VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií. Riziko syndromu vyhoření u zdravotních. bakalářská práce

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

R i z i k o s y n d ro m u v y h o ř e n í u z d r a v o t n í c h sester bakalářská práce

Autor: Alena Korandová Vedoucí práce: doc. PhDr. Lada Cetlová, Ph.D. Jihlava 2012

Anotace Bakalářská práce na téma Riziko syndromu vyhoření u zdravotních sester se skládá ze dvou částí. Tyto části jsou část teoretická a část praktická. Část teoretická se zabývá působením stresu na zdravotní sestry, syndromem vyhoření, prevencí syndromu vyhoření,

supervizí

ve

zdravotnictví

a

charakteristikou

daných

oddělení.

Praktická část obsahuje grafy a tabulky, které jsou výsledkem mého výzkumu. Výzkum byl prováděn dotazníkovým šetřením. V diskuzi porovnávám výsledky výzkumu se stanovenými hypotézami. Klíčová slova: syndrom vyhoření, všeobecná sestra, stres, prevence

Annotation The Bachelor thesis on the risk of burnout syndrome in nurses consists of two parts: the theoretical and the practical part. The theoretical part deals with the effects of stress on nurses, burnout, burnout prevention, supervision in the health and characteristics of the given subtopics. The practical part includes graphs and tables that are the result of my research. The research was carried out by a questionnaire survey. In the discussion I compare the results of research with the stated hypotheses. Keywords: burn – out syndrome, general nurse, stress, prevention

Děkuji vedoucí bakalářské práce doc. PhDr. Ladě Cetlové, PhD. za odborné vedení, cenné rady a čas, který mi věnovala. Dále bych chtěla poděkovat hlavní sestře Nemocnice Jindřichův Hradec Bc. Daně Běhounové za poskytnutí dotazníkového šetření.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

OBSAH ÚVOD ....................................................................................................................... 7 1.1 Cíl práce ............................................................................................................. 9 1.2 Pracovní hypotézy .............................................................................................. 9 2 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................ 10 2.1 Stres v profesi všeobecné sestry ....................................................................... 10 2.1.1 Stres – obecně ........................................................................................... 10 2.1.2 Kategorie stresu ........................................................................................ 11 2.1.3 Stresory versus salutory ............................................................................ 12 2.2 Syndrom vyhoření ............................................................................................ 12 2.2.1 Rizikové faktory ....................................................................................... 13 2.2.2 Historie syndromu vyhoření ..................................................................... 15 2.2.3 Příznaky syndromu vyhoření .................................................................... 15 2.2.4 Fáze syndromu vyhoření ........................................................................... 16 2.2.5 Diagnostika syndromu vyhoření ............................................................... 18 2.2.6 Prevence syndromu vyhoření.................................................................... 18 2.2.7 Relaxace .................................................................................................... 20 2.3 Supervize ve zdravotnictví ............................................................................... 21 2.3.1 Formy supervize ....................................................................................... 22 2.3.2 Funkce supervize ...................................................................................... 22 2.3.3 Specifická metoda supervize .................................................................... 23 2.4 Specifika vybraných oddělení .......................................................................... 24 2.4.1 ARO, JIP ................................................................................................... 24 2.4.2 Chirurgické oddělení................................................................................. 24 2.4.3 Interní oddělení ......................................................................................... 25 3 PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................. 26 3.1 Metodika výzkumné práce ............................................................................... 26 3.2 Vzorek respondentů a charakteristika výzkumného prostředí ......................... 26 3.3 Vlastní výsledky výzkumu ............................................................................... 27 3.4 Diskuze............................................................................................................. 45 3.5 Doporučení pro praxi ....................................................................................... 48 4 ZÁVĚR ................................................................................................................... 49 Seznam použité literatury ............................................................................................... 51 Příloha A ..................................................................................................................... 52 Příloha B ..................................................................................................................... 55 Příloha C ..................................................................................................................... 56 Příloha D ..................................................................................................................... 57 1

1

ÚVOD

Bakalářskou práci na téma „Riziko syndromu vyhoření u zdravotních sester“ jsem zvolila z důvodu, že si myslím, že práce sester, není náročná pouze fyzicky, ale také psychicky. Mnoho pacientů, návštěv v nemocnicích a dalších nezúčastněných se domnívá, že nelékařský zdravotní personál má v náplni své práce určitou neochotu a nepříjemnost k pacientům. Z mého osobního hodnocení se domnívám, že všeobecné sestry občas přesahují rámec svých lidských hodnot a jsou opravdu velmi zaujaté. Sestra má ovšem takovou práci, která není tak snadná, jak se leckdy může zdát. Neochota může vyplynout z nedostatečného spánku a odpočinku, z problémů, které se mohou týkat rodiny, blízkých atd. Zřejmě bychom neměli soudit člověka již při prvním kontaktu. Práce a role sestry není prací v pravém slova smyslu. Je to poslání, které se většinou ženy rozhodují plnit. Zřejmě je to tím, že žena má budoucí úděl matky a potřebuje o někoho pečovat. O syndromu vyhoření, bylo vydáno již několik publikací, studenti na toto téma píší bakalářské a diplomové práce, ale bohužel se tento jev stále vyskytuje a zřejmě ve větší míře. Syndrom vyhoření se netýká pouze sester, ale týká se tzv. pomáhajících profesí. Mezi tyto profese se řadí učitelé, policisté, hasiči, sociální pracovníci, psychologové atd. Řada sester byla, je a bude vystavována určitému stresu a je pouze na těchto sestrách, jak se s tímto stresem vypořádají. Některým stačí příchod ze zaměstnání domů a ví, že nyní mají u sebe své blízké a pracovní záležitosti nechaly v zaměstnání, jiné chodí pravidelně cvičit a tím relaxovat. Každá sestra by si měla najít určitou činnost, kterou by se odpoutala od práce v nemocnici, a která by jí samotné přinášela radost. Co když ale nic nepomáhá? Procházky se psem, které dříve byly potěšením, jsou nyní jistým utrpením, posezení s přáteli, již také není tak příjemné, jako bylo dříve. A zaměstnání? Z toho se pomalu stala noční můra, z které se nejde probudit. Vše je jak bludný kruh, z něhož nejde utéct. Mnohdy se stává, že začínají být také problémy v domácím prostředí s těmi nejbližšími. To je zřejmě, jeden z nejhorších scénářů vůbec, protože pokud takový člověk nemá sociální oporu, je jen velmi malá pravděpodobnost, že se z bludného kruhu dostane ven. Pokud se sestra ocitla,

7

na své profesní cestě takto daleko, nezbývá nic jiného než návštěva specialisty. V tomto případě tedy psychologa či psychiatra. Proces léčení je dlouhodobý a není zde 100 % šance návratu do původního zaměstnání. Do názvu bakalářské práce jsem použila termín zdravotní sestra. Jsem si vědoma, že v dnešní době je tento termín nahrazen termínem všeobecná sestra. Zdravotní sestra se ovšem používá i jako termín v odborné veřejnosti, kvůli čemuž jsem jej použila. Myslím si, že seznámení se s pojmem všeobecné sestry je velmi důležité, ovšem u nelékařských zdravotnických pracovníků je pojem zdravotní sestry velmi zakořeněn. Při zpracovávání bakalářské práce používám termín všeobecná sestra a přála bych si, aby se snad i díky mé práci, termín více používal mezi odbornou veřejností. Výše zmíněný pojem nelékařský zdravotnický pracovník jsem také použila v bakalářské práci. Toto označení se používá od roku 2004 a do nelékařských zdravotnických pracovníků spadají též všeobecné sestry.

8

1.1 Cíl práce Cíl 1 : Cílem práce je zjistit riziko syndromu vyhoření u sester na vybraných odděleních. Cíl 2 : Zhodnotit úroveň adaptačního období v daném nemocničním zařízení. Cíl 3 : Zjistit, zda sestry sportují a relaxují.

1.2 Pracovní hypotézy Hypotéza 1: Předpokládám, že sestry na interním oddělení budou více ohroženy syndromem vyhoření. Hypotéza 2 : Domnívám se že, dané nemocniční zařízení bude mít dobrý adaptační program pro začínající sestry. Hypotéza 3 : Méně než polovina sester bude sportovat a relaxovat. Hypotéza 4 : Osobní hodnocení práce sestry bude z nadpoloviční většiny negativní.

9

2

TEORETICKÁ ČÁST

2.1 Stres v profesi všeobecné sestry Povolání všeobecné sestry patří k jednomu z nejtěžších povolání vůbec. V práci sestry je neustálá fyzická, ale také psychická zátěž. V jiných profesích není obvyklá další specializace, která by byla potřebná k výkonu povolání. Oproti tomu se všeobecná sestra musí neustále učit novým technologiím a dovednostem. Všeobecná sestra se velice často setkává s utrpením, s pacienty v terminálním stádiu a není výjimkou, že se setká také se smrtí. Sestra může být z těchto důvodů velmi náchylná k působení stresorů, a pokud se k těmto stresorům ještě přidají špatné vztahy na pracovišti a problémy v rodině je její osoba vystavena riziku syndromu vyhoření (Venglářová et al. , 2011). Na nelékařské zdravotnické pracovníky, zejména na sestry, působí celá řada stresorů. Stresor je negativní podnět, který vyvolá stres. Na člověka mohou působit malé nebo velké stresory. Proto se hovoří o ministresorech a makrostresorech. Makrostresory se liší od ministresorů tím, že přesahují určitou hranici psychického zvládání (Křivohlavý, 1994).

2.1.1 Stres – obecně Za zakladatele v učení se o stresu lze považovat Hanse Selye. Hans Selye je kanadský lékař maďarského původu, který napsal nepřeberné množství knih o stresu. Mezi nejznámější patří Poznámky o adaptačním syndromu (Venglářová et al., 2011). Při krátkodobé pracovní zátěži je doba strávená ve stresu zpočátku motivujícím faktorem optimálního výkonu. Ovšem po delším působení stresu lze pozorovat úzkost, zhoršení výkonu a poruchy koncentrace. Stres lze definovat jako nepoměr fyzických a duševních reakcí na očekávání člověka. Právě nově přicházející sestra má mnoho očekávání od svého povolání a najednou zjišťuje, že vše není tak, jak se zdá. Právě tato sestra je velmi vystavena stresu a následně může být ohrožena syndromem vyhoření.

10

Mezi stresem a syndromem vyhoření je velmi tenká hranice odlišitelnosti. Mnoho lidí trpí chronickým stresem, ale to samozřejmě neznamená, že každý z těchto lidí má syndrom vyhoření. Ovšem při chronickém stresu hrají významnou roli stresové faktory, které slouží jako spouštěče syndromu vyhoření. Důsledky nadměrného stresu můžeme u jednotlivce pozorovat jako duševní obtíže (úzkost, roztěkanost, poruchy spánku, únik do snění, podrážděnost, deprese), tělesné obtíže (trávicí obtíže, svalové napětí, nechutenství, plynatost, sexuální problémy, bolesti hlavy, palpitace, vysoké riziko hypertenze, oslabení imunitního systému, vyšší spotřeba cigaret a alkoholu), problémy jsou také v osobním životě (nedostatek času na druhé, nedostatečná komunikace, zanedbávání dětí, odcizení manželů, je zde vyšší riziko rozvodů), a v neposlední řadě se objevují problémy v pracovní oblasti (postupná ztráta výkonnosti, pokles sebedůvěry a energie, soustavné zanedbávání povinností, které může vést až k syndromu vyhoření) (Herman, Doubek, 2008).

2.1.2 Kategorie stresu Existují tři kategorie stresu, jež lze rozdělit na kategorie dle intenzity a dále dle oblasti působení. Stres dle intenzity: Prestres – tento druh stresu má pozitivní adaptační úlohu vedoucí k větší odolnosti, pokud se lidský organismus setká se závažnějším stresem. Eustres – jedná se o tzv. pozitivní stres, který je pro nás příjemný a po stránce psychické nám dodává energii. Příkladem eustresu je narození dítěte, výhra v loterii atd. Distres – jedná se o nepříjemný druh stresu, který člověka psychicky vyčerpává. Stres dle oblasti působení: Biologické stresory – infekce, operace, úraz, hlad atd. Psychologické stresory – ohrožení sebeúcty, neúspěch, konflikt, neschopnost sebeprosazení atd. Sociální stresory – rodinný konflikt, pracovní konflikt, ztráta kompetence, ztráta postavení atd. (Křivohlavý, 1998).

11

2.1.3 Stresory versus salutory Záplava stresorů, o jejichž existenci je známo, v nás může vyvolat stres během okamžiku. Organismus je ale příliš vychytralý na to, aby se takovému zachování pouze poddal. Oproti stresorům totiž existují tzv. salutory, který náš stres mírní. Lépe řečeno salutor nám pomáhá odhalit řešení kritické situace. Nejideálnější je situace, kdy stresory a salutory jsou naprosto vyvážené. Takovou situaci si lze představit u kyvadlové váhy, která je v rovnováze. Pokud se organismus dostane do nevyrovnané životní situace, znamená to, že převládají stresory nad salutory a váha již v rovnováze není. Stres poté přechází v distres a člověk má dvě možnosti, jak vše vyřešit. Prvním způsobem řešení je ubrání na straně stresorů a druhým řešením je přidat na straně salutorů. V případě ubrání na straně stresorů je potřeba si vybrat, co je pro nás nejvíce zatěžující a od toho se odpoutat. Toto rozhodnutí může vést k odchodu ze své nynější funkce. Druhou možností, jak již jsem zmínila, je přidání salutorů. Tato možnost je jistě příjemnější, neboť zahrnuje relaxační cvičení a péči o své zdraví (Křivohlavý, 1998).

2.2 Syndrom vyhoření Syndrom vyhoření neboli burn – out má mnoho definic. Pines a kolektiv definují vyhoření jako „výsledek neustálého nebo opakovaného emočního tlaku spojeného s intenzivní účastí s lidmi po dlouhá období. Taková intenzivní účast je obvyklá zejména ve zdravotnických a školských profesích, kde je náplní práce zabývat se psychickými, sociálními a tělesnými problémy druhých lidí. Vyhoření je bolestní zjištění, že již nedokážou pomáhat lidem v nouzi, že již v sobě nemají nic, z čeho by mohli rozdávat” (Hawkins, Shohet, 2004, str. 33). „Podle Mezinárodní klasifikace nemocí (ICN) Světové zdravotnické organizace je vyhoření zařazeno do doplňkové kategorie diagnóz a není tedy klasifikováno jako nemoc.” (Stock, 2010, str. 14). Je zde ale uvedena diagnóza neurastenie, u které jsou typické stavy únavy a vyčerpání. Syndrom vyhoření má ovšem pestřejší symptomy, to znamená, že tato diagnóza pokrývá syndrom vyhoření pouze částečně. Toto vyjádření není příliš dobré pro pacienty, kteří tímto syndromem trpí, protože např. pojišťovna v 12

extrémních případech nehradí léčbu. Kritici o pojmu burn – out tvrdí, že je příliš mlhavě definován a vše špatné se svádí právě na tento pojem (Stock, 2010).

2.2.1 Rizikové faktory Nejčastější příčinou vzniku syndromu vyhoření bývá pracovní oblast. Důvod tohoto vyjádření je jasný, člověk, který řádně pracuje, a živí rodinu tráví v zaměstnání většinu času. Toto zjištění není příliš atraktivní, nelze se mu ovšem ubránit (Stock, 2010). Rizikové faktory: 1. Obecné rizikové faktory – do obecných rizikových faktorů lze zařadit např. strach ze ztráty pracovního místa tedy i zaměstnání, rušení pracovních míst a celých oddělení, emocionální náročnost práce, určité nesloučení pracovního a osobního života, delší pracovní doba a zvýšená intenzita práce. Lidé ohrožení syndromem vyhoření by se k těmto rizikovým faktorům měli stavět konstruktivně a nenechat se jimi zcela pohltit. 2. Zvýšená pracovní zátěž – v dnešní moderní době je možné setkání se s trendem, kdy na stejné množství práce je potřeba méně lidí, než tomu bylo v minulosti. Je pravdou, že zaměstnavatel tedy ušetří finance na mzdy, ale pracující lidé mají také více povinností. Dnes má většina lidí vysoké nároky na kvalitu poskytovaných

služeb

na regulativní

prostředí,

a rychlost ve kterém

provedení. pracují

Nelze právě

ovšem

opomenout

pomáhající

profese,

od kterých se očekává práce s novými daty a formuláři. Zvýšená pracovní zátěž je tedy opravdu velkým stresovým faktorem. Ve chvíli, kdy je míra našeho zvládání těmito nároky překročena, dostáváme se do stresu. Pokud jsou naše nároky stále stejné nebo dokonce vyšší, objevují se příznaky syndromu vyhoření. Důsledkem burn – out syndromu je vyčerpání, které způsobuje právě tento syndrom, ale je také způsobeno vyššími nároky na naší energii a úsilí. 3. Nedostatek samostatnosti – v minulosti byly prováděny výzkumy na spokojenost zaměstnanců ve své práci. Výsledky ukázaly větší spokojenost zaměstnanců, kteří mají volné pole působnosti. Občas dochází k setkání s pracovním vedením, u něhož je zjevná obava z práce s podřízenými. Takové vedení se orientuje 13

pouze na pravidla, vyhlášky a příliš „nemyslí” lidsky. Podřízení nejsou z takového důvodu na svém pracovišti příliš spokojeni. 4. Nedostatek uznání – pro práci v pomáhajících profesích je uznání od pacientů a rodin jistým hnacím motorem, který napovídá, že práce je provedena správně. Velmi často se ovšem objevuje nedostatek uznání pramenící ze strany pacienta nebo rodiny. Zdravotnický personál se nad toto jednání může povznést, ovšem začínající sestra se může domnívat o svém pochybení vůči pacientovi. Důsledkem tohoto jednání lze dojít až ke ztrátě motivace a celkovému zklamání z práce. 5. Špatný

pracovní

kolektiv

–

velkou

část

našeho

života

trávíme

v našem zaměstnání. Již tento aspekt nám napovídá o tom, že je velmi důležité mít dobrý pracovní kolektiv. Objektivní zjištění nepřátelského a chladného kolektivu nemá na práci dobrý vliv. V práci nelze najít jistotu a oporu. Objevují se chyby při běžných činnostech a téměř žádná práce nedospěje ke svému závěru. Nedostatek soudržnosti v týmu může vyvolat stresovou reakci. 6. Nespravedlnost – tento jev nebývá příliš častý, ale nelze ho pokládat za vzácný. Jde o tzv. bratříčkování na pracovišti, kdy vedoucí týmu „nadržuje” svému podřízenému. Mezi členy takového týmu panuje nepříliš dobrá atmosféra. Všichni jsou k sobě odměření a cyničtí. Členové týmu mohou být dokonce podceňovaní. Příliš atraktivním se nestává příchod pro mladou, začínající sestru, která dokončila studium na vysoké škole a zde získala titul bakalář. Mnohé sestry nevlastnící žádný titul, ale vlastnící mnoho let praxe, se na tuto sestru mohou povyšovat a demotivovat ji tak v její profesi. Nespravedlivý přístup nadřízených lze chápat jako určité ponížení a další zdroj stresu (Stock, 2010).

14

2.2.2 Historie syndromu vyhoření Syndrom vyhoření byl poprvé popsán v 80. letech 20. století. Mnoho psychologů a lékařů se zabývalo stavy vyčerpanosti psychického rázu. V začátcích zkoumání burn – out syndromu se velmi často mluvilo o lidech závislých na alkoholu a později i na drogách. Postupem času ovšem vědci dospěli k uvědomění, že burn – out syndrom se nevyskytuje pouze u lidí závislých na těchto látkách, ale i u lidí v různých typech profesí. Slovo „burn – out” vzniklo z anglického slovesa „to – burn” což v překladu znamená hořet. Burn – out je velmi výstižné k danému stavu, neboť v překladu znamená dohořet nebo vyhasnout. U psychologů znamená původně velmi silný oheň vysokou motivaci a aktivitu, která později přechází ve vyhasnutí (Kebza, Šolcová, 2003).

2.2.3 Příznaky syndromu vyhoření Mezi základní příznaky syndromu vyhoření patří vyčerpání, odcizení a pokles výkonnosti (Stock, 2010). Vyčerpání – tento pojem odhaluje nejen vyčerpání fyzické, ale i emoční. Při fyzickém vyčerpání je člověk slabý, chronicky unavený, objevují se poruchy spánku, paměti, dokonce takový člověk může mít náchylnost k nehodám. Emoční vyčerpání je charakteristické určitou sklíčeností, bezmocí, beznadějí, ztrátou sebeovládání, pocity prázdnoty, apatie (Stock, 2010). Odcizení – lze definovat jako určitý emoční chlad ke své profesi, ale bohužel i ke svým blízkým. Zvláštním projevem odcizení je přezíravý postoj člověka k jeho okolí, kdy v extrémním případě může dojít až k agresivnímu chování. V této fázi má člověk již obrovskou nechuť stýkat se se svými kolegy i přáteli. Pracovní nasazení je minimální z důvodu nechuti ke své práci, ale také z důvodu fyzického vyčerpání (Stock, 2010). Pokles výkonnosti – nízká efektivita práce spočívá v tom, že člověk je ze sebe zklamaný a považuje se za neschopného. Snížení produktivity je třetím základním příznakem syndromu vyhoření. Člověk, který svou práci dříve zvládal bez problémů, je nyní nesoběstačný a na svou práci spotřebuje daleko více času a energie. Prodlužuje se také 15

doba regenerace, tzn. že, dovolená již nestačí k tomu, aby organismus nabral nové síly (Stock, 2010). Příznaky syndromu vyhoření lze též rozdělit na příznaky subjektivní a objektivní (Křivohlavý, 2001). K

subjektivním

příznakům

patří

únava,

mimořádně

snížené

sebeocenění

a sebehodnocení. Jako další jsou problémy se soustředěním, pozorností, člověk se lehce podráždí a je až příliš negativní (vše vidí „černě”). Vyhořelý jedinec má pocit, že zklamal, a že jako člověk již nemá žádnou hodnotu. Při tomto postoji se neumí rozhodnout, co je pro něj nejlepší a co by měl udělat. Myslí si, že všechny jeho nápady jsou bezúčelné. Všechny ideály, iluze, naděje a plány jsou již ztracené (Křivohlavý, 2001). Objektivní příznaky jsou takové, jaké z člověka vyzařují na povrch. Prvním a velmi nápadným

příznakem

je

snížený výkonnosti.

Tohoto

si

všimnou

nejenom

spolupracovníci a rodina, ale také pacienti, o které vyhořelý jedinec pečuje. Objektivní příznaky vznikají dlouhou dobu, mohou to být týdny, měsíce, ale též roky. Pokud člověk již má objektivní příznaky musí navštívit odborníky k tomu určené (Křivohlavý, 2001).

2.2.4 Fáze syndromu vyhoření V dnešní době není syndrom vyhoření popisován jako setrvávající stav, ale jako stále se vyvíjející se proces, který může trvat měsíce, ale i roky. Většina autorů, kteří kdy psali o syndromu vyhoření, tento jev popisují ve fázích. Nejjednodušeji je syndrom vyhoření popisován ve třech fázích a nejsložitěji ve fázích dvanácti. Tyto fáze se neustále překrývají (Venglářová et al., 2011). Fáze syndromu vyhoření jsou nejčastěji popisovány v tomto sledu: 1. Idealistické nadšení – v této fázi je člověk, který se pro své povolání nadchnul. Přichází s nepřeberným množstvím nových nápadů, s obrovským pracovním

16

nasazením a s mnohými ideály. Po určité době si tento pracovník uvědomuje, že jeho pracovní nasazení a jeho výkonnost ho příliš zmáhá. Příkladem může být sestra na oddělení ARO, která si myslí, že při každé resuscitaci zachrání lidský život. Při těžkých automobilových nehodách bohužel ale nejde každého zachránit a toto si nově začínající sestra nechce připustit. V této fázi se také stává, že se sestra příliš ztotožní se svým zaměstnáním a také s pacienty, o které pečuje. To znamená, že se uzavírá před okolním světem. Není ovšem neobvyklá existence lidí, kteří po příchodu do zaměstnání také žijí jen svou prací, ale po skončení služby se dostávají opět k realitě a běžnému životu. 2. Stagnace – na počátku této fáze se sestra dostatečně seznámila s realitou a chodem oddělení a začíná přehodnocovat své počáteční ideály. Sestra zažila několik zklamání, práce jí stále uspokojuje, ale již není tak vzrušující jak tomu bylo na začátku profese. Dříve se příliš nezajímala např. o profesní růst nebo plat. Nyní se tyto věci dostávají do popředí jejich zájmů. V této fázi se objevují

problémy

v

rodině

a mezi spolupracovníky.

Zatím

nejsou

pozorovatelné žádné známky onemocnění. 3. Frustrace – v tuto chvíli již sestra pochybuje o smyslu svého snažení a zjišťuje, že její možnosti jsou omezené. Začíná zpochybňovat výsledky své práce. Konflikty, které vznikly v předchozí fázi, se ještě prohlubují a přichází napomínání ze strany klientů a nadřízených. Zklamání ze své práce je nyní obrovské, neboť již sestra pochopila rozdíl mezi tím, co by chtěla udělat a mezi reálným provedením. 4. Apatie – proti frustraci nastupuje obrana a touto obranou je vnitřní rezignace. Pokud se ze zaměstnání stal pouze zdroj obživy, zklamání a postižený nemá v budoucnu vyhlídky na změnu, pracuje jen tak, jak je nezbytně nutné. Vyhýbání se pacientům a složitým úkolům je nyní rutinní záležitost. Nadšení, které bylo na začátku profese, již zcela vymizelo a objevuje se zoufalství (Venglářová et al., 2011).

17

2.2.5 Diagnostika syndromu vyhoření K diagnostice syndromu vyhoření se používá několik metod. Mezi nejběžnější metody se ovšem řadí dotazníkové šetření, které má uzpůsobené otázky odhalující syndrom vyhoření. Dotazníky jsou speciálně zaměřené. Mohou totiž odhalovat části syndromu vyhoření, ovšem mohou též obsáhnout celou jeho šíři (Křivohlavý, 2001). 1. dotazníky zaměřující se na celou šíři problematiky syndromu vyhoření. 2. dotazníky na tři nejvýraznější charakteristiky syndromu vyhoření (fyzické, psychické a emocionální). 3. dotazníky na tři relativně samostatné faktory (emocionální vyčerpání, depersonalizace a snížený pracovní výkon) – do této kategorie patří zřejmě jeden z nejznámějších dotazníků na syndrom vyhoření, kterým je MBI (Maslach Burnout Inventory) (Křivohlavý, 2001).

2.2.6 Prevence syndromu vyhoření V prevenci burn – out syndromu je zapotřebí fyzická a duševní síla. Samozřejmě je zapotřebí určitý stupeň vytrvalosti. V prevenci hraje roli osobní angažovanost, ale také zodpovědnost zaměstnavatele v pečování o zaměstnance (Venglářová et al., 2011). 1. Adaptační praxe – adaptační praxe byla dříve známá pod pojmem nástupní. Tato praxe je zakotvena v zákoně a lze jí chápat, jako určitou formu supervize. Adaptační praxe znamená práci začínající sestry pod dohledem zkušenější sestry tzv. školitelky. Adaptační praxe je velice důležitá, neboť rozhoduje o budoucím životě a celoživotním zájmu ve zdravotnictví. Jako tzv. předvoj této praxe je teoretická a praktická příprava ve škole, kde se žáci učí manuálním dovednostem a psychické očistě. 2. Péče o sebe – všeobecná sestra, jež je schopná pečovat sama o sebe, může bezpečně pečovat o pacienty bez rizika vyhoření. Každá sestra by měla sama se přijímat. Většinou je pravidlo, že ten, kdo se nemá rád, vydává pouze

18

energii a neumí ji přijímat zpět. Také vlastnosti, které v sobě člověk nemá rád, tak je těžce přijímá u svých pacientů. 3. Mezilidské vztahy – v pomáhajících profesích jsou velmi důležitým faktorem blízcí lidé. Jde hlavně o rodinu a o velmi blízké přátele. Sestra má potřebu aktivního naslouchání, povzbuzování a emocionální pomoc v kritických situacích. 4. Ideální zaměstnavatelé – o těchto nadřízených mluvíme, pokud chápou potřeby svých zaměstnanců. Za práci je dokážou ocenit slovní pochvalou a stále zařizují účast na vzdělávacích akcích. Někteří zaměstnavatelé by bohužel měli navštěvovat také kurzy se zaměřením na psychohygienu, aby chápaly práci svých zaměstnanců a jejich duševní očistu. 5. Sebepoznávání a sebehodnocení – „Sebepoznávání je neustále uvědomování si dobrých vlastností, schopností, nedostatků, ale také vlastních pocitů, a to v každé situaci, ve které se nacházíme.” (Venglářová et al., 2011, str. 35). Během svého života si každý z nás utváří o sobě jisté názory a přesvědčení. Při procesu sebepoznání je potřeba sebeuvědomění, pravidelná sebereflexe, introspekce (pozorování sebe sama) a pozorování našich myšlenkových pochodů. Při sebepoznání přichází fáze sebehodnocení. Fakt vysokého sebehodnocení zvyšuje naši sebedůvěru a mnoho věcí vidíme optimisticky. V případě dobrého sebepoznání a sebehodnocení máme poměrně dobrou šanci zvládat krizové situace. 6. Supervize – všeobecná sestra je neustále vystavována celoživotnímu rozvoji. Naučit se něco nového nabízí právě supervize, při které se zdravotníci učí práci s konfliktními lidmi nebo pro ně s nevyřešitelnými případy, se kterými se setkali. 7. Osobní život – všeobecná sestra by při své práci neměla zapomínat na svůj soukromý život. Na začátku pracovních zkušeností se lze setkat s ochladnutím citů ke svému nynějšímu životu. Vše zastře angažovanost a pracovní nadšení. V případě dobrého kolektivu a opravdového se zalíbení v práci, se může dokonce zaměstnání dostat na první místo v životě sestry. Žádný zdravotník ale nesmí opravdu zapomenout na své soukromí, které potřebuje též angažovanost a určitou energii. Důležitý v osobním životě

19

je kvalitní partnerský vztah, v kterém nelze opomenout sexuální život. Rodina, přátelé a zájmy jsou pokladem pro náš život. Ztratit takto drahocenný poklad se nevyplácí. 8. Rozlišení práce a osobního života – při práci ve zdravotnictví se asi každý setká s těžkými životními osudy, s bolestí a se smrtí. Je dobré s těžce nemocnými lidmi mluvit a správné též je být k těmto lidem empatičtí. Je ovšem potřeba rozlišit hranici mezi prací a domovem. Nesprávné je chování sestry, která si těžké životní příběhy přináší domů, protože ji to dříve či později psychicky zničí. Pokud jsou lidé, kteří s tímto mají problémy, je zapotřebí si najít určitý rituál, s nímž by se dokázali odpoutat od zaměstnání. Psychicky náročnou se stává situace, kdy je zapotřebí postarat se o vážně nemocného člena rodiny. V tomto případě nelze rozlišit zaměstnání od domova. 9. Tělesná kondice – existují určitá doporučení, bez kterých se k tělesné kondici nelze dopracovat. K těmto doporučením patří např. sport, do nějž patří procházky, jízda na kole, procházky se psem, fitness, správná životospráva a také relaxační cvičení jako je např. jóga nebo autogenní trénink. Pro udržení tělesné kondice je zapotřebí kvalitní spánek a odpočinek. Odpočívat je zapotřebí v momentě, kdy přichází pocit únavy a ne ve chvíli volného času (Venglářová et al., 2011).

2.2.7 Relaxace Správná relaxace a odpočinek od běžného života je důležitým prvkem, pro zvládání všedních i nevšedních stresových situací. Velmi často se relaxace dělí na spontánní relaxaci a relaxaci diferencovanou. Tyto dva druhy relaxace jsou odlišné tím, že již zmíněná spontánní relaxace nepotřebuje naše úsilí a naši aktivitu. Tato relaxace obsahuje např. spánek. Ovšem i před spánkem je jistá potřeba uvolnění a spánku tedy předchází odpočinek. Z důvodu nedostatečného odpočinku před spánkem dochází k samovolným pohybům našeho těla. U diferencované relaxace je zapotřebí určitá aktivita, která je ovšem záměrná. K diferencované relaxaci se řadí např. procházka, správné dýchání a klasická relaxační cvičení. K velmi známým a dosti oblíbeným relaxačním cvičením se řadí autogenní relaxační trénink, známý

20

též pod pojmem Schultzův trénink. Název pochází od zakladatele tohoto cvičení (Bartošíková, 2006).

2.3 Supervize ve zdravotnictví „Supervize je setkávání se za účelem reflexí zážitků a zkušeností z práce s pacienty. Slouží k podpoře profesního růstu zaměstnanců. Poskytuje prostor pro sdělování zkušeností, ventilaci emocí, hledání nových pohledů a nápadů. Etickým kritériem je prospěch pacienta” (Venglářová et al., 2011, str. 153). V dnešní době je často slyšet o probíhající supervizi ve zdravotnictví. Dalo by se říci, že dále v supervizi jsou sociální služby než zdravotnická zařízení. Není to přímo tím, že by se zdravotnická zařízení supervizi nevěnovala, ale je to spíše tím, že je zákonem uložena povinnost pracovat s pomocí externího odborníka právě v sociálních službách. Supervizi je možné chápat jako setkání zdravotnických pracovníků se supervizorem. Tohoto setkání se účastní nejen sestry, ale také lékaři, psychologové, ošetřovatelé a sociální pracovníci. Při setkání se nejedná pouze o formální účast, ale každý ze zainteresovaných se k danému tématu vyjádří. Nejde o předem daná témata, ale jde o situace, které zdravotníci zažili v praxi. Na supervizích lze očekávat hovor o krizových situacích mezi zdravotníky a pacienty, ale v poslední době se zde spíše konzultují konflikty s vedením týmu, s kolegy a s dalším personálem. Náplní supervizí může být také kazuistika obtížného případu. Supervizor při tomto sezení nabízí pohled nezúčastněného posluchače, který přináší své odborné zkušenosti a samozřejmě doporučení. Nejde tedy o přímé řízení zdravotnických pracovníků prostřednictvím supervizora. To znamená, že při pochybení nebo při porušení etických norem zváží supervizor další postup po důkladné radě s vedením týmu, popřípadě daného nemocničního zařízení (Hawkins, Shohet, 2004).

21

2.3.1 Formy supervize Nejčastější formou, která probíhá ve zdravotnických zařízeních je týmová supervize. Problémem je, že při těchto setkáních je pouze jedna profesní skupina, kdy se jednou schází tým sester a podruhé tým lékařů. Ideální případ nastane, pokud se při supervizi schází tým zdravotnických pracovníků jednoho oddělení, např. schází se oddělení ARO se všemi zdravotnickými pracovníky (Hawkins, Shohet, 2004). Dělení supervize: 1. Týmová supervize je určena pro všechny členy týmu a je nejvíce zaměřena na týmovou spolupráci. Před zahájením supervize je třeba, aby se účastníci dohodli, zda chtějí přítomnost vedení, např. vrchní sestru. 2. Skupinová supervize je taková, kdy sejdou pracovníci, kteří pracují s podobnými pacienty,

v

podobných

zařízeních.

Nejznámější

skupinovou

supervizí

je balintovská supervize. 3. Individuální supervize znamená strukturovaný rozhovor mezi supervizorem a jedním pracovníkem (Hawkins, Shohet, 2004).

2.3.2 Funkce supervize Funkce supervize jsou celkem tři. Při nacházení názvů těchto funkcí najdeme určité rozdíly v pojmenování. Tento fakt není děsivý, neboť autoři požívají různé názvy pro stejné funkce. Funkce supervize je tedy vzdělávací, podpůrná a řídící (Hawkins, Shohet, 2004). Funkce supervize: 1. Vzdělávací neboli formativní funkce je taková, která se týká rozvoje dovedností a schopností supervidovaných. Vše se odehrává společnou reflexí a rozebíráním práce supervidovaných. Supervizor pomáhá, jak pacientovi lépe porozumět, uvědomovat si své reakce na pacienta a chápat dynamiku našeho chování s pacientem.

22

2. Podpůrná neboli restorativní funkce je způsob reagování na skutečnost, že na všechny zúčastněné působí určitým způsobem zoufalství a bolest. Supervidovaní potřebují čas, aby pochopili způsob ovlivňování pacienta a práci se svými emocemi. Práce s emocemi se stává velmi důležitou, protože člověk nemůže být přeplněný svými emocemi. Pokud je totiž emocemi přeplněn, je ohrožen tím, že se s pacienty bude příliš ztotožňovat a zde již postupem času hrozí syndrom vyhoření. 3. Řídící neboli normativní funkce je pouze kontrola kvality při práci s lidmi. Při této funkci přichází potřeba zhodnocení práce a zhodnocení kvality vykonané práce. U sester je tato funkce velmi potřebná, jelikož ony pracují s člověkem, který potřebuje jejich pomoc. Sestra má obavu z lidského selhání a ze svých tzv. hluchých míst (Hawkins, Shohet, 2004).

2.3.3 Specifická metoda supervize Mezi nejspecifičtější skupinové supervize patří již zmíněná balintovská supervize. Tato supervize se též nazývá kazuistická. Skupina pro tuto supervizi je složena ze šesti až dvanácti pracovníků (Venglářová et al., 2011). Struktura balintovské skupiny: 1. Expozice případu – přednášející přednese před ostatními svůj problém. Při tomto přednášení

by neměl

mít

žádné poznámky, protože by měl

říkat,

to co si aktuálně pamatuje. 2. Otázky – posluchači se doptávají přednášejícího na otázky, které potřebují zodpovědět. Při odpovídání si tvoří obraz o přednášejícím a o pacientovi. 3. Fantazie – posluchači říkají svůj názor na chování a pocity přednášejícího a pacienta. Fantazie má všechny povzbudit a uvolnit. 4. Praktické náměty na řešení – posluchači radí, co by v dané krizové situaci udělali oni. 5. Vyjádření protagonisty – v této fázi se oceňuje, co bylo v kazuistice užitečné. Cílem není najít objektivní pravdu, ale pomoci přednášejícímu ukázat představu, která by pro něj měla mít určitou cenu (Venglářová et al., 2011). 23

2.4 Specifika vybraných oddělení Ke zjištění rizika syndromu vyhoření je zapotřebí specifikovat charakter práce na odděleních, na nichž byla provedena výzkumná činnost. Tyto oddělení jsou – ARO (anesteziologicko – resuscitační oddělení), JIP (jednotka intenzivní péče), chirurgické a interní oddělení. Každé z těchto oddělení má určitý úkol a sestry jsou zde jiným způsobem vystaveny působení stresu.

2.4.1 ARO, JIP Oddělení ARO a JIP není specifické pouze svým zkratkovým vzezřením pro občany. Tyto oddělení skrývají velkou všestrannost a obětavost sester. Lékaři, kteří zde pracují, přenášejí některé ze svých úkolů právě na sestry. Na oddělení ARO např. lékař přenechává dávkování inzulínu na sestře. Je zde jistá míra rizika, ale sestra na tomto oddělení musí být velmi učenlivá a při sebemenší komplikaci informovat lékaře. ARO a JIP se netýká pouze pacientů jako takových, ale i speciálního přístrojového vybavení, na němž je většina pacientů připojena. Kolektiv na těchto pracovištích by měl být velmi stmelený, aby se psychicky „podržel” ve stavu nouze. Stavy nouze a beznaděje přicházejí ve chvíli, kdy se např. po autohavárii dostává na oddělení ARO malé dítě a i přes neodkladnou péči umírá. Pokud sestra vidí v tomto dítěti, dítě své, nebo v každém starším člověku, svého rodiče, hrozí zde velmi vysoké riziko stresu a dokonce syndromu vyhoření (Kolektiv autorů, 2008).

2.4.2 Chirurgické oddělení Chirurgie je lékařský obor, který se zabývá prevencí, diagnostikou a operační terapií různých orgánů. Slovo chirurgie je název odvozený z řečtiny (cheir = ruka, ergon = dělat). Tento název napovídá, že operatér zasahuje do lidského organismu rukou nebo různými přístroji či nástroji. Podstatou chirurgie je maximální týmová spolupráce. Od všeobecné chirurgie se oddělila řada dalších medicínských oborů. Těmito obory např. jsou gynekologie, ORL, urologie, oftalmologie, stomatochirurgie, ortopedie atd. Všeobecná sestra, která chce pracovat na chirurgickém oddělení, by měla

24

být vysoce manuálně zručná, stále by měla poznávat nové metody léčby ran a také by měla být velice flexibilní (Slezáková, 2007).

2.4.3 Interní oddělení Interní oddělení se zabývá prevencí, diagnostikou a terapií vnitřních orgánů. Od všeobecného interního lékařství se oddělila řada specializací. To znamená, že při příchodu

k

internímu

lékaři

specialistovi,

je

Ke

specializacím

v

než u všeobecného

internisty.

např. pneumologie,

kardiologie,

hematologie,

jistota

odbornější

interním

gastroenterologie,

oboru

péče patří

endokrinologie

a diabetologie. Onemocnění vnitřních orgánů není specifikem pouze starých lidí, ale také dětí a lidí ve středním věku. Interní všeobecná sestra by měla být velice trpělivá a ohleduplná k pacientům, u kterých není většinou zcela jasné, co je do nemocnice přivádí. Měla by precizně znát fyziologické hodnoty, do nichž se řadí tělesná teplota, krevní tlak, puls a vědomí, ale také fyziologické hodnoty laboratorní. Pokud by sestra odhalila určitou patologii, musí ihned informovat lékaře a plnit dané ordinace. Samozřejmostí jsou také vědomosti o lécích, které jsou podávané pacientovi (Šafránková, Nejedlá, 2006).

25

3

PRAKTICKÁ ČÁST

3.1 Metodika výzkumné práce Ke zpracování bakalářské práce jsem zvolila metodu dotazníkového šetření. Ke zkoumání jsem použila nestandardizovaný dotazník, který obsahuje 20 otázek, z nichž je 20 otázek uzavřených, ovšem ke 2 otázkám je možné slovní doplnění. Dotazník byl sestaven pouze na jednu možnost správného zaškrtnutí. Vyhodnocení výzkumu je zpracováno do tabulek a grafů, pomocí početnosti a procentuálním vyjádřením. Před rozdáním dotazníku jsem osobně kontaktovala hlavní sestru Nemocnice Jindřichův Hradec a.s., které jsem předala žádost k rozdání dotazníku v téže nemocnici. Výzkumu se zúčastnilo 25 respondentů z oddělení ARO, 25 respondentů z oddělení JIP, 25 respondentů z chirurgického oddělení a 25 respondentů z interního oddělení. Výzkumu, se celkem zúčastnili 3 zdravotničtí asistenti, 89 všeobecných sester a 8 staničních sester.

3.2 Vzorek respondentů a charakteristika výzkumného prostředí Respondenti byli zvoleni v Nemocnici Jindřichův Hradec a. s. Dotazníků bylo rozdáno 105 s návratností 100 dotazníků, což je 95,2 % návratu dotazníků. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 12 mužů (12 %) a 88 žen (88 %). Výzkumné šetření bylo prováděno na oddělení ARO, chirurgická JIP, interní JIP, oddělení intermediální péče, chirurgie A, chirurgie B, interna C a interna D. Oddělení intermediální péče spadá pod interní JIP, tudíž odtud vybrané dotazníky byly vyhodnoceny jako dotazníky z oddělení JIP. Dotazníky z chirurgické JIP jsem zařadila k oddělení ARO, neboť tyto dvě oddělení spolu velmi úzce spolupracují. Z každého výše jmenovaného oddělení jsem získala celkem 25 dotazníků, což znamená 25 % z celkového množství 100 %. Dotazníkové šetření bylo prováděno v měsíci prosinci roku 2011 a lednu roku 2012. Všechny dotazníky byly opatřeny kontaktem na mou osobu, konkrétně emailovou adresou, pro případ nepochopení otázky nebo pro zjištění výsledků výzkumu. Tento kontakt žádný ze 100 respondentů nevyužil.

26

3.3 Vlastní výsledky výzkumu Otázka 1 - Vaše pohlaví? Tabulka 1: Pohlaví

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

Muž

5

2

–

5

12

Žena

20

23

25

20

88



25

25

25

25

100

Při dotazníkovém šetření odpovídalo na oddělení ARO 5 mužů a 20 žen, na oddělení JIP 2 muži a 23 žen, na chirurgickém oddělení odpovídaly pouze ženy v počtu 25, na interním oddělení odpovídalo 5 mužů a 20 žen. Při celkovém součtu je znatelná převaha žen nad muži. Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 12 mužů, tzn. 12 % a 88 žen, tzn. 88 %.

27

Otázka 2 - Váš věk? Tabulka 2: Věk

Odpovědi

19 – 25 let

25 – 35 let

35 – 45 let

↑ 45 let



ARO

4

12

4

5

25

JIP

2

11

5

7

25

Chirurgie

6

7

7

5

25

Interna

5

4

7

9

25



17

34

23

26

100

14 12 10 ARO

8

JIP 6

chirurgie

4

interna

2 0 19 - 25 let

25 - 35 let

35 - 45 let

↑ 45 let

Graf 1: Věk

Na otázku č. 2 odpovědělo všech 100 % respondentů. Z grafu a tabulky jednoznačně vyplývá převaha respondentů ve věkovém rozmezí 25 - 35 let, kde nejvíce z těchto respondentů pochází z oddělení ARO. Celkový počet respondentů v tomto věkovém rozmezí je 34 % tzn. 34 respondentů , z nichž 12 % což je 12 respondentů pochází z oddělení ARO. Druhou nejčastější odpovědí na tuto otázku je věk vyšší než 45 let. Takto odpovídalo 26 %, tzn. 26 respondentů z celkového počtu 100 %. Na interním oddělení pracuje 9 % sester, tzn. 9 respondentů, které mají vyšší věk než 45 let. Při zhlédnutí tabulky a grafu je znatelný nejvyšší věk právě u sester na interním oddělení, kde pracuje 15 % sester, což je 15 respondentů s věkem vyšším než 35 let. 28

Nejméně sester ve věkovém rozmezí 19 - 25 let pracuje na oddělení JIP s pouhými 2 %, což jsou 2 respondenti. Otázka 5 - Jak dlouho trvá Vaše praxe v oboru? Tabulka 3: Délka praxe respondentů

Odpovědi

1 rok

1 – 5 let

5 – 10 let

10 – 15 let

↑ 15 let



ARO

1

5

7

6

6

25

JIP

–

8

6

4

7

25

Chirurgie

3

3

7

4

8

25

Interna

3

3

4

7

8

25



7

19

24

21

29

100

9 8 7 6

ARO

5

JIP

4

chirurgie

3

interna

2 1 0 1 rok

1 - 5 let

5 - 10 let

10 - 15 let

↑15 let

Graf 2: Délka praxe respondentů

Z tabulky a grafu vyplývá, že sestry s nejdelší praxí pracují na interním a chirurgickém oddělení. Tyto dvě oddělení mají shodně po 8 %, tzn. 8 respondentů, což znamená, že 16 %, tj. 16 respondentů má delší praxi než 15 let, z celkového množství všech vybraných oddělení, které tvoří 29 %, tj. 29 respondentů. Zbylých 13 %, které tvoří 13 respondentů s touto délkou praxe, pracuje na oddělení ARO se 6 %, což je 6 respondentů a na oddělení JIP se 7 %, tj. 7 respondentů. Nejkratší praxe je na oddělení

29

JIP, kde se nenachází respondent s roční praxí. Ovšem oddělení JIP má nejvíce respondentů s délkou praxe 1 - 5 let, kde z 25 % z celkového počtu respondentů na oddělení JIP se nachází 8 %, což znamená 8 respondentů s touto délkou praxe. Nejvíce sester s nejdelší praxí nad 10 let se nachází na interním oddělení s 15 %, tzn. 15 respondentů. Otázka 6 - Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Tabulka 4: Vzdělání

Odpovědi

SZŠ

VOŠ

VŠ (Bc.)

VŠ (Mgr.

Jiné (ARIP)



ARO

15

8

2

–

9

25

JIP

15

5

4

1

6

25

Chirurgie

18

4

3

–

4

25

Interna

20

4

–

1

4

25



68

21

9

2

23

100

25

20 ARO

15

JIP chirurgie

10

interna 5

0 SZŠ

VOŠ

VŠ (Bc.)

VŠ (Mgr.)

Jiné (ARIP)

Graf 3: Vzdělání

Na otázku vzdělání respondentů jsem zjistila, že 55 %, tj. 55 respondentů má vyšší vzdělání než středoškolské a z tohoto počtu má 23 %, tj. 23 respondentů specializaci ARIP, 21 %, což je 21 respondentů vyšší odbornou školu, 9 %, tzn. 9 respondentů

30

vysokou školu s titulem Bc. a pouze 2 %, které tvoří 2 respondenti s titulem Mgr. Tito respondenti, pracují na oddělení JIP a na oddělení interním. Z tabulky a grafu lze zhlédnout, že na interním oddělení pracují 4 %, což jsou 4 respondenti s vyšším odborným vzděláním, ale žádný respondent, zde nevlastní titul Bc. Nejvyšší zastoupení respondentů s titulem Bc. se nachází na oddělení JIP se 4 %, což jsou 4 respondenti. Nejvíce respondentů se specializací ARIP se nachází na oddělení ARO, kde s touto specializací pracuje 9 %, tj. 9 respondentů. Otázka 7 - Pěstujete aktivně sport alespoň 2x týdně? Tabulka 5: Sportování

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

ANO

8

7

7

4

26

NE

17

18

18

21

74



25

25

25

25

100

25

20

15 ANO NE

10

5

0 ARO

JIP

chirurgie

interna

Graf 4: Sportování

Z celkového počtu 100 % se odhalila informace, že 74 %, tzn., 74 respondentů nesportuje a pouze 26 %, tj. 26 respondentů aktivně sportuje alespoň 2x týdně. Toto zjištění znamená, že 3/4 respondentů nesportují. Oddělení, na kterém se nejméně sportuje, je interní oddělení s 21 %, tj. 21 respondentů. Na oddělení JIP a chirurgie se 31

nachází shodně po 18 %, což je 18 respondentů, kteří aktivně nesportují. Na oddělení ARO se nachází 8 %, tzn. 8 respondentů, kteří aktivně sportují. Interní oddělení má nejmenší počet respondentů, kteří by aktivně sportovali. Jsou zde pouhá 4 %, což jsou respondenti, kteří aktivně sportují. Otázka 8 - Pěstoval/a jste aktivně sport před výkonem svého povolání? Tabulka 6: Pěstování sportu před výkonem povolání

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

ANO

10

7

12

15

44

NE

15

18

13

10

56



25

25

25

25

100

20 18 16 14 12 ANO

10

NE

8 6 4 2 0 ARO

JIP

chirurgie

interna

Graf 5: Pěstování sportu před výkonem povolání

Na otázku pěstování sportu před výkonem svého povolání odpovědělo 44 % tj. 44 respondentů kladnou odpovědí a 56 % tj. 56 respondentů odpovědí zápornou. Tato informace znamená, že téměř polovina respondentů vykonávala před nástupem do zaměstnání určitý sport. Na otázku č. 7 odpovědělo 26 %, což je 26 respondentů, že stále vykonávají aktivně sport, tzn., že 18 %, tj. 18 respondentů přestalo aktivně sportovat po nástupu do svého zaměstnání. Nejvíce znatelná je tato změna na interním

32

oddělení, kde aktivně sportovalo 15 %, tj. 15 respondentů a nyní sportují pouze 4 %, což jsou 4 respondenti. Otázka 9 - Relaxujete alespoň 2x týdně? Tabulka 7: Relaxace

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

ANO

10

15

12

5

42

NE

15

10

13

20

58



25

25

25

25

100

25

20

15 ANO NE

10

5

0 ARO

JIP

chirurgie

interna

Graf 6: Relaxace

Při celkovém počtu 100 %, tj. 100 respondentů relaxuje 42 %, což je 42 respondentů a nerelaxuje 58 %, což je 58 respondentů. Největší kladné zastoupení v otázce na relaxaci se objevilo na oddělení JIP, kde relaxuje alespoň 2x týdně 15 %, tj. 15 respondentů, tzn., že nadpoloviční většina z tohoto oddělení nějakým způsobem relaxuje. Nejvíce respondentů, kteří nerelaxují, se nacházejí na interním oddělení, kde pouze 5 %, tj. 5 respondentů relaxuje a zbylých 20 %, tj. 20 respondentů nerelaxuje. Respondenti jako nejčastější druh relaxace uváděli solnou jeskyni, masáž, četbu knih, procházky v přírodě a fitness centrum.

33

Otázka 10 - Využíval/a byste nějaké finanční výhodu při určitém druhu relaxace? (např. solná jeskyně) Tabulka 8: Využití finančních výhod při relaxaci

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

ANO

18

24

19

10

71

NE

4

–

2

12

18

kvůli nedostatku času spíše ne

3

1

4

3

11



25

25

25

25

100

30

25 20

ANO

15

NE

10

kvůli nedostatku času spíše ne

5 0 ARO

JIP

chirurgie

interna

Graf 7: Využití finančních výhod při relaxaci

Na otázku jistých finančních výhod při určitém druhu relaxace odpovědělo z celkového počtu 100 %, tj. 100 respondentů, 71 %, tj. 71 respondentů kladně, celkem 18 %, tj. 18 respondentů by této výhody striktně nevyužilo a 11 %, tj. 11 respondentů by této výhody nevyužilo z důvodu nedostatku času, o který přichází v zaměstnání. Z těchto 11 % takto nejvíce odpovídali respondenti na chirurgickém oddělení, kde by 4 %, což jsou 4 respondenti, nevyužili této výhody z důvodu nedostatku času. Na oddělení JIP by se skutečnost finanční výhody využila, neboť 24 %, tj. 24 respondentů odpovědělo na tuto otázku kladně. 34

Otázka 11 - Máte, podle svého názoru, dobrý pracovní kolektiv? Tabulka 9: Dobrý pracovní kolektiv

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

ANO

21

23

16

14

74

NE

4

2

9

11

26



25

25

25

25

100

25

20

15 ANO NE

10

5

0 ARO

JIP

chirurgie

interna

Graf 8: Pracovní kolektiv

Při zjištění odpovědí na otázku dobrého pracovního kolektivu odpovědělo celkem 74 % tj. 74 respondentů na spokojenost ve svém kolektivu a 26 % tj. 26 respondentů na nespokojenost ve svém kolektivu. Nejvíce spokojených respondentů se svým kolektivem se nachází na oddělení JIP se 23 %, což je 23 respondentů. Oddělení JIP je následováno oddělením ARO, kde je spokojeno se svým kolektivem 24 %, tj. 24 respondentů. Tabulka a graf ukazuje, převládající většinu respondentů spokojených na všech vybraných odděleních, ovšem nejméně spokojení s kolektivem, jsou na oddělení interním, kde je se svým kolektivem nespokojeno 11 %, tj. 11 respondentů z celkového počtu 25 % respondentů. Dále lze z grafu a tabulky vyčíst větší míru spokojenosti u respondentů na specializovaných odděleních, tzn., ARO a JIP.

35

Otázka 12 - Myslíte si, že za Vaši práci máte dobré finanční ohodnocení? Tabulka 10: Spokojenost s finančním ohodnocením

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

ANO

6

3

4

1

14

NE

19

22

21

24

86



25

25

25

25

100

30 25 20 ANO

15

NE 10 5 0 ARO

JIP

chirurgie

interna

Graf 9: Spokojenost s finančním ohodnocením

Z celkového počtu 100 %, tj. 100 respondentů není 86 %, tj. 86 respondentů spokojeno s finančním ohodnocením za svou práci. Oproti této informaci je 14 %, což je 14 respondentů spokojeno. Na všech vybraných odděleních je vždy alespoň 1 respondent, který je se svým finančním ohodnocením spokojen. Nejvíce spokojených respondentů se nachází na oddělení ARO se 6 respondenty a nejméně na oddělení interním s 24 respondenty. Při zjišťování spokojenosti s finančním ohodnocením bylo při výzkumu zjištěno, že nejvíce spokojeni jsou respondenti ve věkovém rozmezí 19 - 25 let. Z celkového počtu 12 mužů odpověděli 2, že jsou spokojeni s finančním ohodnocením. Jeden z těchto dvou respondentů pracuje na oddělení ARO a druhý na oddělení interním.

36

Otázka 13 - Máte, podle svého názoru, za Vaši práci dostatečně příznivou odezvu od pacientů? (slovní pochvala, určitá úcta k personálu) Tabulka 11: Příznivá odezva od pacientů

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

ANO

13

23

18

22

76

NE

12

2

7

3

24



25

25

25

25

100

25

20

15 ANO

NE

10

5

0 ARO

JIP

chirurgie

interna

Graf 10: Příznivá odezva od pacientů

76 %, tj. 76 respondentů je spokojeno s odezvou od pacientů, která je pro ně příznivá. Ovšem 24 %, tj. 24 respondentů má pocit, že nemají dostatečně příznivou odezvu od pacientů. Nejméně spokojení respondenti se nachází na oddělení ARO, kde je 12 %, tj. 12 nespokojených respondentů z celkového počtu 25 % respondentů. Příznivá odezva na tomto oddělení může být ovšem ovlivněna vážným zdravotním stavem pacientů. Respondenti na oddělení chirurgickém nemají příznivou odezvu v 7 % dotazovaných, což je7 respondentů. Jde tedy o druhé největší číslo po oddělení ARO.

37

Otázka 14 - Uskutečňuje nemocnice, ve které pracujete, určitý adaptační program na začátku Vaší profese? (školící akce, komunikační dovednosti) Tabulka 12: Uskutečňování adaptačního programu

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

ANO

16

18

19

24

77

NE

9

7

6

1

23



25

25

25

25

100

30 25 20 ANO

15

NE 10 5 0 ARO

JIP

chirurgie

interna

Graf 11: Uskutečňování adaptačního programu

Celkem 77 %, tj. 77 respondentů ze 100 %, tj. 100 respondentů, má pocit, že nemocnice, ve které pracují, uskutečňuje určitý adaptační program na počátku jejich profese. Nejvíce sester, které mají pocit, že nemocnice tento adaptační program uskutečňuje je na oddělení interním s 24 %, tj. 24 respondentů z celkových 25 respondentů. Z tabulky a grafu vyplývá, že více respondentů na standardním oddělení tzn., chirurgie a interna, má pocit většího uskutečňování adaptačního programu, než na oddělení specializačním tzn., ARO a JIP. Na standardním oddělení má celkem 43 %, tj. 43 respondentů pocit, že nemocnice, ve které pracují, vypracovaný určitý adaptační program. Na oddělení specializačním má tento pocit pouze 34 %, což je 34 respondentů. O neuskutečňování adaptačního programu si je jisto 23 %, což je 23 respondentů, z nichž 9 respondentů pochází z oddělení ARO. 38

Otázka 15 - V době, kdy jste nastoupil/a do nemocniční praxe, pomáhal/a Vám další osoba (starší kolegyně) v adaptování se do práce a do týmu? Tabulka 13: Dopomoc starší kolegyně v adaptování se

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

ANO

25

25

23

23

96

NE

–

–

2

2

4



25

25

25

25

100

30 25 20 ANO

15

NE 10 5 0 ARO

JIP

chirurgie

interna

Graf 12: Dopomoc starší kolegyně v adaptování se

Při zhlédnutí tabulky a grafu je bezpodmínečně vidět, že na specializovaných odděleních

se

100

%

věnují

starší

sestry

svým

mladším

kolegyním.

Při práci na standardních odděleních zde zájem o mladší kolegyni mírně klesá. Jde ovšem pouze o 4 %, to jsou 4 respondenti a v tomto případě by se mohlo zdát, že jde spíše o výjimky. Při porovnání s grafem č. 10 je třeba si povšimnout, že se sestry na specializovaných odděleních, jako je ARO a JIP měly pocit, že nemocnice, ve které pracují, neuskutečňuje či neuskutečňovala adaptační program na počátku jejich profese. Ovšem nyní všech 100 % odpovídá o určitém věnování se, ze strany starší kolegyně. Proces, kdy se zkušenější kolegyně věnuje mladší, nově přicházející kolegyni je také určitá forma adaptace. 39

Otázka 16 - Vybral/a jste si Vaše povolání dobrovolně? Tabulka 14: Dobrovolný výběr povolání

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

ANO

24

25

21

25

95

NE

1

–

4

–

5



25

25

25

25

100

30 25 20 ANO

15

NE 10 5 0 ARO

JIP

chirurgie

interna

Graf 13: Dobrovolný výběr povolání

Na otázku o dobrovolném výběru povolání odpovědělo 95 %, tj. 95 respondentů kladně, tedy si své povolání vybrali dobrovolně. Pouze 5 %, tj. 5 respondentů odpovědělo, že si své povolání dobrovolně nevybralo. Z těchto 5 respondentů se 4 respondenti nachází na oddělení chirurgickém a 1 respondent na oddělení ARO. Respondenti, kteří odpověděli, že si své povolání nevybrali dobrovolně, jsou ženského pohlaví a 3 respondenti z těchto žen jsou ve věkovém rozmezí 25 - 35 let a zbývající 2 respondenti jsou ve věkovém rozmezí 35 - 45 let. Všichni respondenti, kteří odpověděli, že si své povolání nevybrali dobrovolně, na otázku č. 19 odpověděli kladně, tzn., že se cítí být ohroženi syndromem vyhoření.

40

Otázka 17 - Mluvíte o svém zaměstnání se svými blízkými? Tabulka 15: Rozhovor s blízkými o svém povolání

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

ANO

9

14

19

17

59

NE

16

11

6

8

41



25

25

25

25

100

20 18 16 14

12 ANO

10

NE

8 6 4 2 0 ARO

JIP

chirurgie

interna

Graf 14: Rozhovor s blízkými o svém povolání

Z celkového počtu 100 % tj. 100 respondentů je z tabulky a grafu patrné, že 59 %, tj. 59 respondentů mluví o svém povolání se svými blízkými. Nejvíce hovoří o svých pocitech respondenti z chirurgického oddělení, kde se svěřuje se svým povoláním 19 %, což je 19 respondentů. Nejméně jsou v tomto směru sdílní respondenti z oddělení ARO se 16 %, tj. 16 respondentů. O tabulce č. 15 a grafu č. 13 lze opět říci, že více o svém povolání hovoří respondenti ze standardních oddělení, kde se svěřuje 36 %, tj. 36 respondentů. Na specializačním oddělení se svěřuje pouze 23 %, tj. 23 respondentů. Nelze ovšem říci, zda jde o určitý typ vyššího stupně profesionality.

41

Otázka 18 - Máte dostatečnou sociální oporu? (v rodině, v zaměstnání) Tabulka 16: Dostatečná sociální opora

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

ANO

20

25

22

18

85

NE

5

–

3

7

15



25

25

25

25

100

30 25 20 ANO

15

NE 10 5 0 ARO

JIP

chirurgie

interna

Graf 15: Dostatečná sociální opora

Z celkového počtu 100 % tj. 100 respondentů odpovědělo 85 %, tj. 85 respondentů o své dostatečné sociální opoře. 15 % což je 15 respondentů ovšem odpovědělo, že tuto oporu nemá. Nejvíce sester, kterým tato opora chybí, se nachází na oddělení interním, kde nemá dostatečnou sociální oporu 7 %, tzn. 7 respondentů, z výše uvedených 15 respondentů. Nejvíce respondentů, kteří tvrdí, že mají dostatečnou sociální oporu je na oddělení JIP, kde všech 25 respondentů má dostatečnou sociální oporu. Oddělení ARO a chirurgie mají vždy nadpoloviční většinu respondentů, kteří uvádějí informaci, že mají dostatečnou sociální oporu.

42

Otázka 19 - Cítíte se ohrožen/a syndromem vyhoření? Tabulka 17: Pocit ohrožení syndromem vyhoření

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

ANO

14

17

14

13

58

NE

11

8

11

12

42



25

25

25

25

100

18 16 14

12 10

ANO

8

NE

6

4 2 0 ARO

JIP

chirurgie

interna

Graf 16: Pocit ohrožení syndromem vyhoření

Z tabulky a grafu vyplývá, že více než polovina respondentů má jistý pocit ohrožení syndromem vyhoření. Jde přesně o 58 % tj. 58 respondentů. Oproti této informaci stojí informace druhá, která uvádí, že 42 % tj. 42 respondentů nemá pocit ohrožení syndromem vyhoření. Při porovnání výsledků je o něco více patrné, že se více ohroženi cítí respondenti na specializovaných pracovištích. Celkem se jedná o 31 %, tj. 31 respondentů, z nichž 14 respondentů pochází z oddělení ARO a 17 respondentů z oddělení JIP. Všichni respondenti mužského pohlaví odpověděli na tuto otázku zápornou odpovědí, tzn., že se necítí být ohroženi syndromem vyhoření.

43

Otázka 20 - Víte, která nemocnice v ČR se zajímá o výzkum syndromu vyhoření? Tabulka 18: Znalost informace, která nemocnice v ČR se zajímá výzkumem syndromu vyhoření

Odpovědi

ARO

JIP

Chirurgie

Interna

%

ANO

–

1

–

1

2

NE

25

24

25

24

98



25

25

25

25

100

30 25 20 ANO

15

NE 10 5 0 ARO

JIP

chirurgie

interna

Graf 17: Znalost informace, která nemocnice v ČR se zajímá výzkumem syndromu vyhoření

Z tabulky a grafu vyplývá, že pouze 2 % sester, jež tvoří 2 respondenti, znají informaci, která nemocnice v České republice se zajímá o výzkum syndromu vyhoření. Tyto 2 respondenti pracují na oddělení JIP a interním. Všeobecná sestra pracující na oddělení JIP vlastní titul Mgr. a nelze přesně říci, zda se tuto informaci dozvěděla při svém studiu, nebo z vlastní iniciativy. Všeobecná sestra pracující na interním oddělení má specializaci ARIP a této sestře je více než 45 let. Tato sestra má zřejmě, s největší pravděpodobností, zájem o tuto problematiku.

44

3.4 Diskuze Před vypracováním bakalářské práce jsem stanovila jeden hlavní cíl a dva podcíle. Hlavním cílem bakalářské práce bylo zjistit riziko syndromu vyhoření u sester na vybraných odděleních. Otázky v dotazníku byly koncipovány tak, aby mi pomohly tento hlavní cíl zjistit. K těmto cílům jsem stanovila 4 hypotézy. Vyhodnocení hypotéz Hypotéza 1: Předpokládám, že sestry na interním oddělení budou více ohroženy syndromem vyhoření. Otázky, které měly, odhalit nejvyšší míru rizika syndromu vyhoření, byly dotazníkové otázky č. 5, 7, 8, 9, 11, 13, 16, 17, 18, 19. Tyto otázky se týkají délky praxe, aktivního sportování v současné době, aktivního sportování před nástupem do zaměstnání, relaxace, dobrého pracovního kolektivu, příznivé odezvy od pacientů, samostatným výběrem povolání, rozhovorem se svými blízkými, dostatečnou sociální oporou a pocitem ohrožení syndromem vyhoření. Z otázek č. 5, 7, 8, 9, 11, 17, 18 vyplývá potvrzení mé hypotézy. Otázky č. 13, 16, 19 se mi bohužel nepotvrdily. V těchto otázkách se konkrétně jedná o příznivou odezvu ze strany pacientů, dobrovolného výběru povolání a pocitu ohrožení syndromem vyhoření. U příznivé odezvy od pacientů odpovědělo 14 % sester o nepříznivé odezvě ze strany pacientů. Ve 12 % se jednalo o sestry z oddělení ARO a ve 2 % o sestry z oddělení JIP. Při této informaci však musíme mít na paměti fakt, že tyto dvě oddělení, mají nejzávažnější případy ze všech vybraných oddělení, tzn., že sestry nemusí mít příznivou odezvu z důvodu vážného zdravotního stavu pacientů. U otázky dobrovolného výběru povolání odpovědělo 5 % sester, že si své povolání dobrovolně nevybraly. Tito respondenti pracují na oddělení ARO a chirurgie. U otázky pocitu ohrožení syndromem vyhoření odpovědělo 17 % sester z oddělení JIP, že se cítí ohrožena syndromem vyhoření. Z těchto, celkem 10 otázek je zřejmé, že nadpoloviční většina těchto otázek byla potvrzena, tudíž má hypotéza byla správná. Tato hypotéza se potvrdila.

45

Hypotéza 2 : Domnívám se že, dané nemocniční zařízení bude mít dobrý adaptační program pro začínající sestry. Na hypotézu byly sestaveny dotazníkové otázky č. 14, 15, 20. Otázky č. 14 a 15 se přímo týkaly adaptace v začátcích zaměstnání. Na otázku č. 14, která se týkala školících akcí a komunikačních dovedností, odpovědělo 77 % sester, že dané nemocniční zařízené tyto akce pořádá. Otázka č. 15 se týkala adaptování se do práce a dopomoci starší kolegyně. Otázka byla zodpovězena 98% kladným ohodnocením. Otázka č. 20 byla spíše informativního charakteru, zda sestry ví, která nemocnice v České republice se zajímá o výzkum syndromu vyhoření. Informaci věděly pouze 2 % sester, což byli 2 respondenti. V obou případech se jedná o všeobecné sestry. S touto informací se setkaly sestry pracující na oddělení JIP a na interním oddělení. Sestra, pracující na oddělení JIP, vlastní titul Mgr. Sestra, pracující na interním oddělení, má specializaci ARIP a její věk je vyšší než 45 let. U otázky č. 20 jsem si byla vědoma, že nebude ve většině případů odpovězena. Dostalo se mi ovšem překvapení, při sběru dotazníků, kdy jsem se nesetkala s otázkou, která nemocnice se tedy zajímá o výzkum syndromu vyhoření. Tato hypotéza se potvrdila. Hypotéza 3 : Méně než polovina sester bude sportovat a relaxovat. Na hypotézu byly sestaveny dotazníkové otázky č. 7, 8, 9, 10. Otázky vycházejí z aktuálního sportování, ze sportování v minulosti, z aktuální relaxace a z relaxace s jistou finanční výhodou. Na aktuální sportování odpovědělo 26 % sester, což činní 26 respondentů, s kladným vyjádřením. Před nástupem do svého povolání ovšem aktivně sportovalo 44 % sester, což je 44 respondentů. Na otázku relaxace odpovědělo 42 % sester, což je 42 respondentů, o provádění určitého druhu relaxace. 71 % sester, tj. 71 respondentů, uvádí využití jisté finanční výhody, která by jim byla poskytnuta při relaxaci. Ovšem 11 % sester, tj. 11 respondentů, odpovědělo, že by tuto výhodu nevyužilo, kvůli nedostatku času z důvodu svého zaměstnání. Je zapotřebí sdělit, že 6 % sester, tj. 6 respondentů, které takto odpověděly, se nachází ve vedoucím postavení.

46

Tato hypotéza se potvrdila.

Hypotéza 4 : Osobní hodnocení práce sestry bude z nadpoloviční většiny negativní. Na hypotézu byly sestaveny dotazníkové otázky č. 11, 12, 13. Otázky se týkaly hodnocení pracovního kolektivu, finančního ohodnocení a příznivé odezvy, kterou sestry vnímají ze strany pacientů. Otázka týkající se pracovního kolektivu, byla hodnocena z mého pohledu kladně. 74 % sester, tj. 74 respondentů, má pocit, že pracuje v dobrém pracovním kolektivu. Jde tedy téměř o 3/4 sester, které mají ideální pracovní kolektiv. U této otázky je zapotřebí upozornit, že všichni muži uvedli, že nemají ideální pracovní kolektiv. V mém výzkumu muži činili celkem 12 % dotazovaných, což je 12 respondentů. U otázky příznivé odezvy, kterou sestry vnímají ze strany pacientů, jsem neočekávala, tak dobrý výsledek. Na tuto otázku totiž odpovědělo 76 % dotazovaných, že mají dostatečně příznivou odezvu od pacientů. Jde tedy o více než 3/4 sester, které takto odpověděly a je nutno dodat, že jde o velmi slušný výsledek. U otázky č. 12, týkající se finančního ohodnocení, odpovědělo pouze 14 % sester, tj. 14 respondentů, že je spokojeno s finančním ohodnocením. Odpověď se často vyskytovala u mužů a u sester ve vedoucím postavení. Tato hypotéza se nepotvrdila.

47

3.5 Doporučení pro praxi V bakalářské práci na téma Riziko syndromu vyhoření u zdravotních sester se zdá bát velmi jednoduché napsat jisté doporučení, které by se využívalo v praxi. Ovšem je velice důležité, aby toto doporučení sestry dodržovaly a plnily ho s určitou láskou a naplněním. Mezi nejzákladnější doporučení bych ráda zařadila relaxaci a určité odpoutání se od svého zaměstnání. Rodina všeobecné sestry by měla chápat že, se jejich dcera, manželka a matka, dostává do určité interakce s lidmi, jež jsou nějakým způsobem nemocní, a právě z tohoto důvodu by měla být velkou psychickou oporou. Velkou zbraní proti syndromu vyhoření je prevence. Prevence je předcházení nemoci a tudíž i syndromu vyhoření. Podle mého názoru by bylo velmi dobré, kdyby zaměstnavatelé všeobecných sester vypracovali určitý plán, který by sloužil k předcházení syndromu vyhoření. Určité školící akce, odborné stáže a již při svém zaměstnání by měly mít sestry jisté finanční výhody např. při sportu a relaxaci. Domnívám se, že nemocnice by měli spolupracovat se sportovními a relaxačními centry, se kterými by např. alespoň sepsaly množstevní slevy. Je třeba říci, že sestra nepracuje se stroji, které se pouze zapnou a na konci směny se vypnou. Všeobecná sestra pracuje s lidským zdravím, s lidskou důstojností a s lidskými pocity. Při velkém nadšení může dojít k obrovskému zklamání z práce. Z tohoto důvodu bych ráda doporučila začínajícím všeobecným sestrám, aby ve svém zaměstnání pracovaly svědomitě a všechny úkony se snažily vykonávat podle svého nejlepšího přesvědčení. Své práci by ovšem sestry neměly podlehnout natolik, aby zapomněli na svou rodinu a přátele, které jim samým jsou největší oporou.

48

4

ZÁVĚR

Cílem bakalářské práce bylo zjistit riziko syndromu vyhoření u sester na vybraných odděleních. Podle otázek sestavených v dotazníku jsem zjistila, že nejvyšší riziko syndromu vyhoření mají sestry, které pracují na interním oddělení. Hlavní cíl jsem tedy splnila. Toto zjištění může být poněkud stresující pro sestry, které na interním oddělení nepracují, a já si dovoluji tvrdit, že nejvíce ohroženy syndromem vyhoření jsou právě všeobecné sestry na interním oddělení. Jsem si plně vědoma, že nelze plošně hodnotit, na jakém oddělení jsou sestry nejvíce ohroženy syndromem vyhoření. Při zpracovávání dotazníků jsem na tento fakt neustále myslela, ovšem výsledky byly neúprosné. K této informaci lze dodat, že zřejmě nezáleží, na jakém oddělení pracujeme, ovšem velmi záleží na tom, jaký máme kolektiv, jak se od své práce dokážeme odpoutat, jaké máme rodinné zázemí a také jací jsme. Tyto a ještě další informace mi pomohly odhalit, na jakém oddělení je nejrizikovější charakter práce. V bakalářské práci jsem nastínila stres, jenž neustále doprovází profesi všeobecné sestry. Stresové situace nejsou potíží pouze sester. Se stresovou situací se setkává již malé dítě, které se poprvé musí odloučit od matky, při nástupu do školky. Toto dítě ovšem ve školce naváže nová přátelství a nové vztahy. Každá sestra nastupující do nového zaměstnání je vystavena obdobné stresové situaci, ovšem s tím rozdílem, že v zaměstnání již nic není hra. Pokud sestra naváže nová přátelství a vztahy, bude vždy do svého zaměstnání přicházet s úsměvem. Dobrý pracovní kolektiv je základním aspektem pro udržení harmonie na pracovišti. Při příchodu začínající sestry, by mělo mít každé nemocniční zařízení určitý program, jenž pomůže se lépe zadaptovat na práci, která sestru čeká. Zhodnocení adaptačního období bylo mým druhým cílem. Tento cíl jsem splnila a jsem velmi mile překvapená, že většina sester uvádí o Nemocnici Jindřichův Hradec a.s. informaci, která říká, že tato nemocnice má dobrý adaptační program. Nejenom díky sestrám, které se věnují svým mladším kolegyním, ale i tím, že nemocnice pořádá odborné kurzy a školící akce pro sestry. Informace na relaxaci a sport byla mým třetím cílem. Jde o odvětví, které není pro sestry příliš atraktivní. Při tomto zjištění si nejsem příliš jistá, zda sestry nejsou zvyklé

49

aktivně sportovat, nebo zda nemají čas. Ovšem otázka relaxace měla větší úspěch než sport. Pro některé sestry je relaxací již zmíněný sport, ovšem pro některé je relaxací četba knihy, procházka se psem nebo návštěva solné jeskyně. Syndrom vyhoření neboli burn - out syndrom je v dnešní době často používaným slovem. Nerada bych hodnotila, zda je používán u správných lidí, kteří jsou ze své práce fyzicky vyčerpaní. Je třeba dodat, že lidé na sebe příliš upozorňující a znající pojem burn - out si mohou velmi často myslet, že tímto syndromem trpí. Právě lidé, již trpící tímto syndromem si ani nepřipouští, že pracují v určitém rizikovém prostředí, které je samotné ohrožuje. Syndrom vyhoření byl, je a myslím, že stále bude určitým fenoménem. Jsou lidé, kteří nad tímto jevem pouze mávnou rukou, a nezajímá je, proč sestra, která dříve byla obětavá, laskavá a ke všem vstřícná je z nenadání přespříliš nepříjemná. Laici, by o této problematice měli být dostatečně informováni. Bakalářská práce by ovšem měla upozornit nelékařské zdravotnické pracovníky na vysokou míru rizika syndromu vyhoření, kterému se neustále vystavují. Pokud sami sestry uvidí svou kolegyni vykazující příznaky syndromu vyhoření je třeba na tento fakt upozornit. Samozřejmě, že nejlepší obranou je útok a v tomto případě to znamená, že by sestry měly velmi dbát o svou psychickou stránku dostatečnou prevencí.

50

Seznam použité literatury BARTOŠÍKOVÁ, I. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. Vyd. 1. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 86 s. ISBN 807013-439-9. HAWKINS, P., Shohet, R. Supervize v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-715-9. HERMAN, E., Doubek, P. Deprese a stres. Praha: MAXDORF, 2008. ISBN 978-807345-157-8. KOLEKTIV AUTORŮ. Sestra a urgentní stavy. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-2548-2. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. Praha: Grada Publishing, 1994. ISBN 80-7169121-6. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada Publishing, 1998. ISBN 807169-551-3. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Vyd.1. Praha : Portál, 2001. 279 s. ISBN 807178-551-2. KŘIVOHLAVÝ, J. Sestra a stres : příručka pro duševní pohodu. 1. vyd. Praha : Grada, 2010. 119 s. ISBN 978-80-247-3149-0. REITMAYEROVÁ, E. JEKLOVÁ, M. Syndrom vyhoření [online]. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006 [cit. 2012-02-28]. ISBN 80-86991-74-1. Dostupné z: http://www.kps.zcu.cz/materials/skolpsy/syndrom.pdf SLEZÁKOVÁ, L. et al. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty: pediatrie, chirurgie. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-2040-1. STOCK, Ch. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Praha: Grada Publishing, 2010. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-3553-5. ŠAFRÁNKOVÁ, A., Nejedlá, M. Interní ošetřovatelství I. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 978-80-247-1148-5. ŠOLCOVÁ, I. KEBZA, V. Syndrom vyhoření [online]. 2. rozš. vyd. Praha: Státní zdravotní

ústav,

2003

[cit.

2012-02-28].

Dostupné

z:

http://www.nspz.cz/dokumenty/szu/syndrom_20vyhoreni.pdf VENGLÁŘOVÁ, M. et al. Sestry v nouzi: Syndrom vyhoření, mobbing, bossing. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-3174-2. 51

Příloha A Dobrý den, dostává se Vám do rukou dotazník, který zkoumá a hodnotí téma: ,,Riziko syndromu vyhoření u zdravotních sester”. Tento dotazník je zcela anonymní a získané informace budou použity pouze pro vypracování mé bakalářské práce. Vámi vybrané odpovědi prosím zaškrtněte a případně dopište konkrétnější odpověď. Děkuji za vyplnění. Alena Korandová, studentka 3. ročníku Vysoké školy polytechnické Jihlava, obor Všeobecná sestra Pokud byste chtěl/a znát výsledky výzkumu, kontaktujte mě prosím, na email: [email protected]

1) Vaše pohlaví  muž  žena 2) Váš věk  19 – 25 let  26 – 35 let  36 – 45 let  více než 46 let 3) Na jakém oddělení pracujete?  ARO + chirurgická JIP  interní JIP + intermediální péče  chirurgie  interna 4) Pracujete jako  zdravotnický asistent  zdravotní sestra  staniční sestra  vrchní sestra 5) Jak dlouho trvá Vaše praxe v oboru?  1 rok  2 - 5 let  6 - 10 let  11 - 15 let  více než 16 let

52

6) Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?  středoškolské  vyšší odborné (DiS.)  vysokoškolské (Bc.)  vysokoškolské (Mgr.)  jiné vzdělání Jaké? …………… 7) Pěstujete aktivně sport alespoň 2x týdně?  ano  ne 8) Pěstoval/a jste ještě před výkonem svého povolání aktivně sport?  ano  ne 9) Relaxujete alespoň 2x týdně? (např. návštěva solné jeskyně, autogenní trénink, masáž)  ano Jak? ……………………………………………………  ne 10) Využíval/a byste nějaké finanční výhodu při určitém druhu relaxace? (např. solná jeskyně)  ano  ne  kvůli nedostatku času z důvodu zaměstnání spíše ne 11) Máte, podle svého názoru, dobrý pracovní kolektiv?  ano  ne 12) Myslíte si, že za Vaši práci máte dobré finanční ohodnocení?  ano  ne 13) Máte, podle svého názoru, za Vaši práci dostatečně příznivou odezvu od pacientů? (slovní pochvala, určitá úcta k personálu)  ano  ne 14) Uskutečňuje nemocnice, ve které pracujete, určitý adaptační program na začátku Vaší profese? (školící akce, komunikační dovednosti)  ano  ne

53

15) V době, kdy jste nastoupil/a do nemocniční praxe, pomáhal/a Vám další osoba (starší kolegyně) v adaptování se do práce a do týmu?  ano  ne 16) Vybral/a jste si Vaše povolání dobrovolně?  ano  ne 17) Mluvíte o svém zaměstnání se svými blízkými?  ano  ne 18) Máte dostatečnou sociální oporu (v rodině, v zaměstnání)?  ano  ne 19) Cítíte se ohrožen/a syndromem vyhoření?  ano  ne 20) Víte, která nemocnice v ČR se zajímá o výzkum syndromu vyhoření?  ano Která? ……………………………………  ne

54

Příloha B Maslach Burnout Inventory - MBI dotazník Síla pocitů:

Vůbec

0 - 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 Velmi silně

1

Práce mne citově vysává

2

Na konci pracovního dne se cítím být na dně sil

3

Když ráno vstávám a pomyslím na pracovní problémy, cítím se unaven/a

4

Velmi dobře rozumím pocitům svých klientů/pacientů

5

Mám pocit, že někdy s klienty/pacienty jednám jako s neosobními věcmi

6

Celodenní práce s lidmi je pro mne skutečně namáhavá

7

Jsem schopen velmi účinně vyřešit problémy svých klientů/pacientů

8

Cítím “vyhoření”, vyčerpání ze své práce

9

Mám pocit, že lidi při své práci pozitivně ovlivňují a nalaďuji

10

Od té doby, co vykonávám svou profesi, stal jsem se méně citlivým k lidem

11

Mám strach, že výkon mé práce mne činí citově tvrdým

12

Mám stále hodně energie

13

Moje práce mi přináší pocity marnosti, neuspokojení

14

Mám pocit, že plním své úkoly tak usilovně, že mne to vyčerpává

15

Už mne dnes moc nezajímá, co se děje s mými klienty/pacienty

16

Práce s lidmi mi přináší silný stres

17

Dovedu u svých klientů/pacientů vyvolat uvolněnou atmosféru

18

Cítím se svěží a povzbuzený, když pracuji se svými klienty/pacienty

19

Za roky své práce jsem byl úspěšný a udělal/a hodně dobrého

20

Mám pocit, že jsem na konci svých sil

21

Citové problémy v práci řeším velmi klidně – vyrovnaně.

22

Cítím, že klienti/pacienti mi přičítají některé své problémy

55

Příloha C Žádost o povolení rozdání dotazníku NEMOCNICE JINDŘICHŮV HRADEC, a.s. U nemocnice 380/III 377 38 Jindřichův Hradec Korandová Alena Smetanova 558 378 21 Kardašova Řečice Email : [email protected] V Kardašově Řečici dne 23. 11. 2011 Věc: Žádost Vážená paní Běhounová, touto cestou Vás žádám o povolení rozdání Jindřichův Hradec, a.s. k mé bakalářské práci.

dotazníku

a

výzkumu

v nemocnici

Téma bakalářské práce je „Riziko syndromu vyhoření u zdravotních sester.” Výzkum bych si přála provádět na oddělení ARO, chirurgická JIP, interní intermediální péče, chirurgie A, chirurgie B, interna C a interna D.

JIP, oddělení

Předem děkuji za kladné vyřízení mé žádosti. Korandová Alena, studentka 3. ročníku Vysoké školy polytechnické Jihlava, obor Všeobecná sestra

56

Příloha D

Seznam tabulek Tabulka 1: Pohlaví .......................................................................................................... 27 Tabulka 2: Věk................................................................................................................ 28 Tabulka 3: Délka praxe respondentů .............................................................................. 29 Tabulka 4: Vzdělání ........................................................................................................ 30 Tabulka 5: Sportování ..................................................................................................... 31 Tabulka 6: Pěstování sportu před výkonem povolání ..................................................... 32 Tabulka 7: Relaxace........................................................................................................ 33 Tabulka 8: Využití finančních výhod při relaxaci .......................................................... 34 Tabulka 9: Dobrý pracovní kolektiv ............................................................................... 35 Tabulka 10: Spokojenost s finančním ohodnocením ...................................................... 36 Tabulka 11: Příznivá odezva od pacientů ....................................................................... 37 Tabulka 12: Uskutečňování adaptačního programu ....................................................... 38 Tabulka 13: Dopomoc starší kolegyně v adaptování se ................................................. 39 Tabulka 14: Dobrovolný výběr povolání ........................................................................ 40 Tabulka 15: Rozhovor s blízkými o svém povolání ....................................................... 41 Tabulka 16: Dostatečná sociální opora ........................................................................... 42 Tabulka 17: Pocit ohrožení syndromem vyhoření .......................................................... 43 Tabulka 18: Znalost informace, která nemocnice v ČR se zajímá výzkumem syndromu vyhoření .......................................................................................................................... 44

Seznam grafů Graf 1: Věk ..................................................................................................................... 28 Graf 2: Délka praxe respondentů .................................................................................... 29 Graf 3: Vzdělání.............................................................................................................. 30 Graf 4: Sportování .......................................................................................................... 31 Graf 5: Pěstování sportu před výkonem povolání .......................................................... 32 Graf 6: Relaxace ............................................................................................................. 33 Graf 7: Využití finančních výhod při relaxaci ................................................................ 34 Graf 8: Pracovní kolektiv ................................................................................................ 35 Graf 9: Spokojenost s finančním ohodnocením .............................................................. 36 Graf 10: Příznivá odezva od pacientů ............................................................................. 37 Graf 11: Uskutečňování adaptačního programu ............................................................. 38 Graf 12: Dopomoc starší kolegyně v adaptování se ....................................................... 39 Graf 13: Dobrovolný výběr povolání.............................................................................. 40 Graf 14: Rozhovor s blízkými o svém povolání ............................................................. 41 Graf 15: Dostatečná sociální opora ................................................................................. 42 Graf 16: Pocit ohrožení syndromem vyhoření ................................................................ 43 Graf 17: Znalost informace, která nemocnice v ČR se zajímá výzkumem syndromu vyhoření .......................................................................................................................... 44

57