VYMÁHÁNÍ POHLEDÁVEK V DOPRAVNÍ SPOLEČNOSTI

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav práva a humanitních věd

VYMÁHÁNÍ POHLEDÁVEK V DOPRAVNÍ SPOLEČNOSTI Bakalářská práce

JUDr. Bohumila Salachová, Ph.D.

Michaela Kružíková

Vedoucí bakalářské práce

Zpracovatelka bakalářské práce

Brno 2008

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Vymáhání pohledávek v dopravní společnosti“ vypracovala samostatně a s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu použité literatury.

V Brně, dne 26. května 2008 ……………………….. Michaela Kružíková

PODĚKOVÁNÍ Dovoluji si tímto poděkovat zejména vedoucí mé bakalářské práce JUDr. Bohumile Salachové, Ph.D., za odborné vedení a cenné rady, které mi poskytla při zpracování práce. Také bych chtěla poděkovat společnosti za praktické vstupy a poznatky, které mi poskytla a které byly podkladem pro vypracování praktické části bakalářské práce.

ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá popisem možností, které mohou podnikatelské subjekty využít, pokud vlastní pohledávku po lhůtě splatnosti. Nabízí stručný pohled na pohledávku z obecného hlediska a na správnou volbu obchodního partnera. Samotná oblast vymáhání pohledávek je rozdělena na oblast mimosoudního vymáhání a oblast soudního řešení pohledávek. Pozornost je věnována také řešení pohledávek prostřednictvím rozhodčího řízení, které není v České republice příliš využíváno a to i přesto, že má celou řadu výhod v porovnání s klasickým soudním řízením. Praktická část poskytuje náhled na postup vymáhání pohledávek v konkrétní dopravní společnosti, který vychází z vnitropodnikové směrnice společnosti.

ABSTRACT The bachelor thesis deals with depiction of possibilities that can use entrepreneurial subjects which possess debts after term of payment. It offers concise view on debt in general view and on right choice of business partner. The field of collection of claims is divided into out-of-court collection part and into court solving of debts. I paid attention to debts solving by means of arbitration proceedings too that is not very used in the Czech Republic in spite of the fact that it has a lot of advantages in comparison with usual proceedings at law. Applied part gives opinion on the way of debts collection in selected transport company that comes from internal instructions of the company.

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

ObčZ

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

OSŘ

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

EŘ

zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů

ZRŘ

zákon č. 216/1994 Sb., zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů

OBSAH 1. ÚVOD.........................................................................................1 2. CÍL PRÁCE ..............................................................................3 3. METODIKA PRÁCE...............................................................5 4. TEORETICKÁ ČÁST .............................................................6 4.1 Obecný pohled na pohledávku ......................................................... 6 4.2 Vhodný obchodní partner................................................................. 7 4.3 Možnosti řešení pohledávek bez účasti soudu ................................ 8 4.3.1 Rozhodčí řízení ................................................................................................ 8 4.3.2 Faktoring.......................................................................................................... 8 4.3.3 Forfaiting ......................................................................................................... 9 4.3.4 Dohoda o splnění s uznáním závazku............................................................ 10 4.3.5 Uzavření smíru............................................................................................... 12

4.4 Soudní vymáhání pohledávek......................................................... 13 4.4.1 Současný právní systém v oblasti vymáhání pohledávek .............................. 13 4.4.2 Podání žaloby k soudu ................................................................................... 14 4.4.3 Platební rozkaz............................................................................................... 16 4.4.4 Soudní výkon rozhodnutí............................................................................... 18

4.5 Rozhodčí řízení................................................................................. 20 4.5.1 Současná situace v oblasti rozhodčího řízení ................................................ 20 4.5.2 Druhy rozhodčího řízení ................................................................................ 21 4.5.3 Typy rozhodčí smlouvy ................................................................................. 22 4.5.4 Podmínky výkonu funkce rozhodce .............................................................. 23 4.5.5 Výběr a jmenování rozhodce ......................................................................... 24 4.5.6 Výhody a nevýhody rozhodčího řízení .......................................................... 25

4.6 Osobní bankrot ................................................................................ 27

5. PRAKTICKÁ ČÁST ..............................................................29 5.1 Charakteristika společnosti ............................................................ 29

5.2 Objednávka přepravy ..................................................................... 30 5.3 Postup při vymáhání pohledávek................................................... 32 5.3.1 Telefonická urgence....................................................................................... 33 5.3.2 První písemná upomínka ............................................................................... 34 5.3.3 Druhá písemná upomínka – pokus o smír ..................................................... 35 5.3.4 Dohoda o splnění s uznáním závazku............................................................ 35 5.3.5 Právní vymáhání ............................................................................................ 36

5.4 Od objednávky přepravy až po exekuci majetku......................... 37 5.4.1 Objednávka přepravy..................................................................................... 38 5.4.2 Druhá písemná upomínka – pokus o smír ..................................................... 38 5.4.3 Žaloba o vydání platebního rozkazu.............................................................. 39 5.4.4 Platební rozkaz............................................................................................... 40 5.4.5 Výzva k zaplacení pravomocně přisouzené pohledávky ............................... 42 5.4.6 Návrh na výkon rozhodnutí neboli návrh na nařízení exekuce ..................... 42 5.4.7 Usnesení o nařízení exekuce.......................................................................... 44 5.4.8 Exekuční příkaz ............................................................................................. 45 5.4.9 Vyúčtování a náklady exekuce ...................................................................... 47 5.4.10 Skončení exekučního řízení ......................................................................... 48

6. ZÁVĚR ....................................................................................49 7. POUŽITÁ LITERATURA ....................................................52 8. SEZNAM PŘÍLOH A GRAFŮ.............................................54

1. ÚVOD Bakalářskou práci na téma „Vymáhání pohledávek v dopravní společnosti“ jsem se rozhodla vypracovat z důvodu, že jsem se s vymáháním pohledávek v konkrétní společnosti seznámila v rámci povinné školní praxe na střední škole. Práce v této oblasti mě velmi zaujala, neboť je zajímavá a různorodá. Stinnou stránkou je naopak její časová náročnost a pracovník je také velmi často vystaven stresovým situacím. V průběhu praxe jsem se každý den dostávala do kontaktu s obchodními partnery společnosti. Na začátku řešení každého vzniklého sporu je prvotní telefonický kontakt, který má pro další vyjednávání velký význam a je mu nutné věnovat dostatečnou pozornost. Dochází při něm v podstatě k navázání úplně prvního kontaktu, který často může rozhodnout o budoucnosti celého sporu. Ačkoliv se jedná o telefonický kontakt, jeho význam je srovnatelný s osobním kontaktem. Při osobním setkání si první dojem na druhého člověka vytváříme v průběhu prvních dvou minut1. U telefonického kontaktu je to podobné. Hlavně proto by měl pověřený pracovník pamatovat na to, že každý obchodní partner je jiný a vyžaduje také odlišný přístup. A právě ve vhodně zvoleném přístupu vidím různorodost práce v oblasti vymáhání pohledávek. Naopak zápornou stránku této práce je možné vidět v hmotné odpovědnosti pracovníka za vymožené pohledávky. Vymoci pohledávku je rok od roku obtížnější, o čemž svědčí zejména současná morálka celé řady podnikatelských subjektů. Mnoho podnikatelů uzavírá dnes a denně obchodní smlouvy s jinými podnikateli i když ví, že v den splatnosti nebudou schopni za dodané zboží či poskytnuté služby zaplatit a stanou se tak dlužníky. Věřitel se tak ne vlastní vinou dostává do situace, kdy mu reálně hrozí platební neschopnost. A to i přesto, že je ve svém podnikání úspěšný a jeho výrobky, zboží či služby jsou na trhu konkurenceschopné a on je tak schopen dosahovat zisku. Je tak vlastně přinucen k vynakládání dalších peněžních prostředků, které souvisí s vymožením pohledávky. Nezanedbatelné je i časové hledisko, neboť celý proces vymáhání se může protáhnout i na několik měsíců, či dokonce let. V tržním prostředí představuje platební neschopnost jeden z významných ekonomických ukazatelů, který může výrazně ovlivnit existenci celé společnosti. 1

Udělejte dobrý první dojem! [online]. c2008 [cit. 2008-04-28]. Dostupný z WWW: .

1

Celou řadu firem může tato skutečnost přivést až do existenčního ohrožení, neboť současný právní řád a laxní přístup justice dává dlužníkům velký manévrovací prostor. Ani to, že věřitel má v rukou pravomocný rozsudek, nemusí dnes nic znamenat, pokud se ho dlužník rozhodne ignorovat. Věřitelovy šance na domožení se práva se tak s rostoucí dobou trvání celého sporu postupně snižují. Každá společnost by tak měla mít pro tyto případy vypracovaný podrobný postup, který by popisoval jednotlivé kroky, jenž mají být podniknuty v případě, že obchodní partner neuhradí ve stanovené lhůtě svůj závazek.

2

2. CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je popsat jednotlivé možnosti, které může podnikatelský subjekt využít, pokud mu není zaplaceno to, na co má ze zákona nárok. Bohužel však nelze popsat univerzální návod, jak problémové pohledávky řešit, neboť žádný takový neexistuje. Pohledávka je neodmyslitelně spojená s osobou dlužníka. Jak už bylo zmíněno výše, každý dlužník je jiný a je tedy nutné řešit každou pohledávku odlišným způsobem. Každý věřitel má na začátku řešení sporu dvě možnosti. Nejdříve se může pokusit o řešení vlastními silami. Pokud ale takto neuspěje, může využít možnosti druhé a obrátit se na soud. Ani zde však není možné jednoznačně rozhodnout, která z těchto možností je lepší. Každá má své klady i zápory a je proto nutné si vše dobře promyslet a vhodný způsob řešení pohledávky zvolit až na základě dobré znalosti její povahy a charakteru. Alternativou k vymáhání pohledávek prostřednictvím soudu je rozhodčí řízení, které mohou podnikatelské subjekty využívat od roku 1995. Oproti soudnímu řízení má rozhodčí řízení celou řadu nezanedbatelných výhod, o čemž svědčí hlavně jeho rostoucí oblíbenost. Přesto však řada podnikatelských subjektů nemá o možnosti řešení sporů tímto způsobem dostatek informací a tak ho v praxi příliš nevyužívá. Hlavně proto je této problematice věnována velká pozornost s cílem přiblížit ji všem subjektům co možná nejvíce. Detailně jsou popsány především hlavní výhody a nevýhody rozhodčího řízení v porovnání se soudním řízením. Jejich znalost může napomoci ke konečnému rozhodnutí, zda je vhodné konkrétní pohledávku tímto způsobem řešit či nikoliv. Samotnému vzniku pohledávky však předchází uzavření smlouvy s obchodním partnerem. Každý podnikatel by si měl své obchodní partnery vybírat pozorně. Předpokladem správné volby je zjištění dostatku informací a jejich následné vyhodnocení. Tyto informace lze čerpat z nejrůznějších zdrojů. Některé z nich jsou v práci zmíněny a je tak možné je v praxi využít. Tuto bakalářskou práci jsem vypracovala s cílem, aby čtenář po jejím přečtení získal přehled o tom, jaké možnosti se mu nabízejí a jakým způsobem se může domáhat svých práv. Pro lepší pochopení a srozumitelnost jsou jednotlivé možnosti kromě

3

teoretické části popsány i v části praktické, která ukazuje jejich praktické použití na konkrétních příkladech.

4

3. METODIKA PRÁCE Bakalářskou práci jsem rozdělila na dvě hlavní části, na část teoretickou a část praktickou. Úvod teoretické části se věnuje pohledávce z obecného hlediska. Především je zdůrazněn fakt, že její vznik představuje pro společnost značný problém, který musí bez zbytečného odkladu řešit, nechce-li se dostat do platební neschopnosti. Pozornost je věnována také správné volbě obchodního partnera, neboť získání všech dostupných informací o něm, může napomoci k tomu, aby se společnost vzniku problematické pohledávky vyhnula. Největší prostor je věnován popisu některých vybraných způsobů řešení pohledávek. Nejdříve jsou popsány možnosti, jak je lze řešit mimosoudní cestou, např. pomocí rozhodčího řízení, faktoringu, forfaitingu nebo pomocí uzavření dohody o splnění s uznáváním závazku či uzavřením smíru. Poté jsou charakterizovány způsoby řešení pohledávek prostřednictvím soudního řízení. Nejdříve je popsán současný právní stav v oblasti soudního vymáhání. Dále je objasněn proces podání žaloby k soudnímu řízení a také je charakterizován platební rozkaz a soudní výkon rozhodnutí. Jelikož je rozhodčí řízení považováno za protipól soudního řízení je mu v teoretické části věnována rovněž velká pozornost. Teoretická část je uzavřena charakteristikou osobního bankrotu. Tento pojem se nově používá teprve od 1.1.2008, kdy vstoupil v platnost nový insolvenční zákon. Praktická část byla vypracována na základě podkladů a dokumentů, které mi poskytla nejmenovaná dopravní společnost. Úvod této části práce se věnuje podrobnému popisu postupu při vymáhání pohledávek, který společnost v praxi používá a který vychází z její vnitropodnikové směrnice. Jednotlivé kroky jsou podrobně popsány a jsou také podloženy příslušnými dokumenty. Ve zbývající části je popsán komplexní příklad, který je sledován od úplného začátku, tzn. od objednávky přepravy, až po samotný proces vymáhání pohledávky. Ačkoliv skončil tento případ pro věřitele uspokojením jeho pohledávky, bylo celé jeho řešení velice časově náročné, neboť věřitelova pohledávka byla uspokojena až na základě exekuce dlužníkova majetku.

5

4. TEORETICKÁ ČÁST 4.1 Obecný pohled na pohledávku Pohledávka je právo, které vzniká jednomu účastníkovi (věřiteli) a které ho opravňuje požadovat na druhém účastníkovi (dlužníkovi) určité plnění. Toto plnění vyplývá z obchodně závazkových vztahů – nejčastěji se jedná o uzavření určitého typu smlouvy. Ke vzniku pohledávky tak může dojít buď z důvodu dodání zboží nebo poskytnutí služby. V současné době většina společností prodává zboží nebo poskytuje služby tzv. na fakturu s určitou dobou splatnosti. A právě proto, že se nevyžaduje zaplacení za zboží či služby ihned, může dojít k situaci, že dlužník v dohodnutý den splatnosti příslušnou částku nezaplatí. Dostane se tak s platbou do prodlení. V době splatnosti získá věřitel nárok vymáhat plnění u příslušného státního orgánu. Dlužníkovi naopak vznikne povinnost toto dluhové plnění uskutečnit. Doba splatnosti pohledávky bývá nejčastěji určena dohodou účastníků. Není-li však určena, stává se pohledávka splatnou první den poté, co věřitel dlužníka o plnění požádá. Pokud není pohledávka zaplacena v době splatnosti, stane se problematickou částí oběžného majetku společnosti. Výnos za poskytnuté zboží a služby totiž musí být zdaněn, i když odběratelé (dlužníci) nezaplatili za poskytnuté zboží či služby včas. Výnos, jenž podléhá dani z příjmů se váže ke dni, kdy dodávka zboží či určitá služba byla uskutečněna, nikoliv ke dni jejich skutečného zaplacení. Základním motivem podnikání je dosažení zisku. K provozování své činnosti však podnikatel potřebuje jednak zboží, ale také práci jiných podnikatelů. Aby však podnikatelé dosahovali dobrých výsledků a tím i zisku, je nutné, aby veškeré závazky z obchodních vztahů, které mezi podnikateli vznikají, byly plněny včas a řádně. To znamená, aby za dodané zboží či poskytnuté služby byla dohodnutá smluvní cena zaplacena v lhůtě splatnosti. V současné době je bohužel situace spíše opačná. Řada podnikatelů se velmi často dostává do prodlení s placením a věřitelům

6

tak nezbývá nic jiného, než přistoupit k vymáhání pohledávek nejrůznějšími cestami, které jim umožňuje zákon.

4.2 Vhodný obchodní partner Podnikatelé

a

manažeři

vstupují

velmi

často

v podnikatelské

praxi

do závazkových vztahů. Zejména tím, že uzavírají celou řadu smluv nejrůznějších druhů, a to jak s jinými podnikateli, tak i s nepodnikatelskými subjekty, např. se zákazníky či spotřebiteli. Po uzavření smlouvy závisí další vývoj vztahu věřitel – dlužník na takových skutečnostech, jako zda volba obchodního partnera byla správná, či zda se podařilo uzavřít smlouvu, ve které se řádně promítla pravidla poctivého obchodního styku. Rozhodnutí o tom, zda smlouvu uzavřít či nikoliv, by mělo být podmíněno dostatkem informací o daném obchodním partnerovi. A to jak o partnerovi, se kterým navazujeme obchodní styk poprvé, tak i o partnerovi, se kterým jsme již dříve obchodovali a určité informace bychom o něm již měli mít. Nesmíme se však spoléhat pouze na informace, které máme z předcházejícího obchodního styku, neboť od té doby mohlo dojít k celé řadě významných událostí, které mohly partnerovu finanční situaci ovlivnit. V současné době existuje celá řada pramenů, ze kterých můžeme informace získat. Obecně lze informace získat z vnitřních nebo vnějších zdrojů. Jedná-li se obchodního partnera, se kterým jsme již obchodovali, můžeme za nejvýznamnější vnitřní zdroj informací považovat zejména poznatky o jeho dosavadní platební morálce. Vnější informace lze rozdělit obdobně jako to udělala Bařinová a Vozňáková (2001, s. 11–12) na:
kancelářské informace, které lze získat z veřejně dostupných zdrojů, např. živnostenský či obchodní rejstřík,
kreditní informace, jenž slouží k analýze finanční situace obchodního partnera, jejich získání je však již poměrně náročně a nákladné,
bankovní informace, kterými rozumíme především informace, které shromažďují banky o svých klientech a třetí straně je mohou poskytnout pouze se souhlasem klienta.

7

4.3 Možnosti řešení pohledávek bez účasti soudu 4.3.1 Rozhodčí řízení Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále ZRŘ), nabyl účinnosti od 1. ledna 1995. Dříve platil pro oblast rozhodčího řízení zákon č. 98/1963 Sb., podle něhož bylo možné rozhodovat pouze spory, které vznikly v oblasti mezinárodního obchodního styku. S tímto zákonem tak byla i do České republiky zavedena praxe (běžná zejména v západní Evropě a v USA), kdy se řízení před stálým rozhodčím soudem nebo rozhodcem stalo účinným prostředkem mimosoudního řešení obchodních i jiných majetkových vztahů. Je však důležité si uvědomit, že ani rozhodčí řízení není možné použít k řešení všech druhů sporů. Každý stát si ve svém právním řádu stanoví podmínky, za kterých je možné projednat určitý okruh sporů před rozhodci, resp. co může být předmětem rozhodčího řízení (Růžička, 2005, s. 32). Je zřejmé, že pomocí rozhodčího řízení není možné řešit majetkové spory, u nichž to nepřipouští jejich povaha, např. tak není možné použít ho ve sporech týkajících se osobního stavu (určení otcovství, rozvod manželství, neplatnost manželství apod.). Více o rozhodčím řízení bude v rámci této práce pojednáno v části 4.5.

4.3.2 Faktoring Faktoring je založen na odkupu zejména krátkodobých pohledávek z obchodního styku faktoringovou společností (dále jen faktor) před dobou jejich splatnosti. V praxi je faktoring využíván spíše většími společnostmi, které mohou faktorovi k odkupu nabídnout pouze pohledávky, které nejsou jištěny žádným zajišťovacím instrumentem. Výhodu faktoringu lze spatřovat v jeho pružnosti, jež spočívá v možnosti odkupu pohledávek faktorovi bez vyžádání souhlasu dlužníka (odběratele). Výjimkou je situace, kdy mezi dodavatelem a odběratelem je uzavřena dohoda, která postoupení pohledávky buď úplně zakazuje nebo je postoupení podmíněno právě souhlasem dlužníka.

8

Faktor se ve smlouvě zaváže, že bude určitou část pohledávky klientovi proplácet, a to i v případě, pokud odběratel pohledávku nezaplatí. Klient (věřitel) tak má jistotu, že obdrží alespoň část hotovosti, kterou může použít k financování své činnosti a nemusí tak mít v pohledávkách vázáné finanční prostředky.

4.3.3 Forfaiting Obdobně jako faktoring je i forfaiting založen na odkupu pohledávek. Na rozdíl od faktoringu se však jedná o odkup spíše dlouhodobých pohledávek (splatnost minimálně 90 dní, ale může jít i o několik let). Další rozdíl spočívá v tom, že odkupované pohledávky musí být nějakým způsobem jištěny, např. dokumentárním akreditivem, dokumentárním inkasem apod. Z toho vyplývá, že pokud by odběratel forfaitingové společnosti nezaplatil, má společnost možnost obrátit se na osoby, které se za obchod některým instrumentem zaručily (nejčastěji banky) a vymáhat na nich plnění. Forfaiting je vhodný zejména pro společnosti, které dodávají zboží a služby zahraničním odběratelům. Využití forfaitingu je výhodné hlavně proto, že se zcela vyloučí rizika spojená s odběratelem a zároveň se společnost dostane rychle ke kapitálu, na který by jinak musela dlouhou dobu čekat. Samotný proces forfaitingu lze shrnout do následujících čtyř kroků: 1) mezi dodavatelem a forfaitrem (banka nebo finanční instituce poskytující služby forfaitingu2) dojde k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, 2) dodavatel následně dodá zboží zahraničnímu odběrateli, 3) obdrží-li forfaiter od dodavatele veškerou dokumentaci, tak po kontrole její pravosti a úplnosti, poukáže na účet dodavatele dohodnutou finanční částku3, 4) ke dni splatnosti pak inkasuje forfaiter (banka) nominální hodnotu pohledávky přímo od odběratele (respektive jeho banky). Pokud by k úhradě nedošlo, vystupuje nadále forfaiter jako věřitel a zahájí postup nutný k vymožení vzniklé pohledávky.

2

Slovník pojmů [online]. c1998-2008 [cit. 2008-05-03]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-7235. 3 Hodnota pohledávky snížená o náklady forfaitingu.

9

4.3.4 Dohoda o splnění s uznáním závazku Podstata tohoto právního institutu spočívá v projevu vůle ze strany dlužníka, kterým dlužník potvrzuje věřiteli, že svůj závazek vůči němu uznává. Věřiteli se tím výrazně vylepšuje pozice pro případ, kdyby došlo k vymáhání dané pohledávky právní cestou. Uznání závazku dlužníkem je pro věřitele výhodné hlavně proto, že je skutečně potvrzena a prokázána jeho existence. Je však nutné rozlišit dva podobné, avšak v určitých detailech odlišné právní instituty, aby nedošlo k jejich záměně. V praxi se rozlišuje:
uznání dluhu, které je upraveno § 558 ObčZ a vztahuje se na občanskoprávní vztahy,
uznání závazku, jehož úpravu lze nalézt v § 323 ObchZ a jsou jím upraveny obchodně závazkové vztahy.

Pro názornost uvádíme Nesnídalovu tabulku (2002, s. 87), která názorně zobrazuje základní odlišnosti právních úprav těchto dvou právních institutů. Tabulka č. 1: Odlišnosti právní úpravy uznání dluhu a uznání závazku

Požadavek zákona

písemná forma

Uznání dluhu

Uznání závazku

(§ 558 ObčZ)

(§ 323 ObchZ)

ano

ano určitý závazek - vymezení

určení závazku

důvod a výše dluhu

předmětu závazku a osoby věřitele

slib splacení

ano

účinky u promlčené

jen pokud dlužník, který dluh

pohledávky

uznal, o promlčení věděl

účinky vůči věřiteli nová promlčecí doba od uznání jiné způsoby uznání

ne

jen když s uznáním vyslovil souhlas

ano

ano

10 let

4 roky

ne

placení úroků, částečné plnění Zdroj: Nesnídal (2002, s. 87)

10

Jelikož je praktická část této práce zaměřena na možnosti (způsoby) řešení pohledávek z obchodně závazkových vztahů, budu se v dalším textu věnovat pouze institutu uznání závazku. Jak již bylo výše zmíněno, institut uznání závazku se používá ve vztazích mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti. Minimální náležitosti uznání závazku uvádí § 323 ObchZ, z něhož je patrné, že samotné uznání musí obsahovat:
Požadavek písemné formy uznání, jak je uvedeno v odst. 1. Platí tedy obdobně jako v případě uznání dluhu (dle ObčZ) to, že uznání závazku musí být vždy písemné. Pokud by k uznání došlo nějakým jiným způsobem (např. ústně či prostřednictvím audiozáznamu), nemělo by toto uznání účinky písemného uznání. A to i v případě, že by takto provedené uznaní bylo učiněno před svědky.
Dále je důležité, aby z listiny uznání závazku bylo patrné, o jaký závazek se vlastně jedná. Je nutné vymezení předmětu závazku a také osoby věřitele. Zákon však přesně nenařizuje, jakým způsobem má být předmět závazku určen. Lze vyvozovat, že k identifikaci závazku stačí, pokud bude prohlášení obsahovat předmět závazku, dále osobu věřitele a vůli dlužníka, že svůj závazek tímto uznává.
Velice důležitá je také úprava, jež se týká rozsahu závazku a která je upravena § 407 odst. 1 ObchZ. Písemné prohlášení dlužníka, který tak uznává svůj závazek totiž musí obsahovat přímý odkaz na rozsah závazku. To je důležité zejména tehdy, pokud by se uznání nevztahovalo na celý závazek, ale pouze na jeho část.
Na rozdíl od uznání dluhu zákon nepožaduje, aby prohlášení dlužníka o uznání závazku obsahovalo příslib, že tento svůj závazek splní.

Nabízí se však otázka, zda je dlužník povinen závazek uznat nebo nikoliv. Je nutné si uvědomit, že uznání závazku v obchodně závazkových vztazích je jednostranný právní úkon dlužníka. Ze strany dlužníka je tedy závazek uznán a je tak zřejmé, že ho nijak nepopírá. Věřitel však není oprávněn na dlužníkovi uznání závazku právní cestou vymáhat. Může však dlužníka vyzvat, aby svůj závazek uznal. V tom mu nijak zákon nebrání. Věřitel může dlužníkovi například zaslat návrh takovéto

11

písemnosti. Pak už záleží pouze na dlužníkovi, zda výzvu bude akceptovat a závazek uzná tím, že písemnost vyhotovenou věřitelem podepíše, nebo věřitelovu výzvu odmítne. Jako výhodné se v tomto případě jeví osobní jednání věřitele s dlužníkem, v rámci kterého lze kromě písemného uznání závazku dále vyhotovit také platební kalendář. Věřitel by neměl zapomenout ani na sjednání smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, případně obojího. Je-li sjednán platební kalendář, je vhodné vnést do smlouvy upozornění, že dostane-li se dlužník s některou ze splátek do prodlení, výhodu splátek ztratí.

4.3.5 Uzavření smíru Přestože je uzavření smíru na hranici mezi mimosoudním a soudním řešením pohledávek, zařadila jsem tuto problematiku do mimosoudního vymáhání pohledávek. Soud v tomto případě sice hraje určitou roli, ale nedochází zde k „plnohodnotnému“ soudnímu řízení. K pokusu o uzavření smíru může věřitel přistoupit tehdy, pokud již vyčerpal všechny možnosti, ale i přesto se s dlužníkem na splnění závazku nedohodl. Než tedy přistoupí k přímému vymáhání pohledávky prostřednictvím soudního řízení, může navrhnout příslušnému soudu, aby se pokusil sjednat mezi nimi uzavření smíru. O tom, že snaha věřitele dosáhnout smíru má smysl, svědčí skutečnost, že uzavřením smíru lze docílit v podstatě stejného výsledku, jakého by bylo dosaženo i v případě, kdyby proběhlo celé soudní řízení. Výhodné je to zajisté i z hlediska výše zaplacených soudních poplatků. Soudní poplatky za schválený smír jsou přibližně poloviční, než při podání žaloby a také se neplatí poplatek za návrh na smírčí řízení. Smírčí řízení, jenž je upraveno § 67 a násl. OSŘ a pak také § 99 OSŘ, může proběhnout dvěma způsoby: 1) Soud se snaží dosáhnout, aby strany uzavřely smír a pokud k uzavření dojde, soud následně smír schválí. Jedinou podmínkou je, aby smír nebyl v rozporu s právními předpisy (dle § 99 odst. 2 OSŘ).

12

2) Smír mezi stranami může být uzavřen i bez smírčího řízení. V tomto případě

však

soud

nemůže

na

uzavřeném

smíru

nic

měnit.

Může ho pouze schválit, nebo neschválit.

Dle § 99 odst. 3 OSŘ má schválený smír účinky pravomocného rozsudku. Z ustanovení § 68 odst. 2 vyplývá, že smírčí řízení není povinné, tudíž součinnost nebo přítomnost účastníků nelze žádným způsobem vynucovat. Ačkoliv zákon přesně nestanoví, jaké náležitosti má návrh na uzavření a schválení smíru obsahovat, lze podstatné náležitosti odvodit obdobně, jako to provedl Nesnídal (2002, s. 149). Návrh smírčího řízení by tedy měl obsahovat: 1) označení účastníků (obchodní firmu, jméno a příjmení nebo název, sídlo právnické osoby, místo podnikání nebo bydliště, IČO), 2) v čem spočívá dohodnuté plnění a v jaké lhůtě má být uskutečněno, 3) tzv. petit, ve kterém navrhovatel vyjadřuje to, o čem se účastníci mají dohodnout.

4.4 Soudní vymáhání pohledávek 4.4.1 Současný právní systém v oblasti vymáhání pohledávek Soudní řízení je upraveno občanským soudním řádem (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen OSŘ), který upravuje zejména práva a povinnosti účastníků soudního řízení a postupy soudu v něm. Jako vhodná definice soudního vymáhání se jeví definice, kterou uvedly Bařinová a Vozňáková (2001, s. 55) a která říká, že: „Chceme-li definovat soudní vymáhání, rozumí se tím zejména vymáhání pohledávky formou státního donucení, tj. prováděním úkonů od podání žaloby až po výkon soudního rozhodnutí, jakož i přihlášení pohledávky do konkurzního řízení, případně podání návrhu na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka a účast v tomto řízení“. Soudní řízení se vždy zahajuje na návrh, který se nazývá žaloba. Žalobu může podat kdokoliv, kdo se domnívá, že jeho právo bylo ohroženo nebo porušeno. Řízení, při kterém se věřitel domáhá svého práva u dlužníka splněním splatné

13

pohledávky se nazývá sporné. Věřitel se od okamžiku podání žaloby označuje jako žalobce a dlužník jako žalovaný. Soudní řízení je však poměrně zdlouhavý proces a věřitel ani po jeho absolvování nemá záruku, že dlužník svůj dluh uhradí. A to i v případě, že soud věřiteli jeho právo přizná a dlužníkovi uloží, aby závazek splnil. Velkou nevýhodu pro věřitele v oblasti soudního vymáhání pohledávek lze vidět zejména v nutnosti uhradit soudní poplatky. Jejich výše se řídí zákonem o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatky se vybírají jednak za řízení před soudy České republiky4 a dále i za jednotlivé úkony prováděné soudy a úkony prováděné správou soudů5 (§ 1 zákona č. 549/1991 Sb.). Jelikož se v práci zabývám zejména vymáháním peněžitého plnění, jsou např. poplatky za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je právě peněžité plnění, následující:
do částky 15 000 Kč včetně

600 Kč,


v částce vyšší než 15 000 Kč

4 % z této částky6.

Oblast soudního vymáhání je v současné době často diskutovaným tématem. Dokonce se objevují i názory, že současný právní systém je postaven tak, že spíše než věřitelům nahrává samotným dlužníkům. A tak i přesto, že se vymahatelnost práva v České republice nachází na relativně dobré úrovni, velmi často se spory, které na první pohled vypadají jako jasné a ze strany věřitele oprávněné, stávají dlouhodobou (i několik let trvající) záležitostí.

4.4.2 Podání žaloby k soudu V okamžiku,

kdy

dojde

žaloba

k soudu

je

soudní

řízení

zahájeno,

a to i v případě, že žaloba neobsahuje všechny stanovené náležitosti. Žalobu je možné poslat poštou příslušnému soudu, popř. podat přímo na podatelně tohoto soudu. Předložena musí být v tolika opisech, aby jeden mohl být založen v soudním spisu

4

Jedná se o tzv. poplatky za řízení. Jedná se o tzv. poplatky za úkony. 6 Max. však 1 000 000,- Kč. 5

14

a dále aby soud mohl každému z účastníků (žalovaných) jeden spis doručit. Doručení musí být do vlastních rukou, jak stanoví § 79 odst. 3 OSŘ. Důležité je také vědět, na jaký soud je možné se s uplatněním práva obrátit. Musí to být soud, který je pro rozhodnutí v dané věci místně i věcně příslušný. Zákon stanoví, jaké náležitosti musí každá podaná žaloba obsahovat. Jsou to jednak náležitosti obecné a dále náležitosti zvláštní. Obecné náležitosti jsou stanoveny podle § 42 odst. 4 OSŘ a platí pro každé podání. Z podání musí být zřejmé: 1) kterému soudu je určeno, 2) kdo toto podání činí, 3) které věci se týká a co sleduje, 4) podání musí být podepsáno žalobcem a datováno.

Zvláštní náležitosti žaloby upravuje § 79 odst. 1 OSŘ, který za tyto náležitosti považuje zejména: 1) označení účastníků (u fyzické osoby jméno, příjmení a bydliště; u právnické osoby obchodní firma nebo název a sídlo), 2) označení zástupců (obdobné jako u účastníků; u advokátů se běžně uvádí jméno a adresa kanceláře, ve které působí), 3) vylíčení rozhodujících skutečností (tzv. skutkový děj), 4) petit žaloby (vyjádření toho, čeho se žalobce dovolává), 5) označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává.

Ve věcech, které vyplývají z obchodních vztahů je dále nutné v žalobě uvést také identifikační číslo podnikatele a to jak fyzické, tak i právnické osoby. Dále je možné dle potřeby uvést další skutečnosti, jako např. návrh na zajištění důkazů dle § 78 OSŘ (v případě existujícího podezření, že později nebude možné důkaz provést vůbec, nebo pouze s velkými obtížemi) nebo žádost o vydání předběžného opatření dle § 74 a násl. OSŘ (v případě, pokud je třeba zatímně upravit poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být ohrožen). Dle § 79 odst. 2 OSŘ je žalobce dále povinen doložit k návrhu listinné důkazy, jichž se dovolává. V případě soudního vymáhání dlužné částky jsou těmito důkazy myšleny zejména upomínky (výzvy k zaplacení) společně s doklady o zaslání

15

a doručení upomínky (doručenka), příp. další korespondence, která mezi věřitelem (žalobcem) a dlužníkem (žalovaným) proběhla a je důležitá pro soudní vymáhání. Soudní řízení je ukončeno rozhodnutím, přičemž OSŘ rozlišuje tři druhy rozhodnutí: 1. Rozsudek, kterým rozhoduje soud o věci samé (zároveň zákon stanoví, kdy soud rozhodne o věci samé usnesením). Proti rozsudku lze vždy podat odvolání. Rozsudek, který soud vydal na základě zjištěného skutkového stavu věci, je vždy doručen účastníkům do vlastních rukou. 2. Usnesení, jímž soud rozhoduje v případech, kdy nemá být rozhodnuto rozsudkem či platebním rozkazem. Usnesením se rozhoduje dle § 167 odst. 1 OSŘ o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o smíru, o nákladech řízení aj. Proti usnesení lze podat odvolání, pokud není ve vyjmenovaných případech dle § 202 odst. 2 OSŘ odvolání vyloučeno. Účastníkům řízení doručuje soud usnesení pouze tehdy, je-li proti němu možné odvolání, nebo dovolání, nebo jestliže je potřebné pro vedení řízení, či jde-li o usnesení, kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost. V ostatních případech vyhlašuje usnesení předseda senátu přítomným účastníkům. 3. Platební rozkaz, jímž soud rozhoduje za stanovených podmínek ve věci samé. Dle § 172 odst. 1 OSŘ může soud vydat platební rozkaz i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. Podle údajů soudů je žaloba na vydání platebního rozkazu vysoce účinným nástrojem vymáhání splatných pohledávek a zejména proto bude tomuto instrumentu věnováno více pozornosti v následující části 4.4.3 a dále pak v praktické části této práce.

4.4.3 Platební rozkaz Pokud se při vymáhání splatné pohledávky dostane věřitel do situace, kdy nepomáhají upomínky ani osobní jednání s dlužníkem, je možné obrátit se na soud

16

a podat návrh na vydání platebního rozkazu. V případě vymáhání peněžitého dluhu lze tento nástroj věřitelům jen doporučit. Nezanedbatelná je zde jistě úspora času, které je dosaženo zejména díky tomu, že platební rozkaz může být vydán ve zkráceném řízení. Rozhodnutí soudu probíhá bez ústního jednání a tedy i bez slyšení žalovaného. Je-li žaloba soudem shledána bez závad, může být platební rozkaz vydán do několika dnů. § 172 odst. 1 OSŘ uvádí, že soud v platebním rozkazu udělí žalovanému, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení, nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal. Pokud žalovaný odpor ve stanovené lhůtě nepodá, nabývá platební rozkaz po 15 dnech od doručení právní moci. To znamená, že na jeho základě lze vykonat rozhodnutí – provést exekuci. Jak uvádí § 172 odst. 2 OSŘ, nelze platební rozkaz vydat ve všech situacích, např. pokud není znám pobyt žalovaného, nebo má-li být doručen platební rozkaz žalovanému do ciziny. Nelze-li z uvedených důvodů platební rozkaz vydat, nařídí soud jednání. Jak již bylo uvedeno, lze platební rozkaz vydat pouze u peněžité pohledávky a to v jakékoliv výši. Žaloba na vydání platebního rozkazu musí být doručena soudu prvního stupně, v jehož obvodu má žalovaný bydliště, v případě fyzické osoby, nebo sídlo, v případě osoby právnické. Žaloba musí být soudu předložena v dostatečném počtu stejnopisů tak, aby jeden stejnopis mohl být založen u soudu a dále aby po jednom obdržel každý z účastníků řízení. Podstatné náležitosti žaloby lze vyjmenovat obdobně, jako to provedl Nesnídal (2002, s. 153). Žaloba musí obsahovat:
označení soudu, žalobce a žalovaného,
částku, jejíž zaplacení žalobce od žalovaného požaduje,
stručné vylíčení okolností případu a označení důkazů, o které se žalobce opírá,
přesné znění navrhovaného platebního rozkazu, včetně doložky s textem rozsudku pro případ, že žalovaný podá odpor,
datum podání a vlastnoruční podpis žalobce.

17

K žalobě se dále musí přiložit listinné důkazy, jichž se žalobce dovolává. Nutné je také doložení upomínky či více upomínek o zaplacení dlužné částky, na kterou žalovaný nereagoval. Probíhá-li řízení v obchodní věci, je vyžadován také doklad o zaplacení soudního poplatku, který musí navrhovatel uhradit současně s podáním návrhu na vydání platebního rozkazu ve výši min. 500 Kč nebo 4 % dlužné částky. Za určitou nevýhodu lze považovat skutečnost, že pokud se nepodaří doručit platební rozkaz (musí být žalovanému doručen do vlastních rukou dle § 173 OSŘ) i jen jednomu ze žalovaných nebo je-li podán odpor v dané lhůtě kterýmkoliv ze žalovaných, je platební rozkaz usnesením soudu zrušen a to v plném rozsahu, jak uvádí § 174 odst. 2 OSŘ. Další nevýhodu lze spatřovat v tom, že žalovaný nemusí ani sdělit důvod odporu. Spor je pak následně projednáván v běžném soudním řízení.

4.4.4 Soudní výkon rozhodnutí Věřitel (oprávněný) má dle ustanovení § 251 OSŘ možnost, aby v případě, že dlužník (povinný) nesplní dobrovolně to, co mu vykonavatelé rozhodnutí přikazovalo, aby podal návrh na výkon soudního rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného (§ 261 odst. 1 OSŘ). Návrh na výkon rozhodnutí musí obsahovat obdobné náležitosti jako žaloba (viz. část 4.4.2) a dále může dle § 261 odst. 1 OSŘ obsahovat i další skutečnosti, např.:
Navrhuje-li se výkon rozhodnutí srážkou ze mzdy, musí v návrhu být uvedeno vůči komu má povinný nárok na mzdu (kdo je plátcem mzdy).
Navrhuje-li se výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, označí se v návrhu peněžní ústav a číslo účtu, z něhož má být pohledávka odepsána. Pokud by bylo uvedeno v návrhu více účtů, musí oprávněný uvést také jejich pořadí, v jakém má být pohledávka odepsána.
Navrhuje-li se výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, je nutné označit v návrhu osobu vůči které má povinný pohledávku (dlužník povinného) a také je důležité uvést důvod této pohledávky.

18

Dle § 261 odst. 2 OSŘ je nutné k návrhu přiložit také stejnopis rozhodnutí opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti, které vystaví soud, jenž o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Pokud je návrh podán soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně, není nutné stejnopis rozhodnutí přiložit. Jisté zlepšení pozice věřitele peněžité pohledávky lze vidět v novele OSŘ, která byla provedena zákonem č. 30/2000 Sb. Tato novela doplnila úpravu výkonu rozhodnutí o institut prohlášení o majetku (jde o § 260a až 260h). Zlepšení postavení spočívá v tom, že věřitel má možnost zjistit majetek dlužníka, na který pak bude veden výkon rozhodnutí k vymožení pohledávky. Jak uvádí § 260a odst. 1 OSŘ, má oprávněný, jemuž byla přiznána peněžitá pohledávka, možnost požádat soud, aby předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku. A to vše ještě před samotným podáním návrhu na výkon rozhodnutí. Aby soud mohl na návrh prohlášení o majetku přistoupit, musí oprávněný k návrhu přiložit listiny osvědčující, že jeho pohledávka nebyla nebo nemohla být ani s pomocí soudu podle § 260 OSŘ uspokojena výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu. Dále je nutné doložit stejnopis rozhodnutí opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti, nebo jinou listinu potřebnou k nařízení výkonu rozhodnutí. Stejnopis rozhodnutí není nutné přikládat, pokud se návrh podává u soudu, který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Soud může k prohlášení o majetku vyzvat pouze fyzickou osobu. Pokud by však byla povinným osoba právnická (popř. obec či vyšší územně samosprávný celek), ukládá zákon oprávněnému povinnost, aby označil osoby, které je možné předvolat. Soud pak předvolá dle § 260c odst. 2 OSŘ toho, komu přísluší podle zvláštního zákona zastupovat právnickou osobu navenek. Z toho vyplývá, že je-li povinnou právnická osoba, předvolá soud nejčastěji toho, kdo je jejím statutárním orgánem. Předvolání se doručuje předvolanému do vlastních rukou s dostatečným časovým předstihem, nejméně však 10 dnů před konáním výslechu. Předvolaný je následně povinen dostavit se k soudu k prohlášení o majetku osobně (§ 260c odst. 4 OSŘ). Ještě před zahájením výslechu, vyzve soud předvolaného, aby uvedl úplné a pravdivé údaje o majetku. V prohlášení o majetku dle § 260e odst. 2 OSŘ je předvolaný povinen uvést:

19

1) plátce mzdy nebo jiného příjmu postiženého srážkami ze mzdy a výši tohoto nároku, 2) peněžní ústavy, u nichž má účty, výši pohledávek a čísla účtů, 3) dlužníky, u nichž má jiné peněžité pohledávky, důvod a výši těchto pohledávek, 4) osoby, vůči nimž má jiná majetková práva nebo majetkové hodnoty, jejich důvod a hodnotu, 5) movité věci (spoluvlastnický podíl na nich) povinného a kde, případně u koho se nacházejí (totéž platí o listinách uvedených v § 334 OSŘ, jde např. o vkladní knížky, vkladní listy, akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné listinné papíry apod.), 6) nemovitosti (spoluvlastnický podíl na nich) povinného, 7) podnik povinného, jeho části, místo kde se nachází.

O prohlášení o majetku následně sepíše soud protokol. Seznam majetku, jenž předloží předvolaný, je součástí protokolu. Protokol doplněný o výslovné prohlášení předvolaného, že uvedl pouze úplné a pravdivé informace o majetku, je následně podepsán soudcem, zapisovatelem a předvolaným. O provedeném výslechu soud vyrozumí oprávněného. Každý, kdo má vůči povinnému vykonatelným rozhodnutím přiznanou peněžitou pohledávku, může do spisu o prohlášení majetku povinného nahlížet a činit si z něj výpisy a opisy (§ 260f odst. 2 OSŘ).

4.5 Rozhodčí řízení 4.5.1 Současná situace v oblasti rozhodčího řízení Na internetových stránkách Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen RS při HK ČR a AK ČR) lze nalézt grafy, které dokládají rostoucí oblíbenost řešení sporů prostřednictvím RS při HK ČR a AK ČR.

20

Budeme-li vycházet z údajů v letech 1997–20077, lze vypozorovat postupný nárůst počtu takto řešených sporů. Zatímco v roce 1997 bylo řešeno RS při HK ČR a AK ČR celkem 76 sporů (jde o součet sporů vnitrostátních i mezinárodních), v roce 2006 to bylo již 1238 sporů. A lze předpokládat, že celkový počet řešených sporů za rok 2007 bude opět o něco vyšší (Příloha A). V uvedeném celkovém počtu sporů jsou zahrnuty jednak spory vnitrostátní, tak i spory mezinárodní. Mezinárodní spory však narozdíl od sporů vnitrostátních vykazují v uvedených letech poměrně vyrovnanou tendenci (Příloha A).

4.5.2 Druhy rozhodčího řízení Spory mohou být řešeny prostřednictvím stálých rozhodčích soudů nebo prostřednictvím rozhodců, které si jednotlivé strany zvolí. Na základě tohoto hlediska rozlišujeme: 1) Rozhodčí řízení ad hoc – v tomto řízení mohou rozhodovat jeden nebo více osob, které si strany zvolily za rozhodce. Počet rozhodců by měl vyplynout z rozhodčí smlouvy, přičemž konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. Způsob i kritéria výběru rozhodce(ů) jsou ponechána na vůli jednotlivých stran – musí být však dodržena ustanovení právních norem, které upravují rozhodčí řízení, např. musí být dodrženy požadavky, které jsou kladeny na osobu rozhodce.

2) Rozhodčí řízení institucionální – v tuzemsku i v zahraničí je dávána přednost tomuto typu řízení. Je rozhodováno před stranami zvoleným rozhodčím

soudem

a

probíhá

podle

řádu

rozhodčího

soudu

publikovaného v Obchodním věstníku (Bařinová a Vozňáková, 2001, s. 51).

7

Údaje za rok 2007 obsahují pouze spory řešené do 30.6.2007.

21

Institucionální

rozhodčí

řízení

má

v porovnání

s řízením

ad

hoc,

které je poměrně rizikové, celou řadu výhod, pro které je také v praxi využíváno častěji. Tyto výhody vhodně vystihl Růžička (2005, s. 29):
strany mají usnadněný výběr rozhodců (mohou je vybírat z listiny rozhodců),
nemusí s rozhodcem složitě vyjednávat o jeho odměně (pouze zaplatí poplatek za rozhodčí řízení),
existuje určitý dohled nad činností rozhodců při jejich rozhodovací činnosti (u některých rozhodčích institucí, musí rozhodčí nález před jejich vydáním schválit předsednictvo rozhodčího soudu),
v případě smrti rozhodce rozhodčí smlouva nezaniká a spor tak může být rozhodnut jiným rozhodcem.

Jak uvádí Bařinová a Vozňáková (2001, s. 51), v současné době působí na území České republiky tři stálé rozhodčí soudy: 1) Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který je nezávislým orgánem pro rozhodování majetkových sporů podle ZRŘ. 2) Burzovní rozhodčí soud – řeší pouze spory z burzovních obchodů. 3) Burzovní rozhodčí soud pro komoditní burzy – řeší pouze obchodní spory z burzovních popř. mimoburzovních obchodů, jejichž předmětem jsou komodity, s nimiž se na burze obchoduje.

4.5.3 Typy rozhodčí smlouvy Praxe rozeznává dva základní druhy rozhodčí smlouvy, které se vzájemně liší okamžikem vzniku sporu: 1) Smlouva o rozhodci se uzavírá ve chvíli, kdy už mezi stranami nějaký spor existuje a zároveň jsou strany ochotny tento spor řešit buď prostřednictvím rozhodců, nebo stálých rozhodčích soudů. Jelikož spor již existuje, je zpravidla součástí smlouvy o rozhodci i konkrétní jméno (jména) rozhodce (rozhodců), které si strany dohodly a odsouhlasily.

22

V praxi se však s tímto typem rozhodčí smlouvy příliš často nesetkáme. Je to dáno tím, že spor již existuje a mezi stranami tak lze pozorovat určitou averzi a nelze tak předpokládat, že by zúčastněné strany měly stejný zájem na rychlém vyřešení sporu. To se týká zejména jedné ze stran (dlužníka), pro něhož rychlé řešení není výhodné. Spoléhat se tedy na to, že se nám podaří uzavřít smlouvu o rozhodci, až když spor vznikne, je poměrně riskantní. 2) Rozhodčí doložka je v porovnání se smlouvou o rozhodci výhodnější hned z několika důvodů. Jednotlivé strany se dohodnou již v hlavní smlouvě, že jakékoliv případné budoucí spory budou řešeny a následně rozhodnuty mimosoudní cestou v rozhodčím řízení buď prostřednictvím rozhodce, nebo stálých rozhodčích soudů. Je zřejmé, že v okamžiku uzavření rozhodčí doložky (jako součást smlouvy hlavní) mezi stranami žádný spor neexistuje a s největší pravděpodobností ani nevznikne. Skutečnost, že strany dobrovolně přistoupí na uzavření rozhodčí doložky je signálem, že mají zájem na tom, aby případný budoucí spor byl vyřešen kvalifikovaně a rychle. Pojišťují se tak pro budoucnost. Rozhodčí doložka je pro své výhody nejčastěji používaným typem rozhodčí smlouvy a to jak v rozhodčím řízení vnitrostátním (na území České republiky), tak i mezinárodním.

Rozhodčí smlouva musí být uzavřená písemně. Jak uvádí § 3 odst. 1 ZRŘ, nedodržení písemné formy má za následek její neplatnost. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky (Růžička, 2005, s. 44).

4.5.4 Podmínky výkonu funkce rozhodce Jak uvádí § 4 odst. 1 ZRŘ, rozhodcem může být občan České republiky, který je zletilý a způsobilý k právním úkonům. Funkcí rozhodce může být pověřen i cizinec, ale pouze za předpokladu, že je způsobilý k právním úkonům podle práva svého státu (nebo alespoň podle práva České republiky). Nesmíme také zapomenout na skutečnost,

23

že dle zákona může být rozhodcem pouze občan ČR, není tedy možné funkcí rozhodce pověřit právnickou osobu, např. vysokou školu. Je zřejmé, že pro funkci rozhodce není potřebná žádná zvláštní kvalifikace, např. právnické vzdělání. Přesto by měl být výběr rozhodce řádně promyšlen. Má-li dojít k dohodě, měla by každá ze stran volit takového rozhodce, u něhož je vysoce pravděpodobné, že získá důvěru i druhé strany. Jiná situace je u rozhodců, kteří působí u stálých rozhodčích soudů a jsou tak vedeni na listině rozhodců. Můžeme ji nalézt na webové stránce www.arbcourt.cz. Pro zapsání na listinu rozhodců jsou stanoveny určité předpoklady (podmínky), které musí osoba, která chce funkci rozhodce vykonávat splnit. Samotné zapsání na listinu rozhodců však ještě neznamená, že osoba na ni uvedená bude funkci rozhodce vykonávat. Rozhodcem se totiž stane, až v okamžiku, kdy je některou ze stran vybrán k řešení konkrétního sporu. Také není pochyb o tom, že rozhodcem musí být osoba nestranná, nezávislá a nepodjatá. O nepodjatosti rozhodce pojednává § 8 ZRŘ, který říká: „Ten, kdo má být nebo byl určen nebo jmenován rozhodcem, musí bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen.“ Povinností každého rozhodce je zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl při výkonu své funkce. Povinnosti mlčenlivosti mohou rozhodce zprostit buď jednotlivé strany, nebo to může udělat z vážných důvodů předseda okresního soudu.

4.5.5 Výběr a jmenování rozhodce Počet i osoby rozhodců jsou zpravidla uvedeny v rozhodčí smlouvě, nebo je alespoň uveden způsob, jak konkrétní rozhodce zvolit. Jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje konkrétní rozhodce, ani způsob, jakým by měli být stanoveni, navrhne každá strana jednoho rozhodce a ti si pak zvolí svého předsedajícího rozhodce. Pokud nedojde ani tímto způsobem ke shodě, mohou strany požádat obecný soud. Nejvýhodnější variantou je určení konkrétního rozhodce již ve smlouvě. To však v praxi není příliš časté. Jako možný se tento způsob jeví snad jen v případě smlouvy

24

o rozhodci, kdy daný spor již existuje a je možné přistoupit k jeho řešení. U rozhodčí doložky je určení konkrétního rozhodce prakticky nemožné. V okamžiku uzavření hlavní smlouvy (s rozhodčí doložkou) nám totiž není známo, zda nějaký spor mezi stranami vůbec vznikne a už vůbec nevíme v jakém časovém horizontu. Spor může vzniknout za rok, za 10 let nebo k němu nemusí dojít vůbec. Během této doby tak může dojít k celé řadě skutečností, které mohou řešení případného sporu ovlivnit, např. původně vybraný rozhodce zemře či ztratí způsobilost funkci rozhodce vykonávat apod. Popsat zde návod, jak rozhodce vybrat či podle jakých kritérií se při jeho výběru řídit, je obtížné. Pro jednu stranu může být důležité dosažené vzdělání či jazykové znalosti, druhá strana může naopak preferovat praxi ve funkci rozhodce nad vzděláním. Jak již bylo uvedeno, jednodušší pozice se naskýtá stranám v případě rozhodčího řízení institucionálního, kdy je rozhodce možné vybrat z listiny rozhodců. Naopak v případě rozhodčího řízení ad hoc nesou strany poměrně velké riziko, které pramení ze skutečnosti, že jimi vybraný rozhodce nemusí být dostatečně kvalifikovaný k řešení sporu. Je nutné pamatovat také na to, že ačkoliv námi vybraná osoba může být způsobilá k výkonu funkce rozhodce, není její povinností tuto funkci přijmout. Funkce rozhodce je dobrovolná, nikdo nemůže být přinucen tuto funkci vykonávat. Pokud ji však zvolená osoba přijme, je povinna vykonávat ji v souladu s ZRŘ a i s dalšími právními předpisy. Přijetí funkce musí být provedeno písemně, jinak je považováno za neplatné. Rozhodce, který funkci rozhodce písemně přijal, se jí může vzdát pouze ve dvou případech: 1) jen ze závažných důvodů (závažnost se posuzuje v souvislostech konkrétního případu), 2) se souhlasem stran. V tomto případě se nevyžaduje, aby ke vzdání se funkce měl rozhodce zároveň i závažné důvody (Nesnídal, 2002, s. 143).

4.5.6 Výhody a nevýhody rozhodčího řízení Budeme-li porovnávat rozhodčí řízení se soudním řízením, najdeme celou řadu výhod:

25

1) Neformálnost – Jednotlivé strany si mohou ujednat pravidla, podle nichž mají rozhodci postupovat nebo mohou rozhodcům stanovit, aby postupovali podle řádu určitého rozhodčího soudu. Strany si tak mohou určit např. jazyk, ve kterém bude rozhodčí řízení vedeno nebo místo, kde se řízení bude konat. Tato pravidla stanovují strany s cílem ulehčit rozhodcům proces vyjednávání a rozhodnutí sporu. Pokud se však sporné strany na těchto pravidlech společně nedohodnou, stanoví si je rozhodci sami. 2) Jednoinstančnost – Rozhodčí řízení je jednoinstanční, tzn. že v okamžiku vydaní rozhodčího nálezu celé rozhodčí řízení končí – proti rozhodčímu nálezu není možné odvolání. Rozhodčí nález se zároveň stává konečným a závazným ve chvíli, kdy je stranám doručen. 3) Neveřejnost – Rozhodčí řízení je zcela neveřejné, není tedy možné, aby se ústního projednávání účastnila média či veřejnost. Důvod tohoto opatření je zřejmý – jednotlivé strany mají zájem na tom, aby bylo zachováno obchodní tajemství nebo aby se na veřejnost nedostaly některé důvěrné informace, které by mohly vést k poškození dobré pověsti podniku. 4) Rychlost – V porovnání se soudním řízením je rozhodčí řízení podstatně rychlejší (největší vliv na to má zejména neformálnost a jednoinstančnost rozhodčího řízení). V praxi je běžné, že rozhodčí nález je u jednodušších případů vydán do 30 dnů. 5) Volný výběr rozhodce – Záleží pouze na jednotlivých stranách, koho si vyberou za svého zástupce v rozhodčím řízení a jaká kritéria při jeho výběru upřednostní. Jejich výběr by však měl být takový, aby bylo zajištěno, že spor bude rozhodnut kvalifikovaně a nestranně. 6) Nižší náklady – Náklady vynaložené stranami jsou v porovnání se soudním řízením nižší.

Ačkoliv se v odborné literatuře častěji setkáváme s výhodami rozhodčího řízení, je nutné pro úplnost této práce zmínit i jeho nevýhody. Nevýhody se týkají zejména rozhodčího řízení ad hoc. Sporné strany v tomto druhu řízení nemají žádný právní

26

nástroj, pomocí něhož by mohly rozhodce donutit, aby rozhodčí nález vydal. Problém může nastat také v okamžiku, kdy se jedna ze stran rozhodne bezdůvodně prodlužovat celé řízení tím, že podá návrh k obecnému soudu na prohlášení rozhodčí smlouvy za neplatnou, nebo požádá o vyloučení jednoho nebo všech rozhodců z řízení apod.

4.6 Osobní bankrot Od 1.1.2008 nabyl účinnosti nový insolvenční zákon (zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení). Byl tak nahrazen dosavadní zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání. Nový zákon do našich končin přináší pojem osobního bankrotu, běžně používaného v zemích západní Evropy, ale i USA. Osobní bankrot dává možnost občanům (nepodnikatelům) řešit své nahromaděné závazky, které nejsou schopni plnit, prostřednictvím oddlužení. Přestože to může vypadat na první pohled pro celou řadu dlužníků jako výhodný způsob vyřešení jejich problémů, opak je pravdou. Osobní bankrot má jasně stanovená pravidla, která je nutné dodržet. V opačném případě se dlužník může dostat do situace, které se chtěl prostřednictvím osobního bankrotu vyhnout a to, že na jeho majetek bude vyhlášena exekuce a dojde tak k rozprodeji jeho majetku. Celý proces oddlužení se zahajuje podáním návrhu na oddlužení, který může podat pouze sám dlužník. Návrh je možné podat písemně na krajský soud, v jehož obvodu má dlužník bydliště nebo sídlo. Je-li návrh podán elektronickou formou, je nutné zaslat ho přímo na příslušnou e-mailovou adresu soudu. Soud následně návrh (žádost) posoudí a jsou-li splněny veškeré požadované náležitosti, je návrh soudem schválen. Důležitou roli zde hrají i samotní věřitelé. Dlužník by se s nimi měl především domluvit na způsobu úhrady dlužné částky. Právě věřitelé totiž nakonec rozhodnou o tom, zda dojde ke zpeněžení majetku nebo se přistoupí na splátkový kalendář. Dlužník musí uhradit minimálně 30 % z dlužné částky, což může, jak z výše uvedeného vyplývá, provést dvěma způsoby: 1) prodejem veškerého majetku,

27

2) životem na hranici životního minima po dobu pěti let.8 Dochází zde k oddlužení formou splátkového kalendáře. Dlužník je v tomto případě povinen pracovat a z výdělku mu zůstává pouze životní minimum. Pokud by během pětiletého období získal mimořádný příjem v podobě darů či dědictví, je povinen tento majetek také zpeněžit a použít ho na umoření dluhu.

Pro dlužníky představuje největší problém podání samotné žádosti o oddlužení, neboť ta musí obsahovat předepsané náležitosti. Jak uvádí § 97 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem. Dlužník navíc musí podat žádosti dvě. První žádá o zahájení insolvenčního řízení a druhou o povolení oddlužení. Již zde lze spatřovat první vážný problém, neboť pokud dojde k tomu, že dlužník vyhoví pouze podmínkám první žádosti, ocitne se v klasickém konkurzu, který končí zpeněžením majetku dlužníka. Samotný proces oddlužení probíhá pod přísnou kontrolou a kromě osoby dlužníka v něm vystupují i další subjekty, kterými jsou nezajištění věřitelé, soud a insolvenční správce, který je ustanoven soudem podle seznamu Ministerstva spravedlnosti České republiky. V průběhu oddlužení jsou údaje týkající se dlužníka vedeny v insolvenčním rejstříku, jehož správcem je Ministerstvo spravedlnosti ČR. Dle § 419 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., jsou údaje z insolvenčního rejstříku veřejně přístupné a každý má právo do rejstříku nahlížet a pořizovat si z něj kopie a výpisy. Po skončení procesu oddlužení, přesněji po uplynutí pěti let od nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo insolvenční řízení ukončeno, dojde k vyškrtnutí dlužníka ze seznamu dlužníků (§ 425 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb.).

8

Život na hranici životního minima chápeme tak, že dlužník bude po dobu pěti let věřitelům odevzdávat všechny své příjmy nad rámec životního minima.

28

5. PRAKTICKÁ ČÁST 5.1 Charakteristika společnosti Společnost,

která

mi

poskytla

cenné

poznatky

a

praktické

vstupy

pro vypracování této bakalářské práce, si přála zůstat v anonymitě. Přesto mohu alespoň zmínit, že tato společnost patří ve střední Evropě k předním poskytovatelům dopravních, zasilatelských, logistických a celních služeb. Bohaté zkušenosti získala firma v oblasti přepravy za více než 50 let působení na trhu. V současné době zaměstnává více než 1000 zaměstnanců. Tento dopravce vlastní moderní vozový park, který mu umožňuje zajišťovat jak vnitrostátní, tak i mezinárodní přepravu zboží po celé Evropě. Jelikož v přepravním procesu plně respektuje a dodržuje mezinárodní výkladová pravidla INCOTERMS9, umožňuje tak svým klientům řídit proces logistiky vhodnou volbou dodacích podmínek. Zároveň jsou všechny přepravované zásilky pojištěny. O řádném uzavření pojistné smlouvy se může obchodní partner přesvědčit, a to ještě před nakládkou zboží, neboť řidič musí mít u sebe k dispozici „Osvědčení o pojištění dopravce“. Svým klientům je společnost schopna vyjít vstříc i v oblasti přepravy zboží se speciálními nároky, neboť má k dispozici speciální dopravní techniku, s níž je možné přepravovat např. nadrozměrné náklady10, technické plyny, chemické látky v pevném stavu, v cisternách nebo v lahvích (v souladu s mezinárodní dohodou ADR11), velkoplošné tabulové sklo, stavebniny, elektroniku aj. Společnost přistupuje zodpovědně také k životnímu prostředí, a proto jsou všechna nově pořízená vozidla v provedení EURO 412 a tím splňují nejpřísnější evropské ekologické požadavky. Péče o životní prostředí je součástí filozofie společnosti, kterou se snaží naplňovat zejména důkladným sledováním a snižováním spotřeby pohonných hmot a emisí. Pozornost je věnována také nakládání s odpady. V současné době investuje společnost hlavně do vyspělých informačních a komunikačních technologií a také do lidských zdrojů a ekologické dopravní techniky. 9

Mezinárodní výkladová pravidla vydaná Mezinárodní obchodní komorou. Tyto dodací podmínky řeší přechod výloh a rizik z prodávajícího na kupujícího. 10 Náklad přesahující limitní rozměry silničních vozidel s nutností udělení zvláštního povolení k přepravě. 11 Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí. 12 Legislativní požadavek, který je kladen na výrobce v oblasti snižování emisí výfukových plynů. Norma EURO 4 platí od 1.10.2006, v říjnu 2009 začne platit norma EURO 5.

29

5.2 Objednávka přepravy Samotnému vzniku pohledávky v dopravní společnosti předchází objednávka přepravy13. Odpovědný zaměstnanec je povinen objednávku od zákazníka přijmout a dále je zodpovědný za to, že budou přezkoumány všechny důležité náležitosti smlouvy a o přezkoumání bude proveden záznam. V praxi přijímá objednávku nejčastěji dispečer dopravy a přepravy (dále jen dispečer), jehož hlavní náplní práce je:
zajištění dostatku práce pro svěřený vozový park (o tuto funkci se částečně dělí s obchodním oddělením společnosti),
profesionální komunikace se zákazníky a řidiči,
vyúčtování cest a podkladů pro mzdy řidičů (tzv. uznání puťovek14),
komunikaci s dopravním technikem (garážmistrem15) o technických záležitostech k vozovému parku.

Ve zjednodušeném pojetí lze v dopravní společnosti provést objednávku přepravy dvojím způsobem: 1) Ve vnitropodnikovém systému může dispečer sám vyhledat přepravu pro svěřená vozidla. Při tomto výběru je nutné zvážit celou řadu faktorů tak, aby při jejím uskutečnění, byla tato přeprava pro společnost, co nejvíce rentabilní. Jde hlavně o tyto faktory: minimální počet ujetých kilometrů tzv. „po prázdnu–bez nákladu“, dohodnutá cena za přepravu, co možná největší vytíženost jízdní soupravy aj. Tento způsob je v praxi používán nejčastěji, neboť kopíruje jednu z nejdůležitějších pracovních povinností dispečera, což je zajištění dostatku práce pro svěřený vozový park. 2) Zákazník může prostřednictvím ústní/telefonní/faxové či e-mailové zprávy sám projevit zájem o určitou přepravu. Pokud dojde mezi zákazníkem a společností (dispečerem) k dohodě, zašle následně zákazník dispečerovi objednávku přepravy (nejčastěji faxem), která

13

Smlouva o přepravě věci, jde-li o obchodně-závazkový vztah, je upravena § 610 a násl. ObchZ. Jde o slangový název pro DZVV neboli denní záznam o výkonu vozidla. 15 Garážmistr znamená slangový výraz pro dopravního technika, který se stará o to, aby vozový park byl provozuschopný a za tímto účelem zajišťuje opravy, údržbu apod. 14

30

musí obsahovat veškeré podstatné náležitosti týkající se samotné přepravy. Dispečer poté přijatou objednávku na volném místě na přední či zadní straně potvrdí otiskem razítka „Záznam o přezkoumání smlouvy“, podpisem a datumem16. Takto potvrzenou objednávku zašle zpět zákazníkovi (opět nejčastěji faxem) a založí ji pro další využití. Tímto úkonem je přeprava mezi oběma subjekty domluvena a lze ji považovat za závaznou. Dispečer může následně začít pracovat na samotné realizaci přepravy.

Objednávka přepravy provedená druhým uvedeným způsobem je přiložena v příloze B. Přepravce17 si objednává u dopravce kamionovou přepravu za účelem dovozu granulovaného krmiva pro psy. Objednávka obsahuje veškeré požadované náležitosti, které jsou nutné pro uskutečnění přepravy, např. obchodní název objednavatele, jeho adresa, telefonní a faxová čísla, datum vystavení, adresa a termín nakládky a vykládky, obvyklé pojmenování přepravované věci, cenu za přepravné, lhůtu splatnosti faktury aj. V pravém dolním rohu je provedeno potvrzení objednávky dispečerem (razítko, datum a podpis). Pokud je již v okamžiku odeslání potvrzené objednávky zpět zákazníkovi známo, jaké vozidlo smluvenou přepravu provede, může dispečer na objednávku připsat registrační značku (dříve SPZ) vozidla, tak jak je na přiložené objednávce provedeno. Pro zákazníka má uvedení registrační značky spíše informativní charakter. Může si tak ověřit, zda přeprava byla skutečně provedena smluveným vozidlem. Po celou dobu přepravy je dispečer, nejčastěji pomocí SMS zpráv ve stálém kontaktu s řidičem tak, aby byl schopen kdykoliv zákazníkovi sdělit, zda přeprava probíhá dle plánovaného časového harmonogramu. Pro ověření, zda volba obchodního partnera je správná, je nejvhodnější právě okamžik, který předchází samotnému uzavření přepravní smlouvy mezi dopravcem a přepravcem. Dispečer má možnost nahlédnout do vnitropodnikového systému, kde se mu po zadání jména obchodního partnera objeví veškeré o něm dostupné informace. Tyto informace jsou pro názornost podbarveny příslušnou barvou, která vyjadřuje, zda je zákazník společností vnímán jako solventní a má tedy zaplaceny veškeré faktury 16

Upraveno vnitropodnikovou směrnicí: „Přezkoumání smlouvy–postup vedení záznamu o přezkoumání a přijímání objednávek přepravy“. 17 Ten, kdo si nechává dopravcem přepravovat věc či náklad se nazývá objednatel neboli přepravce.

31

(zelená barva) nebo nikoliv (červená barva). V případě červeného podbarvení je zřejmé, že s tímto zákazníkem má společnost problém a je s ním až do odvolání zakázáno uzavírání dalších přepravních smluv. V systému se může objevit i fialové podbarvení, které signalizuje, že s daným obchodním partnerem je omezený obchodní styk, tzn. že s tímto zákazníkem je možné uzavřít smlouvu, ale až po domluvě s vyšším vedením, které to musí nejdříve schválit. Pokud již byla pro daného zákazníka někdy v minulosti nějaká přeprava realizována, je možné se podívat, zda má zákazník zaplaceny všechny faktury a zda k zaplacení došlo včas nebo naopak, zda se dostal s některou z faktur do prodlení. Pokud by došlo k situaci, že zákazník v systému není, požádá dispečer o tyto informace odborného ekonomického pracovníka. Ten je schopen vše potřebné zjistit v krátkém časovém intervalu. Dispečerovi poté sdělí, zda má v jednání pokračovat či nikoliv.

5.3 Postup při vymáhání pohledávek Postup při vymáhání pohledávek po lhůtě splatnosti (dále jen PLS) je upraven vnitropodnikovou směrnicí, která řeší postup při řešení PLS, konkrétní odpovědnost, kritéria hodnocení a odměňování. Za vymáhání PLS je odpovědný určený odborný ekonomický pracovník, přičemž jeho odpovědnost končí až v okamžiku zaplacení pohledávky nebo dnem předání pohledávky k právnímu vymáhání. Směrnice však také upravuje podmínky, za kterých je možné pohledávky právnímu oddělení předat, tzn. že k právnímu vymáhání se pohledávky předávají až v okamžiku, kdy byly vyčerpány veškeré dostupné a stanovené způsoby vymáhání (podrobněji v bodech 5.3.1–5.3.5). Finanční ředitel společnosti vždy na konkrétní období stanoví cílový stav PLS v procentech ve vztahu k dosaženému měsíčnímu obratu nebo pohledávkám celkem18. Tento požadovaný stav PLS však může být průběžně upravován v závislosti na vývoji ve společnosti. Směrnice dále stanovuje, že pohledávky nad 60 dnů po splatnosti nesmí být vyšší než 3 % dosaženého měsíčního obratu. Nezapočítávají se však pohledávky u zákazníků, kteří jsou:
v likvidaci, 18

Vnitropodniková směrnice: „Postup při řešení pohledávek po lhůtě splatnosti“.

32


v konkursu,
již byly předány k právnímu vymáhání. Odborný ekonomický pracovník je povinen zajistit průkaznou19 telefonickou a písemnou urgenci, kterou lze shrnout do po sobě jdoucích pěti kroků: 1) telefonická urgence, 2) první písemná upomínka, 3) druhá písemná upomínka – pokus o smír, 4) sjednání „dohody o splnění s uznáním závazku“, 5) předání k právnímu vymáhání.

V následující

části

budou

podrobně

popsány

jednotlivé

kroky,

které stanoví vnitropodniková směrnice v oblasti vymáhání PLS. Pracovníci společnosti, kteří jsou pověřeni vymáháním PLS jsou povinni tento stanovený postup dodržovat, neboť jsou na jejich výši hmotně zainteresováni. Na poradách ředitelů společnosti dochází mj. k hodnocení stavu a výše pohledávek. Toto provedené hodnocení má následně vliv na výši prémií, které budou těmto pracovníkům přiznány. Jednotlivé kroky postupu vymáhání PLS (s výjimkou telefonické urgence) budou doplněny praktickým příkladem, a to i společně i s příslušnými dokumenty, které

společnost

v praxi

využívá.

Z důvodu

nutnosti

zachovat

anonymitu

zainteresovaných stran budou veškeré identifikační údaje v dokumentech zakryty. Pro snadnější orientaci a jednoznačnou identifikaci bude strana věřitele označena pouze jako VĚŘITEL a strana dlužníka jako DLUŽNÍK.

5.3.1 Telefonická urgence K telefonické urgenci se přistupuje po 7 dnech po splatnosti faktury. Určený pracovník v průběhu telefonního hovoru zjišťuje zejména důvod, proč nebyla faktura doposud zaplacena. Zároveň se také snaží získat příslib budoucího zaplacení. Je-li mu ze strany obchodního partnera přislíbeno, že daná faktura bude uhrazena

19

Průkazně (prokazatelně) znamená seznámit někoho s něčím tak, že je možné o tomto seznámení doložit záznam.

33

např. do následujících pěti dnů, je toto poznamenáno a příslušných pět dnů se vyčkává na úhradu. Během hovoru je také dále důležité, aby pracovník zjistil, s jakou konkrétní osobou jedná (jméno a pracovní pozice). Tyto údaje musí být rovněž poznamenány, aby mohly být případně použity v budoucnu k urychlení komunikace mezi věřitelem a dlužníkem. Než pracovník přistoupí k zaslání první upomínky, je možné telefonickou urgenci v závislosti na vývoji situace ve stanovených intervalech opakovat. Pokud by se však již v průběhu prvního hovoru zákazník „vykrucoval“ a bylo by z jeho jednání více než zřejmé, že nemá v úmyslu v brzké době zaplatit, může pracovník přistoupit ihned k zaslání první písemné upomínky a nemusí tak čekat až na 20 den po splatnosti faktury, kdy se obvykle tato upomínka zasílá.

5.3.2 První písemná upomínka První písemná upomínka je obchodnímu partnerovi zaslána po 20 dnech od splatnosti faktury. Kopie upomínky musí být založena pro další využití. Dobře sestavená a formulovaná upomínka je předpokladem k rychlému uhrazení dlužné částky. Forma upomínky by měla být jednak slušná, ale i důrazná. Mělo by z ní být dlužníkovi patrno, jaké další kroky proti němu může věřitel podniknout, pokud bude jeho dluh trvat i nadále. V příloze C je přiložena první písemná upomínka, kterou je dlužník upozorněn na skutečnost, že kontrolou účetní evidence bylo zjištěno, že doposud neprovedl úhradu uvedených faktur. O předmětných fakturách je nutné uvést dostatek informací tak, aby byla možná jejich jednoznačná identifikace. Jelikož náležitosti upomínky nejsou nijak zvlášť upraveny, je tedy zcela na rozhodnutí konkrétní společnosti, jaké informace do ní uvede. Společnost, jež mi poskytla podklady a která v této práci vystupuje výhradně v pozici věřitele, uvádí v upomínkách zejména tyto informace:
číslo faktury (čísla faktur) a datum jejího vystavení (data jejich vystavení),
částka, která má být zaplacena,
datum splatnosti,
počet dní, po které je dlužník v prodlení.

34

Z upomínky by dlužníkovi měl být jasný termín, do kterého je požadováno zaplacení. A zároveň by měla být uvedeno i upozornění, k jakým krokům může věřitel přistoupit, pokud k úhradě v uvedeném termínu nedojde. Upomínka by měla „pamatovat“ také na to, že v mezidobí mezi jejím odesláním a doručením, mohlo dojít ze strany dlužníka k úhradě. Právě z tohoto důvodu je vhodné uvést dodatek, který říká, že pokud již k úhradě došlo, má být zaslaná upomínka považována za bezpředmětnou. Snahou tohoto dodatku je, aby mezi stranami byly zachovány dobré obchodní vztahy.

5.3.3 Druhá písemná upomínka – pokus o smír Druhá písemná upomínka se v praxi často nazývá jako tzv. pokus o smír a dlužníkovi je zasílána po 45 dnech po splatnosti. Jak stanovuje vnitropodniková směrnice, musí být tato upomínka zaslána doporučeně. To je důležité zejména pro případ, kdyby došlo k soudnímu vymáhání. Náležitosti druhé upomínky jsou obdobné jako v případě první písemné upomínky. Změnu však lze vypozorovat v přístupu ze strany věřitele, který dlužníka upozorňuje, že pokus o smír je z jeho strany posledním pokusem o mimosoudní vyrovnání (Příloha D).

5.3.4 Dohoda o splnění s uznáním závazku Pokud dlužník nereaguje a ani po zaslání druhé písemné upomínky neuhradí svůj závazek, může se již věřitel uchýlit k právnímu vymáhání pohledávky. Vnitropodniková směrnice věřitele však uvádí, že k právnímu vymáhání mohou být předány PLS až v okamžiku, kdy byly vyčerpány veškeré dostupné a stanovené možnosti vymáhání. Z toho je zřejmé, že věřitel se až do poslední chvíle snaží vyhnout soudnímu řízení a vyřešit tak pohledávku „po dobrém“ neboli bez účasti soudu. Věřitel tak může využít ještě poslední možnost, kterou je sjednání dohody o splnění s uznáním závazku (dále jen dohoda). Institutu uznání závazku (i dluhu) se v této práci věnuje část 4.3.4. Konkrétní příklad dohody je uveden v příloze E. Věřitel uzavírá tuto dohodu s dlužníkem kvůli neuhrazené částce 177 009 Kč za provedené opravy automobilové techniky. Dlužník svůj závazek dle § 323 ObchZ

35

uznává a zároveň se zavazuje, že ho uhradí ve čtyřech splátkách. Dále je seznámen s tím, že může o výhodu splátek přijít, pokud se s některou ze splátek dostane do prodlení. Článek III dohody ukládá dlužníkovi povinnost zaplatit smluvní pokutu20 ve výši 25 % z dluhu, pokud nebude věřiteli platit splátky včas a řádně a to bez ohledu na zavinění. Věřitel a dlužník se dále dohodli, že veškeré případné spory vzniklé z právních vztahů budou řešeny a rozhodnuty v rozhodčím řízení dle zák. č. 216/1994 Sb.21 a to jediným konkrétním rozhodcem. Pokud by došlo na situaci, že by musel být určen nový rozhodce, bude tento rozhodce stanoven na základě dohody smluvních stran. Rozhodčí řízení bude probíhat v místě sídla věřitele, o konkrétním místě rozhodne sám rozhodce. Spor bude řešen pouze na základě písemných podkladů a bez jednání. K ústnímu jednání dojde pouze pokud ho rozhodce bude považovat pro rozhodnutí sporu za nezbytné. Náklady řízení včetně odměny rozhodce, která činí 3 % hodnoty předmětu sporu, uhradí strana, která ve sporu podlehne. Rozhodčí nález bude pro smluvní strany konečný a závazný. Ačkoliv je dohoda o splnění s uznáním závazku na první pohled výhodná pro obě strany, není možné ji uzavřít za všech okolností. Jak stanoví vnitropodniková směrnice, dohoda musí být uzavřena pouze písemnou formou (písemnou formu stanovuje § 323 odst. 1 ObchZ) a se souhlasem finančního ředitele. Pokud se v rámci dohody přistoupí k plnění pomocí splátkového kalendáře, vychází se při stanovení termínů splátek jednak z potřeb společnosti, ale přihlíží se také k finanční situaci dlužníka.

5.3.5 Právní vymáhání K právnímu vymáhání se předávají PLS nejpozději 250 dnů po splatnosti. Odborný ekonomický pracovník je povinen odevzdat právnímu oddělení společnosti veškerý podkladový a dokumentační materiál. Jde zejména o tyto dokumenty: 20

Podstatou smluvní pokuty je povinnost dlužníka zaplatit určitou částku, kterou si strany dohodly pro případ, že dojde k porušení konkrétní smluvní povinnosti. 21 Rozhodčímu řízení se v bakalářské práci věnuje část 4.5.

36


objednávka přepravy,
denní záznam o výkonu vozidla (DZVV),
dodací list (v případě přepravy v Tuzemsku),
list CMR22 (v případě přepravy uskutečněné v zahraničí),
vystavená faktura,
kopie všech zaslaných upomínek. Od tohoto okamžiku je další řešení pohledávky „v rukou“ právního oddělení. Odborný ekonomický pracovník musí ještě do vnitropodnikovém systému zadat, že tato konkrétní pohledávka byla předána k právnímu vymáhání. Tímto úkonem jeho odpovědnost spojená s problematickou pohledávkou končí. Právní oddělení nejdříve prozkoumá veškeré materiály a poté nejčastěji následuje podání žaloby o vydání platebního rozkazu podle § 172 OSŘ. Žaloba o vydání platebního rozkazu bude řešena v rámci komplexního případu „Od objednávky přepravy až po exekuci majetku“ v následující části 5.4 a vzor žaloby bude přiložen v příloze G.

5.4 Od objednávky přepravy až po exekuci majetku Tento komplexní případ uvádím zejména proto, že je na něm možné dobře ukázat celý postup řešení pohledávky, která vznikla VĚŘITELI poté, co pro obchodního partnera (DLUŽNÍKA) provedl na základě jeho objednávky mezinárodní přepravu zboží. Řešení bude popsáno nejenom po stránce teoretické, ale i praktické, tzn. že v textu budou odkazy na jednotlivé přílohy, které budou hodnoceny především po obsahové stránce. Pozornost bude věnována hlavně tomu, zda přiložené dokumenty obsahují veškeré stanovené náležitosti. Jelikož jsem limitována rozsahem této práce, budou některé části ze samotného postupu řešení pohledávky vynechány. Jde např. o telefonickou urgenci, první písemnou upomínku apod. Tyto kroky stanovené vnitropodnikovou směrnicí společnosti již navíc byly v textu zmíněny. 22

Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě.

37

I

zde

budou

identifikační

údaje

zainteresovaných

stran

zakryty.

Původní označení VĚŘITEL a DLUŽNÍK bude od části 5.4.3 (žaloba o vydání platebního rozkazu) rozšířeno o označení ŽALOBCE (věřitel) a ŽALOVANÝ (dlužník). V exekučním řízení (od části 5.4.6) se označení sporných stran rozšiřuje o termíny OPRÁVNĚNÝ (věřitel) a POVINNÝ (dlužník).

5.4.1 Objednávka přepravy Na základě objednávky č. 2194 ze dne 12.11.2002 provedl dopravce pro objednatele mezinárodní přepravu dřevěných palet z České republiky23 do Spolkové republiky Německo. Dle objednávky byl datum nakládky stanoven na 13.11.2002 mezi 10.00–12.00 hod a samotná nakládka měla proběhnout přímo v objektu objednatele. Datum a čas vykládky byl požadován, co možná nejdříve, nejpozději však 15.11.2002 do 12.00 hod. Smluvní cena této přepravy byla stanovena na 23 000 Kč. Dopravce tuto přepravu provedl ve stanovených termínech a dle požadavků objednatele. Následně byla objednateli vystavena faktura na částku 23 000 Kč, která měla být zaplacena nejpozději 28.12.2002, což byl den splatnosti. Faktura však nebyla včas zaplacena, a proto věřitel přistoupil nejdříve k telefonické urgenci. Následně byla dne 6.2.2003 zaslána první písemná upomínka.

5.4.2 Druhá písemná upomínka – pokus o smír Dlužník však na zaslanou upomínku nijak nereagoval a proto mu byla dne 28.2.2003 zaslána doporučeně druhá písemná upomínka, neboli pokus o smír před podáním žaloby. Tato upomínka je přiložena v příloze F. Jak již bylo zmíněno v kapitole 5.3.3, je tato upomínka stylizována tak, aby z ní bylo dlužníkovi patrno, že ze strany věřitele jde o poslední pokus vymoci tuto pohledávku „po dobrém“. V případě jejího nezaplacení nejpozději do 10.3.2003 bude již bez dalšího upozornění podána žaloba na její soudní vymožení.

23

Přeprava byla realizována z místa sídla objednatele, které se nachází v okrese Ústí nad Orlicí. Tento údaj bude důležitý zejména v okamžiku podání žaloby o vydání platebního rozkazu, který bude podán Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí. Tomuto soudu je pak nadřízený Krajský soud v Hradci Králové.

38

5.4.3 Žaloba o vydání platebního rozkazu Bohužel ani do 10.3.2003 nebyla faktura za provedenou mezinárodní přepravu uhrazena. Jelikož dlužník po celou dobu na výzvy věřitele nijak nereagoval, nabyl věřitel dojmu, že i další pokusy o vyřešení pohledávky mimosoudní cestou budou z jeho strany ignorovány, a proto byla podána žaloba o vydání platebního rozkazu podle § 172 OSŘ pro 23.000 Kč s příslušenstvím. Je zřejmé, že ze stanoveného postupu vymáhání PLS dle vnitropodnikové směrnice, byla vynechána část týkající se sjednání dohody o splnění s uznáním závazku. Z dosavadního chování dlužníka, které se vyznačovalo hlavně nečinností a minimální snahou pohledávku řešit, totiž bylo více než pravděpodobné, že dlužník nebude ochoten svůj závazek písemně uznat. Proto byla dohoda vynechána a věřitel přistoupil rovnou k podání žaloby. Žaloba o vydání platebního rozkazu (viz. příloha G) byla podána k Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí dne 27.5.2003 (150 dnů po splatnosti). Jde o soud prvního stupně, v jehož obvodu má dlužník bydliště i sídlo24. Žaloba musí být podána v dostatečném počtu stejnopisů tak, aby jeden stejnopis mohl být založen u soudu a další mohly být zaslány všem účastníkům řízení. V tomto případě byla žaloba podána ve dvou stejnopisech, jeden si ponechal soud a druhý byl zaslán dlužníkovi. Sporné strany se od okamžiku podání žaloby o vydání platebního rozkazu označují jako ŽALOBCE a ŽALOVANÝ. Samotná žaloba musí obsahovat základní náležitosti, které již byly vyjmenovány v části 4.4.3. Mezi tyto náležitosti patří zejména:
označení soudu, žalobce a žalovaného,
částku, kterou požaduje žalobce od žalovaného,
stručné vylíčení okolností případu a označení všech důkazů, o které se žalobce opírá,
přesné znění navrhovaného platebního rozkazu, včetně doložky s přesným zněním rozsudku pro případ, že žalovaný podá odpor,
datum podání a vlastnoruční podpis žalobce.

24

Adresa bydliště je v tomto případě totožná s adresou sídla dlužníka.

39

Přiložená žaloba je po obsahové stránce bez chyb, tzn. že obsahuje veškeré podstatné náležitosti, které byly vyjmenovány. Společně se žalobou musí být předloženy veškeré důkazy, kterých se žalobce dovolává. Jde především o tyto důkazy:
objednávka přepravy,
doklady o provedené přepravě,
vystavená faktura za přepravu,
zaslané upomínky. Jelikož řízení probíhá v obchodní věci, je požadován také doklad o zaplacení příslušného soudního poplatku, který musí být navrhovatelem uhrazen současně s podáním návrhu na vydání platebního rozkazu. Jak stanoví zákon o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (č. 549/1991 Sb.), je nutné zaplatit soudní poplatek ve výši min. 500 Kč nebo 4 % dlužné částky. Zde činí poplatek 920 Kč25 a byl zaplacen kolkovými známkami. Na straně 2 této žaloby jsou nejdříve stručně vylíčeny okolnosti celého případu a dále jsou zde označeny veškeré důkazy, kterých se žalobce dovolává. Je zde i přesné znění platebního rozkazu, které žalovanému ukládá, aby do 15 dnů zaplatil žalobci částku 23 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % p.a. z dlužné částky a to od 30.12.2002 až do zaplacení, a aby také zaplatil soudní poplatek. V případě, že žalovaný podá v téže lhůtě odpor, požaduje žalobce, aby byl vydán rozsudek, jehož přesné znění lze nalézt v dolní části přílohy. Celý návrh žaloby je opatřen datem a vlastnoručními podpisy jednatelů žalující společnosti.

5.4.4 Platební rozkaz Platební rozkaz jako nástroj, který má pomoci s vymáháním PLS lze věřitelům jen doporučit. Jeho hlavní předností je rychlost, s jakou může být vydán. Soud totiž rozhoduje bez ústního jednání a bez slyšení žalovaného, což umožňuje, aby byl vydán prakticky během několika málo dnů.

25

4 % z částky 23.000 Kč

40

Toto se potvrdilo i v tomto případě, neboť platební rozkaz byl Okresním soudem v Ústí nad Orlicí vydán za 16 dnů po podání žaloby, tj. dne 12.6.2003 (viz. příloha H). Soudem vydaný platební rozkaz ukládá žalovanému, aby do 15 dnů ode dne jeho doručení zaplatil žalobci jednak pohledávku ve výši 23 000 Kč společně s úrokem 3,5 % p.a. a dále náhradu nákladů řízení ve výši 920 Kč. Pokud žalovaný s vydaným platebním rozkazem nesouhlasí, musí proti němu podat do 15 dnů odpor. Následně je povinen vyjádřit se písemně k žalobě, která mu byla doručena společně s platebním rozkazem a to ve lhůtě 30 dnů ode dne podání odporu. Ve svém vyjádření musí uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává nebo nikoliv. Pokud nárok uzná, rozhodne soud o věci samé rozsudkem. V opačném případě musí žalovaný ve vyjádření vylíčit všechny rozhodující skutečnosti, na kterých staví svoji obranu proti žalobě. Zároveň musí označit důkazy, kterými své tvrzení prokáže a také doložit listiny, na které se ve svém vyjádření odvolává. Může ale také dojít k situaci, že žalovaný nebude schopen ve stanovené lhůtě písemné vyjádření podat. V takovém případě musí toto soudu ještě před uplynutím stanovené lhůty sdělit a též uvést vážný důvod, který mu v tom brání. Na výzvu soudu je pak povinen tento důvod prokázat. Pokud by však žalovaný toto neudělal, tzn. že by podal odpor, ale k věci samé se včas písemně nevyjádřil a ani by soudu ve stanovené lhůtě nesdělil důvod, který mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Platební rozkaz, proti kterému nebyl podán odpor nebo podaný odpor byl soudem odmítnout, má účinky pravomocného rozsudku. Pokud žalovaný dobrovolně nesplní povinnost, kterou mu platební rozkaz ukládá, může se žalobce domáhat nařízení výkonu rozhodnutí. A právě k této situaci v tomto případě došlo. Žalovaný odpor proti platebnímu rozkazu ve stanovené lhůtě 15 dnů nepodal a tak platební rozkaz nabyl účinku pravomocného rozsudku. Přesto však svůj dluh neuhradil a žalobce se tak rozhodl využít práva, které mu dává § 251 OSŘ. Na základě tohoto paragrafu může žalobce podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, pokud žalovaný dobrovolně nesplní to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí. Ještě však předtím, než žalobce podal návrh na výkon rozhodnutí, pokusil se o poslední pokus vymoci zaplacení pohledávky smírnou cestou (viz. dále část 5.4.5).

41

5.4.5 Výzva k zaplacení pravomocně přisouzené pohledávky Platební rozkaz byl vydán Okresním soudem v Ústí nad Orlicí dne 12.6.2003. Právní moci nabylo rozhodnutí dne 11.7.2003 a vykonatelnosti dne 12.7.2003. Od tohoto okamžiku mohl žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí, což ale ihned neudělal. Nejspíše chtěl dát žalovanému „poslední šanci“ na zaplacení pohledávky a tak mu dne 13.8.2003 zaslal poslední výzvu k zaplacení pravomocně přisouzené pohledávky (viz. příloha I). Tato výzva připomíná žalovanému soudem vydaný platební rozkaz a naposledy ho vyzývá k neprodlené úhradě uvedených částek. Ve výzvě samozřejmě nechybí datum, do kterého má být pohledávka uhrazena (zde do 22.8.2003) a také upozornění, že v případě neuhrazení uvedené částky bude bez dalšího varování podán návrh na exekuci dané částky prostřednictvím soudního exekutora. Zasláním výzvy projevil žalobce dobrou vůli, neboť tím poskytnul žalovanému další čas na zaplacení. Této dobré vůle však žalovaný nevyužil a pravomocně přiznanou pohledávku ani do 22.8.2003 neuhradil. Žalobci tak nezbylo nic jiného, než podat návrh na nařízení exekuce podle § 35 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)26.

5.4.6 Návrh na výkon rozhodnutí neboli návrh na nařízení exekuce Samotné exekuční řízení je dle § 35 odst. 2 EŘ zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce dojde exekutorovi nebo soudu příslušnému podle § 45 EŘ (dále jen exekuční soud) spolu s určením exekutora. Věcně příslušným exekučním soudem je v prvním stupni okresní soud a místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má dlužník bydliště (v případě fyzické osoby) nebo sídlo (v případě právnické osoby). Hlavními účastníky exekučního řízení jsou OPRÁVNĚNÝ (věřitel) a POVINNÝ (dlužník). Pokud by však byly exekucí postiženy i věci, práva či jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, stává se účastníkem řízení i manžel povinného (dle § 36 odst. 2 EŘ).

26

Dále jen EŘ.

42

Návrh na nařízení exekuce (viz. příloha J) byl podán dne 18.9.2003 a dle § 38 odst. 1 EŘ, musí obsahovat následující údaje:
označení exekutora, který má být pověřen provedením exekuce, včetně uvedení jeho sídla,
je-li návrh podán k soudu, musí být označen i soud, kterému je návrh určen,
z návrhu musí být dále patrné, kdo ho činí, které věci se týká a co sleduje a musí být podepsán a datován,
návrh musí obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní jméno nebo název, sídlo a identifikační sídlo právnické osoby),
přesné označení exekučního titulu, uvedení povinnosti, která má být exekucí vymožena a údaj o tom zda, popřípadě v jakém rozsahu, povinný vymáhanou povinnost splnil,
označení důkazů, kterých se oprávněný dovolává (zde je jako důkaz přiložena výzva k zaplacení pravomocně přisouzené pohledávky, která byla zaslána dne 13.8.2003).

Návrh na nařízení exekuce přiložený v příloze J obsahuje i v tomto případě veškeré náležitosti, které jsou požadovány § 38 odst. 1 EŘ a které byly vyjmenovány výše. Obsahová stránka dokumentu je tedy bez chyb. K návrhu na nařízení exekuce je nutné doložit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§ 38 odst. 2 EŘ). Toto není požadováno pokud je návrh podán u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Na straně 2 přiloženého návrhu na nařízení exekuce je uveden text usnesení. Oprávněný žádá exekuční soud, aby usnesení bylo vydání ve znění, v jakém ho navrhuje. V tomto případě oprávněný žádá, aby exekuční soud nařídil podle vydaného platebního rozkazu exekuci proti povinnému k vymožení povinnosti:
zaplatit oprávněnému pohledávku ve výši 23 000 Kč, úroky z prodlení ve výši 3,5 % p.a. z dlužné částky od 30.12.2002 do zaplacení a dále náklady nalézacího řízení ve výši 920 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek,

43


uhradit soudnímu exekutorovi pověřenému provedením exekuce náklady exekuce.

V navrženém usnesení samozřejmě nechybí jméno konkrétního exekutora (včetně jeho sídla), kterého oprávněný navrhuje k provedení exekuce. Jak stanoví § 28 EŘ, exekuci provede právě ten exekutor, kterého navrhne oprávněný a kterého soud svým rozhodnutím pověří k provedení exekuce. Úkony exekutora jsou poté považovány za úkony soudu. Výběr exekutora je však na rozdíl od výběru rozhodce složitější, neboť exekutor musí splňovat více požadavků. Jak stanovuje § 9 odst. 1 EŘ, exekutorem může být jmenován občan České republiky, který:
má způsobilost k právním úkonům,
získal úplné vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice,
je bezúhonný,
vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi, a
složil exekutorskou zkoušku. Účastníci exekučního řízení mají dle § 29 odst. 4 EŘ právo vyjádřit se k osobě exekutora. O této skutečnosti musí být exekutorem poučeni. To se také stalo, jelikož exekutor, kterého navrhl oprávněný, zaslal dne 7.11.2003 účastníkům exekučního řízení o tomto poučení dle zmiňovaného § 29 odst. 4 EŘ. K návrhu na výkon rozhodnutí jsou také připojeny přílohy, jde zejména o výpis z OR oprávněného, výzva zaslaná dne 13.8.2003 a také kopie platebního rozkazu.

5.4.7 Usnesení o nařízení exekuce Jsou-li splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů. Usnesení se doručí exekutorovi, oprávněnému a povinnému, přičemž posledním dvěma jmenovaným subjektům musí být usnesení doručeno do vlastních rukou, jak stanoví

44

§ 44 odst. 4 EŘ. Pokud by povinný odmítl usnesení přijmout, je doručeno dnem, kdy jeho přijetí bylo odepřeno. Usnesení o nařízení exekuce (viz. příloha K) musí dle § 44 odst. 6 EŘ obsahovat označení:
soudu, který pověřuje exekutora provedením exekuce,
exekutora, který je pověřen provedením exekuce,
exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby, která ho vyhotovila,
oprávněného a povinného,
povinnosti, která má být exekucí vymožena, včetně povinnosti k úhradě nákladů exekuce,
podpis soudce, datum rozhodnutí a poučení o odvolání, o jeho náležitostech a o tom že nebudou-li v něm uvedeny žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, soud odvolání odmítne.

Velice důležitý je článek III usnesení, který povinnému ukládá, že po jeho doručení nesmí jakkoliv nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů. Veškeré právní úkony, kterými by povinný porušil tuto povinnost budou považovány za neplatné (§ 44 odst. 7 EŘ).

5.4.8 Exekuční příkaz Exekutor po obdržení usnesení o nařízení exekuce posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena a vydá exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se dle § 47 odst. 1 EŘ myslí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů, které stanoví zákon č. 120/2001 Sb. Jelikož se případ, který popisuji, týká zaplacení peněžité částky, lze výkon rozhodnutí (exekuci) nařídit a provést pouze způsoby, které uvádí § 59 odst. 2 EŘ: 1) srážkami ze mzdy a jiných příjmů, 2) přikázáním pohledávky, 3) prodejem movitých věcí a nemovitostí, 4) prodejem podniku.

45

Pokud by nepostačoval k uspokojení oprávněného jeden z těchto způsobů, lze exekuci v jednom exekučním řízení provést více způsoby, přičemž k provedení exekuce více způsoby lze přistoupit současně nebo postupně (§ 58 odst. 2 EŘ). Více způsobů provedení exekuce bylo použito i v tomto případě, kdy byly soudním exekutorem vydány dva exekuční příkazy. První byl vydán dne 2.12.2003 a nařizoval provedení exekuce prodejem nemovitosti a druhý exekuční příkaz byl vydán dne 7.1.2004 a nařizoval provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtů povinného. Exekuční příkaz č. 1 (viz. příloha L) nařizuje provedení exekuce prodejem nemovitosti, která je ve společném jmění povinného a jeho manželky. Kromě základních identifikačních údajů obsahuje exekuční příkaz také přesné a podrobné označení dané nemovitosti, která je předmětem exekuce, včetně jejího příslušenství. K provedení exekuce prodejem nemovitosti povinného může exekutor přistoupit jen tehdy, pokud má doloženo (např. listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány apod.), že nemovitost je skutečně ve vlastnictví povinného (§ 66 odst. 1 EŘ). Exekuční příkaz č. 2 (viz. příloha M) nařizuje provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtů povinného, které jsou vedeny u nejmenovaného peněžního ústavu. Podstatou výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky je příkaz, který je adresovaný peněžnímu ústavu, který na jeho základě nesmí vyplácet peněžní prostředky z účtů, neprovádět na ně započtení a ani jinak s nimi nakládat. Povinný zároveň ztrácí právo jakkoliv s těmito prostředky nakládat, tzn. nesmí je vybrat, použít je k platbám apod. Výjimka by byla pouze v případě, pokud by povinný měl zaměstnance, kterým by byl povinen vyplácet mzdu (plat). Za těchto okolností mohou být peněžní prostředky z postižených účtů použity, ale pouze pro nejbližší výplatní termín. V tomto exekučním příkazu byly postiženy celkem 4 účty povinného a proto muselo být uvedeno také jejich pořadí. To je důležité hlavně z toho důvodu, aby bylo jasné, v jakém pořadí má být vymáhaná pohledávka z těchto účtů odepsána (§ 49 odst. 1 písm. b EŘ). Usnesení o výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, povinnému a peněžnímu ústavu. Aby se předešlo tomu, že by se povinný pokusil výkon rozhodnutí nějakým způsobem obejít, tak zákon stanoví, že usnesení nesmí být povinnému doručeno dříve než peněžnímu ústavu. Zároveň také platí, že účinky rozhodnutí nastávají pro povinného již v okamžiku, kdy bylo usnesení doručeno peněžnímu ústavu.

46

Jak stanoví § 47 odst. 3 EŘ, proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek. Pro úplnost je nutné zmínit možnosti skončení exekučního řízení, které může nastat, jak uvádí Schelleová (1994, s. 95), třemi způsoby: 1) uspokojením oprávněného, 2) zastavením exekuce, 3) bezvýsledností (marností) exekuce.

5.4.9 Vyúčtování a náklady exekuce Dle § 87 odst. 1 EŘ patří mezi náklady exekuce zejména odměna exekutora, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku a také daň z přidané hodnoty, je-li exekutor plátcem daně (dále jen náklady exekuce). Na úhradu nákladů má nárok i oprávněný, avšak dle § 87 odst. 2 EŘ musí jít o náklady, které byly účelně vynaložené k vymáhání nároku (dále jen náklady oprávněného). Náklady exekutora i náklady oprávněného hradí povinný. Exekutor tyto náklady na povinném vymůže na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce dle § 87 odst. 4 EŘ. Příkaz k úhradě nákladů doručí exekutor oprávněnému a povinnému. Příkaz k úhradě nákladů exekuce, jenž je přiložen v příloze N a který byl oprávněnému a povinnému zaslán dne 9.3.2004, musí dle § 88 odst. 2 obsahovat označení:
soudu, který pověřil exekutora provedením exekuce,
exekutora, který je pověřen provedením exekuce,
exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby, která ho vyhotovila,
oprávněného a povinného,
povinnosti, která má být exekucí vymožena,
datum a podpis exekutora a poučení o námitkách. V námi sledovaném případě vyčíslil soudní exekutor náklady exekuce ve výši 5 556 Kč. Tato částka je tvořena odměnou exekutora ve výši 3 740 Kč, hotovými výdaji

47

(např. poštovné, telekomunikační poplatky, pořízení fotokopií apod.) a dále daní z přidané hodnoty. Tyto náklady vymáhal soudní exekutor společně s pohledávkou oprávněného. Na základě tohoto příkazu tak měl povinný uhradit celkovou částku 30 389 Kč27.

5.4.10 Skončení exekučního řízení Jak bylo uvedeno v části 5.4.8, exekuční řízení může skončit třemi možnými způsoby a to buď uspokojením oprávněného, zastavením exekuce nebo její bezvýsledností. Komplexní případ „Od objednávky přepravy až po exekuci majetku“ skončil pro oprávněného nejlepším možným způsobem, tzn. že jeho pohledávka byla uspokojena. Dlužná částka byla povinným uhrazena, což vedlo k tomu, že soudní exekutor zrušil usnesením dne 19.3.2004 oba exekuční příkazy. Exekutor usnesení zaslal hlavně oprávněnému a povinnému. Jelikož se exekuční příkaz č. 1 vztahoval na nemovitost povinného, bylo usnesení doručeno rovněž manželce povinného a také Katastrálnímu úřadu v Ústí nad Orlicí. Exekuční příkaz č. 2 postihoval bankovní účty povinného a proto bylo usnesení doručeno kromě oprávněného a povinného také peněžnímu ústavu, který povinnému účty spravuje. Přestože byla pohledávka oprávněného zaplacena a celý spor tak byl ukončen, nelze si nevšimnout celkové doby trvání celého případu. Budeme-li čas počítat od data splatnosti faktury, které bylo 28.12.2002 až do doby, kdy oprávněný obdržel od exekutora usnesení o skončení exekuce, tj. 19.3.2004, trval celý proces vymáhání pohledávky 1 rok a téměř 3 měsíce (přesně 446 dnů). Je zřejmé, že tak dlouhé čekání na zaplacení pohledávky může existenčně ohrozit i společnost, která výborně hospodaří a na trhu je významným „hráčem“. Pokud by došlo k situaci, že by společnost musela dlouhodobě řešit více podobných pohledávek, vystavovala by se riziku vzniku platební neschopnosti. Určitý čas by to vyspělá firma jistě dokázala zvládnout, ale z dlouhodobého hlediska je tento stav neslučitelný s její další existencí.

27

Tato částka je tvořena jistinou (23 000 Kč) + náklady předcházejícího řízení (920 Kč) + úroky (913 Kč) + odměnou a náklady exekuce (5 556 Kč).

48

6. ZÁVĚR Oblast vymáhání pohledávek je v současné době velice aktuální téma, kterému je nutné věnovat náležitou pozornost. Aktuálnost tématu je úzce spojena zejména s rostoucí

zadlužeností

nejenom

českých

domácností,

ale

i

řady

českých

podnikatelských subjektů. Život tzv. na dluh se v dnešní době stává běžnou záležitostí. Domácnosti i samotní podnikatelé mají oproti dřívějším dobám stále více možností, jak si někde půjčit. Se stále se zvyšujícím počtem nejrůznějších úvěrů a půjček však souvisí i nárůst počtu lidí, kteří nejsou schopni své dluhy splácet. Jiný pohled se nám může naskytnout v případě velkých společností, jejichž provoz se dříve či později neobejde bez financování cizím kapitálem. Na jednu stranu se není čemu divit, neboť financování cizím kapitálem se díky efektům tzv. daňového štítu a finanční páky stává často výhodnější, než je samotné financování vlastními prostředky. Ale i zde platí všeobecně známé pravidlo „všeho s mírou“. Je třeba dobře uvážit, zda se společnost nachází v takové finanční situaci, aby byla schopná splácet dluh včetně úroků. Jak již bylo zmíněno, zadlužování domácností i podnikatelských subjektů rok od roku roste a také přibývá případů lidí či firem, kteří se postupně dostanou do situace, kdy splácení dluhů pro ně představuje čím dál větší obrovský problém nebo nakonec své dluhy přestanou splácet úplně. Dostanou se tak do situace, že nejsou schopni splnit závazek, který dali věřiteli. Věřiteli tak často nezbývá nic jiného, než začít vzniklou pohledávku na dlužníkovi určitým způsobem vymáhat. Společnost, která mi poskytla podklady pro vypracování praktické části, je v České republice jednou z největších dopravních společností. Na trhu působí už více, než 50 let a její každoroční obrat se pohybuje okolo 2 mld CZK. Je zřejmé, že společnost vstupuje prakticky každý den do závazkových vztahů se svými zákazníky, pro které nejčastěji zajišťuje vnitrostátní či mezinárodní přepravu. Vznik pohledávek je tak pro ni samozřejmou záležitostí. Proto musí mít vypracován podrobný postup, který jasně stanovuje kroky, jenž musí být podniknuty ve chvíli, když se některý zákazník společnosti dostane do prodlení a stane se tak dlužníkem. Tyto kroky upravuje vnitropodniková směrnice „Postup při řešení pohledávek po lhůtě splatnosti“. Všechny kroky vyplývající ze směrnice byly v praktické části podrobně popsány, včetně pořadí jejich použití. Začne-li společnost s vymáháním vzniklé pohledávky je celý tento

49

proces zahájen nejdříve telefonickou urgencí, dále následuje první a druhá písemná upomínka a před samotným právním vymáháním prostřednictvím soudu, se společnost snaží ještě o uzavření písemné dohody o splnění s uznáním závazku (dále jen dohoda). Právě v tomto pořadí však lze vidět možnost k zefektivnění procesu vymáhání pohledávek, neboť samotná dohoda je pro věřitele velice výhodná. Pokud dlužník dohodu podepíše, potvrdí věřiteli skutečnost, že závazek skutečně existuje a že doposud nebyl splněn. Toto písemné potvrzení o existenci závazku může následně věřiteli usnadnit další vymáhání, zejména ve chvíli, kdyby došlo až na soudní řešení. Dohoda o splnění s uznáním závazku zaujímá v samotném postupu vymáhání pohledávek po lhůtě splatnosti až předposlední místo. To znamená, že něž k ní věřitel přistoupí, proběhne nejdříve telefonická urgence a v případě, že dlužník pohledávku neuhradí, následuje zasláním první a druhé písemné upomínky. Nabízí se tak otázka, zda by nebylo vhodné zvážit zařazení dohody na druhé místo v postupu vymáhání pohledávek, tedy za telefonickou urgenci a před první a druhou písemnou upomínku. Důvod této změny je jasný, neboť na začátku celého sporu se dá předpokládat, že dlužník je ochoten svůj závazek vůči společnosti nějakým způsobem řešit. Telefonickou urgencí je mu pouze připomenuto, že společnost má za jeho osobou pohledávku, která je již splatná. V této chvíli po telefonické urgenci, která přichází cca 7 dní po splatnosti, se dají ještě předpokládat poměrně dobré vztahy mezi oběma zainteresovanými subjekty. Dá se říci, že tato chvíle je „živnou půdou“ pro vyjednávání, které je dobré směřovat k jednomu konkrétnímu cíli a tím je uzavření dohody o splnění s uznáním závazku. Pokud však není dlužník ochoten na dohodu přistoupit, je více než zřejmé, že splatit svůj závazek v nejbližší době nehodlá a dá se tak předpokládat, že vymožení této pohledávky bude náročné, jak po stránce časové, tak i finanční. Pokud by tedy dlužník odmítnul sepsání dohody, následovalo by zaslání první a druhé písemné upomínky. Jestliže by ani poté nebyl závazek ze strany dlužníka uhrazen, nezbývalo by věřiteli nic jiného, než se obrátit na soud. Tuto změnu v postupu vymáhání pohledávek vidím výhodnou zejména v tom, že uzavření dohody až ve chvíli, kdy mezi věřitelem a dlužníkem proběhla nejenom telefonická ale i písemná komunikace prostřednictvím upomínek, je poměrně nepravděpodobné. Dá se totiž předpokládat, že vztahy mezi subjekty budou s přibývajícím časem stále méně „přátelské“. Proto je vhodné zvážit zařazení dohody

50

pokud možno ihned na začátek procesu vymáhání, neboť na začátku je vztah mezi věřitelem a dlužníkem ještě na poměrně dobré úrovni. I přesto je stávající postup řešení pohledávek po lhůtě splatnosti více než úspěšný, neboť mi společnost sdělila, že úspěšnost vymožení vzniklých pohledávek se v posledních čtyřech letech pohybuje okolo 99 %. Věřím, že tato bakalářská práce splní cíl, který byl vymezen na začátku a bude nápomocna všem subjektům, které se ocitnout v situaci, kdy budou vlastnit pohledávku po lhůtě splatnosti.

51

7. POUŽITÁ LITERATURA MONOGRAFIE: [1]

BAŘINOVÁ, D. a VOZŇÁKOVÁ, I. Pohledávky – vzory smluv a podání. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 128 s. ISBN 80-7169-980-2.

[2]

MACEK, J. a TOMSA, M. Jak vymáhat pohledávky? Ostrava: Montanex, 1994. 117 s. ISBN 80-85780-15-1.

[3]

NESNÍDAL, J. Kladivo na dlužníky. 2. vyd. Ostrava: Sagit, 2002. 170 s. ISBN 80-7208-312-0.

[4]

RŮŽIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. 254 s. ISBN 80-86898-43-1.

[5]

SCHELLE, K. a SCHELLEOVÁ, I. Rozhodčí řízení. Praha: Eurolex Bohemia, 2002. 300 s. ISBN 80-86432-19-X.

[6]

SCHELLEOVÁ, I. Soudy a soudní právo. 1. vyd. Zlín: Nakladatelství ŽIVA, 1994. 249 s. ISBN 80-901745-0-7.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE: [1]

BUKAČ, Petr. Situace věřitelů v Česku zůstává beznadějná [online]. c19992008 [cit. 2008-04-20]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-4414.

[2]

GOLA, Petr. Nezvládáte své dluhy? Možným řešením je osobní bankrot [online]. c1999-2008 [cit. 2008-03-22]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-4414.

[3]

KOUKAL, Josef. Osobní bankrot může být nebezpečný, varují soudci [online]. c2003-2008 [cit. 2008-03-22]. Dostupný z WWW: .

[4]

RUML, Michal. Osobní bankrot přichází [online]. c2000-2008 [cit. 2008-0322]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-4325.

[5]

SKOLEK, Tomáš. Jak správně vyhlásit osobní bankrot [online]. c2000-2008 [cit. 2008-03-22]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-4325.

[6]

VINTER, Jan. Forfaiting - peníze (skoro) ihned a bez rizika [online]. c19992008 [cit. 2008-04-01]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-4414.

[7]

Rozhodčí soud [online]. c2005 , Poslední aktualizace 1.2.2008 [cit. 2008-03-22]. Dostupný z WWW: .

8. SEZNAM PŘÍLOH A GRAFŮ Příloha A: Graf č.1, Graf č.2 Příloha B: Objednávka přepravy Příloha C: První písemná upomínka Příloha D: Druhá písemná upomínka – pokus o smír Příloha E:

Dohoda o splnění s uznáním závazku

KOMPLEXNÍ PŘÍPAD „Od objednávky až po exekuci majetku“

Příloha F:

Druhá písemná upomínka – pokus o smír

Příloha G: Žaloba o vydání platebního rozkazu Příloha H: Platební rozkaz Příloha I:

Výzva k zaplacení pravomocně přisouzené pohledávky

Příloha J:

Návrh na nařízení exekuce

Příloha K: Usnesení o nařízení exekuce Příloha L:

Exekuční příkaz č. 1 (prodej nemovitosti)

Příloha M: Exekuční příkaz č. 2 (přikázání pohledávky) Příloha N: Příkaz k úhradě nákladů exekuce

Příloha A Graf č. 1: Počet sporů při HK ČR a AK ČR

Počet sporů 1997 - 2007 (stav k 30.6.2007) 1400 1238

Počet sporů celkem

1200 1000

869

800 598

578

600 450

400 200

282 76

90

1997

1998

192

216

2000

2001

130

0 1999

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Roky Zdroj: www.arbcourt.cz

Graf č. 2: Počet sporů při HK ČR a AK ČR v rozlišení vnitrostátní/mezinárodní

Počty sporů 1997 - 2007 (vnitrostátní/mezinárodní) stav k 30.6.2007 1400 1159

Počet sporů

1200 1000 809

800 544

600

549

403

400 200

29 47

50 40

1997

1998

89

152

183

228

41

40

33

54

47

54

60

79

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

29

0 2007

Roky Vnitrostátní

Mezinárodní

Zdroj: www.arbcourt.cz