VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Bezdomovec pacientem zdravotnického zařízení

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Bezdomovec pacientem zdravotnického zařízení Bakalářská práce

Autor: Romana Svobodová Vedoucí práce: Mgr. Magdaléna Lavičková Jihlava 2016

Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou bezdomovců ve zdravotnickém zařízení. Jejím cílem je odpovědět na otázku: Jak vnímají informanti ve zdravotnickém zařízení životní situace bezdomovců? V teoretické části vymezuji současný stav problematiky, dále se zabývám zdravotní péčí o bezdomovce a jejich zdravotním stavem. Věnuji rovněž pozornost jejich životním situacím a potřebám. Ve své práci popisuji sociální služby pro bezdomovce v Kutné Hoře a kutnohorskou nemocnici. V praktické části jsou předkládány výsledky výzkumného šetření. Klíčová slova: bezdomovectví, životní situace, potřeby, zdravotnický personál, sociální služby

Abstrakt The thesis deals with the topic of the homeless in hospitals and medical centres. Its aim is to respond to the research question: How do the respondents in health centres perceive or assess the hardships of the homeless? The theoretical part defines the current legislation of the homelessness issues, describes health care with reference to the homeless and their state of health. A special attention is paid to identification of their hardships and their specific needs. The thesis also inquires into social services for the homeless provided in Kutná Hora and the local hospital. The research part is based on the survey, its analysis, interpretation and final conclusions. Key words: homelessness, hardship, needs, medical staff, social services

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala Mgr. Magdaléně Lavičkové za odborné vedení, trpělivost a za cenné rady, které mi pomohly práci napsat. Dále děkuji také Oblastní charitě v Kutné Hoře za to, že mi umožnila odbornou praxi, jež mi byla velkou pomocí při sestavení práce. A v neposlední řadě také všem respondentům, za jejich ochotu a čas, který mi věnovali.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne .......................................................... Podpis

Obsah Úvod .................................................................................................................................. 8 1 Vymezení základních pojmů a seznámení s novodobou problematikou bezdomovectví ................................................................................................................ 10 1.1 Bezdomovectví ...................................................................................................... 10 1.2 Typologie bezdomovectví ..................................................................................... 11 1.3 Příčiny bezdomovectví .......................................................................................... 12 1.4 Bezdomovecká kultura .......................................................................................... 13 1.5 Legislativa .............................................................................................................. 14 1.6 Prevence ................................................................................................................ 15 1.7 Zdravotní stav a zdravotní péče o bezdomovce ................................................... 16 1.7.1 Tělesné a duševní zdraví bezdomovců ........................................................... 16 1.7.2 Závislosti ......................................................................................................... 18 1.7.3 Nastavení zdravotního systému v České republice ........................................ 18 1.7.4 Nemocnice v Kutné Hoře ................................................................................ 20 1.8 Životní situace a sociální služby pro bezdomovce ................................................ 20 1.8.1 Životní situace bezdomovců ........................................................................... 20 1.8.2 Členění sociálních služeb podle ZSS ............................................................... 21 1.8.3 Základní a odborné sociální poradenství ........................................................ 21 1.8.4 Služby sociální prevence ................................................................................. 22 1.8.5 Terénní programy ........................................................................................... 22 1.8.6 Nízkoprahové denní centrum ......................................................................... 22 1.8.7 Noclehárny ..................................................................................................... 23 1.8.8 Azylové domy ................................................................................................. 23 1.8.9 Domy na půl cesty .......................................................................................... 24 1.9 Potřeby bezdomovců ............................................................................................ 24 1.9.1 Vymezení pojmu a posuzování potřeb ........................................................... 25 2 Výzkumná část ............................................................................................................. 26 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky ............................................................................ 26 2.1.1 Metodika výzkumu ......................................................................................... 27 2.1.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ...................... 29 2.1.3 Průběh výzkumu ............................................................................................. 30 6

2.1.4 Výsledky .......................................................................................................... 31 2.1.5 Diskuze ............................................................................................................ 41 2.1.6 Návrh řešení a doporučení pro praxi .............................................................. 43 Závěr ............................................................................................................................... 45

7

Úvod Bezdomovectví představuje jeden z hlavních sociálních problémů moderní doby a jeho řešení lze hledat zejména v souvislosti s důkladným poznáním jeho charakteru a také jeho rozsahu. Bezdomovectví se dotýká širokého spektra lidí a někdy není snadné bezdomovce rozpoznat od ostatních lidí. Lidé obyčejně popisují bezdomovce jako někoho, kdo je špinavý, zapáchající, obtěžuje lidi před supermarketem, vybírá popelnice, lže, zneužívá sociální dávky a holduje alkoholu. Na druhé straně jsou i lidé, kteří se nad problémem bezdomovectví zamýšlejí a připouštějí, že bezdomovcem se může stát v podstatě každý. Velká část obyvatel nemá k bezdomovcům důvěru a podobnou nedůvěru lze shledávat i ve vztahu bezdomovců ke zdravotnickým zařízením. Marek, Strnad, Hotovcová (2012) uvádí, že život na ulici způsobuje závažná onemocnění, která je třeba léčit, avšak bezdomovci většinou léčbu odmítají. Jedna skupina bezdomovců vnímá hospitalizaci jako cestu k teplému lůžku a stravě, jiní ji chápou jako omezení práv, nehledí na své zdraví, podepisují revers a vrací se zpátky na ulici. Obě tyto skupiny bezdomovců se nacházejí v životní situaci, do které zdravotnický personál v nějaké míře nutně zasahuje. Při výkonu své praxe jsem se setkala jak s hospitalizovanými bezdomovci, tak i s kolegy, kteří poskytovali péči zdravotní i sociální. Pozorováním jsem zjistila, že obě skupiny vnímají řešení životní situace rozdílně, a proto jsem si za téma své práce zvolila právě problematiku bezdomovců ve zdravotnickém zařízení. Hlavním cílem mého výzkumného šetření bylo zjistit, jak vnímají informanti ve zdravotnickém zařízení životní situace bezdomovců. Jak reagují na jejich potřeby, kdo všechno se podílí na řešení životních situací bezdomovců a také zda při hospitalizaci a před propuštěním nastávají při poskytování péče nějaké problémy či překážky. V teoretické části bakalářské práce popisuji současný stav dané problematiky, zabývám se zdravotním stavem bezdomovců a zdravotní péčí o ně. Věnuji pozornost jejich životním situacím a potřebám. Mapuji sociální služby pro bezdomovce v Kutné Hoře a kutnohorskou nemocnici. Výzkumná část práce poskytuje informace o výzkumné strategii, technikách sběru dat, výzkumném souboru, průběhu výzkumu, dále obsahuje analýzu a interpretaci získaných dat, výsledky výzkumu, diskuzi a také návrh řešení a doporučení pro praxi. Na závěr bakalářské práce se věnuji odpovědi na hlavní 8

výzkumnou otázku: Jak vnímají informanti ve zdravotnickém zařízení životní situace bezdomovců? Tato bakalářské práce je pro mě současně i výzvou k tomu, abych přispěla k posílení důvěry mezi bezdomovci a zdravotnickým personálem. Byla bych ráda, kdyby výstupy mé práce mohly přispět k tomu, že se bude o této problematice hovořit na úrovni zdravotnického personálu, vedení nemocnice, vedení města a také mezi zástupci sociálních služeb, kteří poskytují bezdomovcům své služby.

9

1 Vymezení základních pojmů a seznámení s novodobou problematikou bezdomovectví Tématem této bakalářské práce je vnímání bezdomovce během hospitalizace ze strany zdravotníků konkrétního zařízení. Pro pochopení problematiky nejdříve vymezím pojmy bezdomovec a bezdomovectví. Předložím typologie bezdomovectví a příčiny bezdomovectví. Odpovím na otázku, jakým způsobem se bezdomovci živí. Zaměřím se na platnou legislativu v České republice a také na současné trendy ve změnách legislativy týkající se práce s bezdomovci. V závěru této kapitoly zdůrazním význam prevence jako základního prvku při řešení bezdomovecké problematiky. Výstupem první kapitoly je ucelený pohled na novodobou problematiku bezdomovectví.

1.1 Bezdomovectví Bezdomovectví se dotýká širokého spektra obyvatelstva v kterékoli zemi na světě. Někdy není jednoduché odlišit bezdomovce od zbytku populace. Jak uvádí Marek, Strnad, Hotovcová (2012) mezi bezdomovce se mísí i lidé, kteří mají svá bydliště, ale úmyslně vyhledávají přítomnost bezdomovců. Jedná se zejména o alkoholiky nebo jedince,

kteří

trpí

nedostatkem

sociálních

kontaktů.

Autoři

dále

uvádějí,

že s fenoménem bezdomovectví se naše společnost ve zvýšené míře vyrovnává posledních dvacet let. Před listopadem 1996 nebyl termín bezdomovec a bezdomovectví používán, přestože tento fenomén existoval. Lidé bez domova nebyli na ulici tolik vidět. Buď se jednalo o tuláky, nebo o osoby, které přespávali na různých ubytovnách apod. Vágnerová (2004) vymezuje bezdomovce jako osobu, která buď nemá trvalé bydliště, nebo je bez přístřeší. Tato osoba sice trvalé bydliště má, ale z nějakého důvodu jej nechce nebo nemůže užívat. Většinou nemá rodinu, zaměstnání a její vztahy s příbuznými jsou narušené takovým způsobem, že ztratily svou funkci, v důsledku čehož zůstává izolována na okraji společnosti.

Tuto definici dále rozvádějí Hartl,

Hartlová (2000) a upřesňují, že bezdomovectví je situací osoby bez státní příslušnosti, která nepoužívá ochrany a také výhod žádného státu. Dále situací osoby, která nemá bydliště, přespává v parcích, kanalizacích, pod mosty, železničních vagonech apod. 10

Hradecký, Hradecká (1996) upozorňují, že v praxi nelze pracovat jen s definicí, která popisuje pouze zjevné bezdomovce, ale je nutné nezapomínat na bezdomovce skryté a potenciální. Autoři se snažili vymezit pojem bezdomovectví následně: jedná se o osoby, které nemají možnost se ubytovat, lidé v podnájmech s fiktivním stálým bydlištěm, lidé žijící v neadekvátních bytech provizorního charakteru, bydlící u rodičů, sklepích, kontejnerech, v polorozpadlých domech apod. „V odborné literatuře se o bezdomovcích obvykle píše jako o osobách bez přístřeší, sociálně slabých či o nepřizpůsobivých občanech.“ (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012, s. 13) Podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen ZSS) je používán pojem osoba bez přístřeší nebo osoba v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Mnozí občané České republiky si pod pojmem bezdomovec vybaví špinavého, opilého a zanedbaného člověka, obtěžujícího před supermarketem. Je pravda, že pojem bezdomovec

má

negativní

konotaci,

ale

hledání

jiného

označení

problém

bezdomovectví nevyřeší. (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012). Na základě výše uvedeného budu v bakalářské práci používat slovo bezdomovec bez emociálního zabarvení.

1.2 Typologie bezdomovectví Hradecký, Hradecká (1996) konstatují, že bezdomoveckou populaci lze dělit do tří skupin: 

Zjevní bezdomovci – žijí na ulicích, nádražích pod mosty, v zimních měsících se obrací o pomoc na různé charitativní a sociální organizace.



Skrytí bezdomovci – tito lidé se většinou neobrací na charitativní organizace, mnohdy přespávají u přátel nebo příbuzných.



Potencionální bezdomovci – jedná se o osoby, které mají rodinné problémy, osobní a také finanční problémy.

Dle Kellera (2011) je ztrátou bydlení ohrožena polovina lidí bez práce a dvě třetiny seniorů. Je zajímavé, že řada starších bezdomovců mění i několikrát do roka status zjevného i skrytého bezdomovce. „Senioři schopní spolupracovat zůstávají v léčebnách nebo azylových domech (tyto domy musejí střídat, neboť pobytová smlouva je uzavírána zpravidla pouze na dobu jednoho roku), a často za zdmi těchto zařízení dožijí.

11

Část seniorů balancuje mezi zaplacením nájmu či vyhozením na ulici a splňuje definici potenciálních bezdomovců.“ (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012, s. 101) Mezi další členění bezdomovectví patří kategorizace dle federace FEANTSA 1 , která zohledňuje následující typy bydlení: 

Bez střechy – osoby žijící na ulici nebo využívají k přespání noclehárny.



Bez bytu – osoby žijící na ubytovnách pro migranty a bezdomovce, opouštějící zdravotnická zařízení, dětské domovy a věznice.



Nejisté bydlení – osoby žijící v nejistém bydlení nebo přechodném bydlení u příbuzných a přátel, bydlení bez právního nároku, nezákonné obsazení pozemku, osoby ohrožené vystěhováním a také osoby ohrožené domácím násilím.



Nevyhovující bydlení – osoby žijící v nevhodném bydlení nebo v přelidněném bytě. (Hradecký a kol., 2007)

„Rozdíly mezi bezdomovci existují i podle způsobu obživy. Vedle klasických žebráků, existují ti, co především shánějí obživu vybíráním popelnic, kontejnerů, někteří získávají prostředky prodejem toho, co nasbírají (plodiny, suroviny apod.). Najdou se i takoví, kteří příležitostně (zpravidla nelegálně) brigádně pracují a dokonce (byť výjimečně) se mezi bezdomovce dostanou i ti, kteří jsou řádně zaměstnáni.“ (Kraus, Hroncová a kol., 2007, s. 270)

1.3 Příčiny bezdomovectví V obecné rovině lze faktory, které ovlivňují vznik bezdomovectví, třídit na objektivní a subjektivní. Mezi objektivní faktory můžeme dle Hradeckého, Hradecké (1996) zahrnout zejména sociální politiku státu, chování jednotlivců a sociální zákonodárství. Stejní autoři pak uvádějí, že subjektivní příčiny jsou ovlivněny jednotlivci, rodinami, společenskými skupinami a jejich schopnostmi, rysy, temperamentem, charakterem a také věkem.

1

FEANTSA je Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci. Tato federace strukturalizuje Evropskou typologii bezdomovectví ETHOS. Ta se stala nástrojem k porozumění problému bezdomovectví na evropské a také národní úrovni (Hruška a kol., 2012).

12

Tyto příčiny dále Fitzpatrick, Kemp, Klinker (2004) rozvádějí o nezaměstnanost, delikventní chování, zneužívání v dětství nebo dospívání, rodinné rozvraty, hypotéky, dluhy, nízkou kvalifikaci, alkoholismus, drogy a také zkušenost s pobytem ve vězení. Fleichmann (2006) ve své publikaci uvádí, že v roce 2006 mezi nejčastější příčiny bezdomovectví patřily ztráta domova a ztráta zaměstnání. Pro srovnání uvádím konstatování Marka, Strnada a Hotovcové (2012), kteří mezi nejčastější příčiny bezdomovectví řadí dluhy a exekuce. Nejčastěji se jedná o dluhy za sociální a zdravotní pojištění, za jízdy načerno, za ošetření a hospitalizaci v nemocnici, za neplacení popelnic, o dluhy na nájmu, z neplacených půjček, hypoték a úvěrů. „Jednou z příčin bezdomovectví může být i určitá hrdost – než se kohokoliv o něco doprošovat (rodičů, svých dětí nebo třeba sociálních pracovníků), je lépe jít na ulici.“ (Štěchová, Luptáková, Kopoldová, 2008, s. 35) Na rozdíl od výše uvedených autorů samotní bezdomovci uvádějí, že mezi nejčastějšími příčinami jejich bezdomovectví je nemoc (Prudký, Šmídová, 2010). V praxi nám může znalost příčin bezdomovectví pomoci při řešení tohoto problému. Většinou však nelze rozlišit, co je příčinou bezdomovectví a co jeho následkem (Průdková, Novotný, 2008).

1.4 Bezdomovecká kultura Lze konstatovat, že bezdomovecká kultura je specifická a je vhodné zohlednit specifika lidí bez domova v produktivním a postproduktivním věku. Hradecký, Hradecká (1996) uvádějí, že téměř všichni bezdomovci si během svého života vydělávali pouze příležitostnou prací a tedy nejsou účastníky důchodového zabezpečení. Nabízí se otázka, jakým způsobem se bezdomovci živí? Marek, Strnad, Hotovcová (2012) uvádějí, že jen malá část bezdomovců pobírá státní pomoc, protože sociální dávky jsou nastaveny tak, že bezdomovec na ně většinou nedosáhne. Pokud je bezdomovci důchod nebo sociální dávka přiznána, stává se majetkem více osob. Bezdomovci v produktivním věku na důchod nemyslí a neuvědomují si, že nemají odpracované roky potřebné pro vznik nároku na důchod. Autoři dále poukazují na rozdíl mezi žebráním a somrováním. Pro žebráky je typické, že o pomoc žádají pasivně – svoji přítomností v místech, kde se vyskytuje hodně lidí. Naopak somrováním se rozumí obcházení s vymyšlenou historkou a s požadavkem na pár korun. Žebrota je typická pro starší osoby a alkoholiky. Somrování je druh obživy pro mladší osoby a narkomany. Dalším alternativním způsobem obživy je vybírání popelnic. Netýká se pouze jídla, ale také 13

nalezených věcí, které se dají zpeněžit. Tyto věci bezdomovci odváží do sběrných surovin, starožitnictví a na bleší trhy. Jak se bezdomovci starají o svůj zevnějšek, je značně individuální. Většinou se svým vzhledem nezabývají, ale najdou se i takoví, kteří o sebe pečují, a to zejména v raných fázích. Veškerý svůj majetek nosí stále při sobě, což se ve většině případů vejde do igelitových tašek (Průdková, Novotný, 2008). Způsoby bydlení bývají různé a také životní styl bezdomovců se mění podle ročního období. „Potřeba iluze domova nezaniká, i když se člověk dostane tzv. na ulici, a dá se vyjádřit třemi základními aspekty. Domov vytváří především fyzické místo, kde se člověk pohybuje a spí, dále jsou to lidé, s nimiž se setkává, a denní režim, tj. určitý stereotyp vyvolávající pocit bezpečí. Tyto aspekty jsou navzájem propojeny. Samotářští bezdomovci si vybírají nenápadná místa, kam nikdo nechodí a jsou daleko od lidí, např. stanují v lese. Lidé více společenští si zvolí velké squaty nebo zahrádkářské kolonie, kde bydlí větší komunita bezdomovců.“ (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012, s. 67)

1.5 Legislativa V České republice není dosud přijat zákon o bezdomovectví. Tento fakt vede k tomu, že problematika bezdomovectví není komplexně řešena. „Kvalitní a propracovaný právní předpis vytvoří rámcové podmínky a stanoví jasná pravidla postupu při řešení a prevenci vzniku tohoto problému.“ (Průdková, Novotný, 2008, s. 36) Tým (2012) zpracoval Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020. Autoři uvádějí, že trendy ve změnách legislativy pro práci s bezdomovci by měly být zejména: 

Legislativa pozměňující podmínky pro místní příslušnost – jedná se o účel poskytnutí pomoci a podpory tak, aby bezdomovci, kteří pobývají na jiné adrese, než jsou registrováni, mohli být zařazeni do okruhu osob, o něž se obec, v níž pobývají, má ze zákona starat.



Novela ZSS – vložit do zákona samostatnou část, která by byla věnována bezdomovectví, včetně přílohy, která by vymezovala typologie ETHOS. Upravit podmínky a nabídnout varianty tréninkových bytů, podporovaného bydlení a samostatného bydlení v sociálních či v jiných bytech. Legislativně propojit 14

sociální služby se službami doprovodnými. Vytvořit podmínky pro nové pojetí komunitní terénní práce a také podmínky pro návaznost a koordinaci služeb, možnost provozovat nové sociální služby (např. azylový dům se zvláštním zaměřením, zařízení pro ošetřovatelskou lůžkovou službu se zdravotní péčí, chráněné bydlení apod.). Dále vytvořit podmínky pro budování kombinovaných sociálních a zdravotních služeb, vytvořit pobytovou službu dlouhodobého nebo trvalého charakteru pro osoby závislé na alkoholu a také podmínky pro poskytování spirituálních, komunikačních a volnočasových aktivit včetně možností sdružování. Lze konstatovat, že bezdomovci se často neorientují v různých formulářích, nevědí, na který úřad se mají obrátit, a mnohdy mají také s úřady špatné zkušenosti. „Chyba není jen na straně sociální sítě, ale i na samotných bezdomovcích. Někteří cítí k úřadům velkou antipatii a odmítají jakoukoli spolupráci i kontakt s nimi. Mají dost času k vysedávání ve středisku pro bezdomovce nebo na lavičce v parku, ale nejsou ochotni čekat na úřadu práce. Čekání na úřadech nepřináší výsledek v přítomném čase. Bezdomovec přichází na úřad s vysokými nároky a domnívá se, že úřad je tu od toho, aby jeho nároky splnil.“ (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012, s. 77)

1.6 Prevence Prevenci lze chápat jako základní prostředek při řešení bezdomovecké problematiky. Průdková, Novotný (2007) navrhují pro prevenci bezdomovectví tyto nástroje: podporu fungování rodiny, boj s nezaměstnaností, sociální bydlení, posilování sebevědomí a vědomí odpovědnosti za sebe a svůj život, lepší přípravu do života u dětí odcházejících z dětských domovů, u chovanců z výchovných ústavů a také u lidí propuštěných z věznic a psychiatrických léčeben. Tento návrh podporuje také Hartl, Hartlová (2004), kteří zdůrazňují sociální prevenci jako soubor opatření, kterými se předchází sociálnímu selhání. Tým (2012) uvádí, že nejefektivnější způsob řešení problému bezdomovectví je předcházení vzniku bezdomovectví. Navrhuje konkrétní formy prevence: 

Primární prevence – jedná se o cílené působení na veřejnost, stěžejní jsou politická rozhodnutí a cílená aktivita na změnu smýšlení skupin ohrožených bezdomovectvím. Aktivity musí začínat už od dětských let. Dlouhodobé

15

působení na osoby a instituce, které s bezdomovci pracují, a také odstranění předsudků a zábran. 

Sekundární prevence - je cílena na osoby a skupiny osob, které mohou být v budoucnu bezdomovectvím ohroženy, ale hrozba ještě není akutní. Sekundární prevenci je nutné zaměřit zejména na osoby: před vstupem do věznic, u vybraných kategorií před propuštěním ze zdravotnických zařízení a také na osoby dlouhodobě nezaměstnané.



Terciální prevence – jde především o zaměření se na podporu osobám a domácnostem, které již přišly o bydlení, ale ještě se nepropadly na ulici. Jedná se o řešení dluhové problematiky, která se váže na nájemné a poplatky za užívání bytů.

1.7 Zdravotní stav a zdravotní péče o bezdomovce V této kapitole se budu zabývat tělesným a duševním zdravím bezdomovců a vyjádřím skladbu duševních nemocí, které byly zaznamenány v ordinaci praktického lékaře. Vydefinuji nejčastější závislosti bezdomovců a také zmíním odlišnosti, které jsou dány zejména

věkem

a

vzděláním.

Představím

nastavení

zdravotního

systému

v České republice a ze současné praxe vymezím problémové okruhy u osob bez domova z hlediska zdravotní péče. Vzhledem k tomu, že výzkumnou část bakalářské práce budu realizovat také ve zdravotnickém zařízení, představím na závěr nemocnici v Kutné Hoře.

1.7.1 Tělesné a duševní zdraví bezdomovců Pokud se člověk stane bezdomovcem, má tato skutečnost vliv na různé aspekty jeho života. Jedním z aspektů je zdravotní stav daného jedince. Lze konstatovat, že každý člověk má jinou fyzickou a psychickou kondici a je proto nutné akceptovat odlišnost jednotlivých bezdomovců. Zdravotní stav je třeba rozlišovat z hlediska jak fyzického, tak i duševního. „Špatný fyzický stav totiž bývá velmi zřídka příčinou bezdomovectví, zatímco podlomené duševní zdraví dostalo na ulici řadu lidí.“ (Průdková, Novotný, 2008, s. 20) Fitzpatrick, Kemp a Klinker (2004) uvádějí, že bezdomovci nejčastěji trpí chronickými nemocemi hrtanu nebo dýchacích cest, nemocemi svalů, kostí a kůže, zažívacími

16

problémy, bolestmi hlavy a záchvaty. Šupková a kol. (2007) rozšiřuje výčet ještě o nemoci podkožního vaziva, novotvary a také nemoci krve. Mnozí bezdomovci měli potíže již v době, kdy pracovali a bydleli. Pokud má člověk diagnózu psychózy, je okolím považován za podivína a blázna. Vážné komplikace a psychické poruchy způsobuje alkohol. Ten je mnohdy příčinou umrznutí či vdechnutí zvratků (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012). Lze konstatovat, že duševní nemoci vytvářejí bludný kruh, v němž se bezdomovci pohybují. „Duševní zdraví drtivé většiny bezdomovců je oproti tomu fyzickému opravdu velmi oslabené. Máme zkušenost, že velká část lidí na ulici má psychiatrickou diagnózu anebo závažnou poruchu osobnosti. Obojí jim komplikuje život a hatí pokusy o návrat do společnosti.“ (Průdková, Novotný, 2008, s. 20) Z ordinace praktického lékaře pro bezdomovce (rok 2006) uvádí Šupková a kol. (2007) následující skladbu duševních nemocí: 

Úzkostné poruchy – 2%



Poruchy osobnosti – 4%



Nemoci schizofrenního okruhu – 8%



Reakce na strach a poruchy přizpůsobení – 16%



Poruchy spánku – 17%



Depresivní stavy- 19%



Závislosti – 23%



Ostatní – 11%

„Ze zkušeností psychologů a sociálních pracovníků denních center v České republice jasně vyplývá, že velká část jejich klientů inklinuje k depresivním stavům. Kromě dalších poruch a nemocí přibývá i psychotických klientů. Objevují se i kasuistiky klientů s mentální retardací.“ (Šupková, 2007, s. 27) V souvislosti s mentální retardací či demencí uvádí Marek, Strnad, Hotovcová (2012), že mezi úrovní obecné inteligence neexistují rozdíly mezi bezdomovci a zbytkem populace. Autoři konstatují, že bezdomovci s mentální retardací se velmi snaží přizpůsobit, avšak bez velkého úspěchu. Často se u nich vyskytuje závislost na sociální službě a také na konkrétním pracovníkovi. Naproti tomu bezdomovci s nadprůměrnou obecnou inteligencí jsou často ve vzdoru a vyznačují se manipulativním chováním. Mezi nejproblematičtější klienty sociálních služeb lze zařadit vysokoškolsky vzdělané 17

jedince. Jejich obranné mechanismy jsou více propracovány a sociální pracovníci mnohdy nemohou proniknout do jádra jejich problému.

1.7.2 Závislosti Problematice závislostí u bezdomovců se věnuje řada autorů. Ti se shodují, že mezi nejzávažnější závislosti patří alkoholismus, nikotinismus, drogové závislosti a také gamblerství. „Špatná je jejich životospráva: jedí nepravidelně a málo, o to více však konzumují alkohol.“ (Chadima, 2007, s. 104) Lze konstatovat, že alkohol patří k nejrozšířenějším drogám po celém světě. ,,Z hlediska jedince pití ve zvýšené míře škodí zdraví (především onemocnění jater, vysoký krevní tlak, trávicí ústrojí, nervový systém, psychická onemocnění) a je uváděn jako velmi častá příčina vážných onemocnění. Z hlediska společenského představuje značné riziko v souvislosti s vysokým podílem na výskytu trestné činnosti.“ (Kraus, Hroncová a kol., 2007, s. 83) Jak uvádí Marek, Strnad, Hotovcová (2012) mívají starší bezdomovci problémy s alkoholem a mladí koketují s nelegálními drogami. Průdková, Novotný (2008) v této souvislosti konstatují, že bezdomovci netrpí běžnými chorobami, jako je chřipka či angína, ale jsou to většinou silní alkoholici a kuřáci. Jak uvádějí Hradecký, Hradecká (1996), u klientů se často jedná o závislost kombinovanou, ve které se objevuje kouření a drogy nebo kouření a gamblerství. Ve své praxi jsem se setkala s bezdomovci, kteří byli abstinenty. Mé poznání dokládají i Marek, Strnad, Hotovcová (2012), kteří uvádí následující: 

Osoby bez domova jsou vlivem médií negativně spojovány s alkoholem a jinými drogami jako s nedílnou součástí této subkultury.



Je paradoxem, že základní podmínkou většiny sociálních služeb je právě podmínka střízlivého stavu klienta.



Mezi bezdomovci jsou i abstinenti – tito lidé bývají považováni společností za podivíny.

1.7.3 Nastavení zdravotního systému v České republice Listina základních práv a svobod zaručuje v České republice právo na ochranu zdraví. „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ (Listina základních práv a svobod, čl. 31) Neznamená to však, že veškerá zdravotní služba je poskytována zdarma. Beňová (2008) se zabývá problematikou 18

zdravotního systému a konstatuje, že bezdomovci jsou vyloučeni ze společnosti, a tím pádem i ze sociálního a zdravotního systému. Systém zdravotní péče závisí na zdravotním pojištění, kdy zdravotní pojištění bývá hrazeno zaměstnavatelem z příjmu zaměstnance. Stát hradí pojistné za děti, studenty, registrované nezaměstnané a také za důchodce. Osoby samostatně výdělečně činné si pojištění hradí sami. Šupková a kol. (2007) uvádí, že v případě akutní potřeby lékařského ošetření nesmí být pacient zdravotnickým zařízením odmítnut a musí být ošetřen bez požadování jakékoliv úhrady. „Záchranná služba často odmítá vozit zanedbané bezdomovce, protože to znamená dezinfekci sanitky. Lékaři odmítají přijmout bezdomovce do nemocnice, neboť je podezírají, že chtějí pouze postel a jídlo. Odmítají je pro údajně neuhrazené zdravotní pojištění, popř. absenci kartičky zdravotní pojišťovny; neošetří ho, protože nemá trvalé bydliště ve spádové oblasti dotyčné nemocnice.“ (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012, s. 49) Argumentace, že bezdomovec není pojištěn, není na místě. Pokud bezdomovec nepracuje a není zapsán na úřadu práce, měl by si zdravotní pojištění hradit sám. Pokud tomu tak není, automaticky mu vzniká na pojistném dluh. Je-li bezdomovec občanem České republiky, je tedy pojištěn, i když pojištění neplatí. Odlišná je situace občanů jiných států, ti pojištěni nejsou, pokud legálně nepracují nebo nemají vyřízený azyl. Nicméně i oni musí být ošetřeni, protože lékaři skládali Hippokratovu přísahu, podle které nemohou odmítnout ošetřit někoho, kdo se nachází v ohrožení života (Šupková a kol. 2007). Tým (2012) vymezil následující problémové okruhy u osob bez domova z hlediska zdravotní péče: 

Nedostatečné personální zajištění lékařské péče (praktiků i specialistů);



Nedostatečné pokrytí zdravotní péče ošetřovatelské;



Chybějící zubní péče o bezdomovce;



Nedostatečná péče o hygienu a předcházení nemocem;



Chybějící psychiatrická péče o bezdomovce;



Nedostatečný systém financování zdravotní péče o bezdomovce;



Problematika regulačních poplatků u specialistů či po dobu hospitalizace;



Nedostatečná cílená zdravotnická osvěta.

19

1.7.4 Nemocnice v Kutné Hoře Nemocnice v Kutné Hoře je ve vlastnictví Středočeského kraje. V nemocnici je poskytována zdravotní a sociální služba. Zdravotní služba je tvořena lůžkovou chirurgickou a lůžkovou interní péčí. Na oddělení léčebny dlouhodobě nemocných je poskytována následná péče. Podle zákona č. 372/ 2011 Sb., o zdravotních službách, je poskytována služba zdravotní a dle ZSS je poskytována služba sociální. Jedná se o službu

poskytovanou

ve

zdravotnických

zařízeních

lůžkové

péče.

„Ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče se poskytují pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb anebo pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb.“ (§52) Tato služba je v nemocnici poskytována v podobě sociálních lůžek a zajišťuje tyto následující základní činnosti: poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

1.8 Životní situace a sociální služby pro bezdomovce V úvodu této kapitoly vymezím pojem životní situace, uvedu členění sociálních služeb dle ZSS a vymezím pojem sociální služba. Při řešení životní situace bezdomovců je nutná spolupráce více institucí. „Kvalitní síť zajišťující sociální služby pro osoby bez přístřeší je taková, která je dostupná komukoli a kdykoli, je pružná a dokáže reagovat na měnící se klientovy potřeby. Vytvoření kvalitní sítě sociálních služeb předpokládá spolupráci mezi institucemi státní správy a samosprávy a jednotlivými zařízeními poskytující sociální služby.“ (Hruška a kol., 2012, s. 35) V této souvislosti představím jednotlivé sociální služby, které by mohli bezdomovci ve své životní situaci využívat, a současně nastíním problémové oblasti v některých službách.

1.8.1 Životní situace bezdomovců Každý člověk, který se dostane na ulici, se nachází v životní situaci, která na něj doléhá různým způsobem. Podle Marka, Strnada, Hotovcové (2012) se může člověk dostat na 20

ulici z jakýchkoli důvodů a během tohoto času vznikají bariéry, které mu brání znovu se začlenit zpět do běžného života společnosti. Je nezbytné, aby pracovníci poznali spíše aktuální stav klienta než jeho minulost, kterou stejně nelze změnit. Pracovníci nemusejí vědět vše o klientově minulosti, aby mu mohli pomoci. Je ale důležité, aby znali takové informace, jako je např. jeho věk a také doba strávená na ulici. Autoři dále uvádějí, že jinak se na svoji životní situaci bude dívat člověk, který je na ulici dva měsíce, a jinak člověk, který je zde dva roky či deset let. Navrátil (2001) termín životní situace vztahuje k vlastnímu předmětu intervence sociálního pracovníka.

1.8.2 Členění sociálních služeb podle ZSS Sociální služby jsou v České republice poskytovány dle ZSS. Tento zákon udává typy poskytovaných služeb, avšak nabízí se otázka, zda takto vymezené sociální služby odpovídají skutečným potřebám bezdomovců. Typologie služeb umožňuje přehlednější systém, ale je zároveň překážkou pro vznik služeb nových. Jedná se např. o následující služby: azylový dům pro lidi se závislostí na alkoholu, azylový dům pro lidi s psychiatrickými poruchami a azylový dům pro seniory s možností dlouhodobého pobytu. (Hradecký, 2012) „Sociální službou se rozumí veřejná služba, určená osobám nebo skupinám osob, jež se ocitnou v nepříznivé sociální situaci, a která jim nabízí možnosti jak tuto situaci řešit a napomáhat tak dobrému (tzn. důstojnému, přirozenému a obecně přijatelnému) sociálnímu fungování jednotlivců, skupin a společenství. (Novosad, 2009, s. 65) Dle ZSS jsou služby děleny podle druhu, forem a zahrnují základní a odborné sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. (§32) Dále se sociální služby dělí podle formy poskytování. Jedná se o pobytové, ambulantní a terénní formy poskytovaných služeb. (§33)

1.8.3 Základní a odborné sociální poradenství Poskytovatelé jsou povinni ke každé sociální službě poskytovat základní poradenství, které poskytuje osobám potřebné informace k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Naopak odborné poradenství je služba, která poskytuje odbornou pomoc zaměřenou na konkrétní a praktické řešení sociální situace člověka. V rámci poskytované služby se jedná o následující činnosti: zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

21

sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a pomoc při obstarávání osobních záležitostí. (§37)

1.8.4 Služby sociální prevence Mezi služby sociální prevence poskytované bezdomovcům patří: terénní programy, nízkoprahové denní centrum, noclehárny, azylový dům, dům na půl cesty.

Cílem

uvedených služeb je dle ZSS napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé situace a také chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. (§53).

1.8.5 Terénní programy V rámci terénní sociální práce je kladen důraz na vztah mezi klientem a pracovníkem. Klient nepřichází za pracovníkem, ale naopak pracovník za klientem. Terénní sociální práci lze definovat jako práci na ulici, kdy terénní pracovníci vykonávají následující činnosti: mapování a depistáž dané lokality, vyhledávání a kontaktování osob, poradenství a osvětová činnost, zdravotní služba, analýza a zpracování dat, sociální asistence (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012). V souvislosti s cílem bakalářské práce konkretizuji činnost sociální asistence, kdy se jedná o návštěvy terénních pracovníků v nemocnici. „V průběhu hospitalizace lze začít se složitějšími sociálními úkony, které jsou těžko realizovatelné v terénu. Pracovník pravidelně dochází za klientem, který ocení nějakou sladkost, kávu či cokoli, co zpestří jednotvárnou stravu. Většinou nemá žádné šaty, protože bývají vyhozeny personálem kvůli jejich silnému znečištění. Pokud však dostane šaty, může utéct před ukončením léčby. Během návštěv v nemocnici je dobré získat důvěru klienta v pomáhající organizaci a domluvit následné bydlení a začít pracovat se sociálním pracovníkem nemocnice.“ (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012) Dle Hradeckého (2012) je vhodné propojit terénní programy se stacionárními ambulantními a pobytovými službami. Bez propojení s dalšími službami ztrácí terénní práce účinnost.

1.8.6 Nízkoprahové denní centrum Podle ZSS jsou v nízkoprahovém denním centru poskytovány základní činnosti: pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy 22

nebo pomoc při jejím zajištění, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí. (§61) Marek, Strnad, Hotovcová (2012) vymezují následující podmínky, které má služba splňovat: 

Zaměřuje se na klienty, kteří nevyhledávají oficiální cesty pomoci.



Prostředí, které služba nabízí, se co nejvíce podobá prostředí klienta.



Pro realizaci služby je potřebné minimum informací.



Jedná se o odstraňování sociálních, psychologických a technických bariér využití služby.

Autoři dále uvádějí důvody, pro které klient do nízkoprahového denního centra přichází: 

Chce od sociálního pracovníka vyřešit konkrétní problém a žádá o pomoc.



Potřebuje materiální a potravinovou pomoc.



Byl do centra poslán terénním pracovníkem či pracovníkem jiné organizace.



Navštíví centrum jako místo odpočinku a také trávení volného času.

1.8.7 Noclehárny Jak uvádí Hradecký (2012), noclehárna je přechodné řešení. Nelze ji považovat za ubytování ani bydlení, je pouze ambulantní službou. „Nocleh je poskytován na jednu noc, klienta však lze ubytovat i opakovaně. Noclehárna nabízí teplo, sucho, čistou postel s dekou a polštářem, střechu nad hlavou. Osoby pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek, agresivní a trpící infekčním onemocněním nemohou být ubytovány.“ (Průdková, Novotný, 2008, s. 44) Podle ZSS jsou noclehárny ambulantní služby pro osoby bez přístřeší, které mají zájem o přenocování a využití hygienického zařízení.(§63) Noclehárny jsou levné, ale jejich omezením je skutečnost, že je zde prakticky nemožná sociální práce (Tým, 2012).

1.8.8 Azylové domy Autoři Průdková, Novotný (2008) ve své publikaci uvádějí, že v České republice existují azylové domy pro muže, ženy a matky s dětmi, avšak chybí azylové domy pro muže s dětmi. ZSS uvádí, že služba je poskytována na přechodnou dobu osobám, které se nacházejí v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. V rámci služby 23

jsou poskytovány následující činnosti: poskytnutí stravy nebo pomoc při jejím zajištění, ubytování, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. (§57) „Azylové domy poskytují přechodné ubytování, které prováděcí vyhláška upřesňuje na dobu zpravidla nepřevyšující 1 rok. Absence nebo nedostatek následného řešení situace bývalých zjevných bezdomovců znamená, že mnozí zůstávají v azylovém domě i několik let, aniž by to jejich stav a jejich objektivní situace vyžadovaly. V azylových domech dlouhodobě (i několik let) žijí lidé se zdravotním postižením a senioři, není ojedinělý věk kolem osmdesáti let.“ (Tým, 2012, s. 49)

1.8.9 Domy na půl cesty ZSS vymezuje tuto službu zpravidla pro osoby do 26 let věku. Jedná se o osoby, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež, a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. V rámci služby jsou poskytovány tyto základní činnosti: poskytnutí ubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí. (§59) Tým (2012) připomínkuje zejména dobu ubytování, která zpravidla nepřevyšuje 1 rok. Podle autorů by služba byla vhodná pro některé osoby propuštěné z vězení, ale vzhledem k nastavení věkové hranice je pro ně služba nedostupná. Také absence cenově přijatelného nájemního bydlení a nedostatek dovedností k samostatné existenci jsou překážkou úspěšného začlenění. V praxi pak nastávají situace, kdy mladí lidé putují mezi jednotlivými domy na půl cesty.

1.9 Potřeby bezdomovců V předchozí kapitole jsem popsala sociální služby pro bezdomovce. Uvedené služby jsou zaměřené na naplnění základních potřeb a jsou historicky nejstarší formou sociální práce. Autoři uvádějí, že lidé, kteří ztratili domov, potřebují zázemí, aby mohli svoji životní situaci řešit. Tito lidé potřebují místo odpočinku, teplo, jídlo, hygienu, ošacení a také lékařskou péči.

(Matoušek a kol., 2005) „Už jen ztráta soukromí či ztráta

uspokojení základních potřeb znemožňuje jedinci udržet si standard života.“ (Marek, Strnad, Hotovcová, 2012, s. 61) V této kapitole vydefinuji pojem potřeba, a to z různých hledisek. 24

1.9.1 Vymezení pojmu a posuzování potřeb Jak uvádějí Hartl, Hartlová (2004), potřebou se rozumí nutnost organismu něco získat nebo se něčeho zbavit. Je to takový stav lidského organismu, který znamená porušení vnitřní rovnováhy nebo nedostatek ve vnějších vztazích osobnosti. Dle Matouška (2008) je potřeba motivačním faktorem jednání. K deprivaci dochází, pokud nedojde k uspokojení potřeby. Jednou z kompetencí sociálních pracovníků je dovednost potřeby posuzovat. Čermáková, Johnová (2004) deklarují, že dovednost posouzení potřeb je jedna z klíčových kompetencí sociálních pracovníků a také terapeutů. V souvislosti s bezdomoveckou problematikou je důležité oddělit, co je přání a co je potřeba. Dle Zatloukala a kol. (2011) je přání klienta výchozím aspektem potřeby a potřeba je až výsledkem vyjednávání zainteresovaných účastníků. Autoři dále od sebe přání a potřeby oddělují a uvádějí následující příklad: Pokud si bezdomovec nutně potřebuje dát skleničku alkoholu, je to jeho přání, nikoli potřeba. Žádná sociální služba bezdomovcovo přání neakceptuje jako potřebu a nezřizuje výčepy pro bezdomovce. Americký psycholog A. H. Maslow rozdělil potřeby do následujících 5 kategorií: fyziologické potřeby, potřeba bezpečí, sociální potřeby, potřeba autonomie a potřeba seberealizace. Novosad (2009) konstatuje, že Maslowova hierarchie potřeb je výstižným modelem potřeb každého člověka. Jednou z dalších typologií jsou čtyři následující typy sociálních potřeb: normativní potřeba – je definována odborníky; pociťovaná potřeba – odpovídá tomu, co chce jedinec; vyjádřená potřeba – jedná se o pociťovanou potřebu, která je vyjádřena nějakým činem; komparativní potřeba – vychází z předpokladu, že stejné potřeby mají lidé, kteří spadají do určité kategorie. (Bradshaw in Hartl, 1997)

25

2 Výzkumná část V této části bakalářské práce vymezím cíl výzkumu a také dílčí výzkumné otázky. Objasním výzkumnou metodu a výzkumné techniky sběru dat. Představím výzkumný soubor a zdůvodním průběh výzkumu. V podkapitole výsledky výzkumu provedu analýzu a interpretaci získaných dat. V závěru uvedu diskuzi a návrh řešení a doporučení pro praxi.

2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky Cílem výzkumu je poskytnout odpověď na otázku: „Jak vnímají informanti ve zdravotnickém zařízení životní situace bezdomovců?“ Pro odpověď na hlavní výzkumnou otázku (dále pouze HVO) jsem stanovila dílčí výzkumné otázky (dále pouze DVO), které vyplynuly z teoretické části a následně byly operacionalizovány do tazatelských otázek 1 – 10 (dále pouze TO).

DVO1: Jaké potřeby vyjadřují a co očekávají bezdomovci ve své životní situaci od zdravotnického personálu? Tazatelské otázky pro pacienty: TOp1: Jak byste zhodnotil/a svoji současnou životní situaci? TOp2: Jaké potřeby ve Vaší životní situaci pociťujete? TOp3: Jakým způsobem si myslíte, že by Vám personál nemocnice mohl pomoci ve Vaší situaci? TOp4: Znáte nějaké další osoby z nemocnice, kromě sestřiček a doktorů, které by Vám mohly pomoci? Pokud ano, kdo to je? TOp5: Vnímáte nějaké překážky nebo problémy při jednání se zdravotním personálem? Pokud ano, můžete je popsat?

26

DVO2: Jaké konkrétní služby jsou podle informantů nabízeny bezdomovcům během hospitalizace a před následným propuštěním? Tazatelské otázky pro zdravotníky: TOz1: V jakých životních situacích jsou podle Vás bezdomovci nejčastěji hospitalizováni na Vašem oddělení? TOz2: Jaké potřeby podle Vás vyjadřují a co očekávají bezdomovci od personálu nemocnice během hospitalizace a před propuštěním? TOz3: Jaké jsou podle vás možnosti nemocnice při řešení životní situace bezdomovců před jejich propuštěním z nemocnice? TOz4: Na které osoby, služby nebo instituce by se podle Vás mohli bezdomovci obrátit o pomoc při řešení své životní situace? TOz5: Vnímáte nějaké překážky nebo problémy při poskytování péče bezdomovcům na vašem oddělení? Pokud ano, můžete je popsat?

2.1.1 Metodika výzkumu Pro výzkumnou část bakalářské práce jsem zvolila kvalitativní výzkum. Mým záměrem je porozumět situacím, ve kterých se bezdomovci nacházejí, a zároveň pochopit, jak samotní informanti ve zdravotnickém zařízení vnímají životní situace bezdomovců. V době předvýzkumu jsem se informantů z řad bezdomovců dotazovala, zda by byli ochotni vyplnit dotazník. Odpovědi zněly jednoznačně ne, což potvrdilo moje rozhodnutí zvolit kvalitativní výzkumnou strategii. Jak uvádí Hendl (2005), neexistuje jediný obecně uznávaný způsob, jak provádět nebo vymezit kvalitativní výzkum. „Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založen na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“ (Creswell, 1998 in Hendl, 2005, s. 50) Disman (2007) rozšiřuje definici kvalitativního výzkumu, v níž říká, že jde o nenumerické šetření a interpretaci sociální reality s cílem vytváření nových hypotéz, nového porozumění a teorie. „Záměrem výzkumníka provádějícího kvalitativní výzkum je pomocí celé řady postupů a metod rozkrýt a reprezentovat to, jak lidé chápou, 27

prožívají a vytvářejí sociální realitu.“ (Švaříček, Šeďová a kol., 2007, s. 17) Pomocí kvalitativní výzkumné strategie se budu snažit o porozumění zdravotnímu personálu a také dotazovaným bezdomovcům. Z jejich vyprávění budu vyvozovat odpovědi na mé otázky. Kvalitativní výzkum může mít více podob. Mezi techniky kvalitativního výzkumu patří: pozorování, rozhovor, analýza dokumentů, textů a také audio a video záznamy. (Žižlavský, 2003) Pro zkoumání jevů z různých hledisek jsem pro zkoumanou problematiku zvolila techniku pozorování a techniku polostrukturovaných rozhovorů. V úvodu bakalářské práce jsem uvedla, že jsem měla možnost vykonávat praxi v nemocnici a také v terénních službách Oblastní charity. Z tohoto důvodu mi bylo umožněno sledovat procesy, které probíhaly při poskytování péče bezdomovcům, v dlouhodobějším

horizontu.

„Zúčastněné

pozorování

spočívá

v zásadě

v dlouhodobějším začlenění výzkumníka – pozorovatele do sledované skupiny. Zúčastňuje se tedy její práce a životních procesů, které v ní probíhají. Výzkumník se stává členem kolektivu, rozvíjí interakce mezi ním a ostatními příslušníky skupiny.“(Schneider, Koudelka, 1993, s. 28) Výzkumné šetření má za cíl zjistit, jak informanti ve zdravotnickém zařízení vnímají životní situace bezdomovců. Vnímání životní situace může být velmi rozdílné z pohledu zdravotního personálu a z pohledu samotných bezdomovců. V době předvýzkumu jsem často slyšela mnoho stížností od zúčastněných stran. Zjistila jsem, že pro výzkumné šetření bude mít význam sledovat ukazatele kvalitativní povahy, jako jsou např. délka vykonávané praxe, osobnostní nasazení jednotlivých zdravotníků apod. Mým záměrem není tyto charakteristiky strukturovaně přiřazovat, ale jde mi spíše o jejich zohlednění při pozorování a rozhovorech. Během výkonu mé praxe se tedy jednalo o zúčastněné pozorování neutajené. Další zvolenou technikou byl polostrukturovaný rozhovor. „Při osobním dotazování jde o interakci mezi tazatelem a dotazovaným, ve které se tazatel snaží od dotazovaného získat informace, které pomohou odhalit, co je v mysli dotazovaného, jako je vzpomínka, zkušenost, znalost, očekávání a hodnocení prožitků, které tyto skutečnosti doprovázejí.“ (Surynek, Komárková, Kašpárková, 2001, s. 82) V polostrukturovaných rozhovorech použiji otevřené otázky. „Návod k rozhovoru představuje seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat. Tento návod má zajistit, že se skutečně dostane na všechna pro tazatele zajímavá témata. 28

Je na tazateli, jakým způsobem a v jakém pořadí získá informace, které osvětlí daný problém. Zůstává mu i volnost přizpůsobovat formulace otázek podle situace. Rozhovor s návodem dává tazateli možnost co nejvýhodněji využít interview. Pomáhá udržet zaměření rozhovoru, ale dovoluje dotazovanému zároveň uplatnit vlastní perspektivy a zkušenosti.“ (Hendl, 2005, s. 174)

2.1.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí V této kapitole uvedu, jakým způsobem jsem zvolila výzkumný soubor. Jak uvádí Miovský (2006), lze použít metodu záměrného výběru. Metoda spočívá ve vyhledání účastníků, kteří mají vztah k určité skupině. Na základě kritérií, která si stanovíme, cíleně vyhledáváme jedince, kteří daná kritéria splňují a jsou ochotni se do výzkumu zapojit. Dle autora je výhodnější provést záměrný výběr mezi klienty určité instituce, případně ty, kteří pro ni pracují. Na základě této definice jsem provedla záměrný výběr mezi zdravotnickým personálem a hospitalizovanými bezdomovci kutnohorské nemocnice. Výzkum byl realizován na interním, chirurgickém oddělení a také na oddělení

dlouhodobě

nemocných

a

na

sociálním

oddělení

nemocnice.

Polostrukturované rozhovory jsem vedla se čtyřmi informanty z řad hospitalizovaných bezdomovců a pěti informanty z řad zdravotnického personálu. Jeden informant pracuje jako sociální pracovník kutnohorské nemocnice.

29

Tabulka 1 Charakteristika informantů – hospitalizovaní pacienti

– Pohlaví Věkové

Informant hospitalizovaný

rozmezí

pacient

Místo

Délka

pobytu

Délka

dle bezdomovectví

hospitalizace

typologie ETHOS muž

P1

40 – 45 noclehárna

3 roky

1 měsíc

6 let

3 týdny

8 let

14 dnů

4 roky

2 měsíce

let muž

P2

40 – 45 ulice let

muž

P3

50 – 55 noclehárna let

muž

P4

50 – 55 ubytovna let

Tabulka 2 Charakteristika informantů – zdravotnický personál

Informant

–

zdravotnický Délka

personál

Pracovní

nemocniční oddělení

vykonávané pozice praxe

Z1

Z2

6 let

3 roky

Sociální

sociální oddělení

pracovník

nemocnice

Zdravotnický chirurgické pracovník

Z3

3 roky

Zdravotnický chirurgické pracovník

Z4

4 roky

Zdravotnický interní pracovník

Z5

1 rok

Zdravotnický LDN pracovník

2.1.3 Průběh výzkumu Měla jsem dostatek času na promyšlení celého výzkumu bakalářské práce a žádnou z etap výzkumné části jsem neponechala náhodě. Z tohoto důvodu jsem si stanovila časový plán výzkumu. Výzkum jsem uskutečnila od listopadu 2015 do února 2016 v nemocnici Kutná Hora. Jak uvádějí Surýnek, Komárková, Kašpárková (2001), pro bezproblémový průběh všech fází výzkumných prací je důležité rozpracovat časový 30

harmonogram. V něm je třeba přesně stanovit termíny splnění jednotlivých úkolů a také následnost jednotlivých činností a jejich souběh. Pro výzkumné šetření jsem zvolila techniku pozorování a techniku polostrukturovaných rozhovorů. V době předvýzkumu jsem použila techniku zúčastněného pozorování neutajeného. Schneider, Koudelka (1993) o této technice říkají, že ji lze realizovat ve fázi předvýzkumu (pilotáž), je možné ji využít také v rámci jiných technik výzkumu a obecně je považována za nevyhnutelnou etapu přípravy. Lze konstatovat, že předvýzkum se stal kostrou, na kterou jsem nabalovala své poznatky, které jsem získala během své praxe v nemocnici a při terénních programech. Začala jsem náhodné odpovědi zdravotních a terénních pracovníků zaznamenávat. Později také názory hospitalizovaných bezdomovců a tím jsem získávala materiál strukturovanější povahy, který neměl nic společného s nahodilostí, ale začínal mít vypovídající hodnotu. Rozhovory s hospitalizovanými informanty jsem uskutečnila přímo na pokojích jednotlivých oddělení nemocnice. Informanty jsem seznámila se záměrem výzkumu a ujistila je, že na rozhovor máme dostatek času. Od všech informantů jsem získala souhlas k rozhovoru a záznam rozhovorů jsem ručně zaznamenávala do archu, kde jsem měla připraveny otázky. Délku rozhovoru jsme si společně s informanty stanovili na 60 minut. Takto nastaveným systémem jsem chtěla dosáhnout toho, aby informanti měli dostatek prostoru pro své odpovědi. Zároveň jsem si ponechala prostor pro doplňující otázky. Stejný systém vedení rozhovoru jsem uskutečnila i s informanty z řad zdravotnického personálu. Rozhovory byly realizovány v kanceláři sociálního pracovníka.

2.1.4 Výsledky Hlavní výzkumná otázka zní: „Jak vnímají informanti ve zdravotnickém zařízení životní situace bezdomovců?“ Hlavní výzkumnou otázku jsem rozdělila do dvou dílčích výzkumných otázek (DVO1, DVO2), pěti tazatelských otázek pro pacienty bezdomovce (TOp 1 - 5) a pěti tazatelských otázek pro zástupce zdravotnického personálu (TOz 1 – 5). Rozhovory jsem realizovala se čtyřmi informanty z řad hospitalizovaných bezdomovců a pěti informanty z řad zdravotnického personálu. Pro názornou demonstraci při interpretaci výsledků přímo cituji některé informanty. Pro přímé citace používám kurzívu, uvozovky a mužský rod.

31

Pro analýzu a interpretaci dat jsem v této části práce použila metodu pořadí. Vzájemně jsem tedy porovnávala zjištění, která jsem získala pozorováním a polostruktovanýmy rozhovory. Jednou ze základních metod poznání objektu je analýza. Nejčastěji se pojímá jako: „Rozklad celku na části s cílem odhalit jejich vzájemné vztahy, poznat je jako komponenty určitého celku.“ (převzato z přednášky z předmětu VMSPAK, Katedra sociální práce a sociální politiky, Pdf UHK, O4/2010) Budu tedy analyzovat části rozhovorů s informanty podle návodu. Pro získání ucelenějšího pohledu použiji syntézu. Jedná se o postup, který směřuje ke shrnutí poznatků, generalizacím a typologiím. Touto metodou budou dílčí poznatky syntetizovány v ucelenější komplexy poznatků. (převzato z přednášky z předmětu VMSPAK, Katedra sociální práce a sociální politiky, Pdf UHK, O4/2010)

DVO1: Jaké potřeby vyjadřují a co očekávají bezdomovci ve své životní situaci od zdravotnického personálu? V teoretické části jsem definovala pojem životní situace a pojem potřeby bezdomovců. Topinka (2007) uvádí, že výchozím bodem všech analýz je individuální úroveň, která vždy zohledňuje individuální potřeby vzhledem ke konkrétní životní situaci. Budu tedy zjišťovat, v jakých konkrétních situacích se hospitalizovaní bezdomovci nacházejí a jaké mají konkrétní potřeby. Jak tyto jevy vnímají a také co očekávají od zdravotnického personálu. Dále budu zjišťovat, zda hospitalizovaní bezdomovci vnímají nějaké problémy či překážky při jednání se zdravotnickým personálem. Pokud ano, zajímá mě o jaké konkrétní problémy a překážky se jedná. Na otázku, jak by informanti zhodnotili svoji současnou životní situaci, všichni uvedli, že jsou ve špatném zdravotním stavu. Současně se většina informantů vyjádřila, že jejich současný špatný zdravotní stav je překážkou proto, aby našli zaměstnání. P3 uvedl: „Mám invalidní důchod, bolí mě záda a nikde mě nechtějí do práce. Já bych šel dělat, ale když zjistí, že mám důchod, tak mě nechtějí.“ Podobně odpověděl informant P1, který uvedl: „Ležím tady ve špitále už měsíc a pořád mi není dobře. Byl jsem už asi na padesáti vyšetřeních a ještě půjdu na ultrazvuk. Nemůžu jíst, a to mám z toho, že jsem dělal na šachtě. Šel bych znova fárat, ale copak můžu?“ Položila jsem informantům doplňující otázku – jakou práci by podle jejich názoru mohli vykonávat?

Informant

P4

odpověděl:

„Rád

bych

jezdil

zase

na

mašině.

Jsem strojvedoucí, ale kdyby pořádně platili - a to oni ne.“ Informant P2 řekl: 32

„Až mě pustí, dojdu na charitu a tam mi říkali, že mi pomůžou práci najít, až bude léto. Nemám peníze a něco vydělám. Nechci tady zůstat dlouho.“ Pozorováním jsem zjistila, že téma práce se často opakuje v souvislosti se zdravotním stavem bezdomovců. Hospitalizovaní bezdomovci často mluví o tom, že po propuštění půjdou hledat zaměstnání, ale zároveň dodávají, že jejich zdravotní stav jim brání najít si vhodné zaměstnání. Také informanty navrhované finanční ohodnocení jejich práce dokládá, že někteří informanti mají nepřiměřené požadavky. Informant P3 uvedl: ,,Za pade nikam dělat nepůjdu, mám důchod a sociálku.“ S konkrétní životní situací je spojena otázka bydlení. V teoretické části práce jsem uvedla typologii bezdomovectví, která odpovídá uvedenému výzkumnému souboru, kdy informanti žijí na ulici, noclehárně či ubytovně. Převážná část informantů uvedla, že jsou v životní situaci, která jim neumožňuje takové bydlení, jaké by si představovali. Tomu odpovídá i odpověď informanta P4: „Bydlím na ubytovně a každou chvíli na jiné. Kdybych měl peníze, tak bych šel s kámošem do bytu a byl by pokoj. Na ubytovně se nedá bydlet, pořád se to tam hádá. Za tu jednu cimru chtějí hrozný peníze.“ Informant P1, který přespává v noclehárně již dva roky, uvedl následující: „Než jsem bydlel na noclehárně, tak jsem byl chvilku venku, zkusil jsem ubytovnu, ale tam to nešlo. Také jsem bydlel chvilku u bratra a pak u kámoše. S bráchou se nebavím a je mi to jedno. Až půjdu z nemocnice, tak půjdu zase na noclehárnu. Rád bych bydlel sám v nějakém baráku, ale nemám na nájem.“ Tyto odpovědi korespondují s tím, co uvádějí Marek, Strnad, Hotovcová (2012) - konstatují, že většina bezdomovců má velký okruh známých, ale právě pevné vztahy udržují hůře. Nejčastěji zmiňovanou skutečností související s životní situací informantů jsou peníze. Nadpoloviční většina informantů uvádí, že mají nedostatek peněz na ubytování, cigarety, jídlo a léky. Pouze informant P2 uvedl, že mu peníze na ubytování neschází a konstatoval: „Peníze mi chybí a moc. Až je vydělám, nedám je za ubytování, venku je mi fajnově, koupím si auto a někam odjedu.“ Velmi zajímavou částí byly otázky směřující k potřebám informantů. Celkem shodně většina informantů vyjádřila následující potřeby: bydlení, jídlo, ošacení, bezpečí, rodina a práce. V teoretické části práce jsem vymezila potřeby dle Maslowovy pyramidy potřeb a také podle kategorií, které stanovil Bradshaw. Jedná se tedy o pociťované potřeby, které jsem dále kategorizovala dle Maslowovy pyramidy potřeb. 

Fyziologické potřeby – v této kategorii se většina informantů vyjádřila, že mají potřebu bydlení. Informant P1 uvedl: „No momentálně čekám, až mě odsud pustí 33

a přestane mě to bolet, ale jinak mě trápí to bydlení. Na nocležně dobrý, ale jeden týpek tam moc chrápe a dělá dusno. Kdybych bydlel sám, bylo by mi lépe.“ Podobně se vyjádřil informant P3: „Nemám kde bydlet, nemám peníze a nemám na cíga. Rád bych měl koupelnu sám pro sebe a samostatnou skříň. Na nocležně máme bedýnky na hadry. Jo ale můžeme si je tam nechat i vyprat, takže v pohodě.“ Potřebu jídla vyjádřila většina informantů. Informanti P2 a P4 shodně uvedli, že potřebují každý den kávu a teplé jídlo. Informant P4 řekl následující: „Mám rád kávu a to několik za den a jednorázovou polévku alespoň. Chodím na charitu na jídlo. Zaplatím si kávu a polévku, když nemám, tak mě někdy dají na dluh.“ Informant P2 se vyjádřil: „Tady v nemocnici vaří docela dobře a káva tady také je. Tu já musím každý den.“ V této fázi rozhovoru jsem použila doplňující otázku. Většina informantů potřebu ošacení a hygieny zmínila až po mé následující otázce: Kam se chodíte mýt, pokud nejste hospitalizováni a odkud si zajišťujete čisté ošacení? Informant P3 řekl: „Tady v nemocnici je to stejné jako na charitě, pořád nás honí se mýt a brát si čisté prádlo. Jsem ale docela rád, že je charitní šatník. Tam si vyberu kalhoty a bundu a jiné věci.“ Podobně se vyjádřil informant P1: „Jo, jo sestřičky, pořád nás honí do sprchy, myslím, že stačí jednou a také jsem jí to řekl, že víckrát tam nejdu. Jedna sestřička je ale hodná, povídala, že jsem prokoukl po sprše.“ 

Potřeba jistoty a bezpečí – všichni informanti vyjádřili potřebu peněz, a to v různých souvislostech. Nejčastěji se vyjádřili k pocitu jistoty, pokud budou mít finanční prostředky na bydlení a jídlo. Jak uvedl informant P2: „Tady v nemocnici se nemusím starat, ale kdybych měl něco našetřeno, tak bych měl každý den jistotu, že peníze budou na všechno.“



Sociální potřeby – více než polovina informantů uvedla, že jim chybí někdo z rodiny. Odpovědi informantů jasně ukázaly, že i lidé, kteří jsou bezdomovci, mají potřebu milovat a být milován. Informanti P1, P2 a P3 shodně odpověděli, že jim chybí děti. Informant P3 řekl následující: „Stýská se mi často po synovi. Někdy za ním jezdím do Prahy, ale nemůžu u něj spát. Snacha si to nepřeje, ale syn je dobrý. Mají kluka Matyáše, ale ještě jsem ho neviděl.“ Také odpověď informanta P2 dokládá, že sociální potřeby člověk tím, že žije na ulici, neztrácí. Tento informant uvedl: „Měl jsem jednu ženu, tu jsem měl moc rád, ale našla si jiného.“

34

Z pozorování jsem zjistila, že hospitalizovaní bezdomovci mluví často o ženách, které milují nebo v minulosti milovali. Dále jsem zjistila, že je pro ně důležité přátelství s ostatními bezdomovci. Nejedná se však o velké skupiny přátel, ale spíše o přátelství jednotlivců. Také fakt, že po dobu hospitalizace navazují v nemocnici nové kontakty, a to zejména se zdravotnickým personálem, svědčí o tom, že chtějí být vyslechnuti a informováni. 

Potřeba seberealizace – zde jsem odhalila významnou skutečnost. Většina z dotazovaných informantů totiž potřebu seberealizace nevyjádřila. Pouze informant P4 uvedl: „Rád čtu a chodím do sociální rehabilitace a dali mi tam přerovnat knihovnu. To mě bavilo, budu tam ještě číslovat knihy. Tady je také knihovna, zeptám se sestřičky, jaké tady mají knížky.“

Jakým způsobem si myslíte, že by Vám personál nemocnice mohl pomoci ve Vaší situaci? Touto otázkou jsem chtěla zjistit, jakou pomoc informanti očekávají ze strany personálu nemocnice. Všichni informanti shodně odpověděli, že by uvítali pomoc ve formě vyřízení sociálních dávek. Položila jsem informantům doplňující otázku, proč neřeší na prvním místě svůj zdravotní stav. Polovina informantů odpověděla, že už jim je docela dobře a brzo budou propuštěni z nemocnice. Informant P1 v této souvislosti řekl: „Už mě odsud vyhazují a nemám práci ani dávky, tak ať mi někdo zařídí nějaké živobytí. Dobře mi není, ale doktor tvrdí, že jsem už v pohodě, tak asi jsem, když to povídá.“ Informant P3 se vyjádřil: „Jo, ještě by se nemocniční sociálka mohla spojit s charitou a zařídit mi něco na sebe, až mě vyšoupnou. Tam jsou dobrý teréňáci, ty sem za námi chodí a něco vždycky donesou. Říkal jsem sociálce, aby mi zařídila ubytovnu, ale prý je všude plno.“ Informantů jsem se dále ptala, zda znají nějaké další osoby z nemocnice, kromě sestřiček a doktorů, které by jim mohly pomoci. Většina informantů uvedla, že znají sociální pracovnici, která s nimi dělala sociální šetření a vyřizuje jim úřední dokumenty. Informant P4 odpověděl: „Chodí tady sociálka, tu znám, neměl jsem občanku a tak mi pomáhala. Také mi sehnala číslo na bráchu. Tomu jsem volal, aby přijel, že jsem v nemocnici. Nepřijel, jenom mi zavolal.“ Většina dotázaných popsala problém, který mají při jednání se zdravotnickým personálem. Jak uvedl informant P2: „Problémy jsou tady pořád. Sestry na nás svádí, že kouříme na záchodě a není to pravda. Už jsme jim to kolikrát vysvětlovali, ale je to marný. Další problém je ten, že za mnou dorazí kámoš a hned prý jestli sem nenosí pivo. Říkám to je marný a marný.“ Problémy s kouřením v nemocničním areálu 35

uvádí také informant P4, který řekl: „Pořád se mě sociálka ptá na bydlení, kam půjdu, až mě propustí. Opakoval jsem jí už několikrát, že si něco najdu a ptá se znova. Také mě pořád napomíná, abych nekouřil a nechodil k automatu, dolů na kafe.“

DVO2: Jaké konkrétní služby jsou podle informantů nabízeny bezdomovcům během hospitalizace a před následným propuštěním? Stejně jako u DVO1 budu v této kapitole vycházet z teoretické části bakalářské práce. Budu analyzovat, v jakých životních situacích se hospitalizovaní bezdomovci nacházejí, a to z pohledu zdravotnického personálu. Ve své praxi se zdravotnický personál setkává při poskytování péče s různými potřebami bezdomovců a současně také s potřebami, které bezdomovci vyjadřují před propuštěním z nemocnice. Budu tedy zjišťovat vyjádřené potřeby bezdomovců a v této souvislosti také mapovat, jaké jsou možnosti nemocnice při jejich řešení. Z pozorování jsem zjistila, že zdravotnický personál spolupracuje s různými institucemi, a to zejména v době před propuštěním bezdomovců z nemocnice. Zajímá mě, s jakými konkrétními osobami či institucemi zdravotnický personál spolupracuje a také zda pociťuje nějaké překážky či problémy při poskytování péče bezdomovcům. Při položení první otázky si většina dotázaných vzpomněla na jednoho konkrétního bezdomovce, který byl v dané nemocnici hospitalizován skoro dva roky. Také fakt, že se informanti během následujících otázek stále vraceli ke konkrétnímu pacientovi, znamená, že s tímto člověkem měli určité zkušenosti. Z rozhovorů vyplynulo, že se jednalo o velmi negativní zkušenost. Většina informantů odpověděla, že nejčastěji se setkávají s takovými životními situacemi hospitalizovaných bezdomovců, které souvisejí s jejich zdravotním stavem, jehož zhoršení přímo vyplývá z bezdomovectví. Informant Z4 se vyjádřil následovně: „Domnívám se, že velmi záleží na ročním období. V zimě se jedná hlavně o omrzliny a úrazy, které jsou následkem intoxikace alkoholem. Během jara a léta jsou to převážně úrazy spojené s pitím alkoholu.“ Velmi podobně se vyjádřil informant Z1, který uvedl: „Za tu dobu, co tady pracuji, jsem se setkala s mnoha bezdomovci. Někdy jich tady máme třeba šest, většinou tak čtyři. Jsou to lidi, kteří jsou tady opakovaně, a řekla bych, že hlavně v zimě. Je také zajímavé, že v létě je to zejména důsledek pití alkoholu. Řekla bych, že moc dobře vědí, že kdyby pili v zimě, tak by někde umrzli.“ Informant Z2 uvedl: „Jsou v takových životních situacích, že nemají peníze a ty které mají, 36

tak propijí, někde se poperou a pak skončí tady u nás. Buď na chirurgii, nebo interně. Většinou jsou tady tak týden nebo čtrnáct dnů a pak jsou přemístěni na LDN.“ Položila jsem informantům doplňující otázku, zda bezdomovci opouštějí předčasně nemocnici, a pokud ano, tak z jakého důvodu. Všichni informanti se vyjádřili shodně, že k těmto situacím nedochází, a pokud ano, tak jen ojediněle. Informant Z4 řekl: „Jen jednou jsem se setkala s tím, že bezdomovec odešel z nemocnice, jinak se jim tady líbí a ještě se kolikrát zlobí, když jsou propuštěni.“ Pro názornost uvádím odpověď informanta Z3, který řekl: „Při propuštění nechtějí být propuštěni, jsou naštvaní, sprostí na personál, ani se nerozloučí.“ Pomocí TO2 jsem se snažila zjistit, jaké potřeby podle informantů vyjadřují a co očekávají bezdomovci od personálu nemocnice během hospitalizace a také před propuštěním.

Odpovědi jsem analyzovala následovně: vyjádřené potřeby během

hospitalizace, vyjádřené potřeby před propuštěním a následné rozdělení dle Maslowovy pyramidy potřeb. Tento postup jsem zvolila pro zachování stejné metody jako v TO1. Vyjádřené potřeby během hospitalizace:

Většina informantů se vyjádřila,

že hospitalizovaní bezdomovci žádají na prvním místě o vyřízení sociálních dávek. Jen malé procento bezdomovců chce řešit otázku svého bydlení, naopak požadují oddálit propuštění. Podle nadpoloviční většiny informantů jen málokdo vyjádří potřebu řešit své zdravotní problémy. Informant Z1 se vyjádřil: „V první řadě vyjadřují to, že chtějí vyřešit svoji finanční situaci. Další jejich potřebou je, že chtějí od personálu donést něco k jídlu z kiosku. Zneužívají personál tím, že donekonečna chtějí něco nakoupit.“ Vyjádřené potřeby před propuštěním: Informant Z2 uvedl: „To je věc sociální pracovnice tohle řešit. Já jsem se zklamala a už se nebudu angažovat, nebudu dělat charitu. Měli jsme tady bezdomovce skoro dva roky. Vypiplaly jsme ho z nejhoršího, když sem přišel, choval se jako zvířátko. Dal se tady dohromady po zdravotní i sociální stránce. Před propuštěním jsme mu zařídily brigádu, ubytování a s ostatníma holkama jsme mu z domova donesly věci na sebe. Zklamal nás a to hned asi za dva dny po propuštění. Jedna kolegyně ho viděla před Kauflandem, jak prodává věci, které jsme mu donesli a do práce ani nenastoupil. To byla naše odměna za to, že jsme se angažovaly.“ Podle informanta Z1 požadují někteří bezdomovci před propuštěním ošacení a také se zajímají o to, co mají dělat, aby jim chodily sociální dávky. Informant Z1 řekl: „Já mám v popisu práce dělat s každým pacientem sociální šetření, a to do 14 dnů od přijetí. Ptám se na jejich životní situaci, s čím by potřebovali pomoci a tak dále. Před 37

propuštěním se jich ptám: Co budete dělat po propuštění? Jak to vidíte do budoucna, až budete venku z nemocnice? Překvapuje mě, že většina neřeší své bydlení, je jim to celkem jedno. Nestojí o pomoc, i když jim ji nabízíme.“ Z fyziologických potřeb informanti vyjádřili následující potřeby: bydlení, jídlo, ošacení a potřebu řešit svůj zdravotní stav. Potřebu jistoty a bezpečí informanti vyjádřili nenaplněnou potřebou sociálních dávek. Sociální potřeby a potřebu seberealizace informanti nevyjádřili. Podle Marka, Strnada a Hotovcové (2012) se skládá autonomie z několika částí. Jedná se o zdravotní, osobní, psychologickou a sociální autonomii. Lze konstatovat, že uvedenou osobní autonomii vyjádřila většina informantů tím, že bezdomovci si rozhodují ve své situaci sami za sebe. V tom smyslu, že nechtějí, aby se zdravotnický personál staral o to, co budou dělat po propuštění z nemocnice. Velmi konkrétní odpovědi jsem získala na TO3, kdy jsem se informantů dotazovala na možnosti nemocnice při řešení životní situace bezdomovců před jejich propuštěním. Všichni informanti znali nějaké možnosti nemocnice. Informant Z2 uvedl: „Domnívám se, že bezdomovci mají spoustu možností spolupracovat s naší sociální pracovnicí, která za nimi chodí a nabízí jim řešení jejich situace. Několikrát jsem byla přítomna jejich rozhovorů a myslím, že kdyby chtěli, tak mohou se svým životem něco dělat. Je také pravdou, že to může být jen můj pohled a oni chtějí něco úplně jiného. Někdy je opravdu nechápu a nerozumím jim, proč nevyužijí nabízenou pomoc.“ Informant Z3 řekl: „Možností je spousta, jen kdyby je využívali. Myslím, že by se jim dala zařídit nějaká ubytovna. To by jim asi pomohli na charitě, protože sem za nimi chodí a spoustu věcí jim pomáhají zařídit.“ Zcela vyčerpávající byla odpověď informanta Z1, který řekl: „Možnosti jsou velké, ale oni je nechtějí využít. Můžeme jim pomoci s financemi – podáním dalších sociálních dávek, ubytováním, zkontaktovat je s lékařem. Tím mám na mysli třeba ambulantní protialkoholní léčbu, rehabilitace, pečovatelskou službu. Alespoň jídlo kdyby si objednali a měli denně něco teplého. Také bydlení, práci a oblečení. V podstatě můžeme zařídit cokoliv, kromě domova pro seniory, protože většinou nemají důchod. S ubytováním by nebyl problém vůbec. Ubytoven je dost a vždy jsem něco našla.“ V teoretické části práce jsem uvedla, jak je důležité, aby se na řešení životní situace bezdomovců podílelo více osob či organizací. Kvalitní síť poskytovaných služeb může pomoci komplexně řešit životní situaci bezdomovců. TO4 se snažila zjistit, na které osoby nebo instituce by se podle informantů mohli bezdomovci obrátit o pomoc při řešení své životní situace. Polovina informantů považuje spolupráci s různými 38

institucemi za důležitou. Druhá polovina informantů odpověděla, že zná jen charitu, která bezdomovcům pomáhá, a sociální oddělení nemocnice. Informant Z1 odpověděl následovně: „Hodně spolupracujeme s charitou, sociálním a zdravotním odborem města, majiteli ubytoven. Myslím tím komerčních ubytoven a městskou ubytovnou. Také s probační a mediační službou a sociální poradnou Racek. Ta patří pod charitu a dělají dluhové poradenství. Pomoc všech těchto institucí bezdomovcům nabízím, takže na ně by se mohli obrátit.“ Informant Z4 se vyjádřil: „Nedávno jsem se bavila s pracovníky charity, když tady byli za jedním bezdomovcem. Nabízeli mu pomoc s ubytováním a prací a také mu půjčili telefon a mohl si zavolat rodině. Tak si myslím, že by se mohli obrátit na ně a určitě by jim pomohli.“ Pozorováním jsem zjistila, že sociální pracovnice nemocnice má vypracovaný seznam pomáhajících institucí. Je ochotná předat bezdomovcům před propuštěním kontakty na tyto pomáhající instituce. Dále jsem pozorováním zjistila, že pomáhající instituce nemají žádné propagační materiály, které by si hospitalizovaní bezdomovci mohli uschovat a použít v případě potřeby. Na TO5 jsem dostala od zástupců z řad bezdomovců odpověď, že problémy působí zdravotnický personál, který jim zakazuje kouřit a požívat alkohol v areálu nemocnice. Zcela rozdílný pohled mají informanti z řad zdravotnického personálu. Všichni dotázaní informanti odpověděli, že problémy dělají hospitalizovaní bezdomovci. Dále někteří informanti popsali potíže, které souvisejí zejména s obdobím před propuštěním konkrétních bezdomovců. Jedná se o problémy při poskytování péče bezdomovcům ve dvou následujících rovinách: problematické chování bezdomovců a problémy či překážky ze strany sociálního a zdravotního systému. Problematické chování bezdomovců: Že hospitalizovaní bezdomovci způsobují problémy, uvedli všichni dotázaní informanti. Informant Z1 se vyjádřil následovně: „Oni jsou ti, kdo porušují léčebný režim, kouří v prostorách nemocnice, nechávají si donášet alkohol. Dáme jim dýchnout, dostanou napomenutí s tím, že porušují léčebný režim. Pokud bezdomovec nadýchá, vykáže se to jako mimořádná událost. Napomenutí se opakuje pořád dokola.“ Informant Z2 uvedl: „Problémy při poskytování péče máme a jedná se o to, že bezdomovci mají nadstandardní požadavky, vše jim je málo. Dělají si ze sestřiček a sanitárek služky, prostě si chtějí pobyt v nemocnici užít.“ Informanti Z3 a Z4 shodně uvedli, že si bezdomovci půjčují malé částky peněz od pacientů, kteří jsou osamělí, a peníze pak nevrací, což má za následek problém mezi ostatními pacienty. 39

Dále tito informanti uvedli, že bezdomovci vykrádají automat na kávu, který je umístěn v přízemí nemocnice. Informant Z4 uvedl: „Pokud ho přímo nevykradou, tak toaletním papírem nebo izolepou ucpou vývod a automat potom nevrací drobné. Pro ty si pak bezdomovci přijdou, vyndají náplast a vypadnou jim třeba tři stovky v drobných.“ Problémy či překážky ze strany sociálního a zdravotního systému: Polovina informantů se vyjádřila, že problém při poskytování péče je i na straně sociálního a zdravotního systému. Konkrétně informanti vyjádřili problémy následného umísťování bezdomovců do zařízení sociální péče. Informanti poukazovali na absenci zařízení pro závislé bezdomovce a také na nemožnost umístit bezdomovce do domovů pro seniory. Informant Z1 řekl: „Problém nastává v momentě, kdy bezdomovci na tom nejsou tak zdravotně dobře, aby mohli bydlet na ubytovně, a na domov pro seniory nemají peníze, protože nemají důchod. Příspěvek na péči nelze do této částky započítávat.“ Tento informant dále poukazoval na absenci protialkoholní záchytné stanice ve městě a vyjádřil se následovně: „Pokud já vím, tak město si hradí jedno místo na záchytce a to je hodně málo. Myslím si, že nemocnice supluje v první fázi záchytku. S alkoholem je spojena většina problémů při poskytování péče. To je můj názor.“

40

2.1.5 Diskuze Výsledky výzkumu jsem shrnula postupně podle výstupů z výzkumných otázek. Lze konstatovat, že cesty k bezdomovectví jsou různé a existují také značné rozdíly mezi bezdomovci. V teoretické části práce jsem vymezila podle Hradeckých (1996) různé kategorie bydlení. Tabulka č. 1 dokládá typy bydlení informantů, kdy je možné nalézt shodu v bydlení informantů dle vymezených kategorií zmíněných autorů. Mezi hlavní příčiny bezdomovectví patří nezaměstnanost, delikventní chování, zneužívání v dětství nebo dospívání, hypotéky, rodinné rozvraty, alkoholismus a také zkušenost s pobytem ve vězení. Prudký, Šmídová (2010) uvádějí, že samotní bezdomovci za nejčastější příčinu jejich bezdomovectví označují nemoc. Musím konstatovat, že výzkumné šetření bakalářské práce tuto skutečnost potvrdilo. Informanti z řad bezdomovců na prvním místě uváděli nemoc. Problematikou bezdomovectví v souvislosti se zdravotním stavem a zdravotní péčí se v České republice zabývají Šupková a kol. (2007), kteří udávají výčet nemocí mezi bezdomoveckou populací. Ve Velké Británii se této problematice věnují Fitzpatrick, Kemp a Klinker (2004), kteří výčet nemocí rozšiřují. Musím konstatovat, že výzkumné šetření prokázalo, že tyto nemoci nejsou původcem hospitalizace informantů, ale naopak důsledky úrazů, které jsou spojené s požíváním alkoholu. Tazatelskými otázkami TOp1 a TOz1 jsem chtěla zjistit, v jakých životních situacích jsou bezdomovci nejčastěji hospitalizováni. Všichni informanti z řad bezdomovců uvedli, že jsou nemocní, a současně uvedli, že jejich onemocnění jim zabraňuje najít si práci. Dále dodávali, že nemají vhodné bydlení a peníze. Nedostatek peněz na ubytování, cigarety, jídlo a léky zmiňovala nadpoloviční většina informantů. Částečně rozdílné výpovědi podávali informanti z řad zdravotnického personálu, kteří uvedli, že špatný zdravotní stav bezdomovců je v přímé souvislosti s jejich bezdomovectvím. Zejména se jedná o omrzliny a úrazy spojené s požíváním alkoholu. Nemají peníze a nechtějí nemocnici opustit. Toto zjištění se shoduje s názorem Marka, Strnada a Hotovcové (2012), podle nichž mnozí bezdomovci žijí na pomezí mezi zdravotní a sociální péčí a často nechtějí nemocnici po hospitalizaci opustit. Tazatelskými otázkami TOp2 a TOz2 jsem se pokusila zjistit, jaké potřeby bezdomovci pociťují a vyjadřují a také co očekávají od zdravotnického personálu. Domnívám se, že posuzování potřeb je důležitou kompetencí zdravotnického personálu. Jak uvádějí Čermáková, Johnová (2004), je posuzování potřeb dokonce jednou z klíčových kompetencí pracovníků. Vyjádřené potřeby jsem rozdělila podle Maslowovy pyramidy 41

potřeb a také pomocí vyjádřené potřeby při hospitalizaci a před propuštěním. Informanti se vyjádřili celkem shodně, že mají potřebu: bydlení, jídla, ošacení, hygieny, peněz, rodiny a v některých případech také potřebu seberealizace. Od zdravotníků očekávají pomoc s vyřízením sociálních dávek, ošacení a ubytování. Všichni informanti z řad zdravotnického personálu se vyjádřili v tom smyslu, že bezdomovci vyjadřují potřebu sociálních dávek, ale jen malé procento potřebuje řešit otázku spojenou s bydlením. Rovněž málokdo vyjádřil potřebu řešit své zdravotní problémy. Před propuštěním požadují někteří bezdomovci ošacení a dále je zajímá, kam jim budou chodit sociální dávky. Tazatelskými otázkami TOp3 a TOz3 jsem se snažila zjistit, jaké jsou možnosti nemocnice při řešení životní situace bezdomovců a jak si samotní bezdomovci představují pomoc zdravotnického personálu. Všichni informanti z řad bezdomovců uvedli, že preferují pomoc ve formě vyřízení sociálních dávek. Informanti z řad zdravotnického personálu odpověděli velmi konkrétně a uvedli, že nemocnice nabízí spoustu možností, jak řešit životní situaci bezdomovců. Mezi nejčastěji zmiňované možnosti patří: pomoc s financemi – s podáním žádosti o sociální dávky, s ubytováním a se zkontaktováním odborného lékaře a rehabilitačního pracovníka, s pečovatelskou službou a dalšími odborníky. Informanti dále uvedli, že z celkového pohledu bezdomovci o pomoc nestojí. Tazatelskými otázkami TOp4 a TOz4 jsem chtěla zjistit, zda bezdomovci znají ještě další osoby kromě sestřiček a doktorů, kteří by jim mohli pomoci, a zda vědí, na které osoby, služby nebo instituce by se mohli při řešení své životní situace obrátit. Kromě zdravotnického personálu se na řešení životních situací podílí také různé instituce a různí poskytovatelé sociálních služeb. Z pozorování jsem zjistila, že terénní pracovníci Oblastní charity v Kutné Hoře v rámci terénní práce navštěvují hospitalizované bezdomovce, řeší jejich problémy a spolupracují se zdravotnickým personálem. Podobně jako uvádí v teoretické části práce Marek, Strnad, Hotovcová (2012), lze už v průběhu hospitalizace začít se složitějšími úkony, které jsou těžko realizovatelné v terénu. Přínos vzájemné spolupráce mezi institucemi zdůrazňují také Hruška a kol. (2012), kteří konstatují, že kvalitní pomoc předpokládá spolupráci mezi institucemi státní správy a samosprávy a jednotlivými zařízeními poskytujícími sociální služby. Mohu konstatovat, že i po dobu mé praxe v terénních službách se terénní pracovníci hospitalizovaným bezdomovcům věnovali a snažili se jejich situace řešit. V době mého předvýzkumu mě právě dobrá spolupráce zdravotnického personálu 42

s terénními pracovníky vedla k tomu, že jsem si vybrala právě toto téma své bakalářské práce. Informanti z řad bezdomovců uvedli, že znají sociální pracovnici nemocnice i již zmiňovanou kutnohorskou charitu. Informanti z řad zdravotnického personálu považují spolupráci s ostatními institucemi za důležitou. Polovina informantů se vyjádřila, že znají sociální pracovnici nemocnice, charitu a že bezdomovci by se dále mohli obrátit na sociální a zdravotní odbor města, majitele ubytoven, probační a mediační službu a na sociální poradnu Racek, která se zabývá dluhovým poradenstvím. Tazatelskými otázkami TOp5 a TOz5 jsem chtěla zjistit, zda bezdomovci a také zdravotnický personál vnímá při poskytování péče nějaké problémy nebo překážky. Informanti z řad bezdomovců považují zdravotnický personál za zdroj problémů. Konkrétně uvádějí, že zdravotníci je kontrolují a podezírají z kouření a požívání alkoholu v areálu nemocnice. Na straně druhé i všichni dotázaní informanti z řad zdravotnického personálu vnímají při poskytování péče bezdomovcům problémy, ale za jejich původce označují hospitalizované bezdomovce a také jejich kamarády, kteří je navštěvují. Za nejvíce problémovou oblast považují informanti porušování léčebného režimu a nemožnost tyto situace s bezdomovci účinně řešit. Polovina informantů současně uvádí, že problém při poskytování péče je i na straně sociálního a zdravotního systému. Také Tým (2012) vymezuje problémové okruhy u osob bez domova v souvislosti se zdravotní péčí, a to především jako důsledek nedostatku zdravotnických praktiků a specialistů a s nimi souvisejících speciálních zařízení.

2.1.6 Návrh řešení a doporučení pro praxi Na základě stávajících zjištění této bakalářské práce navrhuji následující doporučení pro řešení zkoumané problematiky: 

Většina zdravotnického personálu na základě svých zkušeností vnímá hospitalizované pacienty spíše negativně. Doporučuji do systému celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků zařadit problematiku, která se týká bezdomovectví. V budoucnu by se mohlo dosáhnout toho, že by se alespoň částečně změnil pohled zdravotnického personálu na bezdomovce.



Dále jsem pozorováním zjistila, že na řešení životní situace hospitalizovaných pacientů se největší mírou podílí sociální pracovnice nemocnice. Navrhuji, aby byl zdravotnický personál informován o řešení konkrétních situací bezdomovců. 43

Tím bude mít zdravotnický personál zájem spolupracovat při řešení konkrétní situace daného bezdomovce. 

Systém provázanosti spolupracujících organizací při řešení životních situací bezdomovců lze považovat za dostačující, avšak chybí propagační materiály spolupracujících organizací. Navrhuji, aby organizace předávaly své propagační materiály přímo hospitalizovaným bezdomovcům a dále, aby propagační materiály byly volně přístupné na jednotlivých odděleních. Jak z analýzy vyplynulo, bezdomovci před propuštěním z nemocnice svoji situaci většinou neřeší. Nastaveným systémem by mohlo docházet k tomu, že bezdomovci někdy v budoucnu propagační materiál využijí a vyhledají pomoc spolupracujících organizací.



Úsilí by mělo směřovat také k vyvolání diskuze mezi vedením nemocnice a vedením města. Navrhovaná diskuze by měla vést k vybudování protialkoholní záchytné stanice s dostatečnou kapacitou. Jednotlivá oddělení nemocnice nebudou poté suplovat výše uvedenou stanici.



Oslovit organizace a instituce ve městě, které poskytují služby bezdomovcům, aby poskytly data o počtu bezdomovců, kteří mají problémy se závislostmi, s bydlením nebo se zdravotní péčí. Následně by bylo možno využít tato statistická data pro vyvolání diskuze o tom, zda by bylo vhodné a potřebné ve městě vybudovat zařízení, které by poskytovalo odpovídající pobytové služby pro tuto cílovou skupinu.

44

Závěr Ve své bakalářské práci jsem se rozhodla věnovat problematice bezdomovců ve zdravotnickém zařízení. Hledala jsem odpověď na hlavní výzkumnou otázku: „Jak vnímají informanti ve zdravotnickém zařízení životní situace bezdomovců?“ Teoretická část, která tvořila základ mého výzkumného šetření, měla za cíl přiblížit bezdomovectví ve všech souvislostech. Bezdomovectví lze popsat pomocí celé řady definic a typologií. Pojmenovat jeho příčiny, uvést prvky bezdomovecké kultury a také naznačit cesty prevence. Vzhledem k tomu, že neexistuje zákon o bezdomovectví a rovněž novelizace ZSS nevnesla do současné legislativy žádné nové prvky, je třeba současnou legislativu stále připomínkovat a pracovat na ní. Mnozí bezdomovci žijí na pomezí zdravotních a sociálních problémů. V této souvislosti je v teoretické části popsán systém nastavení zdravotní péče a v kontextu životních situací popsány sociální služby pro bezdomovce. Každá z uvedených sociálních služeb má svá specifika a svými poskytovanými činnostmi může přispět k naplnění jednotlivých potřeb bezdomovců. Teoretickou částí jsem chtěla získat co nejvíce informací, které by mi byly vodítkem k výzkumné části bakalářské práce. V úvodu praktické části mé práce jsem stanovila hlavní výzkumnou otázku a otázky dílčí. Výsledky jsem interpretovala z různých úhlů pohledu. Za pomocí technik zúčastněného pozorování a polostrukturovaných rozhovorů jsem získala informace o tom, jak vnímá zdravotnický personál kutnohorské nemocnice bezdomovce během hospitalizace a před propuštěním. Dále jsem získala informace o tom, v jakých životních situacích se bezdomovci nacházejí, jaké vyjadřují potřeby, kdo konkrétně řeší a mohl by řešit jejich životní situace a v neposlední řadě jsem dospěla ke zjištění, že při poskytování péče se zdravotnický personál setkává s problémy a překážkami, které poskytování péče výrazně stěžují. Z pozice výzkumníka jsem vyhodnotila výzkumné šetření své bakalářské práce a konstatuji, že za použití výzkumných technik se mi podařilo dosáhnout cíle a zodpovědět hlavní výzkumnou otázku. Informanti ve zdravotnickém zařízení vnímají životní situace bezdomovců většinou negativně. Dotázaní informanti zároveň uvedli, že jejich názor ovlivnila velmi špatná zkušenost, kterou měli s jedním hospitalizovaným bezdomovcem. Při poskytování péče se setkávají s bezdomovci, kteří prioritně neřeší svůj zdravotní stav, ale dávky hmotné nouze, cigarety a alkohol. Podle informantů má 45

nemocnice dostatek možností, jak bezdomovcům pomoci řešit jejich životní situaci, ale oni o pomoc většinou nežádají. Zcela rozdílně se vyjádřili obě výzkumné skupiny informantů k otázce problémů a překážek při poskytování péče. Bezdomovci shledávají příčiny problémů u zdravotnického personálu, naopak zdravotnický personál vnímá problémy na straně hospitalizovaných bezdomovců a také ne zcela dobře nastaveného systému zdravotní a sociální péče vůči skupině bezdomovců. Jak uvádí Disman (2007), kvalitativním výzkumem lze sice získat informace o malém počtu jedinců, ale zároveň konstatuje, že generalizace závěrů pro celou populaci je problematická a někdy také nemožná. Jsem si vědoma, že ve výzkumném šetření se jednalo o velmi malý soubor informantů, tudíž nelze vyvozovat obecné závěry. Z těchto důvodů jsem o generalizaci neusilovala, ale získané závěry jsem vztáhla pouze ke zvolenému souboru. Na základě vyhodnocení výzkumného šetření se domnívám, že by bylo vhodné provést výzkumné šetření mezi pracovníky terénních sociálních služeb, které by se zabývalo otázkou následné péče ve smyslu vybudování zařízení, kde bude poskytována zdravotní a sociální péče uzpůsobená cílové skupině bezdomovců.

46

Seznam příloh Příloha č. 1 - Scénář rozhovorů s pacienty bezdomovci a zástupci zdravotnického personálu

Přílohy Příloha č. 1 - Scénář rozhovorů s pacienty bezdomovci a zástupci zdravotnického personálu Scénář rozhovoru – pacient bezdomovec



Jak byste zhodnotil svoji současnou životní situaci?



Jaké potřeby ve Vaší životní situaci pociťujete?



Jakým způsobem si myslíte, že by Vám personál nemocnice mohl ve Vaší situaci pomoci?



Znáte nějaké další osoby z nemocnice, kromě sestřiček a doktorů, které by Vám mohly pomoci? Pokud ano, kdo to je?



Vnímáte nějaké překážky nebo problémy při jednání se zdravotním personálem? Pokud ano, můžete je popsat?

Scénář rozhovoru – zástupce zdravotnického personálu



V jakých životních situacích jsou podle Vás bezdomovci nejčastěji hospitalizováni na vašem oddělení?



Jaké potřeby podle Vás vyjadřují a co očekávají bezdomovci od personálu nemocnice během hospitalizace a před propuštěním?



Jaké jsou podle Vás možnosti nemocnice při řešení životní situace bezdomovců a před jejich propuštěním z nemocnice?



Na které osoby, služby nebo instituce by se podle Vás mohli bezdomovci obrátit o pomoc při řešení své životní situace?



Vnímáte nějaké překážky nebo problémy při poskytování péče bezdomovcům na vašem oddělení? Pokud ano, můžete je popsat?

Seznam použité literatury BEŇOVÁ, Nina. Bezdomovci, l`udia ako my. Košice: o. z. Proti prúdu, 2008. ISBN 978-80-969924-1-6. ČERMÁKOVÁ, Kristýna, JOHNOVÁ, Milena. Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: Průvodce poskytovatele. Praha: MPSV, 2004. ISBN 80-86552-99-3. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-0139-7. FITZPATRICK, Suzanne, KEMP, Peter, KLINKER, Susanne. 2004. Bezdomovectví – Přehled výsledků výzkumu z Velké Británie. Kostelec nad Černými lesy: Institut zdravotní politiky a ekonomiky, 2004. ISBN 80-86625-15-X. FLEICHMANN, Otakar. Vybrané psychologické aspekty terénní sociální práce. 1.vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2006. ISBN 80-7044-769-9. HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: SLON, 1997. ISBN 80-85850-45-1. HARTL, Pavel, HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-303-X. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80—7367-040-2. HRADECKÝ, Ilja. Bezdomovci a sociální služby. In Dvacet let vývoje bezdomovectví v naší společnosti. Rozšířený sborník z konference. Olomouc: Charita Olomouc, 2012. ISBN 978-80-905260-0-6. HRADECKÝ, Ilja a kol. Definice a typologie bezdomovství: zpráva o realizaci aktivity č. 1 projektu Strategie sociální inkluze bezdomovců v ČR. Praha: Naděje, 2007. ISBN 978-80-86451-13-8. HRADECKÝ, Ilja, HRADECKÁ, Vlastimila. Bezdomovství – Extrémní vyloučení. Praha: Naděje, 1996. ISBN neuvedeno. HRUŠKA, Lubor a kol. Studie o stavu bezdomovectví v Ostravě. Moravská Ostrava: Proges, 2012. ISBN neuvedeno

CHADIMA, Martin. Charitativní péče – Dějiny a současnost. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. ISBN 978-80-7041-632-7. KELLER, Jan. Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme. 1. vyd. Praha: Slon, 2011. ISBN 978-80-7419-059-9. KRAUS, Blahoslav, HRONCOVÁ, Jolana. Sociální patologie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. ISBN 978-80-7041-896-3. Listina základních práv a svobod ze dne 16. 12. 1992. MAREK, Jakub, STRNAD, Aleš, HOTOVCOVÁ, Lucie. Bezdomovectví v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-00900-1. MATOUŠEK, Oldřich, KOLÁČKOVÁ, Jana, KODYMOVÁ, Pavla. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-002-X. MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1362-4. NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. Brno: Zeman Marek, 2001. ISBN 80-903070-0-0. NOVOSAD, Libor. Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-509-7. PRUDKÝ, Libor, ŠMÍDOVÁ, Michaela. Kudy ke dnu. Analýza charakteristik klientů Naděje, o. s., středisko Praha, Balzamova. Praha: SOCIOKLUB, 2010. ISBN 978-808614-068-1. PRŮDKOVÁ, Táňa, NOVOTNÝ, Přemysl. Bezdomovectví. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-100-0. SCHNEIDER, Milan, KOUDELKA, Ferdinand. Úvod do základů sociologických výzkumů. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého, 1993. ISBN 80-7067302-8. SURYNEK,

Alois,

KOMÁRKOVÁ,

Růžena.,

KAŠPÁRKOVÁ,

Eva.

Základy sociologického výzkumu. Praha: Management Press, 2001. ISBN 80-7261-0384.

ŠTĚCHOVÁ,

Markéta,

LUPTÁKOVÁ,

Martina,

KOPOLDOVÁ,

Bedřiška.

Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2008. ISBN 978-80-7338-069-4. ŠUPKOVÁ, Danuše a kol. Zdravotní péče o bezdomovce v ČR. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2245-0. ŠVAŘÍČEK, Roman., ŠEĎOVÁ, Klára a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0. TOPINKA, Daniel. Mapování potřeb uživatelů a poskytovatelů sociálních služeb. In Metodické a koordinační dovednosti v sociálních službách. Sborník studijních textů pro metodiky sociální prevence a sociální kurátory pověřené koordinační činností. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2007. ISBN neuvedeno TÝM, 2012. Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020 [online]. Praha [cit. 3. 1. 2016]. Dostupné na World Wide Web: http://www.esfcr.cz/file/8471/ VÁGNEROVÁ, Marie. 2004. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-802-3. ZÁKON č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. ZATLOUKAL, Leoš a kol. Komplexní posuzování potřeb klientů v rámci poradenského rozhovoru z hlediska přístupu zaměřeného na řešení. Sociální práce/Sociálna práca, 2011, č. 1: str. 81 - 92. ŽIŽLAVSKÝ, Martin. Metodologie pro Sociální politiku a sociální práci. Brno: Masarykova Univerzita, 2003. ISBN 80-210-3110-7.