Výklad sidry Berešit Tóra je základem judaismu. Bez ní judaismus nemůže existovat. Tóra, podle slovního základu jud-reš-he, znamená „instruovat, poučit". Tóra obsahuje 613 tvem g``yrt (tarjag micvot), 248 přikázání pozitivních a 365 negativních. Má instruovat člověka, čili ukázat mu správnou cestu na putování světem. Základní zásada naší víry je to, že celá Tóra - i Psaná i Ústní, byla zjevena Bohem Mošemu (Rambam). Pardes — hebrejské slovo, označující „ovocný sad", je rovněž akronymem poukazujícím na čtyři úrovně porozumění a objasnění Tóry: Pšat, Remez, Draš a Sod. usp - Pšat - běžný (časem chybně popisovaný jako doslovný) význam textu Tóry. 1. Na počátku - vyjádření: Berešit bara Elokim je často překládáno: „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi", což by vedlo k přesvědčení, že Tóra předloží chronologický popis posloupnosti stvoření - že Bůh stvořil nebe, zemi, později tmu, vodu, světlo atd. Náš překlad sleduje jednak pohledy Rašiho a Ibn Ezry, kteří podotýkají, že tomuto verši není možno rozumět v tomto smyslu. 1
Na počátku — Rav Jicchak řekl: „ Bůh je povinen začít psaní Tóry slovy: »Tento měsíc bude pro vás (začátkem měsíců)« (II.Moj. 12,2), protože to je první přikázání, které obdržel národ Izraele. Co je příčinou, že Tóra začíná popisem Stvoření? Začíná tak proto, aby ozřejmila smysl verše: »Svému lidu ohlásil své mocné činy, že mu dá dědictví pronárodů.« (Ž 111,6) A také proto, kdyby národy světa řekly Izraeli: »Jste zloději! Neboť jste si podrobili země sedmi národů, které obývaly zemi Kanaan «, Izrael jim odpoví: »Celý svět náleží Jedinému Svatému (Budiž požehnán!). On jej stvořil a daroval, komu uznal za vhodné. Jeho vůle byla dát jim tyto země a jeho vůle byla odebrat jim je a předat nám.« (Raši) To je objasnění Rašiho, citované z jeho komentářů. Možná se to protiví říci, ale přesto bylo naprosto potřebné, aby začínala Tóra slovy: „Na počátku stvoření přes Boha...", protože to je podstata víry, a ten, kdo tomu nevěří a myslí, že svět tu byl vždy, příčí se podstatnému pilíři židovského náboženství i celé Tóře. Odpověď je taková, že Dílo Stvoření je hluboké tajemství, kterému není možné rozumět z běžného významu veršů — a může být pravdivě poznáno jedině díky tradici od Mošeho, našeho učitele, který obdržel Tóru od Všemohoucího. A ti, kteří o tomto tématu něco vědí, mají závazek zachování tajemství. Proto Rabi Jicchak řekl, že nebylo potřebné, aby Tóra začínala slovy: „Na počátku stvoření přes Boha..." nebo aby Tóra taky líčila, co bylo stvořeno prvního dne, druhého dne atd., aby popisovala stvoření Adama a Chavy, jejich hřích, trest a vyhnání Adama ze Zahrady Eden. Všechno to není úplně srozumitelné z veršů. Tím spíše není nutné, aby Tóra popisovala pokolení Potopy a pokolení Rozptýlení. Lidem, kteří věří Tóře, by stačila i bez těchto veršů. Uvěřili by konstatování obsaženému v Deseti Přikázáních: „V šesti dnech učinil Bůh nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul." (II.Moj. 20,11) A znalost o Díle Stvoření by byla nepříliš známá jako tradice Mošeho, jenž ji obdržel na Sinaji společně s Tórou Ústní (Ramban). Hlavním cílem celé První Knihy, která předkládá stvoření světa, lidí a národa Izraele, je uvedení Božího Práva, které zůstalo dané Izraeli (R. Samson Rafael Hirsch). zmr- Remez - alegorický význam, svázaný časem s gematrií (číselnou hodnotou) písmen. „Svému lidu ohlásil své mocné činy" (Koach maasaw higid leamo) (Ž 111,6). Jaká síla? Slovo xk (koach) „síla" má číselnou hodnotu 28. Přesně tolik je písmen v první větě Tóry (R. Saša Pečarič na základě Szefa Tah. Podobně 28 písmen je ve větě. která uvádí Deset Přikázání: „Bůh vyhlásil všechna tato přikázání" (II.Moj. 20,1) (Baal Haturim), 1
Přesnější a výstižnější překlad je v počátku. Viz Rašiho komentáře. 1
Na počátku - Berešit, Midraš říká, že Tóra začíná písmenem Bet, a ne od písmene Alef, protože Bet začíná slovo bracha (požehnání), a od Alef začíná slovo arira (prokletí) (Baal Haturim). Písmeno Bet má číselnou hodnotu 2, to se týká Bohem stvořených dvou světů: tohoto světa i Světa Budoucího. Číslo 2 je také narážka na dvě části, ze kterých se skládá Tóra: na Tóru Psanou a Tóru Ústní. To nás učí, že svět zůstal stvořený pro zásluhy těch, kteří studují Tóru (Baal Haturim) Na počátku - Písmena slova tysarb (berešit) „na počátku" mohou být čtena v jiném pořadí jako: yrstb (alef betišri) „první den měsíce tišri" - toho dne byl stvořen svět (V Talmudu se vede diskuse mezi R. Eliezerem a R. Jehošuou o tom, kdy byl svět stvořen. R. Eliezer říká, že v měsíci tišri a R. Jehošua, že v měsíci nisan.) yts arb (bara šte) „stvořil dvě" -tj. Tóru Ústní a Tóru Psanou, s´´Y tarb (barata ješ) „stvořil 310" - Bůh stvořil 310 světů jako odměnu pro spravedlivé (Ukcin 3, 12; Sanhedrin 100a) (Baal Haturim). Na počátku — Slovo tysarb (berešit) „na počátku" má číselnou hodnotu 913, tu samou hodnotu má věta rey hrvtb (ba Tora jacar) „zformoval přes Tóru". Ta samá číselná hodnota (913) je u slov oydc ss (šeš sedarim) „šest pořádků" a to je narážka na šest částí Mišny (čili na Ústní Tóru). Stejnou číselnou hodnotu (913) má věta oymib rxb larsy (Jisrael bachar baamim) „vybral si Izrael mezi národy". Ta samá číselná hodnota (913) je u výrazu rey g´´yrt (tarjag jacar) „zformoval šest set třináct (přikázání)". Bůh stvořil svět pro Izrael, aby měl prostor pro 613 přikázání (Baal Haturim). Na počátku – Slovo tysrb (berešit) „na počátku" je akronymem věty: ovht oy oyms wra iyqr arb (bara raki-a, erec, šamajim, jam, tehom) „Stvořil klenbu, zemi, nebe, moře i hlubinu". Slovo בארשיתtaké akronymem věty: hrvt larsy vlbqys oyhla har hnvsarb (barišona raa Elohim šejekablu Jisrael Tóra) „Na počátku viděl Bůh, že Izrael přijme Tóru" (Baal Haturim). Na počátku — To znamená „na počátku času", čas neexistoval před touto událostí, byl to tedy první moment, který nemůže být částí času (Sforno). Každé hebrejské písmeno má svůj význam. Písmeno bet na začátku Tóry znamená dům. Maase Berešit má 434 slov. Tedy tolik, jako číselná hodnota slova delet „dveře". Můžeme říci, že Maase Berešit jsou dveře, kterými se vstupuje do domu Tóry (R. Saša Pečarič). srd - Draš - význam výkladový, svázaný s Talmudem, objasňující slova Tóry přes narážky a analogie. Před stvořením světa Bůh ustavil Svým Úmyslem sedm pojmů, bez kterých by svět nemohl existovat: 1) Tóru, 2) tšuvu (pokání), 3) Gan Eden (Zahradu Eden), 4) Gehinom (místo trestu), 5) Kise Hakavod (Trůn Chvály), 6) Bet Hamikdaš (Svatyně), 7) Jméno Mašiacha (Midraš). Na počátku stvoření Bohem-Talmud Jerušalmi tlumočí ten verš: Berešit bechochmato bara „Na počátku Bůh tvořil Na počátku stvoření Bohem- pomocí moudrosti". Na počátku stvoření Bohem- Slovo tysarb (berešit) „na počátku", může být složené ze dvou výrazů: tysar lybsb bišvil rešit „[svět zůstal stvořený] pro [věci, které se nazývají] počátkem", což znamená, že Bůh přivede ten svět k existenci pro věci, které jsou tak základní, že je Tóra označuje jako tysar (rešit) „prví" nebo „počátek". Ty věci jsou Tóra a Izrael, poněvadž svět byl stvořený proto, aby Izrael přijal a naplňoval Tóru (Raši). Přes Boha (Elohim) - Není řečeno: „přes Boha (Hašem - čtyř písmenkové jméno Boha)", poněvadž zpočátku Bůh plánoval stvořit svět z toliko z midat hadin (vlastnosti Spravedlnost). Uvědomil si však, že svět nemůže existovat toliko na základě spravedlnosti a 2
soudu, proto dal přednost midat harachamim (Milosrdenství), a proto čteme (2,4) : když učinil Bůh (milosrdenství) Bůh (spravedlnosti) zemi a nebe" (Raši). Bůh - Egyptsky král Ptolemaios ( 305-285 př. o. 1.) shromáždil 72 mudrců, zamknul každého v odděleném příbytku, bez vysvětlení proč. Přišel ke každému z nich osobně a řekl: „Přelož mi Tóru Mošeho, vašeho učitele." Bůh inspiroval každého tak, že všichni měli stejnou myšlenku a všichni přeložili stejně: „Bůh stvořil na počátku" (Megila 9a). Stvoření - Bylo to stvoření „něčeho" z „ničeho" (ješ meajin), odtud nemůže být řeč o faktu času (Sforno). Bůh stvořil svět z ajin, z ničeho. Dodatek: sloveso bara (stvořil) se používá pouze u Boha, nikdy není používané v souvislosti s tvořením něčeho lidmi. Slovo bara může mít také význam „oddělit" „stanovit hranice". Inteligentní člověk porozumí, čeho se týká (Ibn Ezra). Na počátku stvoření Bohem — oyhla arb tysarb (berešit bara Elohim), koncová písmena těchto slov tvoří slovo tma (emeť) „pravda". Na počátku stvoření nebe a země Bohem – wrah tav oymsh ta otyla arb tyxarb (berešit bara Elohim et hašamajim v'et haarec), první písmena této věty tvoří číselnou hodnotu 22 a to je narážka na to, že 22 písmeny Tóry byly stvořeny všechny světy (R. Kalonimus Kalman Halevi Epstein, Sefer Maor Vešemeš). dvc - Sod - doslova „tajemství" - nejhlubší, mystický nebo kabalistický význam textu Tóry. První kapitola Tóry se taky nazývá Maase Berešit — Dílo Stvoření a tvoří jeden ze dvou základních témat židovského mysticismu. V této kapitole se Jméno Boží (Elohim) vyskytuje třicet dva krát. Bůh stvořil svět za pomoci třiceti dvou Stezek Moudrosti (Sefer Jecira). Prvních čtyřicet dva písmen Tóry jsou skrytým Jménem Božím, jehož pomocí On stvořil svět (Chagiga lib, Rabenu Tam). Před tím vším existovalo nediferencované světlo (vůle), označované jako Ein Sof (Nekonečno), neexistoval za ním žádný prázdný prostor. Když se Bůh rozhodl stvořit svět, stáhl se sebeomezením v hlavním seskupení Svého Světla (Vůle). Tím způsobem stanovil existenci sféry nicoty, prostor pro všechny budoucí myšlenkové světy. Celý ten proces byl nezbytný, aby mohly vzniknout světy, které jsou úplné a ohraničené v prostoru. Stáhnutí se Jeho Vůle bylo prvotní, teprve pak se mohlo stvoření našeho světa uskutečnit. Tóra nazývá nicotu - cur „skála", a sférická nicota je štěrbina ve skále (II.Moj. 33,22: „postavím tě do skalní rozsedliny") - a vlastně v ní bylo všechno obsaženo. Slovo bara „stvořil" označuje stvoření ješ meajin - z ničeho podstata tohoto je také „stvořil pustý prostor", „stát vně" (porovnejte s latinským slovem existere, „vystoupit", „stát vně" - úvaha tlumočníka), když aby přivedl k existenci Stvořeníy ješ meajin, Bůh připravil pustý prostor - nikrat hazur - který do sebe pojme všechna budoucí stvoření. Bůh toho dosáhl stažením Svého Světla, ujišťuje tím, že odtud zůstane plné. Stažením ve Své Podstatě Nekonečného Světla Bůh učinil krok, který byl nezbytný pro Jeho nekonečnou a neohraničenou Podstatu. Tím způsobem zahájil stvoření světů konečných a ohraničených stejně v prostoru, tak i každým jiným způsobem. Rešit „počátek", byl dosažen, což znamená možnosti stanovování a umísťování všech těch různých světů. Nejprve bylo všechno Ein Sof Nekonečnost, stejně koncept počátku, jakož i konce, nebyl ještě definovaný. Od té doby cimcum - stažení, v sobě obsahuje zřídlo všech práv, ujišťuje, že spravedlnost bude platit ve všech stvořených světech. Ten vynucený koncept práva Zohar nazývá „světlem z temnoty" a zdůrazňuje, že přes Chesed (Milosrdenství) Bůh obdaruje světy Svým Světlem neohraničeně a nekonečně. Tak Jeho nekonečné Milosrdenství umožnilo existenci ohraničených a konečných světů. Proto Bůh ohraničil 3
a oslabil Světlo, přidělil mu hranice a odpovídající rozměr pro existenci každého světa. Koncept stažení je obsažen v Božím Jménu Elohim, které představuje atribut zákonodárství. Právě proto Jméno vystupuje v prvním verši Tóry - „Na počátku stvoření přes Elokim". Dokončením rešit „počátku" Bůh povolal k existenci počáteční bod, když v Nekonečném Světle nebylo ani počátku, ani konce. Učinil výrazným atribut Spravedlnosti (Elokim, obsahující v sobě aspekt uměřenosti, ohraničení a stažení) připravil pustý prostor nezbytný pro ustanovení vyšších a nižších rozměrů každého ze světů. 2 Uvažujíce dále můžeme přijmout, že počátek stvoření byl ješ maajin jen z našeho, jakožto žijících v tomto světě, úhlu pohledu. Pravda je, že Bůh stvořil ajin z ješ - „nic z něčeho", když je On pravdivým a nezbytným Bytím, zatímco všechny existence stvořené existují podmínečně. Bytí stvořené, v porovnání s Jeho nezbytným bytím, je neexistencí. Všechno to zformoval tak, aby ukázal Svoje Milosrdenství a Opatrnost nad stvořenými existencemi, nesmírně nižšími od Něho samotného (opora v Zoharu i R. Chajim Vital). 3 Koncept Stáhnutí a Skrývání se nazývá „Nádoba" a Síle života se říká „Světlo". Tak jako nádoba v sobě něco obsahuje, Stažení objímá a ukrývá Světlo a Sílu života, které bylo předané (stvořením). Ty nádoby jsou písmena hebrejské abecedy. (Tanja 4,79b) „Bůh se podíval do Tóry a stvořil svět" (Zohar). Myšlenka je jako kniha, tak jako člověk může číst to, co vidí v knížce; může se v myšlenkách ukázat to, po čem touží. Baal Šem Tov podal toto objasnění věty „Bůh se podíval do Tóry a stvořil svět": Tóra má původ v Nejvyšší Moudrosti, proto to můžeme říci i tak, že Bůh „viděl" ve Své Mysli to, co chtěl stvořit a stvořil to (Magid Devarav LeJaakov 50). Bůh je charakterizovaný jako „Nekonečný" (Ein Sof), a ne „Který nemá počátek". Kdyby byl nazýván „Který nemá počátek", nebylo by o Něm vůbec možné začít mluvit. Přesto skrze díla Jeho stvoření si dokážeme představit Jeho samého i když v minimálním stupni. To je začátek, který nemá konce. (Magid z Meziříčí, Imrej Cadikim) Čtyřpísmenné Jméno Boží poukazuje na to, že On je mimo čas. Jméno se překládá: „On byl, jest i bude" — a to všechno v jednom momentu. Bůh je také mimo koncept prostoru, když neustále podepírá existenci každé jeho formy (Tanja, Šar Hajichud Veemuná). Před Stvořením bylo Boží Světlo neohraničené. Bůh chtěl jednak zjevit Svůj majestát, protože není Krále bez poddaných. Proto On stvořil člověka, aby ten přijal Jho Božího Království. Ale majestát Boží může být zjevný jen Jeho Emanacemi (vyzařováním). Ve výsledku můžeme přes ty Emanace pozorovat Boží projevy a můžeme si uvědomit, že je Vládce a Vůdce. Proto Bůh stáhl svoje nekonečné Světlo a nechává Pustý Prostor. Právě v tom prostoru stvořil všechny světy. To jsou Jeho Emanace (R. Nachman, Likute Moharan 49). 2. a Božská přítomnost se vznášela - Trůn Chvály je zavěšený v povětří a vznáší se nad 2
Zákon, jaký vytvořilo stažení (cimcum) je zabránit „světlu“ vstupovat dovnitř nenapravené nádoby. Proto byly později vytvořeny 4 světy, které fungují podobně jako barevné filtry. Každý z nich propouští jen určité spektrum energie, přičemž náš svět Olam Haze je kompletně tmavý a prázdný. To je jen má zjednodušená představa. Další moje otázka: Skutečně se se „vzdáleností“ směrem od Stvořitele intenzita jeho světla snižuje, nebo zůstává stále stejná, pouze je nám zabráněno vnímat celé spektrum, a cítíme jen to, co je v souladu se stupněm naší nápravy? Vždyť vnímání světa, toho, co je „dobré“ a „špatné“ závisí jen na tom, nakolik připodobníme své vlastnosti těm Božím. Kdybychom se na svět dívali Božíma „očima,“ co by potom bylo „dobré“ a co „špatné.“ Vše k nám přece přichází seshora. Je tedy cadikem ten, kdo je „spravedlivý“ (podle lidských hodnot), nebo ten, kdo dokáže vysvětlit a „ospravedlnit“ Boží zacházení s námi? Jak si představit stvoření יש מאין, když ve Stvořiteli samotném musí být vše předem obsaženo? Co bylo tedy stvořeno z ničeho? Musela být vytvořena nádoba ( ) כלי, jejíž podstatou je přijímat životodárnou energii ( ) אור. Tou nádobou je Adam haRishon ( ) נשמה. To, co bylo stvořeno nového ( ) מאיןje tedy vůle přijímat od Boha ( ) רצון לקבל, která je vlastní pouze člověku, ne však Bohu. 3
4
vodami „dechem úst" Jediného Svatého a na Jeho rozkaz; jako holub vznášející se nad svým hnízdem (Raši). 3. Bůh chtěl -je překládáno nejčastěji jako: „Bůh řekl". Talmud se vztahuje ke Stvoření jako k deseti maamarot, „deseti výrokům" (slova začínající verš 1:3 vajomer „a řekl" se opakují desetkrát v popisu stvoření světa). Co nás to učí? Copak nemohl být stvořený jediným výrokem? Stalo se to, aby byli potrestáni bezbožníci, kteří ničí svět stvořený deseti výroky, a aby obdrželi dobrou odměnu spravedliví, kteří udržují svět stvořený deseti výroky (Pirkej avot 5:1). Je třeba mít stále na paměti, že Tóra není učebnice historie. Akt Stvoření představuje hluboké tajemství, jeho popisu je třeba rozumět jako metafoře, a ne doslovně. A právě tak se musí rozumět slovnímu spojení „Bůh řekl" v první kapitole Berešit—jako „Bůh chtěl".Tóra užívá těchto slov, aby zvláštně zdůraznila, že Bůh tvořil svět bez jakékoliv fyzické práce. Překlad „chtěl" se objevil v prvním překladu Tóry do arabštiny R. Saadii Gaona. Velice známý hymnus Adon Olam také uzavírá verš vztahující se k Dílu Stvoření jako k aktu vůle: leet nasa bechevco kol-„V čase, kdy z Jeho vůle povstalo všechno". V Talmudu čteme, že Tóra mluví jazykem člověka - užívá tedy antropomorfismů, které musíme umět interpretovat v jejich duchovním smyslu. Když zaměníme v překladu „řekl" za „chtěl" , neignorujeme ani neumenšujeme ten první význam - naopak toužíme zdůraznit, že Božský Akt byl jedním, stejnorodým a současně se odehrávajícím aktem vůle, aktem mluvení i aktem tvoření: Bůh stvořil, vypověděl, vyartikuloval svět - mluvou, která je uskutečněným aktem morálky. Akt Stvoření je tedy možné nazvat aktem lingvinistickým, ale velmi zvláštní, výjimečné povahy. Povaha Dobrého je obdarování dobrem, stvoření světa bylo tedy Jeho vnitřní potřebou (R. Saša Pečarič). Je psáno „Bůh chtěl (doslova „řekl"), aby bylo světlo (duchovní). A bylo světlo." Bůh „promluvil" Mocí Svatého Jména Elohim, a to je vlastnost Spravedlnosti, utvořil tímto způsobem Svoje Světlo. Díky tomu „bylo světlo". To umožnilo vzniknout světlu, které mohlo existovat přijímáním ze stvoření (Baal Šem Tov, Keter Sem Tov 247). 4. Bůh viděl, že světlo je dobré - Doslova „viděl", ve významu „pozoroval". Sloveso raa, které znamená „viděl", „očima pozoroval", může také být užito jako metafora charakteristicky intelektuálního vnímání; raa to je hledět a pozorovat pomocí intelektu, rozjímat nad nějakou věcí, rozumět, „vědět". Takhle se musí interpretovat, když se to vztahuje k Bohu (Rambam). Jedině o světle je řečeno bezprostředně, že je dobré. Světlo jako metafora reprezentuje iluminace naprosto duchovní povahy a není povinností mu rozumět ve fyzickém významu. Gematrie (číselná hodnota) výrazu ( אורor) „světlo" je stejná jako slova ( רזraz) „tajemství" (Lubavičský Rebe). Slovo or „světlo" se objevuje pětkrát: dvakrát ve verši 1:3, dvakrát ve verši 1:4 a jednou ve verši 1:5, je to narážka na pět knih Tóry, charakterizované jako světlo (Baal Haturim). Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil Bůh - Bůh viděl, že si zločinci nezasloužili, aby se mohli těšit tím světlem, proto je oddělil od zbytku vesmíru a schoval pro spravedlivé v Příštím Světě (Midraš, Raši). Bůh povolal světlo a určil pro něj povinnosti dne povolal tmu a určil jí povinnosti noci (Pesachim 2a). Oddělil nařízením jejich názvy (Ibn Ezra). 5. A byl večer - slovo erev „večer" je významově blízké slovu chošech „tma". Erev vychází ze základu arav označujícího „zaměňovat", protože v té době se tvary, podoby zastírají. Ránu se říká boker podle významu bakar „zkoumat, prohlížet" , protože tehdy je možné rozeznat podoby od sebe (Ibn Ezra). Den jeden - Je povinností, aby bylo napsáno: „den první" , tak jako u popisu jiných dní. Proč je tu napsáno jom echad (den jeden)? „Jeden" označuje „den Jediného" , když byl Bůh Sám Jeden ve Svém světě, andělé nebyli stvořeni až do druhého dne (Raši). 6. vody od vod - V prostředku vod. Protože je rozdělení mezi vodami horními a klenbou nebeskou, je i mezi klenbou a vodami na povrchu země. Odtud se učíme, že horní vody se udržují jen díky slovu Krále (Raši). 5
7. Druhého dne byl stvořen Gehinom, jako trest pro hříšníky. Také pět skupin andělů: Aralim, Malachim, Ofanim, Serafim a Chašmalim (existují ještě jiné skupiny andělů stvořené pátého dne) (Midraš). Proč je druhý den jediným, který Bůh necharakterizuje jako „dobrý"? Protože toho dne byl stvořen Gehinom, a také proto, že Bůh musel stvořit machloket (rozdělení, nesoulad), tak už nechtěl tento den nazvat „dobrým". O co více se my musíme vystříhat nepotřebného machloket Bůh nenazval vody dobrými, když pak posloužily ke zničení lidstva při Potopě (Midraš). Jiné vysvětlení: protože práce při stvoření vod nebyla dokončena až do třetího dne (Rasi).
8. Klenbu nazval Báb nebem - Slovo označující nebe - šamajim, sděluje o částech, ze kterých je složeno. Oheň - eš a voda - majim, společně tvoří nebe: šamajim. Oheň reprezentuje midat hadin - rys Spravedlnosti. Voda je symbolem rysu Milosrdenství {midat harachamim). Nebe, které je sídlem Boží chvály, obsahuje v sobě obě tyto vlastnosti (Midraš). 9. aby se ukázala souš - Země byla stvořena prvního dne, ale nebyla ani vidět, ani nebyla suchá až do toho momentu, kdy bylo vodám nakázáno, aby se nahromadily v místech pro ně určených (Rašbam). 10. země - Slovo wra (erec) vychází ze základu wvr (ruc) „běžet, spěchat" nebo od her (raca) „toužit". Bůh začal stvořením jedné skály, a ona pospíchala, rozrůstala se, aby vyplnila Jeho přání, tužbu (Berešit Raba). 12. a stromoví, které nese plody - V tom samém dni, ve kterém Bůh stvořil všechny rostliny, povolal k existenci také rostlinstvo v Zahrado Eden. Každý strom, který se tam nacházel, představuje symbol určité duchovní síly. Gan Eden je palácem Hašem na zemi. Dnes nikdo neví, kde se nachází, když ho Bůh před námi ukryl. To sem Bůh umístil Adama dříve, než on zhřešil a sem jednou vejdou lidé spravedliví (Midraš). 14. aby byla světla na nebeské klenbě - Světla byla stvořena prvního dne, ale rozmístěna byla čtvrtého (Raši).Stvoření z prvních třech dní stejně jako stvoření z následujících třech dní se vzájemně doplňují. Světlo bylo stvořeno prvního dne a nebeská tělesa čtvrtého; moře a atmosféra povstaly během druhého dne, mořská zvířata a ptáci v pátém; suchá zem a rostlinstvo třetího dne a zalidnění země mělo své místo v šestém dni (Gaon z Vilna). 16. dvě veliká světla - Byla stvořena dvě světla té samé velikosti, ale měsíc byl zmenšený, když naříkal: „Není možné, aby dva králové nosili jednu korunu." (Raši). Bůh je nejmoudřejší z moudrých, Jeho atributy jsou: velikost, síla, moudrost a sláva. Avšak lidé si to neuvědomují. Proto Bůh umístil na nebe dva ohromné objekty, jejichž světla, energie a životodárná síla nás přivádí k úžasu. Bůh těmito nebeskými objekty jasně vyjádřil své poslání: „Kdokoliv je schopen stvořit cokoliv podobného jako je slunce a měsíc, může se srovnat se Mnou!" Nebeská tělesa jsou Božím darem pro lidi. On nenakázal, aby svítily jen těm, kteří si to zaslouží, a zadržovaly své světlo nehodným; všechna nebeská tělesa obdarují světlem a teplem stejně spravedlivé i zločince (Midraš). 21. obrovská mořská zvířata - Podle agady je to Leviatan a jeho samice. Bůh zabil samici Leviatana , nasolil a schoval pro spravedlivé v budoucnu. Pokud by dovolil rozmnožovat se tomuto druhu, mohlo by to ohrozit svět (Raši). 22. Bůh jim požehnal - Proč byly ptáci a ryby Bohem požehnané? Protože tvoří potravu pro člověka, který je loví. Bůh je požehnal, aby se v hojnosti rozmnožovali, aby nebyl nedostatek těch zvířat, které jsou pro člověka nezbytné (Midraš). 24. aby země vydala - Všechna zvířata byla stvořena již prvního dne, ale byla ukryta v zemi až do chvíle, kdy Bůh nakázal, „aby země vydala živé bytosti" (Midraš).
6
26. Člověk byl stvořený na samém konci, Bůh se zachoval jako dobrý hospodář, který nejprve připraví stůl. přikryje ho a zaplní, a potom k němu pozve hosta. Když člověk přecení svou hodnotu a svůj význam a upadne do pýchy, může se mu říci: „Dokonce i existence komára předcházela tvému stvoření!" Bůh nedovolil, aby byl Adam přítomen během stvoření světa, aby žádný apikores (odpadlík) potom neříkal: „Bůh měl při stvoření pomocníka!" (Midraš). Učiňme člověka - Tato slova nás učí, že člověk byl stvořen s velkou rozvážností a moudrostí. Bůh neřekl: „Ať země vydá," tak, jak tomu bylo při stvoření zvířat. Člověk byl stvořen s nejhlubší zaangažovaností Boží Prozřetelnosti a Moudrosti (Abarbanel). Bůh mluvil k andělům, kteří byli stvořeni druhý den: „Učiňme člověka." (Tagum Jonatan). člověka- Slovo oda (adam) „Člověk je akronymem slov hrm od rpa (afar, dam, mara) „prach, krev, žluč" (Baal Haturim). Podle Naší podstaty — to, co je u člověka společné s Bohem a anděly, je schopnost myšlení a vlastnění vědomostí (Raši, Berešit Raba). Ať panují nad mořskými rybami — Slovo vdryv (vejirdu) označuje stejně řídit, panovat, jako i padat, upadat. Když je toho člověk hoden, panuje nad zvířaty domácími i divokými. A jestli ne — tak se stane podřízeným, a oni ho řídí (Raši). 27. Bůh stvořil - Tak, jak je člověk výjimečný, tak i způsob jeho stvoření byl výjimečný. Do té doby Bůh tvořil vyslovením, avšak člověka stvořil vlastníma rukama (Raši). 27. Bůh stvořil člověka podle Své podstaty - Někteří se domnívají, že hebrejskému slovu celem se má rozumět jako označení tvaru, podoby, formy věci; takové objasnění přivádí lidi k víře v tělesnost (Boží Podstaty). Oni si totiž myslí, že ze slov „Učiňme člověka podle Naší celem", vyplývá, že Bůh má formu lidské podstaty, to znamená, že má podobu a tvar, a proto, že je tělesný. Hájí tvrdošíjně své stanovisko a myslí si, že kdybychom odmítli tento názor, tak to eo ipso bychom zaručili Bibli nepravdivost. A dokonce ještě více, jestli bychom si Boha nepředstavili jako vlastníka těla, které má tvář a končetiny, podobně jako vzhled jejich těla, tak tím pádem bychom odvrhli samu existenci Boha. Jediný rozdíl, jaký jsou ochotni uznat, je to, že On převyšuje všechny ostatní ve velikosti a slávě, a že Jeho substance se neskládá z masa a krve. Tak daleko sahá jejich koncepce velikosti a slávy Boha. Netělesnost Boží Podstaty (Bytosti) a Její výlučnost je hlavním smyslem světa- nemůže totiž jednota bez netělesnosti. Tvrdí, že v hebrejštině slovem, které označuje formy v obvyklém významu (jako podoba a tvar), je slovo tvar. Proto nacházíme v textu: „Josef byl krásné postavy (tvar), krásného vzhledu" (Berešit 39,6); „Jak vypadá (tvar)" (/. Kniha Samuelova 28,14); „byli podobní (tvar) tobě, každý vypadal jako kralevic" (Soudců 8,18). Vztahuje se to také k tvarům vzniklým lidskýma rukama, tak jak je psáno: „Tesař natahuje šňůru, rudkou načrtává modlu, opracovávají dláty, rozměřuje kružidlem, až jí dá podobu muže, honosný vzhled člověka."(Izajáš 44,13). Ten termín se nevztahuje k Bohu. Na druhou stranu termín celem označuje zvláštní formu, tj. takovou, která konstituuje podstatu věci, bez které by ta věc nebyla tím, čím je; podstatu té věci, díky které je vlastně svéráznou existencí. U člověka „forma" — to jsou elementy, které mu dávají lidské vnímání; vzhledem právě k intelektuální percepci zůstal termín celeni užitý ve větě: „Podle celem Boha ho stvořil" (Berešit 1,27). Jsou také názory, že důvodem, pro který právě termín zůstal užitý pokud se týká bůžků, je okolnost, že se jim věnuje úcta s ohledem na jakousi myšlenku, ideu, která je reprezentuje a ne s ohledem na jejich podobu či formu. Z toho samého důvodii ten termín zůstal užitý ve slovním spojení: „Uděláte napodobeniny svých nádorů" (/. Samuelova 6,5), jako že hlavním tu mělo být ustoupení ran zaviněných vředy, a ne změna jejich podoby. Je však třeba přiznat, že termín celem je užívaný v těch dvou případech , tj. v případě „napodobenin vředů" i v případě „bůžků", takže na označení vnějších podob; termín celem je proto buď hybridem nebo termínem smíšeným, který označuje stejně specifickou formu, jako i vnější formu, podobně jako vlastnosti vztahující se k rozměru a k podobě materiálních těl. Ve větě: „Učiňme člověk podle naší celem" (Berešit 1,26) označuje „specifickou formu" člověka, tj. jeho intelektuální percepci a nevztahuje se k jeho „podobě" ani k jeho „tvaru". Takhle jsme poukázali na rozdíl mezi celem a tvar, a také jsme objasnili význam termínu celem. Podstatné jméno demut má původ ve slovesu dama- „být podobným, být takovým jako..." Ten termín také shodnost vztahující se k jakési abstraktní relaci: porovnej: „Podobám se pelikánu v poušti" (Ž 102.7); autor, který se tu srovnává s pelikánem, nemyslí na jeho křídla a pera, ale spíše na jeho smutek. „Žádný strom v zahradě Boží se mu v kráse nevyrovnal" (Ezechiel 31,8) to srovnání se vztahuje k ideji krásy. „Mají jedu jako hadi" (Ž 58,5), „Podobá 7
se lvu" (Ž 17,12) - podobenství podané v těchto větách se nevztahuje k podobě a tvaru, ale k jakési abstraktní ideji. Tím samým způsobem bylo užití u popisu „podoby trůnu" (Ezechiel 1,26); to přirovnání bylo učiněno s ohledem na nádheru a slávu, a ne na čtvercový tvar, šířku nebo délky nohou; to samé vysvětlení se vztahuje také ke slovnímu spojení „podoba chajot" („živých bytostí", Ezechiel 1,13). Člověka upřednostňuje to, že má něco, co nemá žádné jiné stvoření na zemi, totiž schopnost intelektuální percepce. Když ji používá, neužívá své smysly, nepohybuje rukou ani nohou, a percepce může připomínat - třeba je to podobenství zdánlivé, a ne skutečné - Boží percepci nevyžadující žádné tělesné orgány. Právě z toho pohledu, tj. z ohledu na Božský intelekt, kterým byl vybaven člověk, řekněme, že byl stvořen k podobě Všemohoucího, což je tak nejvzdálenější myšlenka, že by Nejvyšší Bytost mohla být tělesná, obsažena v jakési materiální formě ( Rambam, More Nevuchim, kapitola I.). 27. Jako muže a ženu je stvořil - Bůh stvořil člověka se dvěma tvářemi, jedné mužské a jedné ženské; později ho však rozdělil (Rasi, Midraš ). Přesto, že všechny živé bytosti byly stvořeny v mužské a ženské formě, pouze v případě lidí je zdůrazněno, že oba byli stvořeni podle osobnosti Boha (R. Samson, Rafael Hirsch). 28. Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji. — vrp (peru ) „buďte plodní" - se připisuje k manželství; vbrv ( urevu ) „množte se" - rodina; ( מילאוmilu ) „naplňte zemi" společnost; hsbkv ( vechivšuha) „podmaňte ji" — nabývání vlastnictví ( R. Samson, Rafael Hirsch). 4 29. Dal jsem vám — Bůh dovolil lidem i dalším živým bytostem požívat všechna semena a plody ze stromů. A omezil zvířata a vše, co se plazí, k jedení rostlinstva. Tehdy bylo požívání masa zakázáno. Bylo dovoleno teprve po Potopě (Ibn Ezra). 5 31. je velmi dobré — Tóra říká, že Stvoření jako celek nebylo jen dobré, ale velmi dobré. Věc může být dobrá, když je oddělena od jiných, ale už ne v době, kdy je spojena s jinými věcmi. Avšak díla Boží jsou dobrá sama v sobě a jsou také dobrá, když se vyskytují společně s jinými ( Gaol z Vilna ). Jednotlivé části Stvoření jsou dokonce lepší ve spojení s jinými, než tehdy, kdy vystupují samotné ( Mešech Chochma ). Dokonce když se zdá, že některé věci -takové jako utrpení, smrt, pokušení — ty jsou zlé jen tehdy, když jsou zkoumány odděleně. Ale když se na ně hledí jako na část většího celku, mohou být přijaty jako dobré, dokonce jako velmi dobré. Kdybychom jen mohli spatřit, byť jen na zlomek sekundy, jak Bůh vyřizuje spleť událostí, okamžitě bychom se s tou větou ztotožnili ( R. Samson, Rafael Hirsch ). ten šestý den - před slovem šestý je určitý člen ha, „ten". Číselná hodnota písmene he ה, které je tu určitým členem, je pět. Bůh si vymínil, že stvoření nastane pod podmínkou, že Izrael pro sebe přijme pět knih Tóry. Jiné vysvětlení: všechno, co bylo stvořeno setrvávalo ve stavu zavěšení až „toho šestého dne", který je šestým dnem měsíce Sivan, určeným od samého začátku Stvoření za den předání Tóry ( Raši). Před samým koncem šestého dne, na erev šabat (pátek odpoledne), před ukončením Stvoření Bůh stvořil možnost vzniku budoucích zázraků: 1)pi haarec, ústa země - Bůh stvořil zemi, která bude schopná se rozevřít a pohltit vzbouřeného Koracha a jeho druhy; 2)pi habeeir, ústa studny - zázračná studna Miriam; 3)pi haaton - ústa oslice Bilaama; 4) kešet - duha, která se stane znakem příměří, smlouvy mezi Bohem a lidmi; 5) man - mana, budoucí potrava Židů na poušti; 6) mate - Mojžíšova hůl; 7) šamir - malý červ, který měl schopnost rozbíjet nejtvrdší skály, král Šlomo ho používal k řezání kamenů potřebných ke stavbě Bejt Hamikdaš ( Svatyně); 8) ketav, písmo - podoba písmen hebrejské abecedy, v níž je obsažena keduša ( svatost); 9) michtav - první náčiní, které sloužilo k vyrytí prvních písmen do kamene; 10) luchot - desky přikázání ( smlouvy) (Midraš ). ten šestý den - verš 1,31 končí slovy jom hašiši a po něm následuje verš 2,1, který začíná slovy vajechulu hašamajim. První písmena těch slov oymsh vlkyv yssh ovy tvoří nevyslovitelné Čtyřpísmenné Boží jméno ( Baal Haturim ).
4
umilu et ha-arec = naplníte své touhy (raca) – to je také důležité, hladový člověk netouží poznávat Boha. A „podmaňte je“ = využívejte své touhy jenom tak, jak je milé Bohu. 5
Dle jiných vykladačů bylo již před potopou povoleno jíst maso z ptáků a ryb. Kašrut na něj neklade tak přísná kritéria jako na pozemské živočichy. 8
2. 1. Byla dokončena - Midraš vztahuje výraz vlkyv ( vajechulu ) „byla dokončena" - ke slovům: [vylk (keljon ) „stesk, touha" a ylk (keli ) „nádobí". Zároveň nebe, země, tak i Sám Bůh toužili po nadcházejícím šabatu, který by naplnil svět svatostí ( Cror Hamor). Celý vesmír byl stvořený proto, aby byl náčiním služby Bohu, a ten úkol byl splněn současně s nadcházejícím šabatem (Sefat Emet). všechny jejich možnosti - Po prvních šesti dnech už nebylo nic více stvořeno. Od toho okamžiku se uskutečňují práva přírody (Rabín Saša Pečarič). 2. Dokončil...a přestal,..všechnu svoji činnost - První slovo napovídá, že Boží práce byla ukončena a skutečně to tak bylo - nic nového již nebylo po prvních šesti dnech stvořeno. Současně výraz „přestal" sugeruje, že práce byla přervána, odložena, ale ne ukončena. Učí to, že přestože je vždy cosi k dokončení, člověk je povinen se zastavit a odpočinout si od veškeré tvůrčí práce, když přichází Šabat (Gaon z Vilna). Co chybělo světu ke konci šestého dne? Menucha - odpočinek. Nadešel Šabat, nastala s ním i menucha; práce byla splněna a zakončena
(Raši). 2. Sedmého dne dokončil Bůh - Tanaita Rav Šimon říká: „Člověk, který nezná důkladně svůj čas a své chvíle, musí přidávat ze všedního ke svatému (tzn. prodloužit Šabat, přidat k němu trochu času ze všedních dní, před i po Šabatu ). Avšak Svatý Jediný (Ať je požehnaný!), který zná Svůj čas a Svoji chvíli, vešel do sedmého dne přesně v momentu, kdy začal. Proto by se mohlo zdát, že že ukončil práci Stvoření teprve o Šabatu." (Raši) 3. Požehnal...a posvětil ho - Bůh „požehnal" Šabat mnohým dobrodiním. Během Šabatu tělo získává požehnání obnovením fyzických sil a duše rozhojněním a obnovením intelektuálních schopností. „Posvětil" ho tím, že nemá být vykonávána žádná práce v průběhu Šabatu (Ibn Ezra ). Ten verš se vztahuje k budoucnosti. „Požehnal" Šabat manou, když šestého dne spadlo dvojnásobné množství many; „posvětil" ho tím, že o Šabatu mana nepadala (Raši). „Požehnal" Šabat - dokonce zločinci v Gehinom mají tento den zaručeno přerušení výkonu trestu (Midraš). 4. když byly stvořeny - písmena výrazu oarbhb ( behibaram ) rozestavené v jiné posloupnosti se mohou také číst ohrbab (baavraham ), což znamená, že Bůh stvořil svět „pro Avrahama" (Midraš ), protože on byl vzorem dobroty, laskavosti, která je jedním z pilířů světa (Zohar). Ve výrazu ohrbab je písmeno h menší než ostatní písmena. Symbolizuje to, že ke jménu Avram bylo dodáno písmeno h , a vytvořilo tak jméno Avraham ( R. Avie Gold). 5. Bůh nespouštěl déšť na zemi, a nebylo člověka, který by zemi obdělával - Nebyl nikdo, kdo by docenil hodnotu deště. Když se objevil Adam, uvědomil si, že déšť je nezbytný; modlil se za něj a Bůh spustil déšť na zemi, a rozkvetlo všechno rostlinstvo (Raši). Bůh - Hašem ( Čtyřpísmenné Svaté Jméno) ukazuje na vlastnost Milosrdenství, a také v sobě obsahuje výrazy haja hove jihje, On byl On je On bude. Jméno Elokim, Bůh, znamená, že On je Vládce a Soudce všeho. Běžný význam (pšat) složení těch dvou jmen se vyjadřuje: „Hašem, který jest Elokim." (Raši). 7. A Bůh udělil člověku podobu - Bůh udělil člověku zvláštní podobu. Ve slově vajicer „udělil podobu" se písmeno jud objevuje výjimečně dvakrát. Je to narážka na to, že člověk byl stvořen se dvěma sklony; jecer tov - sklon k dobrému a jecer hara - sklon ke zlému ( Brachot 60a ). Poslední ze šesti dnů stvoření byl první den měsíce Tišri. Bůh vzal zemi ze všech koutů světa a zformoval z ní ramena a nohy Adama, nato ze země z Babylonu zformoval jeho trup a z prachu Erec Jisrael ( Země Jisraele ), nejsvětější ze všech zemí, stvořil jeho hlavu -nejdůležitější část lidského těla ( Midraš).
9
a vdechl mu v jeho chřípí dech života - Bůh učinil člověka ze dvou typů součástí: tělo z prachu země z nižší. zemské substance. A sloučil to s elementem duchovním ( Raši ) ( Zde užité hebrejské slovo ruach má dva významy: „duch" a „vítr" ). mluvící bytost - Podle Targum Onkelos. Doslova „živým tvorem". Touto definicí (nefeš chaja ) jsou nazývána také zvířata, ale osobnost člověka je o tolik vyšší, neboť mu byla dána schopnost přemýšlení a mluvení (Raši). 6 8. Zasadil Bůh zahradu v Edenu - Ve skutečnosti už nikdo neví, kde se Zahrada nacházela, ale víme, že všichni spravedliví lidé se tam setkají ve správném čase. Aby nám dali určitou představu radosti, jaká na ně čeká, Mudrci je popisují v lidských termínech. Když cadik vstupuje do Gan Eden, andělé z něho snímají rubáš a oblékají jej do osmi vrstev Oblaků Chvály. Na jeho čelo kladou dvě koruny -jednu z perel a druhou ze zlata. Do rukou mu dají osm větviček myrty. Každý cadik má svou vlastní chupu (baldachýn), podle duchovního stupně, kterého se mu podařilo dosáhnout ( Midraš ). a umístil tam člověka - Bůh vytvořil člověka mimo Zahradu, aby mohl spatřil svět trnů a ostnů a teprve potom ho umístil v Zahradě Eden. Tak tedy mohl Adam poznat různé možnosti ještě předtím, než mu bylo nařízeno první přikázání ( Chizkuni). 9. milý na pohled a dobrý k jídlu - V tom místě byla lidská schopnost vnímání krásy zdůvodněna a posvěcena. Napovídá vyšší místo člověka v plánu tvoření: ze všech stvoření je člověk jediný schopný prožívat příjemné pocity z pozorování krásy. Úžas nad krásou rostlinstva a dalších stvoření Božích je mostem převádějícím člověka ke stupni, na kterém bude schopen čerpat příjemné pocity z duchovní a morální krásy. V prostředí, kde se žádné mínění neposvěcuje harmonií a krásou, člověk může lehce zdivočet (R. Samson Rafael Hirsch). 11. Píšon - To je Nil, egyptská řeka (Raši). 12. perly - Na základě R. Saadii Gaona, Ibn Ezry, Radaka; jiné překlady tvrdí, že jde o rod rostliny bdellium. drahé kameny -jsou identifikovány jako různé druhy drahých kamenů: onyx, lapis lazuri a jiné, Targum. 14. Hidekel - Tigris; Prat - Eufrat. 15. Vzal Bůh - Přesvědčil ho milými slovy ke vstupu (Raši). aby ji obdělával a aby ji opatroval - Tóra již dříve říká, že stromy v Zahradě rostly samy ze sebe ( 1:12 ) a řeky zajišťovaly zavlažování. Adam měl spíše „obdělávat" Zahradu i přes nauku Tóry a splnění pozitivních přikázání, a „opatrovat se" zdržovat se zakázaných činností (Pirkej Derahi Eliezer). 17. Neboť v den, kdy z něho pojíš - Toho dne zlé sklony žárlivosti, žádostivosti a pýchy v tobě budou probuzeny, a budou činit nemožným dospět k úplné duchovnosti, jak dlouho budeš žít (Malbim). 18. Není dobré - Není to dobré pro člověka (Ibn Ezra). Tomu je třeba rozumět tak, jako v knize Kazatel 4:9 „Lépe je dvěma než jednomu" (Ibn Ezra). odpovídající pomoc - Doslova „pomoc vyhovující jemu". Když je toho muž hoden, žena je mu pomocí, jestli toho není hoden, bude proti němu (Jevamot 63a, Raši). 6
I zvířata přemýšlí (jinak by v přírodě nemohla existovat) a dokonce i mluví – byť ne zrovna hebrejsky. Pouze člověk má však možnost dosáhnout vyšších světů, ale pokud nestuduje a nezajímá se o to, není pro Boha ničím více než zvířátkem a stejně je s ním i zacházeno – tzn. působí na něho stejné přírodní síly jako na všechny živočichy, zákony pravděpodobnosti, atd. Ale nic víc, Bůh k takovému člověku nepřistupuje individuálně. Samozřejmě takový člověk nemá ani svobodnou vůli – ta se získává cílevědomým úsilím a studiem. Viz machzor Roš Hašana , ale je tam zhruba něco jako: ...pokud nás učiníš svými syny...pokud nás však učiníš svými otroky, naše oči budou stále obráceny k Tobě.... 10
20. jména ( názvy) - V Tóře nejsou jména toliko názvy, ale odrážejí také charakter každé věci a její roli v konstrukci celého světa. V celé Tóře jména lidí symbolicky ukazují na jejich poslání ve světě. Adam měl schopnost vypozorovat podstatu každého zvířete a díky tomu ho také uměl odpovídajícím způsobem pojmenovat (Radak). 21. a (ten ) usnul - Proto, aby neviděl části těla, z jakých byla stvořena žena, neboť by jí mohl z toho důvodu pohrdat ( Raši), jednu z jeho stran - Slovo cela ( překládané časem jako „žebro" ) se tu vyskytuje v takovém významu, jako cela v popisu Miškanu ( Příbytku ) v Šemot 26,20, kde označuje stranu ( bok ) Příbytku. Navíc slovo cela je rodu ženského. Zde je to „strana" (Ibn Ezra ). 22. stranu...v ženu - Naopak od mužského těla tělo ženy nebylo stvořeno z prachu země. Bůh přebudoval část těla muže v ženu, samotný člověk se stal dvěma osobami, ukazuje to na nepodřízenou rovnost ženy a muže ( R. Samson Rafael Hirsch ). 23. Ta bude nazvaná žena (iša), vždyť byla vzata z muže (iš)- slovo označující ženu hsa (iša) je svázáno se slovem označujícím muže sya (iš). Odtud jasně vyplývá, že svět byl stvořen pomocí hebrejského jazyka, Svatého jazyka (lašon hakodeš) ( Raši ). Bůh osobně přivedl nevěstu ( kala ) Adamovi. On zapletl Chavě vlasy a přikrášlil dvaceti čtyřmi různými ozdobami. Andělé sešli do Zahrady Eden, hráli pro ně muziku a slunce, měsíc a hvězdy tančily. Sám Bůh postavil chupu ( zásnubní baldachýn ) a byl charanem (kantorem ), žehnal Adama i Chavu (Midraš). 24. Proto opustí muž - neznamená to, že muž má přestat ctít své rodiče. Tóra mluví o fyzickém opuštění otce a matky; připoutání muže k ženě bude tak silné, že opustí otcovský dům a založí vlastní dům spolu s ní. Stanou se jedním tělem - Ať přilne ke své ženě a k žádné jiné, protože muž a žena jsou ve skutečnosti jedním tělem, tak jak byli na počátku Stvoření (Tur). Ale může se tak stát jedině tehdy, když se také stanou jednou myslí, jedním srdcem, jednou duší a jestli nasměrují všechny své síly a péči ke službě Bohu (R. Samson Rafael Hirsch). Dítě je utvořené ze dvou rodičů a tímto způsobem se jejich dvě těla stávají jedním (Raši). 25. nestyděli se - Ta slova mají poukázat na čistotu a nevinnost Adama a Chavy. Lidé při nahotě pociťují stud, protože ji spojují s žádostivostí. Nebylo tomu tak ale v případě Adama a Chavy. Všechny části těla jim sloužily jen k vyplnění Boží vůle a ne k uspokojení vlastních choutek. Pro ně bylo fyzické obcování stejně tak nevinné jako jedení a pití, neměli tedy potřebu zakrývat svá těla ( Sforno ).
3. 1. had - Bůh vyvýšil hada nad jiná zvířata, jelikož on měl sloužit lidem a proto ho obdařil schopností mluvit a vzpřímenou postavou ( Midraš ). Had spatřil nahého Adama a Evu, jak spolu obcují, a zatoužil po Evě (Raši). Rozhodl se vyprovokovat Adama ke snědení ovoce ze stromu, aby Adam zemřel, a on sám by si mohl vzít Chavu za ženu (Berešit Raba). Což opravdu Bůh řekl - „Copak je možné, aby ti Bůh zakázal jíst z jakéhokoliv z těch stromů. Proč by je měl stvořit, pokud by nebylo možné se jimi těšit?" {Midraš Hagadol). Had řekl Chavě: „Víš, jaká je ta pravá příčina zákazu? Bůh sám jedl z toho stromu a stvořil vesmír. Nyní se vám snaží zabránit, abyste nebyli jako On a nestvořili vlastní světy." (Midraš ). Těmito slovy had zkoušel svést Chavu perspektivou nabytí nových znalostí o zlu: „Bůh stvořil tento svět. Utajuje svou přítomnost v něm, aby dal lidem možnost odkrýt Ho a aby přes rozptýlení temnoty bylo posvěceno Jeho Jméno, a díky tomu mohl člověk získat podíl na věčnosti. „Můžete dosáhnout to samé, když budete jíst ovoce ze Stromu Poznání. Poznáte síly zla a jejich překonáním stvoříte nové duchovní světy!" (Michtav Me Elijahu ) 3. a nedotýkejte se ho - Bůh zakázal pouze požívání ovoce z toho stromu, ale Chava dodala ještě zákaz dotýkání. Had ji přitiskl ke stromu a řekl: „Stejně jako jsi neumřela když ses ho dotkla, 11
tak neumřeš ani po požití jeho ovoce!" (Midraš, Raši) 5, a budete jeho vládci - Před lety mi jeden učený člověk dal velmi důležitou otázku. Sám ten problém i řešení, které tu podáme v odpovědi, zasluhují nejdůkladnější pozornosti. Avšak soustředění se nad tím problémem a jeho řešením musí předcházet konstatování, že každý, kdo dobře rozumí hebrejskému jazyku ví, že termín Elohim je homonymem a označuje Boha, anděly, soudce, vládce kraje. Onkelos (v Berešií 3:5 ) překládá to slovo v jeho pravém a vlastním významu, použil slovo Elohim ve větě: „A jste povinni být jako vládcové Elohim právě v tom dalším významu toho slova, a tedy interpretuje tu větu jako „A jste povinni být jako knížata." Když jsme obrátili pozornost k homonymičnosti termínu Elohim, můžeme se vrátit k problému, který řešíme. „Na první pohled se zdá" - řekl člověk, který ten problém předkládal - „že z Tóry vyplývá, že člověk měl být nejprve naprosto rovný ostatním zvířecím stvořením, které nebyly vybaveny intelektem, rozumem a rozeznáváním mezi dobrem a zlem, a že teprve díky neposlušnosti Adama vůči Božím přikázáním, byl opatřen tou velkou dokonalostí, která určuje jeho specifičnost, tj. rozeznávání mezi dobrem a zlem - nejšlechetnější ze všech schopností naší povahy, zásadní vlastnost charakterizující lidský rod. Zdá se proto divné, že trestem za neposlušnost bylo vyvýšení člověka na vrchol dokonalosti, kterého předtím nebyl schopen dosáhnout. Je to tak, jako kdyby se řeklo, že nějaký člověk měl buřičskou povahu a byl velkým hříšníkem, což způsobilo, že jeho nátura byla změněna na lepší a díky tomu by se roztřpytil jako hvězda na obloze." Takový byl význam a témata otázek, i když je ten člověk vyjádřil trochu jinými slovy. Teď bude napsána naše odpověď, která byla právě taková: „Jak se zdá, dost zběžně zkoumáš ty věci, a představuješ si, že rozumíš Knize, která je průvodcem pro minulá a současná pokolení, třebas se do ní nezahledíš jen na krátkou chvíli, kdy se vzdálíš os svých tužeb a žádostí a zadíváš se na její obsah tak, jako by byla historickým dílem, nebo nějakou básnickou kompozicí. Soustřeď svoje myšlenky a probádej ty věci důkladně, není ji totiž možné porozumět, když se o ní přemýšlí povrchně, ale jedině po odpovědném rozvážení. Protože člověk vlastní jako svoji nejvyšší schopnost intelekt, kterým byl obdařen před svým neposlušenstvím. To ohledně tohoto daru intelektu právě Tóra říká, že „Stvořil Bůh člověka podle své podstaty." Díky tomuto daru intelektu se mohl Bůh obrátit na člověka a dát mu přikázání, tak jak je řečeno"A přikázal Bůh člověku" (Berešit 2:16 ), když není možné dát žádné přikázání zvířeti, ani tomu, kdo je zbaven schopnosti porozumění. Díky intelektu člověk rozeznává mezi pravdou a falší. 7Tu schopnost Adam vlastnil ve stupni dokonalém a úplném. Dobro a zlo jsou terminy užívané v nauce pravdy vnímané, čili morálky, a ne pravdy konečné. A tak na příklad není správné říci pokud se týká věty: „nebesa jsou sférická," že je dobré anebo tvrdit, že prohlášení „země je placatá"je zlé. Říkáme, že jedno je pravda a druhé lež. Náš jazyk vyjadřuje ideje pravdy a lži termíny emet a šeker, morálního dobra a morálního zla termíny tov a ra. Funkcí intelektu je tedy rozlišování mezi pravdou a lží, rozlišování, které se používá na všechna témata intelektuální percepce. Když se ještě Adam nacházel ve stavu nevinnosti a vedly ho jen reflexe a rozum - z jakého důvodu je řečeno: „Tys ho stvořil (člověka) ne o mnoho nižším než anděle" (Žalm 8:6 ) - v té době on nebyl schopen rozumět a postupovat podle zásad vnímané pravdy (morálky). Nejvíc očividná nevhodnost - stav nahoty - nebyl ničím nepatřičným podle jeho chápání; nemohl si uvědomit, proč to tak nemá být. Avšak po aktu neposlušnosti člověka, když začal ustupovat svým žádostem, které měly zdroj v jeho představách a za cíl uspokojení jeho tělesných žádostí, tak jak je řečeno: „Žena si uvědomila, že strom je dobrý k jídlu, svůdný pro oči ( Berešit 3,6 ), tak tehdy byl zbaven části svých intelektuálních schopností, které předtím vlastnil. Tak tady porušil přikázání, které mu bylo dáno díky jeho rozumu. A získal znalost vnímání pravdy (morálky), v celosti získal vědomí toho, co je správné, a co je nesprávné. Tehdy v plnosti pochopil velikost ztráty, kterou utrpěl, i to, v jaké situaci se nyní nalézá. Proto čteme: „A budete jako Vládcové, kteří znají dobro i zlo" (Berešit 3,5 ) a ne: „znající pravdu a lež" , nebo také: „rozeznávající mezi pravdou a lží" ; zatímco u pravdy konečné můžeme používat jen slova „pravda a lež" a ne „dobro a zlo". Prozkoumáme dále následný verš: „A otevřely se jim oběma oči a uvědomili si, že jsou nazí" (Berešit 3,7 ); není řečeno; „A tehdy se jim oběma otevřely oči a spatřili, že jsou nazí"; neboť to, co člověk viděl předtím, i to, co 7
(Ne každý člověk, pouze ten, kdo studuje a dosáhl jistého stupně poznání se pohybuje mezi termíny emet x šeker, ostatní lidé znají jen termíny sladké x hořké, tzn. rozlišují věci, které jim dělají dobře od věcí, které jim nedělají dobře, nikoliv věci pravdivé a nepravdivé.) 12
spatřil po tom, co se stalo, bylo to naprosto to samé. Nebyla to tedy nějaká slepota, která by byla vyléčena, ale obdržel novou schopnost, díky které pokládal za nesprávné to. co drive za nesprávné nepokládal. Mimoto musíš vědět, že hebrejské slovo znalostí a ne obdrženi nového smyslu zraku. Porovnej: „Bůh jí otevřel oči" (Berešit 21,19 ), „Abys otvíral slepé oči" (Izajáš 42,7 ), „S ušima otevřenýma neslyšel nic" (Izajáš 42,20 ), je to významem podobné jako verš: „Mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší" (Ezechiel 12,2 ). Kdy však Tanach říká v souvislosti s Adamem: „Měníš jeho tvář (panav) a vyhostíš ho" (Job 14,20 ), je třeba tomu rozumět následujícím způsobem: „Z důvodu změny jeho prvotního účelu byl vyhoštěn." Slovo paním znamenající v hebrejštině „tvář", má svůj původ ve slovesu pana - „obrátil se"; znamená taky „cíl, směr", protože člověk obvykle obrací svou tvář k věci, po které touží. Ve shodě s touto interpretací text Tóry sugeruje, že Adam, když změnil svůj úmysl a zaměřil svoji mysl ve směru získání toho, co mu bylo zakázáno, byl vyhnán z ráje; takový byl jeho trest, míra za míru (mida keneged mida). Předtím měl privilegium kochat se příjemnostmi a štěstím, těšit se bezpečím a klidem. Když však jeho chutě narostly a šel za svými žádostmi a instinkty (jak jsme to již dotvrdili výše) a okusil jídlo, které měl zakázáno požívat, tu byl zbaven všeho a byl odsouzený k zadávání si nejrozličnějšími druhy jídla, jaké nikdy předtím nejedl a to musel dobývat výlučně těžkou prací a námahou, tak jak je řečeno: „Vydá ti jenom trní a hloží" (Berešit 3,18 ). „V potu své tváře..." atd. Text říká dále:"Vyhnal ho (tedy) Bůh ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat." ( 3,23 ) Pokud jde o jídlo a mnoho dalších potřeb, byl přiveden na úroveň zvířat; porovnej: „Budeš jíst polní byliny" (Berešit 3,18 ). Žalmista, který se vztahuje k těm samým okolnostem, řekl: „Adam nebyl schopen žít důstojně, byl přiveden na úroveň němých zvířat" (Žalm 49,13 ). „Nechť je chválen Všemocný, jehož úmysly a moudrost nikdo nezměří" ( Rambam, More Nevuchim, kapitola II.). 6. Žena viděla - Slova hada ji zasáhla v jejím přesvědčení a uvěřila jim ( Raši ). Pozorovala srdcem (uvědomila si) (Ibn Ezra). Dala také svému muži - Když pouze Chava snědla kousek ovoce, spatřila Anděla Smrti, který se k ní blížil. Vykřikla: „Vidím, že je mi určena smrt, a Bůh stvoří Adamovi novou ženu. Dám mu také kousek z toho ovoce. Jestli máme umřít, zemřeme oba. Jestli budeme žít, budeme žít oba." ( Midraš ) Po snědení ovoce vešel do jejich srdce jecer hara ( sklon ke zlému ), touha po zlém se stala součástí jejich osobnosti (Midraš ).
7. uvědomili si, že jsou nazí - Had měl pravdu: získali jistou znalost. Ale to první, co si uvědomil, bylo to, že jsou nazí! Člověk se nemusí stydět za své tělo, dokud ono slouží Bohu. Když tomu tak není, cítí se zahanben svojí nahotou. Ten stud v nás probouzí hlas svědomí, který nám má připomenout, že jsme nebyli stvořeni jako zvířata (R. Samson Rafael Hirsch). Dokonce slepý člověk si uvědomuje, že je nahý. Ta slova nám mají říci: „Měli ve svých rukách všeho všudy jedno přikázání, a učinili se nahými ( tj. zbavili se toho přikázání, když jej zlomili )" ( Raši ). Adam a Chava pocítili svou nahotu jak duchovně, tak fyzicky. Duchovně, když se zbavili jediné micvy ( přikázání ), jakou dostali, a fyzicky, poněvadž Oblaka Chvály, které do té doby zakrývala jejich těla, je opustila, zanechávajíc je obnaženými. ( Midraš )8 8. v podvečer podle Rašiho uslyšeli hlas - Bůh způsobil, že uslyšeli Jeho hlas, aby jim dal možnost se ukrýt ( Radak ). Učí nás to, abychom si neprohlízeli člověka v okamžiku jeho hanby. Bůh se neprojevil okamžitě po tom, co Adam a Chava zhřešili a byli zahanbeni. Počkal, až si spletli fíkové listy a teprve tehdy „uslyšeli Boží hlas". Tento verš nás také učí, že nikdo nemá vcházet do jiného domu náhle a bez ohlášení (Derech Erec Raba 5 ). 9. Kde jsi? Je jasné, že Bůh věděl, kde se Adam nachází. Bůh chtěl raději započít rozmluvu delikátním způsobem, aby Adam nebyl příliš vyděšený. Adam se však nepřiznal, místo toho (jak ukazuje verš 3,12 ) ukázal Bohu nevděčnost svou 8
Je zde i zřejmě slovní hříčka slova „arum“. Had byl vychytralý „arum“ a člověk byl nahý též „arum“. I když se jedná o zcela dva odlišné kořeny – ערםchytrý a עורnahota,kůže, ale i slepota, je zde vzájemná souvislost. 13
nespokojeností z dárku - Chavy, a přesvědčuje, že Bůh se zmýlil, když mu dal ženu (Midraš Ágada ), To ptaní se nevztahovalo k fyzické poloze Adama, ta slova spíše vyjadřují: „Rozvaž dobře, jak nízko jsi padnul; kde je tvá vysoká duchovní úroveň?" (Aderet Elijahti). 13. Cos to učinila?! - Když bylo přikázání dáno pouze Adamovi, proč byla trestána Chava? Chava byla v objetí zákazu, neboť byla částí Adama: „kost z mým kostí a tělo z mého těla" ( 2,23 ). Dodatečně byla potrestána za svedení Adama a jeho přivedení k hříchu - bylo to větším hříchem než samotné snědení ovoce díky ní ( Rambam ). 14. hadovi - byl prokletý první jako ten, který svedl k hříchu. Potom byla potrestána Chava a nakonec Adam ( Chizkuni ). polezeš po břiše - Had měl nohy, které mu byly nyní odňaty ( Raši). žrát budeš prach - všechno jídlo bude pro tebe mít příchuť prachu, protože jsi způsobil, že se lidský rod vrací do prachu (Midraš ). 15. hlavu... patu - Je to popis správné taktiky ve věčné válce člověka proti tíhnutí ke zlému, symbolizovanému hadem. Had pokouší člověka, aby pošlapal svou patou Boží přikázání, ale člověk může zvítězit, když bude používat svou hlavu - učením se Tóře {Midraš Haneelam ). 16. Velice rozmnožím tvé trápení - Před hříchem žili Adam s Chavou spolu, narození potomků přicházelo okamžitě a bezbolestně (Sforno). Tvé trápení - To jsou potíže s vychováváním dětí. ( bolesti) tvého těhotenství - To jsou bolesti vztahující se k těhotenství. Budeš rodit děti v utrpení - To je bolest při porodu ( Raši). Budeš dychtit po svém muži a on nad tebou bude vládnout - nebudeš mít smělost, aby ses domáhala manželských styků. Raději on bude tobě vládnout ( Raši). Budeš skrývat svou touhu v srdci ( Midraš ). on tě bude řídit - Nové podmínky života, ve kterých se jídlo stalo ovocem těžké fyzické práce, způsobily, že se žena stala fyzicky závislou na silnějším muži. Poslušnost vůči Tóře ji však vrací do jejího časnějšího a správnějšího statutu bytí „korunou svého muže a perlou jeho života" ( Kniha Přísloví 12,4 a 31,10 ) ( R. Samson Rafael Hirsch ). 17. Protože jsi uposlechl - Podlehl jejím slovům, bez přemýšlení o nich. Vždy se patří rozvážit každý návrh a vybrat to, co je příjemné Bohu a ne tobě nebo jiné osobě
(Or HaChajim). prokleta je země kvůli tobě - Bude ti dávat prokleté věci, jako např. mouchy, blechy, mravence. Podobné to je jako když se člověk chová nehodně - lidé proklínají prsy, které je vykrmily (Raši). 19. V potu tvého čela - Na rozdíl od zvířat, než budeš jíst, tak se budeš namáhat při prosévání, mletí, hnětení těsta a pečení (Ibn Ezra ). Tvůj vzrůst bude umenšený, síla ohraničena, budeš se stávat nečistým jako baal keri ( díky nočním polucím ), budeš sít obilí a sklízet trní, jíst polní rostliny jako zvířata a dělat si starosti s péčí o udržení rodiny ( Midraš ). 21. oděv z kůže - Některé komentáře říkají, že šaty byly hladké jako povrch nehtů. Jiné tvrdí, že šaty byly zhotoveny z něčeho, co pochází z kůže, jako vlny z kožek králíků, která je jemná teplá ( Raši ). Bůh využil svlečenou hadí kůži ( Midraš ). Nemusí vás zajímat to, z čeho Bůh zhotovil ty šaty. Máme vědět, že Bůh udělal člověku a jeho ženě šaty z kůže a přioděl je. Kdo je schopen uvést všechny mocné činy Boží? Kdo vyjmenuje všechny Jeho divy? Boží Nádhera nemá konce (Ibn Ezra ). a přioděl je — Bůh nejenom že sám zhotovil vhodné šaty pro Adama a Chavu, ale také je osobně přioděl, Ukazuje tím, že kromě jejich hříchu je neustále miluje ( R. Bachja ). 14
22. výjimečný na zemí jako my v nebi -Na základě Targum Onkelos. 23. Vyhnal ho (tedy ) Bůh ze Zahrady Eden - Adam pobyl jen jednu noc v Zahradě. Byl stvořený na Erev Šabat (pátek odpoledne ) a zhřešil ten samý den. Měl být tedy vyhnán okamžitě, ale Šabat jej ochránil. V souvislosti s tím byl vyhoštěn hned potom, jak Sabat skončil (Midraš). Jako následek hříchu přišel Adam o šest krásných věcí: 1) jas tváře: před hříchem jasně odrážela Boží osobnost; 2) život věčný; 3) vzrůst: byl zmenšený do výšky sta amot ( ok. 50 m ), před hříchem dosahoval Adam hlavou nebe; 4) stromy dávaly méně ovoce; 6) nádherné světlo, které Bůh stvořil první den ( a které svítilo pro Adama v Zahradě Eden během Šabatu ) zůstalo ukryto. Všechny ty věci budou obnoveny, až přijde Mašijach ( Midraš ). 24. anděle zničení - Na základě Rašiho. Hebr. Cherubím.
4.
1. Člověk poznal svou ženu Chavu - Toho samého dne ( na Erev Šabat), kdy byla stvořena, Chava porodila pět dětí: Kaina s jeho sestrou dvojčetem a Hevla, který se narodil společně se dvěma sestrami ( Midraš ). Získala jsem muže ( a tím ) Boha - Jako partneři s Hašem - „Já i můj muž jsme byli stvořeni samotným Bohem, ale narozením Kaina jsme se stali Jeho partnery." (Raši). 2. Hevel byl pastýřem - Nechtěl se zabývat zemí, která byla prokleta (Midraš ). Lidem nebylo po pravdě dovoleno požívání masa, ale mohli využívat mléko, máslo, vlnu a kůže mrtvých zvířat. Hevlova práce se skládala ze střežení ovcí a dojení krav ( Mizrachi). 3. z plodů země - Z nejhorších plevelů; někteří říkají, že to byla semena lnu. Jiné vysvětlení: z jakýchkoliv plodin, ne z nejkrásnějších (Raši). Bohu - Když nastal čtrnáctý den měsíce nisan, Adam zavolal své syny a řekl jim: „Vím, že tohoto dne v budoucnosti budou Židé přinášet Bohu pesachovou oběť, aby si připomněli divy, jaké pro ně učiní o pesachové noci. Je vhodné, abyste přinesli korbanot ( oběti) tento den, abyste udělali radost svému Tvůrci." 4. z nejtučnějších - Hevel přinesl nejlepší ze svých zvířat, vybral ovce, které ještě nikdy nebyly stříhány, nikdy nepracovaly a byly bez vady. Bůh se obrátil ( shlédl) - Oheň sestoupil a pohltil oběti, které přinesl Hevel (Raši). 7. hřích leží u prahu - U vchodu do tvého hrobu je přebývání hříchu (Raši). Trest na tebe bude čekat v příštím světě, pokud neprojevíš lítost. Když se poddáš zlému sklonu, trest a zlo budou stále při tobě, jako by meškaly u tvých dveří ( Sforno ). ty máš nad ním vládnout - Pouze když budeš chtít, můžeš ho překonat ( Raši). 8. Kajin řekl ( cosi) svému bratru Hevlovi - začal hádku s bratrem, aby našel záminku k jeho zabití (Raší). a povstal Kajin proti svému bratru - Hevel byl silnějším z bratří, vyprovokovaný povalil bratra a držel ho. Ten však začal prosit o slitování: „Ještě jsme jedinými syny na zemi, co řekneš otci, jestliže mě zabiješ?" Srdce Hevela se naplnilo soucitem a povolil sevření. Tehdy „povstal Kajin" a zabil ho ( Midraš ). 9. Kde je Hevel, tvůj bratr? - Bůh samozřejmě věděl, co se stalo. Chtěl začít rozmluvu laskavě, aby měl Kajin možnost přiznat se a projevit lítost ( Raši, Radak, Sforno ).
15
10. Hlas krve tvého bratra - Slovo „krve" (hebr. dme ) se tu objevuje v množném čísle, což napovídá, že zločin Kajina se netýkal jen jediné osoby - on prolil krev Hevela i všech jeho potomků, kteří se mu mohli narodit. Jiný výklad: Hevel krvácel z mnoha ran. Kajin nevěděl, které orgány jsou nezb\tné k životu, ranil ho tedy vícekrát po celém těle ( Raši, Sanhedrin 37a). 11. více než země - Na zákl. Rašiho. 12. už ti nedá více svoji sílu - Kajin se bude stále snažit nalézt novou půdu k obdělávání, ale marně bude bloudit při hledání úrodnější země, protože se mu nebude dostávat požehnání (Bechor Šor, Ralbag). Tak jako krev bratra nedojde pokoje, tak i Kain pokoje nedojde ( Cror Hamor). budeš neklidný a osamocený ve světě - Nebude ti dovoleno pobývat delší čas na jednom místě (Raši). Bůh potrestal Kajina mida keneged mida (míra za míru ). „Chtěl jsi být jediným vládcem světa, teď tě bude každý bít a pronásledovat, a kdekoliv se zastavíš, země se bude chvět pod tvýma nohama" (Midraš). 15. Bůh umístil na Kajina znamení - Bůh umístil na čelo Kajina písmena Svého Jména, aby ho chránila (Raši). 16. usídlil se v zemi Nod - Slovo „nod" znamená vyhnanství, místo, kam jdou všichni vyhnanci ( Raši). 19. dvě ženy - Takové byly zvyky v pokolení Potopy -jedna žena byla určena k rození dětí, druhá k fyzickému potěšení - byl jí podáván nápoj, který způsoboval neplodnost. Bylo s ní zacházeno jako s nevěstou, krmili ji lahůdkami v době, kdy ta první upadla v opovržení ( Raši). 21. učitelem - Na zákl. Targum Onkelos, na citaru a flétnu - Byly to hudební nástroje. Umět hrát na tyto nástroje vyžaduje velkou moudrost ( Ibn Ezra).
22. Naama - To byla žena Noacha (Berešit Raba, Raši ). 23. neboť jsem zabil - Podle tradice tehdy zabil Lemech Kajina i Tuval Kajina. 25. porodila syna - Podobně jako Adam, narodil se i Set již obřezaný ( Midraš ). 26. Tehdy začalo zneucťování - Pokolením Enoše začalo modlářství, které se stalo neštěstím lidstva na tisíce let. Připisujíc Boží vlastnosti lidem i mrtvým objektům došli k situaci, kdy „začalo hanobení vzývání Jména Božího" ( Raši ). Zpočátku lidé ustanovili uctívání nebeských těles jako Božích vyslanců, stejně jako požívají úcty královi ministři. Postupně se ten kult rozšiřoval a stále více deformoval, až vyznavači zapomněli na Boha a prohlašovali, že všechny pravomoci byly předány těm vyslancům, které se rozhodli uctívat ( Rambam, Mišne Tóra, Avodat Kochavim 1:1-2).
5.
2, Stvořil je jako muže a ženu - Talmud komentuje, že muž bez ženy není člověkem, když se píše: „Stvořil je jako muže a ženu... a nazval je člověk (jedině-když je muž sjednocený se svou ženou, může být nazván člověkem )" (Jevamot 63a ).
16
3, sto třiceti let - Až do toho momentu žil Adam odděleně od své ženy ( Raši ). podle jeho mysli a podle jeho podstaty - Bůh obdařil Adama, který byl sám stvořený podle podstaty a úmyslu Božího, schopností předávat potomstvu tuto podobnost. Není to vzpomínáno v případě Kajina a Hevela? když jejich rod vymřel a Tóra nechtěla prodlužovat popis vztahující se k nim (Ibn Ezra, Rambam ). a dal mu jméno Šet - Popis pokolení se začíná od Šeta, protože díky němu lidstvo přetrvalo. Hevel zahynul bez potomků a Kajinovi potomci ztratili život během Potopy ( Radak, Chizkuni). 5. devět set třicet - Adam žil devět set třicet let, neboť sedmdesát let svého života věnoval Davidovi, když se dozvěděl, že má David určeno žít sotva několik hodin (Midraš). a umřel - Adam si zvolil za místo svého pohřbu jeskyni Machpela, ve které ho pohřbil sám Bůh. Na tom samém místě po jeho boku byla pochována rovněž Chava (Midraš). 10. žil Enoš - Pokolení Enoše bylo Bohem potrestáno za modloslužbu, se kterou začali. Bůh provedl čtyři změny v právech přírody: 1) Hory se staly skalnatými, do té doby byly úrodné, teď už se nedaly obdělávat; byl to trest za praktikování modlářství na pahorcích; 2) Poprvé začalo lidské tělo po smrti podléhat rozkladu; předtím Bůh osobně přiváděl smrt, nyní však žádal duši člověka Anděl Smrti, a tělo bylo zbaveno dřívější svatosti ( Tiferet Cijon ); 3) Lidské tváře začaly připomínat opičí - když keduša ( svatost ) Božího obrazu na jejích tvářích byla méně viditelná než kdysi. Když se klaněli idolům, lidé je sami pozvali do svého nitra a nyní oni panovali nad nimi (Midraš). 18. Jered - Jered byl člověk spravedlivý, ale celé jeho pokolení bylo zkažené (Midraš ). 22. Chanoch chodil s Bohem - Chanoch byl také ve svém pokolení výjimečný. Zpočátku žil dlouhý čas v odloučení, posvěcoval se modlitbou a sebezdokonalováním, později se snažil ovlivnit své současníky, aby se navrátili k Bohu ( Midraš ). 24. a nebylo ho (více) - Chanoch byl pravý člověk, ale se slabou vůlí, mohl by snadno podlehnout pokušení a směřovat ke zlému. Proto Bůh zkrátil jeho dny na zemi, proto je napsáno: „a nebylo ho ( více )", místo slovního spojení „umřel" - „a nebylo ho (více )", aby mu doplnil určené dny (Raši). 28. narodil se mu syn - Z něho byl zbudován svět [b ( ben ) „syn", hnb ( bana) „budovat, stavět" ) ( Raši ). 29. Ten nám dá úlevu - Až do příchodu Noacha mrtví nezakoušeli v hrobech pokoje: vody z hlubin se zvedly a zalévaly hroby každého rána a každé noci. Byl to Boží trest za hříchy, které činili ve dne v noci. Od narození Noacha mohla těla spočívat v pokoji ( Midraš ). 32. Šéma, Cháma a Jefeta - Ale copak Jefet nebyl nejstarším ze synů? Proč není jmenován jako první? Poněvadž je nejprve jmenován spravedlivý, který se narodil obřezaný a jehož potomkem bude Abraham (Raši). 6. 2. synové vůdců - V tomto místě výraz elohim znamená „náčelníky" a „soudce" ( Raši).
17
že jsou půvabné - Rabi Judan řekl: je napsáno tovot ( dobré ), ale v tom zápisu chybí písmeno vav, ten zkráceny zápis mluví o tom, že se lidské dcery stavěly „dobře", tzn. zdobily se, aby dobře vypadaly před sňatkem. Pokleslí obři přicházeli první ( před muži) a brali si je jako svůj majetek (Raši). všechny jichž se j i m zachtělo - Byli připraveni brát vdané ženy a dokonce muže i zvířata ( Raši). 3. Nebude Můj duch soudit člověka - Viděl, že lidský rod nežije podle jeho očekávání, a tak se Bůh rozhodl, že už nebude déle čekat a rozvažovat, jestli je kvůli jejich hříchům zničí, nebo také prokáže milosrdenství ( Raši). sto dvacet let - Bůh počká sto dvacet let než provede Potopu, aby lidé měli dostatečně dlouhý čas k projevení lítosti, pokání (Raši, Rambam). Délka lidského života se bude postupně zkracovat až dosáhne sto dvaceti let (Ibn Ezra). 4. padlí obři - Na zákl. Targum Onkelos; slovo nefilim znamená „upadli", byli to ti samí obři, kteří vystrašili Mojžíšovi zvědy (Bamidbar 13:33 ); název je odvozen od kořene lpn (nafal) „upadat", neboť upadli a způsobovali úpadek dalších (Raši), pro svoji celkovou hříšnost ( Gur Arje ). Jiné vysvětlení: Byli tak nazváni, protože srdce těch, kteří je viděli „upadala" z údivu nad jejich velikostí (Ibn Ezra). za oněch dnů - Za dnů pokolení Enoše a synů Kajina ( Raši). a také potom - Dokonce i když viděli zničení pokolení Enoše, kdy jedna třetina lidstva byla pohlcena oceánem, nestali se lidé z pokolení Potopy pokornějšími a nechtěli se z této lekce poučit (Raši). 5. v jejich nejhlubších myšlenkách - Dosl. „myšlení srdce". 6. Litoval Bůh - Postoj Prozřetelnosti se změnil z vlastnosti Milosrdenství (midat harachamim ) na vlastnost Spravedlnosti ( midat hadin ). Bůh se začal zamýšlet, co učiní s člověkem, kterého umístil na zemi ( Raši ). hluboce se zasmušil - Bůh se pohroužil do smutku kvůli nezbytnosti zničení díla vlastních rukou ( Raši). 7. Od člověka až po zvíře - Zvířata se také nechovala ve shodě s přirozeností. Jiný výklad: všechno bylo stvořeno pro dobro člověka. Jestli on má být zničen, jaký smysl by měla existence dalších věcí? (Raši). 8. Ale Noach nalezl přízeň - Přízeň byla potřebná, aby zachránila rovněž jeho rodinu, jinak by zůstal zachráněný sám. Noach byl člověk opravdu spravedlivý, ale nezkoušel ovlivňovat zbytek svého pokolení, aby i oni poznali Boha a projevili pokání. Když se spravedlivý pokouší ostatní napravit, může si Bůh přát zachránit i je z ohledu na něj, protože existuje naděje, že se mu podaří je přesvědčit k projevení lítosti ( Sforno ). 9. Rodopis - Hebr. toldot označuje události, které se odehrály za jejich života. Podobné je to ve verši 37,2 (Ibn Ezra). Noach byl člověk spravedlivý - Ten verš nás má naučit, že základním „potomstvem" každého člověka jsou jeho dobré skutky (Raši). dokonalým ve svém pokolení - Noach vynikl svou poctivostí pouze v porovnáním se svým nemorálním pokolením; kdyby žil v pokolení Abrahamově, nebyl by nijak významný (Raši ). Jiný výklad: ta slova zdůrazňují poctivost Noacha - on byl spravedlivý dokonce v tom svém hříšném pokolení. Spravedlivé v každém pokolení je třeba hodnotit podle pozadí svých časů ( Sefer Haparšot). Byl dokonalým ve svých činech ( Ibn Ezra ).
. 18
32 stezek v První knize Mojžíšově 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Na počátku Bůh stvořil.
Duch Boží se vznášel. Bůh řekl: „Buď světlo!" Bůh viděl, že světlo je dobré. Bůh oddělil světlo od tmy. Bůh nazval světlo dnem. Bůh řekl: „Buď klenba uprostřed vod!" 8. Bůh učinil klenbu. 9. Bůh nazval klenbu nebem. 10. Bůh řekl: „Nahromaďte se, vody!" 11. Bůh nazval souš zemí. 12. Bůh viděl, že to je dobré. 13. Bůh řekl: „Zazelenej se, země, zelení!" 14. Bůh viděl, že to je dobré. 15. Bůh řekl: „Buďte světla!" 16. Bůh učinil dvě světla. 17. Bůh je umístil na nebeskou klenbu. 18. Bůh viděl, že to je dobré. 19. Bůh řekl: „Hemžete se, vody, havětí!" 20. Bůh stvořil veliké netvory. 21. Bůh viděl, že to je dobré. 22. Bůh jim požehnal: „Ploďte a množte se!" 23. Bůh řekl: „Vydej, země, rozmanité druhy živočichů!" 24. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře. 25. Bůh viděl, že to je dobré. 26. Bůh řekl: „Učiňme člověka!" 27. Bůh stvořil člověka. 28. Stvořil ho, aby byl obrazem Božím. 29. Bůh jim požehnal. 30. Bůh řekl: „Ploďte se a množte se!" 31. Bůh řekl: „Hle, dal jsem vám." P32. Bůh viděl všechno, co učinil.
Keter
Sefira 1
He Chochma Bet Vav Zajin Bina
Základní 1 Sefira 2 Dvojitá 1 Základní 2 Základní 3 Sefira 3
Alef Chet Chesed Tet Gimel Gevura Dalet Tiferet Mem Jud Kaf Necach Lamed Pe Nun
Matka 1 Základní 4 Sefira 4 Základní 5 Dvojitá 2 Sefira 5 Dvojitá 3 Sefira 6 Matka 2 Základní 6 Dvojitá 4 Sefira 7 Základní 7 Dvojitá 5 Základní 8
Hod
Sefira 8
Sin
Matka 3
Reš Jesod Samech Ajin Cadi Malchut Kuf Tav
Dvojitá 6 Sefira 9 Základní 9 Základní 10 Základní 11 Sefira 10 Základní 12 Dvojitá 7
19
