otvor. Nejznámějším nálezem je trepanovaná lebka z oblasti Kyjeva na Ukrajině. Nález byl datován do období 7300 – 6220 př. n. l. První písemné zmínky však pocházejí až z roku 4600 př. n. l., a to z asyrské, staroegyptské, babylonské a indické kultury. V těchto kulturách byla péče o nemocné na duchovní úrovni, starali se o ně kněží. Dalším důležitým milníkem byl vznik sumerské civilizace, kdy byl sepsán Chammurapiho kodex. Rozvoj medicíny, potažmo chirurgie probíhal i ve Starém Egyptě. Díky přeložení Smithova papyru (název je odvozen od jeho majitele Edwina Smitha) se i v dnešní době můžeme informovat, do jaké míry byla chirurgie v roce 3000 př. n. l. rozvinuta. Dochovaný papyrus odhaluje postupy, které se v obdobné podobě dodržují i v dnešní moderní medicíně, například zásady asepse. Díky objevu této staroegyptské učebnice chirurgie lze říci, že medicína kolem roku 3000 př. n. l. byla značně nadčasová. Staří Egypťané opalovali kovové chirurgické nástroje nad plamenem, čímž se zbavovali původců infekčních onemocnění. V době středověku na evropském kontinentě naopak došlo k velkému úpadku. Medicína všeobecně stagnovala a až do dob renesance se pouze předávaly dřívější poznatky z generace na generaci. Až četnost válek byla důvodem k určitému znovuobjevení chirurgie. Nejčastěji prováděným výkonem se stala amputace postižené končetiny. Lékaři začali používat staroegyptské metody, například podvazování krvácejících cév po amputacích. Od poloviny 19. století došlo v chirurgii k důležitým změnám. Nejdůležitější změnou bylo zavedení anestezie do klinické praxe. Dále byla zavedena opatření, která zabraňovala vzniku pooperačních komplikací. Byly to pojmy antisepse a asepse. Velmi významným objevem, který je důležitý i pro medicínu dnešní doby, byl objev 10

antibiotika penicilinu Alexandrem Flemingem v roce 1928. Chirurgie byla ve svých počátcích především empirická, tzn., že poznatky byly založené na praktických zkušenostech. Později se začal projevovat směr anatomický, kde se uplatňovaly poznatky nejen o anatomii člověka, ale i zvířat. Neméně důležitým byl následný rozvoj patologické anatomie.

V současné

době

se

chirurgie

ubírá

směrem

klinicko – experimentálním, kde jsou využívány nejen znalosti anatomické a patologickoanatomické, ale především se věnuje prevenci, fyziologii a biochemii (Zeman, 2000; Duda, 2012).

2.1.1 Historie ošetřovatelské péče Napříč různými zeměmi měl rozvoj ošetřovatelství mnoho podobností, ale i odlišností. Mezi faktory, které rozvoj ovlivňovaly, můžeme zahrnout náboženství, kulturu a politiku. Velkým mezníkem vždy byly války, při kterých bylo učiněno mnoho přínosných vědeckých objevů. Jak uvádí Plevová (2008), ošetřovatelství bylo ovlivněno třemi hlavními směry v péči o nemocné: Neprofesionální ošetřovatelství Byl to tradiční systém ošetřování, člověk se ošetřoval sám, pečoval o rodinu a blízké, vzájemně byla poskytována laická pomoc. Hlavní postavení zaujímaly ženy. Zkušenosti a znalosti si předávaly z generace na generaci. K léčbě se využívaly různé amulety, oběti a přírodní zdroje, jako například byliny (Farkašová, 2006). Charitativní ošetřovatelství Vychází z lidských tradic a náboženského přesvědčení, poskytovala se pomoc trpícím nemocným. Uspokojovaly se základní lidské potřeby. Péče byla zaměřená na zvláštní skupiny lidí, především nemocné, chudé a sirotky. V tomto období docházelo k zakládání klášterů, špitálů a hospiců (útulky pro chudé a nemocné). Charitativní ošetřovatelství ovlivnilo vývoj ošetřovatelství a ošetřovatelského vzdělání (Farkašová, 2006). Profesionální ošetřovatelství Rozvoj probíhal společně s rozvojem medicíny. Nejdůležitější průkopnicí se stala Florence Nightingalová, avšak určitá příprava, kterou vyžadovalo správné fungování nemocnic, existovala už i v dřívějších dobách. Začátky ošetřovatelské péče v českých zemích jsou spojovány se šířením křesťanství. Za zakladatelku českého ošetřovatelství 11

bychom mohli označit Anežku Přemyslovnu, která v roce 1233 založila na pražském Starém městě klášter U sv. Haštala. Spolu s klášterem byl vybudován i špitál a chudobinec (Farkašová, 2006). Důležitým odvětvím ošetřovatelské péče, je chirurgické ošetřovatelství. Přesná definice zní: „Chirurgické ošetřovatelství je aplikovaný ošetřovatelský obor, který vychází z oboru chirurgie a ošetřovatelství.“ (Kubicová, 2005, str. 10). Současně sjednocuje poznatky z ostatních oborů, které se zaobírají člověkem ve zdraví a nemoci. Cílem chirurgického ošetřovatelství je pomáhat pacientovi a jeho rodině a přispívá k uzdravení, popřípadě důstojnému umírání a smrti (Kubicová, 2005).

2.2 Operace Z chirurgického hlediska lze rozdělit operační výkony na krvavé a nekrvavé. Krvavé výkony, jak už jejich název napovídá, porušují kožní a slizniční integritu, a tak dochází ke krvácení. Oproti tomu nekrvavé výkony neporušují integritu. Mohou to být výkony, při kterých dochází k nápravě vymknutých kloubů anebo zlomených kostí. V užším slova smyslu můžeme operace dále rozdělit na diagnostické a terapeutické. Diagnostické operace pomáhají určit diagnózu, když jiné diagnostické metody nedovolují přesné zjištění choroby. Tyto operace se nazývají probatorní, při kterých se vyřízne

tkáň

podezřelá

např.

z nádorového

bujení.

Následně

se

provádí

histologické vyšetření, které diagnózu potvrdí nebo naopak vyvrátí. Významem terapeutických operací je vyléčit pacienta nebo alespoň zmírnit potíže způsobené daným onemocněním. Léčebné operace můžeme rozdělit do dvou podskupin – operace urgentní (neplánované) a operace nenaléhavé (plánované). Urgentní operace jsou prováděny z vitálních indikací, tedy jsou prováděny u pacientů, kteří jsou ohroženi na životě a nutnost operace nepřipouští žádné časové prodlevy a odklady. Operační výkony mohou být dále jednodobé, nebo vícedobé. V prvním případě je celý operační výkon proveden najednou. V druhém případě je výkon rozdělen do několika operací. Pokud chirurgický výkon nevyžaduje pacientovu hospitalizaci, mluvíme o zákroku ambulantním.

12

Pokud je místo operačního výkonu situováno v infikované tkáni, hovoříme o výkonu septickém. Do této skupiny spadají například operace střev. V opačném případě se jedná o operaci aseptickou. Podle rozsahu lze dělit operační výkony na radikální či paliativní. Radikálním výkonem se rozumí odstranění celého chorobného ložiska, resp. odstranění příčiny onemocnění. Po tomto výkonu lze očekávat úplné vyléčení. Oproti tomu paliativní výkon příčinu nemoci neodstraňuje a je to především snaha o zmírnění potíží nemocného. Každý chirurgický výkon musí být indikován. Rozlišujeme indikace absolutní a relativní. K absolutním indikacím jednoznačně patří stav bezprostředně ohrožující život pacienta. Indikace absolutní se může vyskytnout i u nádorových onemocnění, která nejsou léčitelná jinak, než operací. O relativní indikaci se jedná, pokud se snažíme problém chirurgickým výkonem urychlit nebo zlepšit. Patří sem například operace pro léčbu obezity, či některé zlomeniny. Při stanovení indikace k operaci je důležité dbát na pacientův celkový stav. Mnoho přidružených onemocnění může nepříznivě ovlivnit intraoperační a pooperační stav pacienta. Různá systémová onemocnění a plicní a srdeční

insuficience

(nedostatečnost)

mohou

být

kontraindikací

k výkonu

(Zeman, 2000).

2.2.1 Laparoskopické operace Již první endoskopické chirurgické vyšetření dutiny břišní proběhlo v roce 1901. Tento výkon byl proveden na psu, avšak lze hovořit o velkém pokroku, který umožnil rozvoj laparoskopických operací, tak, jak jsou známy dnes. O deset let později byl uskutečněn první laparoskopický výkon na člověku. V roce 1963 byla použita optika na bázi optických vláken a následně došlo k velkému rozvoji tohoto odvětví chirurgie. První laparoskopická apendektomie byla vykonána v roce 1980. V moderní medicíně jsou laparoskopické výkony hojně využívány v gynekologii, neurochirurgii, urologii a dalších oborech. Laparoskopické operace jsou velice oblíbené, poněvadž jejich invazivita je minimální a dochází tak k menšímu zatížení pacienta. Pro vstup do dutiny břišní provede lékař incizi všech vrstev břišní stěny. Skrz tuto incizi je zaveden trokar s tupým hrotem, přes který je provedena insuflace dutiny břišní. Pro tuto insuflaci se používá oxid uhličitý. Tímto postupem dojde k pneumoperitoneu (vzduch v peritoneální dutině) a dutina břišní se stává přehlednou a vytvoří se místo pro volný pohyb nástrojů. Výhod, které přináší laparoskopické operace, je mnoho. Především dochází k menším 13

krevním ztrátám při výkonu. Díky tomu, že laparoskopické nástroje obsahují digitální kamery, lékaři sledují přenos na obrazovce a není tak nutné provádět velké řezy. Pacient má proto menší operační rány, které se lépe a rychleji hojí. To má vliv na rychlejší zlepšení celkového stavu, které podstatně zkracuje dobu hospitalizace. Nevýhodou laparoskopické operace je možné poškození střev či hlavních cév trokarem (Roztočil, 2011).

2.2.2 Robotická chirurgie Robotická neboli počítačově asistovaná chirurgie je nejnovější součástí moderní medicíny. V České republice je používán da Vinci systém, který je využíván v 8 nemocnicích (Nemocnice na Homoloce, Ústřední vojenská nemocnice v Praze, Fakultní nemocnice v Olomouci, Fakultní nemocnice sv. Anny v Brně aj.). Tento robotický systém se skládá ze tří částí – chirurgická konzole, čtyři ramena, která jsou ovládána chirurgem a 3D kamerový systém. Díky tomuto robotu je možné provádět miniinvazivní výkony v měkkých tkáních břicha a hrudníku. Systém da Vinci lze použít při operacích mitrálních chlopní, hysterektomii, či operace rakoviny prostaty. Lékař robota ovládá pomocí joysticků, které přes miniaturní ranky elektronicky přenášejí a přesně kopírují pohyb jeho rukou. Konzole robota je na operačním sále s pacientem, ale lékař, který robota ovládá, může být vzdálený až několik tisíc metrů. Nespornou výhodou je absence třesu rukou a únavy, které lékař především po delších a náročných operacích pociťuje. Dalšími výhodami je minimálně invazivní přístup, možnost operace na dálku a přesnost. Šetrný postup snižuje krvácení, riziko infekce a bolestivost. Z toho vyplývá rychlejší a lepší hojení, které snižuje dobu hospitalizace. Nevýhodou tohoto druhu operativy je vysoká pořizovací cena přístroje. Ta se šplhá až k desítkám milionů korun. Cena samotné operace se pohybuje v desítkách tisíc korun. Operace pomocí robota je v nákladech sice dražší, ale vzhledem k šetrnosti výkonu je minimální riziko pooperačních komplikací, čímž se snižují náklady na dlouhodobou léčbu pacienta (Roztočil, 2011; ČSRCH, 2010).

2.2.3 Artroskopie Artroskopie je endoskopická metoda, která umožňuje diagnostiku a operační ošetření kloubních změn nebo poranění. Tato operační metoda vyžaduje rozsáhlé vybavení, které je potřeba neustále modernizovat. Nejčastěji se artroskopie používá v kolenním a ramenním kloubu. 14

Diagnostická artroskopie se v dnešní době používá velice vzácně a to pouze v nejasných případech nebo pro biopsie. Terapeutická artroskopie zahrnuje mnoho postupů, jak léčit různá onemocnění kloubů. Nejdůležitějšími pomůckami je artroskop, trokar, kamera, světelný zdroj, artoskopická pumpa a instrumentarium. Artroskop je zpravidla rigidní tubus, který uvnitř obsahuje optickou soustavu. Trokar je kanyla, ve které je po zavedení do kloubu mandrén nahrazen artroskopem. Kamera umožňuje přenos obrazu na barevný monitor. Světelný zdroj je halogenová lampa, která osvětluje kloubní dutinu. Artroskopická pumpa udržuje nitrokloubní tlak a řídí rychlost průtoku fyziologického roztoku. Volba instrumentaria záleží na specifikách daného výkonu. Mohou to být nůžky, kleště, háčky, nože aj. Artroskopii lze provést v celkové i lokální anestezii. Kloub je mírně roztažen sterilním fyziologickým nebo Ringerovým roztokem. Provede se malá incize, skrz kterou se trokarem zavede rigidní artroskop. Z dalšího přístupu se poté zavádějí do kloubu nástroje potřebné pro daný výkon. Výhodou artroskopie je malá invazivita, menší bolestivost, zkrácení doby pracovní neschopnosti a rychlejší návrat pacienta do běžného denního života. Nevýhodou je vysoká pořizovací cena zařízení a drahé provozní náklady (Janíček, 2001; Sosna, 2001).

2.2.4 Jednodenní chirurgie Pojmem jednodenní chirurgie (také ambulantní chirurgie) se rozumí chirurgický výkon, po kterém pacient opouští zdravotnické zařízení do 12, někdy do 24 hodin po výkonu. Pacient není hospitalizován a nepodstupuje klasický koloběh, který nastává po příjmu na chirurgické oddělení. Rozvoj miniinvazivních metod v 90. letech 20. století přinesl snížení pooperačního zatížení pacienta, s čím je spojené zkrácení pooperační hospitalizace na lůžkovém oddělení. Mezi hlavní výhody jednodenní chirurgie patří minimalizace rizika přenosu nozokomiálních infekcí. Největší přínos vidí moderní medicína v krátké době pobytu ve zdravotnickém zařízení, které napomáhá k udržení psychického komfortu pacienta. Díky krátkému pobytu ve zdravotnickém zařízení lze hovořit o ekonomicky úspornějším systému. Vzhledem k minimálnímu výskytu pooperačních komplikací se zkracuje doba rekonvalescence a urychlen je i návrat k předchozímu životu. I přes to, že je systém jednodenní chirurgie v některých ohledech odlišný od standardní chirurgické operace, je nutné dbát na bezpečí pacienta. Pacient, 15

který může podstoupit operaci na jednodenní chirurgii, musí splňovat určitá kritéria (Czudek, 2009). Vstupní kritéria V první řadě musí být pacient bez přidružených dekompenzovaných chorob (ASA I, ASA II – klasifikace stavu pacienta dle American society of Anesthesiologists). Dále musí být plně orientovaný časem, místem a prostorem. V den operace nesmí být pacient nakažen virovou či bakteriální infekcí. Musí mít dobré sociální zázemí, které mu zajistí péči po operaci. S předchozím bodem souvisí doprovod pacienta, který ho doprovodí ze zdravotnického zařízení domů, kde s ním stráví alespoň 12 hodin. Souhlas doprovodu musí být potvrzen podpisem (Czudek, 2009). Předoperační příprava Před přijetím k operaci na jednodenní chirurgii musí být pacient vyšetřen chirurgem, který poté vytvoří seznam předoperačních vyšetření a doporučení. Pokud lékař shledá pacientův celkový stav natolik vhodným, indikuje operační výkon na jednotce jednodenní chirurgie. Poté s pacientem domluví přesný termín operace. Lékař musí pacienta podrobně seznámit s charakterem operačního výkonu. Pacient je seznámen s předpokládanou délkou pobytu ve zdravotnickém zařízení, o předpokládané délce pracovní neschopnosti a rekonvalescence po výkonu. Po konzultaci s chirurgem je pacientovi předán seznam doporučených vyšetření, která se zpravidla provádí u praktického lékaře. Pacient dostane k vyplnění anesteziologický dotazník, kde sdělí svoji anamnézu, která obsahuje případné zdravotní zvláštnosti a návyky. Dotazník obsahuje doporučení před operací, která by si pacient měl prostudovat a později se jimi řídit. Svůj souhlas potvrdí podpisem. V den operace přichází lačný pacient asi tři hodiny před plánovaným výkonem. S sebou musí přinést všechny výsledky předoperačních vyšetření a podepsané přílohy. Po vyšetření lékařem je pacient uložen a připraven k operačnímu výkonu. Poté je pacient odvezen na sál, kde je operován a po plném probuzení je vrácen zpátky do lůžkové části jednodenní chirurgie (Czudek, 2009). Pooperační péče na jednodenní chirurgii Stejně jako při standardní operaci je pacient převezen do lůžkové části, kde jsou do stabilizace stavu kontinuálně monitorovány jeho fyziologické funkce. Dle ordinace lékaře jsou podávány potřebné léky a postupně dochází k mobilizaci pacienta. 16

Díky minimální zátěži, je možné pacienta po 12 až 24 hodinách (záleží na druhu výkonu) propustit do domácí péče. Pacienta musí doprovodit doprovod, který dohlédne na jeho bezpečí příštích 12 hodin (Czudek, 2009).

2.2.5 Perioperační péče Termínem

perioperační

péče

se

rozumí

poskytování

ošetřovatelské

péče

v předoperačním, intraoperačním a pooperačním období (Czudek, 2009). Předoperační období Předoperační období zahrnuje péči o pacienta od okamžiku rozhodnutí operace. Toto období končí předáním pacienta na operační sál, kde si jej převezme sestra. Každý chirurgický výkon je nefyziologický zásah do organismu, který člověka ovlivňuje jako bio - psycho - sociální celek (Kubicová, 2005). Předoperační příprava má za úkol zjistit možná rizika, která mohou ovlivnit samotnou operaci, či zotavování se z ní.

Přípravu pacienta na operaci můžeme rozdělit na

obecnou a speciální. Obecná příprava se týká všech nemocných a její rozsah je ovlivněn naléhavostí výkonu. Speciální příprava se zaměřuje na základní onemocnění. Dalšími důležitými faktory jsou věk nemocného, přidružená onemocnění, možné komplikace a zvláštnosti plánované operace. Principem předoperační péče je pacientovi poskytnout dostatek informací tak, aby pro něj byl chirurgický výkon méně stresující (Vomela, 1998). Intraoperační období Intraoperační období je zahájeno okamžikem přesunu pacienta na operační sál a končí převozem na jednotku intenzivní péče nebo na ošetřovací jednotku po operaci. Poněvadž je pacient pod vlivem anestezie, musíme dbát na zajištění jeho základních tělesných potřeb. Nejdůležitější je zabezpečení základních vitálních funkcí. Péče je během operace poskytována operačním týmem, který zahrnuje lékaře, sestry specialistky, ošetřovatele, sanitáře a anesteziologa s anesteziologickou sestrou. Podstatou intraoperační péče je poskytnout kvalitní péči bez rizika komplikací (Kubicová, 2005; Janíková, 2011).

17

Pooperační období Pooperační období je časový úsek, mezi probuzením po anestezii až po propuštění pacienta domů. Jedná se o velice rizikové údobí. Péče je zaměřena na podporu vitálních funkcí pacienta. Neméně důležité je sledování možných pooperačních komplikací a podávání analgetik na zmírnění bolesti. Pokud pacientův stav vyžaduje nepřetržité sledování, bývá umístěn na jednotku intenzivní péče, či anesteziologicko-resuscitační oddělení. V případě očekávaného nekomplikovaného průběhu je pacient umístěn na „dospávací pokoj“, kde je v prvních hodinách po operaci (Janíková, 2011). Cílem pooperační péče je vyloučení diskomfortu a možných pooperačních komplikací. Zdravotničtí pracovníci by měli podporovat pacientův návrat do optimální úrovně zdravotního stavu (Kubicová, 2005).

2.2.6 Předoperační příprava Nejdůležitější částí předoperační přípravy jsou různá předoperační vyšetření, která se týkají konkrétních operačních výkonů. Toto období můžeme rozdělit na přípravu dlouhodobou, krátkodobou a bezprostřední. Každý úsek se vyznačuje rozdílnými přípravami, které jsou typické pro dané období (Janíková, 2011). Dlouhodobá předoperační příprava Z časového hlediska je toto období velice variabilní. Délka záleží na pacientově individuálním stavu, jeho přidružených chorobách a typu plánovaného výkonu. V tomto období se provádí základní vyšetření. Podle možností se učiní i odborná vyšetření, která souvisejí s druhem výkonu. Je na lékaři, aby do této fáze zahrnul pacienta a trpělivě odpovídal na jeho otázky, poněvadž chirurgický výkon je pro pacienta psychická zátěž. Důvěra a ochota spolupracovat je jedna z nejdůležitějších podstat celé léčby. Psychická připravenost pacienta by měla být potvrzena podepsáním informovaného souhlasu týkajícího se daného operačního zákroku. Dlouhodobá příprava začíná na základě rozhodnutí chirurga k operačnímu výkonu. Pacient je odeslán na interní předoperační vyšetření, které slouží k vyloučení možných rizikových faktorů. Základním, avšak významným vyšetřením je anamnéza (předchorobí). Ta je zjišťována rozhovorem mezi lékařem a pacientem, případně rodinou nemocného. Získání anamnézy může být náročný úkon, který vyžaduje dostatek času a důvěry nemocného. Nesmíme opomíjet přínos sestry, která pečuje o nemocného. Tráví s pacientem více 18

času než lékař a proto má více prostoru s ním komunikovat (Janíková, 2011; Kubicová, 2005; Slezáková, 2010). Kompletní anamnéza obsahuje základní osobní údaje pacienta, údaje o nynějším onemocnění, osobní anamnézu (prodělaná onemocnění, předchozí operace a úrazy, alergie, abúzus alkoholu, závislost na omamných látkách, kouření a medikaci), rodinnou a pracovní anamnézu a u žen gynekologickou anamnézu. V případě úrazu získáváme anamnézu, která by měla podrobně osvětlit mechanismus traumatu. Ta nám umožní cíleně ošetřit zraněného, avšak může být důkazem při pracovně právním a forenzním hodnocení (Müller, 1997; Zeman, 2000; Černý, 2009). V rámci dlouhodobé operační přípravy je získávána nejen anamnéza, ale lékař také musí provést fyzikální vyšetření. Pacient je vyšetřen pohledem, poslechem, poklepem a pohmatem. Lékař zkontroluje dle posloupnosti hlavu, krk, hrudník, břicho a končetiny. Určité chirurgické výkony vyžadují vyšetření tělních otvorů – zejména per rektum (Ferko, 2002). K dlouhodobé předoperační přípravě patří interní vyšetření, které obsahuje laboratorní vyšetření a zobrazovací metody. Pacientovi je odebrána krev, která je následně odeslána do laboratoře, kde je provedeno screeningové vyšetření. Součástí biochemického vyšetření jsou: ionty, urea, kreatinin, glykémie a jiné. Hematologický soubor obsahuje sedimentaci a krevní obraz. Srážecí faktory krve zkoumá hemokoagulační soubor obsahující Quickův test a APTT. Při očekávaných větších krevních ztrátách se také provádí test krevní skupiny a křížová zkouška. Screeningové vyšetření moči – moč + sediment (Nejedlá, 2004). Zobrazovacími metodami jsou RTG snímek srdce a plic (nepatří mezi rutinní vyšetření, je povinné až od 60 let života či u kuřáků nad 40let) a klidové EKG (provádí se u pacientů starších 30 let, anebo dle standardů daného zdravotnického zařízení). V případě očekávaně vyšších krevních ztrát je pacientovi nabídnuta možnost autotransfuze – tedy odběr a následní aplikace vlastní krve a krevních komponent. Výhodou autotransfuze je vyloučení přenosu infekčních onemocnění a podání inkompatibilní krve.

19

Výsledky všech interních vyšetření nesmí být starší než 14 dní před plánovaným chirurgickým zákrokem.

Účelem

interního

vyšetření

je

vyjádření

internisty

k operačnímu výkonu a anestezii. Nemocní z vyšších věkových skupin mohou mít vážná přidružená onemocnění, která mohou nepříznivě ovlivnit perioperační průběh. V tomto případě je nutná spolupráce se specialisty, kteří diagnostikují problém a pacienta správně připraví. Týká se to například kompenzace diabetu, úpravy hypertenze a anémie. Podle výsledků jednotlivých vyšetření lékař stanovuje pomocí klasifikace ASA (American society of Anesthesiologists) celkový stav pacienta a pravděpodobnost smrtelných komplikací, které se mohou vyskytnout při anestezii během operace (Slezáková, 2010; Vomela, 1998; Mikšová, 2006).

Klasifikace stavu dle ASA ASA I Pacient je zdravý a není přítomen laboratorní, ani psychosomatický nález. Kromě chirurgického onemocnění pacient netrpí žádným onemocněním, které by mohlo způsobovat systémové poruchy (Blažek, 2014).

ASA II Pacient má lehké celkové onemocnění, které ale nemá vliv na jeho celkovou výkonnost. Patří sem např. kompenzovaný diabetes mellitus, lehká hypertenze, anémie, obezita, chronická bronchitida či pokročilý věk. Někteří lékaři do této skupiny řadí i lehké kuřáky (Blažek, 2014).

ASA III Pacient trpící těžkým celkovým onemocněním, které omezuje jeho celkovou výkonnost. Řadíme sem anginu pectoris, srdeční selhání, stav po infarktu myokardu. Může zde být zařazen i nemocný, který trpí více celkovými kompenzovanými onemocněními (Blažek, 2014). ASA IV Pacient trpící těžkým celkovým onemocněním, které jej trvale ohrožuje na životě. 20

Spadají sem závažná a život ohrožující systémová onemocnění, která zpravidla nejsou řešitelná operačním výkonem. Takovým stavem je nestabilní angina pectoris, nebo pokročilé formy jaterní, ledvinné, plicní a srdeční insuficience (Blažek, 2014). ASA V Pacient je moribundní (v terminálním stavu života, dochází k selhávání životních funkcí) a nelze u něj očekávat přežití 24 hodin. Moribundní pacient mající malou šanci na přežití je i přesto v rámci záchrany života podroben operaci (Blažek, 2014). V případě urgentního výkonu se ASA skóre doplňuje písmenem E neboli emergency. Tím je vyjádřeno, že stav pacienta je horší než daný stupeň škály (viz příloha č. 1). (Blažek, 2014) Krátkodobá předoperační příprava Tato příprava probíhá 24 hodin před operačním výkonem. Navazuje na přípravu dlouhodobou. Ošetřující personál musí zhodnotit dostupné informace a zkontrolovat výsledky předoperačních vyšetření. Pacient musí podepsat informovaný souhlas s anestezií. Anesteziolog také musí dle dostupných výsledků a informací stanovit prepremedikaci (podává se večer před výkonem, viz níže) a premedikaci (Janíková, 2011). Výživa a hydratace - před operačním výkonem musí být pacient lačný alespoň 6 - 8 hodin. Při delším lačnění a při poruchách výživy a hydratace je nutné zajistit parenterální přívod tekutin a energie (Slezáková, 2010). Vylučování – sestra poučí pacienta, aby se před operací spontánně vymočil. V případě náročnějšího výkonu je naordinováno zavedení permanentního močového katétru. Vyprázdnění tlustého střeva závisí na druhu výkonu a pokynech operatéra. Provádí se opakované klyzma nebo se pacientovi podává vyprazdňovací roztok (Slezáková, 2010). Hygienická péče – den před operací se provádí celková hygiena. Ženy poučíme, aby měly odlakované nehty (cyanóza nehtových lůžek při nedostatečném okysličení krve) a byly odlíčené. Pacientům musí být provedena dezinfekce pupku, jako prevence šíření bakterií (Nejedlá, 2004; Slezáková, 2010). Příprava operačního pole – je závislá na druhu operačního výkonu a pokynech chirurga. Odstraňují se nečistoty v operované oblasti. V případě ochlupení v místě výkonu provedeme oholení, nejlépe mokrou metodou. Používáme žiletku na jedno 21

použití a snažíme se vyvarovat poranění, které může mít za následek infekci (Slezáková, 2010). Spánek a odpočinek – dle anesteziologické ordinace se pacientovi většinou podává prepremedikace, která má za úkol pacienta zklidnit a navodit pocit pohody. Podávají se hypnotika a sedativa, např. diazepam a jiné. Kvalitní spánek pomáhá lépe zvládnout stres před operací (Mikšová, 2006; Slezáková, 2010). Cennosti a kompenzační pomůcky – šperky, doklady a větší obnos peněz by měly být uloženy proti podpisu v trezoru. Kompenzační pomůcky se označí jménem pacienta a uschovají se na vhodné místo (Mikšová, 2006; Slezáková, 2010). Psychická příprava Je nedílnou součástí předoperační přípravy. Cílem je minimalizovat pacientův strach a úzkost. Důležité je navodit pocit důvěry a bezpečí. Snažíme se, aby měl pacient optimistický náhled. Vždy jsme oporou. Pacientovi trpělivě nasloucháme a pravdivě odpovídáme na jeho otázky. Nikdy jeho otázky nebagatelizujeme. Na této přípravě se podílejí lékaři i sestry (Šafránková, 2006; Slezáková, 2010). Anesteziologická příprava Anesteziolog navštíví pacienta na oddělení, kde zhodnotí jeho zdravotní stav a informuje ho o anestezii a rizicích, která se mohou naskytnout během operačního výkonu (Černý, 2009). Bezprostřední předoperační příprava Bezprostřední předoperační příprava se odehrává v den operace, přibližně 2 hodiny před plánovaným výkonem. V této fázi se kontroluje dokumentace, výsledky a výkony předchozí části přípravy. Sestra změří fyziologické funkce a zaznamená je do dokumentace. Kontroluje se operační pole, stav lačnění a psychický stav pacienta. Přikládají se bandáže dolních končetin jako prevence trombembolické nemoci. Pacient je poučen, aby se došel před odjezdem na operační sál vyprázdnit. Pokud má v příručním stolku cennosti, uloží se do trezoru proti podpisu. V případě, že má pacient zubní protézu, musí být poučen o její vyjmutí. Posléze je uložena v označeném kelímku na vhodné místo. Dle ordinace a potřeby je zaveden permanentní močový katétr nebo periferní venózní vstup. O všech výkonech, které jsou u pacienta vykonány, musí být proveden záznam v dokumentaci. Podle ordinace anesteziologa je podána premedikace.

22

Aplikuje se per os a je zapitá malým douškem vody. Po podání pacient už nesmí vstát z lůžka, protože hrozí riziko pádu. Sestra pacienta odveze na operační sál, kde je předán do péče operačnímu týmu (Janíková, 2011; Slezáková, 2010). Nácvik prvků pooperačního režimu Sestra musí pacienta poučit o změně vyprazdňování a pohyblivosti, která nastává po operaci. Pacient je poučen o nutnosti vyprazdňování do močové láhve či podložní mísy. Provede nácvik pohybu na lůžku s využitím různých pomůcek. Pacient musí ovládat posazování se v lůžku za přidržování operační rány. Po nácviku správného odkašlávání nemocný ovládá hluboké odkašlávání, přičemž si přidržuje operační ránu. Po domluvě s lékařem mohou být přidány cviky dolních končetin jako prevence trombembolické nemoci (Nejedlá, 2004; Janíková, 2010). Příprava diabetika k plánovanému výkonu Příprava diabetika je ve všech fázích shodná s pravidly přípravy výše, avšak je rozšířená o určitá specifika. Ke screeningovým vyšetřením by měl lékař přidat i kontrolu renálních a jaterních funkcí. Pacient v dlouhodobé přípravě musí navštívit také diabetologickou poradnu, kde diabetolog vyjádří svůj názor k zajištění nemocného v průběhu hospitalizace. Nemocnému je proveden velký glykemický profil a po jeho vyhodnocení diabetolog určí např. dávky perorálních antidiabetik nebo jakým způsobem a jaké množství bude pacientovi podáváno. V neposlední řadě by měl být diabetik edukován o nutnosti péče o dolní končetiny. Pacient s diabetem musí být na oddělení přijat alespoň jeden den před výkonem.

Opakovaně je mu proveden

glykemický profil. K plánovanému výkonu musí být diabetik kompenzován, abychom snížili riziko možných komplikací. Ranní glykémie by měla být pod 7 mmol/l, postprandiální pak pod 10mmol/l. I pacient s diabetem musí dodržovat lačnění, ale vzhledem k tomu, že nesmí lačnit (hrozí klesání glykogenu v hepatocytech a následné poškození jater) jsou jim podle ordinace lékaře podávány infuzní roztoky glukózy a inzulinu podle aktuální hladiny glykemie. Proto je nutné, aby sestra zajistila žilní vstup. V operačním programu musí být diabetik zařazen na první místo (Nejedlá, 2004; Janíková, 2011; Krejčí, 2009). Příprava pacienta k urgentní operaci Urgentní operace, je takový chirurgický výkon, který nelze odkládat z důvodu vitální indikace. Tyto operace s sebou nesou vyšší výskyt pooperačních komplikací, ale i úmrtí. 23

Stavy vyžadující tento druh péče bezprostředně ohrožují stav pacienta, a proto není vzhledem k časové tísni možné důkladně vyšetřit pacienta a kompenzovat jeho přidružená onemocnění. Pokud je nutné operovat bez prodlení, není možná žádná příprava k výkonu. Příprava pacienta je značně omezena oproti standardní přípravě k operaci. Pokud je to možné, lékař odebere anamnézu a provede fyzikální vyšetření. Odběry biologického materiálu na STATIM zahrnují krevní obraz, krevní skupinu, Rh faktor a biochemické vyšetření krve a moči. Hygienická očista odstraňuje pouze hrubé nečistoty, celková koupel je kontraindikována. Pacientovi je vyjmuta zubní protéza a operační pole je oholené. Šperky a cennosti jsou uloženy v trezoru. Sestra zajistí žilní vstup a podává infuzní roztoky dle ordinace. Vzhledem k tomu, že nejsou dodrženy zásady lačnění, je pacient ohrožen aspirací, a proto jsou provedeny intervence, které aspiraci zabraňují (intubace). Vyprazdňování močového měchýře je zajištěno zavedením permanentního močového katétru. Očistné klyzma pro vyprázdnění tlustého střeva je kontraindikováno. Sestra provede bandáž dolních končetin a aplikuje premedikaci podle ordinace anesteziologa. Ani v této časově vypjaté situaci nesmíme zapomínat na psychickou podporu a komunikaci s doprovodem nemocného (Nejedlá, 2004; Janíková, 2011; Vomela, 1998).

2.2.7 Intraoperační péče Tato fáze začíná předáním pacienta v překladišti (také filtr, předsálí) a končí převzetím pacienta personálem jednotky intenzivní péče nebo pooperační jednotky. Intraoperační péče je zabezpečena operačním týmem, který dbá preventivních zásad, chránících pacienta před vznikem zranění a infekce. Důležitá je správná volba polohy, se kterou souvisí ochrana kůže při případném polohování či pohybu. Samozřejmostí je sledování fyziologických funkcí a důsledné vedení dokumentace. Po převezení na operační sál je

pacient uložen na operační stůl. Druh polohy závisí

na

operačním

výkonu.

Avšak zpravidla je pacient uložen do základní polohy na zádech. Horní končetina musí být uložena tak, aby měl anesteziolog přístup k žíle a bylo možné přiložit manžetu tonometru. Po celou dobu jsou sledovány základní vitální funkce a je aplikována medikace dle potřeby. U dlouhotrvajících operací je nutné dbát na správné polohování, které je prevencí vzniku dekubitů. Po ukončení operace je pacient podle stavu převezen na tzv. dospávací pokoj (pooperační pokoj) nebo na jednotku intenzivní péče (Skalická, 2007; Janíková, 2011; Woodhead, 2005).

24

2.2.8 Pooperační péče Tato fáze začíná probuzením pacienta z anestezie. „Pooperační péči můžeme rozdělit na bezprostřední a následnou.“ (Janíková, str. 28, 2011)

Bezprostřední pooperační péče (prvních 24 hodin po operaci) Monitoring V této fázi se postupně vrací funkce organismu ke stavu před operací. Pod intenzivním dohledem pacient zůstává do doby, než nabude vědomí. Také musí dojít k úplnému navrácení obranných reflexů – kašlací a polykací. Toto období je velice rizikové a péče je zaměřena především na sledování základních životních funkcí a projevů možných pooperačních komplikací. Pokud je nutné nepřetržité sledování pacientova stavu, bývá převezen

z operačního

sálu

přímo

na

jednotku

intenzivní

péče

nebo

na

anesteziologicko – resuscitační oddělení. Nejčastěji přeloženi bývají pacienti po rozsáhlých výkonech, děti a staří lidé. V případě, že stav pacienta kontinuální sledování nevyžaduje, je uložen v prvních hodinách po operaci na tzv. dospávacím pokoji. Zde dochází k plnění různých intervencí, které jsou důsledně zapisovány do dokumentace. V první řadě jsou pravidelně sledovány fyziologické funkce - krevní tlak, puls, tělesná teplota, dýchání a vědomí. Mimo jiné je sledována i saturace (nasycení hemoglobinu kyslíkem). První hodinu jsou vitální funkce měřené v intervalu 15 minut, další započatou hodinu v intervalu 30 minut a následných 24 hodin každou hodinu. Po stabilizaci stavu je pacient převezen na standardní chirurgické oddělení, kde jeho stav vyžaduje další zvýšenou péči. Po převozu na pokoj je kladen důraz na bezpečné uložení pacienta a dostupnost signalizace. V pravidelných intervalech (viz výše) sestra nadále kontroluje fyziologické funkce a výsledky pečlivě zapisuje do dokumentace. Dále je nutné kontrolovat stav operační rány, prosakování obvazů, funkčnost drénů a množství odpadu (Janíková, 2011; Mikšová, 2006; Nejedlá, 2004). Vyprazdňování Další důležitou součástí pooperačního monitoringu je evidence vyprazdňování. Pacient by se měl vymočit spontánně do 6 – 8 hodin po výkonu. Pokud se tak nestane, je

indikována

podpora

mikce

fyzikálními

jednorázové cévkování močového měchýře.

25

prostředky,

tj.

obklady

nebo

Střevní peristaltika by se měla obnovit do 2 – 3 dní po operaci. K obnově motility střev může přispět vhodný druh rehabilitace a postupná mobilizace. V případě, že nedojde k vyprázdnění stolice, bývá zpravidla indikován nálev (Janíková, 2011; Slezáková, 2010). Hygienická péče V prvních dnech po výkonu je hygienická péče omezena klidovým režimem. Proto je potřebná dopomoc zdravotnického pracovníka. Zvýšená pozornost musí být věnována dutině ústní a predilekčním místům. Tato místa jsou díky imobilizaci zvýšeně náchylná k vzniku dekubitů. Jako prevence se provádí jemné masáže, pravidelné promašťování a polohování (Slezáková, 2010). Bolest Při každém operačním výkonu dochází k porušení integrity různých citlivých tkání, a proto pacient cítí v místě operační rány bolest. Sestra dle ordinace lékaře podává analgetika. Tento postup musí být zaznamenán na škále VAS (vizuální analogová škála) a v dokumentaci. Zaznamenává se lokalizace, intenzita, charakter bolesti a odpověď organismu na podaná analgetika (Kubicová, 2005; Mikšová, 2006). Výživa Výživa pacienta je přizpůsobena tak, aby se postupně zatěžoval trávicí trakt. Tento postup se nazývá realimentace.

Tekutiny jsou v nultý den po operaci hrazeny

parenterálně. Pokud pacient nemá pocit na zvracení (nauzeu), je možné podávat neslazený čaj po lžičkách. První den po operaci je dieta čajová. Druhý den je dieta tekutá a třetí den kašovitá nebo mixovaná. Nepodáváme minerálky ani džusy – mohou způsobovat nadýmání (Nejedlá, 2004; Slezáková, 2010; Mikšová, 2006). Rehabilitace Podporujeme včasné vstávání a sebeobsluhu pacienta. První vstávání zpravidla probíhá ještě v den operace. Nutná je přítomnost sestry, která pacienta vertikalizuje podle daných zásad. Včasná mobilizace pacienta působí jako prevence pooperačních komplikací, jako je např. imobilizační syndrom, trombembolická nemoc a jiné (Janíková, 2011).

26

Péče o operační rány Péče o operační ránu probíhá každý den. Při ošetřování se sestra řídí pokyny lékaře a zásadami prevence infekce. Rána se kryje sterilními obvazy a používají se nedráždivé náplasti. Odstranění stehů z rány záleží na rozsahu a druhu operace. Nejčastěji se odstraňují 7. až 10. den po operaci. Vhodné je omytí rány neparfémovaným mýdlem a opláchnutí vlažnou vodou. Po vytažení stehů by si pacient každý den měl ránu promašťovat a masírovat. Tento postup předchází vzniku nevzhledných keloidních jizev (Janíková, 2011; Vomela, 1998). Pooperační péče o diabetika Péče o diabetika zahrnuje veškeré výše zmíněné zásady, avšak jsou přidána určitá specifika. Po operaci diabetika je třeba sledovat možné příznaky dekompenzace diabetu. Je vhodné jej přeložit na jednotku intenzivní péče, kde bude kontinuálně sledován. Všeobecná sestra zajistí pravidelné odběry glykemie. Podle ordinace ošetřujícího lékaře podává inzulín. Při převazu operační rány důsledně dbá pravidel sterilního postupu (Krejčí, 2009).

27

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Cílem mé bakalářské práce je zjistit úroveň perioperační edukace pacienta na oddělení chirurgických oborů Nemocnice Jihlava. Prostředkem výzkumu bylo dotazníkové šetření. Respondenty byli pacienti před operačním zákrokem. Dotazník se týkal běžné předoperační přípravy. Dotazník byl složen ze dvou částí. V první části jsem se respondentovi představila a seznámila ho s cílem mého šetření. Taktéž mu bylo sděleno, že celý dotazník je anonymní a výsledky šetření budou sloužit výhradně ke zpracování dané problematiky. V druhé části byli respondenti tázáni na 17 otázek, z nichž všechny byly uzavřené. Tyto otázky se týkaly předoperační přípravy a základních údajů, jako je věk, pohlaví a oddělení, kde byl respondent hospitalizován.

3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Jedinou cílovou skupinou, na kterou jsem se zaměřila, byli pacienti, kteří procházeli krátkodobou předoperační přípravou. Dotazníkové šetření probíhalo na chirurgických odděleních Nemocnice Jihlava. Místy sběru informací byla Chirurgie A, Chirurgie B, Traumatologie a Ortopedie. Celkem bylo rozdáno 100 dotazníků, z nichž se mi vrátilo 81 vyplněných. Ze vzorku 81 respondentů bylo 44 mužů a 37 žen.

3.3 Průběh výzkumu Sběr dat probíhal od 24. 3. 2014 do 7. 4. 2014 v Nemocnici Jihlava. Žádost o dotazníkové šetření (příloha č. 1) mi byla schválena Náměstkyní pro ošetřovatelskou péči. Poté jsem postupně navštívila všechna výše zmíněná oddělení, kde jsem požádala staniční nebo vrchní sestru o distribuci dotazníků. Na Chirurgii A, Chirurgii B a Traumatologii byly dotazníky předány zdravotním sestrám. Na Ortopedii jsem po domluvě s vrchní sestrou dotazníky pacientům distribuovala osobně.

3.4 Zpracování získaných dat Teoretickou část mé bakalářské práce jsem napsala pomocí programu Microsoft Office Word 2007. Informace, které jsem díky dotazníkovému šetření získala, byly zpracovány

28

v programu Microsoft Office Excel 2007. Pro grafické znázornění výsledků výzkumu jsem použila sloupcové grafy s řádným označením.

3.5 Výsledky výzkumu Otázka č. 1: Vyhledával/a jste si sám před plánovaným výkonem informace týkající se předoperační přípravy a pooperační péče? a) Ano, vyhledával/a b) Ne, nevyhledával/a 60

56

absolutní četnost

50 40 30

25

20 10 0 Ano, vyhledával/a

Ne, nevyhledával/a

vyhledávání informací

Graf 1Vyhledávání informací

Z celkového počtu 81 respondentů (100 %) pouhých 25 respondentů (30,9 %) před plánovaným výkonem vyhledávalo informace týkajících se předoperační přípravy a pooperační péče. Zbylých 56 respondentů (69,1 %) informace nevyhledávalo.

29

Otázka č. 2: Pokud jste na předchozí otázku odpověděl/a ano, kde jste informace hledal/a? a) Na internetu b) Od známých, příbuzných c) V odborné literatuře 20

19

18 absolutní četnost

16 14 12 10 8

6

6 4 2

0

0 Na internetu

Od známých, příbuzných V odborné literatuře získávání informací

Graf 2 Zdroj informací

Z celkového počtu 25 respondentů, kteří odpověděli na předchozí otázku ano, označilo 19 (76 %) z nich za zdroj informací internet. Zbylých 6 respondentů (24 %) informace vyhledávalo u příbuzných a známých. Nikdo z dotázaných nehledal informace týkající se

předoperační

přípravy

a

pooperační

Tato otázka se vztahuje k otázce č. 1.

30

péče

v odborné

literatuře.

Otázka č. 3: Od půlnoci se nesmí: a) Jíst, pít, kouřit b) Vstávat z lůžka c) Nejsou žádná omezení 80

70

absolutní četnost

70 60 50 40 30 20 8

10

3

0 Jíst, pít, kouřit

Vstávat z lůžka

Nejsou žádná omezení

omezení po půlnoci

Graf 3 Omezení po půlnoci

Z celkového počtu 81 respondentů (100 %) vědělo 70 dotazovaných (86,4 %) správně, že se nesmí po půlnoci jíst, pít a kouřit. Osm respondentů (9,9 %) si myslí, že správná odpověď je možnost b, tedy že nesmí vstávat z lůžka. Zbývající 3 respondenti (3,7 %) se domnívají, že žádná omezení nejsou.

31

Otázka č. 4: Kolik hodin před operací musíte být lačný/á? a) 1 – 2 hodiny b) 6 – 8 hodin c) Nevím 80 69

70

absolutní četnost

60 50 40 30 20 10

7

5

0 1-2 hodiny

6-8 hodin

Nevím

povinné lačnění

Graf 4 Povinné lačnění

Z celkového počtu 81 respondentů (100 %) odpovědělo 69 dotázaných (85,1 %) na otázku správně, tedy že pacient musí být před operací lačný 6 až 8 hodin. Pět respondentů (6,2 %), si myslí, že musí zůstat před operací lační 1 až 2 hodiny. Zbývajících 7 respondentů (8,6 %) odpověď na tuto otázku nevědělo.

32

Otázka č. 5: Proč je důležité být lačný/á? a) Není to důležité b) Z důvodu možného zvracení a následného vdechnutí potravy či tekutiny během operace

absolutní četnost

c) Nevím 80 70 60 50 40 30 20 10 0

74

5

2

důvod lačnění

Graf 5 Důvod lačnění

Z celkového počtu 81 respondentů (100 %) označilo 74 dotázaných (91,4 %) správnou odpověď.

Podle dvou respondentů (2,5 %) není lačnění před operací nutné a

zbývajících 5 respondentů (6,2 %) odpověď na otázku neví.

33

Otázka č. 6: Víte, proč se před operací dezinfikuje pupek? a) Ano – je to možný zdroj infekce b) Ne, nevím 60 51 absolutní četnost

50 40 30 30 20 10 0 Ano - je to možný zdroj infekce

Ne, nevím

dezinfekce pupku

Graf 6 Dezinfekce pupku

Z 81 respondentů (100 %) označilo 51 z nich (63 %) správnou odpověď. Celkem 30 respondentů (37 %) nevědělo, proč se před operací pupek dezinfikuje.

34

Otázka č. 7: Byla jste poučena, abyste měla odlakované nehty, či odstraněné umělé? A bezprostředně před operací byla odlíčena? a) Ano, byla b) Ne, nebyla 35

31

absolutní četnost

30 25 20 15 10

6

5 0 Ano, byla

Ne, nebyla kosmetické prostředky

Graf 7 Kosmetické prostředky

Na tuto otázku odpovídaly pouze ženy. Z celkového počtu 37 respondentek (100 %) jich bylo 31 (83,8 %) poučeno, aby byly odlíčené a neměly nalakované nehty. Zbylých 6 žen (16,2 %) uvedlo, že poučeny nebyly.

35

Otázka č. 8: Pokud máte zubní protézu, byl/a jste poučen/a o jejím vyjmutí před odjezdem na sál? a) Ano, byl/a b) Ne, nebyl/a 45

42

40 absolutní četnost

35 30 25 20 15 10 3

5 0 Ano, byl/a jsem poučen/a

Ne, nebyl/a jsem poučen/a

zubní protéza

Graf 8 Zubní protéza

Ze 45 respondentů (100 %), kteří odpověděli, že mají zubní protézu, jich bylo 42 (93,3 %) poučených o vyjmutí protézy před odjezdem na sál. Pouze 3 respondenti (6,7 %) uvedli, že nebyli o nutnosti vyjmutí protézy informováni.

36

Otázka č. 9: Bylo Vám nabídnuto uložení šperků a cenností v trezoru? a) Ano, bylo b) Ne, nebylo 80

75

absolutní četnost

70 60 50 40 30 20 6

10 0 Ano, bylo

Ne nebylo uložení šperků a cenností

Graf 9 Uložení šperků a cenností

Z 81 dotazovaných (100 %) bylo 75 z nich (92,6 %) nabídnuto uložení šperků a cenností v trezoru. Respondenti, kteří nabídku na uložení šperků a cenností nedostali, bylo 6 (7,4 %).

37

Otázka č. 10: Víte, proč se před operací bandážují dolní končetiny? a) Ano, vím – je to prevence trombózy b) Ne, nevím 80

absolutní četnost

70

69

60 50 40 30 20

12

10 0 Ano vím - je to prevence trombózy

Ne, nevím

bandáže dolních končetin

Graf 10 Bandáže dolních končetin

Z 81 dotazovaných (100 %) vědělo 69 (85,2) z nich správně, proč se dolní končetiny bandážují. Zbývajících 12 respondentů (14,8 %) důvod nevědělo.

38

Otázka č. 11: Po podání premedikace (léků utlumujících nervový systém) těsně před odjezdem na operační sál se nesmí: a) Není žádné omezení b) Samovolně opustit lůžko 80

70

absolutní četnost

70 60 50 40 30 20

11

10 0 Není žádné omezení

Samovolně opustit lůžko premedikace

Graf 11 Premedikace

Z celkového počtu 81 respondentů (100 %) vybralo správnou odpověď celkem 70 dotazovaných (86,4 %). Podle 11 respondentů (13,6 %) po podání premedikace žádné omezení není.

39

Otázka č. 12: S kým jste podepisoval/a souhlas s anestezií („modré papíry“)? a) Se sestrou b) Sám/a na pokoji c) S anesteziologem 50

45

45 absolutní četnost

40 35 30 25

22

20

14

15 10 5 0 Se sestrou

Sám/a na pokoji

S anesteziologem

souhlas s anestezií

Graf 12 Souhlas s anestezií

Z celkového počtu 81 respondentů (100 %) podepisovalo 45 respondentů (55,5 %) souhlas s anestezií s anesteziologem. Se sestrou podepisovalo souhlas s anestezií 22 dotazovaných (27,2 %). Zbývajících 14 dotazovaných (17,3 %) podepisovalo souhlas s anestezií na pokoji o samotě.

40

Otázka č. 13: Myslíte si, že jste byl/a dostatečně poučen/a o předoperačním a pooperačním průběhu? a) Ano, byl/a b) Ne, nebyl/a 70

66

absolutní četnost

60 50 40 30 20

15

10 0 Ano, byl/a

Ne, nebyl/a dostatek informací

Graf 13 Dostatek informací

Z 81 respondentů (100 %) si 66 z nich (81,5 %) myslí, že byli dostatečně informováni o předoperačním a pooperačním průběhu. Zbývajících 15 dotazovaných (18,5 %) si myslí, že o předoperačním a pooperačním průběhu nebyli dostatečně informováni.

41

Otázka č. 14: Byl Vám sestrou vyhrazen alespoň krátký čas pro dotazy? a) Ano, byl b) Ne, nebyl 80

absolutní četnost

70

68

60 50 40 30 20

13

10 0 Ano, byl

Ne, nebyl čas na otázky

Graf 14 Čas na otázky

Z celkového počtu 81 dotazovaných (100 %), 68 z nich uvedlo (84 %), že jim byl sestrou vyhrazen čas pro dotazy. Naopak 13 respondentům čas pro dotazy nebyl poskytnut (16 %).

42

Otázka č. 15: Pohlaví: a) Žena b) Muž 46 44

absolutní četnost

44 42 40 38

37

36 34 32 žena

muž pohlaví

Graf 15 Pohlaví

Z celkového počtu 81 dotazovaných (100 %) bylo 37 žen (45,7 %) a 44 mužů (54,3 %).

43

Otázka č. 16: Věk: a) 18-37 b) 38-47 c) 48 a více 40

37

absolutní četnost

35 30

27

25 20

17

15 10 5 0 18-37

38-47

48 a více

věk

Graf 16 Věk

Z celkového počtu 81 respondentů (100 %) bylo nejvíce zastoupeno rozmezí 48 a více let. Toto rozmezí označilo 37 respondentů (45,7 %). Druhé nejčastější rozmezí bylo rozmezí 18 – 37 let. To označilo 27 respondentů (33,3 %). Nejméně respondentů se nacházelo v rozmezí 38 – 47 let. To bylo označeno 17 respondenty (21 %).

44

Otázka č. 17: Oddělení, na kterém jste hospitalizován/a: a) Chirurgie A b) Traumatologie c) Chirurgie B d) Ortopedie 22,5

22

22 absolutní četnost

21,5 21 20,5

20

20

Chirurgie B

Ortopedie

20 19,5

19

19 18,5 18 17,5 Chirurgie A

Traumatologie

oddělení

Graf 17 Oddělení

Z 81 respondentů (100 %) bylo nejvíce z nich - 22 (27,2 %) hospitalizováno na Chirurgii A. Na druhém místě je Chirurgie B – 20 respondentů (24,7 %) a Ortopedie – 20 respondentů (24,7 %). Zbývajících 19 respondentů (23,5 %) bylo hospitalizováno na traumatologickém oddělení.

45

3.6 Diskuze Jediným cílem mé bakalářské práce bylo zjistit úroveň perioperační edukace pacienta na chirurgických oborech v Nemocnici Jihlava. Hypotézy, které jsem stanovila, budu porovnávat s výsledky mého výzkumu. Hypotéza č. 1: Domnívám se, že méně než 50 % respondentů bude před operací vyhledávat informace týkající se předoperačního a pooperačního průběhu. K této hypotéze se vztahuje otázka č. 1. Očekávala jsem, že méně než polovina respondentů bude vyhledávat před operací informace, které by se týkaly perioperačního průběhu. Má hypotéza se potvrdila. Celkem 56 respondentů (69,1 %) uvedlo, že před operací žádné informace nehledalo. Pouze 25 dotazovaných (30,9 %) informace před operací vyhledávalo. Nejčastějším zdrojem informací pro ně byl internet. Myslím si, že je v mnoha případech lepší, když pacienti informace nevyhledávají. Může se stát, že se jim dostanou nepravdivé údaje, které je mohou polekat a pacient tak může mít zbytečné obavy, které se nepříznivě projeví na jeho stavu.

Hypotéza č. 2: Domnívám se, že všichni (100 %) respondenti budou vědět, kolik hodin před operací musí být lační. K této hypotéze se vztahuje otázka č. 4. Očekávala jsem, že všichni respondenti budou vědět, kolik hodin před operací musí být lační. Stanovená hypotéza se nepotvrdila. Z celkového počtu 81 respondentů (100 %) vědělo správně 69 (85,1 %), že před operací musí být lační 6 – 8 hodin. Dalších 5 respondentů (6,2 %) si myslelo, že před výkonem stačí být lačný pouhé 1 – 2 hodiny. Zbývajících 7 dotazovaných (8,6 %) vůbec nevědělo, kolik hodin mají lačnit. Nelze jednoznačně říci, že se hypotéza nepotvrdila kvůli špatné edukaci sester. Musíme přihlédnout k psychickému stavu pacienta. Je v cizím prostředí a především celá předoperační péče je hektická, a proto pacienti mnoho informací nepostřehnou nebo zapomenou. Nesmíme opomenout skutečnost, zda má pacient o edukaci vůbec zájem.

46

Hypotéza č. 3: Domnívám se, že všichni respondenti budou vědět, že se po podání premedikace nesmí opustit lůžko. K této hypotéze se vztahuje otázka č. 11. Před dotazníkovým šetřením jsem se domnívala, že všichni pacienti budou vědět, že nesmí po podání premedikace vstát bez dozoru z lůžka. Tato hypotéza se mi nepotvrdila. Z celkového počtu 81 dotazovaných (100 %), celkem 11 respondentů (13,6 %) odpovědělo nesprávně, že není po podání premedikace žádné omezení. Není to sice vysoký počet, ale je nutné se zaměřit na nápravu, vzhledem k následkům, které mohou nastat, pokud pacient po podání premedikace vstane bez dozoru z lůžka. Většina, tedy 70 respondentů (86,4 %) odpovědělo na otázku správně.

Hypotéza č. 4: Myslím si, že více než 50 % respondentů bude podepisovat souhlas s anestezií o samotě na pokoji. K této hypotéze se vztahuje otázka č. 12. Vzhledem k tomu, že na některých odděleních jihlavské nemocnice podepisujeme souhlas s anestezií s pacientem i my studentky, chtěla jsem výzkumem zjistit, jaké jsou zvyklosti i na jiných odděleních. Z výzkumného vzorku 81 dotazovaných (100 %), nadpoloviční většina, tedy 45 respondentů (55,5 %) podepisovalo souhlas s anestezií v přítomnosti anesteziologa. Se sestrou podepisovalo souhlas s anestezií celkem 22 respondentů (27,2 %) a o samotě na pokoji podepisovalo souhlas s anestezií zbývajících 14 respondentů (17,3 %). Má hypotéza se nepotvrdila.

Hypotéza č. 5: Domnívám se, že méně než 40 % respondentů si myslí, že nejsou dostatečně informováni o předoperačním a pooperačním průběhu. Tato hypotéza se vztahuje k otázce č. 13. Očekávala jsem, že méně než 40 % respondentů budou mít pocit nedostatečné edukace o předoperačním a pooperačním průběhu. Tato hypotéza se mi potvrdila. Z celkového počtu 81 respondentů (100 %) bylo 66 dotazovaných (81,5 %) spokojeno s předáním informací, které se týkaly předoperační přípravy a pooperační péče. 47

Zbývajících 15 respondentů (18,5 %) mělo pocit, že nejsou dostatečně poučeni o náležitostech předoperační a pooperační péče. Myslím si, že tato hypotéza je určitým ukazatelem kvality edukace. Z 81 respondentů uvedlo pouze 15 z nich, že nejsou přesvědčeni o dostatečné edukaci.

48

3.7 Návrh řešení pro praxi Z výzkumu vyplývá, že většina všeobecných sester edukuje pacienty o předoperační přípravě a pooperační péči podle standardního postupu. Ve spoustě případů přisuzuji chybné odpovědi nepozornosti respondentů. Přesto by se měly sestry věnovat do budoucna náležitou pozornost i malému počtu pacientů, kteří odpověděli špatně. Důležité je, aby se sestry opakovaně ptaly, jestli pacient rozumí všemu, co bylo řečeno. Pokud chce sestra zkontrolovat, jestli ji pacient pochopil, měla by se optat konkrétní otázkou. Třeba by ho měla požádat o vysvětlení důvodů předoperační a pooperačních postupů. Pokud by se sestra nevhodně položenou otázkou zeptala, zdali je všechno srozumitelné, mohl by jí pacient odpovědět, že všemu rozumí jen proto, aby se nezesměšnil. Potom je pacient ještě více nervózní a úzkostný a to neprospívá jeho psychickému stavu. Tímto postupem by se dala eliminovat nevědomost pacientů, která je v některých případech může ohrožovat na životě. Jinou skupinou jsou pacienti, kteří spolupracovat nechtějí a edukaci nepřikládají žádný význam. I přesto by se sestra neměla nechat odradit nezájmem pacienta a důkladně mu vysvětlit podstatné informace, které chrání jeho bezpečnost. Chtěla bych zmínit výsledky hypotézy č. 2 a hypotézy č. 3. Myslím si, že výsledky těchto dvou hypotéz nebyly dostatečně uspokojivé. Na obě otázky by měli znát všichni pacienti správnou odpověď. Hypotéza č. 2 se týkala doby povinného lačnění. Každý pacient musí vědět, že je nutné být před výkonem lačný alespoň 6 – 8 hodin. Pacient, který by nebyl před aplikací anestezie lačný, by mohl aspirovat obsah žaludku a tím si přivodit vážné komplikace a v horším případě by mohl zemřít na udušení. Proto je nutné edukaci, týkající se povinnosti lačnění zkvalitnit, a tak předcházet nežádoucím stavům. Hypotéza č. 3 zkoumala, zdali všichni pacienti vědí, že po podání premedikace již nesmí samovolně vstávat z lůžka. Tato hypotéza odhalila, že ne všichni tuto zásadu znají. Pacient, kterému je aplikována premedikace má poruchu koordinace pohybů, bývá zmatený a může se stát, že upadne a může se zranit. Jako u předchozí hypotézy je nutná důsledná edukace. Pacient musí být důkladně poučen o zákazu vstávání z lůžka po podání premedikace. Sestra tak chrání nejenom sebe (pád je nežádoucí událost, která musí být zdokumentována), ale především pacienta.

49

Výsledky, ke kterým jsem došla, poskytnu vrchním sestrám, které by mohly zlepšit kvalitu informovanosti operantů, a tak eliminovat zjištěné nedostatky v předoperační přípravě.

50

4 Závěr Chirurgie, jako jeden z velmi důležitých medicínských oborů, prošla od počátku jejího vzniku mnohými změnami. Avšak základní principy jsou stejné, jak u historické chirurgie, tak i u chirurgie moderní. Prvním chirurgickým výkonem byla trepanace, která měla za úkol vypouštět zlé duchy z hlavy. Lékařství se za tu dobu velice změnilo a v dnešní době již zlé duchy neodhání. Je to sofistikovaný obor, který zachraňuje lidské životy. V dnešní době rozlišujeme spoustu nových odvětví chirurgie, jako je například onkochirurgie, kardiochirurgie, neurochirurgie, cévní chirurgie a mnoho dalších. Poněvadž je dnešní doba posedlá tělesným vzezřením, došlo k velkému rozmachu plastické chirurgie, která napravuje rozmanité deformace. Díky novým technologiím jako je robotická chirurgie a laparoskopie se v dnešní době můžeme dostat bez většího poškození okolních tkání do míst, ke kterým byl dříve obtížný přístup. Neméně důležitou výhodou dnešního trendu miniinvazivních operací je snížení psychické a fyzické zátěže pacienta. Pacienti mohou z důsledku psychického vypětí trpět nespavostí, strachem a úzkostí. To jsou symptomy stresu, které nepříznivě ovlivňují perioperačního průběhu. Pacient, který je ve stresu, se neustále vyptává, velmi často opakuje stejné otázky. Ošetřující personál by měl podniknout všechny kroky k uklidnění pacienta. Trpělivě by měl pacientovi naslouchat a odpovídat na jeho otázky. Bohužel sama ze své praxe vím, že se tak často neděje. Jak sestry, tak i lékaři, pacienty odbývají krátkými větami. Setkala jsem se i se situací, kdy měl pacient problém, ale bál se to lékaři říci. Když jsem se zeptala, proč se pacient bojí, bylo mi řečeno, že pan doktor většinou problémy bagatelizuje a je nepříjemný. Myslím, že tohoto by se měl jakýkoli pracovník ošetřovatelského týmu vyvarovat. Na střední zdravotnické škole nám říkali, abychom se k pacientům chovali stejně, jako bychom chtěli, aby se sestry chovaly k nám, v případě naší hospitalizace. Po celé studium se tímto souvětím řídím, a myslím, že to pacienti oceňují. Nástrojem mého výzkumu bylo dotazníkové šetření na odděleních chirurgických oborů Nemocnice Jihlava. Na Chirurgii A, Chirurgii B a Traumatologii, jsem požádala vrchní nebo staniční sestru o distribuci dotazníků. Na Ortopedii jsem dotazníky rozdávala sama. Když se podívám zpět, myslím, že jsem měla roznášet dotazníky po všech odděleních sama. Na pacienty lépe působí osobní kontakt s člověkem, který po nich chce informace. Několikrát se mi stalo to, že si se mnou pacienti začali povídat. Vyprávěli mi, jakou operaci podstupují, kolik operací už mají za sebou, kdo z jejich 51

rodiny trpí stejným problémem a mnoho dalších příběhů. Bylo vidět, že si pacienti chtějí povídat, možná aby si ukrátili čas, ale také možná proto, aby nepřemýšleli nad tím, co je čeká. Protože jsem na oddělení byla pouze kvůli dotazníkům, měla jsem čas jen na pacienty. Mohla jsem si vyslechnout všechny jejich obavy a dojmy. Občas jsem odpovídala na otázky, které se týkaly předoperačního a pooperačního průběhu. Vysvětluji si to tak, že se pacienti báli zeptat sester. Myslím si, že jsem zafungovala, jako psychická podpora a jsem za to ráda. Vzhledem k tomu, že pacienti pro mě vyplnili dotazníky, bylo ode mě slušné na oplátku pomoci jim. Výsledky výzkumu mě překvapily. Před distribucí dotazníků jsem byla skeptická, neočekávala jsem valné výsledky. Avšak již během zpracovávání dotazníků jsem zjistila, že většina pacientů ví opravdu všechno, co by vědět měli. V dotazníku jsem měla dva druhy otázek. První druh otázek kontroloval, jestli pacienti dávali pozor při edukaci. Ptala jsem se na dobu povinného lačnění, důvod dezinfekce pupku a mnoho dalších. Druhý druh otázek kontroloval, zdali sestry postupovaly v předoperační přípravě podle standardních postupů. Například jestli pacientovi nabídly uložení šperků a cenností v trezoru, jestli daly pacientovi prostor pro dotazy a další. V závěru bych chtěla zmínit, že zpracováním tohoto tématu jsem se ujistila v názoru, že chirurgické zaměření mi opravdu vyhovuje a chtěla bych si v tomto oboru rozšiřovat své znalosti i nadále.

52

Seznam použité literatury 1. BLAŽEK, Martin, Eduard HAVEL a Eva BĚLOBRÁDKOVÁ. Předoperační vyšetření a příprava chirurgického pacienta. Interní medicína [online]. 2012, č. 14, 2014 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2012/11/06.pdf 2. CZUDEK, Stanislav. Jednodenní chirurgie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, ISBN 978-802-4717-869. 3. ČERNÝ, Vladimír, Karel CVACHOVEC, Pavel ŠEVČÍK a Jan ŠTURMA. Doporučený postup vyšetření před diagnostickými nebo léčebnými výkony operační a neoperační povahy s požadavkem anesteziologické péče: tzv. předanestetické vyšetření. Anesteziologie: doporučené postupy [online]. Praha: Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, 2009-, [cit. 2014-04 27]. Dostupné z: http://www.csarim.cz/Public/csarim/doc/postupy/MP_CSARIM_Predanest_v ysetreni_verze_2_final_190509.pdf

4. ČESKÁ SPOLEČNOST ROBOTICKÉ CHIRURGIE ČLS JEP. Da Vinci Systém [online]. 2010 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://csrch.cz/da-vincisystem/ 5. DUDA, Miloslav. Historie Chirurgie: vybrané statě olomoucké a moravské chirurgie [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012 [cit. 201404-06]. ISBN 978-80-244-3230-4. Dostupné z: http://historie.chirurgie.upol.cz/flipviewerxpress.html 6. FARKAŠOVÁ, Dana. Ošetřovatelství - teorie. 1. české vyd. Martin: Osveta, 2006, ISBN 80-806-3227-8.

7. FERKO, Alexander. Chirurgie v kostce: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 978-802-4702-308. 8. JANÍČEK, Pavel. Ortopedie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita-Lékařská fakulta, 2001, ISBN 80-210-2535-2. 9. JANÍKOVÁ, Eva a Renáta ZELENÍKOVÁ. Ošetřovatelská péče v chirurgických oborech. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2011, ISBN 978-80-7464-051-3. 10. KATE WOODHEAD, Paul Wicker. A textbook of perioperative care. Edinburgh: Elsevier Churchill Livingstone, 2005. ISBN 04-430-7285-X.

53

11. KREJČÍ, Hana. Předoperační vyšetření a perioperační péče o diabetické pacienty. Interní medicína pro praxi [online]. 2005, s. 4, 2009 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2005/12/05.pdf 12. KUBICOVÁ, Ľudmila. Chirurgické ošetrovateľstvo. 1. vyd. Martin: Osveta, 2005, ISBN 80-806-3176-X. 13. MIKŠOVÁ, Zdeňka, Marie FROŇKOVÁ a Marie ZAJÍČKOVÁ. Kapitoly z ošetřovatelské péče 2. Aktualizované a doplněné vydání, Praha: Grada, 2006, ISBN 80-247-1443-4. 14. MÜLLER, Marcus. Chirurgie pro studium a praxi. 1. vyd. Překlad Josef K Zámečník, Jan Adámek. Praha: Goldstein, 1997, ISBN 80-860-9410-3. 15. NEJEDLÁ, Marie, SVOBODOVÁ Hana a ŠAFRÁNKOVÁ Alena. Ošetřovatels tví III: pro 3. ročník středních zdravotnických škol a vyšší zdravotnické školy. Vyd. 1. Praha: Informatorium, 2004, 2 sv. (ISBN 80-7333-031-82. 16. PLEVOVÁ. Ošetřovatelství I. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, Sestra. ISBN 978802-4735-573. 17. ROZTOČIL, Aleš. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, ISBN 978802-4728-322.

18. SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství v chirurgii. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, ISBN 978-802-4731-292. 19. SOSNA, Antonín. Základy ortopedie. 1. vyd. Praha: TRITON, 2001, ISBN 80725-4202-8. 20. ŠAFRÁNKOVÁ, Alena a Marie NEJEDLÁ. Interní ošetřovatelství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 280, [4] s. Sestra. ISBN 80-247-1148-6. 21. ŠPUNDA,

Jan.

Obecné

patofyziologické

základy

moderní

anestezie.

In: Http://www.lf2.cuni.cz/ [online]. Neuvedeno [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://www.lf2.cuni.cz/Projekty/mua/fm/f212.htm 22. VOMELA, Jindřich. Chirurgie pro sestry. 1. vyd. Brno: IVPZ, 1998, ISBN 80701-3262-0. 23. ZEMAN, Miroslav. Chirurgická propedeutika. 2., přepracované a doplněné vydání, Praha: Grada, 2000, ISBN 80-716-9705-2.

54

Seznam grafů Graf 1Vyhledávání informací ......................................................................................... 29 Graf 2 Zdroj informací .................................................................................................... 30 Graf 3 Omezení po půlnoci ............................................................................................. 31 Graf 4 Povinné lačnění ................................................................................................... 32 Graf 5 Důvod lačnění ...................................................................................................... 33 Graf 6 Dezinfekce pupku ................................................................................................ 34 Graf 7 Kosmetické prostředky ........................................................................................ 35 Graf 8 Zubní protéza ....................................................................................................... 36 Graf 9 Uložení šperků a cenností .................................................................................... 37 Graf 10 Bandáže dolních končetin.................................................................................. 38 Graf 11 Premedikace ...................................................................................................... 39 Graf 12 Souhlas s anestezií ............................................................................................. 40 Graf 13 Dostatek informací ............................................................................................ 41 Graf 14 Čas na otázky ..................................................................................................... 42 Graf 15 Pohlaví ............................................................................................................... 43 Graf 16 Věk .................................................................................................................... 44 Graf 17 Oddělení ............................................................................................................ 45

55

Seznam příloh Příloha č. 1: Klasifikace stavu dle ASA

56

Příloha č. 2 Schválená žádost o povolení sběru dat v Nemocnici Jihlava

57

Příloha č. 3: Dotazník Dobrý den. Jmenuji se Markéta Schwarzová a studuji na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě obor Všeobecná sestra. Tímto bych Vás chtěla požádat o vyplnění krátkého dotazníku, který je anonymní a slouží jako podklad k mé bakalářské práci na téma Zjistit úroveň perioperační edukace pacienta na chirurgických oborech Nemocnice Jihlava. U každé otázky je možná pouze jedna odpověď. Děkuji za Váš čas. Markéta Schwarzová 1. Vyhledával/a jste si sám před plánovaným výkonem informace týkající se předoperační a pooperační přípravy? a) Ano, vyhledával/a b) Ne, nevyhledával/a 2. a) b) c)

Pokud jste na předchozí otázku odpověděl/a ano, kde jste informace hledali? Na internetu Od známých, příbuzných V odborné literatuře

3. a) b) c)

Od půlnoci se nesmí: Jíst, pít, kouřit Vstávat z lůžka Nejsou žádná omezení

4. a) b) c)

Kolik hodin před operací musíte být lačný/á?: 1-2 hodin 6-8 hodin Nevím

5. Proč je důležité být lačný/á? a) Není to důležité b) Z důvodu možného zvracení a následného vdechnutí potravy, či tekutiny, během operace c) Nevím

58

6. Víte, proč dezinfikuje pupek? a) Ano – je to možný zdroj infekce b) Ne, nevím 7. Otázka pouze pro ženy Byla jste poučena, abyste měla odlakované nehty, či odstraněné umělé? A bezprostředně před operací byla odlíčena? a) Ano, byla b) Ne, nebyla 8. Pokud máte zubní protézu, byl/a jste poučen/a o jejím vyjmutí před odjezdem na sál? a) Ano, byl/a jsem poučen/a b) Ne, nebyl/a jsem poučen/a

9. Bylo Vám nabídnuto uložení šperků a cenností v trezoru? a) Ano, bylo b) Ne, nebylo

10. Víte, proč se před operací bandážují dolní končetiny? a) Ano, vím – je to prevence trombózy b) Ne, nevím 11. Po podání premedikace (léků utlumujících nervový systém) těsně před odjezdem na operační sál se nesmí: c) Není žádné omezení d) Samovolně opustit lůžko

12. S kým jste podepisoval/a souhlas s anestezií („modré papíry“) d) Se sestrou e) Sám/a na pokoji f) S anesteziologem 13. Myslíte si, že jste byl/a dostatečně poučen/a o předoperačním a pooperačním průběhu? c) Ano, byl/a d) Ne, nebyl/a 59

14. Byl Vám sestrou vyhrazen alespoň krátký čas pro dotazy? c) Ano, byl d) Ne, nebyl 15. Pohlaví: a) Žena b) Muž 16. Věk: d) 18-37 e) 38-47 f) 48 a více

17. Oddělení, na kterém jste hospitalizováni: e) Chirurgie A f) Traumatologie g) Chirurgie B h) Ortopedie

60