VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA ______________________________________________________________ Katedra ekonomie a managementu

ZÁKLADY LOGISTIKY

Ing. Miroslava Bakešová, Ing. Vladimír Křesťan

_______________________________________________________________________________________

2008

Recenzovali:

doc. PhDr. Dušan Šimek Ing. Václav Fišer

Za jazykovou a věcnou správnost obsahu díla odpovídají autoři. Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou. ©

Miroslava Bakešová, Vladimír Křesťan, 2007 ISBN 978-80-87035-08-5

Obsah

OBSAH OBSAH ............................................................................................................................. 1 ÚVODEM ......................................................................................................................... 3 1

MALÝ VÝLET DO MINULOSTI............................................................................. 5 SHRNUTÍ ........................................................................................................... 10

2

VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ .................................................................... 12 2.1 LOGISTIKA – VYMEZENÍ POJMU................................................................. 12 2.2 LOGISTICKÝ PŘÍSTUP .................................................................................... 16 2.3 OBĚH ZBOŽÍ ..................................................................................................... 16 2.4 TRŽNÍ PROSTŘEDÍ .......................................................................................... 17 2.5 LOGISTIKA JAKO KONKURENČNÍ VÝHODA ............................................ 18 2.6 LOGISTICKÉ OBJEKTY................................................................................... 20 2.7 LOGISTICKÉ SYSTÉMY .................................................................................. 21 SHRNUTÍ ............................................................................................................ 21

3

MARKETING A LOGISTIKA ................................................................................ 23 3.1 VZTAH MEZI MARKETINGEM A LOGISTIKOU ........................................ 23 3.2 POSLÁNÍ LOGISTIKY ...................................................................................... 26 3.3 ÚROVEŇ KVALITY V LOGISTICE ................................................................ 26 SHRNUTÍ ........................................................................................................... 28

4

LOGISTIKA JAKO SOUSTAVA SYSTÉMŮ........................................................ 29 4.1 NĚKTERÉ NÁZORY NA LOGISTICKÉ SYSTÉMY ...................................... 29 4.2 LOGISTIKA JAKO SOUSTAVA SYSTÉMŮ .................................................. 30 4.3 PĚT PRAVIDEL LOGISTIKY ........................................................................... 31 SHRNUTÍ ........................................................................................................... 33

5

LOGISTIKA JAKO SYNERGIE ČINNOSTÍ ......................................................... 34 SHRNUTÍ ........................................................................................................... 39

6

LOGISTICKÉ ČINNOSTI A JEJICH OBSAH ....................................................... 41 6.1 LOGISTIKA ZÁSOBOVÁNÍ............................................................................. 42 6.2 LOGISTIKA SKLADOVÁNÍ ............................................................................ 45 6.3 VÝROBNÍ LOGISTIKA .................................................................................... 50 6.4 ODBYTOVÁ LOGISTIKA ................................................................................ 53 6.5 DOPRAVNÍ LOGISTIKA .................................................................................. 56 6.6 OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ........................................................... 63 SHRNUTÍ ........................................................................................................... 64

7

EKONOMIKA LOGISTIKY ................................................................................... 68 7.1 LOGISTICKÉ NÁKLADY................................................................................. 68 7.2 CONTROLLING V LOGISTICE ....................................................................... 71 7.3 FAKTORY ÚSPĚŠNOSTI LOGISTIKY ........................................................... 72 SHRNUTÍ ........................................................................................................... 73

-1-

Obsah

8

INFORMACE, INFORMOVANOST A INFORMAČNÍ SYSTÉM....................... 75 8.1 INFORMACE ..................................................................................................... 75 8.2 INFORMOVANOST .......................................................................................... 76 8.3 INFORMAČNÍ SYSTÉM .................................................................................. 77 8.4 ORGANIZACE LOGISTICKÝCH ČINNOSTÍ ................................................ 81 SHRNUTÍ ........................................................................................................... 82

9

NĚKTERÉ LOGISTICKÉ TECHNIKY.................................................................. 84 9.1 MANAŽERSKÉ TECHNIKY ............................................................................ 84 9.2 LOGISTICKÉ TECHNIKY ............................................................................... 85 9.2.1 ROZSAH VZTAHŮ NA PRACOVIŠTI .................................................... 86 9.2.2 SÍŤOVÁ ANALÝZA – METODA CPM ................................................... 87 9.2.3 VÝPOČET OPTIMÁLNÍ VELIKOSTI OBJEDNÁVKY ......................... 89 9.2.4 RASTR SPACE ANALÝZY (Leština, Rolínek, 1998) .............................. 91 9.2.5 METODA ŘÍZENÍ ÚZKÝCH MÍST – METODA OPT ........................... 93 9.2.6 METODA JIT – JUST IN TIME ................................................................ 93 9.2.7 METODA „RYBÍ KOST“ .......................................................................... 96 9.2.8 PLÁNOVÁNÍ POTŘEBY MATERIÁLU – METODA MRP ................... 97 9.2.9 METODA BOA – METODA VYTĚŽOVACÍHO ŘÍZENÍ ...................... 98 9.2.10 MATEMATICKÉ INDEXY A JEJICH PROPOČTY ............................... 98 SHRNUTÍ ................................................................................................. 101

10 HODNOCENÍ ÚROVNĚ ŘÍZENÍ LOGISTICKÝCH ČINNOSTÍ ................ 103 10.1 KRITÉRIA HODNOCENÍ NORMATIVŮ LOGISTICKÉ ČINNOSTI ..... 103 10.2 HODNOCENÍ ÚROVNĚ LOGISTICKÝCH ČINNOSTÍ ........................... 105 SHRNUTÍ ...................................................................................................... 109 11

OSOBNOST MANAŽERA - LOGISTIKA ..................................................... 110 SHRNUTÍ ...................................................................................................... 112

ZÁVĚR ......................................................................................................................... 113 PŘÍLOHY ..................................................................................................................... 114 Příloha č. 1 - Citáty – autoři ...................................................................................... 114 Příloha č. 2 - Seznam tabulek, schémat, vzorců a znázornění ................................... 117 Příloha č. 3 - Seznam literatury ................................................................................. 119

-2-

Úvodem

„Toto nepíši pro mnohé, nýbrž jen pro tebe, neboť jsme jeden druhému dosti početným posluchačstvem“ Epikuros

ÚVODEM Předkládaný studijní materiál „Základy logistiky“ je určen studentům Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, obor andragogika – personální management a pro další manažerské obory. Seznámení se s tímto předmětem není na jedné straně příliš obtížné. Jde totiž především o řadu různých pojmů, aktivit a úkonů, které zajišťují průběh výroby a prodeje a jejich organizaci. Jde o řadu aktivit, které jsou nepochybně známé. Na druhé straně je však třeba vidět i určité obtíže při seznamování se s řadou dále uvedených pojmů. Pro vysokoškolsky vzdělané pracovníky – manažery je však nezbytné vědět o nutnosti systematické činnosti při zajišťování výroby a prodeje. Jedná se o řadu různých úkonů, které na sebe navazují, dílem jsou však relativně samostatné. Nesystémový přístup – to je chaos. A kde je v organizaci chaos, tam je výrazné nebezpečí neúspěchu. Proto tento studijní materiál seznamuje s určitou soustavu systémů, která se ve svém souhrnu nazývá logistikou. To je úkol kapitol, které je třeba zvládnout. Zvláště upozorňujeme na šestou kapitolu, která je v této výuce stěžejní. Autoři hned na začátku zdůrazňují, že práce v logistice vyžaduje daleko hlubší studium. Zde jde o získání určitého přehledu o tomto manažerském oboru, o přehledu, který má v praxi umožnit správnou orientaci v budoucím zaměstnání. Proto zde nejsou – v mezích možností – rozsáhlejší teoretické rozbory a zdůvodnění. Autoři vložili do této studijní opory především zkušenosti, které byly získány z řízení jednoho strojírenského podniku s cca 600 zaměstnanci a dále zkušenosti, získané v zaměstnání v některých podnicích. Jsou zde i poznatky z logistiky od našich vysokoškolských pedagogů zejména pak P. Pernici z Vysoké školy ekonomické a R. Bobáka z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, ale i dalších autorů, kteří jsou uvedeni v seznamu literatury. Kdo má zájem o podrobnější seznámení se s problematikou logistiky nad rámec této studijní opory, má k dispozici obsáhlý přehled literatury. Logistika je celou soustavou zabezpečovacích aktivit. A z toho vyplývá i učební cíl, kterého se má dosáhnout prostudováním této studijní opory. Především se studenti mají informativně seznámit s logistikou jako důležitým oborem v řízení podniku a v činnosti manažerů. Dále mají umět popsat a analyzovat hlavní zásady logistiky. Rovněž se seznámí s požadavky, které jsou na tuto část zajištění výroby a obchodu kladeny a tím mají získat přehled o tom, co logistika v podniku znamená, jaké jsou její systémy a jaké mohou být překážky pro úspěšné plnění logistických funkcí. Konečně – tento studijní materiál by měla být nejen studijním textem, ale i určitou pomůckou při poznávání logistických systémů v podnicích a dalších organizacích. Jinými slovy řečeno – studenti mají získat základní přehled o oblasti logistiky, rámcově ovládat základní pojmy předmětu, seznámit se s oblastí zásobovací logistiky, dopravními systémy, výrobní logistikou, controllingem v logistice a souhrnými faktory úspěšnosti v logistice. Proč? Protože manažer musí vědět vše podstatné o podniku, jeho funkcích a poslání, má-li úspěšně plnit v podniku to, co jeho funkce přináší.

-3-

Úvodem

Na konci každé kapitoly jsou uvedeny kontrolní otázky, které slouží k procvičení každého tématického celku. Dále praktické příklady zde uvedené a doplněné dalšími v přednáškách a cvičeních mají ilustrovat, co logistika v praxi znamená. Nejsou však jediné, se kterými se studenti ve své praxi setkají. Jsou však základem, který jim umožní pochopit podstatu logistiky. Autoři

-4-

Malý výlet do minulosti

„Nespěchá, kdo chce dojít cíle“. Ani

1 MALÝ VÝLET DO MINULOSTI Po prostudování této kapitoly byste měli:  umět zdůvodnit vznik logistiky jako samostatného vědního, technického a manažerského oboru v podobě vyústění historického vývoje  Seznámit se s významem logistiky v její předchozí podobě při zajišťování velkých hospodářských či vojenských projektů. Budete s námi patrně souhlasit, že se nic neobjeví samo o sobě, že vše má hlubší či mělčí historické kořeny. Stejně je to i s logistikou, která se vyvíjela řadu let do své konečné podoby (a názvu) až do dneška. V této kapitole si uděláme malý a nesoustavný výlet do minulosti. Zveme vás na malou procházku do historie logistiky. Na podrobnější přehled nemáme dostatek času, ani to není posláním této kapitoly. Ale i tak vám tento exkurz ukáže, že dnešní logistika má své historické kořeny podobně jako jiné obory lidské činnosti. V následujícím textu nejsou žádné teoretické poučky. Obsahuje pouze stručný popis některých jevů v minulosti, jevů, ze kterých se postupně vytvářela dnešní logistika. Tento popis by měl vzbudit váš zájem. Nejde o naučení se, ale o malý, informativní výlet do minulosti. Lidstvo – již v kmenovém společenství – pracovalo a budovalo. Lovci mamutů společně kopali jámy, do kterých měli mamuti spadnout. Ti pak měli být ubiti a sloužit jako potrava kmeni lovců mamutů. A kdo zajišťoval primitivní kopací nástroje? Kdo zajišťoval, aby se kopáči mohli posílit jídlem a pitím?

Lovci mamutů

Zde se již projevovala jistá primitivní dělba práce. Jedni kopali, jiní odstraňovali vykopanou hlínu. To byli ti nejsilnější. A další – v podstatě předchůdci dnešní logistiky – zajišťovali a přinášeli jídlo a pití (docela obyčejnou vodu) a kůže, na kterých byla přemísťována vykopaná hlína. To bylo dávno, před mnoha věky. Vycházíme-li ze základní téze, že logistika a její předchozí činnosti spočívaly v organizačním a materiálním zajišťování a zabezpečování určité aktivity, určitého projektu (nazváno dnešní terminologií), pak nalézáme jako předchůdce logistiky dva směry:  směr civilní  směr vojenský. Oba směry existovaly vedle sebe a prakticky se doplňovaly, protože řada projektů byla realizována pro budoucí vojenské akce a naopak mnohé vojenské akce vedly k realizaci některých projektů v civilní, občanské sféře. Podívejme se nejprve na občanskou, civilní část, která je většině z nás bližší.

-5-

Dva směry v logistice


Logističtí předchůdci zajišťují stavby dávnověku Pyramidy

První zprávy o materiálním zabezpečování stavebních činností v organizovaných formách nacházíme ve staré Číně v období zhruba 6 tisíc let před Kristem. Tehdy, zejména v oblasti Žluté řeky, kde již existovaly první státní útvary, se prováděly určité obrovské protipovodňové stavby. Jsou určité záznamy o stravování dělníků na těchto stavbách, o zajišťování materiálu, nářadí apod. Daleko přesnější popisy máme z období výstavby egyptských pyramid, tj. z období asi 4. až 3. tisíciletí před Kristem. K zásobování byl vytvořen celý systém, protože bylo zapotřebí zajistit práci i obživu pro asi 100 tisíc otroků, kteří stavěli pyramidy. Systém zabezpečoval především přísun stavebního materiálu, oněch gigantických kvádrů, jejichž velikost a váhu dodnes obdivujeme. Vedle toho zabezpečoval dostatek nářadí, jeho opravy, doplňování, dokonce byly zřízeny jakési lazarety pro nemocné anebo pro ty, kteří utrpěli úraz. Jako určitá perlička působí záznam o tehdejším předpisu denního přídělu cibule a česneku pro každého otroka jako prevenci proti onemocnění. V tehdejší Mezopotámii (Meziříčí) – území mezi řekami Tigridem a Eufratem (na území nynějšího Iráku) – v území, které se pokládá za jedno z míst vzniku civilizace – byl v období let 2300 - 200l před Kristem vybudován gigantický zavodňovací systém, který přetrval až do 1. století po Kristu (zničili jej Římané). Na hliněných tabulkách se zachovaly účty obchodníků za dodávky materiálu, otroků, potravin, nářadí a různých předmětů, potřebných k budování a udržování této gigantické vodní soustavy.

Babylonská věž

V letech 626-538 před Kristem panoval v Babylonii – sídelním městě Mezopotamie – Nebukadnesar II. (známější pod jménem Nabuchodonosor). Ten vybudoval množství chrámů, paláců, obnovil trojité městské hradby a nechal vybudovat 90 metrů vysokou kultovní, stupňovitou věž (ve všeobecné známosti je biblický příběh o babylonské věži, kde údajně nastalo smíšení jazyků). A opět jsou na hliněných tabulkách k dispozici záznamy o dodávkách otroků, potravin, materiálu, nářadí apod. Obdobná situace byla při budování Jeruzaléma, při výstavbě tibetských, indických a jiných chrámů, které dodnes obdivujeme a později křižáckých hradů v Sýrii a v dalších zemích Blízkého východu. Totéž ovšem bylo i v Evropě, i když o něco později. Šlo o různé kultovní, užitkové a umělecké stavby ve starém Řecku (např. Akropolis), starém Římě (Koloseum, akvadukty a řada dalších staveb) i jinde. Ve středověku se budovaly chrámy, kláštery a hrady, opevnění měst. A všude bylo zapotřebí tyto stavby zabezpečovat jak organizačně, tak materiálně.

Suezský a Panamský průplav

Jedna z obrovských staveb 19. století byla výstavba Suezského průplavu. Tato stavba – 160 km dlouhá, 55 - 360 m široká o hloubce 12 - 20 m navazovala na menší průplav, který existoval již 2000 let před Kristem, byl obnoven ve 3. století po Kristu, podruhé po arabské okupaci roku 642 po Kristu a v roce 776 byl zasypán. Výstavba nynějšího průplavu proběhla v letech 1859 – 1869. Pracovaly na ní desetitisíce dělníků, kteří potřebovali nářadí, potraviny, šaty, vodu, léky a také prostředí pro odpočinek. A to bylo pro organizátory značné sousto. Obdobná – i když ne tak gigantická stavba - byla výstavba Panamského průplavu. Ten má „jen“ 82 km, je 150 - 300 m široký s průměrnou hloubkou 13 metrů. Byl budován

-6-


v letech 1881 - 1889. I zde byla zorganizována rozsáhlá logistická činnost, tj. zásobování materiálem, potravinami, šatstvem atd. A podívejme se na některé stavby současnosti. Vodní přehrady, jaderné elektrárny apod. Jaké obrovské množství materiálu, nářadí, strojů a dalších věcí bylo potřeba zajistit! Ale to již „fungovala“ a „funguje“s větším či menším úspěchem logistika. V dějinách bychom našli i záporné příklady, kdy pro chyby v materiálním zabezpečení a v zásobování byl projekt neúspěšný. Za všechny jeden z příkladů. Římský císař Tiberius Claudius Nero Germanicus (10 let před Kristem a 54 let po Kristu) panoval pouze 13 let, než byl zavražděn, což byl tehdy téměř obvyklý způsob, jak se zbavit nepohodlného císaře. Claudius byl na svou dobu celkem moudrým a zejména vzdělaným panovníkem. Přesto se mu nezdařil jeho životní záměr. Chtěl rozšířit malý, nevyhovující průplav na Korintské šíji, který existoval v podobě jakési vlečky pro lodě již 500 let před Kristem a spojoval Jónské a Krétské moře. Jeho snaha se však setkala s neúspěchem, Měl sice k dispozici dostatek pracovních sil – otroků a zajatců zejména z bouřící se Judeje a z bojů římských legií v Británii, jeho podřízení však nedokázali zabezpečit zásobování, dostatek nářadí a stavebního materiálu. Snad to i sabotovali. Tento na svou dobu velký projekt prostě zkrachoval. K jeho realizaci došlo později, až v letech 1881 - 1893, kdy byl veřejnosti předán Korintský průplav, který je 6 343 m dlouhý, šířka na hladině 23 m, hloubka 8 m a zářez na hladině až 60 m hluboký.

Claudius neuspěl

U vojenských projektů, lépe řečeno u vojenských tažení to bylo poněkud odlišné. K dispozici jsou např. záznamy, že součástí týlových jednotek, zajišťujících tažení Alexandra Velikého do Asie byla skupina kovářů, zbrojířů, kolářů, že zde byly zásobovací útvary, lazarety a samozřejmě i sběrny zajatců a otroků. Taktiku týlových jednotek, zabezpečujících hlavní voje potřebným materiálem a dalšími nezbytnostmi rozpracovali pro své legie Římané. Součástí každé legie (tvořili ji lehkooděnci, těžkooděnci, jízda a pomocné sbory, celkem okolo 10 tisíc mužů) byl početný útvar, tvořený zbrojíři, kováři, ženisty a felčary. Samozřejmě zde působily i zásobovací jednotky. Jistou kuriozitou byl předpis o tom, kolik muselo být v týlovém útvaru svazků révových holí. Tyto hole z vinné révy byly totiž součástí vybavení římských setníků, kteří jimi „povzbuzovali“ málo bojechtivé vojíny s takovým důrazem, že často potřebovali za zničenou hůl náhradu. Židovský spisovatel, stylista, vojevůdce a velmi rozporná osobnost Jóséf Ben Mattatjak – Josephus Flavius (37 - 100 let po Kristu) ve své „Válce židovské“ píše: „…(římští vojáci) nepouštějí se dříve do bitvy, pokud si neopevní tábor. Ten pak nezřizují bez plánu na nerovném místě, aniž se chápou díla všichni nebo bez pořádku; je-li náhodou místo nerovné, srovnají je a rozměří si čtvercové opevnění ležení. Potom následuje množství tesařů a nářadí ke stavbě potřebného… A tak se vkrátku objeví město i jakési náměstí, místo pro řemeslníky a sedadla pro centuriony a tribuny…“. Kdyby náhodou někdo z vás se na turistických cestách dostal do Izraele a vystoupil (nebo se nechal lanovkou dopravit) na trosky pevnosti Massady, shora uvidí doposud čtvercové základy takového římského legionářského tábora, zbudovaného při obléhání a dobývání této pevnosti.

-7-

Logistika v současném vojenství


Hanibal a jeho sloni

Ani Žižka nebyl pozadu

Představte si, jaký doprovod, zabezpečující seno, potraviny pro vojsko, léky, ale i dočasné ubytování musel organizačně zabezpečit Hanibal, kartaginský vojevůdce (247 - 183 let před Kristem), který v roce 218 před Kristem uskutečnil v zimě přechod Pyrenejí a Alp do Itálie s celým vojskem, desítkami bojových slonů, množstvím koňů a stády dobytka jako zásobárny potravin pro vojsko. Tento přechod mu umožnil řadu vítězství nad Římany přes jejich vojenskou organizaci a vojenské umění. Pokud se seznamujeme s Žižkovým polním řádem, pokud sledujeme jeho taktiku, shledáme, že součástí polních vojsk byly i týlové jednotky, tvořené zbrojíři, koláři, kováři, pícovníky, tj. skupinou, zajišťující zásobování a také felčary. Součástí těchto jednotek byli i předchůdci dnešních ženistů, kteří upravovali dopředu pochodujícímu vojsku cestu. Součástí většiny týlových jednotek byli ovšem i lidé, kteří s podporou vojenského tažení měli velmi málo společného. Byli to obchodníci, kteří odkupovali od vojáků jejich válečnou kořist a současně se starali o to, aby se jim peníze co nejdříve vrátily především za lihoviny a jiná vojenská potěšení. Později se z těchto lidí vyvinula „kasta“ markytánů a markytánek. Ale to je již jiná historie.

Stratég Napoleon

Logistika v současném vojenství

O Napoleonovi je známo, že má v historii v uplatňování prvků logistiky – i když to tak nenazýval – své místo. Věnoval totiž velkou pozornost týlovým jednotkám, které zásobovaly armádu potravinami a municí. Při jeho tažení do Ruska se však tato část vojska odtrhla, neměla dostatek příležitostí k doplňování zásob a byla pod tíhou boje s tehdejšími partyzány zničena. To byla také jedna z příčin porážky Napoleonova tažení do Ruska. Je známo, že v letech 1919 - 1920 podnikla řada států vojenský pokus zlikvidovat tehdejší revoluční moc v Rusku. Úspěch se střídal s neúspěchem zejména proto, že pro Spojence bylo značně obtížné zásobovat své i spojence z řad bývalé ruské armády střelivem, potravinami, výzbrojí a výstrojí. Na druhé straně tehdy také pronikla Buďonného Rudá jízda až k Varšavě. Odtrhla se však od týlu a neměla dostatečné zásobování. Byla odražena a musela se stáhnout. Za II. světové války byly problémy Němců při jejich tažení do Sovětského svazu mimo jiné způsobeny zejména málo promyšleným systémem zásobování (nebral v úvahu ruské zimy), byly problémy se zásobováním potravinami, municí apod. Zásobovací základny se velmi vzdálily od zdrojů v Německu a navíc byly terčem partyzánských útoků. To bylo také jednou z příčin porážky Německa na východní frontě. Klasickým příkladem zabezpečení vojenské operace je invaze Spojenců do Evropy pod velením generála Eisenhowera, pozdějšího amerického prezidenta. Vítězný postup spojeneckých vojsk je mimo jiné odůvodňován dokonalým týlovým zabezpečením, důrazem na bezchybné vyřešení problematiky dopravy, stravování, zásobování a ubytování. Ve vojenské terminologii se název „logistika“ vžil až po druhé světové válce. Vojenská věda ji charakterizuje jako široký soubor činností a institucí (jednotek a velitelství) v armádách, který se vyvíjel jako podpora hlavního úsilí vojsk (administrativa,

-8-


zásobování, služby, zajišťující péči o vojsko, výzbroj, výstroj, techniku atd.). Ve středoevropském pojetí se dříve používal termín intendance, v Rusku je dodnes týl. A tento termín – logistika – byl postupně převzat i do hospodářské činnosti. Naše národní hospodářství má za sebou více než 40 let řízeného, centralizovaného vedení. Vše bylo naplánováno, plány se plnily a překračovaly (ale také se plnily sklady, protože na některé výrobky nebyl odbyt, jiné zase na trhu scházely). Navíc náš tehdejší velký bratr, SSSR a celá Rada vzájemné hospodářské pomoci také plánovala a zajišťovala zvyšování produktivity práce. Proč zde byla řada neúspěchů, proč nevyužívalo naše národní hospodářství logistiku? Anebo ji využívalo? Bude nutné vědět, že i v tomto plánovaném hospodářství v minulosti se uvažovalo s některými prvky logistiky. Existoval tzv. chozrasčot jako ekonomická kategorie socialismu, vyjadřující soustavu vztahů mezi společností jako celkem a jejími hospodářskými články. V rámci chozrasčotu byly zakotveny určité principy, které se objevují i v logistice. Zejména se to projevuje v tzv. vnitropodnikovém chozrasčotu. Ovšem hlavní podstatou byla kontrola korunou. A pokud jde o logistickou činnost? Je charakteristické, že termín „logistika“ se neobjevuje ani ve slovnících a encyklopediích té doby. Absentuje ve Slovníku ekonomiky a průmyslu a vědeckého řízení, v Ilustrovaném encyklopedickém slovníku i ve Slovníku politické ekonomie. Toliko ve Slovníku cizích slov z roku 1971 se tento pojem vysvětluje jako symbolická logika užívající matematických formulí a metod a dále „v terminologii některých západoevropských mocností označení pro soubor zařízení v hlubokém týlovém území, který slouží armádě jako výcvikový prostor, sklady zásob, materiálové vybavení apod.“ (Slovník cizích slov, 1971). Cožpak byli tehdejší kapitáni průmyslu tak neprozíraví, že tuto důležitou otázku zabezpečení výroby podceňovali? I když lze mít k nim řadu výhrad, i když jejich rozhodování podléhalo schválení příslušných orgánů KSČ, nelze řadu z nich podceňovat. Oficiálně se logistické činnosti – ovšem na jedné straně v obecnějším, na druhé straně ve zúženém zaměření - říkalo „materiálně technické zabezpečení“, ve zkratce MTZ, tedy ve zkratce, která byla noční můrou mnoha zásobovačů a nedávala jim spát. Teoreticky to bylo zcela jasné: Materiálně technické zásobování - MTZ – spočívalo v procesu rozdělování a oběhu zboží mezi socialistickými organizacemi v průmyslu, který byl nedílnou součástí socialistické rozšířené reprodukce. V tomto procesu se mělo uskutečňovat zásobování socialistických organizací hmotnými prvky, které potřebují k uskutečňování výrobního procesu, od jiných výrobců. Do MTZ patřilo:  rozdělování a oběh výrobních prostředků od výrobců k výrobním spotřebitelům  rozdělování a průmyslový oběh spotřebních předmětů mezi výrobcem, resp. odbytovou organizací a jinou socialistickou organizací, především podniky vnitřního a zahraničního obchodu. Nenáležel sem však oběh spotřebních předmětů ve sféře vnitřního obchodu, neboť tento oběh plnil již jinou funkci v reprodukci.

-9-

Chozrasčot není logistika


MTZ působilo aktivně na výrobu, aby se vyvíjela v souladu s vývojem národohospodářské potřeby. Vytvářelo také potřebné druhy rezerv a zásob v průmyslu a jejich rozmístění ve sféře výroby i oběhu. Patří sem i skladová činnost výrobních a odbytových organizací a další. Tak krásně a srozumitelně to vysvětluje Slovník ekonomiky a průmyslu a vědeckého řízení. Tedy – teoreticky zcela jasné, snad jen maličkost, že i v této teorii zabezpečení výroby scházel ten nejdůležitější faktor – člověk. Vyrábělo se vesele, zásoby se kupily na skladě a spotřebitel – jak podniky, tak jedinec – sháněl a sháněl: suroviny, náhradní díly, subdodavatele, ale i předměty krátkodobé a dlouhodobé spotřeby. Na 1. máje byly k dostání pomeranče, na Vánoce – byť v omezeném množství banány, fíky, kakao, někdy i kokosová moučka. V jiných obdobích to zpravidla nebylo. Nebylo totiž za co to dovézt. Nelze tvrdit, že by to byla pouze otázka nedokonalého přístupu. Ten byl dosti promyšlený, ale nedodržovaly se jeho zásady, často je ani nebylo možné dodržovat. Důraz byl kladen na skladové hospodářství, ale ani tam nebyla dokonalá evidence. Někdy v roce 1958 byl jeden z autorů uvedených v seznamu použité literatury zaměstnán v jednom středním podniku, který vyráběl mj. pro armádu pilotní cvičné trenažéry. Jednou jejich součástí byla i hliníková profilovaná kolejnice o délce asi 4 m. Ta chyběla. Zásobovači sjezdili snad celou republiku, pátrali, kde se dá, protože šlo o armádou sledovanou zakázku, ale neúspěšně. Uvažovalo se i o možnosti zakázky na zhotovení těchto kolejnic v příslušném podniku a padaly další reálné i nereálné návrhy. Marně. Najednou objevil skladník větší množství těchto hliníkových kolejnic – v podnikovém skladě. Nebyly však ve skladové evidenci. Lze soudit, že to byl jeden z typických příkladů pro socialistické hospodářství. V současnosti se to asi nestává. Či snad ano?

SHRNUTÍ   



Logistika je ve své podstatě materiálním a organizačním zabezpečením nejrůznějších důležitých projektů v občanské či vojenské sféře. Její existence má své historické kořeny jak při realizaci různých významných staveb, jako jsou vodní díla, chrámy, pyramidy apod., tak ve vojenských taženích. V někdejším politicko-ekonomickém systému – plánovaném hospodářství - se místo logistiky realizovalo tzv. materiálně technické zásobování. Pojem „logistika“ nebyl uznáván. Některé logistické prvky byly však obsaženy v chozrasčotním způsobu hospodaření. Spotřební statky a soukromý spotřebitel („pouhých“ 15 milionů občanů) stáli mimo okruh zájmu jak chozrasčotu, tak materiálně technického zásobování. Celá soustava logistických systémů vznikala postupně. Byla propracována až do dnešní doby a dnešní podoby s tím, že čím je propracovanější, tím je větší záruka úspěchu každého projektu, který logistika zabezpečuje.

Náš krátký výlet do historie logistiky je u konce. Jeho cílem bylo ukázat, že logistika nespadla z nebe, ale že je výsledkem působení řady poznatků z občanské i vojenské sféry. Název „logistika“ dostala tato soustava systémů až po druhé světové válce.

- 10 -


Otázky ke cvičení pro kapitolu „Malý výlet do minulosti“ 1. Jaký je rozdíl mezi občanskými a vojenskými předchůdci logistiky, zejména pokud jde o cíle zabezpečovaných projektů? 2. Uveďte několik příkladů předchůdců logistiky v minulosti! 3. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi logistikou a někdejším materiálně technickým zásobováním? 4. V čem spočívá hlavní význam kvalitní logistiky při soudobých realizacích stavebních projektů?

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ předchůdci logistiky význam týlových jednotek

- 11 -

Vymezení základních pojmů

„Tajemství úspěchu spočívá zpravidla jen v dochvilnosti a přesnosti“ M. Marten

2 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Po prostudování této kapitoly byste měli:  znát podstatu logistiky  umět zdůvodnit vztahy mezi logistikou a marketingovým mixem a jejich vzájemné vazby. Pojem „logistika“ lze vymezovat a analyzovat z nejrůznějších stran. Má svůj význam – vedle vojenství – především ve výrobní sféře, v obchodu a ve sféře služeb. Vývoj logistiky byl popsán v předchozí kapitole. Logistika existovala, existuje a bude existovat v různých formách. Je to množství aktivit, ale to – z hlediska prosperity organizace či instituce – není vše. Úzce souvisí s dalšími postupy, především s organizací a řízením výroby a dosahováním cílů organizace a institucí. Má úzké vazby na marketing, je s ním těsně spjata a do jisté míry z něj i vychází, na něj navazuje, vytváří spolu s ním správnou orientaci ve správný čas a ve správném směru ke spokojenému zákazníkovi.

2.1 LOGISTIKA – VYMEZENÍ POJMU Začněme – jak se říká – od Adama. Jako určité východisko k naší další práci vymezíme pojem „logistika“. Žel, musíme konstatovat, že těch vymezení je více. Logistika definice

Nejdříve – pro naše studenty se zájmem o hlubší proniknutí do problému – termínem „logistika“ je už od Leibnize označován logický kalkul. Koncem 19. a počátkem 20. století je logistikou nazývána matematická logika, ale i logika formální, logika symbolická. Podíleli se na tom G. Boole (1815 – 1864), irský matematik a logik, je známa Boolova algebra, dále J.G. Frege (1848 – 1925), německý logik a matematik, autor první syntézy axiomatické logiky a B.A.V. Russel (1872 – 1970), britský logik, matematik a filozof, který rozvinul Fregeho systém v teorii typů. Logika matematická má významnou souvislost s informatikou a umělou inteligencí – např. logické programování. Logistika (z řeckého logos = slovo, řeč, nauka, logistické techné = umění počítat) je ve vojenství odvětví vojenské vědy, zpracovávající matematické údaje o pohybu vojenských útvarů, armád a jejich zásobování a spojení. Je to dále označení moderní vývojové etapy logiky, kterou se matematická či symbolická logika odlišuje od tradiční logiky (pojem zavedl počátkem 20. století L. Couturat). Označení logistika se používá i při organizování a řízení úkonů s efektivním využitím faktorů ovlivňování pracovního (výrobního) cyklu. Jde o lidské, materiálové, dopravní a jiné faktory.

- 12 -


Toto vymezení – ponecháme-li stranou vojenství a logiku – spíše okrajově ukazuje na výrobní sektor, ale neříká nám mnoho. Takže vezmeme na vědomí existenci tohoto vymezení, ale nebudeme se jím dále zabývat. Jsou i další vymezení logistiky. Národní výbor pro řízení distribuce v USA definoval logistiku jako metodu řízení, zabývající se pohybem surovin od zdrojů k místu finální výroby a distribucí výrobků a to z hlediska dopravy, zásobování, služeb spotřebitelům, skladování, manipulace, balení, ale i projektování výroby a rozmísťování kapacit. Existuje určitý orgán, který se podrobně zabývá logistikou. Nazývá se Evropská logistická asociace. Ta vymezuje logistiku následovně: Logistika je organizace, plánování, řízení a výkon toků zboží vývojem a nákupem počínaje, výrobou a distribucí podle objednávky finálního zákazníka konče tak, aby byly splněny všechny požadavky trhu při minimálních nákladech a minimálních kapitálových výdajích (Gros, I.: Logistika, Vydavatelství VŠCHT, 1996). Vysoká škola ekonomická v Praze analyzovala 14 definic logistiky a vykonstruovala definici hospodářské logistiky, která zobecňuje a překlenuje období od 60. let do počátku 90. let minulého století (Pernica, P.: Logistika (základy). VŠE, 1994): Hospodářská logistika je disciplina, která se zabývá řízením toku materiálů v čase a prostoru a to v komplexu se souvisejícími toky informací a v pojetí, které zahrnuje fyzickou i hodnotovou stránku pohybu materiálu (zboží). Již zmíněný R. Bobák formuloval aktuální definici, která bere v úvahu podmínky, které musí být splněny v současnosti (Bobák, R.: Základy logistiky, Zlín: FaME, 1999): Hospodářská logistika je disciplína, která se zabývá systémovým řešením, koordinací a synchronizací řetězců hmotných i nehmotných operací, vznikajících jako důsledek dělby práce a spojených s výrobou a oběhem určité finální produkce. Je zaměřena na uspokojování potřeby zákazníka jako na konečný efekt, kterého se snaží dosáhnout s co nejvyšší pružností a hospodárností. Nyní několik zajímavostí pouze pro ty studující, kteří se zajímají hlouběji o danou problematiku. Objevují se pojmy: logistika, hospodářská logistika, dále marketingová logistika – jak to vlastně je? To, co zatím bylo ve spojení s pojmem „logistika“ popsáno, je jen vymezení, které můžeme nazvat teoretickou logistikou nebo teoretickými poznatky o logistice. Je to prostě určitá základna pro vymezení obsahu logistiky jako takové. Tato základna je aplikována na řadu konkrétních logistik, které sice vycházejí z této teoretické základny, ale specializují se na konkrétní oblasti. Zatím bylo vytipováno 46 aplikovaných logistik: logistika balení City logistika logistika dispoziční logistika dispoziční logistika distančního vzdělávání logistika dopravní logistika duální Eurologistika logistika fyzická logistika hospodářská logistika informační logistika integrovaná logistika manipulační logistika marketingová makrologistika logistika materiálová metalogistika logistika mezinárodní

- 13 -

Aplikované logistiky – zatím 46 druhů


logistika mezipodniková mezzologistika monologistika logistika multistratégií logistika nemocniční logistika oběhová logistika operativní logistika prodejní logistika provozně-hospodářská logistika řetězcová logistika skladová logistika strategická logistika systémová logistika vojenská logistika výrobní logistika zasílatelská logistika zásobovací. logistika vzdělání logistika distribuční

mikrologistika logistika náhradních dílů logistika obchodní logistika provozní logistika průmyslová logistika spojová logistika urbanistická logistika zakázek logistika školství

Další specifické logistiky ovšem vznikají – všechny na stejné teoretické bázi. Jsou však vymezovány často bez ladu a skladu pro jednu aplikační sféru. To samozřejmě komplikuje možnost komunikace mezi autory a možnosti syntézy a zobecnění výsledků. Dobrá stránka spočívá v tom, že to přibližuje teorii k praxi. Je ovšem vhodné uvést, že týmy, zabývající se aplikovanými logistikami jsou nestejně početné. Částečně je to ovlivněno významem logistiky pro ten či onen obor. Nejpočetnější jsou týmy pro hospodářskou, marketingovou, dopravní, materiálovou, skladovou a samozřejmě vojenskou logistiku. Na druhé straně jsou některé aplikované logistiky sice rovněž důležité pro ten či onen obor, ale zajímají pouze jednotlivce, případně malé, nepočetné týmy. Tak např. logistikou distančního vzdělávání se zabývá pouze několik jednotlivců, z nichž nejdále postoupil PhDr. Jiří Vrba, CSc. z Univerzity Palackého v Olomouci. Dále již pro všechny studující: Jaké jsou významnější rozdíly – mimo název – mezi logistikou provozně hospodářskou a hospodářskou? Hospodářská logistika, jejíž vymezení jste si mohli přečíst na předchozích stránkách, zahrnuje v sobě i jiné aplikované logistiky. Je to názorné z následujícího schématu: Makrologistika

HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA Průmyslová logistika Podniková logistika

Mikrologistika

Obchodní logistika

Dopravní a zasilatelská logistika

Mikrologistika

Mikrologistika

Schéma 1: Vztah

jednotlivých přístupů v hospodářské logistice (Bobák, R., 1999)

- 14 -


Do hospodářské logistiky jsou zahrnuty: podniková logistika, průmyslová logistika, obchodní logistika dopravní a zasílatelská logistika. Ovšem všechny tyto jmenované aplikované logistiky jsou ve své podstatě mikrologistiky, ale současně jsou i částí makrologistiky. A v tom je ten problém – hlavně pro teoretiky. Nám však o to nejde. Potřebujeme vymezení logistiky takové, které umožní aplikaci na jednotlivé aplikované logistiky. A pak se můžeme zajímat o to, jak se logistická činnost realizuje, co zahrnuje a tyto poznatky můžeme aplikovat na jednotlivé aplikované logistiky. Malý slovník marketingu uvádí následující definici logistiky: Je to vědeckotechnická disciplína, zabývající se komplexně hmotným tokem v produkčních a distribučních procesech. Zahrnuje oblast toku materiálu od dodavatelů, příjem zboží, skladování výrobních zásob, hmotný tok ve výrobním procesu včetně vytváření zásob na meziskladech až po sklad hotových výrobků, jakož i aktivity související s dodáním materiálu až do spotřeby ve výrobním procesu. Analogicky jde o činnost pohybu zboží a skladování v oblasti distribuce. Zahrnuje rovněž problémy manipulace s materiálem, čímž rozumíme veškeré operace skladovací, vykládací, nakládací, dopravní, event. vážení, dávkování, balení apod. Jsou zde prvky materiálového hospodářství, jako je např. řízení objednávek, objednacího množství, stavu zásob apod. Zahrnuje jak problematiku technickou (volba systémů), tak problematiku ekonomickou. Logistika úzce souvisí s marketingem, ale i s operativním managementem výroby. Je to poměrně široké a soudíme, že vhodné vymezení logistiky. Musíme k němu pouze přidat ono: “ve správný čas, na správné místo, v potřebném množství a s přiměřenými náklady“. Takže – s touto definicí, s tímto vymezením budeme dále pracovat. Je obecně známo, že např. materiál, polotovary apod., prostě vše, co leží na skladě, vyžaduje určité náklady a tím přináší určité ztráty. Čím déle je materiál, obaly, hotové zboží na skladě, tím větší dobu je kapitál, vložený do těchto předmětů umrtvený a pro podnikatele ztrátový. Firma Baťa měla v tomto směru velmi propracovaný systém logistiky, i když tento termín nebyl v Baťových závodech ve Zlíně používán. Na skladě byly materiálové zásoby na dva dny výroby. Skladové hospodářství bylo tak zorganizováno, že dodávalo materiál do výroby denně podle požadavků dílen tak, aby byla výroba plně zajištěna. Současně doplňoval logistický management průběžně spotřebovaný materiál do předepsaných dvou denních dávek. Tím se dosahovalo minimalizace ztrát, vyplývajících z tzv. mrtvého kapitálu. Na druhé straně byla vždy k dispozici jednodenní rezerva materiálu pro případ nepředvídaných událostí. Neexistovalo, aby se zvyšovala zásoba materiálu ve skladech nad dvoudenní dávky a současně neexistovalo, aby se někdy zastavila výroba pro nedostatek surovin. Co k tomu dodat? Snad jen to, že v současnosti způsob, jakým Baťa realizoval logistiku před sedmdesáti a více lety, je dnes – pokud jde o přísun materiálu do výroby – zatím utopií. Či snad ne?

- 15 -

Baťa by stále mohl být náš vzor


Na závěr této krátké, pohříchu spíše teoretické části je nutné zdůraznit jedno: Logistika je soustava systémů, nikoliv shluk aktivit.Pak totiž přestává být soustavou systémů a nemůže vést k úspěchu.

2.2 LOGISTICKÝ PŘÍSTUP Primární a sekundární vazby

Logistický přístup spočívá v chápání reprodukčního procesu ve smyslu uspořádání jednotlivých systémů logistiky (viz dále) ve vzájemných vazbách, zejména v hmotných, materiálních vazbách. Zásobování, výroba a odbyt zboží musí být navzájem vyváženy jak mezi sebou, tak ve vztahu k vnějšímu okolí. Primárními vazbami, propojujícími tyto úseky a návazně jako podnik celkem s okolím jsou hmotné, materiálové toky. Sekundárními vazbami jsou toky informační a případně energetické. Prodloužením hmotných, informačních a energetických toků do oblasti trhu je podnik propojen se svým okolím. Na jedné straně podnik navazuje a vstupuje na trh v pozici odběratele (kupuje materiál, suroviny, energii apod.), na druhé straně vstupu je spojen s trhem v roli dodavatele (dodává na trh své výrobky). Hmotné a informační napojení s tržními partnery, které zprostředkovává logistický přístup, začíná na odběratelském trhu materiálů, subdodávek a surovin a končí na dodavatelském trhu vlastních hotových výrobků. Jako příklad můžeme uvést, že firma XY vyrábí sportovní oděvy. K jejich výrobě má vlastní vývojové oddělení, které inovuje vzhled a užitnou hodnotu výrobků firmy. K tomu účelu získává z trhu potřebné informace o novinkách v oblasti sportovních oděvů, informace o vhodných materiálech a o činnosti konkurence v této oblasti. To je část informačního spojení s trhem. Po provedení přípravy k výrobě musí firma zjistit rozsah zájmu o sportovní oděvy toho druhu, který vyrábí, tedy o tom, jaká je poptávka (je samozřejmé, že i vývojové oddělení vycházelo z módních trendů a z ostatních informací, které získávalo).To je další část informativního spojení s trhem. Konečně firma musí zjistit rozsah nabídky obdobných sportovních oděvů – působení konkurence - na trhu a to je další informační spojení s trhem. V dalším firma v rámci přípravy výroby nakoupí na odběratelském trhu potřebné suroviny: látky, podšívky, nitě, knoflíky a ostatní přípravu, potřebnou ke zhotovování sportovních oděvů. Čas od času inovuje svoje strojní vybavení, toto vše je pak hmotné spojení s trhem. Následně vstupuje firma na trh jako dodavatel zboží – sportovních oděvů. Musí však zabezpečit vlastní reklamu a souběžně zjistit informace o reklamě konkurence. To je jednak informační, jednak hmotné spojení s trhem spotřebitele.

2.3 OBĚH ZBOŽÍ Obsahem oběhu zboží je pohyb materiálních užitných hodnot ze sféry výroby do sféry konečné spotřeby cestou směny. Zahrnuje celkový objem směny zboží, zprostředkovaný koupí a prodejem mezi relativně samostatnými ekonomickými subjekty. Je to v podstatě určitý hmotný tok ve výrobních procesech ve sféře výroby.

- 16 -


Schematicky lze znázornit vztahy mezi partnery při směně (oběhu) zboží takto (Bobák, 1999): Zákazník Domácnost Maloobchod Velkoobchod Výrobce Výroba Výrobní stupeň

x x x x x x x

Vztahy mezi partnery při směně zboží

Dodavatel Maloobchod, výrobce Velkoobchod, výrobce Přepravce, výrobce Jiný výrobce, průmyslový distributor Sklad, výroba Jiný výrobní stupeň.

Přitom je každý výrobce současně i zákazníkem. Jak již víte, v oblasti trhu nakupuje suroviny, polotovary, služby atd. Jako příklad je možné uvést již zmíněnou firmu XY, která působí na trhu jako odběratel a dodavatel svých výrobků, tj. sportovních oděvů. Koloběh nákupu a prodeje se stále opakuje. Ale: jestliže firma po počátečním nákupu potřeb pro vlastní výrobu neumístní svůj výrobek na trhu tak, aby byl směněn (tedy prodán se zřetelem k užitné hodnotě výrobku), pak narušila řetězec směny zboží, vypadla z něj a ocitá se v krizi – má neprodejné nebo těžko prodejné výrobky na skladě a nemá peníze, za které by mohla koupit suroviny pro další výrobu.

2.4 TRŽNÍ PROSTŘEDÍ Dřívější trh výrobce je v současnosti nahrazován trhem spotřebitele. Vytváří se nové tržní prostředí. Existuje již v USA, Japonsku v řadě zemí Evropské unie a jinde, u nás se zatím formují jeho jednotlivé prvky. Tradiční marketingová koncepce – „4 P“ (tj. Product – výrobek, Price – cena, Promotion – komunikace, propagace, Place – distribuce) přestává být za těchto podmínek dostatečně účinným nástrojem ovládnutí trhu. Objevují se nové, rozšiřující nástroje, jako: „5P“, tj. Product – výrobek nebo služba Price – cena Public Relations – vztah k veřejnosti Promotion – komunikace, propagace Place – distribuce. A vývoj v marketingovém mixu, tak důležitém pro logistiku, jde – pokud se jedná o ovládání tržního prostředí – ještě dál. Jako další marketingový mix se objevuje „6 P+1 S“: Product – výrobek, služba Price – cena Promotion – komunikace, propagace Place – distribuce People – lidské zdroje Process – procesy výroby a dodávky Service – servis, služby zákazníkovi

- 17 -

Marketingový mix – 4 P, 5 P, 6 P + 1 S


Nová situace na trhu

V rámci využívání těchto nástrojů jsou oproti jiným úspěšné jen ty firmy, které dokáží zvýšit tempo inovací, stále rychleji přicházet na trh s novými výrobky a službami, uspokojit poptávku krátkými dodacími lhůtami a spolehlivostí dodávek. Aby se toho dosáhlo, dostává se opět ke slovu logistika – ono kritické rozhraní mezi trhem a producentem, která usiluje o naplnění všech přání svých zákazníků. Měnící trh je dán:  racionálně se rozhodujícím náročným zákazníkem  slábnoucí věrností zákazníka značce  klesající účinností reklamy  rostoucím významem taktické tvorby cen. Sílící postavení zákazníků se vyznačuje:  koncentrací kupní síly  racionalizací dodavatelské základny  soumrakem hromadných trhů. Rozvíjí se orientace na „mikrotrhy“, která je charakteristická:  nástupem databázového marketingu  rostoucím významem geo-demografických dat  lepším cílením marketingové komunikace. Zákazník se stává citlivým na úroveň služeb. Proto:  roste význam služeb poskytovaných zákazníkovi  rozhodujícím kritériem pro zákazníka je pohotovost reakce dodavatele  logistika se stává zdrojem konkurenční výhody.

2.5 LOGISTIKA JAKO KONKURENČNÍ VÝHODA Nejprve bude účelné seznámit se s vnitřními faktory úspěšnosti podniku a na jejich podílu na celkových úspěších podniku. Jsou seřazeny do časové řady za roky 1980, 1990 a 2000. Zpracovali je na základě dlouhodobého šetření autoři J. Košturiak a M. Gregor (Košturiak J., Gregor M.: Podnik v roce 2001 – revoluce v podnikové kultuře, Praha, Grada, 1993):

- 18 -


faktor jakost výrobků služba zákazníkům výzkum a vývoj inovace výrobků a služeb možnost vzdělávání a rozvoje dlouhodobý zisk organizační účinnost vysoká produktivita image vysoké etické standardy růst podniku stabilita podniku krátkodobý zisk

1980 32 35 28 27 22 29 27 34 29 28 30 32 32

důležitost v % v letech 1990 40 39 38 38 36 38 38 38 35 34 34 30 30

2000 47 46 46 45 45 44 43 43 39 36 34 30 26

tabulka 1: Vnitřní faktory úspěšnosti podniku

Uvedené faktory úspěšnosti platí ve větší či menší míře intenzity pro každý podnik. V tabulce je vidět postupnou změnu intenzity jednotlivých faktorů, jejichž význam roste v každém desetiletí: výjimku tvoří růst a stabilita podniku, které zůstávají jako faktory po desetiletí stejné a faktor krátkodobého zisku, který zaznamenává pokles. V novém tržním prostředí se každý podnik dostává do určitého trojúhelníku, který je dále naznačen: zvýšení kvality

snížení nákladů

zvýšení pružnosti

Schéma 2: Trojúhelník nového tržního prostředí

Celková úspěšnost firmy závisí na tom, jak úspěšně firma řeší „vrcholy“ tohoto trojúhelníku. Souvisí to s úrovní techniky a technologie, kterou podnik disponuje, s úrovní podnikové organizace, která určuje, jak je tato technika a technologie využívána a s úrovní pracovníků, kteří jsou na základě dobré organizace postaveni na to místo, kde mohou optimálně projevit svou odbornost a své přednosti.Význam faktorů úspěšnosti se v průběhu posledních let přesouvá z kvality (i když i tuto je nutné zachovávat na vysoké úrovni) ke snižování nákladů a k pružnosti.

- 19 -

Vnitřní faktory úspěšnosti podniku


Tato pružnost je ovšem podmíněna dalšími faktory, jako:  dobré technické vybavení, což bývá pro malé, ale i pro některé střední podniky určitým problémem  dokonalé řízení výrobních procesů, což závisí na kvalifikaci a schopnostech managementu (můžete se také setkat s termínem kompetence managementu)  dokonalým řízením oběhových procesů, což jsou předvýrobní a výrobní hmotné procesy, jimiž prochází materiál, tj. suroviny, základní materiál, pomocný materiál, nedokončené a hotové výrobky, určené k prodeji – zboží. A co s tím má společného logistika? Faktory získání konkurenční výhody

Již jste jistě vytušili, zejména při přečtení posledního „puntíku“, že hodně. Přes ni vede totiž cesta k uplatnění se na trhu, neboť zajišťuje soustavně celou výrobu materiálně a zajišťuje cestu výrobku na trh. Na co se musí – k získání konkurenční výhody – zaměřit? Přece – jak to vyplývá z předchozího - na následující faktory:  redukce zásob, aby v nich neležel mrtvý kapitál  spolupráce se zákazníky, aby byl získán přehled o tom, co požadují, současně musí tyto požadavky uspokojovat, tj. vytvářet ve firmě cesty, aby tyto požadavky bylo možné uspokojit  odstranit zmetkovitost ve výrobě, tj. z pohledu logistiky zajistit kvalitní vstupní suroviny a základní materiál, aby se nestal důvodem ke zmetkovitosti  zajistit včasnou dodávku potřebného materiálu podle požadavků výrobního procesu, aby ten probíhal co nejrychleji; znamená to redukovat průběžně dobu přípravy  redukovat dodací termíny a to dvojím způsobem: jednak zkracovat dodací lhůty vstupu materiálu do firmy a dále nenechávat hotové výrobky ležet příliš dlouho na skladě  zajistit kvalitu dodavatelského systému z hledisek obalové techniky a technologie, rychlosti odezvy na objednávku a spolehlivosti dodávky v čase a potřebném rozsahu.

2.6 LOGISTICKÉ OBJEKTY Primární a sekundární logistické objekty

Logistické objekty jsou živé a neživé předměty, na kterých jsou realizovány logistické funkce (viz dále). Jsou to tedy objekty, které tvoří hmotné, informační a energetické toky v logistických systémech (viz dále). Primárními logistickými objekty může být zboží (kusové, sypké, tekuté, plynné), zvířata a systémy osobní dopravy. Dále jsou to nádrže, obaly, bedny, kontejnery apod. Sekundárními logistickými objekty jsou informace a energie. Pro vysvětlení opět použijeme jako příklad dříve uvedené fiktivní firmy – opět výrobce sportovních oděvů - která dodává své výrobky na trh. Musí je patřičně zabalit, zabezpečit dopravu formou např. dopravních kontejnerů, určit adresáta a zabezpečit dopravu. To vše jsou primární logistické objekty. Dále se musí informovat o optimální dopravní trase, o ceně za dopravu, o délce doby přesunu kontejnerů z továrny k prodejci, ale i o kvalitě prodejce, stejně tak o zájmu o výrobky firmy. To jsou sekundární logistické objekty.

- 20 -


2.7 LOGISTICKÉ SYSTÉMY Logistické systémy zabezpečují realizaci logistických funkcí tak, aby bylo dosaženo žádoucích transformací logistických objektů k překlenutí prostoru a času v souladu se stanovenými výkonovými a ekonomickými cíli. Prvky logistických systémů jsou logistické objekty, logistické pracovní prostředky a pracovní síly. Logistické systémy je možné formulovat z různých hledisek a především na základě podmínek konkrétní firmy.V rámcové rovině se na tyto systémy zaměřujeme v samostatné kapitole.

SHRNUTÍ 





 



Logistika je názvem a pojmem v matematické logice, formální a symbolické logice. Matematická logika má významnou souvislost s informatikou a s umělou inteligencí (např. logické programování). Nemá však souvislost s hospodářskou logistikou. Logistika má svůj teoretický základ. Z něj vycházejí – často i s určitým předstihem před možností zobecnění – i aplikované logistiky, které se specializují na jednotlivé konkrétní oblasti. V současnosti, tj. v době zpracování této studijní opory bylo vytipováno 46 aplikovaných logistik a jejich počet se neustále zvyšuje. Logistika je vědeckotechnická disciplína, zabývající se komplexně hmotným tokem v produkčních a distribučních procesech. Zahrnuje oblast toku materiálu od dodavatelů, příjem zboží, skladování výrobních zásob, hmotný tok ve výrobním procesu včetně vytváření zásob na meziskladech až po sklad hotových výrobků. Dále zahrnuje aktivity, související s dodáváním materiálu až do spotřeby ve výrobním procesu. Analogicky jde o činnost pohybu zboží a skladování v oblasti distribuce. Vedle manipulace s materiálem (všechny operace skladovací, vykládací, nakládací, dopravní, event. vážení, dávkování, balení apod.) je to např. řízení objednávek, objednacího množství, stavu zásob apod. To vše se musí realizovat ve správný čas, na správném místě, v potřebném množství a s přiměřenými náklady. Logistický přístup spočívá v chápání reprodukčního procesu v uspořádání jednotlivých částí logistiky tak, aby byly ve vzájemných vazbách a navazovaly na sebe. Oběh zboží je pohyb materiálních užitných hodnot ze sféry výroby do sféry konečné spotřeby cestou směn. Firma je na trhu jednak zákazníkem, neboť na něm nakupuje potřebné suroviny a technická zařízení a jednak dodavatelem svých produktů. Tržní prostředí doznalo oproti dřívějšku výrazných změn. Mění se proto marketingové nástroje k jeho zvládnutí (místo někdejších „4 P“ nastupuje“5 P“, event. „6P + 1 S“). Trh se mění v souvislosti s racionálně se rozhodujícím zákazníkem, slábne věrnost značce, klesá účinnost reklamy a roste význam taktické tvorby cen. Sílí i postavení zákazníka. Kupní síla se koncentruje, racionalizuje se dodavatelská základna a postupně odumírá hromadný trh. Rozšiřuje se orientace na mikrotrhy, pro které je charakteristický nástup

- 21 -

Prvky logistických systémů






databázového marketingu, rostoucí význam geografických a demografických dat a lepší cílení marketingové komunikace. Logistika umožňuje získat určité konkurenční výhody. Tyto mimo jiné spočívají v redukci zásob na nezbytně velké množství, zajišťování kvalitního vstupního materiálu a jeho dodávky v průběhu celého výrobního procesu, zkrácení přípravné fáze výroby, redukce dodacích termínů a v zajištění kvalitního dodavatelského systému. Logistické objekty jsou živým i neživým předmětem, na kterém jsou realizovány logistické funkce. Primárními předměty je zboží, zvířata a v systémech osobní doprava lidí. Sekundárními logistickými objekty jsou informace a energie.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Vymezení základních pojmů“ 1. Jaký je základní význam logistiky? 2. Jaký je vztah mezi logistikou jako vědecko-technickou disciplínou a aplikovanými logistikami? 4. Vyjmenujte alespoň 10 aplikovaných logistik a vysvětlete, na co se zaměřují. 5. Jaké jsou hlavní rysy nového tržního prostředí? 6. V čem spočívá oběh zboží? Vedle charakteristiky uveďte i příklad. 7. V čem spočívá funkce logistiky při vytváření konkurenční výhody?

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ logistika logistický přístup oběh zboží tržní prostředí konkurenční výhoda logistické objekty logistické systémy

- 22 -

Marketing a logistika

„Ve skutečnosti nic nevíme, neboť pravda je v hloubce“. Démokritos

3 MARKETING A LOGISTIKA Po prostudování této kapitoly byste měli:  získat přehled o názorech na vztah mezi marketingem a logistikou  pochopit a umět vysvětlit poslání logistiky v podniku  analyzovat prvky, podle kterých lze hodnotit úroveň kvality v logistice.

3.1 VZTAH MEZI MARKETINGEM A LOGISTIKOU Je nutné poznamenat, že rozdílné názory na vztah marketingu a logistiky jsou poznamenány a podmíněny nositeli zaměření v jednotlivých disciplínách.


Manažer – logistik zastává stanovisko, že logistika je odděleným oborem od marketingu, i když se prakticky dotýká celé jeho činnosti a s mnoha marketingovými aktivitami dokonce splývá. Dokonce existují názory – a nejsou ojedinělé – že logistika je jakousi nadstavbou marketingu. Jiné názory tvrdí, že logistika je určitým pokračováním marketingu, navazuje na něj a „dotahuje“ jej do konečné podoby. Naproti tomu marketingový manažer vidí logistiku z pozice svého zaměření, tj. chápe logistiku jako součást marketingu a o nějaké relativní samostatnosti či o nadstavbě nechce ani slyšet. V odborné literatuře – marketingové či logistické – se najde dostatek autorů, kteří staví logistiku vedle či nad marketing, ale současně i dostatek autorů, kteří zařazují logistiku jako součást marketingu. Podívejte se na tento vztah z jiné stránky. Marketing je proces řízení, jehož výsledkem je poznání, předvídání a v konečné fázi uspokojování potřeb zákazníka efektivním a výhodným způsobem, zajišťujícím splnění cílů organizace. Cílem marketingu je dlouhodobá a vysoká rentabilita podniku, což lze zajistit pouze vhodným plněním požadavků zákazníků. Nicméně se musíme ještě jednou k definicím marketingu vrátit, protože v řadě z nich jsou obsaženy i logistické prvky. Otázkou pak je, zda tyto prvky je schopen zajišťovat marketing sám o sobě nebo zda je k tomu zapotřebí vytváření logistiky. Rozlišujeme zejména (Tomek, J. a kol. Marketingová strategie podniku, 1992; hodnocení z logistického hlediska provádí autoři):  Marketing realizační, jehož úkolem je zajistit především prodej toho, co se vyrobilo na základě relativně autonomních rozhodnutí. Těžiště spočívá v hledání vhodných forem prodeje a propagace výrobků. Z tohoto obsahu a této definice vyplývá, že by měl být realizační marketing ve své podstatě logistikou.

- 23 -

Druhy marketingu a logistika












Marketing komunikační, který zdůrazňuje soustavnou komunikaci s potenciálním i reálným odběratelem (kupujícím, zákazníkem, spotřebitelem) a to jak před uskutečněním aktu koupě a prodeje, při jeho realizaci a po něm v období užívání a spotřeby výrobků (soustava aktivit, tj. výzkum trhu, propagace, poradenství, formy podpory prodeje, obchodně technické služby, Public Relations apod.). Analýzou zjistíme, že uvedené činnosti a požadavky na ně mají vysloveně logistický charakter. Tak i komunikační marketing by měl být v podstatě logistikou. Marketing strategický, který zdůrazňuje komplexní, dlouhodobě orientovaný výzkumný, analytický a rozhodovací komplex, jehož cílem je v návaznosti na vrcholovou strategii podniku vytvářet jeho marketingovou strategii. Těžiště spočívá v rozhodování o výrobkové a tržní orientaci a zabezpečování rozvoje všech komponent marketingového mixu. Zde se strategický marketing pouze dotýká logistických aktivit a má vyšší, výraznější zaměření než logistika, dává ovšem podklady pro logistické činnosti. Marketing informační, který zdůrazňuje novou kvalitu marketingu, odpovídající širokému využití počítačů a přenosové techniky a aplikaci adekvátních forem (např. direct marketing). Jde v podstatě o technickou stránku, týkající se získávání a předávání informací a jde o samostatnou marketingovou činnost, ovšem logistika využívá rovněž v plné míře i tuto techniku. Marketing internacionální, zdůrazňující takové formy a metody marketingových aktivit, které odpovídají světovým ekonomickým a politickým integračním trendům. Zde není zřejmý kontakt s logistikou, ani snaha po jejím suplování. Spíše jde o proklamační stanovisko. Marketing sociálně etický, zdůrazňující sociálně etickou stránku marketingu, která má vyvažovat úzce pojatou komercializaci života společnosti. Ani zde není přímý kontakt s logistikou či snaha ji nahradit.

Pokud jde o logistiku, jak víte z předchozí části této studijní opory, má vytvářet podmínky pro optimální naplnění strategie podnikového záměru, tj. v oblasti výroby, obchodu a služeb. Má minimalizovat celkové náklady při zachování optimální úrovně zákaznického servisu. Musí naplňovat maximální očekávání náročného i nenáročného zákazníka, adresáta jakéhokoliv produktu. Shoda a rozdíly mezi marketingem a logistikou

Pokud zvážíme cíle marketingu a logistiky, můžeme – spolu se zákazníkem – vyjádřit následující rozdíly: spokojenost zákazníků marketing produkt, výrobek, služba cena komunikace, propagace distribuce lidské zdroje procesy výroby servis

logistika__________________________ informace o trhu optimální náklady na logistickou činnost znalost požadavků, reklamní činnost co nejkratší cesta k zákazníkovi optimální využití plné a rychlé zajištění podle požadavků a potřeb zákazníka

- 24 -


U marketingu jde o tzv. marketingový mix. O marketingovém mixu bylo již psáno v subkapitole 2.4. Tržní prostředí s tím, že původní marketingový mix má „čtyři P“, ale my jdeme ještě kousek dál a ty nástroje marketingového mixu jsme rozšířili na pět a dokonce na „6 P + 1 S“. A pokud jde o logistiku, je to sepjatý řetězec aktivit, které tvoří podstatu logistiky. Jaký dílčí závěr můžete vyvodit z tohoto vztahu? Patrně ten, že zřejmě neexistuje přímé rozhraní mezi marketingem a logistikou, že na sobě závisí a že se vzájemně doplňují. Je to možné, je to pravděpodobné. Kde je ovšem realita, kde je pravda? Abychom to ještě více zkomplikovali, upozorníme na jednu část z minulé kapitoly. Jedná se o tzv. aplikované logistiky a mezi nimi je také marketingová logistika. Jak to tedy je? Někteří autoři – a to dosti významní – totiž zužují logistiku na marektingovou logistiku. Patří mezi ně i významný teoretik M. Christopher, profesor marketingu a logistiky na anglické Cranfield School of Management. Je to jeden z předních evropských odborníků. Ten mimo jiné vidí logistiku jako součást marketingu a to v tom smyslu, že předpokladem úspěchu firmy na trhu je řízení procesů, které vytvářejí hodnotu poskytovanou zákazníkovi. A tvrdí, že se v současnosti setkáváme s potřebou řídit marketing a logistiku současně. Souhlasíme. A z toho vyvozuje, že se jedná v podstatě o marketingovou logistiku. S tím už lze polemizovat. Domníváme se, že je to trochu jiné. Marketing je marketing, logistika je logistika. Marketingový přístup, zejména procesy řízení, se musí v logistice uplatňovat, má-li tato plnit své funkce. Souvislost zde nepochybně existuje. Ale nedomníváme se, že bychom na jedné straně marketing měli rozšiřovat a na druhé straně logistiku oklešťovat či podřizovat. Jde o dvě strany jedné mince. Vraťme se však k naší otázce. Kde je pravda? A vůbec: záleží na tom, kdo je komu podřízen či nadřízen? Logistika má s marketingem jisté společné stránky, jeden bez druhého prakticky nemůže existovat, má-li být podnik úspěšným.Tyto vzájemné vztahy nám naznačuje schéma č. 3.

Schéma 3: Vztah mezi marketingem a logistikou

- 25 -


3.2 POSLÁNÍ LOGISTIKY Poslání logistiky je určeno základními směry, které vytvářejí podnikovou strategii. Logistika by měla vytvářet nové hodnoty pro zákazníky, měla by být zdrojem kroků, které vedou k rentabilitě jednotlivých procesů jak ve výrobě, tak ve službách a musí zvyšovat otevřenost, transparentnost, variabilitu a flexibilitu podniku. Oblasti činnosti logistiky

Logistika je nepochybně jednou z hnacích sil naplňování přijaté strategie podniku. Její poslání lze shrnout do poskytování produktů a služeb, což je opět možné na základě výzkumu či průzkumu trhu. Můžeme proto vymezit rozsah možných poskytovaných následujících oblastí činností (samozřejmě zatím v obecné rovině) následovně:  znalost potenciálních trhů a zákazníků, což je realizovatelné cestou výzkumu či průzkumu trhu  schopnost definování potřeb produktů či služeb, což opět úzce souvisí s výzkumem či průzkumem trhu  určovat cílené geografické působnosti a to na základě soustavné analýzy podílu vlastního výrobku na trhu a podle konkurence  cílená a uvážená reklama, vycházející z podrobné znalosti především užitných, ale i dalších vlastností produktu, znalosti konkurenčních praktik, jakož i znalosti optimálních forem reklamy pro vlastní produkt, ovšem včetně zejména finančních možností vlastního podniku (rozsah možných nákladů na reklamu)  vymezení technologií, nezbytných pro funkční logistické systémy, neboť i logistika potřebuje určité technologie, jako jsou např. dopravní možnosti, obalová technika, kancelářská technika, počítače, ale i příslušné know – how  posuzování rentability poskytovaných produktů, tj. srovnání výrobních nákladů, nákladů spojených s balením, manipulací, dopravou, prezentací výrobků a jejich umístění na trhu, s jejich tržní cenou a vyvození závěrů z rozdílu mezi náklady a cenou  schopnost sebepoznání a objektivního definování vlastních možností, předností a omezení, tj. schopnost ohodnotit své možnosti, seznámit se ze slabinami a snažit se je odstranit  sladit cíle a zaměření logistiky s cíli podnikové filozofie, tj. v podstatě pro stanovení logistických cílů jsou rozhodující cíle podnikové filozofie  zvyšování image podniku, tj. nejen znalost kvality image, ale i určitá perspektiva zlepšování image, jaký je a jaký má být podnik, hledat k tomu potřebné cesty: kvalitní výrobky, cenová politika, široká nabídka, dokonalé služby a znalost trhu Jinými slovy: Logistika může plnit své poslání formulováním a vytvářením optimálního řetězce logistických aktivit. To je ovšem možné jen za předpokladu, že organizace má jasně vytyčený, formulovaný a definovaný cíl své existence.

3.3 ÚROVEŇ KVALITY V LOGISTICE Jedním z hlavních obecných úkolů je směřovat výstupy organizace k totální kvalitě. Toto obecné konstatování lze konkretizovat následovně: Logistika je utvářena a realizuje své funkce (viz dále) v řadě dílčích prvků a činností. Všechny však musí být navzájem propojeny, nejde o samostatné aktivity. Logistika je soustava systémů, jsou

- 26 -


popsány v následující kapitole a splní své poslání jenom tehdy, je-li jako soustava systémů utvářena, řízena a provozována. Logistika se vyvíjí a bude se nadále vyvíjet. Dnes se mezi odborníky prosazuje tzv. inovační globální logistická strategie. V čem spočívá? Je to:  rychlé uvádění výrobků na trh, tzn. velmi pečlivě sledovat životnost jednotlivých produktů a ještě před jejich nasycením trhu zabezpečovat nový, resp. inovovaný výrobek a připravovat jeho zavedení na trh  přizpůsobení produktu – výrobku či služeb – objektivně ověřeným potřebám zákazníka, tj. vycházet ze skutečných velmi dobře ověřených potřeb a přání zákazníka a nesnažit se ho vmanipulovat do situace, kdy nabídka není v souladu s potřebami a poptávkou  připravenost na rychlou reakci na vzniklou situaci, tj. vzít v úvahu, že konkurence nečeká, kde vy uvolníte místo, byť jen na okamžik - místo je ihned obsazeno konkurencí a vy jste postaveni mimo  non-stop služby zákaznického servisu, což znamená vycházet stále a soustavně ze zásady, že Baťovo „Náš zákazník - náš pán“ nejen že neztratilo platnost, ale naopak ji ještě zvýšilo  vybudování komunikačních kanálů, umožňujících průběžnou, rychlou inovaci všech služeb, oceňovaných zákazníkem, tj. znát potřeby a přání zákazníka, umět reagovat na problémy a hlavně - umět propagačně využít kladné stránky a urychleně inovovat služby, které se ukazují jako nedostačující.

Inovační globální logistická strategie

Řada nejrůznějších nadnárodních průzkumů v Evropě i v Americe vymezila několik bariér, které mohou být překážkou dosažení kvality v logistice v její vrcholové formě. Tyto bariéry jsou seřazeny podle jejich důležitosti:  Je to především úroveň podnikové kultury. U nás je velmi často podniková kultura podceňována, ba mnozí manažeři ani nevědí, o co jde.  Formální podpora prosazování kvality top – managementem. Pokud schází absolutní vstřícnost top managementu, je to brzda kvality. Zdá se, že by to nemohlo existovat, protože by top management byl sám proti sobě. Vstupují zde však na scénu různé okolnosti, kvalitou mezilidských vztahů počínaje, přes kariérismus až k závisti ale i případnou neschopností konče.  Nechuť ke změně závěrů a doporučení, vyplývajících z marketingových a logistických výstupů, tj. nechuť k jakékoliv změně, pokud se tato nejeví jako absolutně nezbytná, konzervatizmus, setrvačnost – každá změna vyžaduje další práci a to je nepříjemné.  Kvalifikace zaměstnanců, která může, ale také nemusí být podpůrným faktorem kvality. Záleží totiž na řadě činitelů. Vyšší kvalifikace zaměstnanců, skutečnost, že je v podniku řada osobností (např. v konstrukci, v ekonomickém úseku apod.) může vést k vyššímu zájmu o kvalitu, ale také, pokud vstoupí do hry některé negativní prvky, ať osobní (závist, lhostejnost, nezájem, domněnka, že pracovník je nízko ohodnocen atd.) nebo organizační (nevhodná organizace, nedostatek delegace pravomocí apod.), pak je vyšší kvalifikace spíše brzdou, protože lidé jsou přinejmenším lhostejni vůči dění kolem nich. Na druhé straně nižší kvalifikace zase může způsobovat jisté nedostatky ve výrobě a být rovněž brzdou kvality. Pokud jde o kvalifikaci zaměstnanců, je nutné hledat přiměřenou míru a odstraňovat případné negativně působící prvky.

Bariéry dosahování kvality v logistice

- 27 -


Není to nic překvapujícího. Nicméně je užitečné brát tyto faktory v úvahu a respektovat je jako bariéry kvality logistiky.

SHRNUTÍ 



 



Mezi marketingem a logistikou existuje velmi úzký vztah, daný vzájemnou závislostí obou disciplín na sobě a skutečností, že v logistice se využívá některých marketingových přístupů. Mezi marketingem a logistikou neexistuje přísné rozhraní, obě disciplíny jsou na sobě závislé a vzájemně se doplňují. Poslání logistiky je určeno základními směry, které určuje podniková strategie. Je to znalost potenciálních i faktických trhů, vymezení rozsahu možných poskytovaných produktů a služeb, cílená a uvážená reklama a propagace, jakož i vymezení technologií, potřebných pro funkčnost soustavy logistických systémů. Logistika dále umožňuje posuzování rentability poskytovaných produktů, schopnost sebepoznání a objektivní hodnocení vlastních možností, soulad cílů logistiky s cíli podnikové filozofie a zvyšování image firmy. Úroveň kvality logistiky se projevuje v rychlém uvádění výrobků na trh, přizpůsobení produktu ověřeným potřebám zákazníků, připraveností k rychlé reakci na vzniklou situaci, non-stop služby zákaznického servisu, vybudování komunikačních kanálů, umožňujících průběžnou, rychlou inovaci všech služeb, oceňovaných zákazníkem. Bariérami logistiky jsou: neadekvátní úroveň podnikové kultury, neexistence společné vize fungování a rozvoje organizace jako celku, různý žebříček odpovědnosti za kvalitu, formální podpora top managementu, nechuť ke změnám v organizaci a řízení a problémy s kvalifikací zaměstnanců.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Marketing a logistika“ 1. 2. 3. 4. 5.

Jak lze charakterizovat vztahy mezi marketingem a logistikou? Jaké je poslání logistiky, v čem spočívá a na co je vázáno? Charakterizujte, jakými ukazateli lze hodnotit kvalitu logistiky. V čem vidíte bariéry logistické činnosti? Zdůvodněte váš názor. Uveďte alespoň čtyři různé formy marketingu a definujte se.

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ vztahy marketing – logistika marketing realizační marketing komunikační marketing strategický marketing informační marketing internacionální marketing sociální marketingový mix poslání logistiky kvalita logistiky bariéry kvality logistiky

- 28 -

Logistika jako soustava systémů

„Je potřeba pěstovat mnohé přemýšlení, ne mnohou učenost.“ Démokritos

4 LOGISTIKA JAKO SOUSTAVA SYSTÉMŮ Po prostudování této kapitoly byste měli:  zdůvodnit souvislosti mezi pěti pravidly logistiky  charakterizovat logistiku jako soustavu systémů  vysvětlit obsah jednotlivých systémů logistiky a jejich význam. V předchozích kapitolách je popisován vznik logistiky, uvedeny příklady z jejího vývoje, její základní pojmy a vztah logistiky k marketingu. Tato kapitola je již orientovaná na praktickou část, byť vychází – jako veškerá praxe – z teorie, ze zobecněných teoretických poznatků. A musíme říci, že vlastně již přihořívá. Zatím se jednalo o rámcové seznámení se s logistikou, teď již půjdeme „in medias res“, neboli k jádru věci, jak říkají latiníci. Je to otevřená brána k tomu nejdůležitějšímu – k praktickému obsahu logistiky, o kterém bude pojednávat další kapitola. Úvodem je zapotřebí říci, že logistiku jako soustavu systémů lze vykládat několika způsoby.

4.1 NĚKTERÉ NÁZORY NA LOGISTICKÉ SYSTÉMY Jeden z nich vychází z definice logistiky, která je uvedena v předchozích kapitolách. V tomto pojetí je logistika název určitého oboru činností, ve kterém je několik vnitřních systémů, které zabezpečují činnost logistických funkcí. Tyto systémy jsou v podstatě tři:  Zásobovací logistický systém, kterým navazuje podnik na trh ve funkci odběratele. Prostřednictvím trhu zajišťuje tento systém hmotný tok surovin, materiálu a subdodávek vybranými dodávkovými cestami od dodavatelů do výrobního procesu  Výrobní logistický systém, který zabezpečuje pohyb surovin a subdodávek ve výrobním procesu: materiál, polotovary a hotové výrobky jsou manipulovány mezi výrobními operacemi a jsou skladovány ve výrobních skladech.  Odbytový logistický systém, kterým navazuje podnik cestu zpět na trh, ale tentokrát jako dodavatel. Tento systém zabezpečuje tok hotových výrobků přes odbytové a distribuční sklady a případně přes zprostředkovatele k cíli – k odbytovému trhu. Tomuto soustředění tří systémů se říká materiálová logistika, protože se především zabývá tokem materiálu, subdodávek a polotovarů až k výstupu v podobě hotových

- 29 -

3 systémy logistiky názor


výrobků. Je zde však opomíjena řada logistických činností (manipulace, balení, doprava apod.) – vše je konstatováno pouze obecně – nic konkrétního. Další názory na systémovost logistiky

Jiným pojetím je marketingová logistika (ovšem její obsah není vykládán jednotně). Ta vychází ze spojení výrobního organismu s trhem. Má dva systémy:  zásobovací, který zabezpečuje zásobování výroby materiálem, subdodávkami a polotovary  odbytový logistický systém, který zabezpečuje vstup výrobců na trh. Další názory uvádějí, že systémový přístup je jedním z nejdůležitějších základů logistiky. Vycházejí z toho, že systémový přístup je klíčovým východiskem pro pochopení role logistiky v ekonomice, v podniku, v organizaci či instituci, včetně těsné provázanosti s marketingovými postupy. Logistika sama pak utváří svou perspektivní koncepci a přispívá tak k celkové strategii podniku (snad by to mělo být naopak – nejprve celková strategie a na ni navazuje logistika se svými cíli a koncepci). Výsledkem tohoto pojetí je konstatování, že logistika sama o sobě je tedy systémem s řadou subsystémů, které ač vystupují relativně samostatně, se samy o sobě stávají systémy. Společným jmenovatelem uvedených pojetí je zásobování podniku potřebnými surovinami, polotovary a subdodávkami a zabezpečení přístupu podniku s jeho výrobky na trh.

4.2 LOGISTIKA JAKO SOUSTAVA SYSTÉMŮ V předchozím byla vysvětlena různá pojetí logistiky z hlediska jejího poslání v podniku. S některými z nich je možné souhlasit, o jiných lze pochybovat. Smyslem tohoto studijního předmětu však není jen obecné vysvětlení, ale hlavně snadné a srozumitelné pochopení logistiky se zřetelem k potřebám praxe. Logistika – soustava systémů

Autoři tohoto studijního materiálu totiž vychází z toho, že logistika je soustava systémů. Na rozdíl od předchozího však vidí logistiku se třemi soustavami systémů, uvnitř kterých působí jednotlivé prvky (v podstatě činnosti). Je to znázorněno na následujícím schématu:

Schéma 4: Logistika a její systémy

- 30 -


Je nutné zdůraznit, že všechny soustavy systémů jsou provázány vzájemnými vazbami, i když zdánlivě vystupují jako samostatné soustavy. Aby byly efektivní, neobejde se jeden bez druhého. Podívejme se tedy, k čemu v podniku slouží, na co se zaměřují. Soustava materiálních systémů je tvořena několika systémy, které jsou tvořeny aktivitami, které se dotýkají materiálního zásobování, zásobování energiemi a distribuční proces. Jejich prostřednictvím je podnik spojen s trhem, přičemž vystupuje jako zákazník. Tato soustava má zajistit především plynulý tok materiálu, subdodávek, polotovarů, ale i energií (elektřiny, tepla, vody, případně plynu) do podniku a to za výhodné ceny, včas a v potřebném množství. Ke splnění těchto požadavků obsahuje soustava materiálních systémů řadu prvků, aktivit, zaměřených k těmto úkolům. Dále vstupuje podnik na trh jako dodavatel hotových výrobků a k tomu rovněž využívá řadu prvků a různých aktivit. Soustava organizačních systémů zabezpečuje organizačně všechny aktivity, související s celkovou logistickou činností. Vzhledem k tomuto poslání je nezbytná součinnost jak se zaměstnanci, realizujícími aktivity v soustavě materiálních systémů, tak se zaměstnanci v soustavě ekonomických systémů. Pokud funkci logistika plní v malých podnicích jen jeden člověk, musí si tuto souvislost plně uvědomit. Hlavními prvky soustavy organizačních systémů je člověk – pracovní síla a jeho vedení. Někteří autoři však zahrnují do soustavy organizačních systémů i distribuční procesy (na rozdíl od jejich zařazení do soustavy materiálních systémů) s odůvodněním, že distribuční systémy jsou založeny právě na dobré organizační činnosti. Soustava ekonomických systémů plně zabezpečuje a kontroluje veškeré logistické operace z hlediska ekonomiky. Jejím hlavním záměrem je docilovat toho, aby bylo dosahováno maximálního efektu s minimálními náklady.

4.3 PĚT PRAVIDEL LOGISTIKY Než se dostanete k seznámení se s pěti pravidly logistiky, je nezbytné, abyste si uvědomili, že tato pravidla úzce navazují na zásadní změny, které v rámci trhu probíhají a které jsou již charakterizovány v předchozích kapitolách (rozhodující je trh odběratele, značný rozvoj konkurence, plně je rozvinut tržní mechanismus). Tato zdůrazňovaná změna charakteristiky tržního prostředí je již popisována ve 2. kapitole v části 2.1. S vědomím těchto změn na trhu a s vědomím neúprosné závislosti podniku na trhu se seznámíte s pěti pravidly logistiky. Je však třeba si uvědomit, že všech pět pravidel logistiky vychází z podrobné znalosti situace na trhu. Čím je tato znalost podrobnější, tím je větší pravděpodobnost možností uplatňování následných pěti pravidel logistiky. Jde tedy o následující základní pravidla logistiky:  Správná nabídka předpokládá, že budete vědět, co máte na trhu nabízet. Znamená to znalosti cílové skupiny a jejich požadavků, ale i platebních možností, u jednotlivců jejich

- 31 -

Pět pravidel logistiky










kupní síly. Znamená to dále znát a vědět, s čím přichází na trh konkurence, v čem jsou její přednosti, ale i zápory, v čem je oproti vám lepší a v čem horší. Správné místo je třeba rovněž najít. V tomto případě nejde o konkrétní místo na trhu, kde by si trhovec „rozložil“ svůj stánek. Vy nejste trhovci. Jedná se o správné místo, na které se má dopravit zboží, které je požadováno na základě správné nabídky. Správná doba Musíte vystihnout vhodnou dobu, kdy bude o váš výrobek či produkt největší zájem. Pokud jde o sezónní produkty, zdá se být situace jednodušší, ale není tomu tak. Jak je známo a jak sami vidíte zejména v hypermarketech a následně u menších obchodníků, čas dodávek produktů na trh se stále předsunuje před jednotlivé sezóny. U sezónního zboží tedy musíte vystihnout optimální čas, kdy máte vstupovat na trh. Ovšem větší část výrobků je mimo-sezónních. Zde je správná doba tehdy, kdy se projevuje potřebná poptávka po tom, co právě produkujete a máte možnost dodat na trh. Správný stav V podstatě nejde ani o správný stav jako takový, ale o dostačující množství, potřebné ke krytí poptávky, množství, které je schopné svou kvalitou a cenou odolat konkurenci a přes její nápor se uplatnit na trhu a uspokojovat poptávku. Ovšem pozor, nesmíte trh zahltit, to byste museli s cenou dolů! Správná cena Toto pravidlo znamená, že cena vašeho výrobku či produktu musí být přijatelná jak pro zákazníka, tak pro vašeho odběratele v distribučním kanálu a tak i pro vás. Pokud jde o zákazníka, ten vyžaduje zpravidla, ne však vždy, určitou cenovou relaci. Někdy dává do souvislosti kvalitu, resp. značku a cenu. Jindy jde pouze za cenou, která se mu zdá být nejvýhodnější. Pokud jde o vašeho distributora v distribučním kanálu, musí mít takovou cenu, aby si na ni přirazil určité procento marže a aby celková cena byla přijatelná pro zákazníka. A pokud jde o vás, cena by měla být taková, aby pokryla všechny vaše náklady – výrobní i logistické a aby přitom přinášela určitý zisk, protože ten je v podstatě smyslem vašeho podnikání. Bylo by vhodné zdůraznit, že se jedná o přiměřený zisk. Žel, řada výrobců a zejména menších obchodníků toto pravidlo nebere v úvahu a domáhá se maximálního zisku. Krátkodobě se to může podařit, ale dlouhodobě se to nevyplácí. Musíte se naučit operovat s množstevními slevami, s rabatem, s tím, že nižší marže při velkém odbytu je výhodnější než vysoká marže při malém odbytu.

Pokud jde v cenových otázkách o logistické aktivity, ty sice výši ceny neurčují, ale mohou ji významně ovlivnit, pokud náklady v této oblasti jsou neúměrné. Samozřejmě je nutné náklady na logistiku zahrnout mezi položky, tvořící cenu, do celkové cenové politiky firmy. V praxi se autoři velmi často přesvědčovali, že řada zejména malých, ale i některé střední podniky se o tyto otázky nezajímají. Vliv nákladů logistiky na cenovou politiku bude rozebírán později - v 7. kapitole.

- 32 -


SHRNUTÍ  





Logistika představuje soustavu systémů, které jsou navzájem propojeny a přecházejí jeden ve druhý. Obsah zaměření jednotlivých systémů není doposud sjednocen, což není na závadu. Obyčejně se setkáváme se zásobovacím logistickým systémem, výrobním logistickým systémem a odbytovým logistickým systémem, jindy – v marketingové logistice - jde zase o dva systémy: zásobovací a odbytový. Jde skutečně o podobné názory. Logistiku lze také chápat jako ucelenou soustavu systémů, jako celek, který má své tři soustavy systémů: materiální, organizační a ekonomickou. Tyto soustavy systémů jsou vzájemně provázány, i když vystupují jako relativně samostatné. Toto pojetí považujeme za přiměřené, aniž si činíme nárok na neomylnost a aniž bychom zavrhovali jiná pojetí. Pět pravidel logistiky vychází jak ze základních funkcí trhu, tak z probíhajících změn tržního prostředí. Jde o základní pravidla logistiky: správná nabídka, správné místo, správná doba, správný stav (množství a jakost) a správná cena.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Logistika jako soustava systémů“ 1. Proč je účelné a vhodné chápat logistiku jako soustavu systémů? 2. Jak je možné charakterizovat některé odlišné názory chápání logistiky jako soustavy systémů? 3. Jaké jsou některé jiné názory se zřetelem na pojetí logistiky? 4. Která jsou hlavní, základní pravidla logistiky a jak je možné je zdůvodnit? Jednotlivá pravidla doplňte příklady. .

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ definice logistiky logistika jako soustava systémů charakter trhu rozvoj konkurence plné rozvinutí tržního mechanismu správná nabídka správné místo správná doba správný stav správná cena

- 33 -

Logistika jako synergie činností

„Bohaté zkušenosti mají za následek chytrost, mnoho vědění moudrost“ Thomas Hobbes

5 LOGISTIKA JAKO SYNERGIE ČINNOSTÍ Po prostudování této kapitoly byste měli:  vysvětlit a zdůvodnit jednotlivé funkce logistiky  zdůvodnit existenci jednotlivých činností logistiky a jejich vzájemný vztah V předchozím jsme se zabývali víceméně teorií, různými teoretickými názory a praxi téměř vůbec ne. Proč napřed teorie a následně praktické aplikace? A co je to vlastně teorie? Encyklopedie Diderot nám v 8. svazku uvádí, že „teorie je myšlenkově uspokojivý celkový výklad příčin a souvislosti jevů určité oblasti, který lze ověřovat nebo vyvracet zkušeností. Je to zevšeobecnění praktických zkušeností“. A tady je „jádro pudla“. Člověk realizoval určité aktivity (viz např. některé příklady v 1. kapitole), zkušenosti byly zevšeobecněny – a vznikla teorie logistiky. A dílčí aktivity budou vyhodnocovány, zkušenosti zobecňovány a teorie bude prohlubována. Jak složité a přitom jak prosté! Synergie = plánovitá součinnost

Nejprve vysvětlíme – to je pro ty, kteří se s tímto pojmem doposud nesetkali – co je to synergie. Je obecně známo, že lze spočítat výkon dvou či tří či více lidí, kteří pracují každý samostatně. Pokud ale pracují společně, je jejich výkon vyšší než součet výkonů každého jednotlivce (pokud ovšem nejde o partu kopáčů, kteří sice teoreticky pracují společně, ale v podstatě pracuje jeden či dva a ostatní je podporují především soustředěným pohledem). Na tuto zvláštnost přišli již naši předkové. Všichni známe přísloví: „Sdělená radost – dvojnásobná radost“! Anebo: „Sdělená bolest – poloviční bolest“. A to je v podstatě princip synergie. Je to součinnost, společné působení více jedinců. V našem těle je to např. součinnost svalů při určitém pohybu. A v případě logistiky? Logistiku jako synergii systémů chápeme tak, že logistika má celou řadu systémů, které jsou ve vzájemné souvislosti, funkce jednoho podporují funkci druhého a tím se dociluje daleko větších a lepších výsledků, než by se dosáhlo při izolovaném plnění funkcí každého z těchto systémů. Jedním ze systémů logistiky (pokud tuto chápeme jako soustavu systémů) je systém dopravy. Jiným je např. skladovací systém. Pokud bude řešit každý z uvedených dvou systémů své aktivity sám, izolovaně, pak nebude zajištěno, že do skladu budou přiváženy zásoby surovin tehdy, kdy to bude zapotřebí. Součinnost systému skladování a dopravy (samozřejmě za účasti dalších systémů) je prostě pro úspěšné plnění funkcí logistiky nezbytná.

- 34 -


Trochu zjednodušeně bychom mohli uvést: 1+1=2 Ale synergický pohled? 1+1=3 Je to matematicky nesmyslné, ale k vyjádření tohoto pojmu, totiž synergie, je to obstojné. Logistika se projevuje v určitém sledu aktivit, který nazýváme logistické řetězce. Jednotlivé části tohoto řetězce nazýváme jednotlivými články.

Logistický řetězec

Schematicky lze logický řetězec naznačit následovně:

Schéma 5: Znázornění logistického řetězce (Bobák, 1999)

Tímto řetězcem prolínají jednotlivé činnosti (ale je možné též říci: jednotlivé systémy) logistiky. O tom bude pojednáno dále. Vrátíme se k logistickým funkcím. V rámci jednotlivých článků řetězce probíhá řada procesů. Ty spočívají v přeměně objednávek určitých produktů na jejich dodávku. Vedle vlastní výroby je to balení, vytváření manipulačních a přepravních jednotek, nakládka, přeprava, vykládka, uskladňování, vyskladňování, kompletace, konsolidace, kontrola, vystavování dokladů a fakturace. Tyto aktivity, které jsme nazvali procesy, jimiž se uvedené předměty postupně a v určitém sledu realizují, bývají označovány jako logistické funkce. Bobák uvádí, že tyto funkce jsou strukturovány do čtyř úrovní:  strategické rozhodování o zdrojích, pravidlech a postupech, tedy dlouhodobější až dlouhodobé promyšlení, proplánování, jaké jsou k dispozici zdroje, jakými pravidly se podnik musí řídit a jaké mají být pracovní postupy při jednotlivých operacích  dispoziční rozhodování o způsobu uspokojení vzniklých potřeb a to jak na základě potřeb zákazníků, tak z potřeb podniku, firmy, nezbytných k uspokojení potřeb zákazníků  administrativní, která je ztotožňována s informačními procesy, vydávání dispozic a příkazů  operativní, tj. realizace hmotné stránky logistických řetězců.

- 35 -

Úrovně logistických funkcí


Logistické funkce

Vnější, vnitřní a funkční hlediska logistických procesů

A z toho lze tedy odvodit již konkrétní logistické funkce, které se následně promítají do jednotlivých logistických činností. Jsou to:  dispoziční, tj. vydávání dispozic, pokynů, plánů celkového postupu práce v jednotlivých systémech  dopravní, tj. určení, jakým způsobem zajišťovat dopravu jak uvnitř, tak vně firmy  překládková, tj. způsob překládání materiálů a výrobků jak uvnitř, tak vně firmy  skladová, týkající se všech činností, souvisejících se skladovým hospodářstvím  sběrná a distribuční, tj. pokyny, týkající se soustřeďování a rozdělování jak surovin, materiálů, tak i hotových produktů  balící, která zahrnuje péči o balení produktů  manipulační, vypovídající o způsobech manipulace se surovinami, materiálem, polotovary a produkty  informační, zahrnující způsob získávání, zpracování a využívání informací včetně informačních zdrojů  řídící a kontrolní, stanovící způsob řízení a provádění kontroly v jednotlivých systémech  racionalizační a inovační, týkající se zlepšování daných pracovních postupů, skladových a jiných úspor a inovačních postupů v celé logistické činnosti  zvláštní funkce, jako je služba pro zákazníky, pojištění, odesílání, úvěrové a platební funkce a péče o zachování životního prostředí. Uvedené funkce probíhají a realizují se v jednotlivých logistických procesech. Tyto procesy lze členit na vnější a vnitřní hlediska a vztahy. Vnější vztahy, projevující se zejména v materiálových tocích jsou:  přírodní podmínky  orgány a organizace, které kooperují při zabezpečování procesů oběhu  dodavatelsko-odběratelské firmy na vstupu a výstupu materiálového toku  ekonomické podmínky, tarifní, cenová, mzdová a finanční politika  hospodářské – správní systém a předpisy  sociální podmínky Pokud jde o vnitřní strukturu logistických procesů, členíme je na věcná a funkční hlediska. Věcná hlediska mají opět několik stupňů. Jsou to především vstupní prvky. Ty jsou:  aktivní, jako je pracovní síla, průtoková a řídící střediska, dopravní a manipulační prostředky a další  pasivní, tj. materiál a výrobky, zboží, produkty. V dalším jsou to tzv. transformační prvky, funkční hlediska, tedy způsob, jimiž se uskutečňuje pohyb. Je to technologie dopravy, různé dopravní systémy atd.

Další možné členění logistických procesů

Jiné možné členění je podle odbytových cest. V daném případě jsou cesty, neboli toky přímé a nepřímé.

- 36 -


Ještě nejsme u konce výčtu možných členění. Další členění je podle odvětvové struktury. V tomto případě se dělí na toky zásobovací, skladové, dopravní, obchodní a vnitropodnikové. Užívá se též členění podle hierarchie důležitosti. V daném případě je vnitřní struktura se zřetelem na vnější členěna na tři stupně:  mikrostruktura, kdy jde o následující hierarchické stupně: 1. pracoviště 2. sklady, provozy, prodejny 3. závody výrobní, dopravní, skladové a obchodní  mezzostruktura, kde následují stupně: 4. stupeň podnikový s více závody 5. stupeň organizace vyššího řádu  a pak je již makrostruktura s jedním stupněm a to: 6. stupeň – orgány státní správy. Dále je možné další členění podle materiálových a přepravních vazeb. V tomto členění jsou buď sourodé skupiny nebo materiálové a přepravní řetězce. A ještě je možné další hledisko, kdy se tyto činnosti dělí na procesy:  v dopravě  ve skladovém hospodářství  v řízení zásob  v manipulaci s materiálem  v obalovém hospodářství  ve službách zákazníkům  v komunikaci a zpracování dat. Záměrně jsme ukázali složitost a rozmanitost členění logistiky. Toto „zaškatulkování“ má ovšem význam pouze pro velké podniky. Pro malé a střední podniky je to určitá zajímavost, nicméně při studiu logistiky je třeba i s tím se seznámit. Již jsme se zmínili o tom, že ti, kteří zobecňují poznatky a vytvářejí teorii, to nemají u logistiky vůbec lehké. Jde o již dvojí pojetí logistiky, o kterém jsme se zmiňovali v předchozích kapitolách. Totiž – že jedna skupina soudí, že logistika je ucelený souhrn systémů a její jednotlivé části tvoří relativně samostatné systémy. Druhá vidí logistiku jako synergii jednotlivých činností (které mohou tvořit ucelené systémy), ty jsou sice ve vzájemných vztazích, ale jsou relativně samostatné. Autoři se domnívají, že toto stanovisko je srozumitelnější a proto věcnější a zastávají ho. Existují další zajímavosti. Vycházíme z konstatování, že logistika je synergií činností. O jaké činnosti se to jedná? Někteří autoři, např. Tomek (Tomek, 1992) shrnují všechny činnosti do tří skupin. Tyto skupiny nazývají logistickými systémy, které na sebe navazují. Je to:  zásobovací logistický systém, kterým firma navazuje na trh jako odběratel a jehož prostřednictvím zajišťuje průběh hmotného toku surovin, materiálů a subdodávek od dodavatelů do výrobního procesu

- 37 -

Zásobovací, výrobní a odbytový systém


 

Modelový logistický proces

výrobní logistický systém, který zabezpečuje hmotný pohyb ve výrobním procesu, přičemž materiál, polotovary a hotové výrobky jsou manipulovány mezi výrobními operacemi a skladovány ve výrobních skladech odbytový logistický systém, což je proces, kterým firma navazuje jako dodavatel na trh a zabezpečuje hmotný tok hotových výrobků (zboží) přes odbytové a distribuční sklady, případně zprostředkovatele k zákazníkovi.

Vrátíme se opět k hlavním logistickým činnostem. Jejich posláním, náplní, je zajistit hladký chod vytváření jakéhokoliv produktu ke konečnému spotřebiteli (adresátovi, zákazníkovi). Tyto činnosti tvoří ucelený modelový logistický proces. Vycházejí z logistických funkcí a v podstatě realizují tyto funkce v praxi. Jsou to:  Prognózování – plánování poptávky. Marketing svými nástroji (např. výzkumem nebo průzkumem trhu) získává určitý přehled o poptávce zákazníků. Na tomto základě přijímá management firmy rozhodnutí o druhu a rozsahu výroby. Na ně navazuje logistika prognózou rozsahu potřeb, nezbytných k zajištění výroby (rozsah a druh materiálu, polotovarů, subdodavatelé atd.). Je nutné zdůraznit, že logistika musí respektovat toto hierarchicky nadřazené marketingové rozhodnutí, pokud sama průzkum trhu neprovádí anebo pokud ho provádí v součinnosti s marketingem.  Řízení stavu zásob, což je v úzké vazbě na plánování poptávky. Logistika musí mít zavčas na skladě dostatečné množství materiálu, tj. surovin a polotovarů, ovšem v rozsahu, který nebude „mrtvým kapitálem“, jak jste se již dříve dozvěděli.  Logistická komunikace, která spočívá ve vytváření informačního systému, ve kterém jsou soustředěny všechny informace, spojené s logistickou činností. Je to zabezpečení a existence všech logistických, marketingových a v obecné poloze řídících a operačních aktivit. Mimo jiné je součástí této komunikace i spojení mezi firmou a zákazníkem.  Manipulace s materiálem, což je zpracování a realizace optimálního způsobu pohybu materiálu, tj. surovin a polotovarů, ale i hotových výrobků či produktů uvnitř firmy, při výrobním procesu.  Vyřizování objednávek, což zahrnuje způsob evidence a vyřizování objednávek a to jak těch, které firma zadává (např. na nákup materiálu, zajištění subdodávek), tak těch, které firma obdrží od zákazníka.  Balení, které spočívá v přípravě hotových produktů na cestu na trh tak, aby obal byl sice ekonomicky výhodný, ale byl též atraktivní, kulturní, podle možnosti schopný recyklace a originální. A samozřejmě, aby přitom plnil svou funkci, tj. byl ochranou produktu proti poškození vnějšími vlivy při jeho cestě za zákazníkem.  Servis zákazníkovi, který má dva významy. Jeden spočívá v orientaci na zákazníka, jehož posláním je klasifikovat a spojovat všechny služby, vedoucí k uspokojení zákazníka, tj. vyřízení objednávek včas, v potřebném rozsahu a co nejkratší cestou. Druhý význam je v tzv. po prodejním servisu, tj. v zajištění poradenství a servisních služeb, poskytovaných zákazníkovi ať bezplatně nebo za úplatu.  Výběr místa pro poskytování služeb, což je speciální logistická aktivita, spočívající – podle potřeby – ve vyhledávání vhodných konsignačních (odloučených, vysunutých) skladů buď zřizovaných firmou nebo subjektem, který není vlastníkem zboží. Existence konsignačních skladů má za cíl přiblížit zboží potenciálním zákazníkům. Další touto činností je výběr optimálních marketingových kanálů – cest zboží k zákazníkovi.  Nákupy, kdy se nejedná o pořízení stavu zásob, ale o nákupy zařízení a vybavení, spotřebního, zejména kancelářského materiálu. Je ovšem samozřejmé, že rozhodnutí

- 38 -








o nákupu strojového vybavení, počítačů atd. neprovádí logistický management , ale výrobní, marketingový management a logistika tyto nákupy pouze realizuje. Pokud jde o spotřební materiál, navrhuje logistický management rozsah jeho spotřeby (určité normativy), jakož i způsob jeho vydávání a nechá svůj návrh odsouhlasit příslušnými firemními funkcemi. U zařízení a materiálu, potřebného pro realizaci logistických aktivit, rozhoduje o nákupu a spotřebě logistický manažer a prosazuje příslušné náklady do firemního finančního rozpočtu. Doprava, což je logistická aktivita, orientovaná dvěma směry: do firmy a mimo firmu. Jejím posláním je hledat a vytvářet optimální dopravní cesty a hlavně využívat optimální dopravní prostředky s využitím maximální efektivnosti a minimálních nákladů. Manipulace s vráceným zbožím, což je způsob manipulace s výrobky, které se z jakýchkoliv důvodů vrátí zpět od zákazníka do firmy (poškození, a funkčnost, platební neschopnost, nezájem, pozdní dodávka, zastaralost produktu, nesplnění představ zákazníka apod.). Zpětná logistika, což je velmi důležitá aktivita, žel, často chápana jen jako okrajová. Spočívá v činnostech, týkajících se likvidace odpadu, který vzniká při výrobě, odstraňování zastaralých výrobků, vratných, avšak nepoužitelných obalů, odpadu z kotelen apod. Součástí zpětné logistiky je i péče o životní prostředí, které nesmí být narušováno ani výrobní, ani logistickou činností.

Všechny logistické činnosti mohou být úspěšné pouze tehdy, pokud na sebe navazují v rámci logistického řetězce. Vždyť řízení stavu zásob má souvislost s manipulací s materiálem a s dopravou, servis zákazníka s výběrem místa pro poskytování služeb atd.A tak je to se všemi aktivitami. Jde o vytvoření optimálního vztahu mezi poptávkou a nabídkou a spokojeným zákazníkem. Pokud to pracovník – logistik podcení, dojde velmi pravděpodobně ke ztrátám v rovině objednávek a realizace produktů.

SHRNUTÍ  Existují nejednotné názory na vnitřní vymezení logistiky: jedna skupina autorů  

 

charakterizuje logistiku jako soustavu systémů, jiná jako synergii systémů, jiná jako systém s řadou subsystémů. Logistiku v našem pojetí chápeme také jako synergii všech činností, soustavy systémů, kterými se prosazují její funkce. Tyto činnosti jsou vzájemně propojeny a mají následný vztah v logistickém řetězci. Na základě znalostí situace na trhu se stanoví určitý výrobní program, zajistí se od dodavatelů potřebný materiál, suroviny, polotovary, subdodávky a zabezpečí se tím výrobní činnost. Výrobek se prodá zákazníkovi. A od něj se opět získají informace, zaměřené na další výrobní a tím i logistickou činnost. V rámci logistického řetězce probíhají jednotlivé procesy, které spočívají v přeměně objednávek určitých produktů na jejich dodávku. Tyto procesy bývají nazývány logistickými funkcemi. Logistické funkce lze řadit do čtyř úrovní: strategické rozhodování o zdrojích, pravidlech a postupech, dispoziční rozhodování o způsobu uspokojování vzniklých potřeb, administrativní rozhodování a operativní činnosti.

- 39 -








Z těchto obecně formulovaných hlavních funkcí pak vycházejí konkrétní funkce, které se v dalším projevují prostřednictvím jednotlivých logistických aktivit. Jsou to funkce dispoziční, dopravní, skladové, sběrné a distribuční, balící, manipulační, informační, řídící a kontrolní, racionalizační a inovační a zvláštní funkce pro zákazníky. Logistické činnosti, tvořící logistiku, jsou: prognózování a plánování poptávky, řízení stavu zásob, logistická komunikace, manipulace s materiálem, vyřizování objednávek, balení, servis zákazníkovi, výběr místa pro poskytování služeb, nákupy, doprava, manipulace s vráceným zbožím a zpětná logistika Péče o životní prostředí.

Tato kapitola je dalším odrazovým můstkem pro několik dalších kapitol, které jsou již náročnější a ve kterých se seznámíte zcela konkrétně s jednotlivými aktivitami a s jejich obsahem. Otázky ke cvičení pro kapitolu " Logistika jako synegrie činností“ 1. Z jakého důvodu je možné pojmout logistiku jako synergii jednotlivých činností a soustavou systémů? 2. Co je to logistický řetězec, z jakých částí se skládá a v čem je jeho význam? 3. Vyjmenujte základní logistické funkce a jejich obsah. 4. Charakterizujte hlavní logistické činnosti. 5. Vysvětlete souvislost mezi pěti pravidly logistiky a marketingovým systémem firmy.

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ logistika – synergie činností logistické funkce logistický řetězec logistické činností

- 40 -

Logistické činnosti a jejich obsah

„ I když mnoho pročteš, zvol si jednu věc, kterou toho dne promyslíš.“ Seneca

6 LOGISTICKÉ ČINNOSTI A JEJICH OBSAH Po prostudování této kapitoly byste měli:  umět vysvětlit obsahovou stránku jednotlivých logistických činností  být seznámení s úkoly spojenými s logistikou  umět vysvětlit co je logistika skladování, výrobní, odbytová, dopravní Tato 6. kapitola je velmi obsáhlá. Je to proto, že má za úkol podrobně seznámit studenty s obsahem jednotlivých logistických činností. A nejen to. Na řadě příkladů má ukázat, jak tyto logistické činnosti je možné, spíše však potřebné, využívat v praxi. Bez nadsázky – aniž bychom chtěli snižovat význam předchozích a následných kapitol – jde o kapitolu v tomto předmětu nejvýznamnější. Zatím jsme se totiž většinou zabývali odpovědí na otázku: Co je to? Ale nyní je třeba dozvědět se, jak na to. A to je jistě velmi důležité. V záhlaví této kapitoly je uveden citát Senecy (římského filozofa, řečníka, senátora a básníka na počátku našeho letopočtu). Je jistým vodítkem, jak si osvojit obsah této kapitoly. Bylo by dobré se tímto citátem řídit. Předchozí kapitola se týkala řady logistických činností, přičemž bylo zdůrazňováno, že tyto aktivity spolu vzájemně souvisejí a to v podstatě dvěma způsoby:  jednak bezprostřední návazností – např. nákup a doprava  dále vzájemným překrýváním – např. výrobní logistika a manipulace s materiálem. Z tohoto důvodu se v dalším budeme zabývat nejen obsahem jednotlivých logistických činností, ale i s jejich seskupením do určitých bloků jednotlivých faktorů. Tím zřetelněji vystoupí do popředí souvislosti mezi jednotlivými činnostmi. Jde o následující bloky faktorů:  logistika zásobování  logistika skladování  výrobní logistika  odbytová logistika a distribuce  dopravní logistika  ochrana životního prostředí.

Bloky faktorů logistiky

Do zvláštní, následující kapitoly jsou soustředěny zásady, týkající se logistické informační sítě. Tato logistická činnost je zařazena do zvláštní kapitoly z toho důvodu, že informace jsou jedním ze základních kamenů úspěšné logistické činnosti a zasluhuje proto zdůraznění důležitosti.

- 41 -


6.1 LOGISTIKA ZÁSOBOVÁNÍ Logistika zásobování

Jak již bylo popsáno, každá firma komunikuje s trhem následovně:  Vstup vnějšího okolí a trhu do firmy, tj. zásobování firmy surovinami, polotovary, případně výrobky a dalším spotřebním materiálem. Uvedeme si příklad: Truhlářská firma vyrábí některé druhy nábytku a provádí různé truhlářské práce se dřevem. Aby mohla realizovat svůj výrobní program, potřebuje nakupovat na trhu především dřevo, případně dřevotřísku, dále některé části nábytku (např. dřezy do kuchyňských linek apod., klih, hřebíky, vruty, některé laky apod.). Dále čas od času obnovuje některé nástroje (tj. nakupuje hotové výrobky), případně – za dlouhý čas – obnovuje svůj strojový park. Dále ke své činnosti potřebuje na mazání strojů oleje a vazelínu. Samozřejmě musí též počítat s nákupem energií (světlo, teplo, elektřina na pohon strojů, plyn apod.). A konečně kupuje i potřebný kancelářský materiál, potřebný k vyřizování zakázek a celkovému vedení ekonomiky. Samozřejmě si také pořizuje příslušnou kancelářskou techniku. 

Výstup do vnějšího okolí a do trhu v podobě aktivit, spojených s realizací vyrobeného produktu či práce. Proces zásobování lze schematicky znázornit následovně:

Schéma 6: Proces zásobování

Úkoly, spojené s nákupem jsou následující:  Průzkum nákupního trhu, při kterém jde o získání informací o optimálních možnostech nákupu potřebných surovin, polotovarů, výrobků atd.  Otevření a uzavření nákupního jednání: aby bylo možné toto jednání zahájit, musí mít logistický management k dispozici následující informace: + specifikace potřeb firmy, tj. dle možností co nejpřesnější informace o potřebách nákupu pro zajištění výrobního programu firmy + určení druhu požadovaného nákupu a jeho kvality + mít doslova podrobnou specifikaci potřeb + mít přesnou identifikaci dodavatelů + mít k dispozici analýzu nabídek + vybrat dodavatele a znát jeho návrh ceny + vystavit objednávku a uzavřít příslušné smlouvy + trvale sledovat dodavatele a průběžně je hodnotit.  Dále následuje cenová a hodnotová analýza. V těchto činnostech se analyzují ceny, které byly stanoveny a to jak vzhledem k jejich výši, tak ve srovnání s jinými

- 42 -




dodavateli. Je výhodné – v rámci možností - se snažit zjistit i strukturu tvorby těchto cen. A současně se analyzuje, zda poskytovaná hodnota kupovaného produktu (suroviny, polotovary apod.) odpovídá požadované ceně. Finálem nákupní činnosti je vlastní nákup. Je nutné vést o něm patřičnou dokumentaci. Nejde pouze o zjišťování nákladovosti, rozsahu nákupů apod., ale i o správní podkladový materiál, umožňující analytickou činnost a vyhledávání optimálních nákupních cest. Při nákupu je možné se dostat do jednoho ze tří standardních typů situací:

První typ je charakteristický jako opakované až rutinní nákupní situace. Jde o realizaci pravidelných nákupů pro potřeby výroby, zajišťování oprav a administrativu,. spojenou s touto činností. Příkladně si to vysvětlíme na již zmíněné truhlářské firmě, která má zavedený okruh dodavatelů a surovin a dalších potřeb pro výrobu. Požaduje a dostává stálé, stejně rozsáhlé dodávky za stanovené ceny a nemá důvod měnit okruh dodavatelů. Druhý typ je charakteristický potřebami nákupů, které vznikly dílčími změnami ve výrobě a které vyžadují i určitou změnu kvality, resp. kvantit dodávek, případně i na základě konstrukčních úprav výrobků. Třetí typ spočívá ve vytváření úplně nové nákupní situace. Je to zpravidla tehdy, když dochází ke změně výroby, případně ke změnám ve strojovém vybavení, což vyžaduje úplně jiné vstupní potřeby a jejich pokrytí. Úkoly, spojené s logistikou zásobování jsou:  Přejímka a kontrola zboží. Znamená to podle možností zboží nejen přijmout, ale i provést kontrolu dodávky co do množství a co do kvality.  Skladování a správa skladů. Přijatý materiál se okamžitě zanáší do skladové evidence a ukládá do skladů tak, aby uložení bylo přehledné, umožňovalo disponibilitu a aby nedocházelo k poškození. Současně je účelné provést i ekonomickou evidenci.  Vnitropodniková doprava. Jde o zajištění přepravy materiálu k jeho zpracování ve výrobním procesu.  Plánování, řízení a kontrola hmotných a informačních toků. Spočívá v plánování potřeb nákupu se zřetelem k potřebám výroby, určovaných marketingovými metodami. Toto plánování musí být samozřejmě řízeno, nestačí spoléhat na živelnost. Pokud jde o hmotné toky, jsou tyto závislé na několika faktorech: kusovníky, technologické postupy, normy a ukazatele materiálové spotřeby. A informační toky spočívají ve vytváření tzv. informačního mixu, který zahrnuje následující informace: + co nakupovat + cenové podmínky nákupu + dopravní podmínky nákupu + dodací lhůty + stupeň standardizace surovin a polotovarů + solventnost dodavatele

- 43 -

Úkoly logistiky zásobování


+ + + + + +

Funkce zásob

garance dodavatele za plnění smluv rychlost výměny vadné dodávky perspektivnost dodavatele nabízený výrobní sortiment možné další zdroje při nepředvídaných okolnostech rozsah a druh zásob. Je to několik druhů: pojistné - strategická zásoba – rezerva, která je vytvářena pro případ poruch v dodávkách a zajišťující provoz obratová zásoba - tj. zásoby, zajišťující provoz při normálním průběhu od jedné dodávky ke druhé spekulativní zásoby – podle pokynů vedení – vytváří se tehdy, když se očekávají drastické změny např. cen nebo dodávek některých úzkoprofilových materiálů sériové zásoby – kdy se nakoupila větší série výrobků, potřebných ke kompletizaci vlastního zboží a kdy byla ke koupi výhodná cena vyčkávací zásoby – které tvoří rozpracovanost tlumící a nárazové zásoby – tj. zásoby, které jsou ovlivňovány různými okolnostmi: sezónnost výroby a spotřeby, způsob přepravy zásob k místu jejich spotřeby (výroba), případný nesoulad v intenzitě výroby a spotřeby zásob.

A ještě jedna věc, týkající se zásob. Jsou to jejich funkce. Dělíme je na funkce:  geografické, spočívající ve vytváření podmínek pro územní specializaci  vyrovnávací, které zabezpečují plynulost výrobních procesů, krytí náhodných výkyvů při dodávkách, eliminaci poruch v distribuci a vyrovnávání sezónních výkyvů  technologické, kdy jsou zásoby udržovány jako součást technologického procesu  spekulativní, spočívající ve vytváření zásob ze spekulativních důvodů. Ke zlepšení nákupní činnosti firmy existuje celá řada metod, z nichž některé jsou určeny jenom pro velké firmy, jiné pro všechny velikosti firmy a další pouze pro malé a střední firmy. V rámci ucelenosti této studijní opory jsou zařazeny spolu s dalšími logistickými metodami do zvláštní kapitoly. Je dobré si zapamatovat, že rozsah, velikost nákupu zásob je v přímé souvislosti s potřebami finančních zdrojů. Zbytečně velký nákup vytváří zásoby, které jsou po určitou dobu mrtvým kapitálem. Znemožňuje jeho pohyb a zamezuje jeho efektivnějšímu využití. Uvedené myšlenky a zásady se týkají zásobování jako takového. Je ovšem samozřejmé, že pro velké firmy je ještě mnoho dalších logistických zásad v zásobování, např. hodnocení nákupních situací, postavení podnikových procesů ve výrobní firmě z logistických hledisek, podrobné zásady plánování, zásobování, nákupní marketingový mix a jeho složky (z nichž jste se podrobněji seznámili pouze s jeho částí, týkající se informačních toků), podrobné hodnocení dodavatelů, řízení nákupu, různé zásobovací modely a další. To by ovšem byla komplexní logistika v zásobování a to je rozsah, kterým není nutné se v tomto studiu zabývat. Zájemce o hlubší informace, týkající se velkých firem proto odkazujeme na další literaturu, uvedenou na konci této studijní opory.

- 44 -


6.2 LOGISTIKA SKLADOVÁNÍ Co je to skladování? Skladování je cílevědomá činnost, spočívající v uložení materiálu nebo zboží na určené místo, vhodně zvolené, upravené a vybavené za účelem uchování užitných hodnot surovin, materiálů, výrobků, zboží, náhradních dílů, předmětů postupné spotřeby na potřebnou stanovenou dobu, vyrovnání časového rozdílu mezi výrobou a spotřebou materiálu nebo zboží (Bobák, 1999). Pro zajímavost jsme prolistovali několik ekonomických a jiných slovníků a encyklopedií. Výsledek, týkající se vymezení obsahu pojmu „skladování“ byl – pokud jde o starší vydání – tristní.

Logistika skladování

Různé názory na skladování

Tak např. „Stručný ekonomický slovník“ (Kozlov, Parvušin) z roku 1959 nebo „Slovník politické ekonomie“ (Volkov a kol.) z roku 1982 pojem „skladování“ nebo pojem „sklad“ neznají. „Slovník ekonomiky průmyslu a vědeckého řízení“ (Řezníček a kol.) z roku 1967 již je poněkud obšírnější. Uvádí obsah pojmu „skladové hospodářství“, ovšem zdůrazňuje, že „skladové hospodářství náleží k tzv. vedlejší nebo pomocné činnosti ve výrobní jednotce, neboť zde vlastní výrobní činnost probíhá pouze ve formě úpravy fondů k výrobnímu použití“. Ilustrovaný encyklopedický slovník, část III. z roku 1982 na str. 282 již definuje skladování jako „uchovávání zásob beze ztráty a bez změny kvality až do doby použití“. „Malý encyklopedický slovník“ z roku 1972 pojem „sklad“ a „skladování“ nezná. Až teprve „Všeobecná encyklopedie Diderot“, díl 7. z roku 1999 na str. 150 podrobněji rozebírá pojem „sklad“ a věnuje mu 9 řádků vyčerpávajícího vymezení. Je tedy patrné, že sklady a skladování zásob byly v minulé ekonomice sice důležité, ale v rámci organizačního uspořádání byly přesouvány na okraj zájmu (je to nevýrobní, tedy prý nepříliš důležitá oblast činností). Skladování probíhá ve skladech. Ty mají - podle druhu skladovaného materiálu – zabezpečovat ochranu proti povětrnostním a klimatickým vlivům, znehodnocování či zcizování, mají umožňovat vhodnou a rychlou manipulaci s materiálem, zejména uskladňování a vyskladňování, prostě efektivní a optimální skladový provoz Druhy skladů

Uvedeme si přehled o druzích skladů: Sklady podle fáze hodnotvorného procesu, tj.  vstupní sklady, do kterých přicházejí a skladují se nakoupené zásoby materiálu  mezisklady, tj. prostory na uskladnění polotovarů a částí opracovaného materiálu, dočasně uloženého v rámci technologických postupů do doby, než s nimi bude dále pracováno

- 45 -


  

odbytové sklady, tj. sklady hotových výrobků – zboží, které je určeno k expedici na trh odpadové sklady, tj. sklady s průmyslovým a jiným odpadem, nepoužitelnými součástkami, zmetky apod., kdy jsou tyto komponenty shromažďovány a ukládány do doby jejich likvidace sklady vráceného zboží, které bylo odběrateli vráceno z důvodu výrobních vad, a funkčnosti apod. a kde je toto zboží dočasně skladováno do rozhodnutí, zda lze opravit (pak se vrací do výrobního procesu, případně do servisu) nebo zda je účelná jeho likvidace (pak přechází do odpadových skladů).

Sklady podle stupně centralizace, tj.  centralizované sklady, které mohou být všeobecné, zahrnující zásoby pro celou firmu nebo specializované, zahrnující zásoby specifických materiálů pro celou firmu  decentralizované. Sklady podle druhů, tj.  všeobecné – dílčí sklady u jednotlivých provozů  přípravné sklady  příruční sklady. Uvedeme si příklad tentokrát z konkrétní firmy: U firmy Sigmund-Chema, a.s. v Lutíně byly před druhou světovou válkou, v jejím průběhu a po ní až do vytvoření kombinátu „pumpařských“ firem u každé dílny příruční sklady, ve kterých byl připraven materiál pro bezprostřední zpracování s termínem maximálně 2 - 3 dny. V těchto příručních skladech byly také náhradní součásti pro bezprostřední potřebu, nářadí, které se půjčovalo dělníkům na osobní známky a samozřejmě i základní kancelářské potřeby. U provozu, který tvořilo několik dílen, byly dílčí sklady, do kterých byl navážen materiál pro celý provoz zhruba s týdenním předstihem a odtamtud byl materiál distribuován do jednotlivých příručních skladů. V rámci celé firmy (měla dva v zásadě značně odlišné výrobní programy a celky – strojírenskou výrobu, zejména čerpadla všeho druhu, nástrojárnu k výrobě přípravků a forem pro zpracování umělých hmot a modelárnu pro slévárnu a další provozy, jako je slévárna, brusírna, kalírna apod. Druhým výrobním celkem s odlišným výrobním programem byla výroba, postavená na chemických produktech, tj. zpracování umělých hmot, výroba léčiv (např. tehdy známý Bolven), masážních prostředků apod. Celou strojírenskou výrobu zajišťovaly přípravné sklady, které nakupovaly materiál a připravovaly ho pro transport do dílčích skladů již ve stavu, použitelném pro výrobu (nařezání materiálu do příslušných délek atd.). Sklady podle kompletace, tj.  sklady orientované na materiál  sklady orientované na spotřebu Sklady podle jejich stanoviště, tj.  nekryté sklady – pod širým nebem  sklady v budovách  sklady pod přístřeškem

- 46 -




sklady v zemi (nádrže pohonných hmot atd.)

Sklady podle jejich správy, tj.  firemní sklady  cizí sklady, ve kterých jsou uloženy zásoby, často na základě tzv. komisionářské dohody (viz dále). Samozřejmě existují i jiná členění skladů podle druhů, což je závislé jednak na jednotlivých autorech logistiky a dále na zvyklostech jednotlivých firem. Ve skladech probíhá proces, který se nazývá skladový provoz. Zahrnuje řadu úkonů, které lze rozdělit na dvě velké skupiny aktivit. První skupinu tvoří činnosti, spojené s příjmem zásob. Jsou to:  vykládka materiálu z dopravních prostředků  přejímka materiálu, tj. jeho identifikace, kontrola množství, jakosti, váhy a dohodnuté ceny  příprava materiálu pro skladování, tj. vytvoření skladových nebo manipulačních jednotek  přeprava materiálu k místu uskladnění  vlastní uložení do skladu, uskladnění. Druhou skupinu tvoří činnosti, spojené s výdejem zásob. Jsou to:  vyskladňování z místa uložení a to buď příprava k výdeji materiálu do výrobního procesu nebo příprava hotových výrobků – zboží k expedici  přeprava materiálu či zboží do místa výdeje a jeho příprava k výdeji  výdej materiálu do výrobního procesu včetně jeho dopravy  kompletace zásilek mimo firmu – do meziskladů distribuce nebo spotřebiteli (podle druhu marketingového kanálu)  kontrola připravených zásilek  balení a tvorba expedičních jednotek  výdej zboží  nabídka  administrativní činnosti, spojené s prodejem (podklady k fakturaci apod.) Jde v podstatě o určitou technologii skladového provozu. Její rozsah a obsah je závislý na množství sortimentních položek, na jejich vlastnostech, nárocích na skladování, jejich váze, objemu, množství, tvaru, fyzikálních vlastnostech, ale i na frekvenci výdeje. Technologie skladovacího provozu vychází dále z druhu, lépe řečeno typu skladu, který je k dispozici. V podmínkách malého a středního podnikání - pokud jde o typ skladu – nejsou výraznější rozdíly s většími a velkými podniky. Rozdíl je pouze ve velikosti – rozsahu skladu. Bobák uvádí následující typovou strukturu skladů (Bobák, 1999):

- 47 -

Skladový provoz


Schéma 7: Typová struktura skladů

Schéma je dosti názorné. Je z něj především zřejmé členění podle možnosti ukládání materiálu buď na regály nebo přímo na podlahu. Záleží to ovšem na druhu materiálu. Ostatní je zřejmé ze schématu. Materiálový tok

Řízení procesů ve skladech

Pro skladování a skladovou technologii je důležitý tzv. materiálový tok, který se projevuje v jiném typovém členění skladů. Se zřetelem na něj jde o:  průtokový sklad s průběžným materiálovým tokem, kdy na jedné straně skladu je příjem, od kterého se odvíjejí všechny potřebné skladovací aktivity až po výdej, který je na protilehlé straně a je od příjmu oddělen. Výhodou je snadnější organizace práce, racionálnější využití pracovních sil a manipulačních prostředků. Tento typ však vyžaduje větší nároky na plochu ramp. Není vhodný pro ukládání zboží s rychlou obrátkou do blízkosti materiálového toku. Naopak jde o vhodný typ pro velké sklady, překladiště apod.  hlavový sklad s upraveným materiálovým tokem, kdy lze ukládat zboží s rychlou obrátkou v blízkosti materiálového toku, což umožní zkrácení dopravních vzdáleností, snížení počtu operací a zkrácení manipulačních časů. Plochy pro příjem a výdej jsou vedle sebe nebo v co nejbližší vzdálenosti. Sklad, jeho typ, vybavení a uspořádání je jednou stránkou věci. Ta druhá, snad ještě důležitější je řízení procesů, které ve skladech probíhají. Jde o soustavu rozhodovacích

- 48 -


akcí, kterými je ve své podstatě zajištěn provoz a úspěšné plnění funkcí, které přináležejí skladu. Jsou to následující rozhodující akce (činnosti): Vybavení skladu včetně jeho správy a řízení: Jde o rozhodování, týkající se především vybavenosti skladu prostředky a lidmi a volba způsobu správy a řízení skladu. Je vhodné, aby při tomto rozhodování bylo vycházeno z analýzy následujících podkladů:  vybavenost skladu vlastními či pronajatými dopravními prostředky se zřetelem na předpokládaný objem dopravy do firmy i mimo ni  způsob organizace příjmu materiálu a zboží, způsob kontroly, reklamace materiálu a zboží, vše se zřetelem na předpokládaný rozsah zboží za rok, směnu apod.  strojní vybavení a pomůcky  výdej, způsob kompletizace, obalová technika  potřebné personální vybavení (technici, dělníci)  provozní náklady včetně mezd, odpisů atd.  optimální způsob řízení skladového provozu, organizační vztahy. Rozsah a centralizace skladu: Je to určitá specifikace skladu. Informace se získávají z následujících podkladů:  vymezení plochy skladů, složišť a přístřešků, rozdělení na provozní (skladovací, dopravní, manipulační) a neprovozní prostory (správní útvary, sociální zařízení apod.) – potřeba a možná realita  rozhodnutí a typu skladu  rozhodnutí o rozsahu případné decentralizace skladu. Rozhodnutí o vlastním či o cizím skladování: Při tomto rozhodování je nutné vzít v úvahu:  druh skladovaného materiálu a expedice zboží  blízkost materiálových toků  skladovací možnosti firmy  ekonomika vlastního či cizího skladování. Stanoviště skladu: Rozhoduje se o:  typu skladu (se zřetelem na skladovaný materiál a expedici zboží)  návaznosti skladu na výrobní útvary  výšce podlahy nad úrovní terénu  výšce, šířce a délce ramp. Úroveň zásob udržovaných ve skladě: V úvahu je vhodné vzít následující faktory:  skladovaný materiál a zboží  jeho rozdělení do skupin podle druhů  způsob balení  expedice  předpokládaný počet dodávek za rok a průměrná velikost dodávky  příjem, výdej, počet odběrů, rozsah průměrného odběru  doba skladování ve dnech

- 49 -




potřebné skladovací množství.

Volba vhodných ukazatelů využití skladu: V úvahu připadají následující ukazatele:  obrat skladu – t/m2, event. t/m3  zatížení skladovací plochy – t/m2  zaplnění skladovacího prostoru – v m3  produktivita na jednoho dělníka za rok – t/1 dělník  provozní náklady na jednotku obratu v Kč  hodnota manipulačního zařízení na l dělníka případně další ukazatele. Skladová administrativa: Jedná se o doklady pro příjem, stav, evidenci, podklady pro uskladnění a vyskladnění, způsob plánování, rozmísťování a označování zboží, označení skladovacích míst apod. Můžeme konstatovat, že skladovací logistika je souhrnem řady činností, které ve své podstatě vycházejí především a hlavně z výrobního programu a jeho rozsahu (což je záležitostí marketingu). Smyslem skladové logistiky je na jedné straně zajistit sice kvalitní, ale současně i nejlevnější nákup surovin a materiálu a tento uskladnit tak, aby byla zachována jeho kvalita, aby byla disponibilnost v zásobování a aby to bylo ekonomicky výhodné. Samozřejmě, pro větší a velké podniky se v rámci skladové logistiky uvažuje ještě s dalšími faktory, jako je např. optimální řešení materiálových toků a jejich projekce, analyzují se výhody centralizovaného a decentralizovaného skladování a další.

6.3 VÝROBNÍ LOGISTIKA Výrobní logistika

Smyslem a posláním výrobní logistiky je zajištění dostačujícího a pravidelného přísunu materiálu k zabezpečení výrobního procesu a zajištění plynulého odsunu hotových výrobků – zboží do skladu a jejich následná expedice mimo firmu. Tato subkapitola je vcelku dosti krátká. Je to dáno tím, že způsob zásobení výroby v malých a středních podnicích nemusí být příliš komplikován – ovšem za předpokladu, že je cílevědomě propracován. Naproti tomu u velkých podniků je výrobní logistika souborem velmi náročných aktivit, z nichž výpadek jedné z nich naruší celý výrobní proces. Tato část je svým obsahem jedním ze tří vrcholů logistického procesu ve firmě. 1. Jedním z vrcholů je nákup materiálu tak, aby šlo o kvalitní materiál za ekonomicky výhodnou cenu. 2. Druhý vrchol je právě obsahem této subkapitoly. Je to pohyb materiálu k zajištění výroby. 3. A třetím vrcholem je expedice hotových výrobků.

- 50 -


Všechny ostatní logistické činnosti směřují k tomu, aby zajišťovaly tyto tři logistické vrcholy. A aby je zajišťovaly co nejkvalitněji. Stručná definice výrobní logistiky je uvedena na začátku této subkapitoly. Jak její obsah napovídá, je její úspěch anebo neúspěch závislý na dvou faktorech:  na kvalitě propracování výrobního plánu  na kvalitě návaznosti logistického systému dodávek materiálu do výroby a odběru výrobků z výrobní sféry. Poznámka V některé odborné literatuře je možné se setkat s názory, že výrobní logistika má vedle průřezových logistických funkcí (doprava a skladování) i funkci vytváření výrobní struktury podniku a plánování a řízení výroby z hlediska střednědobého a krátkodobého časového horizontu. Toto stanovisko nesdílíme. Je to – podle našich zkušeností a představ – záležitost managementu firmy a marketingu. Podobné názory vyplývají především ze snahy nadřazovat logistiku nad marketing. To nepokládáme za správné. Proto se budeme přidržovat vymezení, uvedeného v úvodu této subkapitoly.

Je zde tedy výrobní plán. Ten předpokládá plynulé zajištění toku materiálu výrobním procesem. Není to příliš jednoduché a vyžaduje to úzkou spolupráci mezi výrobním a logistickým managementem. Cesta surovin, polotovarů apod. výrobou je ovšem různá se zřetelem k druhu výroby, který je: 

procesní, kdy je konečný výrobek vyráběn na jednom zařízení, případně na jednom stroji.

Pro názorný příklad se opět vrátíme do jakési truhlářské dílny, která vyrábí kuchyňské linky. K jejich výrobě je zapotřebí několik druhů strojů, ale jde ve své podstatě o jedno, nikoliv složité zařízení. 

proudová výroba, kdy je vyráběn jeden nebo několik vysoce příbuzných výrobků plynule, v podstatě je zapotřebí určitá výrobní linka, kde jedna operace navazuje na další, aniž je k tomu zapotřebí jiného pevného zařízení.

Jako příklad může sloužit výroba různých druhů a velikostí zápalek. Pokud je tato výroba účelně rozfázována, je i zde výrobní logistika nepříliš složitou záležitostí. 

linková výroba, kdy jeden nebo několik produktů s poměrně ustálenou potřebou materiálu a množství vložené práce prochází dílnou na pevné trase a na stejných zařízeních. Zásobování linkové výroby je – podle druhu výroby – středně složité s tím, že jde o časově přesné dodávky dalšího materiálu, protože jejich zdržení zastavuje celý výrobní proces na lince.

Historickým klasickým příkladem je výroba bot (aut, budíků, elektromotorů, praček atd.) Pracovali jsme před několika lety pro jeden středně velký obuvnický podnik, který byl založen na linkové výrobě. Firma měla k dispozici pevné linky, na kterých se výrobek posunoval po realizaci jednotlivých mezioperací – od základní suroviny

- 51 -

Různé druhy výroby – různý logistický přístup


postupně přes řadu mezioperací až po hotový výrobek. V televizi vídáme např. linku v závodech Škoda Mladá Boleslav a.s. i některé další výrobní kapacity. 

zakázková výroba, která se vyznačuje tím, že řada výrobků prochází po odlišných trasách mezivýrobním zařízením, které je uspořádáno do funkčních skupin. Problém zásobování výroby je v tom, že je zde odlišný vstupní materiál (co do rozsahu, fyzikálních kvalit, barvy atd.), zatímco v mezioperacích bývá potřeba vstupu víceméně shodného dalšího materiálu.

Klasickým příkladem této zakázkové výroby je krejčovská dílna, která zpravidla šije oděvy z vlastních materiálů. Na skladě proto musí mít především dostatek látek různé kvality, ale i různé šicí hedvábí, jehly atd. Zcela specifickým druhem výroby je výroba jednorázových, technicky vysoce hodnotných a složitých výrobků podle přání zákazníka. V některých případech jsou to právě zejména malé, ale i střední podniky, které se touto zpravidla kusovou výrobou budou zabývat. Pro velké podniky je tento druh výroby spíše ojedinělý, pokud nejde o velké investiční celky (např. elektrárny, cukrovary, pivovary atd.). Opět se jedná se např. o zhotovování exkluzivních dámských i panských oděvů. Může to být i výroba uměleckého nábytku pro konkrétní zařízení – zámky a jiné historické či jinak exkluzivní objekty. Může jít též o výrobu kusového přístrojového nebo jiného zařízení, např. výroba speciálního závodního motocyklu, určeného k závodění v extrémních podmínkách apod. Výrobní logistika je v tomto případě složitější co do druhu různých materiálů, často se experimentuje. Je vcelku dosti složité zpracovat na základě technologického postupu nejen soubor požadovaných materiálů, ale i rozsah jeho průběžných dodávek. Navíc se musí uvažovat s možností cesty omylů, pokud jde o nevyzkoušený výrobek. Výrobní logistika je tedy řízení materiálových toků ve výrobě tak, aby suroviny a výrobky procházely co možná nejlevněji transformačním procesem a proměnily se tak ve finální produkt. Vlastní transformační proces musí zahrnovat především obchod v penězích a zboží. Znamená to:  základní akvizice, zajištění surovin a prvotních přírodních zdrojů (těžba ropy, zemního plynu, uhlí)  kultivace a pěstování (zemědělská produkce)  zpracovatelský průmysl ( malo- či velko- sériová výroba)  poskytování služeb – ziskových, neziskových, hmotných a nehmotných. Krátký lead Time

Výrobce má zájem na co nejlevnějším provedení. K docílení tohoto stavu je zapotřebí zkrátit lhůtu mezi vypracováním návrhu na výrobek či jiný produkt a jeho uvedení do výroby. Tím lze dosáhnout vysokou rychlost obratu a vyššího výnosu. Odborně se tento proces nazývá krátký lead Time. Čím více se podaří lead Time zkrátit, tím více dochází ke snižování zásob na skladech a nevznikají ztráty v důsledku „mrtvého kapitálu“.

- 52 -


Logistika i marketing v tomto směru doporučují výrobu včetně dodávek na trh na základě filozofie, nazývané Just in Time (JIT). Ta zahrnuje:  dodávky s přesně požadovanou kvalitou  v přesně stanovenou požadovanou dobu  v souladu s požadovanými specifikami  na požadované místo  v přijatelné ceně.

Just in Time (JIT)

Podrobněji se technikou JIT zabýváme v 9. kapitole. Při podpoře výrobního procesu je nutné se zaměřit především na následující faktory:  Druh výrobku, tj. o jaký materiál k výrobě se jedná. Čím je výrobek složitější, tím bývají větší problémy s materiálovým zabezpečením. Logistik v tomto případě kontroluje, jakou materiálovou strukturu je zapotřebí zajistit k určitému datu, která střediska a v jakém pořadí bude zapotřebí zajišťovat a prokalkuluje si rozsah materiálu potřebný pro každé středisko na časové jednotky.  Struktura pracovních operací, která může mít vliv na požadavky na přepravu ze střediska do střediska.  O jaký druh materiálu se jedná, zda jde o požadavek na běžně dostupný materiál, materiál s určitou specifikou, polotovar apod.  Předpoklad rozsahu dokončených výrobků – v úvahu připadá jejich přesun do skladu a potřebné skladovací prostory.  Předpoklad dodávek výrobku na trh – cesta do distribučních kanálů, potřeba dopravních systémů, zájem, aby výrobek nebyl dlouho ve skladech.

Faktory podpory výrobního procesu

6.4 ODBYTOVÁ LOGISTIKA Smyslem odbytové logistiky je docílit, aby výrobek se co nejdříve dostal na místo určení – na trh a aby byl prodán pokud možno za podmínek, které stanoví výrobce.

Odbytová logistika

Než ovšem dojde k tomuto procesu, je nutné zajistit distribuci výrobků, lépe řečeno jejich částí uvnitř podniku. V tomto směru jsou vytvořeny dva systémy, resp. jeden systém se dvěma subsystémy:  Vnitřní distribuční systém, který zahrnuje stanovení termínu služby zákazníkovi, stanovení objemu nutných zásob ke splnění tohoto termínu a stanovení systému shromažďování a zpracovávání informací o distribuci.  Vnější distribuční systém, který zahrnuje volbu optimálního distribučního kanálu (viz dále), počtu a místa skladů, případně meziskladů či konsignačních skladů a výběr vhodných dopravních prostředků. O vnitřní distribuci jsme konkrétněji hovořili v souvislosti s výrobní logistikou. Zaměříme se proto spíše na vnější distribuci. Ta má v podstatě opět dvě části. Jedna z nich spočívá v procesu naplánování způsobu distribuce a druhá ve vlastní fyzické distribuci.

- 53 -

Vnější distribuce


Obsah obou částí je víceméně shodný. Rozdíl spočívá pouze v tom, že proces naplánování je zpracován – možno říci „virtuálně“, tj. jako plán, který má být splněn a fyzický proces distribuce - to je již vlastní realizace plánu. Obě činnosti spočívají v navržení a následné realizaci přepravy toku finálních výrobků od výrobce k zákazníkovi. Jde především o to, aby výrobek, který se stává zbožím, dorazil na místo určení nepoškozen, ve správný čas na správné místo, ve správném množství, kvalitě, podobě a balení. Proto jsou obsahem těchto činností následující dílčí aktivity:  zjištění rozsahu poptávky a její prognóza  řízení zásob se zřetelem k předpokládanému rozsahu distribuce  vymezení dopravních problémů  skladování  manipulace s materiálem  balení  výběr místa pro skladiště  rozsah a druh služeb zákazníkovi. To vše samozřejmě musí probíhat s ohledem na maximální úspornost. Rozhodování i distribuce se podle důležitosti a podle časového rozsahu dělí na:  strategické rozhodování, které se týká základních voleb, ve které obchodní síti budete působit, na jaké trhy se zaměříte  taktické rozhodování, týkající se organizace výroby a trhu: bývá stanoveno ve střednědobém organizačním plánu na období zhruba tří let  operační rozhodování, což je v podstatě vlastní bezprostřední realizační plán. Již několikrát zmíněný Ing. Roman Bobák, Ph.D. charakterizuje jednotlivé druhy rozhodnutí ve fyzické distribuci podle místa v materiálovém a výrobkovém řetězci následovně: typ rozhodnutí místo strategická taktická operační Výrobce 1. distribuční kanál – 5. způsob skladování 8. objednávková řetězec (centrální – strategie 2. rozšíření distribuce decentralizované) 9. způsob vyskladnění 3. filozofie výuky: 6. péče o sklady 10. trasy dopravy poptávková – 7. politika uložení, k zákazníkovi pevná, volná 4. úroveň služeb dopravní prostředky vlastní, externí Velko1. distribuční kanál – 5. rozmístění skladů 9. objednávková prodejce řetězce 6. péče o sklady strategie 2. filozofie prodeje – 7. skladovací politika 10. způsob vyskladnění poptávková – 8. dopravní prostředky 11. trasy dopravy k zákazníkovi 3. úroveň služeb 4. formy prodeje

- 54 -


Maloprodejce

1. distribuční kanál 2. kde podnikat 3. úroveň služeb

4. politika vyskladnění 5. dopravní prostředky

6. objednávková strategie

tabulka 2: Typy rozhodnutí (Bobák, 1999)

Je zřejmé, že v jednotlivých „místech“ jsou v řadě aktivit společné rysy, některé jsou ovšem odlišné.

Základní formy distribuce

Podle rozsahu distribuce rozeznáváme tři základní formy:  extenzivní prodej, tj. prodej ve všech prodejnách  výběrový prodej, tj. prodej ve vybraných prodejnách  exkluzivní prodej, tj. prodej na jednom či na několika místech. Volba vhodných distribučních (marketingových) kanálů je závislá na několika faktorech. Je to především druh výrobku a množství vyrobeného zboží. Např. u tzv. bílého zboží (chladničky, elektrospotřebiče atd.) bude výrobce hledat distribuční kanál především ve specializovaných obchodech a dále v řetězcích supera hypermarketů. Snaha najít prodejní úspěch v maloobchodech se velmi zřídka setká s dobrým výsledkem. Množství vyrobeného zboží musí odpovídat předpokládané spotřebě. Naproti tomu při produkci potravin je vhodné orientovat se nejen na supera hypermarkety, ale i na menší maloobchodní síť. V této souvislosti upozorňujeme na jednu existující zajímavost, která se týká zejména maloobchodu s potravinami a zejména těchto maloobchodů na vesnici. Velké obchodní řetězce tím, že nakupují ve velkém, mají možnost pružné cenové politiky a jsou levnější než malooobchod. Drobní živnostníci proto nakupují různé zboží v super- a hypermarketech ve velkém množství a následně je zařazují do vlastních obchodů za vyšší ceny. Dále mají možnost vrácení DPH, takže je tento distribuční kanál pro tyto drobné obchodníky velmi výhodný. Jak dalece je výhodný pro spotřebitele, ponecháváme na vašem úsudku. Na vesnici však obyvatelé mají minimální možnost výběru při nákupu. Podle druhu výrobků existují dále jisté rozdíly v použití distribuční strategie. Pro extenzivní strategii je vhodné vyrábět a distribuovat výrobky širokého použití, dle možnosti jednostranné potřeby a s tím, že jde o výrobky, které nepotřebují téměř žádnou servisní službu. Pro výběrovou distribuci jsou nejvhodnější výrobky pro specifické skupiny zákazníků. Jde o výrobky, které jsou nakupovány jen občas, u kterých je vyšší požadavek na servis a jejich instalaci a kde je zapotřebí kvalifikovaný prodejní personál a specifické zacházení. V rámci exkluzivní distribuce lze vyrábět zboží pro úzký okruh vybraných zákazníků: mají to být exkluzivní a drahé výrobky a vyžadují speciální školení prodavačů. Distribuční strategie může být buď přímá nebo postupná. Přímá distribuční strategie je vhodná tehdy, jde-li o menší počet zákazníků, kdy se distribuuje do blízkého okolí, výrobky nepotřebují údržbu a jsou v počáteční fázi

- 55 -

Přímá a postupná distribuční strategie


životnosti. Výhody této přímé distribuce jsou zejména v možnostech přímé informovanosti o trhu, v možnostech přímé kontroly distribuce a v možnosti rychlé reakce na změny trhu. Nevýhody jsou ve vysokých distribučních nákladech a v nutnosti dodržovat vysoké zásoby u výrobce. Postupná distribuce je vhodná při velkém počtu zákazníků, vysokých požadavcích na servisní služby a kdy jde o výrobky s dlouhou údržností, které jsou ve fázi růstu či stagnace. Výhody tohoto způsobu jsou především v tom, že je možné udržovat nižší zásoby, že jsou nižší i distribuční náklady a že je jednodušší administrativa. Nevýhody spočívají především ve ztrátě přímého kontaktu se zákazníkem, v nepřímé kontrole distribuce a v možnostech pouze pomalé reakce na změny trhu.

6.5 DOPRAVNÍ LOGISTIKA Dopravní logistika

Smyslem dopravní logistiky je využívat takového způsobu dopravy materiálu a výrobků, které jsou pro podnik nejvýhodnější a současně i nejlevnější. Ovšem – není to tak jednoznačné. Budete se snažit získat dopravu co nejlevněji. Kdyby však prodlení v dopravě mělo negativní vliv na jednotlivé články materiálového řetězce, pak budete správně volit cesty, které tomu zabrání i za cenu zvýšených nákladů na dopravu. Dopravní logistika tedy musí být maximálně pružná. Přitom analýzy ukazují, že vhodným dopravním řešením lze snížit náklady na dopravu o 40 i více procent. Z hlediska dopravy se jedná o:  vnější dopravu, tj. přemísťování materiálu mezi závody a do distribuce, přičemž se využívá jak vlastní, tak kontrahovaná doprava a závodní nebo veřejná dopravní síť  operace přemístění materiálu mezi objekty výrobního nebo skladovacího areálu dopravními prostředky závodní dopravy, vnitropodnikových dopravních komunikací, nekonvenčních dopravních prostředků apod.  ložné operace, tj. nakládka a vykládka materiálu vůči dopravním prostředkům, plnění a vyprazdňování palet a kontejnérů, tvorba a rozklad dopravních jednotek materiálu.

Druhy dopravních prostředků

Dopravní logistika se opírá o celou řadu druhů dopravních prostředků. Jsou to následující prostředky:  silniční doprava  kolejová doprava  lodní doprava  letecká doprava  kombinovaná doprava  potrubní doprava. Silniční síť je v České republice poměrně hustá, kvalita povrchu je však spíše horší. Rozvoj silniční sítě se soustřeďuje na urychlené dobudování cílového stavu dálniční sítě v rozsahu 1 021 km a na její doplnění v podobě čtyřproudových rychlostních komunikací v délce 830 km.

- 56 -


Rozvoj železniční sítě je založen na systému tzv. koridorů a ostatních lokálních sítí. Tato síť patří mezi nejhustější v Evropě. Modernizace železnice je postavena na budování čtyř mezinárodních železničních koridorů. Železniční koridory jsou moderní tratě, které výrazně zrychlí a zkvalitní železniční dopravu nejen v České republice, ale v celé Evropě vůbec. Konkrétní podobu koridory dostaly v roce 1994 na II. Panevropské dopravní konferenci na Krétě a v roce 1997 byly doplněny a rozšířeny na konferenci v Helsinkách. Přes Českou republiku vedou trasy pan-evropských koridorů IV. a VI. (mezinárodní způsob označení). Česká republika stanovila k modernizaci hlavní mezinárodní spojení, která označila jako I. – IV. železniční tranzitní koridor ČD. Na těchto čtyřech tranzitních koridorech se prioritně provádí modernizace podle parametrů přijatých v evropských dohodách. Jedná se o tyto tranzitní koridory: I. tranzitní koridor – Berlín – Děčín – Praha – Česká Třebová – Brno – Břeclav – Vídeň II. tranzitní koridor - Vídeň – Břeclav – Přerov – Ostrava – Katovice III. tranzitní koridor – Norimberk – Cheb – Plzeň – Praha – Olomouc – Ostrava – Žilina IV. tranzitní koridor – Berlín – Děčín – Praha – Veselí nad Lužnicí - Horní Dvořiště – Linec – Vídeň. Předpokládá se, že koridory přinesou následující vylepšení:  zkrácení cestovní doby mezi regiony v České republice i mezi českými a evropskými centry  zvýšení komfortu cestujících – budou zařazeny nové klimatizované vozy se sníženou hlučností, přípojkami pro přenosné počítače, které umožní práci za jízdy  zvýšení bezpečnosti a pravidelnosti v osobní i nákladní dopravě použitím nových technologií, nových technických zařízení, vybudováním podchodů a nových nástupišť  snížení zatížení životního prostředí dopravou v důsledku možnosti převedení kamionové dopravy ze silnice na železnici  snížení hlučnosti a vibrací použitím nové technologie uložení kolejnic a výstavbou protihlukových stěn  nasazení souprav s naklápějícími skříněmi, které mohou v určitých úsecích jet až o 30% rychleji než běžné soupravy. Rozvoj vodní cesty se soustřeďuje na modernizaci labsko-vltavské vodní cesty a to v součinnosti s německou stranou. Dále se oživuje více než 100 let starý projekt splavnění dolní části řeky Moravy a na severu splavnění Odry k hranici s Polskem. Projevují se také hlasy o budování labsko-oderského průplavu, což je rovněž starší projekt. Letecká doprava je zaměřena na zdokonalování systémů řízení nad územím republiky podle mezinárodních standardů. Kombinovaná doprava se orientuje na kontejnérový systém a systém nadstaveb při soustavném vylepšování podmínek v železniční dopravě.

výměnných

Potrubní doprava zabezpečuje dopravu plynu, nafty, páry, vody a dalších komponent do zásobníků nebo přímo k spotřebiteli.

- 57 -


Každý druh dopravy má své výhody i nevýhody. Výhody a nevýhody jednotlivých druhů dopravy

Silniční doprava se vyznačuje úsporou času a nákladů, při vzdálenější dopravě zejména úsporou času, možností flexibilního jízdního řádu, schopností přepravy i specifických nákladů a přizpůsobení času příjmu zboží. Nevýhodami jsou nepřesné jízdní řády (často ani neexistují), závislost na počasí, na poruchách provozu, dopravních omezeních, omezená schopnost nakládky a vyloučení některých druhů zejména nebezpečného zboží. Nezanedbatelný je i negativní vliv na životní prostředí. Kolejová doprava má téměř neomezené možnosti nákladu, existují jízdní řády, které jsou až na výjimky respektovány, poruchovost je vcelku malá a existuje možnost dopravy i nebezpečného zboží. Mezi nedostatky patří skutečnost, že soukromá kolejová síť vyžaduje kolejové přepojování, případně i silniční přepravníky a při pronájmu speciálních vagonů jsou dodatečné náklady. Vnitrostátní lodní – říční doprava umožňuje vysokou nosnost nákladu, je zde značný ložní prostor, existuje i nabídka speciálních lodí a náklady na dopravy jsou poměrně nízké. Mezi nedostatky patří omezený směr dopravy, pokud není vlastní přístaviště, znamená to zvýšení nákladů a dále je plavba závislá na stavu vody, zamrzání a mlze. Námořní doprava se rovněž vyznačuje vysokou nosností, velkým ložním prostorem a nabídkou speciálních lodí. Mezi nedostatky patří omezení na nejbližší přístavy, závislost na bouři, ledovcích, mlze a s výjimkou charterové dopravy je zde závislost na pevných trasách. Letecká doprava se vyznačuje vysokou rychlostí a jednodušším balením. Mezi nevýhody patří především vysoké dopravní náklady. Kombinovaná doprava se vyznačuje využitím specifických zařízení ve vhodné síti. Mezi nedostatky patří spotřeba času na překládku, vazba na jízdní řády a čekání na překladištích. Potrubní doprava je vysoce spolehlivá, chrání životní prostředí a je velmi výhodná pro kontinuální dopravu. Mezi její hlavní nedostatky patří vysoké pořizovací náklady, které mají návratnost jen při zajištění dlouhodobého využívání. Dále ještě existuje balíková a kurýrní doprava. Jsou to ovšem spíše doplňkové formy dopravy. Balíková doprava je nákladově dosti příznivá pro privátní zásilkové služby. Není však možné zajistit smluvní péči. Je dále omezena jen na území hlavní dopravy. Kurýrní doprava je nákladově příznivá, avšak je omezena jen na předepsané zboží. Jak již bylo uvedeno, logistika uvažuje při výběru druhů dopravy s jejich účelností a nákladovou strukturou. Ta je samozřejmě v jednotlivých druzích dopravy odlišná. U železniční dopravy jsou vysoké fixní náklady na zřízení, na vozový park, lokomotivy, terminály apod. Naproti tomu jsou nízké proměnné (provozní) náklady.

- 58 -


U silniční dopravy se využívá veřejná silniční síť, která zatím, s výjimkou dálnic (dálniční známky a mýtné) bez poplatků. Proto jsou fixní náklady nízké. Stejně tak jsou spíše nižší tzv. proměnné náklady – na pohonné hmoty, pracovníky, údržbu atd. U vodní dopravy jsou nepříliš vysoké fixní náklady, protože lodě a přístavy již existují. Rovněž – v důsledku velkých zásilek – jsou nízké i proměnné náklady. Letecká doprava má fixní náklady poměrně nízké, ale naopak jsou vysoké proměnné náklady – mzdy, pohonné hmoty, údržba atd. Potrubní doprava má nejvyšší fixní náklady na vytvoření (výkup pozemků, potrubí, čerpací kompresní stanice), ale nejnižší proměnné náklady – jen mzdy obsluhy a občasná údržba. Druh dopravy se dále volí podle výrobků jednotlivých průmyslových odvětví. Železniční doprava je vhodná pro těžební průmysl, těžký průmysl, chemický průmysl a pro zemědělské výrobky. Silniční doprava je využívána především lehkým a středním průmyslem, na dopravu mezi velkoobchodem a maloobchodem a na dodávky finálním odběratelům. Vodní doprava je vhodná pro přepravu uhlí, rudy, objemné zásilky chemikálií, rud, cementu a pro dopravu zemědělských produktů. Potrubní doprava je vhodná pro dopravu ropy, plynu, chemických výrobků, páry pro vytápění a ohřev vody, uhelného prachu apod. Letecká doprava je pro nevyhraněné zpravidla nepříliš objemné komodity, pro naléhavé dodávky (často i objemné) apod. Jen velmi zřídka jde o pravidelnou dopravní službu. V následující tabulce je určité hodnocení různých typů dopravy: ukazatel rychlost dostupnost spolehlivost univerzálnost frekvence

železniční 3 2 3 2 4

silniční 2 1 2 3 2

doprava vodní 4 4 4 1 5

potrubní 5 5 1 5 1

letecká 1 3 5 4 3

tabulka 3.: Hodnocení typů dopravy (1 = optimum, 5 = minimum)

Poněkud složitějším problémem je vnitropodniková doprava. Je sice podstatně méně náročná na dopravní prostředky a je spíše omezena na některé druhy dopravy, ale je často složitější než vnější, distribuční doprava či doprava za účelem dovozu materiálu.

- 59 -

Vnitropodniková doprava


U vnitropodnikové dopravy se hovoří o tzv. vstupních a výstupních materiálových tocích v závodě. Řešení každé logistické dopravní úlohy musí začít odpověďmi na otázky, které se týkají řešení technicko – technologických problémů. Jde o následující otázky:  CO? – co má být přepravováno, co má být manipulováno, jaký druh a jaké položky materiálu, jaké jsou manipulační a přepravní jednotky?  KOLIK? – jaké množství je požadováno přepravit a manipulovat?  JAK? – jak je nutno přepravovat a manipulovat, jaké budou pracovní postupy?  ČÍM? – čím lze přepravovat, jaké dopravní prostředky budou zapotřebí?  KDE? – kde manipulovat, v kterém místě?  KUDY? – kudy přepravovat, kde jsou výchozí a koncová místa materiálových řetězců, jakým směrem vedou, jaké jsou manipulační plochy a jaké jsou dopravní komunikace?  KDY? – kdy má přeprava či manipulace probíhat, časové požadavky hlavní výrobní nebo oběhové činnosti, pravidelnost, sezónní vlivy, frekvence? Po ujasnění problému odpovědí na výše uvedené otázky je dohodnut logistický dopravní systém. Vzhledem k tomu, že je nejen dopravní, ale i manipulační, využívá nejrůznější prostředky vnitropodnikové dopravy. Jsou to zejména:

Schéma 8: Dopravní prostředky pro vnitropodnikovou dopravu (Bobák, 1999)

- 60 -


Jak toto může fungovat v praxi, si ukážeme na následujícím příkladu. Již citovaná firma Sigmund – Chema, a.s. zajišťovala odvoz výrobků dvojím způsobem. Jednak měla několik vlastních nákladních aut, která transportovala výrobky do místa určení a jednak používala kolejovou dopravu, tj. vlaky. Ovšem Lutín, kde je sídlo firmy, byl od nejbližšího nádraží – přitom na vedlejší, lokální trati, stanice Třebčín – vzdálen asi 2 km. Převoz zboží do Třebčína byl původně zajišťován rovněž nákladními auty a na nádraží byla překládka (totéž se týkalo u dovozu uhlí pro kotelnu, kdy k vytápění bylo využíváno pevných paliv). Nebylo to příliš rentabilní. Proto firma postupem času si zajistila vybudování vlečky, zakoupila loko-traktor a odvážela výrobky vlastními kolejovými prostředky. Navíc vlečka sloužila i k dopravě zaměstnanců, dojíždějících do Lutína drahou z nádraží Třebčín. Vnitropodnikovou dopravu zajišťovala firma rovněž vlastními prostředky. Spolu s přepravou a manipulací se musí řešit i otázka balení. Obal plní v podstatě tři základní funkce: ochrannou, manipulační a prodejní.

Obal a balení

Volba druhu obalu se musí podřídit vlastnostem přepravovaného výrobku, způsobu a podmínkám manipulace a přepravy a obchodním hlediskům. Musí se dále vzít v úvahu i možnosti poškození při přepravních operacích, problém případného skladování, možné škody, které mohou vzniknout při skladování, případně škody, které mohou vzniknout klimatickými, biologickými a chemickými vlivy. Progresivní přepravní prostředky vyžadují určitou automatizaci a robotizaci prakticky celých systémů manipulace s materiálem. V současnosti jsou k dispozici následující hlavní systémové směry:  paletizace, založená na prostých, sloupkových, ohradových a skříňových paletách normalizovaných rozměrů  paketizace, tj. vytváření kompaktních jednotek zboží baleného ve skupinových obalech, fixovaných jako celek páskováním nebo folií (např. minerálky a různé nápoje)  roltejnerizace, tj. přepravní prostředky opatřené odnímatelným čtyřkolovým podvozkem  kontejnerizace – podle velikosti: malé kontejnery jsou do 14 m3 a 10 000 kg a velké s uzavřeným prostorem pro opakované použití  kontejnerizace jako nástavba pro silniční vozidla, návěsy a přívěsy s ložným prostorem 15 – 40 m3 a celkovou hmotností 10 – 40 tun s unifikovanými rozměry. Vstup České republiky do Evropské unie znamená pro výrobce, resp. pro logistiky nutnost přizpůsobit se podmínkám, které jsou Unií vyžadovány. Tyto podmínky nejsou příliš jednoduché a v mnoha případech nabourávají dosud existující obalovou praxi řady výrobců Jde o následující požadavky:  výrobek musí být prezentován již v přepravním obalu  přepravní obaly musí být otevřené nebo snadno otevíratelné  výrobky musí být v přepravním obalu v jedné vrstvě ( pokud nejde o cihly apod.)  hmotnost přepravních a manipulačních balení by neměla přesahovat 12 – 15 kg  obal musí mít estetický vzhled, důraz je položen na vhodnou barevnost a na možnosti propagace již v přepravních obalech  přední strana přepravního obalu je nejužší

- 61 -

Požadavky EU na obaly


    

minimální doba trvanlivosti musí být umístěna také na přepravním obalu a musí být dobře čitelná čárové kódy mají být na přepravních obalech na přední a jedné podélné straně pro usnadnění automatizace skladovacích a manipulačních operací otevřené obaly musí být dostatečně pevné obal má být z recyklovatelného materiálu rozměry obalu musí být v souladu s normami ISO.

Jsou to dosti rozsáhlé požadavky a je pravděpodobné, že našim některým výrobcům s tím vzniknou potíže. Přitom nejde o doporučení, ale pokyn, který je nutné dodržet. Respektování tohoto pokynu se může odrazit i v konkurenceschopnosti. Jen musíme doufat, že totéž budou dodržovat výrobci ve všech zemích Unie. Normy ISO pro obaly

Vrátíme se zpět k normám ISO. Pro zajímavost uvádíme, jaké jsou předepsány podle těchto norem standardní rozměry (v mm): šířka 400 400 400 400

hloubka 600 300 200 150

šířka 200 200 200 200

hloubka 600 300 200 150

šířka 100 100 100 100

a 1000 800 1140

b 1200 1000 1140

hloubka 600 300 200 150

tabulka 4: Rozměry standardizace u obalů

U palet je standardizace následující: paleta základní rozměr ISO Europaleta návrh nových palet tabulka 5: Rozměry standardizace u palet

U kontejnerů existují čtyři druhy normalizovaných rozměrů: typ kontejneru

výška mm

šířka mm

délka mm

IA IB IC ID

2438 2438 2438 2438

2438 2438 2438 2438

12192 9125 6058 2991

hmotnost brutto kg 30480 25400 24000 10160

tabulka 6:. Rozměry standardizace u kontejnerů

Kontejnérový pool

Využívání kontejnerů je jistě velmi progresivní způsob. Proto existují pro jejich použití určitá pravidla (tzv. kontejnérový pool). Především jsou to pravidla, týkající se účastníků. Ti jsou tři: odběratel, přepravce (špeditér, zasílatel) a dodavatel.

- 62 -


A na tomto základě je založen i funkční princip, spočívající v tom, že dodavatel avizuje přepravci počet a velikost kontejnérů, určených k odbavení, při odbavení vyměňuje přepravce kontejnéry z vlastních zásob u dodavatelů v poměru 1:1. Dále je nutné dodržovat určitá pravidla, zejména:  všichni účastníci musí být vlastníky kontejnérů  počty a velikost kontejnérů se určují podle předem propočtené výhledové potřeby  výměna probíhá v poměru 1:1 bez zúčtovacích nákladů  dodavatelé nakupují potřebné kontejnéry u odběratele  zpětná koupě odběratelem je možná během tří let po zahájení, při snížení potřeb nebo po vystoupení dodavatelů  kontejnéry musí majitelé a uživatelé udržovat, čistit a zajišťovat jejich stálou použitelnost. Dopravní logistika, logistika dopravy je velmi složitým systémem - patří mezi nejdůležitější. Má výrazný vliv na rychlost a na kvalitu výroby, na logistice dopravy záleží, jak rychle a efektivně se výrobek dostane ke spotřebiteli. Má dále výrazný vliv na cenu výrobku a v neposlední míře má vliv i na životní prostředí.

6.6 OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Životní prostředí je prostor, v němž se realizuje působení všech vnějších i vnitřních činitelů v míře, která umožňuje organismu - jedinci nebo populaci téhož druhu v tomto prostoru žít, vyvíjet se a rozmnožovat se. V životním prostředí se uplatňují hmotné a nehmotné vztahy tak, že tvoří jeden celek.

Ochrana životního prostředí

Životní prostředí člověka lze vymezit jako souhrn všech složek hmotného světa, které působí relativně bezprostředně na člověka jako jedince nebo celou společnost. Životní prostředí se chápe jako vlastnost souhrnu přírodních a člověkem vytvořených podstat hmotného světa působit na společnost a uspokojovat její potřeby. Subjektem životního prostředí je lidská společnost, objektem životního prostředí je pak souhrn všech částí určitého prostoru, např. krajiny nebo v administrativním smyslu obce, přičemž se zde berou v úvahu jak přírodní složky, tj. půda, voda, ovzduší, rostlinstvo, živočišstvo, tak útvary, vytvořené člověkem (stavby, soubory staveb atd.). V životním prostředí člověka lze rozlišovat:  pracovní prostředí, tj. prostředí, určené a využívané pro práci  obytné prostředí, tj. prostředí určené a využívané pro bydlení  rekreační prostředí, tj. prostředí určené a využívané k rekreaci. Logistika plní své funkce především v pracovním prostředí. Jako taková může toto prostředí ovlivňovat jak pozitivně, tak i negativně. Základní možnosti pozitivního ovlivňování pracovního prostředí logistikou jsou:  promyšlená doprava jak uvnitř, tak vně podniku takovým způsobem, aby bylo využito co nejvíce těch druhů dopravy, které nepoškozují nebo jen minimálně poškozují životní prostředí

- 63 -

Možnosti logistiky v pozitivním ovlivňování životního prostředí


       

při výběru materiálů dle možnosti preferovat ty, které jsou recyklovatelné zabezpečovat energie, zejména topení a vytápění pokud možno jinými než pevnými palivy zajišťovat, aby do půdy neprosakovaly škodlivé prvky, které se mohou při výrobě vyskytovat zajišťovat odpad, vzniklý při výrobě tak, aby byl využit a nebyl pouze skladován na skládkách dbát o celkový pořádek v závodě, protože tím jsou vytvářeny podmínky pro uchování krajiny když ne v původním, tak alespoň v částečně původním stavu důrazně zabezpečovat obalovou techniku a obaly, při přepravě dle možností využívat palety a kontejnéry dodržovat pravidla, týkající se čistoty vod, nedopustit, aby při údržbě aut, mechanizace, kontejnérů apod. docházelo k vytékání znečištěné vody a byly ohrožovány podzemní či povrchové vod a další možnosti.

Například při výrobě, zejména kovovýrobě, dřevovýrobě a při zpracování potravin vzniká poměrně značné množství odpadu. Vcelku snadná je jejich likvidace u dřevovýroby, je to totiž spalitelný odpad. Naproti tomu jsou jisté potíže u kovovýroby. Vzniká zde různý odpad (slévárenský použitý písek, ocelové piliny, tzv.“špony“, kovové piliny z barevných kovů, odpad z galvanizace, kalírny apod.). Pokud jde o kovový odpad, je povinností logistiky zajistit jeho třídění a odvoz k recyklaci, k dalšímu zpracování. U ostatního odpadu je nutné zabezpečit se proti jeho pronikání do spodních vod. Proto se zpravidla tekutý odpad likviduje ve zvláštních čistírnách a pevný odpad se odváží na skládky, které ovšem musí být vybudovány podle bezpečnostních předpisů. U odpadu vzniklého při výrobě a zpracování potravin záleží na druhu odpadu. Logistika musí zabezpečit čištění odpadních vod, ale také využití té části odpadu, která je využitelná jako krmivo, případně hnojivo, aby se dostal na místo určení a pokud jde o další, nezpracovatelný odpad, je nutné jej ukládat na pevné, hygienicky nezávadné skládky. Odpady, vzniklé při výrobě, je tedy nezbytné likvidovat. Aby k tomu došlo, je nutné vypracovat příslušné logistické plány a dodržovat je. Není vhodné, aby se čekalo, až odpad převýší možnosti likvidace – to je pak pro logistiku špatné. Prostě a jednoduše – při řešení všech logistických problémů musí mít manažer – logistik na mysli i ochranu životního prostředí. Je to sice záležitost všech zaměstnanců, ale logistika má za to nejvyšší odpovědnost.

SHRNUTÍ 



Logistika obsahuje řadu činností, které lze shrnout do následujících bloků: logistika v zásobování, ve skladování, výrobní logistika, odbytová – distribuční logistika, dopravní logistika a ochrana životního prostředí. Zvlášť je zpracován materiál o logistickém informačním systému. Logistik v zásobování vstupuje na trh jednak jako nákupčí, zásobující firmu potřebnými surovinami a materiálem a dále jako realizátor směny (prodeje)

- 64 -


    



 



    

výrobků. S nákupem jsou spojeny následující aktivity: průzkum nákupního trhu, otevření a uzavření nákupního jednání, cenová a hodnotová analýza a vedení dokumentace o nákupní činnosti. V nákupní činnosti jsou tři typy: opakované či rutinní situace, potřeby nákupů, vzniklých v důsledku změny ve výrobě a vytváření nové výrobní situace. S logistikou zásobování jsou spojeny následující úkoly: přejímka a kontrola zboží, skladování a správa skladů, vnitropodniková doprava, plánování, řízení a kontrola hmotných a informačních toků. Zásoby dělíme podle funkce na geografické, vyrovnávací, technologické a spekulativní. U velkých firem je rozsah logistických aktivit v oblasti zásobování podstatně širší. Logistika skladování se zabývá procesem skladování a řízení skladového hospodářství. Možné rozdělení skladů podle druhu je na sklady podle hodnototvorného procesu a na sklady podle stupně centralizace. Skladovací technologie se zabývá procesem skladování a vychází – co do obsahu – z typů, závislých na materiálovém toku. Jde o sklady tzv. průtokové s průběžným materiálním tokem a o sklady hlavní, s upraveným materiálovým tokem. Logistika skladování se zabývá následujícími aktivitami: vybavení skladu včetně jeho správy a řízení, stanovení rozsahu a centralizace skladu, rozhodování o vlastním či o cizím skladování, o stanovišti skladu, o úrovni zásob udržovaných na skladě, o volbě vhodných ukazatelů využitelnosti skladu, o kompetencích skladu, o stanovišti skladu a o jeho správě. Logistika skladování dále zajišťuje uskladňování a vyskladňování zboží a surovin. O všem vede přiměřenou administrativu. Výrobní logistika zabezpečuje přísun materiálu pro výrobu, vnitropodnikovou přepravu při mezi-operacích a současně i likvidaci odpadu, vzniklého při výrobě. Vychází a respektuje druhy výroby, které jsou pro firmu rozhodující (procesní, proudová, linková, zakázková). Každá z těchto výrob má svá specifika, které je nutné respektovat. Zejména ve výrobní logistice je účelné přiblížit se stadiu, které je charakterizováno jako metoda JIT (Just in Time). Zahrnuje dodávky s příslušnou kvalitou, v přesně stanovenou dobu, v souladu s požadovanými specifikami, na požadované místo a v přijatelné ceně. Odbytová logistika má za úkol docílit, aby se výrobek dostal na trh co nejdříve a aby byl prodán pokud možno za podmínek, stanovených výrobcem. Odbytová logistika má svou vnější a vnitřní stránku. Rozhodování o distribuci se podle časového rozsahu dělí na strategické, taktické a operační rozhodování. Dopravní logistika spočívá ve využívání takového způsobu dopravy materiálů a výrobků, které jsou pro podnik nejvýhodnější a současně i nejlevnější, aniž ovšem tím utrpí prestiž firmy na trhu. Z hlediska dopravy jde o vnitřní dopravu a o vnější dopravu. Dopravní logistika se opírá o následující nositele: silniční doprava, kolejová doprava, lodní doprava, letecká doprava, kombinovaná doprava a potrubní doprava. V každém nositeli dopravy jsou výhody a nevýhody; úkolem logistiky dopravy je vybrat ten druh dopravy, který je pro daný výrobek optimální a který je rovněž finančně výhodný.

- 65 -


 



Pro dopravu je důležitá i forma obalu a obalová technika. Obaly musí odpovídat předpisům Evropské unie a normám ISO. Součástí všech druhů logistiky je i ochrana životního prostředí. Spočívá v tom, že všechny aktivity jsou orientovány na zamezení jakýchkoliv škod na životním prostředí. Zvláštní skupinu v těchto aktivitách tvoří zabezpečování likvidace odpadu z výroby. Problematika logistické informační sítě je řešena ve zvláštní kapitole.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Logistické činnosti a jejich obsah“ V čem vidíte hlavní význam a činnosti v logistice při zajišťování zásobování? Vysvětlete dvojí funkci logistiky zásobování: nákupní a zásobovací funkci. Charakterizujte úkony, spojené s nákupní činností. Vymezte úkoly, které jsou spojené s logikou zásobování. Vysvětlete, v čem spočívá obsah činností logistiky skladování. Charakterizujte nejobvyklejší druhy skladů a určete, k čemu je každý u těchto skladů nejvhodnější. 7. Vymezte hlavní procesy, spojené s logistikou skladování (soustavu rozhodovacích akcí) a zdůvodněte jejich význam pro úspěšné plnění logistiky skladování. 8. Charakterizujte hlavní funkce výrobní logistiky a potíže, které jsou s jejich plněním spojeny. 9. Výrobní logistika se musí podřídit druhu výroby. Charakterizujte jednotlivé druhy výroby, jejich obsah a jaký mají vliv na plnění funkcí výrobní logistiky. 10. Vysvětlete, co zahrnuje výrobní filozofie JIT (Just in Time). 11. Jaké je poslání odbytové logistiky a její vztah k distribuci?. 12. Charakterizujte typy rozhodování podle jednotlivých článků u výrobce, velkoprodejce a maloprodejce. 13. Jaké jsou rozdíly mezi vnitřní a operační dopravní logistikou? 14. Posuďte jednotlivé druhy – nositele dopravy a zhodnoťte jejich výhody a nevýhody. 15. Uveďte, jaké jsou systémové směry obalové techniky, jejich výhody a nevýhody. 1. 2. 3. 4. 5. 6.

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ logistika zásobování cenová a hodnotová analýza logistika skladování fáze skladovacího procesu typy skladů – regály, podlažní skladování výrobní logistika procesní výroba proudová výroba linková výroba zakázková výroba exkluzivní výroba odbytová logistika

- 66 -


aktivity odbytové logistiky dopravní logistika nositelé dopravní logistiky prostředky vnitropodnikové dopravy ochrana životního prostředí.

- 67 -

Ekonomika logistiky

„Ekonomičnost je umění, jak udělat z života co nejvíce.“ G.B. Shaw

7 EKONOMIKA LOGISTIKY Po prostudování této kapitoly byste měli umět:  vysvětlit hlavní způsoby zjišťování efektivity ekonomiky logistiky  charakterizovat controlling v logistice a jeho význam  vymezit hlavní aktivity, vedoucí k efektivní činnosti v logistice. V předchozích kapitolách se vícekrát hovořilo o tom, že logistické aktivity a jednotlivé části logistiky mají být realizovány tak, aby bylo dosaženo co největší efektivity. Jinými slovy – realizovat činnosti tak, aby s co nejmenším úsilím bylo dosaženo maximálního úspěchu při minimálních nákladech. Je to konec konců alfa i omega každého podnikání. Není proto nic divného, že to platí i pro logistiku. Smyslem této kapitoly je ukázat na několik možností, jak skutečně získat přehled o tom, zda logistická činnost je či není přiměřeně efektivní. Je nutné upozornit na jedno. Jsou jedinci – zejména mezi drobnými podnikateli – kteří se domnívají, že to není třeba, že tyto náklady nejsou nijak ohromující, aby ovlivňovaly zisk. Není to pravda. Logistika vyžaduje určité náklady, jde pouze o to, zda jsou či nejsou rozumně vynakládány. Logistice je třeba dát tolik, kolik potřebuje. Ale na logistikovi záleží, zda jsou uvedené náklady dostačující a zda jsou dobře využity. I naši předkové měli pořekadlo: „Za málo peněz málo muziky“. A to má platnost dodnes.

7.1 LOGISTICKÉ NÁKLADY Logistické náklady

Již jsme vícekrát uvedli, že logistika musí plnit své funkce tak, aby její činnosti byly maximálně efektivní a aby zatěžovaly co nejméně podnikovou režii a pozitivně ovlivňovaly cenovou politiku firmy. Logistické činnosti něco stojí a nebývají to často malé částky. Vedle potřebných investic a částek na nákup materiálu jsou zde i určité provozní náklady. Pokud jde o investice, jde o ekonomické zajištění nákupu zařízení a náklady na přípravu a realizaci nových zabezpečovacích projektů. Náklady na nákup materiálu jsou neoddiskutovatelné. Provozní náklady se skládají z fixních položek, tj. úroků z investic, odpisů hmotného a nehmotného investičního majetku, dále z nákladů na dozor, pojištění a nájemného.

- 68 -

Ekonomika logistiky

Dále jde o proměnné položky, jako je zařízení, energie, mzdy, údržba, nákup náhradních dílů apod. V těchto částech, v těchto položkách je lidská práce, určité úsilí, energie, znalosti a dovednosti, vložené do logistických činností. Jde o to, aby i tato činnost byla úspěšná, netrpěla polovičatostí či chaosem, aby prostě byla efektivní. Wilfredo Pareto, ekonom a sociolog, žijící v 19. století zjistil, že 20 % populace vlastní 80 % majetku. Tato okolnost se ověřila a má zatím platnost. Pareto i další pak zkoumali další oblasti život a zjistili, že: 20 % klientů nebo služeb znamená 80 % obratu 20 % klientů jsou autory 80 % stížnosti na špatné služby 20 % pracovníků udělá 80 % práce 20 % chyb způsobí 80 % zmetků 20 % novin obsahuje 80 % informací 20 % času stráveného na poradě ovlivní 80 % usnesení 20 % vašich priorit má za následek 80 % vaší ziskové produktivity. Paretovo pravidlo je orientováno jak na výrobní sektor, tak na sektor služeb. A jednou z nejvíce ignorovaných a přitom nejužitečnějších pouček Pareta je, že 20 % úsilí produkuje 80 % efektu. Není zapotřebí pracovat tvrději, ale pracovat chytřeji. Známý teoretik organizace a řízení, Peter Drucker, americký ekonom rakouského původu dodává: Výsledky jsou způsobeny děláním správné věci, nikoliv děláním věcí správně! Dělat správné věci – o to jde! Při zkoumání celkových logistických nákladů – samozřejmě se zřetelem ke konkrétním podmínkám - lze provádět propočty z různých hledisek. V zásadě se vychází ze tří následujících hledisek:  hledisko podle druhu nákladů  hledisko podle logistických systémů (resp. subsystémů, pokud chápeme logistiku jako jeden systém s řadou subsystémů).  hledisko spojené s realizací logistických aktivit. Podle druhu nákladů lze zkoumat následující položky:  mzdové náklady pracovníků skladů a ostatního logistického personálu  ostatní osobní náklady  běžné odvody, které provádí zaměstnavatel (daně, sociální a zdravotní pojištění)  materiálové náklady na pohonné hmoty, obaly, drobné investice a na energie  odpisy logistického hmotného investičního majetku  přepravné  výkony spojů  ostatní materiálové a finanční náklady. Pokud jde o hledisko podle činnosti v jednotlivých systémech, resp. subsystémech, sledují se náklady za:

- 69 -

Hlediska propočtu logistických nákladů

Ekonomika logistiky

        

dopravu (závodní i veřejnou), tj. mzdy řidičů a pracovníků obsluhy, náklady na opravu a údržbu dopravních prostředků, odpisy logistických prostředků, garážování, dopravné, pohonné hmoty apod. řízení zásob, tj. především mzdy pracovníků, kteří tyto plány připravují a realizují, dále pak náklady na kancelářskou techniku manipulaci s materiálem, tj. jednak mzdy obsluhujícího personálu, dále náklady na dopravní prostředky a na jejich údržbu obalové hospodářství, tj. náklady na obaly nejrůznějšího druhu a náklady na mzdy dělníkům služby zákazníkům – podle druhu služeb; všechny vyžadují náklady, ale je nutné vzít v úvahu případné krytí nákladů na služby, které si zákazníci hradí sami zpracování dat, tj. náklady s tím spojené, jako je získání informací, náklady za využití výpočetní techniky, její údržba apod. pořízení zásob, tj. cena zásob, poplatky, které vznikají při nákupu, ale i určitou amortizaci nákladů za skladování pronájem a propůjčování logistických prostředků, pokud toto existuje: na jedné straně jde o vlastní výdaje a na druhé straně případné příjmy, pokud dochází k pronájmu při úhradě za použití vlastních logistických prostředků jiným subjektům distribuční systém, tj. náklady spojené s distribucí.

Dále je účelné zjišťovat a propočítávat náklady, které jsou spojené s realizací logistických aktivit. To je vhodné tehdy, když nevyužijete možnosti sledovat náklady za činnosti v logistických systémech, resp. subsystémech, jak je uvedeno výše. Podle Grose jde především o náklady, spojené s realizací logistických činností, tj.:  skladovací náklady, tj. provozní náklady skladů podnikatele, nájemné za pronajaté sklady  náklady na dopravu (ve stejném rozsahu, jak je uvedeno v předchozí části)  náklady na provoz informačního systému, tj. poplatky za veřejné služby, služby komunikační sítě, určitý podíl u provozních nákladů podnikového informačního systému  náklady na činnost odborných útvarů, které řídí tok zboží, tj. nákup, prodej, logistika spojená se zásobováním, plánováním a řízením  celkové náklady pro nákup pro výrobu  náklady na odborná školení  administrativní náklady. Do této skupiny nákladů lze dále zahrnout i náklady spojené s vázáním kapitálových prostředků v zásobách. Kapitálové prostředky logistiky se skládají ze skladovacích kapacit, přepravních prostředků, výpočetní a komunikační techniky, obchodní sítě, programů pro řízení materiálových toků a sledování jejich hodnotové stránky, dále ze zásob surovin a paliv, dílů a komponentů, obalů a hotových výrobků a konečně z pohledávek, které má podnik u zákazníků. A konečně jsou to finanční logistické náklady, tj. pojistné, úroky z úvěrů a dále ztráty, které souvisejí s realizací logistických činností (skladovací ztráty, ztráty z odcizení, poškození zboží při dopravě apod.).

- 70 -

Ekonomika logistiky

Uvedené dvě položky, tj. kapitálové prostředky a finanční logistické náklady jsou v podstatě zpravidla položky příjmové. Ovšem ztráty, související s logistickou činností mají výdajový charakter. Jedná se o ztráty, vzniklé z nejrůznějších důvodů. Např. firma zjistila, že se jí z skladu ztrácí hotové výrobky, určené k distribuci.V tomto případě není možné uplatnit pojistné, jde o trestný čin, který vyšetřuje policie. Pachatel krádeží byl zjištěn a odsouzen, mimo jiné i k náhradě vzniklé škody. Ta však přesahuje jeho možnosti a lze předpokládat, že splácení potrvá několik desítek let. Firma sice s touto částkou uvažuje, ale vzniklou škodu zanese do svých ztrát, protože v podstatě není vymahatelná. Nebo jeden z odběratelů vstoupil do platební neschopnosti a jeho firma vyhlásila konkurz. Po soupisu konkurzní podstaty byly nejprve uhrazeny nároky státu, následně se zjistilo, že věřitelské pohledávky budou uspokojeny jen ze 30 %. Znamená to, že firma je nucena zanést do těchto ztrát 70 % pohledávky, která je nenávratně ztracena.

7.2 CONTROLLING V LOGISTICE Controlling v logistice má obdobné poslání jako controlling v jiných oblastech: je pomocníkem, kontrolorem a ukazatelem k odstraňování nedostatků. Proto tedy věnujeme společně i této problematice trochu pozornosti. Controlling v logistice zajišťuje soustavnou kontrolu hospodárnosti logistických procesů v podniku prostřednictvím porovnávání plánu s realitou logistických výkonů a nákladů a dále pořizování informací pro logistické rozhodování. Stručně řečeno, metodika provádění controllingu je založena na postupné realizaci šesti kroků: 1. krok spočívá ve stanovení cílů, zadání a vymezení operativních realistických a kvantifikovatelných cílů se zřetelem na obsah cílů, jejich rozsah a časový horizont. 2. krok spočívá ve zjištění skutečného stavu jednotlivých prvků logistického systému včetně určení měřících bodů a způsobu měření. 3. krok je v analýze vzniklých odchylek a ve zjišťování příčin těchto odchylek 4. krok je zpracování plánovaných opatření se zřetelem ke stanovení cílů, cest a rozdělení odpovědnosti za jejich provedení 5. krok - tvorba nových plánovacích hodnot spolu se stanovením pevných cílů pro tyto nové hodnoty. 6. krok – výkaz výsledků pro logistický management se zřetelem na stanovení času, stupně detailizace a formu znázornění. Controlling provádí speciálně připravený pracovník, případně tým, který je k tomuto účelu sestaven „ad hoc“ anebo se controllingem soustavně zabývá. V činnosti controllingu je zapotřebí vidět jeho pomocnou stránku, nikoliv stránku represivní, jak to často bývá. I pracovníci, kteří provádějí controlling, mají vystupovat jako spolupracovníci a v žádném případě ne jako soudci, spasitelé anebo mstitelé.

- 71 -

Controlling v logistice

Ekonomika logistiky

Není zřejmě nutné zdůrazňovat, že logistik si nemůže sám sobě realizovat controlling, že však k němu musí poskytnout co nejširší možné podklady. A zřejmě není nutné též zdůrazňovat, že osoba nebo tým, provádějící controlling, musí mít alespoň základní znalosti z problematiky logistiky.

7.3 FAKTORY ÚSPĚŠNOSTI LOGISTIKY Úspěšnost logistiky se odráží především v ekonomické sféře. Logistika je úspěšná tehdy, jestliže úplně zajišťuje výrobu a distribuci a spotřebovává k tomu jen takové množství prostředků, které jsou pro tuto činnost nezbytné. Z tohoto důvodu jsou v této subkapitole zahrnuty i názory, týkající se úspěšnosti logistiky. Deset faktorů úspěšnosti ve vztahu k logistice

Podle National Association of Accountans Council of Logistics Management bylo vytipováno deset faktorů úspěšnosti podniků s vynikající logistikou. Jsou to: 1. Všechny aspekty logistické činnosti mají být přímo propojeny se strategickým podnikovým plánováním. 2. Všechny logistické funkce mají být organizovány komplexně jako jeden celek. 3. Úspěšné logistické útvary využívají informační a komunikační techniky. 4. Personální politika, přizpůsobená logistice je předpokladem vynikajících logistických výkonů. 5. Podniky mají udržovat úzké partnerství s ostatními účastníky logistického řetězce. 6. Podniky mají vypracovat a zavést účinný systém informačních indikátorů jako měřítko logistické efektivnosti. 7. Podniky, které dosahují optimálního stupně poskytovaných služeb zlepšují svojí rentabilitu. 8. Pozornost věnovaná detailům může také přinést vysoké úspory. 9. Úspěšné logistické systémy konsolidují objem přepravy, stavy zásob apod. s cílem dosáhnout efektivity operativní a finanční degrese (tj. pokles, klesání, v ekonomii stanovení daňových sazeb tak, že na vyšší základ je uvalena nižší sazba) 10. Podniky musí své logistické úkony měřit a na výsledky reagovat prostřednictvím dynamického kontinuálního procesu. K dispozici jsou dále dva velmi podobné názory na zabezpečení účinnosti logistického procesu: německého odborníka G. Schulteho a našeho odborníka P. Pernici z VŠE Praha:

- 72 -

Ekonomika logistiky

Schulte 1. Propojení logistiky s podnikovou strategií 2. Komplexní systémová organizace 3. Komplexní využívání informací a informačních systémů 4. Zdůraznění lidských zdrojů 5. Vytváření strategických aliancí 6. Zaostření na finanční výsledky 7. Stanovení optimální úrovně služeb 8. Pozornost věnovaná detailům 9. Sdružování logistických veličin 10. Aktivní controlling

Pernica 3. Propojte logistiku se strategií 2. Integrujte logistický systém 5. Vytvořte logistický informační systém 10. Vyškolte personál 6. Vstupujte do strategických společenství 9. Sledujte finanční vztahy 1. Zaměřit se na zákazníky 7. Kvantifikujte, měřte, počítejte 4. Zpružněte logistické řetězce 8. Aplikujte logistický controlling

tabulka 7: Faktory úspěšnosti logistiky podle G. Schulteho a P. Pernici

Je zřejmé, že G. Schulte vychází plně ze studie, kterou jsme citovali výše. Náš odborník P. Pernica vychází sice rovněž z uvedené studie a z jejího zestručnění do hesel G. Schultem, jde však dál, uvádí vše do řady doporučení, co je vhodné dělat, aby logistická činnost v podniku byla efektivní.

SHRNUTÍ 

 

  



Má-li přinášet logistika podniku očekávaný efekt, musí plnit především všechny svoje funkce, ale současně musí být i ekonomicky efektivní. Náklady na logistiku se promítají do podnikové režie a tím ovlivňují i cenovou politiku podniku. Logistické náklady se skládají z položek na investiční náklady, zajištění nákupu materiálu a z provozních nákladů. Provozní náklady jsou tvořeny fixními položkami, jako jsou úroky z investic, odpisy hmotného i nehmotného investičního majetku, náklady na dozor, pojištění, nájemné a následně z proměnných položek, tj. zařízení, energie, mzdy, údržba, nákup náhradních dílů apod. Pro posouzení efektivnosti je určitým vodítkem Paretovo pravidlo 20 : 80, jehož podstatou je téze, že 20 % úsilí produkuje 80 % efektu: znamená to – podle Druckera – že rozhodující je dělat správné věci. Výpočet nákladů lze provádět nejrůznějšími způsoby. Vcelku nejběžnější je postup podle tří hledisek: druhu nákladů, podle nákladů na logistické subsystémy a podle nákladů, spojených s realizací logistických aktivit.. Podle druhu nákladů lze sledovat následující položky: mzdové náklady, ostatní osobní náklady, běžné odvody, které provádí zaměstnavatel, materiálové náklady na pohonné hmoty, obaly, drobné investice a energie, odpisy logistického hmotného investičního majetku, přepravné, výkony spojů a ostatní materiálové a finanční náklady. Z hlediska jednotlivých subsystémů resp. systémů lze sledovat náklady za dopravu, řízení zásob, manipulaci s materiálem, obalové hospodářství, služby zákazníkům, zpracování dat, pořízení zásob, pronájem a propůjčování

- 73 -

Ekonomika logistiky









logistických prostředků, náklady na distribuci a další náklady, spojené s realizací logistických aktivit. Náklady spojené s realizací aktivit jsou zpravidla členěny na skladovací náklady, náklady na dopravu, náklady na provoz informačního systému, náklady na činnost jednotlivých útvarů, řídících tok zboží, celkové náklady pro nákup pro výrobu, náklady na odborná školení a náklady na administrativu. Dále jsou to náklady spojené s vázáním kapitálových prostředků v zásobách, finanční logistické náklady a ztráty, související s realizací logistických činností. V logistice – stejně jako v jiných oborech činnosti ve firmách – je důležitým pomocníkem controlling, zajišťující soustavnou kontrolu hospodárnosti logistických procesů v podniku prostřednictvím porovnávání plánu s realizací logistických nákladů a v prohlubování informací pro logistické rozhodování. Controlling provádí buď zvlášť k tomu vyškolený jednotlivec nebo tým. Setkáváme se s týmy, sestavenými „ad hoc“ anebo se stálými týmy, které jsou určeny k této činnosti. V každém případě musí mít subjekt, provádějící controlling, základní znalosti logistiky. Existují různá doporučení, formulující faktory, podmiňující úspěšnosti firmy a různé zásady: všechny vycházejí z jednoho základu: podnik musí respektovat zásady logistiky, logistika musí plnit své funkce a být maximální efektivní.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Ekonomika logistiky“ 1. Z jakých položek se skládají náklady na logistiku? 2. Zvažte a zdůvodněte promítnutí Paretova pravidla do logistické činnosti. 3. Formulujte dvě základní hlediska sledování logistických nákladů a vymezte jejich obsah. 4. Jaké jsou úkoly controllingu v logistice? Popište základní cesty jeho provádění. 5. Vysvětlete a zdůvodněte deset zásad, které by měl podnik prosazovat, aby zajistil úspěšný logistický proces.

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ logistické náklady logistické investice provozní náklady Paretovo pravidlo náklady podle druhu činností náklady podle jednotlivých subsystémů náklady spojené s realizací logistických činností kapitálové prostředky logistiky ztráty související s logistickou činností controlling v logistice faktory úspěšnosti podniku v logistice.

- 74 -

Informace, informovanost a informační systém

„Organizace je velké slovo, jemuž náleží budoucnost.“ Christian Morgenstern

8 INFORMACE, INFORMOVANOST A INFORMAČNÍ SYSTÉM Po prostudování této kapitoly byste měli:  umět vysvětlit rozdíl mezi informací, informovaností a zdroji informací a informovanosti  stručně charakterizovat podstatu informačního systému v logistice  umět vysvětlit a zdůvodnit obsah rozhodovacích prvků v logistice se zřetelem na východiska v informovanosti. V této kapitole se budeme informativně zabývat čtyřmi problémy:  co je to informace  co je to informovanost  informační systém  možný způsob organizace informovanosti při logistických činnostech.

8.1 INFORMACE Původní obsah slova „informace“ je poněkud rozdílný oproti významu, který mu dáváme dnes. Název vznikl z latinského „informare“, což znamená vytvářet veřejné mínění. Tím, že někomu sdělujeme něco nového, snad můžeme zčásti vytvářet veřejné mínění. Ale opravdu jen zčásti. Vytváření veřejného mínění je rozsáhlejší proces, jehož pouze menší část stojí na informaci. Dnešní pojetí pojmu „informace“ je výrazně hutnější. V Diderotově Všeobecné encyklopedii, 3. díl, na str. 350 čteme: „Informace je sdělení, zpráva, obsah procesu lidské komunikace, odevzdávání a přijímání oznámení, jejich přenos osobním kontaktem, zvukem signálem a prostředky masové komunikace. Je to jazykový projev vybudovaný na principu informačního slohového postupu, ve kterém se co nejobjektivněji, věcně a dokumentaristicky konstatují určitá fakta…“ Velký sociologický slovník, 1. díl, na str. 428 uvádí: „Informace (z lat.informare= utvářet mínění) - obecně jakékoliv sdělení, zpráva či údaj, v odborné terminologii kvantifikovatelná veličina vyjadřující míru entropie systému a její změny, kvalitu přenosu…“ (entropie = jinak fyzikální a chemický pojem, v kybernetice míra neurčitosti při přenosu zprávy, k níž dochází snížením rozlišitelnosti prvků zprávy). Takže – jde o přenos a předávání určitých zpráv, problém komunikace a možnosti přenosu těchto zpráv různými způsoby. Výraznou roli hraje především jazyková stránka (i když nelze nijak podceňovat např. informace, podávané obrazem – pro některé lidí jsou mnohem pochopitelnější).

- 75 -

Informace a jejich obsah


Chceme ovšem zdůraznit, že jazyková stránka je rozhodující pro zpracování informace u člověka. Informace např. z družice či jiného vesmírného umělého či přirozeného tělesa není založena na jazyku, ale jde také o informaci. Způsob předávání určitého faktu člověk překóduje, dešifruje a převádí do lidského jazyka. Rovněž chování a některé zvuky různých zvířat jsou pro člověka určitým signálem jisté skutečnosti, kterou pochopí až po dešifraci do jazyka. A tak bychom mohli dále shledávat rozdíly v podávání informací třeba zbarvením (např. v chemii), v chování rostlin apod. Prostě – když hovoříme o informaci v bezprostředním spojení s jazykem, máme na mysli především jazykový prvek komunikace.

8.2 INFORMOVANOST V předchozí kapitole byl objasněn pojem „informace“. Nyní se seznámíte s pojmem „informovanost“. Informovanost a její obsah

Lze říci, že je to určité množství informací, které, pokud jsou danému subjektu k dispozici, znamenají pro něj určitý stupeň znalosti (informovanosti) o jistém jevu či problematice, o které byly informace podávány. Je to pravda, ale pouze zčásti. Na stupeň informovanosti má totiž vliv především jak rozsah, tak také kvalita informací. Velký sociologický slovník, 1. díl na str. 429 uvádí: „Informovanost je množství informací, kterými jedinec či skupina disponují a které mohou aktivně šířit. Je úzce vázána na pojem „kompetence“. Je objektivně determinována dostupností informací, jejich pravdivostí, úplností apod., subjektivně vzdělaností, intelektuálními i mentálními předpoklady jedince. Reálná informovanost nemusí být v souladu s pocitem informovanosti jedince či skupiny. Náplň informovanosti nemusí obsahovat jen pravdivé informace, ale může zahrnovat i různé zkreslené údaje, hypotézy, neadekvátní představy. Ovšem v užším slova smyslu se za informovanost pokládá jen suma prověřených, skutečnosti odpovídajících informací; za informovaného jedince člověk, který disponuje právě tímto druhem informací, resp. má přístup k jejich zdrojům.“ Vyjdeme z tohoto vymezení informovanosti a na tomto základě můžeme konstatovat následující fakta:  informovanost je určité množství informací, kterými disponuje jedinec nebo určitá skupina  rozsah informovanosti je determinován jejich kvalitou a kvalitou přijímatele informací  informovanost nemusí být vždy založena na pravdě, ale může být i zkreslena různými okolnostmi (zdůrazňujeme, že tyto okolnosti mohou být i záměrně zkreslovány – viz známé goebelsovské „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ či řada informací u nás za totalitního systému o situaci ve světě)  reálná informovanost se opírá o sumu pravdivých informací  za informovaného lze považovat člověka, který disponuje souborem reálných informací.

- 76 -


8.3 INFORMAČNÍ SYSTÉM Na několika místech této studijní opory jsme se zmiňovali o nutnosti získávání a zpracování informací, o tom, že logistika potřebuje vlastní komunikační systém. Pokud se hovoří o „vlastním“ systému, nelze to brát jako nutnost vytváření a existence samostatného komunikačního systému, izolovaného od podnikového informačního systému a sloužícího pouze logistice. Naopak – logistický informační systém je ve své podstatě subsystémem podnikového informačního systému, čerpá z něj a navíc předává do něj ty informace, které mají širší dosah než je pouze zabezpečení logistické činnosti. Při jiné příležitosti jsme uvedli, že logistika je jako celek systémem, případně – z jiného pohledu - že logistika je tvořena řadou systémů (viz předchozí kapitoly). Je to souhrn vzájemně propojených organizačních rolí, kterým náležejí jednotlivé logistické problémy k řešení. Máme tedy co do činění s určitými funkcemi informačních vazeb. Tato vazby mají určitý obsah a současně i funkce:  umožňují sdělovat pracovníkům v logistice obsah jejich funkcí a druh a rozsah sankcí, které jsou při neplnění těchto rolí určeny  zajišťují vedení jednotlivých logistických útvarů k získávání a uchovávání informací, které vznikají uvnitř i vně těchto útvarů a umožňují tak měnit obsah organizačních rolí i případných sankcí  slouží k systému předávání informací, které mají za úkol formovat postoje účastníků vůči jejich funkcím  umožňuje předávat informace, které ve vědomí pracovníků zvyšují jejich kvalifikaci  zajišťuje přenos běžných informací, potřebných pro správné provádění úkolů logistického charakteru  stanoví nástroje regulování toku sankcí a prostředků určených pro jednotlivé role a plnící je osoby. K výše uvedenému dodáváme, že je to nezbytnou součástí procesu řízení jsou i sankce. Jsou vymezeny role a ty pracovníci plní nebo také neplní. Pokud se plní, je za jejich plnění potřebná a patřičná odměna. Pokud se neplní, musí nutně následovat sankce. A pracovníci musí být seznámeni jak se způsobem a rozsahem odměny, tak s případnými sankcemi, které jsou určeny při neplnění stanovených rolí. Paul B. Malone III. ve své skvělé příručce „Mějte je rádi a veďte je“ na str. 143 a dále, mj. uvádí: „Disciplina, zachovávání určitých pravidel chování, jsou pro úspěch jakékoliv organizace nebytné. Alternativou je chaos. Odpovědností vedoucího je a) tato pravidla stanovit a b) dbát na to, aby se dodržovala. … Pravidla by měla lidem říci a) co mají dělat i b) co dělat nemají… Tento zákoník by měl být povinně dodržován. Každé zjištění porušení „zákoníku“ zasluhuje postih, i kdyby to byla jen neformální poznámka…důsledně uplatňujte „progresivní tresty“ za opakované přestupky. Zajistěte, aby trest odpovídal „zločinu“. Buďte připraveni zmírnit nebo zpřísnit svou důslednost trochou humánního úsudku a buďte si vědomi, že žádní dva lidé nejsou stejní.“

- 77 -

Informační systém


V této skvělé příručce je mnohem více „moudra“, než jsme výše uvedli. Přitom problematice sankcí a informovanosti se její autor věnuje ve značném rozsahu. K předávání informace-ve smyslu komunikace, musí být přinejmenším dva subjekty:  předávající , tj. ten, který má informaci k dispozici a předává ji dále  příjemce informace, tj. subjekt, který informaci přebírá, hodnotí a případně i využívá. Sestavy informačních toků a vazeb

Tento proces vytváří tzv. informační vazbu. Mezi oběma subjekty ovšem může vzniknout určitý tzv. šum, který způsobuje, že od jistého místa nepřichází kompletní informace, je zdeformována, zkomolena apod. Tento šum může vzniknout jak při přímém předávání informací („z očí do očí“) neporozuměním nebo neúplným předáním, tak při využití určitého prostředku při předávání - např. telefonu apod. Podle směru průběhu informací se v logistice (a nejen v logistice) rozlišují dva základní typy spojení:  vertikální, tj. pohyb rozhodnutí, direktiv, informací z rozhodovacího procesu k realizátorovi a pohyb informací v podobě hlášení od realizátora do rozhodovacího centra (jinak řečeno: předávání „shora dolů a naopak“)  horizontální, tj. předávání informací mezi jednotlivci a útvary na stejné úrovni. Někteří autoři uvádějí i další typ spojení a sice směr diagonální, kdy nadřízený nebo podřízený získává určité informace diagonálním způsobem, tj. mimo útvar, ve kterém působí. Tento směr bývá často zdrojem různých šeptand a „zaručených“ pozitivních i negativních zpráv a měl by být potírán. Spojovací toky, tj. sestavy komunikačních a tím informačních vazeb jsou nejčastější:  jednoduché, tj. přímá jednosměrná sestava  kruhové, tj. sestava, která umožňuje styk se všem účastníky informačního toku  hvězdicovité, tj. sestava, která je považována za nejvýhodnější ke koordinování činnosti jednotlivců i skupiny  svazková, tj. sestava, která upevňuje postavení vedoucích a odděluje nejvýše stojícího vedoucího od realizátorů. Podrobněji je uvedené znázorněno na schématu č. 9

- 78 -


Schéma 9: Typy komunikačních vazeb k předávání informací

Čím je větší organizace, tím pochopitelně má hustější a rozsáhlejší komunikační a informační síť. Aby bylo docíleno větší intenzity působení informací, je nutné buď zvýšit rychlost přenášení informací nebo zapojit do informačního systému více lidí. Někdy jsou kombinovány oba způsoby. V průběhu toku informací lze rozlišovat následující prvky:  „vznikání problému“, tj. vytváření nutnosti získat potřebné informace  rozdělení problémů na dílčí problémy, což umožňuje i určitou dělbu informací dle rozsahu a významu  uvádění zdroje informací, což jednak umožňuje verifikaci informací a dále jejich částečné doplňování  vytvoření databanky, do které jsou tyto informace ukládány. Informační soustava musí v organizaci racionálně sloužit. Nesmí být informacemi přesycená, ale také nesmí být neúplná. Navíc musí být soustavně oživována, aktualizována tj. doplňována novými informacemi a oproštěna od již prošlých a nic podstatného neudávajících „starých“ informací. Nicméně při „očišťování“ informační soustavy od nepotřebných informací je nutné pečlivě zvažovat, kterou informaci vyřadit a kterou ne. Může se totiž stát, že některé zastaralé informace mají statistický charakter či jiný obsah, který je možné v budoucnu upotřebit např. ke srovnávání. Po informační soustavě požadujeme:  účelnost, tj. její uzpůsobení v takovém směru, aby sloužila svému účelu a podávala takové informace, které jsou pro činnost uživatele nezbytné

- 79 -

Požadavky na informační soustavu




  Požadavky na obsah logistického informačního systému

hospodárnost, což znamená, aby její provoz byl hospodárný, tj. aby neposkytoval příliš informací, které by nebylo možné využít, nebo aby tyto informace nebyly příliš podrobné a aby náklady k jejich získání nebyly vyšší než dosažený efekt pružnost, tj. soustava je pružná tehdy, je-li schopná se rychle přizpůsobit měnícím se podmínkám provozní výkonnost, tj. především soustavné zajištění toku informací a podávání pravdivých informací; navíc musí tato soustava fungovat spolehlivě.

Pokud jde o informační systém pro logistiku, tj. informační logistický systém, měl by zajišťovat evidenci a informace o následujících činnostech:  finanční účetnictví, závazky, pohledávky, platební styk  konstrukční a technologická příprava výroby  řízení zásob a skladová evidence  nákup a odbyt  majetková evidence  personální a mzdová agenda  krátkodobé plánování výroby  řízení vytížení kapacit zdrojů  přímé dodávky pro výrobu  předběžná operativní kalkulace nákladů. Vazby informační logistické soustavy jsou znázorněny na schématu č. 10.

Schéma 10: Možná struktura logistické informační soustavy

V České republice je možné získat logistický informační systém v podobě minimálně 18 programů, z nichž některé jsou kompletní a jiné zajišťují jen dílčí operace. Samozřejmě není možné vnucovat komukoliv svůj názor. Je však možné zpracovat z hlediska organizace logistické činnosti jejich návaznost a na ni si nechat zpracovat vlastní program. Návrh takového uspořádání je na schématu č. 11.

- 80 -


Schéma 11: Možný způsob organizace logistických činností a jejich začlenění do informační soustavy.

8.4 ORGANIZACE LOGISTICKÝCH ČINNOSTÍ V předchozí subkapitole jsme doporučovali zpracovat určité schéma logistických činností s tím, že na toto schéma bude možné nechat zpracovat program informační logistické soustavy. Tato subkapitola je poněkud vzdálena problému informační soustavy, nicméně je zařazena proto, aby, pokud by došlo ke zpracování výše navrhovaného schématu jako podkladu pro tvorbu programu pro informační logistickou soustavu, byla určitým vodítkem jak na to. Organizace logistických činností vychází z rozhodovacího procesu, který je samozřejmě závislý – pokud jde o kvalitu – na množství informací, které má k dispozici. Tento rozhodovací proces v logistice (ale i v jiných odbornostech ) obsahuje tyto fáze:  vymezení problému  shromáždění informací  zjištění variantních řešení  porovnání a zhodnocení variant  volba optimální varianty – formulace rozhodnutí  příprava realizace  realizace  kontrola plnění a odchylek. Na tomto základě je možné sestavit určité schéma logistických činností (příklad je na schématu č. 11), na které naváže tvorba programu informační soustavy.

- 81 -

Organizace logistických činností


Pokud se zabýváme subsystémy, když se vrátíme k návrhu schématu č. 11, vidíme, že odpovídají jednotlivým funkcím řízení (a o to nám v logistice se zřetelem na přísun informací jde). První je skupina plánování. V ní figurují subsystémy: + tvorba prognóz a programů rozvoje + dlouhodobé a střednědobé plánování + roční provádění plánování. Další skupinou je „usměrňování“. V něm jsou zahrnuty následující subsystémy: + zásobování a hospodaření s materiálem + usměrňování toku materiálu podle požadavků výroby + hospodaření se základními prostředky + prodej hotových výrobků včetně jejich dopravy do distribučních kanálů + hospodaření na úseku personalistiky a mezd. Ve skupině „kontrola“ jsou subsystémy: + finanční účetnictví + účetnictví a výkaznictví, zaměřené na logistické úkony + analýzy logistických činností z hlediska jejich ekonomické efektivity.

SHRNUTÍ    

  

Informace je sdělení, které je obsahem lidské komunikace. Přenáší se určitým kontaktem osobním nebo přes prostředníka. Informace má co nejobjektivněji dokumentovat určitá fakta. Mezi předávajícím informace a jejím příjemcem existuje informační vazba. Podle směru této informace máme spojení vertikální a horizontální, méně žádoucí je diagonální. Spojovací toky jsou nejčastěji jednoduché, kruhové, hvězdicovité a svazkové. Za optimální je považován hvězdicovitý informační tok. Informovanost spočívá v souboru informací, který má k dispozici jedinec nebo skupina a který je schopen jej předávat dále a využívat. Rozsah informovanosti je determinován jak kvalitou informací, tak kvalitou příjemce informací. Informovanost může být i neúplná, zkreslující až falešná, ovšem za reálnou považujeme ten druh informovanosti, který se opírá o pravdivé informace. Informační logistický systém je součástí podnikového informačního systému, je ovšem orientován na potřeby logistiky. Musí být účelný, hospodárný, pružný a musí mít potřebnou provozní výkonnost. Informační logistický systém je možné zpracovat na základě schématu logistických činností a jejich vazeb anebo zakoupit; v České republice je minimálně 18 programů tohoto druhu. O informační logistický systém se opírá i rozhodovací proces, který je tím kvalitnější, čím je reálnější informační systém a čím více kvalitních informací podává.

- 82 -


Otázky ke cvičení pro kapitolu "Informace, informovanost a informační systém" 1. 2. 3. 4. 5.

Vysvětlete, co je to informace. Jaké jsou zásady, o které se opírá reálná informovanost? Jaký význam má logistický informační systém, jeho obsah a specifiky? Jaké jsou cesty předávání informací a jaká mohou při tom vzniknout rizika? Které subsystémy logistika využívá s ohledem na jednotlivé funkce řízení?

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ informace informovanost informační systém vertikální typ spojení horizontální typ spojení informační vazba

- 83 -

Některé logistické techniky

„Vědění musíme nabývat buď tím, že se mu naučíme od někoho jiného, nebo že sami nalezneme, co jsme nevěděli.“ Archytas

9 NĚKTERÉ LOGISTICKÉ TECHNIKY Po prostudování této kapitoly byste měli:  být seznámeni s některými logistickými technikami  umět využít některé logistické techniky v praxi. Techniky v teorii řízení a v managementu chápeme jako systematické a analytické metody používané manažery při přijímání rozhodnutí, zlepšování výkonnosti a efektivnosti a zejména při plánování a kontrole. Jde o zvýšení efektivní činnosti při jednání s lidmi a při práci s lidskými zdroji. Pokud jde o logistické techniky, jsou dílem aplikací některých manažerských technik na problematiku logistiky a dílem ty techniky, které jsou specifické pro logistiku. Zaměstnanci logistického útvaru se v podstatě člení na tři skupiny:  vrcholový management v oblasti logistiky  manažeři  dělníci - ty by bylo možné dále členit na kvalifikované a nekvalifikované. Toto členění je pouze u velkých podniků, kde jsou velké logistické útvary. U středních a malých podnikatelů je počet personálu omezen a také jednotlivé funkce jsou spojeny, takže jde spíše o vedoucího, manažera a dělníky nebo o manažera a dělníky. Z tohoto hlediska můžeme tedy techniky rozdělit na dvě velké skupiny, které se ovšem často překrývají:  manažerské techniky  logistické techniky.

9.1 MANAŽERSKÉ TECHNIKY Manažerské techniky v logistice

Manažerské techniky jsou využívány manažery na příslušných stupních řízení. Až na ojedinělé techniky je zde nebudeme rozebírat, protože se studenti s nimi seznamují ve zvláštním předmětu. Jde nám pouze o upozornění na to, která z nich je aplikovaná na logistiku. Jako určitá pomůcka nám poslouží členění, které v tomto směru provedl náš přední odborník na manažerské techniky O. Šuleř (Šuleř, 1995). Ten vychází z možností použití manažerských technik podle oborů zaměření managementu. Mimo jiné zdůrazňuje, že je třeba odlišovat manažerské techniky od manažerských dovedností (komunikace, koordinace, vyjednávání apod.), od postupů, které se skládají z řady administrativních úkonů, systémů a návodů, spojených s výkonem funkce.

- 84 -


Podle Šuleře jsou pro jednotlivé stupně managementu k dispozici zejména následující manažerské techniky: Obecný management je funkcí, která spíše vyžaduje řadu manažerských dovedností než manažerských technik.Ale i tato funkce vyžaduje znalosti určitého spektra manažerských technik a jejich využití v konkrétní situaci (analýza SWOT, řízení podle cílů, efektivní vedení porad apod.). Marketing management je jedna z klíčových funkcí v každém podniku. Je silně závislá na technikách, jako je průzkum trhu, prognózování, analytická činnost apod. Provozní management je funkcí, která plánuje, využívá a kontroluje vstupy tak, aby bylo dosaženo požadovaných výstupů. Používá techniky jako je CAD/CAM, systém JIT – Just in Time, distribuční logistiku, TQM a další. Finanční management disponuje analytickými, plánovacími, rozpočtovými a kontrolními technikami při plánování a využívání finančních prostředků tak, aby maximálně přispěly k cílům příslušného útvaru a podniku. Personální management využívá různé techniky jako audit lidských zdrojů, plány jejich rozvoje, kariérové plány, analýzy pracovní pozice a další techniky, směřující k tomu, aby byl zajištěn potřebný počet kvalifikovaných pracovníků a aby byli dobře využíváni. Vědecký management se v daném případě dotýká logistiky jen okrajově, protože tito manažeři v logistickém útvaru nebudou (spíše budou ve zvláštním útvaru). Tento management používá lineární programování, ABC analýzu apod. jako podklady pro plánování, řešení různých problémů a rozhodování. Výkonnost a aktivita se týká všech typů managementu. Jde o techniky jako je audit řízení, monitoring výkonnosti organizace, cesty ke snižování nákladů a zvyšování produktivity apod. Celkem je k dispozici více než 70 manažerských technik, z nichž některé mají obecné použití, jiné jsou specifikovány na výrobu a jiné jsou použitelné v logistice.

9.2 LOGISTICKÉ TECHNIKY V této subkapitole se seznámíte někde rámcově, jinde trochu podrobněji s některými technikami, se kterými můžete v logistice přijít do styku.

- 85 -


9.2.1 ROZSAH VZTAHŮ NA PRACOVIŠTI Vztahy na pracovišti jsou velice důležité, protože na jejich kvalitě závisí i výkon pracoviště. Mohou být velmi dobré, ale i neutrální nebo špatné. Při dobrých vztazích je předpoklad větší spokojenosti pracovníků a tím i podávání kvalitních pracovních výkonů. V dalším se budeme zabývat pouze kvantitativními ukazateli, ale vzhledem k důležitosti mezilidských vztahů má tento údaj svůj význam. Je třeba pamatovat na to, že jde vyloženě o kvantitativní vztahy. Jejich kvalita se pohybuje od velmi dobrých až k záporným. Otázka kvalitativních vztahů se zjišťuje jinak - za pomoci sociometrie. Obecně lze vztahy na pracovišti rozdělit do dvou základních skupin:  vztahy mezi jednotlivými útvary  vztahy mezi jednotlivými pracovníky. Propočet rozsahu kvantitativních mezilidských vztahů

Ukázali jsme na dvě základní skupiny vztahů na pracovišti. U organizací, kde je několik útvarů (více než jeden) k tomu přistupuje ještě další druh vztahů a to vztah zaměstnanců - jednotlivců k útvarům. K propočtu rozsahu mezilidských vztahů byl zpracován následující základní vzorec: z.( z  1) , n 2 kde

n – počet vztahů z – počet útvarů či subjektů

Vzorec 1: Základní vzorec pro propočet počtu mezilidských vztahů

Takže musíme uvažovat se třemi propočty:  nejprve počet mezi-útvarových vztahů  pak počet vztahů mezi zaměstnanci  následně počet vztahů zaměstnanců k útvarům a výsledky sečíst.

n

3.(3  1) 3.2  3 2 2

Vzorec 2: Propočet rozsahu mezi-útvarových vztahů

Existují tedy tři mezi-útvarové vztahy. Dále propočítáme počet mezilidských vztahů mezi zaměstnanci:

n

9.(9  1) 9.8   36 2 2

Vzorec 3: Propočet počtu vztahů mezi zaměstnanci

Mezi zaměstnanci je tedy 36 vzájemných vztahů.

- 86 -


A konečně propočítáme počet vztahů mezi zaměstnanci – útvary. Tento propočet je velmi jednoduchý – 3 útvary x 9 zaměstnanců, tj. 27 vztahů. Celkový součet tedy činí 3 + 36 + 27 = 66 vztahů. 9.2.2 SÍŤOVÁ ANALÝZA – METODA CPM K plánovacím metodám, umožňujícím současně kontrolu, patří metoda síťové analýzy. Ve své podstatě je to řada nejrůznějších výpočetních postupů, spočívajících především na pojmovém aparátu teorie grafů. Samozřejmě se při této metodě využívá také teorie pravděpodobnosti, lineární programování a jiné matematické přístupy. Cílem metody síťové analýzy je usnadnění efektivní časové koordinace na sebe navazujících úkolů v rámci složitějšího celku, např. při přípravě nových výrobků apod. Metod síťové analýzy je několik s různými názvy. Jejich základem je tzv. metoda CPM (Critical Path Metod) Abychom se vyhnuli nepřehlednému teoretickému vysvětlování, jak na to, pokusíme se vysvětlit vše na příkladu. Protože jde o víceúčelovou metodu, budeme se jí zabývat poněkud šířeji. Celý postup si nejlépe ověříme na praktickém úkolu, který budeme řešit jako určitý příklad. Tento příklad je převzat od Ter-Manuelianca (Ter-Manuelianc, 1971) a byl upraven pro naše potřeby. Logistik dostal za úkol vybudovat dřevěný sklad – jde tedy o stavbu dřevěného domku. Z metodických důvodů jsme celý proces poněkud zjednodušili, věříme však, že bude dostatečně názorný. Předpokládáme, že logistik má k dispozici projekt, stavební povolení a výběr staveniště. Celý stavební proces rozdělíme na jednotlivé dílčí práce. Tyto dílčí práce – v časovém sledu - označíme písmeny a, b, c, d atd. Na tomto základě si pak zpracujeme tabulku, kde v prvním sloupci je označení dílčích prací uvedenými písmeny, ve druhém sloupci je uveden stručný popis práce, ve třetím sloupci jsou uvedeny práce, které bezprostředně předcházejí příslušné práci a ve čtvrtém sloupci je uvedena normální doba potřebná k vykonání uvedené práce ve dnech.:

- 87 -

Metoda síťové analýzy -CPM


označení práce

a b c d e f g h i j k m n o x

popis práce

bezprostředně předcházející práce

Zahájení Výkopy a základy Vztyčení dřevěné kostry, kostra střechy Vyzdívání Hrubá elektroinstalace Sklepní prostory Hrubá instalace vody, plynu, topení Omítky Dokončení tesařských prací, podlahy Dokončení vnitřních instalací Malování Úprava okolí Dokončení střechy, okapy Chodníky, odvod dešťové vody Konec

a b c c b c,f e,g h h h,j b d m,a i,k,o

normální trvání práce ve dnech___ 0 10 8 10 2 6 8 12 5 2 4 3 4 4 0

Pozn.: Písmeno l vynecháno, aby se nezaměňovalo s i.

Jakmile máme tento soubor údajů zpracován, můžeme konstruovat síťový graf. Ten musí zobrazovat návaznost dílčích prací. Jednotlivé práce zobrazíme pomocí kroužků, v jichž je uvedeno označení práce (a, b, c, d atd.) a délka jejího trvání (počet dní). Návaznost mezi jednotlivými pracemi označíme šipkami. Pro informaci: „práce“ někdy označujeme podle teorie grafů jako „uzly“. Postoupnost mezi pracemi ve směru šipek tvoří cestu. mezi uzly „a“ a „x“, kde je 11 cest. Jsou různé, např. abfgh, abcehix, abmox a pod. Ale pozor: nejkratší doba, v níž může být celý dřevěný sklad postaven, je dána tou „nejdelší“ cestou v síti. Délkou cesty rozumíme dobu, která uplyne, než budou všechny práce, které leží na této cestě, realizovány. Tu nejdelší cestu nazýváme „kritickou cestou“ v síti. Vaším úkolem je tuto kritickou cestu najít. Jak na to? Vypočítáme si pro každou dílčí práci jednak nejdříve možný začátek práce a nejdříve možný konec práce, jednak nejpozději nutný začátek práce a nejpozději nutný konec práce. Údaje budete uvádět ve dnech počítaných od začátku tímto způsobem:

Znázornění 1: Symbolizace pro síťový graf CPM

Vlevo od kroužku jsou uvedeny: nejdříve možný (18) a nejpozději nutný (26) začátek práce. Vpravo od kroužku je uveden nejdříve možný (28) a nejpozději nutný (36) konec

- 88 -


práce. V kroužku je písmenem uveden druh práce a čas ve dnech, potřebný k jeho realizaci. Při určování nejdříve možných začátků práce se postupuje od počátečního uzlu ve směru návaznosti dalších prací. Za nejdříve možný začátek práce považujeme maximální z hodnot udávajících nejdříve možné konce všech předcházejících prací. Nejdříve možný konec koncového uzlu udává trvání celého komplexu prací (v našem případě 44 dní). Nejpozději nutný konec prací je jako minimální z hodnot nejpozději nutných začátků navazujících prací. Zdá se to být složité, ale je nutné se nad tím zamyslet. Pak to bude zřejmé i z následujícího schématu č. 12.

Schéma 12: Síťový graf – metoda CPM – stavba dřevěného skladu

Kritická cesta je dána takovým postupem prací, u nichž je rozdíl mezi nejdříve možným a nejpozději nutným začátkem nebo koncem nulový. V našem případě je to cesta abcghjkx, kterou označíme dvojitou čarou. Každé prodloužení prací, které leží na kritické cestě, znamená zdržení celé akce. naopak, pokud chceme dosáhnout zkrácení stavby, musíme zkracovat trvání prací ležících na kritické cestě. To také umožňuje kontrolu. K tomu ještě poznámka: Tím, že se některé práce zkrátí, může dojít k tomu, že se objeví nová, další kritická cesta. Pokud se k této práci použije počítač, je velmi pravděpodobné, že je vybaven programem, umožňujícím rychlé stanovení kritické cesty. 9.2.3 VÝPOČET OPTIMÁLNÍ VELIKOSTI OBJEDNÁVKY Jednou z možností je využití tzv. Campova vzorce. Ten vychází z jiného, tzv. Harrisonova-Wilsonova vzorce. Je založen na následujících premisách:  poptávka po skladovaném zboží je v čase přibližně lineární

- 89 -

Campův vzorec optimální velikosti objednávky


    

náklady na vyřízení jedné objednávky (No = Kč) a náklady na skladování jednotky zásob včetně vázanosti kapitálu v zásobách (Ns = v % nebo hal/Kč zásob) zásoba na skladě je doplňována periodicky v dávkách, které jsou rovné hledané optimální velikosti objednávky (Q) je známa celková poptávka po objednávaném zboží (SD) ve sledovaném období (T), jde tedy o absolutně determinovanou poptávku objednané množství je v okamžiku potřeby k dispozici neuvažuje se s pojistnou zásobou.

Vlastní vzorec je následující:

Qopt 

(2.s.N o ) Ns

Vzorec 4: Campův vzorec propočtu optimální velikosti objednávky

Opět – jako u metody CPM se pokusíme postup lépe vysvětlit na konkrétním příkladu. Propočítáme si vliv množství rabatu na velikost objednávky. Vyjdeme z následujících podkladů:  roční spotřeba je 400 kusů  objednací náklady jsou 50 Kč/obj.  koeficient nákladů na zásoby je 30 %. Protože rabat obdržíme při nákupu většího množství, nejprve si zjistíme odstupňování nákupních cen: množství 1 - 10 11 – 49 50 – 99 100 – 250 251 +

Kč/kus 40 37,50 36,25 35 34,50

Dosadíme do vzorce: Qopt 

2.400.50 800.50   57,70 0,3.40 12

Vzorec 5: Dosazení hodnot do Campova vzorce

- 90 -


Výsledek promítneme do následující tabulky: objednané množství Q 50 100 velikost podle Campa 57,7 cena za kus 36,25 35,00 400 x 36,25 = 400 x 35,00 = celková nákupní hodnota 14 500 14 000 400x50 400x50 celkové objednací náklady 57,70 =346,60 100 = 200 57,7x36,25x0,3 100x35x0,3 celkové náklady na zásoby 2 2 = 313,70 = 525 součet nákupních hodnot a 14500+346,60 14000+200 nákladů +313,70 +525 = 15 160,30 =14 725

250 34,50 400 x 34,50 = 13 800 400x50 250 = 80 250x34,5x0,3 2 = 1 293,75 13800+80 +1293,75 = 15 173,75

tabulka 8: Posouzení výhodnosti nákupu vzhledem k množství

Z tabulky je zřejmé, že je výhodnější větší objednávka jednotlivých součástí. Campův vzorec slouží tedy především k posouzení rozsahu nevýhodnosti objednávky menšího množství zboží. Model, propočítaný podle Campa má ovšem i určité nevýhody:  propočet neuvažuje s možností objednat více druhů najednou pomocí jedné objednávky  neuvažuje s nejmenším objednacím množstvím a s balícími jednotkami  nebere v úvahu množstevní rabat  jsou stanoveny určité finanční podmínky, ovšem rozsah finančních prostředků na optimální objednávané množství nemusí být v souladu s těmito finančními podmínkami  neuvažuje s rozsahem skladové kapacity  neuvažuje s případnou arytmií spotřeby, ta může být např. sezónní  neuvažuje s případnou omezenou trvanlivostí výrobků. Přesto se však tento vzorec v praxi dosti často používá. 9.2.4 RASTR SPACE ANALÝZY (Leština, Rolínek, 1998) Jde o metodu zjištění konkurenceschopnosti v zemědělství. Základem je zpracovaný rastr, do něhož se vpisují údaje. Nicméně z tohoto rastru je – bez ohledu na jeho původní zaměření – část použitelná i v logistice. Každý faktor má hodnocení 0 až 6. Čím více bodů se získá, tím je situace lepší.

- 91 -

SPACE analýza


Nevýhodou této analýzy je subjektivita při hodnocení vstupních prvků. K objektivizaci může přispět např. transformace tohoto rastru pomocí Delfské metody. faktory ovlivňující konkurenční výhodu charakteristika rozmezí podíl na trhu malý 0–6 kvalita výrobku nízká 0–6 pozdní fáze životní cyklus výrobku 0–6 inovační cyklus proměnlivý 0–6 loajalita zákazníků nízká 0–6 technologické know- how nízké 0–6 vertikální integrace nízká 0–6 rychlost zavádění nových výrobků pomalá 0–6 maximum dosažitelných bodů = 48 bodů faktory ovlivňující finanční sílu podniku návratnost investic nízká 0–6 nevyrovnaná

charakteristika

velký vysoká ranná fáze regulérní vysoká vysoké vysoká rychlá vysoká

0–6

vyrovnaná

nevy0–6 rovnaná požadovaný versus disponibilní kapitál vysoký 0–6 CASH flow nízké 0–6 složitost výstupu z odvětví složitý 0–6 míra rizika vysoká 0–6 obrat zásob pomalý 0–6 využívání úspor z rozsahu zkušeností nízké 0–6 maximum dosažitelných bodů = 54

vyrovnaná

likvidita míra zadlužení

tabulka 9:Tabulka metody analýzy SPACE

Klíč k vyhodnocení a) Faktory ovlivňující konkurenční výhody: Celkově lze získat maximálně 48 bodů. 48 až 38 bodů = velmi dobrý stav 37 až 30 bodů = dobrý stav 29 až 25 bodů = průměrný stav 24 až 20 bodů = podprůměrný stav 19 a méně bodů = špatný stav b) Faktory ovlivňující finanční sílu podniku: Celkově lze získat maximálně 54 bodů. 54 až 44 bodů = velmi dobrý stav 43 až 36 bodů = dobrý stav 35 až 31 bodů = průměrný stav 30 až 26 bodů = podprůměrný stav 25 a méně bodů = špatný stav.

- 92 -

nízký vysoké jednoduchý

nízká rychlý vysoké

body


9.2.5 METODA ŘÍZENÍ ÚZKÝCH MÍST – METODA OPT Tato metoda vychází ze základního předpokladu, že ve výrobním systému určuje zdroj kapacity s největším vytížením výstup celkového řetězce. Kromě zásob také určuje, kolik může být nakonec prodáno.

Metoda OPT

Celý systém je charakterizován jako Drum-Buffer-Rope, který je založen na následujících premisách:  nejslabší článek určuje tok výroby (tj. Drum = buben)  tok materiálu celým výrobním systémem je zajištěn zásobou ve formě časového vyrovnávacího zásobníku těsně před tzv. úzkým místem (Buffer = zásobník)  začátek každé operace je určen pojistnou zásobou v čase ve vyrovnávacím zásobníku a potřebnou průběžnou dobou mezi počáteční operací a úzkým místem (Rope = lano). Metoda OPT vychází z následujících devíti pravidel: 1. Rozhodující jsou prvky, ne kapacity, tedy vyvažování toku prvků, ne kapacit. 2. Úroveň využití systému a celý výrobní výkon jsou dány kapacitními možnostmi úzkých míst systému. 3. Nejedná se o maximální využití kapacit pracoviště, to nemusí být vždy přínosem pro maximální využití možností systému, jde o brzdění u úzkých míst. 4. Hodina ztráty u úzkého místa je hodinou ztráty celého systému. 5. Ušetřená hodina na jiném místě systému než je úzké místo není ušetřenou hodinou celého systému. 6. Úzká místa ovlivňují jak průběžnou dobu výroby, ale i rozsah zásob 7. Velikost dopravní dávky není a nemá být totožná s velikostí výrobní dávky. 8. Výrobní dávka není fixní, je proměnlivá. 9. Řešení rozvrhu výroby a zásobování je nutné realizovat ne základě všech výše uvedených zásad. OPT systém figuruje ve čtyřech opakujících se procesech:  Sběr informací o objednávkách, předpovědích, normách, technologických postupech, kusovnících, výrobních operacích jakož i další dostupné zdroje pomocí databázového systému označovaného jako stavební síť.  Bilancí se identifikují úzká místa, k tomu slouží server.  Pracoviště jsou pomocí modulu ROZDĚLOVÁNÍ rozčleněna na úzká místa a ostatní.Tzv. MOZEK provede pomocí vypracovaných algoritmů rozvrh výroby na úzká místa při respektování omezených zdrojů. Současně zjistí optimální velikost dávky. Spustí se znovu SERVER pro ostatní pracoviště, aby se zjistilo, že nevznikla další úzká místa.  Výsledný rozvrh je konfrontován s dodacími termíny a pokud dojde k rozporům, zvýší se kapacita úzkých míst a celý proces se opakuje až po dosažení optimální situace. Zdá se to sice složité, ale s použitím výpočetní techniky je to realizovatelné v krátkém čase. 9.2.6 METODA JIT – JUST IN TIME Tento model není bezprostředně logistický, ale je použitelný v řadě jiných odborností a oborů, prostě tam, kde je třeba být připraven na měnící se požadavky trhu.

- 93 -

Metoda JIT – Jist in Time


Podstatou tohoto modelu a metody je vyrábět a dodávat na trh výrobky – samozřejmě v požadované kvalitě – a to včas a v rozsahu, který zákazník požaduje. Pokud jde o logistiku, jde o zajišťování a dodávky materiálů a součástí naprosto přesně a včas, aby vše klapalo podle harmonogramu a aby se netvořily zbytečné zásoby. Touto metodou se má dosáhnout:  Malá, omezená zásoba surovin a komponentů.  Přesně ve stanoveném termínu obdržet od dodavatele přesné požadované množství.  Dodávky budou vysoce kvalitní a bez zmetků.  Co možná nejkratší lead Time (nevyužitý čas).  Žádné zmetky při výrobě, každá operace musí být stoprocentní pro další stupeň.  Do skladu se hotové výrobky dodávají podle potřeby, neexistuje výroba zboží, po kterém není poptávka.  Co nejmenší, případně žádná zásoba hotových výrobků. Zavedení této metody není jednoduché, ale vyplatí se. Je nutné vyřešit organizační problémy, ale i problémy technické a technologické, což samo osobě dokazuje, že tato metoda není jednoduchou záležitostí. Přes její obtížnost má však řadu výhod. Mezi organizační problémy náleží:  Výroba určitého druhu zboží by měla být přímo řízena rozsahem poptávky po tomto zboží. Pro zajištění této poptávky zavedli Japonci tzv. KANBAN informační systém pro přenášení správných informací ve správnou dobu. Současná odezva na signály určitého jevu a momentem reakce bývá příliš dlouhá.  Vytvoření tzv. Pull-systému, tj. systému „táhnout“. Sledování následných operací potřebných pro realizaci výrobků jako řetězec, jeho spoušť (Trigger – prvek, stimulující činnost) je v pořadí řetězce s hotovým výrobkem; činnost probíhá z pozadí směrem k hlavě.  Za normálních okolností začínají činnosti od hlavy a pak probíhají celým řetězcem (tzv. Push-systém, tj. „tlačit“).  Zajistit co nejrychlejší tok materiálu do výroby, aby bylo co nejméně rozpracovanosti a co nejméně ladem ležícího kapitálu.  Dodávky ve stanoveném množství, kvalitě, čase a beze zmetků, tím nevznikají zbytečné zásoby pro pozdní nebo nedostatečné dodávky.  Při potřebě hotových výrobků musí výroba postupovat rychle a pružně, bez časových ztrát z jakýchkoliv důvodů. Musí být k dispozici nadměrná kapacita strojových operací a pracovníci musí mít potřebné kompetence (pružnost, mnoho funkční příprava aj.). To vše jsou víceméně organizační otázky, které lze vhodným přístupem vyřešit. Složitější je zabezpečení technologických problémů:  vytvářet a zajistit fungování skupinové technologie  zabezpečit minimální seřizovací časy  zavést integrovanou výrobu a přesné plánování materiálových požadavků  výroba musí být řízena poptávkou  dosáhnout vysokého stupně automatizace  organizovat preventivní údržbu.

- 94 -


V této metodě se vysoce uplatňuje práce s lidskými zdroji, tedy technologické problémy. Jsou to:  zaměření výroby vede k vysoké úrovni specializace  každý pracovník má zvýšenou odpovědnost za kvalitu  do výroby se zavádí více prvků kolektivního rozhodování při kolektivní zodpovědnosti  plánuje se zdola nahoru, ne naopak  musí existovat silné zázemí dodavatelské sítě. Tuto metodu nemůže používat každý, je určena spíše pro velké podniky. Avšak její jednotlivé části, resp. prvky mohou využívat i menší podniky. Nelze ovšem spustit ze zřetele, že tuto metodu může využívat pouze dobře fungující pracovní tým. Metoda JIT je určitý rámec, ve kterém by se měly pohybovat všechny obchodní operace. Má však také svá omezení. Jsou–li velké prostorové vzdálenosti dodavatele od odběratele, dochází ke ztížení dodavatelských operací. Stejně tak je obtížná objednávka a dodávka většího množství různorodého materiálu. A koneckonců někdy není tato metoda vhodná také vzhledem k výrobní struktuře výrobce. Příklad metody JIT se zásadním působením a součinnostmi: zásadní působení perspektivní výhled podniku rozvoj výrobních kapacit aplikace skupinových technologií automatizace výrobních procesů robotizace pracovních úseků optimalizace výrobních kapacit aplikace KANBAN strategie kvality snižování časových ztrát vztahy dodavatelů a odběratelů aplikace transportních systémů racionalizace manipulace racionalizace skladování racionalizace balení racionalizace materiálových toků organizace a řízení informatika kooperace

součinnost výchova pracovníků struktura výroby výrobky a úroveň dodávky nákup výroba a logistika investiční záměry tvorba zisku mezinárodní spolupráce

tabulka 10: Rozdíly mezi tradičními nákupy a nákupy při metodě JIT

Jako příklad jsou uvedeny v tabulce č. 11 rozdíly mezi nákupem a dodavatelem, který přistoupil na systém JIT. Samozřejmě to není možné bez včasného dodání podkladů a soustavné kontroly.

- 95 -


nákupní aktivity volba dodavatelů

tradiční nákupy dva nebo tři

sjednávání objednávek

objednávka se specifikací dodací lhůty a kvality dodací lhůta a kvalita měněny na poslední chvíli

změny objednávek

sledování objednávek

spousta problémů s dodávkami

vstupní kvalita

kontrola kvality a množství všech objednávek kvalitativní hodnocení odchylek od dodávek platba jednotlivých dodávek

vyhodnocení dodavatelů fakturace

nákupy JIT jeden pokud možno místní dodavatel, časté dodávky roční objednávka aktivované podle potřeby dodací lhůta a kvalita pevně stanovené, množství adaptováno podle potřeby ve stanovených mezích dobré smlouvy, málo problémů, netolerující se diference v kvalitě nahodilé kontroly vzorků, později žádné žádné tolerance pro odchylky platba jednou měsíčně pevnou cenou

tabulka 11: Rozdíly v nákupních aktivitách u tradičních nákupů a s použitím metody JIT

Metoda „rybí kost“

9.2.7 METODA „RYBÍ KOST“ V logistickém procesu distribuce může pochopitelně dojít k jeho narušení, což má určité následky pro logistika i pro zákazníka. Toto narušení nebývá záležitostí jednoho, ale zpravidla více nedostatků. Přitom jednotlivé problémy spolu často souvisejí. K odhalení příčin nesplnění dodávek v distribuci a vztahu mezi těmito příčinami slouží technika diagramu „rybí kost“. V tomto diagramu jsou vyznačena prakticky všechna možná tzv. slabá neboli riziková místa a také jejich vzájemný vztah. Tato pomůcka je založena na známém Paretově pravidle 20 : 80, o kterém již bylo psáno . V daném případě bylo zjištěno – a také ověřeno – že 20 % možných příčin vytváří 80 % problémů. Tato problémová možná místa jsou v diagramu č. 13 na další straně uvedena spolu s naznačením jejich možného vztahu k dalším problémům.

- 96 -


Schéma 13: Analýza příčin a následků s využitím diagramu „rybí kost“

S diagramem „rybí kost“ se pracuje tak, že se provede hodnocení jednotlivých naznačených příčin (od počátku, tj. nedodržení dodací lhůty). Každá možná příčina se analyzuje a hledá se její spojení s další příčinou. Tímto způsobem zjistíme riziková místa, která musí být nepřetržitě sledována, aby bylo možné rychle identifikovat problémy. A na tomto základě je pak možné přijímat patřičná opatření k odstranění nedostatků. 9.2.8 PLÁNOVÁNÍ POTŘEBY MATERIÁLU – METODA MRP metoda spočívá v hledání rovnováhy mezi potřebou a jejím pokrytím (tj. zásobou materiálu), aby tato zásoba byla co nejmenší. Propočítává potřebu materiálu na každou součást v čase spolu s okamžikem, kdy tyto objednávky materiálu musí být předány dodavatelům v potřebném rozsahu. Metoda vyžaduje následující vstupy:  existenci hlavního výrobního plánu, případně podnikového výrobního plánu  kusovníky nebo receptury, které jsou zapotřebí  stav zásob – volné zásoby, otevřené objednávky a příkazy  plánovací činitele, resp. parametry: velikost dávky, průběžné doby, pojistná zásoba, procento odpadu, resp. procento zmetků. Pokud jsou tyto podklady k dispozici, zhodnotí se, analyzují a následně lze formulovat následující výstupy:  informace pro řízení zásob  rozsah vydání příkazu nebo objednávky dodavateli  informace, týkající se priorit  podklady pro přeplánování nebo stornování otevřených objednávek  informace, týkající se kapacit a plánové příkazy.

- 97 -

Metoda MRP


Podrobněji tuto metodu záměrně nerozpisujeme, protože jde o řadu složitých úkonů. Pro studium základů logistiky je důležitá znalost její existence, v čem spočívá a na co se zaměřuje.

Metoda BOA

9.2.9 METODA BOA – METODA VYTĚŽOVACÍHO ŘÍZENÍ Metoda BOA představuje koncept dílenského řízení výroby a je vhodná především pro jednostupňovou výrobu. Pro jednotlivá pracoviště jsou stanoveny tzv. vytěžovací hranice, tj. maximální přípustné kapacitní zatížení v rámci plánovaného intervalu. Její podstatou je rozvrhnout pro pracoviště jen tolik úkolů a zajistit jen tolik zásob, kolik úkolů může pracoviště splnit. Při rozvrhu výroby se bilancí zjistí kapacitní nároky na pracoviště, k nim se přidá aktuální zásoba nedokončené výroby a výsledná hodnota se srovná s vytěžovací hranicí. I tato metoda vyžaduje složité úkony, proto je pouze nutné vědět o její existenci a její využívání přenechat profesionálním logistikům. V následujícím se seznámíte s několika matematicko-statistickými vzorci, týkajícími se především propočtu různých indexů, kterými se hodnotí kvalita služeb zákazníkovi a dále vzorec, kterým se dá získat globální ukazatel celkové výkonnosti logistického pracoviště. Výpočet je poměrně jednoduchý. Ne však vždy je k propočtům dostatek podkladů. Někteří odběratelé chrání a nejsou ochotni sdělit některé údaje. Ale i tak je dobré vědět, že vzorce existují a že je lze za podmínek úzké spolupráce s odběratelem využít. 9.2.10 MATEMATICKÉ INDEXY A JEJICH PROPOČTY Nejprve se seznámíte s možnostmi propočtu různých indexů, které mohou ukázat na úroveň služeb zákazníkům. V propočtu se vychází ze třech kritických faktorů, které zajímají zákazníka. Jsou to:  včasnost dodávky  úplnost dodávky  bezchybnost zakázky.

Propočet včasnosti dodávek

a) Včasnost dodávky Jedná se o počet dodávek, které byly uskutečněny během dohodnuté dodací lhůty. Tento počet se uvede do vztahu k počtu všech objednávek: počet dodávek včas x 100 všechny přijaté objednávky Vzorec 6: Propočet kvality včasnosti dodávek

Výsledek je v procentech. Uvedeme si praktický příklad fiktivní firmy: Na konci dubna došlo do logistického útvaru 640 objednávek na vysavače. Na jednotlivých objednávkách byl různý počet kusů. Distribuční oddělení má jako podnikovou normu vyřídit objednávky do 14 dnů. Má tedy čas do 15. května.

- 98 -


V dubnu vyřizovalo distribuční oddělení ještě 14 dní zakázky z února, pokud je stačilo vyřídit. Bylo tedy oproti podnikové normě pozadu. Z objednávek, přijatých v dubnu bylo vyřízeno celkem 593 objednávek. Propočet:

593 .100  92,7 % 640 Vzorec 7: Propočet rozsahu vyřizování objednávek

Distribuce splnila dodávky na 92,7 % b) Úplnost dodávky V tomto vzorci jde o podíl počtu kompletních dodávek s počtem všech přijatých objednávek.

Propočet úplnosti dodávek

počet úplných dodávek x 100 všechny přijaté objednávky Vzorec 8: Propočet úplnosti dodávek

Výsledek je rovněž v procentech. A opět pro názornost příklad: Logistický útvar firmy na výrobu nářadí vyexpedoval v měsíci květnu celkem 4 820 souborů nářadí pro domácí kutily. Současně došlo 5 100 objednávek na tyto soubory. Propočet:

4 820 .100  94,5 % 5 100 Vzorec 9: Konkrétní propočet úplnosti dodávek

V měsíci květnu činil distribuční výkon 94,5 %. c) Bezchybnost fakturace Propočet vychází z počtu bezchybně vystavených faktur a počtu všech vystavených faktur. bezchybné faktury x 100_ všechny vystavené faktury Vzorec 10: Propočet bezchybnosti fakturace

Výsledek je rovněž v procentech.

- 99 -

Propočet bezchybnosti fakturace


Budeme pokračovat v uvádění názorných příkladů: Pracovník fakturace vyhotovil a rozeslal za čtvrtletí celkem 843 faktur na distribuované zboží. 43 odběratelů reklamovalo rozdíl v dodávce zboží a fakturaci a žádalo o zjednání nápravy. Propočet:

800 .100  94,9 % 843 Pracovník fakturace pracoval s přesností 94,9 %. Propočet způsobu ovlivňování rentability zákazníka

d) Ovlivňování rentability odběratele Máme zájem na tom, aby odběratel odebíral naše výrobky a měl přitom určitý, avšak přiměřený zisk. Ten je součástí marže. Ziskovost zboží na prodejní plochu lze vyjádřit vzorcem zisk velikost prodejní plochy Vzorec 11: Propočet ziskovosti ve vztahu k prodejní ploše

Tento vzorec lze upravit do tvaru: zisk x tržby tržby velikost prodejní plochy Vzorec 12: Propočet možnosti ovlivňování rentability dodavatele

Snahou dodavatele musí být zvyšování kvality výrobku, aby se více prodalo a tím se zvýšil i zisk odběratele. Pokud se tak stane, stává se trvalým zákazníkem.

Propočet aktuálního ukazatele celkové výkonnosti distribuce

e) Aktuální ukazatele celkové výkonnosti distribuce (Av) Vychází se z propočítaných hodnot indexů v části a, b, c. Vzorec: Av = % včasnosti x % úplnosti x % bezchybnosti 10 000 Vzorec 13: Propočet aktuálnosti ukazatele celkové výkonnosti distribuce

Při zjištění včasnosti dodávek byl propočítán index 92,7 %, úplnost zakázek 94,5 % a bezchybnost fakturace 94,9 %. Propočet: Av = 92,7 x 94,5 x 94,9 = 83,1 10 000 Vzorec 14: Konkrétní propočet ukazatele celkové výkonnosti distribuce

- 100 -


Ačkoliv se v jednotlivých ukazatelích pohybovaly indexy nad 90 %, propočet, vycházející ze synergie jednotlivých hodnot ukazuje, že celkovou výkonnost lze ohodnotit pouze 83,1 body. Seznámili jste se s několika matematickými vzorci, s jejichž pomocí lze získat určité kvalitativní informace (předpokládá to, že si zpracujete hodnotící kvalitativní stupnici na 100 %). Tyto informace budete k řízení potřebovat. Vzorce jsou jednoduché, snadno zapamatovatelné. Jejich význam je však dosti značný. Jde o vzorce matematicky jednoduché a je třeba si uvědomit, že ne vždy, co je složité, je i účinné.

SHRNUTÍ 

 



Techniky v oblasti řízení chápeme jako systematické a analytické metody, používané manažery při přijímání rozhodnutí, zlepšování výkonnosti a efektivnosti zejména při plánování a kontrole. Navíc patří mezi efektivní činnosti při práci s lidmi a s lidskými zdroji. Logistické techniky jsou dílem techniky, které jsou běžné pro plnění manažerských funkcí a dílem některé techniky, které jsou zpracovány přímo pro logistickou činnost. Tyto dvě skupiny technik se navzájem prolínají. Mezi logistické techniky a mezi techniky, které se prolínají s ostatními manažerskými technikami patří možnost propočítání rozsahu mezilidských a mezi útvarových vztahů na pracovišti, dále síťová analýza – metoda CPM, technika propočtu optimální velikosti objednávky, tzv. Campův vzorec, využití rastru SPACE analýzy, metoda OPT, metoda JIT, metoda „rybí kost“, metoda MRP – plánování potřeby materiálu, metoda BOA – tj. metoda vytěžovacího řízení a některé matematické propočty různých indexů. Na základě matematických propočtů indexů lze zjišťovat rozsah včasnosti dodávek, úplnosti dodávek a bezchybnosti faktur. Z těchto indexů pak lze propočítat rozsah aktuálního ukazatele celkové výkonnosti distribuce. Dále lze propočítat kvalitu ovlivňování rentability odběratele.

Kapitola, kterou právě končíme, je oproti ostatním poněkud odlišná. Zčásti má informační charakter, ale zčásti vyžaduje přísné logické uvažování a znalost základních matematických úkonů. Manažerské techniky mají pro výkon manažerských funkcí značnou důležitost. Troufáme si dokonce tvrdit, že jejich znalost je jedním z předpokladů úspěšné manažerské činnosti. Pokud jde o logistiku, potřebuje jejich znalosti jak vedoucí pracovníci v logistice, tak ostatní vedoucí na nejrůznějších stupních řízení.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Některé logistické techniky“ 1. Vysvětlete, jakým způsobem se odlišují manažerské techniky od manažerských dovedností a znalostí pracovních postupů. 2. Zdůvodněte význam logistických metod a technik.

- 101 -


Jaký je rozsah vztahů na pracovišti? Co je podstatou analýzy CPM a k čemu nám může sloužit v logistice? Co je „kritická cesta“? Vysvětlete, k čemu může sloužit tzv. Campův vzorec. Popište Rastr Space Analýzy. Charakterizujte metodu JIT a možnosti využití této metody v logistice a v jiných manažerských činnostech. 9. V čem spočívá metoda řízení úzkých míst? 10. Charakterizujte metodu „rybí kost“ a vysvětlete, k čemu v logistice může sloužit. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ logistická technika mezilidské a mezi útvarové vztahy na pracovišti síťová analýza CPM Campův vzorec rastr SPACE metoda OPM model JIT – Just in Time metoda „rybí kost“ matematické indexy.

- 102 -

Hodnocení úrovně řízení logistických činností

„Dobře vykonáno je vždy lepší než dobře řečeno.“ Benjamin Franklin

10 HODNOCENÍ ÚROVNĚ ŘÍZENÍ LOGISTICKÝCH ČINNOSTÍ Po prostudování této kapitoly byste měli:  znát význam hodnocení úrovně logistických činností  umět charakterizovat kritéria hodnocení logistických činností  umět provést rámcové hodnocení úrovně logistických činností. Předchozí kapitoly obsahovaly základní informace o logistice. V některých případech se jednalo i o širší informace např. o controllingu logistických činností, tedy o určité formě hodnocení efektivity jednotlivých logistických činností. Několikrát byl zdůrazněn význam řízení logistických procesů. Nejen v logistice, ale i v jiných částech manažerské činnosti jde o významnou část, bezprostředně ovlivňující plnění různých funkcí a dosahování výsledků. V této předposlední kapitole se zaměříme na možnosti hodnocení úrovně řízení logistických systémů a procesů, které v nich probíhají. Nepůjde ovšem o ekonomické hodnocení, to se projevuje jinak, efektem, který po stránce ekonomické vykazuje logistická činnost. O tom bylo rovněž v předchozích kapitolách psáno. Aby však mohlo být provedeno určité hodnocení úrovně, musí být si nejprve vysvětleno, o které činnosti se jedná. Byly rozepsány v celém tomto studijním materiálu a tato kapitola v podstatě přináší jejich syntézu.

10.1 KRITÉRIA HODNOCENÍ NORMATIVŮ LOGISTICKÉ ČINNOSTI K hodnocení kvality logistické činnosti je zapotřebí mít k dispozici řadu údajů. Ty jsou ovšem potřebné nejen pro logistiky, ale i pro jiné řídící pracovníky podniku, zejména pro top-management. Jde o následující informace:  informace o průběhu zakázek výrobou  informace o výrobcích a jejich případné záměně  informace o dodacích podmínkách a normách zásob  prostorové (polohopisné) údaje o místě působení dodavatelů a odběratelů  údaje o výrobním postupu, o prostorovém rozmístění výroby a o pohybu materiálu a polotovarů v podniku  informace o zařízeních určených k zabezpečení pohybu materiálu a o inovacích těchto zařízení  kapacita rozhodujících druhů zařízení, skladová kapacita, dopravní, balící a manipulační prostředky

- 103 -

Výběr kritérií pro hodnocení logistických činností


 

náklady na jednotlivé toky jednotlivých druhů materiálů a výrobků, na výkony dopravních, skladovacích, manipulačních a balících prostředků rozpočet nákladů na logistiku včetně rozpočtu útvarů, zabývajících se logistickými činnostmi.

Na základě znalosti uvedených informací lze zpracovat určitá kritéria a normy hodnocení logistických výkonů. Tato kritéria je třeba mít na paměti při vlastním provádění hodnocení. Kritéria spočívají v různých ukazatelích a určení limitů, podle nichž se potom sleduje rentabilita podniku. Kritéria na základě uvedených informací je možné zpracovat různým způsobem. Uvádíme jeden z více možných způsobů (Bobák, 1999): pořadové útvar číslo kritérium 1. odbyt – obchodní politika 1.1. zvýšení prodeje podle marketingového průzkumu 1.2. snížení prodeje podle průzkumu – opatření na regulaci odbytu 1.3. dlouhodobý plán odbytu podle sortimentu a odběratelů – odbytová prognóza 2. odbyt – plánování a realizace 2.1. průběh uzavírání smluv o dílo 2.2.

2.3.

atd.

výkonové

údaje ukazatele - normativu časové hodnotové

limit zvýšení hodnot tržeb limit snížení tržeb hodnota tržeb – limity

počet a hodnota uzavřených smluv počet a hodnota

ročně za prognózované období ročně za prognózované období ročně za prognózované období

doba uzavírání smluv – limit – ve dnech limit ve dnech k odpovědi zákazníkovi

rentabilita zvýšených tržeb – limit rentabilita snížených tržeb – limit rentabilita výroby podle sortimentu – limit

orientační náklady na smlouvy průběh vyřizování orientační došlých objednávek – náklady na akceptace objednávku do její akceptace průběh vyřizování počet a hodnota – doba průběhu náklady na akceptovaných zakázek za den či měsíc – zakázky výrobou informace procento – limity podle o zakázce od akceptovaných sortimentu – akceptace do k celkovému doba od přijetí dodání – náklady počtu za den objednávky do na informace o (limit v %) dodání (limit zakázce v % podle sortimentu) (orientační limit) Podobně se zpracovávají kritéria o dalších útvarech, tj. o zásobování, výrobě a útvaru logistiky

tabulka 12: Příklad výběru kritérií pro hodnocení logistických činností

- 104 -


Způsob zpracování kritérií je podmíněn:  velikostí firmy  výrobním sortimentem  kvalitou propracovaného plánování řídící a logistické činnosti  kvalitou manažera, který zpracovává tato kritéria. Po zpracování těchto kritérií a získání dostatku informací je možné přistoupit k vlastnímu hodnocení.

10.2 HODNOCENÍ ÚROVNĚ LOGISTICKÝCH ČINNOSTÍ Význam hodnocení úrovně logistických činností spočívá v tom, že umožňuje posoudit celkovou efektivitu práce jednotlivých útvarů a současně i odhalí slabá místa. Existují různé metody hodnocení. Nejčastější je hodnocení pomocí bodového systému, ať jde o ohraničení možností získat body do určité výše (např. 10 bodů, 100 bodů) nebo určitým ohodnocením v podobě přidělení určité známky. Je dosti obtížné a snad i méně účelné říci, který ze systému hodnocení je lepší či horší. V obou případech je zde určitý prvek subjektivismu, který ovšem – pokud nejde o zcela konkrétní, spočitatelné a měřitelné údaje - nelze vyloučit. Vzali jsme v úvahu dostupné metody hodnocení, podrobně jsme zkoumali jejich složitost a možnosti použití. Nakonec jsme se přiklonili k modelu hodnocení, jehož autory jsou V. Líbal a A. Hellerová z Institutu pro výchovu bývalého Ministerstva práce a sociálních věcí. Toto hodnocení vychází z hodnocení jednotlivých útvarů a jejich činností. Při hodnocení zvolili autoři 4 stupně hodnocení: 1. - uspokojivá úroveň 2. - činnost vyžaduje zdokonalení (racionalizaci apod.) 3. - je nezbytná změna (inovace) logistických činností a informačních toků 4. - logistický systém a činnosti jemu odpovídající nebo potřebné informace prostě neexistují. V další části jsou uvedeny jednotlivé logistické útvary a činnosti, které v nich probíhají. Takové logistické útvary může mít pouze veliký podnik, v ojedinělých případech i středně velký podnik při úsporném personálním obsazení. Je možné proto položit si otázku: Má pro vás jako pro posluchače cenu se zabývat touto problematikou, když se vztahuje především na velké podniky? Není to pro vás, posluchače, ztracený čas? Ukážeme vám však jinou cestu. Všechny činnosti, které jsou zde uváděny, náleží do logistických aktivit. Jde pouze o to, v jakém rozsahu v podniku existují (nebo mají existovat). Jinými slovy – má-li ve středním a v malém podniku logistika fungovat ku prospěchu firmy, musí naplňovat uvedené činnosti. Je přitom zcela jedno, zda je plní

- 105 -

Metoda hodnocení logistických činností


útvar nebo jednotlivec, případně kumulovaná funkce a v jakém rozsahu. Jde ovšem o činnosti nutné. Tak je vhodné posuzovat předkládanou učební látku. Následně jsou uvedeny dvě tabulky. Jedna je dosti rozsáhlá a je podkladem pro hodnocení. Druhá je kratší, ale neméně důležitá. Je to totiž tabulka výsledného hodnocení činností jednotlivých útvarů – v případě menšího rozsahu jen jednoho logistického útvaru - ale je to tabulka souhrnu hodnocení činností vždy v jejich komplexu. Pro větší názornost, aby bylo možné ukázat i na celkové výsledky hodnocení, je provedeno hodnocení činností fiktivní firmy ve smyšlených útvarech s tím, že jde o ukázání určitého příkladu. Název útvaru – komplexu činností 1. Obchodní politika (obchodní činnosti)

2. Plán a realizace odbytu (odbyt)

3. Fakturace 4. Propagace 5. Statistika odbytu 6. Expedice 7. Odbytová logistika

8. Zásobování

Činnost při řízení logistického systému 1.1. Náměty na zvyšování prodeje 1.2. Omezující faktory rozvoje 1.3. Aktivita konkurence na trhu 1.4. Požadavky na přepravní služby 1.5. Přehled o situaci na trhu 1.6. Plán zvýšení odbytu 1.7. Odbytové prognózy 1.8. Prodejní výstavy a zavádění výrobků 1.9. Opatření na regulaci odbytu 2.1. Systém řízení a organizace odbytu 2.2. Platební schopnost zákazníků 2.3. Prodejní podmínky a jejich změny 2.4. Prodejní ceny, slevy, přirážky 2.5. Reklamace zákazníků 2.6. Objednávky, smlouvy o dílo 2.7. Operativní plán odbytu 3.1. Odvedená produkce podle výkazů 3.2. Fakturované zboží podle faktur 4.1. Nově zaváděné výrobky na trh 4.2. Plány propagační a reklamní činnosti 5.1. Statistika prodeje 5.2. Plnění plánu prodeje 5.3. Náklady na odbyt 6.1. Stav hotových výrobků 7.1. Nabídka přepravních služeb zákazníkům 7.2. Náklady na pohyb výrobků 7.3. Náklady na pohyb srovnatelných výrobků 7.4. Katalog běžných přepravních služeb 7.5. Náležitosti speciálních přepravních služeb 8.1. Nabídka nových materiálů, komponent, náhradních dílů 8.2. Dodací a přepravní podmínky 8.3. Ceníky materiálů, slevy a přirážky 8.4. Katalog nakupovaných materiálů včetně ceny

- 106 -

Hodnocení (fiktivní) 4 4 4 4 2 4 3 4 4 4 2 2 1 1 2 3 1 1 2 2 2 2 2 3 4 4 4 3 4 1 1 1 2


8.5. Podklady a požadavky na spotřebu 8.6. Propočet potřeby materiálu 8.7. Objednávky materiálu 8.8. Náhradní zdroje 8.9. Směrnice pro nárokování a podmínky pro specifikaci požadavků 8.10.Pořizovací náklady na zásoby 8.11.Příjem a kontrola reklamace 8.12. Likvidace faktur 9. Výroba 9.1. Informace o vlastních i konkurenčních výrobcích 9.2. Náměty na racionalizaci výroby včetně balení 9.3. Katalog výrobků 9.4. Stanoviska k reklamacím 9.5. Operativní plán výroby 9.6. Informace o manipulační technice a meziskladech 9.7. Náklady na manipulaci – variantní 9.8. Výrobní kapacity 9.9. Realizace racionalizačních námětů výroby 9.10. Potřeba materiálu, výrobních kapacit, lhůty, operativní plán 9.11. Kalkulace výrobků, alternativní výroby 10. Doprava 10.1. Požadavky na krytí dopravních výkonů, dokumentace 10.2. Zvláštní požadavky na přepravní služby 10.3.Náměty na přepravní služby 10.4. Plán výkonů podle druhu přepravních prostředků a systému 10.5. Systém rozvozu a dopravy 10.6. Reklamace na dopravu 10.7. Plán nákladů na dopravu 10.8. Kalkulace nákladů - varianty 11. Ekonomický 11.1. Finanční situace dodavatelů a odběratelů úsek 11.2. Úvěrová situace u dodavatelů a odběratelů 11.3. Finanční podmínky při prodeji a nákupu 11.4. Úvěrové podmínky pro odběratele 11.5. Fakturace prodeje 11.6. Likvidace faktur dodavatelů 11.7. Statistika prodeje, úhrada faktur 11.8. Investiční náklady na projekty a racionalizaci 11.9. Finanční operace 11.10. Úvěrové operace, úvěry zákazníkům 11.11. Způsob získání finančních prostředků 12. Logistický útvar 12.1. Statistické údaje o prodeji 12.2. Charakteristika a pokyny o řízení zásob, objednávkovém a zakázkovém řízení, manipulaci s materiálem, marketingu, prodeji, fakturaci, expedici, úhradách faktur, účetní a statistické evidenci

- 107 -

1 4 2 3 4 3 2 2 2 4 3 2 1 2 2 2 3 2 2 1 2 3 4 2 2 3 3 4 4 3 3 1 2 2 4 3 3 2 2 4


12.3. Kapacita a rozmístění skladů 12.4. Lhůty dodávek odběratelům 12.5. Informace o stavu objednávek 12.6. Přehled o průběhu zakázek podle logistických operací 12.7. Normativy nákladů na pohyb hmot 12.8. Variační náklady na logistický systém podle materiálových toků

2 2 4 4 4 4

tabulka 13: Příklad hodnocení logistických činností podle útvarů

Po provedení tohoto hodnocení je možné přistoupit k celkovému hodnocení na následující tabulce: Útvar (soubor činností) Odbyt Zásobování Výroba Doprava Ekonomický úsek Logistický útvar celková úroveň

stupně hodnocení činnosti 3 4 4 12 2 2 2 1 3 1

průměr 2,83 2,17 2,27 2,44

1 4 4 1 1

2 9 4 7 4

1

3

4

3

2,81

. 11

3 30

. 15

5 24

2,89 2,65

tabulka 14: Sumarizace hodnocení logistických činností

Z tohoto hodnocení je možné formulovat příslušné závěry:  vcelku přijatelná situace je na oddělení zásobování  ostatní oddělení, resp.skupiny činností vyžadují inovaci logistických činností, zejména kritická situace se ukazuje v oddělení odbytu  celková úroveň logistických činností se může podstatně zvýšit racionalizačními opatřeními  k hodnocení většího rozsahu činností nebyly k dispozici patřičné podklady, což svědčí o tom, že není dostatečný informační systém. Každé hodnocení je obtížné, ať jde o hodnocení výroby (nebo o hodnocení odpovědí studenta při jeho zkoušce). Vždy je tu prvek subjektivismu, který ovšem – na rozdíl od hodnocení studenta – lze v logistice výrazně omezit rozsahem a kvalitou získaných informací. Takže – informace jsou zde i v dalších činnostech managementu nezbytné. Jde ovšem o věrohodné informace. Na druhé straně však nadměrné množství informací může svádět k nesprávným závěrům. Proto je nezbytné pečlivě vážit, které z informací jsou pro manažery užitečné a které jsou povrchní a nemají být v jistých situacích předmětem zájmu.

- 108 -


SHRNUTÍ      

Pro hodnocení činnosti logistického pracoviště je nejprve zapotřebí stanovit seznam těchto činností. Za optimální je možné považovat stanovení kritérií podle jednotlivých činností. Na tomto základě je možné dále formulovat kritéria pro hodnocení. Ta spočívají v různých ukazatelích a limitech, podle kterých je možné sledovat rentabilitu. Způsob zpracování kritérií je podmíněn velikostí firmy, výrobním sortimentem, kvalitou propracování plánování řídící a logistické činnosti a kvalitou manažera, který zpracovává uvedená kritéria. Hodnocení činnosti probíhá zpravidla podle stanovených kritérií, přičemž se vychází buď z bodového systému, nebo z ohodnocení dané činnosti příslušnou známkou. S výjimkou těch kritérií, která jsou spočitatelná či jinak měřitelná, je při každém hodnocení prvek subjektivismu Z hodnocení je nezbytné provést příslušné závěry a zpracovat i soubor doporučení k odstranění slabých míst.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Některé logistické techniky“ 1. Proč se někdy logistické a manažerské techniky překrývají? 2. Vysvětlete, v čem spočívá význam hodnocení logistických činností a jakým způsobem lze toto hodnocení provádět. 3. Pro hodnocení potřebujete určitá kritéria. Pokuste se vysvětlit, na jakém základě lze tato kritéria formulovat a jaké by měla zahrnovat ukazatele. 4. Uveďte, jakým způsobem lze provádět hodnocení úrovně logistických operací.

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ kritéria normativů obchodní politika zásobování logistické operace výrobní sortiment bodové hodnocení

- 109 -

Osobnost manažera - logistika

„Nikdo se nenarodil moudrý.“ Ptahhotep

11 OSOBNOST MANAŽERA - LOGISTIKA Po prostudování této kapitoly byste měli:  umět charakterizovat hlavní rysy manažera – logistika  vědět jak je možno analyzovat prvky osobnosti se zřetelem k pracovníkům pověřeným řízením logistiky  dokázat formulovat a posoudit cesty vedoucí ke zkvalitnění osobnostních rysů řídících pracovníků v logistice. V této učebnici základů logistiky jde o poslední, informativní kapitolu. Obsahuje souhrn vlastností a schopností, které by měl mít manažer – logistik. Musíme ovšem uvést, že tyto osobnostní rysy a vlastnosti neplatí pouze pro logistika, ale v podstatě pro každého manažera. Takže – pokud jde o uvedené osobnostní rysy a vlastnosti – týkají se vlastně nás všech. Jsou to vlastnosti a rysy, jejichž existence je předpokladem dobré a úspěšné práce. Samozřejmě jde o ideální stav. Jsme lidé s řadou nejrůznějších chyb a těžko se najde někdo, kdo by plně vyhovoval níže uvedeným kritériím. To však nevadí. Je to určitý model, ke kterému se máme všichni postupně přibližovat. Zavádění a využívání logistiky jako systému je – jak jsme již několikrát uvedli – nezbytným předpokladem úspěchu v podnikání. Ve velkých podnicích se touto činností bude zabývat celé oddělení, v menších několik pracovníků nebo kumulovaná funkce. V ojedinělých případech je možné tuto činnost zajišťovat i externě – formou spolupráce s některou poradenskou organizací. Je to však opravdu pouze výjimka. Jaký pracovník je nejvhodnější pro funkci manažera – logistika? Jaké má mít osobní vlastnosti a rysy? Požadavky na vlastnosti kvality manažera - logistika

Na základě vlastních zkušeností z praxe a na základě poznatků z literatury můžeme odvodit a formulovat požadavky na vlastnosti a kvality úspěšných manažerů – logistiků následovně:  osobní integrita a přijetí etiky podnikání  schopnost motivovat a vést své partnery  umět plánovat v krátkodobém a dlouhodobém časovém horizontu  mít organizační schopnosti  umět motivovat sám sebe  mít zkušeností s manažerským řízením  znát a umět užívat manažerské techniky  umět komunikovat se svým okolím  mít schopnost sebekontroly a autokorekce  umět rozlišit jednotlivá řešení na neodkladná, definitivní a dočasná a podle toho i jednat  mít důvěru ve vlastní schopnosti

- 110 -


     

nepřeceňovat se být v souladu se záměry a požadavky organizace, ve které pracuje umět řídit běžné rutinní práce a plnit stanovené cíle mít schopnosti řešit neočekávané problémy a komplikace umět zpracovávat projekty a dovádět je k úspěšným koncům umět motivovat své spolupracovníky k optimálním výkonům.

Jsou to vysoké požadavky a není jich málo? To ovšem není vše. V současnosti, více než kdy jindy se setkáváme s požadavky jednání ve smyslu podnikové, firemní kultury. Tuto kulturu lze definovat jako souhrn představ, přístupů a hodnot všeobecně v organizaci sdílených a relativně dlouho udržovaných. Je to vizitka každé organizace.

Manažer - logistik a podniková kultura

A tomu se musí přizpůsobit manažer – logistik. Nejen to, sám je nositelem této kultury. Projevuje se to v jeho chování, což je důležité zejména při jednání s dodavateli a odběrateli. Někteří manažeři mají pocit, že pokud mají být úspěšní, musí se snažit identifikovat se s cizí kulturou, že se mají chovat tak, jak se chová dodavatel či zákazník (vycházejí z přísloví, které v tomto případě neplatí: “Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti!“) Domnívají se, že musí sdílet názory a hodnoty dodavatele či zákazníka, aby plně pochopili prostředí, ve kterém se tyto subjekty pohybují a mohli pak poskytovat efektivní služby a dobře jednat. Znamená to nebýt autentický a nefalšovaný a tím se vzdávat charakteristických rysů vlastní firemní kultury. Pochopení a respektování druhého subjektu ovšem neznamená nutnost vzdát se vlastní firemní kultury. S chováním vůči mimo firemním subjektům souvisí řada problémů, které jsou ovšem snadno řešitelné. Namátkou se seznámíte s některými z nich.:  Volit vhodné oblečení. K tomu perlička: V praxi jsme se setkali s tím, že ředitel podniku, se kterým jsme měli jednání, si značil barvu a střih oblečení, aby při dalším jednání věděl, zda má dotyčný manažer více obleků a je tedy ekonomicky úspěšný. Prozradila to sekretářka, která byla na odchodu z podniku. Při jiné příležitosti měl zase vrátný povinnost hlásit řediteli podniku, v jakém typu auta jsme přijeli k jednání. Podle typu auta pak ředitel vystupoval.  Dochvilnost. Je to naše národní bolest. Odvoláváme se na tzv. akademickou čtvrthodinku, ale neuvažujeme často, kolik sebe a jiné připravujeme o drahocenný čas.  Vědět, kdy a jak začít mluvit k věci. Znamená to dokonalou přípravu na každé jednání, umění vést nezávaznou konverzaci a umět se postupně dostávat k problému, který potřebujete řešit.  Vědět, kdy jde o formální a kdy o neformální vztahy. Což je problém zejména mladých manažerů.  Zásadně neprojevovat emoce, ať jde o radost, zlost, rozpaky, rozčilení či o cokoliv jiného.  Vědět, s jakým jazykem je vědět s jinými subjekty jednat, což neznamená cizí jazyk (i když i ten je zapotřebí), ale kdy je nutné mluvit vyloženě technicky nebo humanisticky orientovaně.

- 111 -

Přístup k zákazníkovi




Zásadně se nedotýkat soukromých záležitostí, existují totiž určitá tabu, která je nezbytné respektovat.

Není to jednoduché, ale je to splnitelné. Kdo chce mít úspěch v jednání, musí si uvědomit, že u dodavatele je pánem odběratel, u zákazníka je pánem zákazník. Manažer logistiky je osobnost a jako osobnost musí umět také vystupovat a jednat.

SHRNUTÍ  

Manažer logistiky je osobností, která má mít řadu osobnostních i volních vlastností. Musí vycházet z podnikové kultury vlastní organizace. Nesmí se přizpůsobovat kultuře jiných subjektů, se kterými jedná. Získání potřebných znalostí a vlastností je sice obtížné, ale záleží pouze na vůli osobnosti, která je pověřena funkcí manažera – logistika.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Osobnost manažera – logistika“ 1. Vysvětlete, v čem se liší manažer – logistik od ostatních manažerů v organizaci. 3. Jaké jsou požadavky na vlastnosti a kvality manažerů – logistiků ?

Pojmy k zapamatování osobnostní rysy manažera – logistika specifika manažera – logistika.

- 112 -

Závěr

„I velký strom vyrůstá z malého“. Lao´c

ZÁVĚR V tomto studijním materiálu o základech logistiky se studenti Vysoké školy polytechnické v Jihlavě seznámili s problematikou, která sice není lehká, ale má v práci managementu svůj význam. Je to jedna z podnikových činností, bez kterých podnik nemůže fungovat a plnit své funkce. A to platí nejen pro podnik jako výrobní organizaci, ale i pro služby, obchod, pro nejrůznější instituce – prostě pro vše, kde se vytváří nějaký produkt, ať hmotného či nehmotného charakteru nebo jinak morálně významný. Rozdíl je pouze v rozsahu působnosti logistiky. Autoři jsou si plně vědomi toho, že s tímto rozsahem znalostí není možné se stát logistiky, k tomu je třeba ještě řadu dalších znalostí a dovedností. Účelem studia tohoto předmětu je pouze získat v rámci vzdělávání určité představy o významu logistiky o tom, co tento vědní i praktický obor obsahuje a zahrnuje. A kdo poctivě studoval, pak tyto představy a základní znalosti má. A to je důležité. Chtěli bychom ještě zdůraznit jednu okolnost. Je určitým zvykem řady studujících, že po prostudování určitého předmětu a složení zkoušky se učebnice založí, zahodí nebo se přenechá nižším ročníkům. Tento osud může potkat i tato skripta. My bychom však doporučovali něco jiného. Materiál v tomto studijním materiálu zahrnuje značné množství teoretických a především praktických poznatků. Nechceme tím říci, že se jedná o jedinečnou učebnici. To v žádném případě. Ale její obsah je jistě dostatečně hutný, aby studentům přiblížil onu řadou manažerů opomíjenou logistiku. Proto bychom doporučovali, abyste tato skripta měli jako součást své odborné knihovny alespoň kratší čas po nástupu do praxe. Je totiž možné – a myslíme, že dokonce zcela pravděpodobné – že se vám vyskytnou problémy, které vám umožní řešit právě tento studijní materiál. Moc místa nezabere, snad se s vašimi dalšími odbornými knihami i beletrií bude dobře snášet. Úspěch v logistice je založen na řadě okolností. Ovšem v popředí stojí lidé – člověk – manažer. To platí nejen pro logistiku. Tento manažer musí mít řadu osobních i volních vlastností, které jsou požadovány po všech manažerech. Ale pracovník v logistice musí mít ještě jednu vlastnost navíc: umět stát za svou věcí, přesvědčit management své firmy, že prostě bez logistiky to nejde. Je na vás, jak se k logistice postavíte, jak budete v budoucnu, ve vaší praxi logistiku potřebovat. Přejeme vám, milí studenti, hodně úspěchů ve vaší další práci.

- 113 -

Přílohy

PŘÍLOHY

Příloha č. 1 - Citáty – autoři Ani Žil za vlády XX. dynastie v Egyptě, tj. v období 1200 až 1000 let před Kristem. Snad byl vysokým dvorským dvořanem. Bližší údaje nejsou známy. Je autorem souboru mravních a politických zásad. Archytás z Tarentu (asi 430 –345 let před Kristem). Byl to řecký filozof, astronom, matematik a politik. Je představitelem tzv. mladšího pythagoreismu. Kladl důraz na filozofický význam natematiky. Je považován za zakladatele teoretické mechaniky. Jeho učení do značné míry ovlivnilo Platóna. Démokritos z Abdér (asi 460 –370 let před Kristem). Významný řecký filozof a vědec. Aplikoval myšlenky atomismu jak do filozofie, tak do jednotlivých vědních oborů. Je autorem více než 70 spisů o filozofii, matematice, lékařství, gramatice, básnictví a hudbě. Žel, zachovaly se pouze zlomky těchto prací. Zavedl pojem atomu jako základní, dále však nedělitelné částice hmoty. Vyslovil hypotézu o neustálém pohybu atomů, které se od sebe liší pouze velikostí. Kladl důraz na harmonické začlenění občana do řeckého městského státu (polis). Za nejlepší politické zřízení pokládal demokracii. V osobním životě doporučoval usilovat o štěstí a o dobrou mysl. Člověka má vést k dobrému ne strach před sankcí, ale zodpovědnost k sobě samému. Epikúros ze Samu (341 – 270 let před Kristem). Řecký filozof, nejvýznamnější představitel atomismu v helénské době. V roce 306 založil v Athénách filozofickou školu, zvanou “Zahrada“ (Képos). Vycházel ze zakladatelů řeckého atomismu Leukippa a Démokrita. Jejich strohý determinismus odstranil tvrzením, že v pohybu atomů dochází k nahodilým odchylkám. Tím také zdůvodňoval svobodu lidské mysli. Kladl důraz na etiku, za nejvyšší životní hodnotu pokládal slast, kterou chápal jako oproštění se od bolesti a duševního neklidu. Pro dosažení duševního klidu je třeba poznat podstatu věcí a vyhýbat se politickému životu. Připouštěl existenci bohů, kteří však nezasahují do vesmíru. Pokoušel se o výklad některých zvlášť výrazných přírodních jevů (zemětřesení, blesk atd.). Bázeň před těmito jevy je hlavní zdroj víry v zasahování bohů do života lidí. Uznával i různé výklady téhož jevu, protože pro něj bylo zásadní racionální vysvětlování podstaty.

- 114 -

Přílohy

Franklin Benjamin pseudonym Richard Saunders (1706 – 1790). Americký osvícený myslitel, diplomat, přírodovědec, publicista, tiskař. Vzdělání získal jako samouk. Díky vlastní námezdní práci si založil tiskárnu. Od r. 1729 vydával vlastní noviny a některá svá díla. Zasloužil se o zlepšení technické infrastruktury ve Filadelfii (osvětlení ulic, chodníky, čištění ulic, knihovna, vzdělávací spolky). Založil učenou společnost. V meteorologii se zabýval atmosférickou elektřinou. 1750 zkonstruoval hromosvod, na jehož principu je dodnes založena ochrana objektů před úderem blesku. Zavedl označení „kladná a záporná elektřina“, věnoval se výzkumu Golfského proudu. Od roku 1754 byl politicky aktivní, nejprve za sloučení britských kolonií, pak jako mluvčí ohledně daní s Velkou Británií, byl členem komise, která připravila Deklaraci nezávislosti a vedoucím diplomatické mise ve Francii. Hobbes Thomas (1588 – 1679). Filozof pozdní renesance, zaměřením materialista. Podle něj je svět světem nepřátel. Lidský život lze srovnat se závodem v běhu, při kterém je odměnou každému účastníkovi jeho vítězství nad ostatními. Lao´c Starý čínský mistr, asi 6. století před Kristem. Staročínský filozof, nejvýznamnější postava filozofie a náboženství (taoismus). Je patrně autorem díla „Kniha o cestě a ctnosti“. Byl starším součastníkem Konfucia. Působil jako hlavní archivář na císařském dvoře. Věnoval se učení o tao (filozofický směr o významu správné cesty člověka). Když poznal morální úpadek císařského dvora, opustil úřad a odešel ze země. Údajně se stal učitelem Budhy a dostal se do stavu nesmrtelnosti. Marten Miloš Vlastním jménem Miloš Šebesta (1883 – 1917). Český literární kritik a esejista, prozaik a překladatel. Jeden z představitelů Moderní revue. Hodně překládal z francouzštiny. Morgenstern Christian (1871 – 1914). Německý básník. Jeho tvorba byla ovlivněna A. Schopenhauerem a F. Nietzschem. Zakladatel německé nonsensové literatury, zesměšňoval snobismus a maloměšťáctví. Ptahhotep Asi 2200 let před Kristem. Byl vezírem panovníka 5. egyptské dynastie. Proslavil se jako autor sbírky naučení a rad, které ovšem spíše sledují osobní prospěch než morální ideál. Cílem jeho učení byla výchova dvořana či vysokého úředníka, oddaného dynastii a státu.

- 115 -

Přílohy

Seneca Lucius Annaeus Seneca Mladší (4 před Kristem – 65 po Kristu). Římský filozof, básník, prozaik a politik. Působil původně v Římě jako advokát, brzy získal pověst výtečného řečníka a stal se senátorem. Znepřátelil si však ženu císaře Caliguly Messalinu, která dosáhla jeho vyhnání v r. 41 na Korsiku do vyhnanství. Druhá žena císaře Claudia Agrippina Mladší mu v roce 48 vymohla návrat a učinila jej vychovatelem svého syna, pozdějšího císaře Neróna. Po smrti Claudie řídil Seneca pět let spolu s velitelem pretoriánů Sextem státní záležitosti. Po smrti Agrippiny se vztah císaře k Senecovi značně zhoršil, což jej vedlo v r. 62 k odchodu do ústraní a následně se věnoval literární činnosti. V roce 65 byl zřejmě neprávem obviněn ze spiknutí a Nerónem přinucen k sebevraždě. Jeho činnost zasahovala do filozofie, přírodovědy a básnictví. Věnoval pozornost otázkám etiky, hájil myšlenku rovnosti lidí a kladl důraz na plnění povinností člověka k sobě samému. Jako prozaik přispěl k formálnímu vývoji latinské gramatiky a zejména latinské filozofické terminologie. Shaw, George, Bernard (1851 – 1950). Anglický dramatik a esejista irského původu. Zakladatel moderního anglického dramatu. Byl propagátorem reformního tzv. fabiánského socialismu. Vzdělání získal jako samouk a hlavně četbou v knihovně Britského muzea. Napsal řadu románů, dramatických děl a esejí. V roce 1925 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

- 116 -

Přílohy

Příloha č. 2 - Seznam tabulek, schémat, vzorců a znázornění a) Seznam tabulek tabulka 1. Vnitřní faktory úspěšnosti podniku ................................................................ 19 tabulka 2. Typy rozhodnutí (Bobák, 1999) ..................................................................... 55 tabulka 3. Hodnocení typů dopravy (1 = optimum, 5 = minimum) ................................ 59 tabulka 4. Rozměry standardizace u obalů ...................................................................... 62 tabulka 5. Rozměry standardizace u palet ....................................................................... 62 tabulka 6. Rozměry standardizace u kontejnerů.............................................................. 62 tabulka 7. Faktory úspěšnosti logistiky podle G. Schulteho a P. Pernici ........................ 73 tabulka 8. Posouzení výhodnosti nákupu vzhledem k množství ..................................... 91 tabulka 9. Tabulka metody analýzy SPACE ................................................................... 92 tabulka 10. Rozdíly mezi tradičními nákupy a nákupy při metodě JIT .......................... 95 tabulka 11. Rozdíly v nákupních aktivitách u tradičních nákupů a s použitím metody JIT .................................................................................................................................. 96 tabulka 12. Příklad výběru kritérií pro hodnocení logistických činností ...................... 104 tabulka 13. Příklad hodnocení logistických činností podle útvarů................................ 108 tabulka 14. Sumarizace hodnocení logistických činností.............................................. 108 b) Seznam schémat Schéma 1. Vztah jednotlivých přístupů v hospodářské logistice (Bobák, R., 1999) ...... 14 Schéma 2. Trojúhelník nového tržního prostředí ............................................................ 19 Schéma 3. Vztah mezi marketingem a logistikou ........................................................... 25 Schéma 4. Logistika a její systémy ................................................................................. 30 Schéma 5. Znázornění logistického řetězce (Bobák, 1999) ............................................ 35 Schéma 6. Proces zásobování.......................................................................................... 42 Schéma 7. Typová struktura skladů ................................................................................ 48 Schéma 8. Dopravní prostředky pro vnitropodnikovou dopravu (Bobák, 1999) ............ 60 Schéma 9. Typy komunikačních vazeb k předávání informací ...................................... 79 Schéma 10. Možná struktura logistické informační soustavy ......................................... 80 Schéma 11. Možný způsob organizace logistických činností a jejich začlenění do informační soustavy. ............................................................................................ 81 Schéma 12. Síťový graf – metoda CPM – stavba dřevěného skladu .............................. 89 Schéma 13. Analýza příčin a následků s využitím diagramu „rybí kost“ ....................... 97 c) Seznam vzorců Vzorec 1. Základní vzorec pro propočet počtu mezilidských vztahů ............................. 86 Vzorec 2. Propočet rozsahu meziútvarových vztahů ...................................................... 86 Vzorec 3. Propočet počtu vztahů mezi zaměstnanci ....................................................... 86 Vzorec 4. Campův vzorec propočtu optimální velikosti objednávky ............................ 90 Vzorec 5. Dosazení hodnot do Campova vzorce ............................................................ 90 Vzorec 6. Propočet kvality včasnosti dodávek................................................................ 98 Vzorec 7. Propočet rozsahu vyřizování objednávek ....................................................... 99

- 117 -

Přílohy

Vzorec 8. Propočet úplnosti dodávek ............................................................................ 99 Vzorec 9. Konkrétní propočet úplnosti dodávek ............................................................ 99 Vzorec 10. Propočet bezchybnosti fakturace .................................................................. 99 Vzorec 11. Propočet ziskovosti ve vztahu k prodejní ploše ......................................... 100 Vzorec 12. Propočet možnosti ovlivňování rentability dodavatele .............................. 100 Vzorec 13. Propočet aktuálnosti ukazatele celkové výkonnosti distribuce .................. 100 Vzorec 14. Konkrétní propočet ukazatele celkové výkonnosti distribuce.................... 100 d) Seznam znázornění Znázornění 1. Symbolizace pro síťový graf CPM ......................................................... 88

- 118 -

Přílohy

Příloha č. 3 - Seznam literatury Lambert, D.M., Stock, J.R., Ellram, L.M.: Logistika, Praha, Computer Press, 2000. Bobák, R.: Základy logistiky, Zlín, FaME, 1999. Bakešová, M., Koudelka, F., Křesťan,V.: Výzkum trhu, Jihlava, Vyšší odborná škola, 2003. Čihovský, J., Koudelka, F.: Vybrané kapitoly ze sociologie práce a podniku, Olomouc, Ediční středisko RUP, 1992. Douchová, J. a kol.: Základy psychologie trhu, Jinočany, H + H, 1993. Drucker, F.P.: Podnikové řízení a hospodářské výsledky, Praha, Svoboda, 1968. Fialová,H., Tomek, G.:Malý slovník marketingu, Karviná, ECOMIX – OK, 1994. Flavius, J.: Válka židovská, Praha, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. Gros, I.:Logistika, Praha, Vydavatelství VŠCHT, 1996. Christopher, M.: Logistika v marketingu, Praha, Management Press, 2000. Jurová, M.: Logistika. Brno, VUT, fakulta podnikatelská, 1998. Khol, J.: Účinnost řídící práce, Praha, Svoboda, 1977. Kolektiv.: Ilustrovaný encyklopedický slovník, III. díl. Praha, Academia, 1982. Kolektiv.: Stručný ekonomický slovník. Praha, Svoboda, 1959. Kolektiv.: Slovník ekonomiky průmyslu a vědeckého řízení, Praha, Svoboda, 1967. Kolektiv.: Stručný ekonomický slovník, Praha, Svoboda, 1969. Kolektiv.: Velký sociologický slovník, I. a II. Díl, Praha, Karolinum, 1996. Koštuviak, J, Gregor, M. :Podnik v roce 2001 – revoluce v podnikové kultuře, Praha, Grada, 1993. Kotler, Ph.: Marketing management, Praha, Grada, 1998. Koudelka, F.: Logistika distančního vzdělávání, Olomouc, RUP, 2001. Kozlov, G.A, Parvušin, S.P.: Stručný ekonomický slovník, Praha, Svoboda, 1967. Kubr, M. a kol.: Poradenství pro podnikatele a manažery, Praha, CAPA, 1991. Kulhavy, E.: Skici k marketingu, Praha, Victoria Publishing, 1993. Basl, J.: Aktuální pohled na nabídku podnikových informačních systémů. In COMPUTERWORLD, č.3, 1998, Praha. Leština, J., Rolínek, L. a kol.: Metodická východiska pro stanovení konkurenceschopnosti českého zemědělství, In Acta Universitatis Bohemiae Meridionales The Journal for Economics, Management and Trade, ročník I./3. České Budějovice: 1998. Líbal,V., Hellerová, A.: Charakteristika logistických činností podniku a odbytová logistika, Praha, Institut pro výchovu MPSV, 1990. Mařík, K.: Logistika zásobování, Praha, Institut pro výchovu MP, 1991. Paterson, T.T.: Teorie řízení, Praha, Svoboda, 1971. Pernica, P.: Logistika (Základy), Praha, VŠE, 1991. Pernica, P.: Logistika – aktivní prvky, Praha, VŠE, 1994. Pernica, P.: Logistika – pasivní prvky, Praha, VŠE, 1994. Pfeifer, L., Umlaufová, M.: Firemní kultura – síla sdílených cílů, hodnot a priorit, Praha, Grada, 1993. Porter, M.: Konkurenční výhoda, Praha, Victoria Publishing, 1993. Rejman, L.: Slovník cizích slov, Praha, SNP, 1966. Schneider, M., Koudelka, F.: Úvod do základů sociologického výzkumu, Olomouc, Ediční středisko RUP, 1993. Světlík, J.: Marketing – cesta k trhu, Zlín, EKKA, 1994.

- 119 -

Přílohy

Šuleř, O.: Manažerské techniky, Olomouc, Rubico, 1995. Ter – Manuelianc, A.: Možnosti využití exaktních metod v řídící praxi, Praha, Horizont 1971. Tomek, J. a kol.: Marketingová strategie podniku, Praha, Management Press, 1992. Kolektiv.: Velký sociologický slovník, díl 1, Praha, Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, 1996. Volkov, M.I. a kol.: Slovník politické ekonomie, Praha,Svoboda, 1982. Vrba, J.: Logistika a distanční vzdělávání, Olomouc, Vydavatelství UP, 2001.

- 120 -

Ing. Miroslava Bakešová, Ing. Vladimír Křesťan ZÁKLADY LOGISTIKY 1. vydání Vydala Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, Jihlava, 2008 Tisk Ediční oddělení VŠPJ, Tolstého 16, Jihlava Grafická úprava Mgr. Hana Vojáčková Náklad 600 výtisků ISBN 978-80-87035-08-5

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

Recommend Documents