Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa
VYMEZOVÁNÍ REGIONŮ V CESTOVNÍM RUCHU V ČR Tourism Regionalization in the Czech Republic Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce Ing. Bc. Andrea Holešinská
Autor Bc. Martina Matyášová Brno, duben 2009
Jméno a příjmení autora: Ná z e v di pl omové pr áce: Ná z e v pr áce v angličt i ně: Ka t e dr a: Ve doucí di pl omové pr áce: Rok obhaj oby:
Martina Matyášová Vymezování regionů v cestovním ruchu v ČR Tourism Regionalization in the Czech Republic Regionální rozvoj a správa Ing. Bc. Andrea Holešinská 2009
Anotace Cílem diplomové práce je zhodnocení přístupů k vymezování regionů v cestovním ruchu v České republice. Jako další cíl, jsem si stanovila vypracování vlastní regionalizace cestovního ruchu na určitém území České republiky. Práce je rozčleněna do čtyř kapitol. První kapitola seznamuje s pojetím regionu a regionalizace, s metodami vymezování regionů a s teoriemi, které vymezování regionů ovlivnily. Druhá kapitola představuje teoretická východiska regionalizace cestovního ruchu. Ve třetí kapitole jsou zhodnoceny dosavadní přístupy k vymezování regionů v cestovním ruchu v ČR. V poslední čtvrté kapitole je vypracována regionalizace cestovního ruchu na území Jihomoravského kraje, která vymezuje turisticky atraktivní regiony, identifikuje jejich přesné hranice a hodnotí jejich význam pro cestovní ruch v kraji z hlediska daných ukazatelů.
Annotation The objective of the graduation thesis is the estimation of approaches to tourism regionalisation in the Czech Republic. As another goal of the thesis I determined working-out of tourism regionalisation of particular area of the Czech Republic. The thesis is divided into four parts. The first chapter introduces with a conception of a region and regionalisation, with methods of demarcation of regions and theories that influenced these activities. The second chapter presents the theoretical bases of the tourism regionalisation. The third part describes and evaluates existing ways of tourism regionalisation in the Czech Republic. The last fourth chapter records the regionalisation of tourism in the South Moravian Region. This work determines regions attractive for tourism, identifies their accurate boundaries and evaluates their tourism importance in the region.
Klíčová slova Region, vymezování regionů, regionalizace, cestovní ruch, rajonizace, území
Keywords Region, demarcation of regions, regionalisation, tourism, tourism regionalisation, area
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Vymezování regionů v cestovním ruchu v ČR vypracovala samostatně pod vedením Ing. Bc. Andrey Holešinské a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 29. dubna 2009 vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Bc. Andreji Holešinské za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji Ing. Martinu Šauerovi, Ph.D., za poskytnuté rady, informace a konzultace.
Obsah ÚVOD .........................................................................................................................................7 1
O REGIONU A REGIONALIZACI ...............................................................................9 1.1 REGION ........................................................................................................................9 1.1.1 Homogenní regiony...............................................................................................10 1.1.2 Heterogenní regiony (funkční, nodální, uzlové, spádové) ....................................11 1.2 REGIONÁLNÍ TAXONOMIE ..........................................................................................13 1.2.1 Regionalizace ........................................................................................................14 1.2.2 Metody vymezování regionů .................................................................................15 1.3 LOKALIZAČNÍ TEORIE ................................................................................................20 1.3.1 Teorie centrálních míst .........................................................................................22 1.3.2 Teorie polarizovaného rozvoje .............................................................................23 1.3.3 Teorie lokalizace a regionalizace cestovního ruchu.............................................24
2
TEORETICKÁ VÝCHODISKA REGIONALIZACE CESTOVNÍHO RUCHU....26 2.1 2.2 2.3
3
ZDROJE A PŘEDPOKLADY CESTOVNÍHO RUCHU A REKREACE......................................27 FUNKČNÍ TYPOLOGIE STŘEDISEK CESTOVNÍHO RUCHU...............................................28 PŘÍSTUPY K REGIONALIZACI CESTOVNÍHO RUCHU .....................................................29
REGIONALIZACE CESTOVNÍHO RUCHU NA ÚZEMÍ ČR ................................30 3.1 RAJONIZACE CESTOVNÍHO RUCHU ČSSR ...................................................................30 3.1.1 Důvody vzniku Rajonizace ČSSR ..........................................................................30 3.1.2 Metodika a obsah Rajonizace ČSSR .....................................................................30 3.1.3 Hodnocení přístupu...............................................................................................31 3.2 RAJONIZACE CESTOVNÍHO RUCHU ČSR (AKTUALIZACE) ...........................................32 3.2.1 Důvody vypracování aktualizace Rajonizace ČSSR .............................................32 3.2.2 Metodika a obsah Rajonizace ČSR .......................................................................33 3.2.3 Hodnocení přístupu...............................................................................................35 3.3 MARKETINGOVÉ TURISTICKÉ REGIONY A OBLASTI .....................................................36 3.3.1 Důvody a způsob vzniku turistických regionů a oblastí ........................................36 3.3.2 Hodnocení přístupu...............................................................................................36 3.4 HODNOCENÍ POTENCIÁLU CESTOVNÍHO RUCHU V OBCÍCH ČR ...................................38 3.4.1 Metodika a obsah Hodnocení potenciálu cestovního ruchu v obcích ČR ............38 3.4.2 Hodnocení přístupu...............................................................................................40 3.5 NÁVRH NOVÉ RAJONIZACE CESTOVNÍHO RUCHU ČR ..................................................40 3.5.1 Důvod vzniku Návrhu nové rajonizace .................................................................40 3.5.2 Metodika a obsah Návrhu nové rajonizace ..........................................................41 3.5.3 Hodnocení přístupu...............................................................................................43
4
REGIONALIZACE CESTOVNÍHO RUCHU JIHOMORAVSKÉHO KRAJE .....45 4.1 CHARAKTERISTIKA JIHOMORAVSKÉHO KRAJE ...........................................................45 4.2 METODIKA ZPRACOVÁNÍ REGIONALIZACE .................................................................46 4.2.1 Pouţité ukazatele ..................................................................................................47 4.2.2 Stanovení kritérií...................................................................................................49 4.3 VÝSTUP......................................................................................................................50 4.3.1 Podyjí, Vranov ......................................................................................................50 4.3.2 Pálava, Lednicko-Valtický areál, Nové Mlýny .....................................................53 4.3.3 Moravský Kras ......................................................................................................56
4.3.4 Slovácko – Hodonínsko .........................................................................................59 4.3.5 Hanácké Slovácko .................................................................................................62 4.3.6 Podhorácko (Moravské Horácko) ........................................................................65 4.3.7 Malá Haná ............................................................................................................67 4.3.8 Brno ......................................................................................................................70 4.4 SOUHRNNÉ ZHODNOCENÍ ...........................................................................................73 4.5 VÝHODY A NEVÝHODY ZVOLENÉHO PŘÍSTUPU, PŘÍNOS PRO PRAXI ............................74 ZÁVĚR ....................................................................................................................................76 SEZNAM LITERATURY ......................................................................................................79 SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................................83 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................84 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................84 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................84 PŘÍLOHY ................................................................................................................................85
Úvod Cestovní ruch je dynamické odvětví, které si postupem času zasluhuje stále více pozornosti. Aby mohlo být území z hlediska cestovního ruchu vhodně rozvíjeno, je třeba zkoumat, jaké má pro cestovní ruch předpoklady. Toto zkoumání můţe probíhat na různých územních úrovních a můţe vyústit v definování územních celků, které mají k cestovnímu ruchu vztah na základě stanovených kritérií. Cílem diplomové práce je zhodnocení přístupů k vymezování regionů v cestovním ruchu v České republice. Jako další cíl, jsem si stanovila vypracování vlastní regionalizace cestovního ruchu na určitém území České republiky. Práce je rozčleněna do čtyř kapitol. První kapitola seznamuje s pojetím regionu a regionalizace, s metodami vymezování regionů a s teoriemi, které vymezování regionů ovlivnily. Pojetí regionu a regionalizace i metody vymezování regionů se u jednotlivých autorů různí. Kapitola uvádí jejich rámcový přehled, který umoţňuje snadné porovnání těchto přístupů. Druhá kapitola představuje teoretická východiska regionalizace cestovního ruchu. Zkoumá směry výzkumu regionální analýzy, zdroje a předpoklady cestovního ruchu a obecné přístupy k vymezování turistických regionů. Ve třetí kapitole jsou rozebrány dosavadní přístupy k vymezování regionů v cestovním ruchu v ČR. Jsou zde představeny jednotlivé dokumenty, které se zabývají regionalizací, systematizací nebo typizací cestovního ruchu na našem území. Je zde popsána jejich metodika, obsah a zhodnocení. V poslední čtvrté kapitole je vypracována regionalizace cestovního ruchu na území Jihomoravského kraje, která vymezuje turisticky atraktivní regiony, identifikuje jejich přesné hranice a hodnotí jejich význam pro cestovní ruch v kraji z hlediska daných ukazatelů. První dvě kapitoly byly zpracovány na základě rešerše odborné literatury. Třetí kapitola vznikla na základě analýzy dosavadních dokumentů a metod vyuţívaných k regionalizaci cestovního ruchu v České republice. K vymezení oblastí cestovního ruchu Jihomoravského kraje ve čtvrté kapitole byla pouţita fyzicko-geografická regionalizace, zaloţená na kartografické metodě, kdy hranice atraktivních přírodních nebo etnografických celků byly promítány do administrativního rozloţení obcí. K přesnější identifikaci obcí v oblastech bylo pouţito programu ArcView, který zařazení obcí do oblastí zhodnotil také z hlediska geomorfologického. Hodnocení vymezených regionů bylo vypracováno na základě analýzy 7
údajů o předpokladech pro cestovní ruch v daných destinacích. Tyto údaje byly poskytnuty autory Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu ČR. Diplomová práce nabízí přehledné shrnutí přístupů k vymezování regionů na území České republiky a nabízí řešení regionalizace cestovního ruchu v Jihomoravském kraji. Můţe být vyuţita ke studiu ale i pro praxi. Její závěry mohou pomoci například k vhodnému zaměření destinační společnosti či ke stanovení priorit pro efektivní rozvoj cestovního ruchu ve sledovaných oblastech.
8
1 O regionu a regionalizaci Abychom mohli hovořit o vymezování regionů, je nutné si nejdříve ujasnit jednotlivé pojmy, které jsou pro jeho popis nezbytné. Podle M. Hampla (1999:5) patří pojmy region a regionalizace ke klíčovým pojmům geografie, jejich pouţití je však značně proměnlivé.
1.1 Region Definovat region obecně je velmi obtíţné. Pod tento termín můţeme zahrnout jak obrovská území, tak i třeba městské části. U různých autorů se navíc setkáváme s různým pojetím. Příklady definice regionu: Region je definován jako komplex vznikající regionální diferenciací krajinné sféry. Jedná se o ohraničené území, jehoţ vymezení závisí na zvolených kritériích vyplývajících z účelu existence daného regionu.1 L. Skokan (1999:24): Region – území vymezené na základě společných znaků, dynamický geografický (prostorový) systém, formující se na zemském povrchu na bázi určitých skutečností, které jej odlišují od okolí. V. Ţítek (2004:62-64) definuje specificky vymezené regiony: Geografické pojetí regionu: geograficky ohraničené území, které se od ostatních odlišuje souborem přírodních daností, strukturou obyvatelstva, strukturou ekonomiky apod. Sociální pojetí regionu: územní jednotka, ve které se odehrávají základní ţivotní funkce obyvatelstva (práce, bydlení, vzdělávání, zájmová aktivita, zdravotní a sociální zabezpečení aj.). Urbanistické pojetí regionu: hierarchicky strukturovaný systém měst, která s ohledem na svá postavení plní v regionu rozmanité sídelní funkce. Ekonomické pojetí regionu: A. Lösch – Trţní síly formují trţní zóny výrobků a jejich vzájemným překrytím vzniká ekonomická základna regionu. Hoover – Regiony jako účelové jednotky pro potřeby státní regionální politiky. Dělí se na: Rozvinuté; Problémové – tyto se dále člení na zaostalé, deprimované a přeţhavené; 1
PONIKELSKÝ, Petr, KOŠTEJNOVÁ, Zlata. Úvod do regionalistiky. Vysoká škola regionálního rozvoje, 2008. 59 s. Dostupný z WWW:
, 25. 4. 2009.
9
Francouzská škola, J. R. Boudeville – spojuje proces formování regionů s procesem urbanizace. Kaţdé město má rádius satelitních měst a tyto rádius satelitních vesnic. Tento hierarchicky uspořádaný systém reprezentuje i lokalizaci ekonomických aktivit a tvoří tak bázi ekonomického regionu. Dziewoňski – pro zkoumání pojmu „region“ doporučuje rozlišovat tři kategorie regionů: -
Region jako nástroj výzkumu a prostorové analýzy – Základními předpoklady uznání území za region jsou: stejnorodost území ve smyslu stanovených kritérií a vymezení podstatných kritérií z pohledu zkoumaného problému. Pojetí stejnorodosti regionu se stalo východiskem pro rozlišení dvou typů regionů: homogenních a heterogenních (nodálních).
-
Region jako konkrétní objekt - realistický přístup:
Regiony existují bez ohledu
na výzkumy, úkolem vědy není je vytvářet, ale poznat a identifikovat. Strukturálněsystémový přístup: Region je prostorovým podsystémem státu, charakterizuje ho určitá skladba (populace, technická a sociální infrastruktura), prostředí (souhrn regionů stejného řádu, se kterými je vzájemně propojený) a struktura (sektorová a prostorová). -
Region jako nástroj aktivity – nástroj pro organizaci regionální politiky státu. o Administrativní regiony – zpravidla jsou hierarchicky uspořádané, zabezpečují výkon veřejné správy, kterou stát přenesl na orgány niţších územních celků. Mají zákonem stanovené kompetence, které zabezpečují územní instituce státní správy a instituce samosprávy. Nevyvíjí se spontánně, ale pouze na základě právního aktu (např. jednotky NUTS). o Speciální regiony – jsou vymezovány pro řešení určitých specifických problémů (chráněné krajinné oblasti, strukturálně postiţené oblasti, …)
1.1.1 Homogenní regiony Homogenní regiony jsou vnitřně stejnorodé, vymezené na základě určité vlastnosti nebo znaku, který je typický pro celé území regionu. Častěji se s nimi pracuje ve fyzické geografii (např.
regiony
klimatické,
geomorfologické…),
ale
mohou
zobrazovat
také
socioekonomickou realitu (průmyslové regiony, turistické destinace, rozvinuté či zaostalé regiony apod.). Vyznačují se maximální vnitřní homogenitou a maximální vnější heterogenitou. Homogenní regiony Rady Evropy – pro potřeby koordinace regionální politiky a vypracování strategie evropského regionálního plánování rozčlenila Rada Evropy území členských států 10
na územní celky, které se vyznačují stejnorodostí základních znaků. Podle Evropské charty regionálního plánování2 lze všechny země členit do následujících typů regionů: -
Venkovské – plní především zemědělskou funkci, Je třeba v nich dosáhnout standardního vybavení sluţbami tak aby nepokračoval proces neúnosné migrace z venkova do měst.
-
Městské – přirozená centra ekonomického růstu. Města je třeba rozvíjet podle územních plánů, pozornost by měla být věnována ţivotnímu prostředí, infrastruktuře a obnově a ochraně kulturních památek.
-
Příhraniční – vyţadují koordinovanou mezinárodní politiku, která zaloţí jejich rozvoj na regionální přeshraniční spolupráci a odstraní jejich postavení periferních regionů.
-
Horské – zahrnují bohatství přírodních zdrojů, v zájmu rozvoje je uchování přírodního potenciálu ale i vhodná podpora cestovního ruchu nebo rozvoje lesního hospodářství.
-
Hospodářsky slabé – nejsou v nich vhodně vyprofilovaná nosná odvětví namísto původních, která z různých důvodů upadla.
-
Strukturálně postiţené – nepruţně reagují na dynamické strukturální změny v ekonomice, probíhá v nich úpadek ekonomických aktivit, infrastruktury i pracovního potenciálu. Jejich revitalizace je kapitálově velmi náročná.
-
Pobřeţní oblasti a ostrovy – vyţadují osobitou politiku s ohledem na rozvoj hromadné turistiky a dopravy v Evropě, mnohé z nich je nezbytné industrializovat a zabezpečit v nich rovnováhu mezi ekonomickým rozvojem, urbanizací a ţivotním prostředím.
1.1.2 Heterogenní regiony (funkční, nodální, uzlové, spádové) Heterogenní regiony jsou nesourodé z hlediska vlastností, ale jsou jednotné z hlediska vztahů jejich vnitřních sloţek. Sestávají z jádra (centra, uzlu) a zázemí (periferie, spádové oblasti). Kritériem pro vymezování těchto regionů je intenzita vzájemného působení a síla vazeb mezi nodálním centrem a prvky v zázemí. Příkladem těchto vazeb můţe být dojíţďka za prací, do škol či za sluţbami, které jsou poskytovány centrálním městem. Jak však zjistit příčiny, proč územní uspořádání některých prvků a vztahů vede k vytvoření nodálních regionů a jiné uspořádání k regionům homogenním? Podle J. Anděla (1996) je důleţité, zda jde o jevy relativně statické nebo dynamické. Přírodní jevy jsou relativně statické a relativně determinované vnějším prostředím. Sociální jevy jsou naproti tomu velice
2
Recommendation No. R (84) 2 of the Committee of ministers to member states on the European regional/spatial planning charter. 1984. Dostupný z WWW: .
11
aktivní a mají povahu určité agresivity vůči vnějšímu prostředí. Uplatňují se zde vnitřní podněty – účelná dělba funkcí. Hranice regionů Hranice homogenních regionů probíhají tam, kde jsou charakteristické rysy sousedících regionů nejméně významné a navzájem se spojují. Hranice nodálních regionů vedou mezi gravitačním působením sousedních center. Hranice většinou nebývají ostré. U homogenních regionů můţe být přechod pozvolný a hranice má formu pásu. U nodálních regionů klesá intenzita závislosti s rostoucí vzdáleností od jádra. Určitá část zázemí můţe být vázána dokonce více směry – osciluje. U administrativně vymezených regionů mají hranice ráz čáry, jsou jasné a ostré. Řád a hierarchie regionů V. Toušek, J. Kunc, J. Vystoupil a kol. (2008:380) dělí hierarchie regionů na skladebné a neskladebné. V geografii mají uplatnění především skladebné hierarchie, kdy prostorové jednotky niţších úrovní beze zbytku vytvářejí prostorovou jednotku vyšší hierarchické úrovně. U neskladebných hierarchií je toto pravidlo mnohem volnější. Podle V. Touška, J. Kunce, J. Vystoupila a kol. (2008:381–383) existují významné rozdíly terminologii hierarchizace fyzické a socioekonomické (humánní) geografie: Hierarchie fyzicko-geografických regionů se skládá z následujících úrovní -
topická,
-
chorická (někdy členěna na mikrochorickou, mezochorickou a makrochorickou),
-
regionální (někdy se navíc vymezuje úroveň nadregionální),
-
planetární,
kde topickou úroveň představují nejmenší významné fyzicko-geografické homogenní regiony ve velikosti do několika kilometrů čtverečních. S rostoucí úrovní se pak zvyšuje i prostorová velikost jednotek, sniţuje se homogenita a roste heterogenita. Hierarchie humánně geografických regionů se skládá z těchto úrovní -
mikroregionální,
-
mezoregionální,
-
makroregionální,
-
národní,
-
globální. 12
Hierarchii nodálních regionů pak odvozujeme od hierarchické úrovně střediska tohoto regionu. Střediska vyššího řádu poskytují spádovému území více sluţeb, jejich zázemí je rozsáhlejší neţ je tomu u středisek niţšího řádu, které obsluhují menší území menším počtem sluţeb.
1.2 Regionální taxonomie3 Je to uspořádání v prostoru, klasifikace, která má prostorový aspekt. Je jednak procedurou (vymezování regionů) ale také výsledkem této procedury ve formě mapy regionů. Procedura regionální taxonomie se skládá ze dvou částí: -
regionalizace (neboli individuální regionalizace),
-
regionální typologie (neboli typologická regionalizace).
Regionalizace vs. regionální typologie4 Obě části spolu velice úzce souvisí a někdy je těţké identifikovat, kde a kdy končí regionalizace a začíná regionální typologie, neboť mohou být prováděny i zároveň. Ze striktně metodologického hlediska navazuje regionální typologie na regionalizaci. V případě induktivního postupu je však moţné začít regionální typologií a skončit regionalizací. Regionalizace je proces vlastního vymezování regionů na zvolené hierarchické úrovni, zaměřuje se na odlišnosti v rámci geografické sféry. Má individuálních charakter a identifikuje tedy individuální regiony. Výsledkem regionalizace jsou tzv. individuální regionální systémy, kdy se do procedury zavádí podmínka prostorového sousedství. Prostorové jednotky vykazující stejné regionalizační kritéria spolu musí sousedit, aby mohly být spojeny v region větší. Regionální typologie hledá opakující se charakteristiky. Má typologický charakter a identifikuje tedy typologické regiony. Výsledkem regionální typologie jsou tzv. typologické regionální systémy, kdy prostorové jednotky, které jsou podle zvolených regionalizačních kritérií stejné, spolu sousedit nemusí.
3
TOUŠEK, Václav, KUNC, Josef, VYSTOUPIL, Jiří. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 411 s. ISBN 9788073801144. 4
Názorný obrázek obsahuje příloha č. 1
13
1.2.1 Regionalizace „Regionalizace obecně je proces směřující k vymezení regionů. Regionalizací můţeme podle různých hledisek a v závislosti na účelu vymezení vytvářet různé typy regionů. Úkolem regionalizace je identifikace charakteristických (společných) rysů určitého území, na základě analýzy vstupních údajů (dat, informací) v souvislosti se stanoveným účelem.“5 J. Anděl (1996) definuje regionalizaci jako proces vymezování územních jednotek na základě určitých znaků a oddělování od území, která tyto znaky postrádají. Jde tedy o proces, při kterém je velké území členěno na dílčí celky. Provádí kvalifikovanou generalizaci a navíc hodnotí význam, polohu a funkce regionu i jeho postavení v regionálním systému. M. Hampl (1999:5) rozlišuje tři základní typy pojetí regionalizace, které do značné míry korespondují s Dziewoňského kategoriemi regionů: -
metodologické pojetí (nejrozšířenější) – regionalizace jako analytický nástroj poznání,
-
pragmatické pojetí – řešení rozmanitých společenských problémů, regionální politiky, ochrany ŢP, často i normativní typ – územně administrativní členění,
-
ontologické pojetí – poznání reálné (přirozené, objektivní) regionální struktury, snaha o poznání reality.
Podle L. Skokana (1999:25) prvky regionalizace nacházíme jiţ u Hérodota. Ten kdyţ popisuje Asii, dělí ji na několik částí (Malá Asie, Arabský poloostrov aj.). Eratosthenés se pokouší členit ekumenu na celky nezávislé na proměnlivých politických útvarech – „sfragidy“ (Indie, Ariané; třetí sfragida prý sahala k Eufratu, čtvrtou tvořila Arábie s částí Sýrie atd.); připodobňuje je ke geometrickým obrazcům, stanoví jejich délku, šířku, plochu. Odhlédnemeli od tradice dělení ekumeny na Evropu, Asii a Libyi, jde pravděpodobně o první pokus o „regionalizaci“ (taxonování) ve starořecké literatuře. Skokan regionalizaci (vymezování regionů, rajónování) definuje jako metody členění zkoumaného území na taxony (klasifikační jednotky), které odpovídají dvěma kritériím: -
kritériu specifika vyčleňovaných území,
-
kritériu vzájemné spojitosti prvků, které se v území vyskytují.
Podle Skokana (1999:26) můţeme rozlišit následující typy regionalizace: Fyzicko-geografická regionalizace – bývá označována jako komplexní krajinná nebo přírodní. Vţdy zastávala důleţité místo ve všech etapách geografického studia krajiny.
5
PONIKELSKÝ, Petr, KOŠTEJNOVÁ, Zlata. Úvod do regionalistiky. Vysoká škola regionálního rozvoje, 2008. 59 s. Dostupný z WWW: . Str. 27.
14
Rozčlenění území na geneticky sourodé části umoţňuje hlouběji a přesněji zhodnotit přírodní zdroje a podmínky – v zájmu jejich co nejúplnějšího a co nejefektivnějšího vyuţití. Socio-ekonomická regionalizace – patří mezi klíčové problémy ekonomické geografie, slouţí k bliţší analýze ekonomických regionů (hospodářská situace, nezaměstnanost apod.). Podle názorů některých (zejména ruských) geografů je třeba chápat ekonomický region jako organickou sloţku národního hospodářství státu, jako jeho územní článek, plnící určité hospodářské (výrobní) funkce.
1.2.2 Metody vymezování regionů Podle P. Klapky6 vymezování regionů můţe probíhat dvěma způsoby: Postup shora dolů (deduktivní) – dělení větších jednotek na menší na základě určitého klasifikačního znaku, regionalizačního kritéria, které se povaţuje za podstatné. Postup zdola nahoru (induktivní) – slučování menších jednotek ve větší. Tento postup je pruţnější a můţe lépe reagovat na výzkumné potřeby. Většinou se vyuţívá deduktivní přístup, ovšem jen do určité úrovně. Velká území se lehce dělí na menší jednotky. Induktivní přístup se vyuţívá pro menší území (katastr a menší). Klasifikačním znakem v obou případech je tzv. regionalizační kritérium. Volí ho ten, kdo provádí regionalizaci. Je tedy do jisté míry subjektivní. U homogenních regionů je tímto kritériem stavová veličina, u nodálních regionů je kritériem spádovost k jádru. Regionalizační kritérium by uvnitř regionu mělo být maximálně homogenní (v případě nodálních regionů by vnitroregionální integrační procesy měly být maximálně uzavřené).
Mezi jednotlivými
regiony by regionalizační kritérium mělo být maximálně odlišné (v případě nodálních regionů by měly být minimalizovány meziregionální procesy). Vymezené regiony by měly mít určitou minimální velikost, která závisí na cílech výzkumu. Zároveň by měly být skladebné do vyšších hierarchických úrovní. Vybrané metody regionální taxonomie podle V. Touška, J. Kunce, J. Vystoupila a kol.:7 1. Metoda superpozice analytických map (kartografická metoda) – Mapy jednotného měřítka, zobrazující vţdy jeden geografický jev, jsou naskládány na sebe a hledá se soulad vedení hranic těchto jevů. Metoda je výhodná pro identifikaci jader homogenních regionů. 6
KLAPKA, Pavel. Regionální taxonomie. 2008. Dostupný . 18.1.2009 7
z
WWW:
TOUŠEK, Václav, KUNC, Josef, VYSTOUPIL, Jiří a kol. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 411 s. ISBN 9788073801144. Str. 391 – 396.
15
Nevýhodou je to, ţe můţe být aplikována na málo regionalizačních kritérií, jinak se stává nepřehlednou. 2. Metoda vedoucího faktoru – úzce souvisí s předchozí metodou. Za vedoucí faktor je zvoleno jedno regionalizační kritérium (nebo soubor kritérií), které zásadně ovlivňují charakter regionu nebo mají úzkou souvislost s výzkumnými cíli. V případě hierarchické regionalizace by kaţdá úroveň měla být zaloţena na jiném vedoucím faktoru. 3. Metoda generalizace – patří k nejstarším postupům vyuţívaným v různých oblastech vědy. Důraz je kladen na podstatné, společné a pravidelně se opakující jevy, nepodstatné jevy jsou vyloučeny. 4. Metoda analýzy hranic – se pouţívá při induktivních postupech a pouze při vyuţití vícero regionalizačních kritérií. Spočívá ve stanovení ostrosti hranic. Kaţdé hranici dvou regionů se přiřadí počet změn hodnot regionalizačních kritérií (např. hustoty zalidnění, podílu EAO, atd.). Regiony, jejichţ hranice jsou zatíţeny nejmenším počtem změn, jsou sloučeny a celý postup se opakuje, aţ získáme jediný region. 5. Metody kvantitativní analýzy – zahrnují velké mnoţství postupů, které vyuţívají různě obtíţné matematické a statistické operace. Nejjednodušší metody vyuţívají asociační a korelační koeficienty a hledají míry podobnosti mezi jednotlivými regionalizačními kritérii vztaţenými k daným prostorovým jednotkám. Na měření podobnosti prostorových jednotek je zaloţena i metoda analýzy vzdálenosti v n-rozměrném prostoru. Metoda spočívá ve výpočtu taxonomické vzdálenosti mezi všemi uvaţovanými prostorovými jednotkami. K výpočtu taxonomické vzdálenosti slouţí hodnoty regionalizačních kritérií (znaků). Obecný vzorec výpočtu taxonomické vzdálenosti vypadá takto:
D – taxonomická vzdálenost mezi prostorovými jednotkami x a y i – regionalizační kritérium b – index, který nejčastěji nabývá hodnoty 2 Výsledky měření taxonomických vzdáleností mezi prostorovými jednotkami se vyuţívají v metodách vícerozměrné analýzy. Mezi ně patří především shluková analýza a faktorová analýza, resp. analýza hlavních komponent. 16
Faktorová analýza a analýza hlavních komponent slouţí k redukci regionalizačních kritérií a identifikaci hlavních komponent či faktorů v případě, ţe jich na počátku regionalizačního procesu máme velké mnoţství. Shluková metoda je pak induktivní metodou slučování základních prostorových jednotek v jednotky (regiony) větší na základě zvolených regionalizačních kritérií. Sloučení dvou prostorových jednotek probíhá na základě určení nejmenší vzdálenosti – vzniká tzv. shluk. 6. Regionalizace nodálních regionů – Převládá hierarchický a induktivní přístup. Prvním úkolem je identifikace regionálních jader a jejich hierarchické úrovně. Nejčastěji se vychází z obytné, pracovní nebo obsluţné funkce sídla (tedy z počtu obyvatel, počtu pracovních míst, pracovních příleţitostí, zaměstnanců v terciéru, hustoty pracovních míst), případně z jejich kombinací. Dalším krokem je určení intenzity vazeb mezi jednotlivými částmi nodálního regionu. Tu určíme pomocí modelů prostorových interakcí nebo na základě vybraných integračních regionálních procesů. Těmito procesy jsou nejčastěji: denní dojíţďka do zaměstnání a dojíţďka za sluţbami. Metody vymezování regionů podle J. Anděla:8 1. Metoda kartografická – popsána výše 2. Regionalizace pomocí kriteriálních soustav – popsána výše jako metoda vedoucího faktoru 3. Shluková analýza (metoda analýzy vzdáleností v n-rozměrném prostoru) – popsána výše v rámci metod kvantitativní analýzy. Anděl uvádí, ţe autorem metody je B. J. L. Berry, který ji pouţil k regionalizaci Indie. 4. Gravitační model – metoda slouţí k modelovému vymezení hranic mezi regiony. Předpokládá, ţe síla ekonomických svazků mezi městy se mění v závislosti od jejich velikosti a vzdálenosti. Čím jsou města větší a jsou k sobě blíţe poloţena, tím jsou mezi nimi vztahy intenzívnější. Pro výpočet jejich vzájemného působení se vyuţívá následující vzorec:
kde Vp je vzájemné působení, A a B jsou počty obyvatel dvou středisek a d je vzdálenost mezi nimi. Upravením vzorce můţeme určit i bod (resp. jeho vzdálenost od střediska), kde jsou síly obou měst vyrovnány – tzv. hraniční bod. Klasická Reillyho formule, vedoucí k určení hraničního bodu sféry působení dvou středisek vypadá následovně:
8
ANDĚL, Jiří. Sociogeografická regionalizace. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně - Ústí nad Labem, 1996. 85 s. ISBN 8070441127. Str. 28 – 48.
17
dA – vzdálenost hraničního bodu od střediska A dAB – vzdálenost mezi středisky A a B A, B – hmoty středisek (u Reillyho vyjádřené počtem obyvatel) Tento vzorec je vhodný pro výpočet tam, kde je vzdálenost rozhodujícím faktorem spádu a moţnosti výběru jsou malé (zejména ve venkovských oblastech). V hustěji zalidněných prostorech působí na jednotlivá sídla více středisek a rostou tak moţnosti výběru. 5. Difúzní model – model se zabývá difůzí inovací a předpokládá, ţe informace se nešíří rovnoměrně. Vznikají tak enklávy, kde jsou inovace přijímány dříve, neţ v okolí odkud se inovace šíří. Tento jev vzniká díky hierarchickému efektu – inovaci nejdříve přijímají oblasti, které jsou nejblíţe k centru z hlediska hierarchie (ekonomické, urbanistické atd.). Metoda ukazuje na heterogenitu regionu, na existenci center informačně spojených s regiony vyššího řádu a na existenci oblastí izolovaných a zaostávajících. 6. Regionalizace na základě geografické mobility obyvatelstva – podobně viz výše regionalizace nodálních regionů. J. Anděl navíc rozdělil regiony na pracovní, obsluţné a komplexní. Pracovní regiony jsou vymezeny na základě pohybu obyvatelstva za prací. Nejdříve zjišťujeme místa, kam vyjíţdějí za prací obyvatelé jednotlivých obcí v zázemí většího města. Zjištěné směry a intenzity vyjíţďky vyjádříme vektorově a na základě převaţující vyjíţďky za prací vymezíme spádové území (pracovní region). Mezi pracovními regiony existuje hierarchické uspořádání (středisko vyššího řádu a jeho zázemí je nadřazeno středisku niţšího řádu a jeho pracovnímu regionu). Obsluţné regiony jsou vymezovány podobně jako pracovní regiony, zde však na základě vyjíţďky za sluţbami. I mezi obsluţnými regiony existuje hierarchie. Základní regiony, vyšší obsluţné regiony a regiony nejvyššího řádu se mezi sebou odlišují rozsahem poskytovaných sluţeb. Komplexní regiony jsou výsledkem působení přírodních i společenských jevů. Při jejich vymezování předpokládáme, ţe fyzicko-geografické komponenty jsou jiţ alespoň částečně zahrnuty v analýzách sociogeografických aktivit a sféra sociogeografická se jakoţto dynamičtější a vývojově vyšší forma nadřazuje sféře fyzickogeografické. Sociogeografický region představuje komplex, v jehoţ rámci jsou v podstatě uzavřeny všechny základní vztahy mezi obyvatelstvem (bydlištěm), výrobou (pracovištěm) a sluţbami. 18
Lze jej chápat jako v primárních potřebách soběstačný pracovně-obsluţný územní celek. Většinou nebývá stabilní a stále se vyvíjí, je dynamický. Můţe se měnit jak směr vyjíţďky, tak její intenzita a to většinou v závislosti na rozvoji středisek dojíţďky. Přední slovenský geograf Koloman Ivanička rozlišuje následující metody vymezování regionů: 9 1. Metoda generalizace textu 2. Kartografická metoda 3. Metoda analýzy vzdáleností v n-rozměrném prostoru 4. Metoda vymezování nodálních regionů Metoda vymezování nodálních regionů v Ivaničkově pojetí navíc zahrnuje i metodu studia časoprostorového šíření inovací ve společnosti. Všechny tyto metody byly jiţ popsány výše. Metoda regionalizace s použitím mentálních map10 Problematika mentálních map spadá do behaviorální geografie, jejími zakladateli byli v 60. letech 20. století P. Gould a K. Lynch. Autoři Výkladového slovníku cestovního ruchu ČR, Pásková a Zelenka (2002:173), mentální mapou rozumí způsob uloţení obrazů fyzického světa a vztahů mezi objekty v mozku, charakteristický individuální (subjektivní) deformací směrů, tvarů, vzdáleností apod. Pro cestovní ruch má minimálně následující významy – mentální mapa výrazně ovlivňuje výběr destinace, pro cestujícího je podkladem pro orientaci v terénu, uloţený obraz destinace ovlivňuje způsob komunikace návštěvníka o destinaci (např. doporučení návštěvy destinace známým), je vyuţitelná pro výzkum percepce (vnímání) turistických regionů návštěvníkem. Podle Dušana Drbohlava (1991) je mentální mapa grafickým (kartografickým či schematickým) vyjádřením představ člověka o geografickém prostoru, nejčastěji o jeho kvalitě nebo uspořádání. Drbohlav rozlišuje dva typy mentálních map, v závislosti na jejich zakladatelích: 1. tzv. „gouldovský“ typ – chápe mentální mapu jako obraz atraktivity – prostorových preferencí (resp. nepreferencí) obvykle získaný respondentovým výběrem ideálního místa
9
IVANIČKA, Koloman. Základy teórie a metodológie socioekonomickej geografie. 2. vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1987. 432 s. 10
DRBOHLAV, Dušan. Mentální mapa ČSFR, Definice, aplikace, podmíněnost. In Geografie: sborník České geografické společnosti. Praha : Nakladatelství České geografické společnosti, 1991. s. 163-176. ISSN 12120014.
19
v libovolném území, sídle (např. pro trvalé bydlení nebo zaměstnání). Mentální mapa vzniká druhotně přenesením slovních informací do mapy. 2. tzv. „lynchovský“ typ – rozumí mentální mapou zobrazení prostoru, vyjadřující jedincovo vnímání rozsahu, umístění, či tvaru elementů v prostředí, jeho prostorovou orientaci apod. Mentální mapu přímo reprezentuje konkrétní náčrtek, schéma. Jak je zřejmé, výzkum se soustřeďuje na člověka – jedince a jeho subjektivní postoje, které jsou zjišťovány konkrétními otázkami prostřednictvím různých anket, dotazníkových šetření, interview a podobně. Při tvorbě mentální mapy „gouldovského“ typu můţe zjišťování preferencí respondenta probíhat dvěma způsoby: 1) zjišťovány jsou tzv. „revealed preferences“ – často se hodnotí pouze kladné a záporné extrémy, přičemţ nejsou respondentovi předkládány moţné alternativy. Výsledky jsou pak bodově ohodnoceny, popřípadě relativizovány a standardizovány. 2) zjišťovány jsou tzv. „stated preferences“ – vznikají z komparativního hodnocení, respondent je nucen v různých variacích porovnat kvalitu daného jevu ve zkoumané jednotce vůči dalším jednotkám. Pak většinou vznikají dlouhé řady různě modulovaných stupnic bodů, ty jsou zpracovávány zejména pomocí analýzy hlavních komponent. Podle Goulda se mentální mapy na základě obou typů liší tak nepatrně, ţe mohou být pro analytické účely povaţovány za identické.
1.3 Lokalizační teorie11 Pro rozvoj teorie prostorového uspořádání a tedy i regionalizace přispěly neoklasické teorie lokalizace. Cílem lokalizačních teorií je nalezení zákonitostí, které ovlivňují umísťování (lokalizaci) ekonomických aktivit, a vysvětlení prostorového rozmístění ekonomiky. Celkový vývoj teorie lokalizace lze rozdělit do následujících etap: 11
Zpracováno podle:
WOKOUN, René. Úvod do regionálních věd a veřejné správy. 4. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2004. Vysokoškolská učebnice. ISBN 8086473805. Regionální teorie, s. 88; VANČURA, Michal. Geografie průmyslu. In TOUŠEK, Václav, KUNC, Josef, VYSTOUPIL, Jiří. Ekonomická a sociální geografie. 1. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 117-229. ISBN 9788073801144; WOKOUN, René. Socioekonomická geografie I. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 116 s.
20
1) speciální teorie lokalizace zemědělství a průmyslu, 2) teorie lokalizace vyuţívající vícekriteriální přístup a modelování, 3) teorie lokalizace s prvky teorie celkového prostorového uspořádání. První ucelenou teorii lokalizace zpracoval němec J. H. von Thünen. Svou práci publikoval v roce 1826 a zaměřil se v ní na rozmístění jednotlivých typů zemědělských aktivit. Rozmístění zemědělské výroby zkoumal v závislosti na dopravě a na pořadí naléhavosti spotřeby zemědělských produktů. Thünenovu teorii rozvinuli W. Roscher, A. E. F. Schäffle a W. Launhardt, kteří ji aplikovali na rozmístění průmyslových aktivit. W. Launhardt jako první vypracoval abstraktní model řešení lokalizace průmyslového podniku – lokalizační trojúhelník, který uvádí optimální umístění podniku pouze v závislosti na dopravních nákladech. Toto optimální umístění se nachází v těţišti trojúhelníku, jehoţ dva vrcholy tvoří místa těţby surovin a třetím vrcholem je místo spotřeby. Tvůrcem klasické teorie rozmísťování je Alfred Weber, který syntetizoval poznatky svých předchůdců. Definoval tzv. lokalizační faktory jako síly, které působí ve směru volby určité lokalizace ekonomického subjektu. Optimální lokalizaci podniku hledá prostřednictvím minimalizace dopravních nákladů. Weber také zavedl pojem aglomerační úspory, které jsou dány vzájemným působením ekonomických subjektů, lokalizovaných blízko sebe. Jedním ze směrů lokalizačních teorií jsou teorie regionální rovnováhy, které se snaţí o vysvětlení prostorového uspořádání ekonomiky jako celku. Nejvýznamnější teorií tohoto typu je teorie centrálních míst, kterou vypracoval Walter Christaller na základě prací J. H. von Thünena a Alfreda Webera a kterou dále rozpracoval August Lösch. Lösch také navázal na Weberův lokalizační model a dospěl k názoru, ţe hlavním lokalizačním motivem není minimalizace dopravních nákladů, ale snaha o maximalizaci zisku. Na práci Webera a Lösche navázal Walter Isard, jehoţ práce měly syntetizující a zobecňující charakter. Shrnul všechny cenné poznatky teorie lokalizace i regionálních teorií a integroval je do „regionální vědy“. Zavedl lokalizační faktor dopravních nákladů, který nazval „dopravní vstup“. Definoval jej jako pohyb jednotky hmotnosti na jednotku vzdálenosti. Pro firmu je dopravní vstup rovnocenný ostatním výrobním vstupům (kapitál, práce), a je tedy moţno jej substituovat jinými. Isard tak přes „dopravní vstup“ začlenil prostor do všeobecné ekonomické teorie. Kritériem pro maximalizaci zisku při lokalizaci podniku je tedy podle Isarda optimální substituce všech vstupů. 21
1.3.1 Teorie centrálních míst12 Teorie řeší uspořádání sídelního systému. Vychází ze zákonitosti poklesu počtu středisek v závislosti na růstu jejich významu (resp. velikosti). Christaller se přitom soustředil na maloobchodní funkci měst. Za základní lokalizační motiv obchodů povaţoval minimalizaci cestovních nákladů zákazníků, čímţ vznikla nutnost umístit obchody v centru spádového regionu. Za dodrţení neoklasických předpokladů (dokonalé informace, dokonalá mobilita, dokonalá konkurence atd.) a za předpokladu rovnoměrného rozmístění obyvatel na homogenní rovině je optimální středisková síť sloţena z pravidelných nepřekrývajících se šestiúhelnících, přičemţ střediska jsou umístěna vţdy v jejich středu. Christaller definoval sedm základních typů maloobchodních aktivit s podobnými parametry, kaţdý z těchto typů je zaloţen na jiném systému šestiúhelníků. Obrázek 1: Christallerův model
Zdroj: www.wikipedia.org
Velikost hexagonů je odvozena z poţadavků jednotlivých obchodních zařízení na počet zákazníků. Christaller předpokládal, ţe střediska vyššího řádu plní všechny funkce středisek niţšího řádu, čímţ vznikl poměrně strmý systém velikostních kategorií měst. Hierarchie centrálních míst přitom můţe být vytvářena třemi způsoby: -
trţní (obchodní) princip – minimalizuje počet středisek nutných k obslouţení daného území,
-
dopravní princip – minimalizuje délku komunikací spojujících střediska,
-
administrativní princip – šestiúhelník niţšího řádu musí spadat do jediného šestiúhelníku vyššího řádu.
12
BLAŢEK, Jiří, UHLÍŘ, David. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, klasifikace. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2002. 211 s. ISBN 80-246-0384-5. Str. 60-62.
22
Poměr počtu středisek niţšího a vyššího řádu podle jednotlivých principů udává tzv. k-funkce (trţní princip: k=3, dopravní princip: k=4, administrativní princip: k=7). Jak jiţ je výše zmíněno, Christallerovu teorii dále rozpracoval August Lösch, opustil některé její zjednodušující předpoklady, uvaţoval nejen maloobchod ale také průmysl a jiné formy prostorového uspořádání, neţ jaké představuje systém šestiúhelníků (např. čtverce). Dalším rozdílem je, ţe podle Lösche střediska vyššího řádu nemusí plnit všechny funkce středisek niţšího řádu. Jeho systém se tak stal méně strmým a Lösch jím vysvětlil relativně plynulou diferenciaci měst podle velikosti. Názory na vnitřní strukturu nodálního regionu se v průběhu času měnily (Klapka, Tonev, 2008:385): Obrázek 2: Vývoj názorů na strukturu nodálního regionu
Zdroj: Klapka, P., Tonev, P., 2008
Obrázek 2 ukazuje tři varianty vnitřní struktury. Walter Christaller identifikoval jádro regionu a jeho zázemí. August Lösch dále zázemí rozdělil do výsečí, ve kterých se koncentrovala sídla či lidské aktivity. Walter Isard pak tyto výseče rozčlenil do segmentů na základě vzdálenosti od jádra regionu. Isardova vnitřní struktura regionu se z uvedených příkladů nejvíce blíţí realitě.
1.3.2 Teorie polarizovaného rozvoje13 V padesátých letech 20. století se ve Francii rozvíjela škola prostorové ekonomie. Jejím hlavním představitelem byl François Perroux. Ve své teorii růstových pólů rozlišuje hnací 13
Zpracováno podle:
KLAPKA, Pavel, TONEV, Petr. Regiony a regionalizace. In TOUŠEK, Václav, KUNC, Josef, VYSTOUPIL, Jiří. Ekonomická a sociální geografie. 1. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 371397. ISBN 9788073801144; BLAŢEK, Jiří, UHLÍŘ, David. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, klasifikace. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2002. 211 s. ISBN 80-246-0384-5. Str. 83 – 84.
23
a hnaná odvětví a dále póly rozvoje, kterými mohou být pouze ty jednotky, jejichţ produkce převyšuje produkci ostatních firem a které jsou schopny sehrávat vedoucí roli v ekonomice regionu. Na Perrouxovu teorii navázal Jacques Boudeville, který ji propojil s Christallerovou a Löschovou teorií centrálních míst a dospěl k vlastní teorii růstových center a růstových os. Boudeville za růstové centrum povaţoval soubor dynamických a vzájemně intenzivně propojených odvětví, která jsou soustředěna kolem hnacího odvětví. Dále předpokládal, ţe v regionech, kde jsou hnací odvětví lokalizována, budou díky intenzivním kontaktům firem lépe prosperovat i ostatní firmy regionu, coţ přispěje ke zvýšení hospodářské výkonnosti celého regionu.
1.3.3 Teorie lokalizace a regionalizace cestovního ruchu14 Koloman Ivanička se ve své práci zabývá teorií lokalizace a regionalizace cestovního ruchu. Lokalizační teorie podle něj vychází z poznání, ţe se produkce realizuje cestou společenských vztahů, z nichţ nejdůleţitější jsou vztahy ekonomické. Proto se teorie lokalizace a regionalizace zakládá na ekonomických principech. Tato teorie říká, ţe uspokojení potřeb rekreace závisí na mnoţství prostředků, které mohou lidé na tuto aktivitu vynaloţit. Přičemţ při formování rekreační zóny se projevují dvě základní tendence. S rostoucí vzdáleností bydliště od rekreačního zařízení rostou dopravní náklady, takţe teorie předpokládá tendenci poklesu počtu zařízení v závislosti na růstu této vzdálenosti. S rostoucí vzdáleností od měst klesají zase ceny pozemků, takţe klesají i náklady na výstavbu rekreačních zařízení. K oběma uvedeným tendencím se připojuje třetí, je to přitaţlivost určitého území (bonita území) pro vznik rekreačních areálů. Jedná se zejména o pohoří, termální prameny, řeky, lesy a další přírodní atraktivity. Teorie lokalizace a regionalizace musí počítat s kvalitativně odlišnými poţadavky krátkodobé a dlouhodobé rekreace. Jestliţe při krátkodobé rekreaci hraje vzdálenost od bydliště významnou roli, při dlouhodobé rekreaci se do popředí dostává kontrastnost a exotičnost prostředí. To vede ke vzniku vysoce atraktivních regionů. Uvedené tendence znázorňuje následující obrázek.
14
IVANIČKA, Koloman. Základy teórie a metodológie socioekonomickej geografie. 2. vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1987. 432 s.
24
Obrázek 3: Rozložení rekreační aktivity v prostoru
1. Ideální model
2. Modifikovaný model s krajinnými hodnotami
Zdroj: Ivanička, 1987
25
2 Teoretická východiska regionalizace cestovního ruchu15 Prostorová analýza cestovního ruchu a rekreace je jedním z nejrozšířenějších směrů výzkumu geografie cestovního ruchu a rekreace. Koncem 50. let 20. století se objevují první práce zaměřené na klasifikaci, typologizaci a rajonizaci, od jednotlivých míst a středisek cestovního ruchu přes regionální a celostátní rajonizace aţ k mezinárodním srovnáním. V 70. letech práce na rajonizaci nabývají nového kvalitativního významu prostřednictvím stále častějšího vyuţívání kvantitativních matematicko-statistických metod. Za první směr výzkumu můţeme označit typizaci a rajonizaci návštěvních míst a středisek cestovního ruchu a regionální analýzy menších územních celků. Druhým směrem výzkumu byly regionální analýzy větších územních celků (oblasti cestovního ruchu), zaměřené na analýzu podmínek pro různé druhy cestovního ruchu a rekreace a na syntézu, tj. regionalizaci zkoumané oblasti. Třetím směrem výzkumu byly rajonizace a regionalizace cestovního ruchu a rekreace na celostátní úrovni, které se staly nezbytnými pro řízení a prognózy územního rozvoje. Hlavními postupnými kroky při uvedených rajonizacích jsou výběr vhodných informací, zpracování rozsáhlých souborů dat a kartografická syntéza informací (výsledky jsou často publikované v národních atlasech). Mezi jedny z prvních rajonizací cestovního ruchu patří také Rajonizace cestovního ruchu ČSSR z roku 1962, která představovala významný metodický přínos v problematice. Regionalizace cestovního ruchu a rekreace je proces, při němţ dochází k vymezení regionů (rajonů, oblastí) cestovního ruchu a rekreace. Regionalizace určitého území z hlediska cestovního ruchu a rekreace se provádí buď pomocí kritérií
vycházejících
z výkonů
materiálně
technické
základny,
nebo
z kritérií
charakterizujících zdroje a předpoklady krajiny pro cestovní ruch a rekreaci. Regiony vymezené na základě těchto kritérií představují zpravidla homogenní oblasti vyčleněné buď s ohledem na příbuzné zdroje a předpoklady území pro rozvoj určité
15
Zpracováno podle:
WOKOUN, René, VYSTOUPIL, Jiří. Geografie cestovního ruchu a rekreace I. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 250 s. Str. 30-31, 85-86; MARIOT, Peter. Geografia cestovného ruchu. Bratislava : VEDA vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1983. 248 s.
26
kombinace druhů a forem cestovního ruchu a rekreace nebo z hlediska podobně kvalitativní struktury realizované návštěvnosti. Rovněţ lze spojit výhody obou kritérií. Regiony cestovního ruchu a rekreace lze rovněţ pojímat jako nodální regiony, tj. jako území, v nichţ dominují vnitřní teritoriální vazby odlišné orientací vazeb od sousedních oblastí.
2.1 Zdroje a předpoklady cestovního ruchu a rekreace Aby mohla být provedena regionalizace cestovního ruchu, je nutné nejdříve vyhodnotit zdroje a předpoklady (potenciál) cestovního ruchu a rekreace na zkoumaném území. P. Mariot (1983) rozčlenil tyto předpoklady (z funkčně-chorologického hlediska) na lokalizační, selektivní a realizační předpoklady cestovního ruchu. Princip tohoto členění, které ve svých pracích ctí také J. Vystoupil (2008:309 – 317), vypadá následovně: Lokalizační faktory a předpoklady cestovního ruchu – jsou to faktory, které ovlivňují prostorové rozloţení cestovního ruchu a rekreace, vytvářejí moţnosti pro lokalizaci nabídky cestovního ruchu. Výše uvedení autoři je dělí následovně: Přírodní zdroje a předpoklady – jsou základním faktorem podmiňujícím vznik a formování rekreace. Mají liniové nebo areálové uspořádání a zahrnujeme mezi ně reliéf, klimatické poměry, vodstvo, rostlinstvo a ţivočišstvo. Kulturně-historické předpoklady – od přírodních se odlišují zejména faktem, ţe vznikly činností člověka, v území jsou rozmístěny bodově a můţeme je rozdělit do tří základních podskupin: kulturně-historické památky, kulturní zařízení a kulturní akce, sportovní akce. Selektivní faktory a předpoklady cestovního ruchu – stimulují vznik poptávky po cestovním ruchu, ovlivňují intenzitu a způsob účasti obyvatel na cestovním ruchu. Podle vlivu jejich působnosti je můţeme rozlišit takto: Demografické faktory – jiné nároky a preference mají mladí, svobodní, rodiny s dětmi či starší občané. Tyto faktory jsou důleţité zvláště při tvorbě marketingových strategií. Urbanizační faktory – je rozdíl mezi způsobem rekreace venkovského a městského obyvatelstva, zejména uvaţujeme-li víkendovou rekreaci. Nejvýznamnější vliv má řádová velikost města, ale také jeho socioekonomická struktura a funkce. Ekonomické faktory – nejvýznamnější z této skupiny je rozvoj průmyslu a vytvoření industriální krajiny. Důsledkem toho se rozvíjí rozmanité formy rekreace, kontaktů s přírodou, historií a kulturou. 27
Sociálně-kulturní a sociálně-politické podmínky – do této skupiny patří zejména oficiální státní politika, hmotná a kulturní vyspělost obyvatelstva a fond volného času. Cestovní ruch je motivován také ţivotní úrovní obyvatel či dosaţeným stupněm vzdělání. Realizační faktory a předpoklady cestovního ruchu – svou existencí umoţňují realizaci cestovního ruchu a rekreace. Vytváří spojovací článek mezi poptávkou a nabídkou cestovního ruchu. Podle P. Mariota(1983) mezi ně patří: Komunikační předpoklady – dopravní síť a dopravní prostředky umoţňují účastníkům cestovního ruchu přemisťovat se do cílových míst cestovního ruchu, patří proto k základním předpokladům rozvoje cestovního ruchu. Provádí se zejména hodnocení rozmístění komunikačních sítí, dostupnosti turistických a rekreačních míst a oblastí, dopravní propustnosti víkendového cestovního ruchu a časová dosaţitelnost atraktivních rekreačních oblastí. Základní a doprovodná infrastruktura cestovního ruchu (neboli materiálně-technická základna) – zabezpečuje vyuţívání středisek a oblastí cestovního ruchu. Mezi hlavní sloţky infrastruktury cestovního ruchu patří zprostředkování, doprava, ubytování, stravování, sportovně-rekreační a kulturně-společenská zařízení a sluţby, obchodní a komunální sluţby a ostatní infrastruktura.
2.2 Funkční typologie středisek cestovního ruchu „Typologie (typizace) míst (středisek) cestovního ruchu a rekreace je činnost, kdy na základě převaţující aktivity, současně se zhodnocením zdrojů a předpokladů pro cestovní ruch a rekreaci, určujeme typ, zaměření (specializaci) místa cestovního ruchu a rekreace.“ (Wokoun, 1987:82) Při určení funkční vyuţitelnosti jednotlivých středisek nelze vycházet pouze z rekreačních aktivit, které lze ve středisku realizovat. V úvahu musíme brát právě ty funkce, které jsou ve srovnání s jinými středisky typické. V České republice můţeme vyčlenit např. následujících devět základních funkčních typů středisek cestovního ruchu (Vystoupil, 2007): -
střediska letní rekreace u vody
-
horská střediska letní a zimní rekreace
-
historická města a střediska mezinárodního a národního významu
-
historická města nadregionálního významu
-
ostatní města
-
přírodní atraktivity (jeskyně, skalní města) 28
-
lázeňská střediska
-
ostatní turistická střediska
-
nejvýznamnější střediska druhého bydlení
Při vymezování funkčních typů středisek cestovního ruchu dochází k jejich významové selekci. Řada prací tuto selekci kvantifikuje pomocí ukazatele počtu lůţek v hromadných ubytovacích zařízeních, jehoţ nejvyšší hodnota určuje primární střediska. Funkční typologii středisek (podle Vystoupila, 2007) znázorňuje příloha č. 7.
2.3 Přístupy k regionalizaci cestovního ruchu16 Úkolem regionalizace cestovního ruchu je přehledné a systematické znázornění předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu. Můţeme definovat tři základní přístupy k regionalizaci cestovního ruchu: geografický – člení území podle významných geografických či geomorfologických celků (hory, moře, jezera, lázeňství), normativní = územně-plánovací – dělí území podle jeho funkčního vyuţití a významu pro cestovní ruch, jednotlivým oblastem (regionům) cestovního ruchu přiděluje limity vyuţití a zatíţení, kategorizuje je podle významu pro cestovní ruch. Na územně-plánovacím principu byla zaloţena např. Rajonizace cestovního ruchu ČSR. marketingový – nejmladší a v současné době nejrozšířenější přístup, jeho snahou je co nejefektivnější propagace nabídky cestovního ruchu na národní (resp. regionální) úrovni a tvorba konkurenceschopných produktů cestovního ruchu místními a regionálními aktéry v turistických oblastech. Jednotlivé přístupy k vymezování regionů v cestovním ruchu vyplývají ze samotného důvodu, proč má být území rozčleněno.
16
VYSTOUPIL, Jiří. Geografie cestovního ruchu. In TOUŠEK, Václav, KUNC, Josef, VYSTOUPIL, Jiří. Ekonomická a sociální geografie. 1. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 309-317. ISBN 9788073801144.
29
3 Regionalizace cestovního ruchu na území ČR Historie vymezování regionů cestovního ruchu na území České republiky sahá do poloviny 20. století, kdy byla v 60. letech schválena Rajonizace cestovního ruchu ČSSR. O dvacet let později tehdejší vláda přijala její aktualizaci – Rajonizaci cestovního ruchu ČSR. Na přelomu 20. a 21. století Česká centrála cestovního ruchu CzechTourism rozčlenila území České republiky na tzv. marketingové (turistické) regiony a oblasti cestovního ruchu. V roce 2001 Ústav územního rozvoje vypracoval pro Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Hodnocení potenciálu cestovního ruchu v obcích ČR. V roce 2007 byl publikován Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. Tato kapitola se postupně zabývá jednotlivými pracemi podrobněji.
3.1 Rajonizace cestovního ruchu ČSSR17 Pro další potřeby textu bude Rajonizace cestovního ruchu ČSSR označována jako Rajonizace ČSSR.
3.1.1 Důvody vzniku Rajonizace ČSSR V roce 1958 bylo vládním usnesením uloţeno řídit rozvoj cestovního ruchu Plánem rajonizace cestovního ruchu, který by vycházel z úkolů státního plánu. Naléhavým úkolem se tedy stalo plánování podle vyhraněných oblastí cestovního ruchu, které nemusí být vţdy shodné s územními správními celky. Bylo proto potřeba vypracovat rajonizaci oblastí a center cestovního ruchu z hlediska jejich významu, frekvence i předpokládaného dalšího rozvoje. V letech 1960 – 1961 vypracoval Státní ústav pro rajónové plánování (později TERPLAN) na podnět Koordinačního výboru pro otázky cestovního ruchu (tehdejší vrcholný orgán řízení cestovního
ruchu)
Rajonizaci
cestovního
ruchu
ČSSR
(dokument
nevycházel
z administrativního členění státu). Rajonizaci ČSSR vláda schválila 17. 10. 1962, později na ni začaly navazovat práce územně plánovací dokumentace, územně technické koncepční materiály, ale i propagace cestovního ruchu.
3.1.2 Metodika a obsah Rajonizace ČSSR Cílem Rajonizace ČSSR bylo získat přehled o podmínkách rozvoje cestovního ruchu v Československu. Metodika zpracování přitom největší důraz kladla na přírodní 17
Zpracováno podle:
DOHNAL, Václav, et al. Rajonizace cestovního ruchu. 1. vyd. Praha : Merkur, 1985. 167 s., 11 map; VYSTOUPIL, Jiří, et al. Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 98 s., mapy + CD-ROM. ISBN 9788021042636.
30
a antropogenní podmínky. Po vyhodnocení těchto podmínek bylo území státu rozděleno na území vhodná a nevhodná pro cestovní ruch a rekreaci. Na územích vhodných pro cestovní ruch bylo v České republice vymezeno 47 oblastí cestovního ruchu. Na základě lokalizačních podmínek byly pro tyto oblasti určeny funkce ve vztahu k cestovnímu ruchu, stupně atraktivnosti těchto funkcí a sezónnost, poté byly oblasti cestovního ruch zařazeny do čtyř kategorií mezinárodního aţ oblastního významu. Dále byly vyhodnoceny vztahy k cestovnímu ruchu také u městských sídel a lázeňských měst. Byly určeny hlavní směry krátkodobé rekreace obyvatelstva městských sídel a průmyslových aglomerací, směrné kapacity (přípustné zatíţení území) a také pořadí komplexního dobudování infrastruktury cestovního ruchu v jednotlivých oblastech. Rajonizace cestovního ruchu ČSSR byla dána k dispozici mezinárodní organizaci cestovního ruchu a jí ohodnocena jako praktický model pro aplikaci v podmínkách jiných zemí. Usnesením „Porady vládních orgánů cestovního ruchu socialistických zemí“ (Ulánbátar 1977) byla Rajonizace cestovního ruchu doporučena všem členským zemím RVHP jako metodický nástroj pro výběr a hodnocení území vhodných pro rozvoj cestovního ruchu a rekreace.
3.1.3 Hodnocení přístupu Výhody Zpracování Rajonizace ČSSR je zaloţeno na územně-plánovacím (normativním) přístupu. Velkou výhodou je, ţe umoţňuje stanovit vhodnost jednotlivých oblastí k cestovnímu ruchu, jejich funkční vyuţitelnost i limity vyuţití, aby nedocházelo k poškozování ţivotního prostředí. Jednotlivé oblasti vhodné pro cestovní ruch (ale i střediska či lázeňská místa) mohou být kategorizovány do skupin podle významnosti pro cestovní ruch. Tím se výčet mnoha turistických míst a atraktivit stává přehlednějším a pozornost při jejich propagaci, udrţování, dotování či tvorbě infrastruktury můţe být zaměřena podle významnosti jednotlivých kategorií. Tento přístup také rozlišuje různé typy geografických areálů (horská krajina, venkovská krajina, urbanizované prostory, atd.), můţeme tak rozlišovat různé formy cestovního ruchu (horská turistika, venkovská turistika, městský cestovní ruch…) a propojit jeho potřeby s konkrétním územím. Nevýhody a problémy Vysoký počet oblastí a podoblastí není zastřešen působností regionálních organizací cestovního ruchu (destinační společnosti), které by zabezpečovaly účinnou prezentaci, propagaci a rozvoj infrastruktury cestovního ruchu na úrovni niţší, neţ národní ale vyšší, neţ oblastní. Tyto aktivity by mohly být zabezpečovány například jednotlivými kraji, na jejichţ 31
území se oblasti cestovního ruchu nacházejí. V mnoha případech ale existují takové oblasti, které náleţí do více krajů, protoţe při rajonizaci cestovního ruchu administrativní hranice správních územních celků nebyly brány v úvahu. Další problém se týká sledování statistik v oblastech cestovního ruchu. Statistické údaje jsou sledovány v administrativních celcích, zejména krajích, někdy okresech a jen některé údaje známe i za obce. Bylo by tak náročné sledovat tato data pouze na území oblastí cestovního ruchu, která nekorespondují s těmito administrativními jednotkami a navíc nepokrývají celé území státu.
3.2 Rajonizace cestovního ruchu ČSR (aktualizace) 18 Aktualizaci Rajonizace cestovního ruchu ČSSR (dále Rajonizace ČSR) vypracoval TERPLAN. Vláda ČSR ji schválila v roce 1981. V lednu roku 1982 schválil Vládní výbor pro cestovní ruch ČSR Směrnici pro realizaci rajonizace cestovního ruchu ČSR. Dokument vymezoval 47 oblastí cestovního ruchu nově i s podoblastmi. Jeho platnost se předpokládala do roku 2000.
3.2.1 Důvody vypracování aktualizace Rajonizace ČSSR Během let došlo jak ve společnosti, tak i v cestovním ruchu a rekreaci, k mnoha změnám. Postupující koncentrace osídlení změnila poměry v zatíţení jednotlivých územních celků, ţivelně se rozmohla soukromá rekreační výstavba, zkrácením pracovního týdne a explozí motorismu se zvýšil rozsah krátkodobé rekreace i její význam v systému cestovního ruchu. Nakupily se problémy ve vyuţívání vodních ploch pro rekreaci, které v době zpracování Rajonizace ČSSR neexistovaly. Výzkumné práce v cestovním ruchu umoţnily pouţití upřesňujících kritérií pro hodnocení území z hlediska jeho významu pro cestovní ruch a rekreaci za pomoci výpočetní techniky. Tyto změny i přínos vědeckého poznání vyústily v potřebu Rajonizaci pro území ČSR aktualizovat. Potřeby a požadavky aktualizace Rajonizace ČSSR: -
Zpřesnit územní hodnoty;
-
Zhodnotit vliv rekreační zástavby objektů v osobním vlastnictví občanů na rekreační zatíţení území;
18
Zpracováno podle:
DOHNAL, Václav, et al. Rajonizace cestovního ruchu. 1. vyd. Praha : Merkur, 1985. 167 s., 11 map; VYSTOUPIL, Jiří, et al. Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 98 s., mapy + CD-ROM. ISBN 9788021042636.
32
-
Zhodnotit vliv změny sídelní struktury na zatíţení rekreačních území;
-
Zhodnotit vliv rozvoje silniční a dálniční sítě na vyuţívání území pro cestovní ruch a rekreaci;
-
Promítnout nároky krátkodobého cestovního ruchu ze sousedních států na oblasti v přilehlém pohraničním území;
-
Formulovat zásady rozvoje materiálně technické základny cestovního ruchu;
3.2.2 Metodika a obsah Rajonizace ČSR19 Zpracování Rajonizace cestovního ruchu v roce 1981 vycházelo z velké části z původního dokumentu z roku 1962. Obě rajonizace jsou zaloţeny na tzv. územně plánovacím principu. V nové rajonizaci došlo zejména ke zpřesnění většiny údajů, resp. o další doplnění. Zpracování aktualizace rajonizace zahrnovalo následující problémové okruhy: Hodnocení rekreační využitelnosti území – přiřazení různé míry rekreační vyuţitelnosti jednotlivým katastrálním územím, doplňkové hodnocení klimatických a geomorfologických poměrů, okrajů vodních ploch a toků, lesních ploch apod. Podle získané průměrné míry rekreační vyuţitelnosti byly vymezeny čtyři základní soubory katastrů. Do hodnocení byly vzaty v úvahu i negativní faktory, vylučující rekreační vyuţití území. Pomocí získaných výsledků byly stanoveny podstatné kvalitativní rysy oblastí cestovního ruchu, byly zpřesněny jejich hranice a vymezeny podoblasti cestovního ruchu. Oblasti cestovního ruchu – území vhodná pro cestovní ruch byla na základě převahy společných vlastností rozdělena na oblasti cestovního ruchu. „Oblastí cestovního ruchu se rozumí přirozeně vyhraněný celek, který z hlediska předpokladů cestovního ruch a rekreace vykazuje společné charakteristické vlastnosti odlišné od ostatního sousedícího území.“20 Oblastí cestovního ruchu na území ČSSR bylo stanoveno 71, z nichţ 47 se nacházelo v ČSR a 24 v SSR (v roce 1961 v ČSSR 67 oblastí, z toho 20 v SSR). Z celkové rozlohy ČSSR připadlo na území oblastí cestovního ruchu asi 81,2%, v ČSR to bylo 79,0% její rozlohy. Skutečně vyuţitelná plocha v ČSSR, po průmětu faktorů vylučujících rekreační vyuţitelnost území, byla asi o 12% menší. V rámci rajonizace byly oblasti cestovního ruchu hodnoceny podle dalších kritérií (např. funkční a časová vyuţitelnost, kategorizace oblastí cestovního ruchu, zatíţenost a návštěvnost, směrné lůţkové kapacity, objekty individuální rekreace v oblastech cestovního ruchu). V ČSR bylo na území oblastí vymezeno také 37 podoblastí 19
Zpracováno podle: WOKOUN, René, VYSTOUPIL, Jiří. Geografie cestovního ruchu a rekreace I. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 250 s. Str. 91 – 97. 20
DOHNAL, Václav, et al. Rajonizace cestovního ruchu. 1. vyd. Praha : Merkur, 1985. 167 s., 11 map.
33
cestovního ruchu (na Slovensku to bylo 66 podoblastí). Podoblast cestovního ruchu se ve srovnání s ostatním územím oblasti vyznačovala souborem kvalitativně odlišných předpokladů a specifickými moţnostmi vyuţití. Na základě kvality přírodních, kulturně-historických a společenských podmínek, podle rozsahu a počtu funkcí a sezónnosti byly stanoveny čtyři kategorie oblastí cestovního ruchu. První kategorie zahrnovala oblasti s nejkvalitnějšími přírodními předpoklady a širokým souborem funkcí celostátního a mezinárodního významu a se širokou časovou vyuţitelností. Druhá kategorie obsahovala oblasti s velmi kvalitními přírodními předpoklady, širokým souborem funkcí celostátního a mezinárodního významu a se sníţenou časovou vyuţitelností. Do třetí kategorie patřily oblasti s kvalitními přírodními předpoklady a s uţším souborem funkcí většinou oblastního aţ celostátního významu a se sníţenou časovou vyuţitelností. Do čtvrté kategorie byly zahrnuty oblasti s méně vhodnými přírodními předpoklady, s významnějším dopadem faktorů vylučujících rekreační vyuţitelnost, s funkcemi převáţně oblastního významu a časově omezenou vyuţitelností. Rekreační území mimo oblasti cestovního ruchu – k rekreaci jsou vyuţívána také, ale v niţší intenzitě. Slouţí zejména pro individuální krátkodobou rekreaci v zázemí měst. V aktualizované rajonizaci byla nově vymezena vybraná rekreačně vyuţitelná či vyuţívaná území mimo oblasti cestovního ruchu. Kategorizace míst a území s atraktivitami cestovního ruchu – všechny vybrané atraktivity byly zařazeny do tří kategorií: kulturní památky, tradiční kulturně společenské akce, přírodní pozoruhodnosti. Sídelní soustava ČSSR ve vztahu k cestovnímu ruchu – v rámci rajonizace byla podle vztahu k cestovnímu ruchu hodnocena také sídla městského typu a lázeňská místa. Města byla rozdělena do tří kategorií, nebyla však mezi ně zahrnuta hlavní města ČSR a SSR, protoţe svým významem pro cestovní ruch přesahovala hlediska uplatněná u městských sídel. První kategorie obsahovala města mimořádně významná pro cestovní ruch, ať svými atraktivitami nebo nadprůměrnou úrovní vybavenosti (nejvýznamnější historická města a městské památkové rezervace). Druhou kategorii tvořila města s průměrnou úrovní atraktivit a vybavenosti (další historická města, resp. východiska do rekreačních oblastí). 34
Třetí kategorie zahrnovala všechna ostatní města, která se mohla uplatnit v cestovním ruchu. Lázeňská místa byla rozdělena také do tří kategorií. První kategorie obsahovala deset lázeňských míst prvořadého společenského a mezinárodního významu, do druhé kategorie patřilo jedenáct lázeňských míst a do třetí kategorie zbývajících čtrnáct. Při hodnocení sídelní struktury byla určena střediska cestovního ruchu a rekreace a vytipovány rekreační vesnice. Územní zabezpečení nároků na rekreaci – stanovení nároků a poţadavků obyvatel na krátkodobou a dlouhodobou rekreaci odlišně v závislosti na výhledové velikosti obce v roce 2000 a demografické struktuře. Doprava – stanovení vývojových trendů a moţností uplatnění jednotlivých druhů osobní dopravy v cestovním ruchu a rekreaci. Zásady rozvoje a využití území pro cestovní ruch a rekreaci – organizace vyuţití území, formy cestovního ruchu, rozvoj materiálně technické základny. Aktualizovaná Rajonizace cestovního ruchu měla platit do roku 2000, avšak po roce 1989 došlo k významným ekonomickým, politickým a společenským změnám, do určité míry také ke změně vyuţívání krajiny, změnil se podíl rekreace, rostl význam sluţeb a cestovní ruch procházel obdobím boomu. Cestovní ruch výrazně ovlivnila také zvýšená mobilita a změna významu volného času a volnočasových aktivit. Rajonizaci cestovního ruchu ČSR z roku 1981 vyobrazuje příloha č. 2. Příloha č. 3 obsahuje seznam názvů oblastí vycházejících z této rajonizace.
3.2.3 Hodnocení přístupu Protoţe Rajonizace ČSR vychází z předchozího dokumentu (Rajonizace ČSSR z roku 1962), je metodika zpracování obou dokumentů stejná. Nová rajonizace pouze zpřesňuje a aktualizuje údaje, přihlíţí ke změnám ve společnosti apod. Oba dokumenty jsou tedy zaloţeny na
územně-plánovacím
přístupu,
jehoţ
výhody
v podkapitole 3.1.3.
35
i
nevýhody
byly
popsány
jiţ
3.3 Marketingové turistické regiony a oblasti21 V letech 1998 – 1999 bylo území České republiky Českou centrálou cestovního ruchu – CzechTourism (dále jen CzechTourism) rozčleněno na turistické regiony a oblasti.
3.3.1 Důvody a způsob vzniku turistických regionů a oblastí Účelem nového vymezení byla propagace turistického potenciálu a řešení organizace cestovního ruchu. Začaly se proto označovat jako marketingové regiony. Podle CzechTourism rozloha Česka není velká a tak jeho potenciál je moţné na zahraničních trzích nabízet jako celek. Záleţí na vzdálenosti destinace, v které tak činíme. Zámoří nás vnímá jako součást střední Evropy, obyvatelé sousedních států zvládnou rozlišit i menší členění území. Domácí turisté naopak potřebují pro svoji orientaci podrobnější rozlišení. Výsledkem kompromisu mezi chápáním zahraničí a snahou českých regionálních subjektů působících v oblasti cestovního ruchu o podrobné členění území je podle CzechTourism stanovení turistických regionů. Jejich členění vychází z programů rozvoje cestovního ruchu krajů, regionů a oblastí, které vznikly mezi léty 1999 aţ 2003. Bylo tedy vymezeno 15 turistických regionů, jejichţ prostřednictvím by se Česká republika měla prezentovat v zahraničí. Pro domácí obyvatele bylo vytvořeno členění podrobnější – k orientaci v domácím cestovním ruchu jim má slouţit 43 turistických oblastí. Tyto územní celky ve většině neodpovídají administrativnímu členění státu, neboť politicky stanovené hranice neodpovídají potřebám cestovního ruchu. Krajské samosprávy tak mají za úkol přirozené turistické regiony, které leţí ve více krajích, rozvíjet podle společného plánu. V kaţdém turistickém regionu byl ustanoven koordinátor cestovního ruchu, který se podílí na sjednocování marketingové činnosti subjektů cestovního ruchu v regionech a zabezpečuje oboustrannou komunikaci s CzechTourism. Členění České republiky na turistické regiony a oblasti zobrazuje příloha č. 4 a příloha č. 5.
3.3.2 Hodnocení přístupu Výhody Členění Česka na turistické regiony bylo vytvořeno zejména pro turisty z blízkého zahraničí. Ti jsou v současnosti zaměřeni na několik málo destinací (zejména Prahu či Karlovy Vary), ale nabídka reprezentovaná jednotlivými regiony jim můţe pomoci objevit i nové destinace. V jednotlivých turistických regionech mohou vznikat organizace cestovního ruchu, které 21
CZECHTOURISM. CzechTourism : Turistické regiony [online]. 2003 [cit. 2008-11-26]. Dostupný z WWW: .
36
dovedou činnosti v oblasti propagace a rozvoje cestovního ruchu účinně koordinovat. Oproti administrativním krajským jednotkám jsou vymezeny na základě potřeb cestovního ruchu a zejména jeho účastníků. Turistické regiony se mohou účinně prezentovat také domácím návštěvníkům, ti však Českou republiku znají lépe a v řadě případů jsou schopni rozlišit i menší destinace a také mají ke svému území bliţší vztah. Z uvedených důvodů vzniklo podrobnější členění Česka na oblasti cestovního ruchu. Ty jsou výhodné také pro organizaci cestovního ruchu, protoţe jednotlivé subjekty se lépe organizují v menších celcích, neţ jsou turistické regiony. Nevýhody a problémy Problémové oblasti shrnuje kvalitativní výzkum „Jak dál v cestovním ruchu?“, který v roce 2005 pro Českou centrálu cestovního ruchu CzechTourism zpracovala společnost STEM/MARK.22 Výzkumu se účastnilo 26 respondentů, které tvořili jak zástupci podnikatelského sektoru, tak také zástupci obcí a obecních sdruţení, krajských úřadů ale i samotné agentury CzechTourism. Mezi hlavní problémy členění území ČR na turistické regiony a oblasti podle tohoto výzkumu patří jejich vysoký počet – respondenti například doporučují zredukovat počet turistických regionů z 15 na 5. Fakt, ţe hranice regionů nekorespondují s hranicemi krajů, vyvolává problémy při komunikaci, propagaci a zejména při získávání finančních prostředků. Jak je známo, finanční prostředky z Evropské unie pro cestovní ruch se z regionálních úrovní NUST II rozdělují do krajů, nikoli do turistických regionů. Tento fakt významně zvyšuje potřebu komunikace mezi kraji a regiony. Podle uvedeného výzkumu je však komunikace na této úrovni jednou z nejproblematičtějších. Nestejnost hranic krajů a regionů také ztěţuje získávání statistických údajů o cestovním ruchu. Většina údajů je totiţ zjišťována za kraje, tato data však nelze převést na turistické regiony, které z důvodu efektivní organizace potřebují údaje o cestovním ruchu měřit především. Mezi další problémy patří také komunikace mezi podnikateli a obcemi, ale i navzájem mezi podnikateli, kteří se navzájem povaţují za konkurenty a odmítají spolupracovat. Problémy vznikají také při koordinaci řízení aktivit v rámci turistických regionů – v tzv. destinační společnosti. Nejsou zde vyjasněny kompetence a zodpovědnost za jeho fungování. Spornou
22
Jak dál v domácím cestovním ruchu : Kvalitativní výzkum - skupinové diskuse. Závěrečná zpráva z exkluzivního výzkumu pro CzechTourism. STEM/MARK, a.s., 2005 [cit. 2009-02-02]. Dostupný z WWW: .
37
otázkou je, kdo by měl vznik destinačního managementu iniciovat a finančně jej podporovat. Úředníci se domnívají, ţe podnikatelé, podnikatelé se domnívají, ţe by to měly dělat úřady. Další důleţitou poznámkou je, ţe turistické regiony sice pokrývají celé území České republiky, ale je třeba respektovat, ţe existují i taková místa, ve kterých by se rozvoj cestovního ruchu stal násilným aktem.
3.4 Hodnocení potenciálu cestovního ruchu v obcích ČR23 Určitým pokusem o systémové členění turistického potenciálu České republiky bylo Hodnocení potenciálu cestovního ruchu v obcích ČR, které pro MMR ČR zpracoval Ústav územního rozvoje v Brně v roce 2001 a které bylo aktualizováno v roce 2002. Z tohoto hodnocení vycházeli autoři při zpracování Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu, o které pojednává kapitola 3.5.
3.4.1 Metodika a v obcích ČR
obsah
Hodnocení
potenciálu
cestovního
ruchu
Potenciál cestovního ruchu je v tomto dokumentu chápán jako formalizovaný výsledek zhodnocení co moţná komplexního okruhu lokalizačních podmínek a předpokladů pro další moţný rozvoj cestovního ruchu. Podmínkou pro zkoumání lokalizačních podmínek cestovního ruchu je jejich rozčlenění na relativně přirozené segmenty. Těmito segmenty by měly být jednotlivé, v zásadě homogenní aktivity cestovního ruchu – např. cykloturistika, kulturně poznávací turistika, kongresová turistika, zimní sporty apod. Celkový potenciál se tak skládá z dílčích „odvětvových“ potenciálů, tj. moţností, které v území existují pro provozování konkrétních aktivit cestovního ruchu. Lokalizační podmínky cestovního ruchu dokument dělí do tří forem: a) vhodnost krajiny pro určitou aktivitu cestovního ruchu (např. vhodnost krajiny pro cykloturistiku, zimní sporty, horolezectví apod.), b) určitá relativně fixní danost, která v obci existuje a je atraktivní pro návštěvníky (např. kulturně-historické památky, muzea, skanzeny apod.), c) kulturní, sportovní a jiné akce, které jsou v obcích pořádány a navštěvují je účastníci odjinud. Jednotlivými segmenty potenciálu cestovního ruchu jsou: přírodní pozoruhodnosti, vhodnost krajiny pro pěší a horskou turistiku, vhodnost krajiny pro cykloturistiku, vhodnost krajiny pro 23
BÍNA, Jan. Hodnocení potenciálu cestovního ruchu v obcích České republiky. Urbanismus a územní rozvoj. 2002, roč. 5, č. 1, s. 2-11. Dostupný z WWW: <www.uur.cz/images/publikace/uur/2002/2002-01/01.pdf>.
38
sjezdové zimní sporty, vhodnost krajiny pro lyţařskou turistiku, vhodnost krajiny pro rekreaci u vody, vhodnost krajiny pro rekreaci typu lesy/hory, vhodnost krajiny pro venkovskou turistiku, vhodnost krajiny pro vodní turistiku, vhodnost krajiny pro horolezectví, vhodnost krajiny pro závěsné létání, vhodnost krajiny pro sportovní myslivost, vhodnost krajiny pro sportovní rybolov, vhodnost krajiny pro pozorování vodních ptáků, kulturně-historické památky a soubory, skanzeny a muzea, lázeňská funkce, kongresy a konference, kulturní akce, sportovní akce, církevní akce, veletrhy a tematické trhy, místní produkty, příhraniční specifika. Lokalizační podmínky v rámci jednotlivých segmentů cestovního ruchu jsou někde vyšší, jinde zase niţší, někde neexistují vůbec. Tam kde lokalizační podmínky neexistují, mají nulový stupeň. Pro kladné případy dokument zavádí tři stupně vhodnosti lokalizačních podmínek cestovního ruchu: Stupeň 1 – podmínky jsou v základní úrovni – jev je v prostoru registrovatelný Stupeň 2 – podmínky jsou ve zvýšené úrovni – jev vykazuje v prostoru výrazný stav Stupeň 3 – podmínky jsou ve vysoké úrovni – jev dosahuje v prostoru dominantního stavu U některých sloţek (vhodnost krajiny pro horolezectví, závěsné létání, sportovní myslivost, sportovní rybolov, pozorování vodních ptáků) je při splnění lokalizačních podmínek rozlišen pouze jediný stupeň. Území obce je pro tyto aktivity buď vhodné, nebo nevhodné. Různé dílčí sloţky potenciálu cestovního ruchu nejsou pro celkový potenciál stejně významné. Některé aspekty jsou pro turisty důleţitější (např. vhodnost krajiny pro sjezdové zimní sporty), jiné méně důleţité (např. vhodnost krajiny pro horolezectví). Jednotlivé sloţky potenciálu cestovního ruchu byly tedy váhově ohodnoceny bodovou metodou, kdy kaţdému vykázanému stupni lokalizačních podmínek byl přiřazen stanovený počet bodů. Váhové počty bodů byly získány metodou expertního odhadu, který individuálně provedli všichni řešitelé ÚÚR. Hodnocení rozlišuje dva základní subsystémy v systému potenciálu cestovního ruchu: přírodní a kulturní. Přírodní subsystém zahrnuje sloţky cestovního ruchu zaloţené na aktivní turistice, rekreaci, poznávání přírody nebo takové, které přírodu vyuţívají jako prostředí pro specializované sportovní činnosti. Kulturní subsystém zahrnuje sloţky cestovního ruchu vyjádřené cestami za kulturním poznáním nebo za zábavními a jinými akcemi. Obce byly rozděleny do typových skupin potenciálu cestovního ruchu. Typové skupiny potenciálu cestovního ruchu byly vymezeny v úrovni celkového potenciálu a v úrovni jednotlivých subsystémů potenciálu (přírodního a kulturního). 39
Typologizace celkového potenciálu cestovního ruchu zahrnuje typ: přírodní vyhraněný, přírodní, kulturní, kulturní vyhraněný, smíšený. Typologizace
přírodního
subsystému
potenciálu
cestovního
ruchu
obsahuje
typ:
cykloturistiky, cyklo- a pěší turistiky, cyklo-, pěší a lyţařské turistiky, letní rekreace, zimní rekreace, smíšený. Typologizace kulturního subsystému potenciálu cestovního ruchu pojímá typ: kulturně poznávací, kulturních a sportovních akcí, lázeňský a společenský, církevní, místních produktů, příhraničních specifik, smíšený. Důleţitým zjištěním hodnocení je fakt, ţe pouze 7 obcí ČR nevykázalo ţádný stupeň potenciálu pro cestovní ruch. Pět z těchto sedmi obcí patří mezi vojenské újezdy, které z cestovního ruchu musí být vyňaty. To znamená, ţe jako skutečně bez potenciálu cestovního ruchu lze hodnotit pouze dvě zbývající obce.
3.4.2 Hodnocení přístupu Výsledky hodnotového a typologického hodnocení potenciálu cestovního ruchu obcí mohou být vyuţity ve veřejné správě, v marketingu cestovního ruchu a v územním plánování. Obcím a mikroregionů můţe šíře prostorově provázaný potenciál cestovního ruchu pomoci zejména ke zřetelnější identifikaci podmínek a rozvojových moţností cestovního ruchu na jejich území. Institucím marketingu a podpory rozvoje cestovního ruchu můţe hodnocení pomoci k účelné diferenciaci a specializaci marketingové činnosti cestovního ruchu v jednotlivých regionech na směry odpovídající místním rozvojovým podmínkám.
3.5 Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR24 Pro další potřeby textu bude dokument označován jako Návrh nové rajonizace.
3.5.1 Důvod vzniku Návrhu nové rajonizace Cílem Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu je snaha o komplexní posouzení problematiky cestovního ruchu a rekreace v České republice. Toto posouzení zahrnuje hodnocení přírodního a kulturně-historického potenciálu, infrastruktury, návštěvnosti, ekonomického významu organizace a řízení, hlavních forem a funkční a časové vyuţitelnosti cestovního ruchu. Návrh nové rajonizace klade důraz na interpretaci územních specifik
24
Zpracováno podle: VYSTOUPIL, Jiří, et al. Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 98 s., mapy + CD-ROM. ISBN 9788021042636.
40
a do jisté míry navazuje na předchozí díla a rajonizace cestovního ruchu. Jeho zpracování vychází zejména z Hodnocení potenciálu cestovního ruchu obcí ČR. Na rozdíl od předchozích prací je nová rajonizace zaloţena na kombinaci geografického a územně-plánovacího přístupu. To znamená především na funkčně-prostorové struktuře vyuţití území a klasifikaci jeho vhodnosti pro pobytový cestovní ruch a rekreaci. Zvolený přístup rajonizace diferencuje území ve dvou rovinách: -
člení území do relativně homogenních geografických celků
-
pohlíţí na území prostřednictvím bodových prvků – středisek cestovního ruchu (městská, lázeňská, horská střediska zimní a letní rekreace atd.).
3.5.2 Metodika a obsah Návrhu nové rajonizace Návrh nové rajonizace je rozdělen na dvě části – analytickou a syntetickou (návrhovou). Smyslem analytické části bylo získat nové poznatky o přírodních a socioekonomických (kulturních, historických, infrastrukturních, organizačních a dalších) předpokladech a moţnostech rozvoje cestovního ruchu v území. Tyto poznatky byly v další části setříděny a syntetizovány do jednotlivých projektových výstupů. Všechny prvky potenciálu cestovního ruchu byly hodnoceny na základě předem stanovených kritérií. Prvním krokem byla vlastní analýza území ČR z hlediska lokalizačních a realizačních předpokladů rozvoje cestovního ruchu. V rámci lokalizačních faktorů byly hodnoceny přírodní a kulturně-historické předpoklady, v rámci realizačních faktorů byla hodnocena základní a doprovodná turistická infrastruktura. Vybavenost území byla posuzována i z pohledu lokalizace turistických informačních center. Zbylá část studie se zaměřuje především na vlastní návrh nové rajonizace cestovního ruchu. Její nové geografické pojetí zdůrazňuje funkčně-prostorové vyuţití krajiny – vymezuje šest základních typů rekreační krajiny – horská krajina, tři typy venkovské krajiny v závislosti na příznivosti předpokladů pro cestovní ruch, urbanizované prostory, velkoplošné pískovcové skalní útvary. Toto uspořádání doplňuje podrobná územní analýza rozhodujících forem cestovního ruchu – městský a venkovský cestovní ruch, lázeňství, vinařská turistika, letní rekreace a turistika u vody, zimní sporty, veletrţní a kongresový cestovní ruch. Na základě této územní analýzy byla provedena funkční typologie středisek cestovního ruchu a vymezení významných koncentračních rekreačních zón.
41
Aby mohla být rajonizace prakticky snadno vyuţitelná na úrovni administrativních celků, obsahuje dokument její hodnocení v podobě profilů jednotlivých krajů ČR. Výsledky a výstupy rajonizace mohou napomáhat jednak soukromému sektoru a podnikatelům při uvaţování o alokaci jejich kapitálu, jednak veřejné správě a samosprávě, a to z hlediska získávání a účelného přerozdělování finančních dotací z tuzemských i zahraničních zdrojů. Kartogram návrhu nové rajonizace cestovního ruchu vyobrazuje příloha č. 6. Funkční typologii středisek cestovního ruchu znázorňuje příloha č. 7. Hodnocení turistického významu území Prostorové hodnocení turistického významu území bylo provedeno z několika hledisek – z hlediska ubytovací infrastruktury a návštěvnosti, z hlediska celkové turistické atraktivity či intenzity vyuţití destinace. Pro zjištění intenzity vyuţití destinace byly pouţity dva základní ukazatele – turisticko-rekreační funkce obcí a turisticko-rekreační zatíţení území. Turistický význam území z hlediska jeho ubytovací infrastruktury a návštěvnosti Turistický význam území z hlediska jeho ubytovací infrastruktury a návštěvnosti charakterizuje především realizovanou atraktivitu území. Hodnotícími kritérii jsou především: počet lůţek v ubytovacích zařízeních, počet přenocování v nich a podíl cizinců na celkovém počtu přenocování. Hodnocení se provádí za obce s rozšířenou působností. Vyuţívá bodový systém, kdy jednotlivé tzv. „malé okresy“ zařazuje do pěti skupin. Kaţdá skupina je limitována určitou výší hodnot daných kritérií. Hodnocení celkové turistické atraktivity Toto hodnocení se také pouţívá pro území obcí s rozšířenou působností. Je prováděno na základě výpočtu aritmetického průměru tří analyzovaných ukazatelů, jimiţ jsou přírodní předpoklady, kulturně historické předpoklady, ubytování a návštěvnost. Při tomto výpočtu je však také přihlíţeno k nejvyšší hodnotě ukazatele z pohledu mezinárodního významu, dominance. Jedná se o dominanci přírodních atraktivit a kulturně historických atraktivit. Oblasti hodnocené jako dominantní představují v ČR rozhodující potenciál pro aktivity podnikatelské sféry v oblasti cestovního ruchu. Hodnocené územní celky se rozřazují do pěti stupňů atraktivnosti. Turisticko-rekreační funkce obcí (Defertova funkce) Ukazatel vyjadřuje intenzitu turistické aktivity v dané destinaci, jedná se o kvantitativní aspekt intenzity cestovního ruchu. Vztahuje se k turistům, kteří v destinaci přenocují, protoţe 42
zachycuje počet lůţek. Výsledná hodnota ukazatele závisí na zalidněnosti obce. Obecný vzorec zachycuje rovnice:
kde N = počet stálých lůţek P = počet rezidentů Konstrukce výpočtu ukazatele předpokládá, ţe existuje přímá úměra mezi růstem funkce a růstem nevraţivosti rezidentů vůči návštěvníkům destinace (iritační index). Nezachycuje však kvalitativní aspekt, to znamená, ţe nevíme, zda lůţka byla skutečně vyuţita. Ukazatel také nezohledňuje sezónnost a nezachycuje návštěvníky, kteří do destinace přijedou jen na jeden den (bez přenocování). Turisticko-rekreační zatíţení území (funkce zatíţení) Ukazatel vyjadřuje intenzitu zatíţení turistické destinace (území), turistickou únosnost území. Je kvalitativním ukazatelem a nepřímo úměrně závisí na rozloze destinace. Jeho výpočet vyjadřuje rovnice:
kde N = počet stálých lůţek A = rozloha destinace Oba předchozí ukazatele se ve výpočtu hodnoty intenzity vyuţití území liší. Výsledek tedy závisí na pouţití toho kterého ukazatele. Turisticko-rekreační funkci obcí můţe zkreslit příliš vysoký (či nízký) počet obyvatel a ukazatel turisticko-rekreačního zatíţení území zase příliš velká (či malá) rozloha území. Při hodnocení pomocí těchto ukazatelů je třeba dbát na jejich správné rozlišení a pouţití.
3.5.3 Hodnocení přístupu25 Výhody Zpracování Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu je výstupem podrobného zkoumání jednotlivých katastrálních území obcí. Umoţňuje její vyuţití na úrovni krajů ČR, neboť obsahuje jejich profilové hodnocení. Kombinace geografického a územně-plánovacího 25
VYSTOUPIL, Jiří, et al. Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 98 s., mapy + CD-ROM. ISBN 9788021042636.
43
přístupu umoţňuje zhodnocení přírodních územních celků s ohledem na významná střediska cestovního ruchu. Pomocí zvoleného způsobu zpracování bylo určeno funkčně-prostorové vyuţití krajiny a byly analyzovány rozhodující formy cestovního ruchu. Takto vypracovaná rajonizace můţe slouţit při stanovování priorit v rozvoji cestovního ruchu, při zpracování územně plánovací dokumentace, můţe pomoci k účinnější podpoře cestovního ruchu, k efektivní alokaci finančních zdrojů. Nevýhody Dokument nevymezuje ucelené samostatné areály cestovního ruchu, je proto potřebná určitá generalizace podle dodatečných kritérií.
44
4 Regionalizace cestovního ruchu Jihomoravského kraje V této kapitole se zaměřuji na území Jihomoravského kraje. Mým cílem je vymezení oblastí atraktivních pro cestovní ruch a jejich zhodnocení z hlediska významu pro cestovní ruch a případně doporučení pro zřízení destinačního managementu v dané oblasti.
4.1 Charakteristika Jihomoravského kraje26 Jihomoravský kraj se nachází na jihovýchodě České republiky. Severozápad území pokrývají výběţky Českomoravské vrchoviny (např. Drahanská vrchovina) a Moravský kras, do východní části zasahují ze Slovenska Karpaty. Mezi oběma celky se rozprostírá Dolnomoravský úval. Nejvyšší pohoří kraje, Bílé Karpaty, zasahují, kromě Slovenska, také do Zlínského kraje. Jihomoravský kraj náleţí k úmoří Černého moře a povodí Dunaje, do kterého území odvodňuje řeka Morava. Dalšími významnými řekami jsou Dyje, která také ústí do Dunaje, Svratka a její přítok Svitava. V Jihomoravském kraji se nachází řada chráněných přírodních území: Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, Moravský kras, Pálava a Národní park Podyjí. Území kraje je rozděleno do 7 okresů, 21 správních obvodů ORP. Na severovýchodě kraje se rozkládá vojenský újezd Březina. Sídelním městem je statutární město Brno, které je druhým největším městem v ČR. Podle Vystoupila a kol., 2007, se kraj řadí na druhé místo v návštěvnosti v ČR. Z celkového počtu hostů v roce 2003 byla více neţ třetina cizinců. Nejnavštěvovanějšími okresy jsou Brno-město, Znojmo a Břeclav. V počtu lůţek na km2 se kraj nachází pod republikovým průměrem. Největší počet lůţek je soustředěn v objektech individuální rekreace (OIR), dvěma pětinami z celkového počtu lůţek disponují velká města a značnou kapacitu mají také střediska letní rekreace u vody. Podnikatelská aktivita i zaměstnanost v cestovním ruchu se pohybují pod průměrem ČR. Pro zimní rekreaci je vhodných několik lokálních sjezdovek umístěných v malých nadmořských výškách a asi desítka krytých i otevřených zimních stadionů. Celoroční vyuţití skýtají kryté bazény a aquaparky, které jsou soustředěny zejména ve větších městech. Celoroční městský cestovní ruch se uplatňuje především v Brně a Znojmě, letní rekreace 26
Zpracováno podle:
Wikipedie. Otevřená encyklopedie : Jihomoravský kraj [online]. 2004 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: ; VYSTOUPIL, Jiří, et al. Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 98 s., mapy + CD-ROM. ISBN 9788021042636.
45
u vody na Vranovské přehradě a u Nových Mlýnů, pro příměstskou rekreaci je významná i Brněnská přehrada. Veletrţní a kongresová turistika má největší význam v Brně, lázeňství reprezentují regionální lázně v Hodoníně. Ţádaným způsobem rekreace se stává vinařská turistika, která spojuje poznávání místních tradic, návštěvy přírodních a kulturních památek, turistiku, cykloturistiku a další aktivity. Území pokrývá poměrně vysoká koncentrace turistických tras a cyklotras. Rajonizaci Jihomoravského kraje včetně typologie středisek podle autorů Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu ČR vyobrazuje příloha č. 8.
4.2 Metodika zpracování regionalizace Regionalizaci Jihomoravského kraje jsem provedla ve dvou částech. První část se týká samotného vymezení oblastí a jednotlivých obcí, které do oblastí spadají. Druhá část obsahuje zhodnocení oblastí z hlediska daných ukazatelů. Při vymezení oblastí jsem pouţila nejdříve postup „shora“, kdy jsem za pomoci turistických map určila významné přírodní a kulturně-historické atraktivity: NP Podyjí, Vranovská přehrada, CHKO Pálava, Lednicko-Valtický areál, Nové Mlýny, Moravský kras, Bílé Karpaty. Podle vymezení těchto atraktivit jsem určila homogenní oblasti významné pro cestovní ruch. Ty z nich, které spolu sousedí, jsem spojila do větších celků (např. Podyjí – Vranov). Protoţe atraktivnost oblastí pro turistický ruch není dána pouze přírodními a kulturněhistorickými danostmi, ale také místními kulturními tradicemi, na jiţní Moravě obzvláště, zohlednila jsem při regionalizaci také rozloţení etnografických oblastí. Vznikly tak oblasti: Podhorácko, Malá Haná, Hanácké Slovácko, Slovácko, jejichţ homogenita je zaloţena na lidové kultuře. Pro vymezení etnografických oblastí jsem pouţila mapu z Etnografického atlasu Čech, Moravy a Slezska27. Oblasti jsou vymezeny a hodnoceny pouze na území Jihomoravského kraje, některé z nich však hranice kraje přesahují (Podhorácko, Malá Haná, Slovácko).
27
JEŘÁBEK, Richard, WOITSCH, Jiří, BAHENSKÝ, František. Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska. IV, Etnografický a etnický obraz Čech, Moravy a Slezska (1500-1900) : národopisné oblasti, kulturní areály, etnické a etnografické skupiny. 1. vyd. Praha : Akademie věd České republiky, Etnografický ústav, 2004. 89 s., 30 cm + 3 mapy sloţené na 21 x 15 cm. ISBN 80-85010-57-7.
46
Po vymezení významných přírodních a etnografických celků bylo dalším krokem vymezení katastrálních území obcí, které zasahují do jednotlivých oblastí.28 K tomu bylo vyuţito tzv. regionalizace „zdola nahoru“, kdy byla u jednotlivých obcí zkoumána jejich příslušnost k výsledné turistické oblasti. Pro jejich správnou identifikaci bylo pouţito geografického informačního systému ArcView. Kartogram výsledné regionalizace cestovního ruchu Jihomoravského kraje je znázorněn v příloze č. 9.
4.2.1 Použité ukazatele29 Po získání přesného územního vymezení jsem přistoupila ke zhodnocení jednotlivých oblastí podle stanovených kritérií. Pro hodnocení jsem pouţila zejména ukazatele: podíl potenciálních rekreačních ploch, zaměstnanost v cestovním ruchu, podnikatelská aktivita v cestovním ruchu, kapacita hromadných ubytovacích zařízení (KHUZ), kapacita objektů individuální rekreace (KOIR), celková lůţková kapacita, turisticko-rekreační funkce obcí, turisticko-rekreační zatíţení území, celkový počet lůţek na km2 potenciální rekreační plochy, počet středisek na 100 km2. K hodnocení jsem vyuţila data za jednotlivé obce, která byla získána při šetření pro zpracování Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu. Co přesněji jednotlivé ukazatele znamenají a z kterého roku pochází pouţitá data, vysvětluje následující přehled: Podíl potenciálních rekreačních ploch (podíl PRP) Hodnota ukazatele vzniká součtem ploch rekreačně vyuţitelných v katastrálních územích jednotlivých obcí, který je poté vydělen celkovou rozlohou obce. Za rekreačně vyuţitelné plochy jsou povaţovány plochy lesní půdy, luk a pastvin, zahrad, sadů, dále vodní plochy – tekoucí a stojaté vody (Vystoupil, J., a kol., 2006:12). Data jsou aktuální k roku 2005.
28
K tomuto vymezení bylo vyuţito:
PORTÁL VEŘEJNÉ SPRÁVY ČESKÉ REPUBLIKY. Mapové sluţby [online]. c2005-2009 [cit. 2009-04-10]. Dostupný z WWW: ; ZEMĚMĚŘIČSKÝ ÚŘAD. Mapa správního rozdělení ČR: Jihomoravský kraj. 2. obnovené vyd. [s.l.] : Český úřad zeměměřičský a katastrální, 2003. 1 mapový list. 29
VYSTOUPIL, Jiří, et al. Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 98 s., mapy + CD-ROM. ISBN 9788021042636.
47
Zaměstnanost v cestovním ruchu Ukazatel představuje podíl zaměstnaných v pohostinství a ubytování na celkový počet ekonomicky aktivních obyvatel (EAO). Pro hodnocení byla pouţita data ze Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Podnikatelská aktivita v cestovním ruchu Ukazatel je konstruován jako počet podnikatelských subjektů na 1000 EAO obce. Údaje o počtu podnikatelů byly zjištěny z Registru ekonomických subjektů z listopadu 2005, kdy do podnikatelů byli zahrnuti všichni soukromí podnikatelé (fyzické osoby), zapsaní i nezapsaní v obchodním rejstříku, jejichţ hlaví činnost je v odvětví pohostinství a ubytování. Údaje o počtu EAO jsou převzaty ze Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001. Kapacita hromadných ubytovacích zařízení Hromadná ubytovací zařízení (HUZ) jsou zařízení s minimálně pěti pokoji nebo deseti lůţky. Český statistický úřad z důvodu ochrany individuálních údajů poskytuje data pouze za obce, kde jsou lokalizována nejméně 4 HUZ. Z těchto důvodů je moţné získat relevantní údaje pouze o cca 80% lůţkových kapacit v HUZ. Autorský kolektiv Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu proto v rámci objektivnosti srovnání provedl šetření a analýzy v obcích, které podle ČSÚ uváděly přítomnost 1 aţ 3 HUZ a také provedl revizi údajů ve všech obcích se 4 a více HUZ a to z podkladů vlastních studií a šetření a analýzou více neţ třiceti nejvýznamnějších internetových zdrojů v oblasti cestovního ruchu. Problémem tohoto ukazatele je také fakt, ţe evidence ČSÚ je zaloţena na hlášení podnikatelských subjektů v cestovním ruchu, která nejsou v ţádném případě kompletní. Dalším důvodem neúplnosti informací o HUZ je velké riziko zániku zejména malých podnikatelů. Na druhou stranu rozmístění kapacit HUZ významně koreluje s vnímanou turistickou atraktivitou jakéhokoliv území. Je proto jedním ze základních ukazatelů pro hodnocení atraktivity území. Data pochází z let 2004 a 2005. Kapacita objektů individuální rekreace Za objekty individuální rekreace (OIR) jsou povaţovány zejména chaty a chalupy. Kromě klasických chat a chalup – objektů druhého bydlení, sledovala statistika poprvé při Sčítání lidu, domů a bytů v roce 1991 také byty v nevyčleněných rekreačních chalupách, tj. neobydlené byty z důvodu jejich uţívání ke druhému bydlení.
48
Celková lůţková kapacita Ukazatel je dán součtem kapacity HUZ a kapacity OIR. Turisticko-rekreační funkce obcí, turisticko-rekreační zatíţení území Konstrukce ukazatelů je podrobněji popsána v podkapitole 3.5.2. K výpočtu hodnot byly pouţity údaje: počet lůţek v HUZ (ČSÚ, z roku 2003), počet lůţek v OIR (SLDB 1991, při přepočtu 4 lůţek na 1 objekt OIR), počet trvale bydlících obyvatel (SLDB 2001, ČSÚ), rozloha katastrálních území obcí. Počet lůţek na rozlohu PRP Ke konstrukci tohoto ukazatele byly vyuţity hodnoty ukazatelů celková lůţková kapacita a rozloha potenciálních rekreačních ploch. Počet středisek na 100 km2 K výpočtu tohoto ukazatele jsem vyuţila identifikaci středisek cestovního ruchu podle Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu. Jejich mnoţství jsem přepočetla na území 100 km2 oblasti.
4.2.2 Stanovení kritérií Hodnoty ukazatelů za jednotlivé oblasti jsem porovnávala s průměrnými hodnotami, vypočítanými za území všech oblastí. Jednotlivé oblasti jsem ohodnotila body významnosti podle toho, v kolika ukazatelích vykazují průměrné či nadprůměrné hodnoty. Dále jsem vzala v úvahu existenci CHKO, národního parku nebo památky UNESCO a jejich výskyt ohodnotila dalšími dvěma body významnosti pro kaţdý z výskytů. Pokud má například daná oblast nadprůměrné hodnoty ve třech ukazatelích a na jejím území se nachází národní park a památka UNESCO, získala 7 bodů významnosti (3+2+2). Podle získaného počtu bodů jsem oblasti z hlediska cestovního ruchu v Jihomoravském kraji označila jako dominantní, velmi významné, významné a málo významné. 0 – 2 body významnosti: málo významná oblast 3 – 5 bodů významnosti: významná oblast 6 – 8 bodů významnosti: velmi významná oblast 9 a více bodů významnosti: dominantní oblast
49
4.3 Výstup Podle uvedené metodiky jsem vymezila 8 turisticky atraktivních oblastí. Jejich podíl na rozloze Jihomoravského kraje je asi 53%. Zbylé území nebylo do hodnocení zařazeno. V následujícím textu jsem kaţdou oblast charakterizovala, zhodnotila z hlediska významu pro cestovní ruch a případně doporučila zřízení a vhodné zaměření destinačního managementu.
4.3.1 Podyjí, Vranov Charakteristika30 Do oblasti náleţí dva významné celky – NP Podyjí a Vranovská přehrada. Národní park Podyjí byl vyhlášen ke dni 10. 5. 1991, svou rozlohou je nejmenším národním parkem na území ČR. Jeho celková rozloha je 63 km2. Nejvyšší bod se nachází v nadmořské výšce 536 m n. m., nejniţší bod ve 207 m n. m. Území je z 84% zalesněno, kromě běţných lesních porostů se zde nachází mnohé vzácné dřeviny, například endemický jeřáb muk hardeggský. NP Podyjí se rozkládá podél řeky Dyje, která protéká 40 km dlouhým hlubokým meandrovitým údolím mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem. Meandry Dyje jsou lemovány skalními útvary a kamennými moři. Na jihovýchodním okraji NP se mezi Znojmem a Hnanicemi nachází unikátní pásmo stepních vřesovištních lad. Na území NP Podyjí na české straně bezprostředně navazuje území NP Thayatal na straně rakouské. Hodnoty parku spočívají v jedinečné geomorfologii a celkové zachovalosti dyjského kaňonu. Najdeme zde 42 km téměř neobydleného říčního údolí, coţ je nejzachovalejší a nejméně dotčené říční údolí v České republice. Vyskytují se zde skalní amfiteátry, srázné stěny, meandry i pseudokrasové jeskyně. Podloţí parku je tvořeno převáţně Českým masivem, coţ je pevné a velmi staré podloţí, jeho východní okraj zasahuje do Dyjskosvrateckého úvalu. Z hlediska flóry patří NP Podyjí mezi druhově nejbohatší velkoplošná chráněná území ČR. Vyskytuje se zde 77 druhů chráněných rostlin a řada zajímavých společenstev, například suťová pole porostlá mechy a lišejníky, bohaté mokřadní i suché louky, skály, skalní stepi, v Evropě unikátní plochy suchých a teplých vřesovišť a stepních lad, které vznikly dlouhodobou pastvou dobytka. Také fauna je na území parku zastoupena mnoha vzácnými druhy ať jiţ se jedná o savce 30
Zpracováno podle:
Wikipedie. Otevřená encyklopedie : Národní park Podyjí. [online]. 2004 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: ; SPRÁVA NÁRODNÍHO PARKU PODYJÍ. Národní park Podyjí : Příroda a péče o území [online]. c2007 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: ; Vranov nad Dyjí, Vranovská přehrada - moţnosti rekreace [online]. [2005] [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: .
50
(65 druhů), ptáky (152 druhů), plazy (7 druhů) nebo hmyz (např. 12 zvláště ohroţených druhů motýlů). Významná druhová pestrost rostlin a ţivočichů je podmíněna polohou chráněného území na rozhraní dvou biogeografických soustav (Hercynské a Panonské krajiny, navíc s alpskými i karpatskými prvky). Vranovská přehrada byla vybudována na řece Dyji v letech 1930 – 1933. Hráz přehrady je 60 m vysoká, vzniklé jezero je dlouhé asi 30 km. Podle rozlohy je vodní nádrţ desátá největší v ČR. Rekreační střediska se koncentrují do okolí Vranova nad Dyjí, Bítova a Podhradí nad Dyjí. Přehrada patří mezi nejteplejší v ČR, kvalita vody je dlouhodobě hodnocena jako velmi dobrá. Výměra oblasti: 300 km2 Rozloha potenciálních rekreačních ploch: 135 km2 Střediska druhého bydlení: Chvalatice, Oslnovice Střediska letní rekreace u vody: Vranov nad Dyjí, Bítov, Štítary, Lančov Historická města národního významu: Znojmo Významné kulturní památky: zámek Uherčice, zámek Vranov nad Dyjí, hrad Bítov, Znojemský hrad a zámek, zřícenina Nový Hrádek Městská památková rezervace: Znojmo Hodnocení V oblasti je vysoký podíl potenciálních rekreačních ploch. Zaměstnanost a podnikatelská aktivita v cestovním ruchu se ve srovnání s ostatními oblastmi řadí na nejvyšší příčku. Kapacita lůţek v HUZ i OIR, stejně jako celková kapacita lůţek také dosahují nadprůměrných hodnot. V porovnání s ostatními oblastmi se na nejvyšší místo řadí také turisticko-rekreační funkce obcí, coţ je dáno především vysokým počtem lůţek v oblasti. Stejným faktorem, v kombinaci s nepříliš velkou rozlohou území, je ovlivněna také vysoká hodnota turistickorekreačního zatíţení území. Díky vysokému počtu lůţek dosahuje nadprůměrných hodnot také ukazatel lůţkové kapacity na km2 potenciálních rekreačních ploch. V oblasti se nachází 2 střediska na 100 km2.
51
Tabulka 1: Hodnocení ukazatelů oblasti Podyjí, Vranov Hodnota ukazatele v oblasti
Průměr za všechny oblasti
Počet udělených bodů významnosti
Podíl PRP na rozloze v % (2005)
45
45
1
Zaměstnanost v CR v % (2001)
7,4
3,4
1
Ukazatel
Podnikatelská aktivita v CR (2001)
23
10
1
Kapacita HUZ (2004, 2005)
5008
3787
1
Kapacita OIR (1992)
12608
10623
1
Celková lůžková kapacita
17616
14410
1
41
21
1
T(f) max. (2005)
1903 (Bítov)
-
-
T(f) min. (2005)
1 (Šatov)
-
-
59
45
1
Ld(f) max. (2004)
477 (Bítov)
-
-
Ld(f) min. (2004)
1 (Šatov)
-
-
131
102
1
Počet středisek/km (2004, 2005)
2
1
1
Výskyt NP
1
-
2
Výskyt CHKO
0
-
0
Výskyt památky UNESCO
0
-
0
T(f) celá oblast (2005)
Ld(f) celá oblast (2004)
Celk. lůžková kapacita/PRP 2
Celkem bodů
12
Zdroj: vlastní zpracování podle dat Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu
Oblast je vhodná zejména pro letní krátkodobou i dlouhodobou rekreaci, která je vázána především na přírodní danosti NP Podyjí a vodní plochy Vranovské přehrady. Rekreační vyuţití NP Podyjí je limitováno zákonnými podmínkami jeho ochrany. V oblasti se uplatňuje především pěší a cykloturistika, vodní sporty, ale také návštěva kulturně-historických památek (hrad Bítov, zámek Vranov nad Dyjí apod.). Celoroční vyuţití pro cestovní ruch nabízí historické město Znojmo. Oblast je příhodná jak pro individuální tak pro hromadnou rekreaci. Podle uvedených kritérií bylo oblasti Podyjí, Vranov přiřazeno 12 bodů významnosti, můţeme ji tedy ohodnotit jako dominantní pro cestovní ruch Jihomoravského kraje. Vytvoření destinačního managementu v oblasti by mohlo přispět ke schopnosti místních podnikatelů vhodně reagovat na poptávku návštěvníků a ke zkvalitnění popřípadě rozvoji infrastruktury cestovního ruchu. Seznam obcí Bítov, Havraníky, Hnanice, Horní Břečkov, Chvalatice, Lančov, Lesná, Lukov, Mašovice, Nový Šaldorf-Sedlešovice, Onšov, Oslnovice, Podhradí nad Dyjí, Podmolí, Starý Petřín, Šatov, Štítary, Šumná, Vranov nad Dyjí, Vysočany, Zblovice, Znojmo. 52
4.3.2 Pálava, Lednicko-Valtický areál, Nové Mlýny Charakteristika31 Tato turistická oblast zahrnuje 3 významné celky – CHKO Pálava, Lednicko-Valtický areál a vodní nádrţ Nové Mlýny. CHKO Pálava byla vyhlášena dne 13. 9. 1976, rozkládá se na území o rozloze 86 km2, do kterého patří také hřebeny Pavlovských vrchů, Milovický les a sníţenina jiţně od něj aţ po státní hranici s Rakouskem. Oblast se nachází v nejteplejší a téměř nejsušší části ČR, coţ umoţňuje pěstování vinné révy a výskyt mnoha druhů rostlin, které u nás nikde jinde nerostou. Nejhodnotnější úseky krajiny jsou chráněny ve 14 maloplošných zvláště chráněných územích (4 národní přírodní rezervace, 1 národní přírodní památka, 5 přírodních rezervací a 4 přírodní památky). Historické centrum Mikulova bylo prohlášeno městskou památkovou rezervací a obec Pavlov je chráněna jako vesnická památková rezervace. V roce 1986 byla CHKO Pálava zařazena organizací UNESCO do mezinárodní sítě biosférických rezervací chránících ukázky nejvýznačnějších světových ekosystémů. Na území je také vyhlášena ptačí oblast. Křivé jezero, které se nachází v nivě Dyje u Nových Mlýnů, je součástí mezinárodně významného mokřadu chráněného podle Ramsarské úmluvy. V oblasti se nachází nejcennější biotopy druhově bohatých skalních, drnových a lučních stepí, lesostepí, teplomilných doubrav a suťových lesů vyvinutých na vápencových kopcích Pavlovských vrchů. Lesní komplex Milovického lesa je tvořen teplomilnými doubravami a panonskými dubohabřinami se dvěma oborami pro chov zvěře. V nivě řeky Dyje mezi obcemi Nové Mlýny a Bulhary se střídají luţní lesy s jinými mokřadními nebo vodními společenstvy. Pavlovské vrchy jsou budovány především tvrdými jurskými vápenci, které na mnoha místech vytvářejí malebné skalní útesy. Nejvyšším bodem Pálavy je vrchol Děvín (554 m n. m.), nejniţším bodem je hladina dolní zdrţe novomlýnské soustavy (390 m n. m.). Lednicko-Valtický areál (LVA) je krajinný celek, který se nachází v okrese Břeclav na pomezí Moravy a Dolního Rakouska. Jeho rozloha činí 283 km2. 7. 12. 1996 byl zapsán 31
Zpracováno podle:
SPRÁVA CHKO PÁLAVA. CHKO Pálava : Charakteristika oblasti [online]. [2009] [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: ; Wikipedie. Otevřená encyklopedie : Chráněná krajinná oblast Pálava. [online]. 2004 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: ; EKOLOGICKÝ PRÁVNÍ SERVIS. Novomlýnské nádrţe [online]. 2008 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: .
53
do Seznamu
světového
přírodního
a
kulturního
dědictví
UNESCO.
Oblast
byla
v průběhu 18. 19. století kníţecím rodem Lichtenštějnů zformována do podoby přírodního parku. Kromě obcí Valtice, Lednice a Hlohovec jsou významnými krajinotvornými celky také Lednické rybníky a uměle vysázený Boří les. Areál zahrnuje také část luţního lesa při řece Dyji jiţně od Břeclavi. V areálu se nachází dva hlavní zámky – v Lednici a ve Valticích, dále jsou po krajině roztroušeny drobné stavby (např. Janův hrad, Minaret, Tři Grácie a další). Od roku 2003 je Lednice a její okolí součástí biosférické rezervace Dolní Morava. Vodní dílo Nové Mlýny je soustava přehrad na řece Dyji pod Pavlovskými vrchy. Tvoří ji přehradní nádrţe: Mušovská (horní), Věstonická (střední – přijímá přítoky Svratku a Jihlavu) a Novomlýnská (dolní). Nádrţe byly vybudovány v 70. letech 20. století. Soustava děl měla původně slouţit jako rezervoár pro rozsáhlý systém závlah. Jeho vybudováním zanikl rozsáhlý komplex luţního lesa, jenţ byl v Evropě naprosto unikátní. Systém závlah nakonec nebyl dobudován, většina závlah dnes jiţ nefunguje a existence nádrţí dnes jiţ nemá ţádné opodstatnění. Horní nádrţ slouţí pro rekreaci, střední je přírodní rezervací s ostrůvky pro hnízdění ptáků – na jednom je zachován románsko-gotický kostel. Dolní nádrţ je vyuţívána pro závlahy, výrobu elektřiny a rekreaci. V rámci rekreace slouţí Nové Mlýny ke koupání, rybolovu, windsurfingu či lodní dopravě. Okolí je vhodné pro pěší výlety a cykloturistiku. Výměra oblasti: 482 km2 Rozloha potenciálních rekreačních ploch: 143 km2 Střediska letní rekreace u vody: Pasohlávky Historická města nadregionálního významu: Mikulov Střediska s přírodními atraktivitami: Lednice, Valtice Významné kulturní památky: zámek Mikulov, Lednicko-Valtický areál (památka UNESCO) Národní přírodní památky: Dunajovické kopce (Březí, Brod nad Dyjí), Pastvisko u Lednice (Lednice), Rendezvous (Valtice) Národní přírodní rezervace: Děvín-Kotel-Soutěska, Křivé jezero, Lednické rybníky, Pouzdřanská step-Kolby, Slanisko u Nesytu (Sedlec), Tabulová, Růţový vrch a Kočičí kámen (Bavory, Klentnice, Perná) Městská památková rezervace: Mikulov Městská památková zóna: Valtice Vesnická památková rezervace: Pavlov
54
Hodnocení Oblast nabízí mnohé jak přírodní tak kulturní atraktivity. Podíl potenciálních rekreačních ploch na rozloze je však podprůměrný, stejně jako kapacita lůţek v HUZ. Tyto ukazatele ale nepatří ani k nejniţším. Nejniţších hodnot dosahuje kapacita lůţek v OIR a tím je ovlivněna i nejniţší hodnota ukazatele celkové lůţkové kapacity. Tyto nízké hodnoty mají za následek také k posledním se řadící hodnoty turisticko-rekreační funkce, turisticko-rekreačního zatíţení území a počet lůţek na PRP. Naopak nadprůměrných hodnot v oblasti dosahuje zaměstnanost a podnikatelská aktivita v cestovním ruchu. Oblast je jedinou ze všech osmi hodnocených, ve které počet lůţek HUZ převyšuje počet lůţek v OIR. V regionu se nachází přibliţně 1 středisko cestovního ruchu na 100 km2. Tabulka 2: Hodnocené ukazatelů oblasti Pálava, LVA, Nové Mlýny Ukazatel
Hodnota ukazatele v oblasti
Průměr za všechny oblasti
Počet udělených bodů významnosti
Podíl PRP na rozloze v % (2005)
30
45
0
Zaměstnanost v CR v % (2001)
5,1
3,4
1
Podnikatelská aktivita v CR (2001)
13
10
1
Kapacita HUZ (2004, 2005)
3396
3787
0
Kapacita OIR (1992)
1236
10623
0
Celková lůžková kapacita
4632
14410
0
12
21
0
T(f) max. (2005)
110 (Pasohlávky)
-
-
T(f) min. (2005)
1 (Březí, Drnholec, Sedlec, Zaječí)
-
-
10
45
0
Ld(f) max. (2004)
39 (Dolní Věstonice)
-
-
Ld(f) min. (2004)
0 (Sedlec)
-
-
33
102
0
Počet středisek/km (2004, 2005)
1
1
1
Výskyt NP
0
-
0
Výskyt CHKO
1
-
2
Výskyt památky UNESCO
1
-
2
T(f) celá oblast (2005)
Ld(f) celá oblast (2004)
Celk. lůžková kapacita/PRP 2
Celkem bodů
7
Zdroj: vlastní zpracování podle dat Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu
Oblast je vhodná zejména pro letní krátkodobou rekreaci, jejíţ hlavní náplní je pěší nebo cykloturistika, spojená s návštěvou kulturních a přírodních památek Lednicko-Valtického areálu a přírodních památek CHKO Pálava. Dalším moţným vyuţitím je rekreace u vody, jejímţ střediskem je obec Pasohlávky. Velmi důleţitou součástí rekreačního vyuţití se stala vinařská turistika, která se těší stále větší oblibě u návštěvníků z okolí i u turistů ze vzdálenějších míst. V oblasti se nenachází střediska druhého bydlení, rekreace se soustřeďuje zejména do hromadných ubytovacích zařízení. 55
Oblast obdrţela 7 bodů významnosti, podle stanovených kritérií ji tedy můţeme hodnotit jako velmi významnou pro cestovní ruch v Jihomoravském kraji. Vytvoření destinačního managementu by mohlo přispět k vhodné reakci na poptávku po ubytování v HUZ nebo OIR, jejichţ kapacity se na první pohled mohou zdát nedostatečné (vzhledem k nízkým hodnotám turisticko-rekreační funkce i turisticko-rekreačního zatíţení území). Jestliţe jsou kapacity dostačující, nízké hodnoty mohou být způsobeny faktem, ţe mnoho návštěvníků přijíţdí do oblasti pouze na krátký čas. V tomto případě by se destinační společnost mohla pokusit vytvořit takové podmínky, které by turisty motivovaly zůstat v destinaci déle. Seznam obcí Bulhary, Hlohovec, Lednice, Podivín, Přítluky, Rakvice, Valtice, Zaječí, Pouzdřany, Strachotín, Šakvice, Bavory, Brod nad Dyjí, Březí, Dobré Pole, Dolní Dunajovice, Dolní Věstonice, Drnholec, Horní Věstonice, Klentnice, Mikulov, Milovice, Novosedly, Nový Přerov, Pavlov, Perná, Sedlec, Ivaň, Pasohlávky.
4.3.3 Moravský Kras Charakteristika32 Moravský kras se nachází na severovýchodě Jihomoravského kraje. Je největší a nejvýznamnější krasovou oblastí v České republice. Na nejcennější části území byla v roce 1956 vyhlášena CHKO Moravský kras. Celková výměra CHKO je 94 km2. Oblast je tvořena vápenci táhnoucími se v severojiţním směru mezi Sloupem a Brnem na vzdálenost 25 km. Jsou pro ni typické krasové plošiny se závrty, hluboké ţleby s ponornými toky a mnoţstvím jeskyní. Moravský kras se dělí na tři části: Severní část je odvodňována říčkou Punkvou, nejvýznamnějším jeskynním systémem je nejdelší Amatérská jeskyně (40 km), pro veřejnost přístupné Punkevní jeskyně s propastí Macochou, Sloupsko-šošůvské jeskyně, jeskyně Balcarka a Kateřinská jeskyně. Střední část je odvodňována Jedovnickým a Křtinským potokem. Nejvýznamnějším jeskynním systémem je systém Rudické propadání – Býčí skála. Pro veřejnost je zpřístupněna jeskyně Výpustek.
32
Zpracováno podle:
SPRÁVA JESKYNÍ MORAVSKÉHO KRASU. Jeskyně - Moravský kras [online]. c2007 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: ; Wikipedie. Otevřená encyklopedie : Moravský kras. [online]. 2004 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: .
56
Jiţní část odvodňuje Říčka, v jejímţ údolí se nachází například jeskynní systém Hostěnického propadání a Ochozské jeskyně a dále významné archeologické naleziště z doby lovců sobů jeskyně Pekárna. Celkový počet registrovaných jeskyní v Moravském krasu přesahuje 1600 jeskyní. Jeskynní sedimenty dochovaly jedinečné doklady osídlení území člověkem neandertálským před více neţ 120 000 lety, rytiny zvířat z konce paleolitu. Ochrana je věnována také ţivé přírodě. Teplomilná společenstva na jihu střídají rozlehlé bučiny střední části krasu. Horské lesy rostou na suťových svazích ve ţlebech. Na území Moravského krasu nalezneme také endemické druhy, dále více neţ sto druhů bezobratlých ţivočichů, více neţ 2000 druhů motýlů či 21 druhů netopýrů a vrápenců. Nejcennější části území chrání 11 přírodních rezervací, 4 národní přírodní rezervace a 2 národní přírodní památky. Pro zcela výjimečné přírodní hodnoty byl téměř celý Moravský kras zařazen do sítě evropsky významných lokalit Natura 2000. Od roku 2004 je oblast podzemní Punkvy zařazena mezi mokřady mezinárodního významu podle Ramsarské úmluvy. Výměra oblasti: 351 km2 Rozloha potenciálních rekreačních ploch: 255 km2 Střediska druhého bydlení: Bílovice nad Svitavou, Mokrá-Horákov, Ochoz u Brna Střediska letní rekreace u vody: Jedovnice Ostatní města: Blansko Střediska s přírodními atraktivitami: Sloup Významné kulturní památky: zámek Blansko Národní přírodní památky: Jeskyně Pekárna (Mokrá), Rudické propadání (Rudice, Jedovnice) Národní přírodní rezervace: Býčí skála (Blansko), Habrůvecká bučina (Habrůvka), Hádecká Planinka (Brno-Maloměřice, Kanice), Vývěry Punkvy Hodnocení Na území oblasti Moravský kras se nachází nejvyšší podíl potenciálních rekreačních ploch ze všech hodnocených oblastí. Počet lůţek v HUZ patří k niţším hodnotám, vysoký je však počet lůţek v OIR, který přispívá také k nadprůměrným hodnotám celkové kapacity lůţek. Z tohoto důvodu (vysoký počet lůţek) nabývají průměrných aţ nadprůměrných hodnot také ukazatele turisticko-rekreační funkce obcí a turisticko-rekreační zatíţení území. Rozloha PRP je však poměrně velká, coţ má za následek podprůměrný počet lůţek na km2 PRP. Podnikatelská aktivita v cestovním ruchu je spíše podprůměrná a zaměstnanost v pohostinství 57
a ubytování jiţ dosahuje poměrně nízké hodnoty. V oblasti se nacházejí přibliţně 2 střediska na 100 km2. Tabulka 3: Hodnocení ukazatelů oblasti Moravský Kras Hodnota ukazatele v oblasti
Průměr za všechny oblasti
Počet udělených bodů významnosti
Podíl PRP na rozloze v % (2005)
73
45
1
Zaměstnanost v CR v % (2001)
2,1
3,4
0
9
10
0
Kapacita HUZ (2004, 2005)
2347
3787
0
Kapacita OIR (1992)
13448
10623
1
Celková lůžková kapacita
15795
14410
1
31
21
1
T(f) max. (2005)
178 (Ochoz u Brna)
-
-
T(f) min. (2005)
1 (Adamov)
-
-
Ukazatel
Podnikatelská aktivita v CR (2001)
T(f) celá oblast (2005)
Ld(f) celá oblast (2004)
45
45
1
Ld(f) max. (2004)
350 (Řícmanice)
-
-
Ld(f) min. (2004)
1 (Krásensko)
-
-
62
102
0
Počet středisek/km (2004, 2005)
2
1
1
Výskyt NP
0
-
0
Výskyt CHKO
1
-
2
Výskyt památky UNESCO
0
-
0
Celk. lůžková kapacita/PRP 2
Celkem bodů
8
Zdroj: vlastní zpracování podle dat Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu
Na území je vhodná krátkodobá letní rekreace, spojená s pěší turistikou, zaměřenou na přírodní pozoruhodnosti. Moţná je také dlouhodobá rekreace, rekreace u vody (vodní sporty, rybolov) ve středisku Jedovnice, návštěvy kulturních památek. Velká část rekreace se odehrává v objektech individuální rekreace, a to zejména ve střediscích druhého bydlení. Celoroční význam pro cestovní ruch mají například Punkevní jeskyně, které jsou veřejnosti otevřeny i v zimních měsících.33 Největší hodnota oblasti spočívá v unikátnosti a jedinečnosti přírodních pozoruhodností, které dosahují
národního
aţ
mezinárodního
významu.
Z tohoto
hlediska,
doplněného
o nadprůměrné hodnoty v některých výše uvedených ukazatelích, bylo oblasti přiřazeno 8 bodů významnosti, oblast je tedy pro cestovní ruch v Jihomoravském kraji hodnocena jako velmi významná. Koordinace aktivit destinační společnosti by mohly umoţnit větší rozmach ve vytváření podmínek pro zahraniční návštěvníky nebo návštěvníky ze vzdálenějších míst a také v podpoře motivace k dlouhodobějšímu pobytu. 33
Více o přístupnosti jednotlivých jeskyní během roku je uvedeno na:
58
Seznam obcí Adamov, Blansko, Bukovina, Bukovinka, Habrůvka, Holštejn, Jedovnice, Kotvrdovice, Krasová, Křtiny, Kulířov, Kuničky, Lipovec, Olomučany, Ostrov u Macochy, Petrovice, Rudice, Senetářov, Sloup, Šebrov-Kateřina, Šošůvka, Vavřinec, Vilémovice, Vysočany, Ţďár, Babice nad Svitavou, Bílovice nad Svitavou, Březina, Hostěnice, Kanice, Mokrá-Horákov, Ochoz u Brna, Řícmanice, Vranov, Krásensko.
4.3.4 Slovácko – Hodonínsko Charakteristika34 Oblast se rozprostírá na jihovýchodě Jihomoravského kraje. Zahrnuje etnografickou oblast Moravské Slovensko (Slovácko) a přírodní oblast – část CHKO Bílé Karpaty35. Moravské Slovensko zahrnuje několik podoblastí – Podluţí, Horňácko, Dolňácko a Moravské Kopanice. Z toho Moravské Kopanice a část Dolňácka i Horňácka náleţí do Zlínského kraje. Tento region má ze všech sledovaných největší rozlohu (1195 km2) i nejvyšší počet obyvatel (přibliţně 190 tisíc obyvatel v roce 2003). Region zahrnuje celé území správního obvodu ORP Hodonín a ORP Veselí nad Moravou, zasahuje do správních obvodů ORP Břeclav a Kyjov. Pro Moravské Slovácko je příznačný zejména bohatý, dosud ţivý folklór s tradicemi lidových písní, krojů, tanců, slavností a tradičních řemesel. Přírodní hranici oblasti tvoří na severu Ţdánický les a pohoří Chřiby, na jihu hřeben Bílých Karpat. Slováckem protéká řeka Morava, která vytváří meandry lemované luţními lesy. Oblast je známá vinařskou turistikou a řadou jedinečných folklorních akcí a festivalů. K mnoha přírodním rezervacím patří Váté písky, kde se nachází ekosystém vzácných druhů fauny i flóry, Písečný rybník v Miloticích s výskytem vodního ptactva i baţinných a pobřeţních rostlinných společenstev. Oblast patří k nejteplejším v republice.
34
Zpracováno podle
JIHOMORAVSKÝ KRAJ. O regionu - Jiţní Morava [online]. 2007 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: ; Moravské Slovácko [online]. [1999] [cit. ;
2009-04-15].
Dostupný
z
WWW:
Turistické regiony ČR : Slovácko [online]. c1998-2009 , 25.09.2005 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . 35
Moravské Slovácko i CHKO Bílé Karpaty se rozprostírají na území dvou krajů – Jihomoravského a Zlínského. Ve svém hodnocení beru v úvahu pouze část spadající do Jihomoravského kraje.
59
CHKO Bílé Karpaty byla vyhlášena 3. 11. 1980 na území okresů Hodonín, Uherské Hradiště a Zlín. Na území Jihomoravského kraje do CHKO náleţí nebo zasahují obce: Petrov, Sudoměřice, Stráţnice, Tvaroţná Lhota, Radějov, Kněţdub, Hroznová Lhota, Tasov, Lipov, Malá Vrbka, Hrubá Vrbka, Kuţelov, Velká nad Veličkou, Javorník, Suchov a Nová Lhota. Celá oblast Bílých Karpat, ale zejména její jiţní část, byla po mnoho staletí kultivována člověkem. Přesto, nebo moţná právě proto, se zde dochovaly mimořádně cenné přírodní hodnoty a na mnoha místech lze hovořit o harmonické krajině. Pro své přírodní a krajinné hodnoty byly Bílé Karpaty v roce 1996 zařazeny mezi evropské biosférické rezervace. Rozsáhlá odlesnění byla prováděna za účelem krajinářských úprav citlivě vyuţívajících přírodních podmínek. Výsledkem jsou rozsáhlé plochy jedinečných květnatých luk s roztroušenými dřevinami, které jsou porostlé bohatými rostlinnými společenstvy s vysokým zastoupením kriticky ohroţených druhů rostlin. Díky tomu Bílé Karpaty patří k nejcennějším lučním biotopům Evropy a jsou studijní plochou světového významu. Mezi zajímavá místa k návštěvě v oblasti Slovácko – Hodonínsko patří například větrný mlýn v Kuţelově, skanzen ve Stráţnici nebo přírodně-technická památka Baťův kanál. K nejznámějším folklórním událostem řadíme mezinárodní folklórní festival ve Stráţnici, Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou, Mezinárodní dětský folklórní festival Štěpy ve Veselí nad Moravou. K rekreaci je také moţné vyuţít lázně v okresním městě Hodonín. Výměra oblasti: 1195 km2 Rozloha potenciálních rekreačních ploch: 464 km2 Střediska druhého bydlení: Moravany, Radějov Střediska letní rekreace u vody: Tvaroţná Lhota Historická města nadregionálního významu: Stráţnice Ostatní města: Břeclav, Hodonín, Bzenec Významné kulturní památky: Zámeček Hodonín, zámek Stráţnice, zámek Milotice Městské památkové zóny: Stráţnice, Veselí nad Moravou, Kyjov Vesnická památková rezervace: Petrov – Plţe Národní přírodní památky: Váté písky (Bzenec, Vracov) Národní přírodní rezervace: Búrová (Suchov), Cahnov-Soutok (Lanţhot), Čertoryje (Kněţdub, Tvaroţná Lhota), Jazevčí (Javorník), Ranšpurk (Lanţhot), Zahrady pod Hájem (Velká nad Veličkou)
60
Hodnocení Jak jiţ bylo výše zmíněno, ze všech hodnocených oblastí je Slovácko – Hodonínsko územně nejrozsáhlejší, největší rozlohu má tedy také potenciální rekreační plocha. Její podíl na celkové rozloze je však jiţ mírně podprůměrný. Nízké jsou také hodnoty zaměstnanosti v cestovním ruchu a podnikatelská aktivita zde dosahuje hodnot nejniţších. Naopak nad průměrem se drţí počet lůţek v HUZ, mírného podprůměru dosahuje kapacita OIR i výsledná celková kapacita lůţek. Díky velké rozloze PRP je nízký i počet lůţek na km2 této plochy. Velmi nízkých hodnot dosahují turisticko-rekreační funkce a turisticko-rekreační zatíţení území. Toto je dáno zejména vlivem velké rozlohy a velkého počtu obyvatel, ale také niţším celkovým počtem lůţek v oblasti. Z hlediska hodnocených ukazatelů je tedy v oblasti významná pouze kapacita HUZ, jejíţ hodnota můţe být také ovlivněna velkou rozlohou oblasti. Na území Slovácka – Hodonínska se nachází přibliţně 1 středisko na 100 km2. Tabulka 4: Hodnocení ukazatelů oblasti Slovácko - Hodonínsko Hodnota ukazatele v oblasti
Průměr za všechny oblasti
Počet udělených bodů významnosti
Podíl PRP na rozloze v % (2005)
39
45
0
Zaměstnanost v CR v % (2001)
2,7
3,4
0
6
10
0
Ukazatel
Podnikatelská aktivita v CR (2001) Kapacita HUZ (2004, 2005)
4933
3787
1
Kapacita OIR (1992)
8444
10623
0
Celková lůžková kapacita
13377
14410
0
7
21
0
T(f) max. (2005)
246 (Tvarožná Lhota)
-
-
T(f) min. (2005)
0 (celkem 13 obcí)
-
-
11
45
0
Ld(f) max. (2004)
121 (Tvarožná Lhota)
-
-
Ld(f) min. (2004)
T(f) celá oblast (2005)
Ld(f) celá oblast (2004)
0 (celkem 13 obcí)
-
-
Celk. lůžková kapacita/PRP
29
102
0
Počet středisek/km2 (2004, 2005)
1
1
1
Výskyt NP
0
-
0
Výskyt CHKO
1
-
2
Výskyt památky UNESCO
0
-
0
Celkem bodů
4
Zdroj: vlastní zpracování podle dat Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu
Oblast je vhodná zejména pro letní krátkodobou, popřípadě dlouhodobou, rekreaci spojenou s pěší turistikou nebo cykloturistikou zaměřenou na poznávání přírodních zajímavostí a místních kulturních tradic. Významná je vinařská turistika, venkovský cestovní ruch, ale také vodní turistika (Baťův kanál). Letní rekreace u vody se uplatňuje ve středisku Tvaroţná Lhota. Z hlediska celoročního vyuţití je významná moţnost rekreace v Lázních Hodonín. 61
Největší hodnoty Slovácka – Hodonínska se ukrývají v přírodním bohatství Bílých Karpat, které do oblasti zasahují, a také ve značné míře v kulturních tradicích a zvyklostech tohoto regionu. Regionu byly přiřazeny 4 body, je tedy pro cestovní ruch v rámci Jihomoravského kraje hodnocen jako významný. Vznik destinačního managementu by mohl přispět k většímu vyuţití místního potenciálu, k lepší propagaci regionu, k motivaci vzniku dalších podnikatelských subjektů v cestovním ruchu, a to zejména v oblasti lidové kultury a řemesel popřípadě v dalších oblastech, kterým se podaří uspokojit stávající nebo vytvořit novou poptávku. Působení destinačního managementu povaţuji za vhodné mimo jiné také vzhledem k poměrně větší rozloze oblasti, mohl by tak přispět k efektivní koordinaci aktivit v cestovním ruchu. Seznam obcí Břeclav, Hrušky, Kostice, Lanţhot, Moravská Nová Ves, Moravský Ţiţkov, Tvrdonice, Týnec, Velké Bílovice, Čejč, Čejkovice, Dolní Bojanovice, Dubňany, Hodonín, Josefov, Luţice, Mikulčice, Mutěnice, Nový Poddvorov, Petrov, Prušánky, Ratíškovice, Rohatec, Starý Poddvorov, Sudoměřice, Bukovany, Bzenec, Čeloţnice, Domanín, Hovorany, Hýsly, Jeţov, Kelčany, Kostelec, Kyjov, Labuty, Milotice, Moravany, Skalka, Skoronice, Sobůlky, Svatobořice-Mistřín, Syrovín, Šardice, Těmice, Vacenovice, Vlkoš, Vracov, Vřesovice, Ţádovice, Ţeravice, Blatnice pod Svatým Antonínkem, Blatnička, Hroznová Lhota, Hrubá Vrbka, Javorník, Kněţdub, Kozojídky, Kuţelov, Lipov, Louka, Malá Písek, Nová
Lhota, Radějov, Stráţnice, Suchov, Tasov, Tvaroţná
Vrbka, Moravský Lhota, Velká
nad
Veličkou, Veselí nad Moravou, Vnorovy, Ţeraviny.
4.3.5 Hanácké Slovácko Charakteristika36 Hanácké Slovácko je přechodnou oblastí mezi Moravským Slovenskem (Slováckem) a Hanou. Jedná se o etnografický region, jehoţ převáţná část náleţí do správních obvodů ORP Hustopeče a Kyjov. Region byl dříve na národopisných mapách poněkud opomíjen,
36
Zpracováno podle:
Turistické regiony ČR : Etnografický region Hanácké Slovácko. [online]. c1998-2009 , 25.09.2005 [cit. 2009-0415]. Dostupný z WWW: ; Wikipedie. Otevřená encyklopedie : Hanácké Slovácko. [online]. 2004 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: ; BĚLOHOUBKOVÁ, Lenka. Ţdánický les [online]. c2003-2009 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: .
62
v poslední době se zde však začíná vytvářet regionální uvědomění. Tradice jsou zde stále součástí ţivota venkovské společnosti (písně, tance, kroje, košty vína a slivovice). Oblast zahrnuje převáţnou část přírodního parku Ţdánický les, který sestává z celků Boleradická vrchovina, Dambořická vrchovina, Hustopečská pahorkatina. Ţdánický les patří zeměpisně do karpatské oblasti, v níţ je ze všech karpatských celků nejniţší. Nejvyšší vrchol nese název U Slepice a nachází se v nadmořské výšce 438 m. Přírodní park byl vyhlášen v roce 1994, jeho účelem je ochrana společenstev skupiny lesních typů dubové bučiny. Celá oblast je odvodňována řekami Svratkou a Dyjí. Ţdánický les sice nepatří k vyhledávaným turistickým cílům, protoţe na první pohled nepůsobí příliš zajímavě. Při bliţším prozkoumání zde však nalezneme husou síť cyklotras a vinařských stezek, turistické trasy, místa s širokým a dalekým výhledem. Oblast Ţdánického lesa je známá těţbou ropy a zásobníky zemního plynu v jiţ vyčerpaných loţiscích. Nedaleko vrcholu U Slepice se nachází areál Moravských naftových dolů. Výměra oblasti: 486 km2 Rozloha potenciálních rekreačních ploch: 130 km2 Ostatní města: Hustopeče Významné kulturní památky: zámek Klobouky u Brna, zámek Ţdánice Národní přírodní památky: Na Adamcích (Ţeletice), Pouzdřanská step-Kolby Hodnocení Hanácké Slovácko dosahuje významně podprůměrných hodnot ve všech sledovaných ukazatelích. V podílu potenciálních rekreačních ploch, podnikatelské aktivitě v cestovním ruchu a turisticko-rekreačním zatíţení území nabývá hodnot nejniţších ze všech sledovaných oblastí. Také celkový počet lůţek a turisticko-rekreační funkce jsou jedny z nejniţších. Hodnoty kapacity HUZ a OIR, zaměstnanosti v cestovním ruchu a počtu lůţek na rozlohu PRP jsou také značně podprůměrné. Počet středisek na 100 km2 oblasti je nulový.
63
Tabulka 5: Hodnocení ukazatelů oblasti Hanácké Slovácko Hodnota ukazatele v oblasti
Průměr za všechny oblasti
Počet udělených bodů významnosti
Podíl PRP na rozloze v % (2005)
27
45
0
Zaměstnanost v CR v % (2001)
2,4
3,4
0
Ukazatel
Podnikatelská aktivita v CR (2001)
6
10
0
Kapacita HUZ (2004, 2005)
1173
3787
0
Kapacita OIR (1992)
3476
10623
0
Celková lůžková kapacita
4649
14410
0
11
21
0
T(f) max. (2005)
51 (Mouchnice)
-
-
T(f) min. (2005)
0 (Bořetice, Nenkovice, Terezín)
-
-
10
45
0
Ld(f) max. (2004)
22 (Boleradice)
-
-
Ld(f) min. (2004)
0 (Bořetice, Nenkovice, Terezín)
-
-
36
102
0
Počet středisek/km (2004, 2005)
0
1
0
Výskyt NP
0
-
0
Výskyt CHKO
0
-
0
Výskyt památky UNESCO
0
-
0
T(f) celá oblast (2005)
Ld(f) celá oblast (2004)
Celk. lůžková kapacita/PRP 2
Celkem bodů
0
Zdroj: vlastní zpracování podle dat Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu
Vhodná je v této oblasti krátkodobá letní rekreace spojená s pěší turistikou nebo cykloturistikou, návštěvou kulturních památek, venkovská turistika. Oblast je významná zejména z etnografického hlediska, zejména proto, ţe zde ţijí lidové tradice a místní kultura. Jak je jiţ však výše zmíněno, povědomí o místních specificích se na určitou dobu vytratilo. Této oblasti nebyl přiřazen ţádný bod významnosti, proto je hodnocena jako málo významná pro cestovní ruch v Jihomoravském kraji. Vznik destinačního managementu podle mého názoru nemá v současné době význam. Za zváţení by stálo spojení s oblastí Slovácko – Hodonínsko. Výsledkem by však byla poměrně rozlehlá heterogenní oblast, jejíţ řízení by mohlo přinášet řadu problémů. Seznam obcí Karlín, Terezín, Boleradice, Borkovany, Bořetice, Brumovice, Diváky, Horní Bojanovice, Hustopeče, Kašnice, Klobouky u Brna, Kobylí, Krumvíř, Křepice, Kurdějov, Morkůvky, Němčičky, Nikolčice, Popice, Starovice, Starovičky, Šitbořice, Uherčice, Velké Hostěrádky, Velké Němčice, Velké Pavlovice, Vrbice, Archlebov, Dambořice, Draţůvky, Lovčice, Mouchnice, Násedlovice, Nechvalín, Nenkovice, Ostrovánky, Stavěšice, Stráţovice, Uhřice, Věteřov, Ţarošice, Ţdánice, Ţeletice. 64
4.3.6 Podhorácko (Moravské Horácko) Charakteristika37 Horácko a Podhorácko tvoří velkou oblast, která zahrnuje celou západní Moravu od hranic s Čechami aţ po Drahanskou vrchovinu, Brněnsko a Znojemsko. Horácko samotné je nejzápadnější oblastí Moravy, od Podhorácka je odděleno přechodnou linií asi od Bystřice nad Pernštejnem, přes Velké Meziříčí a Třebíč aţ k Jilemnici. Do Jihomoravského kraje zasahuje pouze část Podhorácka, jeho zbylá část je soustředěna do kraje Vysočina. Od Horácka se Podhorácko liší především v místním dialektu, neboť obyvatelé Podhorácka mluví hanácky a obyvatelé Horácka pouţívají moravsko-český dialekt. Jak jiţ tedy bylo zmíněno, Podhorácko se rozprostírá v kopcovité krajině na východním okraji Českomoravské vrchoviny. Na území Jihomoravského kraje povrch Podhorácka tvoří zejména Boskovická brázda a Hornosvratecká vrchovina. Jedinečnou scenérii zde vytváří řeka Svratka obklopená strmými vrchy a listnatými lesy. Z jejího údolí se vějířovitě rozbíhají další údolí potoků a říček vedoucí k návrším s dalekými výhledy. Řeka Svratka je vyhledávaným rybářským revírem, pořádají se zde rybářské závody. Někdejší tiché údolí, v němţ klapaly mlýny, však bylo narušeno výstavbou chat. V okolí Drahonína a Olší vnikly v padesátých letech rušivé aktivity těţby uranových rud. Přesto tu však dodnes najdeme tiché kouty - třeba romantickou Trenckovu rokli pod Drahonínem. Poblíţ Tišnova se nachází vrch Květnice. V podzemí jeho vápencové části se skrývají významné krasové dutiny. Největší a nejkrásnější z nich je Králova jeskyně, která je však pro veřejnost otevřena jen výjimečně. K rekreaci u vody v oblasti slouţí Níhovský rybník, který je rozdělen na část rekreační a část klidovou, která je hnízdním biotopem vodního ptactva. Do oblasti zasahují přírodní parky Svratecká hornatina, Lysicko, Halasovo Kunštátsko. Významnými kulturními památkami jsou hrad Pernštejn a zámek Kunštát. Zajímavými místy k návštěvě mohou být také cisterciácký klášter Porta Coeli, který se nachází v katastru obce Předklášteří, Podhorácké muzeum Předklášteří,
37
Zpracováno podle:
FolklorWeb.cz : Horácko, Podhorácko [online]. c2002-2006 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: ; MĚSTO TIŠNOV. Tišnovsko [online]. [2008] ; Tišnovsko...nebeskou branou... ;
[online].
[2008]
[cit. [cit.
2009-04-15].
Dostupný
z
WWW:
2009-04-15].
Dostupný
z
WWW:
Mikroregion Olešnicko : Turistické cíle v Olešnici [online]. [2008] [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: .
65
ski-areál v Olešnici s celoročním provozem (letní provoz je zaměřen na jízdu na kárách a koloběţkách a další sporty) a další místa. Výměra oblasti: 393 km2 Rozloha potenciálních rekreačních ploch: 228 km2 Významné kulturní památky: zámek Kunštát, hrad Pernštejn Městské památkové zóny: Doubravník, Lomnice Hodnocení Tato oblast v sobě zahrnuje nadprůměrný podíl potenciálních rekreačních ploch. Zaměstnanost a podnikatelská aktivita je zde nízká. Kapacita HUZ je nejniţší ze všech sledovaných oblastí, počet lůţek v OIR je však také nízký, coţ má za následek podprůměrnou celkovou lůţkovou kapacitu v regionu. K nadprůměrným hodnotám (druhá nejvyšší ze sledovaných oblastí) patří turisticko-rekreační funkce, která je ve značné míře ovlivněna poměrně nízkým počtem obyvatel v oblasti. Turisticko-rekreační zatíţení, které nezávisí na počtu obyvatel, dosahuje naopak hodnot podprůměrných. Podprůměrný je také počet lůţek na km2 PRP. V oblasti se nenachází ţádné středisko cestovního ruchu. Tabulka 6: Hodnocení ukazatelů oblasti Podhorácko Hodnota ukazatele v oblasti
Průměr za všechny oblasti
Počet udělených bodů významnosti
Podíl PRP na rozloze v % (2005)
58
45
1
Zaměstnanost v CR v % (2001)
2,0
3,4
0
8
10
0
Kapacita HUZ (2004, 2005)
1008
3787
0
Kapacita OIR (1992)
8648
10623
0
Celková lůžková kapacita
9656
14410
0
32
21
1
T(f) max. (2005)
511 (Lhota u Olešnice)
-
-
T(f) min. (2005)
0 (Kuřimské Jestřabí)
-
-
25
45
0
Ld(f) max. (2004)
117 (Nedvědice)
-
-
Ld(f) min. (2004)
0 (Kuřimské Jestřabí)
-
-
42
102
0
Počet středisek/km (2004, 2005)
0
1
0
Výskyt NP
0
-
0
Výskyt CHKO
0
-
0
Výskyt památky UNESCO
0
-
0
Ukazatel
Podnikatelská aktivita v CR (2001)
T(f) celá oblast (2005)
Ld(f) celá oblast (2004)
Celk. lůžková kapacita/PRP 2
Celkem bodů
Zdroj: vlastní zpracování podle dat Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu
66
2
Oblast je vhodná pro letní krátkodobou individuální rekreaci, zejména pro pěší turistiku a cykloturistiku v kombinaci s návštěvou přírodních zajímavostí chráněných přírodními parky a kulturních památek, zejména hradu Pernštejna, zámku Kunštát, Podhoráckého muzea nebo kláštera Porta Coeli v Předklášteří. Podle uvedeného hodnocení byly oblasti přiřazeny dva body významnosti. Z pohledu cestovního ruchu v Jihomoravském kraji je tedy hodnocena jako málo významná. Destinační management pro oblast není nezbytný, mohl by však pomoci k posílení uvědomění o místních kulturních tradicích, propagaci místní malebné krajiny, rozvoji nabídky cestovního ruchu. Seznam obcí Brťov-Jeneč, Býkovice, Dlouhá Lhota, Bedřichov, Crhov, Černovice, Hodonín, Horní Poříčí, Kněţeves, Kozárov, Křetín, Křtěnov, Kunčina Ves, Kunice, Kunštát, Lhota u Lysic, Lhota u Olešnice, Louka, Makov, Olešnice, Petrov, Prostřední Poříčí, Rozseč nad Kunštátem, Rozsíčka, Stvolová, Sulíkov, Štěchov, Tasovice, Ústup, Zbraslavec, Ţerůtky, Borač, Černvír, Doubravník, Drahonín, Nedvědice, Olší, Pernštejnské Jestřabí, Běleč, Brumov, Bukovice, Lomnice, Lomnička, Ochoz u Tišnova, Osiky, Předklášteří, Rašov, Rohozec, Strhaře, Synalov, Šerkovice, Štěpánovice, Tišnov, Zhoř, Borovník, Dolní Loučky, Horní Loučky, Kaly, Katov, Křiţínkov, Kuřimská Nová Ves, Kuřimské Jestřabí, Lubné, Níhov, Rojetín, Řikonín, Skryje, Tišnovská Nová Ves, Újezd u Tišnova, Vratislávka, Ţďárec.
4.3.7 Malá Haná Charakteristika38 Malá Haná tvoří přechodnou oblast mezi Horáckem a Hanou. I kdyţ název evokuje spíše sounáleţitost s Hanou, přimyká se Malá Haná spíše k Horácku, a to zejména typem osídlení, obydlí a kroje. Původ zde má řada lidových písní a tanečních skladeb. Etnograficky významnými obcemi jsou například Vanovice a Kořenec. V rámci Jihomoravského kraje zaujímá Malá Haná většinu území správního obvodu ORP Boskovice. Západní níţinnou částí území protéká řeka Svitava, obklopená nivními porosty a známá vodními mlýny a elektrárnami, střed protíná úrodná Boskovická brázda a západ oblasti vyplňuje úpatí Drahanské vrchoviny. Na východě území se na říčce Křetínka nachází Vodní nádrţ Letovice, 38
Zpracováno podle:
Wikipedie. Otevřená encyklopedie : Malá Haná. [online]. 2004 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . Boskovicko: Letovicko [online]. [2008] .
[cit.
67
2009-04-15].
Dostupný
z
WWW:
která je vyuţívána k rekreaci, rybolovu a vodním sportům. Oblast je tedy z přírodního hlediska různorodá. Z přírodních pozoruhodností stojí za zmínku přírodní park Řehořkovo Kořenecko, který zaujímá vrcholovou část Drahanské vrchoviny ve východní polovině okresu Blansko. Na jeho území jsou vyhlášena dvě zvláště chráněná území přírodní rezervace Pavlovské mokřady a přírodní památka Horní Bělá. Z hlediska cestovního ruchu v oblasti je významné například westernové městečko v Boskovicích, pivovar Černá Hora nebo Keltský skanzen Letovice. Střediskem rekreace u vody je obec Suchý. Nachází se zde stejnojmenný rybník s údajně blahodárně působící vodou. Výměra oblasti: 362 km2 Rozloha potenciálních rekreačních ploch: 184 km2 Střediska letní rekreace u vody: Suchý Historická města nadregionálního významu: Boskovice Významné kulturní památky: zámek Boskovice, hrad Boskovice Městská památková zóna: Boskovice Hodnocení Nadprůměrné hodnoty v této oblasti dosahuje pouze ukazatel podílu potenciálních rekreačních ploch na celkové rozloze. Zaměstnanost v cestovním ruchu je nejniţší ze všech sledovaných oblastí. Také podnikatelská aktivita v pohostinství a ubytování patří k nejniţším. V oblasti je také podprůměrný počet lůţek v HUZ i OIR, tudíţ i jejich celkový počet. K mírně podprůměrným hodnotám patří turisticko-rekreační funkce, turisticko-rekreační zatíţení území je však výrazně podprůměrnější. (Tento fakt můţe být způsoben velmi vysokou hodnotou turisticko-rekreačního zatíţení území města Brna, které průměrnou hodnotu všech oblastí významně zvyšuje.) Podprůměrná je také kapacita lůţek na km2 PRP, v oblasti se nachází přibliţně 1 středisko na 100 km2.
68
Tabulka 7: Hodnocení ukazatelů oblasti Malá Haná Hodnota ukazatele v oblasti
Průměr za všechny oblasti
Počet udělených bodů významnosti
Podíl PRP na rozloze v % (2005)
51
45
1
Zaměstnanost v CR v % (2001)
1,6
3,4
0
Ukazatel
Podnikatelská aktivita v CR (2001)
7
10
0
Kapacita HUZ (2004, 2005)
1018
3787
0
Kapacita OIR (1992)
6992
10623
0
Celková lůžková kapacita
8010
14410
0
19
21
0
T(f) max. (2005)
370 (Suchý)
-
-
T(f) min. (2005)
1 (Skalice nad Svitavou)
-
-
22
45
0
Ld(f) max. (2004)
367 (Suchý)
-
-
Ld(f) min. (2004)
1 (Skalice nad Svitavou)
-
-
44
102
0
Počet středisek/km (2004, 2005)
1
1
1
Výskyt NP
0
-
0
Výskyt CHKO
0
-
0
Výskyt památky UNESCO
0
-
0
T(f) celá oblast (2005)
Ld(f) celá oblast (2004)
Celk. lůžková kapacita/PRP 2
Celkem bodů
2
Zdroj: vlastní zpracování podle dat Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu
Malá Haná je vhodná zejména ke krátkodobé letní rekreaci, spojené s návštěvou kulturních nebo přírodních pozoruhodností. Oblast je jako stvořená pro cykloturistiku nebo pěší turistiku. Moţnost letní rekreace u vody nabízí vodní nádrţ Letovice, kde je moţné provozovat vodní sporty (např. windsurfing) či rybaření, nebo rybník v obci Suchý, která se stala vyhledávaným střediskem. Letovicko má tradici výletního střediska pro obyvatele Brna, nachází se zde nejvíce chalup z celé oblasti. Hodnota Malé Hané spočívá zejména v místní malebné krajině, kde najdeme jak úrodné níţiny, tak také hornatou oblast či vodní plochy, ale také v místní lidové kultuře, zvycích, písních, tancích, pověstech. Oblasti byly přiřazeny dva body významnosti, z tohoto hlediska je hodnocena jako málo významnou pro turistický ruch v Jihomoravském kraji. Destinační management by mohl napomoci k většímu povědomí o oblasti, k její účinné propagaci a k rozvoji podnikání v cestovním ruchu, které by reagovalo na současnou poptávku, ale zejména vytvářelo novou. Seznam obcí Benešov, Borotín, Boskovice, Cetkovice, Deštná, Drnovice, Horní Smrţov, Chrudichromy, Jabloňany, Knínice u Boskovic, Kořenec, Krhov, Lazinov, Letovice, Lhota Rapotina, 69
Ludíkov, Lysice, Malá Roudka, Míchov, Němčice, Nýrov, Obora, Okrouhlá, Pamětice, Roubanina, Sebranice, Skalice nad Svitavou, Skrchov, Sudice, Suchý, Světlá, Svitávka, Šebetov, Uhřice, Újezd u Boskovic, Úsobrno, Valchov, Vanovice, Váţany, Velenov, Velké Opatovice, Vísky, Voděrady, Vranová, Ţďárná.
4.3.8 Brno Charakteristika39 Brno je druhým největším městem České republiky, největším městem Moravy, krajským městem Jihomoravského kraje. Leţí na soutoku řek Svratky a Svitavy, ze tří stran je chráněno kopci, na jihu je otevřeno níţinám Dyjskosvrateckého úvalu. Téměř třetina území je pokryta lesy. Nejvyšším bodem je Kopeček (479 m n. m.). Brno je významným administrativním střediskem, centrem vzdělanosti a veletrhů. K jeho nejvýznamnějším dominantám patří hrad Špilberk a Katedrála svatého Petra a Pavla. Dalším dochovaným hradem je Hrad Veveří, který se nachází nad Brněnskou přehradou. Jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací, severovýchodně od ní se nachází památka vila Tugendhat, která je zapsána mezi Světové dědictví UNESCO. V Brně působí řada významných divadel (Národní divadlo Brno, Městské divadlo, divadlo Husa na provázku, Hadivadlo a další). Významnými místy z hlediska kultury a historie jsou také Moravská galerie, která se zabývá uměním v celé jeho šíři, a Moravské zemské muzeum, které zahrnuje několik objektů (např. Dietrichsteinský palác nebo pavilon Antrophos). Ve městě se během roku odehrává řada kulturních festivalů (např. festival Brno – město uprostřed Evropy, spojený s mezinárodní soutěţní přehlídkou ohňostrojů Ignis Brunensis). Ke sportovnímu vyţití v Brně slouţí řada kvalitních sportovišť. K dalším významným místům v Brně patří městský park Luţánky, Brněnské výstaviště, kde se kaţdý rok pořádá velké mnoţství nejrůznějších veletrhů a výstav, Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně, Zoologická zahrada, Masarykův okruh a jiţ zmíněná Brněnská přehrada. Město je významnou dopravní křiţovatkou, na jeho jiţní okraj vedou dvě dálnice, rychlostní silnice směrem na Vídeň a provozováno je zde také mezinárodní letiště Tuřany. K dopravě po městě slouţí rozsáhlý systém městské hromadné dopravy, tvořený sítí tramvají, trolejbusů a autobusů. V Brně se můţeme setkat také s vodní dopravou, kterou dopravní podnik provozuje na Brněnské přehradě. Díky níţinnému charakteru krajiny jsou zde vhodné podmínky pro cyklistiku. 39
Zpracováno podle: Wikipedie. Otevřená encyklopedie : Brno. [online]. 2004 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: .
70
Výměra oblasti: 230 km2 Rozloha potenciálních rekreačních ploch: 94 km2 Historické město mezinárodního a národního významu Středisko rekreace druhého bydlení Významné kulturní památky: hrad Špilberk, hrad Veveří, vila Tugendhat (památka UNESCO) Městská památková rezervace: historické jádro města Brna Národní přírodní památky: Červený kopec (Brno – Bohunice), Stránská skála (Brno – Slatina) Národní přírodní rezervace: Hádecká Planinka (Brno – Maloměřice) Hodnocení Město Brno vytváří samostatný turistický region, který je v mnoha ohledech specifický a odlišný od okolního území i od ostatních oblastí. Ze všech regionů má nejmenší celkovou rozlohu i rozlohu potenciálních rekreačních ploch, ale naopak velmi vysoký počet obyvatel (asi dvojnásobný oproti druhé nejlidnatější oblasti – Slovácko – Hodonínsko). K mírně podprůměrným hodnotám patří podíl potenciálních rekreačních ploch a z důvodu relativně velmi vysokého počtu obyvatel má nízkou hodnotu také turisticko-rekreační funkce. K průměrným aţ mírně nadprůměrným se řadí zaměstnanost a podnikatelská aktivita v cestovním ruchu. Ostatní ukazatele daleko převyšují hodnoty v ostatních oblastech. Kapacita HUZ i OIR i celková lůţková kapacita dosahují trojnásobku průměrné hodnoty. Díky vysokému počtu lůţek a malé rozloze je velmi vysoké také turisticko-rekreační zatíţení území a počet lůţek na km2 PRP. Brno plní funkci dvou středisek a to jako střediska rekreace druhého bydlení a historického města mezinárodního a národního významu. Do výpočtu ukazatele počet středisek na 100 km2 tedy Brno vstupuje jako 2 střediska, výsledná hodnota ukazatele je 1 středisko na 100 km2.
71
Tabulka 8: Hodnocení ukazatelů oblasti Brno Hodnota ukazatele v oblasti
Průměr za všechny oblasti
Počet udělených bodů významnosti
Podíl PRP na rozloze v % (2005)
41
45
0
Zaměstnanost v CR v % (2001)
3,9
3,4
1
Ukazatel
Podnikatelská aktivita v CR (2001)
10
10
1
Kapacita HUZ (2004, 2005)
11411
3787
1
Kapacita OIR (1992)
30132
10623
1
Celková lůžková kapacita
41543
14410
1
T(f) celá oblast (2005)
11
21
0
Ld(f) celá oblast (2004)
181
45
1
Celk. lůžková kapacita/PRP
440
102
1
Počet středisek/km (2004, 2005)
1
1
1
Výskyt NP
0
-
0
Výskyt CHKO
0
-
0
Výskyt památky UNESCO
1
-
2
2
Celkem bodů
10
Zdroj: vlastní zpracování podle dat Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu
Město je výchozí turistickou destinací k přírodním a kulturním zajímavostem jiţní Moravy. Je obklopeno smíšenými lesy, které nabízejí mnoho příleţitostí pro turistiku a cykloturistiku. Je nejdůleţitějším centrem městské, kongresové a veletrţní turistiky v Jihomoravském kraji s národním aţ mezinárodním významem. Pro cestovní ruch je důleţitá také příměstská rekreace, která se uplatňuje například v okolí Brněnské přehrady. Brno má význam také z hlediska historického a kulturního, je střediskem druhého bydlení a můţeme na jeho území nalézt také několik přírodních zajímavostí. Časová vyuţitelnost je celoroční. Turistické oblasti Brno bylo přiřazeno 10 bodů významnosti, je tedy z hlediska cestovního ruchu Jihomoravského kraje hodnocena jako dominantní. Destinační management by měl být spolu s podnikateli v cestovním ruchu tvořen také představiteli města. Brno nabízí řadu moţností, kterou by se měla destinační společnost snaţit efektivně propagovat. Důleţitá je vzájemná komunikace místních podnikatelů a představitelů města, která by měla zajistit účinný a efektivní rozvoj cestovního ruchu ve městě. Seznam obcí Brno
72
4.4 Souhrnné zhodnocení Pro přehlednost uvádím souhrnnou tabulku za všechny oblasti, ve které jsou vyznačeny průměrné a nadprůměrné hodnoty jednotlivých ukazatelů. Tabulka 9: Hodnocení jednotlivých oblastí z hlediska daných ukazatelů celkem km2 Podyjí, Vranov Pálava, LVA, Nové Mlýny Moravský Kras Slovácko Hodonínsko Hanácké Slovácko Podhorácko
PRP PRP/ km2 km2
Zamě stnan ost
Pod. akt.
KHUZ
KOIR
KCELK
T(f)
středi ska/ Ld(f) K/PRP 100 km2
300
135
45
7,4
23
5008
12608
17616
41
59
131
2
482
143
30
5,1
13
3396
1236
4632
12
10
33
1
351
255
73
2,1
9
2347
13448
15795
31
45
62
2
1 195
464
39
2,8
6
4933
8444
13377
7
11
29
1
486
130
27
2,5
6
1173
3476
4649
11
10
36
0
393
228
58
2,0
8
1008
8648
9656
32
25
42
0
Malá Haná
362
184
51
1,6
7
1018
6992
8010
19
22
44
1
Brno
230
94
41
3,9
10
11411
30132
41543
11
181
440
1
3 799
204
45
3,4
10
3787
10623
14410
21
45
102
1
průměr
Zdroj: vlastní zpracování podle dat Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu
Do vymezených turistických oblastí Jihomoravského kraje bylo zahrnuto celkem 319 obcí, coţ je asi polovina z celkového počtu 672 obcí v kraji. Z osmi sledovaných oblastí byly pro cestovní ruch tři oblasti hodnoceny jako málo významné, jedna oblast jako významná, dvě oblasti jako velmi významné a dvě jako dominantní. Tabulka 10: Významnost jednotlivých oblastí podle získaných bodů Kategorie
Málo významné
Počet bodů Oblast významnosti 0 Hanácké Slovácko 1 2
Podhorácko, Malá Haná
3 Významné
4
Slovácko - Hodonínsko
5 6 Velmi významné
7
Pálava, LVA, Nové Mlýny
8
Moravský Kras
9 10 Dominantní
Brno
11 12
Podyjí, Vranov
Zdroj: vlastní zpracování
73
Podle tohoto hodnocení se pro cestovní ruch v Jihomoravském jeví jako nejdůleţitější regiony město Brno a Podyjí, Vranov. Ve druhé nejvýznamnější kategorii jsou zařazeny regiony Moravský kras a Pálava, Lednicko-Valtický areál, Nové Mlýny. Druhou nejniţší kategorii obsazuje region Slovácko – Hodonínsko a v nejméně významné kategorii jsou etnografické regiony Podhorácko, Malá Haná a Hanácké Slovácko. Koordinace aktivit destinační společnosti je ţádoucí ve třech nejvýznamnějších kategoriích. V regionech Podhorácko, Malá Haná a Hanácké Slovácko není vznik destinačního managementu nezbytností, tyto destinace jsou spíše doplňkovými oblastmi rekreace nebo oblastmi pro příměstskou rekreaci (Malá Haná, Podhorácko).
4.5 Výhody a nevýhody zvoleného přístupu, přínos pro praxi Analýza a hodnocení turisticky atraktivních oblastí v Jihomoravském kraji byla provedena na základě přírodních a kulturně-historických předpokladů. Metoda je úzce spojena s Návrhem nové rajonizace cestovního ruchu, neboť vychází z jeho pozorování a zjištění. Promítá se do ní tedy územně-plánovací a geografický přístup, pohlíţí na regiony jako na homogenní oblasti, ale zároveň bere v úvahu důleţitá střediska cestovního ruchu v území. Zvolený přístup pomohl zjistit, které oblasti Jihomoravského kraje jsou vhodnými turistickými destinacemi, v čem spočívá jejich hodnota pro cestovní ruch, pomohl určit, které obce jsou součástí těchto oblastí, umoţnil hodnocení oblastí z různých hledisek, významných pro cestovní ruch. Vypracovaná analýza a hodnocení mohou být podkladem pro rozhodování o rozvoji materiálně-technické základny v destinacích. Práce můţe být východiskem pro určování priorit v cestovním ruchu Jihomoravského kraje nebo jednotlivých oblastí, impulsem pro rozvinutí komunikace a spolupráce se sousedními kraji v oblastech, které území kraje přesahují. Nevýhodou tohoto přístupu je skutečnost, ţe nezohledňuje kvalitu poskytovaných sluţeb a skutečnou návštěvnost v destinacích, potaţmo preference návštěvníků Jihomoravského kraje. Tento nedostatek však značně zmírňují údaje o kapacitě lůţek, neboť jejich rozmístění v oblasti významně koreluje s vnímanou turistickou atraktivitou území. Fakt, ţe některé oblasti přesahují hranice kraje, klade velký důraz na komunikaci a spolupráci dotčených krajů, které nemusí nutně fungovat. Je proto důleţité společné stanovení priorit a plánu pro další rozvoj těchto oblastí, společně s určením zodpovědnosti za tento rozvoj. 74
Dále je třeba brát v úvahu, ţe vznik a zaměření destinačního managementu nemusí být akceptovány místními aktéry cestovního ruchu. Tito se s určeným řízením destinace nemusí vţdy ztotoţnit. Je proto důleţité, aby cíle a priority byly stanovovány tak, aby byly prospěšné všem aktérům cestovního ruchu. K tomu je zapotřebí vzájemná komunikace, která povede ke konečnému všestranně výhodnému konsensu.
75
Závěr Pojmy region a regionalizace jsou různými autory vykládány různě. Obecně lze říci, ţe region je území, které se z hlediska stanovených kritérií, znaků nebo vztahů na venek odlišuje od svého okolí. Regiony dělíme na homogenní a nodální. K jejich vymezování se vyuţívá řada metod, jejich volba závisí zejména na účelu vymezení a na stanovených kritériích. Regionalizace cestovního ruchu je proces, při němţ vznikají regiony cestovního ruchu. Provádí se buď na základě hodnocení materiálně technické základny cestovního ruchu, nebo přírodních a kulturních předpokladů pro cestovní ruch. Zpravidla tak vznikají homogenní regiony, můţeme se však setkat i s nodálními regiony, kdy jádrem je středisko cestovního ruchu. Regionalizace cestovního ruchu můţe být provedena na třech různých úrovních. Jedná se o regionalizaci a typizaci určitých návštěvních míst, větších územních celků nebo regionalizaci na celostátní úrovni. Při regionalizaci cestovního ruchu můţeme vyuţít přístup geografický, územně-plánovací, marketingový nebo jejich kombinaci. První práce zaměřené na regionalizaci cestovního ruchu v česku se objevují v 50. letech 20. století. Postupem vědy a techniky roste jejich kvalitativní význam. Jednotlivé dokumenty, zaměřené na regionalizaci cestovního ruchu na našem území (viz kapitola 3), se zabývají regionalizací cestovního ruchu celého území státu. Prvním významným dokumentem tohoto druhu byla Rajonizace cestovního ruchu ČSSR vypracovaná v 60. letech 20. století. V průběhu dalších let došlo k mnoha změnám ve společnosti a způsobu rekreace obyvatelstva. V 80. letech byla proto vypracována aktualizace původního dokumentu, Rajonizace ČSR. Metodika zpracování obou dokumentů byla stejná, ve druhém případě se jednalo zejména o zpřesnění, aktualizaci a doplnění údajů. Byla stanovena území vhodná a nevhodná pro cestovní ruch. Na územích vhodných pro cestovní ruch byly vymezeny oblasti a podoblasti cestovního ruchu. Přístup k jejich vymezení byl zaloţen na územně-plánovacím principu, kdy byly hodnoceny lokalizační a realizační předpoklady cestovního ruchu. Bylo stanoveno vyuţití těchto oblastí a jeho limity. Nevýhodou byl vysoký počet oblastí (47), které nerespektovaly hranice administrativních územních celků. Problémem tedy byla dostupnost statistických údajů za jednotlivé oblasti. Dalším nedostatkem bylo nezastřešení jednotlivých oblastí řídícím prvkem, který by zabezpečil jejich rozvoj a propagaci. Výhodou tohoto přístupu je, ţe umoţňuje stanovit vhodnost jednotlivých oblastí k cestovnímu ruchu, jejich funkční vyuţitelnost i limity vyuţití
76
tak, aby nedocházelo k poškozování ţivotního prostředí. Jednotlivé oblasti vhodné pro cestovní ruch mohou být kategorizovány do skupin podle významnosti pro cestovní ruch. Na konci 90. let 20. století bylo území ČR rozčleněno Českou centrálou cestovního ruchu CzechTourism na marketingové turistické regiony a oblasti. Toto rozdělení proběhlo deduktivně, přičemţ při byla vzata v úvahu spolupráce, která probíhá mezi obcemi. Účelem tohoto rozčlenění byla efektivní a účinná propagace turistického potenciálu ČR v zahraničí ale také mezi domácími turisty. Nevýhodou tohoto přístupu je vysoký počet regionů a jejich nerespektování hranic administrativních celků a z toho vyplývající problémy. Dalším pokusem o systematizaci a typizaci turistického potenciálu ČR bylo hodnocení, které pro MMR ČR zpracoval v roce 2001 (a aktualizoval v roce 2002) Ústav územního rozvoje. Tento přístup umoţnil hodnocení turistického potenciálu všech obcí České republiky. Zatím poslední snahou o posouzení cestovního ruchu v České republice je vypracování Návrhu nové rajonizace cestovního ruchu ČR z roku 2007. Tento dokument navazuje na předchozí rajonizace a také na Hodnocení potenciálu cestovního ruchu obcí ČR z roku 2002. Kombinuje v sobě geografický a územně-plánovací přístup, posuzuje lokalizační a realizační předpoklady cestovního ruchu v jednotlivých obcích ČR, vymezuje základní typy rekreační krajiny a zavádí typologizaci středisek cestovního ruchu. Návrh nové rajonizace cestovního ruchu nevymezuje ucelené samostatné areály cestovního ruchu, ale aby mohl být snadněji vyuţitelný v praxi, obsahuje hodnocení v podobě profilů jednotlivých krajů ČR. V poslední kapitole je zpracována regionalizace cestovního ruchu Jihomoravského kraje. Jedná se o fyzicko-geografickou regionalizaci homogenních regionů, zaloţenou na kartografické metodě, kdy byly posuzovány hranice atraktivních přírodních a etnografických celků, tyto hranice byly následně promítány do administrativního rozdělení obcí. K přesné identifikaci obcí do daných oblastí bylo vyuţito softwaru ArcView, který zařazení obcí do oblastí zhodnotil také z geomorfologického hlediska. Při regionalizaci bylo nejdříve vyuţito deduktivního přístupu (určení významných turisticky atraktivních celků) a poté také induktivního přístupu (přesná identifikace jednotlivých obcí v oblasti). Hodnocení bylo vypracováno na základě předpokladů dané oblasti pro cestovní ruch a vybavenosti infrastrukturou (lůţka v HUZ a OIR). Jedná se o regionální analýzu většího územního celku, zaměřenou na analýzu podmínek pro různé druhy cestovního ruchu, zhodnocení vymezené oblasti na základě daných předpokladů a určení významu pro cestovní ruch v Jihomoravském kraji. Přístup k vymezení regionů je geografický (vymezení důleţitých 77
geografických nebo geomorfologických celků), doplněný částečně o územně-plánovací přístup (přiřazení významu jednotlivým oblastem, určení jejich vyuţití). Regionalizací cestovního ruchu Jihomoravského kraje bylo podle stanovených kritérií identifikováno
8
oblastí,
vymezených
na
základě
přírodních
(geografických,
geomorfologických) nebo etnografických specifik. Do těchto regionů bylo zahrnuto 319 obcí Jihomoravského kraje. Zbývajících 353 obcí nebylo do oblastí atraktivních pro cestovní ruch zařazeno. Z hlediska významnosti pro cestovní ruch v Jihomoravském kraji byly oblasti Podyjí, Vranov a Brno zhodnoceny jako dominantní, oblasti Moravský kras a Pálava, LVA, Nové Mlýny jako velmi významné, oblast Slovácko – Hodonínsko jako významná a oblasti Podhorácko, Malá Haná a Hanácké Slovácko jako málo významné. Na základě tohoto hodnocení mohou dotčené samosprávy lépe stanovit své priority a další kroky pro rozvoj cestovního ruchu na jejich území. Pro oblasti ve třech nejvýznamnějších kategoriích bylo doporučeno řízení destinační společnosti způsobem, které bude akceptovatelné pro všechny aktéry cestovního ruchu, přijetí takových cílů, priorit a opatření, které budou aktéři motivováni dodrţovat a uskutečňovat. Pro efektivní rozvoj a řízení cestovního ruchu v jakékoli destinaci je nejdůleţitější zhodnocení jejích předpokladů pro cestovní ruch, stanovení vhodných cílů a fungující vzájemná komunikace dotčených subjektů.
78
Seznam literatury ANDĚL, Jiří. Sociogeografická regionalizace. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně - Ústí nad Labem, 1996. 85 s. ISBN 8070441127. BĚLOHOUBKOVÁ, Lenka. Ţdánický les [online]. c2003-2009 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . BÍNA, Jan. Hodnocení potenciálu cestovního ruchu v obcích České republiky. Urbanismus a územní rozvoj. 2002, roč. 5, č. 1, s. 2-11. Dostupný z WWW: <www.uur.cz/images/publikace/uur/2002/2002-01/01.pdf>. BLAŢEK, Jiří, UHLÍŘ, David. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, klasifikace. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2002. 211 s. ISBN 80-246-0384-5. Boskovicko : Letovicko [online]. [2008] [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . CZECHTOURISM. CzechTourism : Turistické regiony [online]. 2003 [cit. 2008-11-26]. Dostupný z WWW: . DOHNAL, Václav, et al. Rajonizace cestovního ruchu. 1. vyd. Praha : Merkur, 1985. 167 s., 11 map. DRBOHLAV, Dušan. Mentální mapa ČSFR, Definice, aplikace, podmíněnost. In Geografie: sborník České geografické společnosti. Praha : Nakladatelství České geografické společnosti, 1991. s. 163-176. ISSN 1212-0014. EKOLOGICKÝ PRÁVNÍ SERVIS. Novomlýnské nádrţe [online]. 2008 [cit. 2009-0415]. Dostupný z WWW: . FolklorWeb.cz : Horácko, Podhorácko [online]. c2002-2006 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . HAMPL, Martin. Koncepční otázky sociogeografické regionalizace – desatero poznámek. In JEŘÁBEK, Milan, PEŠTOVÁ, Jana. Regionalizace České republiky : formování regionů, jejich funkce, význam pro začleňování do evropského prostoru : sborník referátů z mezinárodní konference . 1. vyd. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně - Ústí nad Labem, 1999. s. 5. Konáno v Ústí nad Labem 12.-13. října 1999. ISBN 8070442573. IVANIČKA, Koloman. Základy teórie a metodológie socioekonomickej geografie. 2. vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1987. 432 s. Jak dál v domácím cestovním ruchu : Kvalitativní výzkum - skupinové diskuse. Závěrečná zpráva z exkluzivního výzkumu pro CzechTourism. STEM/MARK, a.s., 2005 [cit. 200902-02]. Dostupný z WWW: . 79
JEŘÁBEK, Richard, WOITSCH, Jiří, BAHENSKÝ, František. Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska. IV, Etnografický a etnický obraz Čech, Moravy a Slezska (1500-1900) : národopisné oblasti, kulturní areály, etnické a etnografické skupiny. 1. vyd. Praha : Akademie věd České republiky, Etnografický ústav, 2004. 89 s., 30 cm + 3 mapy sloţené na 21 x 15 cm. ISBN 80-85010-57-7. JIHOMORAVSKÝ KRAJ. O regionu - Jiţní Morava [online]. 2007 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . KLAPKA, Pavel, TONEV, Petr. Regiony a regionalizace. In TOUŠEK, Václav, KUNC, Josef, VYSTOUPIL, Jiří. Ekonomická a sociální geografie. 1. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 371-397. ISBN 9788073801144. KLAPKA, Pavel. Regionální taxonomie. 2008. Dostupný z WWW: . 18.1.2009 MARIOT, Peter. Geografia cestovného ruchu. Bratislava : VEDA vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1983. 248 s. MĚSTO TIŠNOV. Tišnovsko [online]. [2008] [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . Mikroregion Olešnicko : Turistické cíle v Olešnici [online]. [2008] [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . Moravské Slovácko [online]. [1999] [cit. 2009-04-15]. .
Dostupný
z
WWW:
PÁSKOVÁ, Martina, ZELENKA, Josef. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2002. 448 s. PONIKELSKÝ, Petr, KOŠTEJNOVÁ, Zlata. Úvod do regionalistiky. [s.l.] : Vysoká škola regionálního rozvoje, 2008. 59 s. Dostupný z WWW: . PORTÁL VEŘEJNÉ SPRÁVY ČESKÉ REPUBLIKY. Mapové sluţby [online]. c20052009 [cit. 2009-04-10]. Dostupný z WWW: . Recommendation No. R (84) 2 of the Committee of ministers to member states on the European regional/spatial planning charter. 1984. Dostupný z WWW: . SKOKAN, Ladislav. O geografické regionalizaci a „učení o zemích“ a regionech ve školské (ale nejen školské) geografii. In JEŘÁBEK, Milan, PEŠTOVÁ, Jana. Regionalizace České republiky : formování regionů, jejich funkce, význam pro začleňování do evropského prostoru : sborník referátů z mezinárodní konference . 1. vyd. 80
Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně - Ústí nad Labem, 1999. s. 24. Konáno v Ústí nad Labem 12.-13. října 1999. ISBN 8070442573. SPRÁVA CHKO PÁLAVA. CHKO Pálava : Charakteristika oblasti [online]. [2009] [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . SPRÁVA JESKYNÍ MORAVSKÉHO KRASU. Jeskyně - Moravský kras [online]. c2007 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . SPRÁVA NÁRODNÍHO PARKU PODYJÍ. Národní park Podyjí : Příroda a péče o území [online]. c2007 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . Školní atlas České republiky. 1. vyd. Praha : Kartografie Praha, 2000. 32 s. ISBN 807011-657-9. Tišnovsko...nebeskou branou... [online]. [2008] [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . TOUŠEK, Václav, KUNC, Josef, VYSTOUPIL, Jiří a kol. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 411 s. ISBN 9788073801144. Turistické regiony ČR : Etnografický region Hanácké Slovácko. [online]. c1998-2009 , 25.09.2005 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . Turistické regiony ČR : Slovácko [online]. c1998-2009 , 25.09.2005 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . VANČURA, Michal. Geografie průmyslu. In TOUŠEK, Václav, KUNC, Josef, VYSTOUPIL, Jiří. Ekonomická a sociální geografie. 1. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 117-229. ISBN 9788073801144. Vranov nad Dyjí, Vranovská přehrada - moţnosti rekreace [online]. [2005] [cit. 2009-0415]. Dostupný z WWW: . VYSTOUPIL, Jiří, et al. Atlas cestovního ruchu České republiky. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006. 157 s. ISBN 8023972561. VYSTOUPIL, Jiří, et al. Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 98 s., mapy + CD-ROM. ISBN 9788021042636. VYSTOUPIL, Jiří. Geografie cestovního ruchu. In TOUŠEK, Václav, KUNC, Josef, VYSTOUPIL, Jiří. Ekonomická a sociální geografie. 1. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 309-317. ISBN 9788073801144. 81
Wikipedie. Otevřená encyklopedie : Brno. [online]. 2004 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . Wikipedie. Otevřená encyklopedie : Hanácké Slovácko. [online]. 2004 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . Wikipedie. Otevřená encyklopedie : Chráněná krajinná oblast Pálava. [online]. 2004 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . Wikipedie. Otevřená encyklopedie : Jihomoravský kraj [online]. 2004 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . Wikipedie. Otevřená encyklopedie : Malá Haná. [online]. 2004 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . Wikipedie. Otevřená encyklopedie : Moravský kras. [online]. 2004 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . Wikipedie. Otevřená encyklopedie : Národní park Podyjí. [online]. 2004 [cit. 2009-0415]. Dostupný z WWW: . WOKOUN, René, VYSTOUPIL, Jiří. Geografie cestovního ruchu a rekreace I. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 250 s. WOKOUN, René. Socioekonomická geografie I. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 116 s. WOKOUN, René. Úvod do regionálních věd a veřejné správy. 4. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2004. Vysokoškolská učebnice. ISBN 8086473805. Regionální teorie, s. 88 – 99. WOKOUN, René. Základy regionální geografie. 1. vyd. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 1984. 31 s., 5 s. obr. příl. ZEMĚMĚŘIČSKÝ ÚŘAD. Mapa správního rozdělení ČR: Jihomoravský kraj. 2. obnovené vyd. [s.l.] : Český úřad zeměměřičský a katastrální, 2003. 1 mapový list. ŢÍTEK, Vladimír. Regionální ekonomie a politika I.. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. 165 s. ISBN 8021027673.
82
Seznam zkratek CzechTourism – Česká centrála cestovního ruchu CzechTourism ČR – Česká republika ČSR – Česká socialistická republika ČSSR – Československá socialistická republika ČSÚ – Český statistický úřad EAO – ekonomicky aktivní obyvatelstvo HUZ – hromadná ubytovací zařízení CHKO – chráněná krajinná oblast KHUZ – kapacita hromadných ubytovacích zařízení KOIR – kapacita objektů individuální rekreace LVA – Lednicko-Valtický areál MMR ČR – Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky NP – národní park NUTS – Nomenklatura územních statistických jednotek OIR – objekty individuální rekreace PRP – potenciální rekreační plocha SLDB – Sčítání lidu, domů a bytů SSR – Slovenská socialistická republika UNESCO – Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu ÚÚR – Úřad územního rozvoje
83
Seznam obrázků Obrázek 1: Christallerův model ................................................................................................22 Obrázek 2: Vývoj názorů na strukturu nodálního regionu .......................................................23 Obrázek 3: Rozloţení rekreační aktivity v prostoru .................................................................25
Seznam tabulek Tabulka 1: Hodnocení ukazatelů oblasti Podyjí, Vranov .........................................................52 Tabulka 2: Hodnocené ukazatelů oblasti Pálava, LVA, Nové Mlýny ......................................55 Tabulka 3: Hodnocení ukazatelů oblasti Moravský Kras .........................................................58 Tabulka 4: Hodnocení ukazatelů oblasti Slovácko - Hodonínsko ............................................61 Tabulka 5: Hodnocení ukazatelů oblasti Hanácké Slovácko ....................................................64 Tabulka 6: Hodnocení ukazatelů oblasti Podhorácko...............................................................66 Tabulka 7: Hodnocení ukazatelů oblasti Malá Haná ................................................................69 Tabulka 8: Hodnocení ukazatelů oblasti Brno ..........................................................................72 Tabulka 9: Hodnocení jednotlivých oblastí z hlediska daných ukazatelů ................................73 Tabulka 10: Významnost jednotlivých oblastí podle získaných bodů .....................................73
Seznam příloh Příloha č. 1: Regionalizace vs. regionální typologie Příloha č. 2: Rajonizace cestovního ruchu 1981 Příloha č. 3: Oblasti cestovního ruchu vycházející z Rajonizace cestovního ruchu ČSR (1981) Příloha č. 4: Turistické regiony České republiky Příloha č. 5: Turistické oblasti České republiky Příloha č. 6: Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR Příloha č. 7: Funkční typologie středisek cestovního ruchu Příloha č. 8: Rajonizace Jihomoravského kraje Příloha č. 9: Regionalizace cestovního ruchu Jihomoravského kraje
84
Přílohy Příloha č. 1: Regionalizace vs. regionální typologie
Zdroj: KLAPKA, Pavel. Regionální taxonomie. 2008. Dostupný z WWW: .
Příloha č. 2: Rajonizace cestovního ruchu 1981
Zdroj: DOHNAL, Václav, et al. Rajonizace cestovního ruchu. 1. vyd. Praha : Merkur, 1985. 167 s., 11 map.
Příloha č. 3: Oblasti cestovního ruchu vycházející z Rajonizace cestovního ruchu ČSR (1981) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47.
Krušnohoří Západočeské lázně České Švýcarsko – Labské pískovce České středohoří Luţické hory Doksy a okolí – Máchův kraj Frýdlantsko Jizerské hory Turnovsko – Český ráj Krkonoše Podkrkonoší Broumovsko Mělnicko Staroboleslavsko Dţbán Jesenicko – Ţluticko Stříbrsko Český les Chodsko Přešticko – Nepomucko Blatensko Pošumaví Šumava Horní Vltava Kaplicko Jihočeské rybníky Střední Vltava Brdy Dolní Berounka Křivoklátsko Dolní Vltava Táborsko Posázaví Ţelezné hory Českomoravská vrchovina Povodí Orlice Orlické hory Jeseníky Drahanská vysočina Moravský kras Podhorácko Podyjí Pavlovské vrchy Chřiby Slovácko Valašsko Beskydy
Příloha č. 4: Turistické regiony České republiky
Zdroj: www.czechtourism.cz
Příloha č. 5: Turistické oblasti České republiky
Zdroj: www.czechtourism.cz
Příloha č. 6: Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR
Zdroj: VYSTOUPIL, Jiří, et al. Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 98 s., mapy + CD-ROM. ISBN 9788021042636
Příloha č. 7: Funkční typologie středisek cestovního ruchu
Zdroj: VYSTOUPIL, Jiří, et al. Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 98 s., mapy + CD-ROM. ISBN 9788021042636.
Příloha č. 8: Rajonizace Jihomoravského kraje
Zdroj: VYSTOUPIL, Jiří, et al. Atlas cestovního ruchu České republiky. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006. 157 s. ISBN 8023972561.
Příloha č. 9: Regionalizace cestovního ruchu Jihomoravského kraje
Zdroj: Zpracováno v program u ArcView
