VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Spokojenost zákonných zástupců hospitalizovaných dětí s poskytovanou péčí na dětském oddělení Nemocnice Jihlava

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Spokojenost zákonných zástupců hospitalizovaných dětí s poskytovanou péčí na dětském oddělení Nemocnice Jihlava

Bakalářská práce

Autor: Květa Pečínková Vedoucí práce: Mgr. Simona Hájková Jihlava 2015

Anotace Bakalářská

práce

je

zaměřena

na

spokojenost

zákonných

zástupců

dětí

hospitalizovaných na dětském oddělení Nemocnice Jihlava. Skládá se z části teoretické a praktické. Teoretická část přibližuje pediatrii a její vývoj, jednotlivé věkové kategorie, roli dětské sestry, potřeby dítěte, ošetřovatelský proces v pediatrii a vliv hospitalizace a nemoci na dítě. Praktická část představuje výsledky anonymního dotazníku v grafech. Otázky jsou zaměřeny na hodnocení poskytované péče na dětském oddělení. Klíčová slova: Dítě, hospitalizace, spokojenost, péče, dětské oddělení.

Annotation This bachelor thesis focuses on the legal representatives´ satisfaction with the hospitalization care of the children on the pediatrics ward in the Jihlava hospital. It is composed of the theoretical and practical parts. The first part introduces and analyses the pediatrics and its history, the pediatrics nurse´s roles, the needs of the children, the nursing process in pediatrics and the influence of hospitalization and of illness to a child. The practical part presents the graph results of the annonymous pediatrics ward evaluation questionaire. Keywords: Child, hospitalization, satisfaction, care, pediatrics.

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Mgr. Simoně Hájkové za odborné vedení a cenné rady při psaní bakalářské práce. Za její ochotu a vstřícný přístup. Moje díky také patří celé rodině za podporu při studiu.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a

jsem ji

samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

Obsah 1

2

Úvod.......................................................................................................................... 8 1.1

Cíl výzkumu ...................................................................................................... 9

1.2

Hypotézy ........................................................................................................... 9

Teoretická část ........................................................................................................ 10 2.1

Pediatrie a její vývoj ....................................................................................... 10

2.1.1

Ambulantní zdravotnická péče ............................................................... 10

2.1.2

Nemocniční zdravotnická péče ............................................................... 11

2.1.3

Péče ve zvláštních dětských zařízeních .................................................. 11

2.2

Rozdělení dětského věku a charakteristika jednotlivých vývojových období 12

2.2.1

Prenatální období .................................................................................... 12

2.2.2

Novorozenecké období ........................................................................... 12

2.2.3

Kojenecké období ................................................................................... 13

2.2.4

Období batolete ....................................................................................... 14

2.2.5

Předškolní období ................................................................................... 16

2.2.6

Školní období .......................................................................................... 17

2.2.7

Adolescence ............................................................................................ 18

2.3

Role a vzdělání dětské sestry .......................................................................... 18

2.4

Potřeby dítěte .................................................................................................. 19

2.4.1

Naléhavé psychické potřeby nemocných dětí ......................................... 21

2.5

Ošetřovatelský proces v pediatrii .................................................................... 21

2.6

Dítě a nemoc ................................................................................................... 22

2.7

Hospitalizace a dítě ......................................................................................... 23

2.7.1

Příjem dítěte do nemocnice..................................................................... 24

2.7.2

Prostředí v nemocnici ............................................................................. 25

2.7.3

Příprava dítěte na zákrok nebo vyšetření ................................................ 25

3

2.7.4

Hospitalizmus ......................................................................................... 26

2.7.5

Separace .................................................................................................. 27

Praktická část .......................................................................................................... 28 3.1

Metodika výzkumu ......................................................................................... 28

3.2

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ........................ 28

3.3

Průběh výzkumu ............................................................................................. 31

3.4

Zpracování získaných dat ............................................................................... 31

3.5

Výsledky výzkumu ......................................................................................... 32

3.6

Diskuze ........................................................................................................... 51

3.7

Návrh řešení a doporučení pro praxi............................................................... 58

4

Závěr ....................................................................................................................... 60

5

Použitá literatura: .................................................................................................... 61

6

Seznam tabulek: ...................................................................................................... 64

7

Seznam grafů: ......................................................................................................... 65

8

Seznam zkratek: ...................................................................................................... 66

9

Seznam příloh: ........................................................................................................ 67

1 Úvod Téma bakalářské práce jsem si vybrala z důvodu, že již 10 let pracuji jako zdravotní sestra v Nemocnici Jihlava (dále jen NJ), právě na dětském oddělení. Spolupráce s rodiči a jejich spokojenost na námi poskytovanou péči mě vždy zajímaly. Co se nám profesionálům může zdát srozumitelné a automatické mohou zákonní zástupci nebo děti vnímat odlišně. Jejich zpětná vazba je pro naši práci velmi důležitá a přínosná pro zkvalitnění péče. Pobyt v nemocnici pro dítě je velmi náročný. Dítěti se spolu s hospitalizací mění naléhavost jeho potřeb. Jako zdravé prožívalo vše bezstarostně a najednou musí dodržovat určité pokyny, je upoutané na lůžko, komunikují s ním lidé, které nezná. Některé kolem sebe nemají své blízké a musí dodržovat jiný denní režim. Potřeba bezpečí a jistoty je narušená. Vše sebou může přinést změny v chování a komunikaci. Proto je pro ošetřující personál důležité znát potřeby dítěte a vědět, jak reagovat na různé projevy chování, komunikovat s dítětem s ohledem na jeho strach a obavy, pomoci mu překonat tento strach a odvést jeho pozornost od bolestivých výkonů. Práce s dětmi je zajímavá a poučná. Každé dítě je jiné a na žádné neplatí předem stanovené tabulky. Hospitalizace dítěte je náročná i pro rodiče. Prožívají obavy o dítě a mnohdy i z nové nemoci. Chtěli by pomoci, ale třeba neví jak. Zde je důležitá informovanost zákonných zástupců. Poskytnout jim dostatek informací, dát jim možnost být s dítětem hospitalizováni. Společná hospitalizace, pokud je možná, má kladný vliv na dítě, rodiče i zdravotnický personál. Dítě má u sebe někoho blízkého. Rodič vidí, jak je dítěti, jak se s dítětem jedná, zda se jeho zdravotní stav zlepšuje. Rodič může pomoci v ošetřovatelské péči. Pro zdravotnický personál je každá informace o dítěti přínosem v tom, že rodič může snáze utišit plačící dítě nebo mu některé výkony vysvětlit. Myslím, že v tomto případě platí spokojený rodič spokojené dítě a i naopak. Cílem mojí bakalářské práce je zjistit, jak jsou zákonní zástupci spokojeni v NJ s péčí na dětském oddělení. Práce by měla být přínosem pro další praxi.

8

1.1 Cíl výzkumu 1. cíl: Zjistit, zda jsou rodiče spokojeni s poskytovanou péči o hospitalizované dítě na dětském oddělení Nemocnice Jihlava. 2. cíl: Zjistit, zda jsou zákonní zástupci spokojeni s komunikací ošetřujícího personálu. 3. cíl: Zjistit, zda mají zákonní zástupci dostatek informací týkající se celkové péče o dítě.

1.2 Hypotézy 1. Předpokládám, že více než 75 % dotázaných zákonných zástupců bude spokojených s péčí poskytovanou jejich hospitalizovanému dítěti. 2. Předpokládám, že více než 80 % zákonných zástupců bude spokojeno s prostředím na dětském oddělení Nemocnice Jihlava. 3. Předpokládám, že více než 75 % zákonných zástupců bude spokojeno s doprovodnými programy pro děti. 4. Předpokládám, že více než 70 % respondentů bude spokojených s komunikací ošetřujícího personálu s dítětem. 5. Předpokládám, že více než 75 % respondentů bude spokojených s celkovou komunikací ošetřujícího personálu. 6. Předpokládám, že více než 50 % respondentů bude spokojených s poskytovanými informacemi. 7. Předpokládám, že více než 60 % respondentů bude spokojených s formou předávaných informací.

9

2 Teoretická část 2.1 Pediatrie a její vývoj Pediatrie patří mezi základní lékařské obory. Je plně zaměřena na dítě a dospívající ve zdraví nebo v nemoci. Vývoj lidského organismu je zde zachycen od narození až do 19 let života. Oblasti pediatrické péče jsou prevence, diagnostika, léčba, rehabilitace, psychologická a výchovná péče, prostředí, ve kterém dítě a dospívající žije, a sociálně právní ochranná norma dítěte. Pediatrie posuzuje také vlivy, které na vývoj dítěte působí (působení pozitivní nebo negativní). (Sedlářová a kol., 2008) Vývoj pediatrie jako samostatného vědního oboru se datuje na přelom 19. století. Předtím byla péče o dětského pacienta poskytována společně s dospělými. Ošetřování dětských pacientů bylo na nízké úrovni. Nízkou úroveň lze přisuzovat malým znalostem o dětských nemocech, neznalosti jejich příčin, projevů, výživě nebo hygieně. V 19. století se pozornost obrací k dítěti. Dítě začíná být středem pozornosti společnosti, která se snaží systematicky utřídit vývoj dítěte. Zaměřením pediatrie se stává zdraví a vývoj každého dítěte ve společnosti a péče o opuštěné a osiřelé děti. Z této problematiky postupně vzniká pediatrie jako samostatný medicínský obor zabývající se nemocemi dětského věku, péčí o zdravé děti ve společnosti a péčí o ohrožené a postižené děti. (Sedlářová a kol., 2008) Pediatrická péče v ČR se dělí na ambulantní zdravotnickou péči, nemocniční zdravotnickou péči a péči ve zvláštních dětských zařízeních. 2.1.1 Ambulantní zdravotnická péče Ambulantní zdravotní péče slouží jako primární zdravotní péče dětem a je poskytována praktickým lékařem pro děti a dorost. Dětský lékař zajišťuje preventivní péči v ambulanci nebo při návštěvách v rodině. Preventivní péče je poskytována již od novorozeneckého věku až po preventivní prohlídky v období dospívání. Při preventivních návštěvách dětský lékař hodnotí psychomotorický vývoj dítěte, dále školní zralost dítěte. Je zde zajišťováno očkování dětí a dospívajících podle platného očkovacího kalendáře. (Slezáková a kol., 2010) 10

V primární zdravotnické péči je kladen důraz na výchovu dětí a dospívajících a jejich rodičů (oblasti: zdravá výživa, osobní hygiena, hygiena v dospívání, prevence pohlavních chorob, výchova k rodičovství, boj proti drogovým závislostem, poskytování první pomoci). (Slezáková a kol., 2010) Součástí ambulantní zdravotnické péče je dispenzární péče, která je určena konkrétním zdravým, ohroženým a chronicky nemocným dětem a mladistvým. Tuto péči mohou zajišťovat i specializované pediatrické poradny – kardiologická, nefrologická, urologická, neurologická, gastroenterologická a další. (Slezáková a kol., 2010) 2.1.2 Nemocniční zdravotnická péče Součástí různých typů nemocnic je síť dětských oddělení. Tato oddělení tvoří lůžkovou pediatrickou péči. Dětská oddělení zabezpečují ambulantní, základní i specializovanou diagnostickou a léčebnou péči. Nedílnou součástí je zde i prevence. (Sedlářová a kol., 2008) Dětská oddělení zajišťují hospitalizaci dítěte a dospívajícího tam, kde není možné zajistit vyšetření nebo léčbu ambulantním způsobem. Ošetřování probíhá v souladu práv zahrnutých v Chartě práv hospitalizovaných dětí (příloha č.1). (Slezáková a kol., 2010) Nemocniční péče se rozděluje na standardní, intenzivní a dlouhodobou (rehabilitační nebo symptomatickou). Rozdělení dětského oddělení je nejčastěji podle věku dětí a charakteru jejich onemocnění. (Sedlářová a kol., 2008, Slezáková a kol., 2010) 2.1.3 Péče ve zvláštních dětských zařízeních Do zvláštních dětských zařízení patří Dětské léčebny a ozdravovny. Bývají zde hospitalizovány chronicky nemocné děti k doléčení. Dále sem spadají stacionáře, které zabezpečují komplexní a diferencovanou péči, uspokojení bio-psycho-sociálních potřeb zdravotně postižených dětí. Řadí se sem také kojenecké ústavy a dětské domovy. Kojenecké ústavy a dětské domovy dočasně zajišťují rodinnou péči. (Slezáková a kol., 2010)

11

2.2 Rozdělení

dětského

věku

a

charakteristika

jednotlivých

vývojových období Dětství a dospívání je charakterizováno jako období velkých změn. Každý z nás projde jednotlivými vývojovými obdobími. Jedná se o vývoj kontinuální. Daná období mají svůj charakter a specifika. Úkolem pediatrie je včasně rozpoznat patologické stavy, které by mohly správný vývoj narušit. (Sedlářová, 2008) 2.2.1 Prenatální období Prenatální období je období mezi početím a narozením dítěte. Může se ,,rozdělit do tří fází: 1. oplodnění a vytvoření zárodku (první asi 3 týdny) 2. embryonální období (4. – 12. týden) – jsou vytvářeny základy všech důležitých orgánů člověka; zárodek je v této době extrémně citlivý na nejrůznější možné teratogenní vlivy 3. fetální období (od 12. týdne do porodu) – orgány jsou biologicky dotvářeny a začínají se ujímat své funkce“ (Langmeier, Krejčířová, 2006, str. 24) 2.2.2 Novorozenecké období Novorozenecké období začíná narozením a počítá se do 28. dne života. Kdy od porodu do 7. dne se jedná o tzv. časné novorozenecké období. V prvních hodinách po porodu se uskutečňuje složitá adaptace novorozence na nové podmínky. Adaptace obsahuje změny oběhové, dechové, trávicí, schopnost udržení tělesné teploty, iontové a vodní rovnováhy. Fyziologické i patologické změny v tomto období studuje neonatologie. (Volf, Volfová, 1996, Sedlářová, 2008) Fyziologický novorozenec umí používat reflexy, kterými je vybaven pro přežití. Nejdůležitější je reflex pátrací a sací, který je důležitý pro příjem potravy. Při kontaktu s okolím novorozenci pomáhají rozvíjející se smyslové funkce. Umožňují mu orientaci v okolí a diferencovaně reagovat na rozdílné podněty. Tyto schopnosti se vyvíjejí na základě individuálních, geneticky podmíněných vloh. Každý novorozenec tudíž reaguje 12

individuálně. Odezva rodičů stimuluje jeho další vývoj. Během novorozeneckého věku dítě pozná hlas matky a dokáže jej odlišit od jiných ženských hlasů. Kojené dítě také dokáže rozlišit vůni matky již v prvním týdnu života. (Hrodek, Vavřinec, 2002) 2.2.3 Kojenecké období Kojenecké období má začátek 29. den po narození a ukončení v den prvních narozenin dítěte. Toto období se vyznačuje rychlým somatickým, neuropsychickým a motorickým vývojem. Donošené dítě dokáže zdvojnásobit svoji porodní hmotnost v pěti měsících a v jednom roce ji ztrojnásobit. Do roku života svoji výšku dítě zvýší o 25 – 30 cm. Kolem 6. měsíce se začínají prořezávat první zoubky – dočasná dentice. (Sedlářová, 2008, Stožický, Pizingerová, 2006) Mladší kojenecké období (do 6. měsíce) Motorický vývoj. V tomto období se mění asymetrické flekční postavení novorozence z důvodu postupného uvolňování. Dítě začíná mít symetrické držení těla při poloze na zádech, s hlavou ve střední poloze. Dovede s ní volně otáčet ze strany na stranu. Postupně dítě dokáže v poloze na bříšku zvednout hrudník a hlavu až do vertikální polohy. Při pokusu o sednutí, pokud je přitahováno za ručičky z lehu do sedu, hlavičku drží napřed a ve vzpřímené poloze. Začíná se otáčet, nejdříve z bříška na záda, později ze zad na břicho. Na konci období se dokáže udržet chvíli v sedu bez opory. S oporou sedí vzpřímeně s páteří zakřivenou pouze v bederní oblasti. Úchop hračky se stává postupně aktivnější. Hračky objevuje pomocí úst i očí. (Stožický, Pizingerová, 2006) Kognitivní funkce. Rozvoj koordinace zraku a motoriky. Dítě, které leží na zádech pozoruje pohybující se objekt jak očima, tak i otáčením hlavičky. Dokáže rozpoznat barvy (do popředí staví červenou a modrou). Aktivně začíná otáčet hlavu za zvukem. (Stožický, Pizingerová, 2006) Řeč. Toto období začíná hrdelními zvuky dítěte. Postupně dítě začíná tvořit samohlásky a dále různé souhlásky. Kolem 3. měsíce přichází vokalizace (broukání). Ke konci 6. měsíce dítě vyslovuje jednotlivé slabiky, začíná žvatlat. (Stožický, Pizingerová, 2006)

13

Sociální vývoj. Dítě dokáže již brzy rozlišit předměty a osoby. Dovede reagovat na obličeje. Přednost dává známým tvářím, na které je zvyklé. Toto období je obdobím prvního sociálního smíchu, který by se měl objevit do 8. – 12. týdne. Dítě začíná dávat najevo svoje potřeby a matka se učí tyto signály rozpoznávat. (Stožický, Pizingerová, 2006) Starší kojenecké období (6. – 12. měsíců) Motorický vývoj. Během tohoto období se dítě dokáže samo posadit pevně a vzpřímeně. Začíná lézt po čtyřech a postupně se dokáže postavit. Zpočátku se postaví, pokud se má čeho přidržet. Na konci kojeneckého období již dokáže stát chvíli bez opory, obejít s přidržením kolem nábytku nebo chodit za ruku. První rok může být spojen i s několika prvními samostatnými kroky. Dítě na začátku období začíná používat úchop s opozicí palce. Postupně se dokáže svoji zručnost zvýšit na klešťový úchop (úchop mezi palec a ukazovák). (Stožický, Pizingerová, 2006) Kognitivní funkce. U dítěte dochází k postupnému zlepšování zrakové a sluchové percepce. Začíná chápat permanenci objektů. Dokáže poznat, že to, co je zakryté, nezmizelo. V jednom roce dovede porozumět jednoduché hře (např. s míčem). (Stožický, Pizingerová, 2006) Řeč. Dítě používá k vyjadřování reduplikace (zdvojování) slabik: ma-ma, ba-ba až se objeví první slovo. Dítě v tomto období dokáže vnímat svoje jméno. Rozumí většímu počtu slov a slovních výzev. (Stožický, Pizingerová, 2006) Sociální vývoj. V tomto období je zřejmá preference matky. Kolem 6. – 8. měsíce může být patrný vývoj do strachu ze separace – oddělení od matky. Dítě si začíná hrát hry typu ,,paci-paci“. Dokáže také pít z hrnku s pomocí dospělého nebo držet a jíst rohlík. (Stožický, Pizingerová, 2006) 2.2.4 Období batolete Období od jednoho roku do tří let věku dítěte. Jedinec má základní lidské vlastnosti od narození. Teprve od začátku druhého roku života se začíná druhově specificky charakterizovat, čímž se odliší od ostatních živočišných druhů (chodit vzpřímeně, mluvit). V tomto období se tyto lidské vlastnosti začínají rychle rozvíjet. Proto je 14

v tomto období dítě tak roztomilé nebo naopak i vzdorovité a náročné na čas a trpělivost rodičů. (Langmeier, Krejčířová, 2006) Motorický vývoj. Ve vývoji hrubé motoriky je patrná postupná samostatná chůze. S každým měsíce se stává jistější. Dvouleté dítě dokáže utíkat bez pádů. V chůzi do schodů je vidět také pokrok. Po počátečním lezení dokáže ve dvou letech dítě jít do schodů bez držení, ale většinou přisunuje nohu na každém schodě. Toto se postupně upravuje na střídání nohou kolem dvou a půl roku. Na konci batolícího období dítě dokáže jít do schodů a ze schodů samo. Před třetím rokem dítě dokáže jet na tříkolce. Jemná motorika se výrazně zdokonaluje. Pohyby rukou a prstů se stávají přesnější. Dítě na konci tohoto období dokáže navlékat korálky na provázek, musí být, ale patřičné velikosti. (Langmeier, Krejčířová, 2006) Kognitivní funkce. ,,Podle Piageta je skutečně teprve v roce a půl nebo ve dvou letech ukončen vývoj senzomotorické inteligence a začíná nová etapa symbolického a předpojmového myšlení.“ (Langmeier, Krejčířová, 2006, str. 78) V tomto období dochází v myšlení dítěte ke kvalitativnímu rozvoji. Dítě dokáže v poli senzomotorické inteligence používat známé prostředky nebo začíná experimentovat a nachází nové prostředky (např. přiblížení si hračky pomocí hůlky, taháním podložky). Dítě začíná mít představu. (Langmeier, Krejčířová, 2006) Řeč. V řeči u dítěte dochází k pokrokům, jak v oblasti chápání, tak v oblasti používání prvního vyjadřování, tzv. dětského žargonu, kterému rozumí jen rodiče. Dítě v jednom roce života dokáže chápat význam sdělení (,,udělej paci-paci“) nebo zákazu (,,ne-ne“). Starší batole dále přidává více slov a začíná rozumět symbolickému významu slov. Ve dvou letech může dítě umět 200 až 300 slov. Každé dítě je individuální a na každé je jinak působeno, proto mohou být patrné rozdíly v počátcích vývoje řeči. (Langmeier, Krejčířová, 2006) Sociální vývoj. Dítě v tomto období má velikou závislost na matce nebo několika blízkých členech v rodině. Proto může dojít, i při krátkodobém odloučení, k prudké reakci s bouřlivým průběhem. Přes svoji závislost na matce dítě aktivně rozšiřuje svoje sociální vztahy. Jde především o členy rodiny. Navazování vztahů s ostatními dětmi většinou začíná kolem dvou let. Jedná se zpočátku o paralelní hry, až déle se ukazuje 15

spolupráce nebo soupeřivost. Dítě mezi prvním a třetím rokem se začíná osamotňovat a začleňovat do lidského společenství. Období bývá charakterizováno jako fáze vzdoru nebo negativismu. Začíná se samo sebe více uvědomovat a chce vše dělat samo. (Langmeier, Krejčířová, 2006) 2.2.5 Předškolní období Trvá od 3 do 6 let věku dítěte. Je zde patrné stále větší zdokonalování motoriky, řeči, myšlení i chování. Motorický vývoj. Dětí se v tomto období dobře naučí složitější pohybové návyky. Proto je žádoucí děti začít učit plavat, lyžovat, bruslit nebo se věnovat jiným sportům. Dítě se učí soběstačnosti (samo začíná jíst, oblékat se, obouvá se). Začíná být stále zručnější, což se ukazuje při hrách s plastelínou, pískem, při kresbě. (Langmeier, Krejčířová, 2006, Michálek, 2008) Řeč. V průběhu předškolního období zdokonalení čeká i řeč. Větší zájem má dítě i o mluvenou řeč (začíná poslouchat povídky, krátké pohádky). Dítě si rádo a hodně povídá, i když jen samo se sebou. (Langmeier, Krejčířová, 2006) Kognitivní funkce. Dítě v předškolním věků myslí konkrétně. Myšlení je na tzv. názorové (intuitivní) úrovni. Dítě si spojuje vlastní činnosti a myšlení. Proto jsou úsudky dítěte egocentrické, antropomorfické (polidšťování), magické (mění věci podle přání) a artificialistické (vše se ,,dělá“). Dítě se dokáže orientovat v pojmech větší – menší, před – za. (Langmeier, Krejčířová, 2006, Stožický, Pizingerová, 2006 ) Sociální vývoj. Rodina je i v tomto období nejdůležitějším prostředkem, který učí dítě primární socializaci (začleňování do společnosti). V předškolním věku dítě usuzuje, že projev chování odráží vnitřní stav (úsměv znamená, že je někdo šťastný). Začíná se více uplatňovat společná hra – asociativní. Děti začínají rozlišovat role mužské a ženské. Vztahy k druhým dětem jsou v tomto věku velice nahodilé, přelétavé a málo trvalé. Přesto jsou velice důležité. Dítě se pomocí těchto vztahů učí různému chování (pomáhat slabším, podřídit se, umět někoho vést, soupeřit, spolupracovat, atd.). (Langmeier, Krejčířová, 2006)

16

2.2.6 Školní období Období od 6 – 15 let. Začíná zde povinná školní docházka. Období se rozděluje na mladší školní věk (od 6 do 12 let) a na starší školní období. Školní věk je úzce spojen s rozvojem intelektu a osobnosti dítěte. Dalo by se říci, že končí hravé období a nastupuje školní výchova. (Michálek, 2008) Mladší školní věk Tělesný vývoj je mírný a proporce těla se zatím nemění. Dítě roste o 4 – 5 cm ročně. Dočasná dentice se vyměňuje za stálou. Výměna začíná obvykle kolem 6. a 7. roku. Motorický vývoj. V tomto období je dítě velmi fyzicky aktivní. Motorika se rozvijí k lepším dovednostem. Uplatňuje se ke specializovaným aktivitám nebo hrám. Jemná motorika je zdokonalována v rozvoji psaní. (Stožický, Pizingerová, 2006) Řeč. Ve školním období se velmi rozšiřuje slovní zásoba. Věty začínají být delší a složitější. Vše je spojeno s rozvojem gramatiky. Každé dítě je jiné, jinak vychováváno, proto jsou ve slovníku dětí interindividuální rozdíly. (Langmeier, Krejčířová, 2006) Kognitivní funkce. Dítě zde postupně zaznamenává schopnost sledovat vlastní mentální procesy. Umí rozlišit podstatné věci od méně podstatných. Do popředí se dostává paměť logická. Mechanická paměť je v tomto období na vrcholu. (Stožický, Pizingerová, 2006) Sociální vývoj. Dítě začíná být více mimo domov. Proto se zvyšuje jeho nezávislost a začíná si utvářet svoje vzory a standardy chování pozorováním okolí. Rodič je stále autorita, ale ne neomylná. Toto období je spojeno s kamarádskými vztahy, které jsou hodně ovlivnitelné a málo pevné. Postupem času se uplatňují užší přátelské vztahy. Je zde patrná sociální vazba na stejné pohlaví. Děti nejsou negativistické a dobře spolupracují s dospělými. U dětí je převaha smyslu pro povinnost. (Stožický, Pizingerová, 2006, Michálek, 2008) Starší školní věk Období do 13 do 15 let života. Toto období je spojeno s obdobím puberty. U dívek je začátek mezi 9. – 12. rokem a u chlapců mezi 10. – 14. rokem. Puberta je závislá na 17

produkci hormonů a může trvat 4-5 let. Ukončením puberty jsou dovršeny reprodukční schopnosti. Období je charakterizováno prudkými somatickými (tělesné proporce, první akné, ochlupení, změna hlasu) i psychickými (střídání nálad, sexuální chování, vzdorovitost) změnami. Dalo by se říct, že se jedná o nejbouřlivější období v lidském životě. V tělesném vývoji je výrazný nárůst výšky o 12-15 cm za rok. Protahují se zejména končetiny. Začíná sexuální zrání. Na řadu přichází 3. období vzdoru. Dospívající hodnotí kriticky vše, co dělají dospělí. Absolutními autoritami již nejsou rodiče ani vychovatelé. Autoritu si musí zasloužit přístupem a chápáním dítěte. (Michálek, 2008) 2.2.7 Adolescence Období dospívání zhruba od 15 – 22 let. Je zde plně dokončen tělesný růst a reprodukční zralost. Dochází k rychlým změnám postavení jedince ve společnosti. Dospívající přechází ze základní školy na vyšší stupeň odbornosti. Zásadně se mění sebepojetí. Dochází k vazbám na skupiny vrstevníků. Někdy tato vazba může být pevnější než na rodinu. (Langmeier, Krejčířová, 2006, Michálek, 2008)

2.3 Role a vzdělání dětské sestry Stálými členy ošetřovatelského týmu v péčí o děti jsou dětské sestry. V současné době legislativa stanovuje vzdělání pro všeobecnou sestru se specializovanou způsobilostí v oboru Dětská sestra nebo Dětská sestra pro intenzivní péči. Činnosti pro tuto odbornost upravuje Sbírka zákonů č. 55 / 2011, z toho konkrétně § 54, 55, 57 a § 58. Vzdělávání probíhá v programu specializačního vzdělávání v oboru Ošetřovatelská péče v pediatrii nebo v oboru Intenzivní péče v pediatrii. Vzdělávací programy jsou vždy rozděleny na základní modul (Organizační a

metodické vedení specializované

ošetřovatelské péče) a odborné moduly (Pediatrie a pediatrická ošetřovatelská péče, Dětská a dorostová psychiatrie, Výchovná péče o děti, Intenzivní péče v pediatrii, Intenzivní péče v neonatologii, Diagnostické, terapeutická a ošetřovatelské výkony v anesteziologii a intenzivní medicíně u dětí). (Sbírka zákonů, 2011, Vzdělávací programy specializačního vzdělávání pro nelékařské zdravotnické pracovníky, 2011)

18

Dětské sestry se začleňují do všech oblastí péče o dítě a jeho rodinu, s cílem podporovat růst a zdravý vývoj dítěte. Základem pro kvalitní ošetřovatelskou péči je smysluplný vztah sestry k dětem a jejich rodinám, umění mapovat jejich potřeby a pocity. Dětská sestra může ovlivnit podmínky pro otevřenou komunikaci mezi rodinou, dítětem a zdravotnickým personálem. Rodina by se měla bez obav umět sestře svěřit nebo dotázat na nejasné otázky, které se týkají potřeb a podpory zdraví dítěte. První dojem, který má rodina ze sestry, může ovlivnit úspěšné přizpůsobení malého pacienta na samotný pobyt v nemocnici, ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu. Sestra svojí otevřenou komunikací a současně profesionálním odstupem může včas zachytit známky ukazující na deficitní potřeby dítěte a rodiny. (Sikorová, 2010, Leifer, 2004)

2.4 Potřeby dítěte ,, Všechny děti – zdravé či nemocné – mají většinu potřeb společných, ať se jedná o potřeby tělesné či psychické. Tyto potřeby musí být naplňovány tak, aby vývoj dětí odpovídal jejich maximálním možnostem. Podle řady psychologů hraje klíčovou úlohu ve vývoji dítěte několik prvních let života, protože v žádné jiné životní etapě se člověk nevyvíjí tak rychle a není tak závislý na okolí. Prvořadým úkolem rodičů a dalších pečujících osob je tyto potřeby uspokojovat.“ (Sikorová, 2010, str. 30) Dělení potřeb je několik. Vybrala jsem si pro bližší popis Maslowovu hierarchickou pyramidu potřeb (příloha č. 2) a dále dělení podle K. E. Allena a L. R. Marotze. Nejznámější rozdělení potřeb je hierarchické uspořádání potřeb podle A. H. Maslowa. Uspořádání potřeb je zde poskládané podle naléhavosti. Maslow rozdělil potřeby na nižší, neboli základní, a na vývojově vyšší, neboli potřeby růstu. Do základny jsou zařazeny potřeby fyziologické a potřeby bezpečí. Později jsou vytvářeny potřeby vyšší. Dle Maslowa k nim dochází při upevňování vazby jedince na sociální podmínky jeho fungování (potřeby styku, náležení). Na vrchol pyramidy, tedy vývojově nejvýš, patří potřeby růstu, seberealizace. Dále Sikorová (2010) uvádí, že princip hierarchicky podmíněného uspokojování potřeb neplatí absolutně. Dospělý člověk dokáže uspokojit i hierarchicky vyšší potřeby bez uspokojení nižších potřeb, pokud má pro ně silnější motivaci. Naopak u dítěte se hierarchický princip závislosti ukazuje jako velmi důležitý. Uspokojování nižších potřeb má být následováno uspokojováním vyšších potřeb. 19

Významné postavení má u dětí potřeba bezpečí, jistoty a lásky. Prováděním základních potřeb jako je např. krmení, přebalování, hraní nebo koupání s láskou uspokojuje tyto vyšší potřeby. Základní dělení potřeb dětí podle K. E. Allena a L. R. Marotze je na tělesné, psychické, učení, úcty a sebevědomí. Do tělesných potřeb zahrnuje přístřeší a ochranu, výživu, teplo a ošacení, preventivní zdravotní a zubní péči, čistotu a odpočinek. V psychických potřebách je zahrnuta láska a důslednost, bezpečí a důvěra, reciproční výměna, správná očekávání dospělých a přijímání kulturních, etických a vývojových odlišností. Potřeba učit se obsahuje přístup ke hře, možnost získávat zkušenosti přiměřené věku dítěte, možnost dělat chyby, potřebu komunikace a vzoru chování. Do potřeby úcty a sebevědomí náleží klidné prostředí, ocenění úspěchu i drobného, dále podpora sebehodnocení. (Sikorová, 2010) Faktorů, které dokáží ovlivnit způsob uspokojování potřeb, je několik. Patří sem individualita jedince (osobnost), vývojové stádium člověka, kulturní zvyklosti, rodina nebo onemocnění. Při onemocnění se mohou objevit i nové potřeby spojené právě s onemocněním. Vliv může mít nemožnost uspokojovat potřeby, pobyt v nemocnici, bolest, způsob léčby nebo např. změna v pohybu. (Sikorová, 2010) Pokud se jakákoliv potřeba dostane do fáze neuspokojování, dochází k tomu, že člověk vykazuje známky nedostatku, nouze nebo omezování. Tento stav se označuje jako frustrace. Dalo by se říci, že dotyčné osobě něco chybí, předmět toho, co potřebuje. Může chybět i způsob, jak uspokojení dosáhnout. Dospělý jedinec dokáže říci, co frustraci způsobuje. Naopak dítě příčinu frustrace určit nedovede. Změní se jeho emocionální prožívání, komunikace nebo sociální chování. Dítě může být vyčerpané, unavené, pasivní, apatické, plačtivé, znuděné nebo naopak agresivní, neklidné, kolísavé sebedůvěry, žárlivé, nekomunikativní, nespolupracuje, odmlouvá, nesoustředí se, atd. (Sikorová, 2010) Závažnějším důsledkem při dlouhodobém strádání nebo nerespektování potřeb dítěte může být deprivace. K deprivaci dochází v takové životních situaci, kdy se dítěti neuspokojují základní psychické potřeby. Uspokojování potřeb neprobíhá v náležité míře a většinou po dlouhou dobu. Dlouhodobé neuspokojování potřeb může vyústit ohrožením duševního zdraví a duševního vývoje dítěte. (Sikorová, 2010) 20

2.4.1 Naléhavé psychické potřeby nemocných dětí -

potřeba poslouchat a věřit jim – dítě potřebuje cítit jistotu, že jeho obavy, stesky nebo bolest budou brány vážně (nebagatelizovat, neumlčovat, nechat mluvit dítě)

-

potřeba vnímat je – komunikovat přímo s dítětem

-

potřeba soukromí a důstojnosti – dítě má potřebu obstát před sebou nebo okolím, prožívá obavy z naříkání při vyšetření (odvrátit pozornost k tomu jak to vše zvládlo, upozornit ho na strach před vyšetřením), potřeba soukromí je důležitá převážně u dospívajících

-

potřeba naděje – nedávat falešné naděje, ale nebrat naději (pravdivá komunikace, klonit se k reálným cílům)

-

potřeba někoho blízkého – strach ze samoty se zdá v době nemoci větší (naslouchat dítěti, projevovat zájem, ubezpečit dítě, že nezůstane samo) (Šimánková, 2011)

2.5 Ošetřovatelský proces v pediatrii Metodou ošetřovatelského procesu se uplatňuje organizovaný a systematický přístup k dítěti a jeho doprovodu. Dává sestře možnost diagnostikovat a řešit aktuální i potencionální problémy dětského pacienta v každém prostředí, s ohledem na vývojové potřeby dítěte. Do ošetřovatelského procesu v pediatrii je zahrnuto pět částí, dle legalizace do klinické praxe v roce 1973. Jedná se o posouzení, diagnostiku, plánování, realizaci a hodnocení. (Sikorová, 2011) Posouzení obsahuje sběr dat, ověřování a třídění údajů o zdravotním stavu a individuálních potřebách dítěte. Proces posouzení se prolíná celou ošetřovatelskou péčí. Zdrojem informací pro sestavení ošetřovatelské anamnézy a zjištění funkčnosti potřeb se stává samo dítě, rodina, zdravotnická dokumentace, profesionálové z okruhu zdravotníků, pedagogů, sociálních pracovníků apod. Posouzení probíhá formou rozhovoru, pozorování a fyzikálním vyšetřením. (Sikorová, 2011)

21

Diagnostika je dalším bodem v ošetřovatelském procesu. Stanovení konkrétních ošetřovatelských diagnóz probíhá na základě analýzy informací získaných při posuzování dítěte. Problémy dělíme na aktuální a potencionální. Do diagnostiky je nutno zahrnout problémy z oblasti zdravotní, ale také sociální a psychické. Stanovené diagnózy mohou být jednosložkové (pouze problém), dvousložkové (problém a etiologie) nebo třísložkové (problém, etiologie a symptom). (Sedlářová, 2008) Plánování ošetřovatelské péče je třetí fází v ošetřovatelském procesu. V procesu plánování se jedná o určení ošetřovatelské strategie a intervencí se zaměřením na péči o zdravé nebo nemocné dítě, s ohledem na jeho optimální vývoj. V pediatrii se stává specifikem zaměření na spolupráci s rodinou dítěte, na edukaci v rámci plnění funkcí rodiny. Plánování obsahuje stanovení priorit péče, vytyčení cíle a výsledných kritérii. (Sikorová, 2011) Realizace ošetřovatelské péče je fáze v ošetřovatelském procesu, kdy začínáme realizovat činnosti (intervence), které jsme si naplánovali. Velmi důležité je propojení plánu ošetřovatelské péče s realizací. Intervence rozdělujeme na závislé (podle ordinace lékaře), nezávislé (aktivita sestry) a vzájemné (spolupráce ve zdravotnickém týmu). (Sedlářová, 2008) Hodnocení ošetřovatelského procesu nám ukáže, zda jsme dospěli k určenému cíli. Při hodnocení uplatňujeme porovnání ošetřovatelského plánu a vlastní realizaci péče. Tato poslední fáze ošetřovatelského procesu nám pomůže v určení možnosti ukončení ošetřovatelských zásahů, změně nebo v jejich pokračování (Sedlářová, 2008)

2.6 Dítě a nemoc Prožívání nemoci je vždy ovlivněno celou osobností dítěte. Každé dítě podle své osobnosti reaguje na nemoc jinak. Matějíček (2001) uvádí, že si je dítě nemoci vědomo a nějak ji prožívá. U dítěte se může projevit úzkost, která je vyvolaná např. omezením pohybu, odloučením od rodiny a kamarádů. Dítě může trápit pocit viny nebo se obávat smrti či trvalé invalidity. Velice záleží na individualitě dítěte. Jiné psychické příznaky bude mít dítě, které je klidné a vyrovnané, než dítě prudké a výbušné. Jiné příznaky nastanou u dítěte již před 22

nemocí úzkostného. Dítě, které je dobře vychované, ukázněné a zvyklé spolupracovat, bude nemoc prožívat odlišně od dítěte, které je rozmazlené, neukázněné a zvyklé na pozornost a okamžité uspokojování všech svých potřeb. (Plevová, Slowik, 2010) Při nemoci dítěte je důležité se individuálně přiblížit každému dítěti, zvolit přiměřený přístup a výchovně působit podle věku a inteligence dítěte. Zdravotnický personál, který se stará o děti, má mít nejen dostatek vědomostí, ale také stálý zájem o děti, snahu je pochopit, laskavý přístup, působit klidně a vstřícně. Chování zdravotnického personálu má totiž vliv na chování dítěte při nemoci, po zdolání nemoci nebo na chování při příštím onemocnění. (Plevová, Slowik, 2010)

2.7 Hospitalizace a dítě Pobytem v nemocnici je narušen normální život dítěte. Dítě si musí zvykat na změny svých denních aktivit, může být zmateno ze ztráty kontaktu s rodiči, sourozenci, příbuznými nebo vrstevníky. Může se stát, že dítě při hospitalizaci prožívá neznámé nebo bolestivé zážitky, komunikaci s neznámými lidmi. Svým přístupem zdravotní sestra může usnadnit adaptaci dítěte na tyto změny. Sestra je členem ošetřovatelského týmu, který s dítětem ve srovnání s ostatními členy tráví nejvíce času. Pro klidný průběh může přispívat i úprava nemocničního prostředí. Neméně důležitou součástí hospitalizace je samotná příprava na hospitalizaci. Přípravu na hospitalizaci mohou výrazně ovlivnit rodiče svým postojem k nemoci a léčbě dítěte. (Plevová, Slowik, 2010) Spolupráce s rodinou je velmi důležitá. Rodiče, kteří jsou si vědomi kladných nebo naopak záporných stránek svého dítěte, dokáží zvolit takový typ konverzace, který je pro dítě přijatelný. Rodiče mohou informovat dítě o věcech, které ho v nemocnici čekají. Stávají se prostředníky mezi zdravotnickým personálem a dítětem. Dítěti je důležité říkat pravdu, např. že půjde do nemocnice. Tímto ho uchrání rodiče překvapení, která by byla nepříjemná a minimalizují úzkostné stavy. Plevová a Slowik (2010) uvádějí, že zprávu o hospitalizaci je vhodné dětem do sedmi let říci dva týdny před přijetím. Dětem v období školního věku se můžou důvody přijetí vysvětlit podrobněji (rozumově). Není žádoucí poukazovat na nepříjemnosti spojené s hospitalizací, ale

23

naopak dávat najevo příznivé okolnosti (např. dříve zdráv, noví kamarádi). (Plevová, Slowik, 2010) 2.7.1 Příjem dítěte do nemocnice Přes velkou snahu rodičů i zdravotníků bývá příchod do nemocnice pro dítě jeden z negativních zážitků. Při příjmu dítěte na oddělení má sestra dodržet tyto povinnosti: •

Dítě pozdravit a představit se

•

Navázat vzájemnou komunikaci v první řadě s dítětem. Zeptat se dítěte na jméno a dále ho oslovovat jménem.

•

Zeptat se jak je dítě oslovováno v domácím prostředí, ve školce, ve škole, v kolektivu

•

Kontakt s dítětem sestra může vytvořit pomocí hračky, knihy. Hračka, kterou má dítě s sebou, může pomoci zdravotnickému personálu překonat u dítěte strach.

•

Důležité je při příjmu dítěti představit oddělení, pokoj, vyšetřovnu, hernu dále také děti, se kterými bude na pokoji.

•

Při kontaktu s dítětem sestra hovoří o lékařích, sestrách, učitelkách nebo o nových kamarádech.

•

Dítěti při komunikaci dává prostor pro otázky a trpělivě na ně odpovídá. (Plevová, Slowik, 2010)

Plevová, Slowik (2010) dále uvádějí, že přístup k dítěti má být klidný, vlídný a přátelský s dávkou porozumění jak k dítěti tak i k rodičům. Velmi důležité je získání důvěry. V komunikaci s rodiči se sestra snaží dozvědět informace o dítěti. Informace zdravotnickému personálu utvoří představu o individuálním charakteru dítěte. Dávají představu o běžných denních činnostech dítěte doma, o jeho zvycích a zálibách. Při příjmu by mělo dojít i k otázkám na úroveň samostatnosti dítěte (v jídle, hygieně, vyprazdňování, spánku). Vždy je nutné komunikaci přizpůsobit věku dítěte, jeho sociální vyzrálosti, temperamentu i výchovnému vedení. Dále také záleží na tom zda se 24

jedná o akutní příjem, nebo o příjem plánovaný. Plánovaný příjem dává větší možnost přípravy dítěte. Pokud je dítě v období kojeneckém a batolícím je doporučován příjem do nemocnice i s matkou. 2.7.2 Prostředí v nemocnici Vybavení pokoje a celkové vybavení na dětském oddělení by se mělo co nejvíce podobat domovu. Mělo by vytvářet příjemný dojem a být útulné. Holé a chladné prostory nejsou přínosem při hospitalizaci. Výzdoba na stěnách má přilákat dítě a tím odvést jeho pozornost od nepříjemných věcí. Nemocniční pokoj by měl být přizpůsoben věku dítěte. Dítě by v pokoji mělo mít místo pro hru, mít možnost kam si dát hračky nebo knížky. Pro předškolní a školní dětí je důležité mít v pokoji psací stůl na kreslení, psaní nebo jiné pracovní činnosti. Hra a jiné činnosti v nemocnici na dětském oddělení jsou velice důležité. Hra dokáže dítě zaměstnat, odvést myšlenky od nemoci. Pomocí hry si dítě může najít kamarády. Přes hru se může podařit zdravotnickému personálu spolupráce dítěte. Sedlářová a kol. (2008) uvádí, že pomocí tzv. řízené hry (edukační) může sestra dítěti vysvětlit, co se s ním v nemocnici bude dělat, pomoci mu pochopit vlastní nemoc. Hru nebo herní prvky je důležité začleňovat do všech ošetřovatelských intervencí. 2.7.3 Příprava dítěte na zákrok nebo vyšetření Připravit dítě na zákrok je velmi důležité. Informace je vhodné přizpůsobit věku a chápání dítěte. Přípravu na zdravotnický výkon je třeba také konzultovat s rodiči. Rodiče nejlépe vědí, jak by jejich dítě mohlo reagovat. Někteří rodiče s přípravou nemusí souhlasit a raději volí formu překvapení dítěte. Není dobré se stavět proti názoru rodičů, ale poslechnout si jejich argumenty a následně na ně reagovat. Sdělit jim pozitiva přípravy dítěte. Dítě totiž dokáže vytušit změnu v chování rodičů a vyhodnotit situaci jako nezvyklou a může dojít ke strachu. Přirozená je pro dítě potřeba rozumět situaci a proto sdělení informací je velmi důležité. Většina rodičů dává přednost informovat dítě o blížícím se výkonu. Někteří rodiče ale chtějí dítě informovat sami. V tomto případě je vhodné nejdříve důkladně poučit rodiče. Každá příprava dítěte na zákrok by měla odpovídat individualitě dítěte a rodině. (Plevová, Slowik, 2010) 25

2.7.4 Hospitalizmus Pojem hospitalizmus lze vysvětlit jako soubor duševních příznaků, které vznikají při pobytu v nemocnici. Hospitalizmus se právě nejvíce spojuje s dětmi. Dospělý jedinec pobyt v nemocnici také vnímá jako nepříjemný a tíživý, ale dokáže této situaci porozumět. (Svatušková, 2014) Hospitalizmus nebo také psychická deprivace se může objevit v dětském věku pokud nejsou u dítěte uspokojovány jeho základní duševní potřeby. Souvisí právě s pobytem v nemocnici, kde takové situace vznikají. Vliv na vznik psychické deprivace má délka pobytu v nemocnici a věk dítěte. (Plevová, Slowik, 2010) Faktory, které mohou pomoci nebo ovlivnit vznik hospitalizmu jsou např. předcházející negativní zkušenost s hospitalizací, věk nemocného, psychika, temperament nebo charakter pacienta, vlastní nemoc a přístup k léčbě, prognóza, zázemí v rodině, délka hospitalizace nebo přístup personálu. (Vytejčková, 2011) Svatušková (2014) uvádí, že dítě je závislé na druhých lidech. Stále se vyvíjí a tvaruje. Ke svému vývoji potřebuje dostatek podnětů a aktivity v podobě her. Pokud dítěti chybí uspokojování těchto potřeb mohou se objevit příznaky hospitalizmu jako jsou pláč, apatie, nechutenství, poruchy spánku, nezájem, skleslost, smutek, kousání nehtů, noční pomočování. Počátek hospitalizace bez rodičů může probíhat přes usedavý pláč, křik po rodičích, až po nezájem o komunikaci nebo rozptýlení. Projevy pokračují apatií, kdy dítě sedí tiše v postýlce. Dítě nikomu nevěří, nemá o nic zájem, nespolupracuje a vázne i komunikace. Chybí mu blízká osoba, která by mu novou situaci vysvětlila a pečovala by o něj. Navázat citový vztah pro dítě je obtížné i z hlediska střídání sester na směně. Vývoj dítěte se může zpomalit nebo vrátit i o krok zpět. Dítě se může začít opět pomočovat, nechat se krmit nebo dělat naschvály. Důvodem je zvýšit zájem o svoji osobu a nebýt samo. Jak předcházet takovýmto projevům – hospitalizace jen v nutném případě, hospitalizace dítěte i s rodinným příslušníkem, co nejkratší pobyt v nemocnici, nebránit kontaktu s rodinou, kamarády, umožnit dítěti rituály, na které bylo zvyklé, vybízet dítě ke hrám. Důležitou roli zde mohou hrát herní terapeuti, zdravotní klauni, dobrovolníci. Je důležité ke každému dítěti přistupovat individuálně. (Svatušková, 2014) 26

2.7.5 Separace Separace znamená náhlé přerušení vztahů, které již byly vytvořeny. Hospitalizovanému dítěti se vtahy k rodinným příslušníkům zkomplikují. Konečný důsledek separace závisí nejvíce na věku dítěte. Pro dítě je přirozený postup zmenšování závislosti na matce nebo rodině až k úplnému osamostatnění. Proto není separace vždy negativní. Patologickou se stává pokud k ní dojde moc brzy. Školnímu dítěti může prospět, protože se tím podpoří jeho samostatný vývoj. Dítě v batolecím nebo předškolním věku, které je stále vázané na matku, může při separaci velmi strádat. Každé dítě se při pobytu v nemocnici chová jinak a jinak se dokáže nové situaci přizpůsobit. Vliv na tyto reakce mají také konstituční temperamentové vlastnosti dítěte. Dítě může ovlivnit i předcházející zkušenost s podobnou situací. Nemalý vliv při projevech separace má i chování zdravotnického personálu nebo kvalita náhradní mateřské péče. Forma separace se stává také jedním z hledisek, která je třeba vnímat. Může se jednat o náhlou nebo postupnou, úplnou nebo částečnou, krátkodobou nebo dlouhodobou. (Plevová, Slowik, 2010, Vaňáčková, 2012) Separace se nemusí týkat pouze dítěte. Při separaci se jedná o porušení vzájemného vztahu mezi dítětem a rodiči. Proto se separační úzkost může projevit i u nich. Projevy separační úzkosti mohou směřovat ke vztahu k dítěti, k rodinným příslušníkům, k ostatním lidem, k zaměstnání atd. Lze takto vysvětlit někdy nevhodné chování rodičů k ošetřovatelskému personálu. Nutno věnovat pozornost při pobytu dítěte v nemocnici i rodičům. Důležité je projevům separační úzkosti předcházet (např. společnou hospitalizací dítěte a rodiče) (Plevová, Slowik, 2010)

27

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu K vyhodnocení daných cílů bakalářské práce jsem použila metodu dotazníku. Dotazník (příloha č. 4) obsahoval ve svém úvodu identifikační údaje – pohlaví respondenta, věk zákonného zástupce, věk dítěte, délka hospitalizace, počet hospitalizací, charakter hospitalizace. Hlavní část dotazníku tvoří 19 otázek. Otázky byly zavřené nebo škálové, z nichž u 7 otázek byla respondentům dána možnost rozvést svoji odpověď. Dotazníky byly anonymní. Před předáním dotazníků respondentům jsem kontaktovala hlavní sestru NJ a.s. a předala jí žádost pro rozdání dotazníků na dětském oddělení NJ (příloha č. 3)

3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazníky jsem předávala zákonným zástupcům na standardních odděleních děti do 6 let a děti 6-18 let. Zde ošetřovatelskou péči o hospitalizované vytváří celkem 16 všeobecných sester, z toho 13 se specializací dětská sestra. Na každém oddělení je v pracovní dny přítomná staniční sestra, 1 všeobecná sestra a sanitářka. V případě plného stavu se ranní služba posiluje o jednu sestru. Noční směnu zajišťuje na oddělení dětí do 6 let jedna všeobecná sestra a na oddělení dětí 6-18 let dvě všeobecné sestry. Bližší charakteristiku respondentů uvádím pro lepší přehled v tabulkách. Tabulka 1 Pohlaví respondentů

Pohlaví respondentů

absolutní četnost

relativní četnost %

muž

13

12,4

žena

92

87,6

celkem

105

100

Z celkového počtu 105 respondentů odpovídalo 92 žen (87,6 %) a pouze 13 mužů (12,4 %).

28

Tabulka 2 Věk respondentů

Muži Věk respondentů

Ženy

n

%

n

%

20-29 let

2

1,9

20

19

30-39 let

8

7,6

55

52,4

40-49 let

3

2,9

16

15,2

50 a více let

0

0

1

1

Celkem

13

12,4

92

87,6

Nejvíce dotazovaných zákonných zástupců bylo ve věkové kategorii od 30 do 39 let, u mužů se jednalo o 8 dotazovaných (7,6 %) a žen bylo 55 (52,4 %). Druhou nejvíce uváděnou věkovou kategorií bylo 20 – 29 let. V této kategorii odpovídali 2 muži (1,9 %) a 20 žen (19 %). Třetí věkovou kategorii tvořili dotazovaní od 40 do 49 let. Muži v této kategorii byli 3 (2,9 %) a žen bylo 16 (15,2 %). Pouze 1 žena z dotazovaných byla ve věku 50 a více let. Tabulka 3 Věk hospitalizovaného dítěte

Věk dítěte

absolutní četnost

relativní četnost %

0 - 6 let

72

68,6

6 - 18 let

33

31,4

celkem

105

100

Věk hospitalizovaných dětí jsem rozdělila podle oddělení, na kterém byly hospitalizovány. Nejvíce dotazovaných mělo dítě hospitalizováno na oddělení dětí od 0 do 6 let. Bylo to 72 dětí (68,6 %). Zbývajících 33 (31,4 %) mělo dítě hospitalizováno na oddělení dětí od 6 do 18 let.

29

Tabulka 4 Druh hospitalizace

Druh hospitalizace

absolutní četnost

relativní četnost %

plánovaná

28

26,7

neplánovaná

77

73,3

celkem

105

100

Z celkového počtu 105 dotazovaných šlo 28 x (26,7 %) o hospitalizaci plánovanou. U 77 dětí (73,3 %) se jednalo o hospitalizaci neplánovanou. Tabulka 5 Počet hospitalizací dítěte

Počet hospitalizací

absolutní četnost

relativní četnost %

1

53

50,5

2

30

28,6

3

13

12,4

4 a více

9

8,6

celkem

105

100

Nejvíce - 53 (50,5 %) dotazovaných zákonných zástupců uvedlo, že se jednalo o první hospitalizaci. Druhá nejčastější odpověď byla 2 hospitalizace. Tuto možnost zvolilo 30 respondentů (28,6 %). Dále 13 zákonných zástupců (12,4 %) uvedlo, že se jednalo o 3 hospitalizaci. Nejméně - 9 respondentů (8,6 %) uvedlo 4 a více hospitalizací. Tabulka 6 Délka hospitalizace

Délka hospitalizace

absolutní četnost

relativní četnost %

2 a 3 dny

36

34,3

4 a 5 dnů

56

53,3

6 až 8 dnů

12

11,4

14 dnů

1

1

celkem

105

100

Délku hospitalizace 2 až 3 dny uvedlo 36 respondentů (34,3 %). Nejvíce respondentů odpovědělo, že hospitalizace trvala 4 až 5 dnů. Tuto možnost zvolilo 56 (53,3 %) 30

dotazovaných zákonných zástupců. 12 dotazovaných (11,4 %) uvedla možnost 6 až 8 dnů. Pouze 1 dítě (1 %) bylo na dětském oddělení hospitalizováno 14 dnů.

3.3 Průběh výzkumu Dotazníkové šetření probíhalo od poloviny listopadu 2013 do konce ledna 2014. Prvních 10 dotazníků jsem použila pro pilotní šetření. Dotazníky jsem předala zákonným zástupcům hospitalizovaných dětí. K těmto dotazníkům neměl žádný z odpovídajících připomínky proto jsem i tyto dotazníky zařadila do celkového počtu. Předáno bylo 130 dotazníků. Zákonní zástupci je vyplňovali na konci hospitalizace. Vráceno bylo 110 dotazníků, z nichž jsem musela 5 vyloučit pro nesprávné vyplnění.

3.4 Zpracování získaných dat Pro psaný text byl použit počítačový program Microsoft Office Word 2003. Získaná data z dotazníku byla zpracovaná pomocí počítačového programu Microsoft Office Excel 2003. Data byla zpracována do tabulek v oblasti charakteristiky respondentů pomocí absolutní četnosti a relativní četnosti, vyjádřené v procentech. Výsledky výzkumu byly zpracovány pomocí grafu pro názorné vyjádření. Pro vyjádření výsledků v grafu byla použita absolutní četnost.

31

3.5 Výsledky výzkumu Otázka č.1: Představil se Vám zdravotnický personál při prvním kontaktu? 76

80

Absolutní četnost

70 60 50 40 30 22 20 7

10 0 ano

ne

nevím

Představení

Graf 1 Představení při prvním kontaktu

Respondenti v této otázce mohli volit ze 3 možností. Nejvíce - 76 (72,4 %) dotazovaných uvedlo, že se jim personál při prvním kontaktu představil, 22 zákonných zástupců (21 %) uvedlo, že se jim nikdo nepředstavil. U 7 respondentů (6,7 %) byla uvedena odpověď nevím.

32

Otázka č.2: Jak na Vás působilo prostředí dětského oddělení NJ při prvním vstupu? 80

Absolutní četnost

70

68

60 50 40 27

30 20

10 10 0

0

0 líbilo se mi spíše líbilo

spíše nelíbilo

nelíbilo se nevím, mi nevnímal/a jsem ho

Prostředí při prvním vstupu

Graf 2 Prostředí při prvním vstupu

Tato otázka zjišťovala, jak na zákonné zástupce působilo prostředí na dětském oddělení NJ při prvním vstupu. Nejvíce respondentů, 68 (64,8 %), uvedlo, že se jim prostředí líbilo, 27 (25,7 %) dotazovaných zvolilo možnost spíše líbilo. 10 (9,5 %) dotazovaných odpovědělo, že prostředí při prvním vstupu nevnímali. Tato možnost byla označená respondenty, kteří měli dítě hospitalizováno neplánovaně. Jiné z nabízených možností zákonní zástupci neuvedli.

33

Otázka č.3: Vyhovovala Vám forma seznámení s provozem na dětském oddělení NJ?

120 105

Absolutní četnost

100 80 60 40 20 0 0 ano

ne

Seznámení s provozem

Graf 3 Seznámení s provozem na dětském oddělení

Otázka č. 3 měla ukázat, jak jsou zákonní zástupci spokojení se seznámením s provozem na dětském oddělení NJ. Zde všech 105 respondentů (100 %) uvedlo, že jim forma seznámení vyhovovala a byli spokojeni.

34

Otázka č. 4: Byl/a jste spokojen/á s prostředím dětského oddělení NJ (barevnost, bezpečnost, vybavení)? 80

Absolutní četnost

70

68

60 50 40

33

30 20 10

4 0

0

0 spokojen/á

spíše spíše nespokojen/á spokojen/á nespokojen/á

nevím

Prostředí na dětském oddělení

Graf 4 Spokojenost s prostředím na dětském oddělení

Graf 4 znázorňuje spokojenost respondentů s prostředím na dětském oddělení NJ. Z celkového počtu bylo spokojeno 68 respondentů (64,8 %), spíše spokojeno bylo 33 zákonných zástupců (31,4 %) a 4 dotazovaní (3,8 %) byli s prostředím spíše nespokojeni.

35

Otázka č. 5: Uvítal/a by jste doprovodné (zábavné) programy pro nemocné děti? 60 53

Absolutní četnost

50

40 35 30

20 11 10 5 1 0 ano

spíše ano

spíše ne

ne

nevím

Doprovodné programy

Graf 5 Doprovodné programy pro hospitalizované děti

V otázce č. 5 jsem zjišťovala, zda by zákonní zástupci uvítali doprovodné programy pro jejich hospitalizované děti. V grafu je patrné, že 53 respondentů (50,5 %) by tuto možnost uvítalo, 35 zákonných zástupců (33,3 %) odpovědělo spíše ano, 5 respondentů (4,8 %) zvolilo možnost spíše ne. Z celkového množství 105 respondentů pouze jeden (1 %) zvolil možnost ne a 11 respondentů (10,5 %) uvedlo, že na tuto otázku nemají jasný názor.

36

Otázka č. 6: Se kterými doprovodnými programy pro děti jste se během pobytu na dětském oddělení NJ setkal/a? 60 54

Absolutní četnost

50 41 40 30 20 14 11

13

8

10 0 zdravotní klauni

čtení maňáskové škola při jednorázové pohádek divadlo nemocnici programy

žádný

Doprovodné programy na dětském oddělení Graf 6 Setkání s doprovodnými programy

Při hodnocení doprovodných programů pro děti při hospitalizaci mohli respondenti zvolit více možností a na závěr otázky byli vyzváni, aby napsali, jak byli s případným programem spokojeni. Z grafu je patrné, že nejvíce hospitalizovaných dětí, 54 (51,4 %), se setkalo se zdravotními klauny. Zdravotní klauny i na závěr respondenti hodnotili kladně (např. bylo to obveselení, dokázali rozesmát, smáli jsme se všichni, patří jim velké díky, škoda, že nechodí za dětmi každý den). V komentářích se pouze jednou objevila odpověď, že se syn bál. Dále 41 dotazovaných (39 %) uvedlo, že se nesetkalo s žádným doprovodným programem. 11 respondentů (10,5 %) se setkalo s programem Česko čte dětem při čtení pohádek. 8 dotazovaných (7,6 %) zhlédlo s dětmi při pobytu v NJ maňáskové divadlo. Školu při nemocnici uvedlo ve svých odpovědích 14 respondentů (13,3 %). S jednorázovými programy (např. Mikuláš a čert, Vánoce dětem, Slavné osobnosti dětem, atd.) se setkalo 13 respondentů (12,4 %).

37

Otázka č. 7: Byl/a jste spokojen/á s podáváním informací? 90 80 80

Absolutní četnost

70 60 50 40 25

30 20 10

0

0

0

0 spokojen/á

spíše spíše nespokojen/á spokojen/á nespokojen/á

nevím

Podávání informací

Graf 7 Spokojenost s podáváním informací

Spokojenost s podáváním informací hodnotili respondenti kladně. 80 respondentů (76,2 %) odpovědělo, že bylo s podáváním informací spokojeno a 25 dotazovaných (23,8 %) bylo spíše spokojeno.

38

Otázka č. 8: Jak hodnotíte odpovědi personálu na Vámi kladené otázky? 100

93

90

Absolutní četnost

80 70 60 50 40 30 20

12

10

0

0

0

0 dostačující

spíše spíše nedostačující dostačující nedostačující

nevím

Odpovědi Graf 8 Odpovědi personálu

Otázka č. 8 byla zaměřena na hodnocení odpovědí personálu dětského oddělení NJ na otázky od zákonných zástupců. Odpovědí jako dostačující hodnotilo 93 respondentů (88,6 %), 12 respondentů (11,4 %) odpovědi považovalo za spíše dostačující.

39

Otázka č. 9: Pokud jste vyžadoval/a informace o stavu Vašeho dítěte, byly Vám poskytnuty. 80 71

Absolutní četnost

70 60 50 40 26

30 20 10

4

3

1

do 1 hodiny

nevím

nebyly mi poskytnuty

0 okamžitě

do půl hodiny

Poskytnutí informací

Graf 9 Poskytnutí informací o zdravotním stavu

V grafu 9 je zobrazeno, za jak dlouho respondenti byli informováni o stavu dítěte pokud si tyto informace vyžádali. 71 respondentů (67,6 %) uvedlo, že informace jim byly podány okamžitě, 26 dotazovaných (24,8 %) bylo informováno do půl hodiny. Odpověď do 1 hodiny dostali 4 respondenti (3,8 %), 3 respondenti (2,9 %) uvedli, že si dobu do podání informací nevybavují a 1 respondent (1 %) uvedl, že mu informace nebyly neskytnuty.

40

Otázka č. 10: Jaká forma předávání informací Vám nejvíce vyhovuje? 80 71

Absolutní četnost

70 60 50 40 30 20 20 10

8

6

písemná

je mi to jedno

0 ústní

záleží na situaci

Forma podávání informací

Graf 10 Forma předávání informací

V této otázce jsem zjišťovala jaká forma předávání informací respondentům nejvíce vyhovuje. Nejvíce, 71 dotazovaných (67,6 %), vyhovuje ústní podávání informací, 8 respondentů (7,6 %) vyhovuje více písemná forma, 6 dotazovaným (5,7 %) na formě předávání informací nezáleží. 20 respondentů (19 %) uvedlo, že při podávání informací záleží na situaci.

41

Otázka č. 11: Byl/a jste spokojen/á s komunikací personálu k Vašemu dítěti (přístup, formulace)? 100

93

90

Absolutní četnost

80 70 60 50 40 30 20 9 10

3

0

0

0 spokojen/á

spíše spíše nespokojen/á spokojen/á nespokojen/á

nevím

Komunikace k dítěti

Graf 11 Komunikace personálu k dítěti

Komunikace ošetřujícího personálu k dítěti hodnotili zákonní zástupci převážně kladně. 93 dotazovaných (88,6 %) uvedlo, že byli spokojeni. U dvou dotazníků byla odpověď rozšířená o velmi spokojeni, považovali přístup lékařů a sestřiček za výborný. Dále 9 respondentů (8,6 %) bylo spíše spokojeno. 3 dotazovaní (2,9 %) byli spíše nespokojeni. Respondenti v této otázce byli vyzváni, aby uvedli, s čím byli nespokojeni. Zde uvádím jejich odpovědi: -

učitelky byly super, ostatní personál komunikoval především s rodiči

-

s jednáním pana primáře, jeho nevhodné připomínky

-

personál (sestra) pochybila, ale chyba nebyla přiznána - tvářili se, že se nic nestalo

42

Otázka č. 12: Jak ošetřující personál navazoval kontakt s Vaším dítětem? 120 99

Absolutní četnost

100 80 60 34

40 23

15

20

1 0 oslovení jménem

přes hračku

ukázkou výkonu

p řes rodiče

na dítě nemluvil

Navazování kontaktu

Graf 12 Navazování kontaktu s dítětem

Při hodnocení navazování kontaktu s dítětem mohli respondenti uvést i více odpovědí. Nejvíce, 99 zákonných zástupců (94,3 %), uvedlo, že ošetřující personál navazoval kontakt oslovením dítěte jménem. 23 respondentů (21,9 %) uvedlo navazování kontaktu přes hračku, 34 respondentů (32,4 %) zvolilo odpověď ukázkou výkonu, 15 respondentů (14,3 %) uvedlo, že kontakt ošetřujícího personálu byl uskutečněn pomocí rodičů. 1 dotazovaný (1 %) uvedl, že ošetřující personál na dítě nemluvil. 50 zákonných zástupců zvolilo u této otázky více než jednu odpověď.

43

Otázka č. 13: Uvítal/a by jste možnost vlastního vysvětlení výkonu dítěti? 80

73

Absolutní četnost

70 60 50 40 30

26

20 6

10 0 ano

ne

záleží na situaci

Vlastní vysvětlení výkonu

Graf 13 Možnost vlastního vysvětlení výkonu dítěti

V této otázce jsem zjišťovala, zda by zákonní zástupci uvítali vlastní vysvětlení výkonu dítěti. 26 respondentů (24,8 %) zvolilo odpověď ano, 6 respondentů (5,7 %) by tuto možnost nechtělo a nejvíce - 73 respondentů (69,5 %) uvedlo, že záleží na situaci.

44

Otázka č. 14: Měl/a jste špatnou zkušenost s přístupem personálu? 120 101

Absolutní četnost

100

80 60 40

20 4 0 ano

ne

Špatná zkušenost

Graf 14 Špatná zkušenost s přístupem personálu

Graf

14

znázorňuje

zkušenost

zákonných

zástupců

s přístupem

personálu.

101 respondentů (96,2 %) uvedlo, že žádnou špatnou zkušenost nemělo. Pouze 4 respondenti (3,8 %) uvedli, že měli špatnou zkušenost. Při odpovědi ano byli respondenti vyzváni, aby napsali, o jakou událost se jednalo. Zde uvádím jejich odpovědi: -

druhý den po lumbální punkci jsme byli posláni pěšky na vyšetření na jiné oddělení, následovalo výrazné zhoršení stavu, výskyt silné alergie na ATB – jeden lékař slíbil kartičku s názvem léku, aby lék už nedostal a druhý lékař alergii bagatelizoval, že se nic nestalo

-

zkušenost z JIP-po příjezdu z COS, otvírání spojovací hadičky zubami, žádná dezinfekce vstupu

-

probuzení z tvrdého spánku v šest ráno a rovnou odběr krve, to bylo kruté

-

přístup primáře oddělení

45

Otázka č. 15: Kdo Vás informoval o následné péči o Vaše dítě po propuštění z nemocnice? 80

73

Absolutní četnost

70 60 50 40 31 30 20 10 1

0

0 lékař

všeobecná sesrta

lékař i všeobecná sestra

nikdo

Informace při propuštění

Graf 15 Informace při propuštění předával

Respondenti nejvíce 73 (69,5 %) uváděli, že informace při propuštění jim sděloval lékař. V jednom případě (1 %) to byla všeobecná sestra, 31 respondentů (29,5 %) odpovědělo, že informace jim poskytl lékař i všeobecná sestra.

46

Otázka č. 16: Jak by jste ohodnotil/a podané informace při propuštění? 80 72

Absolutní četnost

70 60 50 40 30 30 20 10

3 0

0

0 výborn ě

chvalitebn ě

dob ře

dostatečně nedostatečn ě

Hodnocení informací

Graf 16 Hodnocení podaných informací při propuštění

Informace podané při propuštění měli respondenti známkovat jako ve škole. 72 respondentů (68,6 %) zvolilo odpověď výborně, 30 respondentů (28,6 %) ohodnotilo podávání informací známkou 2 jako chvalitebně a pouze 3 dotazovaní (2,9 %) použilo známku 3 (dobře). Jiné odpovědi se v dotazníku neobjevily.

47

Absolutní četnost

Otázka č. 17: Co by podle Vás mělo být zlepšeno na dětském oddělení NJ? 80 70

70

60 50 40 30 20 10 0

11 3

6 1

10

4

dí cí ace ařů e er a t ř k k t i s é s m e un pl f or hs p ro u m n c t o i s ý k p ří ání ecn v b á o p od vše a p m st u for p ří

n ic ji ná

věď o p od

Co má být zlepšeno Graf 17 Návrhy na zlepšení na dětském oddělení NJ

Na otázku co má být zlepšeno na dětském oddělení mohli respondenti uvést i více možností, i přesto každý uvedl pouze jednu odpověď. Nejvíce - 70 respondentů (66,7 %) by žádné změny nevyžadovalo (doplněno komentáři: velmi spokojeni, moc se nám tu líbilo, 100 % spokojenost). Dále 3 respondenti (2,9 %) zvolili pro zlepšení přístup lékařů, 1 respondent (1 %) zvolil zlepšit přístup všeobecných sester, 6 dotazovaných (5,7 %) vyžadovalo zlepšení v komunikaci, 4 respondenti (3,8 %) uvedli návrh na zlepšení formy podávání informací (např. více písemných informací), 11 respondentů (10,5 %) by uvítalo změnu v prostředí. Jako poslední možnost bylo zákonným zástupcům umožněno napsat vlastní vyjádření na zlepšení. Tuto možnost zvolilo 10 respondentů (9,5 %). V jejich odpovědích se objevovalo: rekonstrukce sociálních zařízení, výměna vodovodních baterií, radiátorů, zlepšit úklid, vhodnost stravy, výměna postelí (větší postele z důvodu, že dítě spí s matkou v posteli), výměna nočních stolků, přetopeno, vybavenost pokojů (více her, knih, varná konvice pro matky), nová televize, personální navýšení (méně administrativních úkonů - více času pro děti), souhra personálu (plný stav na oddělení, stěhování), nadstandardní pokoj pro všechny, přístup sanitářky na oddělení dětí do 6 let (pomlouvá za dveřmi).

48

Otázka č. 18: Jak jste byl/a spokojen/á s poskytovanou péčí o Vaše dítě na dětském oddělení NJ? 90

84

80

Absolutní četnost

70 60 50 40 30 20 20 10 1

0

0

0 spokojen/á

spíše spíše nespokojen/á spokojen/á nespokojen/á

nevím

Spokojenost s péčí

Graf 18 Spokojenost s poskytovanou péčí

V této otázce byli respondenti vyzváni, aby zhodnotili celkovou spokojenost s poskytovanou péčí na dětském oddělení NJ. 84 respondentů (80,0 %) uvedlo, že s péčí byli spokojeni, 20 respondentů (19,0 %) odpovědělo spíše spokojen. Pouze 1 dotazovaný (1,0 %) uvedl, že s péčí byl spíše nespokojen. Jiná odpověď od respondentů nebyla použita.

49

Otázka č. 19: Pokud by byl nutný plánovaný zákrok u Vašeho dítěte, vybral/a by jste si znovu NJ? 60

55

50

Absolutní četnost

42 40

30

20 8

10 0

0

spíše ne

určitě ne

0 určitě ano

spíše ano

nevím

Na plánovaný zákrok do NJ

Graf 19 Na plánovaný zákrok opět do NJ

Na plánovaný zákrok by si NJ vybralo 55 respondentů (52,4 %), 42 respondentů (40,0 %) zvolilo odpověď spíše ano a 8 respondentů (7,6 %) k této otázce nemělo jasný názor (2 respondenti připsali, že by záleželo na druhu zákroku).

V dotazníku byli respondenti na závěr vyzváni, aby napsali svoje připomínky. Tuto možnost využili 4 dotazovaní. Komentář se věnoval pochvalám personálu. Tyto komentáře jsem předala vrchní sestře dětského oddělení NJ.

50

3.6 Diskuze V bakalářské práci jsem si stanovila tři cíle. Zjistit, zda jsou rodiče spokojeni s poskytovanou péči o hospitalizované dítě na dětském oddělení NJ. Zjistit, zda jsou zákonní zástupci spokojeni s komunikací ošetřujícího personálu. Zjistit, zda mají zákonní zástupci dostatek informací týkající se celkové péče o dítě. Ke každému cíli jsem vytvořila hypotézy. U některých hypotéz jsem pro srovnání použila Vyhodnocení dotazníků spokojenosti hospitalizovaných pacientů z roku 2013 vypracované Bc. Zuzanou Mezerovou, manažerkou kvality NJ. Dotazník byl sestaven pro celou NJ a zahrnoval všechna oddělení. Cíl 1: Zjistit, zda jsou rodiče spokojeni s poskytovanou péči o hospitalizované dítě na dětském oddělení Nemocnice Jihlava. K tomuto cíli jsem přiřadila tyto hypotézy: 1. Předpokládám, že více než 75 % dotázaných zákonných zástupců bude spokojených s péčí poskytovanou jejich hospitalizovanému dítěti. 2. Předpokládám, že více než 80 % zákonných zástupců bude spokojeno s prostředím na dětském oddělení Nemocnice Jihlava. 3. Předpokládám, že více než 75 % zákonných zástupců bude spokojeno s doprovodnými programy pro děti. Hypotéza č. 1. Předpokládám, že více než 75 % dotázaných zákonných zástupců bude spokojených s péčí poskytovanou jejich hospitalizovanému dítěti. K této hypotéze jsou směřovány v dotazníku otázky č. 14, 18, 19. V otázce 14 zjišťuji, zda měli zákonní zástupci špatnou zkušenost s přístupem personálu. Z celkového počtu 105 respondentů uvedli pouze 4 respondenti (3,8 %), že měli špatnou zkušenost. Zbývajících 101 respondentů (96,2 %) žádnou špatnou zkušenost nemělo. Z písemných vyjádření zákonných zástupců se jednalo jedenkrát o chybný výkon provedený na JIP. Péči na JIP jsem zde nezahrnula, proto tento chybný výkon nezahrnuji do komentářů. Špatný přístup dále rodiče viděli v nevhodně zvoleném 51

čase odběru krve. Odběry krve bohužel v nemocnici mají pevný řád, proto se hodina probuzení nedá změnit, ale bylo by vhodné lépe upozornit rodiče a šetrně vzbudit dítě. Dále zde byly dvě výtky pro nevhodný zákrok. Bohužel, tuto chybu si neodvažuji hodnotit, protože nevím, o co se konkrétně jednalo. Otázka č. 18 je zaměřena na celkovou spokojenost s poskytovanou péčí o dítě. Na tuto otázku 84 respondentů (80,0 %) odpovědělo, že s péčí byli spokojeni, dále 20 respondentů (19,0 %) bylo spíše spokojeno. Pouze 1 dotazovaný (1,0 %) uvedl, že s péčí byl spíše nespokojen. Poslední otázka k této hypotéze zjišťovala, zda by opět zákonní zástupci zvolili NJ pro plánovaný zákrok u jejich dítěte. Zde 55 respondentů (52,4 %) odpovědělo určitě ano, 42 respondentů (40,0 %) zvolilo odpověď spíše ano. 8 respondentů (7,6 %) v této odpovědi nevědělo a 2 z nich uvedli, že by záleželo na druhu zákroku. Ze souhrnu odpovědí těchto otázek lze říci, že zákonní zástupci jsou spokojení s péčí poskytovanou jejich dítěti. Kladné odpovědi převažovaly u všech otázek, proto lze říci, že hypotéza č.1 se potvrdila. Z vypracovaného Vyhodnocení dotazníků spokojenosti hospitalizovaných pacientů od Mezerové (2013) vyplývá, že z odevzdaných 457 dotazníků hodnotilo celkovou péči jako výbornou 368 respondentů (80,53 %), velmi dobře uvedlo 56 dotazovaných (12,25 %), dobře hodnotilo 18 respondentů (3,94 %). Za dostatečnou péči považovali 2 klienti (0,44 %) a nedostatečně hodnotil péči 1 dotazovaný (0,22 %). 12 respondentů (2,63 %) odpověď na tuto otázku neuvedlo. Hypotéza č. 2. Předpokládám, že více než 80 % zákonných zástupců bude spokojeno s prostředím na dětském oddělení Nemocnice Jihlava. K této otázce patří v dotazníku otázky č. 2, 4, 17. Otázka č. 2 směřuje na to, jak na zákonné zástupce působilo prostředí dětského oddělení NJ při prvním vstupu. 68 dotazovaných (64,8 %) odpovědělo, že se jim prostředí líbilo, 27 respondentů (25,7 %) uvedlo, že se jim prostředí spíše líbilo a 10 dotazovaných (9,5 %) zvolilo odpověď, že prostředí při prvním vstupu nevnímalo. Tuto odpověď uvedli pouze respondenti, kteří šli s dítětem na neplánovanou hospitalizaci. Myslím, že 52

při neplánované hospitalizaci je opravdu těžké vnímat prostředí, když rodiče neví co je jejich dítěti. Celkovou spokojenost s prostředím dětského oddělení NJ zjišťovala otázka č. 4. Zákonní zástupci měli hodnotit barevnost, bezpečnost a rozsah vybavení. Většina dotazovaných hodnotila prostředí kladně - 68 respondentů (64,8 %) bylo spokojeno, 33 (31,4 %) dotazovaných bylo spíše spokojeno a 4 respondenti (3,8 %) byli spíše nespokojeni s prostředím na dětském oddělení NJ. V otázce č. 17 byli respondenti vyzváni, aby uvedli, co by mělo být zlepšeno na dětském oddělení. 70 respondentů (66,7 %) uvedlo, že je nic nenapadá, další nejčastější odpovědí (19 respondentů) bylo právě poukázání na prostředí, konkrétně se rodiče zaměřovali na rekonstrukci sociálních zařízení, lepší vybavenost pokojů atd. Více odpovědí uvádím u popisku grafu 17. Mezerová (2013) ve shrnutí připomínek také uvádí, že nejvíce námětů bylo ke zlepšení vybavení pokojů (výměna lůžek a matrací) a rekonstrukce sociálních zařízení. Hypotéza č. 2 se potvrdila. Hypotéza č. 3. Předpokládám, že více než 75 % zákonných zástupců bude spokojeno s doprovodnými programy pro děti. K této hypotéze patří otázky č. 5 a 6. V otázce č. 5 jsem zjišťovala, zda by zákonní zástupci uvítali doprovodné programy pro jejich dítě při pobytu v nemocnici. 53 dotazovaných (50,5 %) zvolilo odpověď ano, 35 respondentů (33,3 %) spíše ano, 5 respondentů (4,8 %) odpovědělo spíše ne, 1 dotazovaný (1 %) zvolil možnost ne, zbývajících 11 respondentů (10,5 %) odpovědělo nevím. Kladnou odpověď zvolilo tedy 83,8 % respondentů. Otázka č. 6 byla rozdělena na dvě části. V první části měli zákonní zástupci uvést, s jakým doprovodným programem se jejich dítě setkalo při hospitalizaci. V druhé části pak byli vyzváni, aby ohodnotili, jak byli s doprovodným programem spokojeni. Z celkového počtu 105 respondentů se s nějakým doprovodným programem setkalo 64 respondentů (61 %). Všichni uváděli, že byli s doprovodným programem spokojeni,

53

že to bylo příjemné rozptýlení, obveselení. Pouze jedna odpověď byla negativní. Podle respondentky se syn (2 roky) zdravotních klaunů bál. Hypotéza č. 3 se nepotvrdila. Z celkového počtu se jen 61 % setkalo s nějakým doprovodným programem, to považuji za malé množství. Těžko hodnotit, proč se více dotazovaných nesetkalo s doprovodným programem. Vliv na to může mít délka pobytu, závažnost onemocnění, věk dítěte, individualita dítěte, hospitalizace během víkendu, atd. Většina zákonných zástupců by, ale uvítala takovéto rozptýlení pro svoje dítě během hospitalizace. Cíl 2 : Zjistit, zda jsou zákonní zástupci spokojeni s komunikací ošetřujícího personálu. K tomuto cíli jsem zvolila hypotézy: 4. Předpokládám, že více než 70 % respondentů bude spokojených s komunikací ošetřujícího personálu s dítětem. 5. Předpokládám, že více než 75 % respondentů bude spokojených s celkovou komunikací ošetřujícího personálu. Hypotéza č. 4. Předpokládám, že více než 70 % respondentů bude spokojených s komunikací ošetřujícího personálu s dítětem. K vyhodnocení této hypotézy jsou určené otázky č. 11 a č. 12. Otázka č. 11 hodnotila spokojenost zákonných zástupců s komunikací k jejich dítěti. Celkovou komunikaci hodnotili respondenti spíše kladně (97,2 %). Pouze 3 respondenti (2,9 %) uvedli negativní zkušenost. U dvou z těchto odpovědí není jasné, zda to bylo v komunikaci k dítěti. Poslední negativní reakce upozorňuje na to, že personál komunikoval spíše s rodiči než s dítětem. V otázce č. 12 jsem zjišťovala, jak ošetřující personál navazoval kontakt k dítěti. Zde byli zákonní zástupce vyzváni k uvedení i více možností. Z celkového počtu 105 respondentů jich 50 (47,6

%) uvedlo více než jednu možnost, kdy ošetřující

personál nejvíce navazoval kontakt s dítětem oslovením jménem, dále ukázkou výkonu nebo navazoval kontakt přes hračku nebo přes rodiče. Jeden respondent uvedl, že ošetřující personál na dítě nemluvil. 54

Přístup ošetřujícího personálu je třeba zvolit individuálně u každého dítěte. Výsledkem by měla být celková spokojenost dítěte i dobrý pocit zákonného zástupce s komunikací k jejich dítěti. Hypotéza se potvrdila. Hypotéza č. 5. Předpokládám, že více než 75 % respondentů bude spokojených s celkovou komunikací ošetřujícího personálu. K této hypotéze patří v dotazníku otázky č. 1, 8, 16, 17. V otázce č. 1 jsem zjišťovala, zda se zdravotnický personál představil dotazovaným při prvním kontaktu. 76 respondentů (72,4 %) odpovědělo, že se jim personál představil. Zápornou odpověď uvedlo 22 dotazovaných (21 %). 7 respondentů (6,7 %) si na představení při prvním setkání nepamatuje. Jak hodnotili odpovědi personálu zákonní zástupci mapuje otázka č. 8. Všichni dotazovaní odpověděli kladně. Odpovědi personálu byli podle hodnocení dostačující nebo spíše dostačující. V otázce č. 16 měli dotazovaní zákonní zástupci ohodnotit informace podané při propuštění. K hodnocení měli použít známkování jako ve škole. Známku výborně použilo 72 dotazovaných (68,6 %), chvalitebně známkovalo 30 respondentů (28,6 %) a 3 respondenti (2,9 %) použili známku dobře. Na stejnou otázku odpovídali respondenti i v Dotazníku spokojenosti hospitalizovaných pacientů

v NJ.

390

dotazovaných

(85,34

%)

odpovědělo

velmi

spokojen,

33 respondentů (7,22 %) uvedlo spíše spokojen a 3 dotazovaní (0,66 %) odpověděli, že byli průměrně spokojeni. Na tuto otázku neodpovědělo 31 dotazovaných (6,78 %). (Mezerová, 2013) K této hypotézy dále připojuji i část odpovědi na otázku č. 17. Kde se 6 respondentů (5,7 %) vyjádřilo, že by měla být zlepšena komunikace na dětském oddělení NJ. Hypotézu považuji za částečně potvrzenou. Pouze v jedné otázce, která se vztahovala k této hypotéze, se objevilo více než 75 % plně kladných odpovědí. Někteří zákonní zástupci by uvítali zlepšení v komunikaci. Komunikace je obecně v nemocnicích velice důležitá, proto je dobré si na komunikaci najít dostatečný čas a snažit se ji stále zlepšovat. 55

Cíl 3 : Zjistit, zda mají zákonní zástupci dostatek informací týkající se celkové péče o dítě. K tomuto cíli se vztahují tyto hypotézy: 6. Předpokládám, že více než 50 % respondentů bude spokojených s poskytovanými informacemi. 7. Předpokládám, že více než 60 % respondentů bude spokojených s formou předávaných informací. Hypotéza č. 6. Předpokládám, že více než 50 % respondentů bude spokojených s poskytovanými informacemi. K hypotéze č. 6 se vztahují otázky č. 7, 9, 15. V otázce č. 7 jsem se dotazovaných ptala na jejich spokojenost s podáváním informací. K této otázce respondenti zvolili pouze dvě odpovědi, že s podáváním informací byli spokojeni nebo spíše spokojeni. Otázka č. 9 zjišťovala, za jak dlouho dostali zákonní zástupci informace o stavu dítěte, pokud je vyžadovali. Nejvíce zákonní zástupci (67,6 %) odpovídali, že jim informace byly poskytnuty okamžitě. 26 respondentů (24,8 %) odpovědělo, že informace dostali do půl hodiny. 4 dotazovaní (3,8 %) dostali odpověď do 1 hodiny, 3 dotazovaní (2,9 %) si dobu podání nepamatují a 1 respondent (1 %) uvedl negativní odpověď. Otázka č. 15 mne zpravila o tom kdo zákonné zástupce informoval při propuštění z nemocnice. Nejvíce respondentům podával informace někdo z lékařů - a to u 73 respondentů (69,5 %). Ve 31 (29,5 %) případech informace podal lékař i všeobecná sestra, 1 respondent uvedl, že informace dostal pouze od všeobecné sestry. Nikdo ze zákonných zástupců neuvedl, že informace nedostali. Což je pozitivní výsledek. Hypotéza se potvrdila. Zákonní zástupci byli s poskytovanými informacemi spokojeni a odpovědi na otázky dostávali nejdéle do hodiny. Informace podával nejčastěji lékař.

56

Hypotéza č. 7. Předpokládám, že více než 60 % respondentů bude spokojených s formou předávaných informací. Na tuto hypotézu jsem směřovala otázky č. 3, 10, 13. Formu seznámení s provozem na dětském oddělení NJ zákonní zástupci hodnotily v otázce č. 3. Forma předávání informací všem respondentů vyhovovala. Na dětském oddělení jsou zákonní zástupci seznámeni s provozem formou ústní i písemnou. V otázce č. 10 jsem zjišťovala, s jakou formou předávání informací se zákonní zástupci nejraději setkávají. Nejvíce zákonných zástupců - 71 (67,6 %) uvedlo, že jim vyhovuje ústní forma. Další nejvíce zvolenou odpovědí bylo, že záleží na situaci. Tuto odpověď zvolilo 20 respondentů (19 %). 8 dotazovaných (7,6 %) uvedlo, že jim vyhovuje písemná forma předávání informací a nejméně odpovědí - 6 (5,7 %) měla možnost ,,je mi to jedno“. Otázka č. 13 byla směřována k tomu zda by zákonní zástupci uvítali vlastní vysvětlení výkonu dítěti. Celých 73 respondentů (69,5 %) uvedlo, že záleží na situaci. 26 dotazovaných (24,8 %) zvolilo, že by uvítali tuto možnost. Pouze 6 respondentů (5,7 %) by tuto možnost nevyužilo. Forma předávání informací je závislá na mnoha faktorech, každému vyhovuje něco jiného, záleží na situaci, na celkovém přístupu personálu. Podle předpokladů nejvíce zákonných zástupců uvedlo, že jim vyhovuje ústní forma, kdy je pozitivně vnímán přímý kontakt. Důležité jsou podle mého názoru i informace předávané písemnou formou u předem daných výkonů, kdy jsou zákonným zástupcům doplněny nebo upřesněny informace podané ústně. Dát zákonným zástupcům možnost vlastního vysvětlení výkonu dítěti je také pochopitelné. Rodiče totiž sami vědí, jak jejich dítě reaguje nebo by mohlo reagovat. Proto je zde důležitá vzájemná spolupráce rodičů a zdravotnického personálu. Na dětském oddělení NJ se informace předávají nejvíce formou ústní, což podle výsledků z dotazníku zákonným zástupcům vyhovuje. Hypotéza se potvrdila.

57

3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Spokojenost zákonných zástupců i spokojenost hospitalizovaných dětí by měla být standardem v každé nemocnici. Pro celkové hodnocení nemocnice je míra spokojenosti velmi důležitá. V dnešní době si lidé mohou zvolit kde chtějí být hospitalizováni a samozřejmě si vybírají podle názorů známých a příbuzných. Proto je důležité, aby každý klient byl spokojený s péčí. Pokud se stane, že je někdo nespokojený a známe důvod nespokojenosti, je důležité, abychom se z těchto chyb poučili. Proto jsou ankety spokojenosti přínosem pro praxi. Z odpovědí v dotazníku je patrné, že zákonní zástupci jsou spíše spokojení s péčí o jejich hospitalizované dítě na dětském oddělení NJ. Přesto se objevili i negativní zkušenosti s ošetřovatelským personálem. Z negativních reakcí bychom se měli poučit a snažit se daná slabá místa zlepšit. První otázka v dotazníku směřuje na představení se personálu zákonným zástupcům. Celkem 29 dotazovaných uvedlo, že se jim nikdo nepředstavil nebo si představení nevybavují. Přestože představení není povinností zdravotnického personálu, je určitou známkou slušného chování. Proto by se mělo představení stát běžnou součástí praxe. Negativní reakce na prostředí dětského oddělení NJ byly nejvíce zaměřeny na sociální zařízení a vybavenost pokojů. Z vlastní zkušenosti vím, že renovace pokojů a ambulancí vyžaduje velké úsilí a nemalé finance. Dále také vím, že v posledních 3 letech probíhá postupná rekonstrukce pokojů i vyšetřoven a ambulancí z financí získaných charitativními akcemi, což vyžaduje nemalé úsilí managementu dětského oddělení. Přesto je dobré brát kritiku prostředí na zřetel, protože rodiče si dokáží všímat i maličkostí, které personálu nepřijdou důležité. Doprovodné programy by uvítala většina oslovených, ale podle odpovědí v dotazníku se s žádným nesetkalo 39 %. Což je podle mého názoru velké procento. Nemohu hodnotit proč se s žádným z doprovodných programů nesetkali, ale myslím si, že se školou při nemocnici by se měl setkat skoro každý. Protože vím, že paní učitelky ze školy při nemocnici chodí každý den za malými pacienty, nabízejí hračky nebo navrhují aktivity podle zdravotního stavu, aktivita se zvyšovat nemusí. Přesto bych paním učitelkám doporučila dbát na představování, aby rodiče věděli, že nejde o ošetřující personál. 58

Komunikace personálu k dětem byla od zákonných zástupců oceňována převážně kladně. Přesto bych doporučovala občasné školení personálu v komunikaci. Semináře lze i zaměřit na komunikaci s problémovými pacienty nebo komunikaci s rodiči při sdělení kritické diagnózy. Předávání informací je jednou z důležitých součástí zdravotnické péče. Zde by zákonní zástupci uvítali možnost v některých případech výkon dítěti vysvětlit sami. Proto navrhuji zvážit možnost, dát zákonným zástupcům větší prostor. Samozřejmě po řádném proškolení od zdravotnického personálu. Práce monitorovala oddělení dětí od 0-6 let a oddělení větších dětí, proto bych dále navrhovala udělat průzkum spokojenosti i na Jednotkách intenzivní péče a zmapovat tak celé dětské oddělení NJ.

59

4 Závěr Bakalářská

práce

je

zaměřená

na

téma

Spokojenost

zákonných

zástupců

hospitalizovaných dětí na dětském oddělení Nemocnice Jihlava. Práce se skládala z teoretické a praktické části. V teoretické části jsem se snažila představit koncepci pediatrie a její historii. Pomocí literatury jsem rozdělila dětské věkové kategorie a jejich charakteristiku. Dítě prochází k dospělosti velkými změnami a na tyto změny musí být personál na dětském oddělení připravený a musí umět s dítětem pracovat. Problematice dítěte v nemocnici jsem se věnovala v závěru teoretické části. Praktickou část jsem vytvořila pomocí dotazníku. Zákonní zástupci odpovídali na uzavřené nebo škálové otázky. U některých otázek mohli napsat svoji vlastní zkušenost. Pro práci jsem si stanovila tři cíle, které mi potvrdily celkovou spokojenost zákonných zástupců s péčí poskytovanou na dětském oddělení NJ. Podrobněji se jednotlivým cílům a hypotézám věnuji právě v praktické části bakalářské práce. Odpovědi dotazovaných byly z velké části kladné, ale i přes jistou míru spokojenosti se vždy může objevit někdo, kdo vyžaduje odlišný přístup. Proto je důležité brát negativní kritiku jako přínosnou a poučit se z těchto chyb. Na dětském oddělení pracuji a znám kolektiv pracovníků, prostředí a možnosti dětského oddělení. Proto jsem předpokládala, že zákonní zástupci budou s naší prací spokojeni. Jsem ráda, že se moje předpoklady se potvrdily.

60

5 Použitá literatura: Tištěné dokumenty: 1. HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC. Pediatrie. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, xxxii, 767 s. ISBN 80-726-2178-5. 2. KOLEKTIV, Eva Trachtová a. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Vyd. 3., nezměn. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2013. ISBN 80-701-3553-0. 3. LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006, 368 s. ISBN 80-247-1284-9. 4. LEIFER, Gloria. Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, xxxiii, 951 s., čb. obr. ISBN 80-247-0668-7. 5. MATĚJČEK, Zdeněk. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. 3., přepracované vyd. Jinočany: Nakl. H, 2001, 147 s. ISBN 80-860-2292-7. 6. MICHÁLEK, Jaroslav. Pediatrická propedeutika: vybrané kapitoly. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 159 s. ISBN 978-802-1046-955. 7. PLEVOVÁ, Ilona a Regina SLOWIK. Komunikace s dětským pacientem. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 247 s. ISBN 978-802-4729-688. 8. SEDLÁŘOVÁ, Petra. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 248 s. ISBN 978-802-4716-138. 9. SIKOROVÁ, Lucie. Potřeby dítěte v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 208 s. ISBN 978-802-4735-931. 10. SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství v pediatrii. Praha: Grada, 2010, 280 s., [4] s. barev. obr. příl. ISBN 978-802-4732-862. 11. STOŽICKÝ, František a Kateřina PIZINGEROVÁ. Základy dětského lékařství. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006, 359 s. ISBN 80-246-1067-1.

61

12. ŠAMÁNKOVÁ, Marie. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 134 s. Sestra. ISBN 978802-4732-237. 13. VOLF, Vladimír a Hana VOLFOVÁ. Pediatrie: pro střední zdravotnické školy. Vyd. 1. Praha: Informatorium, 1996. ISBN 80-854-2787-7. 14. VYTEJČKOVÁ, Renata. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné I: obecná část. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 228 s., 24 s. barev. obr. příl. Sestra. ISBN 978802-4734-194. 15. ZOUHAROVÁ,

Alena.

Pediatrie

pro

praxi:

Způsobilost

k

výkonu

zdravotnického povolání. Olomouc: Solen, 2005, roč. 6, č. 1. ISSN 1213-0494. Elektronické dokumenty: 16. MEZEROVÁ, Zuzana. Vyhodnocení dotazníků spokojenosti hospitalizovaných pacientů.

Jihlava,

2013.

Dostupné

z:

http://srv-

intranet/iso/Ankety%20spokojenosti%20pacient/Vyhodnocení%20dotazníků%2 0spokojenosti%20hospitalizovaných%20pacientů%202013.pdf 17. Ministerstvo zdravotnictví ČR: Vzdělávací programy specializačního vzdělávání pro nelékařské zdravotnické pracovníky. Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. 2011,

02.04.2014

[cit.

2014-05-04].

Dostupné

z:

http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/nove-vzdelavaci-programyspecializacniho-vzdelavani-pro-nelekarske-zdravotnicke-pracovniky-dlenarizeni-vlady-c-sb_4225_3082_3.html 18. Nemocnice Jihlava [online]. Jihlava, 2012 [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.nemji.cz/ 19. Sbírka zákonů. In: 55. 2011. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=55/2011&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_s mlouvy 20. SVATUŠKOVÁ, Hana. Hospitalizmus u dětí. Sestra [online]. 2014, č. 01 [cit. 2014-05-26]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/hospitalismus-udeti-473735 62

21. VAŇÁČKOVÁ, Iveta. Průzkum spokojenosti průvodců hospitalizovaných pacientů

na

pediatrické

klinice.

Brno,

2012.

Dostupné

z:

http://is.muni.cz/th/203516/lf_b/?id=209874. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství - Pracoviště nelékařských oborů. Vedoucí práce Mgr. Hana Pinkavová.

63

6 Seznam tabulek: Tabulka 1 Pohlaví respondentů....................................................................................... 28 Tabulka 2 Věk respondentů ............................................................................................ 29 Tabulka 3 Věk hospitalizovaného dítěte ......................................................................... 29 Tabulka 4 Druh hospitalizace ......................................................................................... 30 Tabulka 5 Počet hospitalizací dítěte ............................................................................... 30 Tabulka 6 Délka hospitalizace ........................................................................................ 30

64

7 Seznam grafů: Graf 1 Představení při prvním kontaktu ......................................................................... 32 Graf 2 Prostředí při prvním vstupu ................................................................................. 33 Graf 3 Seznámení s provozem na dětském oddělení ...................................................... 34 Graf 4 Spokojenost s prostředím na dětském oddělení................................................... 35 Graf 5 Doprovodné programy pro hospitalizované děti ................................................. 36 Graf 6 Setkání s doprovodnými programy ..................................................................... 37 Graf 7 Spokojenost s podáváním informací ................................................................... 38 Graf 8 Odpovědi personálu ............................................................................................. 39 Graf 9 Poskytnutí informací o zdravotním stavu ............................................................ 40 Graf 10 Forma předávání informací ............................................................................... 41 Graf 11 Komunikace personálu k dítěti .......................................................................... 42 Graf 12 Navazování kontaktu s dítětem ......................................................................... 43 Graf 13 Možnost vlastního vysvětlení výkonu dítěti ...................................................... 44 Graf 14 Špatná zkušenost s přístupem personálu ........................................................... 45 Graf 15 Informace při propuštění předával..................................................................... 46 Graf 16 Hodnocení podaných informací při propuštění ................................................. 47 Graf 17 Návrhy na zlepšení na dětském oddělení NJ ..................................................... 48 Graf 18 Spokojenost s poskytovanou péčí ...................................................................... 49 Graf 19 Na plánovaný zákrok opět do NJ....................................................................... 50

65

8 Seznam zkratek: NJ – Nemocnice Jihlava ATB – antibiotikum JIP – Jednotka intenzivní péče COS – Centrální operační sály

66

9 Seznam příloh: Příloha 1 Charta práv dětí (Nemocnice Jihlava) ............................................................. 68 Příloha 2 Maslowova hierarchie potřeb (Trachtová a kol., 2013) .................................. 69 Příloha 3 Žádost o umožnění dotazníkového šetření ...................................................... 70 Příloha 4 Dotazník .......................................................................................................... 71

67

Příloha 1 Charta práv dětí (Nemocnice Jihlava)

68

Příloha 2 Maslowova hierarchie potřeb (Trachtová a kol., 2013)

69

Příloha 3 Žádost o umožnění dotazníkového šetření

70

Příloha 4 Dotazník

71

72

73

74

75

76