Patentovatelnost softwarových produktů

Masarykova univerzita Fakulta informatiky

Bakalářská práce

Patentovatelnost softwarových produktů

Jan Venhuda Brno, 2006

2

Prohlášení Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Všechny zdroje prameny a literaturu, které jsem při vypracování používal nebo z nich čerpal, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj.

V Brně dne 15. května 2006

................................................... Jan Venhuda

3

Poděkování Děkuji tímto vedoucímu své bakalářské práce, panu RNDr. JUDr. Vladimíru Šmídovi, CSc., nejenom za vedení, ale i za cenné rady při tvorbě této práce.

4

Shrnutí Počítačové programy jsou běžnou součástí našeho každodenního života, mohou pomoci ke zjednodušení mezilidských vztahů a slouží jako základ informační společnosti. V kontrastu s jejich rozšířením a používáním však stojí malé povědomí o právní úpravě k nim se vztahující. Softwarové produkty jsou zpravidla chráněny autorským nebo patentovým právem. Zatímco kontinentální právní systém na tato ,,díla“ pohlíží jako na literární díla chráněné univerzálně autorským zákonem, v systému anglosaského typu jejich ochrana spadá i pod právo průmyslové, tzv. softwarové patenty. V této práci poukáži na rozdílné pojetí ochrany počítačových programů v Evropě a Spojených státech amerických a na současnou situaci týkající se zanesení softwarových patentů do evropského právního systému. Pozornosti však neunikne ani proces vedoucí k udělení evropského patentu či srovnání výhod a nevýhod patentoprávní ochrany softwaru z pohledu vývojářů i uživatelů. Součástí práce je průzkum vedoucí k návrhu nové a úpravě stávající kontinentální právní úpravy, která se vztahuje na počítačové programy.

5

Klíčová slova počítačový program, právní ochrana počítačových programů, kontinentální právo, anglosaské právo, autorské právo, literární dílo, průmyslové právo, patent, Směrnice o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem

6

Obsah PROHLÁŠENÍ..................................................................................................................................3 PODĚKOVÁNÍ................................................................................................................................4 SHRNUTÍ..........................................................................................................................................5 KLÍČOVÁ SLOVA...........................................................................................................................6 1 ÚVOD.............................................................................................................................................9 2 VYMEZENÍ POJMŮ...................................................................................................................10 2.1 POČÍTAČOVÝ PROGRAM.................................................................................................................10 2.1.1 Obecný (informatický) pojem..........................................................................................10 2.1.2 Právní pojem..................................................................................................................10 2.2 SOFTWARE..................................................................................................................................10 2.3 AUTORSKOPRÁVNÍ OCHRANA POČÍTAČOVÝCH PROGRAMŮ.....................................................................10 2.4 PATENTOPRÁVNÍ OCHRANA POČÍTAČOVÝCH PROGRAMŮ........................................................................10 2.4.1 Novost..............................................................................................................................11 2.4.2 Průmyslová využitelnost..................................................................................................11 2.4.3 Vynálezecký pokrok..........................................................................................................11 2.5 KONTINENTÁLNÍ PRÁVO.................................................................................................................11 2.6 ANGLOSASKÉ PRÁVO.....................................................................................................................11 3 OCHRANA SOFTWARU Z POHLEDU KONTINENTÁLNÍHO PRÁVA......................12 3.1 AUTORSKOPRÁVNÍ OCHRANA POČÍTAČOVÝCH PROGRAMŮ.....................................................................12 3.1.1 Historie (obecně).............................................................................................................12 3.1.2 Mezinárodní úmluvy v oblasti autorského práva.............................................................12 3.1.3 Právní ochrana počítačových programů.........................................................................12 3.1.4 Druhy počítačových programů z pohledu autorského práva..........................................14 3.1.5 (Ne)chráněné počítačové programy................................................................................15 3.2 PATENTOPRÁVNÍ OCHRANA POČÍTAČOVÝCH PROGRAMŮ.......................................................................16 4 OCHRANA SOFTWARU Z POHLEDU ANGLOSASKÉHO PRÁVA.............................17 4.1 AUTORSKOPRÁVNÍ OCHRANA POČÍTAČOVÝCH PROGRAMŮ.....................................................................17 4.1.1 Historie a vývoj ...............................................................................................................17 4.1.2 Současná ochrana softwaru ...........................................................................................17 4.2 PATENTOPRÁVNÍ OCHRANA POČÍTAČOVÝCH PROGRAMŮ........................................................................18 4.2.1 Patentovatelné vynálezy..................................................................................................18 4.2.2 Historie patentování počítačových programů.................................................................18 4.2.3 Vliv soudů na vývoj softwarových patentů.......................................................................18 4.2.4 Americký patentový systém..............................................................................................19 4.3 OCHRANA SOFTWARU VE VELKÉ BRITÁNII.......................................................................................21 7

5 SOFTWAROVÉ PATENTY V EVROPĚ.................................................................................22 5.1 ARGUMENTACE PŘÍZNIVCŮ A ODPŮRCŮ PATENTOVATELNOSTI SOFTWARU.................................................22 5.1.1 Argumenty PRO přijetí softwarových patentů.................................................................22 5.1.2 Argumenty PROTI přijetí softwarových patentů..............................................................23 5.2 EVROPSKÁ PATENTOVÁ ÚMLUVA (EUROPEAN PATENT CONVENTION, EPC)............................................23 5.2.1 Evropská patentová úmluva a softwarové patenty..........................................................24 5.2.2 Přistoupení Česka k Evropské patentové úmluvě............................................................24 5.3 EVROPSKÁ PATENTOVÁ ORGANIZACE (EPO, EPORG).......................................................................25 5.3.1 Evropský patentový úřad (European Patent Office, EPO, EPOff)..................................25 5.4 SMĚRNICE O PATENTOVATELNOSTI VYNÁLEZŮ REALIZOVANÝCH POČÍTAČEM............................................25 5.4.1 Proces vedoucí k zamítnutí návrhu Směrnice..................................................................25 5.4.2 Obsah Směrnice...............................................................................................................26 5.4.3 Souhlas Česka se Směrnicí.............................................................................................26 5.4.4 (Ne)patentovatelné počítačové programy........................................................................27 5.5 PROCES UDĚLENÍ EVROPSKÉHO PATENTU...........................................................................................28 5.5.1 Evropská patentová přihláška.........................................................................................28 5.5.2 Řízení o udělení patentu..................................................................................................28 5.5.3 Poplatky spojené s evropskými patenty...........................................................................29 5.5.4 Patent Společenství..........................................................................................................29 6 ZHODNOCENÍ SOUČASNÉ OCHRANY SOFTWARU...................................................30 6.1 PRŮZKUM...................................................................................................................................30 6.1.1 Dotazník ..........................................................................................................................30 6.1.2 Interview s uživateli.........................................................................................................39 6.1.3 Shrnutí výsledků průzkumu..............................................................................................41 6.2 NÁVRH A ÚPRAVA PRÁVNÍ OCHRANY SOFTWARU.................................................................................41 6.2.1 Právní úprava kontinentálního autorského práva ..........................................................42 6.2.2 Právní úprava kontinentálního patentového práva ........................................................42 6.2.3 Návrh nové ochrany ........................................................................................................42 7 ZÁVĚR.........................................................................................................................................44 8 LITERATURA.............................................................................................................................45 9 PŘÍLOHY......................................................................................................................................48 9.1 PŘÍLOHA I...................................................................................................................................48 9.2 PŘÍLOHA II.................................................................................................................................50 9.3 PŘÍLOHA III................................................................................................................................51 9.4 PŘÍLOHA IV................................................................................................................................53 9.5 PŘÍLOHA V.................................................................................................................................54 9.6 PŘÍLOHA VI................................................................................................................................58 9.7 PŘÍLOHA VII..............................................................................................................................59 9.8 PŘÍLOHA VIII.............................................................................................................................60 8

1 Úvod Historie počítačů (i počítačových programů) sahá do 30. let 20. století. Po třicetiletém vývoji zcela nového odvětví se objevují hlasy požadující právní ochranu softwarového vybavení. První myšlenky vývojářů a zákonodárců vedou k vytvoření speciální právní normy, tento návrh však na mezinárodní úrovni nenachází podporu ani pochopení a v polovině 80. let je doslova zapomenut. Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) vydává v roce 1979 prototyp zákona, na jehož základě mohou jednotlivé státy vytvořit vlastní systém ochrany softwaru. Během následujících let již ve většině států, jmenujme např. Spojené království Velké Británie a Severního Irska, převládá přesvědčení, že lze počítačové programy chránit právem autorským, což je později potvrzeno přijetím příslušných novel. Software je nakonec chráněn na dvou úrovních, a to mezinárodními úmluvami a národními zákony. Tento typ, i když nedokonalé ochrany se nakonec prosadil a v dnešní době je celosvětově považován za způsob univerzální. Autorskému zákonu je vytýkána jeho délka trvání, která se v krajních případech blíží sedmdesáti letům počítaných od autorovy smrti, poněvadž neodpovídá rychlému technickému rozvoji této oblasti. Rychlost vývoje odvětví je vystižena následujícím výrokem: ,,Programátorské roky jsou podobné psím v tom, že jeden rok lidský je roven x programátorským, kde x je přímo úměrné počtu etap, kterými vývoj programu projde.“ (Jim McCarthy) Menšinová, ale vlivná skupina vývojářů a softwarových firem autorskoprávní způsob ochrany kritizuje kvůli neustálému ,,přehlížení“ původních myšlenek tvořících základ chráněného programu. Tento nedostatek však řeší průmyslové právo prostřednictvím softwarových patentů, které jsou v praxi používány např. ve Spojených státech amerických. V žádném případě se nejedná o speciální nebo nový zákon, patentoprávní ochrana počítačových programů spatřila světlo světa pouhým rozšířením patentového práva o softwarové produkty. V dnešní době je otázka softwarových patentů aktuální i na starém kontinentu. Snaha jejich příznivců o rozšíření evropského patentového systému o počítačové programy se prozatím jeví jako neúspěšná. Dílčí vítězství tedy slaví odpůrci této právní úpravy, kteří na svou stranu získali nejen širokou veřejnost, ale i politické špičky.

9

2 Vymezení pojmů 2.1 Počítačový program 2.1.1 Obecný (informatický) pojem Počítačový program představuje určitý postup, který přináší provedení zadané úlohy. Samotný program je zpravidla napsán v programovacím jazyce jako zdrojový kód, tedy ve formě srozumitelné pro člověka (odborníka v oboru). Toto vyjádření lze přeložit do kódu strojového (tentokrát srozumitelného pro počítač). Daný úkon spočívá v převedení jednotlivých, programátorem napsaných, příkazů na posloupnost instrukcí pro konkrétní procesor.

2.1.2 Právní pojem Český autorský zákon počítačový program nijak nedefinuje, lze však vycházet z definice slovenské [Aut1997], § 5 odstavec 17: ,,Počítačovým programom je súbor príkazov a inštrukcií použitých priamo alebo nepriamo v počítači. Príkazy a inštrukcie môžu byť napísané alebo vyjadrené v zdrojovom kóde alebo v strojovom kóde. Neoddeliteľnou súčasťou počítačového programu je aj podkladový materiál potrebný na jeho prípravu (...).“

2.2 Software Pojmy ,,software“ a ,,počítačový program“ v rámci této práce nerozlišuji.

2.3 Autorskoprávní ochrana počítačových programů Autorský zákon chrání programy jako literární díla, u nichž postačí vyjádření symboly (např. číslicemi či znaky). Je-li software výsledkem tvůrčí činnosti autora a zároveň vyjádřen ve smyslově vnímatelné podobě, stává se předmětem ochrany podle tohoto zákona. Autorské právo chrání provedení, nikoliv výpočty, vzorce, formule, algoritmy a myšlenky, na nichž jsou jednotlivé části softwarového produktu založeny. V tom případě lze chránit dvě téměř totožná díla, ale jen za předpokladu, že ani jedno z nich není plagiátem toho druhého.

2.4 Patentoprávní ochrana počítačových programů Princip softwarových patentů spočívá v ochraně původních myšlenek a principů, na nichž jsou počítačové programy postaveny. Program (vynález) je obecně patentovatelný, pokud je nový, průmyslově využitelný a zahrnuje vynálezecký pokrok. Přihlašovatel vynálezu, později majitel patentu, získává při kladném vyřízení patentové přihlášky dvacetiletý ,,monopol“ na užívání chráněného předmětu.

10

2.4.1 Novost Pojem ve smyslu Evropské patentové úmluvy: ,,Vynález je považován za nový, pokud není součástí stavu techniky. Stavem techniky se rozumí vše, co bylo přede dnem podání patentové přihlášky nebo dnem vzniku práva přednosti zveřejněno ústním nebo písemným popisem, využíváním či jiným způsobem. Mezi dosavadní stav techniky patří i dosud nezveřejněné, ale již podané evropské patentové přihlášky.“ [Pru2001], § 5 Pojem v souladu s americkými zákony: ,,Vynález je považován za nový, pokud nebyl ve Spojených státech amerických znám, užíván, patentován či kdekoli ve světě textově popsán přede dnem své praktické realizace nebo 12 měsíců před podáním patentové přihlášky.“ [Her1966]

2.4.2 Průmyslová využitelnost ,,Vynález se považuje za průmyslově využitelný, může-li jeho předmět být vyráběn nebo jinak využíván v průmyslu, zemědělství nebo jiných oblastech hospodářství.“ [Pru2001], § 7

2.4.3 Vynálezecký pokrok Vynález zahrnuje vynálezeckou činnost jen tehdy, pokud pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky. Tento krok by neměl dovolit, aby se výlučná práva stala překážkou zcela běžného vývoje. [Pru2001], § 6

2.5 Kontinentální právo V Evropě platí kontinentální právo, výjimku potvrzující pravidlo však představuje Spojené království Velké Británie a Severního Irska, jehož právní systém je postaven na právu anglosaském. Tento právní typ akceptuje psané zákony a v souladu s nimi rozhoduje. Samotné počítačové programy jsou chráněny autorským právem, právo patentové se na ně jako takové nevztahuje.

2.6 Anglosaské právo Anglosaský právní systém je postaven jak na psaných zákonech, tak i na rozhodovací praxi soudních dvorů, která je mimo jiné zdrojem nových právních pravidel, tzv. precedentů: ,,Soudní precedent je individuální soudní rozhodnutí, které se stává právem tehdy, řeší-li se jím případ, který dosud není právními normami upraven, přičemž soudci si při rozhodování takového případu musí uvědomit, že jejich rozhodnutí se stane pro budoucnost vzorem, jak rozhodovat jiné případy stejného druhu, tzn., že se jejich rozhodnutí stane soudním precedentem, tedy uznávaným pramenem práva.“ [Zin2005] Nejvýznamnějším státem s právním systémem anglosaského typu, jsou z pohledu ochrany softwaru Spojené státy americké. Samotný počítačový program je chráněný právem autorským i patentovým. Oba způsoby ochrany se již na první pohled liší od evropského pojetí.

11

3 Ochrana softwaru z pohledu kontinentálního práva Počítačové programy jsou primárně chráněny autorským zákonem, jedná se však především o protikopírovací právo. Díla se stávají předmětem ochrany automaticky, a to bez jakéhokoliv přihlašovacího řízení. Původní myšlenky nejsou autorským právem chráněny. V určitých směrech se jedná o nedokonalý systém, a proto se objevuje snaha o prosazení softwarových patentů.

3.1 Autorskoprávní ochrana počítačových programů 3.1.1 Historie (obecně) Nejdříve vše nasvědčovalo ochraně ,,silným“ autorským právem, které kromě klasického počítačové pirátství postihovalo i kopírování uživatelských rozhraní a na první pohled viditelnou podobnost. Po několika sporných soudních přích (např. Whelan v. Jaslow) však dostal přednost princip, v rámci něhož je chráněno pouhé vyjádření programu a nikoliv původní myšlenky. Tato zásada je zakotvena v Dohodě o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TradeRelated Aspects of Intellectual Property Rights, TRIPS, čl. 9 odst. 2) i ve Směrnici o právní ochraně počítačových programů (ustanovení čl. 1 odst. 2).

3.1.2 Mezinárodní úmluvy v oblasti autorského práva Česká republika ratifikovala všechny nejvýznamnější úmluvy, které se zabývají ochranou prostřednictvím copyrightu. Bernská úmluva z roku 1886 chrání počítačové programy jako díla literární, a to od přijetí Smlouvy o autorském právu z roku 1996. Podle úmluvy je dílo chráněno již od samotného vytvoření a ochrana trvá celých 50 let po autorově smrti. [Ber1886] Softwarovými produkty se zabývá i Úmluva TRIPS, která definuje zcela nové typy ochrany týkající se např. využití díla prostřednictvím internetu. Signatářské země musí před jejím podpisem přistoupit k úmluvě Bernské. [Tri1994] Za nejnovější úmluvu je považována WIPO Copyright Treaty, jejíž počátky se datují k roku 1996. Ochrana počítačových programů se odkazuje přímo na článek 2 Bernské úmluvy. Článek 4 bere v potaz různé způsoby vyjádření softwaru prostřednictvím zdrojového a strojového kódu i tzv. ,,look and feel“. Černé na bílém je zde v překladu napsáno: ,,Počítačové programy jsou chráněny jako literární díla ve smyslu článku 2 Bernské úmluvy. Taková ochrana se vztahuje na počítačové programy bez ohledu na způsob nebo formu jejich vyjádření.“. [WCT1996]

3.1.3 Právní ochrana počítačových programů 3.1.3.1 Směrnice Rady o právní ochraně počítačových programů Směrnice Rady o právní ochraně počítačových programů, která byla vydána 14. května 1991, se odvolává na Bernskou úmluvu a počítačový program nedefinuje. Dokument chrání software jako literárního dílo s délkou trvání po dobu života autora a 50 let po jeho smrti. Podle čl. 1 odst. 2 je chráněno pouze samotné vyjádření softwaru, nikoliv principy a myšlenky, na nichž je program založen. Výslovně se zde píše: ,,Ochrana podle této Směrnice se vztahuje na vyjádření 12

počítačového programu v jakékoli formě. Myšlenky a principy, na nichž je založen kterýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jejich rozhraní, nejsou podle této Směrnice autorským právem chráněny.“ Směrnice pod ochranu počítačových programů zahrnuje i software vtělený do hardwaru a případné přípravné materiály. [Sme1991] Článek 4 zakazuje jakékoliv způsoby rozmnožování, a to včetně vytvoření textové kopie počítačového programu. Pro software neplatí obecná překladatelská licence, která je v této oblasti povolená jen pro zajištění podporovaných funkcí. Na základě článku následujícího mají oprávnění majitelé počítačového programu právo na vytvoření zálohovací kopie, přizpůsobení programu a zkoumání jeho funkcí za účelem zjištění principů a myšlenek, na nichž funguje. Článek 6 definuje pravidla pro dekompilaci programu, která nesmí být využita pro vytvoření konkurenčního produktu. Převedení softwaru do podoby čitelné člověkem je možné pouze za účelem spolupráce s jinými programy. 3.1.3.2 Zvláštní úpravy (českého) autorského zákona týkající se počítačových programů Autorský zákon obsahuje celou řadu zvláštních úprav, které se týkají počítačových programů (viz Příloha I). Nejdříve se zaměříme na práva uživatele legálně získané rozmnoženiny, který zákon neporušuje: 1. změnou počítačového programu, pokud je to třeba k užití programu v souladu s jeho určením, včetně opravování jeho chyb, 2. zhotovením záložní rozmnoženiny programu, pokud je to třeba k užití programu, 3. zkoumáním fungování programu za účelem zjištění myšlenek a principů představujících základ softwaru, pokud je tak činěno při zavedení, uložení daného programu do paměti počítače, při jeho zobrazení, provozu nebo přenosu, Toto ustanovení je trnem v oku příznivců softwarových patentů, poněvadž prakticky kdokoliv může program beztrestně studovat za účelem vývoje konkurenčního produktu. 4. rozmnožováním kódu nebo překladem jeho formy za účelem propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu s programy jinými, Informace získané touto činností nesmí být dále poskytnuty jiným osobám ani využity pro vlastní komerční účely, např. vytvoření konkurenčního softwarového výrobku. 5. na počítačový program lze poskytnout zvláštní bezúplatnou zákonnou licenci. Jedná se o povolené zásahy do cizího autorského práva. Zřetel je brán na dekompilaci, rozhraní, zpětnou analýzu a nezbytnost zavedení programu do paměti počítače.

13

Na zvláštní rysy týkající se autorskoprávní ochrany počítačových programů bez problému narazíme i na straně omezení a povinností majitelů rozmnoženiny: 1. software se nesmí rozmnožovat pro osobní potřebu, Tímto je zakázáno zhotovení kopie programu nejen vlastními silami, ale i na objednávku. Není tedy povoleno jakékoli volné kopírování, které se týká např. počítačových her. Povolení tohoto úkonu je podmíněno získáním smluvní licence k rozmnožování daného programu. 2. bezúplatná zákonná licence k užití díla pronájmem nebo půjčováním originálu je vyloučena, Daný dokument platí pouze pro nevýdělečná školská, vzdělávací či kulturní zařízení. Řešením situace je získání smluvní licence k pronájmu nebo půjčování originálu (rozmnoženiny). 3. odstoupení od licenční smlouvy na základě změny autorova přesvědčení je zakázáno, Smluvní strany se však mohou dohodnout na odstoupení autora od licenční smlouvy, a to z důvodu změny vnitřního přesvědčení, jedná-li se o dobrý účel. 4. právo na dodatečnou odměnu v případě zaměstnaneckého díla je vyloučeno. [Aut2000] Jednotlivé strany se však mohou domluvit na výši dodatečné odměny, tedy na jejím povolení. 3.1.4 Druhy počítačových programů z pohledu autorského práva Definice různých typů počítačových programů je výborně zpracována panem Ivo Telcem v jeho knize ,,Tvůrčí práva duševního vlastnictví: Dodatek o právu k počítačovým programům“ [Tel2003], str. 4-6: 1. ,,Počítačový program (dílo); tzn. takový program, který je statisticky jedinečným (neopakovatelným) výsledkem autorovy tvorby (tvůrčí činnosti). Je statisticky jedinečným výtvorem autora neboli výronem osobnosti svého tvůrce.“ Tyto programy se v reálném světě moc nevyskytují, podle českého autorského zákona spadají pod obecný pojem ,,dílo“ a jsou chráněny jako díla literární. Jedná se o historicky nejstarší pojetí softwaru. 2. ,,Počítačový program (nedílo, avšak považované za literární dílo); tzn. program, který je původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Jde o původní výtvor, který je autorskoprávně vzato fiktivním dílem.“ Tento nejrozšířenější typ počítačového programu je opět chráněn jako literární dílo, postrádá však příznak jedinečnosti a tudíž splňuje pouze slabší z podmínek ochrany, původní zpracování. 14

3. ,,Počítačový program, který pojmově (svou povahou a určením) sice je počítačovým programem, avšak není ani jedinečným výtvorem, ani původním výtvorem. Čili jde o takový počítačový program, který autorskoprávně vzato vůbec není individuálním výtvorem. Autorskoprávně vzato jde o ,,nevýtvor“ stojící mimo působnost práva autorského a autorského zákona.“ K vývoji takového softwaru je potřeba určitá úroveň odbornosti, nikoli však vlastní tvořivost ve smyslu autorského práva. Takové produkty nejsou autorským právem chráněny. 3.1.5 (Ne)chráněné počítačové programy Ochranu autorským zákonem si názorně předvedeme na následujících příkladech, každá z ukázek odpovídá jedné definici z předešlé kapitoly. Všechny popsané programy jsou postaveny na stejném základě a konkrétně se jedná o ,,informační příručku“ pro mobilní telefony. 3.1.5.1 Jedinečné a původní dílo Zájem o kurzy první pomoci roste závratnou rychlostí. Absolventi těchto odborných seminářů své znalosti s postupem času ztrácejí, což vede jednu ze softwarových firem k vývoji příručky první pomoci pro mobilní telefony. Produkt je napsán v (mobilní) Javě a v době svého uvedení na trh žádná podobná aplikace neexistuje. Počítačový program se skládá ze dvou na sebe navazujících částí, ,,Informační fáze“ poskytuje textové zpracování základních znalostí z oblasti první pomoci a ,,Testovací fáze“ slouží k zábavnému přezkoušení získaných znalostí. Mobilní příručka je doplněna statickými obrázky i animacemi a zákazníci (uživatelé) si ji můžou pořídit za nezvykle vysoký poplatek. Popsaný výrobek představuje jedinečné i původní dílo a autorským právem je chráněn. 3.1.5.2 Původní dílo Komerční úspěch a přemrštěná cena předešlého produktu vedou konkurenční podnik k vývoji podobného počítačového programu. Vývojáři zkoumají (používají) původní aplikaci a na základě získaných informací naprogramují produkt zcela nový. Výsledná příručka je funkčně i esteticky přinejmenším podobná té původní. Popsaný výrobek splňuje pouze podmínku původního zpracování a autorským zákonem je chráněn. 3.1.5.3 Nechráněný program Příklad nechráněného počítačového programu opět navazuje na produkty předešlé. Součástí vývoje jedné z příruček je i samostatně prodejná ,,kostra“ výsledného výrobku. Tato vedlejší aplikace slouží k vytvoření nového a jinak tématicky zaměřeného programu. Vložením dat z oblasti dopravní teorie získáváme ,,mobilní autoškolu“, která je vzhledem i zdrojovým kódem shodná s rodičovskou příručkou.

15

Popsaný výrobek nespadá pod autorskoprávní ochranu počítačových programů. Tato právní úprava se může vztahovat pouze na vložený obsah (text), který je chráněn jako dílo literární.

3.2 Patentoprávní ochrana počítačových programů Počítačový program není podle patentového práva chápán jako vynález, a to i v případě, že by jim byl. K patentování softwaru nedochází pouze tehdy, vztahuje-li se patentová přihláška na počítačový program jako takový. Jiná situace nastává v případě, kdy nárokovaný vynález představuje přínos technického charakteru, patent by tudíž neměl být neudělen pouze z důvodu, že přihlášený předmět zahrnuje i počítačový program. Patentovatelný je také výrobní postup, který lze uskutečnit za pomoci počítačového programu. Přihláška i následně udělený patent se však týkají daného procesu. Software a jeho využití jsou součástí výroby, tudíž musí být jasně popsány v přihlášce. Naopak patentovat nelze obchodní postup a pravidla her, které jsou v softwarovém průmyslu založeny na využití programů. Patentoprávní ochrana poskytuje přihlašovateli právo přednosti, které má smysl v případě nezávisle na sobě vyvíjených konkurenčních produktech. Právo přednosti i monopol na patentovaný vynález však mohou bránit vývoji této oblasti, a to za předpokladu udělení patentu na počítačový program, který může být použit jako základ programu jiného.

16

4 Ochrana softwaru z pohledu anglosaského práva Počítačové programy jsou chráněny právem autorským i patentovým. Obě varianty se však od evropského pojetí značně liší. Americký právní systém je anglosaského typu (založen mimo jiné na precedentech), tudíž pozornosti neuniknou ani soudní procesy mající vliv na vývoj právní ochrany softwaru.

4.1 Autorskoprávní ochrana počítačových programů 4.1.1 Historie a vývoj Ochrana počítačového programu jako díla literárního spatřila na americkém kontinentu světlo světa roku 1974, a to formou doporučení Kongresu USA. Toto rozhodnutí bylo o dva roky později promítnuto do ,,The Copyright Revision Act“, který byl roku 1980 rozšířen o ,,Software Copyright Act“. Dané doplnění chrání vyjádření myšlenky v programu, nikoliv však myšlenku samotnou. Tento přístup se v praxi poprvé uplatnil v případě Whelan v. Jaslow. V procesu byla žaloba postavena na strukturální podobnosti dvou různých programů. Ani argumentace žalované strany, a to samostatné napsání vlastního zdrojového kódu, na daném rozsudku nic nezměnila. Mezi další případy, které se týkají copyrightu, patří Synercom Technology Inc. v. University Computing Co. a Computer Associates Inc. v. Altai Inc.. V prvním případě soud rozhodl ve prospěch žalující strany, poněvadž opsání programu pouze s malými odchylkami, např. přepsání zdrojového kódu do jiného programovacího jazyka, je chráněno autorským právem. Rozsudek, který zakončil druhý ze soudních procesů, stanovil nový přístup při zkoumání podobnosti programů. Na základě rozboru, třídění a porovnání jednotlivých částí se rozhodne, zda je jeden program kopií druhého.

4.1.2 Současná ochrana softwaru Článek 5/8/8 americké ústavy se zabývá obecným autorským právem a přiřazuje výhradní právo původci díla na jeho vynález. Při interpretaci autorského zákona se s postupem času objevovaly různé obtíže a nesrovnalosti, tudíž byl jako doplněk zákona přijat Software Copyright Act. Definice počítačových programů je zakotvena v § 101 U.S. Copyright Law (znění v překladu): ,,Posloupnost instrukcí či příkazů, která je určena pro přímé nebo nepřímé použití počítačem za účelem dosažení požadovaného výsledku “. [USC1976] Software je již tradičně chráněn jako dílo literární. Drobné úpravy programu a vytváření jeho kopií není zakázáno, ale jen tehdy slouží-li k archivním účelům nebo využívání na jednom počítači. Jakmile vyprší platnost licence, všechny kopie musí být zničeny. Nejsilnějšími podmínkami, které musí chráněné produkty splňovat, jsou originalita a přihlášení. Registrace na půdě příslušného úřadu (United States Copyright Office) je dobrovolná a za účelem získání důkazů pro případná

17

soudní řízení stále často využívána. Dále lze v souladu se zákonem převést autorská práva nejen na právnickou (firmu či zaměstnavatele), ale i na fyzickou osobu.

4.2 Patentoprávní ochrana počítačových programů 4.2.1 Patentovatelné vynálezy Ve Spojených státech amerických se udělování patentů na počítačové programy řídí podle ustanovení § 101 patentového zákona z roku 1952: ,,PATENTOVATELNÉ VYNÁLEZY: Kdokoli vynalezne nebo objeví jakýkoli nový a užitečný postup, stroj, výrobu nebo kompozici hmot, nebo jakékoli nové a užitečné zdokonalení, může na ně obdržet patent za podmínek a požadavků tohoto zákona.“ Toto ustanovení poskytuje definici vynálezů, které jsou podle amerického zákonodárství uznávané jako patentovatelné. Počítačové programy nejsou vyloučeny z patentoprávní ochrany a při splnění podmínek patentovatelnosti mohou být tímto právem chráněny. Pozn.: Nepatentovatelné vynálezy americký zákon výslovně nedefinuje, v žádném případě však nelze získat patent na předmět protizákonný, neúčinný či klamající veřejnost, vědecké teorie a obchodní postupy.

4.2.2 Historie patentování počítačových programů Do 50., 60. a 70. let minulého století Americký patentový úřad neuděloval patenty na vynálezy, které představovaly výpočet uskutečněný počítačem. Tato instituce pohlížela na počítačové programy a vynálezy z nich se skládající nebo k nim se vztahující jako na matematické algoritmy. Popsaný přístup byl uplatněn i v několika následujících soudních procesech, výjimky z patentovatelnosti byly podpořeny v rozsudcích ve věci Gottshalk v. Benson či Parker v. Flook. V roce 1995 patentový úřad vydává obsáhlou příručku pro přezkoušení a vydávání softwarových patentů.

4.2.3 Vliv soudů na vývoj softwarových patentů Na vývoj softwarových patentů mají vliv i soudní rozsudky, které pan Havlík shrnul ve svém článku ,,Patentovatelnost počítačových programů - Část první“ [Hav2003/1]: • Gottshalk v. Benson (1968) poprvé využívá soudcovským právem vytvořenou výluku z patentovatelnosti. Daný případ se zabýval algoritmem na převod binárního kódu na desítkový, žaloba byla nakonec shledána za neoprávněnou. Kvůli nepatentovatelnosti metod a myšlenek byla zamítnuta i samotná patentová přihláška. •

Parker v. Flook (1975) znamenal opět neúspěch žalobce. Byl konán nárok na počítačový program zabývající se prací s externími daty, a to pro údajnou podobnost s programem používaným pro krakování ropy. Nakonec nebyla schválena ani patentová přihláška pro nedostatek novosti, poněvadž se jednalo pouze o softwarové zpracování již známého pracovního postupu.

18

•

Diamond v. Diehr (1981) byl ve své podstatě opačného znění oproti rozsudku předchozímu, čímž světlo světa spatřila patentovatelnost softwaru. Při vulkanizaci kaučuku neexistoval způsob, který vedl k získání přesného odhadu aktuální výrobní teploty. Patentovaný program tento nedostatek řešil její průběžnou kontrolou a zadáváním naměřených hodnot do Arheniovy rovnice.

•

Re Abele potvrdil předchozí. Jeho podstata byla zanesena do Freeman-Walter-Abelova testu, na jehož základě docházelo k zamítání patentových nároků na počítačové programy. Zcela nová podmínka se skládala ze dvou částí: 1. Týkají se dané nároky matematického algoritmu? 2. Představuje přihlašovaný vynález jako celek pouze aplikovaný algoritmus? V případě kladných odpovědí na obě otázky nebyl vynález schválen.

•

Re Alappat odporoval principu Freeman-Walter-Abelova testu. Předmětem patentové přihlášky se stal rastrovací program. Argumentace přihlašovatele založená na implementaci softwaru do hardwaru soud přesvědčila a patent byl nakonec schválen a následně i udělen. Od tohoto rozsudku platí tedy pravidlo: ,,Je-li matematický algoritmus převeden na aplikaci vykonávající (především) užitečný, konkrétní a hmotný výsledek, poté je patentovatelný.“. Pokud definovanou podmínku užitečnosti splňují přihlášené počítačové programy, pak jsou patentovatelné.

4.2.4 Americký patentový systém 4.2.4.1 Americký patentový úřad (United States Patent and Trademark Office, USPTO) Americký patentový úřad se sídlem v Alexandrii je agenturou amerického ministerstva obchodu, která mimo jiné poskytuje vynálezcům patentovou ochranu na jejich výrobky. Kancelář hájí zájmy ,,průmyslového a technologického pokroku“ ve Spojených státech amerických. V současnosti je nejvíce kritizována kvůli uděleným sporným patentům a zdlouhavému přihlašovacímu řízení. Úřadem schválení patentoví odborníci mohou zastupovat vynálezce během řízení před příslušnými orgány patentové kanceláře. Ta sice nemůže přihlašovateli doporučit registrovaného patentového advokáta nebo zástupce, ale uveřejňuje jejich seznam. Samotní vynálezci zcela běžně vynakládají tisíce dolarů za advokátní služby spojené s přihlášením patentu. 4.2.4.2 Patentová přihláška Popis vynálezu je srdcem celé patentové přihlášky. Jeho styl se však výrazně liší od námi známého evropského pojetí. Na starém kontinentu musí být jasný, stručný a výstižný, tak aby odborník poznal podstatu přihlášky. Naproti tomu ve Spojených státech amerických je kladen důraz na obsáhlost a podrobnost, aby si čtenář nemusel nic domýšlet. Popis je zakončen jedním nebo více patentovými nároky, které jasně a podrobně nárokují přihlášený vynález a které podle zákona nesmí být: ✗ neurčité,

19

✗ ✗

součástí současného stavu techniky, tak obecné, aby pokrývaly pozdější nezávisle vytvořené vynálezy.

Zvláštním případem nároků je nárok generický, pod který spadají všechna nárokovaná provedení jedné vynálezecké myšlenky. Výkres je jasný, dostatečný a také ve srovnání s Evropou o poznání podrobnější. 4.2.4.3 Udělování a udržování amerických patentů Patentová přihláška je odevzdána u Amerického patentového úřadu a za den podání je považován ten den, během kterého byla předána úplná. Referent pro třídění přidělí podanou žádost do příslušné patentové třídy, poté ji průzkumové oddělení za pomocí všech dostupných materiálů podrobí průzkumu na novost a patentovatelnost. Přihláška smí obsahovat jen jeden vynález, v opačném případě musí být rozdělena. Žádost o udělení patentu je zamítnuta, pokud nároky nejsou považovány za patentovatelné. Stížnosti proti rozhodnutí prvního stupně směřují ke stížnostnímu oddělení. Hrazením ročních udržovacích poplatků lze dosáhnout délky trvání rovné dvaceti rokům. Zvláštností amerického patentového systému je tzv. interferenční řízení rozhodující o udělení práva přednosti, které nárokují minimálně dvě strany se stejným přihlášeným vynálezem. V Americe tento ochranný prostředek získává první vynálezce, podle data, kdy byl výrobek vytvořen. Pozn.: V Evropě je za původce považován první přihlašovatel patentu (nikoliv vynálezce), pokud se neprokáže opak. Prioritu získá okamžikem podání přihlášky. Patentové žaloby jsou projednávány před americkým federálním soudem, ve výjimečných případech se spor může dostat před soudní dvůr státní. Po sérii odvolání se pře propracuje až k nejvyššímu soudu, který vydá konečné rozhodnutí. Patentový úřad je v soudních sporech zastupován svými právními referenty a odborníky, tedy právním oddělením. 4.2.4.4 Udělené (sporné) patenty Říká se ,,nikdo není neomylný“. Že by tato všem dobře známá věta stála za udělením několika sporných patentů? Věřme tomu. Pro konkrétní ukázky nemusíme chodit daleko, jedná se např. o patent na hyperlink, indexování internetových stránek, obchodní metody internetového prodeje či tzv. 1-Click patent. Na několika následujících řádcích se jim ,,podíváme na zoubek“: ✗

Patent na hyperlink, ve vlastnictví společnosti British Telecom, byl udělen roku 1989 s platností na území Spojených států amerických do roku 2006. Předmětem patentoprávní ochrany je jeden ze základních stavebních kamenů internetu. Vlastník patentu v roce 2000 vydal zprávu, že se chystá vybírat poplatky za licenci na postup chráněný patentem. Hned první soudní pře však skončila prohrou britské společnosti s odůvodněním, že hyperlink není předmětem ochrany daného patentu.

✗

Patent na indexování internetových stránek je ve vlastnictví společnosti AltaVista a jedná se opět o patentování jednoho ze základních principů světové sítě. 20

✗

Patent na obchodní metody internetového prodeje je ve vlastnictví společnosti Priceline.com a předmětem patentu je určitý způsob online prodeje, tzv. online aukce. Princip se nijak neliší od starých dobrých aukcí, výrobek (příp. služba) je prodán nejvyšší potvrzené nabídce uskutečněné zákazníkem.

✗

1-Click patent, který je ve vlastnictví společnosti Amazon, patří k těm nejspornějším. Stejně jako v předchozím případě se jednalo o patentování postupu při online prodeji. Předmětem patentoprávní ochrany je ukládaní údajů o zákaznících za účelem usnadnění jejich následných nákupů u téže společnosti.

Do této kategorie patentů patří také ty udělené na hudební formát mp3, datový formát GIF či obrazový formát JPEG i ty pokrývající značkový jazyk XML.

4.3 Ochrana softwaru ve Velké Británii Ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska platí právo anglosaského typu. K ochraně počítačového programu stačí pouhé vytvoření díla, čímž se tento systém přibližuje více Evropě než Spojeným státům americkým. Chráněné dílo musí být patřičně označeno značkou copyrightu ,,©“, jménem autora a rokem vydání. Právní ochrana trvá tradičních 50 let po autorově smrti.

21

5 Softwarové patenty v Evropě Patentoprávní ochrana počítačových programů jako takových se Evropě prozatím vyhýbá. V posledních letech je však problematika softwarových patentů více než aktuální. Na každém kroku slyšíme argumenty příznivců a odpůrců této právní úpravy, kritiku směřující k Evropskému patentovému úřadu i informace o návrhu Směrnice o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem.

5.1 Argumentace příznivců a odpůrců patentovatelnosti softwaru Názory příznivců i odpůrců softwarových patentů se opírají o jakési tři základní stavební kameny, podle kterých by patentoprávní ochrana softwaru měla či neměla být přijata. Na otázku: ,,Která z argumentací má v dnešní Evropě větší váhu?“, není zas tak těžké najít správnou odpověď: ,,Získali by odpůrci patentů takovou nevídanou podporu, kdyby jejich obavy nebyly opodstatněné?“. Pojďme se tedy podívat na názory jednotlivých znepřátelených táborů, které pan Havlík nastínil ve svém internetovém článku na serveru ITprávo.cz [Hav2003/1].

5.1.1 Argumenty PRO přijetí softwarových patentů Pokud počítačové programy splňují potřebné podmínky patentovatelnosti (novost, vynálezecký pokrok a průmyslová využitelnost), měly by být také patentovatelné. Tento argument nepřímo podporuje Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, podle které jsou patentovatelné: ,,jakékoliv vynálezy bez ohledu na to, zda jde o výrobky nebo výrobní postupy ve všech technických oblastech, za předpokladu, že jsou nové, obsahují tvůrčí činnost, a jsou průmyslově využitelné“. [Tri1994] Hodnota počítačových programů pro uživatele spočívá v jejich funkcích a vlastnostech, nikoliv ve zdrojových kódech (tedy literárních dílech), které jsou pro ně mnohdy napsány v nesrozumitelném jazyce. Proto by v tomto oboru měla dostat přednost ochrana patentoprávní před ochranou právem autorským. Převedením specializovaného softwaru na jednoúčelový hardware vzniká stroj, v jehož paměti ROM (Read Only Memory) je daný počítačový program uložen. Nyní stačí převést patentový nárok ze zmíněného programu na nově vytvořený stroj. Tyto tři základní body jsou doplněny následujícími stručnými ne méně důležitými argumenty: • Prostřednictvím patentu je zveřejněn samotný vynález, což vede ke vzdělání ostatních vývojářů. • Vývoj počítačového programu vyžaduje značnou investici, a ta by měla být chráněna. • Softwarové patenty mohou zvýšit hodnotu malých společností. • Bez softwarových patentů bychom mohli zapomenout na některé typy technologií, např. disky CD, mobilní telefony či brzdový systém ABS.

22

5.1.2 Argumenty PROTI přijetí softwarových patentů Udělením patentu získá vynálezce monopol (platící 20 let, daný časový interval je stanovený zákonem) na užívání objektu svého patentového vlastnictví. V tak rychle se rozvíjejícím oboru, jakým vývoj softwaru bezpochyby je, se jedná o ochranou lhůtu přinejmenším nepřiměřenou. Znalosti průzkumových referentů nelze považovat za dostatečné, tudíž zkoumání předchozího stavu techniky se jen zřídka kdy stává bezproblémovou záležitostí. Nesmíme zapomínat ani na případné angažování softwarových firem a samostatných programátorů během přihlašovacího procesu. V důsledku těchto vlivů by mohlo dojít k udělení sporných patentů. Negativní vliv na hospodářskou soutěž je posledním ze základních argumentů odpůrců. Vývojová fáze softwarových produktů sama o sobě spolyká nemalé finanční prostředky, tudíž pro malé a střední podniky jsou další náklady vynaložené na patentoprávní ochranu přímo neúnosné. V případě získání softwarového patentu hrozí menším firmám, ze strany ,,gigantů“ v oboru, zdlouhavé a nákladné žaloby pro porušování cizích patentových práv. Jiným řešením je mimosoudní dohoda, kdy velká firma za účelem získání cenného patentu nabídne konkurenci křížovou licenci, tedy vzájemné bezplatné poskytnutí licencí. Tato praxe je zcela běžná mezi velkými nadnárodními společnostmi. Tři základní body jsou opět doplněny následujícími stručnými ne méně důležitými argumenty: • Tradiční autorské právo poskytuje dostatečnou ochranu pro podporu masivních investic do vývoje softwaru. Myšlenky navíc nejsou patentovatelné, tudíž je patenty nemohou zahrnovat. • Obrovské množství triviálních softwarových patentů bylo uděleno vládními patentovými úřady, které z nich přímo profitují. • Ceny distribuce softwaru jsou minimální při porovnání s cenou výroby fyzického zboží. Proto ochranné metody mající smysl pro ochranu využitelných fyzických produktů nejsou aplikovatelné na software. Pro širokou dostupnost počítačového programu není nutná žádná dodatečná výroba. • Softwarové patenty představují značné obchodní riziko, které odrazuje investice a pravděpodobně zničí ,,open source“ i malé a střední podniky, které nemají velké množství obranných patentů.

5.2 Evropská patentová úmluva (European Patent Convention, EPC) Úmluva o udělování evropských patentů (tzv. Evropská patentová úmluva), přijata dne 5. října 1973 v Mnichově, vstoupila v účinnost 7. října 1977 na základě svého čl. 169 odst. 1. Byly v ní vytvořeny jednotné principy přihlašovacího i udělovacího procesu platné ve všech členských státech. Od svého vydání prošla sedmi pozdějšími úpravami a byla ratifikována 31 státy.

23

5.2.1 Evropská patentová úmluva a softwarové patenty Nejdůležitějším bodem, který se týká problematiky patentovatelnosti počítačových programů, je článek 52 (přeložené znění): ,,Článek 52: Patentovatelné vynálezy 1) Evropský patent smí být udělen na jakékoliv vynález, který je výsledkem průmyslové činnosti, je nový a představuje vynálezecký pokrok. 2) Za vynálezy podle odstavce 1 nejsou považovány: a) objevy, vědecké teorie a matematické metody, b) estetická díla, c) plány, pravidla a metody sloužící k vykonání duševních činů, hraní her nebo obchodování a počítačové programy, d) zveřejnění informací. 3) Ustanovení odstavce 2 smí vyloučit patentovatelnost pouze těch předmětů nebo aktivit, které jsou v něm uvedené. A to v rozsahu Evropské patentové přihlášky nebo Evropského patentu vztaženého k předmětu nebo aplikaci jako takové. 4) Chirurgické nebo terapeutické léčebné metody člověka nebo zvířete a diagnostické metody na člověku nebo zvířeti nesmí být považovány za vynálezy, které jsou výsledkem průmyslové činnosti podle odstavce 1. Toto ustanovení se nevztahuje na produkty, zvláště pak látky nebo složení používané v některé z těchto metod.“ [EPC1973] Odstavec 1 jasně definuje patentovatelnost podle Evropské patentové úmluvy. Společný výklad dvou následujících odstavců nám mimo jiné oznamuje, že patentová přihláška se nesmí vztahovat k počítačovému programu jako takovému. Během mnohaleté patentové praxe došlo k omezení výkladu pojmu ,,jako takový“, což nepřímo vedlo k udělení několika sporných patentů. Podle odpůrců softwarových patentů má Evropský patentový úřad v úmyslu odstranění této výluky z patentovatelnosti právě pomocí rozhodovací praxe. Předcházející řádky můžeme tedy shrnout do následujícího tvrzení: ,,Článek 52 nevylučuje z patentoprávní ochrany počítačové programy, které projevují možný technický efekt, vztahuje se totiž pouze na produkty napsané s obvyklou programátorskou dovedností.". Tato část úmluvy je z pohledu příznivců patentového práva nejasná a nedokonalá, což vede k nutnosti zavedení novějšího a použitelnějšího typu ochrany v podobě softwarových patentů.

5.2.2 Přistoupení Česka k Evropské patentové úmluvě Pro Českou republiku vstoupila Evropská patentová úmluva v platnost v souladu s ustanovením čl. 169 odst. 2 dne 1. července 2002. Česko k ní přistoupilo ještě téhož dne na základě účinnosti sdělení Ministerstva zahraničí čl. 69/2002 Sb.. Důsledkem přístupu je osvojení si principů rozhodovací praxe Evropského patentového úřadu, poněvadž ochrana proti porušování práv k patentu i poregistrační zrušovací řízení spadá pod pravomoci národních soudů členských států. Přístupem k úmluvě dochází i k legislativním úpravám zákoníku s cílem převzetí společného evropského patentového práva zakotveného v článku 1 dokumentu.

24

5.3 Evropská patentová organizace (EPO, EPOrg) Evropská patentová organizace byla založena na základě Evropské patentové úmluvy. Její sídlo se nachází v německém Mnichově. Kontinentální patentový systém je v praxi provozován Evropským patentovým úřadem. Postup vedoucí k dosažení souladu rozhodovací praxe národních úřadů průmyslového vlastnictví s rozhodovací praxí Evropského patentového úřadu je však v rukou jednotlivých členů. Všechny země také přihlíží k právním činnostem, které se týkají patentového práva v ostatních státech. Orgány Evropské patentové organizace: • Evropský patentový úřad – výkonná moc organizace, která svou činností přispívá ke sjednocení evropské patentové politiky, • Správní rada - legislativní moc organizace, která dohlíží mimo jiné na práci Evropského patentového úřadu a je složena ze zástupců smluvních států.

5.3.1 Evropský patentový úřad (European Patent Office, EPO, EPOff) Evropský patentový úřad je hlavním orgánem Evropské patentové organizace. Jeho vedení sídlí v německém Mnichově, pobočka v Haagu (Rijswijk), kanceláře v Berlíně, Vídni a Bruselu. V čele je prezident reprezentující Evropskou patentovou organizaci a úředními jazyky jsou angličtina, němčina a francouzština. Instituce je zodpovědná za udělení a následnou ochranu patentů, které platí ve všech členských státech Evropské patentové úmluvy. Pouhé jediné podání evropské patentové přihlášky stačí k udělení patentu v každé ze signatářských zemí. Úřad působí především jako přijímající kancelář, mezinárodní vyhledávací a přípravná autorita a zvolená kancelář v mezinárodní proceduře oproti Patentové dohodě vzájemné pomoci (Patent Cooperation Treaty, PCT).

5.4 Směrnice o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem 5.4.1 Proces vedoucí k zamítnutí návrhu Směrnice Jádrem sporu se stala pouhá dvě slova ,,jako takový“. Tato dvojice je příčinou rozporuplných výkladů článku 52 Evropské patentové úmluvy a vedla Evropskou komisi k úvahám o jednotném postoji k problematice softwarových patentů. Na půdě Evropské unie se tedy rozhořel zcela nový boj, boj o návrh Směrnice o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem (Directive on the patentability of computer-implemented inventions). Její přijetí či zamítnutí záviselo na vzájemné dohodě Evropského parlamentu s Radou Evropské unie. Komise vydala v únoru 2002 návrh na rozšíření evropského patentového systému o software, což vyvolalo velkou vlnu odporu. Pod peticí proti zavedení softwarových patentů přibývaly podpisy závratnou rychlostí a k 4. dubnu 2006 se jejich počet vyšplhal na 438 412 (viz http://petition.eurolinux.org/index_html?LANG=en). Evropský parlament projednával zákon, který se týkal legalizace softwarových patentů, v září 2003. Na jeho půdě probíhala dlouhá jednání a původní návrh byl doplněn o různé dodatky 25

zamezujícími patentování počítačových programů. V květnu následujícího roku však došlo ke zvratu, zákon o softwarových patentech byl v nedostatečně upravené podobě (s minimálním ohledem na připomínky Evropského parlamentu) předložen Radě EU ke schválení. Návrh nakonec prošel prvním čtením a putoval do Evropského parlamentu. Od tohoto schválení nejedna členská země měnila své ,,ANO“ na ,,NE“, čímž dochází ke ztrátě kvalifikované většiny pro přijetí dokumentu. Výbor Evropského parlamentu požádal Evropskou komisi o kompletní přepracování Směrnice o softwarových patentech. Na počátku roku 2005 tak dochází k dalšímu zvratu a misky pomyslných vah se vrací do původní rovnovážné polohy. Komise tuto žádost bohužel o 26 dní později zamítla a Rada ministrů po dalších 8 dnech návrh zákona schválila. V půli dubna bylo v Evropském parlamentu zahájeno druhé čtení a podle pravidel musel být zákon do tří měsíců schválen v původní podobě, schválen společně s pozměňovacími návrhy nebo zamítnut. V opačném případě je zákon považován za schválený v původním znění. Psal se 6. červenec 2005 a Evropský parlament návrh směrnice zamítl (časová osa viz Příloha II).

5.4.2 Obsah Směrnice Dokument je navržen zejména za účelem zajištění účinné ochrany vynálezů realizovaných počítačem ve všech členských státech Evropské unie a podpory investic v tomto odvětví. Směrnice se odvolává na čl. 27 odst. 1 dohody TRIPS a ,,vysvětluje“ sporný článek 52 Evropské patentové úmluvy. Článek 2 Směrnice definuje pojmy „vynález realizovaný počítačem“ a „technický přínos“. Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda je počítačový program součástí stavu techniky. Vynález lze patentovat, pokud je nový, průmyslově využitelný a zahrnuje vynálezeckou činnost (vytváří technický přínos). Na druhou stranu je z patentovatelnosti vyloučen software jako takový i vynález zahrnující počítačové programy a nepřinášející žádný technický přínos. Patent není udělen na počítačový program samotný nebo umístěný na nosiči, pokud při spuštění na počítači netvoří výrobek nebo postup daný patentovými nároky. Členské země zajistí, aby vynález realizovaný počítačem byl patentovatelný jako výrobek nebo jako postup uskutečňovaný za pomoci počítače. (znění vybraných článků viz Příloha III) [Sme2004] Pozn.: Patentovatelný vynález by měl mít technickou povahu, této podmínce však nevyhovuje algoritmus sám o sobě. Patent však může být udělen na metodu, která použití daného algoritmu zahrnuje.

5.4.3 Souhlas Česka se Směrnicí Postoj České republiky ke Směrnici je vesměs pozitivní, což přímo potvrzuje i hlasování našich politických představitelů na půdě Evropské unie. Samotný dokument získal podporu nejen od českého ministerstva průmyslu a obchodu, ale i od někdejšího místopředsedy vlády pro ekonomiku Martina Jahna.

26

Pozici země k dané problematice vysvětluje stanovisko českého Úřadu průmyslového vlastnictví, ve kterém se mimo jiné píše: ,,Patenty na vynálezy realizované počítačem se v ČR udělují od roku 1991. Platný zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, tuto možnost připouští, ovšem zároveň z ochrany přímo vylučuje počítačové programy jako takové. (...) Patenty na vynálezy realizované počítačem, uplatňované jako výrobek, to je programově řízené zařízení, nebo jako postup uskutečňovaný tímto zařízením, však českému patentovému zákonu neodporují." [Sta2005]

5.4.4 (Ne)patentovatelné počítačové programy Teorie o Směrnici již bylo dost. Pojďme se nyní podívat na praktickou ukázku patentovatelného i nepatentovatelného softwaru. 5.4.4.1 Patentovatelný program Nová patentová praxe odstraňuje nejednoznačnosti té stávající. Na základě rozporuplných výkladů článku 52 Evropské patentové úmluvy bylo na území Evropské unie uděleno minimálně 20 000 softwarových patentů. Směrnice v aktuálním znění právní nejistotu odstraňuje a patenty tohoto typu ,,legalizuje“. Postupně se tedy dostáváme k ukázce patentovatelného programu. Softwarový příklad se týká praní nejen v automatické pračce. Všichni víme, jaké překvapení na nás čeká, pokud se mezi bílé prádlo zatoulá třeba i jeden kousek barevný. Nově vyvíjený počítačový systém tento problém řeší skenováním vkládaného obsahu a analýzou pořízeného obrazu. Daný systém mimo jiné obsahuje rozhraní pro příjem digitálního signálu a software pro ukládání přijatých dat, jeho srdcem je však program zajišťující analýzu pořízeného obrazu. Danou analýzou se rozumí zjištění existence barevného textilu mezi prádlem bílým i přítomnosti jakéhokoliv obsahu v pracím zařízení. Pokud používaný software nalezne na dostupných snímcích spektrum nepřijatelných barev, resp. detekuje prázdný obsah, dá svému uživateli zvukové či obrazové znamení. Podle nynější ,,rozporuplné“ praxe by pravděpodobně tento výrobek patentovou ochranu získal (po vzoru patentu uděleného na ,,Počítačové zpracování rentgenových snímků“). V žádném případě se však nejedná o postup nový ani výsledek vynálezecké činnosti, daný proces (kontrola barvy praného prádla) je již dnes známý a zřejmý. Legálními patenty by se po přijetí směrnice staly i ,,Systém pro přenos a příjem audia a videa“ (EP 0933892) či ,,Způsob a systém zobrazení předem skryté informace v systému oken“ (EP 0767419). 5.4.4.2 Nepatentovatelný program Vezměme si jednoduchý příklad nepatentovatelného produktu. Studenti probírají kvadratické rovnice v hodině matematiky a profesor jim k procvičení doporučí sbírku příkladů, která neobsahuje přehled správných výsledků. Známý vývojář se rozhodne, že studentům usnadní práci 27

a napíše program poskytující řešení zadané rovnice. Software samotný je opět používán za pomoci počítače, na druhou stranu však představuje známý matematický postup, který sám o sobě nemůže být předmětem patentu. Daný počítačový program tedy vyhovuje článku 4 Směrnice a je vyloučen z patentovatelnosti.

5.5 Proces udělení evropského patentu Představme si následující situaci: ,,Patentovatelnost počítačových programů byla schválena a implementována do evropského právního systému. Software je považován za vynález a nevztahují se na něj žádné zvláštní či speciální zákony. Programátor za těchto podmínek vytvoří jedinečný softwarový produkt, na který chce získat patent.“ Na následujících řádcích se tedy podíváme na současný postup vedoucí k jeho udělení.

5.5.1 Evropská patentová přihláška Evropská patentová přihláška může být podána písemně přímo, poštou nebo faxem, a to fyzickou i právnickou osobou bez ohledu na národnost, bydliště či sídlo. Zpravidla je podána v jednom z úředních jazyků Evropského patentového úřadu a obsahuje přihlašovatelem uvedené signatářské země, ve kterých je požadována právní ochrana. Evropský patent lze přihlásit podáním přihlášky na národním úřadu průmyslového vlastnictví, podáním tzv. mezinárodní přihlášky (podle Smlouvy o patentové spolupráci (PCT)), podáním přihlášky pomocí patentového zástupce nebo podáním přihlášky v členské zemi Evropské patentové organizace. Přihláška se musí týkat pouze jednoho vynálezu nebo skupiny vynálezů spojených tak, že představují pouze jednu vynálezeckou myšlenku. Přihláška obsahuje: ✔ podepsanou žádost, ✔ jméno vynálezce či spoluautorů, které je uvedeno na zvláštní části přihlášky, ✔ popis vynálezu zahrnující určení technické oblasti, známý stav techniky, objasnění vynálezu vyznačeného v nárocích, stručný popis výkresů, podrobný a přesný popis nejméně jednoho způsobu provedení vynálezu, ✔ patentové nároky definující technické znaky vynálezu, ✔ výkresy, jejichž součástí není textová část (kromě krátkých vysvětlujících údajů), ✔ anotaci, která je sestavena takovým způsobem, aby se stala účinným nástrojem pro hledání v odpovídající technické oblasti, a která obsahuje stručné shrnutí popisu, nároků a výkresů.

5.5.2 Řízení o udělení patentu Řízení o udělení patentu před Evropským patentovým úřadem má zpravidla dvě až čtyři fáze. V první fázi se přihláškou zabývá přijímající oddělení, které zkoumá splnění požadavků týkajících se zaplacení příslušných poplatků, práva přednosti a jiných formálních náležitostí. Rešeršní oddělení současně vyhotoví povinnou zprávu na základě patentových nároků, příp. popisu a výkresů. 28

Druhá fáze, věcný průzkum a udělení patentu, se uskuteční pouze na základě žádosti přihlašovatele podané do šesti měsíců od zveřejnění rešeršní zprávy. Průzkumové oddělení podrobí přihlášku věcnému průzkumu, který sdělí, zda přihláška a přihlášený vynález splňují požadavky Evropské patentové úmluvy a zda je daný předmět patentovatelný. Pokud je podaná žádost schválena, patent je udělen a stává se účinným dnem svého zveřejnění v Evropském patentovém věstníku. Třetí fáze, řízení o odporu, se poprvé účastní oponent (třetí strana). Odpor proti patentu může být písemně podán ve lhůtě devíti měsíců od jeho udělení. Pokud splňuje všechny náležitosti, přechází pod ruce odporového oddělení, které zkoumá, zda odůvodnění odporu brání zachování patentu. Následkem jeho zkoumání může být i zrušení udělené patentové ochrany. Zvláštní fáze, řízení o stížnosti, je prováděna jedním ze stížnostních senátů. Stížnost je předána tomu orgánu, jehož rozhodnutí se týká. Pokud je oprávněná, orgán musí do jednoto měsíce opravit své rozhodnutí. Při nedodržení této lhůty stížnost putuje před stížnostní senát, který může rozhodnout v pravomoci ,,napadeného“ orgánu nebo vrátit věc tomuto orgánu k dalšímu projednání. Pozn.: Právo přednosti vyplývá z dřívějšího podání evropské patentové přihlášky nebo přihlášky podané na základě Smlouvy o patentové spolupráci (PCT). Přihlašovatel, s bydlištěm nebo sídlem mimo smluvní země, může jednat v řízení před Evropským patentovým úřadem pouze prostřednictvím svého zástupce (s výjimkou podání přihlášky).

5.5.3 Poplatky spojené s evropskými patenty Přihlašovací poplatky jsou uhrazeny u Evropského patentového úřadu i za předpokladu, že je přihláška podána u národního úřadu průmyslového vlastnictví. Pro jejich zaplacení je doporučené použití zvláštního formuláře, který lze zdarma získat v patentové kanceláři. Roční udržovací poplatky se již platí úřadům v určených státech podle jejich poplatkových řádů (aktuální ceník viz Příloha IV).

5.5.4 Patent Společenství Evropský patent je brán jako svazek národních patentů. V každé zemi, pro kterou byl tento patent udělen, má jeho majitel stejná práva i povinnosti jako držitel ,,pravého“ národního patentu. Evropský patent je dosti finančně náročný, vyjde však výhodněji než paralelní podání národních přihlášek. Z těchto důvodů se začalo uvažovat o formě ochrany, která má být brána jako nedělitelný celek platný na území Evropské unie. Ministři členských zemí schválili dohodu o jednotném evropském patentu v březnu 2003. Patent Společenství, i přes překlad žádostí do všech jazyků Evropské unie, má být o poznání levnější než současný evropský patentový systém. Tato nová praxe, kdy patenty bude udělovat Evropský patentový úřad, by měla vejít v platnost v roce 2010. K tomuto datu také dojde k vytvoření integrovaného a jednotného patentového soudu společenství (Community Patent Court) s rozsáhlými pravomocemi. Pro patent Společenství tedy vznikne jednotný právní systém.

29

6 Zhodnocení současné ochrany softwaru 6.1 Průzkum Provedený průzkum je rozdělen na dvě části, dotazník a interview. Hlavní fáze (dotazník) zachycuje názory samostatných vývojářů a softwarových firem na právní ochranu softwaru, fáze doplňující (interview) se soustředí na uživatele a jejich povědomí o dané problematice. Cílem této části práce je anonymní zpracování získaných informací.

6.1.1 Dotazník Samotný dotazník je vypracován v podobě HTML formuláře (viz Příloha V) a v době běhu průzkumu byl zveřejněn na mých osobních internetových stránkách. Zasílání výsledků vyplněných formulářů na e-mail měla na starost služba Mailform (viz http://www.mailform.cz/). Dotazník se skládá ze tři hlavních částí, ,,Informace o podniku“, ,,Právní ochrana softwaru“ a ,,Úprava softwarových patentů“. Znění a vyhodnocení jednotlivých otázek nalezneme níže v příslušných kapitolách. 6.1.1.1 Respondenti V rámci průzkumu bylo osloveno 79 respondentů z řad softwarových firem a samostatných programátorů (vybraných za pomoci internetových vyhledávačů). Dotazovaní jsou rozděleni do čtyř skupin podle počtu zaměstnanců na: • samostatné programátory, • malé firmy (1 až 10 zaměstnanců), • střední firmy (11 až 100 zaměstnanců), • velké firmy (101 a více zaměstnanců). Každá z těchto hlavních skupin se pro informaci štěpí na tři úrovně podle působnosti: • Česká republika (národní), • Evropa (mezinárodní), • Svět (mezinárodní). Na výzvu zaslanou e-mailem odpovědělo vyplněním dotazníku 28 respondentů. Z řad samostatných programátorů se zúčastnilo 8 osob, z firem odpovědělo 20 podniků, konkrétně 8 malých, 10 středních a 2 velké. Formulář tedy vyplnilo 35,4% vybraných. Pozn: Čtyři respondenti neodpověděli ani na jednu otázku z kategorie ,,Úprava softwarových patentů“. Svou neúčast omluvili neznalostí dané problematiky.

30

Zastoupení a působnost respondentů 8 7 6

Počet

5 4

Č es k o Ev r op a

3

Sv ět

2 1 0 Samost atný programátor

Malá firma

Střední firma

Velká firma

Respondenti

Obr. 6.1.2.1.1: Zastoupení a působnost respondentů 6.1.1.2 Zpracování získaných dat Textové zpracování výsledků zachycuje převládající smyšlení respondentů, pozornost je však věnována i jejich zvláštním či protichůdným názorům. Přesné údaje jsou k dispozici v příslušných grafech, které doplňují aktuálně zpracovávanou tématiku. 6.1.1.3 Výsledky - právní ochrana počítačových programů Bez ohledu na rozdělení do jednotlivých skupin je většina respondentů s autorskoprávní ochranou počítačových programů spokojena a dokonce 9 z 10 jich tento způsob preferuje. Pokud se zabýváme autorským právem detailněji, zjistíme, že 50% dotázaných plně vyhovuje, 43% spíše vyhovuje a 7% spíše nevyhovuje. Poslední nabízenou možnost ,,plně nedostačující“ nikdo neoznačil. Vzhledem k danému zastoupení velkých firem nejsou tyto výsledky překvapující.

Spokojenos t s autors koprávní ochranou

Preferovaný typ právní ochrany 5

4

10, 71%

Počet

3 Autorské právo Softwarové patenty

Plně dos tačující Spíře dos tačující

2

Spíš e nedostač ujíc í Plně nedos tačující

1 0 Samostatný programátor

Malá firma

Střední firma

Velká firma

Respondenti

89,29%

Obr. 6.1.1.3.1: Preferovaný typ ochrany

Obr. 6.1.1.3.2: Spokojenost s aut. ochranou

Autorský zákon má své klady i zápory. Automatická ochrana počítačového programu okamžitě po jeho dokončení je jednohlasně považována za výhodu. Tato shoda však připomíná pověstný klid před bouří, která nastane při otázkách týkajících se ochrany softwaru jako literárního díla a délky trvání.

31

S ochranou programu jako literárního díla souhlasí těsná nadpoloviční většina respondentů, naopak třetina jich vyjadřuje nesouhlas a 2 neodpověděli. Stejný počet subjektů, tedy 26, sdělil svůj názor i na délku trvání, tentokrát v poměru 5 ku 4 ve prospěch výhody. Ze získaných dat vyplývá, že většina dotázaných uznává dané rysy autorského práva jako výhodu, na druhou stranu poměr kladných a záporných odpovědí již není na první pohled jednoznačný.

Ochrana programu jako literárního díla

Délka autorskoprávní ochrany 5

6 5

4

4

Počet

Počet

3

3

Vyhovující Nevyhovující Zdržení se

2

Vyhovující

2

Nevyhovující Zdržení se

1

1

0

0 Samostatný programátor

Malá firma

Střední firma

Samostatný programátor

Velká firma

Respondenti

Malá firma

Střední firma

Velká firma

Respondenti

Obr. 6.1.1.3.3: Ochrana programu jako lit. díla

Obr. 6.1.1.3.4: Délka aut. ochrany

K nevýhodám autorského zákona se vyjádřili především jeho odpůrci. Nejvíce kritiky padá na hlavu ochraně počítačového programu jako literárního díla, poněvadž zákon nestanovuje nejmenší požadovanou složitost chráněného softwaru. S čistým štítem nevyvázla ani dlouhotrvající ochrana, která může v ojedinělých případech přesáhnout i století a tudíž neodpovídá rychlosti vývoje oboru. Pro softwarové patenty výsledky průzkumu již tak příznivě nevyznívají. O poznání lépe si v hodnocení vedou ,,úředně provedené přihlašovací řízení“ a ,,monopol na užívání patentovaného vynálezu“, se kterými jsou respondenti spíše spokojeni. Kladné body pro udělovací řízení získává registrace přihlášeného vynálezu, postupu k výšinám však překáží jeho délka. Monopol nabral ,,plus“ body díky své síle, která je v soudním boji s konkurenty tolik potřebná. Nemalé zastoupení, přesně 8 dotázaných, sdílí názor: ,,Pokud jsem majitelem patentu já sám, považuji monopol za velkou výhodu, v opačném případě nikoliv.“. Je opravdu zvláštní, že tito respondenti schvalují monopol jako takový.

32

Monopol na užívání patentovaného vynálezu 6

5

5

4

4

3

Počet

Počet

Úřední řízení 6

Vyhov ujíc í Nevy hovující

2

3

Vyhovující Nevyhovující

2

Zdrž ení se

Zdržení se

1

1

0

0 Samostatný programátor

Malá firma

Střední firma

Samostatný programátor

Velká firma

Malá firma

Střední firma

Velká firma

Respondenti

Respondenti

Obr. 6.1.1.3.5: Úřední řízení

Obr. 6.1.1.3.6: Monopol na vynález

Negativní názory účastníků se hromadí v oblasti poplatků a délky trvání ochrany. Zajímavé je zjištění, že záporný postoj k této problematice neklesá s rostoucím počtem respondentových zaměstnanců. Zejména přihlašovací a udržovací poplatky jsou trnem v oku nejednoho dotazovaného vývojáře. V obou otázkách překvapí naprosto stejný poměr 3 ku 1, který se tentokrát přiklání k nevýhodám dané ochrany. U délky trvání softwarových patentů opět převažuje záporné hodnocení, i když je rozdíl o pár procentních bodů menší. Náklady - udržovací poplatky 6

5

5

4

4

3

Počet

Počet

Náklady - přihlaš ovací řízení 6

Vyhovující Nevyhovující

2

3

Vyhovující Nevyhovující Zdrženíse

2

Zdržení se

1

1

0

0 Sanostatný programátor

Malá firma

Střední firma

Samos tatný programátor

Velká firma

Respondenti

Obr. 6.1.1.3.7: Přihlašovací poplatky

Malá firma

Střední firma

Velk á firma

Respondenti

Obr. 6.1.1.3.8:Udržovací poplatky

Délka trvání softw arových patentů 7 6

Počet

5 4 Vy hov ujíc í

3

Nev y hovujíc í Zdrž ení se

2 1 0 Samostatný programátor

Malá firma

Střední firma

Velká firma

Respondenti

Obr. 6.1.1.3.9: Délka trvání Kritice programátorů a firem neunikne ani jedna z definovaných kategorií. Nejvíce emocí vyvolávají již zmíněné poplatky, jejichž výše je pro malé a střední firmy přímo neúnosná. Délce 33

trvání patentoprávní ochrany je opět vytýkáno, že neodpovídá rychlosti vývoje odvětví. Kritické názory se však nevyhýbají ani celkem pozitivně hodnocenému přihlašovacímu řízení, které není účinně chráněno proti zneužití velkými společnostmi. Navíc udělení patentu nezaručuje jedinečnost ani monopol užívání. To zajistí jen následné soudní spory. 6.1.1.4 Výsledky - úprava softwarových patentů V této části textového zpracování výsledků zohledníme rozdělení respondentů do definovaných skupin, k čemuž nás vedou rozdílně finanční možnosti jednotlivých účastníků. Všechny uvedené náklady a poplatky jsou platné pouze pro území České republiky. Nejeden samostatný vývojář, malá nebo střední firma si při myšlence na softwarové patenty vybaví nemalé finanční prostředky s nimi spojené, monopol na patentovaný vynález a dvacetiletou právní ochranu. Souhlas či nesouhlas s patentovatelností počítačových programů jde ruku v ruce s úpravou těchto tří bodů. Poplatky spojené s udělovacím řízením přichází na řadu jako první. Po prostudování současného ceníku je k dispozici pět kategorií zahrnujících celkové náklady vynaložené na přihlašovací proces (v Kč): • 0 - 5 000, • 5 001 – 10 000, • 10 001 – 20 000, • 20 001 – 30 000, • 30 001 a více. Poté se zaměříme na udržovací poplatky, které počítají s dvacetiletou ochrannou lhůtou. Kromě současného ceníku jsou k dispozici následující varianty (v Kč): • stálá výše ročního poplatku nepřesahující 1 000, • stálá výše ročního poplatku nepřesahující 5 000, • 1. rok 1 000, každý následující rok se poplatek zvýší o 500, • 1. rok 1 000, každý následující rok se poplatek zvýší o 1 000, • jednorázový poplatek ve výši 50 000, • jednorázový poplatek ve výši 100 000. Třetí a také poslední fáze se týká délky trvání softwarových patentů. Odpůrci této právní ochrany si stěžují, že právě její délka neodpovídá rychlosti vývoje odvětví. Na výběr je pět časových intervalů (v letech), které na tyto připomínky reagují: • 1 – 2, • 2 – 5, • 5 – 10, • 10 – 15, • 15 a více.

34

Pozn.: Čísla firem (resp. programátorů) uvedené v grafech nejsou volena náhodně. Každé jedinečné označení identifikuje jednoho určitého respondenta.

Přihlašovací náklady

nepřijatelné (0), neutrální (1), přijatelné (2)


Nyní se již dostáváme k samotným výsledkům této části dotazníku. Přesná získaná data opět uvádím v jednotlivých grafech, které doplňují příslušný text. V první fázi se zaměříme na samostatné programátory. Čistě teoreticky by se mělo jednat o nejméně majetné respondenty, kteří zvolí pouze ty nejvýhodnější varianty. V případě poplatků se můj předpoklad potvrdil. Přijatelné přihlašovací náklady se vyšplhaly do výše 10 000 Kč, dvojnásobnou cenu by většina účastníků zaplatila pouze s výhradami. U udržovacích poplatků je jednoznačně nejpřijatelnější variantou roční platba do 1 000 Kč, polovina dotázaných by v krajní mezi souhlasila i s roční úhradou nepřesahující 5 000 Kč. Názory týkající se délky trvání softwarových patentů se různí, dalo by se říci, co programátor, to jiný postoj. Nejvíce z pomyslného koláče získal časový interval trvající méně než 2 roky, v těsném závěsu se však drží dvě následující možnosti, tedy délka trvání kratší než 5 a 10 let. Pouze doba ochrany přesahující 15 let je považována za jednoznačně nepřijatelnou.

3,0

2,0

Programátor 1 programátor 2 Programátor 3-6

1,0

0,0 0 - 5000

5001 - 10000

10001 - 20000

20001 - 30000

30001 a v íc e

V ý š e přihlaš ovac ího poplatku

Udržovací poplatky 3,0

2,0

Programátor 1 Programátor 2-5 Programátor 6

1,0

0,0 0 - 1000

1001 - 5000

1000 + 500

1000 + 1000

50 000

100 000

ceník

Varianta udržovac íc h poplatků


Obr. 6.1.1.4.2: Udržovací poplatky


Délka trvání 3,0

2,0 P rgramátor 1 P rogramátor 2 P rogramátor 3 P rogramátor 4

1,0

P rogramátor 5-6

0,0 1-2

2-5

5 - 10

10 - 15

15 a více

Varianta doby trvání

Obr. 6.1.1.4.3: Délka trvání Malé firmy mají také hluboko do kapsy, tudíž většina odpovědí se od skupiny samostatných programátorů liší pouze kosmeticky. Přijatelná výše přihlašovacích poplatků opět končí na hranici rovných 10 000 Kč, cena přesahující dvojnásobnou hodnotu se již s pochopením nesetkala a jeví se jako nepřijatelná varianta. Situace se nemění ani u udržovacích poplatků, jediná změna se týká třetí (1. rok 1000 Kč a každý následující se poplatek zvýší o 500 Kč) a páté (jednorázový poplatek 35

Přihlašovací náklady



ve výši 50 000 Kč) nabízené varianty, ke kterým menší podniky zachovávají neutrální postoj. V případě délky trvání patentoprávní ochrany se názory jednotlivých firem značně liší. Převažují dva zcela rozdílné typy požadavků. První skupina firem zastává názor: ,,Čím delší doba trvání tím lepší.“, postoj druhé skupiny je však opačný. Jediný bod, ve kterém se tyto dva tábory shodnou, představuje prostřední možnost (5 až 10 let), a to s hodnotou ,,neutrální“.

3,0

2,0 Firma 1 Firma 2 Firma 3-6

1,0

Firma 7

0,0 0 - 5000

5001 - 10000

10001 - 20000

20001 - 30000

30001 a více

Udržovací poplatky 3 ,0

2 ,0 Fir ma 1 Fir ma 2 Fir ma 3

1 ,0

Fir ma 4 Fir ma 5 - 6 Fir ma 7

0 ,0 0 - 1 00 0

10 01 50 00

10 00 + 50 0

1 00 0 + 1 00 0

5 0 00 0

10 0 000

c e ník

Varianta udržovacích poplatků

Výše přihlašovacího poplatku




Délka trvání 3,0

2,0 Firma 1 Firma 2-3 Firma 4

1,0

Firma 5 Firma 6-7

0,0 1-2

2-5

5 - 10

10 - 15

15 a víc e


Obr. 6.1.1.4.6: Délka trvání U středních firem se přijatelné hranice v oblasti nákladů posunuly o pár tisíc výše a délka trvání patentů přináší překvapující názory. Při zachování nepsaného pravidla jako první přichází na řadu poplatky vynaložené na přihlašovací řízení. Přijatelná suma se zastavuje na 10 000 Kč, v krajním případě by byly podniky schopné zaplatit poplatek nepřesahující 30 000 Kč. Nezanedbatelný posun je také pozorovatelný v oblasti udržovacích nákladů. Počet vyhovujících variant se rozrůstá na tři, k ročním poplatkům do výše 1 000 Kč a 5 000 Kč se přidává jednorázová platba ve výši 50 000 Kč. Šestý nabízený způsob (jednorázový poplatek ve výši 100 000 Kč) se řadí mezi akceptovatelné možnosti. Střední firmy délku trvání vnímají jinak než předchozí dvě skupiny. Nadpoloviční většina se přiklání k časovému intervalu přesahujícímu jednu dekádu, naopak o době trvající méně než 5 let nechtějí ani slyšet.

36

Udržovací poplatky nepřijatelné (0), neutrální (1), přijatelné (2)


Přihlašovací náklady 3,0

2,0 Firma 1 Firma 2 Firma 3 Firma 4-7

1,0

Firma 8 Firma 9

0,0 0 - 5000

5001 - 10000

10001 - 20000

20001 - 30000

3,0

2,0

Firma 1 Firma 2 Firma 3-4 Firma 5 Firma 6

1,0

Firma 7 Firma 8 Firma 9

0,0 0 - 1 000

30001 a v íc e

10 01 50 00

10 00 + 5 00


10 00 + 10 00

5 0 00 0

1 00 0 00

c e n ík





Délka trvání 3,0

2,0 Firma 1 Firma 2 Firma 3 Firma 4 Firma 5-6

1,0

Firma 7-9

0,0 1-2

2-5

5 - 10

10 - 15

15 a více


Obr. 6.1.1.4.9: Délka trvání Výsledky týkající se doby trvání softwarových patentů jsou přinejmenším překvapující. Kam se poděla kritika, která se v předešlé části dotazníku snášela na hlavu této problematiky? Že by názory zástupců středních firem nebyly stálé? Vysvětlení je údajně velmi jednoduché: ,,Délka trvání blížící se 15 rokům je vyhovující a plně odpovídá rychlosti vývoje oboru.“. Pozn.: Střední firmy patřily k největším kritikům délky trvání patentoprávní ochrany a nechce se mi věřit, že by tak hlasitě vykřikovaly kvůli jediné polovině desetiletí. Na vině je nejspíše proměnlivý postoj respondentů k této otázce nebo neznalost problematiky (zcela náhodně zadané odpovědi). Úprav a délky trv ání

Názory na současnou délku trvání 6 ,0

5 ,0

2

Počet

4 ,0

Vyhovující Nevy hovující

Přijatelné

3 ,0

Neutrální Nepřijatelné 2 ,0

1 ,0

0 ,0

1 -2

7

2 -5

5 - 10

10 - 15

1 5 a v íc e


Obr. 6.1.1.4.10: Současná délka trvání

Obr. 6.1.1.4.11:Úprava délky trvání 37

Udržovací poplatky

Přihlaš ovací náklady



Vzhledem k danému zastoupení velkých firem, jsou výsledky v tomto případě o poznání stručnější. Přijatelné náklady se dostávají nejvýše ze všech definovaných skupin. Vyhovující poplatky na přihlášení se blíží k 20 000 Kč, naopak neakceptovatelná částka by musela překročit částku o 10 000 Kč vyšší. Významný skok nastává i u udržovacích poplatků, čtvrtá nabízená možnost (1. rok 1000 Kč a každý následující se poplatek zvýší o 1 000 Kč) a současný ceník představují zaplatitelné varianty, zbývající možnosti se jeví jako přijatelné bez jakýchkoliv výhrad. Nejvíce vyhovující délka trvání se nachází v rozmezí 5 až 15 let, zbývající varianty, kromě intervalu nepřesahujícího 2 roky, nepředstavují nepřekonatelnou překážkou.

3,0

2,0

Firma 1 Firma 2

1,0

0,0 0 - 5000

5001 - 10000

10001 - 20000

20001 - 30000

30001 a více

3,0

2,0

Firma 1 Firma 2

1,0

0,0 0 - 1000

1001 5000

1000 + 500

1000 + 1000

50 000

100 000

ceník






Délka trvání 3,0

2,0

Fir ma 1 Fir ma 2

1,0

0,0 1-2

2-5

5 - 10

10 - 15

15 a v íc e


Obr. 6.1.1.4.14: Délka trvání 6.1.1.5 Výsledky - Patent Společenství Tato část dotazníku předpokládá zrození ,,softwarového patentu Společenství“ a zahrnuje pouze názory mezinárodních respondentů (firem, kterých se daná problematika přímo týká). Celistvý evropský patent je považován za výhodu v případě podání patentové přihlášky ve většině smluvních států Evropské patentové úmluvy. Finanční výhodnost je jediným kladem nového systému, poněvadž ostatní rysy se od dosavadní praxe bohužel neliší. Tolik kritizovaná dvacetiletá délka trvání či monopol na patentovaný vynález zůstávají v původní nezměněné podobě.

38

Předpokládané přihlašovací náklady ve výši 25 000 Euro (750 000 Kč) jsou pro všechny malé a drtivou většinu středních firem doslova neakceptovatelné. Oproti dosavadnímu ,,svazku národních patentů“ se sice přihlašovateli sníží náklady v řádech tisíců euro, ale i tak návratnost vynaložených prostředků je v nedohlednu. Ostatní rysy softwarovému patentu Společenství na popularitě nepřidají a odpůrci této problematiky vidí pouze jednu velkou výhodu navrženého řešení: ,,Stávající nevýhody v novém balení vyhovují současné a mnohdy účinné kritice.“.

6.1.2 Interview s uživateli Doplňující část průzkumu tvoří rozhovor s uživateli počítačových programů podle předem daného scénáře (viz Příloha VI). Cílem je zachycení znalostí týkajících se právní ochrany počítačových programů. Mezi respondenty jsou rovnoměrně zastoupeni studenti i pracující. Zpovídaných je celkem šestnáct, po osmi z každé skupiny. Jediným kritériem výběru je používání počítače, resp. počítačových programů. Podívejme se na získané výsledky. Pod pojmem ,,právní ochrana počítačových programů“ si většině respondentů vybaví pouze softwarové pirátství. Zbývající procentní body jsou v poměru 1:2 rozděleny mezi autorské právo a softwarové patenty. Druhé místo patentového práva lze připočíst rozsáhlé mediální kampani týkající se jeho přijetí v Evropě, ,,propagace“ ochrany autorskoprávní takových rozměrů nenabyla a ani tolik emocí nevyvolala.

Právní ochrana softw aru

25,00%

So ftw aro v é p irá ts tv í Au to rs k é prá v o Pa te ntov é prá v o

12,50%

62,50%

Obr. 6.1.2.1: Právní ochrana softwaru Pojem ,,softwarové patenty“ sám o sobě polovině respondentů nic neříká. Čtvrtina se o tuto problematiku zajímá nebo je jí známa alespoň ze sdělovacích prostředků. Poslední skupina daný pojem již někdy zaslechla, ale neví, o co se přesně jedná. Po přečtení objektivního článku (viz Příloha VII) by více než polovina dotázaných petici proti jejich zavedení nepodepsala.

39

Podpora prostřednictvím petice

Povědomí o softw arových patentech

25,00%

N ez ná

43,75%

Zn á po uz e z do s lec hu

Nepodpořil by Podpořil by

Zn á a z a jímá s e

56,25%

56,25%

18,75%

Obr. 6.1.2.2: Povědomí o ,,sw patentech"

Obr. 6.1.2.3: Podpora peticí

Ochranu počítačových programů autorským právem si umí představit nadpoloviční většina respondentů, kteří se ale na druhou stranu pozastavují nad zařazením softwaru mezi díla literární. Skupina čítající přibližně třetinu osob tomuto způsobu ochrany nevěří. A co zajímá uživatele na počítačovém programu nejvíce? Zdrojový kód to není, čímž tak potvrzují jeden z argumentů příznivců softwarových patentů. Nejvíce zájmů vyvolávají nabízené funkce, na dalších místech se se značným odstupem drží pořizovací cena, poskytovaná podpora a spolehlivost.

Zájem uživatele je zamířen na ... 3,23% 12,90%

16,13% 41,94%

Zdrojový kód Funkce Cena Podpora Spolehlivost

25,81%

Obr. 6.1.2.4: Účel nákupu produktu Argumentace odpůrců patentové ochrany se mimo jiné opírá o zánik freewarových programů, a to v důsledku nákupu licencí. Žádný z vývojářů by za těchto podmínek (vynaložených finančních nákladů) vlastní softwarový produkt k dispozici uživatelům pravděpodobně nedal. Jak se staví naši respondenti k tomuto typu počítačových programů? Život bez freewaru si neumí představit žádný ze studentů. Pouze dva pracující by se bez těchto programů obešli a podle jejich slov ani žádné v současnosti nepoužívají. Většina dotazovaných je při myšlence na povinné placení za bezplatně používané programy (např. OpenOffice.org) doslova v šoku. Ani toto zděšení v jejich řadách by větší množství podpisů pod případnou petici nepřineslo.

40

Život bez freew aru ... 12,50%

s i umí p ř ed s tav it s i ne umí p ř ed s tav it

87,50%

Obr. 6.1.2.5: Budoucnost bez ,,freewaru"

6.1.3 Shrnutí výsledků průzkumu Co z výsledků průzkumu vyplývá? Jaké názory na softwarové patenty převažují? Je autorské právo nejvýhodnější právní ochranou počítačových programů? Odpovědi na tyto i další otázky se nachází na několika následujících řádcích. Nejdříve se zaměříme na první část průzkumu, tedy dotazník. Kromě velkých firem je většina respondentů s autorskoprávní ochranou počítačových programů spokojena a za softwarové patenty by neměnila. Objevují se sice výtky vztahující se k délce trvání či ochraně programu jako literárního díla, ale jejich zastoupení není zdaleka převažující. Více kritiky se bezpochyby sneslo na hlavu ochrany právem patentovým, spokojenost s jeho nejlépe hodnocenými rysy je přibližně na úrovni nejvíce kritizované problematiky v rámci autorského práva. Nejhůře podle očekávání dopadly poplatky všeho druhu a délka trvání patentu. Klíč k přijetí této právní ochrany vězí v úpravě nejvíce kritizovaných oblastí. Softwarový patent Společenství přináší pouze minimální vylepšení v oblasti vynaložených nákladů, ale i tak je pro většinu menších firem cena neúnosná. Interview s uživateli přineslo také pár překvapivých zjištění. Většina z dotázaných ani netuší, které právo se na programy vztahuje, a jediné možné porušení zákona vidí v počítačovém pirátství. O softwarové patenty se zajímá pouze hrstka respondentů a ochota podpořit příznivce či odpůrce této problematiky se neobjevila ani u poloviny zpovídaných. Při pořizování počítačového programu se kupující nejvíce zajímá o podporované funkce a cenu, zdrojový kód ho nechává chladným. Život bez freewaru si neumí představit téměř nikdo a pouze mizivé procento uživatelů používá bez výjimky komerční softwarové produkty.

6.2 Návrh a úprava právní ochrany softwaru V této části práce upravím stávající způsoby ochrany počítačových programů a navrhnu právní úpravu novou. Zpracování následujících kapitol se opírá o mé poznámky a postřehy, neméně důležitou roli však hrají i data získaná během provedeného průzkumu.

41

6.2.1 Úprava kontinentálního autorského práva Ochrana softwaru autorským právem není ve své podstatě špatná, chybí pouze větší osvěta této problematiky. Pozastavil bych se snad jen nad programem chápaným jako dílo literární a délkou trvání. Ani jeden ze zmíněných bodů není výslovně považován za nevýhodu, ale na určité nedostatky narazíme. Ochrana softwaru jako díla literárního bohužel neřeší minimální složitost či spíše délku chráněného díla. U krátkých programů to může být na závadu, poněvadž pravděpodobnost shodného řešení dvou na sobě nezávislých programátorů je vysoká. Na druhou stranu si neumím představit osobu, která by se soudila kvůli programu ,,Hello, world!“. Délka ochrany v tomto případě opravdu rychlosti vývoje oboru neodpovídá. Kdo by před sto lety tušil, jaké přístroje nás v dnešní době doslova zaplaví? Autorský zákon by mohl být doplněn o dobrovolný registrační princip podobný tomu americkému. Přihlášení literárního díla, včetně softwarových produktů, by pravděpodobně bylo hojně využíváno i v Evropě. Přínos této služby si ukážeme na následující zcela fiktivní situaci: ,,Programátor pracuje výhradně na svém vlastním přenosném počítači a záložní kopii uchovává na externím přenosném médiu. Právě dokončil program vyvíjený na zakázku, jehož termín předání se velmi rychle blíží. Práci si tedy vezme domů, aby program ještě jednou důkladně otestoval. Po cestě mu jsou notebook i kopie programu odcizeny. Pachatel si daný program zkopíruje nebo přepíše a vydává jej za své dílo.“. Komu v této situaci případný soud uvěří?

6.2.2 Úprava kontinentálního patentového práva Více prostoru k úpravám nastává v případě softwarových patentů. V upravené verzi zákona jsou počítačové programy považovány za speciální předmět patentoprávní ochrany. Úřední řízení a monopol na patentovaný vynález jsou hodnoceny převážně kladně a jediný nedostatek udělovacího procesu vidím v jeho délce. Řešením jsou zákonem zkrácené časové intervaly, během kterých musí padnout požadované rozhodnutí. Více změn lze provést v oblasti poplatků a délky trvání patentů. Princip týkající se přihlašovacích nákladů je zachován, i když s účelově upraveným ceníkem. Experimentální prostor u udržovacích poplatků se nespokojí pouze s kosmetickými úpravami. Současná situace je pro střední a malé firmy doslova neúnosná a v případě vlastnictví více patentů se celková výše udržovacích nákladů doslova násobí. Snížení cen v této kategorii by velkým firmám neublížilo a malým bezpochyby pomohlo. Za další krok kupředu je považován výběr ze dvou různých možností úhrady, jedna je podobná současnému splátkovému typu a druhá jednorázové platbě. Poslední jmenovaný způsob zatíží finanční rozpočet přihlašovatele o něco méně. Délka trvání softwarových patentů je zkrácena na 3 příp. 5 let (je tedy přizpůsobena charakteru tohoto odvětví).

6.2.3 Návrh nové ochrany Nahlédněme do vzdálené budoucnosti, kde jsou počítačové programy chráněny zcela novým typem právní ochrany. Boj příznivců autorského práva se stoupenci softwarových patentů již nepokračuje, není totiž třeba. Nová právní úprava v oblasti počítačových programů si vzala to nejlepší z obou typů ochran. Pojďme se podívat jak jsou softwarové produkty chráněny (schéma viz Příloha VIII).

42

V praxi je používán zákon založený na registraci vynálezů, často symbolických poplatcích a přiměřené délce trvání ochrany. Přechod z běžného softwaru na chráněný provádí speciální ,,softwarový soudní dvůr“, a to prostřednictvím udělovacího řízení. Tento úkon je placený, jediný přihlašovací poplatek, jehož výše je proti současnému patentovému ceníku o řád nižší, uhradí vynálezce při podání žádosti. Časový interval od doručení přihlášky do získání potvrzení chránící daný předmět trvá maximálně sedm dní. Během řízení je vynález zkoumán, zda splňuje podmínky charakterizující počítačový program. Při kladném vyřízení žádosti dochází k archivaci zdrojového kódu a popisu (příp. výkresů) čerstvě chráněného produktu. Přihlášení počítačového programu není povinné, ale poskytuje důkaz, který je v případném soudním procesu tolik potřebný. Další zvláštností je tzv. ,,malá registrace“, která je opět spojena s určitým poplatkem a během které dochází k archivaci průběžných výsledků a částí právě rozpracovaného počítačového programu. Součástí spisu, jenž se týká průběžného uchování, je popis budoucího programu a dosud napsaný zdrojový kód. Nedokončenou práci lze úředně aktualizovat maximálně jednou za 30 dní, při druhém a každém následujícím obnovení jsou bezplatně zaneseny nové listiny do již existující složky. Vývojář tímto získá úředně potvrzené datum zahájení práce a stručný popis vývoje programu. Materiály takto uložené nejsou veřejné, uveřejněn je až schválený hotový program. Majitel uděleného potvrzení získá tzv. ,,malý monopol“ na užívání svého vlastnictví. Získaná ochrana se však nevztahuje na programy, jejichž zdokumentované datum zahájení předchází dnu, během kterého byla schválena. Délka trvání monopolu je zákonem stanovena na přijatelných 60 měsíců (5 let) a pro konkurenci je k dispozici licenční smlouva. Porušení ochrany řeší daný softwarový soud, přičemž náklady na zkoumání podobnosti konkurenčních programů nese žalující strana. Při úspěchu žaloby jsou soudní výlohy přeneseny na žalovaného. Podrobný průzkum, jehož délka nepřekročí 2 kalendářní měsíce, je tedy proveden až ve chvíli, kdy je to nezbytně nutné. Závěrem se podíváme na výši přihlašovacích poplatků spojených s tímto typem právní ochrany. Celkové náklady týkající se přihlášení rozpracovaného i hotového počítačového programu se v krajním případě blíží hranici 40 Euro (1200 Kč). Udržovací poplatky neexistují a finance vynaložené na podrobný průzkum dosahují maximální výše 100 Euro (3 000 Kč). Pozn.: Uvedená výše poplatků se vztahuje pouze na území České republiky.

43

7 Závěr Problematika patentovatelnosti počítačových programů se stala v evropském měřítku aktuální se vznikem návrhu Směrnice o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem. Daný dokument zvedl velkou vlnu odporu mezi širokou i odbornou veřejností, která nakonec svým způsobem (tlakem na politické představitele jednotlivých zemí Evropské unie) zapříčinila jeho pravděpodobně dočasné zamítnutí. Sled zmíněných událostí, vyvolané emoce a masivní internetové kampaně mě vedly ke zpracování této tématiky. Příznivci i odpůrci softwarových patentů si pevně stojí za svými názory a kompromisní řešení je pravděpodobně v nedohlednu. Nepochopení argumentů konkurenčního tábora má kořeny v převažujícím jednostranném (subjektivním) pohledu, který je pravděpodobně důsledkem nedostatku objektivní literatury týkající se softwarových patentů. Zmíněnou ,,informační mezeru“ jsem se pokusil doplnit touto prací. Na předcházejících stránkách jsem popsal postupy a principy, na nichž je založena právní ochrana počítačových programů v Evropě i Spojených státech amerických, a nastínil rozdíly jednotlivých právních systémů. Na základě těchto informací jsem provedl průzkum, jehož výsledkem je zhodnocení softwarových patentů z pohledu samostatných programátorů, softwarových firem a běžných uživatelů. Vypracovaný průzkum se skládá ze dvou částí, ,,Dotazník“ je zaměřen na názory odborníků v oboru a ,,Interview s uživateli“ zachycuje znalosti běžných zákazníků. Dotazník byl respondentům předložen ve formě HTML formuláře a ze získaných dat vyplývá, že 9 z 10 dotázaných preferuje autorskoprávní ochranu počítačových programů. Kritika se copyrightu nevyhnula ani přes celkově kladné hodnocení, nejvíce nespokojenosti vyvolává přehlížení původních myšlenek a ochrana softwaru jako díla literárního. Více kritiky se však sneslo na hlavu softwarových patentů, spokojenost s jejich nejlépe hodnocenými rysy je přibližně na úrovni nejvíce kritizované problematiky v rámci práva autorského. Nejbouřlivější emoce vyvolávají poplatky a dvacetiletá délka trvání. Na tyto připomínky navazuje následující část dotazníku, která se zabývá účelovou úpravou hlavních nedostatků patentoprávní ochrany. Z druhé části průzkumu vyplývá, že se uživatelé o právní ochranu softwaru doslova nezajímají a většina z nich (62,5%) vidí porušení zákona pouze v počítačovém pirátství. Závěrečná část práce je věnována návrhu nové právní úpravy vytvořené na základě informací získaných během provedeného průzkumu. Navržený zákon, napsaný z pohledu programátora, slouží pro představu možné budoucí právní ochrany počítačových programů. Doufám, že se zpracované informace i nově podané myšlenky stanou podkladem vývojářům i uživatelům, zabývajících se touto tématikou, pro poskytnutí objektivního pohledu na patentovatelnost softwarových produktů.

44

8 Literatura [Aut1997]

Národná rada Slovenskej republiky, Zákon č. 383/1997 Z. z., Autorský zákon a zákon, ktorým sa mení a dopĺňa Colný zákon v znení neskorších predpisov, 1997. Dokument dostupný na URL: http://www.quazell.com/slovensky/patzakony/38397.htm .

[Aut2000]

Parlament České republiky, Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, 2000. Dokument dostupný na URL: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb00121&cd=76&typ=r .

[Ber1886]

World Intellectual Property Organization, Berne convention for the Protection of Literary and Artistic Works, 1886. Dokument dostupný na URL: http://www.wipo.int/treaties/en/ip/berne/index.html .

[Bla2005]

Blažek, Petr: Ještě mikrovlnka, nebo už počítač?, Ekonom.iHNed.cz, 2005. Dokument dostupný na URL: file:///c:/DOCUME~1/HONZA/LOCALS~1/TEMP/clanek.html .

[Bur2003]

Buryan, Jiří: Ochrana počítačových programů v zahraničí a v EU, ITprávo.cz, 2003. Dokument dostupný na URL: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=136835 .

[Dan2004] Danix.cz, Patenty na software, 2004. Dokument dostupný na URL: http://www.danix.cz/Members/Alekibango/Clanky/Patenty . [EPC1973] European Patent Organization, European Patent Convention, 1973. Dokument dostupný na URL: http://www.european-patent-office.org/legal/epc/e/ma1.html . [EPO2006] Evropský patentový úřad, Přehled poplatků spojených s evropskými patenty, 2006. Dokument dostupný na URL: http://www.european-patent-office.org/epo/new/intlapplic04_06.pdf . [Evp1996] Úřad průmyslového vlastnictví, Jak získat evropský patent: pro přihlašovatele: 9. vydání 1992, aktualizace leden 1997, 2001. [FFII001]

FFII.cz, Časová osa, 2005. Dokument dostupný na URL: http://www.ffii.cz/index.php/%C4%8Casov%C3%A1_osa .

[FFII002]

FFII.org, Softwarové patenty v Evropě: Stručný přehled, 2005. Dokument dostupný na URL: http://swpat.ffii.org/log/intro/index.cs.html .

45

příručka

[FFII003]

FFII.org, Zastánci softwarových patentů, 2005 Dokument dostupný na URL: http://www.ffii.cz/index.php/Zast%C3%A1nci_softwarov%C3%BDch_patent%C5% AF .

[Han2004] Hanke, Hynek: Spor o softwarové patenty pokračuje, Živě.cz, 2004. Dokument dostupný na URL: http://www.zive.cz/h/Byznys/AR.asp?ARI=119913&CAI=2034 . [Hav2003/1] Havlík, Michal: Patentovatelnost počítačových programů – Část první, ITprávo.cz, 2003. Dokument dostupný na URL: http://itpravo.cz/index.shtml?x=117187 . [Hav2003/2] Havlík, Michal: Patentovatelnost počítačových programů – Část druhá, ITprávo.cz, 2003. Dokument dostupný na URL: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=117190 . [Her1966]

Heřman, Lev: Patentová soustava Spojených států amerických. Úřad pro patenty a vynálezy, Praha, 1966.

[Kof2005]

Kofránek, Jiří: Softwarové patenty – mnoho povyku pro nic, nebo ostře nabitá zbraň, kterou Evropa dobrovolně obrací proti sobě?, Britské listy, 2005. Dokument dostupný na URL: http://www.blisty.cz/2005/3/31/art22631.html

[Kre1998]

Kremerová, Pavla: Ochrana softwaru narozena v USA, Živě.cz, 1998. Dokument dostupný na URL: http://www.zive.cz/h/Uzivatel/AR.asp?ARI=3546 .

[Mat2004] Matejka, Ján: Směrnice o softwarových patentech, aneb Poslední dějství počítačového programování?, ITprávo.cz, 2004. Dokument dostupný na URL: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=188651 . [Pru2001]

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, 3/2001 Sb. úplné znění zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích, 2001. Dokument dostupný na URL: http://www.sbcr.info/cgi-bin/khm.cgi?typ=1&page=khc:SBA1003A .

[Sam1993] Samuels, Jeffrey M. Patent trademark and copyright laws : 1993 Edition : Current through June 1, 1993. Washington : BNA Books, 1993. xxxii, 545. [Sin2005]

Šindelka, Vladimír: Jak přihlásit evropský patent, Finance.cz, 2005 Dokument dostupný na URL: http://www.finance.cz/home/index.phtml?sys_fm[2]=150&sys_fl=1&opage=2479&I d_zpravy=44439&Typ_zpravy=local .

46

[Sme1991] Rada Evropských Společenství, Směrnice Rady 91/520/EHS ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů, 1991. Dokument dostupný na URL: http://www.europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnum doc&lg=cs&numdoc=31991L0250&model=guichett . [Sme2004] Evropský parlament a Rada Evropské unie, Směrnice o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem, 2004. Dokument dostupný na URL: http://isdvapl.upv.cz/pls/portal30/docs/FOLDER/PDF_DOKUMENTY/EUROSTRA NKY/SMERNICE_EP.PDF . [Sta2005]

Beneš, M.: Stanovisko pro parlament ČR, Úřad průmyslového vlastnictví, 2005. Dokument dostupný na URL: http://xtrmntr.org/ORBman/tmp/patenty_stanovisko_UPV.doc .

[Tel2003]

Telec, Ivo: Tvůrčí práva duševního vlastnictví: Dodatek o právu k počítačovým programům, 1. vydání, Doplněk, 2002.

[Tri1994]

World Trade Organization, Agreement on Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights, 1994. Dokument dostupný na URL: http://www.wto.org/english/tratop_e/trips_e/t_agm0_e.htm .

[USC1976] Congress of the United States, U.S. Copyright Law, Copyright Act. (17 U.S.C. § 102), 1976. Dokument dostupný na URL: http://www.copyright.gov/title17/circ92.pdf . [WCT1996] World Intellectual Property Organization, WIPO Copyright Treaty, 1996. Dokument dostupný na URL : http://www.wipo.int/treaties/en/ip/wct/trtdocs_wo033.html . [Wik001]

Wikipedia, United States Patent and Trademark Office, 2006. Dokument dostupný na URL: http://en.wikipedia.org/wiki/USPTO .

[Wik002]

Wikipedia, European Patent Organisation, 2006. Dokument dostupný na URL: http://en.wikipedia.org/wiki/European_Patent_Organisation .

[Wik003]

Wikipedia, Software Patent, 2006. Dokument dostupný na URL: http://en.wikipedia.org/wiki/Software_patent .

[Zin2005]

Zinčenková, Stanislava, Základy práva, Ústí nad Labem, 2005. Dokument dostupný na URL: http://fse1.ujep.cz/materialy/KPP_zincenkova_ZAPR.pdf .

47

9 Přílohy 9.1 Příloha I Autorský zákon a ochrana počítačových programů: 121 ZÁKON ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) §2 Dílo (2) Za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Za dílo souborné se považuje databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem. Fotografie, která je původní ve smyslu věty prvé, je chráněna jako dílo fotografické. § 30 (1) Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu; to neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou. § 38 Užití díla půjčováním a pronájmem originálu nebo rozmnoženiny (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na počítačové programy a na rozmnoženiny zvukového nebo zvukově obrazového záznamu, ledaže jde o půjčování výlučně pro potřeby zdravotně postižených v souvislosti s jejich postižením. § 58 Zaměstnanecké dílo (7) Počítačové programy a databáze, jakož i kartografická díla, která nejsou kolektivními díly, se považují za zaměstnanecká díla i tehdy, byla-li vytvořena na objednávku; objednatel se v takovém případě považuje za zaměstnavatele. Ustanovení § 61 se na tato díla nevztahuje.

48

§ 65 Obecná ustanovení (1) Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární. (2) Myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem, nejsou podle tohoto zákona chráněny. § 66 Omezení rozsahu autorových práv k počítačovému programu (1) Do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu, jestliže a) rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to potřebné k užití počítačového programu v souladu s jeho určením, včetně opravování chyb programu, není-li dohodnuto jinak, b) zhotoví si záložní rozmnoženinu počítačového programu, je-li to potřebné pro jeho užívání, c) zkoumá, studuje nebo zkouší sám nebo jím pověřená osoba fungování počítačového programu za účelem zjištění myšlenek a principů, na nichž je založen kterýkoli prvek počítačového programu, činí-li tak při zavedení, uložení počítačového programu do paměti počítače nebo při jeho zobrazení, provozu či přenosu, d) rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu při rozmnožování počítačového programu nebo při jeho překladu či jiném zpracování, úpravě či jiné změně, a to ať již sám nebo jím pověřená osoba, jsou-li takové rozmnožování nebo překlad nezbytné k získání informací potřebných k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu s jinými počítačovými programy, jestliže informace potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení nejsou pro takové osoby jinak snadno dostupné a tato činnost se omezuje na ty části počítačového programu, které jsou potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení. (2) Za rozmnožování počítačového programu se považuje i zhotovení rozmnoženiny, která je nezbytná k zavedení a uložení počítačového programu do paměti počítače, jakož i pro jeho zobrazení, provoz a přenos. (3) Informace získané při činnosti podle odstavce 1 písm. d) nesmějí být poskytnuty jiným osobám ani využity k jiným účelům než k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu. Dále nesmějí být tyto informace využity ani k vývoji, zhotovení nebo k obchodnímu využití počítačového programu v podstatě podobného v jeho vyjádření nebo k jinému jednání ohrožujícímu nebo porušujícímu právo autorské. (4) Ustanovení odstavce 1 písm. d) a odstavce 2 nesmí být vykládána nepřiměřeně na újmu oprávněných zájmů autora ani v rozporu s běžným využíváním počítačového programu. (5) Není-li sjednáno jinak, ustanovení § 54 se na počítačový program nevztahují.

49

9.2 Příloha II Časová osa - Softwarové patenty v Evropě: 17.října 1977 25. června 1997

2. února 2005

20. února 2002 24. září 2003

28. února 2005 7. března 2005

18. května 2004

15. dubna 2005

1. července 2004

6. července 2005

Časová osa 1977 - 2005

16. listopadu 2004

Směrnice zamítnuta Evropským parlamentem Zahájeno druhé čtení v Evropském parlamentu Směrnice schválena Radou ministrů Žádost zamítnuta Komisí Žádost Evropského parlamentu znovuzahájení procesu

P olsko mění názor (odpůrci Směrnice) Holandsko mění svůj postoj ke Směrnici (proti přijetí) Rada ministrů EU schválila v prvním čtení původní verzi Směrnice Schváleny pozměňovací návrhy Směrnice Evropským parlamentem Návrh na rozšíření patentové ochrany na počítačové programy P očátky debaty o změnách evropského patentového systému Schválení Evropské patentové úmluvy

50

9.3 Příloha III Směrnice o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem (platné znění z 24.5.2004, vybrané články): Článek 1 Oblast působnosti Tato směrnice stanoví pravidla patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem. Článek 2 Definice Pro účely této směrnice se rozumí: (a) „vynálezem realizovaným počítačem“ každý vynález, jehož provedení vyžaduje použití počítače, počítačové sítě nebo jiného programovatelného zařízení, přičemž tento vynález má jeden nebo více znaků, které jsou zcela nebo zčásti uskutečňovány prostřednictvím jednoho nebo několika počítačových programů; b) „technickým přínosem“ přínos ke stavu techniky v technické oblasti, který je nový a pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky. Technický přínos je hodnocen podle rozdílu mezi stavem techniky a rozsahem patentového nároku posuzovaného jako celek, který musí zahrnovat technické znaky, bez ohledu na to, zda jsou tyto znaky doprovázeny netechnickými znaky či nikoli. Článek 3

Podmínky patentovatelnosti Aby vynález realizovaný počítačem byl patentovatelný, musí být průmyslově využitelný, nový a zahrnovat vynálezeckou činnost. Aby vynález realizovaný počítačem zahrnoval vynálezeckou činnost, musí vytvářet technický přínos. Článek 4

Vyloučení z patentovatelnosti 1.

Počítačový program jako takový nemůže být patentovatelným vynálezem.

2. Vynález realizovaný počítačem není považován za vytvářející technický přínos pouze proto, že zahrnuje použití počítače, sítě nebo jiného programovatelného zařízení. Proto nejsou patentovatelné vynálezy zahrnující počítačové programy, ať již jsou vyjádřené jako zdrojový kód, strojový kód nebo mají jakoukoli jinou podobu, které provádějí obchodní, matematické nebo jiné metody a 51

nevytvářejí žádné technické účinky nad rámec běžných fyzických interakcí mezi programem a počítačem, sítí nebo jiným programovatelným zařízením, v němž je tento program aplikován. Článek 5

Forma patentových nároků 1. Členské státy zajistí, aby na vynález realizovaný počítačem mohl být uplatněn patentový nárok jako na výrobek, tj. jako na programově řízený počítač, programově řízenou počítačovou síť nebo jiné programově řízené zařízení, nebo jako na postup uskutečňovaný tímto počítačem, počítačovou sítí nebo zařízením prostřednictvím spuštění programového vybavení. 2. Není dovoleno uplatnit patentový nárok na počítačový program, buď sám o sobě nebo na nosiči, pokud tento program po zavedení do programovatelného počítače, programovatelné počítačové sítě nebo jiného programovatelného zařízení a svém spuštění netvoří výrobek nebo postup, na který je uplatněn patentový nárok ve stejné patentové přihlášce v souladu s odstavcem 1. Článek 6 Vztah k směrnici 91/250/EHS Práva vyplývající z patentů udělených na vynálezy spadající do oblasti působnosti této směrnice se nedotýkají úkonů povolených podle článků 5 a 6 směrnice 91/250/EHS, zejména podle ustanovení uvedené směrnice o rozkladu a interoperabilitě.

52

9.4 Příloha IV Poplatky spojené s evropskými patenty (k 1. dubnu 2006): Poplatky vedoucí k získání patentu: Poplatek za: • přihlášení: až 170 Euro, • rešerši: až 1 000 Euro, • určení: 80 Euro za každý určený stát, • rozšíření: 102 Euro za každý ,,rozšiřující stát", • nároky: 45 Euro za 11. a každý následující nárok, • průzkum: až 1490 Euro, • udělení patentu: minimálně 750 Euro, • odpor: 635 Euro. [EPO2006] Poplatky za udržování národních i evropských patentů na území Česka v platnosti: a) b) c) d) e) f) g) h) i) j) k) l) m) n) o) p) q) r) s) t)

za 1. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 1 000 Kč, za 2. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 1 000 Kč, za 3. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 1 000 Kč, za 4. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 1 000 Kč, za 5. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 2 000 Kč, za 6. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 2 000 Kč, za 7. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 2 000 Kč, za 8. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 2 000 Kč, za 9. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 3 000 Kč, za 10. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 4 000 Kč, za 11. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 6 000 Kč, za 12. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 8 000 Kč, za 13. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 10 000 Kč, za 14. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 12 000 Kč, za 15. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 14 000 Kč, za 16. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 16 000 Kč, za 17. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 18 000 Kč, za 18. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 20 000 Kč, za 19. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 22 000 Kč, za 20. rok ode dne podání přihlášky vynálezu 24 000 Kč,

Poplatky hrazené při validaci patentu: Poplatek např. za: • zastoupení: až 5 500 Euro, • překlady: až 11 500 Euro.

53

9.5 Příloha V Dotazník SW patenty Dobrý den, děkuji za reakci na e-mailovou výzvu a prosím Vás o vyplnění následujícího dotazníku.

Předložený dotazovací prostředek je rozdělen na čtyři hlavní části. První fáze je zaměřena na ,,Informace o podniku", které slouží k rozdělení dotazovaných do předem definovaných skupin (v rámci zpracování výsledků). Primární rozdělení je realizováno podle respondentova počtu zaměstnanců, doplňující podle jeho působnosti. Fáze druhá se týká ,,Právní ochrany počítačových programů", jejím cílem je zjištění preferovaných typů právní ochrany softwaru a jejich výhod (příp. nevýhod). Pozornost je zaměřena na autorskoprávní a patentoprávní ochranu počítačových programů. Třetí část pracuje se softwarovými patenty a jejím výsledkem je dosažení kompromisu v oblasti této problematiky. Respondenti vyjádří souhlas nebo nesouhlas s upravenými podmínkami této právní ochrany. Uvedené ceny se vztahují pouze na území České republiky. Zvláštní pozornost je závěrem věnována patentu Společenství. Fáze poslední je určena pro Vaše připomínky a komentáře.

Informace o podniku

Působnost

národní - pouze na území České republiky mezinárodní - na území Evropy mezinárodní - i mimo území Evropy

Počet zaměstnanců

0 (samostatný programátor) 1-10(malá firma) 11-100 (střední firma) 101 a více (velká firma)

54

Právní ochrana počítačových programů

Nejpřijatelnější ochrana SW

Autorské právo Průmyslové právo - patenty Jiná (uveďte):

Ochrana autorským právem je

plně dostačující spíše dostačující spíše nedostačující plně nedostačující

Autorskoprávní ochrana SW:

výhoda

nevýhoda

a) vzniká automaticky b) chrání program jako dílo literární c) délka ochrany (až 100 let)

Patentoprávní ochrana SW: a) úředně provedené přihlašovací řízení b) náklady na přihlašovací řízení c) náklady na udržovací poplatky d) délka ochrany (až 20 let) e) ,,monopol" na užívání předmětu ochrany

Softwarové patenty - Kompromis

a) Předpoklady souhlasu s patentoprávní ochranou: a.a) náklady na přihlašovací řízení (Kč)

přijatelné

0 - 5 000 5 001 - 10 000 10 001 - 20 000 20 001 - 30 000 30 001 a více

55

neutrální

nepřijatelné

a.b) náklady na udržovací poplatky na standardních 20 let (Kč) 0 - 1000 ročně 1 001 - 5 000 ročně za 1. rok 1 000, každý následující se poplatek zvýší o 500 za 1. rok 1000, každý následující se poplatek zvýší o 1 000 jednorázový poplatek 50 000 jednorázový poplatek 100 000 současný ceník

a.c) délka patentoprávní ochrany 1 - 2 roky 2 - 5 let 5 - 10 let 10 - 15 let 15 let a více

b) Patent Společenství: (Slovní vyjádření k tomuto typu patentu se zaměřením na akceptovatelnou cenu a zhodnocení dané problematiky.)

Závěrečné komentáře a připomínky

Slovní hodnocení:

56

a) autorského práva

b) průmyslového práva (patentů)

Odeslat

Vymazat

57

9.6 Příloha VI Interview s uživateli - kostra rozhovoru: 1) Co si představíte pod pojmem ,,právní ochrana počítačových programů"? ................................... ............................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................... 2) Je možné chránit počítačové programy autorským právem?........................................................... ............................................................................................................................................................... Pokud ANO: Umíte si představit, že je program chráněn jako dílo literární?....................................... Pokud NE: Jakým způsobem lze tedy chránit software? ...................................................................... ............................................................................................................................................................... 3) Říká Vám něco slovní spojení ,,softwarové patenty"? .................................................................... ............................................................................................................................................................... Pokud ANO : V jaké souvislosti? Zajímáte se o tuto problematiku? .................................................... ............................................................................................................................................................... 4) Podpořil(a) byste petici proti zavedení softwarových patentů v Evropě? (předložen objektivní text) ....................................................................................................................................................... 5) O jaké vlastnosti (rysy) počítačového programu se při jeho pořízení zajímáte? ✔ .................................................................................................................................................. ✔ .................................................................................................................................................. ✔ .................................................................................................................................................. Doplnění: Zajímáte se o zdrojový kód? ................................................................................................ 6) Používáte freewarové programy? .................................................................................................... Pokud ANO: Umíte si je představit jako placené (důsledek SW patentů)? .......................................... ............................................................................................................................................................... Podpořil(a) byste nyní petici proti jejich zavedení? ........................................................ ............................................................................................................................................................... Pokud NE (respondent používá pouze komerční software): Nepřemýšlel(a) jste někdy nad ,,zbytečně vyhozenými" finančními prostředky za placené produkty? Víte, že v mnoha případech existují plně konkurenceschopné bezplatné alternativy (např. MS Office a Openoffice.org)? ............ ............................................................................................................................................................... 58

9.7 Příloha VII Text předložený uživatelům (součást průzkumu): Právní ochrana počítačových programů Počítače a počítačové programy každý z nás zná a každý z nás je používá. Před Vámi právě leží krátký text, který shrnuje situaci týkající se právní ochrany počítačových programů. Prosím o pozorné čtení a zodpovězení položené otázky (na konci tohoto textu). Počítačové programy jsou (celosvětově) univerzálně chráněny autorským právem. Softwarový výrobek se stává předmětem ochrany podle tohoto zákona automaticky okamžikem svého vzniku, je chráněn jako literární dílo a délka trvání v krajních případech může překročit i celé století. Autorský zákon se vztahuje např. na softwarové pirátství (vypalování), na druhou stranu však přehlíží myšlenky, na nichž je software založen. Tudíž je možný a povolený vývoj dvou přinejmenším podobných počítačových programů dvěma na sobě nezávislými programátory. Autorskoprávní ochrana je kritizována kvůli délce trvání a přehlížení původních myšlenek a principů. Dané ,,nedostatky" vedly k úvahám o přijetí softwarových patentů v Evropě (více méně po vzoru Spojených států amerických a Japonska). Tato ochrana vzniká pouhým rozšířením patentového práva o počítačové programy, pojďme se tedy podívat na její hlavní rysy. Vynálezce příp. přihlašovatel získá po úspěšně provedeném udělovacím řízení patent na přihlášený počítačový program. Jeho vlastnictvím vzniká přihlašovateli dvacetiletý monopol na patentovaný vynález, čímž jsou chráněny patentované původní myšlenky a principy. Konkurenti při nezávislém vývoji stejného produktu nebo jeho používání musí platit často nezanedbatelné licenční poplatky. Důsledkem přijetí softwarových patentů by pravděpodobně byl zánik freewarových programů (resp. open source). Úsilí příznivců patentoprávní ochrany počítačových programů vyvrcholilo návrhem Směrnice o patentovatelnosti vynálezů implementovaných počítačem. Život tohoto dokumentu na půdě Evropské unie nebyl v žádném případě nudný či bez skandálu. Evropský parlament Směrnici nakonec zamítl a poslal k přepracování.

Podpořili byste nyní petici proti zavedení softwarových patentů?

59

9.8 Příloha VIII Schéma - Návrh právní ochrany (Udělovací řízení):

Přihlašovatel

Podání žádosti na průběžné zpracování

Podání žádosti na ochranu softwaru

Uhrazení poplatku Uhrazení přihlašovacího poplatku Softwarový soudní dvůr (kancelář archivace) Softwarový soudní dvůr (přijímací kancelář) Zavedení nové složky Test na znaky počítačového programu Archivace průběžného zpracování Archivace zdrojového kódu a popisu programu

Aktualizace průběžného zpracování

Udělená ochrana přihlášenému softwaru Odmítnutí poskytnutí ochrany přihlášenému předmětu

60

Patentovatelnost softwarových produktů

Recommend Documents