Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Ekonomická fakulta
Úvaha na téma kybernetická revoluce a vliv na společnost. Aneb bude nám lépe?
Tomíček Lukáš, TOM0115 Obor: Management
Úvod
Svou úvahu bych rád rozdělil do několika částí, první je stručný popis základních faktů a úvod do „kybernetické revoluce“. V další části bych rád rozebral důsledky této revoluce a témata, která bude muset společnost, v souvislosti s ní, řešit. V poslední části bych se rád osobněji vyjádřil k této problematice. O co se opírá kybernetická revoluce a průmysl 4.0? Už název napoví, že zde hrají prim především technologie, informace získávají na důležitosti, komunikace se zrychluje a to nejen mezi lidmi, ale také mezi stroji. Automatizace výroby a integrace informačních a řídících systémů sebou přináší mnohé příležitosti i rizika do budoucna. A ta nejzákladnější technologie, bez které bychom nemohli o kybernetické revoluci hovořit, je internet. Množství dat na internetu a jejich tempo růstu je až nepředstavitelné. Přesto se zde hodí uvést pár čísel: lidská populace vzrostla mezi lety 2013-2015 přibližně o 2,3% (World population clock, 2016), oproti tomu počet uživatelů internetu narostl o 18% a ke konci roku se jednalo přibližně o 3,2 miliardy lidí (Domo, 2015). V roce 2008 bylo k internetu připojeno více zařízení, než je na planetě obyvatel. Počet zařízení připojených na internet, mimo tradičních, tj. počítače a mobily, je ke konci roku 2015 téměř 5 miliard, ale předpoklady hovoří o tom, že v roce 2020 by k internetu mělo být připojeno až 50 miliard zařízení (Investree, 2015)! V roce 2011 uživatelé na internetu nahráli každou minutu 48 hodin nových videí na server Youtube.com patřící společnosti Google a v roce 2015 už je to 300 hodin každou minutu. (Domo, 2015) Budou za nás pracovat stroje? Jaké hlavní témata budou v budoucnu muset řešit státy, společnosti i soukromé osoby? Je jich mnoho a všechny v této krátké úvaze zajisté nestihnu zmínit, natož rozebrat. Budu se tedy soustředit na ty, dle mého názoru, klíčové. První změnou je náhrada lidí na určitých pracovních pozicích stroji. V první fázi to bude především na pozicích, které nepotřebují vysokou kvalifikaci, a při kterých je vykonávána rutinní práce, jako jsou montážní linky či sklady. Používám sice budoucí čas, ale vnímavému člověku jistě neunikne, že tato fáze už probíhá a není tudíž novinkou. Sériová výroba automobilů se zatím sice neobejde bez techniků, obsluhujících stroje a provádějících například montáže v interiéru, ale míra zapojení poloautomatických či plně automatických strojů v tomhle procesu jednoznačně roste. Dalším příkladem může být Amazon (internetový
obchod a zároveň zásilková služba), který se snaží v co největší míře automatizovat celý svůj logistický řetězec a ve svých skladech „zaměstnává“ tisíce robotů a investuje milióny do vývoje dronů, které by automaticky doručovaly zásilky koncovým zákazníkům. Trend v této oblasti by měl být dále rostoucí. Důležitým prvkem pro úplnou automatizaci výroby je schopnost strojů aktivně komunikovat mezi sebou, podávat zprávy o stavu výrobku či potřebě údržby, pak také vývoj řídících systému, které budou celý proces řídit a podávat informace lidem. Postupně by tak mohly zanikat profese techniků, koordinátorů výroby, ale i údržbářů a v továrně budoucnosti by mohl sedět jeden programátor – manažer nebo také vůbec nikdo. John Maynard Keynes v roce 1930 předpověděl, že na prahu nového tisíciletí by ve vyspělých zemích měl mít pracovní týden 15 hodin, právě díky růstu technologií a automatizací výroby (The Guardian, 2008). Proč tomu tak není? Důvodů je hned několik a jedním z nich například je, že člověk se stal mnohem konzumnějším. Myslím si, že zde se dokonale hodí pořekadlo, s jídlem roste chuť. Generace Y, ke které patřím i já, měla oproti generaci mých prarodičů či rodičů nesrovnatelné možnosti. Většina mých vrstevníků se nejednou určitě setkali s vyprávěním, jak oni si vystačili s jedním plyšákem a partou kamarádů, zatímco my prakticky nevycházíme z domu a pokojíčky nám přetékají hračkami, a kdo z nás neslyšel nářky, že babička už neví, co nám kupovat. My jsme to jako děti přitom neuměli pochopit, protože jsme věděli, že v hračkářstvích a obchodech s elektronikou je plno úžasných výrobků. I přesto, že toto přirovnání nezní jako moc sofistikovaný výklad problému současné společnosti, jako jsou konzumerismus či rozhodovací paralýza, vystihuje trefně můj úhel pohledu. Zmínil jsem, že budou zanikat nejrůznější pozice jako skladníci či operátoři výroby, avšak nevidím jediný důvod, proč se držet při zemi. Čistě teoreticky, z mého pohledu není mnoho pozic, které by technologický pokrok nedokázal v dohledné době (v horizontu nejbližších dvou desetiletí) nahradit. Kde dále by tedy mohl člověka nahradit stroj? Prodavači. Samoobslužné pokladny jsou dnes už běžnou součásti supermarketů. Můžeme potkat nejrůznější typy automatizovaných prodejních kiosků, zastupujících například obsluhu čerpacích stanic. Problémem v plném rozmachu pak nejsou vysoké pořizovací či provozní náklady, ale spíše zvyklosti lidí, kteří technologii nepřijímají vlídně, neumí s ní pracovat nebo preferují tradiční kontakt s prodavačem. Další pozicí jsou určitě řadoví administrativní pracovníci a úředníci, jejichž práce často připomíná práci strojovou. Co takhle profesionální řidiči, ať už kamiónů, městské hromadné dopravy či taxíků? Plně automatizované auta testuje mnoho společností. V čele vývoje jsou především Volvo, Mercedes, Google či Tesla. Většina
se po letech vývoje dostala do stádia, kdy už testovali své auto v simultánních podmínkách i běžné dopravě a technologie prošla na výbornou. Zdálo by se, že výrobě nic nepřekáží, a i tato profese může brzy zaniknout, ovšem i zde tato technologie naráží na překážky, podobně jako u prodavačů. Lidé přístrojům nevěří, a i přesto, že lidé jako řidiči způsobí ročně milióny dopravních nehod, mnohdy se smrtelnými následky, jedna taková smrt zaviněná bezpilotním automobilem, by mohla opozdit nástup technologie o několik let i desetiletí. Krom toho zde samozřejmě také zasahuje legislativa, která ale vychází ze stejných obav o bezpečnost jako u široké veřejnosti. Stále zmiňuji zaměstnání, na které člověk nepotřebuje žádné, nebo jen minimální vzdělání a kvalifikaci. Podívejme se tedy o stupínek výše, třeba do ordinace praktických lékařů. V této oblasti vznikl v České republice zajímavý startup Evipa studenta Martina Horského, který má pomáhat sestrám a lékařům v jejich práci a měl by být prospěšný pro pacienty (Idnes.cz, 2015). Jedná se o jakousi elektronickou recepční, která je umístěna v čekárně - pacient přijde do čekárny, vloží do přístroje kartičku pojištěnce, systém mu dále nabídne například důvod návštěvy, aby rozlišil lidi, kteří si přišli jen pro recept, či výsledky testu a ty, co přišli na vyšetření k lékaři. Poté ho zařadí do pořadníku, informuje sestru a tak dále. Šikovná věc, ve které se ale, dle mého názoru, ukrývá mnohem větší potenciál. Proč by tento přístroj nemohl nahradit sestry úplně? Minimálně jejich administrativní náplň práce - elektronické objednávky fungují všude jinde, tak proč ne zde? Ale i další věci jako analýzu toho, kolik máte dioptrií, či měření tlaku a mnoho dalšího dnes zvládají přístroje samy. Ano, dnes si asi neumíme představit, že bychom měli vložit ruku do tunelu a čekat, až nám přístroj najde žílu a pak do ní zcela automaticky píchne jehlu, aby mohl sám udělat krevní testy, ale technologicky ta myšlenka určitě není nereálná. Člověk se už v současné době stává často jen jakýmsi interpretátorem informací, které zjistily přístroje. Ať už se jedná o meteorologa či finančního analytika sledujícího ekonomický vývoj. Ani tito lidé, kteří mají za sebou dlouhá studia a jsou často nadprůměrně inteligentní, nemají svou práci jistou. Když už počítač vypočítá a vykreslí nějaký meteorologický model, proč by ho nemohl také interpretovat. V podstatě stačí, když ho to programátoři ve spolupráci s meteorology „naučí“. Na toto téma bych mohl uvádět další a další příklady, ale nepomohlo by mi to o nic více zachytit podstatu. Tou je, že jakákoli práce, která funguje na základě konkrétních postupů, zároveň je systematická, je také dříve nebo později nahraditelná stroji a umělou inteligencí. O něco lepší pozici mají lidé, kteří pracují na pozicích, které vyžadují kreativitu či vlastnosti jako je intuice a umění improvizovat. To znamená například marketingové
oddělení, hasiči, lékaři, umělci, manažeři, sportovci, personální pracovníci, výzkumní pracovníci, sociální pracovníci, učitelé, politici či IT pracovníci. Ti se dle mého názoru během kybernetické revoluce o práci obávat nemusí. Pokud se ale zadíváme do daleké budoucnosti, nevidím prakticky žádné hranice. Člověk už dnes učí technologii umět se rozhodovat, např. v složitých dopravních situacích, učí ji také, jak se učit, například při vývoji počítačových programů porážejících největší analytické kapacity mezi šachovými velmistry. Od toho už je jen krůček k tomu, s čím se většinou setkáváme jen ve sci-fi filmech – umělá inteligence. Nedojde ale jen k rušení stávajících pracovních míst, dojde také k nárůstu poptávky po specializovaných pracovnících s vysokoškolským vzděláním. S velkou pravděpodobností vzniknou také úplně nové pracovní pozice. V důsledku těchto změn bude nutná jistá restrukturalizace pracovní síly, vlády jednotlivých zemí a i společnosti budou muset podpořit rekvalifikaci pracovní síly a zvolit nové postupy ve vzdělávání dalších generací. Potřeba budou především IT pracovníci, odborníci v technické oblasti konstruktérství, či vývojáři. Náklady to budou nemalé, ale zároveň také nezbytné - zaspání za konkurencí by se nemuselo vyplatit. Pro společnost, která ale investuje do technologií, automatizace výroby, konfigurace a diagnostiky informačních a komunikačních důsledků, budou mít tyto investice převážně pozitivní účinek. Pokud manažera chceme přesvědčit o jakékoli investici, musíme mít na paměti, že nejsilnějšími argumenty jsou především peníze, tj. snížení nákladů, zvýšení zisku, zvýšení rentability. A toho se nám dostane například v podobě snížení nákladů za práci HR oddělení, zvýšení produktivity práce, snížení zmetkovosti ve výrobě, snížení mezních nákladů či v neposlední řadě snížení nákladů na logistiku. U posledního bodu se na chvíli zastavím, neboť pod touto nepatrnou informací je ukrytá další mini-revoluce a to v podobě přesunu výroby. V letech minulých jsme byli svědky přesouvání výroby do Číny a celkově na asijský kontinent, kde se firmy přesouvaly za levnou pracovní sílou a poté své výrobky rozvážely po celém světě. Průmyslová revoluce bude mít tendenci přibližovat výrobu zpět k zákazníkovi. Tento závěr vyvozuji ze skutečností, že náklady na pracovní sílu v poměru k objemu produkce značně poklesnou a pro firmy už nebude levná pracovní síla dostatečně vyvažovat náklady na logistiku a controlling. Jeden z dalších důvodů, proč by se měla výroba vracet zpět je průmyslové využití 3D tisku, které by společnostem dovolovalo vyrábět především plastové výrobky kdekoli na světě za srovnatelné náklady (náklady na energii).
Abych tedy uzavřel úvodní kapitolu o tvorbě a zániku nových pracovních pozic, přidávám svůj názor. Myslím si, že jediná překážka, která může tomuto procesu bránit, jsou legislativní úpravy, které stanoví firmám např. minimální počet zaměstnanců k zisku či postaví automatizované řidiče mimo zákon. S velkou pravděpodobností by se ovšem jednalo jen o jisté zpomalení. Otázka tedy zní, bude tato změna pozitivní pro společnost? Vzhledem k tomu, že mi chybí věštecká křišťálová koule, můžu si jen domýšlet, že by mohlo docházet ke zkracování pracovní doby, jako to předpovídal J. M. Keynes a jak už se o to pokoušejí formou experimentu například ve Švédsku (Česká televize, 2015). K čemu to ale povede zcela určitě, je další a další prohlubování nerovnoměrně rozděleného bohatství ve světě, kde vyspělé ekonomiky budou prosperovat díky novým technologiím, které si například chudé země ve střední Africe nebudou moci dovolit. Internet věcí Pokud píši o průmyslové revoluci, nemůžu nezmínit internet věcí, což je fenomén, který se stává běžnou součástí našich životů. Co si pod tímto pojmem představit? Prakticky obrovský soubor „chytrých“ doplňků, které se umí připojit na internet a měly by nám svými funkcemi usnadňovat život. Lidé začínají nosit chytré hodinky, chytré oblečení, chytré boty, jezdí v chytrých autech, komunikují skrz chytré telefony, domů si také začínají pořizovat chytré spotřebiče. Až moc často se setkáte s výrazem chytré, či inteligentní, což mi v některých případech, kdy hovoříme například o rychlovarné konvici nebo žárovce, připadá až vtipné, ale je tomu tak. Prakticky všechno, co funguje na elektrickou energii má tendenci se zlepšovat a nabízet uživateli nějakou přidanou hodnotu. Lednička, která si sama kontroluje stav potravin a varuje vás, když se blíží datum spotřeby nebo vám dochází některé suroviny? Žádný problém. Hodinky, které monitorují váš pohyb, srdeční rytmus, či spánkový režim a pak vám doporučí změnu životního stylu? Bez problémů. Domácnost, která funguje na elektronický klíč, sama předpovídá, kdy se vrátíte z práce, aby vám mohla doma zatopit, napustit vanu, či vybrat film dle vaší aktuální nálady? Máte to mít! Jediné, co internet věcí potřebuje je, jak už název napovídá, kvalitní pokrytí internetovou sítí. Ta se ale liší od námi známých sítí pro mobilní telefony jako je 3G či LTE. V současné době buduje síť Sigfox v České republice společnost SimpleCell Networks a spolu s operátorem T-mobile chtějí pokrýt 95% území v Česku. (Novinky.cz, 2015) Internet věcí člověku nabízí nepřeberné množství, jak si zpříjemnit či ulehčit život, co ale chce od zákazníků na oplátku? V podstatě nic převratného, jen informace. To samé, co po nás chtějí už dlouho spousty webových portálů, kde se musíte registrovat v čele se sociální sítí Facebook. Informace o tom, jak
využíváme jimi vyrobené zařízení, jak je poruchové, jaké nastavení nejčastěji používáme, kdy ho používáme. Většina informací je u zařízení jako pračka nebo lednička zcela nevinných a to, že zařízení sdílí s výrobcem je pro zákazníky pozitivní, neboť výrobce může data v reálném čase vyhodnocovat a použít pro optimalizaci výrobků. Tato data se pro výrobce stávají zdrojem konkurenční výhody, neboť má okamžitou zpětnou vazbu. Z každého vyrobeného výrobku a krom inovací svých výrobků tak, aby lépe vyhovovaly zákazníkům, může díky těmto datům činit také důležitá strategická rozhodnutí. Například chytré hodinky zjistí, že klienti s vyšším klidovým pulsem mají celkově horší fyzickou kondici, tuto informaci si výrobce propojí s informačním kanálem lednic, které potvrdí, že obsah lednic těchto lidí je výrazně méně orientován na ovoce a zeleninu. U obou těchto informací ale informační systém společnosti zachytí rostoucí trend, tj. zlepšování situace. Manažer pak může zvážit například investici do nějaké health-stylové společnosti. Ať už se společnost tyto informace/data rozhodne použít jakkoli, jedno je myslím, jasné – bude jich mnoho a jejich zpracování nebude jednoduché. Tímto se pomalu dostávám k další zásadní oblasti. Jak uvádím, internet věcí má své pozitiva, jak pro zákazníky, tak pro výrobce. Jako každá mince má svůj rub i líc, bohužel i internet věcí má své negativa. Domnívám se, že tím úplně nejzásadnějším je riziko ztráty soukromí, úniku osobních informací a jejich následné zneužití. Práce s daty Určitě se nám všem už někdy stalo, že jsme jen tak brouzdali po internetu, hledali například dle čeho vybrat správnou ledničku, jaké existují energetické třídy, v jakých cenových kategoriích se pohybují a tak dále. Poté jsme počítač vypnuli a další den ráno se opět připojíme, abychom si přečetli novinky ze světa, a na úvodní stránce internetového vyhledávače na nás vyskočí reklama na „ledničky za nejlepší cenu na trhu“. Pro mnoho lidí převážně starších generací užitečná náhoda, pro mě osobně „náhoda“ znepokojující, a pro zaměstnance marketingových oddělení zase „náhoda“ potěšující. Jistěže se nejedná o pouhou náhodu. Každé naše kliknutí na počítačích připojených k internetu po nás zanechává určitou stopu, podobně jako necháváte stopy při chůzi v čerstvě napadaném sněhu, avšak s tím malým rozdílem, že ty elektronické stopy po vás tak rychle nezmizí. A tak společnosti jako Google si ke každému uživateli přiřazují určité vlastnosti jako jsou věk, pohlaví, vzdělání, místo bydliště či naše záliby. Pokud Vám vrtá hlavou, jak tyto informace získají, odpověď je jednoduchá, většinou jim to sami řekneme, tedy nevoláme přímo do pražského sídla
společnosti Google, ale založíme si u nich například e-mail nebo profil na sociální sítí, kde o sobě vyplníme patřičné informace. Ale i pokud jim je přímo nesdělíme, tyto společnosti mají vlastní algoritmy, které na základě našeho chování na jejich stránkách dokážou přibližně určit „co jsme zač“. Uživatelé poskytují společnostem obrovské množství informací - pro představu v roce 2000 byly generovány dva exabyty dat ročně (což je jedna miliarda gigabytů). O 11 let později je stejný objem dat generován denně. V současné době se odhad vygenerovaných dat pohybuje okolo 1,8 zettabytu ročně (1 zettabyt = 1000 exabytů). Data rostou po exponenciální křivce, tudíž jsou technologie, kterými je dokážeme zpracovat, nezbytností. Pro obchodní účely je analyzováno pouze 1 %, i tak je to obrovské množství, což ale dobře ukazuje prostor ke zlepšení ze strany společností. Myslím si, že zejména v Česku pak ten prostor ke zlepšení není jen co týče množství analyzovaných dat, ale také v kvalitě analýz a přisouzení patřičné důležitosti těmto datům. Příklad si můžeme brát z knihkupectví Amazon.com, které umí zákazníkům nabídnout knížky na základě toho, jaké tituly si koupili lidé s podobným vkusem. Tato doporučení jsou "šita na míru" právě díky ohromnému množství dat. (Technet.cz, 2014). Je to jen zlomek možností, jak lze tato data využít. Dle mého názoru, by jedno z vhodných použití například v České republice, byla analýza dopravy ve velkých městech. Většina velkoměst nejen u nás trpí problémy, jako jsou nedostatek parkovacích míst či nedostatečné kapacity hlavních silničních uzlů. Tato data by mohla pomoci nalézt komplexnější řešení. Hledání vhodných míst pro tvorbu záchytných parkovišť, konfigurace vhodných časových intervalů pro semafory, zlepšení tras pro efektivitu hromadné dopravy apod. Zdroje těchto dat jsou taky snadno identifikovatelné ve formě navigací u osobních aut, či ve formě digitálních karet pro městkou hromadnou dopravu, či záznamy z bezpečnostních kamer. Toto téma nás přivedlo k poslední záležitosti, ke které bych se chtěl vyjádřit, a tím je bezpečnost dat. To je oblast, na kterou se budou muset společnosti v nejbližší době zaměřit. Státy musí novelizovat své zákony, neboť se budou potýkat s novými formy kyberkriminality a společnosti budou muset investovat nemalé částky do zabezpečení svých systému, protože jednoduchá logika nám říká, že když se chceme my připojovat ke své továrně a na dálku řídit její výrobní proces, mohl by to stejným způsobem udělat nějaký hacker. Vzhledem ke všeobecné digitalizaci také bude třeba ochrana citlivých dokumentů společností v digitální podobě a vyvážení možností jednoduchého přístupu k datům pro zaměstnance a jejich ochrana před vnějším okolím. Ochrana osobních údajů bude jedním s rostoucích odvětví, mohou zde vznikat právě nové pozice jako kyber policista, či bude
prostor pro založení nových podniků, které se budou specializovat na ochranu osobních údajů ve světě internetu, např. na vymazání digitálních stop uživatelů. Zvládneme přechod na „průmysl 4.0“? Pokud se nestane nic zásadního, tak si myslím, že ano. Technologicky jsme na to připraveni a tento proces už je v pohybu, úspěšně jsme zavedli obrovská cloudová uložiště, otestovali kyber měnu, zvládáme interakci strojů a 3D tiskárny se začínají uplatňovat ve společnostech i domácnostech. Opravdové překážky vidím spíše v psychologické oblasti, tradičně smýšlejícímu obyvatelstvu, či velké byrokracii. Vzhledem k tomu, jakým tempem se technologie vyvíjejí, může nastat obrovský přerod nejen technologický, ale i společenský. Doma už nebudeme potřebovat peněženky, mobilní zařízení, mohou je nahradit mikročipy pod kůží, které budou obsahovat naši digitální identitu - od informací o trvalém bydlišti, přes zdravotní stav až po nákupní preference. A bude se nám nakonec díky tomu všemu lépe žít? Doufám, že ano, technologický pokrok nám přináší povětšinou i růst blahobytu, ovšem jsem opatrný a plně si uvědomuji rizika, které digitalizace přináší a jak ničivá by mohla být například kybernetická válka budoucnosti.
Internetové zdroje: [1] Worldometers. World Population clock: 7.4 Billion People [online]. 2016 [cit. 2016-0312]. Dostupné z: http://www.worldometers.info/world-population [2] Domo. Data Never Sleeps 3.0 [online]. 2015 [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: https://www.domo.com/blog/2015/08/data-never-sleeps-3-0/ [3] Investree. Internet věcí: 13 faktů, které vám vyrazí dech [online]. 2015 [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: http://investree.cz/internet-veci-13-faktu-ktere-vam-vyrazi-dech/ [4] The Guardian. Economics: Whatever happened to Keynes' 15-hour working week? [online].
2008
[cit.
2016-03-12].
Dostupné
z:
http://www.theguardian.com/business/2008/sep/01/economics [5] Novinky.cz. První kamión bez řidiče brázdí silnice u Magdeburgu [online]. 2014 [cit. 2016-03-12]. Dostupné z:
http://www.novinky.cz/veda-skoly/343018-prvni-kamion-bez-
ridice-brazdi-silnice-u-magdeburgu.html
[6] Aktuálně.cz. Auta bez řidiče: Konvoj "nevykolejil", hlásí Volvo [online]. 2012 [cit. 201603-12].
Dostupné
z:
http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/auto/auta-bez-ridice-konvoj-
nevykolejil-hlasi-volvo/r~i:article:759186/ [7] Česká televize. Experiment ve Švédsku: Kratší pracovní doba, stejná práce i peníze [online]. 2015 [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1594429experiment-ve-svedsku-kratsi-pracovni-doba-stejna-prace-i-penize [8] Idnes.cz. Vymyslel, aby pacienti nečekali u lékařů zbytečně. Nápad mu mění život [online]. 2015 [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/martin-horsky-aelektronicka-evidence-pacientu-evipa-p0a [9] Novinky.cz. SimpleCell a T-Mobile do konce roku postaví síť pro internet věcí [online]. 2016 [cit. 2016-03-12]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/internet-a-pc/395004-simplecella-t-mobile-do-konce-roku-postavi-sit-pro-internet-veci.html [10] Technet.cz. Co umějí Big Data? Třeba pošlou Formuli 1 do boxů nebo poradí fotbalistům Zdroj: [online].
http://technet.idnes.cz/big-data-c53-/veda.aspx?c=A141010_115149_veda_kuz 2014
[cit.
2016-03-12].
Dostupné
z:
http://technet.idnes.cz/big-data-c53-
/veda.aspx?c=A141010_115149_veda_kuz [11] Cisco. Cisco Technology Radar: Rok 2016 – digitální revoluce a nová fáze války v kyberprostoru
[online].
2016
[cit.
2016-03-12].
http://www.cisco.com/web/CZ/about/news/2016/20160121.html
Dostupné
z:
