VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Bakalářský studijní program Studijní obor:

B6202 Hospodářská politika a správa Regionální rozvoj a veřejná správa

SOCIÁLNÍ POLITIKA 2. část

Ing. Věra Nečadová

2011

Recenzovali: Ing. Alena Slavingerová Ing. Jozef Labuda

Za jazykovou a věcnou správnost odpovídá autor. Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou.

Ing. Věra Nečadová

Sociální politika 2. část 1. vydání Vydala Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, Jihlava, 2011 Tisk Ediční oddělení VŠP Náklad 200 ks

ISBN 978-80-87035-50-4 © Ing. Věra Nečadová, 2011

Obsah: strana

Úvod

1

1 Státní sociální podpora 1.1. Podstata státní sociální podpory a jednotlivé druhy dávek 1.2. Životní minimum 1.3. Základní nástroje sociální pomoci SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování

3 4 11 13 15 17 17

2 Sociální pojištění 2.1. Charakteristika sociálního pojištění 2.2. Samostatně výdělečná činnost a její rozdělení 2.3. Systém dávek nemocenského pojištění SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování

19 20 22 23 26 29 30

3 Důchodové pojištění a penzijní připojištění 3.1. Podstata důchodového pojištění a dávky důchodového pojištění 3.2. Penzijní připojištění a jeho význam 3.3. Příspěvky na penzijní připojištění 3.4. Daňové zvýhodnění penzijního připojištění SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování

31

4 Vzdělávání a sociální politika 4.1. Vývoj výchovně vzdělávací soustavy po roce 1989 4.2. Stupně vzdělávací soustavy 4.3. Metody financování školství a finanční podpora studentům 4.4. Další odborné vzdělávání a odborná příprava SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování

49 50 51 57 59 61 63 64

32 37 40 42 43 47 48

5 Sociální politika v souvislosti s bytovou politikou 5.1. Bydlení a bytová politika, náklady na bydlení 5.2. Koncepce bytové politiky a politika státu a role obcí 5.3. Stávající podpůrné nástroje v oblasti bydlení SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování

65 66 72 74 77 80 81

6 Rodinná politika 6.1. Systémy podpory rodin a vývoj rodinné politiky 6.2. Nástroje podpory rodin a rodičovská role SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování

82 83 85 90 92 92

7 Sociální politika v oblasti životního prostředí a kvalita života 7.1. Životní prostředí a vztah člověka k životnímu prostředí 7.2. Životní prostředí a sociální politika z pohledu EU a vztah k České republice 7.3. Oblast životního prostředí a základní priority v ČR 7.4. Sociální politika a kvalita života SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování

94 95

8 Politika zaměstnanosti a její vazba na sociální politiku 8.1. Vývoj nezaměstnanosti v ČR po současnost a jeho důvody 8.2. Hlavní demografické ukazatele ovlivňující vývoj zaměstnanosti v ČR a jejich stručná charakteristika 8.3. Aktivní a pasivní politika zaměstnanosti 8.4. Priority politiky zaměstnanosti v ČR dle pilířů stanovených EU 8.5. Uchazeči o zaměstnání a činnosti úřadů práce SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování

96 97 98 99 102 102 103 104 104 106 107 109 111 115 115

9 Sociální politika a problém chudoby 9.1. Sociální politika a pojem „sociální státy „ 9.2. Systém konkrétní pomoci – systém sociálních dávek 9.3. Nepříznivé sociální situace a jejich možná řešení 9.4. Sociální politika po vstupu do EU SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování

117 118 119 120 121 121 123 124

10 Sociální politika souvislosti se zdravotní politikou 10.1. Charakteristika a předpoklady zdravotní politiky, vnitřní vazby 10.2. Zdravotní politika v České republice a zdravotní systém 10.3. Právo na zdraví a garance zdravotní péče 10.4. Zdravotní pojištění jako zdroj financování SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování

125

11 Sociální politika a nutnost důchodové reformy v ČR 11.1. Možnosti financování systému důchodového zabezpečení a současné financování důchodového pojištění u nás 11.2. Důchodová reforma v České republice 11.3. Dávky důchodového pojištění 11.4. Národní program přípravy na stárnutí obyvatelstva 11.5. Penzijní připojištění jako nástroj pro zlepšení současné situace důchodového systému 11.6. Zhodnocení současné situace v důchodovém systému ve vztahu k veřejným financím 11.7. Důchodové systémy a reformy ve vybraných zemích EU SHRNUTÍ Kontrolní otázky Pojmy k zapamatování

136

Závěrečný průvodce studiem Seznam použité literatury Příloha č. l – Vysvětlivky k používaným ikonám

126 127 128 130 131 134 134

137 138 141 157 162 165 171 175 179 180 182 183 186

-1-

Úvod Vážení a milí studenti, předkládám vám studijní materiál, který se týká sociální politiky. Prostřednictvím tohoto textu byste měli získat základní teoretické znalosti z oblasti sociální politiky a jejího vývoje. V současné době ve všech vyspělých zemích i v zemích, kde není tak vyspělý společenský rozvoj, hraje velice významnou roli sociální politika. Sociální politika se stává bez nadsázky neodmyslitelným základem uspořádání společnosti. Sílící význam sociální politiky vůbec,a tedy sociálního aspektu, je spojen s důrazem,který je v soudobých podmínkách vyspělých zemí kladen na každého jedince, na jeho kvality jako rozhodující předpoklady prosperity moderní společnosti i naplňování jejich cílů. Tato skutečnost se stává stále zřejmější nejen ve vyspělých zemích, ale pociťují ji i země, které zatím úrovní své vyspělosti se řadí k méně vyvinutým či dokonce zaostalým a které si stále více dobře uvědomují, že klíčem jejich rozvoje jsou lidé vzdělaní a kultivovaní a také spokojení. Možno říci, že i v České republice, která se řadí k vyspělým zemím světa, si uvědomujeme významnost role lidského činitele ve společenském rozvoji své země i když někdy politika vlády to vždy nepotvrzuje. Nepochybné však je, že tato role člověka bude sílit, a že proto bude nutné podporovat a rozvíjet i sociální politiku jako systém aktivit, které k rozvoji a kultivaci daného lidského faktoru směřují. Od sociální politiky v moderní společnosti se právem očekává, že poskytne předpoklady, podmínky, impulsy a motivaci pro rozvoj každého jedince a tím i pro prosperitu celé společnosti. Sociální politika je zaměřena k tomu, co moderní teorie označuje jako „sociální kapitál“. Přitom zájem o sociálně politická témata sílí, a to nejen mezi těmi, kteří se sociální politikou profesně zabývají, ale i mezi odborníky různých odlišných profesních zájmů. Zájem o sociální politiku sílí i ze strany laické veřejnosti, protože sociálně politická opatření zasahují do života nás všech. Proto samozřejmě sílí i potřeba znalosti tohoto oboru, protože propojenost sociálních souvislostí s téměř všemi oblastmi života společnosti je a bude i v budoucnu trvalá. Text, který zde předkládám bezprostředně navazuje na vysokoškolská skripta Sociální politiky, která se zabývají teorií sociální politiky, když v tomto materiálu se zaměřuji na to, kde je možno najít uplatnění sociální politiky, tedy zaměřuji se na aplikaci sociální potiky . Cílem tohoto studijního textu je, abyste po jeho nastudování a zodpovězení všech otázek dokázali: - definovat pojem státní sociální podpory a vyjádřit podstatu státní sociální podpory, - charakterizovat podstatu sociálního pojištění v rámci sociální politiky, - pochopit význam důchodového pojištění a penzijního připojištění u nás, - objasnit problematiku vzdělávání v souvislosti se sociální politikou, - rozebrat složitou bytovou politiku u nás a její vztah k sociální politice, - vysvětlit podstatu jak spolu souvisí rodinná politika a sociální politika, - zohlednit opodstatnění sociální politiky v rámci životního prostředí a kvality života, - najít a vysvětlit souvislost mezi sociální politikou a politikou zaměstnanosti,

-2- orientovat se v situaci problematiky chudoby a její spojení se sociální politikou, - alespoň částečně pochopit složitost zdravotní politiky a jak lze k vyřešení této složité situace může přispět sociální politika, - vysvětlit, proč je u nás nutná důchodová reforma a jak k tomuto může napomoci sociální politika. Doporučení ke studiu Studijní materiál obsahuje 11 kapitol, když každá kapitola sleduje vlastní téma a toto je vždy v závěru stručně shrnuté. Věnujte dostatek času na studium jednotlivých kapitol, jako orientační doporučení si vám dovoluji navrhnout v průměru dvě až tři hodiny na každou kapitolu. Toto časové rozhraní by mělo zahrnovat kromě intenzivního studia teorie i její zopakování,případně splnění dalších aktivit. Doporučuji studovat předkládaný materiál důsledně, po jednotlivých kapitolách, tak jak jsou řazeny za sebou a věřím, že vás potom i zaujme více obsah kapitol a dostaví se zároveň předpokládaný výsledek. Při vlastním studiu se snažte vše důkladně promýšlet, vytvářet si vlastní názor a hledat vzájemné souvislosti. Vracejte se ke statím, které vám nebyly dostatečně jasné a srozumitelné, měli jste pocit, že jsou náročné a složité, když hlavně tyto úseky neustále opakujte a pokročte dále ve studiu až budete mít dojem, že jste danou část zcela zvládli. Pro zdárné a úspěšné studium, a hlavně ve vlastním zájmu, nepřeskakujte žádnou kapitolu, protože jednotlivé kapitoly na sebe navazují a jsou právě záměrně takto řazeny za sebou. Nepodceňujte význam kontrolních otázek a snažte se na ně vždy po prostudování kapitoly poctivě odpovědět. Až se vám do zdaří a budete sami se sebou a svými výsledky spokojeni, pokročte ve studiu dále. Pojmy k zapamatování se snažte vždy v závěru kapitoly naplnit adekvátním obsahem a pokud se vám to nepodaří, vraťte se ke studiu příslušné kapitoly opětně. Pokud nebudete mít subjektivní pocit, že danou problematiku zvládáte podle vašich představ nepokračujte dál ve studiu a soustřeďte se znovu na stávající text. V průběhu studia textu si dělejte poznámky, zaznamenávejte si své vlastní postřehy, případně náměty, když toto vše potom můžete využít při dalším studiu. Byla bych velice ráda, aby předkládaný studijní materiál, jehož úvod jste právě dočetli až do samého závěru, byl pro vás odpovídajícím studijním zdrojem informací, které nebudete využívat pouze po dobu studia na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě, ale i v dalším vašem aktivním životě, například až se jednou zapojíte do pracovního procesu. Přeji vám při studiu tohoto materiálu dostatek energie a zároveň i chuti, odvahy a trpělivosti. Jen tak budete mít potom pocit z dobře vykonané práce.

Věra N e č a d o v á Autorka

-3–

Průvodce studiem Vážení studenti, v této části skript bych se velice ráda věnovala problematice aplikace sociální politiky v některých vybraných oblastech, se kterými se běžně občané setkávají, když musím předeslat, že jsem opravdu pro tyto účely vybrala jen oblasti některé, dle mého názoru velmi významné, případně velmi frekventované. Tímto bych rozhodně nechtěla ostatní oblasti, kde také se sociální politika uplatňuje nějakým způsobem podceňovat, případně opomíjet, ovšem vzhledem k účelu tohoto materiálu se domnívám, že uvedené oblasti, kterými se zabývám, jsou dostačující. Vybrala jsem proto problematiku státní sociální podpory, sociálního pojištění, důchodového pojištění a penzijního připojištění, vzdělávání, bytové politiky, rodinné politiky, životního prostředí a kvality života, politiky zaměstnanosti, problém chudoby,zdravotní politiky a nutnosti důchodové reformy. Věřím, vážení studenti, že tato část tohoto matriálu pro vás bude zajímavá, neboť se v mnoha ohledech dotýká i přímo vás, případně vašich blízkých. Toto vše mne vede k závěru, že budete tuto část skript studovat s chutí a se zájmem.

1 Státní sociální podpora Cíl Cílem této kapitoly je především seznámit studenty s problematikou státní sociální podpory, když v textu bude vysvětlena podstata státní sociální podpory a její formy, jednotlivé dávky státní sociální podpory a jejich význam, základní pojmy s těmito dávkami související, jakož i nástroje sociální pomoci, sociální služby a dávky sociální péče. Po prostudování této kapitoly by studenti měli umět - vysvětlit význam a podstatu státní sociální podpory, - orientovat se v jednotlivých dávkách státní sociální podpory, - objasnit pojmy jako například životní minimum, existenční minimum, sociální minimum, - charakterizovat pojem „započitatelné příjmy“, - popsat základní nástroje sociální pomoci a sociální služby, - vyjádřit podstatu dávek sociální péče.

-4-

Průvodce studiem Vážení studenti, nyní budete seznámeni s kapitolou, která je první ukázkou toho, kde a v jakých oblastech můžeme hledat uplatnění sociální politiky. Státní sociální podpora je oblastí velmi zajímavou, velmi potřebnou a také velmi hojně diskutovanou. Vždyť každý z nás někdy se můžeme dostat do situace, kdy budeme žádat o některý druh státní sociální podpory. Mimo jiné důvody, i proto je dobré se v této problematice umět orientovat. Předpokládám, že vás tato kapitola zaujme, když k jejímu prostudování budete potřebovat asi 60 minut. Vycházím z předpokladu, že již budete mít dobře naučené předcházející kapily, neboť jen tak můžete dobře porozumět této kapitole a všem dalším, které se budou zabývat dalšími oblastmi, kde se sociální politika uplatňuje. Máte-li pocit, že teoretické základy nemáte zcela dobře zvládnuté, rozhodně je vhodné se k předchozím kapitolám vrátit a znalosti si doplnit, případně upřesnit, zopakovat si základní pojmy, zodpovědět přiložené otázky, apod..

1 .1. Podstata státní sociální podpory a jednotlivé druhy dávek Systém státní sociální podpory (SSP) upravuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Nárok na dávky SSP má pouze fyzická osoba a s ní společně posuzované osoby, které jsou trvale hlášeny na území České republiky a občané Evropské unie, kterých se týká Nařízení rady (EEC) 1408/71 . U cizince se za trvalý pobyt v ČR považuje pobyt po uplynutí 365 dní ode dne nahlášení k pobytu. Do doby 365 dnů na území ČR se nezapočítává doba, kdy je osoba žadatelem o udělení azylu ubytovaným v pobytovém středisku Ministerstva vnitra. Rodina je podle systému SSP soužití rodičů a nezaopatřených dětí ve společné domácnosti. Za nezaopatřené dítě považuje systém SSP dítě po skončení povinné školní docházky a dále, pokud se připravuje na budoucí povolání nebo je zdravotně postižené, nejdéle však do 26 let věku. U příspěvku na bydlení se podmínka společné domácnosti nevyžaduje, posuzované jsou všechny osoby, které mají v bytě hlášený trvalý pobyt.

Legislativa související se státní sociální podporou

Při posuzování nároků na dávky SSP se bere v úvahu příjem rodiny, u některých dávek i velikost majetku žadatele.

Nárok na dávky SSP

V závislosti na výši příjmu rodiny se poskytuje přídavek na dítě, sociál-

-5ní příplatek a příspěvek na bydlení. Naopak u ostatních dávek jako jsou dávky pěstounské péče, rodičovský příspěvek, porodné a pohřebné se nezkoumá výše příjmu rodiny. Za základ pro stanovení nároku a výše některých dávek včetně určení hranice příjmů osoby či rodiny se považuje životní minimum. Příjmy rozhodné pro nárok na dávky SSP zahrnují příjmy ze závislé činnosti, příjmy z podnikání nebo z jiné samostatně výdělečné činnosti, dále dávky nemocenského a důchodového zabezpečení a podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci včetně obdobných příjmů z ciziny. Do rozhodného příjmu se započítávají příjmy po odpočtu pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a po odpočtu daně z příjmu. Žádosti o poskytování dávek SSP vyřizují kontaktní místa příslušných úřadů práce dle místa trvalého bydliště osoby, která uplatňuje nárok na dávky. Žádosti o dávky se podávají prostřednictvím tiskopisů předepsaných MPSV.

Příjmy rozhodné pro nárok na dávky SSP

Nárok na výplatu dávek zaniká uplynutím 3 měsíců ode dne, za který dávky náleží U jednorázových dávek (porodné, pohřebné, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení motorového vozidla) zaniká nárok uplynutím jednoho roku od vzniku nároku na dávku SSP.

Dávky SSP Mezi dávky SSP patří následující:

Přídavek na dítě Jedná se o základní, dlouhodobou dávku, poskytovanou rodinám s dětmi, která jim pomáhá krýt náklady, spojené s výchovou a výživou nezaopatřených dětí. Nárok na tuto dávku SSP má nezaopatřené dítě, které žije v rodině, jejíž příjem je Nižší než 2,4násobek částky životního minima . Pro nárok na dávku se posuzuje příjem za předchozí kalendářní rok, za příjem je považován i rodičovský příspěvek. Přídavek na dítě, který náleží zletilému nezaopatřenému dítěti, se vyplácí tomuto dítěti, není-li stanoveno jinak. Přídavek je vyplácen ve třech měsíčních výších podle věku nezaopatřeného dítěte: Věk Do 6 let Od 6 do 15 let Od 15 do 26 let Zdroj: www.mpsv.cz

Částka 500 Kč 610 Kč 700 Kč

Přídavek na dítě

-6-

Sociální příplatek Cílem této dávky je pomáhat rodinám s nízkými příjmy krýt náklady spojené se zabezpečováním potřeb jejich dětí. V případě této dávky je posuzován příjem rodiny za kalendářní čtvrtletí. Do příjmu je zahrnován i přídavek na dítě a rodičovský příspěvek.Nárok na sociální příplatek se váže na péči o nezaopatřené dítě a na stanovenou hranici příjmů v rodině v předchozím kalendářním čtvrtletí. Hranice nesmí překročit 2,0násobek životního minima rodiny. Na výši příplatku má vliv jak příjem rodiny, kdy s rostoucím příjmem výše příplatku klesá, tak i další rodinné situace. Sociální příplatek se zvyšuje v případě, kdy je dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené, dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě nemocné, v úvahu se také bere zdravotní postižení nebo osamělost rodiče. Vyšší příplatek se také poskytuje rodinám, kde se narodilo více dětí současně a to v době do tří let jejich věku, dále rodinám, kde dítě studuje na střední škole v denní formě nebo na vysoké škole v prezenční formě.

Sociální příplatek

Výše sociálního příplatku dle věku dítěte a rozhodného příjmu úplné rodiny v násobcích životního minima v Kč/měsíc (bez dalších sociálních situací):

Věk nezaopatřeného dítěte

Sociální příplatek při příjmu rodiny v předcházejícím kalendářním čtvrtletí 1,0násobek životního minima

1,6násobek životního minima

2,0násobek životního minima

do 6 let

800

320

0

od 6 do 15 let

980

392

0

od 15 do 26 let

1125

450

0

Zdroj: www.mpsv.cz

Příspěvek na bydlení Příspěvek na bydlení pomáhá ke krytí nákladů spojených s bydlením Příspěvek rodinám či jednotlivcům s nízkými příjmy. V případě této dávky se posuzuje na bydlení příjem rodiny za předchozí kalendářní čtvrtletí. Do příjmu spadá i přídavek na dítě a rodičovský příspěvek. Na tuto dávku má nárok vlastník nebo nájemce bytu, který má v bytě uveden trvalý pobyt, pokud jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35), a zároveň součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení.

-7 Náklady na bydlení tvoří u nájemních bytů nájemné a náklady za plnění poskytované v souvislosti s užíváním bytu, u družstevních bytů a bytů vlastníků jde o srovnatelné náklady. U všech bytů jde ještě o náklady za energii, vodné, stočné, odpady a vytápění. Pro nárok a výši příspěvku se hodnotí průměrné náklady zaplacené za předchozí kalendářní čtvrtletí.

Náklady na bydlení

Výše částek normativních nákladů na bydlení podle § 26 odst. 1 písm. a) a b) zákona činí pro období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010 pro a) bydlení v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy Počet obyvatel obce Počet osob v rodině

Praha

nad 100 tis. obyvatel

50 000 – 99 999 obyvatel

10 000 – 49 999 obyvatel

do 9 999 obyvatel

1 2 3

5 877 8 499 11 638

4 816 7 037 9 739

4 597 6 738 9 348

4 309 6 344 8 832

4 016 5 943 8 309

4 a více

14 597

12 307

11 835

11 213

10 582

Zdroj: www.mpsv.cz

b) v družstevních bytech a bytech vlastníků Počet obyvatel obce

Počet osob v rodině

Praha

nad 100 tis. obyvatel

50 000 – 99 999 obyvatel

10 000 – 49 999 obyvatel

do 9 999 obyvatel

1 2 3 4 a více

3 356 5 062 7 124 9 078

3 356 5 062 7 124 9 078

3 356 5 062 7 124 9 078

3 356 5 062 7 124 9 078

3 356 5 062 7 124 9 078

Zdroj: www.mpsv.cz

Rodičovský příspěvek Na rodičovský příspěvek má nárok rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině. Rodič si může zvolit čerpání příspěvku po dobu dvou, tří nebo čtyř let věku dítěte.

Rodičovský příspěvek

-8Rodičovský příspěvek je stanoven ve 4 výších daných v pevných měsíčních částkách: zvýšená výměra

11 400 Kč

základní výměra

7 600 Kč

snížená výměra

3 800 Kč

nižší výměra

3 000 Kč

Zdroj: www.mpsv.cz

Volbou doby čerpání si rodič také zvolí i k ní příslušnou výši příspěvku, a to: -rychlejší čerpání – po peněžité pomoci v mateřství (dále PPM) ve zvýšené míře 11 400 Kč do 24 měsíců věku dítěte, -klasické čerpání – po PPM v základní výměře 7 600 Kč do 36 měsíců věku dítěte, -pomalejší čerpání – po PPM v základní výměře 7 600 Kč do 21 měsíců věku dítěte a dále ve snížené výměře 3 800 Kč do 48 měsíců věku dítěte. O vybranou dobu a výší čerpání této dávky SSP si musí rodič písemně požádat příslušný úřad SSP na předepsaném formuláři. V případě výplaty tohoto příspěvku není sledován příjem rodiče, tzn. při nároku na výplatu může rodič zlepšovat rodinnou situaci výdělečnou činností. Po dobu své výdělečné činnosti musí ovšem zajistit péči o dítě jinou zletilou osobou.

Dávky pěstounské péče Dávky pěstounské péče mají za úkol finančně podpořit náhradní rodinnou péči. Kromě dávek pěstounské péče náleží pěstounovi i dítěti ještě přídavek na dítě, rodičovský příspěvek a případně další příspěvky kromě sociálního příplatku.

Dávky pěstounské péče

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Příspěvek se poskytuje do dosažení zletilosti dítěte nejdéle však do 26 let, jestliže se jedná o nezaopatřené dítě žijící ve společné domácnosti s osobou, která byla do dosažení zletilosti jeho pěstounem. Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte činí 2,3násobek životního minima dítěte. Jedná-li se o zdravotně postižené dítě, koeficient, kterým se násobí životní minimum dítěte, se zvyšuje úměrně stupni a činí 2,35 u dlouhodobě nemocného dítěte, 2,90 u dlouhodobě zdravotně postiženého a 3,10 u dlouhodobě těžce zdravotně postiženého dítěte. Výše příspěvku pro zaopatřené nezletilé dítě se stanoví jako součin částky životního minima dítěte a koeficientu 1,40.

Příspěvek na úhradu pěstounské péče

-9Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte podle věku a zdravotního stavu dítěte měsíčně v Kč: zdravé

dlouhodobě nemocné

dlouhodobě zdravotně postižené

dlouhodobě těžce zdravotně postižené

koeficient 2,30

koeficient 2,35

koeficient 2,90

koeficient 3,10

do 6 let

3 680

3 760

4 640

4 960

od 6 do 15 let

4 508

4 606

5 684

6 076

od 15 do 26 let

5 175

5 288

6 525

6 975

zdravé

dlouhodobě nemocné

dlouhodobě zdravotně postižené

koeficient 1,40

koeficient 2,35

koeficient 2,90

dlouhodobě těžce zdravotně postižené koeficient 3,10

3 640

6 110

7 540

8 060

Nezaopatřené dítě ve věku

Zdroj: www.mpsv.cz

Zaopatřené nezletilé dítě od 15 let věku do zletilosti

Zdroj: www.mpsv.cz

Odměna pěstouna Odměna pěstouna je určitý způsob společenského uznání osobě pečující o cizí dítě v pěstounské péči. Výše odměny činí součin životního minima jednotlivce a koeficientu 1,0 za každé svěřené dítě, tj. 3 126 Kč měsíčně za jedno dítě. Pěstoun má nárok i na odměnu ve zvláštních případech, pokud pečuje alespoň o 3 svěřené děti nebo alespoň o 1 svěřené dítě, které je závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve II., III., a IV. stupni. Pěstounovi náleží odměna ve zvláštních případech, jen jestliže pěstoun není po celý kalendářní měsíc výdělečně činný. Počet dětí v pěstounské péči

Výše odměny pěstouna měsíčně

1

3 126 Kč

2

6 252 Kč

3

17 193 Kč

4

18 756 Kč

1 závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II., III., IV.

17 193 Kč

Zdroj: www.mpsv.cz

Odměna pěstouna

- 10 -

Příspěvek při převzetí dítěte Tímto příspěvkem se pomáhá při nákupu potřebných věcí pro dítě přicházející do náhradní rodinné péče.

Příspěvek při převzetí dítěte

Výše příspěvku je stanovena pevnými částkami podle věku dítěte:

Věk

Částka

do 6 let od 6 do 15 let od 15 do 26 let

8 000 Kč 9 000 Kč 10 000 Kč

Zdroj: www. mpsv.cz

Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Tento příspěvek náleží pěstounovi, který má v péči nejméně 4 děti. Další podmínkou je, že pěstoun nesmí vozidlo používat pro výdělečnou činnost. Příspěvek je poskytován ve výši 70 % z pořizovací ceny vozidla, nejvýše však 100 000 Kč.

Příspěvek na zakoupení motorového vozidla

Porodné Touto dávkou se jednorázově přispívá matce na náklady související s narozením dítěte. V případě této dávky se nezkoumá příjem rodiny. V případě úmrtí ženy, která porodila dítě a porodné jí nebo jiné osobě nebylo vyplaceno, náleží porodné otci dítěte. Nárok na porodné má také osoba, která převzala dítě mladší jednoho roku do trvalé péče, nahrazující péči rodičů. Porodné je pevně stanoveno a to v částce 13 000 Kč za každé narozené dítě.

Porodné

Pohřebné Touto dávkou se přispívá na náklady spojené s vypravením pohřbu; částka je pevně stanovená ve výši 5 000 Kč. Příjem rodiny se nebere v úvahu. Pohřebné náleží osobě, která vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti, nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte. Podmínkou je, že zemřelá osoba měla ke dni úmrtí trvalý pobyt na území ČR.

Pohřebné

- 11 -

Sociální pomoc Jedním ze základních cílů sociální pomoci je zabránit propadu občana do trvalé sociální závislosti. Jedná se o pomoc, která vede k dosažení způsobilosti k soběstačnému životu ve společnosti. Sociální pomoc je určena k zabezpečení základních životních potřeb osob v situaci absolutního nedostatku hmotných prostředků a v těch sociálních situacích, kdy osoby nejsou schopny samy ani s pomocí vlastní rodiny zabezpečovat svoje základní životní potřeby.

Sociální pomoc

Systém sociální pomoci řeší situace, kdy:    

jsou ohrožena práva občana, se občan nachází v hmotné nouzi, je občan v sociální nouzi a není schopen zabezpečit svoje potřeby vlastními silami, mu tyto situace hrozí.

1.2. Životní minimum Rozumíme tím soubor statků a služeb, který umožňuje domácnosti nebo jednotlivci uspokojovat jejich potřeby v míře uznané společností v dané etapě za minimálně nezbytné. Životní minimum je nejčastěji definováno jako práh chudoby, kdy občané nacházející se pod ním, nemohou žít způsobem minimálně přijatelným v daném státě.

Životní minimum

Rozlišují se dvě hladiny životního minima: existenční a sociální. Existenční minimum je chápáno jako souhrn statků a služeb, bez jejichž uspokojení by došlo k ohrožení života a zdraví jedince. Za existenční minimum lze považovat cca polovinu celkového průměrného čistého příjmu na osobu. Sociálního minima dosahuje domácnost v tom případě, kdy zajišťuje na minimální společensky přijatelné úrovni a s minimálními náklady všechny životní potřeby. Toto minimum je doporučováno ve výši zhruba 2/3 průměrného čistého příjmu. Životní a existenční minimum upravuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Cílem tohoto zákona je zabránit zneužívání systému a zefektivnit vyplácení dávek. Část životního minima vyjadřující náklady na bydlení se ze životního minima vyloučila. Poskytování pomoci na úhradu nezbytných nákladů na bydlení je zajištěno na základě zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, poskytováním příspěvku na bydlení a dále na základě zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, poskytováním doplatku na bydlení.

Existenční minimum Sociální minimum

- 12 -

Částky životního minima se liší podle toho, zda je občan posuzován samostatně nebo spolu se společně posuzovanými osobami, podle pořadí osob, zda jde o nezaopatřené dítě atd.

Životní a existenční minimum jednotlivce Měsíční částka životního minima jednotlivce činí 3 126 Kč. Tato částka přísluší osobě, která není posuzována s jinými osobami. Výši neovlivňuje ani skutečnost, zda je osoba nezaopatřeným dítětem nebo není. Částka životního minima osoby, která se posuzuje jako první v pořadí, činí 2 880 Kč měsíčně.

Životní a existenční minimum

Částka životního minima osoby, která se posuzuje jako druhá a další v pořadí, činí měsíčně: u osoby od 15 let věku, která není nezaopatřeným dítětem u nezaopatřeného dítěte ve věku od 15 do 26 let u nezaopatřeného dítěte ve věku od 6 do 15 let u nezaopatřeného dítěte ve věku do 6 let

2 600 Kč, 2 250 Kč, 1 960 Kč, 1 600 Kč.

Při výpočtu životního minima rodiny se postupuje tak, že se nejdříve posuzují osoby, které nejsou nezaopatřenými dětmi a poté nezaopatřené děti. V rámci těchto skupin se postupuje od nejstarší osoby k nejmladší osobě. Životní minimum společně posuzovaných osob je tvořeno součtem životních minim jednotlivých osob. Stanovení existenčního minima se týká těch, kteří nejsou ochotni spolupracovat na změně své nepříznivé ekonomické a sociální situaci, byť k tomu mají předpoklady. Toto minimum je stanoveno od 1. 1. 2007 (platí i od 1. 1. 2010) ve výši 2 020 Kč měsíčně. Existenční minimum nelze použít u nezaopatřeného dítěte, u starobního důchodce, u osoby plně invalidní a osoby starší 68 let.

Započitatelné příjmy S životním minimem se porovnávají všechny čisté peněžní příjmy jednotlivce nebo společně posuzovaných osob (z pracovní činnosti, z podnikání z kapitálového majetku, z pronájmu, důchody atd.) s výjimkou:      

příspěvku na bydlení, doplatku na bydlení a jednorázových sociálních dávek, příjmů z prodeje nemovitostí a odstupného za uvolnění bytu použitých k úhradě nákladů na uspokojení bytové potřeby, náhrady škody a finančních prostředků na odstranění následků živelní pohromy, peněžní pomoci obětem trestné činnosti, sociální výpomoci poskytované zaměstnavatelem, podpory z prostředků nadací a občanských sdružení,

Započitatelné příjmy

- 13       

stipendií, odměn za darování krve, daňového bonusu, příspěvku na péči (v okruhu společně posuzovaných osob), té části sociálního příplatku a příspěvku na úhradu potřeb dítěte, který náleží ze zdravotních důvodů, dávek sociální péče poskytovaných ze zdravotních důvodů, zvláštního příspěvku k důchodu pro účastníky národního boje za vznik a osvobození Československa.

1.3. Základní nástroje sociální pomoci Mezi základní nástroje sociální pomoci patří poradenství, sociálně-právní ochrana, sociální prevence, sociální služby, dávky sociální péče.

Poradenství Jde o výměnu informací mezi tím, kdo radí (poradce) a tím, kdo rady přijímá (klient). Úkolem poradenství je poskytnou t pomoc při řešení obtížných sociálních situací občanů, do nichž se oni sami dostávají. Poradenství obsahuje:  součást preventivní (směřuje k odstraňování příčin či nepříznivých podmínek),  součást nápravnou (snaží se o řešení problémů jednotlivce i jeho rodiny).

Poradenství

Sociálně-právní ochrana Sociálně-právní ochrana se poskytuje nezletilým dětem a občanům, kteří nemají způsobilost k právním úkonům a občanům, kteří své zájmy a zákonem chráněná práva nejsou schopni vlastními silami uplatňovat.

Sociálně-právní odměna

Sociální prevence Sociální prevence je soubor aktivit ovlivňujících proces socializace a sociální integrace, které jsou zaměřeny na změnu nepříznivých sociálních podmínek vedoucích ke vzniku a šíření sociálně-patologických jevů. Cílem sociální prevence je:  zabránit vzniku příčin negativních společenských jevů,  zamezit šíření sociálně-patologických jevů do dosud nezasažené společnosti. Dále sociální prevence slouží k ochraně společnosti před sociálně-patologickými jevy, tzn. před kriminalitou, toxikomanií, xenofobií, rasizmem a násilím.

Sociální prevence

Sociální služby Do této oblasti patří především:  domovy důchodců,  penziony pro důchodce,  ústavy sociální péče pro dospělé a případně i pro mládež,  pečovatelská služba.

Sociální služby

- 14 V souvislosti s financováním sociálních služeb byla zavedena nová dávka -příspěvek na péči. Příspěvek na péči nahrazuje dosavadní dávku zvýšení důchodu pro bezmocnost. Jedná se o příspěvek určený ke krytí části nákladů na potřebnou péči, ovšem předpokládá se, že k úplné úhradě budou použity i jiné zdroje. Příspěvek na péči je poskytován všem oprávněným osobám bez ohledu na to, zda je jim pomoc zajišťována rodinou, nebo poskytovatelem sociálních služeb. Jedná se o peněžitou dávku (měsíčně se opakuje), která náleží osobě závislé na pomoci druhé osoby zejména z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Výše příspěvku: stupeň I (minimální závislost) 2 000 Kč (pro nezletilé osoby 3 000 Kč), stupeň II (lehká závislost) 4 000 Kč (pro nezletilé osoby 5 500 Kč), stupeň III (středně těžká závislost) 8 000 Kč (pro nezletilé osoby 9 000 Kč), stupeň IV (těžká závislost) 11 000 Kč.

Dávky sociální péče Mezi dávky patří dávky sociální péče určené těžce zdravotně postiženým občanům (příspěvky na úhradu bytu, příspěvek na zakoupení motorového vozidla, příspěvek na provoz motorového vozidla apod.), které nejsou vázány na sociální potřebnost. Nově byly zavedeny dávky pomoci v hmotné nouzi, mezi které patří příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.

Dávky sociální péče

Příspěvek na živobytí Podmínkou je, že se osoba nachází ve stavu hmotné nouze. V tomto stavu se nachází, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí. Přitom se posuzuje, zda si osoba nemůže příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním (vlastní prací, prodejem majetku apod.). Výše příspěvku na živobytí je stanovena jako rozdíl mezi částkou živobytí osoby a jejím příjmem v případě jednotlivé osoby a jako rozdíl mezi částkou živobytí společně posuzovaných osob a příjmem společně posuzovaných osob.

Příspěvek na živobytí

Doplatek na bydlení Účelem této dávky je pomoci osobám v hmotné nouzi krýt náklady na bydlení v těch případech, kdy jejich příjem po úhradě nákladů spojených s bydlením nestačí k úhradě jejich živobytí.

Doplatek na bydlení

Mimořádná okamžitá pomoc Tato dávka je poskytována při mimořádných událostech, kdy je osoba v hmotné nouzi, protože nemá dostatečné prostředky k zabezpečení nezbytných životních podmínek.

Mimořádná okamžitá pomoc

- 15 -

SHRNUTÍ Systém státní sociální podpory upravuje příslušná legislativa, když se jedná o velice důležitý systém, který je předmětem mnoha odborných i laických debat. Rodina je podle systému SSP soužití rodičů a nezaopatřených dětí ve společné domácnosti. Za nezaopatřené dítě považuje systém SSP dítě po skončení povinné školní docházky a dále, pokud se připravuje na budoucí povolání nebo je zdravotně postižené, nejdéle však do 26 let věku. Při posuzování nároků na dávky státní sociální podpory se velice podrobně zkoumá situace v rodině, příjmy v konkrétní rodině apod. Pro každou dávku státní sociální podpory jsou zákonem stanoveny přesné podmínky, za kterých je možno dávku žadateli přiznat.

Za základ pro stanovení nároku a výše některých dávek včetně určení hranice příjmů osoby či rodiny se považuje životní minimum. Mezi dávky státní sociální podpory patří: - přídavek na dítě, - sociální příplatek, - příspěvek na bydlení, - rodičovský příspěvek, - dávky pěstounské péče, - příspěvek na úhradu potřeb dítěte, - odměna pěstouna, - příspěvek při převzetí dítěte, - příspěvek na zakoupení motorového vozidla, - porodné, - pohřebné. Pokud se týká životního minima tak je nutno uvést, že se rozlišují dvě hladiny životního minima a to existenční minimum a sociální minimum. Existenční minimum je chápáno jako souhrn statků a služeb, bez jejichž uspokojení by došlo k ohrožení života a zdraví jedince. Za existenční minimum lze považovat cca polovinu celkového průměrného čistého příjmu na osobu. Sociálního minima dosahuje domácnost v tom případě, kdy zajišťuje na minimální společensky přijatelné úrovni a s minimálními náklady všechny životní potřeby. Toto minimum je doporučováno ve výši zhruba dvou třetin průměrného čistého příjmu.

Životní a existenční minimum upravuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Cílem tohoto zákona je zabránit zneužívání systému a zefektivnit vyplácení dávek. Část životního minima vyjadřující náklady na bydlení se ze životního minima vyloučila. Poskytování pomoci na úhradu nezbytných nákladů na bydlení je zajištěno na základě zákona č. 117/1995 Sb.,o státní sociální podpoře, poskytováním příspěvku na bydlení a dále na základě příslušné legislativy, tj. zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, poskytováním doplatku na bydlení.

- 16 Měsíční částka životního minima jednotlivce činí 3 126 Kč. Tato částka přísluší osobě, která není posuzována s jinými osobami. Výši neovlivňuje ani skutečnost, zda je osoba nezaopatřeným dítětem nebo není. Částka životního minima osoby, která se posuzuje jako první pořadí, činí 2 880 Kč měsíčně. Částka životního minima osoby, která se posuzuje jako druhá a další v pořadí, činí měsíčně: u osoby od 15 let věku, která není nezaopatřeným dítětem u nezaopatřeného dítěte ve věku od 15 do 26 let u nezaopatřeného dítěte ve věku od 6 do 15 let u nezaopatřeného dítěte ve věku do 6 let

2 600 Kč, 2 250 Kč, 1 960 Kč, 1 600 Kč.

Při výpočtu životního minima rodiny se postupuje tak, že se nejdříve posuzují osoby, které nejsou nezaopatřenými dětmi a poté nezaopatřené děti. V rámci těchto skupin se postupuje od nejstarší osoby k nejmladší osobě. Životní minimum společně posuzovaných osob je tvořenou součtem životních minim jednotlivých osob. Mezi základní nástroje sociální pomoci patří poradenství, sociálně-právní ochrana, sociální prevence,sociální služby a dávky sociální péče. Velmi významné jsou sociální služby, kam řadíme především všechny druhy domovů pro seniory(domovy důchodců, penziony pro seniory apod.), ústav sociální péče pro dospělé i pro mládež a pečovatelskou službu. Velmi významná je skutečnost, že v souvislosti s financováním sociálních služeb byla zavedena nová dávka – příspěvek na péči. Příspěvek na péči nahrazuje dosavadní dávky zvýšení důchodu pro bezmocnost. Jedná se o příspěvek určený ke krytí části nákladů na potřebnou péči, ovšem předpokládá se, že k úplné úhradě budou použity i jiné zdroje. Příspěvek na péči je poskytován všem oprávněným osobám bez ohledu na to, zda je jim pomoc zajišťována rodinou, nebo poskytovatelem sociálních služeb. Jedná se o peněžitou dávku (měsíčně se opakuje), která náleží osobě závislé na pomoci druhé osoby zejména z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Výše příspěvku: stupeň I (minimální závislost) 2 000 Kč (pro nezletilé osoby 3 000 Kč), stupeň II (lehká závislost) 4 000 Kč (pro nezletilé osoby 5 500 Kč), stupeň III (středně těžká závislost) 8 000 Kč (pro nezletilé osoby 9 000 Kč), stupeň IV (těžká závislost) 11 000 Kč.

- 17 -

Poslední problematika patřící do této kapitoly jsou dávky sociální péče, které jsou určeny těžce zdravotně postiženým občanům (příspěvky na úhradu bytu, příspěvek na zakoupení motorového vozidla, příspěvek na provoz motorového vozidla apod.), které nejsou vázány na sociální potřebnost. Nově byly zavedeny dávky pomoci v hmotné nouzi, mezi které patří příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.

Kontrolní otázky 1) Co rozumíte pod pojmem státní sociální podpora ? 2) Vyjmenujte a stručně popište jednotlivé dávky státní sociální podpory ? 3) Jaký význam má v souvislosti se státní sociální podporou životní minimum ? 4) Co to jsou „rozhodné příjmy“ pro nárok na jednotlivé dávky státní sociální podpory ? 5) V čem spočívá podstata pěstounské péče ? 6) Jaký je podstatný rozdíl mezi existenčním a sociálním minimem ? 7) Jaké jsou základní nástroje sociální pomoci ? 8) Charakterizujte pojem „započitatelné příjmy“. 9) Co to jsou sociální služby a co se mezi tyto služby počítá ? 10) Jaké příjmy jsou zahrnuty do „příjmů rozhodných pro přiznání nároku na dávky státní sociální podpory“ ? 11) Kdy zaniká, a za jakých podmínek, nárok na výplatu dávek státní sociální podpory ? 12) Co rozumíte pod pojmem „příspěvek na péči“, na koho se vztahuje a k čemu především slouží ? 13) Popište dávky sociální péče a pro koho jsou tyto dávky především určeny?

Pojmy k zapamatování státní sociální podpora příjmy rozhodné pro nárok na dávky státní sociální podpory zánik nároku na výplatu dávek státní sociální podpory přídavek na dítě sociální příplatek

- 18 -

příspěvek na bydlení rodičovský příspěvek volba doby čerpání rodičovského příspěvku dávky pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte odměna pěstouna příspěvek na převzetí dítěte příspěvek na zakoupení motorového vozidla porodné pohřebné sociální pomoc systém sociální pomoci životní minimum existenční minimum sociální minimum základní nástroje sociální pomoci sociální služby a jejich význam obsah sociálních služeb příspěvek na péči – nová dávka význam příspěvku na péči dávky sociální péče

- 19 -

2 Sociální pojištění Cíl Tato kapitola pojednává o problematice sociálního pojištění. Je zde uvedeno co sociální pojištění zahrnuje, kdo je vlastně poplatníkem pojistného, jaký je vyměřovací základ, jaké jsou sazby, najdete zde pojednání o systému dávek nemocenského pojištění, o uplatňování nároku na dávky, o podmínkách nároku na dávky, když se zde i zmiňuji o výpočtu dávek nemocenského pojištění, době poskytování těchto dávek a závěrem kapitoly jsem pro zajímavost uvedla přehled tiskopisů, které se v rámci sociálního pojištění používají. Na základě výše uvedeného je tedy zcela jasné, že studenti po prostudování této kapitoly by měli - umět se orientovat v problematice sociálního pojištění, - umět vysvětlit kdo je poplatníkem pojistného, jaký je vyměřovací základ pro výši pojistného, co se rozumí sazbou pojistného a jaká je technika odvodu a vlastního placení pojistného, - znát rozdělení samostatně výdělečné činnosti a povinnosti osob samostatně výdělečně činných, - být schopni charakterizovat systém dávek nemocenského pojištění, uplatňování nároku na dávky, podmínky nároku na jednotlivé dávky a jejich stručný popis, - pochopit výpočet dávek nemocenského pojištění, dobu poskytování těchto dávek, - umět vyjmenovat alespoň některé tiskopisy, které se v rámci sociálního pojištění používají.

Průvodce studiem Vážení studenti, dospěli jste ke studiu kapitoly druhé, která je věnována sociálnímu pojištění. Jistě jste se na naší škole již s problematikou sociálního pojištění setkali i v jiných předmětech, proto tedy předpokládám, že řadu věcí již znáte, že si je jenom zopakujete, připomenete a budete moci pokračovat dále v těch znalostech, které jsou vám v rámci této problematiky neznámé. Vím, že řada z vás se již se sociálním pojištěním setkala i na středních školách, ze kterých jste přišli, proto tedy předpokládám, že této kapitole nebudete muset věnovat tolik času, jako kapitolám ostatním, když se domnívám, že studium této kapitoly vám zabere asi tak 40 minut.

- 20 -

2.1. Charakteristika sociálního pojištění Sociální pojištění vychází z příslušných legislativních předpisů, když zákon číslo 589/ 1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a předpisy s ním související především uvádí základní údaje o sociálním pojištění, když já bych nejdříve představila problematiku vlastního pojištění. Pojistné zahrnuje:

Sociální pojištění

1) pojistné na nemocenské pojištění - je určeno pro výdělečné osoby, které v případě tzv. krátkodobých sociálních událostí (dočasné pracovní neschopnosti z důvodu nemoci nebo úrazu či karantény, ošetřování člena rodiny, těhotenství a mateřství, péče o dítě) zabezpečuje peněžitými dávkami nemocenského pojištění, - je upraveno zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, - zahrnuje okruh osob účastných na nemocenském pojištění (tj. zaměstnanců, příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů i osob samostatně výdělečně činných).

Pojistné na nemocenské pojištění

2) pojistné na důchodové pojištění Český důchodový systém se skládá z dvou částí: - povinné základní důchodové pojištění, je dávkově definované a průběžně financované, zabezpečuje všechny ekonomicky aktivní obyvatele, právní úprava je pro všechny jednotná, - penzijní připojištění se státním příspěvkem, je kapitálově financované.

Pojistné na důchodové pojištění

3) příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Orgány sociálního pojištění jsou následující úřady a instituce : Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení, Okresní správy sociálního zabezpečení, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti. Poplatníci pojistného jsou 

organizace (tj. právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají více než 25 zaměstnanců),

Orgány sociálního pojištění

Poplatníci sociálního pojištění

- 21   

malé organizace (tj. právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance a nejsou organizacemi), osoby samostatně výdělečně činné (pojistné na nemocenském pojištění jsou osoby samostatně výdělečně činné, pokud se dobrovolně k touto pojištění přihlásí), osoby, které se dobrovolně účastní důchodového pojištění.

Vyměřovací základ

Vyměřovací základ

Výše pojistného se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období. Vyměřovacím základem je:  u zaměstnance úhrn příjmů zúčtovaných v souvislosti s výkonem zaměstnání ,  u organizace a malé organizace částka odpovídající úhrnu,  u OSVČ částka, kterou si určí, ne však méně než 50% příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, OSVČ si může určit i vyšší vyměřovací základ,  u osoby dobrovolně účastné na důchodovém pojištění je to částka, kterou si sama určí, nejméně minimální měsíční částka platná k 1. lednu kalendářního roku. Sazby pojistného Sazby pojistné z vyměřovacího základu činní:   



u organizace a malé organizace 26%, u zaměstnanců 6,5% z vyměřovacího základu, u OSVČ 29,2% z toho 28% na důchodové pojištění, 1,2% na státní politiku zaměstnanosti, jde-li o OSVČ účastnou na důchodovém pojištění a 1,4 % na nemocenské pojištění, jde-li o OSVČ účastnou na nemocenském pojištění, u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění 28% na důchodové pojištění.

Odvod a placení pojistného organizace a malá organizace 

částky pojistného platí za jednotlivé kalendářní měsíce a jsou splatné v den, který je určen pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc,

Sazby pojistného

- 22 

organizace odečte úhrn zúčtovacích dávek nemocenského pojištění od pojistného, které je povinna odvádět a rozdíl odvede na účet České správy sociálního zabezpečení,  malá organizace je povinna odvést pojistné na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (dle sídla PO, dle bydliště FO),  jsou povinny si samy vypočítat pojistné,odvádět pojistné, které je povinen platit zaměstnanec. osoby samostatně výdělečně činné  jsou povinny odvádět pojistné na účet příslušné OSSZ,  zálohy na pojistné se platí jednotlivě za kalendářní měsíce, které jsou  splatné do prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do 8 dne následujícího kalendářního měsíce,  pojistné na nemocenské pojištění, pokud jsou dobrovolně přihlášeni k tomuto pojištění, platí za jednotlivé měsíce společně se zálohou na pojistné. osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění  platí pojistné za jednotlivé celé kalendářní měsíce a odvádí je na účet příslušné OSSZ podle místa trvalého pobytu těchto osob.

Osoby samostatně výdělečně činné

Osoby, které se dobrovolně účastní důchodového pojištění

2.2. Samostatně výdělečná činnost a její rozdělení Samostatně výdělečná činnost se rozděluje na hlavní a vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou činnost, pokud osoba samostatně výdělečně činná(OSVĆ) v kalendářním roce : vykonávala zaměstnání a příjem ze zaměstnání, kterého v tomto roce dosáhla, činí alespoň dvanáctinásobek minimální mzdy platné k 1. lednu kalendářního roku, za který OSVČ pojištění posuzuje  měla nárok na výplatu částečného invalidního nebo plného invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod,  měla nárok na rodičovský příspěvek,  byla nezaopatřených dítětem. Povinnosti OSVČ: OSVČ má povinnost oznámit příslušné okresní (pražské) správě sociálního zabezpečení den:  

zahájení (znovuzahájení) samostatné výdělečné činnosti nebo spolupráce při výkonu samostatně výdělečné činnosti, ukončení samostatné výdělečné činnosti,

Samostatně výdělečná činnost

- 23  

zániku oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, od kterého nemá nárok na výplatu starobního, plného nebo částečného invalidního důchodu, rodičovského příspěvku, přestala být nezaopatřených dítětem,

Výše uvedené povinnosti je OSVČ povinna splnit nejpozději do 8. dne kalendářního měsíce následujícího měsíce, v němž nastala skutečnost, která zakládá tuto povinnost.

2.3. Systém dávek nemocenského pojištění Z nemocenského pojištění zaměstnanců se poskytují 4 dávky:    

nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněžitá pomoc v mateřství.

Dávky nemocenského pojištění

Z nemocenského pojištění OSVČ se poskytují 2 dávky:  

nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství .

Uplatňování nároku na dávky Nárok na dávky nemocenského pojištění se uplatňuje předložením předepsaného tiskopisu, který vystavuje příslušný lékař. Žena, která do své trvalé péče nahrazující péči mateřskou převzala dítě, uplatňuje nárok na peněžitou pomoc v mateřství po předložení své písemné žádosti. Žádost o dávku podávají zaměstnanci u svého zaměstnavatele, osoby samostatně výdělečně činné u příslušné OSSZ. Nárok na dávky nemocenského pojištění má i zaměstnanec, kterému skončil pracovní poměr, je v tzv. ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činní 42 dnů od skončení zaměstnání; jestliže však zaměstnanec byl naposledy zaměstnán po kratší dobu, činí ochranná lhůta tolik dnů, kolik dnů byl naposledy zaměstnán. U žen, jejichž zaměstnání skončilo v době těhotenství, činí ochranná lhůta vždy 6 měsíců.

Nárok na dávky pěstounského pojištění

- 24 -

Podmínky nároku na dávky Nemocenské       

uznání dočasné neschopnosti v práci či nařízená karanténa, účast na nemocenském pojištění nebo trvání ochranné lhůty v době vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nevykonávání práce v zaměstnání, nevyčerpaná podpůrčí doba , OSVČ (mimo podmínek stanovených pro zaměstnance), nesmí v době pracovní neschopnosti nebo karantény osobně vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, musí mít zaplaceno pojistné na nemocenském pojištění, musí být účastná nemocenského pojištění OSVČ po dobu aspoň 3 měsíců před vznikem pracovní neschopnosti.

Podpora při ošetřování člena rodiny    

účast na nemocenském pojištění nebo trvání ochranné lhůty v době vzniku potřeby ošetřování člena rodiny, zaměstnanec nepracuje z důvodu ošetřování člena rodiny nebo péče o dítě ve věku do 10 let ze stanovených důvodů, žití v domácnosti s ošetřovaným, tato podmínka se nevztahuje na ošetřování dítěte mladšího 10 let rodičem, nevykonávání práce v zaměstnání.

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství, či mateřství   

Nemocenské

účast ženy na nemocenském pojištění, převedení těhotné zaměstnankyně nebo matky do konce 9. měsíce po porodu na jinou práci ze stanovených důvodů, pokles jejího výdělku z důvodu převedení bez jejího zavinění.

Podpora při ošetřování člena rodiny

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství či mateřství

Vyrovnávací příspěvek se stanoví jako rozdíl mezi denním vyměřovacím základem, který měla zaměstnankyně před tím, než byla převedena na jinou práci, a průměrných denním započitatelným příjmem po převedení na jinou práci. Peněžitá pomoc v mateřství   

účast ženy na nemocenském pojištění nebo trvání ochranné lhůty , získání aspoň 270 kalendářních dnů účasti na nemocenském pojištění v posledních dvou letech před porodem, porod,

Peněžitá pomoc v mateřství

- 25 

nevykonávání práce v zaměstnání OSVČ (mimo podmínek stanovených pro zaměstnankyně),  zaplacení pojistného na nemocenském pojištění,  osobně nevykonávat samostatně výdělečnou činnost,  získat též aspoň 180 dnů účasti na nemocenském pojištění,   OSVČ v období jednoho roku před porodem.

Výpočet dávek nemocenského pojištění Denní vyměřovací základ  Zaměstnanci Započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnanci v rozhodném období, kterým je zpravidla 12 kalendářních měsíců bezprostředně předcházejících kalendářnímu měsíci, ve kterém došlo ke vzniku pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování člena rodiny či nástupu na mateřskou dovolenou, se dělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Do tohoto počtu dnů se však některé dny nezahrnují, aby neodůvodněně nedocházelo k rozmělnění výše denního vyměřovacího základu (např. dny poskytování nemocenského).  OSVČ U OSVČ se denní vyměřovací základ zjišťuje obdobným způsobem s tím, že rozhodným obdobím je zpravidla kalendářní rok předcházejícího roku, v němž vznikla pracovní neschopnost či v němž žena nastupuje na mateřskou dovolenou, a započitatelným příjmem se rozumí úhrn měsíčních vyměřovacích základů pro stanovení záloh na pojistné na důchodové pojištění. Doba poskytování dávek Dávky nemocenského pojištění se poskytují za kalendářní dny. Nemocenské se poskytuje nejdéle 1 rok od počátku pracovní neschopnosti, ne však déle než do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání plné nebo částečné invalidity.Pro starobní důchodce a poživače plného invalidního důchodu při pracovní neschopnosti z důvodu nemoci či nepracovního úrazu činí podpůrčí doba 84 kalendářních dnů v kalendářním roce nebo při téže pracovní neschopnosti. Podpora při ošetřování člena rodiny se poskytuje nejvýše po dobu prvních 9 kalendářních dnů, popř. nejvýše 16 kalendářních dnů zaměstnanci, který má v péči dítě do skončení povinné školní docházky a je jinak osamělý.Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje maximálně 28 týdnů, popř. 37 týdnů v případě

Doba poskytování dávek

- 26 žen ,které porodily více dětí současně a starají se alespoň o dvě z nich, nebo se jedná o ženy svobodné, ovdovělé, rozvedené případně z jiných důvodů osamělé. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje nejdéle do nástupu ženy na mateřskou dovolenou a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce devátého měsíce po porodu.

Tiskopisy sociálního pojištění evidenční list důchodového pojištění, přihláška do rejstříku malých organizací, odhláška z rejstříku organizací / malých organizací, přehled o vyměřovacích základech a pojistném malých organizaci, přihláška k nemocenskému pojištění/odhláška, přihláška do rejstříku organizací – účtovatele pojištění a dávek nemocenského pojištění, 7. přehled o výši pojistného a vyplacených dávkách, 8. oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti, 9. přihláška k účasti na důchodovém pojištění OSVČ, 10. přihláška k nemocenskému pojištění OSVČ, 11. přehled o příjmech a výdajích OSVČ. 1. 2. 3. 4. 5. 6.

SHRNUTÍ Pojistné na sociální zabezpečení upravuje příslušná právní norma, když toto pojistné zahrnuje jednak - pojistné na důchodové zabezpečení, - pojistné na nemocenské pojištění a - příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Pojistné výše uvedené je příjmem státního rozpočtu České republiky. Poplatníci pojistného jsou  organizace (tj. právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají více než 25 zaměstnanců),  malé organizace (tj. právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance a nejsou organizacemi),  osoby samostatně výdělečně činné (pojistné na nemocenském pojištění jsou osoby samostatně výdělečně činné, pokud se dobrovolně k touto pojištění přihlásí),  osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění.

Tiskopisy sociálního pojištění

- 27 Výše pojistného se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období, když vyměřovacím základem se rozumí:  u zaměstnance úhrn příjmů zúčtovaných v souvislosti s výkonem zaměstnání ,  u organizace a malé organizace částka odpovídající úhrnu,  u OSVČ částka, kterou si určí, ne však méně než 50% příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, OSVČ si může určit i vyšší vyměřovací základ,  u osoby dobrovolně účastné na důchodovém pojištění je to částka, kterou si sama určí, nejméně minimální měsíční částka platná k prvnímu lednu kalendářního roku. Sazby pojistné z vyměřovacího základu jsou následující:   



u organizace a malé organizace 26%, u zaměstnanců 6,5% z vyměřovacího základu, u OSVČ 29,2% z toho 28% na důchodové pojištění, 1,2% na státní politiku zaměstnanosti, jde-li o OSVČ účastnou na důchodovém pojištění a 1,4% na nemocenské pojištění, jde-li o OSVČ účastnou na nemocenském pojištění, u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění 28% na důchodové pojištění.

Odvod a placení pojistného u jednotlivých subjektů probíhá takto: u organizací a malých organizací 

částky pojistného platí za jednotlivé kalendářní měsíce a jsou splatné v den, který je určen pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc,  organizace odečte úhrn zúčtovacích dávek nemocenského pojištění od pojistného, které je povinna odvádět a rozdíl odvede na účet České správy sociálního zabezpečení,  malá organizace je povinna odvést pojistné na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (dle sídla PO, dle bydliště FO),  jsou povinny si samy vypočítat pojistné,odvádět pojistné, které je povinen platit zaměstnanec. u osob samostatně výdělečně činných  jsou povinny odvádět pojistné na účet příslušné OSSZ,  zálohy na pojistné se platí jednotlivě za kalendářní měsíce, které jsou splatné do prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do 8 dne následujícího kalendářního měsíce,  pojistné na nemocenské pojištění, pokud jsou dobrovolně přihlášeni k tomuto pojištění, platí za jednotlivé měsíce společně se zálohou na pojistné. u osob, které se dobrovolně účastní důchodového pojištění  platí pojistné za jednotlivé celé kalendářní měsíce a odvádí je na účet příslušné OSSZ podle místa trvalého pobytu těchto osob.

- 28 -

Samostatně výdělečná činnost se rozděluje na hlavní a vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou činnost, pokud osoba samostatně výdělečně činná(OSVĆ) v kalendářním roce : vykonávala zaměstnání a příjem ze zaměstnání, kterého v tomto roce dosáhla, činí alespoň dvanáctinásobek minimální mzdy platné k 1. lednu kalendářního roku, za který OSVČ na pojištění posuzuje  měla nárok na výplatu částečného invalidního nebo plného invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod,  měla nárok na rodičovský příspěvek,  byla nezaopatřených dítětem. OSVČ má povinnost oznámit příslušné okresní (pražské) správě sociálního zabezpečení den:  zahájení (znovuzahájení) samostatné výdělečné činnosti nebo spolupráce při výkonu samostatně výdělečné činnosti,  ukončení samostatné výdělečné činnosti,  zániku oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost  od kterého nemá nárok na výplatu starobního, plného nebo částečného invalidního důchodu, rodičovského příspěvku, přestala být nezaopatřených dítětem Výše uvedené povinnosti je OSVČ povinna splnit nejpozději do 8. dne kalendářního měsíce následujícího měsíce, v němž nastala skutečnost, která zakládá tuto povinnost. Z nemocenského pojištění zaměstnanců se poskytují 4 dávky:  nemocenské,  podpora při ošetřování člena rodiny,  vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,  peněžitá pomoc v mateřství. Z nemocenského pojištění OSVČ se poskytují 2 dávky:  nemocenské  peněžitá pomoc v mateřství Nárok na dávky nemocenského pojištění se uplatňuje předložením předepsaného tiskopisu, který vystavuje příslušný lékař. Dávky nemocenského pojištění se poskytují za kalendářní dny. Nemocenské se poskytuje nejdéle 1 rok od počátku pracovní neschopnosti, ne však déle než do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání plné nebo částečné invalidity. Pro starobní důchodce a ty občany, kteří pobírají plný invalidní důchod při pracovní neschopnosti z důvodu nemoci či nepracovního úrazu činí podpůrčí doba 84 kalendářních dnů v kalendářním roce nebo při téže pracovní neschopnosti. Podpora při ošetřování člena rodiny se poskytuje nejvýše po dobu prvních 9 kalendářních dnů, popř. nejvýše 16 kalendářních dnů zaměstnanci, který má

- 29 v péči dítě do skončení povinné školní docházky a je jinak osamělý.Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje maximálně 28 týdnů, popř. 37 týdnů v případě žen, které porodily více dětí současně a starají se alespoň o dvě z nich, případně se jedná o ženy svobodné, ovdovělé,rozvedené nebo z jiných důvodů osamělé. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje nejdéle do nástupu ženy na mateřskou dovolenou a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce devátého měsíce po porodu.

Kontrolní otázky 1) Charakterizujte stručně sociální pojištění a co toto pojištění zahrnuje ? 2) Co rozumíte pod pojmem „vyměřovací základ pojistného“ ? 3) Jak byste definovali osobu samostatně výdělečně činnou a jaké jsou její povinnosti v souvislosti se sociálním pojištěním ? 4) Jaké dávky se poskytují v rámci nemocenského pojištění zaměstnancům a jaké ze stejného pojištění osobám samostatně výdělečně činným ? 5) Jaké jsou podmínky nároku na jednotlivé dávky v rámci sociálního pojištění ? 6) Vysvětlete pojem „pojistné na důchodové pojištění“. 7) Vyjmenujte z jakých částí se skládá český důchodový systém . 8) Vyjmenujte orgány sociálního pojištění. 9) Kdo je poplatníkem pojistného ? 10) Co je vyměřovacím základem pro výpočet pojistného ? 11) Co to jsou sazby pojistného ? Uveďte některé příklady. 12) Popište odvod pojistného u organizace a u malé organizace. 13) Popište odvod pojistného u osob samostatně výdělečně činných. 14) Je možné se také dobrovolně účastnit na důchodovém pojištění a za jakých podmínek je toto možné ? 15) Jak rozdělujeme samostatně výdělečnou činnost ? 16) Jakým způsobem se uplatňuje nárok na dávky nemocenského pojištění ? Stručně tento způsob popište. 17) Jakým způsobem se vypočítávají dávky nemocenského pojištění ? 18) Jak probíhá poskytování nemocenských dávek a jak dlouho se mohou tyto pobírat ?

- 30 -

Pojmy k zapamatování -

sociální pojištění nemocenské pojištění důchodové pojištění příspěvek na státní politiku zaměstnanosti orgány sociálního pojištění poplatník pojistného vyměřovací základ sazby pojistného výše sazeb pojistného pro účastníky pojistného odvod a placení pojistného způsoby odvodu a placení pojistného osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) rozdělení samostatně výdělečné činnosti povinnosti osob samostatně výdělečně činných osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění uplatňování nároku na jednotlivé dávky nemocenské dávky podmínky výplaty nemocenských dávek podpora při ošetřování člena rodiny podmínky výplaty podpory při ošetřování člena rodiny vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství podmínky výplaty vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství peněžitá pomoc v mateřství podmínky výplaty peněžité pomoci v mateřství výpočet dávek nemocenského pojištění doba poskytování jednotlivých dávek dvě části českého důchodového systému malé organizace a jejich charakteristika tiskopisy používané v oblasti sociálního pojištění

- 31 -

3 Důchodové pojištění a penzijní připojištění Cíl Výše uvedený název kapitoly předesílá zcela její obsah, když velmi významná a stále bohatě diskutovaná problematika by měla studentům umožnit proniknout ke kořenům důchodového pojištění a penzijního připojištění a zároveň význam tohoto textu spočívá mimo jiné i v tom, že se vlastně dříve, či později dotýká, případně bude dotýkat každého občana. Po prostudování této kapitoly by studenti měli být schopni - charakterizovat důchodové pojištění a penzijní připojištění, - popsat jednotlivé dávky důchodového pojištění, - orientovat se v problematice penzijního připojištění, - vysvětlit podstatu a význam důchodového pojištění a penzijního připojištění.

Průvodce studiem Vážení studenti, pokud jste se ve studiu dostali až k této deváté kapitole, tak při jejím studiu si jistě řada z vás uvědomí, že tato problematika se bude jednou dotýkat každého občana, neboť běh času nelze zastavit. Proto ve společnosti probíhají tak bouřlivé debaty na toto téma,neboť společnost si je většinou vědoma toho, že je třeba zajistit důstojné prožití poslední části života občanům, kteří již nejsou pracovně aktivními a kteří v minulosti vytvářeli hodnoty pro budoucí generace. Vzhledem k neuspokojivým vztahům v rámci veřejných financí, tedy s ohledem na značně velké deficity státního rozpočtu, je proto problém finančně zajistit a udržet dosavadní systém v oblasti dávek důchodového pojištění a ve společnosti probíhá obsáhlá diskuse o podstatných změnách, kdy je nutno co nejdříve přikročit k radikální důchodové reformě. V této kapitole se však důchodovou reformou a její neodkladností nebudu zabývat, této problematice věnuji samostatnou, poslední kapitolu. Domnívám se, že tato problematika důchodového pojištění a penzijního připojištění bude pro vás zajímavá, bude se vám dobře studovat a předpokládám, že byste ji mohli zvládnout nastudovat za 80 minut.

- 32 -

3.1. Podstata důchodového pojištění a dávky důchodového pojištění Důchodový systém v České republice je založen na tzv. tří pilířovém důchodovém systému. 1) Prvním pilířem je povinné základní důchodové pojištění, dávkově definované a průběžně financované, tzn. sociální pojištění. 2) Druhým pilířem jsou zaměstnavatelské penzijní systémy, které nejsou v českém důchodovém systému dosud zavedeny. 3) Třetí pilíř tvoří dobrovolné doplňkové, příspěvkově definované pojištění, zejména penzijní připojištění se státním příspěvkem a produkty komerčních pojišťoven, např. životní pojištění. Důchodové pojištění a dávky důchodového pojištění Důchodové pojištění upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který vymezuje nároky na důchody a jejich výši a je vykonáván prostřednictvím státních orgánů. Základní důchodový systém udává povinnou účast na důchodovém pojištění všech fyzických osob výdělečně činných na území České republiky. Povinná účast je jednou z forem, jak zabránit vzniku chudoby a je nezbytná i z důvodu zajištění potřebných prostředků na úhradu vyplácených důchodů. Důchodové pojištění je vedeno na samostatném účtu státního rozpočtu. Pro pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění je zaveden souhrnný název „pojistné na sociální zabezpečení“.

Důchodové pojištění a dávky důchodového pojištění

Avšak ne všichni poplatníci platí stejné odvody:   

zaměstnanci a zaměstnavatelé platí pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, mohou se přihlásit i k účasti na nemocenském pojištění, osoby účastné dobrovolně důchodovému pojištění platí jen pojistné na důchodové pojištění.

Důchodové pojištění je hrazeno ze státního rozpočtu na základě tzv. principu občanské solidarity, kdy pojistné ekonomicky aktivní části obyvatelstva přispívá k úhradě důchodových dávek občanů nacházejících se ve společensky uznaných sociálních událostech. Tyto sociální události, ke kterým patří stáří, invalidita či úmrtí jsou finančně zajištěny díky důchodovému pojištění.

Princip občanské solidarity

- 33 Mezi dávky poskytované z důchodového pojištění patří:   

starobní důchod, invalidní důchod, pozůstalostní důchody – vdovský, vdovecký a sirotčí.

Účast na důchodovém pojištění Jak už jsem výše uvedla, účast na důchodovém pojištění můžeme rozdělit na povinnou a dobrovolnou. Ze zákona je účast na pojištění povinná pro fyzické osoby výdělečně činné na území České republiky a dobrovolná např. pro osoby samostatně výdělečně činné.

Dávky poskytované z důchodového pojištění

Účast na důchodovém pojištění

Průvodce studiem Vážení studenti, nyní se budu zabývat jednotlivými dávkami důchodového pojištění, ovšem pouze rámcově, neboť podrobně a přehledně tato problematika bude uvedena v kapitole, kterou věnuji nutnosti urychleného provedení důchodové reformy u nás.

DÁVKY DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ

Starobní důchod Podmínkou nároku pro tuto sociální událost je dosažení určité věkové hranice – tzn. důchodového věku a být alespoň 25 let pojištěn. Důchodový věk je stanoven na základě celospolečenského konsenzu o tom, že od určitého věku člověk ztrácí schopnost soustavné práce. V současné době činí důchodový věk pro pojištěnce narozené před rokem 1936:  

u mužů 60 let, u žen 57 let, tento věk se snižuje s počtem vychovaných dětí na:

Starobní důchod

- 34 -

o o o o

56 let pokud vychovaly alespoň jedno dítě, 55 let pokud vychovaly alespoň dvě děti, 54 let pokud vychovaly alespoň tři nebo čtyři děti, 53 let pokud vychovaly alespoň pět a více dětí.

Pro pojištěnce narozené po roce 1968 činí důchodový věk:  

u mužů 65 let, u žen také 65 let, věk se ale snižuje s počtem vychovaných dětí na: o o o

64 let pokud vychovaly alespoň dvě děti, 63 let pokud vychovaly alespoň tři děti, 62 let pokud vychovaly alespoň čtyři a více dětí.

Pozn.: Podrobné přehledné tabulky pro aktuální odchody do důchodu v současné době budou uvedeny v souvislosti s textem o nutnosti důchodové reformy u nás. Jednotná hranice odchodu mužů a žen do důchodu je nezbytná i proto, že její rozdílná výše je v Evropské unii pouze dočasná výjimka ze zásady rovného zacházení v systémech sociálního zabezpečení. Věková hranice, do které je člověk schopen vykonávat práci je indiciální záležitostí a spočívá na osobním rozhodnutí občana, kdy ukončí svou výdělečnou činnost. V roce 1998 se zavedla možnost předčasného odchodu do starobního důchodu řešící sociální situaci občanů, kteří ztratili zaměstnání krátce před dosažením důchodového věku a nemohli získat zaměstnání nové. Předčasný odchod do důchodu byl však využíván více než se očekávalo, a proto byl v roce 2001 upraven vyšší redukcí procentní výměry a zastaven jeho růst. Přesto byl „dočasně“ krácený předčasný důchod pořád výhodný, protože po dosažení důchodového věku vznikl nárok na „normální“ nekrácený starobní důchod, což negativně ovlivnilo výdaje na důchody. Dne 1. ledna 2004 byly „dočasné“ krácené předčasné důchody zrušeny a do předčasného starobního důchodu smí odejít pouze osoby, které jsou pojištěny nejméně 25 let a do řádného odchodu do důchodu jim zbývají maximálně tři roky. Důchodová výměra se přitom snižuje o 0,9 % základu za každých 90 dní do doby dosažení důchodového věku, a toto snížení je trvalé. Skladba důchodů je založena na tzv. dvousložkové konstrukci, která se skládá:  ze základní výměry stanovené pevnou částkou stejnou pro všechny důchody, na kterou nemá vliv délka pojištění ani výše výdělku,  procentní výměry, která je závislá na výši příjmu a době pojištění. O nároku a výši důchodu rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení.

Předčasný odchod do starobního důchodu

- 35 -

Invalidní důchod Koncepce invalidních důchodů prošla změnou, která ukončila rozdělování důchodů na dva druhy - invalidní a částečně invalidní důchod. Nově je invalidním osobám poskytována jediná dávka důchodového pojištění tzv. invalidní důchod. Výše této dávky však bude rozdílná dle stupně invalidity u konkrétního pojištěnce. Je důležité zmínit, že pojištěnec je invalidní pokud mu z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Invalidní důchod

Stupně invalidity členíme na:   

invaliditu I. stupně, kdy pracovní schopnost poklesla nejméně o 35 % avšak nejvíce o 49 %, invaliditu II. stupně, kdy pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 % avšak nejvíce o 69 %, invaliditu III. stupně, kdy pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 %.

Výše procentní výměry invalidního důchodu za každý celý rok doby pojištění činí:   

0,5 % výpočtového základu měsíčně při invaliditě I. stupně, 0,75 % výpočtového základu měsíčně při invaliditě II. stupně, 1,5 % výpočtového základu měsíčně při invaliditě III. stupně.

Při změně stupně invalidity se změní i výše invalidního důchodu. Při zhoršení zdravotního stavu se zvýší procentní výměra invalidního důchodu, naopak při zlepšení zdravotního stavu se snižuje. Dávku invalidního důchodu je nutno považovat za náhradu ztráty pravidelných příjmů, nikoliv za kompenzaci všech druhů vrozeného či získaného zdravotního poškození. Pro získání nároku na invalidní důchod je nutné posoudit zdravotní stav pojištěnců, který je posuzován lékaři okresní správy sociálního zabezpečení, a také je třeba splnit podmínku potřebné doby pojištění.

Pozůstalostní důchody Sociální situací pro uznání pozůstalostního důchodu je ovdovění či osiření. Pozůstalostní důchody tedy můžeme rozdělit na - vdovský, - vdovecký asirotčí. Na vdovský či vdovecký důchod má nárok vdova po manželovi, který byl poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, nebo splnil ke dni smrti

Pozůstalostní důchody

- 36 podmínku nároku na starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu. Vdovec má nárok na vdovecký důchod po manželce se stejnými podmínkami. Na vdovský důchod je nárok po dobu jednoho roku od smrti manžela. Po uplynutí této doby má nárok na vdovský důchod, pokud splňuje alespoň jednu z uvedených podmínek:   

 

pečuje o nezaopatřené dítě, pečuje o dítě, které je závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost), III (těžká závislost) nebo IV (úplná závislost), pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti a je závislý na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost), III (těžká závislost) nebo IV (úplná závislost), je invalidní ve III. stupni, nebo dosáhla alespoň věku o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší.

Dítětem v prvním a druhém bodě se rozumí dítě, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod, a dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno, jde-li o vlastní (osvojené) dítě vdovy nebo bylo-li dítě aspoň jedním z nich převzato do dne smrti manžela do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Nárok na vdovský či vdovecký důchod zanikne dnem uzavření nového manželství. Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 680 Kč měsíčně a výše procentní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 50 % procentní výměry starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, na který měl nebo by měl nárok manžel (manželka) v době smrti. Na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě, zemřel-li mu:  

rodič (osvojitel dítěte), osoba, která si vzala dítě do péče nahrazující péči rodičů, a dítě na ni bylo v době její smrti převážně odkázáno výživou, kterou nemohli ze závažných důvodů zajistit jeho rodiče,

jestliže rodič (osvojitel) nebo osoba uvedená ve druhém bodě byli poživateli starobního nebo invalidního důchodu nebo ke dni smrti splnili podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo zemřeli následkem pracovního úrazu. Nezaopatřené osiřelé dítě má nárok na sirotčí důchod po každém z rodičů (osvojitelů) či osobě uvedené v druhém bodě. Nárok na sirotčí důchod zaniká, pokud dítě přestane být nezaopatřeným nebo osvojením, jestliže však dojde ke zrušení osvojení, nárok na sirotčí důchod se obnovuje. Výše základní výměry sirotčího důchodu činí 680 Kč měsíčně a procentní výměra činí 40% procentní výměry starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, na který měl nebo by měl nárok zemřelý v době smrti. Pokud zanikl a potom znovu vznikl nárok na sirotčí důchod nesmí být výše procentní výměry nižší než procentní výměra sirotčího důchodu, která náležela ke dni zániku nároku na tento důchod.

- 37 -

3.2. Penzijní připojištění a jeho význam Podle zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších změnách , se penzijním připojištění se státním příspěvkem rozumí shromažďování peněžních prostředků od účastníka penzijního připojištění a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění. Penzijní připojištění se státním příspěvkem mohou provádět pouze penzijní fondy. Česká republika se zavedením penzijního připojištění stala jednou z prvních zemí střední Evropy, která zavedla tzv. třetí pilíř důchodového zabezpečení, tedy penzijní připojištění.

Penzijní připojištění

Charakteristickými znaky penzijního připojištění jsou:     

  

dobrovolnost – penzijní připojištění je založeno na základě dobrovolného rozhodnutí občana, přímý vztah penzijní fond versus fyzická osoba, individuální rozhodování – každý účastník penzijního připojištění si vybírá sám penzijní fond a rozhoduje o výši příspěvků, druhu penze, variabilnost – možnost výběru či změny penzijního připojištění na základě konkurenční nabídky penzijních fondů, dlouhodobost – dlouhodobé uložení peněžních prostředků účastníků penzijního připojištění do penzijních fondů a jejich zhodnocení po určité době, která je vymezena buď dosažením určitého věku u starobní penze nebo vyplacením příspěvků po určitou dobu, např. 15 let u výsluhové penze, bezpečnost – zaručuje jí hlavně účast a dohled státu na penzijním připojištění, fondově financovaný, státní příspěvky – podpora penzijního připojištění státem formou státních příspěvků, které jsou odvozeny od výše pojistného a od roku 2000 i podpora formou daňových úlev pro účastníky na penzijním připojištění.

Znaky penzijního připojištění

Význam penzijního připojištění Význam penzijního připojištění v dnešní době roste, jelikož věk populace neustále stoupá a zvyšuje se počet občanů závislých na povinném důchodovém zabezpečení státu. Penzijní připojištění je jakýmsi přilepšením k povinnému důchodovému zabezpečení, které si účastníci penzijního připojištění v průběhu doby trvání připojištění střádají formou penzijních příspěvků, které jsou ještě zvýšeny o státní příspěvky a výnos z hospodaření penzijního fondu.

Význam penzijního připojištění

- 38 -

Účastnící penzijního připojištění Podle zákona o penzijním připojištění se účastníkem penzijního připojištění může stát každá fyzická osoba, starší 18 let a s trvalým pobytem na území České republiky. Podmínkou účasti na penzijní připojištění není účast na důchodovém pojištění. Zákon neukládá účastníkům zakládat penzijní připojištění u určitého penzijního fondu, tzn., že účastník má právo vlastního výběru. Penzijní fond si však může stanovit v penzijním plánu okruh jeho účastníků (např. zaměstnání u určitého zaměstnavatele či v určitém okruhu). Účastníci penzijního připojištění smí uzavřít smlouvu o penzijním připojištění pouze u jednoho penzijního fondu.

Účastníci penzijního připojištění

Vznik penzijního připojištění Na základě smlouvy o penzijním připojištění vzniká penzijní připojištění konkrétní fyzické osoby, jež splnila podmínky pro uzavření penzijního připojištění, s penzijním fondem a to dnem uvedeným ve smlouvě. Tato smlouva je upravena zákonem o penzijním připojištění, který ukládá penzijním fondu před uzavřením smlouvy obeznámit účastníka se statutem a penzijním plánem penzijního fondu s nímž hodlá smlouvu uzavřít. Penzijní plán je ze zákona přímou součástí smlouvy o penzijním připojištění. Touto smlouvou se penzijní fond zavazuje poskytovat každému účastníkovi penzijního fondu dávky penzijního připojištění za podmínek ve smlouvě stanovených. Na základě změn provedených zákonem 170/1999 Sb., novela zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších změnách, se v penzijním připojištění uplatňuje dvojí právní režim, který rozdělil smlouvy o penzijním připojištění na: 

„staré“ smlouvy o penzijním připojištění – odpovídají právní úpravě platné před činností zákona č. 170/1999 Sb. a které se řídí původním penzijním plánem,



„nové“ smlouvy o penzijním připojištění – byly sjednány za účinnosti zákona č. 170/1999 Sb. po schválení změn penzijního plánu nebo které byly sice sjednány před změnou penzijního plánu, ale po změně tohoto plánu byly tyto „staré“smlouvy změněny na podmínky zákona č. 170/1999 Sb.

V závislosti na tom, zda se jedná o novou či starou smlouvu o penzijním připojištění, jsou pak upraveny také nároky účastníků penzijního připojištění.

Vznik penzijního připojištění

- 39 -

Dávky penzijního připojištění Penzijní fond poskytuje několik dávek podle výběru účastníka. Okruh dávek je stanoven zákonem o penzijním připojištěním, které jsou uvedeny v penzijním plánu. Penzijní plán okruh dávek nemůže rozšiřovat.

Dávky penzijního připojištění

Jsou to tyto dávky: 

jednorázové odbytné – dávka náležící účastníkovi místo penze za podmínek stanovených penzijním plánem nebo při ukončení trvalého pobytu v České republice, skládá se z účastníkem naspořené souhrnné částky, státních příspěvků a podílu na výnosech fondu z obou těchto částek, výnosy fondu a příspěvky zaměstnavatele se daní srážkovou daní 15% u zdroje,

Jednorázové odbytné



odbytné - dávka náležící účastníkům nebo pozůstalým za předpokladu splnění zákonných podmínek,(a to v případě, kdy účastník zaplatil příspěvky v penzijním připojištění alespoň na 12 kalendářních měsíců, jestliže penzijní plán nestanoví dobu kratší), skládá se ze souhrnné částky, kterou účastník spořil a z podílu na výnosech fondu z této částky, nejsou vyplaceny státní příspěvky ani výnosy ze státních příspěvků, výnos připisovaný fondem a příspěvky zaměstnavatele jsou zdaněny srážkovou daní 25% u zdroje,

Odbytné



penze – u „nových“ smluv o penzijním připojištění se jedná o doživotní pravidelnou výplatu peněžní částky, u „starých“ smluv o penzijním připojištění se jedná o pravidelnou výplatu peněžní částky po stanovenou dobu, zhodnocení všech příspěvků fondu podléhá 15% srážkové dani.

Penze

Z penzijního připojištění lze dle zákona o penzijním připojištění poskytovat tyto penze: 

starobní penze – musí být dle zákona o penzijním pojištění poskytována vždy na rozdíl od ostatních druhů penzí, účastník má nárok na starobní penzi pokud dosáhl věku 60 let (tato spodní hranice je stanoven zákonem, fond ji nemůže snížit, horní hranice není limitována) a pokud po dobu 5 let platil příspěvky ve smluvené výši řádně a včas (penzijní plán přitom může stanovit i dobu kratší),

Starobní penze



výsluhová penze – základní podmínkou nároku je sjednání výsluhové penze a platba příspěvků po dobu nejméně 15 let, tato penze je zejména důležitá pro pracovníky vykonávající obtížnou a namáhavou práci, kterou nebudou moci vykonávat ve vyšším věku, nebo v případě přechodu na méně placenou práci si mohou udržet pomocí výsluhové penze svůj příjem,

Výsluhová penze

- 40 -





invalidní penze – podmínkou nároku je třeba si jí sjednat ve smlouvě a účastníkovi musí být přiznán invalidní důchod ze sociálního zabezpečení, další je platba příspěvků ve smluvené výši nejméně 5 let, invalidní penze se vyplácí se součtu příspěvků na starobní a invalidní penzi, pozůstalostní penze – nárok na pozůstalostní penzi, pokud byla sjednána, mají osoby, uvedené účastníkem ve smlouvě, pokud účastník platil příspěvky po dobu 1 roku a starobní či výsluhová penze ještě nezačala být vyplácena, na pozůstalostní penzi se neplatí zvláštní příspěvky a v případě nároku se vyplácí ze součtu příspěvků na starobní a výluhovou penzi.

Invalidní penze Pozůstalostní penze

Převedení penzijního připojištění k jinému fondu Zákon o penzijním připojištění kromě nároku na penzi nebo jiné dávky penzijního připojištění upravuje i nárok účastníka na penzijním připojištění k převedení příspěvků, státního příspěvku a svého podílu na výnosech hospodaření penzijního fondu do penzijního připojištění u jiného penzijního fondu. Právo na převedení prostředků má účastník, kterému penzijní připojištění zaniklo a jemuž nevznikl nárok na penzi a nebylo vyplacené odbytné. Penzijní fond je povinen převést tyto prostředky do tří měsíců ode dne doručení žádostí účastníka o převedení, je k ní potřeba přiložit souhlas penzijního fondu, do jehož penzijního připojištění mají být prostředky účastníka převedeny. Z toho vyplývá, že prostředky penzijního fondu jsou přenositelné. Každý účastník má právo na informace o výši všech prostředků, které penzijní fond eviduje ve prospěch jeho nároků z penzijního připojištění a také mu musí být dostupná zpráva o hospodaření penzijního fondu.

Převedení penzijního připojištění k jinému fondu

3. 3. Příspěvky na penzijní připojištění Penzijní připojištění se skládá z :   

pravidelných příspěvků účastníka penzijního připojištění, státních příspěvků, výnosů z hospodaření fondu.

Výše příspěvku je stanovena za kalendářní měsíc. Nejnižší příspěvek podle zákona o penzijním připojištění činí 100 Kč měsíčně. Maximální částka není zákonem stanovena. Penzijnímu fondu poskytuje Ministerstvo financí ze státního

Příspěvky na penzijní připojištění

- 41 rozpočtu ve prospěch účastníků penzijního připojištění státní příspěvky. Výše státního příspěvku je odstupňována v závislosti na výši příspěvku účastníka. Výše státního příspěvku v závislosti na výši příspěvku účastníka v Kč Výše příspěvku účastníka v Kč 100 Kč až 199 Kč 200 Kč až 299 Kč 300 Kč až 399 Kč 400 Kč až 499 Kč 500 Kč a více

Výše státního příspěvku v Kč 50 Kč + 40 % z částky nad 100 Kč 90 Kč + 30 % z částky nad 200 Kč 120 Kč + 20% z částky nad 300 Kč 140 Kč + 10 % z částky nad 400 Kč 150 Kč

Zdroj: Zákon č. 170/1999 Sb., novela zákona č 42/1994 Sb., zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších změnách

Konstrukce státního příspěvku funguje na principu nepřímé úměry, tzn., že s růstem příspěvků účastníka klesá výše státního příspěvku. Nejvýhodnější je měsíční příspěvek ve výši 300 Kč, který má asi 40 % zhodnocení. Platby příspěvků na penzijní připojištění lze odložit či přerušit. Podmínky odkladu a přerušení jsou záležitostí penzijního fondu, zákon o penzijním připojištění v tomto směru nestanovil žádná pravidla. Podmínkou pro nárok státního příspěvku je včasná platba příspěvku na penzijní připojištění za každý kalendářní měsíc, tj. do konce kalendářního měsíce musí být příspěvek zapsán na účet penzijního fondu. Penzijní fond nárokuje státní příspěvky vůči Ministerstvu financí za ty své účastníky, kteří splňují příslušné podmínky formou písemné žádosti podanou v kalendářním měsíci následujícím po ukončení kalendářního čtvrtletí. Státní příspěvek je Ministerstvo financí povinno zaslat na účet penzijního fondu do konce druhého měsíce následujícího po čtvrtletí, za které se o poskytnutí státního příspěvku žádá. Příspěvky na penzijní připojištění a státní příspěvky má penzijní fond povinnost evidovat a hospodařit s nimi stejným způsobem.

- 42 -

Příspěvky na penzijní připojištění od zaměstnavatelů a třetích osob Přestože je penzijní připojištění založeno na vztahu penzijní fond – účastník, zákon o penzijním připojištění připouští, aby příspěvky nebo jejich část mohly bý t za účastníka placeny někým jiným. Je nutné předem písemně informovat penzijní fond o skutečnosti, že platbu příspěvku nebo jeho části poskytuje třetí osoba. Třetí osoba, kterou může být kterákoli fyzická či právnická osoba v jakémkoliv vztahu s účastníkem, se však nestává platbou příspěvku či jeho části účastníkem penzijního připojištění, tzn., že třetí osobě nevznikají žádné práva ani povinnosti vůči penzijnímu fondu. Pokud třetí osoba neplatí příspěvky včas, má to stejný dopad, jako by příspěvky neplatil účastník penzijního připojištění. Třetí osobou může být i zaměstnavatel. Změnou, kterou přinesl zákon č. 170/1999 Sb. je, že na příspěvek placený zaměstnavatelem zcela či z části za své zaměstnance není poskytnut státní příspěvek.

Příspěvky na penzijní připojištění od zaměstnavatelů a třetích osob

3.4. Daňové zvýhodnění penzijního připojištění Penzijní připojištění není u nás využíváno občany v takové míře, jak se předpokládalo při jeho zavedení, případně jak by bylo žádoucí, aby se občané připravovali na dobu až budou pobírat starobní důchod. Proto také, když byl novelizován původní zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších změnách a byla přijata novela výše uvedeného zákona pod č. 170/1999 Sb., bylo pamatováno i na určité zvýhodnění těch občanů, kteří využívají penzijního připojištění. Pravdou však je, že toto zvýhodnění nepřineslo efekt, který se očekával, tedy, že se více občanů zapojí do penzijního připojištění. Novelizovaný zákon uvádí, že účastník penzijního připojištění má možnost daňového zvýhodnění a to jak přímo účastník, tak i zaměstnavatel, který zaměstnanci může přispívat na penzijní připojištění.

Daňové zvýhodnění penzijního připojištění

- 43 -

SHRNUTÍ Důchodový systém v České republice je založen na tzv. tří pilířovém důchodovém systému. Prvním pilířem je povinné základní důchodové pojištění, dávkově definované a průběžně financované, tzn. sociální pojištění. Druhým pilířem jsou zaměstnavatelské penzijní systémy, které nejsou v českém důchodovém systému dosud zavedeny. Třetí pilíř tvoří dobrovolné doplňkové, příspěvkově definované pojištění, zejména penzijní připojištění se stáním příspěvkem a produkty komerčních pojišťoven, např. životní pojištění. Důchodové pojištění upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který vymezuje nároky na důchody a jejich výši a je vykonáván prostřednictvím státních orgánů. Základní důchodový systém udává povinnou účast na důchodovém pojištění všech fyzických osob výdělečně činných na území České republiky. Povinná účast je jednou z forem, jak zabránit vzniku chudoby a je nezbytná i z důvodu zajištění potřebných prostředků na úhradu vyplácených důchodů. Důchodové pojištění je vedeno na samostatném účtu státního rozpočtu. Pro pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění je zaveden souhrnný název „pojistné na sociální zabezpečení“. Důchodové pojištění je hrazeno ze státního rozpočtu na základě tzv. principu občanské solidarity, kdy pojistné ekonomicky aktivní části obyvatelstva přispívá k úhradě důchodových dávek občanů nacházejících se ve společensky uznaných sociálních událostech. Tyto sociální události, ke kterým patří stáří, invalidita či úmrtí jsou finančně zajištěny díky důchodovému pojištění. MEZI DÁVKY POSKYTOVANÉ Z DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ PATŘÍ:  starobní důchod,  invalidní důchod,  pozůstalostní důchody – vdovský, vdovecký a sirotčí. Účast na důchodovém pojištění můžeme rozdělit na povinnou a dobrovolnou. Ze zákona je účast na pojištění povinná pro fyzické osoby výdělečně činné na území České republiky a dobrovolná např. pro osoby samostatně výdělečně činné. Podmínkou nároku na STAROBNÍ DŮCHOD je dosažení určité věkové hranice – tzn. důchodového věku a být alespoň 25 let pojištěn. Důchodový věk je stanoven na základě celospolečenského konsenzu o tom, že od určitého věku člověk ztrácí schopnost soustavné práce. Skladba důchodů je založena na tzv. dvousložkové konstrukci, která se skládá:  ze základní výměry stanovené pevnou částkou stejnou pro všechny důchody, na kterou nemá vliv délka pojištění ani výše výdělku,

- 44 -

procentní výměry, která je závislá na výši příjmu a době ojištění. O nároku a výši důchodu rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení. 

Koncepce INVALIDNÍCH DŮCHODŮ prošla změnou, která ukončila rozdělování důchodů na dva druhy - invalidní a částečně invalidní důchod. Nově je invalidním osobám poskytována jediná dávka důchodového pojištění tzv. invalidní důchod. Výše této dávky však bude rozdílná dle stupně invalidity u konkrétního pojištěnce. Je důležité zmínit, že pojištěnec je invalidní pokud mu z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Při změně stupně invalidity se změní i výše invalidního důchodu. Při zhoršení zdravotního stavu se zvýší procentní výměra invalidního důchodu, naopak při zlepšení zdravotního stavu se snižuje. Dávku invalidního důchodu je nutno považovat za náhradu ztráty pravidelných příjmů, nikoliv za kompenzaci všech druhů vrozeného či získaného zdravotního poškození. Pro získání nároku na invalidní důchod je nutné posoudit zdravotní stav pojištěnců, které je prováděno lékaři okresní správy sociálního zabezpečení, a také splnit podmínku potřebné doby pojištění. Sociální situací pro uznání POZŮSTALOSTNÍHO DŮCHODU je ovdovění či osiření. Pozůstalostní důchody tedy můžeme rozdělit na - vdovský, - vdovecký a - sirotčí. Na vdovský či vdovecký důchod má nárok vdova po manželovi, který byl poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, nebo splnil ke dni smrti podmínku nároku na starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu. Vdovec má nárok na vdovecký důchod po manželce se stejnými podmínkami. Na vdovský důchod je nárok po dobu jednoho roku od smrti manžela. Nárok na sirotčí důchod má i dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno, jde-li o vlastní (osvojené) dítě vdovy nebo bylo-li dítě aspoň jedním z nich převzato do dne smrti manžela do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Nárok na vdovský či vdovecký důchod zanikne dnem uzavření nového manželství. Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 680 Kč měsíčně a výše procentní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 50 % procentní výměry starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, na který měl nebo by měl nárok manžel (manželka) v době smrti. Na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě, zemřel-li mu:  rodič (osvojitel dítěte),  osoba, která si vzala dítě do péče nahrazující péči rodičů, a dítě na ni bylo v době její smrti převážně odkázáno výživou, kterou nemohli ze závažných důvodů zajistit jeho rodiče.

- 45 -

Podle zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších změnách, se PENZIJNÍM PŘIPOJIŠTĚNÍM SE STÁTNÍM PŘÍSPĚVKEM rozumí shromažďování peněžních prostředků od účastníka penzijního připojištění a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění. Penzijní připojištění se státním příspěvkem mohou provádět pouze penzijní fondy. Česká republika se zavedením penzijního připojištění stala jednou z prvních zemí střední Evropy, která zavedla tzv. třetí pilíř důchodového zabezpečení, tedy penzijní připojištění. Charakteristickými znaky penzijního připojištění jsou:  dobrovolnost – penzijní připojištění je založeno na základě dobrovolného rozhodnutí občana,  přímý vztah penzijní fond versus fyzická osoba,  individuální rozhodování – každý účastník penzijního připojištění si vybírá sám penzijní fond a rozhoduje o výši příspěvků, druhu penze,  variabilnost – možnost výběru či změny penzijního připojištění na základě konkurenční nabídky penzijních fondů,  dlouhodobost – dlouhodobé uložení peněžních prostředků účastníků penzijního připojištění do penzijních fondů a jejich zhodnocení po určité době, která je vymezena buď dosažením určitého věku u starobní penze nebo vyplacením příspěvků po určitou dobu, např. 15 let u výsluhové penze,  bezpečnost – zaručuje jí hlavně účast a dohled státu na penzijním připojištění,  fondově financovaný,  státní příspěvky – podpora penzijního připojištění státem formou státních příspěvků, které jsou odvozeny od výše pojistného a od roku 2000 i podpora formou daňových úlev pro účastníky na penzijním připojištění. Význam penzijního připojištění v dnešní době roste, jelikož věk populace neustále stoupá a zvyšuje se počet občanů závislých na povinném důchodovém zabezpečení státu. Penzijní připojištění je jakýmsi přilepšením k povinnému důchodovému zabezpečení, které si účastníci penzijního připojištění v průběhu doby trvání připojištění střádají formou penzijních příspěvků, které jsou ještě zvýšeny o státní příspěvky a výnos z hospodaření penzijního fondu. Podle zákona o penzijním připojištění se účastníkem penzijního připojištění může stát každá fyzická osoba, starší 18 let a s trvalým pobytem na území České republiky. Penzijní fond poskytuje několik dávek podle výběru účastníka.

- 46 Jsou to tyto dávky:  jednorázové odbytné – dávka náležící účastníkovi místo penze za podmínek stanovených penzijním plánem nebo při ukončení trvalého pobytu v České republice, skládá se z účastníkem naspořené souhrnné částky, státních příspěvků a podílu na výnosech fondu z obou těchto částek, výnosy fondu a příspěvky zaměstnavatele se daní srážkovou daní 15% u zdroje,  odbytné - dávka náležící účastníkům nebo pozůstalým za předpokladu splnění zákonných podmínek,(a to v případě, kdy účastník zaplatil příspěvky v penzijním připojištění alespoň na 12 kalendářních měsíců, jestliže penzijní plán nestanoví dobu kratší), skládá se ze souhrnné částky, kterou účastník spořil a z podílu na výnosech fondu z této částky, nejsou vyplaceny státní příspěvky ani výnosy ze státních příspěvků, výnos připisovaný fondem a příspěvky zaměstnavatele jsou zdaněny srážkovou daní 25% u zdroje,  penze – u „nových“ smluv o penzijním připojištění se jedná o doživotní pravidelnou výplatu peněžní částky, u „starých“ smluv o penzijním připojištění se jedná o pravidelnou výplatu peněžní částky po stanovenou dobu, zhodnocení všech příspěvků fondu podléhá 15% srážkové dani. Z penzijního připojištění lze dle zákona o penzijním připojištění poskytovat tyto penze:  starobní penze – musí být dle zákona o penzijním pojištění poskytována vždy na rozdíl od ostatních druhů penzí, účastník má nárok na starobní penzi pokud dosáhl věku 60 let (tato spodní hranice je stanovena zákonem, fond ji nemůže snížit, horní hranice není limitována) a pokud po dobu 5 let platil příspěvky ve smluvené výši řádně a včas (penzijní plán přitom může stanovit i dobu kratší),  výsluhová penze – základní podmínkou nároku je sjednání výsluhové penze a platba příspěvků po dobu nejméně 15 let, tato penze je zejména důležitá pro pracovníky vykonávající obtížnou a namáhavou práci, kterou nebudou moci vykonávat ve vyšším věku, nebo v případě přechodu na méně placenou práci si mohou udržet pomocí výsluhové penze svůj příjem,  invalidní penze – podmínkou nároku je třeba si jí sjednat ve smlouvě a účastníkovi musí být přiznán invalidní důchod ze sociálního zabezpečení, další podmínkou je platba příspěvků ve smluvené výši nejméně 5 let, invalidní penze se vyplácí se součtu příspěvků na starobní a invalidní penzi,  pozůstalostní penze – nárok na pozůstalostní penzi, pokud byla sjednána, mají osoby, uvedené účastníkem ve smlouvě, pokud účastník platil příspěvky po dobu 1 rok a starobní či výsluhová penze ještě nezačala být vyplácena, na pozůstalostní penzi se neplatí zvláštní příspěvky a v případě nároku se vyplácí ze součtu příspěvků na starobní a výluhovou penzi.

- 47 -

Penzijní připojištění se skládá z : pravidelných příspěvků účastníka penzijního připojištění, státních příspěvků, výnosů z hospodaření fondu. Výše příspěvku je stanovena za kalendářní měsíc. Nejnižší příspěvek podle zákona o penzijním připojištění činí 100 Kč měsíčně. Maximální částka není zákonem stanovena. Penzijnímu fondu poskytuje Ministerstvo financí ze státního rozpočtu ve prospěch účastníků penzijního připojištění státní příspěvky. Výše státního příspěvku je odstupňována v závislosti na výši příspěvku účastníka.   

Příspěvky na penzijní připojištění a státní příspěvky má penzijní fond povinnost evidovat a hospodařit s nimi stejným způsobem. Přestože je penzijní připojištění založeno na vztahu penzijní fond – účastník, zákon o penzijním připojištění připouští, aby příspěvky nebo jejich část mohly být za účastníka placeny někým jiným. Třetí osoba, kterou může být kterákoli fyzická či právnická osoba v jakémkoliv vztahu s účastníkem, se však nestává platbou příspěvku či jeho části účastníkem penzijního připojištění, tzn., že třetí osobě nevznikají žádné práva ani povinnosti vůči penzijnímu fondu. Třetí osobu může být i zaměstnavatel. Penzijní připojištění není u nás využíváno občany v takové míře, jak se předpokládalo při jeho zavedení.. Proto také, když byl novelizován zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších bylo pamatováno i na určité zvýhodnění těch občanů, kteří využívají penzijního připojištění. Novelizovaný zákon uvádí, že účastník penzijního připojištění má možnost daňového zvýhodnění a to jak přímo účastník, tak i zaměstnavatel, který zaměstnanci může přispívat na penzijní připojištění.

Kontrolní otázky 1) Co rozumíte pod pojmem důchodové pojištění a jak je koncipován důchodový systém ? 2) Popište podstatu „principu občanské solidarity“ v souvislosti s důchodovým systémem ? 3) Jaké dávky jsou poskytovány z důchodového pojištění ? Stručně je popište . 4) Co je podstatou penzijního připojištění a proč je kladen takový důraz na penzijní připojištění ? 5) Jaký je význam penzijního připojištění a kdo jsou jeho ú

- 48 6) Popište stručně dávky penzijního připojištění . 7) Jaké druhy penzí lze poskytovat z penzijního připojištění ? 8) Jak byste popsali účast na důchodovém pojištění, která je vymezena příslušným právním předpisem . 9) Kde se shromažďují finanční prostředky na důchodové pojištění ? 10) Jak lze souhrnně nazvat pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění ? 11) Vysvětlete skladbu důchodů, když zákon uvádí, že skladba je založena na tzv. dvousložkové konstrukci ? Z čeho se tato dvousložková konstrukce skládá ? 12) Popište stupně invalidity. 13) Co to jsou tzv. „pozůstalostní důchody“ ? Vyjmenujte je a stručně popište .

Pojmy k zapamatování -

důchodové pojištění tři pilíře důchodového systéme povinné základní důchodové pojištění dávkově definované a průběžně financované sociální pojištění zaměstnavatelské penzijní systémy dobrovolné doplňkové, příspěvkově definované pojištění penzijní připojištění se státním příspěvkem princip občanské solidarity dávky poskytované z důchodového pojištění účast na důchodovém pojištění starobní důchod a jeho podstata odchod do starobního důchodu předčasný odchod do starobního důchodu skladba důchodů - dvousložková konstrukce invalidní důchod a jeho charakteristika stupně invalidity pozůstalostní důchody znaky penzijního připojištění účastníci penzijního připojištění vznik penzijního připojištění dávky penzijního připojištění význam výše státního příspěvku k penzijnímu připojištění

- 49 -

4 Vzdělávání a sociální politika Cíl Cílem kapitoly zabývající se aplikací sociální politiky v oblasti vzdělávání je , aby studenti po prostudování této kapitoly uměli - charakterizovat vzdělávání jako výsledek dvou vzájemně souvisejících procesů, a to výchovy a vzdělávání, - stručně popsat vývoj výchovně vzdělávací soustavy po roce 1989, - vyjmenovat stupně vzdělávací soustavy, - objasnit metody financování školství, - pochopit význam finanční podpory studentům, - nastínit typy institucí, které zprostředkovávají další vzdělávání.

Průvodce studiem Vážení studenti, kapitola, kterou vám předkládám je věnována vzdělávání a sociální politice, když předpokládám, že toto zákonitě musí zajímat každého studenta, neboť se to právě každého studenta bezprostředně týká. Vycházím z toho, že řada věcí je vám známa, řadu věcí tušíte, ale přesto věřím, že i v této kapitole poznáte i další nové skutečností, které vám rozšíří vaše znalosti. Problematika školství je oblastí, která vyvolává celou řadu odborných i laických diskusí a to hned z mnoha důvodů. Ať už se jedná o kvalitu vzdělávání, financování školství, demografické problémy zasahující i do této oblasti apod. Dle mého názoru, studium této kapitoly by vám mělo zabrat asi tak sto minut.

Významné místo, které vzdělávací politice přísluší, vyplývá z poslání, které vzdělávání ve společnosti plní. Vzdělávání jako fenomén je výsledkem dvou vzájemně souvisejících procesů, a to výchovy a vzdělávání. Výchova je chápána jako formativní proces, v němž jsou záměrným působením utvářeny osobnostní vlastnosti jedince, jeho morální a charakterové vlastnosti a v němž si současně sám jedinec osvojuje určité způsoby a normy chování ve společnosti. Výchova je nesmírně důležitá pro rozvíjení a kultivaci lidských i společenských kvalit každého člověka a předurčuje všeobecně lidské a morální kvality celé populace.

Pojem výchova a pojem vzdělávání

- 50 Vzdělávání je proces, v němž převažuje informativní aspekt a v němž jedinec získává a osvojuje si soustavu poznatků a dovedností i metodu jejich nabývání. Tyto poznatky mají jednak instrumentální povahu, to je, že mají specifické funkční určení (například poznatky nutné k určitému výkonu povolání lékaře, právníka, atd.), jednak kultivační povahu, to znamená poznatky obohacující člověka věděním, poznáním a jeho všeobecnou kultivaci. Vzdělání je výsledkem obou zmíněných procesů, nemá hmotnou podstatu, je jen Vlastností člověka (může s ním disponovat a dále je rozvíjet). Vzdělání je klasickým příkladem netržního zboží. V určitých konkrétních historických podmínkách každé země je vždy rozhodující objem celkového vzdělání (rozsah vzdělání ve vztahu k dané populaci), jeho struktura vertikální (stupně, úrovně vzdělání) i horizontální (oborové zaměření vzdělání) a pochopitelně kvalita tohoto vzdělání a jeho obsah. Vzdělání není jen jakýmsi zdrojem inovací a změn v kvalitě pracovní síly, ale má zásadní význam i pro rozvoj lidské osobnosti a kvality života. Bez vzdělání se neobejde žádný člověk žijící v rozvinuté hospodářské a kulturně založené zemi.

Vzdělávání

Vzdělání

4.1. Vývoj výchovně vzdělávací soustavy po roce 1989 Po listopadu 1989 dochází v důsledku pádu komunistického režimu k transformaci českého školství. Jeho pilíři jsou nový školský zákon 561/2004 Sb. a Národní program rozvoje vzdělávání ve školství (Bílá kniha). Podstatné změny, které ovlivnily kompetence ministerstva, se uskutečnily po roce 1989 i v oblasti řízení školství. Dne 13. prosince 1990 přijala Česká národní rada zákon 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Přijatým zákonem bylo zavedeno odvětvové řízení školství. Podle § 2 tohoto zákona samosprávu ve školství vykonává obec a nově zřízené školské úřady. Přijetím tohoto zákona tak učitelé přestali být zaměstnanci ministerstva vnitra (resp. školských odborů úřadů státní správy). Přijetí zákona mělo dopad i na organizační strukturu ministerstva školství – bylo vytvořeno pracoviště pro řízení škol na Moravě a ve Slezsku se sídlem v Olomouci. O dvanáct let později, v souvislosti s reformou státní správy však bylo odvětvové řízení školství zákonem č. 284/2002 Sb. zrušeno a správa škol přešla na obecní a krajské úřady. Významným zákonem pro fungování českého školství byl zákon České národní rady 474/1992 Sb., na jehož základě přecházela působnost v profesní přípravě učňů z ministerstva školství na nově zřízené ministerstvo hospodářství. V současné době je působnost ministerstva upravena zákonem České národní rady, kde se hovoří o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR. Hlavní změny po roce 1989 byly:  Vznikly nové školy včetně soukromých a církevních.  Došlo k ukončení monopolu státu na poskytování vzdělávacích služeb

Vývoj vzdělávací soustavy po roce 1989

Hlavní změny po roce 1989

- 51 Kvalita vzdělávání je značně závislá na disponibilních finančních prostředcích. Proto byla vypracována nová pravidla financování celého školství.  Bylo umožněno získat státním školám tzv. právní subjektivitu.  Došlo k intenzifikaci rozvoje celoživotního vzdělávání Tyto uvedené skutečnosti přispěly k tomu, že se v České republice rozšířila struktura poskytovaných vzdělávacích služeb, dále došlo k rozmachu možnosti volby způsobu vzdělání i volba jednotlivých typů škol. Můžeme říci, že poptávka ve školství v oblasti množství i variant je značně uspokojena. V oblasti kvality tomu tak není a ani v budoucnu nikdy nemůže být. Značnou změnou do budoucna v oblasti školství je i jeho nové pojetí , které už není založené na osvojování co největšího objemu faktů. Bílá kniha,1 udává, že podstatnou úlohou školy bude tedy poskytnout především systematickou a vyváženou strukturu základních pojmů a vztahů, které umožní zařazovat dané informace do smysluplného kontextu veškerého vědění i posléze životní praxe. Žákům a studentům by tyto změny měly především přinést možnost naučit se pracovat s informacemi, třídit je a posléze aplikovat, nikoliv jen pouze hromadit a postupně zapomínat. S tím také souvisejí i dovednosti v praktických životních situacích, přijímaní odpovědností za své chování, dovednost umět jednat, apod. 

4. 2. Stupně vzdělávací soustavy Předškolní výchova Dle institucionálního hlediska je předškolní vzdělávání organizováno v mateřských školách a zahrnuje především děti od tří do šesti let. Předškolní vzdělávání není ze zákona povinné. I když tyto mateřské školy mají v České republice značnou tradici, neboť je zde značný vliv vysoké zaměstnanosti žen, kterou se vyznačuje česká ekonomika a to už od roku 1948. Zájem o mateřské školy po roce 1989 se pouze na čas snížil, avšak poté opět došlo k nárůstu poptávky. Vliv transformací zasáhl také stranu nabídky, a to i nepříznivě, kdy většina podniků, do té doby zřizovatelů MŠ se dostala do potíží z ekonomického hlediska a předškolní mateřské školy se začaly hromadně rušit. Tento důsledek způsobil v některých regionech nedostatek míst a rostoucí počet nevyřízených žádostí o tato místa pro děti trvá dodnes.

Předškolní výchova

Základní školství Hlavním znakem všech základních škol je poskytovat žákům základní vzdělání v neobecném rozsahu, a to tak, že má naučit žáky takovým dovednostem, aby byly schopny získat poznatky a především prakticky využívat své postoje i názory. Základní vzdělání je v naší zemi jedinou vzdělávací etapou, kterou se musí povinně ze zákona účastnit každé dítě a která je základem pro celoživotní učení u celé populace. Základní škola má v současné době 9 ročníků a základní 1

Základní školství

„Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (tzv. Bílá kniha) byla schválena na zasedání vlády ČR dne 7. února 2001. Stal se základním dokumentem vymezujícím cíle státní vzdělávací politiky.“ (Rektořík, J., a kolektiv, 2007, s. 130)

- 52 vzdělání se dělí na první a druhý stupeň. První stupeň je tvořen prvním až pátým ročníkem a druhý stupeň šestým až devátým ročníkem. V posledních letech počet základních škol klesá, neboť tento stav souvisí s demografickým poklesem a optimalizací sítí škol. Základní školy jsou zřizovány obcemi, soukromé a církevní školy zaujímají velmi malý podíl (v roce 2004/2005 byl jejich stav na základních školách pouze 1,4% a navštěvovalo je pouze 0,8% žáků).

Střední školství Střední školy se v ČR uskutečňují ve třech stále relativně oddělených typech škol: všeobecné na gymnáziích, odborně technické, ekonomické, zemědělské, umělecké, apod. převážně na středních odborných školách a učňovské na středních odborných učilištích. Střední školství zasáhly značné změny, které se týkají struktury vzdělávacího stupně. Střední školy se začaly přizpůsobovat poptávce jak v počtu přijímaných studentů, tak v zaměření a v oborech studia. Vznikly nové typy středních škol a ze strany soukromých zřizovatelů je o oblast středního školství značný zájem.

Střední školství

Vyšší odborné školy, tzv. VOŠ

Vyšší odborné školy

Ke vzniku vyšších odborných škol došlo jako experimentální typ pomaturitního vzdělání v letech 1992 do roku 1996, který rozšiřoval velké množství nabízených služeb. Od roku 1995 jde o samostatný vzdělávací stupeň, který se stává z tříletého studia pouze v denní formě včetně odborné praxe, které je ukončeno absolutoriem. Nejvíce se tento typ studia osvědčil v zemích (Kanada, Nizozemí, Belgie, Velká Británie).

Vysoké školy Vysoké školy se řídí podle zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách v platném znění, který stanovuje, že se jedná o vrcholné vzdělávací, vědecké nebo umělecké instituce. Tyto instituce mají právo poskytovat vysokoškolské vzdělání a také udělovat svým absolventům akademické tituly. Aspirantura byla nahrazena doktorským studiem, jehož poskytování je opět v pravomoci vysokých škol. Vysoké školy se také podílejí na celoživotním vzdělávání. Od roku 1990 došlo k změnám, kdy nejvýznamnější je vznik nových regionálních univerzit a fakult a pokračující rozvoj soukromých VŠ, jejichž vzniku umožnil zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Počty studujících na všech typech vysokých škol se značně zvyšuje. Vysoká škola uskutečňuje akreditované studijní programy a programy celoživotního vzdělávání. Typy studijních programů (stupně vysokoškolského vzdělávání) jsou bakalářský, magisterský a doktorský. Uskutečňované formy studia mohou být: prezenční, distanční a případně kombinovaná forma studia.

Vysoké školy

- 53 Vysoká škola je právnickou osobou s vlastním majetkem, na jehož pohyb (scizování) dohlíží správní rada vysoké školy. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR má na starost rozdělování finančních prostředků ze státního rozpočtu jednotlivým vysokým školám, jenž dále také kontroluje využití těchto prostředků. Dotace pro veřejné vysoké školy jsou podle zákona rozdělovány na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání a s nimi spojenou tvůrčí činnost a na rozvoj veřejné vysoké školy. Pro stanovené množství poskytnutých dotací je rozhodující:  dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy,  dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti,  typ a finanční náročnost akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání,  dále počet studentů,  dosažené výsledky ve vzdělávací, vědecké a další tvůrčí činnosti.

Členění vysokých škol: 1. Podle typu studia:  Univerzitní: uskutečňuje magisterské a doktorské studijní programy a s tímto souvisí i vědecká a výzkumná, vývojová,umělecká a případně další tvůrčí činnost. Může uskutečňovat také bakalářské studijní programy.  Neuniverzitní: uskutečňuje bakalářské studijní programy a v souvislosti s tím i výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Tento typ neuniverzitních vysokých škol se nečlení na fakulty. 2. Podle kritéria vlastnictví : veřejné, soukromé, státní (policejní a vojenské). Na vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti vysokých škol se mohou podílet i jiné právnické osoby, ale nikdo kromě vysoké školy nemůže dle zákona přiznávat akademické tituly, konat habilitační řízení, konat řízení ke jmenování profesorem, používat akademické insignie a konat akademické obřady. Akademickou obec vysoké školy tvoří akademičtí pracovníci a studenti. Administrativní a techničtí pracovníci vysoké školy nejsou součástí akademické obce vysoké školy.   

Veřejná vysoká škola Orgány veřejné vysoké školy:  

Akademický senát Rektor stojí v čele veřejné vysoké školy, za kterou jedná a rozhoduje ve věcech školy, pokud zákon nestanoví jinak.

Členění vysokých škol VŠ podle typu studia

VŠ podle kritéria vlastnictví

Veřejná vysoká škola

- 54 -



  



Vědecká rada nebo umělecká rada nebo na neuniverzitní vysoké škole akademická rada projednává dlouhodobý záměr, schvaluje studijní programy, pokud jejich schválení nepatří do působnosti vědecké rady nebo umělecké fakulty a vykonává působnost v řízení ke jmenování profesorem a v habilitačním řízení. Disciplinární komise má v pravomoci projednávat disciplinární přestupky studentů veřejné vysoké školy. Správní rada veřejné vysoké školy má nejméně devět členů, jejich počet musí být vždy dělitelný třemi. Členy rady po projednání s rektorem jmenuje a odvolává ministr tak, aby v ní byli přiměřeně zastoupeni představitelé veřejného života, územní samosprávy a státní správy. Členové správní rady nemohou být zaměstnanci dané veřejné vysoké školy. Jejich činnost se týká obecného zájmu, vysoká škola jim pouze poskytuje cestovní náhrady a ministerstvo jim může poskytnout i odměnu. Kvestor řídí hospodaření a vnitřní správu veřejné vysoké školy a vystupuje jejím jménem v rozsahu stanoveném opatřením rektora. Kvestora smí jmenovat a odvolávat pouze rektor.

Soukromá vysoká škola Soukromé vysoké školy jsou právnické osoby se sídlem v ČR. Tyto soukromé školy mají pravomoc působit jako soukromá škola jen tehdy , pokud jim přímo ministerstvo udělilo státní statut. Ministerstvo může vydat státní souhlas také před zápisem právnické osoby do obchodního rejstříku, a to na základě písemné žádosti zřizovatelů nebo zakladatelů za předpokladu, že je zřejmé, že tato právnická osoba byla zřízena případně založena. Povinností této právnické osoby je předložit ministerstvu výpis z rejstříku trestu a to vždy ve lhůtě do 15 dnů od doručení příslušného dokladu o zápisu do rejstříku a státní souhlas nabývá účinnosti až vznikem právnické osoby. Soukromá vysoká škola je vždy povinna zajistit finance pro vzdělávací a vědeckou či výzkumnou, vývojovou, uměleckou a také další tvůrčí činnost. Naopak ministerstvo může poskytnout této škole, která působí jako obecně prospěšná společnost i dotaci na zřízení akreditovaných studijních programů a programů na celoživotní vzdělávání.

Soukromá vysoká škola

Státní vojenské a policejní vysoké školy V České republice jsou pouze dvě státní vysoké školy, a to Vojenská vysoká škola a Policejní vysoká škola. Státní vojenská vysoká škola – Univerzit obrany vzdělává odborníky pro ozbrojené síly. Mohou na ní také studovat i ti, kteří nejsou vojáci v zaměstnaneckém či služebním poměru. Policejní vysoká škola - Policejní akademie vzdělává naopak odborníky, pro Policii České republiky. Zde můžou také studovat studenti, kteří nejsou příslušníci Policie ČR. Vojenská vysoká škola je organizační složkou státu, tj. Ministerstva obrany ČR, je financovaná ze státního rozpočtu z kapitoly ministerstva obrany a Policejní vysoká škola je taktéž organizační složkou státu financovaná naopak z kapitoly Ministerstva vnitra.

Státní vojenské a policejní školy

- 55 SCHÉMA VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVY

Zdroj: www. MŠMT

- 56 -

Průvodce studiem Vážení studenti, v této části skript bych vás ráda ještě alespoň částečně seznámila s problematikou distančního vzdělávání, dále s velmi aktuálním celoživotním vzděláváním a částečně nastínila činnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jako ústředního orgánu státní správy.

Distanční vzdělání (DiV) Distanční vzdělání je multimediální forma řízeného studia, kde jsou vyučující (konzultanti) trvale nebo převážně odděleni od vzdělávaných. Forma výuky je většinou vedena za pomocí distančních komunikačních prostředků, kterými lze prezentovat učivo. Zejména se jedná o tištěné materiály, telefony, CD nosiče, faxy, e-maily, internet, atd. Hlavním objektem procesu je studující a hlavním subjektem je vzdělávací instituce – nikoliv učitel. Tento systém je možno použít pro každý druh vzdělávání a jeho účastníkem může být každý člověk od věku 18 let. Toto distanční vzdělávání umožňuje získání nových vědomostí pro ty, kteří se nemohli účastnit prezenční formy studia z mnoha důvodů (např. osobních, zdravotních, finančních, aj.) a mají zájem o samostatné studium. Jeho hlavním cílem je zajistit rozšíření nabídky vzdělávacích možností v rámci celoživotního vzdělávání.

Distanční vzdělávání

Celoživotní vzdělávání Programy celoživotního vzdělávání může vysoká škola provozovat bezplatně nebo za úplatu, a to mimo rámec běžných studijních programů, především zaměřené na výkon povolání nebo zájmově. Tito účastníci celoživotního vzdělávání nejsou studenty dle zákona o vysokých školách. Účastníci celoživotního vzdělávání musí být obeznámení s vnitřními předpisy vysoké školy, do kterých také spadá osvědčení o absolvování školy, které vydá účastníkům příslušná škola. Úspěšným absolventům může vysoká škola uznat kredity v rámci akreditovaných programů, které získali v programu celoživotního vzdělávání až do výše 60 procent kreditů k řádnému ukončení studia.

Celoživotní vzdělávání

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a jeho působnost MŠMT (Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy) patří mezi ústřední orgány státní správy, v jejichž čele stojí člen vlády ČR. Působnost Ministerstva vymezuje legislativa, kde se hovoří o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánech státní správy ČR v aktuálním znění.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

- 57 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dle legislativy vykonává řadu činností, když bych uvedla následující:  Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je ústředním orgánem státní Činnosti MŠMT správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy, pro vědní politiku, výzkum a vývoj, včetně mezinárodní spolupráce v této oblasti, a pro vědecké hodnosti, pro státní péči o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku a sportovní reprezentaci státu.  Koordinuje činnost ministerstev, jiných ústředních orgánů státní správy a profesních komor v oblasti systému uznávání odborné kvalifikace podle zvláštního zákona a v oblasti získávání kvalifikací v systému dalšího vzdělávání rovněž podle zvláštního právního předpisu.  Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy je podřízena Česká školní inspekce.  Ve své činnosti se řídí ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády.  Zkoumá společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzuje dosahované výsledky a činí opatření k řešení aktuálních otázek, zpracovává koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek, které předkládá vládě České republiky.  Pečuje o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti České republiky: - připravuje návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se působnosti MŠMT,  připravuje podstatné návrhy, jejichž danou přípravu mu uložila vláda ČR; - dbá o zachování zákonnosti v okruhu své působnosti a činí podle zákonů potřebná opatření k nápravě,  Zpracovává a v rozsahu nezbytném pro plnění vlastních úkolů také využívá informace z ostatních ministerstev a dalších orgánů státní správy.

4.3. Metody financování školství a finanční podpora studentům Školství je v rozhodující míře financováno z veřejných rozpočtů: ze státního rozpočtu a z rozpočtů územních správních celků – krajů a obcí. Část prostředků školy získávají vlastní hospodářskou činností a účastí na mezinárodních programech. Princip financování se podstatně změnil v r. 1992: z financování na instituci přešel na normativní (právní) financování: byly stanoveny jednotkové neinvestiční výdaje – tzv. normativy neinvestičních výdajů na žáka/studenta, které stanovuje ministerstvo. Normativně je vždy financována převažující část neinvestičních výdajů, jen menší část je financována účelově. Investiční výdaje jsou financovány nenormativně. MŠMT z rozpočtu kapitoly 333 zabezpečuje financování jednotlivých školských úseků. Největší objem finančních prostředků směřuje do oblasti regionálního školství. V rámci tohoto úseku jsou poskytovány finanční prostředky na tzv. přímé náklady na vzdělávání pro školy a školská zařízení zřizované obcemi

Metody financování školství

- 58 -

a svazky obcí a kraji, neinvestiční dotace soukromému a církevnímu školství a plně je zabezpečeno financování přímo řízených organizací. Druhou nejvýznamnější položkou rozpočtu kapitoly 333 jsou výdaje na dotace pro vysoké školství. MŠMT je dále poskytovatelem účelových a institucionálních prostředků na výzkum a vývoj. MŠMT též finančně podporuje činnost v oblasti mládeže, tělovýchovy a sportovní reprezentace. V rámci koncepce Státní informační politiky ve vzdělávání MŠMT financuje realizaci schválených projektů. Od roku 2004 se MŠMT zapojilo do projektů společných programů České republiky a Evropské unie. Jedná se o rozvojové programy spolufinancované z Evropského sociálního fondu v oblasti Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů. V oblasti financování ministerstvo odpovídá za uplatňování státní finanční politiky v odvětví školství:  stanovuje základní principy financování škol a školských zařízeni z prostředků státního rozpočtu;  předkládá podklady pro sestavení návrhu státního rozpočtu (pro resort školství a určuje jeho základní členění: objem prostředků určených pro tzv. regionální školství, tj. pro školy zřizované kraji a obcemi), pro vysoké školy, vědu, mládež, sport a další položky;  stanovuje závažné zásady pro příděl finančních prostředků, a to jak přímo z centra, tak zásady, podle nichž provádějí přidělování krajské úřady a zásady, podle nichž podklady pro základní školy zpracovávají obecní úřady obcí s rozšířenou působnosti;  přiděluje přímo prostředky institucím, které zřizuje, dále církevním školám, veřejným vysokým školám a v menší míře i soukromým vysokým školám;  přiděluje prostředky krajům na instituce, které zřizují kraje a na školy jiných zřizovatelů, a to prostřednictvím každoročně stanovovaných republikových normativů na úhradu tzv. přímých vzdělávacích nákladů a školských služeb;  rozepisuje a přiděluje finanční prostředky nad stanovený rozsah školám a školským zařízením všech zřizovatelů, pokud v nich probíhá pokusné ověřování nových forem a metod práce a prostředky na rozvojové programy vyhlášené ministerstvem;  stanovuje zákonem podmínky poskytování dotací soukromým školám a školským zařízením;  každoročně zveřejňuje pravidla pro poskytování dotací veřejným i soukromým vysokým školám;  kontroluje využití přidělených prostředků. Finanční toky jsou ve školství spravovaném kraji a obcemi (tj. ve školách od preprimárních až po sekundární, k nimž se po správní stránce řadí i vyšší odborné školy – ty všechny jsou upraveny školským zákonem), ve vysokém školství a v dalším vzdělávání odlišné.

- 59 Finanční podpora studentům Studenti (popř. jejich rodiny) mohou získat finanční pomoc jednak z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, jednak z rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Sociální dávky (přídavek na dítě, případně sociální příplatek) mohou získat žáci a studenti do věku 26 let bez ohledu na typ školy v závislosti na finanční situaci rodiny. Zdravotní péče je vzhledem k všeobecnému povinnému zdravotnímu pojištění poskytována bezplatně. Za žáky a studenty až do věku 26 let platí zdravotní pojištění stát. Nepřímou finanční podporu získávají též rodiče studentů do 26 let věku, kdy jim jsou na základě skutečnosti, že jejich syn/dcera se soustavně připravují na budoucí povolání, poskytovány daňové úlevy. Vysokoškolské a vyšší odborné vzdělávání upravují odlišně zákony a vyhlášky. Studentům jsou též poskytovány slevy na dopravu a od 1.1.2006 je sociálně nejslabším studentům vyplaceno „mandatorní“ sociální stipendium.

Finanční podpora studentům

4. 4. Další odborné vzdělávání a odborná příprava a typy institucí, které toto vzdělání zprostředkovávají Podoba a rozsah dalšího vzdělávaní a odborné přípravy jsou určovány vzdělanostní strukturou populace, potřebami národního hospodářství a v neposlední řadě i mírou, v níž jsou tyto potřeby reflektovány legislativou, veřejnou správou, školskou soustavou, zaměstnavateli a občany samými. Další vzdělávání se uskutečňuje v těchto oblastech:  v oblasti všeobecného vzdělávání pro nepatrnou menšinu těch, kteří ho nenabyli v počátečním vzdělávání, v přípravných kursech k přijímacím zkouškám na střední a vysoké školy a v jazykovém vzdělávání;  v oblasti dalšího odborného vzdělávání a přípravy. Zde může jít o získání, rozšíření či doplnění kvalifikace nebo o rekvalifikaci, která je nejčastěji opatřením v případě nezaměstnanosti. V určených povoláních (např. v oblasti medicíny a v řadě technických profesí) je povinností pracovníků aktualizovat své vědomosti a dovednosti a ve stanovených intervalech absolvovat jejich přezkušování předepsané zvláštními právními normami;  v oblasti občanského/zájmového vzdělávání, které uspokojuje zájmy občanů např. v oblasti politiky, dějin, kultury apod. Další vzdělávání a odbornou přípravu zajišťují školy včetně škol vysokých, zaměstnavatelé, orgány veřejné správy a samosprávy a jejich vzdělávací instituce, nestátní neziskové organizace včetně profesních a komerční organizace.Dosud se rozlišovalo vzdělávání vedoucí k dokladu o dosaženém stupni vzdělání, které poskytovaly školy, a to v případě v dospělých zpravidla v nějaké

Další odborné vzdělávání

- 60 -

formě s redukovanou prezencí, a vzdělávání, které k uznávanému stupni nevedlo; to poskytovaly zpočátku neškolské instituce, později i školy. Od r. 2006 se postupně uvádí v život nový systém, který umožní dosáhnout uznávaného stupně vzdělání nejen prostřednictvím školského vzdělávání, ale i cestou dalšího vzdělávání (či praxe), které bude následně po úspěšném složení zkoušek uznáno za rovnocenné vzdělání nabytému prostřednictvím počátečního vzdělávání ve školách.

Typy institucí, které zprostředkovávají další vzdělávání základní školy; střední školy a vyšší odborné školy; jazykové školy; základní umělecké školy; vysoké školy; firmy/organizace (podniky, instituce, orgány státní správy), které poskytují vzdělávání především pro své zaměstnance, a to buď prostřednictvím vlastních vzdělávacích institucí či vlastních lektorů, nebo (převážně) nákupem tohoto vzdělávání u specializovaných institucí (škol, neziskových či komerčních organizací), popř. zajištěním externích lektorů;  neziskové organizace: resortní vzdělávací instituce, nadace, církve, odbory, profesní organizace, politické strany, kulturní instituce (muzea, galerie, knihovny, kulturní domy), vzdělávací organizace zřízené jako obecně prospěšné společnosti;  komerční vzdělávací instituce; na komerčním základě mohou v oblasti vzdělávání dospělých působit i školy. Obecně nelze typ instituce spojovat s orientací na určitý obor. Výjimku představují školy, které v dalším vzdělávání zpravidla setrvávají u svého oborového profilu, a odvětvové či profesní instituce. Zvláštním případem jsou instituce poskytující rekvalifikační vzdělávání. Podle zákona o zaměstnanosti může rekvalifikaci provádět pouze zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem, škola v rámci oboru vzdělání, který má zapsaný v rejstříku škol a školských zařízení, vysoka škola s akreditovaným studijním programem podle zvláštního právního předpisu nebo zařízení se vzdělávacím programem podle zvláštního právního předpisu. Tento typ vzdělávání mohou též poskytovat ke vzdělávání určené útvary zaměstnavatelů.      

Typy vzdělávacích institucí

- 61 –

SHRNUTÍ Významné místo, které vzdělávací politice přísluší, vyplývá z poslání, které vzdělávání ve společnosti plní. Vzdělávání jako fenomén je výsledkem dvou vzájemně souvisejících procesů, a to výchovy a vzdělávání. Výchova je chápána jako formativní proces, v němž jsou záměrným působením utvářeny osobnostní vlastnosti jedince, jeho morální a charakterové vlastnosti a v němž si současně sám jedinec osvojuje určité způsoby a normy chování ve společnosti. Výchova je nesmírně důležitá pro rozvíjení a kultivaci lidských i společenských kvalit každého člověka a předurčuje všeobecně lidské a morální kvality celé populace. Vzdělávání je proces, v němž převažuje informativní aspekt a v němž jedinec získává a osvojuje si soustavu poznatků a dovedností i metodu jejich nabývání. Vzdělání je výsledkem obou zmíněných procesů, nemá hmotnou podstatu, je jen vlastnosti člověka (může s ním disponovat a dále je rozvíjet). Vzdělání je klasickým příkladem netržního zboží. V určitých konkrétních historických podmínkách každé země je vždy rozhodující objem vzdělání (rozsah vzdělání ve vztahu k dané populaci), jeho struktura vertikální (stupně, úrovně vzdělání) i horizontální (oborové zaměření vzdělání) a pochopitelně kvalita tohoto vzdělání a jeho obsah. Vzdělání není jen jakýmsi zdrojem inovací a změn v kvalitě pracovní síly, ale má zásadní význam i pro rozvoj lidské osobnosti a kvality života. Bez vzdělání se neobejde žádný člověk žijící v rozvinuté hospodářské a kulturně založené zemi. Po listopadu 1989 dochází v důsledku pádu komunistického režimu k transformaci českého školství. Jeho pilíři jsou nový školský zákon 561/2004 Sb. a Národní program rozvoje vzdělávání ve školství (Bílá kniha). Hlavní změny po roce 1989 byly:  Vznikly nové školy včetně soukromých a církevních.  Došlo k ukončení monopolu státu na poskytování vzdělávacích služeb.  Kvalita vzdělávání je značně závislá na disponibilních finančních prostředcích. Proto byla vypracována nová pravidla financování celého školství .  Bylo umožněno získat státním školám tzv. právní subjektivitu.  Došlo k intenzifikaci rozvoje celoživotního vzdělávání Stupně vzdělávací soustavy jsou následující: - předškolní výchova, - základní školství, - střední školství, - vyšší odborné školy, tzv. VOŠ, - vysoké školy, které se dále člení 1) podle typu studia na univerzitní a neuniverzitní, 2) podle kritéria vlastnictví na veřejné, soukromé a státní (např. školy policejní a vojenské)

- 62 Distanční vzdělání je multimediální forma řízeného studia, kde jsou vyučující (konzultanti) trvale nebo převážně odděleni od vzdělávaných. Forma výuky je většinou vedena za pomocí distančních komunikačních prostředků, kterými lze prezentovat učivo. Celoživotní vzdělávání a programy celoživotního vzdělávání může vysoká škola provozovat bezplatně nebo za úplatu, a to mimo rámec běžných studijních programů, především zaměřené na výkon povolání nebo zájmově. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy patří mezi ústřední orgány státní správy, když v jeho čele stojí člen vlády. Řídí rezort školství a jeho působnost je vymezena legislativou. Pokud se týká metod financování školství, tak lze uvést, že školství je v rozhodující míře financováno z veřejných rozpočtů: ze státního rozpočtu a z rozpočtů územních správních celků – krajů a obcí. Část prostředků školy získávají vlastní hospodářskou činností a účastí na mezinárodních programech. Princip financování se podstatně změnil v r. 1992: z financování na instituci přešel na normativní (právní) financování: byly stanoveny jednotkové neinvestiční výdaje – tzv. normativy neinvestičních výdajů na žáka/studenta, které stanovuje ministerstvo. Normativně je financována převažující část neinvestičních výdajů, jen menší část je financována účelově. Investiční výdaje jsou financovány nenormativně. Studenti (popř. jejich rodiny) mohou získat finanční pomoc jednak z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, jednak z rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Sociální dávky (přídavek na dítě, případně sociální příplatek) mohou získat žáci a studenti do věku 26 let bez ohledu na typ školy v závislosti na finanční situaci rodiny. Zdravotní péče je vzhledem k všeobecnému povinnému zdravotnímu pojištění poskytována bezplatně. Za žáky a studenty až do věku 26 let platí zdravotní pojištění stát. Nepřímou finanční podporu získávají též rodiče studentů do 26 let věku, kdy jim jsou na základě skutečnosti, že jejich syn/dcera se soustavně připravují na budoucí povolání, poskytovány daňové úlevy. Vysokoškolské a vyšší odborné vzdělávání upravují odlišně zákony a vyhlášky. Studentům jsou též poskytovány slevy na dopravu a od 1.1.2006 je sociálně nejslabším studentům vypláceno „mandatorní“sociální stipendium. Podoba a rozsah dalšího vzdělávaní a odborné přípravy jsou určovány vzdělanostní strukturou populace, potřebami národního hospodářství a v neposlední řadě i mírou, v níž jsou tyto potřeby reflektovány legislativou, veřejnou správou, školskou soustavou, zaměstnavateli a občany samými.

-

Typy institucí, které zprostředkovávají další vzdělávání jsou následující: základní školy; střední školy a vyšší odborné školy; jazykové školy; základní umělecké školy; vysoké školy;

- 63 - firmy/organizace (podniky, instituce, orgány státní správy), které poskytují vzdělání především pro své zaměstnance, a to buď prostřednictvím vlastních vzdělávacích institucí či vlastních lektorů, nebo (převážně) nákupem tohoto vzdělání u specializovaných institucí (škol, neziskových či komerčních organizací), popřípadě zajištěním externích lektorů; - neziskové organizace: resortní vzdělávací instituce, nadace, církve, odbory, profesní organizace, politické strany, kulturní instituce (muzea, galerie, knihovny, kulturní domy), vzdělávací organizace zřízené jako obecně prospěšné společnosti; - komerční vzdělávací instituce; na komerčním základě mohou v oblasti vzdělávání dospělých působit i školy.

Kontrolní otázky 1) Vysvětlete pojem „výchova“, „vzdělávání“ a „vzdělání“ . 2) Popište stručně vývoj výchovně vzdělávací soustavy po roce 1989. 3) Jak byste charakterizovali Národní program rozvoje vzdělávání ve školství a jak se tomuto programu také říká ? 4) Jak byste vysvětlili skutečnost, že po roce 1989 bylo zavedeno odvětvové řízení školství ? 5) Vyjmenujte a stručně popište hlavní změny v oblasti školství po roce 1989. 6) Jaké znáte stupně vzdělávací soustavy? 7) Popište stručně jednotlivé stupně vzdělávací soustavy . 8) Jak členíme vysoké školy podle typu studia ? 9) Jak členíme vysoké školy podle kritéria vlastnictví? 10) Jaké jsou orgány veřejné vysoké školy ? 11) Jak byste charakterizovali soukromou vysokou školu ? 12) Jak byste charakterizovali státní vojenské a státní policejní školy ? 13) Co rozumíte pod pojmem „distanční vzdělávání“ a co je jeho podstatou ? 14) Vysvětlete pojem „celoživotní vzdělávání“ a jaký je jeho význam ? 15) Jaké činnosti vykonává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ? 16) Jak je financováno školství ? 17) Popište stručně normativ neinvestičních výdajům na „žáka“, popřípadě na „studenta“ . 18) Jaké jsou úkoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v oblasti finanční politiky ve školství ? 19) Popište jaká existuje finanční podpora studentům . 20) Co rozumíte pod pojmem „další odborné vzdělávání a příprava“ a co je jeho obsahem ? 21) V jakých oblastech se zpravidla uskutečňuje další vzdělávání ? 22) Jaké znáte typy institucí, které zprostředkovávají další vzdělávání ?

- -64 -

Pojmy k zapamatování výchova vzdělávání vzdělání Národní program rozvoje vzdělávání ve školství Bílá kniha odvětvově řízené školství hlavní změny v oblasti školství po roce 1989 stupně vzdělávací soustavy předškolní výchova základní školství střední školství vyšší odborné školy (VOŠ) vysoké školy dělení vysokých škol podle typu studia dělení vysokých škol podle kritéria vlastnictví veřejné vysoké školy orgány veřejné vysoké školy soukromé vysoké školy státní vojenské a policejní vysoké školy distanční vzdělávání celoživotní vzdělávání Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a jeho činnost metody financování školství normativy neinvestičních výdajů regionální školství výdaje na dotace pro vysoké školství základní principy financování vysokých škol finanční podpora studentům problematika dalšího odborného vzdělávání , jeho podstata, příprava a význam - oblasti, kde se uskutečňuje další vzdělávání - instituce , které zprostředkovávají další vzdělání - rekvalifikační vzdělávání a jeho význam -

- 65 -

5 Sociální politika v souvislosti s bytovou politikou Cíl Bydlení je jedna ze základní potřeb člověka. Kvalita bydlení, styl bydlení a řada dalších aspektů určuje i (mimo jiné) kvalitu života a životní úroveň rodin. Proto je také význam spojitosti bytové politiky a sociální politiky velmi významný. Po prostudování této kapitoly by studenti měli - umět vymezit a charakterizovat problematiku bydlení a bytové výstavby, - být schopni vyjmenovat a stručně popsat některé teoretické modely bytových systémů, - pochopit problematiku bytové politiky v sociálních aspektech a nastínit zásadní konstrukční změny s tím související, - znát význam příspěvku na bydlení a mít částečně přehled o nákladech na bydlení, - umět vyjmenovat další nástroje bytové politiky v souvislosti se sociální politikou, - stručně popsat koncepci bytové politiky a současnou situaci, - být obeznámeni s politikou státu a rolí obcí v oblasti bytové politiky, - dobře znát stávající podpůrné nástroje v oblasti bydlení.

Průvodce studiem Vážení studenti, jistě nepochybujete o tom, že spojení bytové politiky a sociální politiky, respektive skutečnost, jak dalece sociální politika zasahuje a může v kladném slova smyslu ovlivňovat bytovou politiku, je velmi zásadní a důležité. Proto také jsem se snažila v této kapitole nastínit mnoho nejrůznějších aspektů, které by mohly přicházet v úvahu, ovšem pravdou je, že angažovanost sociální politiky je velmi závislá na vyspělosti ekonomiky konkrétního státu a na tom, jak vypadá státní rozpočet z hlediska velikosti příjmů a výdajů. Protože většina z vás již absolvovala předmět Veřejné finance, tak je vám jasné, že v podmínkách naší republiky zatím velká účast sociální politiky v oblasti bytové politiky není, když ani všechny nastíněné možnosti, které by mohly přicházet v úvahu právě z tohoto důvodu nemohou být realizovány. Pokud bude tak neutěšený stav veřejných financí v naší republice jaký je dosud, tak se bude muset velice rozmýšlet o tom, do kterých oblastí především mohou tyto finanční prostředky plynout. Protože bydlení se týká každého z nás, a já se domnívám, že mladých lidí , kteří budou v budoucnu zakládat rodiny , ještě více než těch ostatních, tak věřím tomu, že se vám bude tato kapitola studovat dobře, když na její studium budete potřebovat asi 90 minut.

- 66 -

5.1. Bydlení a bytová politika , náklady na bydlení Bydlení a bytová výstavba je prospěšnější pro společnost jak v oblasti sociálně-kulturní, tj. vytváření kvalitního rodinného prostředí, partnerských vztahů, výchovy dětí a jejich vzdělání, tak v oblasti ekonomického vývoje než většina jiných sociálně-ekonomických aktivit. Nová bytová výstavba může působit jako hnací motor hospodářského růstu, čímž ovlivňuje úroveň zaměstnanosti v sezónních obdobích. Bydlení má charakter dlouhodobých investic, tudíž je ovlivnitelné inflací, úrokovými mírami a ekonomickou nestabilitou. Na druhou stranu může zvyšovat zadluženost státu v souvislosti s hypoteční krizí, což negativně působí na společnost, ale také to záleží na kritériích bank, jestli žadatelům půjčku poskytnou či nikoliv. Dosažení uspokojivé úrovně bydlení přispívá k celkové spokojenosti obyvatelstva, proto je nutné hledat rovnováhu mezi sociální spravedlností, kterou ovlivňuje nízká cenová elasticita, a působením tržních mechanismů. To, že si člověk začne stavět dům nebo si pořídí byt na určitém místě ho už částečně zavazuje, že v tomto prostředí bude uspokojovat svoje potřeby a plnit svoje závazky na dlouhou dobu a třeba i po několik generací. Jedná se o systém poptávkově orientovaných podpor, nabídkově orientovaných iniciativ a přímých zásahů státu na bytovém trhu, které jsou nutné k optimální alokaci bytů svou specifičností, umístěním, pořizovacími náklady, životností a potřebou společnosti. Součástí bytové politiky by také mohla být např. strategie trvale udržitelného rozvoje a vstup ekologického aspektu. Podpora poptávky a nabídky by měla být zaměřena na ovlivňování výstavby a údržby bytového fondu, na nájemní politiku a nájemní vztahy a sociální cíle v oblasti bydlení. Kořenem takové politiky je trh s byty, který je doplněn optimem státních podpor takového rozsahu, který nákladnou potřebu bydlení učiní dostupnou i pro nižší sociální vrstvu obyvatel. Bytová politika se neobejde hlavně bez zásahu státu, dále obcí, neziskových organizací, družstev, zájmových sdružení, charity a dalších, které využívají podpor a ostatních veřejných zdrojů.

Bydlení a bytová politika

Teoretické modely bytových systémů Podle toho, jak je vnímána myšlenka sociální spravedlnosti, zda je Upřednostňována zásluhovost, potřebnost či rovnost, se rozlišují tři základní systémy. Liberální systém založený na zásluhovosti, což představuje vysokou míru odpovědnosti občanů na zajištění potřeby bydlení, kdy každá domácnost si zajišťuje bydlení podle svých finančních možností. Rizikem tohoto systému je vysoká míra nerovnosti v přístupu k bydlení a příjmové rozdíly obyvatel.

Modely bytových systémů

- 67 Korporativní systém upřednostňuje princip solidarity a subsidiarity, tj. princip spolupráce jedinců v navzájem integrovaných skupinách, organizacích, komunitách i státu. Finanční náročnost bydlení je v tomto modelu určitým způsobem korigována. Smyslem systému je prvotně využít soukromých prostředků jedince, ale zároveň usnadnit přístup k bydlení v případech, kdy jedinci nejsou schopni čelit finanční náročnosti, za jasně daných podmínek, kde je pomoc poskytována. Problém systému však přetrvává ve vysoké náročnosti na veřejné rozpočty. Univerzalistický systém staví na celospolečenské solidaritě. Tento systém chápe bydlení jako veřejnou sociální službu, a proto je bydlení zajišťováno především z veřejných zdrojů. Stát vstupuje nejen jako zabezpečovatel výstavby levných bytů, ale i jako nositel částečných provozních nákladů a nákladů na údržbu. Problém tohoto systému je ve velmi vysoké finanční náročnosti a potřebě velké tolerance ze strany daňových plátců. Tento systém se však z dlouhodobého hlediska stal ekonomicky neefektivním a neudržitelným.

Bytová politika v sociálních aspektech V oblasti bytové politiky došlo po roce 1989 v souvislosti s ekonomickou transformací k významným změnám. Výrazně se začal posilovat vlastnický sektor bydlení a postupně se tlumil sektor nájemného a družstevního bydlení. Bez ohledu na to v rámci svých kompetencí ministerstvo práce a sociálních věcí již od roku 1989 přijímalo řadu různých opatření, která měla napomáhat domácnostem finančně zvládat změnu proporcí v jejich vydáních. Docházelo totiž postupně k takovým změnám cenových relací v důsledku cenové liberalizace, které vedly k významnému nárůstu výdajů domácností souvisejících s bydlením. Zatímco v roce 1990 vydával v průměru jeden člen zaměstnanecké domácnosti na bydlení vč. vody a energií 9,3 % (domácnosti důchodců 12,7 %) ze svých celkových výdajů, v roce 2007 již tento podíl činil 15,5 %, resp. 24,6 %. Stát tedy prostřednictvím různých sociálních intervencí začal pomáhat občanům, kteří se při zajišťování standardního bydlení nemohou obejít bez jeho pomoci.

Bytová politika

Zásadní konstrukční změny I když se pravidelně každoročně životní minimum v jeho obou složkách valorizovalo, a to diferencovaně podle skutečného nárůstu cen jeho jednotlivých položek, nejen postupná regionální diferenciace nákladů na bydlení v důsledku změn forem cenové regulace (přechod z limitních cen na věcně usměrňované, resp. tržní) vedla k tomu, že ministerstvo práce a sociálních věcí přistoupilo k zásadním konstrukčním změnám určujícím pomoc státu občanům (domácnostem) v oblasti bydlení. Změnou konstrukce životního minima od 1. 1. 2007 byla vyloučena ze životního minima ta jeho část, která vymezovala výši nákladů k zajištění nezbytných nákladů na bydlení a pravidla pro sociální ochranu v této oblasti a pro zohledňování skutečných nákladů na bydlení byla

Konstrukční změny v bytové politice

- 68 nahrazena novými dvěma dávkami, a to příspěvkem na bydlení ze systému dávek státní sociální podpory a doplatkem na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi. Nově konstruovaný příspěvek na bydlení vychází ze zásady, že každá osoba či domácnost může na bydlení vynaložit určitou část svých příjmů. Za sociálně únosné se považuje, aby osoba či domácnost vynakládala na náklady spojené s bydlením 30 %, v Praze 35 % svých příjmů. Podmínky pro příspěvek na bydlení jsou konstruovány tak, aby nedošlo u sociálně slabších skupin osob ke ztrátě bydlení, ale zároveň aby motivovaly uživatele bytů zajistit si příjem vlastní prací, a tím i bydlení na odpovídající úrovni. Doplatek na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi znamená individuální řešení, které vedle příjmů domácnosti reaguje také na místní reálné náklady na bydlení. O doplatku na bydlení rozhodují pověřené obce (příp. úřady jednotlivých městských částí). Obec může v případě potřeby nabídnout osobám v hmotné nouzi méně nákladné bydlení. Rovněž lze využít při řešení bydlení osob s nedostatečnými příjmy požadavek na zvýšení jejich příjmu jejich účastí na práci organizované obcí, a to především v těch situacích, kdy obec nemá k dispozici méně nákladné formy bydlení.

Příspěvek na bydlení Příspěvek na bydlení je obvykle vyplácen domácnostem měsíčně a jeho výše je závislá na celkovém příjmu domácnosti, počtu členů rodiny, úrovni bydlení a výši výdajů na bydlení. Nová konstrukce životního minima a upravený systém dávek státní sociální podpory i dávek pomoci v hmotné nouzi nelze s ohledem na jeho krátkou účinnost plně vyhodnotit. Avšak přijatá opatření v oblasti sociálních dávek, při spolupůsobení změn v oblasti zaměstnanosti a daní, podle dostupných dat z více zdrojů ukazují, že se posiluje adresnost uvedených sociálních dávek. I když se ve srovnání se stejným obdobím v minulosti výrazně snížil počet příjemců příspěvku na bydlení, a to především v důsledku růstu peněžních příjmů domácností, průměrná výše příspěvku na bydlení ve stejném porovnání vzrostla nominálně o 36 % (reálně o 33,1 %) na 1 111 Kč měsíčně. Příspěvek na bydlení byl vyplácen měsíčně v průměru cca 123 tisícům domácností, největší četnost byla v Moravskoslezském a nejnižší v Plzeňském kraji. Pokud jde o doplatek na bydlení, byl za toto období vyplacen obcemi více než 26 tisícům domácností. Příspěvek na bydlení přispívá na krytí nákladů na bydlení rodinám či jednotlivcům s nízkými příjmy. Poskytování příspěvku podléhá testování příjmů rodiny za předchozí kalendářní čtvrtletí. Za příjem se považují i přídavek na dítě a rodičovský příspěvek. Na příspěvek na bydlení má nárok vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu, jestliže:  jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35), a zároveň  součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení.

Příspěvek na bydlení

- 69 Náklady na bydlení tvoří u nájemních bytů nájemné a náklady za plnění poskytované v souvislosti s užíváním bytu, u družstevních a bytů vlastníků srovnatelné náklady, vyčíslené v zákoně o SSP. Plus u všech bytů náklady za energie, vodné a stočné, odpady, vytápění. Pro nárok a výši příspěvku se berou v úvahu průměrné náklady zaplacené za předchozí kalendářní čtvrtletí. Normativní náklady na bydlení jsou stanoveny jako průměrné náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členů domácnosti. Zahrnují pro nájemní byty částky nájemného v souladu se zákonem o nájemném a pro družstevní byty a byty vlastníků obdobné náklady. Dále jsou do nich zahrnuty ceny služeb a energií. Normativní náklady na bydlení jsou propočítány na přiměřené velikosti bytů pro daný počet osob, které v nich trvale bydlí. Výše částek normativních nákladů na bydlení podle § 26 odst. 1 písm. a) a b) zákona činí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2009 pro bydlení v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy a v družstevních bytech znázorňují následující tabulky. Tabulka č. 1: Normativní náklady na bydlení pro nájemní byty (v Kč) Počet osob v rodině

Praha

1

5 877

4 816

4 597

4 309

4 016

2

8 499

7 037

6 738

6 344

5 943

3

11 638

9 739

9 348

8 832

8 309

4 a více

14 597

12 307

11 835

11 213

10 582

Počet obyvatel obce nad 100 tis. 50 000 - 99 999 10 000 - 49 999 do 9 999 obyvatel obyvatel obyvatel obyvatel

Zdroj: http://portal.mpsv.cz2 Tabulka č. 2: Normativní náklady na bydlení pro družstevní byty a byty vlastníků (v Kč)

2

Počet osob v rodině

Praha

1

3 356

3 356

3 356

3 356

3 356

2

5 062

5 062

5 062

5 062

5 062

3

7 124

7 124

7 124

7 124

7 124

4 a více

9 078

9 078

9 078

9 078

9 078

Počet obyvatel obce nad 100 tis. 50 000 - 99 999 10 000 - 49 999 do 9 999 obyvatel obyvatel obyvatel obyvatel

http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/prisp_na_bydleni

Zdroj: http://portal.mpsv.cz - 70 Výše příspěvku na bydlení se stanoví jako rozdíl mezi normativními náklady na bydlení a násobkem rozhodného příjmu a koeficientu 0,30 (v Praze 0,35). Výše nákladů srovnatelných s nájemným podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2009 za kalendářní měsíc: Tabulka č. 3: Výše nákladů podle počtu osob v rodině (v Kč) Počet osob v rodině

Výše nákladu podle zákona

1

1290

2

1765

3

2309

4 a více

2784

Zdroj: http://www.mesec.cz

Výše částek, které se započítávají za pevná paliva podle § 25 odst. 1 písm. c) zákona, pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2009 za kalendářní měsíc: Tabulka č. 4: Výše nákladů za pevná paliva podle počtu osob v rodině (v Kč) Počet osob v rodině

Výše nákladu podle zákona

1

628

2

859

3

1124

4 a více

1388

Zdroj: http://www.mesec.cz

Další nástroje bytové politiky se používají např. daňové úlevy formou slev na dani z příjmů, nebo snížení základů daně o úroky z půjček poskytovaných na pořízení bydlení. Poměrně významný nástroj představuje úroková podpora dlouhodobých hypoteční úvěrů a podpora stavebních spoření občanů prostřednictví státního příspěvku, o čemž svědčí následující grafy z roku 1997 až 2008 , který zná-

- 71 zorňuje počet nově uzavřených smluv na stavební spoření, smluv celkem, výše čerpaných překlenovacích úvěrů a řádných úvěrů stavebního spoření.

Graf č. 1: Vývoj počtu smluv o stavebním spoření

Zdroj: MF ČR

Graf č. 2: Vývoj úvěrů ze stavebního spoření (v mld. Kč)

Zdroj: MF ČR

- 72 -

5. 2. Koncepce bytové politiky a politika státu a role obcí Ve většině zemí schvalují vlády tzv. Koncepci bytové politiky, když názvy mohou být rozličné, obsah však podobný. Ne jinak je tomu i u nás. Oblast bydlení přitom je považována za důležitou součást životní úrovně a celkové kvality života obyvatel. S vědomím důležitosti bydlení jsou v tomto dokumentu v naší republice stanoveny základní směry vývoje a konkrétní cíle v oblasti bydlení. Koncepce bydlení respektuje roli státu v této oblasti, která je obvyklá v evropských zemích - právo na bydlení není chápáno jako nárokové a úloha státu nespočívá v přímém poskytování bydlení, nýbrž ve vytváření takové situace, kdy si lidé sami či s určitou pomocí státu zajistí odpovídající bydlení. Materiál se vypořádává s novými faktory, které vyplývají z našeho členství v Evropské unii, zejména v souvislosti s dodržováním principu nežádoucí veřejné podpory. Koncepce obsahuje úvod, současný stav v oblasti bydlení a dále střednědobou koncepci do roku 2010 a krátkodobý realizační program pro jednotlivá období .

Koncepce bydlení

Průvodce studiem Vážení studenti, protože předpokládám,že tato problematika vás opravdu zajímá, snažila jsem se obohatit celou tuto kapitolu řadou aktuálních statistických údajů, které jsem především čerpala z různých údajů Českého statistického úřadu, když předpokládám, že si budete umět lépe představit, jaká situace v této oblasti u nás opravdu nyní je. Také si myslím, že se pro vás toto studium stane zajímavějším, i když musím uvést, že uvedené údaje jsou opravdu pouze zařazeny informativně pro dokreslení celé , velmi složité situace, především v souvislosti s velice neutěšeným stavem našich veřejných financí.

Současný stav v oblasti bydlení Bytový fond zahrnoval k 1. březnu 2010 celkem 4 366 293 bytů. Z toho připadalo 82 % na domy trvale obydlené a 18 % na domy neobydlené. Hlavním problémem je nízká finanční dostupnost v bydlení, která se dotýká zejména sociálně slabších domácností. Ve struktuře bytového fondu jsou zastoupeny všechny typy bydlení (47 % bytů je užíváno vlastníkem domu či bytu, 17 % představuje družstevní bydlení,

Současná situace v bydlení

- 73 29 % tvoří nájemní byty. Z tohoto počtu však 17 % činí byty obecní. Průměrná velikost bytu v roce 2001 činila 76 m2 celkové plochy. Vybavenost obyvatelstva bytovým fondem se postupně dále zlepšuje a zvyšuje se rovněž kvalita bydlení. Pořizovací ceny dokončených bytů byly v roce 2003 za 1 m2 užitkové plochy bytu v rodinném domě 17,1 tis. Kč a v bytovém domě 21,6 tis. Kč. S rostoucím zájmem o nákup bytů se snižuje poptávka po pronájmech. Sazby dříve regulovaného maximálního nájemného se pohybují v bytech I. kategorie od 15,23 Kč/m2 v obcích s počtem obyvatel do 10 tisíc až po nejvyšší sazbu 37,07 Kč/m2 v Praze. Podíl výdajů na bydlení z celkové konečné spotřeby všech domácností činil v roce 2002 celkem 23,36 %. Problémem je rostoucí skupina lidí, kteří si nejsou schopni zajistit nebo udržet odpovídající bydlení a začíná tak docházet k vytěsňování a k prohlubování jejich sociální a prostorové segregace. Ještě bych chtěla zde uvést, že sčítání lidu, bytů a domů bylo provedeno na jaře letošního roku.

Politika státu a role obcí v oblasti bytové politiky V bytové politice došlo v uplynulých letech k odstranění většiny prvků administrativně přídělového přístupu a byly vytvořeny nástroje zaměřené na podporu nové výstavby. Právní rámec bydlení je poměrně složitý, roztříštěný a v některých případech zastaralý. Situaci komplikuje také absence některých právních norem, obtížná vymahatelnost práva a nízké právní vědomí lidí. V obecním nájemním bydlení je možnost naplňování záměrů státu ztěžována také nevyjasněnou rolí obcí v oblasti bydlení. Obce mají v současné době dvojí roli. Jednak mají s péčí řádného hospodáře maximalizovat výnos ze svého majetku tak, aby se účinně naplňovala příjmová stránka obecního rozpočtu, a jednak mají obce za úkol pečovat o rozvoj podmínek pro své občany, včetně podmínek bydlení. Hledání rovnováhy mezi hlediskem péče řádného hospodáře a hlediskem sociálně zaměřeného nakládání s obecním bytovým fondem není jasně vymezeno, a tak obce více nebo méně upřednostňují jedno z obou hledisek. Koncepce počítá s tím, že konečnou roli v řešení sociálních problémů je třeba svěřit obci, která může reagovat na lokální poměry na bytovém trhu a vytvořit jim pro to potřebné podmínky. K řešení těchto sociálních problémů by měl v budoucnosti přispět nejen sociálně zacílený bytový fond, ale také různá úsporná ubytovací zařízení, která mohou přispět k odstranění akutních problémů.

Politika státu a role obcí v oblasti bytové politiky

Právní nástroje Pokud jde o základní rámec právních nástrojů pro zajištění bydlení, pak koncepce počítá s tím, že:

Právní nástroje

- 74  





pro občany s nadprůměrnými příjmy jsou dostupné nástroje hypotéčního financování vlastnického bydlení, pro občany se středními příjmy je určeno stavební spoření a nově koncipovaná pravidla výstavby nájemních bytů bytovými družstvy za podpory z prostředků SFRB (zákon je v legislativním procesu), pro občany s nižšími příjmy je určen nově koncipovaný sektor neziskového bydlení zajišťovaného obcí prostřednictvím neziskových bytových společností (legislativní proces probíhá, zatím není dokončen), pro občany s nízkými příjmy a na okraji společnosti je určena výstavba obecních bytů podporovaných ze zdrojů MMR a SFRB se speciálním určením a stávající nájemní byty obce.

Obecní nájemní sektor Vláda se v následujícím období zasadí o to, aby došlo k vyjasnění role obecního bytového fondu, a to zejména ve vztahu k úkolům, které vyplývají ze zákona o obcích. Záměrem je, aby obecní nájemní byty sloužily především k naplňování veřejného zájmu, tzn. aby byly využívány především těmi občany, kteří si nemohou obstarat bydlení na volném trhu. Bude usilováno především o to, aby obecní bytový fond byl co nejefektivněji využíván a aby hospodaření s ním nebylo ztrátové. Existující obecní bytový fond, jehož část bude podle uvážení jednotlivých obcí privatizována, bude doplňován novou výstavbou, která bude podporována státem. Pokračovat bude poskytování sociálně úzce zacílených dotací. Kromě nich budou vytvořeny i nové podpůrné nástroje, které umožní obcím podílet se na výstavbě nájemních bytů pro střední příjmové vrstvy obyvatelstva (viz neziskové nájemní bydlení). Tabulka č. 5: Odhad finančních nároků na státní rozpočet v letech 2005 až 2010 (mil. Kč) dle zdroje MPSV 2005

2006

2007 2008 2009 2010

Program „Podpora rozvoje bydlení

1313

1350

1340 1340 1340 1162

Podpora hypotečního úvěrování

400

244

193

Celkem

1713

1594

1505 1505 1485 1292

Obecní nájemní sektor

165 145 130

Zdroj: www:mpsv.cz

5. 3. Stávající podpůrné nástroje v oblasti bydlení Následující programy ukazují na možné formy podpor financované ze státního rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj, ovšem s ohledem na možnosti státního rozpočtu.

Nástroje v oblasti bydlení

- 75 Program „Podpora rozvoje bydlení“ 

    

podpora regenerace panelových sídlišť podle nařízení vlády č. 494/2000 Sb., o podmínkách poskytování dotací ze státního rozpočtu na podporu regenerace panelových sídlišť, podpora výstavby nájemních bytů, podpora výstavby nájemních bytů na venkově, podpora výstavby technické infrastruktury pro následnou výstavbu bytových a rodinných domů, podpora výstavby podporovaných bytů (Chráněný byt, Byt na půl cesty, Vstupní byt), podpora oprav vad panelové bytové výstavby,

Program ,,Podpora rozvoje bydlení“

Podpora hypotečních úvěrů podpora hypotečního úvěrování pro mladé lidi do 36 let podle nařízení vlády č. 249/2002 Sb.

Podpora hypotečních úvěrů

Podpory financované ze Státního fondu rozvoje bydlení 

podpora výstavby nájemních bytů pro příjmově vymezené osoby podle nařízení vlády č. 146/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené osoby,



poskytování nízkoúročených úvěrů mladým lidem do 36 let na novou bytovou výstavbu -- podle nařízení vlády č. 97/2002 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou bytu osobami mladšími 36 let, ve znění nařízení vlády č. 665/2004 Sb.,



poskytování nízkoúročených úvěrů mladým lidem do 36 let na pořízení bytu podle nařízení vlády č. 616/2004 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou nebo pořízením bytu některými osobami mladšími 36 let,



program „Panel“ podle nařízení vlády č. 299/2001 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části úroků z úvěrů poskytnutých bankami právnickým a fyzickým osobám na opravy, modernizace nebo regenerace panelových domů.

Podpora Státního fondu rozvoje bydlení

Podpory poskytované jinými resorty  

podpora stavebního spoření zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, příspěvek na bydlení zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře,

Podpory od jiných resortů

- 76   

dávky sociální péče -zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, podpora vlastníků při zateplování objektů, úhrada majetkové újmy bankám.

Nepřímé formy podpory (daňové úlevy)   

daňové úlevy vázané na daň z příjmu podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, daň z nemovitosti podle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, daňové úlevy vázané na daň z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

Nepřímé podpory - daňové úlevy

Intenzita bytové výstavby = počet dokončených bytů na 1 000 obyvatel ročně Z hlediska porovnání intenzitního ukazatele vynikají mezi obcemi s nejrozsáhlejší bytovou výstavbou pochopitelně obce menší velikosti. Intenzita bytové výstavby sledovaná v letech 1997 až 2008 znázorňuje obr.č.1 počet dokončených bytů na 1000 obyvatel středního stavu průměrně ročně podle obcí.

Intenzita bytové výstavby

Obrázek č. 1: Intenzita bytové výstavby na 1000 obyvatel

3

Zdroj: http://denik.obce.cz

Podmínky pro zvýšení regulovaného nájmu v roce 2010 Podle příslušné legislativy může pronajímatel jednostranně zvýšit nájem jedenkrát ročně počínaje 1. lednem 2007 a následně vždy k 1. lednu daného 3

http://denik.obce.cz/go/clanek.asp?id=6416678

Regulovaný nájem

- 77 roku. Zákon umožňuje pronajímateli jeho zvýšení i později. Novou výši nájmu však není možné uplatnit zpětně, pokud se na tom nedohodnou obě strany. Oznámení pronajímatele o zvýšení nájemného musí mít písemnou formu a musí obsahovat zdůvodnění, že byla řádně stanovena výše nájemného na základě maximálního přírůstku měsíčního nájemného. V tomto oznámení pronajímatele o jednostranném zvýšení nájemného pro daný rok stačí zdůvodnit výši nájemného cílovou hodnotou měsíčního nájemného za 1 m2 podlahové plochy bytu pro daný rok. Ministerstvo na základě povinnosti dané zákonem vypočítá maximální možné navýšení nájemného pro danou lokalitu a danou oblast. Je jen na majitelích bytů, zda a jak této možnosti navýšení využijí. Povinnost platit zvýšené nájemné vzniká dnem, který je uveden v oznámení o zvýšení nájemného, nejdříve však prvním dnem kalendářního měsíce, který následuje po uplynutí 3 kalendářních měsíců od doručení oznámení nájemci. Pronajímatelé, kteří chtěli zvýšit nájem od 1. ledna 2010, museli nájemníky informovat nejpozději do 30. září 2009.

SHRNUTÍ Bydlení a bytová výstavba je prospěšnější pro společnost jak v oblasti sociálně-kulturní, tj. vytváření kvalitního rodinného prostředí, partnerských vztahů, výchovy dětí a jejich vzdělání, tak v oblasti ekonomického vývoje než většina jiných sociálně-ekonomických aktivit. Dosažení spokojivé úrovně bydlení přispívá k celkové spokojenosti obyvatelstva, proto je nutné hledat rovnováhu mezi sociální spravedlností, kterou ovlivňuje nízká cenová elasticita, a působením tržních mechanismů. Bytová politika se neobejde hlavně bez zásahu státu, dále obcí, neziskových organizací, družstev, zájmových sdružení, charity a dalších, které využívají podpor a ostatních veřejných zdrojů. Podle toho, jak je vnímána myšlenka sociální spravedlnosti, zda je upřednostňována zásluhovost, potřebnost či rovnost, se rozlišují tři základní systémy. Liberální systém založený na zásluhovosti, což představuje vysokou míru odpovědnosti občanů na zajištění potřeby bydlení, kdy každá domácnost si zajišťuje bydlení podle svých finančních možností. Rizikem tohoto systému je vysoká míra nerovnosti v přístupu k bydlení a příjmové rozdíly obyvatel. Korporativní systém upřednostňuje princip solidarity a subsidiarity, tj. princip spolupráce jedinců v navzájem integrovaných skupinách, organizacích, komunitách i státu. Smyslem systému je prvotně využít soukromých prostředků jedince, ale zároveň usnadnit přístup k bydlení v případech, kdy jedinci nejsou schopni čelit finanční náročnosti, za jasně daných podmínek, kde je pomoc poskytována. Problém systému však přetrvává ve vysoké náročnosti na veřejné rozpočty .

- 78 Univerzalistický systém staví na celospolečenské solidaritě. Tento systém chápe bydlení jako veřejnou sociální službu, a proto je bydlení zajišťováno především z veřejných zdrojů. Stát vstupuje nejen jako zabezpečovatel výstavby levných bytů, ale i jako nositel částečných provozních nákladů a nákladů na údržbu. Problém tohoto systému je ve velmi vysoké finanční náročnosti a potřebě velké tolerance ze strany daňových plátců. Tento systém se však z dlouhodobého hlediska stal ekonomicky neefektivním a neudržitelným V bytové politice došlo po roce 1989 v souvislosti s ekonomickou transformací k významným změnám. Výrazně se začal posilovat vlastnický sektor bydlení a postupně se tlumil sektor nájemného a družstevního bydlení. Bez ohledu na to v rámci svých kompetencí ministerstvo práce a sociálních věcí již od roku 1989 přijímalo řadu různých opatření, která měla napomáhat domácnostem finančně zvládat změnu proporcí v jejich vydáních. I když se pravidelně každoročně životní minimum v jeho obou složkách valorizovalo, a to diferencovaně podle skutečného nárůstu cen jeho jednotlivých položek, nejen postupná regionální diferenciace nákladů na bydlení v důsledku změn forem cenové regulace (přechod z limitních cen na věcně usměrňované, resp. tržní) vedla k tomu, že ministerstvo práce a sociálních věcí přistoupilo k zásadním konstrukčním změnám určujícím pomoc státu občanům (domácnostem) v oblasti bydlení. Změnou konstrukce životního minima od 1. 1. 2007 byla vyloučena ze životního minima ta jeho část, která vymezovala výši nákladů k zajištění nezbytných nákladů na bydlení a pravidla pro sociální ochranu v této oblasti a pro zohledňování skutečných nákladů na bydlení byla nahrazena novými dvěma dávkami, a to příspěvkem na bydlení ze systému dávek státní sociální podpory a doplatkem na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi. Dalším nástrojem bytové politiky je možnost použití daňové úlevy formou slev na dani z příjmů, nebo snížení základů daně o úroky z půjček poskytovaných na pořízení bydlení. Poměrně významný nástroj představuje úroková podpora dlouhodobých hypoteční úvěrů a podpora stavebních spoření občanů prostřednictví státního příspěvku Ve většině zemí schvalují vlády tzv. Koncepci bytové politiky, když názvy mohou být rozličné, obsah však podobný. Ne jinak je tomu i u nás. Oblast bydlení přitom je považována za důležitou součást životní úrovně a celkové kvality života obyvatel. S vědomím důležitosti bydlení jsou v tomto dokumentu v naší republice stanoveny základní směry vývoje a konkrétní cíle v oblasti bydlení. Koncepce bydlení respektuje roli státu v této oblasti, která je obvyklá v evropských zemích - právo na bydlení není chápáno jako nárokové a úloha státu nespočívá v přímém poskytování bydlení, nýbrž ve vytváření takové situace, kdy si lidé sami či s určitou pomocí státu zajistí odpovídající bydlení. Materiál se vypořádává s novými faktory, které vyplývají z našeho členství v Evropské unii, zejména v souvislosti s dodržováním principu nežádoucí veřejné podpory. Koncepce obsahuje úvod, současný stav v oblasti bydlení a dále střednědobou koncepci do roku 2010 a krátkodobý realizační program pro jednotlivá období.

- 79 V bytové politice došlo v uplynulých letech k odstranění většiny prvků administrativně přídělového přístupu a byly vytvořeny nástroje zaměřené na podporu nové výstavby. Pokud se týká základního rámce právních nástrojů pro zajištění bydlení, tak sem lze zařadit následující  pro občany s nadprůměrnými příjmy jsou dostupné nástroje hypotéčního financování vlastnického bydlení,  pro občany se středními příjmy je určeno stavební spoření a nově koncipovaná pravidla výstavby nájemních bytů bytovými družstvy za podpory z prostředků SFRB (zákon je v legislativním procesu),  pro občany s nižšími příjmy je určen nově koncipovaný sektor neziskového bydlení zajišťovaného obcí prostřednictvím neziskových bytových společností (legislativní proces probíhá),  pro občany s nízkými příjmy a na okraji společnosti je určena výstavba obecních bytů podporovaných ze zdrojů MMR a SFRB se speciálním určením a stávající nájemní byty obce. Stávající podpůrné nástroje v oblasti bydlení ukazují programy, kde jsou uvedeny možné formy podpor financované ze státního rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj, ovšem s ohledem nemožnosti státního rozpočtu. Jedná se o následující programy: 1) Program „Podpora rozvoje bydlení“  podpora regenerace panelových sídlišť podle nařízení vlády č. 494/2000 Sb., podmínkách poskytování dotací ze státního rozpočtu na podporu regenerace panelových sídlišť,  podpora výstavby nájemních bytů,  podpora výstavby nájemních bytů na venkově,  podpora výstavby technické infrastruktury pro následnou výstavbu bytových a rodinných domů,  podpora výstavby podporovaných bytů (Chráněný byt, Byt na půl cesty, Vstupní byt),  podpora oprav vad panelové bytové výstavby. 2) Podpora hypotečních úvěrů Podpora hypotečního úvěrování pro mladé lidi do 36 let podle nařízení vlády č. 249/2002 Sb. 3) Podpory financované ze Státního fondu rozvoje bydlení  podpora výstavby nájemních bytů pro příjmově vymezené osoby podle nařízení vlády č. 146/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené osoby,  poskytování nízkoúročených úvěrů mladým lidem do 36 let na novou bytovou výstavbu -- podle nařízení vlády č. 97/2002 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou bytu osobami mladšími 36 let, ve znění nařízení vlády č. 665/2004 Sb.,  poskytování nízkoúročených úvěrů mladým lidem do 36 let na pořízení bytu podle nařízení vlády č. 616/2004 Sb., o použití prostředků Státního

- 80 fondu rozvoje bydlení formou úvěru na úhradu část i nákladů spojených s výstavbou nebo pořízením bytu některými osobami mladšími 36 let. - program „Panel“ podle nařízení vlády č. 299/2001 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části úroků z úvěrů poskytnutých bankami právnickým a fyzickým osobám na opravy, modernizace nebo regenerace panelových domů. Podpory poskytované jinými resorty  podpora stavebního spoření zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření,  příspěvek na bydlení zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře,  dávky sociální péče -zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti,  podpora vlastníků při zateplování objektů,  úhrada majetkové újmy bankám. Nepřímé formy podpory (daňové úlevy)  daňové úlevy vázané na daň z příjmu podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,  daň z nemovitosti podle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti,  daňové úlevy vázané na daň z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

Kontrolní otázky 1) Co rozumíte pod pojmem bydlení, bytová výstavba a bytová politika ? 2) Jaké jsou teoretické modely bytových systémů ? 3) Jaké zásadní změny nastaly v oblasti bytové politiky po roce 1989 ? 4) Vysvětlete podstatu příspěvku na bydlení . 5) Jak se stanoví výše příspěvku na bydlení ? 6) Jak byste charakterizovali pojem „náklady na bydlení. 7) Co to jsou „normativní náklady na bydlení“ ? 8) Vyjmenujte některé další nástroje bytové politiky. 9) Popište stručně Koncepci bytové politiky. Co je její podstatou ? 10) Co je hlavním problémem současné bytové politiky ? 11) Jaké znáte právní nástroje pro zajištění bydlení ? 12) Charakterizujte pojem „obecní nájemní sektor“ . 13) Vyjmenujte a stručně popište stávající podpůrné nástroje v oblasti bydlení . 14) Uveďte typy jednotlivých podpor, které jsou financovány ze Státního fondu rozvoje bydlení. 15) Jaké jsou další podpory bydlení, které jsou poskytovány jinými resorty ? 16) Co rozumíte pod pojmem „nepřímé formy podpory bydlení „ ?

- 81 -

Pojmy k zapamatování -

bydlení a bytová výstavba teoretické modely bytových systémů liberální systém korporativní systém univerzalistický systém změny v bytové politice po roce 1989 zásadní konstrukční změny bytové politiky příspěvek na bydlení doplatek na bydlení náklady na bydlení normativní náklady na bydlení nástroje bytové politiky koncepce bytové politiky hlavní problém současné bytové politiky bytová politika a politika státu bytová politika a role obcí bytová politika a problematika státního rozpočtu právní nástroje bytové politiky obecní nájemní sektor obecní bytový fond a jeho využívání stávající podpůrné nástroje v oblasti bydlení program „Podpora rozvoje bydlení „ podpora hypotečních úvěrů a význam této podpory druhy podpor financované ze Státního fondu rozvoje bydlení podpory poskytované jinými rezorty nepřímé formy podpory

- 82 -

6 Rodinná politika a uplatňování sociální politiky Cíl Rodina, jako nejstarší a základní sociální útvar společnosti je ve většině zemí světa předmětem zcela zvláštní podpory prostřednictvím nejrůznějších opatření rodinné politiky, která je velmi významnou a nedílnou součástí sociální politiky státu. Proto i tato kapitola má velmi významné postavení mezi ostatními kapitolami, neboť každý z nás patří do nějaké rodiny, chystá se založit vlastní rodinu apod. Po prostudování této kapitoly by neměl být pro studenty problém - vysvětlit proč je rodina nejstarší a základní sociální jednotkou společnosti, - charakterizovat systémy podpory rodin a vývoj rodinné politiky, - stručně popsat transformační proces rodinné politiky v České republice, - objasnit problematiku nástrojů podpory rodin a to jak pokud se týká přímé podpory rodin, tak i podpory nepřímé, - definovat konkrétní dávky společenské pomoci rodinám s dětmi jako je mateřský příspěvek, rodičovská dovolená apod.

Průvodce studiem Vážení studenti, jistě budete se mnou souhlasit, že otázky týkající se rodinné politiky, rodinného zázemí, životní úrovně rodin, apod. se týkají každého z nás a není nám lhostejné v jakých podmínkách žijeme, co vše si „můžeme dovolit“, na co stručně řečeno „máme či nemáme peníze“ apod. Právě pro toto vše, co jsem výše uvedla, jsem se rozhodla to těchto skript zařadit i rodinnou politiku a předpokládám, že jste již všichni na takové úrovni, že si velice dobře uvědomujete, jak je rodinná politika velmi důležitá například pro demografický vývoj státu, ale nejen pro něj, a jak je velice důležité spojení politiky rodinné s politikou sociální. Proto předpokládám, že studium této kapitoly pro vás bude zajímavé, že se budete zamýšlet nad jednotlivými částmi této kapitoly, když bych byla ráda, aby každý z vás , obrazně řečeno, v údajích zde uvedených hledal tu svoji rodinu, která byla, je a ještě bude pro vás jistě velice důležitá, je určitým zázemím, kam se rádi vracíte a kde trávíte krásné chvíle mezi vašimi nejbližšími. Nepochybuji o tom, že ke studiu této kapitoly, stejně jako kapitol ostatních, budete přistupovat svědomitě a zodpovědně, že vás studium zaujme, když se domnívám, že studium této kapitoly vám zabere cca 90 minut.

- 83 -

Rodina, jako nejstarší a základní sociální jednotka společnosti, je ve většině států předmětem zvláštní podpory prostřednictvím opatření rodinné politiky, která je nedílnou součástí sociální politiky státu. Tato podpora se obvykle realizuje právními, ekonomickými a sociálními opatřeními. Vědomé a cílené působení veřejných institucí na právní, ekonomický a sociální stav rodin, na její členy a na její prostředí staví tak rodinu pod zvláštní ochranu státu. Nedílnou součástí by mělo být i garantování práv na svobodu a sebeurčení členů rodin, které by vylučovalo přímé zásahy státu mířící k ovlivňování rodinného chování. V moderní rodinné politice je za rodinu pokládán soubor společně bydlících a hospodařících manželů nebo partnerů s dítětem nebo dětmi, příp. jednoho rodičů s dítětem nebo dětmi. Nejvýznamnější podporu mají obvykle rodiny, v nichž jsou přítomné ekonomicky závislé děti a v nichž by měli rodiče být nositeli biologické, ekonomické, výchovné a sociální funkce rodiny Rodina je významným přínosem pro celou společnost, pro její civilizační, kulturní a mravní úroveň.

Rodina základ společnosti

6.1. Systémy podpory rodin a vývoj rodinné politiky Rodinná politika v jednotlivých státech může sledovat více cílů. Cíle se vztahují na rodinu jako celek nebo jako skupiny rodin, které mají určité potřeby nebo trpí zvláštním zatížením. Hlavním cílem rodinné politiky v moderních státech je zmírňování narůstajících nákladů rodin při opatrování mladé generace realizací principu sociální solidarity, principu sociální spravedlnosti a principu sociální regenerace. Používanými nástroji k dosažení těchto cílů jsou pak přímé peněžní transakce a nepřímé poskytování veřejných statků, finanční pomoci , slev a výhod. K důležitým cílům rodinné politiky patří posílení společenské vážnosti rodin, manželství, ochrana svobodného a všestranného rozvoje individua v rodině, chování a zlepšování životních podmínek pro optimální rozvoj dětí. Další cíle rodinné politiky mohou sledovat slučitelnost rodinné funkce a zaměstnání, kde je prostor i pro zaměstnavatelské aktivity, které mohou být nástroji personálních politik. Například flexibilitou pracovního času můžeme podporovat svět rodičů a napomáhat tak k efektivnějšímu a prospěšnějšímu sladění rodičovského poslání a pracovních aktivit. V rámci Evropské Unie je rodinná politika především v kompetenci jednotlivých států, její obsah není na národní úrovni přesně vymezen. Je všeobecně chráněna a i prakticky uplatňována jako soubor praktických opatření, která jsou zaměřena na rodinnou jednotku, n a podporu rodiny v rámci sociální politiky. Podle příbuznosti cílů a nástrojů můžeme určit tři systémy rodinných politik:  Liberální systém  Sociálně tržní systém  Univerzalistický systém Liberální systém předpokládá zodpovědnost občana za jeho rozhodnutí a garantuje tak státní podporu pouze rodinám s nejnižšími příjmy, které se nacházejí

Podpora rodin

Rodinná politika

- 84 v pásmu chudoby. Role státu jako subjektu rodinné politiky je v tomto systému významně doplněna aktivitami nestátních subjektů. Sociálně tržní systém vychází z předpokladu, že sociální potřeby rodin by měly být primárně uspokojovány na základě pracovních výkonů a zásluh. Státní podpora rodin je pak poskytována na základě testování příjmů rodin a na společensky uznané minimální úrovni jednotlivých potřeb rodin. Minimální úroveň nemusí být vždy totožná s hranicí sociálního životního minima, ale může jej rozdílně překračovat. Vedle významné role samostatného státu v tomto systému je zde vytvářen dostatečný prostor pro působení nestátních subjektů. Univerzalistický systém často zahrnuje státní podporu převážné většiny nebo i všech rodin nezávisle na tom, zda jsou sociálně potřebné. Je založen na značném rozsahu redistribuce s dominantní úlohou státu a potlačením nebo až totálním omezením nestátních subjektů v podpoře rodin. Tyto tři systémy podpory rodin představují pouze modelové situace. Volba konkrétní alternativy rodinné politiky je pak většinou kombinací prvků více než jednoho systému. Pro její charakteristiku je rozhodující, které systémové součásti jsou v rodinné politice státu dominantní. Vývojový proces podpory rodin v moderní sociální politice se utvářel v druhé polovině minulého století ve spojitosti s postupnou akceptací sociálně tržní orientace většiny evropských ekonomicky vyspělých států. Tato dynamická změna přinesla pro rodiny na jedné straně relativní blahobyt i dobré životní podmínky, ale na druhé straně byla doprovázena sklonem k obecnému ekonomickému rozvoji. Ten je spojen se zvýšenou migrací obyvatelstva, ale také s fenoménem dlouhodobé nezaměstnanosti. Významný faktor, který ovlivnil obsah rodinné politiky v druhé polovině 20. století, byla narůstající demokratizace společnosti. Ta byla doprovázena tlakem především na zrovnoprávnění žen a mužů v rodině a posilování práv dítěte. Tyto naznačené skutečnosti se promítly do chování rodin, v kterém se prosadily tendence k individualizaci a seberealizaci. Všeobecně byla akceptována variabilní forma rodinného chování. Jiný osud postihl vývoj podoby rodiny a rodinné politiky v zemích střední a východní Evropy, bývalého socialistického bloku s centrálně plánovaným systémem řízení, kde se deformace a tlaky v politické a ekonomické oblasti promítly i do formování rodinného chování, do podoby rodiny a do plnění jejích funkcí.

Transformační proces rodinné politiky v České republice Transformace sociální politiky se dotkla i politiky rodinné. Ta se v oblasti podpor orientovala směrem k sociálně tržnímu systému státní podpory rodin, který akceptuje i způsob poskytování státních dávek podporujících rodinu. Příjemce dávek musí o ni sám zažádat a u některých dávek předchází také testování příjmů rodin. Této systémové změně v rodinné politice předcházelo pětileté období, kdy se podařilo při procesech cenové liberalizace zachovat sociální smír a zamezit propadu velkého počtu rodin pod přijatelnou životní úroveň.

Transformační proces rodinné politiky v ČR

- 85 V roce 1991 byla zavedena nová přechodná dávka, státní vyrovnávací příspěvek jako určitá kompenzace k rostoucím životním nákladům. Na vývoji této dávky můžeme názorně sledovat směr sociální transformace nástrojů rodinné politiky. Nejdříve se vyplácela plošně všem občanům. V další etapě se vyplácela pouze těm,kteří nebyli ekonomicky aktivní a od dubna 1993 do platnosti nové koncepce státní podpory byla poskytována na ekonomicky závislé dítě v rodinách, jejichž příjem nepřesáhl dohodnutý násobek životního minima. Mezi další přechodné opatření řadíme i úpravu rodičovského příspěvku a zavedení příspěvku na hrubé nájemné v souvislosti s počínající deregulací cen nájemného. Součástí dílčích změn byla i transformace slev na dani ze mzdy podle počtu závislých dětí prostřednictvím nové daňové soustavy, zavedením jednotné odpočitatelné roční částky na dítě ze základu daně u jednoho z rodičů. Ostatní dávky státní podpory byly postupně udělány tak, aby se nesnižovala jejich reálná úroveň. Výjimku v tomto procesu tvořili přídavky na děti, což umožnilo určité snížení podílu tehdy plošné dávky na celkových výdajích na podporu rodin. Přídavky na děti byly v roce 1993 definovány jako přídavek na každé jednotlivé dítě, kde byl kriteriem výše této dávky věk dítěte, nikoli počet dětí v rodině.

6.2. Nástroje podpory rodin a rodičovská role Pojetí zákonné normy o státní sociální podpoře umožňuje přímou podporu rodin při vytváření podmínek pro individuální řešení sociální situace rodin.

Nástroje podpory

Rozhodující iniciativa patří rodině a stát organizuje sociální solidaritu jako jeden z dominantních principů sociální politiky pro rodiny. Znamenalo to přehodnocení dosavadního pojetí státních dávek, případně stanovení nových dávek dosud neřešené sociální situace. Dále pak přesunutí části dávek ze systému nemocenského pojištění a sociální pomoci do systému státní sociální podpory, aby došlo k zajištění větší transparentnosti celého systému sociálního zabezpečení. Východiskem pro stanovení výše nejvýznamnějších dávek z hlediska posilování příjmů rodin, byla úroveň životního minima. Úroveň životního minima byla podle zákona o životním minimu valorizovaná v závislosti na růstu životních nákladů. Výše většiny dávek byla a je odvozována od diferencovaného násobku životního minima v závislosti na charakteru sociální dávky a dané příjmové situaci rodin. Dále byla zákonem zajištěna možnost konfrontovat minimální náklady na život občana a celé rodiny i s jejími pracovními a ostatními příjmy. Celkové ověření příjmových poměrů rodin bylo nutnou podmínkou, aby státní podpora mohla být přesně cílená a také mohla být efektivnější tam, kde je ji nezbytně zapotřebí. Podstatné pro realizaci nového pojetí bylo vymezení základních pojmů rodina, dítě, příjem a životní minimum rodiny.

Přímá podpora rodin Státní sociální podpora se poskytuje ve formě dávek, o které musí občan žádat úřad.V rodinné politice je vyjádřen přístup vedoucí k sociálně tržnímu poje-

Přímá podpora

- 86 jetí sociální politiky pro rodiny, kdy je nutno zde uvést, že nastavení koeficientu u některých dávek a počet dávek byl již novelizován, základní systém vzniklý z kombinace adresných a plošných dávek zůstal zachován. K hodnocení přímé podpory prostřednictvím systému státní sociální podpory, lze říci, že všechny dosud prováděné analýzy dopadu přímé podpory rodiny na jejich příjmovou úroveň potvrdily, že na rozdíl od plošných dávek tento systém lépe zohledňuje příjmovou a sociální situaci rodin. Čím je v rodině více nepříznivých sociálních situací, tím jsou poskytovány vyšší dávky. Tento systém daleko více posiluje příjmy rodin s nízkými příjmy. Míra solidarity se v průběhu legislativní přípravy zákona o státní sociální podpoře měnila. Posilovány byly tendence v příjmové diferenciaci domácností s nižšími příjmy, které mohou vést nízkopříjmové domácnosti až k demotivaci a rezignaci na zvyšování pracovních příjmů.

Nepřímá podpora rodin Státní podpora rodin se v České republice uskutečňuje i systémem odpočitatelných položek daně z příjmu fyzických osob. Tento způsob však neumožňuje realizovat sociální transfery ke všem sociálním skupinám. Toto mohou využívat pouze plátci daně. Daňovou podporou nelze řešit postavení domácností s dětmi, které se vyskytují v pásmu uznané adresné sociální pomoci. Pro domácnosti se středními příjmy platí, že domácnosti mají nižší materiální životní úroveň. Ve prospěch těchto domácností je vhodné do rodinné politiky zařadit daňové úspory, které mají ještě jeden pozitivní efekt. Nesnižují motivaci členů domácnosti k dosahování vlastních příjmů.. Společné zdanění manželů bylo významným krokem, který České republice pomohlo přiblížit daňové zatížení kritériu platební schopnosti domácností s dětmi. Nejvýznamnější bylo jeho zavedení pro domácnosti s jedním výdělečně činným členem. To jsou hlavně domácnosti s malými dětmi, kde se jeden z rodičů výhradně věnuje péči o ně. Společné zdanění manželů bylo však možné naposledy uplatnit v roce 2007. Hodnocení ekonomického postavení rodin s dětmi nelze provádět od hodnocení ekonomické situace celého souboru domácností. Jde o to zjistit, jak se vyvíjí postavení rodin s dětmi v rámci celkového souboru, eventuelně k bezdětným rodinám. Přítomnost dítěte v rodině představuje z ekonomického hlediska zátěž, a to v celé řadě směrů. Přímou i nepřímou podporou zaměřenou na rodiny s dětmi je možno tuto zátěž mírnit. Jde o to, aby se rozdíly v příjmech i v možnostech spotřeby v rodinách s nezaopatřenými dětmi a v rodinách bezdětných dramaticky neprohlubovaly. Toho dosáhneme, pokud budeme dělat analýzu příjmové situace rodin s dětmi.

Nepřímá podpora

Mateřský příspěvek Do systému společenské pomoci rodinám s dětmi byla tato dávka zavedena 1. 7. 1970 jako mateřský, později rodičovský příspěvek. Cílem této dávky bylo jednak podpoření rození dětí, jednak přispění ke zlepšení sociální situace rodin v období, kdy matka nemohla vzhledem k péči o malé dítě pracovat.

Mateřský příspěvek

- 87 Fakticky ale zavedení mateřského příspěvku znamenalo počátek zásadního obratu v pojetí podpory rodin (jehož pokračování však následovalo až na počátku 90. let). Můžeme říci, že zavedením této dávky stát mlčky rezignoval na zásadu institucionální péče o děti od nejútlejšího věku, tak jak byla uplatňována od začátku 50. let. Mateřský příspěvek se poskytoval původně pouze ekonomicky aktivním ženám, které zároveň pečovaly o další dítě ve věku do skončení povinné školní docházky. Výše mateřského příspěvku byla diferencovaná podle počtu dětí do dvou let věku. Od 1. 10. 1971 byl poskytován všem ženám, bez ohledu na jejich ekonomickou aktivitu, a postupně se jeho výše zvyšovala. Od 1. 1. 1985 se poskytoval již při péči o první dítě v rodině od jednoho roku věku dítěte. K výraznému rozšíření okruhu žen pobírajících mateřský příspěvek došlo po 1. 7. 1987, kdy byla prodloužena doba poskytování této dávky při péči o druhé a další dítě o jeden rok, tzn. do tří let věku dítěte. Všechny tyto úpravy byly uskutečňovány se záměrem rozšířit okruh žen, které mají malé děti, resp. zastavit pokles porodnosti. Je tedy zřejmé, že celková konstrukce takto pojatého mateřského příspěvku v plném rozsahu odrážela populačně orientovaný charakter soustavy společenské pomoci rodinám s dětmi. Na základě doporučení odborníků, v reakci na stále trvající pokles porodnosti, výsledků sociologických a statistických průzkumů a zahraničních zkušeností, se 1. 10. 1990 přistoupilo ke změně celkové koncepce mateřského příspěvku tak, že došlo k úplnému zrovnoprávnění matky a otce při výchově dětí, což se mimo jiné projevilo i ve změně názvu dávky – z mateřského na rodičovský příspěvek. Sjednotila se také doba poskytování, a to do tří let věku dítěte, bez ohledu na pořadí jeho narození, když rodičovský příspěvek se vyplácel v jednotné výši za podmínek, kdy pečující rodič může vykonávat v omezeném rozsahu i pracovní činnost. Tato úprava přispěla ke zlepšení sociální situace rodin, zdravotního stavu dětí i k omezení jejich počtu v institucionálních zařízeních, především v jeslích.

Rodičovská dovolená K prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout ženě a muži na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená s e poskytuje matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký o ni požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let. Rodičovská dovolená nemusí být čerpána vcelku. Pokud muž/žena nastoupí např. v jednom roce dítěte zpět do práce, může až do jeho tří let věku kdykoliv požádat znovu o poskytnutí rodičovské dovolené. Muž i žena, kteří se vrací po rodičovské dovolené zpět do práce, musí být zařazeni podle pracovní smlouvy. Na rodičovský příspěvek má v Česku nárok rodič, když po celý kalendářní měsíc osobně pečuje o nejmladší dítě v rodině. Lze si vybrat délku čerpání pobírání rodičovského příspěvku (do dvou, do tří nebo do čtyř let věku dítěte). Délkou pobírání rodičovského příspěvku si rodič současně volí i výši příspěvku. Existují v podstatě tyto varianty: 1) V případě čerpání rodičovského příspěvku do dvou let věku dítěte činí rodičovský příspěvek 11 400,- Kč(je třeba mít odpovídající předchozí příjem

Rodičovská dovolená

- 88 tj. nárok na peněžitý příspěvek v mateřství alespoň ve výši 380 Kč na den). 2) V případě čerpání do tří let věku dítěte činí příspěvek 7 600 Kč . 3) V případě čerpání do čtyř let věku dítěte činí příspěvek 7 600 Kč (prvních 21 měsíců) a následně 3 800 Kč (až do 48. měsíce). O rodičovský příspěvek je potřeba písemně požádat na předepsaném formuláři místně příslušný úřad státní sociální podpory. -

Pro dokreslení celé situace bych nyní ráda uvedla dostupné údaje o maximální délce rodičovské dovolené v zemích EU. Rodičovská dovolená v zemích EU

Země Belgie Bulharsko Česko Dánsko Estonsko

Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemí Polsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Zdroj: www.finance.cz

Max. délka rodičovské dovolené 3 měsíce 6 měsíců 4 roky 52 týdnů 3 roky 158 pracovních dní 3 roky 3 měsíce 10 měsíců 13 týdnů 3 roky 1 rok 6 měsíců 3 roky 3 měsíce 12 měsíců 3 měsíce 3 roky 24 měsíců 2 roky 3,5 měsíce 3 roky 1 rok 3 roky 480 dní

- 89 -

Rodičovské role Od počátku 90. let dochází v České republice k proměně rodinného chování mladé generace. Sňatkovost poklesla a zvyšuje se věk lidí, kteří uzavírají první sňatek. S tím souvisí narození prvního dítěte, které je odkládáno do vyššího věku matky. Jedna třetina narozených dětí se rodí mimo manželství a téměř každé druhé manželství se rozvádí. Z dosud prováděných sociologických výzkumu vyplývá, že mladší lidi dávají přednost tradiční institucionalizovanou formu manželství. Poslední dobou stále více přibývá těch, kteří z nejrůznějších důvodů volí partnerskou formu dlouhodobého soužití. Mladá a střední generace v šetření vykazuje přání mít dvě a více dětí, ale skutečná míra porodnosti ukazuje dlouhodobý propad. Z těchto příčin musí rodinná politika státu, má-li být úspěšná, reflektovat prosazující se situaci ve společnosti. Stabilní rodinné prostředí je předpokladem zvýšení porodnosti. Stát by měl hledat způsob, jak stabilní rodinné soužití podpořit, aniž by zasahoval do soukromí občanů. Na rozdíl od přecházejících století, v dnešní společnosti představují děti pro rodiče zanedbatelný ekonomický přínos, než tomu bylo v minulosti. Dítě není z hlediska rodiny lacinou pracovní sílou. Míra zabezpečení rodičů ve stáří není závislá na počtu dětí v rodině, ale na úrovni státem organizovaného sociálního zabezpečení, popřípadě na soukromých aktivitách jedinců. U nákladů souvisejících s péčí o dítě a jejich výchovou klesá podíl materiálních nákladů na dítě, vzhledem k stupající výši podílů „nákladů ušlých příležitostí pečujícího rodiče“, nákladů na „čas rodičů“ všeobecně a na rostoucích nákladech na vzdělání dítěte. Se stoupajícími náklady na dítě stoupají i nároky na „kvalitu dítěte“ z hlediska jeho budoucího uplatnění ve společnosti. To posunuje důležitost rodiny, resp. rodičovství jako možného zdroje lidského kapitálu. Dnes ekonomika nečerpá z toho, že rodiny mají hodně dětí, ale profituje z dětí, které jsou nejlépe připraveny na svou roli a uplatnění pro potřeby poptávky na trhu práce. Tento tlak má vliv na nízkou porodnost. Posílení rodičovských rolí rodičů je posílení role muže – otce v rodině a jeho zapojení do péče o dítě. Vyšší účast mužů v rodinných aktivitách by měla signalizovat, že žena nemusí zajišťovat veškerou péči o dítě sama. K posílení rodičovských kroků je rozšíření a zvýšení nabídky širokého spektra služeb pečujících o děti. Dále vytvoření podmínek a stimulů pro jejich vícezdrojové financování (rodiče, stát, obec) v alternativních kombinacích. Jde o předškolní zařízení pro děti do dosažení věku povinné školní docházky, která se mohou významně podílet na podpoře zapojení rodičů.

Rodičovská role

Role mužeotce

- 90 -

SHRNUTÍ

Rodina, jako nejstarší a základní sociální útvar společnosti je ve většině zemí světa předmětem zcela zvláštní podpory prostřednictvím nejrůznějších opatření rodinné politiky, která je velmi významnou a nedílnou součástí sociální politiky státu. Rodinná politika v jednotlivých státech může sledovat více cílů. Cíle se vztahují na rodinu jako celek nebo jako skupiny rodin, které mají určité potřeby nebo trpí zvláštním zatížením. Hlavním cílem rodinné politiky v moderních státech je zmírňování narůstajících nákladů rodin při opatrování mladé generace realizací principu sociální solidarity, principu sociální spravedlnosti a principu sociální regenerace. Používanými nástroji k dosažení těchto cílů jsou pak přímé peněžní transakce a nepřímé poskytování veřejných statků, finanční pomoci, slev a výhod. K důležitým cílům rodinné politiky patří posílení společenské vážnosti rodin, manželství, ochrana svobodného a všestranného rozvoje individua v rodině, chování a zlepšování životních podmínek pro optimální rozvoj dětí. Další cíle rodinné politiky mohou sledovat slučitelnost rodinné funkce a zaměstnání, kde je prostor i pro zaměstnavatelské aktivity, které mohou být nástroji personálních politik. V rámci Evropské Unie je rodinná politika především v kompetenci jednotlivých států, její obsah není na národní úrovni přesně vymezen. Podle příbuznosti cílů a nástrojů můžeme určit tři systémy rodinných politik:  Liberální systém  Sociálně tržní systém  Univerzalistický systém Liberální systém předpokládá zodpovědnost občana za jeho rozhodnutí a garantuje tak státní podporu pouze rodinám s nejnižšími příjmy, které se nacházejí v pásmu chudoby. Role státu jako subjektu rodinné politiky je v tomto systému významně doplněna aktivitami nestátních subjektů. Sociálně tržní systém vychází z předpokladu, že sociální potřeby rodin by měly být primárně uspokojovány na základě pracovních výkonů a zásluh. Státní podpora rodin je pak poskytována na základě testování příjmů rodin a na společensky uznané minimální úrovni jednotlivých potřeb rodin.. Univerzalistický systém často zahrnuje státní podporu převážné většiny nebo i všech rodin nezávisle na tom, zda jsou sociálně potřebné. Je založen na značném rozsahu redistribuce s dominantní úlohou státu a potlačením nebo až totálním omezením nestátních subjektů v podpoře rodin. Tyto tři systémy podpory rodin představují pouze modelové situace. Volba konkrétní alternativy rodinné politiky je pak většinou kombinací prvků více než jednoho systému. Přímá podpora rodin spočívá v poskytování státní sociální podpory, když se především jedná o formu dávek, o které musí občan žádat.

- 91 -

Nepřímá podpora rodin se uskutečňuje například systémem odpočitatelných položek daně z příjmu fyzických osob. Tento způsob však neumožňuje realizovat sociální transfery ke všem sociálním skupinám. Toto mohou využívat pouze plátci daně. Mateřský příspěvek byl do systému společenské pomoci rodinám s dětmi zaveden 1. 7. 1970, později byl přejmenován na rodičovský příspěvek. Cílem této dávky bylo jednak podpoření rození dětí, jednak přispění ke zlepšení sociální situace rodin v období, kdy matka nemohla vzhledem k péči o malé dítě pracovat. K prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout ženě a muži na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená se poskytuje matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký o ni požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let. Na rodičovský příspěvek má v České republice nárok rodič, když po celý kalendářní měsíc osobně pečuje o nejmladší dítě v rodině. Lze si vybrat délku čerpání pobírání rodičovského příspěvku (do dvou, do tří nebo do čtyř let věku dítěte). Délkou pobírání rodičovského příspěvku si rodič současně volí i výši příspěvku. Existují v podstatě tyto varianty: 1) V případě čerpání rodičovského příspěvku do dvou let věku dítěte činí rodičovský příspěvek 11 400,- Kč(je třeba mít odpovídající předchozí příjem -tj. nárok na peněžitý příspěvek v mateřství alespoň ve výši 380 Kč na den). 2) V případě čerpání do tří let věku dítěte činí příspěvek 7 600 Kč . 3) V případě čerpání do čtyř let věku dítěte činí příspěvek 7 600 Kč (prvních 21 měsíců) a následně 3 800 Kč (až do 48. měsíce). O rodičovský příspěvek je potřeba písemně požádat na předepsaném formuláři místně příslušný úřad státní sociální podpory. Stabilní rodinné prostředí je předpokladem zvýšení porodnosti. Stát by měl hledat způsob, jak stabilní rodinné soužití podpořit, aniž by zasahoval do soukromí občanů. Posílení rodičovských rolí rodičů je posílení role muže – otce v rodině a jeho zapojení do péče o dítě. Vyšší účast mužů v rodinných aktivitách by měla signalizovat, že žena nemusí zajišťovat veškerou péči o dítě sama.

- 92 Kontrolní otázky 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)

Proč je rodina ve většině zemí předmětem zvláštní podpory státu ? Jaké má rodiny funkce ? Jaké cíle zpravidla sleduje rodinná politika v jednotlivých státech ? Co je hlavním cílem rodinné politiky v moderních státech ? Jak je řešena otázka rodinné politiky v rámci Evropské Unie ? Jaké znáte základní tři systémy rodinných politik ? Vyjmenujte je. Co rozumíte pod pojmem liberální systém rodinné politiky? Stručně jej popište. 8) Co rozumíte pod pojmem sociálně tržní systém rodinné politiky ? Stručně jej popište. 9) Co rozumíte pod pojmem univerzalistický systém rodinné politiky ? Stručně jej popište. 10) Čím je především charakterizován transformační proces rodinné politiky u nás ? 11) Jak dělíme nástroje podpory rodin ? 12) Jak byste charakterizovali přímou podporu rodin ? 13) Jak byste vysvětlili podstatu nepřímé podpory rodin ? 14) Co především bylo cílem mateřského příspěvku ? 15) Co bylo příčinou toho, že mateřský příspěvek byl přejmenován na rodičovský příspěvek ? 16) Vysvětlete pojem „rodičovská dovolená „ ? 17) Kdo má u nás nárok na čerpání rodičovského příspěvku a za jakých podmínek je tento rodičovský příspěvek proplácen ? 18) Jaká je u nás doba pobírání rodičovského příspěvku ? 19) Proč má stát zájem na tom, aby rodinné prostředí bylo kvalitní a stabilní ? 20) Vysvětlete, proč v poslední době je předmětem diskuse i otázka posílení role muže – otce v rodině a jeho zapojení do péče o dítě.

Pojmy k zapamatování -

rodina a rodinná politika rodina a její význam vývoj rodinné politiky systémy podpory rodin liberální systém rodinné politiky sociálně tržní systém rodinné politiky univerzalistický systém rodinné politiky variabilní forma rodinného chování transformační proces rodinné politiky

- 93 -

-

druhy nástrojů podpory rodin přímá podpora rodin nepřímá podpora rodin mateřský příspěvek rodičovský příspěvek rodičovská dovolená rodičovská role míra porodnosti posílení role muže – otce v rodině

- 94 -

7 Sociální politika v oblasti životního prostředí a kvalita života

Cíl Životní prostředí je velmi významným předpokladem k tomu, aby život člověka byl kvalitní, člověk byl spokojený a cítil potřebu dbát o zachování kvalitního životního prostředí. Možno říci, aby celkově kvalita života pro člověka byla na odpovídající úrovni, když je předpoklad, že člověk si tuto situaci uvědomuje a snaží se zachovat, případně zlepšit podmínky životního prostředí i zlepšit kvalitu života. Po prostudování této kapitoly by studenti měli umět - objasnit pojem „životní prostředí“ a vztah člověka k životnímu prostředí, - stručně charakterizovat životní prostředí v ČR, - vysvětlit pohled EU na životní prostředí a v souvislosti s tím uvést i legislativní přístup EU k problematice životního prostředí, - popsat přístup vlády ČR k životnímu prostředí a vyjmenovat některé priority vlády v oblasti životního prostředí u nás, - uvést některé příklady činnosti inspektorů České inspekce životního prostředí a správně pochopit význam a opodstatnění této inspekce.

Průvodce studiem Vážení studenti, předkládám vám v rámci aplikace sociální politiky v různých oblastech i oblast životního prostředí a kvality života. Jistě není pochyb o tom, že snad každému člověku záleží na tom jak žije, jaká je kvalita životního prostředí, jaká je vlastně celková kvalita jeho života, života jeho rodiny, života jeho blízkých.Věřím, že toto si uvědomuje i každý z vás, proto předpokládám, že tato kapitola vám bude blízká, neboť není tajemstvím,že právě řada mladých lidí velice „hlasitě a statečně“ bojuje za zdravé životní prostředí, protestuje proti závažnému znečišťování životního prostředí, případně proti jinému nepřirozenému zasahování do životního prostředí. Je velice dobře, že mladí lidé, jsou tak aktivní právě v této oblasti a uvědomují si její důležitost, stejně jako důležitost kvality života. Domnívám se, že tato kapitola se vám bude dobře studovat a předpokládám, že její studium vám zabere asi tak 40 minut.

,

- 95 7. 1. Životní prostředí a vztah člověka k životnímu prostředí Nejprve bych velice ráda uvedla, co vlastně životní prostředí je, jak je tedy definovat. Jistě každý by uměl o životním prostředí hovořit, vytvořit určitou svoji definici, která by se vztahovala zpravidla v užším slova smyslu k lokalitě, kde člověk žije, v širším slova smyslu například k naší republice, šířeji třeba k Evropě apod. Podle definice Ministerstva životního prostředím České republiky je životní prostředí systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami životního prostředí je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. Možno také uvést, že životní prostředí je soubor všech činitelů, se kterými přijde do styku živý subjekt, když zároveň sem zahrnujeme i podmínky, kterými je daný subjekt obklopen. Tedy vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem může být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská společnost. Většinou se ale pojem životní prostředí chápe ve smyslu životní prostředí obklopující člověka.

Životní prostředí

Vztah člověka k životnímu prostředí I když si to mnoho lidí neuvědomuje, člověk je se životním prostředím úzce spjatý. Lidé už od pradávna narušovali okolní prostředí. Jedna z teorií se například zabývá vlivem člověka na vyhynutí velkých pleistocenních savců. K ještě rozsáhlejšímu pozměnění životního prostředí došlo v neolitu, kdy se člověk začal živit činností, která přímo předpokládala udržování umělého životního prostředí – zemědělstvím. K největším změnám dochází v době průmyslové revoluce, protože lidé začali využívat přírodní zdroje např. ropu a uhlí, dále začali osidlovat dosud neosídlené území a znečišťovat prostředí cizorodými látkami. To mělo za následek vyhynutí mnoha živočišných i rostlinných druhů a zároveň docházelo k nejrůznějším zdravotním problémům obyvatelstva, žijícího v nejvíce znečištěných oblastech, např. u nás se jednalo o oblast Mostecka.

Vztah člověka k životnímu prostředí

Životní prostředí v České Republice Česká republika jako země se zkušenostmi se socialistickým zřízením disponuje jistými znalostmi a možnostmi využívání vlastního životního prostředí a riziky jeho poškození. Ve své historii se Česká republika potýkala s nebezpečím znečišťování ovzduší, musela řádně a dostatečně pečovat o hospodárné využívání vod, hospodárné využívání zdrojů povrchových i podpovrchovým surovin, musela zajistit kvalitní hospodaření s půdou apod. Velmi významnou roli má i ochrana přírody, a životního prostředí, když nelze pominout ani kvalitu života v daných lokalitách. V neposlední řadě pak má na životní prostředí vliv i energetika spojená s dalšími možnými způsoby využívání krajiny.

Životní prostředí v ČR

- 96 -

7.2. Životní prostředí a sociální politika z pohledu EU a vztah k České republice Stanoviska EU k životnímu prostředí  V průběhu 50. let docházelo pouze nárazově k řešení vzniklých ekologických problémů.  Nutnost koordinované (komunitární) politiky ochrany životního prostředí vzrůstá koncem 60. let.  Zaměření na ochranu přírody a na boj proti znečištění životního prostředí. Postupně vypracováno pět ekologických programů, poslední pro léta 1993 2000 nazvaný „K trvale udržitelnému rozvoji“. Z poslední doby je např. významná direktiva č. 2000/76/ES o spalování odpadů. Obecně politika EU v souvislosti s životním prostředím vyznává zásadu, že -znečišťovatel platí za znečištění životního prostředí, - znečištění je třeba likvidovat u zdroje a - že je třeba zavést princip ekologické odpovědnosti.  Aspekty ochrany životního prostředí jsou zahrnuty do všech společných a komunitárních politik EU. Legislativa EU je zaměřena především na - opatření proti znečišťování vody a ovzduší, omezení hlučnosti a prevenci nebezpečí, která souvisejí s používáním chemických látek a aplikací biotechnologie. . opatření k ochraně přírody v rámci zemědělské a regionální politiky, hospodaření s odpadem a vývoj technologií, které příznivě ovlivňují životní prostředí, současně i výzkum v těchto oblastech. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) odhaduje, že zhruba 60 000 občanů Evropské unie umírá ročně na následky přílišného znečištění životního prostředí ve městech. Narůstá také počet starších lidí, kteří trpí astmaty. Více než 10 milionů obyvatel žije v místech, která jsou postižena nadměrným hlukem, který jim může dokonce přivodit ztrátu sluchu. V oblasti zlepšení životního prostředí je ještě mnoho co zlepšovat. Evropská unie se snaží s problémem znečišťování životního prostředím bojovat, dokonce má tento problém uveden i ve svých cílech a to jako: snížení ohrožení životního prostředí riziky vznikajícími při pracovních činnostech. V oblasti ekologie si EU vytkla princip trvale udržitelného rozvoje za jednu z hlavních priorit. Zásady zachování čistého životního prostředí a zdraví se promítá i do regulace podnikání a úzce souvisí s bezpečností a ochranou zdraví při práci. Jedná se zejména o nakládání s nebezpečnými chemickými látkami, prevence znečištění včetně prevence průmyslových havárií, zejména pak těch, které svými důsledky mohou ohrozit okolí podniku případně jejich následky mohou mít i přeshraniční dopady.

EU a životní prostředí

Legislativa

- 97 -

7.3. Oblast životního prostředí a základní priority v ČR Vláda České republiky staví politiku ochrany několika základních bodech.

životního prostředí

na

Především je třeba uvést, že - česká krajina je naším společným dědictvím, - zcela zřejmé škody je třeba napravit, - stávající kulturní i přírodní hodnoty je nutno uchovat a předat v naprostém pořádku příštím generacím.

Životní prostředí a základní priority

To vše znamená pečovat o lesy i o zemědělské pozemky, chránit zdroje vod a ochraňovat přírodu a její biologické bohatství. Za zcela prioritní otázky je především považováno:   

 

výrazně zlepšit a posílit územní plánování opřené o vůli občanů , zabránit prudkému úbytku zemědělské půdy a přírodních ploch a živelnému rozšiřování skladových a jiných ploch do volné krajiny místo využití zdevastovaných průmyslových areálů (brownfieldů), podporovat úpravy a hospodaření v krajině, které povedou k zadržení vody a budou sloužit jako protipovodňová opatření a podstatně omezí vodní a větrnou erozi půdy, formou komplexních pozemkových úprav, realizací územních systémů ekologické stability , klást důraz na obecnou ochranu přírody mimo vyhlášená chráněná území a zachování zeleně , podporovat šetrné hospodaření v lesích založené na výsadbách smíšených kultur odolných proti patogenům i klimatickým vlivům.

Ke kvalitě životního prostředí patří péče o čistotu ovzduší, potravin, vody, ochranu před hlukem, zachování čistého a příjemného městského či vesnického prostředí, nezávadné nakládání s odpady komunálními i nebezpečnými. Patří sem i ochrana před účinky nebezpečných chemikálií. Stát dbá na to, aby životní prostředí bylo příjemné pro život obyvatel naší země a vynakládá nemalé finanční prostředky do oblasti zkvalitnění životního prostředí. Je samozřejmé, že vše není možné ihned napravit, což je dáno i stavem státního rozpočtu ČR. Jistě existují lokality, kde je třeba zaměřit se na řadu problémů, které s životním prostředím souvisí, ovšem, jak již bylo výše uvedeno, vše je závislé na množství finančních prostředků, které mohou ze státního rozpočtu do této oblasti směřovat. Nutno ovšem také uvést, že je i na nás všech, abychom se snažili o udržení čistého životního prostředí, abychom si vážili a snažili se zachovat vše, co nás obklopuje, abychom se zamysleli nad naším chováním k přírodě, flóře, fauně apod.

Základní priority

- 98 -

7.4. Sociální politika a kvalita života Kvalita života Tento pojem se začíná objevovat od druhé poloviny minulého století. Z počátku byla zkoumána pouze materiální stránka života společnosti, postupně však můžeme zaznamenat sílící proud výzkumu nematerialistické stránky a posun k subjektivnímu vnímání a hodnocení kvality života. Kvalita života je složitý a velmi široký pojem. Dotýká se nejen problematiky lidské práce, ale i smyslu života a samotného bytí. Zahrnuje hledání klíčových faktorů bytí a sebepochopení. Zkoumá materiální, psychologické, sociální, duchovní a další podmínky pro zdravý a šťastný život člověka.

Kvalita života

Zajištění kvality sociálních služeb Sociální služby a MPSV Hlavním úkolem MPSV je příprava dlouhodobých systémových opatření a příslušných právních předpisů a podpora rozvoje kvality poskytovaných sociálních služeb. Jedná se např. o podporu:  plánování sítě sociálních služeb v krajích a obcích opírající se o zjištěné potřeby lidí ,  zvyšování odbornosti a kvality poskytovaných služeb s důrazem na ochranu práv uživatelů služeb ,  občanských a svépomocných aktivit, tj. neziskového sektoru .

Sociální služby a jejich kvalita

Zvyšování odbornosti a kvality sociálních služeb Když naše republika vstoupila do Evropské unie, otevřela se jí příležitost využít tzv.„strukturální pomoc“,je to vlastně čerpání peněžních prostředků z Evropského sociálního fondu. Tyto prostředky mohou čerpat obce, kraje a nestátní neziskové organizace, které pak využívají tyto prostředky na:  vzdělávání svých zaměstnanců s cílem posílit jejich schopnosti a dovednosti při poskytování sociálních služeb ,  podporu a pomoc skupinám ohroženým sociálním vyloučením - jedná se například o příslušníky romské komunity, oběti trestné činnosti, osoby komerčně zneužívané, osoby bez přístřeší apod. MPSV se zabývá mnoha projekty, které vedou ke zlepšování kvality života. Jde např. o projekt: Maminky, využijte čas! Tento projekt se zabývá problematikou rovných příležitostí žen a mužů s malými dětmi na trhu práce. Hlavním cílem projektu je podpořit zaměstnatelnost cílové skupiny při návratu na trh práce. Absolvováním nabízených motivačních, vzdělávacích a rekvalifikačních aktivit se

Zvyšování odbornosti a kvality

- 99 kvalitativně zvýší pracovní kompetence cílové skupiny a tím se podstatně zvýší možnost uplatnění na trhu práce. Myšlenka projektu vychází z toho, aby ženy (resp.muži), hodlající se po delší přestávce z důvodu péče o děti vrátit na trh práce, využily svého současného "volného" času k sebevzdělávání a byly tak maximálně připraveny na požadavky zaměstnavatelů. Specifickým cílem projektu je motivovat, kvalifikovat a poradensky podpořit ženy, které se chtějí uplatnit jako poskytovatelky nových typů služeb péče o děti (např. miniškolka, dětský koutek), které jsou do budoucnosti velmi perspektivní. Cílovou skupinou jsou ženy, které celodenně pečují o dítě ve věku do 15 let a jsou nezaměstnané. Může se jednat o ženy a muže na rodičovské dovolené, osoby pečující o závislého člena rodiny, ženy v domácnosti, dlouhodobě nezaměstnané ženy, osoby vracející se po rodičovské dovolené nebo péči o závislého člena rodiny na trh práce, ženy začínající podnikání, případně se může jednat o muže v obdobných situacích. Jako další bych uvedla připravovaný projekt s pracovním názvem „Zefektivnění činnosti inspektorů České inspekce životního prostředí“. Výše uvedený projekt je zaměřený na aplikaci technologie, která umožní aby inspektor pořídil při místním šetření nebo při kontrolní činnosti přímo v terénu hlasový záznam na digitální záznamník nebo přímo do PC. Hlavními cíly projektu jsou: - pořízení nové technologie přenosu mluveného slova do počítače, - vytvoření nového slovníku typického pro ČIŽP, - pořízení odpovídající výpočetní techniky. Tato aktivita je rozhodně velmi důležitým krokem a MPSV, Ministerstvo životního prostředí a i další ministerstva připravují obdobných aktivit daleko více, když tyto aktivity se vztahují k různým oblastem jak ochrany životního prostředí, tak i kvality života obyvatel ČR.

SHRNUTÍ Podle definice Ministerstva životního prostředím České republiky je životní prostředí systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami životního prostředí je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. Možno také uvést, že životní prostředí je soubor všech činitelů, se kterými přijde do styku živý subjekt, když zároveň sem zahrnujeme i podmínky, kterými je daný subjekt obklopen. Tedy vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem může být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská společnost. Většinou se ale pojem životní prostředí chápe ve smyslu životní prostředí obklopující člověka.

- 100 -

Ve své historii se Česká republika potýkala s nebezpečím znečišťování ovzduší, musela pečovat o hospodárné využívání vod, hospodárné využívání zdrojů povrchových i podpovrchovým surovin, musela zajistit kvalitní hospodaření s půdou apod .Velmi významnou roli má i ochrana přírody, a životního prostředí, když nelze pominout ani kvalitu života v daných lokalitách. V neposlední řadě pak má na životní prostředí vliv i energetika spojená s dalšími možnými způsoby využívání krajiny. Vláda České republiky staví politiku ochrany životního prostředí na několika základních bodech. Především je třeba uvést, že - česká krajina je naším společným dědictvím, - zcela zřejmé škody je třeba napravit, - stávající kulturní i přírodní hodnoty je nutno uchovat a předat v naprostém pořádku příštím generacím. To vše znamená pečovat o lesy i o zemědělské pozemky, chránit zdroje vod a ochraňovat přírodu a její biologické bohatství. Prioritní otázky v oblasti životního prostředí jsou následující:   

 

výrazně zlepšit a posílit územní plánování opřené o vůli občanů , zabránit prudkému úbytku zemědělské půdy a přírodních ploch a živelnému rozšiřování skladových a jiných ploch do volné krajiny místo využití zdevastovaných průmyslových areálů (brownfieldů), podporovat úpravy a hospodaření v krajině, které povedou k zadržení vody a budou sloužit jako protipovodňová opatření a podstatně omezí vodní a větrnou erozi půdy, formou komplexních pozemkových úprav, realizací územních systémů ekologické stability , klást důraz na obecnou ochranu přírody mimo vyhlášená chráněná území a zachování zeleně , podporovat šetrné hospodaření v lesích založené na výsadbách smíšených kultur odolných proti patogenům i klimatickým vlivům.

Ke kvalitě životního prostředí patří péče o čistotu ovzduší, potravin, vody, ochranu před hlukem, zachování čistého a příjemného městského či vesnického prostředí, nezávadné nakládání s odpady komunálními i nebezpečnými. Patří sem i ochrana před účinky nebezpečných chemikálií. Stát dbá na to, aby životní prostředí bylo příjemné pro život obyvatel naší země a vynakládá nemalé finanční prostředky do oblasti zkvalitnění životního prostředí. Je samozřejmé, že vše není možné ihned napravit, což je dáno i stavem státního rozpočtu ČR. Jistě existují lokality, kde je třeba zaměřit se na řadu problémů, které s životním prostředím souvisí, ovšem, jak již bylo výše uvedeno, vše je závislé na množství finančních prostředků, které mohou ze státního rozpočtu do této oblasti směřovat.

- 101 Kvalita života je složitý a velmi široký pojem. Dotýká se nejen problematiky lidské práce, ale i smyslu života a samotného bytí. Zahrnuje hledání klíčových faktorů bytí a sebepochopení. Zkoumá materiální, psychologické, sociální, duchovní a další podmínky pro zdravý a šťastný život člověka. V rámci této oblasti se mimo další služby jedná především o zajištění kvalitních služeb sociálních, což je úkolem MPSV. Jde především o přípravu dlouhodobých systémových opatření a příslušných právních předpisů a podporu rozvoje kvality poskytovaných sociálních služeb. Jedná se např. o podporu:  plánování sítě sociálních služeb v krajích a obcích opírající se o zjištěné potřeby lidí,  zvyšování odbornosti a kvality poskytovaných služeb s důrazem na ochranu práv uživatelů služeb,  občanských a svépomocných aktivit, tj. neziskového sektoru. Když naše republika vstoupila do Evropské unie, otevřela se jí příležitost využít tzv.„strukturální pomoc“,je to vlastně čerpání peněžních prostředků z Evropského sociálního fondu. Tyto prostředky mohou čerpat obce, kraje a nestátní neziskové organizace, které je pak zpravidla používají na:  vzdělávání svých zaměstnanců s cílem posílit jejich schopnosti a dovednosti při poskytování sociálních služeb,  podporu a pomoc skupinám ohroženým sociálním vyloučením - jedná se například o příslušníky romské komunity, oběti trestné činnosti, osoby komerčně zneužívané, osoby bez přístřeší apod. Ministerstvo práce a sociálních věcí se zabývá mnoha projekty, které vedou ke zlepšování kvality života. Jde např. o projekt: Maminky, využijte čas! Tento projekt se zabývá problematikou rovných příležitostí žen a mužů s malými dětmi na trhu práce. Hlavním cílem projektu je podpořit zaměstnatelnost cílové skupiny při návratu na trh práce.. Jako další bych uvedla připravovaný projekt s pracovním názvem „Zefektivnění činnosti inspektorů České inspekce životního prostředí“. Výše uvedený projekt je zaměřený na aplikaci technologie, která umožní, aby inspektor pořídil při místním šetření nebo při kontrolní činnosti přímo v terénu hlasový záznam na digitální záznamník nebo přímo do PC. Hlavními cíly projektu jsou: - pořízení nové technologie přenosu mluveného slova do počítače, - vytvoření nového slovníku typického pro ČIŽP, - pořízení odpovídající výpočetní techniky. Tato aktivita je rozhodně velmi důležitým krokem a Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo životního prostředí a i další ministerstva připravují obdobných aktivit daleko více, když tyto aktivity se vztahují k různým oblastem jak ochrany životního prostředí, tak i kvality života obyvatel ČR.

- 102 -

Kontrolní otázky 1) 2) 3) 4) 5)

Co rozumíte pod pojmem „životní prostředí „ ? Jak byste charakterizovali vztah mezi „lidmi a životním prostředím „ ? Jak se v minulosti vyvíjel vztah mezi občany a životním prostředím ? Popište stručně životní prostředí v naší republice a v EU ? Na jakou oblast se především zaměřuje legislativa EU v rámci životního prostředí ? 6) Co považuje vláda naší republiky za hlavní priority v oblasti životního prostředí ? 7) Co znamená pojem „kvalita života“ ? 8) Co vše zahrnuje, tedy co je předmětem kvality života ? 9) Jak spolu souvisí kvalita života a zajištění kvalitních sociálních služeb? 10) Z jakého důvodu jsou tak významné sociální služby ? 11) Jaké aktivity vyvíjejí některá ministerstva ke zkvalitnění životního prostředí, případně kvality života ?

Pojmy k zapamatování -

životní prostředí člověk a životní prostředí vztah EU k životnímu prostředí legislativa EU v souvislosti s životním prostředím EU a snížení ohrožení životního prostředí ČR a vztah k životnímu prostředí priority vlády ČR v souvislosti s životním prostředím kvalita života obsah pojmu „kvalita života“ kvalita života a sociální služby zajištění kvality sociálních služeb projekty směřující ke zlepšování kvality života a jejich význam

- 103 -

8 Politika zaměstnanosti a její vazba na sociální politiku Cíl Cílem této kapitoly je představení spojení problematiky zaměstnanosti a sociální politiky. Je zde poukázáno na to, jak sociální politika se promítá do oblasti zaměstnanosti obyvatelstva a jak pomáhá právě v okamžiku výskytu nežádoucího vlivu ve společnosti a to v souvislosti s výskytem nezaměstnanosti, jak pomáhá občanům, kteří ztratili práci, jak se snaží zmírnit pro občany právě tuto těžkou a velmi složitou situaci. Po prostudování této kapitoly by studenti měli - umět charakterizovat stav zaměstnanosti, - pochopit problematiku nepříznivého fenoménu nezaměstnanosti, - zvládnout popsat příčiny a vývoj nezaměstnanosti v ČR, - být schopni popsat státní politiku zaměstnanosti u nás a vysvětlit její hlavní rysy, - umět vysvětlit co znamená aktivní a pasivní politika zaměstnanosti, - poměrně přesně definovat nástroje realizace aktivní a pasivní politiky zaměstnanosti, - být schopni vyjmenovat priority politiky zaměstnanosti v ČR v souvislosti s politikou EU, - znát poměrně přesně kdo je považován za uchazeče za zaměstnání a jaké jsou podmínky pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, - bez problémů objasnit podstatu úřadů práce a hlavní náplň práce těchto úřadů u nás.

Průvodce studiem Vážení studenti, předkládám vám další kapitolu zabývající se problematikou zaměstnanosti, tedy spojení výše uvedeného tématu se sociální politikou. Nezaměstnanost, která do této oblasti patří je velmi negativním a složitým jevem ve společnosti, může v podstatě postihnout každého občana a je na vládě, aby tento stav řešila, případně se snažila těm, kdož se do této situace dostanou, ulehčit jejich složité postavení a to především určitými nástroji, které jsou v rámci sociální politiky k tomu určeny. Domnívám se, že problematika této kapitoly nebude pro vás zcela neznámá, když s nezaměstnaností jste se již setkali i v jiných předmětech. Proto si myslím, že na studium této kapitoly by vám mělo stačit cca 70 minut.

- 104 Politika zaměstnanosti je nedílnou součástí sociální politiky jako politiky hospodářské, měla by především zabránit nezaměstnanosti a vůbec eliminovat tvrdost „tržního“ trhu práce. Vytváří ji stát, ale podílí se na ní i zaměstnavatelé a odbory („tripartita“). Jde především o rozdělování finančních prostředků na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti (na aktivní lze přitom dát jen to co zbude z pasivní), dohlížení na zákaz diskriminace a o organizaci a koordinaci zaměstnanosti.

8. 1. Vývoj nezaměstnanosti v ČR po současnost a jeho důvody Velká nezaměstnanost byla především za první světové války (což je neobvyklé, za války obvykle nezaměstnanost klesá, protože se vyráběj í zbraně). Po válce byl zaveden na svoji dobu kvalitní systém zprostředkování práce a podpor v nezaměstnanosti. Nezaměstnanost znovu stoupla v letech 1920-1924 za hospodářské krize a zejména po roce 1929 (nejhorší v roce 1933 – přes 1 mil. nezaměstnaných). Od roku 1938 byly prováděny přípravy na válku a na válečné hospodářství. Nezaměstnanost vzrostla především po Mnichovu, kdy lidé vysídlení z pohraničí ztratili domovy i práci. Za 2. světové války nezaměstnanost zmizela – všichni nezaměstnaní byli nahnáni do válečného průmyslu (příkazy k práci, totální nasazení). Byla zavedena všeobecná pracovní povinnost a pracovní knížky. Po 2. světové válce byl kladen důraz zejména na sociální jistoty. Začíná plánovité řízení hospodářství, okresní úřady,odbory ochrany práce musí dávat souhlas ke vzniku pracovního poměru a mohou jednotlivce i přidělovat na práci kam je třeba. Jsou uzákoněny nucené rekvalifikace a převádění zaměstnanců do odvětví, kde jich je třeba. Tím byl vytvořen systém podobný tomu protektorátnímu. Přesto nevyvolává kritiku, protože lidé jsou po válce nadšení a sami chodí pracovat tam, kde je to třeba. Postupně je zlikvidován trh práce a zavedeno direktivní a plánované hospodaření a řízení. Stát se snaží zavést pomocí všeobecné pracovní povinnosti plnou zaměstnanost, což se mu daří. Po sametové revoluci je zrušeno direktivní řízení a vzniká trh práce. S ním se objevuje i nezaměstnanost (hodně odejitých „marxistů-leninistů“například ze škol). Nezaměstnanost se zpočátku pohybovala okolo 3%, zhruba od roku 1995 ale dochází k jejímu růstu a nyní se pohybuje okolo 9% i více procent, což už je problém (ideální nezaměstnanost se pohybuje kolem 5%).

Vývoj nezaměstnanosti v ČR

8.2. Hlavní demografické ukazatele ovlivňující vývoj zaměstnanosti v ČR a jejich stručná charakteristika Hlavními veličinami, které mají vliv na zaměstnanost je počet obyvatelstva a jeho věk. I u nás, jako i ve většině ekonomicky vyspělých zemích, je problém s tím, že (u nás cca od roku 1995) je natalita (počet narozených) dlouhodobě nižší než

Demografický vývoj

- 105 mortalita (počet zemřelých). Vymírání obyvatelstva vede obecně ke snižování nezaměstnanosti, časem ale povede k tomu, co pozorují už nyní např. v Japonsku, že zaměstnanců začíná být nedostatek. . Vyspělá medicína a relativně vysoká životní úroveň vede k výraznému prodlužování průměrné délky života, což je nutné vzít v úvahu s ohledem na hranici zvyšování věku odchodu do důchodu a nutně toto vede i k urychlenému řešení reformy důchodového systému. Obyvatelstvo ČR rychle stárne (roste průměrný věk obyvatelstva) a přitom žije déle.

Státní politika zaměstnanosti v ČR – její hlavní rysy Politiku zaměstnanosti v ČR vytváří stát, ale podílí se na ní i zaměstnavatelé a odbory („tripartita“). Při jejím provádění spolupracuje stát rovněž s dalšími subjekty jako např. územně samosprávnými celky, profesními organizacemi a sdruženími osob se zdravotním postižením. Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti v ČR vykonávají úřady práce a ministerstvo práce a sociálních věcí. Státní politika zaměstnanosti v ČR zahrnuje zejména: a) b)

c)

d) e) f) g) h) i) j)

k) l)

zabezpečování práva na zaměstnání, sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracovávání prognóz a koncepcí zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce, programů a projektů pro pracovní uplatnění fyzických osob, koordinaci opatření v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce v souladu s evropskou strategií zaměstnanosti a podmínkami pro čerpání pomoci z Evropského sociálního fondu, tvorbu a koordinaci jednotlivých programů a opatření k zajištění priorit v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce, uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti, tvorbu a zapojení do mezinárodních programů souvisejících s rozvojem zaměstnanosti a lidských zdrojů na úseku trhu práce, hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti, poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb na trhu práce, poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci (pasivní politika zaměstnanosti), opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s osobami bez ohledu na jejich rasový a etnický původ, s osobami se zdravotním postižením a s dalšími skupinami osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání, rekvalifikaci, přípravu k práci a ke specializovaným rekvalifikačním kurzům, a opatření pro zaměstnávání těchto osob, opatření pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a dalších skupin fyzických osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území České republiky a z území České republiky do zahraničí.

Rysy státní politiky zaměstnanosti v ČR

- 106 -

8. 3. Aktivní a pasivní politika zaměstnanosti Aktivní politika zaměstnanosti je souhrn opatření směřujících k maximální možné úrovni zaměstnanosti financovaných ze státního rozpočtu. Provádí ji ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce za případné spolupráce s dalšími subjekty. Nástroji, jimiž je realizována, jsou zejména: - rekvalifikace – získání nové kvalifikace uchazečem nebo zájemcem o zaměstnání. Řeší situaci, kdy ekonomika má kvalitní lidi, kteří ale neumí ty práce, o které je zájem (podařilo se např. u horníků na Ostravsku, kde se zavíraly doly), - investiční pobídky – podpora vytváření nových pracovních míst, rekvalifikace nebo školení nových zaměstnanců především u velkých zaměstnavatelů ve formě např. snížení daní, vybudování infrastruktury, zajištění bydlení pro zaměstnance, pozemků pro stavbu podniku apod. Poskytuje se jen v oblastech, kde je alespoň průměrná míra nezaměstnanosti. - veřejně prospěšné práce – krátkodobé (max. 12 měsíců, ale lze opakovat) práce dotované úřady práce k provizornímu zaměstnání nezaměstnaných. Obvykle jde o udržovací a úklidové práce veřejných prostranství a budov. Nejedná se o vhodné zaměstnání a lze je tedy bez sankce odmítnout. - společensky účelná pracovní místa – jde o pracovní místa zřizovaná po dohodě s úřadem práce a s ohledem na místní poměry k umístění uchazečů o zaměstnání, kterým nelze sehnat práci jinak. Na zřízení těchto míst dává úřad práce zaměstnavateli příspěvek. Jedná se již o vhodné zaměstnání pro uchazeče a ten je tedy musí přijmout (jinak dojde k vyřazení nezaměstnaného z evidence uchazečů o zaměstnání a dojde k ukončení podpory v nezaměstnanosti ).

Příklad Předpokládejme, že v daném městečku XY, kde je velká nezaměstnanost, se najde jeden z nezaměstnaných občanů, který by chtěl v tomto městečku otevřít malou pekárnu, která v městečku chybí. Tento občan sdělí svůj záměr příslušnému úřadu práce a tento poskytne na zřízení nového pracovního místa příspěvek.

Aktivní politika zaměstnanosti

- 107 - překlenovací příspěvek – příspěvek na vytvoření společensky účelného pracovního místa lze poskytnout kromě zaměstnavatele také osobě která přestane být uchazečem a stane se osobou samostatně výdělečně činnou. Takové osobě lze navíc přiznat na omezenou dobu i překlenovací příspěvek (aby mohla rozjet své podnikání), - příspěvek na dopravu – na základě dohody přispívá úřad práce zaměstnavateli, který zajišťuje každodenní dopravu svých zaměstnanců do zaměstnání tam, kde jiná doprava není, - příspěvek na zapracování – na základě dohody tam, kde zaměstnavatel přijímá uchazeče, kterému úřad práce věnuje zvláštní péči (mladí, staří, postižení apod.), - příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program – při rozjíždění výroby nebo strukturálních změnách (např. přechod na nové technologie) často zaměstnavatel dočasně nepotřebuje tolik zaměstnanců. Místo aby je propustil, zaměstná je zaměstnavatel třeba jen na poloviční úvazek (nebo nějaký čas vůbec nepracují), ale mzdu do původní výše jim doplatí úřad práce a oni si nemusí hledat novou práci. Všechny tyto nástroje se realizují formou dohod; jde pouze o demonstrativní výčet. Pasivní politika zaměstnanosti jsou v podstatě různé dávky a příspěvky pro nezaměstnané, aby byli schopni přežít do té doby, dokud neseženou práci. Čím větší je nezaměstnanost, tím je pro stát dražší. Přitom ale na aktivní politiku zaměstnanosti lze vydat jen to, co zbude po zaplacení pasivní politiky zaměstnanosti. Jde o soustavu institutů životního minima, minimální mzdy a podpory v nezaměstnanosti, přičemž jejich výše musí být v rovnováze a při změně jedné se musí změnit všechny (systém musí být nastaven tak, aby se lidem vyplatilo pracovat ). Každé opatření snižující nezaměstnanost má i své negativní důsledky, používají se všechny ale nezaměstnanost mohou ovlivnit jen asi o 1-2%.

Pasivní politika zaměstnanosti

8.4. Priority politiky zaměstnanosti v ČR dle pilířů stanovených EU Pilíř 1 Zlepšování zaměstnatelnosti Tento pilíř zahrnuje obsahově následující opatření: 

Provést reformu řízení a financování školského systému, především středního a vyššího odborného školství s cílem vytvářet prostřednictvím systému vzdělávání podmínky pro dosahování optimální rovnováhy mezi strukturou kvalifikace absolventů škol a potřebami trhu práce.

Zlepšování zaměstnatelnosti

- 108 



   



K usnadnění přechodu absolventů škol do praxe zavést předmět "Volba povolání" do osnov škol, ve kterých žáci plní povinnou školní docházku, zaměřený cíleně na formování postojů žáků, studentů i rodičů. Ve spolupráci s úřady práce provázat výuku základních, středních a vyšších odborných škol informacemi o aktuálních a perspektivních možnostech na trhu práce. Postupně zvyšovat váhu pracovních příjmů ve vztahu k sociálním příjmům, především u občanů s očekávaným nižším příjmem, zvýhodnit osoby ekonomicky aktivní před osobami ekonomicky neaktivními. V souladu s tímto záměrem zvyšovat výši minimální mzdy, aby se co nejdříve dostala nad úroveň životního minima samostatně žijící osoby. Změnit a rozšířit legislativní, kompetenční, organizační a finanční rámec činností orgánů služeb zaměstnanosti v souladu s potřebami trhu práce. Při sestavování státního rozpočtu na státní politiku zaměstnanosti zvyšovat výdajovou složku na aktivní politiku zaměstnanosti v souladu s vývojem nezaměstnanosti. Sladit zaměstnávání zahraniční pracovní síly se situací na trhu práce, zejména pak zamezit jejímu vstupu na trh práce nelegálními formami nebo formami nekalého podnikání. Systémově řešit otázku pracovního uplatnění zdravotně postižených občanů včetně způsobu financování. Toto opatření obsahuje zavedení ucelené rehabilitace jako předpokladu znovuzačlenění občana se zdravotním postižením do pracovní činnosti. Dále bude nově vymezen okruh zdravotně postižených občanů se zvýšenou ochranou na trhu práce a bude vytvořen systém ekonomické motivace zaměstnávání osob se zdravotním postižením a sjednoceny zásady státní podpory zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením. Realizovat opatření na zvýšení zaměstnanosti dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů o zaměstnání.

Pilíř 2 Rozvoj podnikatelství Pilíř zahrnuje následující opatření: 

Využívat systém investičních pobídek pro investory na základě usnesení vlády č. 298/98 a č. 4/99 ke zvýšení zaměstnanosti.  Využívat program rozvoje průmyslových zón podle usnesení vlády č. 4/1999 ke zvýšení zaměstnanosti.  Realizovat ucelený systém podpory malého a středního podnikání, a to jak formou přímé finanční podpory, tak i formou snížení daňového zatížení.  Vytvořit podmínky pro rozvoj poradenství pro malé a střední podniky a systému navazujícího odborného vzdělávání s cílem zvyšovat jejich konkurenceschopnost.

Rozvoj podnikatelství

- 109  

Využití veřejných zakázek přednostně k zajištění zaměstnanosti uchazečů o zaměstnání, zejména obtížně umístitelných na trhu práce. Připravit a realizovat Program řešení hospodářské situace některých průmyslových podniků.

Pilíř 3 Povzbuzení přizpůsobivosti firem a jejich zaměstnanců Pilíř zahrnuje následující opatření: 



Vytvářet podmínky pro uplatnění pružných a flexibilních forem organizace práce a pracovní doby umožňující zvýšení vzájemné přizpůsobivost i mezi potřebami zaměstnavatelů a zaměstnanců, postupně vytvářet podmínky pro zkracování pracovní doby a práce na zkrácený úvazek. Uplatněním pružných metod organizace práce vytvořit tlak na snížení přesčasové práce. Zvýšit motivaci zaměstnavatelů ke zvyšování kvalifikace vlastních zaměstnanců jako preventivní opatření ke zvýšení konkurenceschopnosti a následně zaměstnanosti.

Přizpůsobivost firem a jejich zaměstnanců

Pilíř 4 Posílení politiky rovnosti příležitostí Pilíř zahrnuje následující opatření:    

Posílit právní a institucionální nástroje k odstranění diskriminačních opatření na trhu práce. Vytvořit reálné možnosti využívání mimořádných dočasných opatření ve prospěch těch skupin občanů, jejichž přístup k zaměstnání je výrazně ztížen. Monitorovat stav úrovně prosazování práva na zaměstnání u skupin občanů ohrožených diskriminací. Přispívat k odstraňování neoprávněných rozdílů v odměňování mužů a žen.

Posílení politiky rovnosti příležitostí

8. 5. Uchazeči o zaměstnání a činnosti úřadů práce Kdo je uchazeč o zaměstnání - 3 podmínky pro zařazení do evidence uchazečů Uchazečem o zaměstnání je nezaměstnaný (fyzická osoba), který požádá úřad práce o zprostředkování vhodného zaměstnání, podmínky tedy jsou, že:  chce pracovat,  může pracovat,  skutečně se uchází o zaměstnání.

Uchazeč o zaměstnání

- 110 Uchazečem nemohou být mj. vězni, osoby dlouhodobě nemocné a na rodičovské dovolené. Musí se jednat o osobu která nemá práci, nepodniká, není ve státní službě (prezident, poslanec…) ani nestuduje. Takovou osobu úřad práce zařadí do evidence uchazečů o zaměstnání, snaží se pro ni najít vhodnou práci ve svém obvodu a případně jí poskytuje podporu v nezaměstnanosti. Zprostředkování práce je přitom bezplatné.

Kdo je zájemce o zaměstnání – rozdíly oproti uchazeči Zájemcem o zaměstnání je fyzická osoba, která požádá úřad práce o zprostředkování zaměstnání, ač nesplňuje podmínky pro to být uchazečem (= už je zaměstnaná, podniká apod.). Taková osoba je vedena v evidenci zájemců o zaměstnání, je jí hledána vhodná práce a může jí být zabezpečena i rekvalifikace. Nedostává však podporu v nezaměstnanosti (má vhodné zaměstnání) a obecně před ní ve všem mají přednost uchazeči o práci.

Zájemce o zaměstnání

Úřady práce – jejich teritoriální rozmístění, jmenování vedoucích, průměrné stavy pracovníků Úřady práce vykonávají stání správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti. Zatímco ministerstvo práce a sociálních věcí působí globálně pro celou republiku, Každý úřad práce působí na území svého správního okresu . Práci pro uchazeče hledají pouze ve svém okrese. Aby nedocházelo k izolaci jednotlivých úřadů a bylo možné realizovat i projekty dotýkající se několika okresů, jsou některé úřady práce pověřeny koordinací některých společných činností v okolních okresech (nejedná se ale o vztah nadřízenosti a podřízenosti) K zabezpečení spolupráce na trhu práce vytvářejí úřady práce mj. poradní sbory složené zejména ze zástupců zaměstnanců, zaměstnavatelů, organizací zdravotně postižených a územně samosprávných celků. V čele úřadu práce je ředitel, kterého jmenuje ministr práce a sociálních věcí a je vybírán v konkurzu. Počty zaměstnanců jednotlivých úřadů práce se značně liší, obecně ale platí že vzhledem k množství úkolů je obsazení úřadů práce ve většině okresů nedostatečné.

Úřady práce

Hlavní náplň práce Úřadů práce I když zprostředkování práce je jistě hlavní náplní práce úřadů práce, nejde o funkci jedinou. Úřad práce mj. 

monitoruje zaměstnanost ve svém okrese a přijímá opatření na ovlivnění nabídky práce a poptávky po ní,

Náplň Úřadů práce

- 111          



rozvíjí trh práce za spolupráce se správními orgány a orgány územní samosprávy, dbá na rovné zacházení s osobami bez ohledu na jejich pohlaví, národnost, etnikum, postižení aj. (zákaz diskriminace), účastní se mezinárodních programů na podporu zaměstnanosti, zprostředkovává zaměstnání zájemcům a uchazečům o zaměstnání, poskytuje informační a poradenské služby zaměstnancům i zaměstnavatelům, používá nástroje aktivní politiky zaměstnanosti a v souvislosti s tím poskytuje příspěvky (rekvalifikace, investiční pobídky…), vyplácí podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci (pasivní politika zaměstnanosti), poskytuje zaměstnavatelům s více než 50% postižených zaměstnanců příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, vede různé evidence (uchazečů, zájemců, volných pracovních míst, osob se zdravotním postižením, cizinců), vykonává kontrolní činnost (kontroluje zaměstnanost, dodržení pracovněprávních předpisů i kolektivních smluv a vnitřních předpisů zaměstnavatele; kontroluje zaměstnavatele i zaměstnance ); při nedostatcích může dávat pokuty, které jsou příjmem státního rozpočtu (jinde běžné, že je pro motivaci dostávají úřady práce), a jiné.

SHRNUTÍ Politika zaměstnanosti je nedílnou součástí hospodářské politiky vlády, souvisí úzce se sociální politikou a měla by především zabránit negativnímu jevu, kterým je nezaměstnanost. Vytváří ji stát, ale podílí se na ní i zaměstnavatelé a odbory („tripartita“). Jde především o rozdělování finančních prostředků na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti (na aktivní lze přitom dát jen to co zbude z pasivní), dohlížení na zákaz diskriminace a o organizaci a koordinaci zaměstnanosti. Nezaměstnanost, která do této oblasti patří je velmi negativním a složitým jevem ve společnosti, může v podstatě postihnout každého občana a je na vládě, aby tento stav řešila, případně se snažila těm, kdož se do této situace dostanou , ulehčit jejich složité postavení a to především určitými nástroji, které jsou v rámci sociální politiky k tomu určeny. Hlavními veličinami, které mají vliv na zaměstnanost je počet obyvatelstva a jeho věk. I u nás, jako i ve většině ekonomicky vyspělých zemích, je problém s tím, že (u nás cca od roku 1995) je porodnost dlouhodobě nižší než úmrtnost.

- 112 -

Politiku zaměstnanosti v ČR vytváří stát, ale podílí se na ní i zaměstnavatelé a odbory („tripartita“). Při jejím provádění spolupracuje stát rovněž s dalšími subjekty, jako např. územně samosprávnými celky, profesními organizacemi a sdruženími osob se zdravotním postižením. Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti v ČR vykonávají úřady práce a ministerstvo práce a sociálních věcí. Státní politika zaměstnanosti v ČR zahrnuje zejména: a) zabezpečování práva na zaměstnání, b) sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracovávání prognóz a koncepcí zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce, programů a projektů pro pracovní uplatnění fyzických osob, c) koordinaci opatření v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce v souladu s evropskou strategií zaměstnanosti a podmínkami pro čerpání pomoci z Evropského sociálního fondu, d) tvorbu a koordinaci jednotlivých programů a opatření k zajištění priorit v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce, e) uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti, f) tvorbu a zapojení do mezinárodních programů souvisejících s rozvojem zaměstnanosti a lidských zdrojů na úseku trhu práce, g) hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti, h) poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb na trhu práce, i) poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci (pasivní politika zaměstnanosti), j) opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s osobami bez ohledu na jejich rasový a etnický původ, s osobami se zdravotním postižením a s dalšími skupinami osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání, rekvalifikaci, přípravu k práci a ke specializovaným rekvalifikačním kurzům, a opatření pro zaměstnávání těchto osob, k) opatření pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a dalších skupin fyzických osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, l) usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území České republiky a z území České republiky do zahraničí. Aktivní politika zaměstnanosti je souhrn opatření směřujících k maximální možné úrovni zaměstnanosti financovaných ze státního rozpočtu. Provádí ji ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce za případné spolupráce s dalšími subjekty. Nástroji, jimiž je realizována, jsou zejména: - rekvalifikace – získání nové kvalifikace uchazečem nebo zájemcem o zaměstnání. Řeší situaci, kdy ekonomika má kvalitní lidi, kteří ale neumí ty práce, o které je zájem (podařilo se např. u horníků na Ostravsku, kde se zavíraly doly), - investiční pobídky – podpora vytváření nových pracovních míst, rekvalifikace nebo školení nových zaměstnanců především u velkých zaměstnavatelů ve formě např. snížení daní, vybudování infrastruktury,

- 113 - zajištění bydlení pro zaměstnance, pozemků pro stavbu podniku apod. Týká se zpravidla oblastí , kde je alespoň průměrná míra nezaměstnanosti. - veřejně prospěšné práce – krátkodobé (max. 12 měsíců, ale lze opakovat) práce dotované úřady práce k provizornímu zaměstnání nezaměstnaných. Obvykle jde o udržovací a úklidové práce veřejných prostranství a budov. Nejedná se o vhodné zaměstnání a lze je tedy bez sankce odmítnout. - společensky účelná pracovní místa – jde o pracovní místa zřizovaná po dohodě s úřadem práce a s ohledem na místní poměry k umístění uchazečů o zaměstnání, kterým nelze sehnat práci jinak. Na zřízení těchto míst dává úřad práce zaměstnavateli příspěvek. Jedná se již o vhodné zaměstnání pro uchazeče a ten je tedy musí přijmout (jinak dojde k vyřazení nezaměstnaného z evidence uchazečů o zaměstnání a dojde k ukončení podpory v nezaměstnanosti ). - překlenovací příspěvek – příspěvek na vytvoření společensky účelného pracovního místa lze poskytnout kromě zaměstnavatele také osobě která přestane být uchazečem a stane se osobou samostatně výdělečně činnou. Takové osobě lze navíc přiznat na omezenou dobu i překlenovací příspěvek (aby mohla začít řádně své podnikání). - příspěvek na dopravu – na základě dohody přispívá úřad práce zaměstnavateli, který zajišťuje každodenní dopravu svých zaměstnanců do zaměstnání tam, kde jiná doprava není. - příspěvek na zapracování – na základě dohody tam, kde zaměstnavatel přijímá uchazeče, kterému úřad práce věnuje zvláštní péči (mladí, staří, postižení apod.) - příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program – při rozjíždění výroby nebo strukturálních změnách (např. přechod na nové technologie) často zaměstnavatel dočasně nepotřebuje tolik zaměstnanců. Místo aby je propustil, zaměstná je zaměstnavatel třeba jen na poloviční úvazek (nebo nějaký čas vůbec nepracují), ale mzdu do původní výše jim doplatí úřad práce a oni si nemusí hledat novou práci. Pasivní politika zaměstnanosti jsou v podstatě různé dávky a příspěvky pro nezaměstnané, aby byli schopni přežít do té doby, dokud neseženou práci. Čím větší je nezaměstnanost, tím je pro stát dražší. Na aktivní politiku zaměstnanosti lze vydat jen to, co zbude po zaplacení aktivní politiky zaměstnanosti. Jde o soustavu institutů životního minima, minimální mzdy a podpory v nezaměstnanosti, přičemž jejich výše musí být v rovnováze a při změně jedné se musí změnit všechny (systém musí být nastaven tak, aby se lidem vyplatilo pracovat ). Priority politiky zaměstnanosti v ČR dle pilířů stanovených EU Jedná se v podstatě o zlepšování zaměstnatelnosti, rozvoj podnikatelství, povzbuzení přizpůsobivosti firem a jejich zaměstnanců a posílení politiky rovnosti příležitostí. Uchazečem o zaměstnání je nezaměstnaný (fyzická osoba), který požádá úřad práce o zprostředkování vhodného zaměstnání, podmínky tedy jsou, že: UCHAZEČ O ZAMĚSTNÁNÍ CHCE PRACOVAT, MŮŽE PRACOVAT A UCHÁZÍ SE OPRAVDU O ZAMĚSTNÁNÍ .

- 114 Zájemcem o zaměstnání je fyzická osoba, která požádá úřad práce o zprostředkování zaměstnání, ač nesplňuje podmínky pro to být uchazečem (= už je zaměstnaná, podniká apod.). Taková osoba je vedena v evidenci zájemců o zaměstnání, je jí hledána vhodná práce a může jí být zabezpečena i rekvalifikace. Nedostává však podporu v nezaměstnanosti (má vhodné zaměstnání) a obecně před touto osobou mají ve všem přednost uchazeči o práci. Úřady práce vykonávají stání správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti. Zatímco ministerstvo práce a sociálních věcí působí globálně pro celou republiku, každý úřad práce působí na území svého správního okresu . Práci pro uchazeče hledají pouze ve svém okrese. Aby nedocházelo k izolaci jednotlivých úřadů a bylo možné realizovat i projekty dotýkající se několika okresů, jsou některé úřady práce pověřeny koordinací některých společných činností v okolních okresech (nejedná se ale o vztah nadřízenosti a podřízenosti). I když zprostředkování práce je jistě hlavní náplní práce úřadů práce, nejde o funkci jedinou. Úřad práce mj.  monitoruje zaměstnanost ve svém okrese a přijímá opatření na ovlivnění nabídky práce a poptávky po ní,  rozvíjí trh práce za spolupráce se správními orgány a orgány územní samosprávy,  dbá na rovné zacházení s osobami bez ohledu na jejich pohlaví, národnost, etnikum, postižení aj. (zákaz diskriminace),  účastní se mezinárodních programů na podporu zaměstnanosti,  zprostředkovává zaměstnání zájemcům a uchazečům o zaměstnání,  poskytuje informační a poradenské služby zaměstnancům i zaměstnavatelům,  používá nástroje aktivní politiky zaměstnanosti a v souvislosti s tím poskytuje příspěvky (rekvalifikace, investiční pobídky…),  vyplácí podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci (pasivní politika zaměstnanosti),  poskytuje zaměstnavatelům s více než 50% postižených zaměstnanců příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením,  vede různé evidence (uchazečů, zájemců, volných pracovních míst, osob se zdravotním postižením, cizinců,),  vykonává kontrolní činnost (kontroluje zaměstnanost, dodržení pracovněprávních předpisů i kolektivních smluv a vnitřních předpisů zaměstnavatele; kontroluje zaměstnavatele i zaměstnance a při zjištění nedostatků může dávat pokuty, které jsou příjmem státního rozpočtu (jinde běžné, že je pro motivaci dostávají úřady práce),  a další.

- 115 -

Kontrolní otázky 1) 2) 3) 4) 5) 6)

Co rozumíte pod pojmem politika zaměstnanosti ? Jak se vyvíjela nezaměstnanost v ČR ? Jaký je vztah mezi nezaměstnaností a demografickým vývojem ? Kdo se podílí především na státní politice zaměstnanosti v ČR ? Co všechno státní politika zaměstnanosti v ČR zahrnuje ? Charakterizujte koncepci zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce . 7) Popište problematiku aktivní politiky zaměstnanosti . 8) Jaké znáte nástroje aktivní politiky zaměstnanosti ? 9) Vysvětlete pojem „rekvalifikace“. 10) Jak byste charakterizovali podstatu investiční pobídky v souvislosti s aktivní politikou zaměstnanosti. 11) Co rozumíte pod pojmem „pasivní politika zaměstnanosti“ ? 12) Co především zahrnujeme do oblasti pasivní politiky zaměstnanosti ? 13) Jaké znáte priority politiky zaměstnanosti v ČR v souvislosti s EU ? 14) Vyjmenujte a stručně popište jednotlivé pilíře zaměstnanosti v souladu s principy zaměstnanosti stanovenými EU . 15) Kdo je to uchazeč o zaměstnání ? 16) Jaké podmínky musí splňovat uchazeč o zaměstnání ? 17) Kdo je to zájemce o zaměstnání ? 18) Jaký je zásadní rozdíl mezi uchazečem o zaměstnání a zájemcem o zaměstnání ? 19) Co vykonávají úřady práce a jaká je jejich působnost ? 20) Jak působí v této oblasti ministerstvo práce a sociálních věcí ? 21) Co jsou to poradní sbory úřadů práce ? Kdo je tvoří ?

Pojmy k zapamatování -

státní politika zaměstnanosti hospodářská politika vlády vývoj nezaměstnanosti v ČR demografický vývoj a zaměstnanost hlavní rysy státní politiky zaměstnanosti v ČR zabezpečování práva na zaměstnání hospodářské prostředky na politiku zaměstnanosti aktivní politika zaměstnanosti nástroje aktivní politiky zaměstnanosti rekvalifikace

- 116 -

- hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti - poskytování podpory v nezaměstnanosti - usměrňování zaměstnání pracovních sil ze zahraničí na území ČR - investiční pobídky - veřejně prospěšné práce - společensky účelná pracovní místa - pasivní politika zaměstnanosti - nástroje pasivní politiky zaměstnanosti - priority politiky zaměstnanosti v ČR dle pilířů stanovených EU - zlepšování zaměstnatelnosti - rozvoj podnikatelství - povzbuzení přizpůsobivosti firem a jejich zaměstnanců - posílení politiky rovnosti příležitostí - uchazeč o zaměstnání - zájemce o zaměstnání - rozdíl mezi uchazečem o zaměstnání a zájemcem o zaměstnání - úřady práce a jejich náplň - sledování a vyhodnocování situace na trhu práce - koordinace opatření v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů - mezinárodní programy související s rozvojem zaměstnanosti a lidskými zdroji - maximální hospodárnost s prostředky na politiku zaměstnanosti - usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území ČR - opatření pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením - význam společensky účelných pracovních míst - zlepšování zaměstnatelnosti - význam rozvoje podnikatelství v naší republice - význam povzbuzení přizpůsobivosti firem a jejich zaměstnanců pro ekonomiku státu

- 117 9 Sociální politika a problém chudoby Cíl Cílem výše uvedené kapitoly je spojení sociální politiky s problematikou chudoby, když důvodem tohoto stavu mohou být nejrůznější nepříznivé skutečnosti, které mohou člověka potkat. Musíme si připustit, že může nastat situace, kdy se ocitneme v takové situaci, kdy bude třeba, aby stát, pomocí svých nástrojů, nám pomohl řešit naši složitou situaci, když my jsme již vyčerpali všechny možnosti, které jsme měli. Po prostudování této kapitoly by studenti měli umět - vysvětlit podstatu spojení sociální politiky s problematikou chudoby, - charakterizovat situace, které vedou k problematice chudoby, - popsat, čím se vyznačuje „sociální stát“, - definovat systém sociálních dávek a podstatu tohoto systému , - stručně vyjmenovat základní rysy sociální politiky před rokem 1989 a to především v souvislosti s výše uvedenou problematikou, - vyjádřit podstatu sociální reformy u nás v souvislosti s transformací ekonomiky, - vystihnout podstatu nepříznivých sociálních situací a umět tyto situaci stručně popsat, - představit řešení jednotlivých nepříznivých sociálních situací, ve kterých se lidé mohou ocitnout, - nastínit sociální politiku po našem vstupu do ‚Evropské unie.

Průvodce studiem Vážení studenti, při studiu této kapitoly sami poznáte, jak složitým problémem se tato kapitola zabývá. Člověk se může, mnohdy ne vlastní vinnou, dostat do velice složité a nepříjemné situace, kdy si nemůže zcela pomoci sám, případně se obrátit na pomoc své rodiny, ale musí pomoc poskytnout společnost, tedy stát. Ze strany státu je tato pomoc poskytnuta, když její výše pochopitelně je závislá na stavu státního rozpočtu a celkově na stavu veřejných financí. Domnívám se, že je nutno v těchto skriptech se zabývat i těmito otázkami, neboť taková je realita i v naší zemi, právě třeba v době stagnace ekonomiky, kdy se někteří občané mohou dostat do těchto složitých situací. Předpokládám, milí studenti, že na studium této kapitolky budete potřebovat asi 30 – 40 minut.

- 118 -

9. 1. Sociální politika a pojem „sociální státy“ Důležitým subjektem sociální politiky je stát. Stát má řadu možností a nástrojů k tomu, aby prosazoval jednotlivé druhy různých druhů politik. V případě sociální politiky má stát mocenské nástroje k tomu, aby vyžadoval poslušnost, když zároveň má stát povinnost zajistit sociální ochranu a lidská práva občanům. Stát dále disponuje veřejnými financemi, tj. peněžními prostředky, kterými může pomoci potřeným obyvatelům.

Úkoly sociální politiky Sociální politika má celou řadu nejrůznějších úkolů, ovšem v souvislosti s výše uvedeným nutno konstatovat, že se snaží bojovat s nepříznivou sociální situací, která může být způsobena:  nezaměstnaností,  nevzdělaností,  nemocemi,  nouzí ,  sociální patologií. Všechny tyto faktory mohou v konečném důsledku vyústit až v chudobu a z tohoto důvodu můžeme definovat vztah mezi sociální politikou a chudobou. Jejich vztah spočívá v tom, že sociální politika se snaží určitými dostupnými způsoby řešit chudobu. Společnost se snaží v dnešní době pozvednout životní standard nejnižších sociálních vrstev a této aktivitě svědčí především expanze sociálních států.

Úkoly sociální politiky

Sociální státy Uspořádání sociálního státu je dnes typické pro země Evropy. Sociální státy garantují svým občanům určitý minimální životní standard, čímž se vlastně snaží minimalizovat chudobu. Nevýhodou sociálních států je, že se mohou potýkat s přílivem lidí, kteří chtějí „lepší život“ , protože jejich „domovský stát“ jim negarantuje ani zdaleka tak vysoký minimální standard. V dnešní době je také mnoho států, které sociální systém vůbec nemají, nebo je jejich systém nedostatečně vyvinutý. Obyvatelé těchto států jsou závislí pouze na vlastním výdělku, který často není dostatečný, proto se stěhují do států se sociálním systémem. I v minulosti České republiky můžeme nalézt příklady takového chování některých občanů, kteří z našeho státu hromadně odcházeli do jiných států například do Velké Británie či Kanady. Tyto státy pak měly vyřídit řadu žádostí o azyl. Odmítnuté uchazeče pak na vlastní náklady vracely zpět do České republiky.

Sociální státy

- 119 -

9. 2. Systém konkrétní pomoci – systém sociálních dávek Pro sociální stát je typický systém soustavy dávek. Mezi tyto dávky patří přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné. V České republice se právě nyní řeší problematika změny systému sociálních dávek a to především s ohledem na stav veřejných financí, tj. státního rozpočtu.

Systém dávek konkrétní pomoci

Sociální politika před rokem 1989 Před rokem 1989 v Československu nebyl velký rozdíl ve výši příjmů jednotlivých osob a z tohoto důvodu nebyl ani problém chudoby tolik zřejmý. Pro komunistický režim byla typická stoprocentní zaměstnanost, to znamená, že kdo byl v produktivním věku a nebyl zaměstnán, byl postižen trestem odnětí svobody. Během svého trestu pracoval, jeho práce byla neefektivní. Bylo však také možné, že matka nezletilých dětí byla v domácnosti a starala se o ně, případně některé ženy nepracovaly a byly pouze v domácnosti, ale většina chodila do práce. Pro stanovení životního standardu v socialismu je důležitý poměr pracujících osob k osobám nepracujícím. Pro dobu před rokem 1989 je typický plošný systém sociálních dávek. Dávky byly poskytovány při narození, výchově dětí, dávky poskytované v případě nemoci, invalidity a stáří. Důležitým pojmem jsou nízkorozpočtové domácnosti, kde je nepříznivý poměr pracujících osob a osob závislých (nezaopatřené děti). Mezi tyto rodiny patřily rodiny, kdy otec byl pracující, matka byla v domácnosti a měli jedno či více dětí. Do skupiny nízkorozpočtových rodin rozhodně patřily také rodiny neúplné (po rozvodu, svobodné matky), přičemž do neúplných rodin v tomto případě nezařazujeme neúplné rodiny z důvodu úmrtí některého z rodičů4.

Sociální politika před rokem 1989

Sociální reforma Sociální reforma byla nutná v době transformace ekonomik bývalých socialistických států z centrálně řízených na ekonomiky tržní. S myšlenkou transformace ekonomiky se objevily i určité obavy z negativních jevů, které by mohl proces transformace přinést. Jedním z těchto jevů byla případná vysoká nezaměstnanost a s ní související zhoršování se sociálních podmínek obyvatelstva. Sociální reforma byla zaměřena na vytvoření záchranné sociální sítě.

Sociální reforma

Záchranná síť Princip sociální sítě má pomoci občanům, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci. Nepříznivá sociální situace může vést až k chudobě. Záchranná sociální síť je vybudována tak, aby jednotlivec i rodina, případně domácnost, mohli dosáhnout na dávky či kombinaci dávek ze systému sociálních dávek. Kombinace

4

Osoby z neúplných rodin, kde rodič zemřel, pobírali sirotčí a vdovský důchod.

Záchranná síť

- 120 -

dávek je nutná v případě, že osoba či rodina se ocitne ve velmi nepříznivé životní situaci, kdy se zpravidla nahromadí více než jedna nepříznivá sociální situace.

9. 3. Nepříznivé sociální situace a jejich možná řešení Nepříznivých sociálních situací je celá řada. Já bych se však snažila zaměřit na situace, se kterými se nejvíce setkáváme a o kterých můžeme s klidem říci, že jsou nejvíce vidět. Jedná se o následující situace:  ztráta zaměstnání,  nízký příjem,  nezaopatřené dítě v rodině.

Nepříznivé sociální situace

Řešení jednotlivých nepříznivých situací Ztráta zaměstnání V případě ztráty zaměstnání se občan musí zaregistrovat na pracovním úřadě, a pokud je zaregistrovaný má nárok na podporu v nezaměstnanosti po dobu šesti měsíců. Uchazeč o zaměstnání může absolvovat rekvalifikační kurz. Po uplynutí doby, kdy měl uchazeč nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo žije v domácnosti, ve které je nízký příjem, má nárok na příspěvek na bydlení a dávky v hmotné nouzi. Pokud žije uchazeč o zaměstnání v domácnosti s nízkým příjmem a s nezaopatřenými dětmi, má nárok na již zmíněné dávky, a dále na dávky sociální podpory týkající se nezaopatřeného dítěte v domácnosti (přídavek na dítě a sociální příplatek).

Ztráta zaměstnání

Nízký příjem Pokud je v domácnosti nízký příjem z výdělečné činnosti, z nemocenského nebo důchodového pojištění, má osoba nárok na příspěvek na bydlení a může čerpat dávky v hmotné nouzi. Aby k tomu mohlo dojít, zkoumají majetkové poměry v rodině, prověřuje se , zda byly vyčerpány všechny dostupné možnosti, aby výše uvededených dávek nebylo zneužíváno. V případě, že je v domácnosti s nízkým příjmem také nezaopatřené dítě, tak má uchazeč také právo na příspěvek na dítě a sociální příplatek.

Nízký příjem

- 121 Přítomnost nezaopatřeného dítěte v rodině Do přítomnosti nezaopatřeného dítěte se počítá i převzetí dítěte do pěstounské péče a následná péče o ně. Při převzetí do pěstounské péče vzniká nárok na příspěvek a následná péče zakládá nárok na příspěvek na úhradu potřeb a odměnu pěstouna. Pokud je v rodině nezaopatřené dítě, pak je nárok na dávky státní sociální podpory, a to při narození dítěte na porodné a při výchově dítěte na rodičovský příspěvek a na přídavky na dítě. Rodinám s nižšími příjmy vzniká nárok na přídavek na dítě, sociální příplatek a příspěvek na bydlení, vždy však na základě splnění všech zákonných podmínek.. Dále rodiny s nízkými příjmy a nezaopatřeným dítětem mají nárok na dávky v hmotné nouzi.

Přítomnost nezaopatřeného dítěte v rodině

9. 4. Sociální politika po vstupu do Evropské unie Politika Evropské unie má tři pilíře, přičemž sociální politika je součástí prvního pilíře. Jednotlivé systémy sociálních politik se v členských zemích liší. Severské země prosazují vysokou odpovědnost státu vůči občanům. Naproti tomu jsou zde země prosazující liberální model, který je založen na osobní odpovědnosti tento model je typický pro Velkou Británii. Evropská unie nechce jednotlivé systémy sociálního zabezpečení sjednocovat, prosazuje podporu cílů, kterých se snaží sociální politika dosáhnout. Hlavními podporovanými cíly EU jsou především následující - vyšší zaměstnanost, - rovnější postavení žen a mužů na trhu práce, - podpora vzdělávání, - zvyšování kvalifikace pracovníků a podobně.

SHRNUTÍ Důležitým subjektem sociální politiky je stát. Stát má řadu možností a nástrojů k tomu, aby prosazoval jednotlivé druhy různých druhů politik. V případě sociální politiky má stát mocenské nástroje k tomu, aby vyžadoval poslušnost, když zároveň má stát povinnost zajistit sociální ochranu a lidská práva občanům. Stát dále disponuje veřejnými financemi, tj. peněžními prostředky, kterými může pomoci potřeným obyvatelům.

Sociální politika po vstupu do EU

- 122 Sociální politika má celou řadu nejrůznějších úkolu, ovšem v souvislosti s výše uvedeným nutno konstatovat, že se snaží bojovat s nepříznivou sociální situací, která může být způsobena:  nezaměstnaností,  nevzdělaností,  nemocemi,  nouzí ,  sociální patologií. Všechny tyto faktory mohou v konečném důsledku vyústit až v chudobu a z tohoto důvodu můžeme definovat vztah mezi sociální politikou a chudobou. Jejich vztah spočívá v tom, že sociální politika se snaží určitými dostupnými způsoby řešit chudobu. Společnost se snaží v dnešní době pozvednout životní standard nejnižších sociálních vrstev a této aktivitě svědčí především expanze sociálních států. Uspořádání sociálního státu je dnes typické pro země Evropy. Sociální státy garantují svým občanům určitý minimální životní standard, čímž se vlastně snaží minimalizovat chudobu. Pro sociální stát je typický systém dávek. Mezi tyto dávky patří přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné. V České republice se právě nyní řeší problematika změny systému sociálních dávek a to především s ohledem na stav veřejných financí, tj. státního rozpočtu. Sociální reforma byla nutná v době transformace ekonomik bývalých socialistických států z centrálně řízených na ekonomiky tržní. S myšlenkou transformace ekonomiky se objevily i určité obavy z negativních jevů, které by mohl proces transformace přinést. Jedním z těchto jevů byla případná vysoká nezaměstnanost a s ní související zhoršování se sociálních podmínek obyvatelstva. Sociální reforma byla zaměřena na vytvoření záchranné sociální sítě. Princip sociální sítě má pomoci občanům, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci. Nepříznivá sociální situace může vést až k chudobě. Záchranná sociální síť je vybudována tak, aby jednotlivec i rodina, případně domácnost, mohli dosáhnout na dávky či kombinaci dávek ze systému sociálních dávek. Nepříznivých sociálních situací je celá řada. Nejčastěji se jedná o následucí situace :  ztráta zaměstnání,  nízký příjem,  nezaopatřené dítě v rodině. V případě ztráty zaměstnání se občan musí zaregistrovat na pracovním úřadě, a pokud je zaregistrovaný má nárok na podporu v nezaměstnanosti po dobu šesti měsíců. Uchazeč o zaměstnání může absolvovat rekvalifikační kurz. Pokud je v domácnosti nízký příjem z výdělečné činnosti, z nemocenského nebo důchodového pojištění, má osoba nárok na příspěvek na bydlení a může čerpat dávky v hmotné nouzi. V případě, že je v domácnosti s nízkým příjmem také nezaopatřené dítě, tak má uchazeč také právo na příspěvek na dítě a sociální příplatek.

- 123 Do přítomnosti nezaopatřeného dítěte se počítá i převzetí dítěte do pěstounské péče a následná péče o ně. Při převzetí do pěstounské péče vzniká nárok na příspěvek a následná péče zakládá nárok na příspěvek na úhradu potřeb a odměnu pěstouna. Politika Evropské unie má tři pilíře, přičemž sociální politika je součástí prvního pilíře. Jednotlivé systémy sociálních politik se v členských zemích liší. Základními podporovanými cíly EU jsou především - vyšší zaměstnanost, - rovnější postavení žen a mužů na trhu práce, - podpora vzdělávání, - zvyšování kvalifikace pracovníků apod.

Kontrolní otázky 1) Jakou roli hraje stát v souvislosti se sociální politikou a problémem chudoby ? 2) Co rozumíme pod pojmem „nepříznivá sociální situace“ ? 3) Popište stručně uspořádání sociálního státu ? 4) Co garantují sociální státy svým občanům a jaké jsou jejich nevýhody? 5) Co je především typické pro sociální stát ? 6) Jak vypadala sociální politika u nás před rokem 1989 ? 7) Co je to sociální reforma a čím je charakteristická ? 8) Proč bylo provedení sociální reformy u nás v 90. letech minulého století naprostou nutností ? 9) Vysvětlete podstatu „záchranné sítě“ v souvislosti se sociální politikou ? 10) Jak bývá budována zpravidla „záchranná síť ? 11) Jaké jsou nejčastější příčiny nepříznivých sociálních situací ? 12) Jak stát reaguje na nejčastější příčiny nepříznivých sociálních situací ? 13) Jak má postupovat občan v případě ztráty zaměstnání ? 14) Jak je zabezpečen občan v případě nízkého příjmu z výdělečné činnosti ? 15) Jak je zabezpečena rodina, kde vyrůstá nezaopatřené dítě ? 16) Jak je zabezpečena rodina, která si vzala dítě do pěstounské péče ? 17) Jak by se měla zachovat rodina, která nemá dostatečné příjmy, nemůže řádně zajistit chod domácnosti a potřeby všech členů rodiny ? 18) Jaký postoj k sociální politice zaujímá Evropská unie ? 19) Jaké jsou jednotlivé systémy sociálních politik v členských zemích EU ? 20) Které země prosazují vysokou odpovědnost státu vůči občanům a na čem tento způsob postoje sociální politiky především závisí ? 21) Které země prosazují v oblasti sociální politiky liberální model a na čem je tento model založen ? Co je pro tento model typické ? 22) O co především usiluje EU v souvislosti se sociálním zabezpečením ? 23) Jakých cílů chce EU především dosáhnout a které také podporuje ?

- 124 -

Pojmy k zapamatování -

sociální politika a nepříznivé sociální situace nepříznivé sociální situace – nezaměstnanost nepříznivé sociální situace - nevzdělanost nepříznivé sociální situace - nemoc nepříznivé sociální situace – nouze nepříznivé sociální situace – sociální patologie řešení nepříznivých sociálních situací a problému chudoby sociální státy a jejich charakteristika výhody sociálních států nevýhody sociálních států charakteristika sociální politiky v totalitním režimu typické znaky totalitního režimu v souvislosti se sociální politikou sociální reforma a příčiny její nutnosti u nás záchranná síť princip sociální sítě záchranná síť a kombinace sociálních dávek sociální politika a řešení otázky nezaměstnanosti sociální politika a řešení otázky nízkého příjmu z výdělečné činnosti sociální politika a řešení otázky nezaopatřeného dítěte v rodině sociální politika a problematika pěstounské péče sociální politika po vstupu do Evropské unie jednotlivé systémy sociální politiky v členských zemích EU sociální politika a vysoká odpovědnost státu vůči občanům sociální politika a liberální model cíle sociální politiky EU

- 125 -

10 Sociální politika v souvislosti se zdravotní politikou Cíl Cílem kapitoly Sociální politika v souvislosti se zdravotní politikou je nastínit studentům složitou problematiku v oblasti zdravotnictví a nelehkou situaci, pokud se sociální politiky v oblasti zdravotnictví týká. Zdravotnictví ve spojitosti se sociální politikou je „tvrdým oříškem“ pro vyspělé státy světa s dobře fungující ekonomikou, když celá řada zemí se již v minulosti snažila o zaujímání nejrůznějších postojů k otázce zdravotnictví a působení sociální politiky v souvislosti se zdravotnictvím. Ani České republice se tento problém nevyhnul a je o to složitější, že stav našich veřejných financí je velmi neuspokojivý, což sebou nese celou řadu negativních průvodních jevů. Po prostudování této kapitoly by studenti měli znát - charakteristiku zdravotní politiky, - základní předpoklady zdravotní politiky, - cíle zdravotní politiky, vnitřní vazby v oblasti zdravotní politiky, - stručně popsat transformaci zdravotnictví od roku 1990, - úlohu státu v souvislosti se zdravotnictvím, - zdravotní systém v ČR, - jakým způsobem je garantováno právo na zdraví, - podstatu zdravotního pojištění, které je zdrojem financování zdravotnictví, - základní vlastnosti veřejného zdravotního pojištění, - kompetence zdravotních pojišťoven.

Průvodce studiem Vážení studenti, velice dlouho jsem váhala, zda tuto velmi složitou problematiku vložit do těchto skript, či nikoli. Potom jsem došla k závěru, že skutečnost je prostě taková, že jde o velmi složitou oblast, ale že i mladí lidé navštěvují různá zdravotnická zařízení, mají celou řadu přátel, kteří jsou třeba zdravotníky, případně lékaři. Snad na žádném ministerském postu v porevolučním vývoji se nevystřídalo tolik ministrů, jako tomu bylo patrně ve velmi horkém ministerském křesle na Ministerstvu zdravotnictví. „Horké křeslo ministra zdravotnictví“ zbavilo již nejednoho ministra zdravotnictví, ať už byl z levicové, či pravicové strany, iluzí o tom, že ministerstvo se zdárně vypořádá se závažnými problémy, kterých je ve zdravotnictví více než dost. Předpokládám, že se vám bude tako kapitola dobře studovat, když se domnívám, že studium vám zabere asi 60 -70 minut.

- 126 -

10. 1. Charakteristika a předpoklady zdravotní politiky, vnitřní vazby Zdravotní politika je nedílnou součástí sociální politiky všech vyspělých států. Zahrnuje aktivity uskutečňované v rámci zdravotnictví, ale také aktivity ve směru ochrany a podpory zdraví, ve směru zamezení nemoci. Míra skutečného efektu zdravotní politiky je dána nejen politickými zájmy a zájmy samotných občanů, ale i schopností společného systému tyto zájmy vyvolávat a současně vytvářet podmínky k jejich efektivní realizaci. Ve vyspělých zemích vstupuje stát do systému zdravotní péče různými regulacemi. Tato úloha státu v systému zdravotní péče je odvozována od nedostatečného trhu. V tržních ekonomikách vystupuje zdravotní péče jako statek, který se poskytuje na tržním základě nebo netržní formou, případně polotržní formou.

Zdravotní politika jako součást sociální politiky

Předpoklady zdravotní politiky Mezi základní předpoklady zdravotní politiky patří: - existence hospodářské a sociální politiky státu, - stát musí stanovit cíle a současně i strategii k naplnění cílů.

Předpoklady zdravotní politiky

Stanovené cíle musí být reálné zejména z hlediska možností daného stupně rozvoje společnosti: - existence sociálně ekonomického prostředí, které akceptuje zdravotní politiku a to v dimenzích dané strategie, - stát musí vytvořit odpovídající mechanismy realizace zdravotní politiky jako celku. Cílem zdravotní politiky je přispět k dosažení co nejlepšího zdraví. Zdravotní politika je výrazem zájmu i odpovědnosti za zdraví lidí, je jedním z významných koncepčních nástrojů dalšího rozvoje zdraví v populačním měřítku i pokud jde o řešení zdravotních problémů jednotlivých osob.

Vnitřní vazby zdravotní politiky - jsou provázány s reprodukčním procesem jako celkem a to napříč politickými, ekonomickým a sociálními determinanty. Na vazby zdravotního pojištění a jeho vývojové společnosti je nutno přijmout: 1. priority hodnot, které zajistí cíl jednak úspor a jednak kvalitu života , 2. přijmout politická a ekonomická opatření, která zajistí adekvátní činnosti kompetentních orgánů , když tato opatření musí být zaměřena na aktivní účast právních subjektů i fyzických jedinců,

Vnitřní vazby zdravotní politiky

- 127 3. taková opatření , která budou respektovat ekologická opatření, zdravý způsob života, tato opatření musí současně zajistit přiměřenou životní úroveň a ekonomické zdroje pro realizaci zdravotní politiky, 4. soustavu, která bude schopna plnit zadané úkoly v součinnosti všech společenských složek souběžně, tj., že zdravotní politika musí být koncipována celospolečensky.

10. 2. Zdravotní politika v České republice a zdravotní systém V České republice je zdravotnictví transformováno od roku 1990 s cílem vybudovat liberální a efektivně fungující systém založený na právech občanů k přístupu ke zdravotní péči. Dostupnost zdravotní péče je garantována státem a financována z fondu všeobecného zdravotního pojištění na principu povinné solidarity. Zdravotní péče je poskytována ve zdravotnických zařízeních ve vlastnictví státu, obcí, fyzických a právnických osob.

Zdravotní politika v ČR a zdravotní systém

Úloha státu v souvislosti se zdravotní politikou Úloha státu v souvislosti se zdravotní politikou spočívá především v tom, že stát 1. legalizuje povinnou solidaritu, 2. legalizuje lékovou politiku, 3. reguluje cenu zdravotnických služeb a tím garantuje čerpání fondů a zdravotního pojištění.

Úloha státu v souvislosti se zdravotní politikou

Zdravotní systém v ČR Zdravotní péči rozdělujeme 1) Dle místa poskytování a způsobu financování zdravotnických zařízení na: -ambulantní- zajišťují ji odborníci a praktičtí lékaři v jednotlivých ordinacích. Je to základní článek preventivní péče. -ústavní- péče v nemocnicích a odborných ústavech. Je poskytována, jestliže si to vyžaduje zdravotní stav pacienta.

2) Dle specializace na: -primární (základní)- dostupná zdravotní péče v místě bydliště při zachování svobodné volby lékaře,

Dělení zdravotní péče

- 128 -sekundární- zahrnuje péči praktických lékařů o dospělé, děti a dorost, základní gynekologickou a stomatologickou péči, -terciální- péče v neregionálních zařízeních, kde se provádí transplantace orgánů, kostní dřeně, dialýzy, umělé oplodnění apod. 3) Dle financování na: -péče plně hrazená z veřejného zdravotního pojištění, plně dostupná, -péče částečně hrazená z veřejného zdravotního pojištění a částečně s finanční spoluúčastí, -péče nehrazená. 4) Dle hlediska práva na : standardní péči- je v určité době a na určitém území obvyklá, je uznávaná odborníky, ale obtížně stanovitelná. nadstandardní péči- při které se pacientovi poskytují na jeho přání výhody a služby, které nejsou nezbytné(vyšší standard ubytovacích a stravovacích služeb, provedení výkonů jinými technologiemi, osobami apod). Pacienti tyto služby hradí přímo nebo zvlášť sjednaným připojištěním. potřebnou péči- obsahuje léčebné nebo vyšetřovací postupy, u nichž jsou splněna tato kritéria:včasnost a rychlost, optimalita, prevence vedlejších účinků a komplikací, dosažení co nejlepšího dostupného výsledku. garantovanou péči- je část potřebné péče, která je v dané společnosti a v daném čase považována za tak závažnou, že se stává předmětem plné nebo částečné úhrady z veřejného zdravotního pojištění.

10. 3. Právo na zdraví a garance zdravotní péče V Evropském kontextu má zdraví populace politickou hodnotu deklarovanou jako veřejné bohatství a také jako zdroj společenského růstu země. Proto je právo na zdraví a zdravotní péče garantována státem.Zajištění zdravotní péče je především povinností státu vůči občanům a je chápáno všeobecně jako

Právo na zdraví

- 129 společenský úkol, který jasně formuluje zdravotně politické cíle a současně jasně formuluje finanční zdroje. Vláda má povinnost vytvářet veřejné instituce, které mají v referátu zprávu zdravotnictví. Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů. Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. Vyjma případů akutního ohrožení má být náležitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na s seznámení s nimi právo. Má rovněž právo znát jména osob, které se na nich účastní. Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí. V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedeny diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na vyšetření přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral. Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování. Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, může být pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam převezen poté, když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit. Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, že nemocnice určí postup, jímž bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další péče. Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient může kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí. Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony. Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv.

Právo na odbornou zdravotnickou péči

Garance zdravotní péče

-130 nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen.

Garance zdravotní péče Garantovat zdrav. péči – to je především úloha státu a znamená zejména zajistit dostupnost zdrav. péče min. ze tří hledisek: a) místní dostupnost, b) hlediska časové dostupnosti c) finanční dostupnost.

Dostupnost zdravotní péče

Stát kromě předchozí dostupnosti musí také zajistit kvalitu zdravotní péče, toto zajištění realizuje zejména v těchto oblastech: a) vzdělávání zdravotních pracovníků, b) kontrola léčiv (současně musí stanovit pravidla pro skladování a distribuci léků), c) dohled nad čistotou vod, nezávadnosti potravin a navazujících hygienických služeb. Výše uvedenou činnost realizuje vláda a ostatní orgány státní správy, když k hlavním činnostem těchto orgánů patří: a) negarantovaný systém – je založen na přímých platbách za poskytnutou zdravotní péči, tento systém plní opačnou funkci vůči státu, tj, že stát poskytuje zdravotní péči pouze některým skupinám obyvatel, b) garantovaný systém – je založen na centralizovaném financování centrálních prostředků, když stanovené zdroje jsou rozděleny do těchto skupin - formou daní, - formou zákonného pojištění, - formou bodového hodnocení, - individuálními účty

10. 4. Zdravotní pojištění jako zdroj financování V České republice byl zaveden model veřejného pojištění. Vychází z principu solidarity a dělení rizika. Má podobu povinného pojištění pro všechny osoby s trvalým pobytem na území ČR nebo pro osoby, které trvalý pobyt na území ČR nemají, ale jsou zde zaměstnány u zaměstnavatele se sídlem na území ČR.

Model veřejného pojištění

- 131 Prostředky na financování zdravotnictví jsou odděleny od státního rozpočtu jako fond všeobecného zdravotního pojištění, který je spravován všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Všeobecná zdravotní pojišťovna není orgánem státní správy a má vymezeny následující kompetence:    

Všeobecná zdravotní pojišťovna

spravovat fond všeobecného zdravotního pojištění, financovat na základě smluv lékařů služby zdravotnických zařízení, kontrolovat množství, druh a účelnost výkonů, posuzovat zdravotní způsobilost k práci.

Základní vlastnosti veřejného zdravotního pojištění Základními vlastnostmi veřejného zdravotního pojištění jsou především: - volný přístup systému je zajištěn přímo ze zákona, - neexistence vazby mezi zdravotním stavem a výší pojistného, - čerpání zdravotní péče dle objektivní potřeby a zdravotního stavu bez ohledu na rozpočtové omezení, - vazby příjmů a výdajů na zdravotní péči a její vazby na národohospodářské ukazatele a veličiny.

SHRNUTÍ Zdravotní politika je nedílnou součástí sociální politiky všech vyspělých států. Zahrnuje aktivity uskutečňované v rámci zdravotnictví, ale také aktivity ve směru ochrany a podpory zdraví, ve směru zamezení nemoci. Míra skutečného efektu zdravotní politiky je dána nejen politickými zájmy a zájmy samotných občanů, ale i schopností společného systému tyto zájmy vyvolávat a současně vytvářet podmínky k jejich efektivní realizaci Mezi základní předpoklady zdravotní politiky patří: - existence hospodářské a sociální politiky státu, - stát musí stanovit cíle a současně i strategii k naplnění cílů. Stanovené cíle musí být reálné zejména z hlediska možností daného stupně rozvoje společnosti: - existence sociálně ekonomického prostředí, které akceptuje zdravotní politiku a to v dimenzích dané strategie, - stát musí vytvořit odpovídající mechanismy realizace zdravotní politiky jako celku.

Základní vlastnosti veřejného zdravotního pojištění

- 132 Cílem zdravotní politiky je přispět k dosažení co nejlepšího zdraví. Zdravotní politika je výrazem zájmu i odpovědnosti za zdraví lidí, je jedním z významných koncepčních nástrojů dalšího rozvoje zdraví v populačním měřítku i pokud jde o řešení zdravotních problémů jednotlivých osob. Vnitřní vazby zdravotní politiky jsou provázány s reprodukčním procesem jako celkem a to napříč politickými, ekonomickým a sociálními determinanty. V České republice je zdravotnictví transformováno od roku 1990 s cílem vybudovat liberální a efektivně fungující systém založený na právech občanů k přístupu ke zdravotní péči. Dostupnost zdravotní péče je garantována státem a financována z fondu všeobecného zdravotního pojištění na principu povinné solidarity. Zdravotní péče je poskytována ve zdravotnických zařízeních ve vlastnictví státu, obcí, fyzických a právnických osob. Úloha státu v souvislosti se zdravotní politikou spočívá především v tom, že stát 1. legalizuje povinnou solidaritu, 2. legalizuje lékovou politiku, 3. reguluje cenu zdravotnických služeb a tím garantuje čerpání fondů zdravotního pojištění. Zdravotní péči rozdělujeme 1) Dle místa poskytování a způsobu financování zdravotnických zařízení na: -ambulantní- zajišťují ji odborníci a praktičtí lékaři v jednotlivých ordinacích. Je to základní článek preventivní péče. -ústavní- péče v nemocnicích a odborných ústavech. Je poskytována, jestliže si to vyžaduje zdravotní stav pacienta. 2) Dle specializace na: -primární (základní)- dostupná zdravotní péče v místě bydliště při zachování svobodné volby lékaře. - sekundární- zahrnuje péči praktických lékařů pro dospělé, děti a dorost, základní gynekologickou a stomatologickou péči. -terciální- péče v neregionálních zařízeních, kde se provádí transplantace orgánů, kostní dřeně, dialýzy, umělé oplodnění apod. 3) Dle financování na: -péči plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, plně dostupná, -péči částečně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a částečně s finanční spoluúčastí, -péči nehrazenou. 4) Dle hlediska práva na : - standardní péče- je v určité době a na určitém území obvyklá, je uznávaná odborníky, ale obtížně stanovitelná. - nadstandardní péče- při které se pacientovi poskytují na jeho přání výhody a služby, které nejsou nezbytné(vyšší standard ubytovacích a stravovacích služeb, provedení výkonů jinými technologiemi, osobami apod). Pacienti tyto služby hradí přímo nebo zvlášť sjednaným připojištěním. Potřebná péče- obsahuje léčebné nebo vyšetřovací postupy, u nichž jsou splněna

- 133 tato kritéria:včasnost a rychlost, optimalita, prevence vedlejších účinků a komplikací, dosažení co nejlepšího dostupného výsledku. Garantovaná péče- je část potřebné péče, která je v dané společnosti a v daném čase považována za tak závažnou, že se stává předmětem plné nebo částečné úhrady z veřejného zdravotního pojištění. V Evropském kontextu má zdraví populace politickou hodnotu deklarovanou jako veřejné bohatství a také jako zdroj společenského růstu země.Proto je právo na zdraví a zdravotní péče garantována státem. Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Garantovat zdravotní péči je především úlohou státu a znamená zejména zajistit dostupnost zdrav. péče min. ze tří hledisek: a) místní dostupnost, b) hlediska časové dostupnosti, c) finanční dostupnost. Stát kromě předchozí dostupnosti musí také zajistit kvalitu zdravotní péče, když toto zajištění realizuje zejména v těchto oblastech: a) vzdělávání zdravotních pracovníků, b) kontrola léčiv (současně musí stanovit pravidla pro skladování a distribuci léků), c) dohled na čistotou vod, nezávadností potravin a navazujících hygienických služeb. Výše uvedenou činnost realizuje vláda a ostatní orgány státní správy. V České republice byl zaveden model veřejného pojištění. Vychází z principu solidarity a dělení rizika. Má podobu povinného pojištění pro všechny osoby s trvalým pobytem na území ČR nebo pro osoby, které trvalý pobyt na území ČR nemají, ale jsou zde zaměstnány u zaměstnavatele se sídlem na území ČR. Prostředky na financování zdravotnictví jsou odděleny od státního rozpočtu jako fond všeobecného zdravotního pojištění, který je spravován všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Všeobecná zdravotní pojišťovna není orgánem státní správy a má vymezeny následující kompetence:  spravuje fond všeobecného zdravotního pojištění,  financuje na základě smluv služby lékařů a služby zdravotnických zařízení,  kontroluje množství, druh a účelnost výkonů,  posuzuje zdravotní způsobilost k práci. Základními vlastnostmi veřejného zdravotního pojištění jsou následující: - volný přístup systému je zajištěn přímo ze zákona, - neexistence vazby mezi zdravotním stavem a výší pojistného, - čerpání zdravotní péče dle objektivní potřeby a zdravotního stavu bez ohledu na rozpočtové omezení,

-134 - vazby příjmů a výdajů na zdravotní péči její vazby na národohospodářské ukazatele a veličiny.

Kontrolní otázky Charakterizujte zdravotní politiku ? Co pod tímto pojmem rozumíte? Jaké aktivity uskutečňované v rámci zdravotnictví znáte ? Jaké jsou předpoklady zdravotní politiky ? Co je vlastně cílem zdravotní politiky ? Jaké jsou vnitřní vazby zdravotní politiky ? Stručně popište zdravotní politiku v České republice. Jaká je úloha státu v rámci zdravotní politiky? Jak byste popsali zdravotní systém v ČR ? Jak rozdělujeme zdravotní péči podle místa poskytování a způsobu financování zdravotnických zařízení ? 10) Jak rozdělujeme zdravotní péči podle specializace ? 11) Jak rozdělujeme zdravotní péči podle financování ? 12) Jak rozdělujeme zdravotní péči podle hlediska práva ? 13) Co rozumíte pod pojmem „právo na zdraví“ ? 14) Vysvětlete pojem „garance zdravotní péče“ ? 15) Popište dostupnost zdravotní péče ? 16) Jak stát zajišťuje kvalitu zdravotní péče ? 17) Jaký je rozdíl mezi garantovaným a negarantovaným systémem zdravotní péče ? 18) Jak vypadá „model veřejného pojištění“, který je zaveden v České republice ? 19) Z jakých principů především vychází „model veřejného pojištění“ ? 20) Kde jsou uloženy finanční prostředky na financování zdravotnictví ? 21) Jaké kompetence má Všeobecná zdravotní pojišťovna ? Vyjmenujte ty základní kompetence. 22) Čím se vyznačují základní vlastnosti veřejného zdravotního pojištění ? 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)

Pojmy k zapamatování -

charakter zdravotní politiky efekt zdravotní politiky míra skutečného efektu zdravotní politiky předpoklady zdravotní politiky cíle zdravotní politiky vnitřní vazby zdravotní politiky

- 135 -

-

zdravotní politika České republice zdravotní péče ambulantní péče ústavní péče primární, sekundární a terciální péče péče plně hrazená, péče částečně hrazená, péče nehrazená standardní péče, nadstandardní péče potřebná péče garantovaná péče právo na zdraví garance zdravotní péče kvalita zdravotní péče dostupnost zdravotní péče zdravotní pojištění jako zdroj financování model veřejného pojištění vlastnosti veřejného zdravotního pojištění čerpání zdravotní péče příjmy a výdaje na zdravotní péči zdravotní pojištění a princip solidarity a dělení rizika vzdělávání zdravotních pracovníků kontrola léčiv

- 136 -

11 Sociální politika a nutnost důchodové reformy v ČR Cíl Závěrečnou kapitolu těchto skript jsem věnovala problematice důchodové reformy u nás,neboť situace v této oblasti je neudržitelná, velmi vážná a je jen na příslušných orgánech, kdy se začne v tomto směru opravdu urychleně pracovat a následně zavádět do praxe důchodová reforma. Domnívám se,že studenti by se měli seznámit s touto závažnou problematikou.Předpokládám, že po prostudování této kapitoly by studenti měli mít alespoň částečný přehled o závažnosti a nutnosti urychleného zavádění důchodové reformy do praxe, když po prostudování této kapitoly by především měli umět : - orientovat se v možnostech financování systému důchodového zabezpečení, - rámcově vysvětlit současné financování důchodového systému u nás, - zcela jasně a zřetelně vysvětlit proč je důchodová reforma u nás nezbytná, - popsat a objasnit jednotlivé etapy důchodové reformy, - pochopit podstatu dávek důchodového pojištění, - vysvětlit základní myšlenky národních programů přípravy na stárnutí obyvatelstva, - vyjádřit význam penzijního připojištění, které je nástrojem pro zlepšení současné situace v našem důchodovém systému, - zhodnotit současnou situaci v důchodovém systému ve vztahu k veřejným financím, - pochopit a částečně vysvětlit podstatu důchodových systémů a případných reforem ve vybraných zemích EU.

Průvodce studiem Vážení studenti, poslední kapitola těchto skript je věnována velice závažné problematice a to nutnosti provedení a urychleného zavedení do praxe důchodové reformy.Jistě chápete,že v případě České republiky je opravdu již nejvyšší čas věnovat se důchodové reformě, neboť situace je opravdu velmi vážná a finančně značně napjatá. Všichni občané by měli myslet na skutečnost, že se jednou dostanou do seniorského věku, když předpokládám,že každý by chtěl v tomto období mít příjmy alespoň částečně úměrné svým potřebám. Předkládám vám proto tuto kapitolu a věřím,že ji budete studovat se zájmem a nadšením. Snažila jsem se shromáždit co nejvíce údajů, které jasně nasvědčují tomu, že si nemůžeme dovolit v tomto případě ztrácet čas. Tato kapitola je obsáhlejší než některé kapitoly předcházející, proto jejím studiem strávíte více času. Předpokládám, že byste to mohli zvládnout asi za 150 minut.

- 137 -

11. 1. Možnosti financování systému důchodového zabezpečení a současné financování důchodového pojištění u nás Důchodové zabezpečení může být financováno ze státního rozpočtu, kde zdroj prostředků představují daně z příjmů. Zde je uplatněna nejvyšší sociální solidarita, neboťs rostoucími příjmy roste daňové zatížení a úroveň důchodu ve srovnání s rostoucím výdělkem klesá. Což v praxi znamená, že občan s nadprůměrným příjmem odvádí do systému více, ale dostává méně než občan s nižšími příjmy. Dalším způsobem je financování ze státního rozpočtu, když zdrojem prostředků jsou v tomto případě příspěvky na sociální a důchodové pojištění. Zde jsou příspěvky stanoveny jednotným procentem z výdělku. Cílem je, aby každý věděl, na co platí, tzn., aby byl systém financování ,,průhledný“. Financování může probíhat také z fondu odděleného od státního rozpočtu, ve kterém se shromažďují příjmy z příspěvků, ale bez vytváření kapitálové rezervy. Jde o klasický případ průběžného financování. Tento systém je zároveň používaný ve většině zahraničních systémů, tzv. systém ,,pay as you go“. Systém vychází z námětu mezigenerační solidarity. V praxi to znamená, že v současnosti výdělečně činní občané odvádí příspěvky na sociální zabezpečení, ze kterých jsou ihned vypláceny dávky současným důchodcům. Pokud nastane situace, že na vyplácení dávek není dostatek prostředků, musí být dotován ze státního rozpočtu. Možností je také financování z fondu, ve kterém se při průběžném financování vytváří rezerva na úrovni dlouhodobě investovaného kapitálu. Takováto úroveň rezerv je však možná pouze v případě trvalého převyšování výdajů příjmy. Financování na principu čistě fondovém je další možností. Pojištěnci si zde vytvářejí kapitálové rezervy pomocí pojišťovacího systému. Tyto rezervy jsou potom použity na financování jejich vlastních důchodů. Při výběru systému je potřeba hodnotit jejich výhody i rizika. Doporučení však obecně směřují k tomu, aby státy přistoupily k omezení systémů založených na průběžném financování a více podporovaly spoření na stáří formou důchodových fondů, které by mohly mít i povahu důchodových fondů soukromých.

Financování systému důchodového zabezpečení

Současné financování důchodového pojištění v České republice Důchodové pojištění je v České republice od 1. ledna 1996 upraveno zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. V současné době je Český důchodový systém tvořen v podstatě dvěma pilíři. Prvním pilířem je základní povinný dávkově definovaný, průběžně financovaný pilíř, ze kterého jsou poskytovány starobní, invalidní a pozůstalostní důchody.

Pilíře důchodového systému

-138 Druhým pilířem je doplňkový, dobrovolný, příspěvkově definovaný, kapitálově financovaný pilíř penzijního připojištění se státním příspěvkem. Součástí tohoto pilíře je také soukromé životní pojištění. V devadesátých letech minulého století začalo vznikat současné uspořádání českého důchodového systému. Postupně byly přijímány dílčí reformní kroky. V roce 1990 šlo například o odstranění diskriminace osob samostatně výdělečně činných, v roce 1993 došlo k zavedení pojistného jako zvláštní platby mimo daňový systém nebo například v roce 1994 byl přijat zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem. K završení reformních kroků došlo v roce 1995, kdy byl přijat nový zákon o důchodovém pojištění. Hlavním cílem byla restrukturalizace dávkového systému takovým způsobem, aby v případě nepříznivého demografického vývoje nebylo nutné v budoucnu zvyšovat odvodové zatížení ekonomicky aktivního obyvatelstva, zvyšovat podíl sociálních výdajů na hrubém domácím produktu a možnost těsnější vazby u vyplácených důchodů na mzdový a cenový vývoj. V roce 1996 byla Česká republika jednou z prvních zemí ve východní a střední Evropě, realizující dílčí reformu důchodového systému. I přesto český důchodový systém stojí před nutností výrazných změn. Není totiž možné dlouhodobě a systematicky zvyšovat princip zásluhovosti, aniž by současně nedocházelo ke zvyšování míry zdanění nebo snižování výše důchodů.

11. 2. Důchodová reforma v České republice Důchodový systém v České republice se ocitl ve velice složité situaci. Finančních prostředků na výplatu důchodů se z mnoha důvodů nedostává, například lidský věk se prodlužuje, což je rozhodně dobře, ovšem je také třeba tomuto přizpůsobit důchodovou politiku. Důchodová reforma je rozčleněna do tří etap: První etapa důchodové reformy je již schválena a většina změn je již účinná od 1. 1. 2010. Druhá a třetí etapa čeká na své schválení. První etapa zahrnuje změny parametrických změn základního důchodového pojištění. Druhá etapa obsahuje změnu financování základního pojištění a soukromých důchodů jako je penzijní připojištění nebo životní pojištění. Třetí etapa představuje pro pojištěnce možnost zvolit si vyvázání se ze základního důchodového systému do soukromého systému.

Důchodová reforma

Etapy důchodové reformy

První etapa důchodové reformy v České republice Faktory, které vedly k uvažování o nutnosti reformy, jsou zejména prodlužující se střední délka života, nárůst podílu starších osob na celkové populaci a růst počtu osob důchodového věku se současným poklesem ekonomicky aktivních osob. Podle předpokladů by měl v příštích 50 letech podíl osob starších 60 let vzrůst ze současných 20 % na 35 %. Z těchto údajů je jistě pro každého patrná finanční neudržitelnost důchodového pojištění.

První etapa důchodové reformy

- 139 První etapa představuje tzv. parametrické změny, tedy úpravy současného systému a nejde o zásadní zásah do důchodového systému, tedy reformu v pravém slova smyslu, je to jen součást velké reformy, která měla přijít a vlivem politické situace , výkonu ekonomiky a dalších aspektů zatím nepřišla. Z první etapy jsou nejdůležitější změny následující:  u pojištěnců narozených po roce 1968 činí důchodový věk 65 let, stejný věk je stanoven i pro ženy, které nevychovaly žádné či pouze jedno dítě, u žen s více dětmi se důchodový věk pohybuje od 62 do 64 let.  potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod se zvyšuje postupně ze současných 25 let až na 35 let.  pro mnohé pojištěnce bude určitě přínosem zvýhodnění souběhu starobního důchodu s výdělečnou činností, zrušením omezení trvání pracovního poměru na dobu určitou.  z pohledu studentů je nevýhodou že se nezapočítávají doby studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole do náhradní doby pojištění pro nárok na starobní důchod, kterou pojištěnec získá po 31. 12. 2009.  byla zavedena třístupňová invalidita podle procentního poklesu pracovní schopnosti. První etapa přinese také zrušení doby studia jako náhradní doby pojištění. Doba studia na střední, vyšší odborné a vysoké škole před rokem 1996 po skončení povinné školní docházky do dosažení 18 let je započítávána v plném rozsahu, po dosažení 18 let se počítá nejvýše šest let, tato doba se ale bude započítávat pouze v rozsahu 80 %. Po roce 1995 je započítávána pouze doba studia po dosažení 18 let, také maximálně šest let a to v rozsahu 80 %. Doba studia získaná po 31. 12. 2009 se však nebude započítávat do náhradní doby pojištění pro nárok a výši starobního důchodu vůbec. Doba studia získaná před datem účinnosti navrhované změny bude posuzována a započítávána stále podle právní úpravy platné před tímto datem. Od 1. 1. 2010 se tedy studenti mohou důchodového pojištění účastnit dobrovolně. Nejnižší měsíční částka pojistného činí 1 660,00 Kč pro rok 2010. Tato částka je stanovena jako 28 % z částky, která odpovídá jedné čtvrtině průměrné mzdy platné v roce 2010. Dobrovolného pojištění se obecně mohou účastnit osoby starší 18 let. Doba studia není do náhradních dob pojištění zahrnuta například také v Dánsku, Francii, Finsku, Irsku, Itálii, Rakousku, Portugalsku a Španělsku.

Změny vyplývající z I. etapy

Druhá etapa důchodové reformy Druhá etapa obsahuje reformy v oblasti soukromých důchodů. Jde především o dobrovolné penzijní připojištění se státním přípěvkem a produkty komerčních pojišťoven hlavně v oblasti životního pojištění. Hlavním cílem bude zprůhlednění systému a vytvoření motivace účastnit se připojištění či spoření pro občany.

Druhá etapa důchodové reformy

Změny také přinese nový zákon o penzijním spoření. Tyto změny se odrazí ve výši státních příspěvků, které jsou uvedeny níže. Například minimální státní

- 140 -

příspěvek 50,00 Kč bude spojen s vkladem 300,00 Kč. Tabulka č. 1 : Státní příspěvky v penzijním připojištění (Zdroj: Důchodová reforma–zaměření na soukromé financování - Finance.cz, [online]. [cit. 2009-11-09]. Dostupné z: http://www.finance.cz/duchody-apenze/informace/postup-duchodove-reformy/soukrome-duchody/. ISSN 12134325.)

600 - 699 Kč

Státní příspěvek 50 Kč + 40 % z částky nad 300 Kč 90 Kč + 30 % z částky nad 400 Kč 120 Kč + 20 % z částky nad 500 Kč 140 Kč + 10 % z částky nad 600 Kč

700 a více Kč

150 Kč

Měsíční platba 300 - 399 Kč 400 - 499 Kč 500 - 599 Kč

Dalšími změnami bude oddělení majetku akcionářů a klientů, účastník si bude moci vybrat mezi povinným dynamickým, povinným konzervativním a povinným smíšeným fondem. Hovořit se bude o penzijních společnostech nikoliv o penzijních fondech a zaměstnavatel nebude moci ovlivnit zaměstnance při volbě penzijní společnosti.

Třetí etapa důchodové reformy Třetí etapa bude řešit diverzifikace zdrojů pro příjmy ve stáří s umožněním částečné volby pojištěnců k vyvázání se ze základního důchodového pojištění do soukromého systému. Bude jim umožněna volba, jestli jejich důchody poplynou pouze ze základního důchodového pojištění nebo částečně také ze spořícího pilíře důchodového systému. Pojištěnci by si tedy nevolili, jestli budou nebo nebudou platit příspěvky na důchodové pojištění, ale pouze jaké budou zdroje

Třetí etapa důchodové reformy

pro financování jejich důchodů. - 141 –

11. 3. Dávky důchodového pojištění Dávky důchodového pojištění se dělí na důchody přímé a důchody odvozené. Mezi přímé důchody patří starobní důchod, plný invalidní důchod a částečně invalidní důchod. Tyto důchody jsou vyměřovány podle dob pojištění a výše výdělků oprávněné osoby. Mezi odvozené důchody se řadí vdovské a vdovecké důchody a sirotčí důchody. Odvozené důchody se stanoví z přímého důchodu, který zesnulý pobíral nebo na něj měl nárok. Výše všech důchodových dávek vyplácených z důchodového systému je tvořena základní výměrou a procentní výměrou. Základní výměra je stanovena pevnou částkou, která je určena vládou České republiky a procentní výměra je dána procentní sazbou z výpočtového základu u starobního, plného invalidního a částečného invalidního důchodu nebo procentní výměrou u důchodu vdovského, vdoveckého a sirotčího.

Dávky důchodového pojištění

-------------------------------------Pasáž pro zájemce -------------------------------------Osobní vyměřovací základ (OVZ) získáme, když vynásobíme naše příjmy v daném roce od roku 1986 do posledního uzavřeného roku, který předchází roku, v němž je přiznán důchod (např. pokud žádá v roce 2009, tak naposled do roku 2008). Tyto hrubé výdělky vynásobené koeficienty nárůstu, které jsou stanovené vládou České republiky, sečteme a získáme úhrn všeobecného vyměřovacího základu. Úhrn všeobecného vyměřovacího základu (ÚVVZ) dosadíme do vzorce a vynásobíme stanovenou konstantou 30,4167, což je průměrný počet dní v měsíci a takto vynásobené číslo vydělíme počtem kalendářních dnů rozhodného období (PKDRO). Jde o počet dnů od roku 1986 do roku 2008 včetně přestupných dnů, od kterých se odečte počet vyloučených dnů (např. období nemoci, mateřská dovolená, období péče o osobu blízkou nebo období evidence na úřadu práce) za rozhodné období (PDVO) let 1986 až 2008. Vzorec:

Osobní vyměřovací základ OVZ ÚVVZ PKDRO PDVO

osobní vyměřovací základ úhrn všeobecného vyměřovacího základu počtem kalendářních dnů rozhodného období počet dnů vyloučených období

Do

Takto se vypočítal osobní vyměřovací základ, který se ještě dále redukuje. první redukční hranice, kterou je částka 10 500,00 Kč, se počítá v plném -142-

rozsahu, rozdíl nad první redukční hranicí, která je tvořena částkou v rozpětí 10 500,00 Kč až 27 000,00 Kč se bere pouze ve výši 30 % a rozdíl nad druhou redukční hranicí,kterou představuje částka nad 27 000,00 Kč ve výši 10 %. Tímto došlo k redukci osobního vyměřovacího základu. A součtem redukovaných částek je všeobecný procentní základ (VPZ). Z této částky získáváme procentní výměru důchodu, o které jsem se již zmiňovala, tím, že veškerou celkovou dobu pojištění, kterou pojištěnec za celý jeho ekonomicky aktivní život získal (včetně náhradní doby pojištění, které hodnotí zákon 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších novel v době přiznání důchodu), vynásobíme 1,5 % za každý rok a výsledné procento z všeobecného procentního základu odpovídá zmíněné procentní výměře důchodu. K této procentní výměře se připočte základní výměra 2 170,00 Kč. Výsledkem tohoto součtu je konečná výše důchodu.

Starobní důchod Účelem starobního důchodu je finanční zabezpečení občana při dovršení důchodového věku, kde se předpokládá, že dojde ke snížení schopnosti vykonávat výdělečnou činnost a tím k neschopnosti zajistit své potřeby. Starobní důchody stále více zatěžují státní rozpočet. V tabulce č. 2 jsou uvedeny údaje o vyplacených starobních důchodech vždy k 31. 12. daného roku v letech 2000 až 2008. Starobní důchod představuje základní dávku důchodového pojištění.

Starobní důchod

Tabulka č. 2: Vyplácené starobní důchody v ČR k 31. 12. daného roku

(Zdroj: Vyplácené důchody - Finance.cz, [online]. [cit. 2009-11-09]. Dostupné z: http://www.finance.cz/duchody-a-penze/vyvoj/vyplacene-duchody/. ISSN 1213-4325.) Počet důchodců Rok 2008 2007 2006 2005 2004

Muži 1 066 465 1 045 146 1 027 504 1 007 516 995 686

Ženy

Průměrná výše důchodu v Kč

Průměrný věk

Muži Ženy Celkem Muži Ženy Celkem 10 1 687 546 2 754 011 046 9 032 9 424 64 66 65 Celkem

1 674 015 2 719 161 9 145 8 194

8 560

64

66

65

1 656 280 2 683 784 8 563 7 667

8 010

64

65

65

1 637 584 2 645 100 8 102 7 244 1 629 999 2 625 685 7 613 6 816

7 571 7 118

64 63

65 65

65 64

2003 978 920 1 611 924 2 590 844 7 408 6 649 2002 971 439 1 606 359 2 577 798 7 159 6 428 2001 973 120 1 610 898 2 584 018 7 147 6 409

6 936 6 703 6 687

63 63 63

65 65 65

64 64 64

2000 964 450 1 603 415 2 567 865 6 593 5 913 - 143 -

6 169

63

65

64

Z tabulky je jasné, že počet důchodců se v jednotlivých letech zvyšuje a stejně tak se zvyšuje i průměrná výše důchodů. U mužů došlo za toto období k nárůstu o 102 015 osob a průměrná výše důchodů vzrostla za toto období o 3 453,00 Kč. U žen došlo k nárůstu o 84 131 osob a průměrná výše důchodů vzrostla o 3 119,00 Kč.

Nárok na starobní důchod Pro uznání nároku na starobní důchod musí pojištěnec splňovat : - dobu pojištění nejméně 25 let a věk potřebný pro důchod, nebo - dobu pojištění 15 let a dosažení věku alespoň 65 let. Důchodový věk pojištěnců, kteří dosáhnou důchodového věku v období do 31. 12. 1995 je uveden v tabulce č. 3, týká se tedy pojištěnců narozených před rokem 1936. Důchodový věk pojištěnců, kteří dosáhnou důchodového věku v období od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2012 je uveden v tabulce č. 4, vztahuje se na pojištěnce, kteří jsou narození v letech 1936 až 1968. U pojištěnců, kteří dosáhnou důchodového věku až po 31. 12. 2012 je věková hranice uvedena v tabulce č. 5. Jedná se o pojištěnce narozené po roce 1968.

Tabulka č. 3: Důchodový věk pojištěnců, kteří dosáhli věkové hranice do 31. 12. 1995 (Zdroj: PŘIB, J.: Kdy do důchodu a za kolik. 10. vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2009. 128 s., ISBN 978-80-247-2805-6, s. 112.) u mužů:

60 let 53 let, pokud vychovaly alespoň 5 dětí 54 let, pokud vychovaly 3 nebo 4 děti

u žen:

55 let, pokud vychovaly 2 děti 56 let, pokud vychovaly 1 dítě nebo 57 let

Nárok na starobní důchod

- 144 Tabulka č.4: Věkové hranice od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2012 důchodový věk činí (roky + měsíce) (Zdroj: PŘIB, J.: Kdy do důchodu a za kolik. 10. vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2009. 128 s., ISBN 978-80-247-2805-6, s. 112.) Ženy (podle počtu vychovaných dětí) Rok narození 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963

Muži bezdětná 60 + 2 57 60 + 4 57 60 + 6 57 60 + 8 57 + 4 60 + 10 57 + 8 61 58 61 + 2 58 + 4 61 + 4 58 + 8 61 + 6 59 61 + 8 59 + 4 61 + 10 59 + 8 62 60 62 + 2 60 + 4 62 + 4 60 + 8 62 + 6 61 62 + 8 61 + 4 62 + 10 61 + 8 63 62 63 + 2 62 + 4 63 + 4 62 + 8 63 + 6 63 63 + 8 63 + 4 63 + 10 63 + 8 64 64 64 + 2 64 + 2 64 + 4 64 + 4 64 + 6 64 + 6 64 + 8 64 + 8

1 dítě 56 56 56 56 56 + 4 56 + 8 57 57 + 4 57 + 8 58 58 + 4 58 + 8 59 59 + 4 59 + 8 60 60 + 4 60 + 8 61 61 + 4 61 + 8 62 62 + 4 62 + 8 63 63 + 4 63 + 8 64

2 děti 55 55 55 55 55 55 + 4 55 + 8 56 56 + 4 56 + 8 57 57 + 4 57 + 8 58 58 + 4 58 + 8 59 59 + 4 59 + 8 60 60 + 4 60 + 8 61 61 + 4 61 + 8 62 62 + 4 62 + 8

3 děti 54 54 54 54 54 54 54 + 4 54 + 8 55 55 + 4 55 + 8 56 56 + 4 56 + 8 57 57 + 4 57 + 8 58 58 + 4 58 + 8 59 59 + 4 59 + 8 60 60 + 4 60 + 8 61 61 + 4

4 děti 54 54 54 54 54 54 54 + 4 54 + 8 55 55 + 4 55 + 8 56 56 + 4 56 + 8 57 57 + 4 57 + 8 58 58 + 4 58 + 8 59 59 + 4 59 + 8 60 60 + 4 60 + 8 61 61 + 4

5 a více dětí 53 53 53 53 53 53 53 53 + 4 53 + 8 54 54 + 4 54 + 8 55 55 + 4 55 + 8 56 56 + 4 56 + 8 57 57 + 4 57 + 8 58 58 + 4 58 + 8 59 59 + 4 59 + 8 60

1964 1965 1966 1967 1968

64 + 10 65 65 65 65

64 + 10 65 65 65 65

64 + 4 64 + 8 65 65 65

63 63 + 4 63 + 8 64 64

61 + 8 62 62 + 4 62 + 8 63

61 + 8 62 62 62 62

60 + 4 60 + 8 61 61 + 4 61 + 8

- 145 Tabulka č. 5: Důchodový věk pojištěnců, kteří dosáhnou věkové hranice po 31. 12. 2012 (Zdroj:ČSSZ: Změny v důchodovém pojištění od 1. ledna 2010, příručka) u mužů:

65 let 62 let, pokud vychovaly alespoň 4 děti

u žen:

63 let, pokud vychovaly 3 děti 64 let, pokud vychovaly 2 děti nebo 65 let

Důchodový věk 65 let je v současné době poměrně běžným důchodovým věkem v řadě evropských států. Tento věk platí například v Belgii, Irsku, Finsku, Německu, Španělsku, Nizozemí, Portugalsku nebo Lucembursku.

Doba pojištění po novele zákona Potřebná doba pojištění se bude postupně zvyšovat ze současných 25 na 35 let, aby byl vliv na generaci pojištěnců připravujících se na důchod co nejšetrnější.

Doba pojištění

Tabulka č. 6: Nejmenší potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod po novele zákona (Zdroj: Nárok na získání starobního důchodu podle novely- Finance.cz,

[online].

[cit. 2009-11-09]. Dostupné z: http://www.finance.cz/duchody-a-penze/informace/starobni-duchod/narok-podle-novely/. ISSN 1213-4325.) Počet let důchodového pojištění

Dosažení důchodového věku v roce

25

před rokem 2010

26

2010

27

2011

28

2012

29

2013

30

2014

31

2015

32

2016

33

2017

34

2018

35

po roce 2018 - 146 -

Nejmenší potřebná doba pojištění v novém systému je uvedena v tabulce č.6. Zvýšení na 35 let bude platit pro pojištěnce, kteří dosáhnou důchodového věku po roce 2018. Aby občan zjistil, kolik činí potřebná doba pojištění, je rozhodující rok dosažení důchodového věku i v případě, že byl důchodový věk dosažen, ale nebyla získána potřebná doba pojištění, kterou občan získá až v některém z následujících roků -------------------------------------Pasáž pro zájemce -------------------------------------Pro lepší názornost uvedu příklad práce s potřebnou dobou pojištění po novele zákona.

Příklad: Pan Jan dosáhl důchodového věku v roce 2013, nárok na starobní důchod mu však nevznikl, neboť získal pouze 27 let pojištění. Po získání chybějících 2 roků doby pojištění mu nárok na starobní důchod vznikne, a to i přesto, že občané, dosahující důchodového věku ve stejném roce (např. v roce 2015) mají již stanovenou potřebnou dobu pojištění delší (např. 21 let).

Stanovení výše starobního důchodu Výše starobního důchodu je složena ze základní výměry starobního důchodu, která je jednotná a činní 2 170,00 Kč měsíčně a z výše procentní výměry. Další složkou je výše procentní výměry starobního důchodu, která je individuální a je stanovena procentní sazbou z výpočtového základu podle získané doby pojištění do vzniku nároku a po vzniku nároku na důchod, tato výše činní nejméně 770,00 Kč měsíčně. Za každý celý rok pojištění do okamžiku vzniku nároku na důchod náleží 1,5 % výpočtového základu. Do doby pojištění se v tomto případě započítávají náhradní doby pojištění v rozsahu 80 %. Příkladem takové náhradní doby je například doba nezaměstnanosti, doba pobírání plného invalidního důchodu a doba výkonu civilní služby. Mezi náhradní doby, které jsou započítávány v plném rozsahu, patří například výkon vojenské služby v ozbrojených České republiky nebo mateřská dovolená.

Stanovení výše starobního důchodu

V případě, že pojištěnci vznikl nárok na přiznání starobního důchodu, ale nepožádá o něj nebo požádá o jeho přiznání, ale nenechá si ho vyplácet a bude pracovat dál, navyšuje se mu důchod za každých 90 kalendářních dnů o 1,5 %. To v praxi představuje mnohem rychlejší zvyšování důchodu pojištěnce než před touto dobou.

-147-

Stanovení výše starobního důchodu po novele K 1. 1. 2010 zůstala výše základní výměry stejná, což znamená, že činí 2 170,00 Kč měsíčně. Stejné zůstane i stanovení výše procentní výměry. Ta se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu. Procentní sazba se skládá ze sazby za dobu pojištění získanou do vzniku nároku na důchod, která činí 1,5 % výpočtového základu za každý rok pojištění. V současném systému jsou tři možnosti, jak je možné postupovat při vzniku nároku na důchod. První možností je začít pobírat starobní důchod a tím ukončit výdělečnou činnost. Druhá možnost je pobírat starobní důchod a při splnění stanovených podmínek zůstat výdělečně činný. Poslední možností je zůstat výdělečně činný bez pobírání starobního důchodu a tím si zvyšovat procentní výměru pro výpočet starobního důchodu. Změnou je, vznik možnosti souběhu výdělečné činnosti a dvouvariantního pobírání důchodu, tzn. pobírání poloviny důchodu nebo celého a vzniknou i dvě možnosti přepočtu důchodu.  Pokud bude občan při výdělečné činnosti pobírat polovinu starobního důchodu, důchod se přepočítá tím způsobem, že za každých 180 kalendářních dnů této výdělečné činnosti vzroste procentní výměra o 1,5 procenta výpočtového základu.  Pokud bude občan při výdělečné činnosti pobírat celý starobní důchod, důchod se přepočítá tím způsobem, že za každých 360 kalendářních dnů této výdělečné činnosti vzroste procentní výměra o 0,4 % výpočtového základu. Stejné zůstává i to, že výše procentní výměry starobního důchodu činí nejméně 770,00 Kč měsíčně.

Nárok na předčasný starobní důchod Nárok na předčasný starobní důchod mají osoby, které získaly do 31. 12. 2006 dobu pojištění minimálně 25 let a ke dni, od kterého má být starobní důchod přiznán, pobírají částečný invalidní důchod, v takovém případě lze přiznat starobní důchod až 2 roky před dosažením řádného důchodového věku. Další skupinou osob, které mají nárok na předčasný starobní důchod, jsou pojištěnci, kteří do 31. 12. 2006 získali dobu pojištění minimálně 25 let a alespoň 5 let pobírali nepřetržitě plný invalidní důchod a nárok na tuto dávku jim zanikl,

Nárok na předčasný starobní důchod

v tomto případě lze přiznat starobní důchod, pokud ode dne odnětí dávky plného invalidního důchodu do dosažení důchodového věku chybí maximálně 5 let. U těchto dvou typů předčasného důchodu se jedná o dočasně snížený předčasný starobní důchod. Výhodou tohoto typu je, že nezaniká nárok na obecný starobní důchod, při dosažení důchodového věku si může pojištěnec o tuto dávku požádat. Nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku má pojištěnec, pokud splnil dobu pojištění minimálně 25 let a do dosažení -148důchodového věku mu ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, chybí maximálně 3 roky. Tento typ předčasného starobního důchodu představuje trvale snížený předčasný starobní důchod. Nevýhodou tohoto typu je, že po jeho přiznání už nelze zažádat o přiznání obecného starobního důchodu při dosažení důchodového věku.

Nárok na předčasný starobní důchod po novele Přiznání předčasného starobního důchodu až tři roky před dovršením důchodového věku bude možné i po 31. 12. 2009. Pojištěnci, jejichž důchodový věk činní 63 nebo více let, budou moci odejít do důchodu dokonce v 60 letech. U pojištěnců, kteří mají důchodový věk stanovený na 65 let, bude tedy doba předčasného důchodu dokonce 5 let.

Stanovení výše předčasného starobního důchodu Výše základní výměry je stanovena pevnou částkou stejně jako u obecného starobního důchodu, která činí 2 170,00 Kč. Výše procentní výměry je stanovována stejným způsobem jako výše procentní výměry starobního důchodu přiznaného po dosažení důchodového věku a za každých 90 kalendářních dnů (i započatých) z období ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku je procentní výměra snižována o 0,9 % výpočtového základu. Výše procentní výměry po snížení nesmí být však nižší než 770,00 Kč měsíčně.

Stanovení výše předčasného starobního důchodu po novele Výše základní výměry zůstane k 1. 1. 2010 opět stejná, což je 2170,00 Kč měsíčně. Změna nastane ve stanovení výše procentní výměry předčasného starobního důchodu, která je stanovována stejně, jako u obecného starobního důchodu. Tato výše se snižuje za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku o  0,9 % výpočtového základu za období prvních 720 kalendářních dnů,

Stanovení výše předčasného starobního důchodu

 1,5 % výpočtového základu za období od 721. kalendářního dne. Stejné zůstane, že výše procentní výměry po tomto snížení však nesmí být nižší než 770 Kč měsíčně. Pro lepší názornost zde předvedu výpočet trvale kráceného předčasného starobního důchodu v roce 2009 a v roce 2010.

-149Příklad, rok 2009: Pan Bedřich byl nepřetržitě zaměstnán od 1. 1. 1968 do 31. 12. 2008 a získal tak 41 let pojištění. Jeho výpočtový základ je 15 000,00 Kč (postup výpočtu výpočtového základu je uveden ve výše řešeném příkladu ). Zvažuje, že odejde do důchodu o 3 roky dříve, než dosáhne důchodového věku. Jaká bude výše jeho důchodu? Řešení: Odchod do předčasného starobního důchodu 3 roky před dosažením důchodového věku, např. k 1. 1. 2009, u tohoto muže představuje 13 (1 095 / 90) období (každých 90 kalendářních dnů, i započatých, z období ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku). 13 období znamená snížení procentní výměry důchodu o 11,7 % (13 x 0,9) výpočtového základu. Procentní výměra činí 1,5 % výpočtového základu za každý rok pojištění, tj. 9 225,00 Kč (41 let x 15 000,00 Kč x 0,015), snížení bude o 1 755,00 Kč (15 000,00 Kč x 11,7 %), důchod tedy bude 7 470,00 Kč (9 225,00 Kč – 1 755,00 Kč). Včetně základní výměry 2 170,00 Kč činí předčasný starobní důchod 9 640,00 Kč (7 470,00 Kč + 2 170,00 Kč) měsíčně. Nyní změním příklad tak, aby bylo možné předvést výpočet pro rok 2010.

Příklad, rok 2010: Panu Bedřichovi chybí k 22. 12. 2009 do důchodového věku tři roky, tj. 1 095 + 1 dnů, protože rok 2012 je přestupný. Získal 41 let pojištění a jeho výpočtový základ je 15 000,00 Kč. Řešení: Pokud by datum přiznání bylo například o 18 dnů později, postupovalo by se už podle nového systému (platnost od 1. 1. 2010). V tomto případě by chybělo 1078 dnů do důchodového věku. Snížení by tedy podle nové úpravy činilo za prvních 720 dnů 8 x 0,9 % = 7,2 % a za dalších 358 dnů 4 x 1,5 %, tedy 6 %, čili celkem 13,2 % výpočtového základu. Procentní výměra je 1,5 % výpočtového základu za každý rok pojištění, tj. 9 225,00 Kč (41 let x 15 000,00 Kč x 0,015), snížení bude o 1 980,00 Kč (15 000,00 Kč x 13,2 %), důchod tedy činí 7 245,00 Kč (9 225,00 Kč – 1 980,00 Kč). Včetně základní výměry 2 170,00 Kč činí předčasný starobní důchod 9 415,00 Kč (7 245,00 Kč + 2 170,00 Kč) měsíčně.

Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti Důchodce, který pobírá starobní důchod po dosažení důchodového věku, může ještě k tomuto důchodu vykonávat výdělečnou činnost. Nárok na přepočet důchodu v případě přesluhování je možný jen v případě, že v daných letech nebyl pobírán starobní důchod. V případě, kdy je vyplácen starobní důchod před dosažením důchodového věku, může vykonávat výdělečnou činnost, která však nezakládá účast na sociálním - 150 –

pojištění. Například tedy dohoda o provedení práce. Nesmí být pobírána podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci. Důvodů, proč někteří důchodci i po dosažení nároku na důchod pokračují ve výkonu výdělečné činnosti, je několik. Tím nejvýznamnějším je udržení životní úrovně, na kterou byli při vykonávání výdělečné činnosti zvyklí. Pro zajímavost uvádím tabulku č. 7, která znázorňuje srovnání průměrného starobního důchodu k průměrné nominální mzdě. Jde o srovnání období od roku 1994 do roku 2008. Z tabulky je zřejmé, že procentní vyjádření vykazuje poměr důchodu k čisté a hrubé mzdě zhruba kolem 50 %. Například nejnižší poměr důchodu k hrubé mzdě byl v roce 2008, kdy tento poměr představoval pouze 39,7 %. Naopak například nejvyšší poměr důchodu k čisté mzdě byl v roce 1998, kdy tento poměr představoval 58,2 %.

Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti

-151Tabulka č. 7: Relace průměrného starobního důchodu k průměrné nominální mzdě (Zdroj: Vývoj starobního důchodu - Finance.cz, [online]. Aktualizováno

2009 [cit. 2009-11-09]. Dostupné z: http://www.finance.cz/duchody-a-penze/vyvoj/starobni-duchod/.

Průměrná hrubá měsíční mzda Průměrná měsíční výše důchodu Průměrná čistá měsíční mzda Důchod / hrubá mzda Důchod / čistá mzda Průměrná hrubá měsíční mzda Průměrná měsíční výše důchodu Průměrná čistá měsíční

1994

1995

1996

1997

1998

1999

Kč 7004

8307

9825 10802 11801 12797 13614 14793

Kč 3059

3578

4213

4840

5367

Kč 5484

6446

7654

8436

9228 10033 10660 11583

%

43,7

43,1

42,9

44,8

45,5

44,7

43,8

42,9

%

55,8 2002

55,5 2003

55 2004

57,4 2005

58,2 2006

57,1 2007

55,9 2008

54,8

5724

2000

5962

Kč 15866 16917 18041 18992 20219 21694 23542

Kč 6830

7071

7256

7728 8 173 8 736 9 347

Kč 12432 13212 14036 14377 15620 17115 17192

2001

6352

20. srpna

mzda Důchod / hrubá mzda % Důchod / čistá mzda %

43

41,8

40,2

40,7

40,4

40,3

39,7

54,9

53,5

51,7

53,8

52,3

51

52,2

- 151 -

Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti po novele Při výdělečné činnosti po vzniku nároku na starobní důchod po 31. 12. 2009 bude možné pojištěnci vyplácet kromě celého starobního důchodu i polovinu. Polovina starobního důchodu se bude vyplácet na základě žádosti pojištěnce a jedná se o polovinu základní výměry a polovinu procentní výměry. Další změnou bude zánik podmínky stanovené pro nárok na výplatu starobního důchodu vedle příjmu z výdělečné činnosti, která musí být sjednána jako pracovněprávní vztah nejdéle na dobu jednoho roku. Po 31. 12. 2009 vznikne také možnost přepočítat starobní důchod i v případě, že byl v průběhu výdělečné činnosti pobírán starobní důchod.

Souběh starobního důchodu s jinou dávkou V případě, že dojde ke splnění podmínek nároku na výplatu starobního, Plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu současně, je vyplácena pouze jedna z těchto dávek, a to ta vyšší. Pokud budou ve stejné výši, pak si pojištěnec může zvolit, kterou dávku chce pobírat. V případě, že vznikne nárok na starobní, plný nebo částečně invalidní důchod a současně na vdovský nebo vdovecký a sirotčí důchod, je vyplacen nejvyšší důchod v plném rozsahu a z dalších dávek je vyplacena polovina procentní výměry. Sirotek, kterému vznikne nárok na sirotčí důchod z obou stran, má vyplácen v plném rozsahu vyšší důchod a nižší sirotčí důchod je vyplácen ve výši procentní výměry. Pokud jsou oba důchody stejně vysoké, je jeden důchod vyplácen v plném rozsahu a druhý je vyplácen ve výši procentní výměry.

Souběh starobního důchodu s jinou dávkou

Plný invalidní důchod Plný invalidní důchod je dávka z důchodového pojištění, kterou lze pojištěnci přiznat při prokázání jeho plné invalidity na základě lékařského posudku potvrzujícího dlouhodobě špatný zdravotní stav pojištěnce, který potrvá déle než jeden rok. Dlouhodobě špatný zdravotní stav pojištěnce je příčinou ztíženého postavení nebo i nemožnosti uplatnit se na trhu práce.

Plný invalidní důchod

Nárok na plný invalidní důchod Nárok na invalidní důchod vznikne pojištěnci v případě, že se stal plně invalidní a získal potřebnou dobu pojištění nebo se stal plně invalidní následkem pracovního úrazu. Přehled potřebné doby pojištění je uveden v tabulce č. 8. Nárok na tuto dávku má tedy osoba, které z důvodu dlouhodobě špatného zdravotního stavu poklesla schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou činnost na 66 %. Nebo osoba, u které je soustavná výdělečná činnost možná jen za zcela mimořádných podmínek. - 152 -

Tabulka č. 8: Potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod (vlastní úprava) (Zdroj: Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění)

do 20 let

Potřebná doba pojištění méně než 1 rok

20 - 22 let

1 rok

22 - 24 let

2 roky

24 - 26 let

3 roky

26 - 28 let

4 roky

nad 28 let

5 let

Věk

Doba pojištění potřebná pro nárok na plný invalidní důchod je zjišťována z období před vznikem plné invalidity. U pojištěnce, který je ve věku nad 28 let, se bere doba z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity. Podmínka potřebné doby pojištění je také splněna v případě, že byla tato doba získána v období deseti let po vzniku plné invalidity. Dobou pojištění je i doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky.

Stanovení výše plného invalidního důchodu Výše základní výměry činí 2 170,00 Kč měsíčně. Výše procentní výměry za každý celý rok pojištění činí 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Příklad: Panu Petrovi byl přiznán plný invalidní důchod 20. 1. 2009. Jeho celková doba pojištění činí 44 roků a 156 dnů. Výpočtový základ činí 8 500,00 Kč. Řešení:

Nárok na plný invalidní důchod

Procentní výměra bude vypočtena z doby pojištění, která zahrnuje pouze celé roky: 44 let x 1,5% = 66 % z částky 8 500,00 Kč = 5 610,00 Kč Výše základní výměry = 2 170,00 Kč + 5 610,00 Kč = 7 780,00 Kč Plný invalidní důchod pana Petra činí 7 780,00 Kč měsíčně.

Přeměna invalidního důchodu na starobní podle novely Změnou k 1. 1. 2010 je také možnost přeměnit invalidní důchod na starobní důchod takto: pokud poživatel plného nebo částečného invalidního důchodu - 153 dosáhne před 1. 1. 2010 věku 65 let, zanikne mu na tento invalidní důchod nárok a to dnem 1. 1. 2010 a v tentýž den mu vznikne nárok na starobní důchod, a to ve výši, v jaké mu náležel dosavadní důchod. Pojištěnci ale nezanikne možnost požádat o důchod standardním způsobem.

Nárok na částečný invalidní důchod Nárok na částečný invalidní důchod má pojištěnec, který získal potřebnou dobu pojištění nebo se stal částečně invalidní následkem pracovního úrazu. Na částečný invalidní důchod vzniká nárok v případě poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a to nejméně o 33 %. Podmínka je splněna i v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. Doba pojištění potřebná pro nárok na částečný invalidní důchod je posuzována stejně jako u plného invalidního důchodu. Pokud byl bezprostředně před vznikem částečné invalidity pobírán plný invalidní důchod, je doba pojištění považována za splněnou.

Stanovení výše částečného invalidního důchodu Výše základní výměry činí 2 170,00 Kč měsíčně. Výše procentní výměry se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu. Procentní sazba se stanoví za každý celý rok pojištění ve výši 0,75 % výpočtového základu měsíčně. Procentní výměra činí nejméně 385,00 Kč. Příklad: Pan Milan byl od 5. 3. 2009 uznán částečně invalidní. Ke dni vzniku získal 40 roků pojištění a jeho výpočtový základ činil 8 700,00 Kč. Řešení: Výše procentní výměry bude činit 30 % (40 let x 0,75 %) z částky 8 700,00 Kč tj. 2 610,00 Kč + základní výměra je 2 170,00 Kč = 4 780,00 Kč Částečný invalidní důchod pana Milana činí 4 780,00 Kč měsíčně.

Nárok na částečný invalidní důchod

Invalidní důchody po novele Plný a zároveň i částečný invalidní důchod je k 1. 1. 2010 nahrazen jedinou invaliditou rozdělenou do tří stupňů podle procentního poklesu pracovní schopnosti. Došlo k návaznosti systému důchodového pojištění na systém nemocenského pojištění. Dočasná pracovní neschopnost ve velké řadě případů přechází v dlouhodobou pracovní neschopnost do rámce invalidity. 1. stupeň - pokles nejméně o 35 % a nejvýše o 49 %, 2. stupeň - pokles nejméně o 50 % a nejvýše o 69 %, 3. stupeň - pokles nejméně o 70 %. - 154 -

Vdovský a vdovecký důchod Účelem vdovského a vdoveckého důchodu je zejména částečná náhrada příjmu partnera bezprostředně po jeho úmrtí.

Nárok na vdovský a vdovecký důchod Vdova nebo vdovec má nárok na vdovský nebo vdovecký důchod po smrti jednoho z manželů, který:  byl poživatelem starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, nebo  splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu. Tento důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti jednoho z manželů. Po uplynutí tohoto roku má v případě splnění podmínek stanovených zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění nadále možnost pobírat přiznanou dávku (především v případě, pokud například pečuje o nezaopatřené nebo studující dítě, pobírá plný invalidní důchod, nebo do 5 let od zastavení ročního pobírání důchodu splnil podmínku pro obnovení stanovenou věkem, která je u žen 55 let u mužů 58 let do 31. 12. 2009). Nárok na vdovský důchod zanikne uzavřením nového manželství. V případě zániku nároku na dávku z tohoto důvodu, náleží vdově nebo vdovci částka ve výši 12 měsíčních splátek vdovského nebo vdoveckého důchodu, na který měl pozůstalý nárok ke dni zániku nároku na tento důchod.

Stanovení výše vdovského a vdoveckého důchodu Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 2 170,00 Kč měsíčně. Výše procentní výměry vdovského a vdoveckého důchodu je 50 % procentní výměry starobního nebo plného invalidního důchodu, na který měl jeden ze zemřelých manželů nárok v době smrti, nebo 50 % procentní výměry částečného invalidního důchodu v případě že jeden z manželů ke dni smrti nesplňoval pod

Vdovský a vdovecký důchod

podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní nebo starobní důchod.

Vdovský a vdovecký důchod po novele Úprava k 1. 1. 2010 reaguje na změny týkající se invalidního důchodu. Místo plného invalidního důchodu a částečného invalidního důchodu náleží jen jeden druh důchodu, a to invalidní důchod, který bude rozdělen do tří stupňů. Další změnou je, že pokud dojde po zániku nároku na vdovský nebo vdovecký důchod k jeho obnově, pak výše procentní výměry nové dávky nesmí být nižší, než byla výše původní procentní výměry dávky. Tento fakt představuje - 155 zvýhodnění oproti dosavadnímu stavu, neboť nárok není nově přepočítán, čímž nedochází ke ztrátě všech valorizačních navýšení. Další změnou je sjednocení a navýšení věkové hranice nároku na obnovení této dávky. Toto zvýšení hranice odpovídá roku o 4 roky nižšímu než je věk data nároku na řádný starobní důchod muže. To platí pro muže i ženy stejného data narození, aniž by se přihlíželo u žen k počtu vychovaných dětí.

Stanovení výše vdovského a vdoveckého důchodu po novele Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí k 1. 1. 2010 2 170,00 Kč měsíčně. Výše procentní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 50 % procentní výměry starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, na který měl nárok jeden ze zemřelých manželů v době smrti.

Sirotčí důchod Poslední dávkou důchodového pojištění je sirotčí důchod, na který má nárok nezaopatřené dítě v případě smrti rodičů.

Nárok na sirotčí důchod Na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě, pokud zemře:  rodič (osvojitel) dítěte, nebo  osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů, a dítě na ni bylo v době její smrti převážně odkázáno výživou, kterou nemohli ze závažných důvodů zajistit jeho rodiče. Zesnulý musí být poživatelem starobního, plného invalidního nebo částečně invalidního důchodu, nebo musí splňovat ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod, starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu. Nárok na sirotčí důchod zanikne osvojením. Pokud oboustranně osiřelé dítě osvojí jen jedna osoba, zanikne nárok na ten sirotčí důchod, který náležel po osobě, kterou osvojitel nahradil. V případě, že dojde ke zrušení osvojení, vznikne

Sirotčí důchod

opět nárok na sirotčí důchod, a to ve výši, v jaké by náležel, kdyby byl vyplácen ke dni zrušení osvojení.

Stanovení výše sirotčího důchodu Výše základní výměry sirotčího důchodu činí jako u ostatních dávek důchodového pojištění 2 170,00 Kč měsíčně. Výše procentní výměry sirotčího důchodu je 40 % procentní výměry starobního nebo plného invalidního důchodu, na který měl zesnulý nárok v době úmrtí, nebo 40 % procentní výměry částečného invalidního důchodu, v případě,

- 156 že zesnulý nesplňoval podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní nebo starobní důchod. Souhrnný přehled všech příjemců vyplácených dávek vyjadřuje tabulka č. 9. Tabulka č.9 : Příjemci dávek důchodového pojištění v ČR k 31. 12. 2008 (Zdroj: Česká republika od roku 1989 v číslech, [online]. Aktualizováno 20. října 2009 [cit. 2009-11-09]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i

Měsíční výše důchodu (Kč) 1 - 2 999 3 000 - 3 999 4 000 - 4 599 4 600 - 4 999 5 000 - 5 599 5 600 - 5 999 6 000 - 6 599 6 600 - 6 999 7 000 - 7 599 7 600 - 7 999 8 000 - 8 599 8 600 - 8 999 9 000 - 9 999 10 000 - 10 999 11 000 a více Měsíční výše důchodu (Kč) 1 - 2 999 3 000 - 3 999 4 000 - 4 599 4 600 - 4 999 5 000 - 5 599 5 600 - 5 999 6 000 - 6 599 6 600 - 6 999 7 000 - 7 599 7 600 - 7 999 8 000 - 8 599 8 600 - 8 999 9 000 - 9 999 10 000 - 10 999 11 000 a více

Muži Typ důchodu starobní plný

starobní poměrný

invalidní plný

invalidní částečný

1 166 1 433 920 715 1 356 1 173 2 479 2 560 5 706 7 752 17 561 27 453 150 934 179 775 255 968

102 738 190 112 140 68 54 28 22 5 9 5 4 5 9

starobní plný

starobní poměrný

invalidní plný

invalidní částečný

2 615 5 169 3 586 3 209 7 319 7 523 19 030 25 586 68 907 77 067 169 915 106 107 175 383 91 603 64 565

290 2 211 169 324 964 186 223 397 229 54 29 13 13 4 5

863 1 008 554 527 1 024 980 2 197 5 284 16 601 15 103 35 403 15 965 29 559 15 972 5 771

1 516 3 102 3 250 11 016 27 594 22 349 19 652 4 220 1 427 88 31 20 30 23 16

239 706 518 1 586 375 1 608 387 6 501 626 14 645 368 16 927 657 33 599 2 007 19 668 9 300 12 837 8 228 1 189 22 020 2 694 10 832 83 35 928 190 39 435 53 50 170 57 Ženy Typ důchodu

vdovecký kombinosólo vaný 104 2 423 16 384 15 1 420 16 1 878 42 1 367 58 1 354 92 366 104 175 247 15 297 18 529 1 411 1 3 352 0 20 183 0 60 467

vdovský kombinosólo vaný 137 16 466 58 642 78 1 126 71 3 723 219 4 268 291 10 832 2 780 11 313 1 803 6 776 4 157 1 713 4 831 1 355 14 571 912 18 814 659 113 183 49 220 194 30 162 138

- 157 -

11. 4. Národní program přípravy na stárnutí obyvatelstva Kromě důchodové reformy je další používanou formou řešení neudržitelnosti současného důchodového systému Národní program přípravy na stárnutí obyvatelstva. Vzhledem k již zmiňovanému problému stárnutí populace je jedním z řešení pro vyrovnání se s touto situací změna postoje společnosti ke starší generaci a současně změna postoje seniorů samotných. Přibývající počet starších občanů totiž představuje v důsledku zvyšujícího se vzdělání a zlepšujícího

Národní program přípravy na stárnutí obyvatelstva

se zdravotního stavu populace velký potenciál pro sociální a ekonomický rozvoj společnosti. Je v zájmu společnosti, aby seniorská populace měla dostatek příležitostí pro aktivní a plnohodnotný život, a aby žila ve společnosti, která je vstřícná k jejich potřebám a preferencím. Činnosti a úkoly, které by k tomuto měly přispět, jsou zpracovány v Národním programu přípravy na stárnutí pro období 2003 až 2007 a pro období 2008 až 2012. Program vychází z respektování lidských práv a z přesně definovaných etických hodnot. Představuje program pro celou společnost, nejde o program pouze pro seniory, ale o program pro všechny generace. Stárnutí a příprava na stáří je pojímána jako celoživotní proces, ve kterém má každý jednotlivec nenahraditelnou roli a individuální odpovědnost. Jeho přijetí prohloubilo diskuse o sociálních a ekonomických důsledcích demografického vývoje a o příležitostech a životních podmínkách starších osob. Programem stanovené cíle jsou promítnuty do činností jednotlivých ministerstev. Tyto činnosti spočívají v legislativních opatřeních, v podpoře projektů realizovaných prostřednictvím dotačních a dalších programů a v mnoha dalších činnostech. Velice důležité je, aby mladá generace přijala pozitivní přístup ke starším lidem a stáří vůbec. Přínos starší generace v oblasti kulturní, duchovní, sociální a ekonomické je pro společnost cenný. Součástí programu musí být příprava mladé generace na pozdější životní etapy a podpora mladé generace v pozitivním a aktivním přístupu ke stáří. Péče a ohled na starší členy společnosti jsou jedny ze stálých hodnot v lidské kultuře kdekoliv na světě. Je důležité, aby byl mladou generací přijat princip nediskriminace a solidarity. A aby byl přijat fakt, že starší občané přinášejí do života společnosti nezastupitelné kvality, že nejsou ohrožením národního životního standardu, ale naopak, že se mohou významně podílet na jeho tvorbě. Nejpočetnější a ekonomicky aktivní část společnosti je tvořena střední generací, která odpovídá za přípravu na stárnutí, vytváření opatření ve prospěch seniorů a zároveň je zodpovědná i za vlastní přípravu na stárnutí a stáří. Jedním z hlavních bodů je zajištění rovných práv a příležitostí pro individuální rozvoj všech věkových kategorií, posílení postavení starších občanů a významu procesu stárnutí. Vytvořením potřebných iniciativ a prosazováním celospolečenských opatření pro realizaci přípravy na stárnutí dojde k rozvoji společnosti pro všechny generace. Součástí procesu je rovněž oblast výzkumu v oblasti stárnutí, monitorování kvality života, názorů a potřeb stárnoucí populace a seniorů, stavu dodržování lidských práv a také rodiny. - 158 Také přístup samotných seniorů je důležitý pro přijetí starší generace jako plnoprávné části společnosti. Svými postoji a činnostmi by také oni měli přispívat ke změně vnímání stárnutí a stáří. Proto je potřebné seniorům poskytnout vhodné podmínky a prostor pro aktivní spolupráci na rozvoji společnosti. Stejně tak oni se musí naučit využívat všechny možnosti, které jsou jim společností nabízeny za účelem zlepšení jejich postavení a plného a rovnoprávného zapojení. To by mělo přispět k vytvoření osobní pohody. Účast seniorů na kulturních, ekonomických a sociálních či dobrovolných aktivitách by měla zase přispět k pozitivním postojům společnosti vůči stáří.

Podklady pro Národní programy na přípravu stárnutí v České republice Zlepšení životních a pracovních podmínek, sociální rozvoj, pokroky v medicíně a prosazování sociálních práv vedou k tomu, že se dnes snižuje počet lidí, kteří zemřou předčasně v dětství nebo v průběhu ekonomicky aktivního života. Současně je problémem méně dětí, než bývalo v minulosti. Stárnutí populace je nejcharakterističtějším rysem demografického vývoje České Republiky i dalších rozvinutých zemí Evropy. I v dalších letech bude tento vývoj pokračovat. Důvodem je zestárnutí populačně silných poválečných ročníků a následně především prodlužující se pravděpodobná doba dožití. Podle předpokladů demografického vývoje zpracovaných Českým statistickým úřadem by měli lidé starší 65 let v roce 2030 tvořit 22,8 % populace, v roce 2050 pak 31,3 %, což představuje přibližně 3 miliony osob. V roce 2007 tvořily osoby starší 65 let 14,6% obyvatel České republiky. Podle demografické prognózy zpracované Českým statistickým úřadem bude v roce 2050 žít v České republice přibližně půl milionu občanů ve věku 85 a více let (ve srovnání s 124 937 v roce 2007). Naděje dožití při narození bude v roce 2050 činit 78,9 let pro muže a 84,5 pro ženy (oproti 73,7 let pro muže a 79,9 let pro ženy v roce 2007). Úhrnná plodnost po značném poklesu v devadesátých letech 20. stol. pomalu stoupá. Demografické prognózy předpovídají další růst plodnosti, která v České republice v současnosti patří k nejnižším na světě. Přibývající počet starších lidí představuje v důsledku zvyšujícího se vzdělání a zlepšujícího se zdraví populace potenciál pro sociální a ekonomický rozvoj. Politika přípravy na stárnutí by měla reagovat na dvě základní výzvy: integrovat starší osoby do ekonomického a sociálního rozvoje a vytvořit věkově inkluzívní společnost. Důležité je přizpůsobit politiku zaměstnanosti, důchodovou politiku a další politiky a služby probíhajícím sociálním a demografickým změnám. Dne 9. 1. 2008 přijala vláda Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012. Jedná se o strategický dokument, který stanovuje cíle a opatření, která je nutné přijmout v oblastech demografického stárnutí a sociálních změn. Cílem je zajištění odpovídajících reakcí dílčích politik na tyto změny a na problémy a potřeby starších občanů. Podle tohoto programu je pro zvýšení kvality života ve stáří nutné zaměřit se na témata jako je aktivní stárnutí, prostředí a komunita vstřícná ke stáří, zlepšení zdraví a zdravotní péče ve stáří, podpora rodiny a pečovatelů, podpora participace na životě společnosti a ochrana lidských práv. Tento program navazuje na Národní program přípravy na stárnutí na období - 159 let 2003 až 2007, na dokumenty a doporučení Organizace Spojených Národů a ostatních mezinárodních organizací. Především jde o Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí (Madrid 2002). Prioritami z pohledu Ministerstva práce a sociálních věcí jsou podpora podnikání všech osob, podpora rodiny, podpora tvorby strategií zaměstnavatelů vůči starším zaměstnancům a zvýšení jejich zaměstnanosti, zlepšování zdraví seniorů, ochrana seniorů v rizikových situacích, zvyšování povědomí lidí o stárnutí a stáří, což představuje vytvoření vhodných informačních a komunikačních nástrojů k tomuto

Podklady pro Národní programy na přípravu stárnutí v ČR

účelu a rozvoj spolupráce mezi státní správou, regionální a místní samosprávou, neziskovými organizacemi a sociálními partnery. Důležité je zabránění diskriminaci na základě věku a poukázání na přínos a roli starších občanů v ekonomice, celé společnosti a rodině a zapracovat na jejich rozvoji a podpoře. V roce 2012 bude výše uvedený dokument vyhodnocen a revidován. Stanovené základní prioritní směry by však měly mít dlouhodobější platnost.

Národní program přípravy stárnutí pro období 2003 až 2007 v ČR Národní program přípravy na stárnutí pro období 2003 až 2007 obsahoval tyto body:  Etické principy Cílem bylo například vytvoření podmínek pro rovnoprávný a aktivní život seniorů, zamezení diskriminace seniorů a uznání jejich přínosu rodině a společnosti.  Přirozené sociální prostředí Cílem byl mimo jiné rozvoj společenského postavení seniorů.  Pracovní aktivity Cílem byla řada pracovních aktivit, když uvedu veřejnou podporu zůstat v zaměstnání a vytvoření podmínek pro růst zaměstnanosti starší generace.  Hmotné zabezpečení Cílem bylo například podporování uvědomění vlastní odpovědnosti za přípravu na stáří a posílení významu penzijního pojištění.  Zdravý životní styl, kvalita života Cílem byla dlouhodobá podpora a rozvoj opatření a programů, které by na základě podpory zdravého životního stylu vedly ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a tím došlo ke snižování počtu závislých seniorů.  Zdravotní péče Cílem bylo zvyšování účinnosti a účelnosti zdravotní péče. Úsilí o zlepšení zdravotního stavu stárnoucí populace se zaměřením na prodloužení střední délky života.  Komplexní sociální služby Cílem bylo například zajištění pomoci rodinám, pečujícím o nesoběstačné seniory.  Společenské aktivity Cílem bylo především umožnit seniorům ovlivňovat politický a společenský vývoj, formulovat své potřeby a požadavky s podílením se na jejich realizaci.  Vzdělávání Cílem byla třeba i taková aktivita, jakou je poskytnutí možnosti vzdělávat se po celou dobu života člověka. - 160  Bydlení Cílem byla řada aktivit pro poskytnutí podpory seniorům při přizpůsobení bydlení jejich potřebám a zlepšovat podmínky jejich bydlení. Splnění těchto cílů bylo převážně úspěšné a pro většinu bodů bylo nalezeno řešení, jak daného cíle dosáhnout.

Obsah Národního programu přípravy na stárnutí pro období 2003-2007 v ČR

Opatření, provedená v jednotlivých politikách, která jsou významná z hlediska stárnutí populace, jakými jsou důchodová politika, zdravotní politika, bytová politika, problematika sociální ochrany, vzdělávací politika, politika zaměstnanosti, rodinná politika a další se vzájemně ovlivňují. Pro efektivní plnění cílů Programu a politiky státu vůči seniorům je důležitá spolupráce jednotlivých oborů působnosti, spolupráce s odbornou veřejností, zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů, soukromého sektoru, zástupci nestátních neziskových organizací i dalších subjektů. Přes všechny tyto činnosti a opatření ministerstev je evidentní, že některým celospolečenským otázkám a prioritám uvedeným v Programu je nezbytné v dalším období věnovat zvýšenou pozornost a úsilí na jejich řešení. Jde především o oblasti, v nichž přetrvává neuspokojivá situace. Příkladem je aktivní stárnutí a postavení starších lidí na trhu práce či kvalita a dostupnost zdravotní a sociální péče.

Národní program přípravy na stárnutí na období 2008 až 2012 (Kvalita života ve stáří) v ČR Tento výše uvedený program navazuje na Program na období 2003 až 2007. Národní program přípravy na stárnutí na období 2008 až 2012 obsahuje principy, ze kterých vychází přístup ke starším osobám. Jde o:  Celoživotní přístup - Zdraví a kvalita života ve vyšším věku jsou hodně ovlivněny životními podmínkami, událostmi a rozhodnutími v dětství a dospělosti, včetně životního prostředí a životního stylu. Celoživotní přístup je potřeba uplatnit jak v oblasti zdraví, tak i ve vzdělávání, zaměstnatelnosti, bydlení a hmotného zabezpečení.  Partnerství vlády a samosprávy - Místní a regionální samospráva má výrazný vliv na kvalitu a dostupnost bydlení, zdravotních a sociálních služeb, dopravy, příležitostí pro sociální, kulturní a volnočasové aktivity a bezpečnost, což je důležité pro kvalitu života. Samospráva by měla být podpořena vládou.  Mezigenerační vztahy a soudržnost - Jednotlivé generace jsou na sobě vzájemně závislé. Hodnoty, kultury a zkušenosti se předávají v rámci mezigeneračních vztahů. Mezigenerační vztahy mají význam pro rozvoj jedince i společnosti. Z odstranění věkových bariér a mezigenerační soudržnosti může mít prospěch celá společnost.  Zvláštní pozornost je věnovaná znevýhodněným a zranitelným skupinám - Starší lidé se závažným zdravotním postižením, duševně nemocní, obyvatelé nevhodně vybavených lokalit venkova, ale i některých - 161 -



měst vyžadují vzhledem k rizikům sociálního vyloučení zcela zvláštní pozornost a opatření. Genderový přístup - Mezi staršími lidmi v důsledku vyšší naděje dožití převažují ženy a jejich podíl se ve vyšších věkových kategoriích zvyšuje. Proto starší ženy žijí bez partnera častěji než starší muži. Muži a ženy stojí proti odlišným rizikům na trhu práce a mají odlišná zdravotní rizika. U žen

Národní program přípravy na stárnutí na období 2008-2012









 

je zdraví obecně horší než u mužů. Důležité je jak zohlednění převažujícího počtu žen ve vyšších věkových kategoriích, tak i rozdílných rizik a potřeb žen a mužů v jednotlivých etapách života. Dialog s občanskou společností a sociálními partnery - Neziskové organizace a zájmy, které prosazují, jsou různorodé tak jako starší populace. Pro zlepšení situace starších osob na trhu práce a v dalších oblastech je důležité zapojení všech sociálních partnerů. Je vhodné usilovat o zapojení a účast samotných starších osob na řešení otázek, které se jich dotýkají, a na rozvoji společnosti. Odpovědnost jednotlivce a společnosti - Za kvalitu života ve stáří a aktivní zapojení do společnosti mají odpovědnost jak jednotlivci, tak i společnost. Starší lidé mají jako všichni ostatní odpovědnost za využití příležitostí k uplatnění, za odpovědný přístup k životu a ke svému zdraví. Rovné šance pro zdravý a aktivní život by měly být společností poskytnuty lidem každého věku. Snižování sociálních a geografických rozdílů – Vhodné je usilovat o sociální spravedlnost a snižovat územní rozdíly v dostupnosti a kvalitě služeb a zajistit rovnost přístupu k důležitým službám a produktům. Důležité je snížení rozdílů mezi venkovem a městem. Politika podložená důkazy - Politika reagující na stárnutí a opatření v jednotlivých oblastech významných pro kvalitu života ve stáří musí být podložena ověřenými poznatky, které by měly být monitorovány a průběžně vyhodnocovány. Důstojnost - Důstojnost ve stáří vyžaduje uspokojení duchovních a kulturních potřeb, „zplnomocnění“ a podporu aktivní nezávislosti. Informovanost a mainstreaming – Je nutné znát potřeby, preference, rizika a omezení různých skupin starých lidí. Zájem a hodnocení navrhovaných změn včetně opatření z hlediska dopadu na staré občany může přispět k zabránění nežádoucích důsledků nebo jejich nápravě.

Východiskem Programu je předpoklad, že ke zvýšení kvality života ve stáří a k úspěšnému řešení výzev v důsledku demografického stárnutí je nutné zaměřit se na strategické oblasti a priority jako je aktivní stárnutí, prostředí a komunita vstřícná ke stáří, zlepšení zdraví a zdravotní péče ve stáří, podpora rodiny a pečovatelů a podpora participace na životě společnosti a ochrana lidských práv. Tyto cíle je potom vhodné prosazovat horizontálně napříč sektory a na všech úrovních veřejné správy.

- 162 -

Kvalita života ve stáří

Průvodce studiem Vážení studenti, v této kapitole bych chtěla ještě věnovat trochu prostoru penzijnímu připojištění, které bych chtěla představit jako nástroj pro zlepšení současné situace v důchodovém systému. Domnívám se, že penzijní připojištění je nástroj velice významný a měl by být rozhodně vhodně využit. Zároveň bych chtěla ještě ve zbytku těchto skript seznámit stručně se zhodnocením současné situace v důchodovém systému ve vztahu k veřejným financím a dále uvést některé příklady důchodových systémů a důchodových reforem ve vybraných zemích EU.

11. 5. Penzijní připojištění jako nástroj pro zlepšení současné situace v důchodovém systému Třetím pilířem důchodového zabezpečení je penzijní připojištění. Penzijní připojištění bude mít pro občany stále větší význam. Hlavním důvodem proč využít penzijního připojištění je riziko nízkého státního důchodu vypláceného v budoucti. Vzhledem k již zmíněnému nepříznivému demografickému vývoji se očekává snižování státního důchodu, který nedokáže pokrýt ani základní potřeby občanů. Penzijní připojištění je nástrojem dlouhodobého spoření a jeho základem je postupné střádání financí v průběhu ekonomicky aktivního života. Výši měsíčního příspěvku si občan volí sám a proto je výše naspořené konečné částky závislá pouze na jeho volbě. Měsíční příspěvek by však neměl být příliš vysoký, aby nezatěžoval běžný rozpočet občana a zároveň dostatečně vysoký, aby v budoucnu zajistil významný příspěvek do rozpočtu důchodce. Penzijní připojištění je významným prvkem, na který bude kladen důraz při řešení současného propadu důchodového systému. Proto také tento pilíř projde v blízké budoucnosti důležitými změnami. Například fondy budou moci razantněji investovat, nevýhodou však bude i vyšší riziko. Více typů investičních plánů však bude velkým přínosem, podle mého názoru především pro mladší generaci, protože starší generace je konzervativnější a bude volit méně odvážnou strategii. Již nyní je však zřejmé, že se občané naučili využívat penzijní připojištění. Grafické vyjádření nárůstu účastníků je vyjádřeno na obrázku č. 10. V roce 2008 opět rostla míra zapojení obyvatelstva v penzijním připojištění. K 31. 12. 2008 bylo evidováno 4.295.603 účastníků, což je o 333.505 více než k 31. 12. 2007, kdy

- 163 -

Třetí pilíř důchodového zabezpečení - penzijní připojištění

1500

1740

1637

1564

2000

1290

2500

2662

2597

2508

2144

3000

2379

3500

2950

3611

4000

3284

4500

3962

5000

4295

byl počet účastníků 3.962.098. To znamená, nárůst o 8,4 %. Zapojení obyvatelstva v penzijním připojištění převyšuje 60 % práce schopných občanů v České republice, nejsou zde započítaní připojištěnci nad 60 let věku, ti tvoří asi 23 % z celkového počtu spořících osob. V roce 2009 míra zapojení obyvatelstva opět rostla. V prvním čtvrtletí 2009 bylo evidováno 4 346 436 účastníků, ve druhém čtvrtletí 4 405 020 a ve třetím čtvrtletí 4 428 256 účastníků. To představuje zvýšení počtu připojištěných osob o 132 653, což představuje 3 %. Měsíční průměrný nárůst činil 14,7 tisíc účastníků.

1000 500 0

Obrázek č. 10: Počet účastníků penzijního připojištění (vlastní úprava) (Zdroj:Vývoj počtu účastníků – penzijní fondy – Finance.cz, [online]. [cit. 2009-11-09]. Dostupné z: http://www.finance.cz/duchody-a-penze/informace/historie/druha-cast/. ISSN 12-13-4325.)

V roce 2008 byl nejvyšší podíl připojištěných osob tvořen věkovou skupinou od 50 do 59 let, která byla zastoupena 24,2 %. Oproti roku 2007 šlo o pokles o jeden procentní bod, kdy tato skupina představovala podíl 25,31 %. Ve srovnání s rokem 2007 vzrostl počet penzijně připojištěných ve věku nad 60 let, dosahující podíl 23,4 %, neboť v roce 2007 představoval tento podíl 22 %. Tato skupina je nejvýrazněji zastoupena kategorií občanů ve věku 60 až 64 let. Procentní účast připojištěnců rozdělených do věkových skupin uvádí další obrázek č. 11.

- 164 -

Řady1; 18 - 29; 13%; 13% Řady1; 60 a více; 23%; 23%

Řady1; 50 - 59; 24%; 24%

Řady1; 30 - 39; 21%; 21%

Řady1; 40 - 49; 19%; 19%

Obrázek č. 11: Věková struktura účastníků penzijního připojištění (vlastní úprava) (Zdroj:Vývoj počtu účastníků – penzijní fondy – Finance.cz, [online]. [cit. 2009-11-09]. Dostupné z: http://www.finance.cz/duchody-a-penze/informace/historie/druha-cast/ ISSN 12-13-4325.)

Příspěvky na penzijní připojištění Prostředky vedené ve prospěch účastníků stále narůstají. K 31. 12. 2007 bylo na účtech připojištěnců 162 miliard Kč. Za čtvrté čtvrtletí 2008 byl zaznamenán nárůst na 186 miliard Kč. Celoroční nárůst představoval 24 miliard korun ,což představuje měsíční nárůst dvě miliardy Kč. Grafické znázornění pohybu výše průměrných příspěvků je uvedeno na obrázku č.12. Za rok 2008 činila průměrná výše měsíčního účastnického příspěvku zhruba 450,00 Kč, která je stejná jako v roce 2007. V roce 2006 byla tato částka 431,00 Kč, v roce 2005 byla 408,00 Kč a v roce 2004 byla 397,00 Kč. Výše těchto příspěvků je neuspokojivá, neboť představuje zhruba 2 % průměrné hrubé mzdy. To znamená, že nemůže zajistit vyrovnání poklesu příjmu při odchodu do penze. Především mladší generace bude nucena vyrovnat pokles relativní úrovně státních důchodů a bude tedy nutné střádat větší příspěvky za účelem vyrovnání úbytku, který v budoucnu zcela jistě nastane.

- 165 -

Příspěvky na penzijní připojištění

450

450

431

406

383

354

337

324

333

262

300

305

350

333

400

348

450

397

500

250 200 150 100 50 0

Obrázek č.12 : Průměrná výše státního příspěvku na penzijní připojištění (vlastní úprava) (Zdroj:Vývoj počtu účastníků – penzijní fondy – Finance.cz, [online]. [cit. 2009-11-09]. Dostupné z: http://www.finance.cz/duchody-a-penze/informace/historie/treti-cast/ ISSN 12-13-4325.)

11. 6. Zhodnocení současné situace v důchodovém systému ve vztahu k veřejným financím Důchodové pojištění je velice složitou oblastí systému sociálního zabezpečení. Zároveň je v poslední době nejdiskutovanějším tématem, především v souvisti s důchodovou reformou. Nejzávažnějším problémem je aktuální problém propadu důchodového účtu. Jak jsem již zmínila, sociální zabezpečení tvoří podstatnou část příjmů státního rozpočtu, podíl jednotlivých příjmů státního rozpočtu v procentním vyjádření názorně vyjadřuje obrázek č. 13. Současně sociální dávky představují největší část výdajů státního rozpočtu. Procentní podíl jednotlivých výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu znázorňuje obrázek č. 14. Pro lepší představu jsem se rozhodla uvést strukturu státního rozpočtu, která je stručně níže popsána.

- 166 -

Příjmová strana státního rozpočtu obsahuje

Důchodový systém a veřejné finance

1. Daně přímé, které zdaňují majetek nebo příjem osoby:  Daně z příjmu fyzických osob a právnických osob ,  Daně z nemovitosti ,  Daně z převodu nemovitosti, dědická a darovací ,  Daně silniční .

Příjmy státního rozpočtu

2. Daně nepřímé, které zdaňují prodej zboží nebo služeb:  Spotřební daň ,  Daň z přidané hodnoty (DPH) . 3. Sociální pojištění 4. Evropské fondy 5. Ostatní  Zisk ze státní účasti v podnicích ,  Příjmy z privatizace .

Výdajová strana státního rozpočtu obsahuje 1. Mandatorní výdaje – jde o výdaje, které musí být investovány vládou ze zákona. Jde například o dávky sociálního zabezpečení, dávky státní sociální podpory, dávky v nezaměstnanosti, státní příspěvek na penzijní připojištění a stavební spoření.

Výdaje státního rozpočtu

2. Ostatní mandatorní výdaje – obsahují například hypotéční úrokové podpory, kurzové ztráty při správě státního dluhu a realizace státních záruk. 3. Kvazimandatorní výdaje – jsou tvořeny například výdaji na aktivní politiku zaměstnanosti, mzdy zaměstnanců veřejného sektoru a armádu. 4. Ostatní výdaje – stát nemá povinnost realizovat tyto výdaje, ale chce. Například, aby mohla vláda splnit svůj vládní program.

Typy rozpočtu   

Vyrovnaný rozpočet (v případě, že se výdaje rovnají příjmům) . Přebytkový rozpočet (v případě, že jsou příjmy vyšší než výdaje) . Schodkový též deficitní rozpočet (v případě, že jsou výdaje vyšší než příjmy) .

- 167 -

Typy státního rozpočtu

nedaňové a kapitálové příjmy a přijaté transfery; 24,6%

pojistné na SZ; 33,4%

DPH; 13,9% daně z příjmu FO; 8,9%

spotřební daně; 9,4%

ostatní daně; 1,7% daně z příjmu PO; 8,1%

Obrázek č. 13: Příjmy státního rozpočtu za 1. čtvrtletí 2009 (vlastní úprava) (Zdroj:Ministerstvo financí České republiky – A. Pokladní plnění státního rozpočtu, [online]. [cit. 2009-11-09]. Dostupné z:

http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ctvrt_poklpln_47773.html.)

Z celkových příjmů tedy 33,4 % představují příjmy z pojistného na sociální zabezpečení, daň z přidané hodnoty (DPH) tvoří 13,9 %, podíl příjmů ze spotřebních daní je 9,4 %, daně z příjmu fyzických osob (DPFO) představují 8,9 % a daně z příjmů právnických osob (DPPO) tvoří 8,1 %. 24,6 % jsou nedaňové a kapitálové příjmy a přijaté transfery. Ostatní příjmy, zahrnující například poplatky a odvody v oblasti životního prostředí, majetkové daně a správní poplatky včetně kolků, nejsou tolik významné, jedná se o 1,7 % z celkových příjmů. Pokud se týká celkových výdajů, tak lze uvést na základě obrázku č. 14 – Výdaje státního rozpočtu, který je na následující straně, tj. na straně 255, že z celkových výdajů jsou skutečně nejvýznamnější částí sociální dávky, které tvoří 38,32 %. Druhou nejvýznamnější část představují ostatní běžné výdaje, které tvoří 35,14 % z celkových výdajů. Kapitálové výdaje jsou 11,64 % a téměř stejnou část představují neinvestiční transfery územním rozpočtům se svými 11,61 %. Státní dluh je 3,26 % z celkových výdajů. Skutečnost, že důchody mají opravdu největší podíl na čerpání státního rozpočtu, dokazuje obrázek č. 15 – Podíl jednotlivých sociálních dávek na celkových sociálních dávkách ve státním rozpočtu.

- 168 -

kapitálové výdaje; 11,64%

sociální dávky; 38,32%

ostatní běžné výdaje; 35,17%

neinvestiční transfery územním rozpočtům; 11,61%

státní dluh; 3,26%

Obrázek č. 14 : Výdaje státního rozpočtu za 1. čtvrtletí 2009 (vlastní úprava) (Zdroj:Ministerstvo financí České republiky – A. Pokladní plnění státního rozpočtu, [online]. [cit. 2009-11-09]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ctvrt_poklpln_47773.html)

důchody; 78,66%

dávky státní sociální podpory; 9,72%

dávky nemocenského pojištění; 6,93%

podpory v nezaměstnanos ti; 2,93%

ostatní dávky; 1,76%

Obrázek č. 15 : Podíl jednotlivých sociálních dávek na celkových sociálních dávkách za 1. čtvrtletí 2009 (vlastní úprava) (Zdroj:Ministerstvo financí České republiky – A. Pokladní plnění státního rozpočtu, [online]. [cit. 2009-11-09]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ctvrt_poklpln_47773.html) - 169 -

Do konce září vyplatil stát důchodcům 252,5 miliardy Kč, ale vybral pouze 232 miliard Kč. Na konci roku je očekáván schodek na důchodovém účtu minimálně 30 miliard Kč. Šokující byla také rychlost nárůstu deficitu, který byl podle ministerstva financí na konci srpna deset miliard a za dalších třicet dní se zdvojnásobil. Nepříjemnou skutečností je, že vláda nemá plán, jak se tohoto schodku zbavit. Podle mého názoru by bylo možné zachovat se stejně jako v roce 2004, kdy byl schodek vyřešen zvýšením penzijního pojištění z 26 na 28 % hrubé mzdy. Otázkou však zůstává, zda by bylo další zvýšení únosné. Pravdou přesto je, že od té doby vykazoval důchodový účet přebytek. Přikláním se také k možnosti, že jedním z důvodů, proč k tomuto propadu došlo, byl protikrizový balíček, který umožnil firmám snížení pojistného, které platí za své zaměstnance s podprůměrnými platy. Tato příčina vykazuje o 7 miliard Kč menší příjem. Stálo by tedy za uvážení, zda by nebylo lepší toto zvýhodnění zrušit. Jako další důvod bych uvedla nárůst nezaměstnaných osob, které neplatí pojistné či současnou ekonomickou krizi. Ačkoliv vláda zatím nemá plány jak důchodový systém vrátit do rovnováhy, je zřejmé, že v příštím roce rozhodně nedojde ke zvyšování důchodů a budou zrušeny slevy na pojistném. Smutným faktem zůstává, že i v příštím roce bude pokračovat nárůst výdajů na důchody z důvodu nástupu nových důchodců. Současný systém je financován ze státního důchodového účtu a penzijního připojištění, bylo by tedy vhodné využít prvek fondového financování. Další otázkou však zůstává problém nárůstu příjmů systému, neboť se neočekává zvyšování mezd. Pokud tedy bude tento stav přetrvávat, očekává se prohlubování ztráty o tři miliardy Kč měsíčně. Skutečností tedy je, že jen letos vydá stát nejméně o 30 miliard Kč víc, než je schopný vybrat. O to horší je fakt, že aby stát byl schopen důchody ve slibované výši vyplácet, bude si muset všechny tyto finanční prostředky půjčit. Výdaje na důchody neustále rostou a to i přesto, že nedojde k jejich zvýšení a to právě z důvodu každoročního nárůstu důchodců a jsou to navíc lidé, jejichž důchody jsou ještě vyšší než důchody starších důchodců. Na příští rok se tak celkové výdaje na důchody navýší o 8,5 miliardy Kč. Z tohoto důvodu je současný důchodový systém předurčen k trvalým schodkům. Toto vše je důkazem, jak moc důchodový systém České republiky vyžaduje reformu, stejně tak využívání a prohlubování Národního programu přípravy na stárnutí, který poskytuje východiska z pohledu zvyšování míry zaměstnanosti obecně, a především udržení starších osob na trhu práce, neboť prodlužování očekávané doby dožití musí být doprovázeno také odpovídajícím prodloužením pracovního života. Přičemž zvýšení zaměstnanosti je významným faktorem pro zlepšení finanční stability a udržitelnosti důchodového systému. Podle mého názoru by dále mělo dojít k rozvoji a výraznějšímu využití soukromých důchodových systémů. Pro dosažení dlouhodobé finanční udržitelnosti bude potřeba učinit změny stávajícího důchodového systému a současně by mělo dojít v oblasti veřejných financí k přijetí takových opatření, která pomohou zabránit dalšímu zvyšování vládního dluhu. - 170 -

Nárůst výdajů na důchody

Pro Českou republiku by byl nejlepším řešením systém, který by kombinoval všechny tři pilíře. Současný systém je financován ze státního důchodového účtu a penzijního připojištění, bylo by vhodné využít prvek fondové financování. Další otázkou však zůstává, na kolik by mělo být fondové financování povinné či dobrovolné.

Průvodce studiem Vážení studenti, na závěr této kapitoly bych ráda uvedla některé konkrétní důchodové systémy a i reformy v některých vybraných zemích EU. Věřím, že vás údaje zde uvedené zaujmou a také, že se zamyslíte nad otázkou …“zda je opravdu třeba vymýšlet u nás něco zcela nového, když už je známo, že na světě v některých zemních to celkem dobře funguje …“

11. 7. Důchodové systémy a reformy ve vybraných zemích EU Nyní bych pro dokreslení ráda uvedla některé druhy důchodových systémů a reforem ve vybraných zemích EU. Stejně jako v České republice, tak i ve všech zemích Evropské unie je demografická situace v takovém stavu, že je nutné projít určitými změnami v jednotlivých důchodových systémech. Každá země má nastavený různý důchodový systém, který ji vyhovuje a který považuje za nejvhodnější. Rozdíly volby důchodového systému v jednotlivých zemích jsou ovlivněny - tradicemi dané země, - budoucími prognózami, - ale také ekonomickou silou a možnostmi, které jednotlivé státy mají. Pro srovnání těchto systémů jsem se zaměřila na původní země Evropské unie, tedy země EU-15.

- 171 -

Důchodové systémy a reformy ve vybraných zemích EU

Belgie V Belgii je zaveden třípilířový systém. Nárok na minimální důchod je v Belgii po 30 odpracovaných letech a plný po 45 letech práce. Druhý pilíř využívá 35 % obyvatel země. Třetí dobrovolný pilíř využívá dokonce 70 % obyvatel. Důchodový věk činí 65 let pro obě pohlaví a zvyšovat se už nadále nebude. Výdaje z veřejných rozpočtů nepřekročí 13,3 % HDP. Výše odvodů z hrubého příjmu činí 37,94 %, přičemž 24,87 % odvádí zaměstnavatel, zbytek zaměstnanec.

Belgie - třípilířový systém

Dánsko Dánsko má zavedený třípilířový systém, přičemž první pilíř je financován z daní. Další dva pilíře dnes využívá již 80 % populace a toto procento má stále rostoucí tendenci. Dánský věk pro odchod do důchodu je 65 let, což je snížení oproti roku 2004, kdy tento věk byl 67 let. Veřejné výdaje na důchody v Dánsku tvoří 10,5 % HDP. Soukromé úspory Dánů nabývají na důležitosti. Dnes činí hodnota peněz vyplácených na penze z prvního pilíře 92 %, ale předpoklad vyplácení z prvního pilíře v budoucnosti je 56 % v roce 2030 a 48 % v roce 2050. Dánský systém odvodů z hrubého příjmu je rozdělen na soukromý a veřejný sektor, kde odvody z veřejného sektoru činí 12 % hrubé mzdy a v sektoru soukromém 15 % (2/3 hradí zaměstnavatel, 1/3 zaměstnanec).

Dánsko - třípilířový systém

Francie Třípilířový systém zavedený ve Francii je obdobou bismarckovského systému . První pilíř je financován ze státního rozpočtu a odvody z hrubých mezd, které tvoří 14,75 % (zaměstnavatel odvádí 8,2 %, zaměstnanec pak 6,55 %). Po důchodové reformě mají Francouzi na výběr ve druhém pilíři ze dvou druhů investic. Mohou buď vložit peníze do zaměstnaneckých fondů, nebo mohou vložit peníze do fondů pod veřejnou správou a kontrolou. Třetí pilíř je naprosto dobrovolný. Důchodový věk je zatím 60 let, odchod do důchodu je stanoven maximální hranicí 65 let. Veřejné výdaje na důchody činí 12,1 % HDP. Francouzský důchodový systém by měl projít reformou, ale spíše jen drobnými úpravami druhého pilíře. Francouzská demografická situace je poměrně příznivá.

Francie - třípilířový systém

Itálie V Itálii je nastaven také systém na tři pilíře, přičemž první pilíř je příspěvkově definovaný. Italský druhý a třetí pilíř stále ještě nedosahují takových opor, aby pokrývaly veřejné výdaje. Na druhý pilíř bude po reformě, kterou již Itálie prošla kladen větší důraz. Důchodový věk bude u mužů 65 let a u žen 60 let. Odchod do důchodu - 172 -

Itálie - třípilířový systém

v pozdějším věku bude nadále podporován. Výše odvodů z hrubé mzdy činí 32,07 % (23,18 odvádí zaměstnavatel, 8,89 % zaměstnanec). Výdaje z veřejných financí dnes činí 13,8 % HDP.

Nizozemsko Třípilířový systém v Nizozemsku je stavěný velmi podobně jako v sousední Belgii. První pilíř je dávkově definovaný a je financován státním rozpočtem. Druhý pilíř financují odvody z HM, které tvoří 17,95 % (zaměstnavatel 14% a zaměstnanec 3,95 %). Celková výše odvodů činí 35,85 % HM. Druhý pilíř je tak financován z 91 % Nizozemci. Třetí pilíř je rozsáhlý, nejvíce jej tvoří vlastně penzijní připojištění. Důchodový věk je stanoven na 65 let, neexistují předčasné důchody ani prodloužení doby zaměstnanosti. Zatížení veřejných rozpočtů dnes činí 7,9 % HDP.

Nizozemsko - třípilířový systém

Lucembursko Lucembursko podporuje bismarckovský model. Tato země s vysokou životní úrovní má ve své podstatě pouze jediný pilíř důchodového systému, protože ostatní pilíře tvoří pouze zanedbatelnou část. Lucemburský první pilíř je nastaven jako dávkově a příspěvkově definovaný. Každý Lucemburčan má nárok na dávkově definovanou část prvního pilíře po odpracování 20 let. Důchod je založen na skutečně odvedených příspěvcích. Pouze zanedbatelné procento obyvatel v Lucembursku využívá jiných pilířů. Do důchodu mohou obyvatelé odejít v 65 letech, předčasný důchod a prodloužení věku odchodu do důchodu je v Lucembursku za určitých podmínek umožněn. Zatížení veřejných rozpočtů tvoří v zemi 7,4 % hrubého domácího produktu.

Lucembursko - jednopilířový systém

Německo Klasický představitel bismarckovského modelu je Německo, které podporuje podporuje tři pilíře důchodového systému. První pilíř v Německu již prošel v minulých letech řadou obměn, druhý pilíř je poměrně rozsáhlý, třetí je využíván méně. Také Němci mají důchodový věk nastavený na 65 let, přičemž dřívější odchod je za určitých podmínek možný, pozdější je v zemi běžný. V Německu je počítáno s prodloužením důchodového věku na 67 let. Odvody z hrubých mezd se postupně navyšují a v roce 2030 má dosáhnou 26 % (11 % zaměstnavatel i zaměstnanec a zbylá 4 % budou tvořit odvody zaměstnance do druhého pilíře). Výdaje veřejných rozpočtů dnes tvoří 11,8 % HDP země.

- 173 -

Německo - třípilířový systém

Rakousko I Rakousko je příkladem bismarckovského modelu. Systém v Rakousku je podobný jako v Lucembursku, tedy závislý pouze na prvním pilíři, kde zbylé pilíře zatím nemají přílišnou váhu. Tento systém však můře Rakušanům způsobit značné problémy, proto je potřeba zbylé dva pilíře více podporovat a rozvíjet. Důchodový věk je stanoven na 65 let, lze však odejít, za určitých podmínek, do důchodu i dříve, případně jít později. První pilíř je nastaven jako dávkově a příspěvkově definovaný. Výše odvodů z hrubých příjm tvoří 22,8% (zaměstnavatel 12,55 %, zaměstnanec 10,25 %). Výdaje z veřejných rozpočtů v současnosti tvoří 14,5 HDP země.

Rakousko - jednopilířový systém

Švédsko Švédský systém ukazuje poměrně dobře nastavený model. Švédi mají zavedený model se třemi pilíři a jsou zvyklí tyto pilíře plně využívat. První pilíř je rozdělen na tři části, kde první část je garantovaná a financovaná ze státního rozpočtu, druhá část prvního pilíře je příspěvkově definovaná a financovaná hrubých mezd, když odvod z hrubých příjmů tvoří 18,5 % a zaměstnavatel i zaměstnanec platí stejnou částku a třetí složku tvoří soukromé virtuální účty, kam se převádí 2,5 % odvodů ze složky druhé. Druhý pilíř využívá téměř 90 % zaměstnanců. Třetí pilíř je zcela dobrovolný. Důchodový věk je pohyblivý od 61 do 70 let, ale garantovaný je až od 65 let. Předčasný důchod tento systém neumožňuje, pozdější umožněn je. Důchodový systém ve Švédsku zatěžuje veřejné finance 9 % HDP. Podobně jako ve Francii, jsou i ve Švédsku velmi dobré demografické podmínky.

Švédsko - třípilířový systém

Finsko Ve Finsku je využíván pouze první pilíř, který se skládá ze dvou složek. První složka je dávkově definovaná, druhá složka příspěvkově definovaná. Zaměstnanec si z těchto dvou možností může vybrat. Při dávkově definované možnosti činí důchodový věk 65 let a při možnosti příspěvkově definované penze je důchodový věk flexibilní od 62 do 68 let. Pro téměř celou populaci finského národa je výhodnější druhá možnost. První možnost je spíše pro ty, kteří odvedli malé příspěvky. Možnost předčasných i pozdějších důchodů je podporována. Odvod z hrubých mezd je ve Finsku rozdělen na soukromý a veřejný sektor, ve veřejném je odváděno 23,5 % hrubých příjmů (zaměstnavatel 19,1 %), v soukromém sektoru 21,1 % hrubých příjmů (16,7 % zaměstnavatel). Veřejné finance jsou zatíženy výdaji ve výši 11,3 % HDP. Finové budou v rámci EU také muset podstoupit reformu a zavést vícepilířový systém.

Finsko - jeden pilíř složený ze dvou složek

Velká Británie Ve Velké Británii vznikl beveridgeovský systém, země má nastavený systém se třemi pilíři. Také britský systém stále prochází různými úpravami. - 174 -

Velká Británie - třípilířový systém

První pilíř zaručuje Britům pouze minimální příjem. Druhý pilíř nabízí obyvatelům čtyři možnosti spoření, třetí pilíř je zcela dobrovolný. Nízkopříjmové skupiny do prvních dvou pilířů přispívat nemusejí, naopak obyvatelé s vysokými příjmy přispívají zvýšenými částkami. Tento systém se může někdy jevit jako poněkud nespravedlivý. Důchodový věk se do roku 2020 ustálí na 65 letech pro obě pohlaví. Předčasný důchod ve Velké Británii neexistuje, pozdější odchod bude zcela neomezený. Odvod z hrubých mezd je ve Velké Británii flexibilní. Tento model nepředstavuje pro britské státní výdaje příliš vysokou zátěž, tyto výdaje činí pouze 5,5 % HDP.

Irsko Irský systém je podobný britskému, nezaručuje příliš vysoké příjmy pro důchodce. Záleží na každém jedinci, kolik si naspoří. Zdroje pro penzisty tvoří druhý a třetí pilíř, přesto jsou tyto pilíře tvořeny pouze polovinou Irů. 65 let je hranice důchodového věku v Irsku, přičemž nelze tento věk prodlužovat, předčasný důchod je možný. Odvod hrubých mezd je v Irsku také pohyblivý. Výdaje veřejných rozpočtů tvoří v Irsku pouze nízké procento HDP, které má ovšem v roce 2050 dosáhnout 9 %, což je i tak přijatelné číslo. Tento důchodový systém není k důchodcům příliš štědrý a může pro mnohé obyvatele znamenat chudobu.

Irsko - dvoupilířový systém

Španělsko Důchodový systém v královské zemi není příliš silný a musí projít výraznými změnami. Je stavěn na prvním pilíři, na druhý a třetí pilíř si Španělé teprve zvykají. Španělé měli dříve vysokou porodnost, ale ta se začala prudce snižovat v 80. letech a zavedení druhého pilíře přišlo až v roce 2003, což není příliš dlouhá historie. Důchodový věk se postupně posouvá na 65 let, možnost předčasného i pozdějšího důchodu je možná. Výše odvodů z hrubého příjmu představuje 28,3 % (zaměstnavatel 23,6 %, zaměstnanec 4,7 %). Dnešní státní výdaje na důchody činí necelých 10 % HDP, toto číslo však v budoucnu razantně poroste. Důchodová reforma v zemi je nevyhnutelná.

Španělsko - systém je postaven na prvním pilíři

Portugalsko Obdoba španělského důchodového systému ovšem s více rozvinutým druhým pilířem. Třetí pilíř Portugalci nejsou příliš zvyklí využívat. Důchodový věk je v Portugalsku stanoven na 65 let, ovšem možnost předčasného i posunutého důchodu jsou v zemi možné. Odvod z hrubých příjmů je poměrně vysoký, a to 34,75 % (11 % platí zaměstnavatelé, 23,75 % zaměstnanci). Současné veřejné výdaje na důchody činí v Portugalsku 9,8 % HDP. - 175 -

Portugalsko - obdobné jako Španělsko

Řecko Řecký systém je poměrně nepřehledný. Je v podstatě tvořen pouze prvním pilířem, protože další pilíře nejsou vůbec rozvinuty. První pilíř je tvořen mnoha schématy, na kterých se nějakým způsobem podílí stát. Důchodový věk činí 65 let u mužů a 60 let u žen. Do důchodového systému se přispívá odvodech z hrubých mezd ve výši 30 % (6,67 % zaměstnavatelé, 13,33 % zaměstnanci, 10,0 % stát). Tento důchodový systém vyžaduje stejně jako španělský nebo portugalský poměrně radikální změny, které by měly proběhnout co nejdříve.

Řecko - jednopilířový systém

Nevyhnutelnost reformy jednotlivých zemí EU-15 Z jednotlivých důchodových systémů a některých změn, kterými již některé země prošly, je patrné, že každá země se přiklání a uznává z různých důvodů různý systém. Faktem však zůstává, že některé systémy jsou nastaveny poměrně dobře, jiné jsou naopak neudržitelné a potřebují projít nezbytnými úpravami. Nejhůře jsou na tom systémy v Řecku, Španělsku, Portugalsku, Irsku, situace není nijak příznivá ani v zemích jakými jsou Finsko nebo Rakousko. Naopak poměrně dobře jsou již dnes nastaveny důchodové systémy ve Švédsku, Francii, ale také v Dánsku nebo Německu.

SHRNUTÍ Důchodové zabezpečení je v České republice od l .ledna 1996 upraveno zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Důchodové zabezpečení může být financováno ze státního rozpočtu, kde zdroj prostředků představují daně z příjmů. Zde je uplatněna nejvyšší sociální solidarita, protože s rostoucími příjmy roste daňové zatížení a úroveň důchodu ve srovnání s rostoucím výdělkem klesá. Dalším způsobem je financování ze státního rozpočtu, zdrojem prostředků jsou tomto případě příspěvky na sociální a důchodové pojištění. Zde jsou příspěvky stanoveny jednotným procentem z výdělku. Cílem je, aby každý věděl, na co platí, tzn., aby byl systém financování co nejvíce „průhledný“. Financování může probíhat také z fondu odděleného od státního rozpočtu, ve kterém se shromažďují příjmy z příspěvků, ale bez vytváření kapitálové rezervy. Jde o klasický případ průběžného financování. Tento systém je zároveň používaný ve většině zahraničních systémů, když je třeba uvést, že systém vychází z mezigenerační solidarity. V praxi to znamená, že v současnosti výdělečně činní občané odvádí příspěvky na sociální zabezpečení, ze kterých jsou ihned vypláceny dávky současným důchodcům. - 176 -

Důchodová reforma nutná i v zemích EU

Český důchodový systém je v současné době tvořen v podstatě dvěma pilíři. Prvním pilířem je základní povinný dávkově definovaný, průběžně financovaný pilíř, ze kterého jsou poskytovány starobní, invalidní a pozůstalostní důchody. Druhým pilířem je doplňkový,dobrovolný, příspěvkově definovaný, kapitálově financovaný pilíř penzijního připojištění se státním příspěvkem. Součástí tohoto pilíře je také soukromé životní pojištění. Důchodový systém v České republice se ocitl ve velice složité situaci. Finančních prostředků na výplatu důchodů se z mnoha důvodů nedostává, například lidský věk se prodlužuje, což je rozhodně dobře, ovšem je také třeba tomuto přizpůsobit důchodovou politiku. Důchodová reforma je rozčleněna do tří etap: První etapa důchodové reformy je již schválena a většina změn byla účinná od 1. 1. 2010. Druhá a třetí etapa čeká na své schválení. První etapa zahrnuje změny parametrických změn základního důchodového pojištění. Druhá etapa obsahuje změnu financování základního pojištění a soukromých důchodů jako je penzijní připojištění nebo životní pojištění. Třetí etapa představuje pro pojištěnce možnost zvolit si vyvázání se ze základního důchodového systému do soukromého systému. Dávky důchodového pojištění se dělí na důchody přímé a důchody odvozené. Mezi přímé důchody patří starobní důchod, plný invalidní důchod a částečně invalidní důchod. Tyto důchody jsou vyměřovány podle dob pojištění a výše výdělků oprávněné osoby. Mezi odvozené důchody se řadí vdovské a vdovecké důchody a sirotčí důchody. Odvozené důchody jsou stanovovány z přímého důchodu, který zesnulý pobíral nebo na něj měl nárok. Výše všech důchodových dávek vyplácených z důchodového systému je tvořena základní výměrou a procentní výměrou. Základní výměra je stanovena pevnou částkou, která je stanovena vládou České republiky a procentní výměra je stanovována procentní sazbou z výpočtového základu u starobního, plného invalidního a částečného invalidního důchodu nebo procentní výměrou u důchodu vdovského, vdoveckého a sirotčího. Kromě důchodové reformy je další používanou formou řešení neudržitelnosti současného důchodového systému Národní program přípravy na stárnutí obyvatelstva. Vzhledem k již zmiňovanému problému stárnutí populace je jedním z řešení pro vyrovnání se s touto situací změna postoje společnosti ke starší generaci a současně změna postoje seniorů samotných. Přibývající počet starších občanů totiž představuje v důsledku zvyšujícího se vzdělání a zlepšujícího se zdravotního stavu populace velký potenciál pro sociální a ekonomický rozvoj společnosti. Je v zájmu společnosti, aby seniorská populace měla dostatek příležitostí pro aktivní a plnohodnotný život, a aby žila ve společnosti, která je vstřícná k jejich potřebám a preferencím. Činnosti a úkoly, které by k tomuto měly přispět, jsou zpracovány v Národním programu přípravy na stárnutí pro období 2003 až 2007 a pro období 2008 až 2012. - 177 -

Program vychází z respektování lidských práv a z přesně definovaných etických hodnot. Představuje program pro celou společnost, nejde o program pouze pro seniory, ale je to program pro všechny generace. Stárnutí a příprava na stáří je pojímána jako celoživotní proces, ve kterém má každý jednotlivec nenahraditelnou roli a individuální odpovědnost. Národní program přípravy na stárnutí pro období 2003 až 2007 obsahoval tyto body:  Etické principy,  Přirozené sociální prostředí,  Pracovní aktivity,  Hmotné zabezpečení,  Zdravý životní styl, kvalita života,  Zdravotní péče,  Komplexní sociální služby,  Společenské aktivity,  Vzděláván,  Bydlení. Splnění těchto cílů bylo převážně úspěšné a pro většinu bodů bylo nalezeno řešení, jak daného cíle dosáhnout. Opatření, provedená v rámci jednotlivých politik, která jsou významná z hlediska stárnutí populace, jakými jsou důchodová politika, zdravotní politika, bytová politika, problematika sociální ochrany, vzdělávací politika, politika zaměstnanosti, rodinná politika a další se vzájemně ovlivňují. Pro efektivní plnění cílů Programu a politiky státu vůči seniorům je důležitá spolupráce jednotlivých oborů působnosti, spolupráce s odbornou veřejností, zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů, soukromého sektoru, zástupci nestátních neziskových organizací i dalších subjektů. Přes všechny tyto činnosti a opatření ministerstev je evidentní, že některým celospolečenským otázkám a prioritám uvedeným v Programu je nezbytné v dalším období věnovat zvýšenou pozornost a úsilí na jejich řešení. Jde především o oblasti, v nichž přetrvává neuspokojivá situace. Příkladem je aktivní stárnutí a postavení starších lidí na trhu práce či kvalita a dostupnost zdravotní a sociální péče. Národní program přípravy na stárnutí na období 2008 až 2012 (Kvalita života ve stáří) v ČR: Tento výše uvedený program navazuje na Program na období 2003 až 2007. Národní program přípravy na stárnutí na období 2008 až 2012 obsahuje principy, ze kterých vychází přístup ke starším osobám. Jde o:  Celoživotní přístup,  Partnerství vlády a samosprávy,  Mezigenerační vztahy a soudržnost,  Zvláštní pozornost věnovaná znevýhodněným a zranitelným skupinám, - 178 -



Genderový přístup - Mezi staršími lidmi v důsledku vyšší naděje dožití převažují ženy a jejich podíl se ve vyšších věkových kategoriích zvyšuje. Proto starší ženy žijí bez partnera častěji než starší muži. Muži a ženy stojí proti odlišným rizikům na trhu práce a mají odlišná zdravotní rizika. U žen je zdraví obecně horší než u mužů. Důležité je jak zohlednění převažujícího počtu žen ve vyšších věkových kategoriích, tak i rozdílných rizik a potřeb žen a mužů v jednotlivých etapách života.  Dialog s občanskou společností a sociálními partnery,  Odpovědnost jednotlivce a společnosti,  Snižování sociálních a geografických rozdílů,  Politika podložená důkazy,  Informovanost a mainstreaming, – Je nutné znát potřeby, preference, rizika a omezení různých skupin starých lidí. Zájem a hodnocení navrhovaných změn včetně opatření z hlediska dopadu na staré občany může přispět k zabránění nežádoucích důsledků nebo jejich nápravě. Východiskem Programu je předpoklad, že ke zvýšení kvality života ve stáří a k úspěšnému řešení výzev v důsledku demografického stárnutí je nutné zaměřit se na strategické oblasti a priority jako je aktivní stárnutí, prostředí a komunita vstřícná ke stáří, zlepšení zdraví a zdravotní péče ve stáří, podpora rodiny a pečovatelů a podpora participace na životě společnosti a ochrana lidských práv. Tyto cíle je potom vhodné prosazovat horizontálně napříč sektory a na všech úrovních veřejné správy. Třetím pilířem důchodového zabezpečení je penzijní připojištění. Penzijní připojištění bude mít pro občany stále větší význam. Hlavním důvodem proč využít penzijního připojištění je riziko nízkého státního důchodu vypláceného v budoucnosti. Vzhledem k již zmíněnému nepříznivému demografickému vývoji se očekává snižování státního důchodu, který nedokáže pokrýt ani základní potřeby občanů. Penzijní připojištění je nástrojem dlouhodobého spoření a základem je postupné střádání financí v průběhu ekonomicky aktivního života. Výši měsíčního příspěvku si občan volí sám a proto je výše naspořené konečné částky závislá pouze na jeho volbě. Měsíční příspěvek by však neměl být příliš vysoký, aby nezatěžoval běžný rozpočet občana a zároveň dostatečně vysoký, aby v budoucnu zajistil významný příspěvek do rozpočtu důchodce. Penzijní připojištění je významným prvkem, na který bude kladen důraz při řešení současného propadu důchodového systému. Proto také tento pilíř projde v blízké budoucnosti důležitými změnami. Například fondy budou moci razantněji investovat, nevýhodou však bude i vyšší riziko. Více typů investičních plánů však bude velkým přínosem a to především pro mladší generaci, protože starší generace je konzervativnější a bude volit méně odvážnou strategii. Již nyní je však zřejmé, že se občané naučili využívat penzijní připojištění.

- 179 -

Důchodové pojištění je velice složitou oblastí systému sociálního zabezpečení. Zároveň je v poslední době nejdiskutovanějším tématem, především v souvislosti s důchodovou reformou. Nejzávažnějším problémem je aktuální problém propadu důchodového účtu. Jak jsem již zmínila, sociální zabezpečení tvoří podstatnou část příjmů státního rozpočtu. Současně sociální dávky představují největší část výdajů státního rozpočtu. Stejně jako je tomu v České republice, tak i ve všech zemích Evropské unie je demografická situace v takovém stavu, že je nutné projít určitými změnami v jednotlivých důchodových systémech. Každá země má nastavený různý důchodový systém, který ji vyhovuje a který považuje za nejvhodněji- ší a nejvíce přijatelný pro dané obyvatelstvo. Rozdíly volby důchodového systému v jednotlivých zemích jsou ovlivněny - tradicemi dané země, - budoucími prognózami, - ale také ekonomickou sílou a možnostmi, které jednotlivé státy mají. Pro srovnání těchto systémů jsem se zaměřila v těchto skriptech na původní země Evropské unie, tedy země EU-15.

Kontrolní otázky 1) Jak je u nás upravena problematika důchodového pojištění ? 2) Jaké jsou možnosti financování systému důchodového zabezpečení ?¨ 3) Jaké je současné financování důchodového pojištění u nás v ČR ? 4) Co tvoří v současné době Český důchodový systém ? 5) Co je podstatou prvního pilíře našeho důchodového systému ? 6) Co je podstatou druhého pilíře našeho důchodového systému ? 7) Proč je u nás zcela nevyhnutelná důchodová reforma ? 8) V jakém stádiu se nachází práce na naší důchodové reformě ? 9) Jaké etapy naše důchodová reforma představuje ? Stručně je popište. 10) Jak se dělí dávky důchodového pojištění ? 11) Co jsou to důchody přímé ? Vyjmenujte je a stručně je popište. 12) Co jsou to důchody odvozené ? Vyjmenujte je a stručně je popište. 13) Popište význam národních programů přípravy na stárnutí obyvatelstva. 14) Co je především obsahem národních programů přípravy na stárnutí obyvatelstva ? 15) Popište stručně Národní program přípravy na stárnutí obyvatelstva pro období let 2003 – 2007 . 16) Popište stručně Národní program přípravy na stárnutí obyvatelstva pro Období 2008 – 2012 ?

- 180 -

17) 18) 19) 20) 21) 22) 23) 24) 25) 26) 27)

Co je třetím pilířem důchodového zabezpečení ? Jaká je podstata penzijního připojištění ? Jaký je význam příspěvků na penzijní připojištění ? Co je hlavním důvodem, že lidé u nás nevěří systému penzijního připojištění? Jak vypadá srovnání ČR v oblasti důchodu se zeměmi EU ? Co rozumíte pod pojmem „nejvyšší sociální solidarita“ ? Vysvětlete podstatu průběžného financování důchodů . Jak si představujete fondové financování důchodů ? Vysvětlete pojem „diverzifikace zdrojů pro příjmy ve stáří“ . Co především znamenají parametrické změny současného důchodového systému ? Proč je nezbytné zprůhlednit důchodový systém a vytvořit podmínky pro motivaci účastnit se penzijního připojištění, případně životního spoření ?

Pojmy k zapamatování - důchodová reforma a její nutnost - financování systému důchodového zabezpečení - možnosti financování důchodového systému u nás - důchody a sociální solidarita - nejvyšší sociální solidarita - možnost financování důchodů z fondu odděleného od státního rozpočtu - průběžné financování důchodů - fondové financování důchodů a tvorba kapitálových rezerv - spoření na stáří formou soukromých důchodových fondů - rostoucí příjmy ve vztahu k daňovému zatížení - pilíře důchodové reformy - etapy důchodové reformy - dávky důchodového pojištění - povinný, dávkově definovaný, průběžně financovaný pilíř - doplňkový, dobrovolný, příspěvkově definovaný, kapitálově financovaný pilíř se státním příspěvkem - soukromé životní pojištění - hodnocení výhod a rizik jednotlivých systémů - 181 -

- parametrické změny základního důchodového pojištění - prodlužující se střední délka života - růst osob důchodového věku a současný pokles ekonomicky aktivních osob - finanční neudržitelnost důchodového systému u nás - zvýhodnění souběhu starobního důchodu s výdělečnou činností - důchody přímé - dobrovolné penzijní připojištění se státním příspěvkem - produkty komerčních pojišťoven v oblasti životního pojištění - zprůhlednění důchodového systému - vytvoření motivace účastnit se penzijního připojištění, případně některého druhu spoření - diverzifikace zdrojů pro příjmy ve stáří - důchody odvozené - věkové hranice a důchodový věk - potřebná doba pojištění - stanovení výše jednotlivých důchodů - předčasné důchody - souběh důchodů - výměra důchodů - doba pojištění a výše výdělku - starobní důchod a jeho výše - souběh starobního důchodu s příjem z výdělečné činnosti - souběh starobního důchodu s jinou dávkou - plný invalidní důchod - částečný invalidní důchod - vdovský a vdovecký důchod - sirotčí důchod - národní programy přípravy na stárnutí obyvatelstva - Národní program a příprava na stárnutí v České republice - kvalita života ve stáří - penzijní připojištění jako nástroj pro zlepšení současné situace v důchodovém systému - příspěvky na penzijní připojištění - důchodový systém a vztah k veřejným financím - důchodový systém a podoba státního rozpočtu - důchodové systémy a reforma v některých zemích EU

- 182 -

Závěrečný průvodce studiem Vážení a milí studenti, prostudovali jste poslední 11. kapitolu těchto vysokoškolských skript, ve kterých jsem se zabývala sociální politikou. Předpokládám, že jste také odpověděli na všechny otázky, které jsem za každou kapitolou uvedla, když věřím, že jste si zároveň i zopakovali vše podstatné. Pokud je tomu tak, není co dodat, pouze ocenit vaše úsilí a snahu. Tato závěrečná kapitola, kterou jsem věnovala nutnosti provedení důchodové reformy u nás byla poněkud delší než kapitoly předcházející, ale věřím tomu, že byla pro vás zajímavá a přinesla celou řadu nových poznatků, stejně jako kapitoly předcházející. Problematika důchodové reformy u nás je velmi aktuální otázkou, proto se domnívám, že je dobré o tomto co nejvíce vědět, neboť ať chceme, či nechceme, jednou se toto bude dotýkat každého z nás. Uvedla jsem zde i některé údaje a zkušenosti ze světa, když předpokládám, že třeba tvůrci naší důchodové reformy budou také sbírat poznatky v jiných zemích, kde se již podařil buď zcela, nebo částečně tento problém vyřešit. Předložený text navazuje na první část vysokoškolských skript, kde jsem se zabývala základy sociální politiky, tedy především teorii sociální politiky. V této druhé části se potom zabývám aplikací sociální politiky v některých vybraných oblastech, neboli uvádím, kde všude se můžete se sociální politikou setkat. Byla bych velice ráda, kdyby předložený text ve vás vzbudil zájem o další studium sociální politiky. Ať využijete získané vědomosti jakkoliv, přeji vám, aby bylo vaše vystupování a uplatňování získaných znalostí vždy profesionální a efektivní. Abyste uměli dobře zúročit vše, co jste studiem tohoto odborného materiálu získali. Pokud vás předložený text alespoň částečně zaujal a nestudovali jste jej pouze z donucení, ale trochu i se zájmem, tak je to pro mne zadostiučinění, že jsem tento text nepsala zbytečně. Pokud se budete k tomuto textu vracet, budu tím velice potěšena. Vážení studenti, jestliže budete tato vysokoškolská skripta studovat s takovým nadšením s jakým já jsem je pro vás připravovala, tak budete jistě v prokazování znalostí úspěšní a také budete sami se sebou a svým výkonem spokojeni. Přeji vám hodně štěstí při studiu, ve vaší práci i v osobním životě. Vaše autorka

- 183 -

Seznam použité literatury KREBS, V. a kol. Sociální politika, ASPI, a.s. Praha, 2005, ISBN 80-7357-050-3 DURDISOVÁ, J. a kol. Sociální politika v ekonomické praxi, VŠE Praha,. Oeconomica, 2005, ISBN 80-245-0850-8 VORLÍČEK, J., VOSTROVSKÁ, Z., Úvod do hospodářské a sociální politiky, Oeconomica, 2005, ISBN – 80-245-0954-7 PEKOVÁ,J., PILNÝ, J., JETMAR,M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI 2006, ISBN 80-521-0521-5 PEKOVÁ, J. Veřejné finance, úvod do problematiky. Praha: ASPI 2006. IZÁK,V. Fiskální politika. Praha: Oeconomica VŠE 2005. ISBN 80-245-0976-8 VANČUROVÁ, A., KLAZAR,S. Sociální a zdravotní pojištění - úvod do problematiky .Praha: Oeconomica VŠE 2006, ISBN 80-246-0685-6 HEYNE, P.: Ekonomický styl myšlení, VŠE Praha, Oeconomica, 2004,ISBN 80-561-0854-7 BRDEK, M., JÍROVÁ, H. Sociální politika v zemích EU a ČR, Praha, Kodex Bohemia, 1998, ISBN 80-512-0962-4 BRDEK, M., JÍROVÁ, H., KREBS, V. Trendy v evropské sociální politice, Praha, ASPI Publishing 2002, ISBN 80- 7752-045- 5 POTUČEK, M. a kol. Křižovatky české sociální reformy, Praha, Sociologické nakladatelství 1999, ISBN 80-451-0456-5 POMAHAČ, R., VIDLÁKOVÁ, O., Veřejná správa, Praha, C.H. Beck, 2002, ISBN 80-7179-748-0 HAMERNÍKOVÁ, B. Financování ve veřejném a neziskovém sektoru. Praha: Eurolex Bohemia 2000, ISBN 80-541-2341-7 REKTOŘÍK, J. Organizace neziskového sektoru – základy ekonomiky, teorie a řízení. Praha: EKOPRESS 2001. ISBN 80-86119-41-6 HAVLÁSEK, D., SKŘÍDLOVSKÁ, E. a kol.Veřejný sektor, Ostrava, VŠB-TU, 2002, ISBN 80-7242- 457-O BRUNA, M. Veřejná správa, Institut pro místní správu, Praha, 2004 PEKOVÁ, J.. Veřejné finance. ASPI, Praha, 2005, ISBN 80-522-0891-3 MILLER, H.T. Postmodern Public Polici. Albany,NY: State University of New York Press, 2002 SCHUPPERT. G.F. Verwaltungswissenschaft, Baden-Baden, Nomos, 2000 SPICER, M. Public Administration and the State: a postmodern perspektive. Tuscaloosa, University of Alabama Press, 2001 IZÁK,V. Fiskální politika. Praha: Oeconomica VŠE 2005. ISBN 80-245-0976-8 HAMERNÍKOVÁ, B. Veřejné finance. Praha: 1994., Eurolex, ISBN 80-224-0564-7 HAMERNÍKOVÁ, B., KUBÁTOVÁ, K. Veřejné finance. Praha:EUROLEX BOHEMIA 1996. HAMERNÍKOVÁ, B. Veřejné finance – metodická příručka, vzorové otázky a příklady, Praha: VŠE 1997. PŘIB J.: Kdy do důchodu a za kolik. 10.vydání, Praha, GRADA Publishing, a.s., 2009, ISNB 978-80-2805-6

- 184 -

BUCHANAN, J., M. Veřejné finance v demokratickém systému,Brno,Komputer Press, 1998, ISBN 80-5124-721-3 BUCHANAN, J., M. Politika očima ekonoma, Praha, Liberální institut, 2002 DVOŘÁK , P., Dluhový problém a morální hazard,k Acta Oeconomicaq Pragensia, Č. l/1998, Praha, VŠE, 1998 VOSTATEK, J., Sociální a soukromé pojištění, Praha, CODEX Bohemia, 1996 WEDENFELD, W., WESSELS, W.: Evropská unie A do Z, Praha, 1999 ISBN 80-2156-412-4 SMITH, A.: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, SNPL, Praha, 1958 ŠÍMA, J. (ed.): ROGER DOUGLAS – tvůrce nejúspěšnější hospodářské reformy XX. století, LI, Praha, 1999 DUBEN, R.: Teorie sociální politiky, VŠE Praha, 1993, ISBN 80-2123-847-6 TOMEŠ, I a kol.: Právo sociálního zabezpečení, Všehrd, Praha 1993 TOMEŠ, I. : Das Sozialrecht der Tschechischer Republik im Wandel. Zeischrift fur aulandisches ud internationales Arbeits- und Sozialrecht, Heidelberg 1995 DLOUHÝ, J.: Životní minimum, Socioklub, Praha 1997 HOLANOVÁ, E.: Je minimální mzda ochrana před chudobou, nebo je hrozbou růstu nezaměstnanosti, Sociální politika, 1999, č. 1,k str. 8-9 Návrh hlavních principů pokračování reformy důchodového systému, matriál projednávaný vládou ČR, dostupné na www.mpsv.cuz, MPSV 2007¨ Populační vývoj České republiky v jednotlivých letech 2000 – 2008, ČSÚ BAŠTÝŘ,I. a kol.: Způsoby určování životního minima a jeho uplatňování v sociální politice v zahraqničí a v České republice, Oficiální hranice chudoby v zahraničí a v České republice, Srovnávací studie VÚPSV, Praha 1996 BREJCHA, A. ŠANTRŮČEK, V.: Právo důchodového pojištění, Lince, Praha 1998 DLOUHÝ,J.: Životní minimum, Socioklub, Praha 1997 ŠULC, J.: Penzijní připojištění, ANAG, Praha 2004,ISBN 80-246-4512- 56 VALENTOVÁ, B.: Sociální aspekty bydlení, MMR ČR, Praha 1999 VAVREČKOVÁ, J., MICHALIČKA, L,, SEVEROVÁ, S.: Postavení domácností S minimálními příjmy a jejich sociální ochrana. Studie k ochranným funkcím životního Minima, VÚPSV, Praha 1999

- 185 Vybrané zdroje dostupné z internetu www. finance.cz/duchody-awww.apfer.cz.,

stránky Asociace penzijních fondů ČR

portal.mpsv.cz., Portál služeb zaměstnanosti www.cssz.cz.,sekce www.mpsv.cz.,

OSVČ,důchodové pojištění,nemocenské pojištění

sekce Rodina a Sociální problematika¨

www.mmr.cz., sekce

Koncepce bytové politiky

www. msmt.cz www. czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr-od roku 1989 Pestoff, V., A.: Reforming social Services in Central Eastern Europe and eleven Nation Overview, CRYF, Krakow, 2001 Styglitz, Joseph, E.: Ekonomie veřejného sektoru, Grada, 2001

Právní předpisy Ústava České republiky – zákon č. 1/1993 Sb., Listina základních práv a svobod – zákon č. 2/1993 Sb., Zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, Zákon č. 349/1999 Sb., o úřadu veřejného ochránce práv, Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších změnách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 111/ 2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon , ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství , ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

- 186 Nařízení vlády č. 146/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené osoby, Nařízení vlády č. 97/2002 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou bytu osobami mladšími 36 let, ve znění nařízení vlády č. 665/2004 Sb., Nařízení vlády č. 616/2004 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou nebo pořízením bytu některými osobami mladšími 36 let, Nařízení vlády č. 299/2001 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části úroků z úvěrů poskytnutých bankami právnickým a fyzickým osobám na opravy, modernizace nebo regenerace panelových domů. Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

- 187 Příloha č.1

1 Vysvětlivky k používaným ikonám Průvodce studiem Prostřednictvím této pasáže textu k vám budu v roli autorky promlouvat. Budu vás vést úskalími studované problematiky, navigovat vás, upozorňovat na důležitá místa v textu. Nabídnu vám také metodickou pomoc anebo předložím důležité informace ke studiu, včetně toho, jaký časový prostor vám přibližně zabere. Příklad Takto označená pasáž textu je určena k objasnění nebo konkretizování problematiky na příkladu ze života, praxe, ze společenské reality. Je součástí vysvětlování teoretických pasáží učiva. Snažila jsem se vybrat takové ukázky, údaje, fakta, případy z praxe, abyste teorii nejenom lépe porozuměli, ale i sami dokázali najít další podobné příklady. Pasáž pro zájemce Tato část textu je určena těm z vás, kteří máte zájem o hlubší studium problematiky, nebo se chcete dozvědět i nějaké zajímavé podrobnosti vztahující se k tématu. Vše co najdete v této pasáži je nepovinné, tudíž zcela dobrovolné. Zmíněné informace po vás nebudou vyžadovány u zkoušky. Otázka k zamyšlení Měla by vás podněcovat k přemýšlení, k úvahám, k hledání vlastního řešení. Je to prostor, který vám nabízím k vyjádření osobního názoru, postoje k studované problematice. Odpovědi na tyto otázky si formulujete sami, bývají předmětem diskusí na prezenčních setkáních, jsou součástí zkoušky (často je pokládají examinátoři). Úkol Jeho prostřednictvím vás vybídnu k tomu, abyste na základě studia určité tématiky něco vytvořili, zpracovali, konkrétně uvedli za předpokladu, že už máte jisté znalosti. Má převážně aplikační charakter. Správné (možné) řešení najdete většinou v klíči. Shrnutí kapitoly Tato pasáž postihuje maximálně stručně to nejdůležitější o čem konkrétní kapitola pojednává. Má význam pro opakování, aby se vám informace a klíčové body probírané látky lépe vybavili. Pokud shledáte, že některému úseku nerozumíte, nebo jste jej dostatečně neprostudovali, vraťte se na příslušnou pasáž v textu. Kontrolní otázky Prověřují, do jaké míry jste učivo pochopili, zapamatovali si podstatné informace a zda je umíte aplikovat. Najdete je na konci každé kapitoly. Jejich prostřednictvím zjistíte, jestli jste splnili formulované cíle. Jsou velice důležité, věnujte jim proto náležitou pozornost. Odpovědi na ně můžete najít ve více či méně skryté formě přímo v textu. Pojmy k zapamatování Na konci každé kapitoly najdete klíčové pojmy, které byste měli být schopni vysvětlit. Jde o důležitý terminologický aparát a jména, která je nezbytné znát. Po prvním prostudování kapitoly si je zkuste sami pro sebe objasnit, vracejte se k nim i při dalším čtení a opakování dokud si je dostatečně nezafixujete v paměti.

Korespondenční úkol Jde o samostatnou práci (projekt, návrh, model, studii, esej atd.), kterou máte zpracovat. Nabízí vám prostor pro bilanci a aplikaci nabytých znalostí a dovedností, pro seberealizaci, vlastní aktivitu, iniciativu, vyjádření vlastního přístupu, originálního řešení. Často přesahuje zaměření studijního materiálu. Korespondenční úkoly jsou součástí vašeho portfolia. Kvalitu jejich zpracování hodnotí vám přidělený tutor. Při jejich plnění postupujte podle pokynů s notnou dávkou vlastní iniciativy. Úkoly se průběžně evidují a hodnotí v průběhu celého studia.