Vynálezy, pojem, patentovatelnost vynálezů a práva majitele

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Vynálezy, pojem, patentovatelnost vynálezů a práva majitele Bakalářská práce

Autor:

Marie Šajnarová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. David Karabec

Duben, 2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne

Marie Šajnarová

Poděkování Ráda bych zde poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce JUDr. Davidu Karabcovi za jeho rady a čas, jenţ mi věnoval při realizaci této práce.

Anotace práce Tato práce se zabývá duševním vlastnictvím, jeho krátkou historií a základním dělením na autorské právo a průmyslové vlastnictví. Průmyslové vlastnictví je obsáhlé a obsahuje několik pojmů, pro tuto práci je však nejdůleţitější vynález. Vynález je hlavním předmětem patentové ochrany a je sloţité jej definovat. Musí splňovat tři základní podmínky, tedy novost, vynálezeckou činnost a průmyslovou vyuţitelnost. Patent můţe být udělen pouze na základě patřičně vyplněné přihlášky vynálezu. Práce se věnuje zejména otázkám patentovatelnosti vynálezů, právům majitele patentu, a jakým způsobem s těmito právy můţe nakládat. Právem majitele je vynález vyuţívat, poskytnout souhlas k vyuţívání vynálezu jiným osobám nebo na jiné osoby patent převést. Nejzajímavější je však poskytnutí souhlasu k vyuţívání vynálezu jiným osobám, nejčastěji prostřednictvím licenční smlouvy. Klíčová slova: Vynález, Patent, Úřad, Majitel

Annotation This work is concerned with intellectual property, its short history and basic division in copyright and industrial property. Industrial property is comprehensire and includes few notion. Invention is the most important for this work. Invention is a capital subject of patent protection and it is difficult to define. Invention must meet three basic requirements: novelty, industrial applicability and outcome of the development activity. Patent can be granted on the basis of correct filled out invention registration. This work is about patentability of invention, owner´s rights and how he can use these rights. The owner has the rights to benefit from invention give permission to another person to use the invention, or transfer patent to another person. The most interesting part of this topic is giving permission to another person, most often with the help of licence contract.

Key words: Invention, Patent, Office, Owner

Obsah Úvod .................................................................................................................................................. 8 1

2

Duševní vlastnictví ................................................................................................................... 9 1.1

Historie duševního vlastnictví............................................................................................. 9

1.2

Rozdělení práv duševního vlastnictví ............................................................................... 11

1.3

Autorská práva .................................................................................................................. 11

1.4

Průmyslové vlastnictví ...................................................................................................... 12

1.4.1

Vynález jako předmět průmyslového vlastnictví ...................................................... 12

1.4.2

Uţitné vzory .............................................................................................................. 12

1.4.3

Průmyslové vzory ...................................................................................................... 12

1.4.4

Ochranné známky ...................................................................................................... 12

1.4.5

Označení původu a zeměpisná označení ................................................................... 13

Vynálezy .................................................................................................................................. 14 2.1

Historie vynálezů .............................................................................................................. 14

2.2

Ochrana vynálezů.............................................................................................................. 15

2.3

Předmět ochrany ............................................................................................................... 16

2.4

Vznik a trvání patentové ochrany ..................................................................................... 17

2.5

Zánik a zrušení patentu ..................................................................................................... 18

2.5.1

Zánik patentu ............................................................................................................. 19

2.5.1.1 Uplynutí doby ochrany .......................................................................................... 19 2.5.1.2 Nezaplacení udrţovacího poplatku ........................................................................ 19 2.5.1.3 Vzdání se patentu ................................................................................................... 20 2.5.2

Zrušení patentu .......................................................................................................... 20

2.5.2.1 Důvody zrušení patentu ......................................................................................... 20 2.5.2.2 Náleţitosti návrhu na zrušení ................................................................................. 21 2.5.2.3 Zrušení evropského patentu ................................................................................... 22 2.6

Kategorie vynálezů ........................................................................................................... 22

2.6.1

Věci............................................................................................................................ 22

2.6.1.1 Výrobky a zařízení ................................................................................................. 22 2.6.1.2 Zapojení ................................................................................................................. 23

2.6.1.3 Mechanické směsi a látky jim podobné ................................................................. 23 2.6.1.4 Chemicky vyrobené látky ...................................................................................... 23 2.6.1.5 Látky vzniklé přeměnou atomového jádra ............................................................. 24 2.6.2

Postupy ...................................................................................................................... 24

2.6.2.1 Způsob výroby ....................................................................................................... 24 2.6.2.2 Pracovní postup...................................................................................................... 24 2.6.2.3 Pouţití .................................................................................................................... 24 2.7

3

4

Patentové nároky............................................................................................................... 25

2.7.1

Obecné poţadavky na patentové nároky ................................................................... 25

2.7.2

Znaky patentových nároků ........................................................................................ 26

2.7.3

Úvodní a význaková část patentových nároků .......................................................... 26

2.7.4

Nezávislé a závislé patentové nároky ........................................................................ 27

Patentovatelnost vynálezů ..................................................................................................... 28 3.1

Novost ............................................................................................................................... 28

3.2

Výsledek vynálezecké činnosti ......................................................................................... 28

3.3

Průmyslová vyuţitelnost ................................................................................................... 29

3.4

Výluky z patentovatelnosti ............................................................................................... 29

Patentová přihláška ............................................................................................................... 32 4.1

Ţádost o udělení patentu ................................................................................................... 32

4.2

Doklady přiloţené k ţádosti.............................................................................................. 33

4.3

Podlohy patentové přihlášky ............................................................................................. 34

4.3.1

Popis vynálezu ........................................................................................................... 34

4.3.2

Výkresy...................................................................................................................... 35

4.3.3

Anotace ...................................................................................................................... 35

4.4

Řízení o patentové přihlášce ............................................................................................. 35

4.5 Porovnání počtu podaných přihlášek z Ročenky Úřadu průmyslového vlastnictví (rok 2009) ........................................................................ 37 5

Práva majitele ......................................................................................................................... 39 5.1

Podnikový vynález ............................................................................................................ 40

5.2

Vyuţívání vynálezu .......................................................................................................... 41

5.2.1

Přímé vyuţívání vynálezu ......................................................................................... 42

5.2.2

Nepřímé vyuţívání vynálezu ..................................................................................... 42

5.3

Vyčerpání práv .................................................................................................................. 42

5.4

Poskytnutí souhlasu k vyuţívání vynálezu jiným osobám ............................................... 44

5.4.1

Smluvní licence ......................................................................................................... 44

5.4.2

Významný licenční obchod na území ČR ................................................................. 46

5.4.3

Nucená licence........................................................................................................... 47

5.5

Převod patentu .................................................................................................................. 49

Závěry a doporučení...................................................................................................................... 50 Seznam použité literatury ............................................................................................................. 52 Přílohy ............................................................................................................................................ 53

Úvod Důvodem realizování bakalářské práce na téma „Vynálezy, pojem, patentovatelnost vynálezů a práva majitele“ je zájem o přiblíţení pojmů z oblasti práva k vynálezům a o samotná práva majitele. Jak uţ vyplývá z názvu, jedná se o velmi obsáhlé téma, s mnoha důleţitými pojmy, které je třeba si objasnit pro samotné pochopení celé práce. Práce se převáţně zabývá jednou z několika částí průmyslového vlastnictví, tou jsou vynálezy. S ohledem na dynamický vývoj v oblasti průmyslového vlastnictví v mezinárodním měřítku, a zejména pak vliv Evropské unie na Českou republiku, jsou v práci obsaţeny některé informace zabývající se mezinárodní ochranou. S rozšiřováním obchodních vztahů za hranice jednotlivých států sílil tlak na to, aby byla ochrana technických novinek zajištěna ve všech zemích, kam směřoval vývoz. Tuto právní ochranu zajišťují patenty. Patent však nemůţe být udělen na jakýkoliv vynález. Za vynálezy nejsou například povaţovány objevy, pravidla her nebo počítačové programy. Pro samotný vynález neexistuje jednotná definice. V mnoha definicích se spíše dozvíme, co vynálezem není, neţ co jím doopravdy je. Dále musí vynález splňovat určité podmínky, které mu umoţňují patřičnou právní ochranu. Trţní prostředí vyţaduje, aby výsledky technické tvůrčí práce na úrovni vynálezů, které přinášejí pro podnikatele zisk nebo jiné přínosy, byly právně chráněny. Původce či vlastník totiţ musel na jeho vytvoření nebo získání vynaloţit nemalé prostředky. K tomu, aby původce či vlastník vynálezu získal patentovou ochranu, musí podat vyplněnou patentovou přihlášku u Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze. Poté, co mu je udělen patent, vznikají mu povinnosti, jako je placení udrţovacích poplatků. Tyto kdyţ nedodrţí, hrozí zrušení či zánik patentu. Původci, ale i majiteli patentu, náleţí právo vynález vyuţívat, poskytnout souhlas k vyuţívání vynálezu jiným osobám nebo na jiné osoby patent převést. Jedná se o absolutní subjektivní práva majitele patentu, působící vůči všem ostatním osobám, které jsou povinny zdrţet se jakýchkoliv zásahů do těchto práv.

8

1 Duševní vlastnictví Pozitivní právo ţádnou legální definici pro pojem duševního vlastnictví neobsahuje. Vymezení tohoto pojmu je tak záleţitostí právní nauky. Duševní vlastnictví lze pojímat jako vlastnictví, jehoţ předmětem je výsledek duševní tvůrčí lidské činnosti. Můţe být buď výsledkem duševní tvůrčí činnosti fyzických osob, nebo výsledkem netvůrčí povahy jak osob fyzických tak i právnických. Předmět duševního vlastnictví se vyznačuje tím, ţe můţe být kdykoliv, kdekoliv a kýmkoliv, současně i následně, uţíván aniţ by došlo k újmě na jeho podstatě. Hodnota duševního vlastnictví závisí na míře vyuţitelnosti a přínosu pro jedince. Práva k duševnímu vlastnictví jsou neodmyslitelnou součástí obchodního majetku podnikatelských subjektů a často také tvoří velkou součást jejich obchodního jmění. Evropská unie chápe duševní vlastnictví jako pobídku pro rozvoj tvůrčí činnosti a vyuţívání jejích výsledků, které přispívají ke zvyšování konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a inovací. Na duševní vlastnictví se lze dívat jako na monopol, představuje totiţ výlučné právo vyuţívat předmět ochrany, přičemţ všem ostatním subjektům takové vyuţívání zakazuje. Právní úpravu duševního vlastnictví lze rozdělit na dva celky. Prvním je autorské právo, které je zakotveno v zákoně č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským. Druhým celkem je právo průmyslového vlastnictví, reprezentováno v několika dílčích předpisech. Především je upraveno zákonem č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, zákonem č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, zákonem č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech a ostatními zákony, například na ochranu biotechnologických vynálezů, na ochranu práv k odrůdám rostlin, o ochranných známkách a o označení původu výrobků.

1.1 Historie duševního vlastnictví Jiţ v předminulém století si rozvinuté průmyslové státy byly vědomy potřeby právní úpravy ochrany výsledků těchto tvůrčích procesů. Výsledkem byl podpis Úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, jinak také Paříţská unijní úmluva, která vznikla dne 20. března 1883. Tato Úmluva byla za celou dobu několikrát přezkoumána a v platnosti je dodnes. Paříţská unijní úmluva poprvé formulovala předmět ochrany průmyslového vlastnictví, konkrétně patenty na vynálezy, uţitné vzory nebo modely, tovární nebo obchodní známky, známky sluţeb, obchodní jméno a údaje o provenienci zboţí nebo označení jeho původu. Paříţská unijní úmluva je základem mezinárodní ochrany duševního vlastnictví. Zajišťuje kaţdému příslušníku členského státu této Úmluvy a ve všech ostatních zemích unijní úmluvy stejné výhody, jako na vlastním

9

území. Samotný pojem duševního vlastnictví se objevuje aţ v Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví, která byla podepsána ve Stockholmu 14. července 1967. Historie právní ochrany duševního vlastnictví na českém území spadá do počínajícího 19. století, kdy v českých zemích platilo rakouské právo. V 19. století názory na patentovou ochranu nebyly jednotné. Hlavní námitka směřující proti patentové ochraně se opírala o ekonomické teorie prokazující škodlivost monopolu. Patentová ochrana tak vyţadovala podporu, které se jí dostalo od několika významných osobností. V roce 1919 byl zřízen Patentní úřad v Praze, který podléhal Ministerstvu obchodu, průmyslu a ţivností. Personálně i právně navázal na rakouský Patentní úřad ve Vídni, odkud převzal také několik pracovníků. K rozhodování právních sporů vznikl téţ v roce 1919 Patentní soud, který byl odnoţí Nejvyššího správního soudu. Největšího rozmachu dosáhl Patentový úřad ve třicátých letech 20. století. Od roku 1940 nesměl Patentní úřad na příkaz okupantů přijímat nové přihlášky a po vyřízení rozdělaných spisů měl zaniknout. Po osvobození se Patentový úřad, stejně jako po první světové válce, zabýval několik let řešením otázek patentového vlastnictví subjektů poraţených států. V roce 1949 získal nově do své kompetence působnost ve věci ochrany známek, vzorků a modelů. V roce 1952 se nástupcem Patentního úřadu stal Úřad pro vynálezy a zlepšovací náměty. Okolo roku 1930 měla řada podnikatelských subjektů v Československu ucelenou moderní patentovou a licenční strategii. Vedle Škodových závodů v Plzni to byly Baťovy závody ve Zlíně, kopřivnická Tatra, vznikl také slavný lehký kulomet Brenn. Rozvoj patentnictví byl však narušen druhou světovou válkou, kdy byla patentová agenda převedena do Berlína. Konstruktéři však pracovali dál a hned po válce se objevily motocykly nové koncepce JAWA, traktory Zetor, automobily Minor a Škoda Tudor. Na základě ústavního zákona č. 4/1993 Sb., tzv. recepční normy, se Česká republika zavázala dodrţovat mezinárodní závazky, kterými ke dni zániku byla vázána československá federace.1 Právo duševního vlastnictví je ústavně zakotveno v Listině základních práv a svobod. Listina obsahuje ústavní právo vlastnit majetek, včetně majetku nehmotného i právo k výtvorům. Obě ustanovení článku 11 a článku 34 první odstavec, má na českém území kaţdý, tedy i cizinec bez ohledu na vzájemnost. Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem v Praze (dále jen „Úřad“) vykonává státní správu průmyslového vlastnictví a je národním zápisným úřadem.

1

TALEC, I.; TŮMA, P. Přehled práva duševního vlastnictví. 2, Česká právní ochrana. Brno : Doplněk, 2006.

10

1.2 Rozdělení práv duševního vlastnictví Podle autorů knihy Přehled práva duševního vlastnictví je právo duševního vlastnictví systematicky rozlišováno z hlediska vědeckého doktrinálního vývoje na: a) Práva k výtvorům týkající se výtvorů jak uměleckých nebo vědeckých, tak i výtvorů technické povahy. Zejména jde o právo autorské, právo výkonných umělců, právo patentové a vzorové a práva k topografiím polovodičových výrobků. b) Práva k hospodářským výkonům, kde jsou obsaţena zejména práva výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, práva televizních a rozhlasových vysilatelů a dále zvláštní majetková práva k databázi, práva na označení a know-how.2 Hlediskem pro srovnání tohoto doktrinálního třídění je, zda se jedná o výsledek lidské tvořivosti, který je spjat s lidskou vlastností, nebo o pouhý hospodářský výkon. V některých případech dochází ke vzájemnému souběhu obou těchto výsledků, a tedy i k souběhu práv duševního vlastnictví. Jedná se například o grafickou ochrannou známku, jejímţ obsahem je grafické dílo umělecké, nebo o průmyslový vzor, jehoţ obsahem je dílo uţitého umění.

1.3 Autorská práva Počátky ochrany autorského práva v České republice spadají do roku 1811, kdy byla upravena nakladatelská smlouva v rakouském všeobecném občanském zákoně, který platil i pro české země. Současná právní úprava je stanovena zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech s autorským právem souvisejících, jak jiţ bylo uvedeno výše. Při tvorbě současné právní úpravy byla zohledněna existující i připravovaná legislativa Evropské unie. Autorská práva jsou souhrnem práv k výsledkům tvůrčí činnosti literární, vědecké a umělecké a práv souvisejících s právem autorským, jako jsou práva výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů, výrobců zvukově obrazových záznamů, rozhlasových a televizních vysílatelů, právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu a právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoţeniny jím vydaného díla pro osobní potřebu. Nově je v autorském zákoně upraveno zvláštní právo pořizovatele databáze k jím pořízené databázi. Ochrana práv k nehmotným statkům v určitém státě se poskytuje podle právního řádu tohoto určitého státu. Zpravidla poskytují státy ochranu dílům svých státních příslušníků, dílům cizích státních příslušníků se poskytuje ochrana na základě dvoustranných nebo vícestranných mezinárodních smluv. Pro práva cizích státních příslušníků, upravená českým autorským zákonem platí ustanovení § 107 autorského zákona. 2

TALEC, I.; TŮMA, P. Přehled práva duševního vlastnictví. 2, Česká právní ochrana. Brno : Doplněk, 2006.

11

1.4 Průmyslové vlastnictví Průmyslové vlastnictví je ve vztahu k duševnímu vlastnictví pojmem uţším. Představuje pouze úsek duševního vlastnictví, vyznačující se specifickými rysy. Předměty průmyslového vlastnictví se vyznačují svou průmyslovou či hospodářskou vyuţitelností a téţ uplatněním registračního principu pro vznik výlučných práv k těmto předmětům podle zvláštních právních předpisů. Předmětem průmyslového vlastnictví jsou jakékoliv objektivně vyjádřené ideální předměty. Mezi předměty průmyslového vlastnictví se zejména řadí vynálezy, uţitné vzory, průmyslové vzory, ochranné známky, označení původu a zeměpisná označení.

1.4.1 Vynález jako předmět průmyslového vlastnictví Vynálezem se zabývá druhá kapitola této práce, proto jen můţu podotknout, ţe vynálezem je výrobek nebo technický postup, který představuje z hlediska světového stavu techniky zcela novou myšlenku, jeţ skýtá úplně nové moţnosti nebo vylepšuje současný stav.

1.4.2 Uţitné vzory Uţitný vzor bývá někdy v praxi nazýván „malý patent“, má totiţ velmi blízko k patentu. Technické řešení, které je jeho podstatou a je jím po vydání osvědčení o zápisu chráněno, nemusí však splňovat takové podmínky patentovatelnosti jako vynález. Poţaduje se však, aby přesahovalo rámec pouhé odborné dovednosti, nebylo jen vnější úpravou výrobku a bylo průmyslově vyuţitelné. Uţitným vzorem nelze chránit výrobní postupy. Mezinárodní ochranu poskytuje uţitným vzorům podle Paříţské úmluvy asi 40 států, a to na základě přihlášky, kterou lze podat i s vyuţitím Smlouvy o patentové spolupráci.

1.4.3 Průmyslové vzory Průmyslový vzor, obecně téţ nazýván vkusovým vzorem, je vnější vzhledová úprava výrobku, která je nová, průmyslově vyuţitelná a má charakter estetický, nikoliv výlučně funkční. Novost zkoumá Úřad podle přihlášky, kterou podrobuje formálnímu i věcnému průzkumu. Ochrana začíná zápisem průmyslového vzoru do rejstříku, o němţ vydává Úřad osvědčení. Mezinárodní ochrana je zaloţena na podobných principech jako u ochranných známek. Lze ji zajistit přihláškou u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví v Ţenevě, podávanou prostřednictvím Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze.

1.4.4 Ochranné známky Ochranná známka je označení tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou, tvarem výrobku nebo kombinací těchto prvků, které je způsobilé rozlišit výrobky nebo sluţby stejného druhu, 12

pocházející od různých podnikatelů a zapsané v rejstříku ochranných známek. O zápis se ţádá přihláškou u Úřadu, který posuzuje zápisnou způsobilost známky, především zda je známka rozlišitelná, není pro spotřebitelskou veřejnost klamavá a zda nemůţe spotřebitele uvádět v omyl, pokud jde o povahu, jakost a původ výrobku nebo sluţby. Vyloučena ze zápisu jsou označení, která nemohou být graficky znázorněna, například zvuková označení. Dále jsou to označení tvořená geografickými názvy, označení druhů, mnoţství, jakosti apod.

1.4.5 Označení původu a zeměpisná označení Označení původu a zeměpisná označení jsou předměty průmyslového vlastnictví mající nemalý význam hlavně pro státy s dobrou pověstí určitých tradičních výrobků. V České republice lze mezi proslulé české označení řadit například Český křišťál, Pravé olomoucké tvarůţky nebo Pardubický perník a mnoho dalších.

13

2 Vynálezy Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích (dále jen „VZN“) je vynález výsledkem vynálezecké činnosti, jestliţe pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky.3 Myslím si však, ţe tato definice je poněkud nezdařilá, protoţe obsahuje pojmy odborník a stav techniky, které jsou docela nejasné. „Odborníkem“ se zde rozumí průměrně kvalifikovaná osoba s obecným přehledem o stavu techniky v daném oboru. Posouzení toho, zda jde či nejde o vynález, má ve značné míře subjektivní povahu. Záleţí na úvahách a postupech odborníka, který toto kritérium zkoumá. „Stav techniky“ je jakýkoli důkaz, ţe vynález je uţ známý. Stav techniky nemusí existovat fyzicky ani nemusí být komerčně dostupný. Stačí, kdyţ někdo někde kdysi popsal, předvedl nebo vyrobil něco, co zahrnuje pouţití technologie velmi podobné jinému ještě nezveřejněnému vynálezu. V odborné literatuře se pojem vynález definuje jako předmět průmyslového vlastnictví, vzniklý technickou tvůrčí činností a jedná se o nová technická řešení. V řadě zemí patentový zákon vymezuje pojem vynálezu zejména jako vynález technický. V důsledku toho jsou některá řešení z pojmu vynález vyloučena, např. počítačové programy, pravidla společenských her. Často ovšem zákony některých zemí vynález nedefinují, ale uvádějí pouze podmínky patentovatelnosti, tedy to, co musí vynález splňovat, aby na něj mohl být udělen patent. Neřeší tedy přímo otázku, co je a co není vynález. Vynálezy se mohou týkat věcí, jako jsou stroje, přístroje, směsi nebo slitiny. Dále se mohou týkat výrobních postupů, jejichţ výsledkem je určitý výrobek, či pracovních postupů. Vzhledem k tomu, ţe právní formou ochrany vynálezů je patent, hovoří se o patentové ochraně a o souhrnu právních norem, upravujících vztahy z vytvoření a uplatnění vynálezu.

2.1 Historie vynálezů Počátky právní ochrany vynálezů na našem území spadají do období středověku, kdy roku 1315 bylo Konrádovi z Kamene uděleno privilegium na odvodňování dolů, které představuje první doloţené privilegium týkající se vynálezu.4 První systémová ochrana pochází aţ z roku 1832 a byla provedená císařským patentem. V roce 1897 však byl tento císařský patent nahrazen rakouským patentovým zákonem č. 30/1897 ř. z., o ochraně vynálezů, zvaným také zákon patentní. Byl převzat na celém území Československé republiky a platil aţ do roku 1952, kdy byl zrušen. V dalších letech byla právní ochrana vynálezů upravena nejprve zákonem č. 6/1952 Sb., o vynálezech a zlepšovacích námětech, který byl brzy nahrazen zákonem č. 34/1957 Sb., o 3 4

Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích SLOVÁKOVÁ, Z. Průmyslové vlastnictví. Praha : Nakladatelství Orac, s. r. o., 2003.

14

vynálezech, objevech a zlepšovacích návrzích. Následujícím byl zákon č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, který byl zrušen aţ s přechodem na trţní ekonomiku k 1. lednu 1991 zákonem č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích. Tímto předpisem bylo u nás obnoveno standardní patentové právo. V souvislosti se vznikem samostatné České republiky k 1. 1. 1993 byl zákon č. 527/1990 Sb., stejně jako ostatní předpisy platné na území České a Slovenské Federativní Republiky, 31. 12. 1992 převzat Českou republikou. Uvedený zákon, který upravuje patentové právo i v dnešní době, byl předmětem několika novelizací, přičemţ novelizace provedená zákonem č. 207/2000 Sb. vypustila z jeho názvu slova „průmyslových vzorech“. Stávající název je tedy zákon o vynálezech a zlepšovacích návrzích.

2.2 Ochrana vynálezů Na vynálezy, splňující podmínky stanovené v zákoně č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích a v zákoně č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů, uděluje Úřad patenty. Patent je název pro formu právní ochrany, zatímco vynález je předmětem této ochrany.5 Patent lze charakterizovat jako převoditelné majetkové právo k vynálezu. Patent je jedinou formou ochrany vynálezu. Definice patentu podle Českého statistického úřadu zní: „Patent je veřejná listina vydaná Úřadem průmyslového vlastnictví ČR nebo některým národním či mezinárodním patentovým úřadem, která poskytuje právní ochranu na vynález“. Dřívější formou pro ochranu vynálezů bylo autorské osvědčení. Od této formy bylo upuštěno, protoţe neodráţela trţní prostředí a nebyla nikdy plně mezinárodně uznávaná. Podle ustanovení § 3 VZN se patenty udělují na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově vyuţitelné. Tyto tři podmínky jsou hmotně právní předpoklady. Jsou si navzájem rovnocenné a vţdy musí být všechny splněny pro závěr, ţe jde o vynález, který je schopný průmyslově právní ochrany. Při hodnocení patentovatelnosti nelze klást další hmotně právní podmínky, jako je pokrokovost či uţitečnost. Kaţdou z výše uvedených podmínek je třeba hodnotit samostatně a z celkového hodnocení musí být zřejmé, která z podmínek není splněna, s uvedením důvodů a důkazů, především odkazy na stav techniky. K udělení patentu je však třeba splnit i procesně právní podmínky, tedy podat řádně vyplněnou přihlášku u Úřadu, zaplatit poplatek a další. Vzhledem k tomu, ţe se nepodařilo nalézt pozitivní vyčerpávající definici pojmu vynález, pouţil zákonodárce ve světě obvyklého negativního vymezení tohoto pojmu. S tím, ţe

5

JAKL, L. Právní ochrana vynálezů a užitných vzorů. Vypracování jejich popisů a nároků na ochranu. Praha : MUP, 2010.

15

přímo v zákoně uvádí pouze demonstrativní výčet nejtypičtějších případů nevyhovujících těmto podmínkám. Zákon nepovaţuje za vynálezy schopné patentové ochrany objevy, vědecké teorie, matematické metody, estetické výtvory, plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, jakoţ i programy počítačů a pouhé podávání informací.6 V poslední době však začala ve světě převládat tendence, hlavně v USA a Japonsku, pomalu se rozšiřující i do Evropy, udělovat patenty i na počítačové programy, pokud je jejich výsledkem technická operace. V USA se jiţ udělují patenty i na obchodní metody a další země tuto moţnost zvaţují. Je třeba dodat, ţe většina patentových úřadů se brání moţnosti udělování patentu i na počítačové programy či obchodní metody. Z patentování jsou vyloučeny vynálezy, které by se příčily veřejnému pořádku nebo dobrým mravům. Tuto výluku nelze vyvodit jen ze zákona. Vyloučená je také patentová ochrana nových rostlinných odrůd nebo plemen zvířat.

2.3 Předmět ochrany Jak uţ bylo uvedeno výše, podle ustanovení § 3 VZN odst. 2. se za vynálezy nepovaţují zejména objevy, vědecké teorie a matematické metody; estetické výtvory; plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, hraní her nebo vykonávání obchodní činnosti, jakoţ i programy počítačů; podávání informací.7 Objevy byly dříve podle našich právních předpisů schopny průmyslověprávní ochrany. Tato ochrana byla však poskytována jen v několika málo státech a neprosadila se v mezinárodním měřítku. Prestiţ objevitelů je prokazována prvním uveřejněním jejich objevu ve významném odborném časopise. Na základě praktického vyuţití objevů často vznikají vynálezy, tedy nová technická řešení, která jsou následně schopna patentové ochrany. Majitelé těchto patentů mohou být i jiné osoby neţ objevitelé, neboli původci, coţ můţe způsobovat komplikované vzájemné právní vztahy. Estetické výtvory se nepovaţují za vynálezy především proto, ţe existuje zvláštní průmyslověprávní institut, a tím je průmyslový vzor. Coţ znamená, ţe jakákoliv vnější úprava, jako je vzhled, barva, tvar, obrys, kresba nebo jejich kombinace, je za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem schopná právní ochrany průmyslovým vzorem. Pokud jde o skupinu řešení, jako jsou plány, pravidla, hraní her a vykonávání obchodní činnosti, tak ty nemají technickou povahu nebo nejsou řešeny technickými prostředky. Jedná se o

6

JAKL, L. Právní ochrana vynálezů a užitných vzorů. Vypracování jejich popisů a nároků na ochranu. Praha : MUP, 2010. 7 Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích.

16

různorodé výsledky duševní činnosti člověka. Například Evropský patentový úřad odmítl udělit patent na řešení, jehoţ podstata spočívala v procesu na ochranu nahrávacích nosičů před falešnými zvuky, a to pouţitím kódovaných rozlišovacích značek. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, ţe jde o pouhý poţadavek zaměřený na procedurální kroky, který můţe uskutečnit kterákoli osoba způsobem, jaký si zvolí a neurčuje ani nepředkládá technické prostředky k jejich provedení.8 Programy počítačů se nepovaţují jako takové za vynálezy schopné patentové ochrany. O této skutečnosti nejsou pochyby, ale je zde široké pole technických řešení se vztahem k programům počítačů. Počítačové programy jsou významnou částí podnikání, přinášejí společnosti uspokojování nových potřeb a napomáhají optimalizování mnoha procesů. Z toho plynou i poţadavky na vyjasnění právní ochrany těchto předmětů. Zatím však existuje autorskoprávní ochrana, která vychází z toho, ţe dílem je mimo jiné i počítačový program, a to v případě, ţe je původní a je autorovým vlastním duševním výtvorem. Podobně jako v České republice, jsou počítačové programy vyloučeny z patentové ochrany i v mnoha dalších zemích. Na druhou stranu však všude existují patenty, jejichţ nedílnou součástí jsou počítačové programy. Počítačové programy lze tedy chránit autorskoprávní ochranou. Umoţňuje ochranu pouze konkrétnímu originálnímu vyjádření programu, nikoli však samostatné originální myšlence. To však umoţňuje vytvoření konkurenčního programu, vyuţívajícího stejné myšlenky, aniţ by spadal pod autorskoprávní ochranu. To je tedy hlavním důvodem pro hledání jiné dostatečné ochrany, počínaje patentem, aţ po ochranné známky. Počítačové programy jsou sice vyloučeny z patentové ochrany, ale mají-li technickou povahu, vyloučeny z patentovatelnosti nejsou. Technická povaha je splněna tehdy, jestliţe program, spuštěný na počítači, má schopnost působit technický efekt, který přesahuje běţnou interakci mezi programem a počítačem. Pouhé podávání informací nemůţe být předmětem patentové ochrany. Pod pojem podávání informací však spadají tyto pojmy: obsah knihy, zvukové záznamy, soustava výstraţných znamení, třídící soustavy a podobné předměty. Je jasné, ţe nosiče informací, které vykazují technické znaky, nelze z patentové ochrany vylučovat. Nosič záznamu, na kterém jsou nahrána funkční data, není prezentací informací jako takovou a není tedy vyloučen z patentovatelnosti.

2.4 Vznik a trvání patentové ochrany Na základě uděleného patentu přihlašovateli vzniká patentová ochrana vynálezu a přihlašovatel se téţ stává majitelem patentu. O tom, jestli je vynález schopný patentové ochrany, rozhoduje Úřad v řízení o udělení patentu, které se zahajuje podáním přihlášky vynálezu. Úřad dále umoţňuje občanům České republiky nebo jiným osobám, které zde mají sídlo nebo bydliště, 8

ČADA, K.; HAJN, P.; HORÁČEK, R. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C. H. Beck, 2005.

17

podávat evropské patentové přihlášky podle Úmluvy o udělování evropských patentů a dále také mezinárodní přihlášky podle Smlouvy o patentové spolupráci. Pokud Úřad rozhodne, ţe vynález je schopný patentové ochrany, vydá majiteli patentovou listinu, která má charakter veřejné listiny osvědčující jeho práva k vynálezu. Součástí patentové listiny je popis vynálezu a patentové nároky. Udělení patentu oznamuje Úřad ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Věstník“). Dnem oznámení patentu ve Věstníku nastávají účinky patentu a vynález, na který byl udělen patent, zapíše Úřad do patentového rejstříku. Patentová ochrana vynálezu trvá po celou dobu platnosti patentu. Podle ustanovení § 21 odst. 1 VZN, platí patent dvacet let od podání přihlášky vynálezu u Úřadu. Pro udrţení platnosti patentu je jeho majitel povinen kaţdoročně platit příslušné poplatky podle zákona č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udrţování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů. Například za první rok ode dne podání přihlášky vynálezu zaplatí majitel 1000 Kč, za desátý rok zaplatí 4000 Kč a za dvacátý uţ zaplatí 24000 Kč. V případě udrţování evropských patentů v platnosti jsou sazby stejné jako pro národní patenty. Výše poplatků je stanovena v Sazebníku udrţovacích poplatků, nacházejícím se v příloze zákona č. 173/2002 Sb. Tyto udrţovací poplatky za patent vyměřuje a vybírá Úřad. První poplatek je splatný nejdéle do tří měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení patentu. Následující udrţující poplatky jsou splatné nejpozději dnem, ve kterém uplyne předchozí roční období. Pokud majitel nestihne poplatek uhradit včas, popřípadě ve stanovené výši, můţe jej zaplatit dodatečně ve lhůtě šesti měsíců ode dne splatnosti. V takovém případě je však povinen zaplatit i náleţité penále.

2.5 Zánik a zrušení patentu Patentová ochrana vynálezu můţe skončit buď zánikem, nebo zrušením. V zákoně je uveden taxativní výčet důvodů, které mající za následek zánik či zrušení. Účinnost patentu při zániku trvá aţ do okamţiku, kdy nastane rozhodná skutečnost pro jeho zánik. Při zániku patentu práva z patentu vţdy určitý čas trvají a právní vztahy, které v době trvání patentových práv vznikly, zůstávají v platnosti. Tato práva se stále dají porušovat a za taková porušení lze vymáhat náhradu. Patent zaniká uplynutím doby jeho platnosti, ke kterému dochází po uplynutí dvaceti let ode dne podání přihlášky vynálezu. Dále zaniká na základě nezaplacení příslušných poplatků za udrţování patentu v platnosti nebo vzdáním se patentu jeho majitelem. Ke zrušení patentu dochází, zjistí-li se, ţe nebyly splněny podmínky pro jeho udělení. Dochází tak ke stavu, jako by patent vůbec nebyl udělen.

18

Zánik a zrušení patentu se zveřejňuje ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví a zapisuje se do patentového rejstříku. Pokud dojde k zániku patentu vzdáním se, zaniká patent dnem, kdy je prohlášení majitele doručeno Úřadu.

2.5.1 Zánik patentu K zániku patentu dochází na základě tří zákonných podmínek. Těmi jsou uplynutí doby ochrany, nezaplacení udrţovacího poplatku a vzdání se patentu.

2.5.1.1 Uplynutí doby ochrany Po uplynutí dvacetileté doby od podání patentové přihlášky dochází k absolutnímu zániku patentu. Konkrétně jde o den, který se pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem podání patentové přihlášky. Bez ohledu na to, zda jde o den pracovní, den pracovního volna či svátek.

2.5.1.2 Nezaplacení udrţovacího poplatku Podle zvláštního zákona č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udrţování patentů a dodatkových osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin, je patent nutno udrţovat v platnosti včasným placením ročních udrţovacích poplatků. Zánik patentu nastane nečinností majitele, který v den, který se pojmenováním či číselným označením shoduje se dnem podání přihlášky, nezaplatí udrţovací poplatek pro další rok. Právní předpis umoţňuje úhradu tohoto poplatku i v další šestiměsíční lhůtě, platí však, ţe pro tento případ se příslušný roční poplatek hradí ve dvojnásobné výši. Není-li uhrazen ani v této lhůtě, zanikne k datu, kdy měl být řádně splněn, nikoliv k datu marně uplynuté dodatečné lhůty. Roční udrţovací poplatek je splatný předem a hradí se vţdy na období následující. Je nutné si uvědomit, ţe tyto poplatky jsou v dnešní době placeny podle shora uvedeného právního předpisu a byly vyděleny ze správních poplatků, kam po dlouhou dobu podle našeho právního řádu patřily. Tím dochází k rozdílnému reţimu placení a k dalším okolnostem týkajícím se poplatků za úkony Úřadu, neboť jde jednak o správní poplatky a jednak o udrţovací poplatky. Za udrţování patentu v platnosti se poplatky platí po celou dobu platnosti patentu, tedy od podání patentové přihlášky. První poplatky se však hradí aţ po té, co dojde k udělení patentu. V souladu s poplatkovým řádem Evropské patentové organizace se však udrţovací poplatky platí jiţ za udrţování evropské patentové přihlášky v platnosti. Tyto poplatky jsou příjmem Evropského patentového úřadu. Majitel evropského patentu je povinen tento patent udrţovat v platnosti v kaţdém jednotlivém státě, v němţ má mít evropský patent účinky. Majiteli evropského patentu

19

na našem území tak vznikne povinnost platit v České republice udrţovací poplatky od data oznámení o udělení evropského patentu v Evropském patentovém věstníku. Stanovuje se také roční zákonná lhůta, ve které lze nejdříve udrţovací poplatek pro následující rok zaplatit. Nově se zakotvuje moţnost, aby majitel mohl předem zaplatit udrţovací poplatky na několik období dopředu. To je však moţné pouze na písemnou ţádost poplatníka.

2.5.1.3 Vzdání se patentu Jasným a určitým písemným prohlášením doručeným Úřadu se majitel patentu můţe tohoto patentu vzdát. Patent zaniká dnem doručení prohlášení Úřadu. Takovéto prohlášení nelze vzít zpět. Pokud patent vlastní více spolumajitelů a prohlášení neučiní všichni, zůstává patent v platnosti a jeho spoluvlastníky se stávají ti, kteří taková prohlášení neuskutečnili. Dohoda o udělení evropských patentů nezná institut vzdání se evropského patentu. Po udělení patentu má majitel moţnost patent regionálně opustit během odporového řízení tím, ţe poţádá o zrušení.

2.5.2 Zrušení patentu Nelze vyloučit, ţe se během průzkumového řízení nepodaří zjistit veškeré skutečnosti, které podmiňují udělení patentu. Patenty udělené, aniţ by splňovaly všechny zákonem dané podmínky, umoţňuje ustanovení § 23 VZN částečně či zcela zrušit. Čtyřicet milionů patentových dokumentů, obtíţně kvantifikovatelný rozsah zveřejněných odborných publikací, veřejné uţívání či přednesení není moţno ve vztahu ke konkrétnímu předmětu patentové přihlášky objektivně ani nashromáţdit ani vyhodnotit. Pro udělení patentu je důleţitým kritériem, ţe v době rozhodnutí nebyl nalezen materiál, který by udělení patentu bránil. Zrušení patentu tak není opravným řízením proti rozhodnutí o udělení patentu, ale zkoumáním splnění právních podmínek pro udělení patentu ve vztahu ke zveřejněným skutečnostem, které ţadatel o zrušení patentu v dané věci předloţil. Účelem úplného nebo částečného zrušení patentu je omezení rozsahu ochrany na základě dodatečně zjištěných skutečností, nikoliv náprava různých nedostatků patentového spisu.

2.5.2.1 Důvody zrušení patentu V zákoně, konkrétně v jiţ zmíněném ustanovení § 23 VZN, jsou taxativně vymezeny důvody, pro které lze patent zcela či částečně zrušit. Úřad patent zruší, zjistí-li dodatečně, ţe vynález nesplňoval podmínky patentovatelnosti. Při hodnocení podmínek patentovatelnosti se přitom postupuje analogicky jako během průzkumového řízení. V řízení o zrušení patentu nese důkazní břemeno v zásadě navrhovatel. Na rozdíl od průzkumového řízení, kdy důkazní břemeno nese v zásadě Úřad. Důkazní břemeno však můţe v průběhu řízení přejít i na majitele napadeného patentu, zejména v tom případě, kdyţ se snaţí vyvrátit důkaz či tvrzení navrhovatele. 20

Dalším důvodem pro zrušení patentu je, ţe vynález není v patentu popsán tak jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit. Navrhovatel musí v tomto případě objektivně prokázat, ţe vynález, jak je v patentovém spisu popsán, nepostačuje spolu se znalostmi odborníka k jeho uskutečnění bez vynaloţení další vynálezecké činnosti. Úřad patent zruší, zjistí-li se dodatečně, ţe předmět patentu přesahuje obsah původního podání přihlášky vynálezu, nebo ţe předměty patentů udělených na základě rozdělení přihlášky přesahují obsah jejího původního podání, nebo byl-li rozsah ochrany vyplývající z patentu rozšířen.9 Během průzkumového řízení lze v přihlášce učinit pouze takové změny, které nejdou nad rámec jejího původního podání. Navrhovatel musí prokázat, o které znaky byla přihláška během řízení rozšířena a dále pak vést důkazy, které by vypovídaly o tom, ţe bez těchto znaků by původní předmět přihlášky nemohl vést k udělení patentu vůbec, nebo jen v omezeném rozsahu. Pokud navrhovatel prokáţe, ţe k rozšíření ochrany po udělení patentu došlo, pak to je důvodem k částečnému zrušení. Pokud majitel patentu na něj nemá právo, ve smyslu ustanovení § 8 VZN, můţe být patent zrušen. Úřad během průzkumového řízení vychází z domněnky, ţe v přihlášce uvedený přihlašovatel má právo na patent. Návrh na zrušení patentu můţe podat kterákoliv fyzická či právnická osoba, aniţ by musela osvědčovat právní zájem na zrušení. Návrh lze podat kdykoliv od doby udělení patentu a po celou dobu jeho platnosti.

2.5.2.2 Náleţitosti návrhu na zrušení Návrh na zrušení patentu se podává u Úřadu písemně a musí být věcně odůvodněn a zároveň musí být doloţeny nebo navrţeny důkazní prostředky. Prvních šest měsíců od nabytí účinnosti patentu nepodléhá podání návrhu správnímu poplatku. Po uplynutí doby šesti měsíců je správní poplatek splatný spolu s podáním návrhu. Podmínkou projednání návrhu je dále sloţení kauce, která se navrhovateli vrátí, pokud se jeho návrh prokáţe alespoň zčásti oprávněný. Z návrhu na zrušení musí být zřejmé, proti kterému patentu směřuje a v jakém rozsahu se poţaduje jeho zrušení. Při návrhu na částečné zrušení je třeba uvést navrhované omezené patentové nároky. Dále je nutno uvést obvyklé údaje, jako je jméno navrhovatele, respektive název, adresa bydliště či sídla a pokud je navrhovatel zastupován, tak i jméno zástupce, včetně plné moci. Zásadní pro zrušení patentu je důvod, pro který má být patent zrušen, s odkazem na příslušná ustanovení, včetně skutečností, argumentů a důkazů vedoucích ke zrušení. Důkazy musí být předloţeny vţdy společně s návrhem. 9

Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích.

21

2.5.2.3 Zrušení evropského patentu Jelikoţ na území České republiky platí i evropské patenty, je nutno se zabývat otázkami spojenými se zrušením evropského patentu s účinky pro Českou republiku. Osud evropského patentu s výjimkou odporového řízení se přesouvá pod právní úpravu určeného státu. Případné otázky jsou tedy řešeny podle národního zákonodárství, konkrétně v České republice podle patentového zákona. Evropský patent můţe být zrušen pouze z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v článku 138 dohody o udělování evropských patentů.

2.6 Kategorie vynálezů Kategorii vynálezu není moţno libovolně volit, je totiţ objektivně dána podstatou vynálezu, tedy charakterem jeho podstatných znaků. Do které kategorie vynález patří, usnadňuje formulaci patentových nároků. Vynálezy se dělí na dvě základní kategorie, vyplývající z jejich základních znaků. První kategorií jsou věci, zejména tedy výrobky, zařízení, zapojení, směsi, látky, látky získané přeměnou atomového jádra, kmeny produkčních mikroorganismů. Druhou kategorii tvoří postupy nebo způsoby, hlavně způsoby výroby a pracovní postupy. Za specifickou kategorii se obvykle pokládají vynálezy spočívající v pouţití věci nebo postupu k novému účelu na základě zjištění nové vlastnosti této věci nebo postupu. Jednotlivé kategorie vynálezu poskytují různý rozsah ochrany, proto je nutno aby znění nároků jasně vyjadřovalo jejich kategorii.

2.6.1 Věci Věci jsou charakterizovány znaky trvalými, určujícími konstrukční vytvoření anebo materiálové sloţení, nebo jsou určeny jejich specifickými znaky.10 Představují hmotné předměty, které lze průmyslově vyrábět a zaujímají určitý prostor.

2.6.1.1 Výrobky a zařízení Výrobky, které jsou charakterizovány jejich tvarem, popřípadě i materiálovým sloţením, jsou takové výrobky, které slouţí pro běţnou potřebu lidí. Mohou to být části oděvů, nářadí, jednoduché hračky apod. Definice předmětu vynálezu se u výrobků dělí na část úvodní a na část význakovou. Ve význakové části definice se uvedou všechny podstatné znaky řešení, bez kterých by se nedosáhlo účinku, jenţ je účelem vynálezu. Podle příkladu, uvedeného v knize Právní ochrana vynálezů a uţitných vzorů, můţe být výrobek uveden takto: „Mikrovlnný odpor na bázi grafitu vyznačující se tím, že je vytvořen ze

10

ČADA, K.; HAJN, P.; HORÁČEK, R. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005.

22

směsi 5 až 15 % hmot. grafitu, 15 až 25 % hmot. vločkového stříbra, 15 až 25 % hmot. epoxy pryskyřice a zbytek je tvořen kysličníkem, popřípadě solemi křemíku nebo titanu.“11 Pracovní prostředky, které působí na předmět a také jej mění, se povaţují za zařízení. Zařízením jsou zejména sloţité výrobky, které jsou uzpůsobeny k provádění pracovních postupů. Stejně jako výrobek se charakterizuje v patentových nárocích znaky trvalými, určujícími konstrukční vytvoření dílů a uzlů, zpravidla ve statickém stavu. Zařízení se od výrobku liší tím, ţe je schopno vykonávat funkci, pokud se do něho přivádí energie. Existují typicky mechanická zařízení, jako je soustruh, hodiny, jízdní kolo, atomový reaktor apod.

2.6.1.2 Zapojení Zapojení jsou specifickým druhem zařízení, která jsou charakterizována konkrétním uspořádáním či vzájemným propojením jejich prvků v prostoru tak, aby byla schopna vykonávat nebo zajišťovat určité činnosti nebo funkce. Především se jedná o elektrické, hydraulické nebo pneumatické zapojení. V patentových nárocích je nutno definovat zapojení popisem vzájemného propojení jednotlivých prvků, bloků nebo součástek. V elektrickém zapojení se k popisu spojení vyuţívají vstupní elektrody a výstupní elektrody polovodičových prvků, vstupy a výstupy jednotlivých obvodů nebo vývody, případně odbočky odporů, kondenzátorů, cívek a transformátorů.12

2.6.1.3 Mechanické směsi a látky jim podobné Jde o látky získané tvůrčí činností člověka mechanickým způsobem, tedy prostým mechanickým smícháním sloţek, na jehoţ základě vznikají směsi, roztoky, tmely a látky jim podobné. K definování těchto látek obvykle stačí uvést kvalitativní sloţení a kvantitativní obsah jednotlivých sloţek a přitom je třeba, aby směs byla označena určením druhu svého pouţití. Jednotlivé sloţky látek se uvádějí jejich slovním názvem a kvantitativní obsah se uvádí v libovolně uznávaných jednotkách, spolu s uvedením rozmezí jejich obsahu.

2.6.1.4 Chemicky vyrobené látky Jedná se o chemické sloučeniny, včetně vysokomolekulárních a biologicky aktivních látek. K charakteristice těchto látek je nutné uvést strukturní chemický vzorec jejich molekul, pokud nejsou specifikovány svým názvem. U vysokomolekulárních sloučenin se uvádí celková struktura

11

JAKL, L. Právní ochrana vynálezů a užitných vzorů. Vypracování jejich popisů a nároků na ochranu. Praha : MUP, 2010. 12 ČADA, K.; HAJN, P.; HORÁČEK, R. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005.

23

makromolekuly prostřednictvím struktury jednoho článku, nebo článků makromolekuly, periodičnost článků, koncové a vedlejší skupiny, geometrie a stereometrie a molekulová hmotnost. Nezávislý patentový nárok chemicky vyrobené látky se zpravidla nedělí na část úvodní a význakovou, musí však obsahovat název sloučeniny podle platné chemické nomenklatury, popřípadě její chemický strukturní vzorec, případně obecný vzorec s vymezením významu všech uvedených obecných substituentů.13

2.6.1.5 Látky vzniklé přeměnou atomového jádra Jedná se o látky získané uměle vyvolanými jadernými reakcemi, například ozařováním neutrony nebo nabitými částicemi, nikoli samovolně probíhající reakcí. Lze mezi ně řadit izotopy nových chemických prvků a nové izotopy známých chemických prvků. Hmotové číslo jádra a náboj jádra je specifickým znakem látek získaných přeměnou atomového jádra. Opět se definice této látky nedělí na část úvodní a význakovou.

2.6.2 Postupy Při postupu dochází k působení na pracovní předmět. Vyznačuje se následností dějů nebo úkonů, tedy časovým průběhem.

2.6.2.1 Způsob výroby Je-li výsledkem působení výrobek, pak se toto působení zpravidla označuje jako způsob výroby. Způsoby výroby věcí spočívají v přeměňování přírodnin nebo jiţ předtím zhotovených polotovarů a výrobků na jiné věci slouţící člověku k ţádanému účelu. Jsou charakterizovány z pravidla tím, ţe se nejdříve určí stav výchozího pracovního předmětu, a pak se uvede časová následnost nebo souslednost a způsob působení na tento pracovní předmět, někdy za pouţití pracovního prostředku například nástroje nebo zařízení za přidání další sloţky.14

2.6.2.2 Pracovní postup Pracovní postupy spočívají v působení na věc k dosaţení změny stavu těchto věcí. Nevyrábějí se nové věci, ale upravují se jejich vlastnosti a stav.

2.6.2.3 Pouţití Jde o zvláštní kategorii vynálezu, která by měla být vyuţívána spíše výjimečně. Jde o pouţití známého předmětu, věci nebo postupu bez jakýchkoliv úprav k novému účelu. Pouţití je způsob, s jakým se s předmětem nakládá. 13 14

ČADA, K.; HAJN, P.; HORÁČEK, R. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. ČADA, K.; HAJN, P.; HORÁČEK, R. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005.

24

2.7 Patentové nároky Pokud to charakter vynálezu nevylučuje, pak patentové nároky obsahují úvodní část a význakovou část. Závislý nárok obsahuje, zpravidla na svém začátku, odvolání se na jiný patentový nárok, jehoţ všechny znaky přebírá, a dále uvádí další znaky. Zákon 527/1990 Sb. v ustanovení § 12 odst. 1 stanoví, ţe rozsah ochrany vyplývající z patentu je vymezen zněním patentových nároků. Pokud jde o formulaci patentových nároků, stanoví dále vyhláška 550/1990 Sb. v ustanovení § 8, odst. 1, ţe nároky musí být jasné, stručné a podloţeny popisem. Poţadavky zákona tak odpovídají článku 84 Evropské patentové úmluvy, který uvádí, ţe „Patentové nároky vymezují předmět, pro který se požaduje ochrana. Musí být jasné a stručné a být podloženy popisem“.15 Ačkoliv tedy zákon nestanoví závaznou formu patentových nároků, z podstaty věci vyplývá, ţe musí vţdy jít o definici ve smyslu logiky. A to buď o definici pojmu úplným výčtem jednotlivých znaků pojmu, anebo vytčením nejblíţe nadřazeného pojmu a znaků, jimiţ se obsah definovaného pojmu liší od ostatních souřadných pojmů.

2.7.1 Obecné poţadavky na patentové nároky Novelizací patentového německého zákona z roku 1891 vznikla z patentových nároků v Německu obligatorní součást patentové přihlášky. Od té doby se také patentové nároky stávají středem odborných úvah a střetů, které pokračují i v současné době. Uţ v té době byl však pociťován zásadní význam této části patentové přihlášky. V usnesení přihláškového oddělení rakouského patentního úřadu ze dne 8. 12. 1899 se uvádí, ţe na vynález, který nemůţe přihlašovatel určitě vyznačiti, nelze patent uděliti. V platných právních předpisech jsou však tyto patentové nároky zmiňovány jen okrajově. Nelze zde najít nic ohledně způsobu jejich vytváření, o jejich logické stavbě a formě, tedy o pravidlech, která se dlouhodobě vytvářela a v současné době představují celistvý systém poznatků. Současné zeslabení dříve tuhých formálních poţadavků, vztahujících se k patentovým nárokům, zapříčinil hlavně vliv Evropského patentového úřadu. V rámci řízení před Evropským patentovým úřadem se přihlíţí k tomu, ţe otázky související s porušováním evropských patentů se projednávají podle národního práva. Proto by striktní formální poţadavky na vyjádření patentových nároků mohly být vnímány v jednotlivých zemích rozdílně. Z toho důvodu se ponechává větší volnost přihlašovatelům.

15

Úmluva o udělování evropských patentů.

25

Patentové nároky musí dostatečně a přesně vymezovat předmět, pro který se ochrana poţaduje. Nesmí obsahovat nejednoznačné formulace a neurčité výrazy v podstatných znacích, nutných pro rozsah ochrany. Musí být sestaveny s uvedením technických znaků vynálezu a údaje netechnické povahy sem vůbec nepatří. Důleţitými náleţitostmi nezávislého patentového nároku při obvyklé formulaci jsou název předmětu patentové přihlášky, znaky stávajícího stavu techniky, z nichţ vynález vychází. Úvodní část patentového nároku je oddělena od části význakové úslovím „vyznačující se tím, ţe“. V patentových nárocích se nesmí objevovat slovní odkazy na popis nebo výkresy, pokud to však není z nějakého zvláštního důvodu opodstatněné. Patentové nároky mohou obsahovat chemické a matematické vzorce, tabulky, pokud je však jejich pouţití pro daný předmět vhodné. Patentové nároky by měly být uspořádány tak, aby na sebe logicky navazovaly. Celkový počet patentových nároků není daný, měl by však být přiměřený podstatě vynálezu, pro který je poţadována ochrana.

2.7.2 Znaky patentových nároků Znak nebo prvek, popřípadě vzájemný vztah mezi jednotlivými znaky, který má technickou povahu, je elementární částí kaţdého patentového nároku. Znakem patentového nároku můţe být například konstrukční díl nebo součást, jejich tvarové vytvoření nebo znak týkající se jejich vzájemného uspořádání a mnoho dalších. V nezávislých patentových nárocích mají být uváděny pouze znaky, nezbytné pro dosaţení technických účinků vynálezu. Bývají označovány za podstatné znaky. Charakteristické je to, ţe pokud se jeden ze znaků vynechá, nebude dosaţeno účinků vynálezu. To platí jak pro část významovou, tak i pro úvodní. Patentové nároky obsahují také znaky nepodstatné, nikoli nezbytné. Jestliţe dojde k vynechání těchto znaků, účinku vynálezu se stejně dosáhne. Mohou existovat rozdílné názory na konkrétní znak, zda je podstatný či nepodstatný. Výsledkem toho je pak odlišný závěr o rozsahu patentové ochrany. Do patentových nároků se v současné době jiţ připouští uvádění údajů o účelu jednotlivých technických znaků, zejména pokud napomáhají pochopení a definování vynálezu.16

2.7.3 Úvodní a význaková část patentových nároků Patentové nároky se z pravidla sestávají z úvodní části a význakové části. Úvodní část zahrnuje doslovný název vynálezu, nejblíţe vyšší rod, do něhoţ předmět patentu spadá a dále 16

ČADA, K.; HAJN, P.; HORÁČEK, R. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005.

26

znaky, které jsou nutné pro vymezení nárokovaného předmětu. Tato kombinace znaků však musí být známá pouze z jediného známého řešení ze stavu techniky. Pokud by šlo o kombinaci znaků, získaných z více známých řešení, vytvářel by se tak neexistující stav techniky. Po části úvodní navazuje část význaková, která je uvedena slovy: „…vyznačující se tím, ţe…“ nebo: „…vyznačený tím, ţe…“ a obsahuje podstatné znaky, pro které se, spolu se znaky úvodními, vyţaduje ochrana. Čím méně znaků je v patentovém nároku obsaţeno, tím širší je rozsah patentové ochrany.

2.7.4 Nezávislé a závislé patentové nároky Vynález zpravidla pokrývá několik patentových nároků a jejich význam pro určení předmětu ochrany a rozsahu této ochrany není stejný. Kaţdá patentová přihláška musí obsahovat alespoň jeden nezávislý patentový nárok, tento nezávislý nárok bývá téţ uváděn jako nárok hlavní. Musí se vněm uvést všechny podstatné technické znaky vynálezu. Nezávislý nárok je formulován tak, aby pokryl obsah všech nároků závislých. Pokud patentový nárok zahrnuje znaky jiného patentového nároku, je v tom případě závislým patentovým nárokem, dříve téţ nazýván nárokem podruţným. Kaţdý patentový nárok můţe být doplněn jedním nebo více závislými nároky. Kaţdý z těchto závislých nároků však musí ve své úvodní části obsahovat jasný odkaz na ten nárok, jehoţ znaky přebírá. Závislý nárok zahrnuje všechny znaky zmíněných nároků, na které odkazuje. Závislý nárok musí rozvíjet uvedený patentový nárok a nesmí s ním být v rozporu.

27

3 Patentovatelnost vynálezů Jak uţ jsem uvedla výše, vynález musí splňovat tři podmínky patentovatelnosti. Těmi jsou novost, výsledek vynálezecké činnosti a průmyslová vyuţitelnost.

3.1 Novost Novost je obsaţená v ustanovení § 5 odst. 1 VZN. Jedná se o historicky charakteristický znak vynálezu. Vynález je povaţován za nový, není-li stavem techniky ke dni přihlášky, tedy ke všemu, co bylo k tomu dni přihlášeno k patentové ochraně. K uveřejnění řešení, uvedeného v přihlášce vynálezu, dochází v určité etapě jejího průzkumu na Úřadu, a proto patentové přihlášky, podané po takovémto uveřejnění, jiţ nejsou nové. Patent není přihlašovateli přidělen ani tehdy, jestliţe byla podána na stejný vynález přihláška s dřívějším právem přednosti. Negativní vymezení pojmu novosti napovídá, ţe pokud je podaná patentová přihláška a není zde důkaz o nesplnění podmínky novosti, povaţuje se předmět přihlášky za nový. Přihlašovatel nemusí novost vynálezu prokazovat. Splnění novosti v rámci své kompetence zjišťuje v České republice Úřad průmyslového vlastnictví a v jiných zemích podobný orgán, případně regionální organizace, kterou můţe být například Evropský patentový úřad. V ČR námitka proti novosti předpokládá existenci shodného řešení ve stavu techniky.17

3.2 Výsledek vynálezecké činnosti Výsledek vynálezecké činnosti je charakterizován v ustanovení § 6 odst. 1 VZN. Vynález je výsledkem vynálezecké činnosti, jestliţe pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky.18 „Odborníkem“ se zde rozumí průměrně kvalifikovaná osoba s obecným přehledem o stavu techniky v daném oboru. Je zřejmé, ţe posuzování tohoto kritéria má ve značné míře subjektivní povahu, záleţí totiţ na úvahách a postupech odborníka. Je nutné, aby se jednalo o kvalitativně vyšší úroveň řešení nebo vyšší vynálezecký stupeň. Vynález musí být jistým přínosem do stavu techniky, respektive obohacením. Zařazení vynálezecké činnosti do kritérií pro splnění patentovatelnosti je snaha odlišit patentový vynález od jiných formálně nových a prospěšných vynálezů, neboť ne kaţdý formálně nový prospěšný vynález je výsledkem vynálezecké činnosti. Zatímco novost lze hodnotit na podkladě jednotlivých pramenů informací (a kombinace více pramenů informací je nepřípustná), na druhé straně při hodnocení vynálezecké činnosti je 17 18

ČADA, K.; HAJN, P.; HORÁČEK, R. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích.

28

moţné uplatnění dvou a více informačních pramenů. Pokud je kombinace jednotlivých pramenů ze stavu techniky pro odborníka v dané oblasti techniky zřejmá, řešení vynálezeckou činnost nevylučuje. Pokud vynález vykazuje technickou výhodu, která je dosud neznámá a překvapivá a lze ji přesvědčivým způsobem uvést do souvislosti s jedním nebo několika znaky obsaţenými v nároku, jde zpravidla o řešení, které vyhovuje podmínce vynálezecké činnosti.

3.3 Průmyslová vyuţitelnost Průmyslová vyuţitelnost znamená, ţe vynález je moţno opakovaně vyuţívat v hospodářské činnosti, tj. nejen v průmyslu, ale i v zemědělství, v obchodě nebo ve sluţbách.19 Za průmyslově vyuţitelné vynálezy se nepovaţují vynálezy, u nichţ se neprokáţe moţnost jejich opakovatelné realizace. Není tím myšlena okamţitá opakovatelnost, ale i opakovatelnost v budoucnu. Úřad průmyslového vlastnictví můţe při pochybnostech vyzvat přihlašovatele, aby vhodným způsobem prokázal vyuţitelnost, především u přihlášek, jejichţ předmětem je takzvané perpetuum mobile. Úplný průzkum patentovatelnosti se provádí na základě ţádosti přihlašovatele, v souladu s evropským patentovým systémem. Tato ţádost musí být podána nejpozději do 36 měsíců od podání přihlášky. Na základě úplného průzkumu, v němţ bylo shledáno, ţe vynález splňuje všechny podmínky patentovatelnosti, Úřad udělí patent.

3.4 Výluky z patentovatelnosti Podle ustanovení § 4 VZN se patenty neudělují na vynálezy, jejichţ vyuţití by se příčilo veřejnému pořádku nebo dobrým mravům. Přičemţ nelze vyvozovat pouze z toho, ţe vyuţití vynálezu je zakázáno právním předpisem. Dále se patenty neudělují na odrůdy rostlin a plemena zvířat nebo v zásadě biologické způsoby pěstování rostlin či chovu zvířat. To však neplatí pro mikrobiologické způsoby a výrobky těmito způsoby získané. Vyloučení z patentovatelnosti vynálezu nemusí záleţet pouze na skutečnosti, ţe v době řízení o patentové přihlášce je vyuţívání daného vynálezu v rozporu s některým právním předpisem. I kdyţ můţe být v době udělení patentu vyuţití vynálezu zakázáno, v průběhu platnosti patentu můţe dojít ke změně tohoto zákazu. Mezi výluky by měly například patřit prostředky, které mají dát potravině vzhled čerstvosti, přestoţe čerstvá není. Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, které představují určitou stabilitu. Dobré mravy jsou sdíleny převáţnou částí společnosti a jsou v ní hluboce zakotveny. 19

Malý, J. Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Praha : C. H. Beck, 2002.

29

Veřejný pořádek je pojem zahrnující ochranu bezpečnosti veřejnosti. Zahrnuje také ochranu ţivotního prostředí. Z toho plyne, ţe vynálezy, které by váţně škodily ţivotnímu prostředí, jsou z patentovatelnosti vyloučeny. Další výlukou z patentovatelnosti jsou odrůdy rostlin, přičemţ jejich právní ochrana je stanovena zákonem o ochraně práv k odrůdám rostlin. Pojem „odrůda rostlin“ byl vykládán v těchto souvislostech jako skupina rostlin, které jsou z velké části stejné (v rámci zvláštní tolerance) a i po kaţdém rozmnoţování si zachovaly své rysy. Ale v souladu s revidovaným zněním Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin byl tento pojem definován jako jakékoli seskupení rostlin jednoho botanického rodu či druhu, takzvaného toxónu, nejniţšího známého zatřídění, které je charakterizované alespoň jednou přenosnou vlastností, odlišující je od jiných rostlin. Podle této úmluvy je odrůda rostliny způsobilá k ochraně, pokud je nová, odlišná, jednotná, stabilní a musí být pojmenována. Doba ochrany je počítána od data vydání právního titulu ochrany, musí být 25 let pro stromy a vinnou révu a 20 let pro zbylé rostliny. V souladu s právní úpravou Evropské unie v současné době jiţ nejsou plemena zvířat na našem území schopna právní ochrany. Dříve jim byla poskytována ochrana podle zákona č. 132/1989 Sb., a prováděcích vyhlášek č. 133 a 134/1989 Sb. Pokud jsou odrůdy rostlin nebo plemena zvířat získávány způsobem, který není v zásadě biologický, produkt by mohl být patentovatelný.20 K posouzení, zda je či není způsob v zásadě biologický, je nezbytné přihlédnout na rozsah technického zásahu člověka. Pokud je role člověka jako činitele v uvaţovaném postupu podstatná, pak by postup neměl být vyloučen z ochrany. Je třeba posoudit faktickou hranici mezi biologií a mikrobiologií, jelikoţ se výluka vztahuje jen na biologické způsoby jejich pěstování a šlechtění. Výluky z patentovatelnosti jsou rovněţ definovány v zákoně č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů. V ustanovení § 3 tohoto zákona se patenty dále neudělují na vynálezy, jejichţ obchodní vyuţití by se příčilo veřejnému pořádku nebo dobrým mravům, zejména na způsoby klonování lidských bytostí; na způsoby modifikace zárodečné linie genetické identity lidských bytostí; na způsoby, při nichţ se pouţívá lidské embryo pro průmyslové nebo obchodní účely; nebo na způsoby úpravy genetické identity zvířat, které jim mohou způsobit utrpení bez podstatného medicínského uţitku pro člověka nebo zvíře; a také na zvířata, která jsou výsledkem takového způsobu. Rozpor s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy nelze vyvodit pouze z toho, ţe vyuţití vynálezu je zakázáno právním předpisem.21 Dále se patenty neudělují na lidské tělo v různých stádiích vzniku či vývoje a pouhé objevení některého z jeho prvků, včetně 20 21

ČADA, K.; HAJN, P.; HORÁČEK, R. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C. H. Beck, 2005. Zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů.

30

sekvence nebo dílčí sekvence genu. To neplatí pro prvek izolovaný z lidského těla nebo jinak vyrobený technickým způsobem, včetně sekvence nebo dílčí sekvence genu, i kdyţ struktura tohoto prvku je totoţná se strukturou přírodního prvku. V poslední řadě se patenty neudělují na odrůdy rostlin a plemena zvířat nebo v zásadě biologické způsoby pěstování rostlin či chovu zvířat.

31

4 Patentová přihláška Řízení o udělení patentu se zahajuje podáním přihlášky vynálezu u Úřadu. Vzhledem k přístupu ke Smlouvě o patentové spolupráci, dále jen „PCT“, je Úřad místem, kde občané České republiky i jiné osoby, které mají na jejím území bydliště nebo sídlo, mohou podávat přihlášky i do zahraničí, takzvané mezinárodní přihlášky. Po přístupu České republiky k úmluvě o udělování evropských patentů je český úřad místem, kde lze podat i evropskou patentovou přihlášku. Řádně podaná přihláška musí obsahovat ţádost o udělení patentu ve dvojím vyhotovení. Její součástí jsou také podlohy, jako je popis vynálezu s nejméně jedním patentovým nárokem, popřípadě výkresy a anotace, vše v jednom hlavním a dvou vedlejších vyhotoveních. Jedno z vedlejších vyhotovení musí být podepsáno přihlašovatelem nebo jeho zástupcem. Je-li přihlašovatel zastoupen, je třeba k přihlášce přidělit plnou moc. Alespoň jedno, hlavní vyhotovení musí vyhovovat poţadavkům pro tisk a reprodukci.

4.1 Ţádost o udělení patentu Ţádost o udělení patentu můţe podat původce nebo jeho právní nástupce. Původcem se rozumí fyzická osoba, která vytvořila vynález svou vlastní tvůrčí prací. Pokud původce vytvořil vynález ke splnění úkolů v pracovním poměru, jedná se o takzvaný zaměstnanecký vynález a právo na patent přechází na zaměstnavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak. Přihlašovatelem můţe být i fyzická osoba nebo právnická osoba, která není původcem, ale na něţ bylo právo na patent přepsáno. Ţádost můţe být podána na předtištěném formuláři či v elektronické podobě na Úřadu průmyslového vlastnictví, a to na webových stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví. Ţádost o udělení patentu musí obsahovat název nebo jméno přihlašovatele, musí být však zachováno předepsané pořadí příjmení, jméno, popřípadě titul před jménem či za jménem. Jinak by mohlo dojít k nesprávnému vedení rejstříkových údajů, zejména u cizokrajných jmen. U českých přihlašovatelů dále musí být uvedena přesná adresa a u zahraničních přihlašovatelů také země, kde přihlašovatel sídlí. Podobně jako u přihlašovatele, musí být uvedeny údaje i o původci. Pokud je více přihlašovatelů nebo původců, musí být rovněţ vyplněny všechny údaje o těchto osobách. Pokud se v patentové přihlášce uplatňuje právo přednosti, musí ţádost také obsahovat i údaje potřebné k uplatnění tohoto práva. Právo přednosti je určitou prioritou a vzniká přihlašovateli podáním patentové přihlášky u Úřadu nebo na základě práva přednosti, získaného podle mezinárodní smlouvy. Jde o údaje, jako je datum uplatňovaného práva přednosti, číslo prioritní přihlášky, ze které je právo uplatňováno a stát, ve kterém byla tato přihláška podána. U

32

patentových přihlášek vstupujících do národní fáze cestou PCT musí být uvedeno číslo mezinárodní přihlášky, datum mezinárodního podání, popřípadě orgán, u kterého byla přihláška podána podle mezinárodní smlouvy. A pokud jiţ byla zveřejněna, tak také číslo zveřejnění. Dále musí být v ţádosti uveden název vynálezu, který má ve stručnosti vyjadřovat jeho podstatu a adresa ke korespondenci. Kaţdá ţádost musí obsahovat podpis přihlašovatele nebo jeho zástupce. Mimo povinných podkladů, které jsou uvedeny výše, můţe ţádost obsahovat přílohy, jako je plná moc, doklad o nabytí práva na patent, prioritní doklad, ţádost o úplný průzkum a doplňující listy tiskopisu přihlášky.

4.2 Doklady přiloţené k ţádosti Přihlašovatel můţe v řízení před Úřadem vystupovat samostatně nebo prostřednictvím svého zástupce. Osoby, které na území České republiky nemají bydliště nebo sídlo, musí být zastoupeny buď patentovým zástupcem, nebo advokátem. Nejedná-li se o osoby s občanstvím Evropské unie a jsou usazeny na území České republiky nebo na jejím území poskytují sluţby, jsou však povinny určit adresu na našem území pro doručování. Zástupcem můţe být advokát nebo patentový zástupce nebo i jiná osoba, tedy i obecný zmocněnec. V případě povinného zastoupení můţe být zástupcem pouze advokát nebo patentový zástupce. Zástupce jedná jménem účastníka a činí úkony na jeho účet. Zástupce prokazuje svoje zmocnění vůči Úřadu na základě plné moci. Plná moc můţe být udělena pro jednotlivý úkon, pro veškeré úkony nebo můţe být udělena stálá plná moc k zastupování konkrétního zmocnitele. Podstatné náleţitosti plné moci jsou jméno nebo název, příjmení, adresa nebo sídlo zmocnitele i zmocněnce. Dále musí být uveden rozsah, v jakých úkonech můţe zástupce jednat, datum udělení plné moci a podpis zmocnitele. Pokud přihlašovatel odvolává udělenou plnou moc, uvědomí o tom písemně Úřad, popřípadě sdělí jméno nového zástupce, který se opět musí prokázat plnou mocí. Pokud není přihlašovatel zároveň původcem nebo některý z původců není přihlašovatelem, musí být k patentové přihlášce přiloţen doklad o nabytí práva na patent, respektive na podání patentové přihlášky. Prioritní doklad musí být přiloţen, pokud se uplatňuje právo přednosti z dříve podané přihlášky a přihlašovatel není stejný jako přihlašovatel této dřívější podané přihlášky.

33

4.3 Podlohy patentové přihlášky Za podlohy patentové přihlášky, jak jiţ jsem výše uvedla, se povaţuje její popis, nároky, výkresy a anotace. Alespoň jedno vyhotovení podloh musí umoţňovat tisk. Hlavní vyhotovení musí být provedeno na bílém, pevném, matném a odolném papíru formátu A4.22 Výkresy mohou být také předloţeny na průsvitném papíru. Kaţdý list má být pouţit na výšku, s výjimkou výkresů a tabulek. Kaţdá část podloh, tedy popis, patentové nároky a anotace, musí začínat na novém listě. Všechny listy podloh se průběţně číslují arabskými číslicemi, s výjimkou ţádosti. Všechny bliţší poţadavky na podlohy patentové přihlášky jsou uvedeny v Instrukci předsedy Úřadu, kterou se stanoví standard úpravy patentové přihlášky.

4.3.1 Popis vynálezu Popis vynálezu je důleţitým podkladem jak pro udělující řízení, tak i pro určovací řízení, případně i pro zrušení patentu. Je také velmi důleţitý pro objasnění vynálezu třetím osobám, včetně toho, aby mohly pochopit přínos ke stavu techniky. Jelikoţ špatné popsání vynálezu je jednou z moţností zrušení patentu, vystupuje význam popisu vynálezu značně do popředí. Popis má být jednoznačný, málo známé pojmy nebo nově formulované pojmy musí být v popise dostatečně vysvětleny. Především jde o pojmy převzaté z cizích jazyků. Fyzikální hodnoty musí být uvedeny v mezinárodně uznávaných jednotkách a pro matematické a chemické vzorce musí být pouţity obecně uţívané značky. Popis obsahuje několik částí, které je nutno dodrţet. Třeba na začátku popisu je upřesnění stavu techniky, kterého se vynález týká. Pokračuje charakteristika dosavadního stavu techniky s uvedením pramenů informací. Neočekává se podrobný popis starších dokumentů ze stavu techniky, ale očekává se popsání skutečností, které mají nejbliţší vztah k danému problému a řešení, které je předmětem patentové přihlášky. Je nutné uvádět pouze podrobnosti, které jsou nutné k osvětlení stavu techniky. V této části mají být téţ uvedeny nedostatky a nevýhody stávajících řešení. Následuje vysvětlení podstaty vynálezu, definované v patentových nárocích. Mělo by zde být poukázáno na všechny, zejména technické výhody vynálezu. V následující části se uvede jednoduchý a stručný popis obrázků na výkresech. Popisuje se pouze charakter těchto obrázků s tím, ţe se uvádí to, co je na nich znázorněno. V další části je nutno vysvětlit konkrétní příklad provedení vynálezu. V ukázce tohoto příkladu nesmí být uţíváno nejednoznačných formulací a neurčitých výrazů. V závěru popisu je uvedení průmyslové vyuţitelnosti. Pokud je to

22

ČADA, K.; HAJN, P.; HORÁČEK, R. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005.

34

však zřejmé z předchozích částí popisů, není to nutné. Mnohdy však uvedení průmyslové vyuţitelnosti napomáhá k řešení sporů, k nimţ můţe dojít.

4.3.2 Výkresy V případě potřeby se podstata vynálezu znázorní schematickým zobrazením principu a znaků, na nichţ je vynález zaloţen. Výkresy však nejsou podstatnou náleţitostí podloh patentové přihlášky. Jde o značný význam pro snazší pochopení vynálezu. I kdyţ výkresy nemohou nahradit popis vynálezu, lze z nich čerpat při případném doplnění popisu vynálezu. Mají v určitých oborech mimořádný význam z informačního hlediska, protoţe umoţňují předběţnou orientaci odborníka. Patentová přihláška můţe obsahovat různé typy výkresů, například perspektivní pohledy, detaily a řezy. Tak jako popis, i výkresy musí být seskupeny na zvláštních listech a umoţňovat jejich reprodukci. Obrázky by měly být na listech přednostně uspořádány na výšku a musí být jednotně číslovány bez ohledu na číslování stránek. Na výkresech nemají být obsaţeny skutečnosti, které se netýkají podstaty vynálezu, zejména obchodní označení či reklamní údaje.

4.3.3 Anotace Kaţdá patentová přihláška musí obsahovat anotaci. Anotace slouţí zejména pro účely technických informací, tedy stručně shrnuje vše, co je uvedeno v popise, nárocích a výkresech. Také by měla umoţnit jasné pochopení technického problému a podstaty vyřešení tohoto problému vynálezem. Anotace musí obsahovat název vynálezu, uvádět oblast techniky, pod kterou vynález spadá, stručné shrnutí podstaty vynálezu, moţnosti vyuţití. Musí být napsána tak, aby účelně slouţila jako orientační pomůcka pro účely rešerše. Neměla by mít více neţ 150 slov.

4.4 Řízení o patentové přihlášce Řízení o udělení patentu se zahajuje podáním patentové přihlášky u Úřadu, jak jiţ bylo uvedeno výše. U Úřadu lze podávat jak národní patentové přihlášky, tak i mezinárodní přihlášky PCT a evropské patentové přihlášky. Pokud evropská patentová přihláška nebo mezinárodní patentová přihláška obsahuje utajované skutečnosti podle zvláštního předpisu, přihlašovatel je povinen podat ji u Úřadu a současně s ní také doloţit souhlas Národního bezpečnostního úřadu k podání takové přihlášky. V prvé řadě se při řízení o patentové přihlášce zjišťuje, jestli podaná přihláška vyhovuje formálním a základním právním podmínkám a zda je předmět patentové přihlášky schopný k udělení právní ochrany.

35

Po roce 1990 byla v České republice, v souladu s harmonizací s evropským patentovým právem, zavedena základní novinka v řízení o udělení patentu, takzvaný předběţný průzkum. Podstatou předběţného průzkumu je, ţe Úřad po podání přihlášky provede pouze tento průzkum na formálně právní podmínky a přihlášku zveřejní aţ po 18. měsících od priority. Přihlášku lze zveřejnit i dříve. Za podmínky, ţe přihlašovatel podá u Úřadu návrh a zaplatí stanovený poplatek. Úplný průzkum provádí Úřad tehdy, jestliţe o to poţádá přihlašovatel či jiná osoba do 36 měsíců od podání přihlášky. Za úplný průzkum musí zaplatit stanovený poplatek. Při předběţném průzkumu přihlášky Úřad především zkoumá, jestli nejde o předmět, který není vynálezem, schopným k udělení patentu. Dále zda nepatří mezi objevy, vědecké teorie, matematické metody, mezi programy počítačů, zda nejde o pouhou vnější úpravu či o podání informace. Mimoto se zjišťuje, zda nejde o předmět obsaţený ve výlukách z patentovatelnosti. Nezkoumá se však, zda patentové nároky, uvedené v přihlášce, nezasahují do známého stavu techniky. Úřad v této fázi neprovádí rešerši na známý světový stav techniky. Současně se také zkoumá, zda vynález, obsaţený v patentové přihlášce, je jasně a dostatečně vysvětlen. Tak, aby jej mohl odborník uskutečnit. Pokud je předmětem patentové přihlášky průmyslový produkční mikroorganismus, musí být uloţen ve veřejné sbírce kultur ke dni, do něhoţ přísluší přihlašovateli právo přednosti. Dále se zkoumá, jestli přihláška nemá nedostatky, které by bránily jejímu zveřejnění. Tímto nedostatkem můţe být například chybějící anotace vynálezu. Rovněţ se zkoumá, zda byl zaplacen předepsaný správní poplatek za podání přihlášky vynálezu. Pokud

se

v průběhu

předběţného

průzkumu

zjistí,

ţe

předmět

přihlášky

je

nepatentovatelný, Úřad přihlášku zamítne. Musí však umoţnit přihlašovateli, aby se vyjádřil k podkladům, díky kterým bylo takto rozhodnuto. Úřad můţe řízení o přihlášce zastavit, jestliţe předmět přihlášky vykazuje vady bránící jejímu zveřejnění, pokud přihlašovatel nezaplatil příslušný správní poplatek, na který byl upozorněn výzvou od Úřadu a pokud neodstranil vytčené vady. Na moţné zastavení řízení musí být přihlašovatel upozorněn jiţ při stanovení lhůty k odstranění zjištěné vady. Jestliţe Úřad v průběhu předběţného průzkumu dospěje k rozhodnutí, ţe je přihláška schopna zveřejnění, učiní tak po uplynutí 18 měsíců od vzniku práva přednosti. Kaţdá z přihlášek se uveřejňuje ve Věstníku. Úřad zveřejní přihlášku se základními údaji o přihlášce a s anotací. Můţe zde být zveřejněná také zpráva o stavu techniky, takzvaná rešerše, pokud ji však Úřad v době zveřejnění má k dispozici. Další materiály přihlášky dále zpřístupní ve veřejné studovně Úřadu.

36

Na předmět, který podle Úřadu splňuje všechny stanovené podmínky přihlášky a přihlašovatel zaplatil stanovené poplatky, se uděluje patent a přihlašovatel se tak stává majitelem patentu. Úřad vydá majiteli patentu patentovou listinu, v niţ je uvedeno jméno původce vynálezu. Součástí patentové listiny je také popis vynálezu a patentové nároky.

4.5 Porovnání

počtu

podaných

přihlášek

z Ročenky

Úřadu

průmyslového vlastnictví (rok 2009) Počty podaných přihlášek, stejně jako počty národních patentů a evropských patentů udělených s účinky pro Českou republiku, vypovídají o stavu výzkumu, vývoje a průmyslu v širším kontextu, stejně jako o konkurenceschopnosti v jednotlivých oborech a oblastech techniky. Je potěšující, ţe v roce 2009 došlo oproti roku 2008 ke zvýšení počtu patentových přihlášek, podaných domácími přihlašovateli, o téměř 11 %. Domácí přihlašovatelé podali v roce 2009 nejvíce přihlášek z oborů měření, optika, fotografie, následovaly obory doprava a stavby. Stabilní úroveň přihlašování byla v oborech organická chemie či motory a čerpadla. Zaznamenán byl téţ nárůst počtu mezinárodních patentových přihlášek podávaných českými přihlašovateli podle Smlouvy o patentové spolupráci u Úřadu jako přijímacího úřadu, a to o 10 %. Ze zvýšeného zájmu domácích subjektů o ochranu technických řešení zde i mimo hranice České republiky je moţné vyvozovat, ţe snaha rozšiřovat povědomí o významu takové právní ochrany přináší pozitivní výsledky. Čeští přihlašovatelé si více uvědomují, ţe často jde o jednu z podmínek nutných pro úspěch v podnikání. Zahraniční přihlašovatelé volí pro patentovou ochranu v České republice přednostně podání evropské přihlášky a následné splnění poţadavků pro nabytí účinnosti uděleného evropského patentu na našem území, takzvanou validaci. Úřad průmyslového vlastnictví v roce 2009 udělil 1 293 patentů, z toho 376, tedy 29 %, domácím přihlašovatelům. Přes tento fakt získali v roce 2009 zahraniční přihlašovatelé převáţnou část patentů platných na území České republiky formou validace patentů evropských. Šlo celkem o 3 412 patentů. Celkový počet patentů platných na území České republiky ke konci roku 2009 činil takřka 22 tisíc.23

23

Výroční zpráva Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze. Rok 2009.

37

Obrázek 1 - Udělené patenty národní cestou a evropské patenty validované v České republice 2005

2006

2007

2008

2009

Udělené patenty národní cestou

1 551 1 324 1 203 1 280 1 293

- z toho domácím přihlašovatelům

349

264

227

- z toho zahraničním přihlašovatelům 1 202 1 060 976

239

376

1 041 917

Udělené EP validované pro ČR

753

1 993 2 741 3 513 3412

Celkem

2 304 3 317 3 944 4 793 4 705

Zdroj: Výroční zpráva 2009, Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze

38

5 Práva majitele Právo na udělení patentu poskytuje zákon původci vynálezu nebo jeho právnímu zástupci za podmínek, ţe předmět patentové přihlášky splňuje podmínky patentovatelnosti a nespadá do výluk z patentovatelnosti a ţe původce zaplatil stanovené poplatky. Můţe vzniknout spor o tom, kdo je majitelem patentu. Takovouto ţalobu můţe podat kdokoliv, kdo můţe prokázat, ţe právo svědčí právě jemu. Spory tohoto charakteru rozhodují příslušné soudy a Úřad podle výsledku sporu pouze přepíše přihlášku či patent na osobu, které dle rozhodnutí soudu toto právo náleţí. Z vynálezu vznikají majiteli patentu výlučná práva příslušný vynález vyuţívat tedy s ním volně nakládat, poskytnout souhlas k vyuţívání vynálezu jiným osobám, nejčastěji za pomoci licenční smlouvy nebo smlouvy obdobné povahy, nebo na jiné osoby patent převést, smlouvou o převodu patentu. Jedná se o absolutní subjektivní práva majitele patentu, působící vůči všem ostatním osobám, které jsou povinny zdrţet se jakýchkoliv zásahů do těchto práv.24 Do této skupiny právních vztahů patří i vklad do základního kapitálu obchodní společnosti a vztahy plynoucí ze zástavního práva. Uvedené vztahy jsou v průmyslověprávních předpisech upraveny pouze dílčím způsobem. Pokud se jedná o právo zastavit patent, praxi postačuje ustanovení § 153 odst. 1 Občanského zákona. Majiteli patentu můţe být i více osob, skupina osob takzvaných spolumajitelů. Mohou to být jak osoby fyzické, tak osoby právnické. Vztahy mezi spolumajiteli jsou podobné jako vztahy spoluvlastníků ke společné věci. Řídí se obecnými předpisy o podílovém spoluvlastnictví, podle občanského zákoníku. Ustanovení občanského zákoníku platí pouze tehdy, jedná-li se o vztahy, které nejsou výslovně upraveny zvláštní právní normou, tedy ustanovením § 16 VZN. Právo vyuţívat vynález má kaţdý ze spolumajitelů, přičemţ k platnému uzavření licenční smlouvy je potřeba souhlasu všech spolumajitelů. Pokud jeden ze spolumajitelů záměrně a bez důvodu brání uzavření licenční smlouvy, ostatní spolumajitelé se mohou bránit výrokem soudu. Kaţdý ze spolumajitelů je však samostatně oprávněn převést svůj podíl na kteréhokoliv z ostatních spolumajitelů. Na třetí osobu můţe spolumajitel převést svůj podíl bez souhlasu ostatních spolumajitelů jen v případě, ţe ţádný ze spolumajitelů nepřijme ve lhůtě jednoho měsíce písemnou nabídku převodu. Pokud se jedná o spolupůvodcovství, rovněţ se můţe jednat o skupinu několika fyzických osob, takzvaných spolupůvodců. Řídí se stejnými předpisy jako spolumajitelé a mají právo na patent ve stejném rozsahu, v jakém se podíleli na jeho vytvoření. Na základě rozsahu podílu tvůrčí 24

SLOVÁKOVÁ, Z. Průmyslové vlastnictví. Praha : Nakladatelství Orac, s. r. o., 2003.

39

duševní práce kaţdého ze spolupůvodců na konečném řešení se určuje podíl na vytvoření vynálezu. Zpravidla je podíl určen dohodou kolektivu spolupůvodců. Tato dohoda můţe být uzavřena kdykoliv. Ať uţ před podáním přihlášky vynálezu nebo aţ po udělení patentu. Dohoda se dá měnit i v budoucnu, ale je velmi rozumné uzavřít tuto dohodu před samotným přihlášením patentu. Podíl je tedy určen na základě podílu tvůrčí duševní práce na konečném výsledku. Na podíl nemají nárok osoby, které v odrazu konečné práce sice odvedli velmi důleţitou práci, ale na samotném předmětu nelze tuto skutečnost posoudit. Jde například o osoby zabývající se pouze organizační činností nebo zajišťující finanční prostředky pro zkoušky. Účinky patentu nastávají ode dne zveřejnění udělení patentu ve Věstníku. K tomuto zveřejnění dochází po uplynutí 18 měsíců od vzniku práva přednosti k uvedenému řešení. Zveřejněním patentové přihlášky majitel definitivně ztrácí moţnost zveřejněné informace utajit před veřejností. Za období mezi zveřejněním patentové přihlášky a oznámením o udělení patentu ve věstníku, náleţí přihlašovateli zvláštní právo na přiměřenou náhradu od toho, kdo po zveřejnění patentové přihlášky předmět vyuţíval. Toto právo však nelze uplatnit, pokud následně nedojde k udělení patentu. V případě mezinárodní přihlášky podle PCT přísluší právo na přiměřenou náhradu aţ po zveřejnění jejího obsahu v českém jazyce. Na druhou stranu má přihlašovatel právo upozornit na neoprávněné vyuţívání předmětu patentové přihlášky a získat tím potřebné důkazy, ţe takové vyuţívání nebylo nevědomé.

5.1 Podnikový vynález Pokud původce vytvoří vynález ke splnění úkolů z pracovního poměru, přechází právo na patent na zaměstnavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak. Právo na původcovství tímto zaměstnanec neztrácí. Původce, jeţ vytvořil vynález v pracovním poměru, je povinen písemně informovat o této skutečnosti svého zaměstnavatele a také mu předat všechny potřebné podklady, nutné k posouzení vynálezu. Pokud zaměstnavatel ve lhůtě tří měsíců neuplatní právo na patent, přechází toto právo zpět na původce. Zaměstnavatel i původce jsou v takovémto případě povinni zachovat vůči třetím osobám o vynálezu mlčenlivost. Pokud zaměstnavatel uplatní právo na patent, má zaměstnanec vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou odměnu. Pro výši odměny je rozhodný technický a hospodářský význam vynálezu a dosaţený přínos moţný jeho vyuţitím. Dále se také přihlíţí na materiální podíl zaměstnavatele při vytvoření vynálezu a na rozsah pracovních úkolů původce. Při skončení pracovního poměru, zůstávají práva původce se zaměstnavatelem nedotčena. Smlouva upravující tyto vztahy patří do kategorie nepojmenovaných smluv, a to jak z hlediska občanského, tak i obchodního zákoníku a nemusí mít ani písemnou formu. Písemná forma je však doporučována a můţe být řešena

40

především v rámci pracovní smlouvy. Komplikace mohou nastat v případě skupin spolupůvodců s odlišným zaměstnavatelem. V takovém případě náleţí zaměstnavateli podíl, který odpovídá těm ze spolupůvodců, kteří jsou v pracovním poměru k němu. Pokud jde o výši odměn původce, dochází k mnoha nesrovnalostem. Podle ustanovení § 9 odst. 4 VZN jsou pro výši odměn uvedeny čtyři druhy skutečností. Technický a hospodářský význam vynálezu, přínos dosaţený jeho moţným vyuţitím, materiální podíl zaměstnavatele na vytvoření vynálezu a rozsah pracovních úkolů původce. V praxi však existují vnitřní podnikové normy, které specifikují, jak má být v tomto případě postupováno s přihlédnutím k daným čtyřem podmínkám. Hodnotit takto odměny původce mi přijde sloţité. Sama bych vytvořila například závaznou tabulku, kde by se z průměrné výše zisku tohoto vynálezu a z času, stráveného původcem nad tvůrčí prací vynálezu, vypočítalo procento, na které by měl původce nárok. Čím vyšší by byl zisk, tím vyšší by byla odměna a čím méně času stráveného nad tvůrčí činností, tím vyšší by bylo procento ze zisku. Ale dochází opět k otázce, podle čeho by se mělo určit nejvyšší či nejniţší dané procento. Je jasné, ţe takto radikální zásah do tak sloţitého systému by zřejmě nebyl pro mnohé původce nebo zaměstnavatele vyhovující. Jedině, ţe by se tato věc projednala hned na začátku pracovního poměru a sami si určili výši procentuální sazby. Není totiţ snadné zjistit výši odměn podle kritérií uvedených v zákoně i přesto, ţe obě strany jsou ochotny plně respektovat platnou právní úpravu.

5.2 Vyuţívání vynálezu Vyuţívání vynálezu je základním právem vlastníka patentu. K vyuţívání vynálezu téţ patří vyloučení z vyuţívání vynálezu kaţdého, komu k tomu sám vlastník nedal souhlas za pomocí licence nebo na něj patent nepřevedl. Samotný pojem vyuţívání vynálezu je klíčový, zejména pro dosaţení vynutitelnosti patentového práva. Zákon jednotlivě stanovuje způsoby vyuţívání vynálezu. Vychází ze základního dělení vynálezů na věci a způsoby. Pokud je předmětem vynálezu věc, má majitel výlučné právo věc vyrábět, prodávat nebo jinak ji uvádět do oběhu, dováţet ji nebo upotřebit k účelu, k němuţ je určená. Jedná-li se o vynález, jehoţ předmět je postup, má majitel výlučné právo tento postup vyuţívat. Při postupu se práva nevztahují jen na tento postup, ale i na výrobky vyrobené daným postupem. Majitel můţe jen těţce prokazovat, ţe dochází k porušování jeho patentových práv a existence shodného výrobku je často jediným vodítkem. Za vyuţívání vynálezu není povaţováno zkoušení vynálezů a výroba vzorků pro osobní potřebu. Zákon uvádí taxativní výčet činností představujících přímé a nepřímé vyuţívání vynálezu.

41

5.2.1 Přímé vyuţívání vynálezu Je-li předmětem patentu výrobek, rozumí se přímým vyuţíváním jeho výroba, nabízení, uvádění na trh pouţívání nebo dovoz výrobku, jeho skladování či jiný způsob nakládání s výrobkem za tímto účelem. Za nakládání s výrobkem se pokládá nepochybně činnost, která ve výsledku přinese efekt, zejména hospodářský přínos. Za předměty spadající do kategorie vynálezů, kterými jsou věci, lze povaţovat výrobky, zařízení, nástroje, směsi, roztoky, chemicky vyrobené látky, kmeny průmyslových produkčních mikroorganismů, slitiny, skla, ale i zapojení jakékoliv povahy. Za výrobek lze tedy povaţovat vše, co nemá charakter postupu. Je-li předmětem patentu způsob nebo popis, pak se přímým vyuţíváním vynálezu rozumí jeho vyuţívání nebo nabízení tohoto způsobu k vyuţití. Zákon konstruuje vyvratitelnou domněnku, ţe shodné výrobky se povaţují za získané způsobem, který je předmětem patentu. K vyuţívání vynálezu můţe docházet vědomě nebo nevědomě, coţ znamená, ţe uţivatel nevěděl o tom, ţe v daném případě jde o patentově chráněný vynález.

5.2.2 Nepřímé vyuţívání vynálezu Nikdo nesmí bez souhlasu majitele patentu dodávat nebo k dodání nabízet jiné osobě, neţ je osoba oprávněná vyuţívat patentový vynález, prostředky týkající se podstatného prvku tohoto vynálezu a slouţící v tomto ohledu k jeho uskutečnění, jestliţe je vzhledem k okolnostem zřejmé, ţe tyto prostředky jsou způsobilé k uskutečnění patentovaného vynálezu a jsou k němu určeny.25 Takové opatření nelze pouţít, pokud těmito prostředky jsou výrobky běţně se vyskytující na trhu. Za osoby oprávněné vyuţívat vynález v uvedeném smyslu se nepovaţují osoby zabývající se individuální přípravou léků v lékárně. K takovémuto ustanovení, můţe dojít například v případě prodeje kolekce součástek.

5.3 Vyčerpání práv Institut vyčerpání práv chrání oprávněné zájmy třetích osob před zásahy majitele patentu, který svá práva konzumoval jiţ tím, ţe je vykonal uvedením na trh nebo souhlasem s uvedením na trh. Podle této teorie dochází při určité transakci se zboţím k vyčerpání práva, coţ znamená, ţe nadále nemůţe být toto právo uplatňováno a zboţím můţe být disponováno bez souhlasu majitele práva. Ve všech členských státech Evropské unie, tedy i v České republice, platí koncepce komunitárního vyčerpání práv, kdy při prvním udělení souhlasu k uvedení výrobku na trh vyčerpá 25

JAKL, L. Právní ochrana vynálezů a užitných vzorů. Vypracování jejich popisů a nároků na ochranu. Praha : MUP, 2010.

42

majitel své právo pro celé společenství, pokud se tak však stalo se souhlasem majitele práva. Jakékoli další dispozice se zboţím, tedy jeho pohyb mezi členskými státy, jiţ nevyţadují souhlasu majitele práva a nemohou jím tak být omezovány. Pro aplikační praxi se jeví za velký problém souběh komunitární zásady volného pohybu zboţí a teritoriální omezenosti práv k průmyslovému vlastnictví. Nejvýznamnějším rozhodnutím Evropského soudního dvoru, týkajícím se patentů, je Centrafarm BV v. Sterling Drug Inc. Kdy Evropský soudní dvůr přijal zásadu komunitárního vyčerpání práv. Sterling Drug, americký výrobce léčiva, měl lék patentově chráněn národními patenty v několika zemích Evropy. Společnost Sterling Drug udělila patentové licence k prodeji tohoto léku společnosti Sterling Winthrop ve Velké Británii a společnosti Winthrop v Nizozemí. Centrafarm byla samostatná holandská společnost, která nakupovala tyto léky ve Velké Británii a vyváţela je do Nizozemí bez souhlasu společnosti Sterling Drug. Společnost Sterling Drug se dovolávala ochrany svých patentových práv před nizozemským soudem, který vznesl k Evropskému soudnímu dvoru předběţnou otázku, zda za těchto okolností můţe Sterling Drug bránit dovozu svých patentovaných výrobků do státu, v němţ je pouţívána patentová ochrana a děje se tak bez jejího souhlasu. Nizozemské právo připouští výlučnost patentové ochrany a umoţňuje tak bránit prodeji těchto léků. Soudní dvůr uvedl, ţe není-li právo majitele patentu vyčerpáno prvním uvedením na trh, můţe se majitel patentu bránit dovozu patentovaného výrobku předtím uvedeného na trh v jiném členském státě. Důsledkem je ovšem omezení pohybu zboţí na společném trhu. Taková překáţka je opodstatněná pouze v případě, ţe výrobek byl uveden na trh bez souhlasu výrobce. Pak je k dovozu do členského státu, kde patentová ochrana existuje, skutečně třeba souhlasu výrobce jakoţto majitele patentu. V opačném případě však nikoli - výrobek jiţ byl se souhlasem majitele patentu uveden na trh a tím tedy došlo k vyčerpání jeho práv. Neexistuje tedy právní titul, na jehoţ základě by mohl bránit dovozu z tohoto jiného státu. Závěr pak zní, ţe výkon práva majitele patentu, které je mu svěřeno právním řádem členského státu, a které spočívá v zákazu uvádět na trh v tomto státě výrobek chráněný patentem a uvedený na trh v jiném členském státě tímtéţ majitelem patentu nebo s jeho souhlasem, je neslučitelný s ustanoveními Smlouvy Evropského společenství o volném pohybu zboţí na společném trhu.

43

5.4 Poskytnutí souhlasu k vyuţívání vynálezu jiným osobám Vedle majitelova výlučného práva vynález vyuţívat stojí i právo poskytnout souhlas k vyuţívání vynálezu jiným osobám. Tento souhlas k vyuţívání vynálezu je majitel oprávněn udělit na základě písemné licenční smlouvy. Důvodem realizování licenčních smluv není pro poskytovatele jen předat a pro nabyvatele úplně získat povolení k vyuţívání chráněného řešení nebo chráněného označení pro osvojení si rychlé výroby nového výrobku. Můţe jím být reklama nebo konkurenční výhoda na konkrétním segmentu trhu. Významným důvodem pro nákup licence můţe být urychlení vlastního výzkumu a vývoje. Nabídka a případný prodej licence na méně náročný trh můţe představovat doplňkový přínos pro poskytovatele v době, kdy na vlastním trhu přestává být o výrobek zájem a konkurence nebo poskytovatel sám jiţ ví o tom, ţe následný vývoj přinese inovaci, která ziskovou prodejnost výrobků, opírající se o předchozí technická řešení, na určitém konkrétním trhu neumoţní.26 Zajímavým důvodem licenčního vztahu je nutnost vyrábět předmět licenční smlouvy na místě uţití, jelikoţ transport je obtíţný, nemoţný nebo neekonomický. Výhodnější můţe být také pro obě strany navázání licenčního vztahu, protoţe jinde mohou být podmínky pro výrobu natolik výhodné, ţe licenční výroba přinese vyšší zisk neţ výroba vlastní. Úřad také můţe udělit takzvanou nucenou licenci, a to v tom případě, ţe majitel patentu vynález nevyuţívá vůbec nebo jen nedostatečně a nepřijal-li v přiměřené lhůtě nabídku na uzavření licenční smlouvy a dále v případě ohroţení důleţitého veřejného zájmu.

5.4.1 Smluvní licence Licenční smlouva nabývá účinnosti vůči třetím osobám dnem zápisu do patentového rejstříku. Jde o dobrovolné prohlášení majitele patentu, kterým se zříká svého výlučného práva k uţívání vynálezu. Prohlášení nelze vzít zpět. Tomu, co prohlásí, ţe nabídku přijímá, vzniká právo vynález vyuţívat na sjednaném území, tedy na celém území České republiky nebo jen ve vymezené lokalitě a po sjednanou dobu. Není-li doba sjednána, licence trvá po celou dobu platnosti patentu. Obecné podmínky pro uzavírání licenčních smluv na předměty průmyslového vlastnictví stanoví obchodní zákoník č. 513/1991 Sb., v platném znění. Licenční smlouva můţe vyloučit právo majitele patentu poskytnout souhlas k vyuţívání vynálezu další osobě. V takovém případě se jedná o výhradní, jinak řečeno výlučnou licenci. Tyto licence více omezují původně výlučná práva poskytovatele. Není-li to ve smlouvě sjednáno, jedná 26

ČADA, K.; HAJN, P.; HORÁČEK, R. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005.

44

se o licenci nevýhradní, tedy nevýlučnou, která méně omezuje původně výlučná práva poskytovatele licence. Jde o případy, kdy poskytovatel uzavírá s nabyvatelem nevýlučnou licenční smlouvu, tzn., ţe si ponechává oprávnění uzavírat obdobné licenční dohody i s dalšími výrobci nebo zájemci, zpravidla ve třetích zemích. Avšak můţe tak učinit i v téţe zemi, pro kterou jiţ nevýlučnou licenci poskytl původnímu nabyvateli. Sám poskytovatel se také zpravidla nezříká, na rozdíl od licence výlučné, výroby předmětu licence vedle nabyvatele. Poskytovatel licence je povinen udrţovat v platnosti průmyslové právo. Dále má povinnost bez zbytečného odkladu po uzavření licenční smlouvy poskytnout nabyvateli veškeré podklady a informace potřebné k výkonu práva a činit potřebná opatření k ochraně výkonu práva z licence s tím, ţe nabyvatel je povinen s ním spolupůsobit. Nabyvatel licence je povinen utajovat doklady a informace jemu poskytnuté. Nabyvatel není oprávněn přenechat práva vyplývající z licence jiným osobám, pokud nebylo smlouvou stanoveno jinak. Pokud není licenční smlouva sjednána na dobu určitou, lze ji vypovědět. Všechny obecně závazné podmínky licenční smlouvy jsou součástí řádně připravené smlouvy. Pro uzavírání licenčních smluv byla vydána řada typových smluv, které zaručují poskytovateli a nabyvateli řádný průběh licence. Ve druhé polovině minulého století se u nás začalo uţívat základní dělení licencí a licenčních smluv na aktivní a pasivní. To se uţívá dodnes, ačkoliv zůstalo pouze naší českou zvláštností, jelikoţ v jiných zemích se neujalo. Aktivními licencemi, jimiţ majitelé průmyslových práv poskytují souhlas třetím osobám k vyuţívání těchto práv a pasivními licencemi, jimiţ nabyvatel tato práva získává. V rámci těchto dvou druhů licencí se v praxi vyskytují i jiné, specifické druhy licencí. Především mezi ně patří licence opční, označovaná jako opce. Opční licenční smlouvou majitel průmyslového práva poskytne zájemci o licenci smluvní cestou informace a podklady o předmětu budoucí licence s tím, ţe zájemci poskytne lhůtu, obvykle ne kratší neţ 6 aţ 12 měsíců, na zváţení nabídnutých podmínek licence. Obvykle je poskytována za fixní platbu. V případě nepřijetí licence se platba nevrací. V opačném případě, tedy pokud dojde k přijetí licence, mohou se tyto platby započítat do plnění za licenční smlouvu. Dalšími druhy licencí jsou licence kříţové, neboli vzájemně bezplatné licence. Jsou to taková ujednání, na jejichţ základě si smluvní strany vzájemně vyměňují práva k vyuţití svých vynálezů chráněných patenty, a to zpravidla bezúplatně. Dále je specifickým druhem sdruţená licence. Je to smlouva, kterou se uděluje povolení k uţití několika nehmotných statků či průmyslových práv najednou, tj. v rámci jedné smlouvy. Většinou mezi nimi bývá vnitřní spojitost či návaznost, neboť se vzájemně doplňují. V případech, kdy spolu však vzájemně přímo 45

nesouvisejí a v jedné smlouvě by tak došlo ke spojení několika různých licenčních vztahů, bývá z praktických důvodů odpovědnost stran pro kaţdý konkrétní licenční vztah sjednána a stanovena samostatně. Další licencí je sublicence, která je v rámci základní licence poskytována nabyvatelem dalšímu zájemci, pokud to však dovoluje základní licence. Podstatnou je i licence smíšená, která je kombinací výše uvedených druhů licencí, umoţňující vyuţívat společně chráněná práva a nechráněné skutečnosti, zejména know-how. Jsou dnes nejčastějším a nejobvyklejším typem licencí. V neposlední řadě jsou to licence zákonné, které plynou automaticky ze zákona. Například to můţe být právo předchozího uţivatele. A dále licence úřední na uţívání autorských děl ve školách, pořízení záloţní kopie programu a podobně. V souvislosti s licenčními a obdobnými smlouvami, zejména s opčními, se často uzavírají smlouvy o utajení předaných podkladů a informací. V mnoha případech jsou však tyto smlouvy uţ součástí licenční smlouvy.

5.4.2 Významný licenční obchod na území ČR V letech 1956 – 1958 na pracovištích Ústavu makromolekulární chemie Československé akademie věd v Praze (dále jen „ČSAV“) vznikla řada vynálezů a inovací vztahujících se k objevu materiálů a technologie výroby měkkých kontaktních čoček nahrazujících tvrdé čočky, které neumoţňovaly dlouhodobé nošení. Akademik Otto Wichterle a kolektiv jeho spolupracovníků umoţnili miliónům lidí odloţit nepohodlné brýle a dívat se na svět očima nepostřehnutelnými čočkami, vloţenými do oka, s bezprostředním kontaktem s oční bulvou. V další fázi ověřili vysoce rentabilní technologii odstředivého lití, která umoţňuje cenovou přístupnost tohoto výrobku nejširším vrstvám obyvatelstva. Zkonstruovali přístroje na měření oka, měření čoček a podobně. Zajímavý je i komerční vývoj, v němţ nechybí ani dramatický boj, vedený v soudních síních, s řadou firem o vlastnictví patentů nebo práv z nich vyplývajících. Na ochranu průmyslových práv výroby čoček a všech souvisejících vynálezů bylo uděleno na 100 patentů v ČSSR a přes 20 v zahraničí, a to nejen v USA. První licenční smlouva byla uzavřena v roce 1965 prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Polytechna mezi ČSAV a dvěma americkými firmami: Flexible Contact Lens Corporation (dále jen „FCLC“) a National Patent Development Corporation (dále jen „NPDC“). Za 25 let bylo uzavřeno 12 licenčních smluv a 5 dodatků, které se váţou k novým typům čoček, výrobnímu procesu, materiálům a měřícím přístrojům. Obě společnosti podepsaly první licenční smlouvy s ČSAV s právy vyrábět a prodávat měkké hydrofilní kontaktní čočky s exkluzivními prodejními i výrobními právy na trh Severní,

46

Střední a Jiţní Ameriky. Vzhledem k tomu, ţe společnost NPDC získala současně právo postupovat sublicence, uzavřela první sublicencí smlouvu 6. 10. 1966 s tehdy největším světovým výrobcem kontaktních čoček – společností Bausch and Lomb. Další vývoj hydrofilních materiálů, případně jejich inovace, probíhal v ČSSR v souladu se světovými trendy. ČSAV se v té době zúčastnila řady patentově právních soudních sporů proti porušovatelům patentů a práv. ČSAV rozhodla v roce 1977, vzhledem ke komplikovanosti a vysokým nákladům zahraničních sporů, patentová práva firmě NPDC prodat. K uzavření dalších licenčních smluv došlo v roce 1981. Tyto smlouvy zahrnovaly patenty, které NPDC potřebovala vyuţívat, avšak nebyly na ni převedeny v roce 1977. Mezitím se kontaktní čočky začaly vyrábět i v ČSSR, nejdříve v národním podniku Ergon a později v národním podniku Okula Nýrsko. Celkové příjmy z licenčních obchodů s kontaktními čočkami v letech 1965 – 1987 činily 220 mil. Kčs, z toho příjem z jediné smlouvy tvořil asi 10 mil. Kčs. Ke zjištění efektivnosti tohoto licenčního obchodu je třeba od celkových příjmů odečíst přímé obchodní náklady asi 10 mil. Kčs a náklady na patentově právní ochranu ve výši cca 3,5 mil. Kčs. Při čistém příjmu 206 mil. Kčs byla devizová výnosnost prodeje těchto licencí 93,6%. Akademik Wichterle ve své knize Vzpomínky, v kapitole Soudy v USA, která vyšla aţ v roce 1992 v Nakladatelství Evropského kulturního klubu, uvedl, ţe nekvalifikovaný postup ČSAV v těchto soudních sporech, poznamenaný především politickými aspekty, připravil naše hospodářství přibliţně o miliardu devizových korun.27 V letech 1965 – 1986 tvořily příjmy z těchto licenčních obchodů významnou část příjmů z prodeje licencí do nesocialistických zemí v rámci celé ČSSR. Vzhledem ke končícímu období platnosti československých patentů na výrobní technologii litých čoček s tepelnou polymerací v osmdesátých letech vyrostli na Dálném východě noví konkurenti s vysokou produkcí a nízkými náklady, souvisejícími s levnou pracovní silou.

5.4.3 Nucená licence Institut nucené licence je jednou z forem řešení střetu mezi veřejným a soukromým zájmem v oblasti patentové ochrany. V souladu s mezinárodními smlouvami chrání před zneuţíváním práva z patentu. Podle ustanovení § 20 odst. 1 VZN nevyuţívá-li majitel patentu bezdůvodně vynález vůbec nebo jej vyuţívá nedostatečně a nepřijal-li v přiměřené lhůtě řádnou nabídku na uzavření licenční smlouvy, můţe Úřad na základě odůvodněné ţádosti udělit 27

MALÝ, J. Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2002.

47

nevýlučné právo k vyuţívání vynálezu.28 Tuto nucenou licenci však nelze uplatnit před uplynutím čtyř let od podání přihlášky vynálezu nebo tří let od udělení patentu, přičemţ platí lhůta, která uplyne později. Nejde však o vyvlastnění, ale o omezení absolutních práv majitele patentu. Aby se majitel patentu mohl ospravedlnit ze své nečinnosti, tato musí být objektivního charakteru například, není-li k dispozici rozhodnutí státní zkušebny. Nedostatečným vyuţíváním vynálezu je chápáno takové, které není schopno dostatečně naplnit potřeby trhu. Při nucené licenci nejde o smlouvu, jelikoţ zde chybí souhlas zainteresovaných stran. Ţádost o udělení nucené licence je zpoplatněná, Úřad v této věci nemůţe jednat z moci úřední. Nucená licence můţe být také udělena v případě, ohroţení důleţitého zájmu státu. Můţe jít o péči o zdraví lidu, o ţivotní prostředí nebo o zájmy související s obranou státu. V rozhodnutí o udělení nucené licence musí Úřad uvést podmínky, rozsah a dobu trvání nucené licence. Drţitel nucené licence se můţe v průběhu doby jejího trvání vzdát práva vyuţívat vynález podáním učiněným u Úřadu. Doručením tohoto podání účinnost rozhodnutí o udělení nucené licence zaniká. Nucenou licencí majitel patentu neztrácí právo na úhradu ceny licence. Není-li tato cena stanovena zúčastněnými stranami, stanoví ji na ţádost soud, s přihlédnutím k významnosti vynálezu a k obvyklým cenám smluvních licencí v dané oblasti techniky. Nucená licence se zapisuje do patentového rejstříku. V České republice bylo ţádáno o nucenou licenci v moderní historii pouze jedenkrát a důvody byly převáţně ekonomického charakteru, takţe nepostačovaly pro příznivé rozhodnutí o ţádosti.29 Nucené licence jsou tedy pouze výjimečným počinem. Důleţitost tohoto institutu osvětluje jednání o moţném udělení nucené licence k výrobě léků, kdyţ po teroristických útocích 11. září 2001 na Světové obchodní centrum v New Yorku byla ze strany americké vlády zvaţována moţnost udělení takové licence pěti výrobcům v souvislosti s moţnými hromadnými útoky teroristů za pomocí látky antrax. Majitel patentu by k nebyl schopen za den vyrobit dostatečné mnoţství léků, kterých by byla potřeba. Pro léčbu občanů USA by bylo potřeba asi 1,2 miliardy pilulek, přičemţ majitel patentu by za den vyrobil pouhé 2 miliony. Výroba celkového mnoţství tabletek by tedy trvala asi 600 dnů. K udělení nucené licence však nedošlo a tento příklad je uváděn pouze jako učebnicový.

28 29

Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích. ČADA, K.; HAJN, P.; HORÁČEK, R. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005.

48

5.5 Převod patentu Převod patentu znamená převod veškerých práv i povinností, z uděleného patentu vyplývajících, na třetí osobu. Majitel patentu je oprávněn patent převést písemnou smlouvou na jinou fyzickou či právnickou osobu. Na rozdíl od licence při převodu patentu jiţ dochází ke změně v osobě majitele. Podle ustanovení § 15 VZN se patent převádí písemnou smlouvou, která nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do patentového rejstříku.30 Opomenutí zápisu smlouvy do patentového rejstříku nemá vliv ani na platnost ani na účinnost smlouvy o převodu patentu mezi stranami smlouvy, ani na převod jako takový. Podle autorů knihy Práva k průmyslovému vlastnictví ustanovení § 15 VZN však nelze povaţovat za dostatečnou právní úpravu zvláštního typu smlouvy o převodu patentu. Mnohé aspekty zde nejsou vůbec upraveny. Otevírají se zde otázky spojené s problematikou odpovědnosti převodce za vady, otázky ohledně záruk, nároků z vad, úplatnosti převodu, způsobu stanovení ceny a její splatnosti. Proto není zcela jasné, podle jakých předpisů by byly spory ohledně této věci posuzovány. Takováto smlouva musí jasně určit převodce a nabyvatele patentového práva, které je třeba jasně určit alespoň číslem uděleného patentu, jak je zapsán v patentovém rejstříku. Smlouva musí mít písemnou formu, jinak je povaţována za neplatnou. Je důleţité, aby text smlouvy o převodu obsahoval úpravu všech důleţitých a podstatných otázek. Smlouva o převodu patentu má specifické vztahy k odpovědnosti za vady. Předmět smlouvy o převodu patentu můţe vykazovat vadu spočívající v tom, ţe nesplňuje podmínky pro udělení patentové ochrany, nebo zasahuje do práv třetích osob. Z povahy věci je vyloučeno odstranění takových vad a dodání náhradního plnění, jak tomu bývá u kupní smlouvy podle obchodního zákoníku. Řešením můţe být pouze odstoupení od smlouvy, nebo sleva z kupní ceny. Nejde o zcela výjimečnou situaci, a proto by měla být výslovně upravena ve smlouvě o převodu.

30

ČADA, K.; HAJN, P.; HORÁČEK, R. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005.

49

Závěry a doporučení Průmyslověprávní ochrana je jednou z důleţitých součástí inovačního procesu. Je však pouze součástí celého cyklu a tak je třeba ji chápat a stále vysvětlovat. Hlavně proto, ţe inovace jsou bez pochyby významnou konkurenční výhodou pro subjekty současného trţního prostředí, ovšem za předpokladu, ţe jsou doplněny účinnou a promyšlenou průmyslověprávní ochranou. Pro celkový rozvoj společnosti jsou inovace značným přínosem, zajišťují práci z poctivých zdrojů, ale na druhé straně vyţadují solidní a účinnou policejní a soudní ochranu před padělateli a narušiteli, kteří chtějí nepoctivě těţit z dobré práce a kreativity jiných. Průmyslověprávní ochrana je napadána těmi, kteří se nechtějí zúčastnit náročné soutěţe v oblasti inovačního podnikání. Existují názory společnosti, které se snaţí přesvědčit veřejnost o tom, ţe průmyslověprávní ochrana je společensky nevýhodná, neboť jednotlivé oblasti výzkumu a podnikání vykazují zvláštnosti, k nimţ je třeba přihlédnout. Jde převáţně o názory těch, kteří se nespoléhají na vlastní výzkum, ale svoji konkurenceschopnost zakládají na omezené době patentové ochrany. Dlouhodobé historické zkušenosti nás však z tohoto pohledu nabádají k zvýšené opatrnosti. Pevná průmyslověprávní ochrana vedla a vede k poctivému uspořádání vztahů a celkovému společenskému rozvoji. Přesto, ţe nová technická řešení mohou být výsledkem momentálního nápadu, ještě častěji takovému záblesku ducha předchází přípravné období. To je zpravidla označováno za vědeckou činnost, výzkum, konstrukční či projektovou činnost. Jakmile tato činnost nabude určité formální podoby, přichází do procesu celá řada faktorů. Hledá se, kdo takovou činnost bude platit, plánuje se, do kdy má být k dispozici výsledek a co se od výsledku očekává. Musí se zjistit, zda jsou pro takovéto úkoly k dispozici pracovníci, kteří svým vzděláním, schopnostmi a zkušenostmi podporují předpoklad, ţe uvedená činnost bude úspěšná. Významnou pomocí pro optimální nasměrování další činnosti mohou být i aspekty spojené s průmyslověprávními vztahy nebo výsledky předchůdců či konkurenčních subjektů. Jde o to, abychom si včas uvědomili moţnosti, které nabízí licenční politika, průmyslověprávní informatika a jaké nástrahy mohou vyvstat na základě kooperace s dalšími subjekty. Výzkum není moţno připravovat podle okolností, které známe a máme k dispozici v době kreativní práce. Obklopuje nás svět, kde se doba inovačního pokroku v mnoha oborech rychle zkracuje a vyţaduje interdisciplinární přístup. I proto je nutné znát, co jiţ bylo vytvořeno a optimálně na tyto výsledky navazovat.

50

Přístupem České republiky k Mnichovské dohodě o udělování evropských patentů a vstupem ČR do Evropské unie se v této oblasti mnohé změnilo. Právní prostředí přesahuje české právní předpisy a řadu mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Přistupuje sem skupina nařízení týkající se dané problematiky, mezinárodní smlouvy, kterými jsou vázána Evropská společenství, a dále rozhodnutí Evropského soudního dvora. Optimální uţívání průmyslověprávní problematiky vyţaduje slušné znalosti z několika oborů, které mohou být někdy i dosti vzdáleny. Tedy práva, techniky, informačních technologií. K tomu dále přistupují zvláštní znalosti průmyslověprávního charakteru. To jsou důvody vedoucí k závěru, ţe bez odborné pomoci se jen velmi obtíţně podaří tvůrci nové techniky optimálně zajistit průmyslověprávní ochranu svého řešení. Jsou to tedy důvody, které mě vedou k záměru doporučit odbornou pomoc pro tuto náročnou a odpovědnou práci.

51

Seznam pouţité literatury Tištěná literatura 1. ČADA, K.; HAJN, P.; HORÁČEK, R. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-879-7. 2. JAKL, L. Právní ochrana vynálezů a užitných vzorů. Vypracování jejich popisů a nároků na ochranu. Praha : MUP, 2010. ISBN 978-80-86855-56-1. 3. MALÝ, J. Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2002. ISBN 80-7179-320-5. 4. SLOVÁKOVÁ, Z. Průmyslové vlastnictví. Praha : Nakladatelství Orac, s. r. o., 2003. ISBN 80-86199-63-0 5. TALEC, I.; TŮMA, P. Přehled práva duševního vlastnictví. 2. Česká právní ochrana. 1. vyd. Brno : Doplněk, 2006. ISBN 80-7239-198-4.

Právní předpisy 1. Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích 2. Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků 3. Zákon č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech 4. Zákon č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví 5. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským 6. Zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů 7. Zákon č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin 8. Zákon č. 173/ 2002 Sb., o poplatcích za udrţování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů

Ostatní 1. Výroční zpráva Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze za rok 2009

52

Přílohy Příloha č. 1: Přihláška vynálezu Příloha č. 2: Původce Příloha č. 3: Přihlašovatel/ majitel/ vlastník/ ţadatel Příloha č. 4: Zástupce Příloha č. 5: Licence

53

Příloha č. 1 Přihláška vynálezu

Zdroj: Úřad průmyslového vlastnictví v Praze

54

Příloha č. 2 Původce

Zdroj: Úřad průmyslového vlastnictví v Praze

55

Příloha č. 3 Přihlašovatel/ majitel/ vlastník/ ţadatel

Zdroj: Úřad průmyslového vlastnictví v Praze

56

Příloha č. 4 Zástupce

Zdroj: Úřad průmyslového vlastnictví v Praze

57

Příloha č. 5 Licence

Zdroj: Úřad průmyslového vlastnictví v Praze

58