VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Bakalářská práce

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Bakalářská práce Využití památek UNESCO, především Zelené hory, v cestovním ruchu

Autor: Jana Chevalierová Vedoucí práce: RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc. Jihlava 2013

PROHLÁŠENÍ Upřímně prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci na téma „Využití památek UNESCO, především Zelené hory, v cestovním ruchu“ vypracovala samostatně, pod vedením RNDr. PaedDr. Jaromíra Ruxe, CSc. a použila jen prameny, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Jihlavě dne……………….. ……………………………….. Jana Chevalierová

PODĚKOVÁNÍ Mé poděkování zcela patří RNDr. PaedDr. Jaromíru Ruxovi, CSc., vedoucímu mé práce, jehož vstřícný přístup, trpělivost a poskytnuté rady i informace velmi silným dílem přispěly ke zdárnému dokončení této bakalářské práce.

ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zabývá rozborem popularity poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou a s ní spojeným využitím kostela v cestovním ruchu. Zajímá mne, jaké postavení v cestovním ruchu Zelená hora zaujímá. Dále se zabývám rozborem znalostí místních obyvatel, i dojíždějících z širokého okolí, o tomto architektonickém skvostu, který se zde nachází. Informace, potřebné pro vyhodnocení daných skutečností byly získání pomocí dotazníku, který jsem sestavila s cílem dozvědět se od respondentů co nejvíce. V teoretické části se ze všeobecného hlediska věnuji všema památkám na území České republiky, které jsou zapsány na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Dále dopodrobna popisuji kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, kterému se v této práci věnuji. Je zde zmíněna historie kostela, jeho stavba, symbolika, která je zde použita a poutní kostel v současnosti. Zmiňuji zde i samotného stavitele Jana Blažeje Santiniho – Aichla. Praktická část pak uvádí postavení poutního kostela v cestovním ruchu v současnosti. Vyhodnocuji zde dotazníky a navrhuji možná vylepšení, která by mohla přispět k větší návštěvnosti Zelené hory. Klíčová slova: poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, popularita, postavení v cestovním ruchu, dotazník, vylepšení

ABSTRACT This thesis deals with the analysis of the popularity of the pilgrimage church of st. John of Nepomuk in Zdar nad Sazavou related with utilizing of the church in tourism. Interested in what position in tourism Green Mountain covers. Futhermore, I analyze the knowledge of local residents and commuters about this architectural gem, which is located here. The information needed to evaluate the facts were obtained using a questionnaire which I have established in order to learn from the respondents as possible. The theoretical part of the general perspective addresses all monuments in the Czech Republic, which are at UNESCO World Heritage Site. Further detail describing the church st. John of Nepomuk, who are dedicated to this work. There is mention of the church´s history, its construction, symbolism and the pilgrimage church at present. A also mention the great architekt Jan Blazej Santini – Aichl. The practical part presents the status of the pilgrimage church in tourism at present. There are questionnaires to evaluate and suggest possible improvements that could contribute more popularity for tourists of Green Mountains. Keywords: pilgrimage church of st. John of Nepomuk, popularity, tourism position, questionnaire, improvements

OBSAH 1. ÚVOD A CÍL PRÁCE………………………………………………………………9 1.1. Úvod………………………………………………………………………………. 9 1.2. Cíl……………………………………………......................................................... 9 2. TEORETICKÁ ČÁST…………………………………………………………….. 10 2.1. Památky UNESCO v České republice……………………………………………. 10 3. KOSTEL SV. JANA NEPOMUCKÉHO NA ZELENÉ HOŘE….……………. 14 3.1. Podnět k přípravám stavby……………………………………………………… 14 3.2. Umístění areálu v krajině………………………………………………………....15 3.3. Stavba areálu…………………………………………………………………….. 16 3.4. Symbolika a architektura ztvárnění……………………………………………... 17 3.5. Sv. Jan Nepomucký……………………………………………………………... 17 3.6. Vybavení poutního kostela……………………………………………………… 18 3.7. Náboženské dění v období prosperity a pozdější pád……………………………20 3.8. Areál se probouzí k životu………………………………………………………. 21 3.9. Novodobá historie………………………………………………………………. 22 4. PRAKTICKÁ ČÁST……………………………………………………………… 24 4.1. Zelená hora jako součást cestovního ruchu………………………………………24 4.1.1. Současná situace………………………………………………………… …...24 4.2. Zjišťování popularity Zelené hory………………………………………………. 27 4.3. Dotazník…………………………………………………………………………. 27 4.4. Vyhodnocení dotazníků…………………………………………………………. 28 4.4.1. Věková kategorie do 18ti let…………………………………………………. 28

7

4.4.1.1. Slovní vyhodnocení…………………………………………………..........32 4.4.2. Věková kategorie 19 – 40 let…………………………………………………...32 4.4.2.1. Slovní vyhodnocení………………………………………………………..36 4.4.3. Věková kategorie 41 a více let………………………………………………… 37 4.4.3.1. Slovní vyhodnocení………………………………………………………..41 5. NÁVRHY NA ZVÝŠENÍ POPULARITY POUTNÍHO KOSTELA…...……. 42 5.1. “Noc plná strašidel na Zelené hoře“…………………………………………….. 42 5.2. Hromadné vstupné………………………………………………………………. 43 5.3. Větší počet kulturních akcí na Zelené hoře……………………………………… 44 5.4. Propagace poutního kostela……………………………………………………... 45 6. ZÁVĚR…………………………………………………………………………….. 46 7. POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA…………………………………………. 47 8. PŘÍLOHY………………………………………………………………………….. 48

8

1. ÚVOD A CÍL PRÁCE 1.1. Úvod Předem své práce bych ráda objasnila, proč jsem si jako téma své bakalářské práce zvolila využití památek UNESCO v cestovním ruchu a proč se věnuji konkrétně poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou. Musím se přiznat, že výběr tématu pro mne byl velmi snadný. Ve Žďáře nad Sázavou jsem studovala střední školu ekonomiky a cestovního ruchu a nyní zde bydlím, takže k městu jako takovému mám velmi blízký vztah. Bydlím v podstatě pod Zelenou horou a velmi často mé kroky při každodenních procházkách směřují právě sem, ať už přímo do kostela sv. Jana Nepomuckého, nebo jeho okolí, které je doopravdy nádherné. Zřídkakdy se zde však potkávám s turisty či návštěvníky kostela a tak jsem se rozhodla zjistit, jak na tom Zelená hory co do popularity u místních i cizích je. Co místní obyvatelé o kostelu ví, zda ho navštěvují, jestli je pro ně nějakým způsobem důležitý, atd. To samé jsem se snažila zjistit i u turistů, přijíždějících do Žďáru do nově otevřeného Relaxačního centra Žďár, na rekreační dovolenou k Dářku – velmi oblíbenému místnímu rybníku, za cyklistikou a také krásnými sochami místního umělce Michala Olšiaka, který vytváří nádherné sochy z betonu, písku a kamene. Dle mého názoru je Zelená hora málo propagována a tak trochu se na ni zapomíná, což je velká škoda. Takovýto skvost, jakým poutní kostel sv. Jana Nepomuckého je, si zaslouží jen tu nejlepší péči a obdiv všech návštěvníků Žďáru a okolí.

1.2. Cíl Cílem mé bakalářské práce je zjistit popularitu poutního kostela u místních obyvatel, ale také turistů a obyvatel okolních měst a obcí. Dále se snažím poukázat na nedostatky péče o propagaci poutního kostela a celkového vnímání této významné památky zapsané na seznam UNESCO. V neposlední řádě mám několik návrhů a nápadů, jak kostel víc zatraktivnět a zvýšit zde tak počet návštěvníků i oblibu samotného kostela.

9

2. TEORETICKÁ ČÁST 2.1. Památky UNESCO v České republice V České republice se nachází 12 nádherný památek, zapsaných na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, tedy seznam Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu. O památkách, zapsaných na tento seznam, se ví po celém světě. Poukazuje na jedinečnost i výjimečnost daných míst z celosvětového hlediska. Seznamuje nás s naším společným dědictvím a zavazuje nás k tomu, abychom se snažili tato místa chránit. Poprvé tuto mezinárodní Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví podepsali představitelé Československé republiky v roce 1991 a od té doby se na Seznam podařilo zapsat již celkem 12 míst z celé České republiky. O úmluvě na ochranu světového kulturního a přírodního dědictví, pocházející z roku 1972, se tvrdí, že patří mezi nejúspěšnější mezinárodní smlouvy. Dostat se na seznam tohoto dědictví však není vůbec jednoduché. Každá památka, místo či zvyk jsou velmi přísně prověřovány ze všech hledisek. Musí splňovat nejnáročnější kritéria, aby se pak mohli pyšnit označením památky UNESCO a hlásat tak do celého světa, že právě zde návštěvníci uvidí něco výjimečného, že právě toto místo je tím nejlepším z nejlepších na světě.[3] V naší České republice se tedy této pocty dostalo hned dvanácti místům.

Obr. č. 1: mapa památek UNESCO na území ČR (zdroj: Rezervační a informační systém. TURISTICKÉ REGIONY ČR [online]. 2000 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: www.tourism.cz)

10

Mezi první místa, zapsaná na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO patří státní hrad a zámek v Českém Krumlově, historické centrum města Prahy a historické centrum města Telče. Všem třem místům se dostalo pocty patřit mezi nejlepší památky světa v roce 1992. Český Krumlov, velmi malebné město, se nachází na jihu naší země. Organizací UNESCO je město chráněné hlavně díky nádherné starobylé podobně památek, které se nachází na každém kroku. Český Krumlov je jedinečným, úchvatným architektonickým dílem, rozprostírajícím se nad meandry řeky Vltavy, kde v samém srdci města vznikl rozsáhlý areál hradu a zámku, po Pražském hradu druhý největší zámecký komplex České republiky. Jedná se o sídelní místo rodu Rožmberků, zahrnující krásné zámecké prostory, slavnostní sály, malebné barokní divadlo, zámeckou zahradu s nádechem rokoka či letohrádek s otáčivým hledištěm a samozřejmě precizní dílo jihočeské gotiky, chrám sv. Víta, který je nepřehlédnutelnou dominantou města. Hlavní město České republiky, Praha, patří k nejkrásnějším místům u nás. Se svojí dlouholetou a rozmanitou historií a množstvím nádherných památek, které se zde nacházejí, je její místo na Seznamu UNESCO, dané jistojistě po právu. I proto, že je nejvýznamnější městskou památkovou rezervací u nás. Rozloha nádherného historického jádra se udává 866 hektarů, které zahrnují jedinečný celek Pražského hradu, Hradčan, Malé Strany, Karlova mostu, Starého města s Josefovem s dochovanou částí bývalého Židovského Města, Nového Města, Vyšehradu a jejich jednotlivých památek. [3] Telč, patřící do první skupiny zapsaných památek, leží v jihozápadním cípu Moravy, v podstatě na půl cesty mezi Prahou a Vídní. Město se zde rozprostírá již od roku 1099, kdy zde vládl moravský kníže Otta II. Historické jádro město je obklopené rybníky a branami. Dodnes si stále zachovalo velmi specifickou tvář ještě z dob Zachariáše z Hradce. Dominantou města bývala královská vodní tvrz ze 13. století, která však byla upravena ve století 16. Stejně tak, jako historické jádro města. Díky této přestavbě vznikl rozsáhlý renesanční zámecký komplex, o jehož úpravu se postaral výborný architekt Maggi z Arogna. Součástí zámeckého komplexu je i zahrada s parkem a v zámku se nám naskytne možnost prohlédnout si cenné sbírky a dobové zařízení. Nedaleko zámku je telečské náměstí

11

s nenarušeným komplexem historických domů, postavených v renesančním i barokním stylu. Velmi krásná jsou také podloubí, pro Telč velmi typická[3]. V roce 1995 ke zmiňovaným památkám přibyla Kutná Hora s pozdně gotickým chrámem svaté Barbory a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci. Tato místa přesně ukazují jedinečně zachovalou urbanistickou strukturu středověku s řadou gotických, renesančních ale i barokních domů. K dalším významným místům města patří například Jezuitská kolej, procházející rekonstrukcí, klášter řádu sv. Voršily či Vlašský dvůr. Lednicko–valtický areál, zapsaný na Seznam v roce 1996, zahrnuje krásný novogotický zámek, ve stylu Jindřichu VIII., tedy ve stylu tudorovské gotiky, z 19. století. Autor tohoto jedinečného díla byl Jiří Wingelmüller. Původní barokní stavba, která zde stávala jako první, byla z části zachována ve zdivu, ale při přestavbě byl zámek doplněn novými balkóny, arkýři, věžičkami a cimbuřím. Dominantním prvkem interiérů je vřetenové schodiště v knihovně, vyřezané z jediného kmene stromu. Celý areál zabírá rozlohu téměř 300 km². Na jihu hraničí s Rakouskem a zbytek areálu volně ohraničuje řeka Dyje[3]. Roku 1998 na Seznam přibyla další dvě města. Holašovice, ležící zhruba 16 km od Českých Budějovic, ve kterých se nachází 23 památkově chráněných vesnických usedlostí se 120 budovami. Mezi domy můžeme vidět staré špýchary, stodoly a maštele, propojené ohradními zdmi s brankami či studny s dřevěnými pístovými pumpami. Raritou je zde Selský dvůr číslo popisné 6, který je trvale obydlen od roku 1530. Kroměříž zaujala arcibiskupským zámkem a zahradami, kdy interiéry zámku jsou velmi bohatě vyzdobeny původním dobovým zařízením. Vznik zámku je úzce spjat s historií olomouckého biskupství a arcibiskupství a proto i vybavení jednotlivých pokojů není klasické, jako na jiných zámcích. Jsou zde krásné sály, ať už Trůnní, Sněmovní či Manský, nádherně zdobená Lovecká síň a stará knihovna. Zahrady kolem zámku původně vznikaly jako zelinářské, postupem času se proměnily v nádhernou hru barev. Nyní je zde krásný krajinářský park o rozloze 64 hektarů. Renesanční zámek se zámeckým areálem v Litomyšli, byl mezi památky UNESCO přijat roku 1999. Nachází se zde od poloviny 16. století a je to jeden z mála zámku arkádového italského typu s jedinečně grafitově vyzdobenými fasádami a štíty. Celý areál je nádherným důkazem celistvé, jedinečné architektury, z období renesance. 12

Olomoucký sloup Nejsvětější Trojice, vztyčený roku 1614, UNESCO přijalo mezi významná místa roku 2000. Vzor, pro vytvoření tohoto unikátního díla byl římský sloup na náměstí Santa Maria Maggiore. Sloup se vyznačuje velmi bohatou figurální výzdobou a úctyhodnými rozměry. Měří 35m. Vytvořili ho sami občané Olomouce a jeho vysvěcení se osobně účastnila císařovna Marie Terezie s manželem Františkem I. Štěpánem Lotrinským[3]. V roce 2001 se pak této pocty dostalo městu Brno. Vila Tugendhat, stavba nejvýznamnějšího evropského architekta Ludwiga Miese van der Rohe, zaujala svým členěným do tří úrovní. Hlavní podlaží budovy je rozčleněno na několik částí – na vstupní halu, společenskou, pracovní a jídelní část. Dále je zde suterén se sklady a kotelnou, horní podlaží má obytný charakter. Jedná se o špičkovou ukázku bytové architektury 20. století. Nejmladší památkou, co se zápisu na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví týče, je město Třebíč s bazilikou sv. Prokopa a židovskou čtvrtí. Třebíč kdysi patřila k nejvýznamnějším židovským střediskům kultury. Židovská čtvrť byla tvořena 120 obytným domy, doplněnými školou, radnicí či chudobincem. Nemohla zde samozřejmě chybět ani synagoga, nyní nabízející expozici dobových fotografií a informací. Bazilika sv. Prokopa je ceněna pro úchvatný interiér a také původní kryptu. Mě ale nejvíce zajímá Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, nacházející se ve Žďáře nad Sázavou, zapsaný na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v roce 1994[1].

13

3. KOSTEL SV. JANA NEPOMUCKÉHO NA ZELENÉ HOŘE 3.1. Podnět k přípravám stavby[1,2] Výstavba jedinečného kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který se nachází nedaleko areálu Žďárského kláštera, byla realizována díky dlouholeté, úzké a neuvěřitelně plodné spolupráci dvou význačných osobností. Samotný impuls pro výstavbu areálu kostela vyslal opat žďárského kláštera cisterciáků, Václav Vejmluva. Ten byl velikým obdivovatelem a ctitelem Jana Nepomuckého již mnohem dříve, než se mu dostalo cti blahoslavení a posléze kanonizace. Přípravné práce jsou datovány od posledních dní v měsíci dubnu do počátečních dní měsíce srpna, a to roku 1719. Tyto práce jsou pak považovány za velmi silnou reakci žďárského opata na zprávy o nálezu zachované tkáně v hrobě sv. Jana ve Svatovítské katedrále, která zde byla nalezena v dubnu roku 1719. Vypracováním návrhu stavby byl pověřen precizní architekt Jan Blažej Santini – Aichel, jemuž žďárský opat předal svá přání a představy o konečné podobě výjimečného svatostánku. Též o použití různých symbolů, které měli být plně v souladu s přáním církve: „Zadání patří otcům, provedení umělci“. Podle těchto přání a požadavků pak architekt vycházel při vypracování návrhu. Umělec pojal projektování stavby naprosto individuálně, nesvazoval se dobovými zvyky v oblasti tvarů církevních budov. Respektoval pouze dobové hledisko na skladbu nového poutního areálu. Počáteční představu architekta o chrámu, kde hlavní roly hrál obrazec hvězdy, nakonec stavitel přetvořil do velmi působivé podoby, kterou však dokázala pozitivně ohodnotit až moderní doba, a to ještě málo kdy. I v roce 1886 se ještě o kostelu sv. Jana jako o „zjevu výtvarně záhadném“ vyjádřil architekt Friedrich radnický, významný člen Centrální komise. Projekt byl pak zrealizován neobvykle rychle, to však pro Santiniho nebylo naprosto nic neobvyklého. Dlouholetá spolupráce architekta Santiniho i samotného zadavatele opata Vejmluvy v oblasti symboliky a též kabalistické vědy, kterou v projektu uplatnili, dopomohla k vynikajícím výsledkům. A Santini si byl moc dobře vědom, co se od něj žádá. Jedinečný výsledek, který dodnes můžeme obdivovat, byl tak jistě dosažen hlavně příjemnou atmosférou a porozuměním, které mezi oběma muži panovalo. Konečná podoba areálu vznikla v podstatě z prvního plánu, který byl upraven jen malými dílčími změnami 14

3.2. Umístění areálu v krajině[1] Z pohledu důležitého významu, který byl již od začátku kostelu přisuzován a také budoucímu provozu, který zde byl předpokládán, se nesměl podcenit ani výběr místa, kde měl tento jedinečný areál vzniknout. Vybrané místo pak muselo splnit velké nároky a to nejen prostorové, ale i další jako bylo umocnění působení této nevšední architektury nezvyklých tvarů. V době, kdy měl poutní kostel vzniknout, bylo návrší nacházející se východně od kláštera, kde měla tato stavba vzniknout, zarostlé hustým lesem. Díky tomu se ujal název „Černý les“, který byl odkazem na mateřský klášter ve Žďáře a zároveň odkazem na místo, kde se Jan Nepomucký narodil. Poté, co byl les vymýcen,

se

zde

postavený

areál

stal

výraznou

dominantou

okolí.

Obr. č. 2: Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého (zdroj: soukromý archiv autorky)

Období klidu však netrvalo dlouho. V době, kdy byl zrušen klášter, se začala volná plocha blízko areálu kostela intenzivně využívat. Roku 1839 byla podle dochovaných archivních materiálů Zelená hora už z velké části zalesněna, kdy jako první byly zalesněny severní svah a část jižního, přičemž zvolený porost nebyl v dobrém složení ani kvalitě. Další části svahu pak byly pokryty tzv. náletovým křovím a byly využíváný převážně jako pastviny pro dobytek. Tehdejší majitel panství, jímž byl František Josef, 15

kníže Dietrichštejn, ale požadoval, aby byla zalesněna celá plocha. Tento návrh však správce vrchního úřadu pan František Turinský nemohl doporučit, a to kvůli nízké kvalitě stávajícího lesního porostu a hlavně kvůli nebezpečí možného ničení stromů poutníky. Nejvhodnější řešení podle něj bylo zřízení anglického parku, ale to kníže odmítl kvůli velké finanční náročnosti. Povolil však menší, skromnější úpravy, které nakonec ve čtyřicátých letech skutečně vedly k celkovému zalesnění okolní plochy. Navíc zde byl postaven i dřevěný taneční sál pro kulturní vyžití místních obyvatel, kterým Zelená hora sloužila hlavně jako odpočinkové a výletní místo. Areál byl pak zalesněný až do počátku dvacátého prvního století – v rámci obnovy celého areálu byly stromy opět vykáceny. Díky tomu je kostel nádherně vidět tak, jak jej viděli poutníci i místní obyvatelé v období jeho největší slávy. [10] Kvůli povětrnostním vlivům na stavbu však dochází k rychlému stárnutí a opotřebení použitých materiálů, takže je velmi nutné památku často podrobovat údržbě.

3.3. Stavba areálu[1] S výstavbou kostela se začalo ve velmi neobvyklou dobu. Na to, jak velký stavební záměr byl plánován, se začalo uprostřed stavební sezóny, přesně 13. srpna roku 1719. I když zpočátku se nejspíš jednalo hlavně o přípravné práce, kdy bylo nutné vše pečlivě vyměřit, kopat a následně vyzdít budoucí základy, přičemž odborný dohled předpokládat vyzdívání nad terénem. Během těchto prací se pak musely zajistit nemalé dodávky materiálu pro příští rok a dohodnout smlouvy s nádeníky i odborníky v hojném počtu, aby i během dalších fází stavby probíhalo vše tak jak má. Na jaře v květnu roku 1720 byl na staveništi slavnostně položen základní kámen a hrubá stavba kostela byla hotová již roku 1721. Definitivního dokončení se dočkala v roce následujícím. V tomto roce byla též provizorně vyzdobena a vybavena svatyně. Slavnostní vysvěcení pak proběhlo 27. září 1722, i když všechny stavební práce ještě nebyly hotovy. Ještě se musel dokončit ambit, jehož základy do té doby čekaly, zahrnuté zeminou. Také se musela zajistit stálá výzdoba a vybavení kostela. Ambit byl podle dochovaných záznamů plně dokončen až během roku 1740. Poslední úpravy, ke kterým došlo v 60. letech 18, století, byly nutné kvůli tuhým zimám, kdy bylo nutné citlivě upravit ambit. V této době došlo k zazdění některých portálů, vedoucích z chodby na nádvoří a snížily se brány jednotlivých kaplí. 16

3.4. Symbolika a architektonické ztvárnění[1] Areál kostela byl postavený na půdorysu ve tvaru pěticípé hvězdy. Nápad na tento tvar vychází z legendy, která praví, že v místě, kde Jan Nepomucký utonul, se znenadání objevila koruna tvořená pěti hvězdami. Tento symbol pak můžeme najít i v dalších prvcích stavby. Například: do areálu vede pět vchodů, uvnitř chrámu se nachází pět kaplí, kdy každá kaple má svůj oltář, takže i těch je pět. Pěti písmeny je tvořené i latinské slovo TACUI, které znamená mlčel jsem. Toto slovo je shrnutím legendy, podle které světec zaplatil svým životem za to, že odmítl prozradit zpovědní tajemství královny Žofie. Symboliku znázorněnou číslem pět bychom zde pak našli i v mnoha dalších částech areálu. Dominantním prvkem kopule kostela je velký červený jazyk, což je atribut sv. Jana Nepomuckého, který je obklopen kruhem plamenů, z něhož prosvítají paprsky. Tento prvek je ale až výsledek malé změny v původním projektu. Nejdříve na tomto místě byla deseticípá hvězda. Později byla pro chrám získána vzácná relikvie, lingula sv. Jana Nepomuckého (lingula je kost, ke které je přirostlý jazyk), která pomohla k posílení významu svatostánku, a proto byl jako hlavní prvek kopule zvolen jazyk. Mučedník Jan využil svého jazyku jako vítězné zbraně, v podstatě meče. I proto také některá okna mají tvar jazyka, konkrétně ta v lucernových kaplích, nacházejícími se nad vstupními vestibuly. Další okna jsou pak odkazem na opata Václava Vejmluvu – vyplňuje je tvar biskupské mitry. Posledním tvarem, kterého si u oken můžeme povšimnout je sférický rovnostranný trojúhelník, znázorňující Nejsvětější Trojici.[10]

3.5. sv. Jan Nepomucký[1] Tento světec se narodil někdy kolem roku 1340 v malé vsi Pomuku, která se nachází jižně od Plzně, a která v době světcova narození patřila do vlastnictví cisterciáckého kláštera pod Zelenou Horou. O Janovi se dozvídáme poprvé z písemných pramenů v roce 1369, kdy byl v Praze veřejným notářem. Další významný písemný pramen jej zmiňuje v roce 1380, tentokráte už jako jednoho z oltářníků v katedrále sv. Víta a zároveň i sekretáře arcibiskupa Jana z Jenštejna. V pozdějších letech se mladý Jan opět věnoval studiu, tentokráte církevního práva, a to v Itálii, v Padově. Po návratu jeho kariéra ve službách duchovních dále pokračovala. Jeho pozdější tragický osud byl spojen s pozicí generálního vikáře arcibiskupa pražského. 17

V období Janova vikariátu byly běžné spory mezi jeho nadřízeným, arcibiskupem Janem z Jenštejna, a tehdejším králem Václavem IV. Již v prvních měsících roku 1393 rozepře vygradovaly v souvislosti s vyhlášením nového opata v klášteře v Kladrubech. Král čekal na úmrtí starého opata Racka a přál si této situace využít k zabrání bohatých klášterních majetků a použít je při zřízení nového biskupství, které chtěl založit. Důvod tohoto králova počínání měla být touha po oslabení moci dosavadního arcibiskupa. Arcibiskup ale neposkytl králi žádnou možnost tento plán uskutečnit. Ihned po skonu starého opata zajistil zvolení nového, které bylo rychle potvrzeno podpisem Jana Nepomuckého. Václav IV. pobýval v tomto období na Křivoklátě a zvěsti o smrti starého opata a o zvolení opata nového, se k němu však nedostaly včas, což znamenalo, že již neměl šanci proti nové volbě jakkoliv protestovat. Byl těmito zprávami a zjištěními natolik rozhořčen, že všem zúčastněným hrozila smrt. Jenštejn raději uprchl do dobrovolného vězení a skrýše, na hrad Roudnici. Za nějaký čas však král přišel s návrhem usmíření a pozval Jenštejna na domluvu do Prahy. Tady však ještě před začátkem jednání, dne 20. března 1393, nařídil celé procesí zajmout. Arcibiskupovi se podařilo uprchnout, ale Jan Nepomucký a jeho dalšími tři společníci z Jenštejnova doprovodu byli zajati. Následně pak byli všichni zajatí muži krutě mučeni. Janovo umučené, týrané tělo bylo vyhozeno do řeky Vltavy v místě, kde dnes stojí Karlův most. Utopence našli až po měsíci, zachyceného v místech kde dnes stojí most Čechův. Až po této době mohlo být mučedníkovo tělo řádně pohřbeno v kostele sv. Kříže Většího nacházejícího se na Starém Městě. Má se za to, že koncem 14. století, bylo tělo převezeno do katedrály sv. Víta. V dalších desetiletích byl vikářův životní příběh opředen mnoha legendami, které zapříčinili, že jeho jméno nebylo nikdy napomenuto, ale právě naopak se mučedník Jan stal symbolem cti, mlčení a pocitovosti. Od 17. století lidé Jana Nepomuckého začali prohlašovat za patrona naší země. Na to, aby byl prohlášen za svatého si však další století musel počkat[1].

3.6. Vybavení poutního kostela[1] První vybavení kostela bylo nezbytné již pro jeho prvotní zasvěcení, které se konalo v první polovině 18. století. Při příležitosti této významné události se však kostel musel spokojit jen s malým, nouzovým vybavením a teprve o několik let později byl pomalu 18

v průběhu let dovybaven stálým mobiliářem, který byl z části uložen v depozitáři. Hlavní, tedy nejdůležitějším vybavením kostela se stal oltář, jako ústřední bod. Proto ho navrhl sám architekt Santini. Zadní část oltáře je tvořena velmi bohatě zdobeným baldachýnem. Prostřední a výraznou sochou je pak socha sv. Jana Nepomuckého, který stojí na zeměkouli a vypadá, jako by stoupal vzhůru. Na zeměkouli je ztvárněno pět kontinentů, které tehdy podporovaly křesťanství, a to díky pěti osmicípým cisterciáckým hvězdám. Celý výjev je obklopen sochami, znázorňujícími anděly, kteří jsou rozmístěni na oltáři ve tvaru písmene V, ještě jsou zde další dva velcí andělé - po stranách - kteří odhrnují baldachýn, tvořící pozadí celého výjevu. Nad hlavou sv. Jana pak byla umístěna trojice malých andílků, jeden v ruce drží klíček, druhý pečetní znak. Další oltáře jsou zasvěceny evangelistům. Matoušovi vyobrazeného s knihou, Markovi, jehož symbolem je lev, Lukášovi s býkem a Janovi, kterého doprovází orel. Oltáře, boční i ten hlavní, vznikaly na návrhy, které opět pocházely od Santiniho, avšak zrealizovány byly sochařem pocházejícím z Chrudimi, Janem Pavlem Czechpauerem. Než bylo dílo dokončeno, Czechpauer zemřel, proto hlavní oltář nakonec dodělal sochař Řehoř Theny a to až po několika letech. Tento umělec vytvořil

i

nádhernou

výzdobu

kazatelny. Cenným prvkem je zde i stříbrná socha sv. Jana, která vznikla také

podle

návrhu

Thenyho,

zhotovena však byla zlatníkem, z Prahy, Janem N. Diesbachem. Celý kostel je objímán ambitem, který je v půdorysu deseticípé hvězdy a je odlehčen pěti branami.[1]. Obr. č. 3: Vnitřní prostory kostela (zdroj: Kostel sv. Jana Nepomuckého. Poutní kostel Sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře [online]. 1998 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: www.zelenahora.eu) 19

Tyto brány bývaly ozdobeny pěti sochami Janových ctností. Bohužel se ale dochovaly pouze tři z nich. Dle historických zdrojů se zde měly nacházet také zvony, jichž mělo být taktéž pět. V 18. století se zde mohli zhlédnout i nádhernou výzdobu, tvořenou obrazci ze štuku, ale také žebry na klenbách, která se však do dnešních dní téměř nedochovala. Nejen kostel, ale i areál ambitu, je nádherně vyzdoben pěti kaplemi. Jedna kaple je pak výjimečná svojí freskovou výzdobou. Říká se jí německé, jelikož mše, které se zde konaly, probíhaly pouze v jazyce německém. Kostel s ozdobným ambitem byli navrženi současně, avšak ambit si na dokončení musel počkat dalších 6 let. Santini se tedy úplného dokončení tohoto skvostného veledíla nedožil, jelikož zemřel již roku 1723. Ambit sloužil hlavně při náboženských poutích, kdy sem přicházeli věřící z celé země a jeho prostory mohly být využity právě pro tyto poutníky jako ochrana před deštěm. Zároveň zde také mohly nabírat nové síly, či někteří zde trávili celé dny a noci. Při těchto náboženských svátcích stěny ambitu zdobily symbolické výjevy. Kvůli místním tuhým zimám hlavně koncem 18. století byl ambit upraven. Některé vstupy a části chodeb do nádvořního prostoru byly zazděny. Také došlo ke snížení stropů bran a taktéž kaplí. Dnes se v prostorách areálu můžeme setkat s pozůstatky hřbitova, se kterým se při stavbě nikdy nepočítalo. Ten zde začal vznikat v 19. století, na zatravněné ploše, kde se scházeli věřící. Pohřbívání, které zde začalo, však napáchalo značné škody. Začal narůstat okolní terén a došlo k poškození okolního ambitu. Naštěstí se v posledních letech s pohřbíváním na Zelené hoře přestalo a stávající hroby byly přemístěny na nedaleký nový hřbitov. Vše se odborníci pokusí dát do původního stavu, aby to zde vypadalo tak, jako před začátkem vzniku tohoto malého hřbitova [1,2].

3.7. Náboženské dění v období prosperity a pozdější pád[1] Poutní kostelík sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře se stal jedním z nejvíce vyhledávaných poutních míst celé země a areál kostela lákal k různým, velkolepým barokním slavnostem. Období této slávy však záhy skončilo. Do dějin kostela nenadále zasáhl hrozivý požár, který začal jednoho červencového dne roku 1784. Škody, které napáchal, byly obrovské. Za oběť mu padla střecha kostela i ambitu. Po této katastrofě areál zasáhla další rána – opat Otta z Kranichštejna požádal o rozpuštění kláštera. Tuto žádost dokonce zaslal i panovníkovi – Josefu II., který tomuto přání vyhověl, i když zde měl zůstat útulek pro raněné. Místní se okamžitě po požáru dali do sbírky, která měla značnou měrou přispět k opravě kostela a celého areálu, ale nevybralo se tolik, kolik 20

bylo potřeba, proto se podařilo akorát chvilkově zakrýt část střechy. Další peněžní prostředky byly získány od dárců, avšak nebyl nikdo, kdo by se o opravu postaral, proto byly některé peníze dokonce vráceny zpět těm, kteří je poskytli. Po těchto událostech bylo rozhodnuto, že areál kostela bude zavřen, hlavně kvůli zrušení nedalekého kláštera. Po vydání tohoto verdiktu byl sepsán inventář a všechny cennosti byly ihned převezeny. Mše se zde mohly konat pouze v den svátku sv. Jana. Z vybavení zmizely také varhany, které se dlouhá léta nalézaly v kostele sv. Václava, který je v Radešínské Svratce. Dále byla odvezena zdobená kazatelna i samotné lavice. O tyto části vybavení se podělily kostely sv. Martina a kostel Panny Marie.

3.8. Areál se probouzí k životu[1] K životu se kostel začal probouzet až na konci 18. století, kdy se místní obyvatelé zapojili do snahy o obnovu kostela. Pomáhali jim i obyvatelé Nového Města. Tito nadšenci se obrátili na krajský úřad v Jihlavě, kdy zde místní zastupitelé projevili pochopení pro nadšení místních, avšak do opozice se postavil brněnský biskup Lachenbacher. Přeze všechny nástrahy bylo kostelu a místním uděleno povolení kostel znovu oživit. Avšak za určitých podmínek a to, že ke kostelu bude muset být připojen hřbitov a kostel začne být využíván jako klasický kostel na mše a pohřby a nejen jako místo, které se využívá pouze pro poutní účely. Toto ultimátum se místním ani trochu nelíbilo. Tentokrát ale zastání nezískali ani u zastupitelů krajského úřadu, natož u biskupa. Pokud by tyto podmínky nepřijali, nemohli by s obnovou začít. Roku 1792 se tedy začalo s potřebnými pracemi a opuštěná stavba získala novou střechu a začalo se s většími opravami. Ambit byl opraven však až na počátku 19. století. Všechny tyto opravy byly financovány pouze od soukromých osob a dárců, což byli převážně věřící, poutníci a také mnozí mniši, kteří ve Žďáře dříve sloužili. Organizátor těchto akcí byl významný páter Bonifác Procházka, který s prácemi začal, dokončení se však nedožil. Již při opravách a obnově kostela se zde začaly opět sloužit mše a o pár let později byla obnovena i tradice žďárských poutí. Ani zdaleka ses však nemohly rovnat těm, které se zde konaly o půl století dříve. Kostel vyžaduje celkem časté a velké zásahy údržby a to hlavně kvůli své poloze, kdy na vrcholu Zelené hory je areál vystavený povětrnostním vlivům. Důležité opravy probíhaly v letech 1815 – 1824. Těchto nutných zásahů se ujal místní prelát Josef Linek. I tentokráte byly práce zaplaceny díky darům, které poskytli farníci během sbírek. Teprve až poté, co se areál 21

dostal do rukou soukromé osoby, mohlo dojít k výraznějším zásahům do celého areálu. Hlavně bylo více finančních prostředků, díky kterým se mohly zásahy uskutečnit. Nový vlastník areálu měl výhradní povinnost jen ke kostelu, který dříve náležel klášteru. K poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého však nikoliv, proto byl zcela závislý na dobré vůli vlastníka celého hrabství a tak se na něj často zapomínalo. V dalších letech opravy pokračovaly. Významného zásahu do kostela na Zelené hoře bylo dosaženo v době, kdy na místní faře působil Matěj Sychra, velmi důležitá osobnost, která do historie kostela nemalým dílem zasáhla. Další majitel hrabství z rodu pánů z Mitrovic, nařídil zmíněnému Matěji, aby obnovil svatostánek a také začal s návrhy, aby byl zničen polorozpadlý ambit. To však Matěj neschválil a naštěstí se tak nestalo[1]. I poté, co Matěj Sychra skonal, bylo nutné, aby i nadále probíhaly udržovací práce a aby se o kostel dbalo. Navíc areál postihly další katastrofy, např. roku 1833 strhla velká vichřice část střechy, roku 1842 pak při bouřce vyhořela část střechy kostela. Roku 1850 se příroda přihlásila potřetí, kdy do areálu uhodil blesk a opět zde hořelo. Střecha se opět nacházela v katastrofálním stavu. Koncem 19. století pak byly nutné další, větší opravy, které byly placeny díky darům tehdejšího majitele panství, Josefa z rodu Dietrichštejnů. Práce na kostele pokračovaly a to hlavně na poničeném ambitu. Tyto opravy byly uskutečněny díky finanční podpoře nové majitelky panství Klotyldy. Po dalších dvacet let kostel chátral a opět bylo potřeba, aby zde zasáhli šikovní řemeslníci a kostel opravili. Celý proces se protáhl až do první světové války.

3.9. Novodobá historie[1] V letech, které následovaly po první světové válce, došlo jen k malým zásahům do interiéru kostela. Změny se dostalo oknům, která byla z části vyměněna. Velmi poničený a pozapomenutý ambit však opraven nebyl a chátral ještě více. Následně také přišla druhá světová válka, která samozřejmě pozastavila všechno dění, takže i další úpravy a práce údržby. Osm let po druhé světové válce se vlastním kostela a areálu stal stát, který byl nyní povinen zajistit kostelu potřebné opravy a údržbu. Hlavní obnova probíhala v druhé polovině 20. století. Následně se začala vyvíjet i nová péče o památky a tak došlo k přípravám na nové rekonstrukce a také obnovy celého komplexu. Areál byl detailně prozkoumán a vyprojektován tak, aby byly splněný všechny rekonstrukční 22

zásahy, které byly potřeba. Při projekci těchto potřebných zásahů se stavitelé setkali i s nemalými odbornými chybami a stavební práce byly poznamenány i chybami profesionálními. Řemeslníci, přizvaní k těmto opravám patřili k mladé generaci, které chyběly dostatečné znalosti o starých, původních postupech. V roce 1994 byly v plném proudu přípravy podkladů, aby mohla být podána žádost o zapsání areálu na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Na sklonku téhož roku Výbor pro světové dědictví UNESCO schválil zařazení historicky nesmírně cenného poutního kostela na tento prestižní seznam. Tato bezesporu významná událost ještě zpřísnila pohled odborné instituce, kterou je Národní památkový ústav, na veškeré dění v areálu kostela a jeho blízkého okolí. Všechny kroky v oblasti oprav a rekonstrukcí tak musí být nejen dobře zváženy, ale též dokumentovány a prezentovány v tzv. monitorovací zprávě, která je pro památky zařazené na Seznam světového a kulturního dědictví každý rok pečlivě zpracována. Od ledna 2013 spravuje areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře nově vzniklá Územní památková správa v Českých Budějovicích, která nyní pečuje o 31 významných památkových areálů na území krajů Jihočeského, Plzeňského a také Vysočina.[1]

23

4. PRAKTICKÁ ČÁST 4.1. Zelená hora jako součást cestovního ruchu 4.1.1. Současná situace Mezi hlavní funkce poutního kostela patří klasické prohlídky areálu, kdy je poutní kostel přístupný pro veřejnost. Otevírací doba je závislá na ročním období, kdy se návštěvníci pro prohlídku rozhodnou. V období od října do dubna sem mohou návštěvníci přicházet pouze v sobotu, neděli či o svátcích a to od 9:00 do 17:00 hodin. V ostatní dny je prohlídka areálu možná pouze při předešlém objednání s minimálním počtem 10 osob. Od května do září je pak areál přístupný denně, mimo pondělí, taktéž od 9:00 do 17:00 hodin. Prohlídka s průvodcem trvá kolem třiceti minut a probíhá přímo v kostele sv. Jana Nepomuckého, kdy Vás průvodkyně/ průvodce seznámí s historií celého areálu, představí kostel i samotného světce sv. Jana Nepomuckého a samozřejmě stavitele Santini – Aichela. Výklad je doprovázen video ukázkou, která návštěvníkům umožní prohlédnout si celý areál i z ptačí perspektivy. Zbytek areálu si návštěvníci mohou projít a prohlédnout sami. [1] Vstupné je zde rozděleno do čtyř kategorií: 

Plné vstupné



Snížené vstupné I. (děti od 6 do 15 let, senioři od 65ti let,

90,- Kč

ZTP, studenti do 26)

60,- Kč



Snížené vstupné II. (organizované skupiny předškolní mládeže)

30,- Kč



Rodinné vstupné (2 dospělí + max 3 děti do 15ti let)

210,- Kč

V současné době je Zelená hora s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého navštěvována převážně během křesťanských svátků a akcí. Největší příliv turistů se zde každoročně objevuje v květnu při Svatojánské pouti, která je druhou největší poutí

24

v České republice. Návštěvníci si mohou prohlédnout areál nebo se zúčastnit poutních bohoslužeb, které se zde konají. Velmi často se v prostorách kostela sv. Jana Nepomuckého konají nádherné koncerty klasické hudby jako například Doteky strun a kouzla měchu, Hradozámecká noc či Klášterní noc. Při těchto koncertech můžete vychutnat jedinečnou atmosféru kostela, stejně tak jako nádhernou hudbu, převážně smyčcových nástrojů. Celý takovýto večer je umocněn nádherou západů slunce či noční oblohy. Tak, jako koncerty potěší milovníky hudebního umění, přijdou si zde na své i milovníci umění výtvarného. Ty jsou zasvěcené okolí Zelené Hory či duchovním motivům. Minulý rok zde byla k vidění nádherná výstava „Zelená hora v objetí“. [1] Návštěvnost kostela je úzce spjata s nedalekým zámeckým areálem, který zde začal vznikat již ve 13. století. Založení zámku inicioval otec svaté Zdislavy, Přibyslav z Křižanova. Pozemky potřebné pro stavbu zámeckého areálu darovali cisterciáckým mnichům Boček z Obřan a Smil z Lichtenburka. Dnes se v zámeckých prostorách lidé mohou podívat na úžasné výstavy. Nachází se zde Muzeum knihy – stálá expozice Národního muzea, zachycující dějiny písma, knihy, knihtisku a knižní kultury v českých zemích v evropských souvislostech. Dále pak Santiniho expozice, zahrnující život a dílo tohoto mistra, stálá výstava barokního umění ze sbírek NG v Praze a v neposlední řadě i historie rodu Kinských, nynějších majitelů zámeckého areálu. Také nesmím zapomenout na další velké turistické lákadlo - baziliku Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše, raně gotickou pětilodní stavbu, jejíž historie se začala psát roku 1252. Při akcích, pořádaných provozovateli zámku se většina turistů rozhodne podívat právě i do kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelenou horu. [4] Před třemi roky pod Zelenou horou vznikla naučná stezka, která vede kolem rybníka Konvent a spojuje tak krásu přírody s úžasným kulturně – historickým zážitkem, kterým jistě návštěva poutního kostela je. Vede v délce 2,6 km a turisty provede velmi působivým prostředím plným nádherné flóry a fauny. Navíc se na určitých úsecích stezky nachází informační tabule, seznamující turisty s místní přírodou a jejími obyvateli. Celá procházka je doplněna dech beroucími výhledy na poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, takže poté většina turistů zamíří právě tam. [8]

25

Obr. č. 4: Informační tabule naučné stezky kolem Zelené hory (zdroj: soukromý archiv autorky)

Jednou z dalších akcí, která přivádí turisty ke kostelu, je Faraónský běh, pořádaný místním sborem dobrovolných hasičů, kteří sídlí v areálu zámku. Této kulturní akce se mohou zúčastnit všichni dobrovolníci, kteří si troufnou na strmé schody, vedoucí k vrcholu Zelené hory. Tato akce většinou probíhá v první polovině září a je hojně navštěvována zvědavci i sportovci všeho druhu.

Obr. č. 5: Faraónský běh na Zelenou horu (zdroj: SDH ŽĎÁR NAD SÁZAVOU 2 - ZÁMEK. SH - ČMS [online]. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: www.sdhzdar2.eu) 26

4.2. Zjišťování popularity Zelené Hory Pro zjištění, jak si Zelená Hora vede, co do oblíbenosti místních obyvatel i návštěvníků Žďáru nad Sázavou, jsem vybrala dotazník. Jedno sobotní odpoledne jsem pak trávila v okolí poutního kostela sv. Jana Nepomuckého, ale také na náměstí a nádraží, ve Žďáře nad Sázavou. Snažila jsem se vybírat různé respondenty, abych měla odpovědi rozmanitých osob a mohla pak lépe vyhodnotit, jak na tom kostel sv. Jana Nepomuckého je, jak by se dala vylepšit současná situace tohoto krásného díla známého architekta Santiniho a co by zde lidé uvítali za zlepšení. Také mě zajímalo, hlavně u místních, jaký vztah ke kostelu vlastně mají. Dotazník, který jsem pro svou práci vytvořila, je složený z 18ti

různých otázek.

K odpovědím jsem oslovila 30 respondentů ve věkové kategorii od 15ti do 70ti let. 22 respondentů bylo mužského pohlaví, 23 ženského. Odpovědi byly velmi rozmanité a velmi mně inspirovaly k další práci, více ale ve vyhodnocení dotazníku.

4.3. Dotazník 1) Jste muž – žena? 2) Ve které věkové kategorii se nacházíte? do 18ti let 19 – 40 let 41 a více let 3) Bydlíte ve Žďáře nad Sázavou? Pokud ne, kde? 4) Byl/a jste na Zelené hoře v poutním kostele sv. Jana Nepomuckého? Pokud ano, kolikrát? 5) Jak jste se o něm dozvěděli? Z Internetu, rozhlasu či televize? 6) Znáte oficiální internetové stránky poutního kostela? 7) Navštívil/a jste kostel sám/sama či s rodinou? 8) Spojil/a jste prohlídku areálu s okolními místy? Naučnou stezkou kolem rybníka Konvent, zámkem s barokním uměním či Muzeem knihy? Pokud ano, se kterými? 9) Zaujala Vás prohlídka areálu s průvodcem? 10) Uvítali byste delší či pestřejší výklad? 11) Lepší přístup či připravenost průvodce? 27

12) Jste spokojen/a s cenou vstupného? 13) Myslíte si, že propagace Zelené hory je dostačující? 14) Víte, že se v poutním kostele pořádají výstavy a koncerty vážné hudby? 15) Byl/a jste zde na jedné z těchto akcí? Pokud ne, zajímalo by Vás to? 16) Zaujala by Vás například nabídka hromadného vstupného, zahrnující poutní kostel, zámek i muzeum knihy? 17) Líbily by se Vám noční „strašidelné“ prohlídky areálu poutního kostela a naučné stezky pod Zelenou horou? 18) Uvítal/a byste větší počet kulturních akcí, pořádaných v poutním kostele?

4.4. Vyhodnocení dotazníků: 4.4.1. Věková kategorie do 18ti let (8 respondentů)

 Bydlíte ve Žďáře nad Sázavou? Pokud ne, kde? Ano

Ne

Chlapci

4x

/

Dívky

3x

1x – bydliště v Polné

 Byl/a jste na Zelené hoře v poutním kostele sv. Jana Nepomuckého? Pokud ano, kolikrát? Ano

Ne

Chlapci

2x*

2x

Dívky

4x**

/

*oba respondenti navštívili poutní kostel jen jedenkrát ** první tázaná slečna zde byla třikrát, druhá dvakrát, zbylé dvě jen jedenkrát

28

 Jak jste se o něm dozvěděli? Z Internetu, rozhlasu, televize či od známých nebo rodiny? Internet

Rozhlas

Televize

Známí, rodina

Chlapci

1x

/

/

3x

Dívky

1x

/

1x

2x

 Znáte oficiální internetové stránky poutního kostela? Ano

Ne

Chlapci

/

4x

Dívky

/

4x

 Navštívil/a jste kostel sám/sama či s rodinou? Sám/sama

S rodinou

Chlapci

/

4x

Dívky

/

4x

 Spojil/a jste prohlídku areálu s okolními místy? Naučnou stezkou kolem rybníka Konvent, zámkem s výstavou barokního umění či Muzeem knihy? Pokud ano, se kterými? Naučná stezka

Zámek

Muzeum knihy

Bez okolních míst

Chlapci

3x

/

1x

/

Dívky

2x

1x

1x

/

29

 Zaujala Vás prohlídka areálu s průvodcem? Ano

Ne

Chlapci

2x

2x

Dívky

4x

/

 Uvítali byste delší či pestřejší výklad? Ano

Ne

Chlapci

/

4x

Dívky

1x*

3x

*dotazovanou slečnu by zaujal pestřejší výklad obohacený o zajímavosti či pověsti  Lepší přístup či připravenost průvodce? Ano

Ne

Chlapci

1x*

4x

Dívky

1x*

3x

*oba dotazovaní nebyli spokojeni s přístupem (chováním) průvodkyně

 Jste spokojen/a s cenou vstupného? Ano

Ne

Chlapci

3x*

1x**

Dívky

2x

2x**

*všichni dotazovaní nevěděli, jaká je cena vstupného, platili ho rodiče **tito dotazovaní by si přáli levnější vstup

30

 Myslíte si, že propagace Zelené hory je dostačující? Ano

Ne

Chlapci

/

4x*

Dívky

/

4x*

*respondenti neví o žádné propagaci poutního kostela na Zelené hoře

 Víte, že se v poutním kostele pořádají výstavy a koncerty vážné hudby? Ano

Ne

Chlapci

2x

3x

Dívky

2x

2x

 Byl/a jste zde na jedné z těchto akcí? Pokud ne, zajímalo by Vás to? Ano

Ne

Chlapci

1x

3x*

Dívky

2x

2x*

*dotazovaní o tyto akce zájem nejevili

 Zaujala by Vás například nabídka hromadného vstupného, zahrnující poutní kostel, zámek i muzeum knihy? Ano

Ne

Chlapci

2x

2x*

Dívky

4x

/

*vše platí rodiče, proto chlapce tato nabídka nezaujala

31

 Líbily by se Vám noční „strašidelné“ prohlídky areálu poutního kostela a naučné stezky pod Zelenou horou? Ano

Ne

Chlapci

4x

/

Dívky

4x

/

 Uvítal/a byste větší počet kulturních akcí, pořádaných v poutním kostele? Ano

Ne

Chlapci

/

3x

Dívky

2x

2x

*jeden z dotazovaných chlapců odpověděl, že je mu to jedno 4.4.1.1. Slovní vyhodnocení V této věkové kategorii, tedy té nejmladší, které jsem se dotazovala, povědomí o Zelené hoře nebylo až tak velké. Mládež o poutním kostelu věděla v podstatě pouze díky rodině či známým nebo také, jak mi bylo řečeno, odjakživa, protože zde bydlí. S rodinou pak kostel i navštívili. Žádný zvláštní vztah ke kostelu nechovají a v podstatě je nezajímá.

4.4.2. Věková kategorie 19 – 40 let (30 respondentů)  Bydlíte ve Žďáře nad Sázavou? Pokud ne, kde? Ano

Ne

Muži

4x

11x*

Ženy

8x

7x*

*nerezidenti pochází z Polné, Ostrova nad Oslavou, Velkého Meziříčí, Polničky, Jihlavy, Nového Města na Moravě, Martinic, Škrdlovic a Hamrů nad Sázavou

32


Ne

Muži

10x*

5x

Ženy

13x*

2x

*dotazovaní zde byli pouze jednou


Rozhlas

Televize

Známí, rodina

Muži

2x

/

1x

12x

Ženy

1x

/

/

14x


Ne

Muži

2x

13x

Ženy

/

15x


S rodinou

Muži

1x

14x

Ženy

5x*

10x

*dotazované navštěvují kostel při církevních akcích

33

 Spojil/a jste prohlídku areálu s okolními místy? Naučnou stezkou kolem rybníka Konvent, zámkem s výstavou barokního umění či Muzeem knihy? Pokud ano, se kterými? Naučná stezka

Zámek

Muzeum knihy

Bez okolních míst

Muži

11x

2x

2x

/

Ženy

8x

4x

1x

2x


Ne

Muži

8x

7x

Ženy

10x

5x


Ne

Muži

5x

10x

Ženy

11x

4x

 Lepší přístup či připravenost průvodce? Ano

Ne

Muži

7x

8x

Ženy

11x

4x

34


Ne

Muži

3x

12x

Ženy

4x

11x


Ne

Muži

/

15x*

Ženy

/

15x*

*respondenti neví o žádné propagaci poutního kostela na Zelené hoře  Víte, že se v poutním kostele pořádají výstavy a koncerty vážné hudby? Ano

Ne

Muži

8x

7x

Ženy

10x

5x


Ne

Muži

3x

12x*

Ženy

6x

9x

*většina dotazovaných mužů dává přednost posezení v hospůdce před koncerty

35


Ne

Muži

10x*

5x

Ženy

14x*

1x

*většina by takovouto nabídku vřele uvítala


Ne

Muži

12x*

3x**

Ženy

15x

/

*muži návrh brali jako vynikající nápad **tři dotazovaní se o takovéto věci nezajímají


Ne

Muži

8x

7x

Ženy

11x

4x

4.4.2.1. Slovní vyhodnocení Tako druhá věková kategorie, nejpočetnější z dotazovaných, byla velmi inspirující. S dotazovanými jsem o dané problematice hovořila a dozvěděla se tak spousty zajímavých návrhů a podnětů.

36

Lidé z této skupiny o poutním kostele moc nevědí, nijak pravidelně ho nenavštěvují. Při návštěvě kostela je odradil přístup nepříjemné průvodkyně, která nebyla schopná zodpovědět jejich dotazy a vyjít jim jakkoliv vstříc. O kulturních akcích taktéž příliš nevědí a nijak zvlášť je nezajímají. Velmi by ale uvítali určité změny v podobě hromadného vstupného, či akcí pro děti. Jen velmi malá část nejevila přílišný zájem o vylepšení a návrhy, které jsem jim přednesla s tím, že děti nemají a sami tam chodit nebudou. Ve velké většině šlo ale vidět, že se místní o kostel zajímají a rádi by ho do svého života zapojili více.

4.4.3. Věková kategorie 41 a více let (7 respondentů)  Bydlíte ve Žďáře nad Sázavou? Pokud ne, kde? Ano

Ne

Muži

2x

1x

Ženy

4x

/


Ne

Muži

3x

/

Ženy

4x

/


Rozhlas

Televize

Známí, rodina

Muži

/

/

/

3x

Ženy

/

/

/

4x

37


Ne

Muži

/

3x

Ženy

/

4x


S rodinou

Muži

3x*

3x*

Ženy

1x

3x

*dotazovaní kostel navštívili sami i s rodinou  Spojil/a jste prohlídku areálu s okolními místy? Naučnou stezkou kolem rybníka Konvent, zámkem s výstavou barokního umění či Muzeem knihy? Pokud ano, se kterými? Naučná stezka

Zámek

Muzeum knihy

Bez okolních míst

Muži

1x

/

/

2x

Ženy

/

2x

/

2x


Ne

Muži

1x

2x

Ženy

2x

2x

38


Ne

Muži

3x

/

Ženy

4x

/

 Lepší přístup či připravenost průvodce? Ano

Ne

Muži

3x

/

Ženy

4x

/


Ne

Muži

3x

/

Ženy

1x

3x


Ne

Muži

/

3x

Ženy

/

4x

39

 Víte, že se v poutním kostele pořádají výstavy a koncerty vážné hudby? Ano

Ne

Muži

2x

1x

Ženy

4x

/


Ne

Muži

/

3x

Ženy

4x

/


Ne

Muži

2x

1x

Ženy

3x

1x


Ne

Muži

3x

/

Ženy

4x

/

40


Ne

Muži

2x

1x

Ženy

4x

/

4.4.3.1. Slovní vyhodnocení Tato věkově nejstarší skupina měla povědomí o kostelu sv. Jana Nepomuckého velmi dobré. Většina pocházela přímo ze Žďáru a během svého života navštívili Zelenou horu se skvostem od Santiniho několikrát. Převážně ženská část sem zavítá min jednou ročně. O propagaci či reklamě, která by ke kostelu přilákala více očí, nevěděli vůbec nic. Nápady na hromadné vstupné či akce pro děti, spojené se Zelenou horou vítali s nadšením, převážně babičky, či maminky od rodin. Převážně starší dámy rády navštěvují kostel při kulturních akcích a to hlavně při koncertech vážné hudby a rozhodně by přivítaly, kdyby se tyto umělecké večery konaly častěji. Muže zaujaly strašidelné večery, které by prý velmi rádi se svými vnuky absolvovali. O kulturní a společenské akce se až tak nezajímají. I když jeden dotazovaný by uvítal více výstav, zachycujících Zelenou horu od počátku jejího vzniku, tedy dobové fotografie, znázorňující celé město, okolí zámku a také celého areálu kostela sv. Jana Nepomuckého.

41

5. NÁVRHY NA ZVÝŠENÍ POPULARITY POUTNÍHO KOSTELA 5.1. „Noc plná strašidel na Zelené hoře“ Díky dotazníkům a celkovým rozhovorům s respondenty jsem zjistila, že o tuto akci by byl velký zájem, obzvlášť v létě, v období prázdnin. Tato akce by podle mého návrhu byla určena pro nejmenší děti od tří do sedmi let, a pak pro ty větší, od osmi do patnácti let. Pro obě věkové kategorie by program byl specifický a maličko jiný. Například pro menší děti by celá trasa večerní procházky byla kratší, strašidla by „strašila“ jen lehce, atd. Celá akce bude zábavně naučná a bude začínat u cukrárny „U tří hvězd“, odtud se bude vycházet. Děti a jejich doprovod budou vybaveni lampiony a svíčkami a půjdou trasu kolem rybníka konvent. Na určitých úsecích budou pro děti připraveny různé úkoly. Například nalézt různě schované předměty, zapsat, co je v okolí zvláštního, co tam nepatří, rozpoznat druhy ptáků, kteří žijí u nás a kteří v cizině, rozpoznat hada od užovky, atd. Celá trasa bude doplněna o úseky, kde dobrovolníci z domu dětí a mládeže budou děti strašit a maličko lekat. Cesta povede i kolem Dolního hřbitova, jedné z prvních staveb, kterou pro žďárský klášter realizoval Jan Blažej Santini – Aichl. Stavba hřbitova byla zrealizována kvůli reálné hrozbě morové epidemie, která se v okolí Žďáru vyskytla. S tímto Dolním hřbitovem je spojena i pověst o místním upírovi – „V 19. století se stal správcem žďárského zámeckého velkostatku Alois Ulrich. K poddaným, kteří se zde zdžovali, se choval velmi zle, a proto se ho také báli. 22.2. 1817 správce Ulrich zemřel ve věku 60-ti let a mnoho lidí se mohlo znovu volně nadechnout, mysleli si že budou mít konečně klid. To ovšem netušili, že správce jim nehodlá dát pokoj ani po smrti. Začal terorizovat okolí i po smrti. Jeho noční řádění nabíralo na síle, a tak byl do Žďáru povolán jihlavský kat, odborník na takové případy. Bylo nakázáno, aby byl hrob znovu otevřen a poté, co lidé odkryli i rakev, oněměli úžasem. Ulrichovo tělo zde klidně odpočívalo bez jakýchkoliv známek zkázy. Kat oslovil správce jménem a ten otevřel oči a klidně se posadil. Poslední šanci dostal umělec od kněze, který se pokusil s ním promluvit. Po dobrém to však nešlo a Ulrich se všemu jen vysmál. Kněz zklamaně opustil hřbitov a kat nasadil tvrdší laťku. Začal číst verše ze staré knihy, ale když dočítal, Ulrich se i 42

přes toto zaříkávání začal stavět na nohy. Kat ale umělce shodil zpět do hrobu a ostrým rýčem, který měl po ruce, usekl krutému správci hlavu. K obrovskému překvapení všech, z rány, kterou kat Ulrichovi zasadil, vytryskla čerstvá rudá krev. Poté do useknuté hlavy byl nasypán talíř máku a tělo bylo pokryto nehašeným vápnem. Rakev poté byla důkladně uzamčena a také Ulrichův duch se nikdy více neobjevil.“ [6][9]

Obr. č. 6: Dolní hřbitov (zroj: Kudyznudy.cz. Kudy z nudy [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: www.kudyznudy.cz)

Celá trasa pak skončí v areálu poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, kde budou všichni účastníci odměněni diplomy a drobnostmi pro radost.

5.2. Hromadné vstupné Při svém výzkumu, prováděném pomocí dotazníků, jsem měla hodně příležitostí promluvit si s dotazovanými, vyslechnout jejich připomínky, rady či názor a musím říct, že mě často velmi inspirovaly. U otázky, zda by uvítali hromadné vstupné – tedy kombinaci více památek či zajímavých míst, reagovali vždy velmi kladně. Hlavně dotazovaní v kategorii 19 – 40 let. Minulý rok bylo ve Žďáře nad Sázavou po dlouhé době otevřené Relaxační centrum Žďár, které vzniklo v místech bývalého areálu žďárského bazénu. Dnes se zde plavecký bazén také nachází, je však doplněn relaxační částí, kde můžete navštívit bazény 43

s masážními tryskami, vířivky, divokou řeku či tobogán. Všechny tyto atrakce jsou doplněné příjemnou teplotou vody. Pro milovníky wellness centrum nabízí saunový svět, relaxační a zdravotní masáže.[7] Většina dotazovaných toto relaxační centrum zmínila hned jako první, pro možnou kombinaci k poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého. S nadšením by uvítali možnost strávit část dne relaxací a koupáním a zbytek dne strávit trochu kulturněji na Zelené hoře, kdy i zde by se mohli aktivně relaxovat a to díky procházce po naučné stezce, která pod kostelem vede. Pár dotazovaných by „bralo všemi deset“, jak sami zmínili, kdyby se návštěva poutního kostela spojila v hromadné vstupence s obědem v některé z nedalekých restaurací, například v penzionu Táferna, či návštěvou místní cukrárny „U tří hvězd“. Obzvlášť rodiny s dětmi by tyto kombinované vstupenky uvítaly. Další návrhy na hromadné vstupné samozřejmě zahrnovaly areál zámku, s možností navštívit Muzeum knihy, baziliku Nanebevzetí Panny Marie, sbírky Santiniho či barokní umění. Tyto tři návrhy na kombinované vstupné vyhrály na plné čáře. Pro nerezidenty se jako nejlepší nápad na hromadné vstupné jevila vstupenka, která by kombinovala jízdenku na vlak či autobus, spojenou se vstupem do kostela sv. Jana Nepomuckého. Dále by se jim také zamlouvala hromadná vstupenka např. do Relaxačního centra a do kostela sv. Jana Nepomuckého, ale s tím, že by zároveň plnila funkci i jízdenky na veřejnou dopravu.

5.3. Větší počet kulturních akcí na Zelené hoře Místní obyvatelé vnímají poutní kostel jako něco, co znají odjakživa a moc se o to dál nezajímají. Vinou špatné propagace o většině kulturních akcí ani nevědí, a proto je v podstatě nenavštěvují. Velká část dotazovaných nikdy na těchto akcích nebyla, zbytek jednou, maximálně dvakrát. Ti, kteří tyto výstavy či koncerty navštívili, však spokojení byli a rádi by se dalších takovýchto akcí zúčastnili. Velmi by je zajímaly výstavy, týkající se historie poutního kostela nebo celého Žďáru nad Sázavou. Dobové fotografie, zachycující doby dávno minulé, to by si rádi prohlédli. 44

Bohužel většina dotazovaných také uvedla, že daná průvodkyně/průvodce, nebyli dostatečně kvalifikovaní a moc vstřícní. Uvítali by lepší přístup jak k turistům, tak k celé práci, kterou zde vykonávají.

5.4. Propagace poutního kostela Téměř všichni, se kterým jsem při dotazování hovořila, v podstatě o žádné propagaci Zelené hory nevěděli. Malá část občas zahlédla nějaký malý plakát na poutačích, ale nic jiného. Žádné velké, pestré plakáty, které by připoutaly pozornost, nic takového. Lidé by ocenili, kdyby se kulturní akce, pořádané na Zelené hoře, vyhlašovaly místním rozhlasem, aby o nich každý doopravdy věděl. Místní i cizí by uvítali, kdyby se různé letáky a plakáty objevovaly na více místech, po celém Žďáře, nejen v okolí zámku, na konci města. Propagační materiály by měly být pestrobarevné, aby upoutaly a hlavně dobře viditelné. Samozřejmě by neuškodila ani lepší reklama na internetu, ať už přímo na oficiálních stránkách poutního kostela či na stránkách města Žďár. V rozhlase či v televizi neprobíhá propagace žádná, i to by byl podnět pro vylepšení, který by jistě vylepšil povědomí lidí o místním skvostu.

45

6. ZÁVĚR Má práce byla zaměřena na problematiku popularity poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře a jeho postavení v oblasti cestovního ruchu. Během vyplňování dotazníků a rozhovorů, které jsem s danými respondenty, oslovenými na základě dotazníku vedla, jsem se dozvěděla celkem překvapivé závěry. Povědomí místních obyvatel i návštěvníků z okolních měst a obcí o kostelu sv. Jana Nepomuckého je velmi nízké. V podstatě nikdo nebyl schopný říct něco konkrétního o historii kostela či jeho okolí. Jediné, co o něm všichni ví, je to, že patří na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Za místo, kde by mohli trávit příjemná nedělní odpoledne, by si poutní kostel vybral málo kdo. Návštěvnost ze strany dotazovaných byla velmi malá nebo nulová. Většinou kostel navštívili jednou jedinkrát s rodinou s tím, že víckrát sem už nemusí. Nic je sem už neláká. Mladší ročníky do kostela šly pouze kvůli rodičům, samy od sebe by sem nezavítaly. Po otevření naučné stezky pod Zelenou horou sem místní obyvatelé chodí venčit své čtyřnohé miláčky či si trochu zasportovat, ale nahoru do poutního kostela se už nevydají. Nebo jen zřídkakdy. Při návrzích na kombinované vstupné či akce pořádané pro děti reagovali velmi pozitivně. Novinky v podobě těchto návrhů je ve většině případů nadchly a uvítali by něco takového, co by jim Zelenou horu přiblížilo. Rádi by kostel sv. Jana Nepomuckého brali jako součást svého města, která k jejich každodennímu životu doopravdy patří a není to jen ozdoba v krajině. Prvotní propagace těchto akcí nebo upozornění na nové hromadné vstupenky by měli probíhat lépe, než doposud. Rozhlasem či četnějšími plakáty po městě a blízkém okolí. Nynější propagace je dle mínění dotazovaných velmi nízká, ne-li přímo nulová. Návrhy, které jsem pro zlepšení povědomí o kostelu sv. Jana Nepomuckého uvedla ve své práci, jsem předložila i zřizovatelům poutního kostela a vedení města. Přislíbili, že se danou problematikou budou zabývat a pokusí se současný stav vylepšit.

46

7. POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA 1. Kostel sv. Jana Nepomuckého. Poutní kostel Sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře [online]. 1998 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: www.zelena-hora.eu 2. MARTINA VESELÁ, Jolana ŠANDEROVÁ, Martina VÍTKOVÁ. Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Telč: NPÚ-ÚOP, 2009. ISBN 978-80-904240-0-5 3. České dědictví UNESCO. TOMÁŠ PAKOSTA. Dvanáct českých divů světa [online]. 2000 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: www.unesco-czech.cz 4. Zámek ŽĎÁR NAD SÁZAVOU. Zámek ŽĎÁR NA SÁZAVOU [online]. 2002 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: www.zamekzdar.cz 5. Národní muzeum. MINISTERSTVO KULTURY. Národní muzeum [online]. 2001 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: www.nm.cz 6.

Kudyznudy.cz.

Kudy z

nudy

[online].

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

www.kudyznudy.cz 7. Žďár nad Sázavou. Žďár nad Sázavou, Oficiální stránky: O městě [online]. 2011 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.zdarns.cz/o-meste/ 8. Ottův turistický průvodce: Vysočina. Praha: Ottovo nakladatelství, 2010. ISBN 97880-7360-871-2. 9. Unikátní encyklopedie na pokračování: Památky Žďár nad Sázavou. Plzeň: Fraus, 2003. ISBN 80-7238-268-3. 10. STANISLAV MIKULE. POUTNÍ KOSTEL SV. JANA NEPOMUCKÉH NA ZELENÉ HOŘE. Žďár nad Sázavou: Město Žďár nad Sázavou, 2012

47

8. PŘÍLOHY 1. Vyplnění dotazník použitý pro vypracování bakalářské práce.

48

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Bakalářská práce

Recommend Documents