Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví
Katedra finančního účetnictví
Obor: Účetnictví a finanční řízení podniku
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Jana Chýlová PROBLEMATIKA POHLEDÁVEK A ZPŮSOBY JEJICH VYMÁHÁNÍ
Pedagogické vedení: Prof. Ing. Libuše Müllerová, CSc.
2008
Čestné prohlášení: Prohlašuji, že tuto bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Praze dne
Podpis
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................................- 1 1. TEORIE POHLEDÁVEK .............................................................................................- 2 1.1. Pojem pohledávka...................................................................................................- 2 1.2. Klasifikace pohledávek ...........................................................................................- 3 1.3. Ocenění pohledávek................................................................................................- 4 1.4. Společné závazky a společná práva ........................................................................- 4 1.5. Vznik závazkových vztahů ......................................................................................- 5 1.5.1. Smlouva...........................................................................................................- 5 1.5.2. Obchodní úvěr.................................................................................................- 6 1.5.3. Bankovní úvěr .................................................................................................- 7 1.5.4. Směnka ............................................................................................................- 8 1.6. Změna závazkových vztahů ....................................................................................- 9 1.6.1. Postoupení pohledávky ...................................................................................- 9 1.6.2. Přistoupení k dluhu .......................................................................................- 10 1.6.3. Převzetí dluhu ...............................................................................................- 10 1.7. Zánik závazkových vztahů ....................................................................................- 10 1.7.1. Splnění závazku.............................................................................................- 10 1.7.2. Dohoda..........................................................................................................- 11 1.7.3. Započtení.......................................................................................................- 11 1.7.4. Výpověď ........................................................................................................- 11 1.7.5. Odstoupení od smlouvy .................................................................................- 12 1.7.6. Splynutí .........................................................................................................- 12 1.7.7. Uplynutí doby................................................................................................- 12 1.7.8. Smrt věřitele nebo dlužníka...........................................................................- 12 2. ZAJIŠŤOVACÍ PROSTŘEDKY ................................................................................- 13 2.1. Obecná charakteristika.........................................................................................- 13 2.2. Zástavní právo.......................................................................................................- 14 2.3. Zadržovací právo...................................................................................................- 16 2.4. Uznání závazku, uznání dluhu .............................................................................- 16 2.5. Smluvní pokuta .....................................................................................................- 17 2.6. Ručení ...................................................................................................................- 17 2.7. Bankovní záruka...................................................................................................- 18 2.8. Blankosměnka.......................................................................................................- 18 2.9. Dohoda o srážkách ze mzdy..................................................................................- 19 3. VYMÁHÁNÍ POHLEDÁVEK....................................................................................- 20 3.1. Řešení problematických pohledávek mimosoudní cestou....................................- 20 3.1.1. Vymáhání věřitelem ......................................................................................- 20 3.1.2. Vymáhání inkasní společností.......................................................................- 21 3.1.3. Faktoring.......................................................................................................- 22 3.1.4. Forfaiting ......................................................................................................- 22 3.1.5. Kapitalizace pohledávky ...............................................................................- 23 3.2. Řešení problematických pohledávek soudní cestou.............................................- 23 3.3. Vymáhání v rozhodčím řízení...............................................................................- 24 3.4. Vymáhání v rámci likvidace, v konkurzním a vyrovnacím řízení .......................- 26 3.4.1. Likvidace .......................................................................................................- 26 3.4.2. Konkurzní řízení............................................................................................- 26 3.4.3. Vyrovnací řízení ............................................................................................- 27 3.5. Vymáhání exekucí.................................................................................................- 28 4. VYMÁHÁNÍ V PRAXI................................................................................................- 30 4.1. Průběh vymáhacího procesu ................................................................................- 31 4.2. Trocha čísel na závěr ............................................................................................- 34 ZÁVĚR...................................................................................................................................- 36 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................- 37 -
ÚVOD Pohledávky hrají v dnešním životě důležitou roli. Netýkají se pouze podnikatelské sféry, ale ovlivňují a zasahují do života každého z nás. I když si to mnohdy ani sami neuvědomujeme. V běžném rozhovoru mezi lidmi se totiž příliš nepoužívá slovo závazek a pohledávka, ale spíše slýcháme slova typu já něco dlužím, musím někomu zaplatit, přišla mi složenka na zaplacení, popřípadě někdo mi dluží nebo má zaplatit. A všechna tato spojení v sobě nevědomky skrývají závazek nebo pohledávku. Z účetního hlediska sice zvyšují majetek, ale realita může být často jiná. To, že máme vůči někomu pohledávku, ještě nemusí znamenat, že tato pohledávka nám přinese nějaký prospěch. A někdy nám je spíše na škodu. Náklady na její vymožení totiž mohou samotnou pohledávku převyšovat. Cílem mé bakalářské práce je tedy zabývat se problematikou pohledávek. Nebudu na ně však nahlížet z účetního ani z daňového hlediska, ale zaměřím se především na jejich životní cyklus. Budu pohledávku sledovat od jejího vzniku až po zánik a v neposlední řadě nastíním, jaké následky může mít její neuhrazení. Jsem si samozřejmě vědoma obsáhlosti této látky, a proto ve výkladu nelze zacházet do velkých detailů. Celá práce je rozdělena do čtyř hlavních částí. První část je věnována obecné charakteristice pohledávek. Dozvíme se v ní, jak pohledávky vznikají, jaká je jejich klasifikace, jak se oceňují a jak zanikají. Druhá část je zaměřena především na zajištění pohledávek. Úloha zajištění hraje v současné době poměrně důležitou roli. Existuje totiž nedůvěra mezi jednotlivými účastníky závazkového vztahu a právě volba vhodné formy zajištění tuto nedůvěru do jisté míry snižuje. Ale ani při kvalitním zajištění nemáme stoprocentní jistotu, že bude pohledávka uspokojena, a proto ve třetí části uvádím, jak může věřitel postupovat v případě, že dlužník nebude plnit svůj závazek. Dlužníkův prohřešek může skončit u „obyčejných“ upomínek, ale může vést až k soudu nebo k samotné exekuci. A abych se nezabývala pouze suchou teorií, pokusím se v závěrečné části zabrousit i do praxe a stručně popsat průběh vymáhacího procesu v Československé obchodní bance.
-1-
1. TEORIE POHLEDÁVEK 1.1. Pojem pohledávka Pohledávka představuje právo, které vzniká jednomu účastníkovi, požadovat na jiném účastníkovi určité plnění. Toto plnění, které na jedné straně představuje pohledávku a na druhé straně závazek, vychází ze závazkového vztahu a účastníky tohoto právního vztahu nazýváme věřitel a dlužník. Z právního hlediska se vztahy mezi věřitelem a dlužníkem řídí podle občanského a obchodního zákoníku. Přičemž občanský zákoník můžeme chápat jako zákon obecný, naopak zákoník obchodní považujeme za zákon zvláštní. Tzn. vše, co se týká vlastnictví,
způsobů
jeho
nabývání,
smluv
a
dalších
majetkových
nebo
občanskoprávních vztahů, je upraveno v občanském zákoníku, ale vztahy, které se týkají podnikatelského sektoru a obchodu, upravuje obchodní zákoník. Často se setkáváme s možností, že jsou jednotlivé vztahy v obou zákonících řešeny odlišně. Pak platí, že zvláštní úprava (daná obchodním zákoníkem) má přednost před úpravou obecnou. Oba zákoníky se ale spíše zabývají detailnějším definováním závazku než rozboru samotné pohledávky. Není se ani čemu divit, protože pokud má dlužník nějaký závazek, je s ním spojena i určitá povinnost, kterou musí splnit nebo dodržet. A je to právě on, kdo by měl být kontrolován a hlídán. Pro vymezení pohledávek v účetnictví nám pak slouží zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, který byl novelizován zákonem č. 348/2007 Sb., a dále pak Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví pro účetní jednotky, které jsou podnikateli. Jak již bylo řečeno, pohledávka představuje právo na určité plnění. Toto plnění může být peněžité i nepeněžité. Pokud chceme, aby bylo plněno, musí být stanovena splatnost neboli dospělost pohledávky. V případě, že je pohledávka splatná, vzniká dlužníkovi povinnost tuto pohledávku uspokojit, a to nejpozději v den splatnosti. Stane-li se, že dlužník nesplní svůj závazek do splatnosti, je věřitel oprávněn pohledávku vůči dlužníkovi vymáhat. Podrobněji se o tom zmíníme v kapitole věnované vymáhání pohledávek.
-2-
1.2. Klasifikace pohledávek Klasifikace pohledávek se provádí především pro účetní účely. Každá účetní jednotka by totiž měla vědět, kdo jí dluží a v jaké výši. Proto je nutné roztřídit pohledávky do různých kategorií a vést o nich podrobnou analytickou evidenci. Jednotlivé kategorie pohledávek jsou uvedeny ve Vyhlášce č. 500/2002 Sb.. Základní vymezení pohledávek se provádí z časového hlediska, které dělí pohledávky na: • krátkodobé – pohledávky, které k okamžiku sestavení účetní závěrky, mají splatnost kratší než 1 rok, • dlouhodobé – pohledávky, které k okamžiku sestavení účetní závěrky, mají splatnost delší než 1 rok.
Pro podrobnější evidenci členíme dále pohledávky např. na: •
pohledávky z obchodních vztahů (obchodní úvěr) – mají většinou krátkodobý charakter, patří sem pohledávky z obchodní činnosti za prodej výrobků a služeb,
•
pohledávky za zaměstnanci - také mají většinou krátkodobý charakter, jedná se o pohledávky, které vznikly podniku při špatné činnosti zaměstnanců (např. pokud způsobí škodu nebo manko),
•
pohledávky za upsaný základní kapitál – představují přislíbený vklad společníka do společnosti,
•
pohledávky – ovládající a řídící osoba,
•
pohledávky – podstatný vliv – nejčastěji se jedná o poskytnuté krátkodobé půjčky,
•
pohledávky za společníky, členy družstva a za účastníky sdružení,
•
poskytnuté zálohy – v případě, že podnik zaplatí dodavateli dopředu určitou zálohu na zboží nebo poskytnutou službu, dodavatel tak snižuje riziko nesplacení, patří sem například zálohy na dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek, zálohy na dlouhodobý finanční majetek nebo zálohy na zásoby,
•
pohledávky z operací s deriváty – pohledávky z opcí, z pevných termínových operací, z vydaných dluhopisů,
•
ostatní pohledávky.
-3-
1.3. Ocenění pohledávek Způsob ocenění pohledávek opět vychází ze Zákona o účetnictví, konkrétně z § 25 a 27. Důležité je určit, jakým způsobem pohledávka do podniku vstoupila a k jakému účelu bude sloužit. Pokud pohledávka vznikla přímo v podniku, oceňujeme ji jmenovitou hodnotou, naopak při nabytí za úplatu nebo vkladem do podniku se oceňuje pořizovací cenou, tj. cenou, za kterou byla pohledávka pořízena, zvětšenou o náklady, které s jejím pořízením souvisely (např. náklady na znalecké ocenění, odměny a provize). Pohledávky, které podnik nakoupil a nechce je držet do splatnosti, se oceňují reálnou hodnotou. Za reálnou hodnotu zde můžeme považovat tržní hodnotu, ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce nebo ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisů (pokud nelze použít tržní hodnotu ani posudek znalce). Jsou to především pohledávky, o kterých podnik již při nabytí ví, že budou sloužit k obchodování. U těchto pohledávek dochází často vlivem tržních podmínek ke změně reálné hodnoty. V účetnictví se tato změna zachycuje jako finanční náklad, popř. finanční výnos.
1.4. Společné závazky a společná práva Do závazkových vztahů nemusí vstupovat pouze dva účastníci. V praxi se často setkáme s případy, kdy na straně dlužníka i na straně věřitele může být i několik subjektů (ať už se jedná o fyzické nebo právnické osoby). Mluvíme zde o tzv. solidárním závazku, kdy jsou subjekty společně a nerozdílně zavázány vůči jednomu věřiteli, nebo o věřitelské solidaritě, kdy je více věřitelů oprávněno společně a nerozdílně vůči jednomu dlužníkovi. V případě společného závazku je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z dlužníků, a pokud tento dlužník dluh splní, povinnost ostatních dlužníků vůči věřiteli zanikne. Může se také stát, že mu plnění nabídne jiný z dlužníků, než kterého on sám vybral. V tomto případě je věřitel povinen plnění přijmout. Pokud ale dlužníci nejsou zavázáni společně a nerozdílně, je každý zavázán v rozsahu svého podílu na závazku.
-4-
1.5. Vznik závazkových vztahů Abychom mohli tvrdit, že máme vůči někomu pohledávku, musí existovat také nějaký důvod vzniku pohledávky. Důvodů může být celá řada. Nejobecnější důvody vzniku nalezneme v ustanovení § 489 ObčZ. Podle tohoto ustanovení závazky (a tedy i pohledávky) vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv. Mohou vznikat ale také ze způsobené škody, bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně. V ustanovení § 494 ObčZ je dále vymezen obsah závazku, podle kterého je dlužník povinen věřiteli něco dát, něco vůči němu konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn uvedená plnění od dlužníka požadovat. Ale aby mohl věřitel svůj nárok požadovat, musí být závazek platný a podle občanského zákoníku je závazek považován za platný, i když v něm není uveden důvod, na základě kterého je dlužník povinen plnit. Je však na věřiteli, aby v případě potřeby, prokázal důvod závazku (s výjimkou určitých případů daných zákonem). Z toho vyplývá, že je vhodné mít určitý doklad o tom, že nám má dlužník něco zaplatit, a tento doklad po určitou dobu archivovat.
1.5.1. Smlouva Jak již bylo řečeno, pohledávky vznikají nejčastěji ze smluv. Samotné uzavírání smluv se řídí občanským zákoníkem. Smlouva může (ale i nemusí) mít písemnou podobu. My se zde zaměříme především na smlouvy písemné. Jedná se o dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který začíná návrhem smlouvy a končí podpisem všech zúčastněných stran. Při sestavování smlouvy je nutné volit srozumitelné a jednoznačné výrazy, aby nedocházelo ke vzniku rozporů. Dále je třeba určit obsah smlouvy, předmět plnění, dodací a platební podmínky, popřípadě stanovit i jiné podmínky nebo zachytit určité doplňující informace. Nedílnou součástí každé smlouvy je projev dobrovolné a svobodné volby všech zúčastněných stran tuto smlouvu dodržet a plnit a jejich následná identifikace. U fyzických osob se uvádí jméno a příjmení, které se doplňuje o adresu bydliště a rodné číslo. Rodné číslo slouží nejen k identifikaci, ale dá se podle něho zjistit, zda daná osoba je či není způsobilá k právním úkonům. V případě právnické osoby je třeba uvést obchodní firmu, pod kterou je zapsaná v obchodním rejstříku, identifikační číslo a sídlo. Odpovědnost za právní úkony, které se týkají právnických osob, mají většinou jejich statutární orgány. Pro důvěryhodnost je někdy vhodné přiložit i plnou moc. -5-
Vyvrcholením celého smluvního aktu jsou vlastnoruční podpisy osob, které k tomu jsou oprávněné. Toto nastává v případě, že všechny strany se smlouvou souhlasí a jsou ochotny se jí řídit. Klasický podpis může být nahrazen i podpisem elektronickým. Jeho použití se však řídí zvláštním zákonem. Pokud po uzavření smlouvy chceme určité skutečnosti ve smlouvě změnit, můžeme to provést pouze se souhlasem všech smluvních stran. Většinou dochází k sepsání zcela nové smlouvy, která ruší smlouvu původní, nebo k vytvoření dodatku, který se odvolává na smlouvu původní a mění pouze některé její podmínky.
1.5.2. Obchodní úvěr Obchodní úvěr se řadí mezi základní instrumenty, které způsobují vznik pohledávky. Patří mezi nejpoužívanější úvěry, při kterých dodavatelé poskytují svým odběratelům určitou úlevu spočívající v tom, že odběratelé nemusí platit hned, ale do předem stanovené doby. Nejdůležitějším dokumentem, který doprovází vznik obchodního úvěru, je faktura. Faktura představuje účet za provedenou práci, poskytnutou službu nebo dodané zboží. Zároveň slouží i jako daňový doklad. I když samotný pojem faktura není vymezen v žádném právním předpisu, běžně se používá v obchodním styku. Faktura vymezuje dodavatele, který fakturu vystavuje a jemuž vzniká pohledávka, a zároveň odběratele, jemuž vzniká závazek vůči dodavateli. Obvykle obsahuje i popis toho, za co se má zaplatit, způsoby platby a datum splatnosti. Dále je každý podnikatel (dodavatel) povinen na všech fakturách uvádět údaj o firmě, sídle nebo místu podnikání a identifikačním čísle. Podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku jsou povinni uvádět také údaj o tomto zápisu včetně spisové značky, podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku jsou povinni uvádět údaj o zápisu do jiné evidence, v níž jsou zapsáni (např. evidence živnostenského úřadu). V praxi se s obchodním úvěrem velmi často setkávají i nepodnikatelské subjekty. Jedná se například o vyúčtování, které zasílá dodavatel elektrické energie, platbu za využívání služeb mobilních operátorů, hrazení kolejného, apod. Ve všech těchto případech přijde faktura nebo oznámení o tom, do kdy má být daná peněžní částka, která byla nebo teprve bude spojena s využíváním nebo čerpáním určitých služeb, zaplacena.
-6-
1.5.3. Bankovní úvěr Bankovní úvěr je sjednán mezi bankovním subjektem a fyzickou nebo právnickou osobou. Poskytování úvěrů byla kdysi pouze doména bank, v současnosti ale existuje i mnoho jiných subjektů, které úvěry poskytují. Přesto i nadále patří mezi jedny z hlavních činností bank, protože jim zajišťují slušné příjmy. Úvěr vzniká na základě úvěrové smlouvy, která je vyhotovena v písemné podobě. Banka v ní stanoví výši poskytnutého úvěru, výši splátek, datum splatnosti, způsoby zajištění, popř. další podmínky. Ještě před poskytnutím úvěru se ale banka zajímá (především u velkých úvěrů poskytovaným právnickým osobám) o bonitu klienta, tzn., zkoumá, zda nemá více úvěrů, provádí analýzy likvidity, rentability a bonity. Na základě těchto výsledků pak vyhodnotí, zda úvěr poskytne nebo ne. Úvěru může klient využít v případě, že má banka dostatek volných prostředků. Tato situace je ve skutečnosti poměrně běžná, takže pro banku není příliš velký problém půjčit prostředky jiným subjektům, a tak se na určitou dobu stát jejich věřitelem. Dlužník jí však musí půjčenou částku (jistinu) do určité sjednané lhůty (doby splatnosti) vrátit. Tato služba ale není zadarmo, banka za ni požaduje tzv. úrokovou prémii, která pro ni znamená výnos.
Úvěry dělíme podle doby splatnosti na: •
krátkodobé – splatnost úvěru do 1 roku,
•
dlouhodobé – splatnost úvěru je za více jak 1 rok.
Podle účelu dělíme úvěry na: •
úvěry na překonání krátkodobého nedostatku likvidních prostředků – klasickými zástupci jsou kontokorentní úvěr a kreditní karta – tyto úvěry slouží pro dočasné vyřešení finančních problémů, jsou většinou úročeny vyšší úrokovou sazbou,
•
účelové úvěry – jedná se o úvěry, které se vztahují k určitému účelu, mají různou podobu, většinou jsou „šité na míru“- každý úvěr má jiné podmínky splácení, jinou dobu splatnosti,… ⇒ záleží na účelu, mezi základní představitele patří např. spotřebitelský úvěr (poskytován na koupi věci) nebo hypoteční úvěr (úvěr na bydlení, na koupi bytu nebo rekonstrukci).
-7-
Podle mého názoru není v současné době žádný velký problém získat úvěr. Dochází tak k relativně velké zadluženosti. Na trhu totiž existuje nespočetné množství bankovních i nebankovních subjektů, které nabízejí úvěry s „nejnižší“ úrokovou sazbou. Bohužel mnozí této problematice příliš nerozumí a nechají se snadno zlákat na poměrně snadnou a nenáročnou formu získání peněžních prostředků. Často se ale již nezajímají o to, zda budou schopni danou výši splatit a kolik ve skutečnosti činí ona úroková prémie.
1.5.4. Směnka Směnka se v průběhu vývoje stala nejrozšířenějším nástrojem, který způsoboval vznik pohledávky. Mimo zajišťovací funkce má i funkci platební, která způsobuje, že můžeme směnku použít jako platební prostředek. Lze ji totiž před dnem splatnosti prodat a získat tak peněžní prostředky, případně předložit bance k eskontu a získat peníze ve formě eskontního úvěru. Směnka musí být sestavena v zákonem předepsané formě. Má pevně stanovený obsah, a pokud některá z jejích podstatných částí chybí, je neplatná. Její právní podklad nalezneme v zákoně směnečném a šekovém č. 191/1950 Sb., ve znění zákona č. 19/2000 Sb. a dále vychází ze zákona o cenných papírech č. 591/1992 Sb., ve znění dalších předpisů. Jedná se o převoditelný cenný papír, který lze převádět rubopisem neboli indosamentem, který se většinou nachází na zadní straně směnky.
Rozlišujeme mezi směnkou cizí a vlastní. •
Směnka cizí – dlužník (výstavce) přikazuje třetí osobě, aby v určitý den a na určitém místě vyplatila věřiteli peněžní částku ⇒ obsahuje jména tří osob.
•
Směnka vlastní – dlužník se zavazuje, že ve stanovený den a na stanoveném místě zaplatí věřiteli dohodnutou částku ⇒ obsahuje jména pouze dvou osob.
Z hlediska doby splatnosti se směnky dělí na: •
vistasměnka – musí být zaplacena „na viděnou“, tzn. při předložení směnky,
•
lhůtní vistasměnka – musí být zaplacena v určité lhůtě po předložení směnky, délka lhůty je uvedena na směnce,
•
datosměnka – musí být zaplacena ve stanoveném čase počítaném od data vystavení,
-8-
•
směnka fixní – musí být zaplacena v konkrétním dni, který je uveden na směnce.
Obsahové náležitosti směnky jsou: označení, že se jedná o směnku, bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou částku, splatnost směnky, jméno osoby, které má být placeno a která má platit, místo placení, datum a místo vystavení a podpis výstavce. Majitel směnky má právo držet originál směnky, použít směnku jako platební prostředek k úhradě jiných závazků nebo k obchodování, má také povinnost předložit směnku dlužníkovi k proplacení. Nemusí však přijmout proplacení směnky před splatností a nemůže ani žádat o zaplacení směnky před datem splatnosti. Dlužník má naopak právo, aby mu byla směnka při proplacení předložena a po zaplacení vydána a jeho povinností je směnku při předložení zaplatit. Protože směnka může sloužit i jako zajišťovací prostředek, bude jí dále věnována pozornost v kapitole zabývající se zajištěním pohledávek.
1.6. Změna závazkových vztahů Závazkové vztahy se po celou dobu své existence nemusí vztahovat pouze ke stejným osobám, může dojít i k jejich změně. Tato změna probíhá jak na straně věřitele, tak i na straně dlužníka. Nejčastěji se setkáváme s případy postoupení pohledávky, přistoupení k dluhu a převzetí dluhu. Nyní se pokusím tyto pojmy ve stručnosti vysvětlit.
1.6.1. Postoupení pohledávky Postoupení pohledávky neboli cese probíhá na základě písemné smlouvy, která se řídí občanským zákoníkem. Dochází zde ke změně na straně věřitele, kdy původní věřitel (postupitel) uzavře smlouvu s novým věřitelem (postupníkem). Nový věřitel tak nastupuje na místo původního věřitele a přechází na něj nejen pohledávka, ale všechna práva a příslušenství s ní spojená, tj. včetně úroků, poplatků a zajišťovacích instrumentů. Postoupení pohledávky probíhá bez souhlasu dlužníka. Věřitel ho musí pouze o postoupení pohledávky informovat. Na základě této informace přestává dlužník plnit svůj dluh vůči původnímu věřiteli a začíná plnit vůči novému věřiteli. Předmětem smlouvy může být jakákoliv pohledávka, tedy peněžitá i nepeněžitá, a může nebo nemusí být již splatná. Existují ovšem i výjimky, které stanoví zákon. Podle § 525 ObčZ se nesmí postoupit pohledávky, které končí smrtí věřitele, jejichž obsah by se
-9-
změnil změnou věřitele, které nejsou postižitelné výkonem rozhodnutí a jejichž postoupení by odporovalo dohodě s dlužníkem.
1.6.2. Přistoupení k dluhu Přistoupení k dluhu neboli intercese kumulativní nastává v případech, kdy do závazkového vztahu dlužník – věřitel vstupuje třetí osoba. Tato osoba se dohodne s věřitelem, že přejímá dluh původního dlužníka. Může probíhat i bez souhlasu původního dlužníka a věřitel nemusí svůj souhlas k přistoupení vystavovat v písemné formě. Nejedná se o změnu na straně dlužníka, pouze vedle původního dlužníka existuje ještě jeden dlužník. Oba jsou pak zavázáni společně a nerozdílně. Pomocí přistoupení k dluhu nelze převést dluh, který je vázán výhradně na osobu dlužníka nebo pokud by to odporovalo dohodě mezi dlužníkem a věřitelem.
1.6.3. Převzetí dluhu Převzetí dluhu (intercese privativní) je další způsob, kdy nastává změna v závazkových vztazích. V tomto případě se jedná o změnu na straně dlužníka, kdy na základě písemné smlouvy namísto původního dlužníka nastoupí dlužník nový. Oba se vzájemně dohodnou, že jeden převezme dluh za druhého. Je k tomu nutný souhlas věřitele.
1.7. Zánik závazkových vztahů Jedná se o ukončení závazkového vztahu. V této kapitole se budeme věnovat některým nejběžnějším způsobům zániku pohledávky. Základní právní úprava je opět vymezena v občanském zákoníku a dále rozšířena v obchodním zákoníku.
1.7.1. Splnění závazku Splnění závazku patří mezi nejčastější formy zániku pohledávky. Věřitel dostane to, co požadoval a je plně spokojen. Dluh však musí být splněn řádně, tzn. plnění musí odpovídat tomu, co si věřitel a dlužník vzájemně sjednali ve smlouvě, a včas, tedy do předem dohodnuté doby. Pokud dlužník nesplní včas, dostává se do problémů, které mohou vést až k soudnímu vymáhání pohledávek.
- 10 -
1.7.2. Dohoda Dohoda představuje další, poměrně nekonfliktní způsob zániku závazku. Může být uzavřena v několika formách: •
dohoda o zániku závazku a jeho nahrazením jiným – původní závazek po dohodě mezi věřitelem a dlužníkem zanikne, následně vznikne nový závazek, který je dlužník povinen plnit,
•
dohoda o zániku závazku bez vzniku dalšího – dohoda mezi smluvními stranami, kdy se závazek nebo jeho část ruší, aniž by vznikl závazek nový,
•
dohoda o prominutí dluhu – věřitel se tak vzdává svého práva1 nebo promíjí dluh, dohoda musí být uzavřena písemně.
1.7.3. Započtení Při započtení dochází k vzájemnému vyrovnání pohledávek a závazků, např. dvě společnosti mají navzájem vůči sobě závazky i pohledávky, které se díky započtení kompenzují. Současně nedochází k fyzické úhradě pohledávky. Pohledávky zanikají jen do výše, ve které se kryjí, tzn., že pokud je některá vyšší, zaniká jen do výše pohledávky, která se proti ní započítává. Započtení může být jednostranné, pokud jedna ze stran odmítá komunikovat a nemá na započtení zájem, nebo smluvní, tedy na základě smlouvy mezi oběma subjekty. Aby bylo možné započtení provést, musí být splněny určité předpoklady. Je nutné, aby dlužník byl současně i věřitelem (tzv. vzájemnost pohledávek). Dále by se mělo jednat o splatné pohledávky, které jsou stejného druhu. A v neposlední řadě by měly být i soudně vymahatelné. Bez výjimky nelze započíst pohledávky za upsaný vlastní kapitál.
1.7.4. Výpověď Smlouvu je možno vypovědět v případě, že je mezi smluvními stranami uzavřena smlouva na dobu neurčitou. Závazek přitom musí vést k nepřetržité nebo opakované činnosti, popřípadě se dlužník musí zdržet určité činnosti nebo určitou činnost strpět. Smlouvu je možné vypovědět ve lhůtě 3 měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí, není-li ve smlouvě nebo v zákoně uvedeno jinak. Druhá strana nemusí s výpovědí souhlasit, ale pokud je druhé straně doručena, je považována za platnou. Závazek pak zaniká uplynutím výpovědní lhůty.
1
nelze se vzdát práv, která mohou v budoucnosti teprve vzniknout, jinak je dohoda neplatná
- 11 -
1.7.5. Odstoupení od smlouvy Odstoupení od smlouvy je jednostranný právní akt, kdy buď dlužník, nebo věřitel požaduje zrušení smlouvy. Odstoupit od smlouvy lze jen v případech stanovených zákonem nebo dohodnutých ve smlouvě. Častým důvodem k odstoupení je, že se dlužník dostal do prodlení, popřípadě, že uzavřel smlouvu v tíživé životní situaci a za podmínek, pro něj dosti nevýhodných. V současné době existuje i možnost odstoupení od smlouvy v případě tzv. spotřebitelských smluv. Právo odstoupit je časově limitováno, většinou do 14 dnů od uzavření smlouvy. V této lhůtě může spotřebitel zakoupené zboží bez udání důvodu vrátit a peněžní prostředky mu budou navráceny zpět. K odstoupení není nutný souhlas druhé strany. Ovšem, aby bylo považováno za platné, musí být druhé straně doručeno. Na základě odstoupení od smlouvy může být smlouva od počátku zrušena2, pokud dosud nebylo ze smlouvy plněno, a závazek zaniká. Jestliže již plněno bylo, jedná se o bezdůvodné obohacení a je nutné vzájemné vypořádání.
1.7.6. Splynutí Ke splynutí dojde, v případě, kdy dlužník a věřitel splynou v jednu osobu, např. postoupením pohledávky, děděním, fůzí nebo prodejem podniku.
1.7.7. Uplynutí doby Pokud se smluvní strany předem dohodnou, může závazek zaniknout i uplynutím sjednané doby. Závazek pak zaniká bez nutnosti provést nějaký další úkon.
1.7.8. Smrt věřitele nebo dlužníka Smrt dlužníka ani věřitele nezpůsobují zánik závazkových vztahů. Jejich práva a povinnosti automaticky přecházejí na právní nástupce a jsou předmětem dědického řízení. Výjimku tvoří práva a povinnosti, které se váží na konkrétního dlužníka nebo věřitele.
2
není-li stanoveno nebo dohodnuto jinak
- 12 -
2. ZAJIŠŤOVACÍ PROSTŘEDKY 2.1. Obecná charakteristika Pokud se nacházíme v pozici věřitele a evidujeme ve svém majetku vůči někomu pohledávku, nemusí to pro nás bezpodmínečně znamenat, že plnění vyplývající z pohledávky bude uspokojeno. Ne každý člověk je totiž poctivý, a proto je držba pohledávek spojena s rizikem. Do této situace se člověk může dostat jak vlastním přičiněním, tak i nezávisle na své vůli. Věřitel se do jisté míry ocitá v nejistotě. A protože většina lidí se chová racionálně a preferuje nižší míru rizika, snaží se různými způsoby riziko nesplnění minimalizovat. K tomu využívají právě zajišťovací prostředky, které se mnohdy zabudovávají již do samotné smlouvy. Ty pak představují určitou pojistku, že pohledávka bude uspokojena. Obecně se dá říci, že jako věřitel budeme nahlížet na pohledávku, která byla zajištěna, s mnohem větší důvěryhodností. Dá se totiž předpokládat, že dlužník má tak větší snahu na jejím splnění.
Zajišťovací prostředky mají několik funkcí: •
preventivní – vedou dlužníka ke splnění závazku, protože pokud splněn nebude, znamená to pro dlužníka hrozbu,
•
zajišťovací – zvyšují jistotu věřitele, že pohledávka bude uspokojena,
•
uhrazovací – umožňují použít předmět zajištění jako náhradní způsob, jak uspokojit pohledávku.
Protože zajišťovacích instrumentů existuje celá řada, záleží jen na věřiteli, který podle vlastního uvážení zvolí. Je vhodné zvážit všechny výhody, popřípadě nevýhody a použití jednoho instrumentu či jejich vzájemnou kombinaci. Vybraný instrument by měl plnit své funkce a zároveň by měl být i spolehlivý. A právě podle spolehlivosti, je můžeme rozdělit do několika skupin: •
zajišťovací prostředky, které se váží jen na samotného dlužníka – jsou nejméně spolehlivé, plnění závisí jen na vůli dlužníka (smluvní pokuta, uznání závazku),
•
zajišťovací prostředky, které závisí na třetí osobě – jsou spolehlivější, ale otázkou je, do jaké míry se je třetí osoba ochotna za dluh zaručit nebo ho převzít (ručení, postoupení pohledávky),
- 13 -
•
zajišťovací prostředky, které zaručují alespoň částečnou náhradu plnění – dochází tak ke kompenzaci dluhu (smluvní záloha, zadržovací právo, dohoda o srážkách ze mzdy),
•
zajišťovací prostředky, které při nesplnění dluhu umožňují věřiteli získat dlužníkovi věci nebo peníze (ve stejné výši jako je dluh) – patří mezi nejspolehlivější instrumenty, věci přecházejí do vlastnictví věřitele (zástavní právo, bankovní záruka, akreditiv).
Z právního hlediska se zajišťovací prostředky řídí jak občanským, tak i obchodním zákoníkem. Obecně platí, že pokud se jedná o vztah mezi nepodnikateli nebo vztah fyzická osoba a podnikatel (tzn., jedná se o občanskoprávní vztahy), řídí se občanským zákoníkem. Vztahy mezi podnikateli se naopak řídí obchodním zákoníkem. Existuje zde i určitá výjimka. Podle § 262 ObchZ je možné po vzájemné domluvě zvolit použití obchodního zákoníku. Tato výjimka platí na vztahy, kdy například jedna osoba je podnikatel a druhá podnikatelem není. Ovšem za předpokladu, že dohoda nezhoršuje postavení osoby, která není podnikatel. V některých případech je i zajištění obchodních závazkových vztahů upraveno občanským zákoníkem. A je to především proto, že je obchodní zákoník vůbec neupravuje (např. dohoda o srážkách ze mzdy, zástavní právo).
V další části se budeme zabývat některými konkrétními zajišťovacími instrumenty, jejich obecnou charakteristikou a způsoby použití.
2.2. Zástavní právo Zástavní právo patří k nejčastěji používaným zajišťovacím instrumentům. Jeho obecná úprava se řídí občanským zákoníkem, a to platí nejen pro občanskoprávní, ale i pro obchodní závazkové vztahy. Slouží k zajištění pohledávky pro případ, že by pohledávka nebyla uspokojena včas a v plné výši s tím, že pokud se tak stane, může věřitel uspokojit svou pohledávku zpeněžením zástavy. Můžeme proto říci, že zástavní právo plní jak funkci zajišťovací, tak uhrazovací. A protože zde existuje možnost, že dlužník o zastavenou věc přijde, je více motivován k tomu, aby svůj dluh splatil. Zástavou podle zákona může být věc movitá nebo nemovitá, podnik, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, byt nebo nebytový prostor, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. - 14 -
Účastníky jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník. Dalším účastníkem někdy bývá i zástavce, tj. osoba, která zastavila věc k zajištění dlužníkova závazku. Zástavce je většinou totožný se zástavním dlužníkem, ale může jít i o osoby zcela odlišné.
Zástavní právo vzniká na základě: •
písemné smlouvy,
•
soudem schválené dědické smlouvy,
•
rozhodnutí soudu nebo správního orgánu,
•
ze zákona.
V praxi se nejčastěji setkáme se vznikem na základě smlouvy. Smlouva musí být písemná, musí obsahovat předmět zástavy a zajišťovanou pohledávku. Přičemž předmět zástavy musí být individuálně určen a musí se jednat o věc samostatnou. Z toho vyplývá, že jako předmět zástavy nemůžeme stanovit například celý majetek, ale musíme jednotlivé součásti majetku konkretizovat a přesně vymezit. Abychom mohli určitou věc zastavit, musíme k ní mít vlastnické právo, cizí věc můžeme zastavit jen se souhlasem vlastníka. Dále by se mělo jednat o věc, kterou lze v případě potřeby lehce zpeněžit nebo převést na jinou osobu. Zástavní právo nevzniká samotným podepsáním zástavní smlouvy. Pokud se jedná o věc movitou, vzniká zástavní právo až odevzdáním této věci zástavnímu věřiteli nebo jejím předání třetí osobě, která ji bude mít v úschově (tento způsob musí být dohodnut ve smlouvě). Jedná-li se o věc nemovitou nebo byty a nebytové prostory, vzniká zástavní právo vkladem do katastru nemovitostí. V případě nemovitostní, které se neevidují v katastru nemovitostí (stavby, které nejsou budovami nebo rozestavěné budovy), a v některých dalších případech (u věcí hromadných a souborech věcí) zástavní právo vzniká až zápisem do Rejstříku zástav, který vede Notářská komora ČR. U posledních dvou uvedených případů se vyžaduje i sepsání smlouvy ve formě notářského zápisu.
Zástavní právo zaniká: •
zánikem zajištěné pohledávky,
•
zánikem zástavy,
- 15 -
•
vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva – pomocí jednostranného písemného úkonu,
•
uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno
•
složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli cenu zástavy,
•
smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem – musí mít písemnou formu,
•
podle právních předpisů.
Zvláštním případem zástavního práva je podzástavní právo, které vznikne zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem (pokud je zástavou věc). Ke vzniku podzástavního práva není potřeba souhlasu vlastníka zastavené věci., on však o jeho vzniku musí být informován.
2.3. Zadržovací právo Zadržovací právo vzniká jednostranným úkonem věřitele, který zadrží dlužníkovu věc do té doby, než bude jeho pohledávka uspokojena. Od zástavního práva se liší v tom, že k jeho vzniku není zapotřebí smlouvy, věřitel je však povinen o zadržení informovat dlužníka. Zaniká zánikem zajištěné pohledávky, zánikem zadržené věci nebo jejím vydání dlužníkovi, nebo pokud dlužník poskytne věřiteli jinou jistotu. V praxi se s touto formou zajištění setkáme například u autoservisů, pokud osoba, která chtěla opravit automobil, nemá na zaplacení.
2.4. Uznání závazku, uznání dluhu Jedná se o jednostranný projev vůle dlužníka, který potvrzuje věřiteli, že svůj dluh uznává. Věřiteli přináší určitou výhodu spočívající v tom, že může v případě soudního vymáhání dokázat, že dluh v době uznání trval a tím i vyvrátit určité spekulace o existenci dluhu. Uzná-li dlužník svůj závazek nebo dluh, dochází tak k porušení promlčecí lhůty a od okamžiku uznání začíná běžet nová lhůta. A právě promlčecí lhůta je jednou z charakteristik, která tyto dva zajišťovací instrumenty odlišuje. U uznání dluhu mluvíme o desetileté promlčecí lhůtě, ale v případě uznání závazku se jedná o čtyřletou promlčecí dobu.
- 16 -
U tohoto způsobu zajištění dochází i k dvojí právní úpravě. Uznání závazku upravuje obchodní závazkové vztahy a řídí se obchodním zákoníkem, kdežto uznání dluhu je vymezeno v občanském zákoníku a vztahuje se na občanskoprávní vztahy.
2.5. Smluvní pokuta Smluvní pokutu můžeme chápat jako určitou částku, kterou musí jeden z účastníků zaplatit v případě, že poruší smluvní povinnosti. Hradí se, i když při porušení nevznikla žádná škoda. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody, která přesahuje výši smluvní pokuty, jen pokud to bylo ve smlouvě dohodnuto. Dohoda o smluvní pokutě musí mít vždy písemnou podobu (i pokud se vztahuje na smluvní povinnosti, které byly sjednány ústně). Musí obsahovat konkrétní porušení závazku a samotnou výši pokuty. Zaplacením smluvní pokuty závazek nezaniká. Naopak odstoupením od smlouvy a zaplacením odstupného závazek zaniká a nevzniká tak nárok na zaplacení smluvní pokuty. Její obecná úprava je uvedena v občanském zákoníku, obchodněprávní vztahy jsou upraveny obchodním zákoníkem. Tato dvojí úprava pak stanovuje určité významné odlišnosti: •
občanský zákoník – dlužník není povinen zaplatit pokutu, pokud porušení povinností sám nezavinil nebo pokud ho způsobila určitá okolnost nezávislá na jeho vůli, soud nemůže snížit smluvní pokutu,
•
obchodní zákoník – dlužník je povinen zaplatit pokutu i v případě, že překážka v plnění vznikla nezávisle na jeho vůli, naopak, pokud se smluvní pokuta zdá být nepřiměřeně velká, může být na základě soudního rozhodnutí snížena.
2.6. Ručení Ručení je upraveno v obou zákonech samostatně. Občanský zákoník platí výhradně pro občanskoprávní vztahy, obchodní zákoník pro vztahy obchodní. Ručení vzniká písemným prohlášením ručitele, který se v něm zavazuje, že v případě nesplnění závazku dlužníkem, vezme na sebe závazek a uspokojí tak věřitele. Věřitel může po ručiteli vyžadovat plnění až tehdy, pokud ho zatím marně vymáhal po dlužníkovi. Existuje-li více věřitelů, ručí za závazek solidárně. Ručitel, který splnil dluh za dlužníka, je oprávněn požadovat plnění na dlužníku. Stává se prakticky jeho novým věřitelem. - 17 -
Ručení zaniká se zánikem závazku, nezaniká ale, pokud závazek zanikl pro nemožnost plnění dlužníka, ale je splnitelný ručitelem.
2.7. Bankovní záruka Bankovní záruka je specifickým příkladem ručení a řídí se výhradně obchodním zákoníkem. Jedná se o písemné prohlášení banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše sjednané částky, pokud dlužník nesplní svůj závazek. Banka se tedy do určité míry stává ručitelem. Svůj závazek z titulu bankovní záruky plní až na základě písemného vyzvání od věřitele. Závazek plní v plné výši nebo ve výši dohodnuté v záruční listině. Pohledávka zajištěná bankovní zárukou je prakticky velmi dobře uspokojitelná, protože existuje pouze malá pravděpodobnost, že by banka závazek za dlužníka nesplnila. Banky to ale nedělají „zadarmo“. Banka s dlužníkem nejprve uzavře smlouvu o převzetí záruky, která pro dlužníka představuje určitou formu úvěru. Výše úvěru se pak odvozuje od výše částky, za kterou se má banka zaručit. Bankovní záruka zaniká zánikem závazku nebo uplynutím doby, která byla stanovena v záruční listině. Po uplynutí doby už věřitel nemůže po bance požadovat plnění z titulu ručení.
2.8. Blankosměnka Blankosměnka (také biancosměnka nebo zajišťovací směnka) je zvláštním typem směnky a můžeme ji zařadit mezi tzv. neúplné listiny. Nepatří mezi cenné papíry, protože jí v době vystavení chybí jedna nebo více podstatných náležitostí. Blankosměnka vzniká současně se závazkovým vztahem. Věřitel a dlužník společně se závazkovým vztahem uzavírají ještě určité ujednání, ve kterém stanovují způsob doplnění blankosměnky a její použití. Toto ujednání stvrzují svými podpisy. Výstavce předá směnku věřiteli, který ji v případě, že dlužník nebude plnit svůj závazek, doplní o zbývající podstatné náležitosti (o částku, datum a místo splatnosti). V současnosti se stává stále více využívaným nástrojem k zajištění závazku.
- 18 -
2.9. Dohoda o srážkách ze mzdy Dohoda o srážkách ze mzdy se velmi často používá k zajištění pohledávek v bankovní praxi. Přestože se může týkat i obchodních vztahů, je výhradně upravena v občanském zákoníku. Musí mít písemnou formu. Dlužník v dohodě vyslovuje svůj souhlas k tomu, aby v případě neplnění povinností byl jeho příjem (mzda) zatížen srážkou ze mzdy. Uplatnění dohody o srážkách ze mzdy je pak předloženo přímo zaměstnavateli. Srážky ze mzdy nesmí být větší, než by byly srážky při výkonu rozhodnutí a mzda, která je očištěna o srážky nesmí být menší než zákonné životní minimum. Pokud je mzda zatížena více srážkami, jsou uspokojovány podle data uplatnění. Dohoda zaniká splacením pohledávky, ukončením výplaty mzdy nebo na základě dohody mezi dlužníkem a věřitelem.
- 19 -
3. VYMÁHÁNÍ POHLEDÁVEK Držba pohledávky není vždy jednoduchá. Většina pohledávek sice bývá uspokojena nejpozději v den splatnosti, popř. jim může být splatnost po dohodě dlužníka s věřitelem prodloužena, ale bohužel ne pokaždé je životní cyklus pohledávky bezproblémový. Existují totiž případy, kdy dlužník nemůže a velmi často spíše ani nechce svoji povinnost splnit. Pak se nejen dlužník, ale i věřitel dostávají do nepříjemné situace. Dlužníkovi hrozí postih a věřiteli přibývá práce spojená se samotným vymožením pohledávky. Před touto situací se věřitel sice snaží zajistit, ale ani zajištění někdy nezaručí úspěšnost uspokojení. Pokud pohledávka není dlužníkem uhrazena ve lhůtě splatnosti nebo je její dobytnost nejistá, označujeme ji jako problematickou pohledávku. Zpravidla je jen na věřiteli, zda stav svých pohledávek řádně kontroluje a prověřuje jejich dobytnost. Riziko, že dlužník neuhradí tak, jak má, je v současnosti poměrně vysoké a samotné vymáhání pohledávek je v mnoha případech velmi komplikované, zdlouhavé a často i neúspěšné. Vymáhací proces probíhá na několika úrovních. Nejprve se snaží pohledávku vymoci sám věřitel, pokud je neúspěšný, požádá o pomoc některou z vymáhacích nebo inkasních agentur a v případě, že ani ony nepomohou, nezbývá mu nic jiného, než se obrátit na soud.
V následující části budeme pod pojmem pohledávka chápat především peněžitou pohledávku.
3.1. Řešení problematických pohledávek mimosoudní cestou Neuhrazenými pohledávkami bychom se měli zabývat co nejdříve, nejlépe přibližně do dvou týdnů po splatnosti. S rostoucím prodlením totiž klesá úspěšnost jejich vymožení.
3.1.1. Vymáhání věřitelem Není-li pohledávka včas uhrazena, podniká určité kroky k jejímu vymožení nejprve sám věřitel. Zkoumá, zda byla faktura (popř. jiný dokument zakládající vznik pohledávky) skutečně doručena dlužníkovi. Nestalo-li se tak, musí mu obratem zaslat kopii a poskytnout mu určitou lhůtu na zaplacení. Pokud však faktura byla řádně doručena a přesto nedošlo k platbě, postupuje věřitel zpravidla následovně.
- 20 -
Nejprve se snaží o telefonický kontakt, kdy se zajímá o důvody, proč dlužník nezaplatil a snaží se s ním dohodnout nový termín úhrady. Ve velkých firmách, kde pohledávky tvoří poměrně velkou část majetku, se telefonickým vymáháním zabývají speciální oddělení, tzv. call centra. Jako další častý způsob se používají upomínky a výzvy. Jsou zasílány v písemné formě většinou doporučeně nebo s dodejkou, aby bylo v případném soudním vymáhání lépe prokazatelné, že dlužník byl nejprve marně vyzýván k úhradě. Měly by obsahovat náhradní termín úhrady. Upomínky a výzvy mohou být zasílány opakovaně. Často mají i psychologický podtext, neboť s rostoucím počtem upomínek zvyšuje věřitel tlak na dlužníka. Vyjadřuje v nich svoji nespokojenost, upozorňuje na možnost placení úroků z prodlení a v krajním případě až na soudní řízení. Dlužník se většinou zalekne a svůj dluh uhradí. Nemá-li dostatek finančních prostředků, může se s věřitelem dohodnout a sepsat uznání dluhu/závazku nebo si nechat sestavit splátkový kalendář a svůj dluh uhradit později nebo po částech.
3.1.2. Vymáhání inkasní společností Nechce-li se věřitel zabývat vymáháním nebo je to pro něj časově náročné, využije služeb některé z inkasních společností. Jejich služby a metody vymáhání jsou rozdílné, přesto by měly vést ke stejnému cíly – vymoci z dlužníka co největší částku. Věřitel se rozhodne pro tuto formu vymáhání převážně proto, že inkasní společnosti jsou na vymáhání lépe vybaveny, mají zkušenější personál a lepší technické vybavení. Většinou bez větších problémů jsou schopny zjistit informace o dlužníkovi, jeho bonitu, sledují vstup dlužníka do likvidace, prohlášení konkurzu a některé mohou dokonce připravit návrh žaloby. Dále sjednávají splátkové kalendáře, odkupují pohledávky od věřitele nebo zprostředkovávají postoupení pohledávky třetí osobě. A právě struktura poskytovaných služeb, styl práce a cena za provedenou práci jsou nejdůležitějšími kritérii, na základě kterých se věřitel rozhoduje o spolupráci. Inkasní agentura a věřitel spolu uzavírají mandátní smlouvu3, ve které se inkasní agentura zavazuje, že pro věřitele na jeho účet zařídí za úplatu vymožení pohledávky. Věřitel pak předá inkasní společnosti všechny doklady, které jsou k prokázání existence pohledávky potřebné. Nikdy však nepředkládá originály, pouze kopie nebo úředně ověřené kopie. Inkasní agentura ještě před uzavřením mandátní smlouvy přezkoumá
3
podrobněji viz. Zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, §566 a následující
- 21 -
jejich správnost, zmapuje pozici dlužníka a následně vyhodnotí, zda a v jaké přibližné výši by mohla být pohledávka vymožena. Pokud by inkasní společnost shledala, že pohledávka je mimosoudně nevymahatelná, podepsání mandátní smlouvy by bylo zcela zbytečné a pro věřitele více nákladné.
3.1.3. Faktoring V tomto případě se nejedná o klasický způsob vymáhání, ale spíše o formu postoupení pohledávky s poměrně rychlým způsobem získání finančních prostředků. Faktoring je alternativní zdroj financování, který spočívá v prodeji krátkodobých pohledávek splatných zpravidla do 90 dnů, které vznikly na základě nezajištěného dodavatelského úvěru. Faktoringová společnost uzavře s věřitelem faktoringovou smlouvu a odkoupí od věřitele pohledávky ještě před lhůtou splatnosti. Věřitel tak dostane peníze dříve než od dlužníka a faktoringová společnost se stává novým věřitelem. Původní věřitel nemusí ručit za to, že pohledávka bude uhrazena. Pokud se tak nestane, další průběh se odvíjí od typu faktoringu. V případě regresního faktoringu se neuhrazená pohledávka vrací zpět věřiteli, který musí společnosti vrátit poskytnuté prostředky a dál vymáhat pohledávku sám. Naopak u bezregresního faktoringu na sebe faktoringová společnost přebírá riziko nezaplacení a pohledávku sama vymáhá. Faktoring probíhá za úplatu. Faktoringová společnost poskytne věřiteli nejprve zálohu v rozmezí 60-90 % nominální hodnoty pohledávky. Až teprve po zaplacení pohledávky dlužníkem si odečte svoji odměnu, která se v závislosti na rizikovosti pohledávky pohybuje od 0,8 % do 3 % z výše pohledávky, a zbývající část nominální hodnoty vyplatí věřiteli. Jeho nevýhodou je nevhodnost pro dlouhodobé financování.
3.1.4. Forfaiting Forfaiting je obdoba faktoringu. Na rozdíl od faktoringu zde dochází k odkupu dlouhodobých pohledávek, většinou s dobou splatnosti více jak 90 dnů a někdy i několik let. Pohledávky se často vztahují k zahraničnímu subjektu a výše dlužné částky je mnohdy značně vysoká. Forfaitingová společnost odkupuje pouze zajištěné pohledávky (bankovní zárukou, dokumentárním akreditivem nebo avalovou směnkou) a vždy na sebe přebírá riziko nezaplacení. Původní věřitel se již o pohledávku nemusí starat. Pokud nebude včas uhrazena, forfaitingová společnost sama provádí vymáhání.
- 22 -
3.1.5. Kapitalizace pohledávky Tato forma řešení problematické pohledávky se využívá především u obchodních společností (většinou u s.r.o. nebo a.s.). Dochází při ní k transformaci pohledávky, kterou vede věřitel za obchodní společností. Tato pohledávka se po dohodě dlužníka a věřitele přemění v majetkovou účast věřitele v dlužníkově obchodní společnosti. Nejčastěji probíhá na základě započtení pohledávky vůči emisnímu kurzu akcií, kdy dlužník emituje akcie, které přechází na věřitele. Jako další způsob se používá započtení proti pohledávce společnosti na zaplacení vkladu. Kapitalizací pohledávky se zvyšuje základní kapitál společnosti. Pro společnost znamená určité ozdravné opatření, ale pro věřitele je výhodná jen tehdy, pokud ví, že se společnost nenachází na hranici bankrotu a jeho budoucí účast ve společnosti mu přinese určitý prospěch.
3.2. Řešení problematických pohledávek soudní cestou Pokud věřitel není schopen vymoci pohledávku vlastními silami, nezbývá mu nic jiného, než se svého práva dovolat u soudu. Vymáhání pohledávky touto cestou se pak řídí občanským soudním řádem. Řízení může probíhat v klasické podobě, kdy nejprve předložíme žalobu a pak následují ústní jednání. Tento způsob je někdy zdlouhavý, a pokud má věřitel dostatek důkazů a jeho právo je snadno prokazatelné, je i zbytečný. Mnohem častěji se proto využívá zkrácené soudní řízení, kdy lze pravomocného rozhodnutí dosáhnout poměrně v krátkém čase a bez ústního jednání žalovaného před soudem. Rozsudek je stanoven nejčastěji ve formě platebního rozkazu, ale může to být i směnečný nebo šekový platební rozkaz. Ať se jedná o klasické či o zkrácené soudní řízení, vždy je nutné předložit žalobu. Předně musí obsahovat identifikaci účastníků, tedy žalobce a žalovaného (v našem případě věřitele a dlužníka). Dále se v ní musí stanovit, proč věřitel svou pohledávku touto cestou vymáhá, předložit veškeré důkazy, které prokazují existenci pohledávky a určit, čeho se žalobce domáhá. Vše musí být formulováno přesně, srozumitelně a jasně. Aby byla žaloba rychle a úspěšně projednána, musí být podána u věcně a místně příslušného soudu. V případě místní příslušnosti se jedná o okresní soudy (bez ohledu na to, zda se spor týká občanskoprávních nebo obchodní vztahů), pouze pokud u obchodních sporů převyšuje vymáhaná částka 100 000 Kč, je věcně příslušný krajský soud. - 23 -
Místní příslušnost se řídí působištěm žalovaného. Je to buď soud, pod který spadá v místě bydliště nebo v místě sídla společnosti, jedná-li se o podnikatele či právnické osoby4. Výsledkem celého soudního řízení je pak rozsudek, ve kterém soud žalovanému nařizuje jakou částku a do kdy má žalobci zaplatit.
Zvláštní formou rozsudku ve zkráceném řízení jsou platební rozkazy. •
Platební rozkaz – žalovaný musí do 15 dnů od doručení platebního rozkazu zaplatit žalobci uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo může v této lhůtě podat odpor u soudu, který tento rozkaz vydal. Vydává se nejčastěji na návrh žalobce, ale soud ho může v některých případech vydat i bez žádosti. Nelze ho vydat, neznáme-li pobyt žalovaného nebo má-li být doručen žalovanému do ciziny. Podá-li žalovaný včas odpor, ruší se platební rozkaz a následuje ústní jednání.
•
Směnečný a šekový platební rozkaz – jsou zvláštním druhem platebního rozkazu. Vydávají se, pokud žalobce předloží soudu originály směnky nebo šeku. Žalovaný musí do 3 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatit nebo podat odpor. Je-li odpor podán včas, soud nařídí ústní jednání a v konečném rozsudku soud vysloví, zda směnečný nebo šekový platební rozkaz ponechává, nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu.
3.3. Vymáhání v rozhodčím řízení Nechceme-li vymáhat pohledávku soudně, můžeme využít i tzv. rozhodčího řízení. Dochází při něm k rozhodování sporů soukromými osobami nebo nestátními rozhodčími institucemi, které jsou oprávněny takový spor projednat a rozhodnout. Vychází ze zákona č. 261/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Upravuje řešení určitých majetkových sporů pomocí soukromých osob, které si strany sami volí, protože k nim mají důvěru. Důležitá je jejich nezávislost a nestrannost. Strany mezi sebou uzavírají rozhodčí smlouvu. Smlouva musí mít písemnou podobu, jinak je neplatná. Lze ji uzavřít, jestliže by strany zároveň mohly o
4
určité výjimky jsou stanoveny v občanském soudním zákoně
- 24 -
předmětu sporu uzavřít smír. Většinou se můžeme setkat se dvěma formami rozhodčí smlouvy: •
smlouva o rozhodci – uzavírá se v případě, že ke sporu již došlo a strany mají zájem vyřešit spor mimosoudně,
•
rozhodčí doložka – bývá zabudována do obchodní smlouvy mezi stranami, kdy se strany dopředu dohodnou, že v případě sporů se budou řídit rozhodčím řízením.
Strany se také musí vzájemně dohodnout na rozhodci. Tím může být podle zákona jakýkoliv občan ČR, který je zletilý a způsobilý k právním úkonům. Zákon vymezuje i skupiny osob, které rozhodci být nemohou. Rozhodčí soudy dále stanovují i jiné podmínky, které musí být splněny, aby kandidát mohl být oficiálně zapsán na listinu rozhodců. Řízení může projednávat jeden i více rozhodců, tzv. rozhodčí senát. Jak již bylo výše řečeno, rozhodcem může být kdokoliv, ale předsedou rozhodčího senátu nebo jediným rozhodcem smí být jen osoba, která je uvedena na listině rozhodců. Rozhodčí řízení se opět zahajuje žalobou. Jednotlivé strany jsou navzájem rovnocenné a mají stejnou možnost uplatnit svá práva. Řízení je zpravidla ústní a neveřejné a účast svědků je dobrovolná. Klade se důraz na to, aby byl spor vyřešen smírem. Pokud se tak nestane, je spor ukončen vydáním rozhodnutí, které může mít dvě formy. Rozhodnou-li rozhodci o samotném předmětu sporu, jedná se o rozhodčí nález, který je obdobou rozsudku v občanském soudním řízení. V ostatních případech končí řízení usnesením. Rozhodčí nález musí být doručen všem stranám. Do 30 dnů od doručení může být podána žádost o přezkoumání nálezu, ale pouze v případě, že se na možnosti přezkoumání obě strany dohodly v rozhodčí smlouvě. Jinak nález nabývá dnem doručení účinky pravomocného soudního rozhodnutí a neexistuje proti němu žádné odvolání. Rozhodčí nález může zrušit na návrh některé ze stran jen soud, pokud se prokáže, že řízení neodpovídalo zákonu o rozhodčím řízení. Rozhodčí řízení s sebou přináší několik výhod. Jsou to především rychlost, neformálnost, neveřejnost, nižší náklady než u soudního řízení a jednoinstančnost neboli závaznost rozhodnutí (neexistuje žádný opravný prostředek).
- 25 -
3.4. Vymáhání v rámci likvidace, v konkurzním a vyrovnacím řízení 3.4.1. Likvidace Likvidace se týká jen právnických osob a dochází při ní k vypořádání jmění. Vede ke zrušení právnické osoby, vypořádání jejich závazků a následnému výmazu z určitého (nejčastěji obchodního) rejstříku. Vstup společnosti do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku, začíná dnem zrušení společnosti a končí jejím zánikem. Provádí ji likvidátor, který po celou dobu likvidace jedná za společnost místo statutárních orgánů. Likvidátorů může být i více. Většinou je jmenován statutárním orgánem, který rozhodl o zrušení společnosti, a zapisuje se do příslušného rejstříku. Jeho úkolem je činit takové úkony, které vedou k likvidaci společnosti. Oznámí vstup společnosti do likvidace všem věřitelům. Ti u něj musí svou pohledávku do určité lhůty přihlásit. Likvidátor pak pohledávky prověří, zda jsou oprávněné. Samotná likvidace začíná likvidační rozvahou, kde se srovnávají aktiva a pasiva společnosti. Nejprve bývají vypořádány mzdové nároky zaměstnanců, následně se prodává majetek a uspokojují se přihlášené a oprávněné pohledávky. Pokud po uhrazení všech závazků zbyl společnosti ještě nějaký majetek, rozdělí likvidátor tento likvidační zůstatek mezi společníky. O celém průběhu likvidace sestaví likvidátor zprávu a na závěr podá žádost o výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Ukáže-li se i pak, že společnost má nějaký neznámý majetek, může soud na žádost společníka nebo dlužníka likvidaci obnovit. Zjistí-li likvidátor v průběhu likvidace, že společnost nemá dostatek majetku, aby splnila své závazky, podává návrh na konkurz.
3.4.2. Konkurzní řízení Toto řízení upravuje zvláštní zákon o konkurzu a vyrovnání (nově jako insolventní zákon). Cílem konkurzu je poměrné uspokojení věřitelů v případě, že se dlužník nachází v úpadku. Může se týkat jak fyzických, tak i právnických osob, podnikatelů i nepodnikatelů. Řízení vede soud na návrh, který podává fyzická nebo právnická osoba, dlužník či kterýkoliv z věřitelů. Úpadek je stav, ve kterém se nachází dlužník, pokud má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky.
- 26 -
Soud následně určí správce konkurzní podstaty,5 který má veškerá práva zacházet s majetkem úpadce, a vyzve věřitele, aby přihlásili své pohledávky. Mají na to lhůtu o délce maximálně 30 dní. Pohledávky jsou pak přezkoumány a sestaví se seznam, ve kterém jsou uvedeny jak pohledávky, které byly schváleny, tak i ty, které správce neuznává. Dále jsou rozděleny do tříd podle pořadí uspokojení. Nejprve se vypořádávají nároky zaměstnanců a pohledávky výživného ze zákona. Ostatní pohledávky tvoří II. třídu. Správce konkurzní podstaty pak přemění všechen majetek na peněžní prostředky, od nich odečte veškeré náklady konkurzního řízení a tento výnos se pak porovnává se seznamem přihlášených pohledávek. Na základě tohoto porovnání se dále stanovuje, kolik by mělo být na každou pohledávku vyplaceno. Všichni věřitelé jsou pak o této výši informováni. Nepodají-li protest, jsou jejich pohledávky uspokojeny a soud konkurz zruší. Zvláštním způsobem, kterým může být ukončeno konkurzní řízení, je nucené vyrovnání. Při něm úpadce podá návrh na částečnou úhradu svých pohledávek, ale musí s ním souhlasit většina věřitelů a zároveň jejich hlasy musí přesahovat více než ¾ přihlášených pohledávek. Přičemž věřitelé II. třídy nesmí obdržet méně než 15 % svých pohledávek. Správce konkurzní podstaty pak úpadci vrací nárok na zacházení s majetkem.
3.4.3. Vyrovnací řízení Vyrovnání patří mezi zvláštní způsoby vypořádání pohledávek, kdy věřitelé dostanou do dvou let alespoň 30 % svých pohledávek. Na rozdíl od nuceného vyrovnání, které je ze strany dlužníka dobrovolné a je výsledkem konkurzního řízení, tvoří vyrovnací řízení samostatný proces. Řeší ho také konkurzní soud. Návrh podává opět dlužník. Stanovuje v něm způsoby vyrovnání, přikládá seznam svého majetku a závazků. Nesmí se prokázat, že dlužník se pomocí vyrovnání pokouší o nepoctivé jednání. Pokud soud návrh přijme, stanoví vyrovnacího správce, nařídí vyrovnací jednání a vyzve věřitele k přihlášení pohledávek. Vyrovnací jednání má formu ústního projednání pohledávek před soudem za účasti dlužníka a věřitelů, kteří hlasují o přijetí návrhu. Hlasují pouze ti, kteří by při vyrovnání utrpěli majetkovou újmu.
5
konkurzní podstata je úhrn veškerého majetku a práv úpadce, tedy dlužníka
- 27 -
Pokud je návrh věřiteli přijat a nenastanou-li žádné okolnosti, které by vyrovnání zamítaly, musí dlužník úplně a včas splnit povinnosti určené vyrovnáním. Výsledkem vyrovnacího řízení je to, že dlužník nemusí splnit tu část závazku, která není stanovena ve vyrovnání, zaniká i povinnost plnit v plném rozsahu vůči věřitelům, kteří svoji pohledávku nepřihlásili.
3.5.
Vymáhání exekucí
V dnešní době již ani soudním rozhodnutím nemusí věřitel docílit, aby mu dlužník uhradil svou pohledávku. Po doručení soudního usnesení sice již dlužník nesmí nakládat se svým majetkem, ale v praxi to bohužel příliš nefunguje. Dlužník se zákazem neřídí a mnohdy se zbaví svého majetku dříve, než stačí uspokojit věřitele. Proto byl v roce 2001 schválen zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), který upravuje exekuční řízení. Exekuci můžeme chápat jako nucený výkon práva proti dlužníkovi, který nesplnil to, co mu bylo stanoveno v pravomocném rozhodnutí. Návrh na exekuci podává oprávněná osoba, v našem případě věřitel, příslušnému soudu nebo exekutorovi. Neplatí se žádný soudní poplatek. Exekutor sám zvolí provedení exekuce, bez ohledu na výši pohledávky. Exekutor je fyzická osoba, která splňuje veškeré předpoklady podle exekučního řádu. Stát ho pověřil exekutorským úřadem a on pak provádí exekuční činnost a další činnosti, které mu určuje exekutorský řád. Při výkonu své činnosti má postavení veřejného činitele. Exekuční řízení začíná dnem doručení návrhu k exekučnímu soudu nebo k exekutorovi. Pokud soud návrh schválí, nařídí exekuci a udělí exekutorovi svolení k provedení exekuce. Usnesení o nařízení exekuce se doručí všem účastníkům řízení. Jakmile je doručeno exekutorovi, ten posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena. Sestaví soupis veškerého dlužníkova majetku a vydá exekuční příkaz. S majetkem, který je obsažen v exekučním příkazu, nesmí dlužník nijak nakládat. Součástí exekuční částky jsou kromě samotné pohledávky i náklady exekuce obsahující nejen odměnu exekutora, ale i další náklady. Pokud ani doposud dlužník dobrovolně nesplní svoji povinnost, určí exekutor způsob provedení exekuce. Nejčastěji se jedná o: •
srážky ze mzdy a jiných příjmů,
- 28 -
•
přikázání pohledávky – příkaz bance, ve které má dlužník svůj účet, aby zablokovala jeho účet a převedla prostředky na účet exekutora,
•
prodej movitých a nemovitých věcí – provádí se dražbou, cenu stanoví exekutor sám nebo na základě znaleckého odhadu,
•
prodej podniku.
Po uhrazení veškerých nákladů je splněna dlužníkova povinnost.
- 29 -
4. VYMÁHÁNÍ V PRAXI Nyní bych ráda pojednala o tom, jak vymáhání funguje v praxi. A protože již třetím rokem pracuji v Československé obchodní bance, zaměřím se právě na její techniky. Veškerá data jsou však součástí bankovního tajemství a metodika vymáhání je interní záležitostí, nelze tedy rozebírat konkrétní postupy, ale je možné se problematiky dotknout pouze okrajově. V současné době je mým hlavním působištěm právě Rané vymáhání (RV), kde provádím především administrativní činnosti. Mým úkolem je doplňování informací a kontaktů týkajících se avalistů, předkládání dohod o srážkách ze mzdy zaměstnavatelům a další činnosti, které jsou momentálně potřeba. Několik měsíců jsem strávila i na Právním oddělení, kde jsem kompletovala úvěrovou dokumentaci pro soudní vymáhání. Útvar RV nese odpovědnost za mimosoudní vymáhání v celé ČSOB, včetně jejích divizí. Proces mimosoudního vymáhání začíná ihned po zjištění delikvence6, pokud její výše dosáhla minimální hodnotu stanovenou pro vymáhání, nebo na základě jiných skutečností, které ohrožují návratnost bankou poskytnutých finančních prostředků včetně příslušejících úroků a jiných odměn souvisejících s poskytnutou finanční službou. Cílem procesu je snížení co největšího podílu ohrožených úvěrů a s tím souvisejících nákladů banky a zachování nenarušeného vztahu s klientem. Při vymáhání se dodržují stanovené časové limity. Výjimku tvoří delikventní případy, které jsou neprodleně předávány k vyřízení do útvaru Právního vymáhání retailových pohledávek (PVRP), např. při prohlášení konkurzu, při úmrtí klienta nebo v případě, že se jedná o úvěrový podvod resp. podezření ze spáchání trestného činu (tj. pokud byl úvěr poskytnut na falešné nebo odcizené doklady totožnosti, dokumenty dokládající příjem klienta apod.). Celý proces pak končí úhradou vzniklé delikvence, restrukturalizací, zařazením do skupiny podlimitních případů nebo předáním případu do útvaru Právního vymáhání retailových pohledávek, Ohrožených pohledávek či Hypoteční banky.
6
Delikvence je stav, kdy klient nesplatí v termínu stanoveném smlouvou pohledávku, její část či příslušenství nebo poplatky, případně porušuje jiná smluvní ujednání.
- 30 -
4.1. Průběh vymáhacího procesu Každý pracovník musí při procesu vymáhání dodržovat určité časové limity, které se u jednotlivých retailových úvěrových produktů liší. Každá skupina produktů má i odlišnosti ve způsobu vymáhání. Na celém procesu se nepodílí pouze jeden pracovník, kterému by byl případ svěřen do péče, ale je nutná spolupráce mnohdy i několika oddělení, jejichž činnost na sebe musí navazovat a musí mezi nimi existovat dobrá komunikace. Pro přehlednost a usnadnění pracovní činnosti se používají různé aplikace, do kterých se zaznamenávají provedené úkony. Díky tomu je pak jasně prokazatelná odpovědnost za daný úkon a také se dá dobře sledovat, jaké kroky již byly u případu provedeny. Pro příklad uvádím tabulku časového sledu jednotlivých činností v procesu při vymáhání spotřebitelského úvěru nebo povoleného přečerpání (kontokorentu):
Den (D+t) 3 15 16 + další hovory dle výsledku 32 30 - 45
Název kroku Upomínka Výzva 1
Správa účtu odesílá automat, ve správě Call centra odesílá automat, ve správě Call centra
Odchozí hovor
provádí klientský pracovní Call centra
Opakovaná výzva Předání případů nad 1 mil. Kč útvaru Ohrožené pohledávky
odesílá automat, ve správě Call centra provádí útvar RV
45
Uplatnění dohody o srážkách ze mzdy
provádí útvar RV
60
Poslední výzva
odesílá automat, ve správě RV
90
Zesplatnění
odesílá automat, provede Správce úvěru FO
120/30 po konečné splatnosti
Rozhodnutí o dalším postupu
provádí útvar RV
•
Upomínka, Výzva
Jsou zpoplatněny dle aktuálně platného sazebníku. Jejich obsahem je úhrada delikvence do 10 dní od odeslání upomínky. Jsou automaticky archivovány na útvaru RV. Vygeneruje je automat a odešle je doporučeně hlavnímu dlužníkovi na zasílací adresu.
- 31 -
•
Odchozí hovor
Klientský poradce Call centra nebo vymahatel RV převezme delikventní účet, který mu byl přidělen k vymáhání. Kontaktuje neprodleně telefonicky dlužníka. Snaží se zajistit úhradu
vzniklé
delikvence.
Ověřuje
aktuálnost
kontaktů
(telefon,
adresa,
zaměstnavatel). Provede zápis do aplikace, kde uvede důvod delikvence a popis komunikace s dlužníkem. Přenastaví datum připomenutí dle výsledku hovoru tak, aby bylo zajištěno plynulé vymáhání vzniklé delikvence. Při hovoru se řídí pravidly určených pro komunikaci s klientem. •
Opakovaná výzva
Automat vygeneruje a odešle výzvu na příslušné zavázané osoby (hlavní dlužník, spoludlužníci, ručitelé) v případě, že s dlužníkem není uzavřen aktuálně platný slib ke splacení dlužné částky. Ve výzvě se účastníkům sdělí kromě jiného číslo účtu pro splácení (TBÚ7) s tím, že v případě uskutečnění úhrady do variabilního symbolu je třeba uvést rodné číslo plátce. •
Uplatnění dohody o srážkách ze mzdy
U úvěrů, které jsou zajištěny srážkou ze mzdy, požádá pracovník RV pobočku nebo správu úvěrů FO e-mailem o zaslání dohody o srážkách ze mzdy a současně požádá o otevření TBÚ, v případě, že k úvěrovému účtu není již otevřen. Poté, co je dohoda zaslána zpět na RV, je vygenerován odpovědní formulář "Uplatnění dohody o srážkách ze mzdy", který je společně s jedním vyhotovením dohody o srážkách ze mzdy odeslán na dodejku na adresu zaměstnavatele. Ten neprodleně vyplní formulář, zda bude provádět srážky v plné nebo ve snížené výši nebo, zda nebude provádět srážky vůbec a proč a odešle ho zpět na adresu banky. Další postup se pak odvíjí právě od reakce zaměstnavatele. Ukončení či snížení srážek pak zaměstnavatel provádí opět na písemnou žádost pracovníka RV.
7 Technický běžný účet – slouží jako zvláštní účet, který se otevírá v případě splácení úvěrů klientů, kteří jsou u ČSOB v exekuci a chtějí splácet nebo pokud se jedná o splácení třetími osobami, prostřednictvím dohody o srážkách ze mzdy nebo pro další potřeby vymáhání.
- 32 -
•
Poslední výzva
Automat ji vygeneruje a odešle doporučeně na dodejku na příslušné zavázané osoby (hlavní dlužník, spoludlužník/ci, ručitel/é). Jejím obsahem je neprodlená úhrada. Je opět zpoplatněna. •
Zesplatnění a zapsání klienta na Černou listinu
Konečná splatnost představuje datum, do kdy má být úvěr splacen. Pokud klient do data splatnosti svůj závazek neuhradí, je mu automatem odeslán dopis Oznámení o zesplatnění (popřípadě v kopii i spoludlužníkovi a ručiteli) s povinností uhradit dlužnou částku do 10 dní od dne odeslání na TBÚ. Pokud tak neučiní, je jeho úvěr zesplatněn a klient je zapsán na Černou listinu. Na Černé listině je pak zapsán po dobu dalších čtyř let. Pro klienta tento zápis znamená znemožnění získání dalšího úvěru, protože do listiny mohou nahlížet i jiné subjekty, a klient má pak zhoršené postavení při posuzování poskytnutí úvěru. V případě, že klient i nadále nechce svůj dluh uhradit, je pak v rámci rozhodnutí o dalším postupu převeden na jiný proces vymáhání. Splacení dlužné částky není automaticky důvodem pro výmaz záznamu z Černé listiny. Klienti jsou na Černou listinu zadáváni z důvodu nestandardního chování, proto je jejich výmaz prováděn ve výjimečných případech. V případě, že pracovník požaduje výmaz záznamu z Černé listiny z důvodu vyrovnání delikvence, postupuje podle předem stanoveného procesu, který je však značně komplikovaný. •
Rozhodnutí o dalším postupu
Pokud klient nejeví zájem o uhrazení dluhu a pohledávka se nachází po konečném termínu splatnosti, rozhodne pracovník o dalším postupu a předá případ k právnímu vymáhání, inkasní společnosti nebo do podlimitních případů. K právnímu vymáhání se předávají případy v případě, že je pohledávka zajištěna nemovitostí nebo jiná pohledávka za dlužníkem je již řešena soudně nebo se případ vrátil z inkasní společnosti a dlužná částka je větší než 3 500 Kč. Vždy se na právní oddělení předávají případy, kdy na majetek klienta byl prohlášen konkurz, pokud bylo zjištěno podezření na podvodné jednání nebo došlo-li k úmrtí dlužníka nebo dalších účastníků úvěrového případu. Úvěrový pracovník pak dohledá ve složce klienta veškeré dokumenty potřebné k podání žaloby (úvěrovou smlouvu, příslušnou korespondenci apod.) a jejich kopie odešle na právní oddělení, kde se následně vypracuje návrh žaloby.
- 33 -
Inkasní společnost přebírá případ, pokud dosud nebyl inkasní společností řešen a typ produktu neodpovídá restrukturalizované pohledávce. Výměna dat mezi bankou a inkasní společností vždy probíhá zabezpečenou formou. Inkasní společnost pak postupuje dle uzavřené mandátní smlouvy. Do podlimitních případů je pohledávka zařazena, pokud dlužná částka nedosahuje minimální hodnotu pro vymáhání. V současné době se také velmi často využívá v případě zájmu klienta možnost restrukturalizace. S dlužníkem je sjednaná změna úvěrových podmínek, zejména původního splátkového plánu nebo termínů splatnosti úroků, úpravy podmínek (sazby) účtování úroků a úroků z prodlení. Realizace je zpravidla podmíněna uzavřením dohody o uznání závazku nebo zlepšením dosavadního zajištění.
4.2. Trocha čísel na závěr Na závěr přikládám pro představu několik tabulek a grafů týkající se vymáhání v ČSOB. Získaná data jsou za rok 2007, bohužel se někdy jedná o data neúplná, protože v některých měsících nebyla zaznamenána.
ČSOB využívala v roce 2007 služeb dvou inkasních agentur – B4B inkasso a Creditexpress. V následujících tabulkách uvádím počet předaných případů a průměrnou výši pohledávky v jednotlivých měsících.
B4B inkasso Měsíc
Počty případů
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
383 284 122 280 116 960 116 172 118 189 243 115
Průměrná pohledávka
Creditexpress Počty Průměrná Měsíc případů pohledávka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
6 870 7 844 7 659 7 161 9 624 5 626 9 815 21 396 19 941 13 457 15 408 19 349
- 34 -
141 183 190 59 93 295 108 223 157 436 384 253
10 893 9 261 8 056 14 440 11 265 8 344 11 879 32 681 34 402 21 617 25 869 20 408
Ze všech případů, které byly předány na právní oddělení, byly za rok 2007 provedeny následující právní úkony. Nejčastěji se zde setkáme s platebním rozkazem, který je považován za nejběžnější formu rozsudku.
Uskutečněné právní úkony Typ/měsíc Návrh na exekuci platební rozkaz Podání žaloby rozsudek trestní oznámení usnesení
1 2 3 4 5 6 7 8 9 17 46 169 117 57 58 138 19 3 276 245 264 239 422 291 270 235 55 299 570 553 458 294 440 389 331 92 128 97 109 108 88 84 51 16 10 18 9 9 2 0 0 1 3 0 137 93 53 40 52 38 33 39 3
Dále uvádím graf, který zobrazuje souhrn vymožených částek za jednotlivé segmenty ČSOB. Jak je vidět, nejvyšší vymožené částky připadají na segment Hypoteční banky. Toto zjištění ovšem není překvapující, protože v oblasti Hypoteční banky se úvěry poskytují ve vyšších částkách než v jiných segmentech.
Souhrn vymožených částek 5000000 4500000 4000000 3500000 3000000 2500000 2000000 1500000 1000000 500000 0
ČSOB ČR PB ČR HB ČR ČSOB SR
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
Vysvětlivky: PB – Poštovní spořitelna, HB – Hypoteční banka, ČSOB SR – ČSOB Slovenská republika
- 35 -
ZÁVĚR V reálném životě existuje nespočetné množství různých variant, které mohou v souvislosti s pohledávkami nastat. Cílem této práce však nebyl detailní popis celé problematiky pohledávek, ale pouze zachycení těch nejdůležitějších a zároveň i nejběžnějších případů. Hlavní myšlenkou bylo zmapovat pohledávky nejen z účetního, daňového a právního pohledu, ale i z pohledu banky. Velký důraz byl kladen především na jejich životní cyklus a na právní aspekty doprovázející jednotlivé etapy. Seznámili jsme se s tím, jaké skutečnosti souvisejí se vznikem závazkových vztahů a jaké předpoklady pro vznik musí být splněny. Naprostá většina závazkových vztahů vzniká na základě smlouvy. A jistě nikomu se nemusí říkat, jak je důležité, aby si každý člověk smlouvu v klidu a řádně přečetl, aby později nedošlo k případným nedorozuměním. Neboť jak se říká, „co je psáno, to je dáno“, a pokud něco stvrdíme svým podpisem, nemůžeme se pak svých povinností, které plynou ze smluv, zříci. Část práce byla věnována i zajištění pohledávek, protože jak je známo, ne každý člověk je poctivý, a proto se musíme proti takovýmto nepoctivcům nějak zabezpečit. Pro příklad jsem uvedla druhy zajištění, které věřitelé nejčastěji používají pro zajištění svých pohledávek. A právě kapitola týkající se zajištění pohledávek nás zavedla do problematiky samotného vymáhání, které se zajištěním mnohdy úzce souvisí. Jak bylo uvedeno, vymáhací proces může trvat i velmi dlouhou dobu a ne vždy se dá obejít bez pomoci externích vymáhacích agentur nebo dokonce bez zásahu soudní moci. Každá firma, ať už je malá nebo velká, zaměstnává pracovníky, kteří se zabývají závazkovými vztahy a zajišťují vymáhání nedobytných pohledávek. U velkých firem existují dokonce i specializovaná oddělení. O jednom konkrétním příkladu jsem se zmínila i ve své závěrečné části, kde jsem ve stručnosti nastínila průběh vymáhacího procesu v Československé obchodní bance. Její postupy nejsou závazné, většinou se způsob vymáhání odvíjí od jednotlivých typů produktů a mnohdy se upravují i dle konkrétního klienta. Je zřejmé, že pohledávky představují nedílnou součást majetku a mohou s sebou přinášet i poměrně značné komplikace. Proto by neměly zůstat bez povšimnutí a měla by jim být věnována pozornost.
- 36 -
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Odborná literatura •
Bařinová, D., Vozňáková, I., Pohledávky - právně, daňově, účetně, 3. vydání, 136 stran, Praha: GRADA Publishing, 2007
•
Drbohlav, J.,Pohl, T., Pohledávky z právního, účetního a daňového pohledu, 2. vydání, 220 stran, Praha: ASPI, 2006
•
Kovanicová, D., Abeceda účetních znalostí prokaždého, 18. vydání, 413 stran, Praha: Polygon, 2008
•
Nesnídal, J., Kladivo na dlužníky, 2. vydání, 170 stran, Ostrava: Nakladatelství Sagit, 2002
•
Pohl, T., Vymáhání pohledávek, 1. vydání, 280 stran, Praha: IFEC, s.r.o., 2002
•
Šantrůček, J., Pohledávky, jejich cese a hodnota, 2. vydání, 200 stran, Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2005
•
Vaigert, D., Phillippi, T., Riško, P., Navrátilová, H., Pohledávky - Právní příručka věřitele, 1. vydání, 275 stran, Brno: Nakladatelství Computer Press, 2006
•
Vondráková, A., a kol., Vymáhání pohledávek, 1. vydání, 756 stran, Praha: ASPI, 2006
Právní předpisy •
Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona pozdějších předpisů
•
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový
•
Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
•
Zákon č.216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů
•
Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech
- 37 -
Ostatní zdroje •
www.business.center.cz
•
www.wikipedia.cz
•
www.cojeco.cz
•
www.csob.cz – intranet, archiv
•
Bankovní instrukce ČSOB – Mimosoudní vymáhání retailových úvěrových pohledávek ČR/RET, PBA, PSB, verze 5 s účinností od března 2008
•
Šimo, T., Pohledávky v teorii a bankovní praxi, diplomová práce, 2007
- 38 -
