שבוע טוב Číslo 21/5767
9.březen ’07 Výklad sidry Ki tisa (Exodus 30,11 – 34,35)
Síla jednoty "ze jitnu kol ha over al ha pkudim machcit ha šekel be šekel ha kadoš esrim gera ha šekel machcit ha šekel truma Hašem" To pak dá každý, kdo prochází ke sčítání machcit ha šekel dle šekele svatého = dvacet gera, machcit ha šekel je obět pozdvihování H-spodinu. V této týdenní paraši nás Tora poučuje o machcit ha šekel ( poloviční minci zhotovené ze stříbra) která byla odevzdávaná každým mužem jenž dosáhl dvaceti let. Veškeré obecní oběti (korbanej cibur) byly přinášeny do Bet ha mikdaše (přenosném svatostánku, později do jeruzalémského chrámu). Tyto dávky byly přiášeny na počátku měsíce Adaru. V Megile (knize Ester) se dočítáme, že k tomu, aby byl zpečen osud židovského národa, Haman věnoval 10 000 talentů Achašverošovi (králi Persie) jen proto, aby každý židovský muž, žena a dítě byli zahubeni. Výměnou za tyto stříbrné talenty Achašveroš Hamana zplnomocnil, aby vydal královské provolání celému Perskému impériu obsahující příkaz ke genocidě židů. Gemara k talmudickému traktátu Megila nám poodhaluje, že před trestem, který má přijít na židovský národ, H-spodin vždy poskytuje návod, jak se mu vyhnout. Gemara vysvětluje, že to byla přesně taková částka, jakou by daly dohromady vybrané půlšekely od doby Mojžíšovy. To byla protilátka vůči Hamanovým intrikám. Ostatně toto téma jsme rozebírali ve výkladu sidry Chaje Sara (Šavua tov č.5) Tora hovoří ohledně závazku machcit ha šekel následující: "Bohatému není dovoleno, aby dal víc a chuďas není oprávněn k tomu, aby dal méně než tuto polovinu šekelu ve stříbře." Tora vyžaduje ujednocení v dávání tohoto daru. Jeden by si mohl myslet - jako u jiného dobročinného daru, že se nic nestane, pokud dá víc. Nicméně, v tomto případě, Tora naprosto pregnantně konstatuje, že pro Hspodina je pouze tato částka (machcit ha šekel) přijatelná. Skutečnost, že každý žid odevzdá jen polovinu stříbrného penízu a ne celou minci symbolizuje, že každý Žid má potřebu se navzájem doplňovat, aby vytvořil celek. To je pojem "achdut" (jednoty).
machcit ha šekelu jenž představuje pojem "cibur" (obec) tedy epitet sjednoceného židovského národa. A společnost není slepencem jedinců, kde každý má svou vlastní perspektivu a směr, ale je kompaktním celkem rovnoměrně rozdělený tým s jedním hlediskem a cílem. A to je demonstrováno skrze machcit ha šekel, tedy povinnost odevzdat korban cibur. Jeden z Hamanových argumentů, které sdělil Achašverošovi bylo že, "je tu jakýsi lid, roztroušený a oddělený mezi národy po všech krajinách tvého království. Jejich zákony jsou odchylné od zákonů všech národů a zákony královskými se neřídí. Král z toho nemá žádný prospěch, když je trpí. Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni." Někteří vykladači vysvětlují tuto kritiku (spíše hanlivé označení), v tom smyslu, že židé nebyli jednotní, ale byli rozštěpeni a každý měl svůj individuální cíl, což je protiklad k "ciburu". Nyní můžeme lépe porozumět proč micva machcit ha šekel byla protijedem proti Hamanovým deseti tisícům talentů stříbra. Haman se pokusil zpečetit náš osud argumentem, že není žádné achdut (jednotnosti) mezi židovskou populací a právě machcit ha šekel odevzdávaný židy až do ničení prvního Chrámu, paralyzoval tento Hamanův pokus o spiknutí. Micva machcit Ha šekel znamená jednotu židovského národa, pro které má rozhodující význam "cibur." Měsíc Adar, který byl stanoven pro odevzdávání machcit ha šekel, je měsícem, který vyjadřuje naši jednotu. Haman chtěl zničit lid Izraele poukazem na to, že my nejsme jednotní během tohoto měsíce. Každý den v Amidě (modlitba šmone esre - osmnácti požehnání) si vyprošujeme od H-spodina požehnání pro návrat rozptýlených, aby se shromáždili ve-jachad (společně) - ze čtyř úhlů země. Mohli bychom žádat jen o shromáždění ze čtyř světových stran naší zeměkoule. Proč však přidáváme slůvko "jachad"? Odpověď je, že jsme "plně fungující" jestli dokážeme býti jednotní, ujednotit generální linii a cíl. Jen pak můžeme očekávat, že navážeme onen zvláštní vztah s Hspodinem. Druhý Bejt ha mikdaš (Druhý chrám) byl zničen jen kvůli nedostatku jednoty, která měla podobu "sinat chinam" (neodůvodnitelná nenávist) to může být napraveno jen skrze jednotu Klal Jisrael. Jestliže jsme schopni dívat se na sebe navzájem jako jedinci, kteří jsou součástí celé amfiktyonie, Klal Jisraele, pak máme všichni stejnou perspektivu a naše spása je na obzoru.
1
Dokazat se uchránít od záporných vlivů V této týdenní paraši, nám Tora sděluje, že Moše řekl Klal Jisrael ( židovskému národu) že vystoupí na horu aby přijal Toru a že se vrátí po čtyřiceti dnech. Kvůli nedorozumění, Klal Jisrael se přepočítal a domníval, že Moše zemřel a již se nevrátí. Následkem tohoto nedopatření a díky iniciativě chátry, bylo zhotoveno zlaté tele. Jakmile Moše dokončil své poslání a po čtyřiceti dnech se vracel ze Sinaje, židé byli plně zaměstnaní modloslužbou kolem tohoto zlatého telete. V té chvíli H-spodin řekl Mošemu, "lech red ki šichet amcha ašer helejta me erec micrajim" (sestup dolů, protože se zkazil tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta). Raši cituje naše moudré a ti to vysvětlují následovně: "Sestup dolů" znamená, že Moše musí být postaven na nižší úroveň, protože H-spodin jej pozvedl na zvláštní úroveň kvůli izraelskému národu (a ti toho již nebyli hodni). Naši moudří dále objasňují, že důvodem proč H-spodin užil výraz "tvůj lid" než "můj lid" odkazuje se na "erev rav" - chátru, která též opustila Egypt. Moše podvolil a vzal je s sebou bez předchozího konzultování s H-spodinem. Udělal toto kvůli tomu, aby učinili zkušenost a přivedl je pod křídla Šchiny, to jest aby mohli projít branami gijuru = konverze. Erev rav se "zkazili" (odpadli) a nakazili celý židovský národ. Mošemu, který se neporadil se s H-spodinem ohledně konverze erev rav, H-spodin hovoří jako o Mošeových lidech a ne židovských. Otázkou je proč se Moše neporadil s H-spodinem než učinil tak zásadní rozhodnutí a dovolil erev rav promísit se s židovským národem? Gemara v traktatu Nedarim říká, že jeden z důvodů proč izraelský národ musel do exilu a být zotročen v Egyptě bylo to, že Avraham (tehdy ještě Avram) nevyužil příležitost k tomu, aby umožnil jisté skupině lidí vyznávat monoteismus. Po Avrahamově vítězství nad čtyřmi nejmocnějšími králi, kteří vzali sodomské do zajatí, přišel král Sodomy k Avrahamovi a řekl, "Dej mi lidi, a jmění si nech." Avram však sodomskému králi odvětil: "Pozdvihl jsem ruku k přísaze H-spodinu, B-hu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země, že z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku
ani řemínek k opánkům, abys neřekl: "Já jsem učinil Avrama bohatým". V tomto okamžiku měl Avraham ohromou příležitost (jako vítěz) vzít občany Sodomy a udělat z pohanů monoteisty. Neučinil tak. A H-spodin řekl Avrahamovi: "Právě tak jako jsi svolil aby tito lidé zůstali zotročenými pohany, a ani jsi je nesnažil přivést pod B-ží Svrchovanost, tvoji potomci v budoucnu se ocitnou v podobné situaci a stanou se pohany v Egyptě." (vzít míru za míru) Moše jako vysvoboditel Klal Jisraele porozuměl, že hřích Avrahama byl nakonec odčiněn po 210 letech exilu. Jsa poučen touto zkušeností, Moše nechtěl opakovat stejnou chybu, které se dopustil Avraham. Měl na vybranou buď odmítnout chátru Egypta nebo je přijmout. Rozhodl se pro jejich konverzi a umožnil jim státi se součástí izraelského národa. Jestliže zdůvodnění Mošeova počinu se nám jeví jako správné, tak proč jej H-spodin káral? Odpověď je ta, že Mošeovu a Avrahamovu situaci nelze srovnávat. Když H-spodin potrestal Avrahama za to, že neumožnil Sodomským gijur (konverzi), nebylo dosud žádných židů. To byl čas kdy svět byl totálně ovládnut pohanstvím a proto Avraham měl využít příležitosti k tomu, aby převychoval tuto skupinu lidí a umožnil jim tak poznat Pravého a Živého B-ha. Jenže v Mošeově době, kdy řešil konverzi chátry zde již byl Klal Jisrael, který byl určen pro to, aby přijal od H-spodina Toru. Konfrontace erev rav s Klal Jisrael (čili s tím, kdo měl určitý duchovní potenciál a kdo nikoliv), hrozilo nebezpečí, že naruší zatím ještě křehká duchovní stabilita izraelského lidu. Proto se Moše potřeboval nutně poradit s H-spodinem před tím než dovolil erev rav opustit Egypt. To je též důvod, proč H-spodin mluvil s Mošem, "o jeho lidech" což poukazovalo, že se jednalo o Mošeho rozhodnutí a ne B-ží. Z této epizody se dozvídáme, jak zodpovědně máme jednat a nevystavit sami sebe, naše rodiny, a naše společenství vnějším vlivům, které působí zhoubně na naše duchovno. Jestliže Moše Rabejnu, největší Žid jaký kdy žil, byl omylný a udělal tuto závažnou chybu jakožto důsledek ignorování H-spodinovy vůle, pak o co víc my musíme býti opatrní a dbáti na rady znalců Tory před důležitým rozhodnutím, které by mohlo ovlivnit celé naše společenství.
Poznámky k aktuální sidře Sčítání Tóra učí, že je zakázáno sčítat Židy běžným způsobem, má se to dělat tak, že každý odevzdá určitý (pro všechny stejný) obnos a ten se pak sečte. Při sčítání na poušti dával každý půlšekel na vybudování a provoz svatyně. Přispíváním na dobročinnost se pozvedá duchovní úroveň Izraele, proto tento způsob sčítání: celý národ se spojí přispěním na svatou věc. Stejná výše příspěvku pro všechny – bohaté i chudé- symbolizuje, že všichni Židé se musejí
podílet na dosažení národních cílů, každý musí „projít sčítáním“, aby odložil své sobecké osobní touhy kvůli národu, k němuž patří. Kdo to udělá, získá nekonečný prospěch, neboť poslání Izraele závisí na jednotě celku. (Rb.Hirsch) Verš hovoří také o odpuštění, jehož se takto dosáhne: když se přidá každý, hodnoty všech jedinců se spojí, takže nejen jejich peníze, i jejich zásluhy se sčítají a pomohou tak jeden druhému. Samotný jednotlivec zřídka přežije B-ží soud, vždyť který člověk je bez hříchů a vin? Ale když se celý národ sjednotí, dosáhne
2
celek vyšší duchovní roviny a je pak souzen mnohem shovívavěji. (Kuzari říká, že právě proto je tak důležité modlit se v minjanu.) Tři trumot Raši- Slovo truma-dávka je tu zmíněno 3x, z toho Moudří odvodili, že se odevzdaly tři dávky, dvě z nich po půlšekelu od každého (jedna pokryla výdaje na společné oběti během roku, druhá byla na patky stěn svatyně) a třetí dobrovolná, co kdo dal, určená na nádoby a předměty svatyně. Každý- bez ohledu na společenské či majetkové postavení- dal stejně a stal se tak rovnocenným podílníkem na svatyni a na obětech. Jednorázová dávka půlšekelu pro společné oběti na celý rok se vybírala v měsíci adaru, aby se prostředky shromáždily včas před začátkem nisanu. Proto se tato část paraši čte v synagoze o šabatu před roš chodeš adar, na připomínku B-žího příkazu podílet se na obětech. Další připomínkou je zvyk přispět o svátku Purim na dobročinnost (3x polovina místní měny, vezmeme-li za základ 100 Kč, bude to 3x 50 =150 Kč), na znamení, že každý má stejnou odpovědnost podílet se na potřebách obce. „Bifkod otam - když je budeš sčítat“ Or HaChajim- Je uvedeno dvakrát, z toho se učíme, že to nebylo nařízeno jen pro Mošeho sčítání, ale že zákaz sčítat Židy podle hlav platí provždy. Ramban- Král David se domníval, že to platilo jen pro dobu Mošeho, porušil zákaz a nařídil sčítat běžným způsobem. Za tento hřích byl národ postižen morem (viz 2 S 24:1-15) a David hořce litoval, když si uvědomil svou chybu. Jiný výklad Davidova hříchu říká, že David byl potrestán za to, že neměl žádný závažný důvod ke sčítání a neměl je tedy vůbec dělat, bez ohledu na způsob provedení. (Ramban) „Ze jitnu - toto dají“ B-h ukázal Mošemu minci z ohně a řekl: „Dají tolik jako toto“ (Tanchuma, Raši) Midraš uvádí homiletický výklad- B-h ukázal Mošemu, že peníze jsou jako oheň: obojí může prospívat i škodit, záleží na tom, jak se použije (Noam Elimelech) Jiný výklad - Kdo chce dosáhnout smíření milodarem, musí dobrý skutek vykonat se zápalem a nadšením. (Rb.Mendel z Kocku) „Machacit hašekel - půlšekel“ Onkelos- Šekel byla určitá váha stříbra, kterou Moše určil za oběživo Plný šekel měl 20 gera, gera byla mince, v talmudické aramejštině zvaná „ma´a“. Podle Chazan Iš (Jore Dea 182:19) je v převodu do současných vah 1 šekel z Tóry =16 g čistého stříbra, to odpovídá halachicky uznanému názoru Rambama a geonim. Podle Rašiho však 1 šekel z Tóry= 13, 33 g. V dobách 2. Chrámu byl 1 šekel =24 gera.
Mnoho komentátorů vykládá požadavek půlšekelu homileticky: žádný Žid není úplný, dokud se nespojí s druhými. Dokud je každý sám, je jen půlkou svého plného potenciálu. „Kijor - nádrž k omývání“ Raši- Na nádvoří svatyně stála velká měděná nádoba plná vody, v níž si kohanim museli umýt ruce a nohy před konáním bohoslužby. Bylo to něco jako kotel či mísa stojící na měděném stojanu, se dvěma výpustěmi u dna, jimiž vytékala voda. Účelem tohoto mytí nebyla fyzická čistota, ale rituální. Onkelos- „lerachca- pro mytí“ překládá jako „lekiduš- pro posvěcení“. Ruce a nohy představují horní a dolní koncové body lidského těla, jejich posvěcením projeví B-ží služebníci svou naprostou oddanost službě, již budou konat. Z téhož důvodu Moudří stanovili, že Žid si má vždy před modlitbou umýt ruce. (Ramban) Sforno- kijor není uveden v předchozí kapitole s ostatními nádobami, protože měl jinou funkci: ostatní nádoby a součásti způsobily, že ve svatyni byla B-ží přítomnost, kdežto kijor sloužil k přípravě kněží na jejich službu. „Veet-raglejhem - ruce a nohy“ Or HaChajim- Spojka „a“ napovídá, že ruce a nohy se musí umýt současně. Raši a Zevachim 19b- Kohen položí svou pravou ruku na svou pravou nohu (pod kotníkem) a umyje, pak totéž s levou rukou a levou nohou.Vyjadřuje tak, že při řádné bohoslužbě se všechny části člověka musí napřít k jednomu cíli, tj. nejvyšší (ruce- nejvyšší proto, že lze vztáhnout nad hlavu) i nejspodnější část těla musí být posvěceny současně. „Velo jamutu - a nezemřeli“ Gur Arje- Tóra neříká výslovně, že kdo to poruší, zemře, neboť tím by naznačovala, že smrt přijde okamžitě. Ale tak to není, B-ží soud se řídí B-žími měřítky a jen B-h rozhodne, zda a kdy trest uložit či trestu zprostit. Lidský soud je zcela odlišný, tam, kde Tóra požaduje přímé vykonání trestu, není důvod je oddálit nebo zmírnit. „Šemen hamišcha - olej pomazání“ Moše dostal příkaz připravit směs oleje a koření, jíž se mělo použít k pomazání a posvěcení všech nádob a předmětů svatyně i k pomazání Aharona a jeho synů. V budoucnu budou stejným olejem pomazáni král davidovské dynastie a kohanim gedolim (velekněží), až do konce 1. Chrámu. Or HaChajim- Olej pomazání musel připravit Moše (jako nástroj B-ží vůle), neboť účelem oleje bylo dosáhnout hlubšího odevzdání do B-ží vůle. Tato první várka oleje připravená Mošem bude znovu nalezena s příchodem mesiáše. Je zakázáno připravit přesně stejný olej nebo použít jej ke svým účelům, bylo by to znevážení B-ží vůle (Rb.Hirsch) Přesné složení oleje není známo (neznáme přesný překlad všech druhů koření) „Ve ata ka-lecha - ty si pak vezmi“
3
Or HaChajim- Ačkoliv lidé odevzdali i koření pro svatyni, Moše sám odevzdal a smíchal ty druhy, jež byly potřebné pro olej pomazání. „Machacito - polovina z toho“ Raši- Celkové množství skořice bylo 500 šekelů, ale vážila se ve dvou oddělených dávkách po 250 šekelech. Následujícího druhu bylo 250 šekelů celkem, tedy pouze skořice se takto vážila. Hín= objemová jednotka, množství asi 1 galon, podle některých názorů téměř dva galony. (1 galon= 4, 546 l (GB) nebo 3, 785 l (USA)) „Šemen mišchat kodeš - olej svatého pomazání“ Rb.Hirsch- Slovo kodeš má dva významy: 1/ oddělenost: B-h je nazýván svatým v tom smyslu, že je tak nadřazený všemu ostatnímu, že je od všeho ostatního oddělen. To je symbolizováno olivovým olejem, který se nemísí s jinými tekutinami. (Druhý pól významu- prostitutka je nazvána kediša, protože je oddělena od společnosti.) 2/ naprostá oddanost vyššímu cíli. Akt pomazání oba tyto významy spojuje- svatyně i kohanim byli odděleni od světských věcí a plně oddáni službě Bhu. „Vehaju kodeš kadašim - a budou nejsvatější (velesvatí)“ Raši- Svatost nádob je taková, že cokoli se jich dotkne, bude posvěceno, tj. dá-li se do svaté nádoby něco, co se běžně do ní dává jako součást obřadu svatyně (olej, mouka,..), získá obsah svatost. Avšak není-li to způsobilé pro svatost- např. oblázkynestane se to svatým. „Šemen mišchat-kodeš..li - olej svatého pomazání pro mne“ Ramban- Verš zdůrazňuje, že olej je B-ží („pro Mne“), neboť B-h jej uchová pro pomazání mesiáše, až přijde. Další verše zakazují použít olej pomazání pro jiného člověka než krále či kohanim, pro něž to přikazuje Tóra. „Jihje ze li - toto zůstane pro mne“ Raši, Sforno- tj. Mošeho olej zůstane provždy nedotčen. Je zakázáno pod trestem karet (duchovní odříznutí), aby člověk 1/ použil Mošeho olej pro sebe či pro někoho jiného, 2/ aby udělal olej podle Mošeho předpisu. Tento druhý zákaz platí jen pro přípravu oleje, když už byl olej udělán, není zakázáno jej použít. Je také dovoleno použít stejné druhy koření v jiném poměru, než je popsáno ve verši. „Ketoret - kadidlo“ Moudří odvodili výkladem, že v kadidle bylo 11 přísad. Kadidlo se obětovalo na zlatém oltáři uvnitř svatyně 2x denně, ráno a odpoledne. Vůně kadidla představovala povinnost i touhu Izraele sloužit Bhu tak, jak je Mu milé. Jedna z uvedených přísadgalbanum (klejopryskyřice z druhu Ferula)- nelibě zapáchá; z toho Moudří odvozují, že hříšníci jsou zahrnuti do modliteb obce. (Raši). Kadidlo tedy
vyjadřuje židovskou jednotu, kde každý jedinecspravedlivý i hříšný- má podíl na službě B-hu. „Lifnej haedut - před (deskami) svědectví“ Raši- Kadidlo se má pálit přímo před velesvatyní, kde je schrána. Svatyni se říkalo stan setkávání, neboť byla určena za místo setkávání B-ha s Mošem. Ramban- verš také odkazuje k bohoslužbě o Jom kipur, kdy kohen gadol nese kadidlo přímo do velesvatyně před schránu. Pověření Becalela B-h pověřil dohledem nad vybudováním svatyně Becalela, jemuž bylo v té době pouhých 13 let (Sanhedrin 69b) a jenž mistrovsky ovládal mnoho potřebných řemesel. To bylo podivuhodné, neboť léta otrocké práce, kterou byl Izrael nucen dělat v Egyptě, byla sotva příznivá k rozvíjení podobných dovedností. Becalel měl ducha B-ží moudrosti a schopnost průniku k podstatě. Ramban, Rb. Bachja- B-h tak ukázal Izraeli, že je nejen vysvobodil z otroctví, ale i obdařil schopností sloužit Mu nad běžné lidské možnosti. Jestliže někdo projeví ochotu vykonávat Jeho vůli, B-h mu dá k tomu schopnosti i prostředky. Podle Moudrých ovládal Becalel umění kombinací svatých písmen, jimiž byla stvořena nebesa a země a jeho moudrost se podobala té při Stvoření (Berachot 55a) Z toho se učíme, že svatyně (jakožto místo služby B.-hu a příbytek Jeho přítomnosti) byla ekvivalentem Stvoření. Ramban- svatyně byla vesmírem v mikrokosmu, její součásti jsou symbolem jednotlivých částí Stvoření. „Bechachma uvit´vuna uvdaat - moudrostí, důvtipem, znalostí“ Raši- Moudrost = znalosti, jež člověk získá od druhých Důvtip = vyvození nových myšlenek a závěrů z moudrosti Znalost = (v kontextu budování svatyně) B-ží inspirovanost „Bigdej has´rad - pletená roucha“ Raši, Ibn Ezra- velké plachty, do nichž se balily nádoby a předměty svatyně při přepravě z místa na místo (viz Nu 4:8) Ramban- překládá jako „roucha jedinečnosti“ a vztahuje to k oděvu Aharona: tato roucha byla jedinečná, protože jen jeden muž v každém pokolení je směl nosit- kohen ha gadol. Šabat I když příkaz šabatu byl součástí Desatera (20:8), opakuje se zde jako výstraha národu, že vybudování svatyně není namísto šabatu- Izrael musí zachovávat šabat, i když bude existovat místo pro spočinutí B-ží slávy. Rb. Bachja- Šabat je rovnocenný všem příkazům dohromady, neboť zachováváním šabatu vyjadřuje člověk svou víru, že B-h stvořil svět v šesti dnech a sedmého dne odpočíval. Podle Moudrých byl Jeruzalém zničen právě kvůli porušování šabatu…..a kdyby Židé zachovávali i jen dva šabaty po sobě, budou vykoupeni okamžitě.
4
„Ach - avšak“ Raši- Tj. práce na svatyni se nesmí provádět o šabatu, i přes důležitost práce Ramban- „Avšak“ vždy naznačuje výjimku z dříve řečeného pravidla. V tomto případě říká, že jsou dva případy, kdy se vykonání práce o šabatu naopak vyžaduje: záchrana života a vykonání obřízky 8.den po narození (padne-li 8.den na šabat). Povinnost zachránit život i za cenu porušení šabatu zdůvodňují Moudří tak, že lépe je porušit jeden šabat, aby člověk dál žil a zachovával mnoho šabatů (Joma 85b) „Šabtotaj - Mé šabaty“ Ramban- Použití plurálu odkazuje ke všem šabatům v roce. V hlubším významu připomíná dva aspekty šabatu: zachor ve šamor- pamatovat (tj. plnit příkazy k poctě šabatu) a zachovávat (tj. dodržovat zákazy, aby šabat nebyl porušen). „Mot jumat…venichreta - musí zemřít….bude odříznut“ Raši- Dva odlišné tresty. Kdo porušuje šabat, i když ho svědkové varovali, že páchá hrdelní čin, podléhá trestu smrti, vynesenému soudem. Kdo záměrně šabat porušuje, aniž byl varován či usvědčen, podléhá B.-žímu trestu karet= jeho duše bude odříznuta z národa. Sforno- Proč se na svatyni nesmí pracovat o šabatu? Šabatový odpočinek má příliš velký význam, než aby práce ospravedlnila jeho porušení, neboť kdo porušuje šabat, není hoden mít svatyni pro B-ží přítomnost. „Šabat šabaton - den úplného odpočinku“ Sforno- Nestačí zdržet se činností, zakázaných halachou. Člověk musí být úplně volný pro svaté činnosti k poctě svého Tvůrce. Šabat je svatý Hspodinu, kdo jej porušuje, zaslouží smrt. „Vešamru - budou zachovávat“ Ibn Ezra, ChizkuniIzrael bude pečlivě odpočítávat dny k šabatu, aby omylem nebyl zachováván jiný den. „Laasot et- hašabat - udělají šabat“ Rb.Bachja- Z úcty k šabatu člověk předem připraví dobré jídlo na ten den, Chizkuni- aby se vyhnul nebezpečí, že by dělal o šabatu zakázanou práci. Rb.Bachja- Člověk „udělá“ šabat tím, že udělá všechny přípravy na něj, aby jej mohl náležitě zachovávat. Midraš- Kdo zachovává šabat v tomto světě, „dělá“ šabat v nebesích, tj. pozvedne svou duchovní úroveň, zdrží-li se zakázaných činností a upevní svou důvěru v B-ha. „Vajinafaš - a byl občerstven“ Raši- Verš popisuje B-ha lidskými vlastnostmi, jako někoho, kdo po šesti dnech práce potřebuje odpočinek. Sforno- odvozeno od „nefeš-duše“: šabat je obdařen zvláštním stupněm duchovnosti, aby Židy lépe vybavil pro uskutečnění cíle, k němuž B-h člověka stvořil.
Moše obdrží desky Po dokončení všech pokynů o svatyni a kohanim vrací se Tóra zpět k darování Tóry na hoře Sinaj. Raši- příklad toho, že Tóra není vždy psána chronologicky. Předchozí příkazy o svatyni dostal Moše den po Jom kipur, více než 3 měsíce po darování Desatera, pak teprve Moše nařídil, aby lidé začali odevzdávat dary pro svatyni. Incident se zlatým teletem se odehrál 17. tamuzu, pouhých 40 dní po Zjevení. Ramban- Příkaz k vybudování svatyně dostal Moše během svého prvního 40-denního pobytu na hoře, ale národu jej tlumočil opožděně, kvůli hříchu zlatého telete. Sforno- Jestliže původně v B-žím plánu nebylo nutno mít svatyni, protože každý Žid byl na úrovni kohena a hoden vlastního oltáře, proč se to nenaplnilo a proč B-h změnil záměr a bylo nutno ustavit kohanim? Tóra vysvětluje, že kvůli hříchu zlatého telete klesla duchovní úroveň Izraele, už se nemohl stát národem ze samých kohanim, od této chvíle potřeboval Izrael ústřední svatyni, k níž by se upíraly jeho touhy a usilování, a potřeboval svaté kněžské rodiny, oddané službě B-hu. „Vajiten el-moše - dal Mošemu“ Raši- V oněch 40 dnech, kdy byl Moše na hoře Sinaj,učil jej B-h Tóře, ale on stále zapomínal. Nakonec mu B-h dal Tóru jako dar. Jestliže ani tak vynikající člověk jako Moše nemohl pochopit B-ží moudrost bez Jeho pomoci, proč mu ji Bh nedal hned a nutil ho k trápení 40 dní? Chidušej HaRim- Tóru lze chápat pouze s B-ží pomocí, B-h však poskytne svou pomoc jen tomu, kdo se o to nejdřív ze všech sil snaží sám. Moše si svým úsilím B-ží dar „vydělal“, a totéž platí o každém, kdo se učí Tóru; je na nás, abychom zkoušeli najít hranice svých schopností, pak můžeme doufat, že nám B-h pomůže. „Šnej luchot haedut - dvě desky svědectví“ Raši- Ve slově „luchot-desky“ je vynecháno vav, takže se čte jako „deska“ (singulár), z toho se učíme, že obě desky byly stejně velké. Má to i hlubší význam- pět přikázání na jedné desce se týká vztahu člověka a B-ha, pět přikázání druhé desky vztahu člověka k druhým lidem. Ze stejné velikosti desek se učíme, že obě skupiny přikázání jsou stejně důležité, žádná není důležitější, obě jsou součástí B-žího záměru. Rb.Bachja- Desatero bylo napsáno do dvou desek a nikoli do jedné proto, že desky „dosvědčovaly“, že B-h spočinul Svou přítomností na Izraeli, a svědectví musí potvrdit dva svědci. Dvě desky také naznačují jejich dvojí původ: kámen (ze země), písmo (z nebes). „Egel hazahav - zlaté tele“ Zdá se nepochopitelné, že Aharon modlu udělal, i že ji národ vyžadoval a uctíval. Tóra přikazuje, aby člověk raději zemřel, než se provinil modlářstvím. Neměl tedy být Aharon prvním, kdo zemře? Namísto toho byl očištěn, sloužil ve svatyni dalších 40 let, byl spolu s Mošem vůdcem národa a obdržel mnoho B-žích příkazů. Tóra mu připisuje jediný hřích- že spolu
5
s Mošem udeřil do skály, místo aby jí poručil slovy (Nu 20:12). Aharon nespáchal hřích modlářství, ani národ nepopřel H-spodina- výslovně řekli, že potřebují náhradu za Mošeho (zmizelého vůdce), nikoli za Hspodina. Jakmile se Moše vrátil, pochopili, že to byl hloupý omyl. Židů, kteří opravdu uctívali zlaté tele jako modlu, bylo jen kolem 3 000, asi 0,5 % dospělé mužské populace, a i to byla egyptská lůza (erev rav), která se přidala k Židům při Exodu z Egypta. Tito bývalí Egypťané prohlásili při vynoření modly z ohně „To je tvůj bůh, Izraeli“neříkali „náš bůh“. Kde je příčina jejich chování? Lidé se domnívali, že Moše je mrtev a oni ponecháni bez vůdce. Domnívali se, že tak jako za ně Moše mluvil s Bhem , když měli hlad a jako je vedl k Sinaji a řídil bitvu, tak i nyní potřebují někoho místo Mošeho. Nebylo to tedy popření B-ha, ale chybná domněnka, že k získání B-žího dobrodiní potřebují prostředníka Proto Aharon neodporoval, i když věděl, že se mýlí; ale poněvadž jejich omyl nebyl modlářstvím, pochopil, že bude lépe, když zdánlivě ustoupí, než se mu povede odvrátit je od omylu. Bejt Halevi- Jejich omyl se- v jiné podoběopakuje dodneška: věděli, že bohoslužbu má vykonávat určená osoba na určeném místě a domnívali se, že mají i právo určit si vlastní „svatyni“ i představitele bohoslužby. V tom byl jejich omyl- Židé si nemohou náboženství ani svatyni libovolně přizpůsobovat. Specifičnost svatyně je založena na B-žích tajemstvích, jež jsou člověku nepochopitelná, nelze použít svatyně, Chrámu či některého z příkazů Tóry jako „prototypu“ pro lidmi vymyšlené náboženské praktikování. „Vošeš moše - Moše se opozdil“ Raši- Moše vystoupil na horu Sinaj 7. sivanu a řekl, že tam bude 40 dní a pak se ráno vrátí. Lidé chápali den výstupu jako první den ze 40 a čekali jeho návrat 16.tamuzu. To byl omyl, Moše byl na hoře plných 40 dní a nocí, vrátil se 17. tamuzu. Když se však po poledni 16. neobjevil, lidé začali podléhat panice. Satan využil příležitosti a vykouzlil iluzi mrtvého Mošeho, odnášeného do nebes. Recanati - Po Zjevení byla duchovní úroveň Izraele tak vysoká, že kdyby Moše došel dolů s deskami, cíl Stvoření by byl naplněn, nebylo by smrti ani pokušení dělat zlo a svět by se vrátil do téhož stavu dokonalosti, jako po začátku Stvoření. Satan, jehož posláním je svádět lidi ke zlu, se snažil ze všech svých sil lidi oklamat. „Ašer jelchu - který půjde“ (půjdou) Raši- Použití plurálu naznačuje, že žádali více bohů. Tím se nemyslí, že popřeli všemohoucnost Bží. Ježto věděli, že Moše sám nebyl vykupitel, ale jen B-ží posel, domnívali se, že B-h svěřuje svou moc podřízeným silám. Z jejich pohledu byl Moše takovou silou, dalšími byly sloup kouřový a ohnivý,
které šly s nimi pouští. (Ramban, Rb.Bachja) Nyní očekávali další podobné síly. Aharon věděl, že se mýlí , ale věděl také, že jestli se jim vzepře, zabijí ho a jejich hřích se tím stane horší. A vskutku, Chur, jehož Moše po dobu své nepřítomnosti pověřil vůdcovstvím spolu s Aharonem, se vzepřel a byl zabit. Aharon tedy hrál o čas: žádal zlaté šperky po dětech a ženách, neboť byl přesvědčen, že to odmítnou a Moše se zatím vrátí. Spletl se, protože lidé se tak nadchli pro svou myšlenku, že dávali zlato hned (Raši). Je to klasický příklad psychologie davu, kdy dav je schopen excesů daleko za hranicí představivosti jednotlivých osob v davu. „Vajaasehu - a vytvořil“ Raši- Aharon vzal zlato a hodil je do ohně v naději, že vznikne beztvará hmota a on tak získá další čas, než se Moše vrátí. Avšak egyptští čarodějové využili svých kouzel a vznikla podoba telete. Or HaChajim- I když Aharon tele nevytvořil v doslovném smyslu, on to byl, kdo hodil zlato do ohně, což vedlo ke vzniku telete. Raši- Aharon se vždy znovu snažil získat čas. Postavil oltář pro slavnost na další den a stanovil, že slavnost bude pro H-spodina, ne pro zlaté tele, neboť jeho skutečným záměrem bylo připravit oslavu Mošeho návratu s deskami. „Lecachek - hýřit“ Výraz zahrnuje tři hříchy: modlářství, oplzlost, vraždu- kromě uctívání zlatého telete páchali nemorálnosti a zabili Chura, který se jim postavil a chtěl je zkrotit. (Raši) B-ží hněv Raši- Duchovním pádem Izraele byl zasažen i Moše, neboť byl povýšen jen kvůli Izraeli a když se stali nehodnými, B-h mu přikázal sestoupit ze Sinaje. Principem židovského vůdcovství je, že mají-li být vůdcové obce úspěšní, potřebují zásluhy obce. Jak učí Moudří: „zásluha předků jim pomáhá a jejich spravedlivost (tj. předků) trvá provždy“. Jak už bylo řečeno, původním úmyslem při vytvoření zlatého telete nebylo uctívat je jako božstvo (strůjci toho nápadu byli egyptští erev rav), a jen zanedbatelný počet Židů to opravdu dělal. Ale i když jich bylo málo, byli a zbytek národa jim nebránil, to je buď známka tichého souhlasu nebo nedostatku víry, a to vedlo k odsouzení národa jako celku. „Amcha - tvůj lid“ Raši - Výtka Mošemu: ti, kdo způsobili hřích, jsou tví lidé, egyptští erev rav, které jsi přijal, aniž ses poradil s B.-hem. „Am-kiše-oref hu - je to lid tvrdé šíje“ Tj. vzdorovitý, tvrdohlavý, když jednou nabral směr, neobrátí se zpět. (Ibn Ezra, Sforno) Takový člověk odmítá kritiku a odmítá uznat chybu. Bh tvrdě odsoudil jejich hřích, ale neřekl, že budou zničeni- chybu lze napravit, je-li k tomu vůle. „Hanicha li - upustili ode Mne“ Raši- B-h naznačuje Mošemu, že osud Izraele je v jeho rukou, neboť má moc modlit se za jejich záchranu, udělá-li to hned. Do této chvíle byl Moše
6
přesvědčen, že hřích Izraele byl tak velký, že nemá právo prosit za ně. Nevěděl, že modlitba je správnou a jedinou možnou reakcí. Ibn Ezra- Moše se nemohl modlit za Izrael, dokud tam byla modla. Modlil se až po návratu dolů a po rozbití telete. Or HaChajim- Moše prosil B.ha, aby našel jiný způsob trestu, než zničení národa. Uvedl argumenty k zmírnění B-žího hněvu: 1/ národ je Jeho národem a budou-li zničeni, bude to Jeho ztráta, 2/ vyvedením z Egypta je B-h určil za svůj lid, jímž se prohlásí B-ží svrchovanost celému světu, 3/ nelze dát Egypťanům důvod k tomu, aby se vysmívali B-žímu osvobození Izraele, 4/ zásluhy praotců a B-ží přísaha praotcům „Zechor - pamatuj“ Raši- Tj. pomysli na Avrahama, který vydržel 10 zkoušek pro B-ží slávu. A pokud si lid zaslouží zničení ohněm, pomysli na Avrahama, který se nechal hodit do rozpálené pece. A pokud si zaslouží sejít mečem, pomysli na Jicchaka, který nastavil šíji při akedě, a jestli si zaslouží vyhnanství, pomysli na Jakova, který žil v Charanu u Lábana. „Bach - ty sám“ Raši- Tj. Přísahal jsi při své vlastní podstatě, tedy tvá přísaha praotcům platí navěky! (K posílení věrohodnosti přísahy přísahá se na něco svatého, např. na svitek Tóry, anebo přísahající řekne „přísahám při B-žím jménu“ nebo „při svém životě“, a B-h nepřísahal při ničem, neboť vše pochází od něho, přísahal při sobě samém) „Vajinachem hašem - H-spodin znovu zvážil“ Tj. upustil od záměru zničit národ a nahradit jej potomstvem Mošeho. Hřích ale nebyl zapomenut, naopak ti, kdo uctívali zlaté tele, zemřeli. Moše přivedl lid k pokání a vrátil se na horu Sinaj, kde se po 40 dní modlil. Moše roztříštil desky Při sestupu z hory držel Moše desky, jež byly ztělesněním B-žího slova, tedy nanejvýš svaté. Když spatřil lid, který byl příliš nehodný, aby si je zasloužil, roztříštil desky- tím dramatickým efektem si lidé rázem uvědomili, čeho se dopustili. „Charut - vyryté“ Podle Moudrých se má číst „cherut- svoboda“: do desek je vepsána židovská cesta ke svobodě. Z toho se učíme, že jediný skutečně svobodný je ten, kdo se zabývá studiem Tóry a jediná skutečná svoboda je žít tak, jak B-h člověka stvořil, aby žil. Jinak bude otrokem svých vášní nebo mravů společnosti, či diktátu většinové a módní kultury. Jehošua (Jozue), oddaný služebník a žák Mošeho, neopustil úpatí hory. Ne proto, že by ho z poslušnosti následoval všude, kam Moše šel, ale proto, že Jehošua víc než kdo jiný byl maximálně blízký svému učiteli. Na důkaz tohoto tvrzení vypráví talmud, že mana pro každého člověka spadla vždy tam, kam člověk patřil. Pokud tedy došlo ke sporu o vlastnictví otroka, Moše se
podíval, zda otrokova mana spadla před příbytkem toho či onoho majitele. Během celých 40 dní padala Jehošuova mana na úpatí hory Sinaj. To dokazuje, že patřil k Mošemu (a naznačuje i jeho budoucí úkolnáslednictví po Mošem) (Raši, Joma 76a) „Berev - o jeho ryku“ Ryk oslav kolem telete byl slyšet až na úpatí hory. Jehošua jej chybně považoval za odpověď na válečné napadení. Moše ho opravil. Ramban cituje midraš- Mošeho odpověď byla skrytou výtkou Jehošuovi: budoucí vůdce Izraele musí umět rozpoznat náladu lidí podle jejich křiku. Raši-Křik sklíčil Mošeho, neboť v něm poznal jejich nemorální a bezbožné chování, do něhož upadli křepčením kolem modly. Sforno- Mošeho sklíčila jejich radost z hříchu. „Vajašlech…et-haluchot - odhodil desky“ Moše pochopil, že to musí udělat, neboť 1/ je-li zakázáno, aby heretik jedl z pesachové oběti, pak národ heretiků (tj. davy lidí, spokojeně přihlížející modlářství) nemůže dostat Tóru. (Raši ze Šabat 87a) Gur Arje- To platí pro Izrael předtím, než dostal Desatero na deskách. Když už byla Tóra dána, ani hereze či nedostatek víry nezbavují Židy povinnosti vykonávat micvot. Avot d´rb.Natan 2:3- B-h přikázal Mošemu, aby rozbil desky. Jalkut 393- Vzhledem k velikosti a váze desek byl zázrak, že je Moše unesl. Když došel na dohled hříšného veselí, písmena z desek se vznesla zpět k nebesům a kameny bez svatosti se staly těžkými k neunesení, to bylo znamení pro Mošeho, že je má rozbít. Or HaChajim- Desky představovaly nový, vyšší stupeň duchovní úrovně Izraele, jenž se měl odrazit i v jejich fyzickém životě- desky představovaly osvobození od jecer hara (zlého pudu) a od anděla smrti, neboť Zjevením na Sinaji se Izrael pozvedl do roviny Adama před jeho hříchem. Nyní po zlatém teleti upadl Izrael do dřívější duchovní slabosti. Rb.Jakov Kamenetsky- Proč Moše roztříštil desky, až když viděl lidi křepčící kolem modly? Když to slyšel, chtěl jim dát „dobrodiní pochybnosti“ ( tak obrovské množství lidí uvázlo v poušti a neví, čím nakrmí další den své děti a neví, jak přežijí bez vůdce a prostředníka s B-hem). Moše byl přesvědčen, že modlu udělali ze zoufalství a nebýt okolnostmi donuceni, neudělali by to. Ale když je uviděl křepčit, pochopil, že se z modly radují, že jejich skutek není omluvitelný a nezaslouží si desky. Smíření Moše musel nejdřív zbavit národ jeho hříchu- očistit jej od hříšníků, než mohl prosit B-ha, aby jim dal nové desky. „Vajaške - dal (jim) pít“ Raši- Byly tam tři různé kategorie hříšníků, a tedy i tři druhy trestu (Joma 66b): 1/ Ti, kteří byli svědky varováni, aby nesloužili modle, ale přesto to dělali. Ti podléhali trestu smrti, který vynesl soud.
7
2/ Ti, kteří to dělali úmyslně a před svědky, ale nebyli varováni. Ti nemohli být potrestáni soudem a zemřeli na mor. 3/ Trest pro zbývající skupinu je popsán zde. Nevěrnost této skupiny byla téže povahy jako nevěrnost cizoložné ženy, proto ji Moše podrobil zkoušce, jíž bývá podrobena sota (=žena obviněná z cizoložství, viz Nu 5:16- 28)- dal jim pít vodu smísenou s prachem rozdrcené modly (Avoda Zara 44a). Ti, kteří tele uctívali, poté zemřeli, tak jako sota, jež se opravdu provinila cizoložstvím. Moše se obrátil na Aharona, jak to mohl dopustit: Raši- „ Jakým utrpením tě k tomu donutili?“ Ramban- „Co ti udělali, abys je tak nenáviděl, žes jim to udělal?“ Sforno- „Vím, že jsi neměl jinou možnost než udělat egel (tele), ale nejhorší na tom je, že se z hříchu radovali a to jsi způsobil ty, když jsi vyhlásil slavnost.“ Or HaChajim- „ Vím, že jsi to neudělal pro sebe, ale pro ně a nežádá se, abys raději zemřel než jim vyhověl, ale za zhotovení modly je trest bičování .“ Aznajim LaTora- „Hřích proti B-hu odčiníš pokáním a smířením, ale ty ses provinil i proti lidem, jen oni ti mohou odpustit“. „Mi lahašem elaj - kdo je pro H-spodina, ke mně“ Na výzvu přiběhli jen leviovci, to ukázalo hloubku duchovního pádu Izraele. „Ko-amar hašem - tak praví H-spodin“ Raši- Moše odkazuje k 22:19, kde se říká, že ti, kdo obětují modlám, budou zničeni. Ramban- Když B-h souhlasil, že nezničí celý národ, řekl, že jasní modláři musí být potrestáni. Moše nařídil levitům zabít každého provinilce, i kdyby to byli jejich blízcí příbuzní. Sforno- Zbytek národa tím dostal šanci smířit svůj hřích netečnosti: předtím nečinně nechali hříšníky hřešit, teď mohli ( také nečinně) nechat levity vykonat trest. „Milu jadchem - ujměte se“ Raši- Svou odvahou a věrností získali levité dřívější právo prvorozených- byli B-hem určeni pro chrámovou službu. Rb.Hirsch- Moše vyzval levity, aby se ujali úkolu, započatého ten den: sloužit B-hu statečně a nesobecky, i když to znamenalo zasáhnout i proti těm, které milovali. Mošeho první starostí bylo zabránit hrozícímu zničení národa, konečným cílem však bylo, aby znovu získali postavení národa vyvoleného. Když Moše zbavil národ hříšníků, vrátil se na horu Sinaj a modlil se tam za odpuštění. „Zahav - zlatý“ Raši - Moše naznačuje na obranu Židů, že B-h jim dal při odchodu z Egypta příliš mnoho zlata, takže pokušení k hříchu bylo příliš velké; kdyby jim B-h nedal tolik zlata, nezhřešili by. „Veata - a teď“ Raši- Moše, oddaný a milující vůdce národa, se postavil B-hu: „Jestli Izraeli odpustíš, dobrá, ale
jestli ne, vezmi si můj život a odstraň z Tóry všechny zmínky o mně, nechci být ten, kdo neúspěšně prosil o milosrdenství pro svůj národ“ Sforno- „Ať jim odpustíš nebo ne, vezmi mé vlastní zásluhy mně a přidej je Izraeli“ „Veata lech neche - a teď jdi a veď“ Moše má vést lid do Erec jisrael a B-h vyšle svého anděla namísto Své přítomnosti, jež dosud národ provázela. Míní se tím, že Izrael dosáhne B-žího cíle přirozeným způsobem; to není nic nového, stejně řídil B-h i osud praotců, ale Moše i jeho lid doufali po Zjevení na Sinaji v něco jiného. (Rb.Hirsch) „Uvjom pakdi - a v den, kdy vyrovnám Svůj účet“ Raši- B-h souhlasil, že nepotrestá celý národ hned, ale budou-li v budoucnu hřešit, podlehnou trestu, který měli dostat po hříchu egel (telete). Hřích egel nemohl být smazán, protože nechal v lidech trvalé stigma; kdykoli národ hřeší, je to právě kvůli duchovnímu reziduu tohoto hříchu. Po hříchu B-h řekl Mošemu, že splní svou přísahu danou praotcům a vyžene kenaanské národy ze země, avšak je stále nespokojen s národem, který si nezaslouží Erec jisrael svými vlastními zásluhami. „Ki lo eele bekirbecha - Já však nepůjdu uprostřed vás“ Ramban- Tj. jste lid tvrdé šíje a je nebezpečí, že budete hřešit a vzbudíte Můj hněv, proto pošlu s vámi svého anděla. Naznačuje se, že anděl bude s národem jen tak dlouho, dokud národ neobsadí zemi a pak je opustí. I to byla známka B-ží nespokojenosti s Izraelem. „Edjo - jeho ozdoba“ Raši- obrazný výraz. Moudří učí, že když Židé vyjádřili svou ochotu přijmout B-ží příkazy a učení, dali jim andělé v uznání této oddanosti na hlavu dvě koruny („uděláme“ a „poslechneme“). Nyní tyto koruny ztratili. Rb. Bachja- doslovně odložili své šperky, z bolesti nad ztrátou obou svých korun. „Hored edjecha - odložte své ozdoby“ Sforno- Nestačilo, že odložili své šperky, B-h chtěl, aby odložili všechny symboly svého duchovního povýšení, které získali na Sinaji. Rb.Bachja- Tj. oděvy, které měly na sobě krev smlouvy označující jejich (duchovní) povýšení. Ramban- První desky představovaly svobodu od smrti, nyní si lidé uvědomili, že si nezaslouží věčně žít; to dokazuje hloubku jejich výčitek svědomí a jejich pokání. Mošeho stan Lidé duchovně klesli a B-ží přítomnost s nimi nezůstala, proto Moše opustil tábor a postavil svůj stan odděleně od hříšníků. Tam k němu přicházel B-h a hovořil s ním, proto se stanu říkalo stan setkávání (později se tak z téhož důvodu říkalo svatyni). Tam také chodil každý Žid, který hledal B-ží slovo. Národ jako celek byl v nemilosti, avšak žádný jednotlivec neztratil možnost přiblížit se k B-hu.
8
Raši- Moše rozbil desky 17. tamuzu, 18. vynesl soud nad prokazatelnými hříšníky, 19. se vrátil na horu Sinaj, aby tam po 40 dní prosil za národ. Do tábora se vrátil 29. avu, když B-h souhlasil , že lidem odpustí a dá jim druhé desky. O roš chodeš elul se Moše vrátil potřetí na horu Sinaj, na posledních 40 dní. Během těchto dní ho B-h znovu učil celou Tóru, o Jom kipur se B-h smířil s Izraelem a Moše se vrátil do tábora s druhými deskami. Den po Jom kipur Moše vyzval národ, aby začal s odevzdáváním darů pro vybudování svatyně a postavil svůj stan mimo tábor až do roš chodeš nisan, kdy byla svatyně slavnostně posvěcena jako nový stan setkávání. Ramban- Moše postavil stan mimo tábor po rozbití prvních desek, protože nevěděl, jak dlouho potrvá, než si lidé pokáním znovu získají B-ží přízeň. Stan zůstal vně tábora až do 1. nisanu. „Kol- mevakeš hašem - kdokoli hledal Hspodina,“ Rb.Bachja- ten šel z tábora za Mošem a poradil se s ním. Baal Ha Turim- Kdo hledá učení Tóry, měl by kvůli tomu, aby je nalezl , být ochoten i odejít do exilu. „Panim el-panim - tváří v tvář“ Rb.Bachja- Na rozdíl od ostatních proroků nepotřeboval Moše žádný mezičlánek Sforno- a byl plně při vědomí, když s ním B-h mluvil. „Ben-nun - syn Nuna“ Ramban- vyslov „bin“. Jehošua byl vynikající Mošeho žák, proto ho lidé nazývali „bin“, v narážce na „bina- vědění, pochopení“. Spojením obou slov vznikne „binun- vědoucí, inteligentní člověk“. Vědění přivedlo Jehošuu k velikosti. „Lo- jamiš - nevzdaloval se“ Raši k Avot 1:1- Jehošua si získal pověst nejpřednějšího Mošeho žáka tím, že od mládí byl u slova Tóry, nedbaje svého pohodlí. „Naar - mladík“ Ibn Ezra- Jehošuovi bylo 56 let (podle Seder Olam 42 let). Tóra ho nazývá mladíkem buď proto, že se k Mošemu choval s úctou jako mladík, Ramban- anebo proto, že v hebrejštině se běžně mistr označuje jako muž a jeho žák jako mladík, bez ohledu na skutečný věk. „Ree - hleď“ Raši- B-h určil Mošeho, aby vedl Izrael z exilu do Erec jisrael, ale neřekl mu, jakým způsobem jej bude řídit. V.2 říká, že B-h vyšle anděla, ale Moše chtěl, aby s Izraelem byl přímo B-h. „Veedaacha lemaan - jestliže jsem našel (tvou milost)“ Raši- Tj. „jak mi tuto milost projevíš“? Moše vlastně chtěl odpověď na věčnou otázku, proč moudří na tomto světě trpí a špatní lidé prospívají. „Panaj jelechu - Má přítomnost půjde“ Sforno- Moše by raději zůstal v sinajské poušti, než aby vstoupil do Erec jisrael bez B-ží
přítomnosti. Když pak hříchy národa v Erec jisrael způsobily, že šechína (B-ží přítomnost) se vzdálila z Chrámu, exil na sebe nedal dlouho čekat. Ramban- B-žímu rozhovoru s Mošem nelze porozumět bez pochopení tajemství Stvoření: dlouho před hříchem zlatého telete bylo Mošemu řečeno, že národ bude provázet anděl, ale tehdy to Mošeho netrápilo, neboť B-h řekl, že v andělu bude přebývat Bží jméno. Nyní se Moše chtěl ujistit, že 1/ anděl, zmíněný ve v.2 bude tentýž anděl, bez zmenšení B-ží přítomnosti. 2/ Chtěl vědět, jak se přiblížit hlubšímu poznání B-ží jedinosti, aby mohl u B-ha dosáhnout ještě větší přízněkvůli Izraeli. „Veniflinu - budou odlišeni“ Raši- Moše žádal, aby židovský národ dosáhl duchovní úrovně, odlišné od všech ostatních národů, aby jen na něm spočívala B-ží přítomnost, vyšší stupeň proroctví. Ramban- B-h přijal Mošeho prosby až na konci oněch 40 dní ( když Moše vytrvale pokračoval v modlitbách, smířil B-ha svými modlitbami i pokáním národa a získal Izraeli opět B-ží přízeň.) Or HaChajim- Moše se odvážil prosit o takovou míru poznání, jakou nikdo nezakusil. Rašbam- Moše chtěl znamení, že B-h udělá smlouvu, zaručující sliby z předchozího verše. Mošeho vidění Existuje mez, za níž nemůže B-ha pochopit ani největší z proroků, ba ani andělé, ryze duchovní bytosti, se nemohou přiblížit B-ží podstatě. B-h slíbil Mošemu nejvyšší možný stupeň zjevení, dostupný člověku. „Kol-tuvi - všechna má dobrota“ Raši- Moše vzýval praotce v domnění, že jen v jejich zásluhách je naděje na B-ží milosrdenství, aby B-h nezničil národ. Ale B-h ukázal Mošemu, že se mýlí a naučil ho modlitbu „Třináct vlastností“ (34:6), která bude vždy účinná, neboť B-ží milosrdenství je nekonečné. „Et- ašer achon - vyberu, komu prokázat milost“ Podle Moudrých B-h prokáže svou milost i těm, kteří si to nezaslouží. B-h ukázal Mošemu velkou pokladnici plnou odměn, určených pro spravedlivé. Potom Moše spatřil obrovskou, nijak neoznačenou pokladnici a zeptal se, komu je určena. B-h odpověděl, že ta je pro ty, kdo nemají své vlastní zásluhy: je to pokladnice B-ží milosti (Jalkut 393). Tak B-h názorně doložil Mošemu svá slova: I když Izrael nemá žádné zásluhy, stále může prosit o B-ží milost. „Vachaj - a žít“ Člověk nemůže vydržet přímý střet s B-hem o nic víc, než lidské oko vydrží pohled do Slunce. Aby B-h uchránil Mošeho záře, již by nemohl snést, řekl mu, ať se schová do skalní pukliny. Or HaChajim- Ani ten, jehož duše není znečištěna svody těla, nepřežije pohled na B-ží přítomnost. „Achoraj - má záda“ Raši cituje Berachot 7a- B-h ukázal Mošemu uzel svých tfilin. Talmud říká, že úryvky Písma v B-žích
9
tfilin hovoří o velikosti a jedinečnosti židovského národa, tak jako v našich tfilin hovoří o velikosti a vlastností“, jež vždy přivolá B-ží milosrdenství; říkáme jedinosti B-ží. „Uzel tfilin“, ukázaný Mošemu, ji o Jom kipur, v postních dnech, při hrozbě symbolizuje, že B-h chce zůstat spojen s Izraelem. katastrofy… ( ve Druhé desky Třináct B-žích atributů sfaradském B-h souhlasil, že dá 1/ „hašem- H-spodin“ nusachu každý národu druhé desky, až Toto jméno naznačuje milosrdenství. Je uvedeno dvakrát den). Modlitba na konci 40 dní, 29. po sobě, protože jde o dva různé typy: 1- B-h je už předem obsahuje třináct avu. Tentokrát kamenné milosrdný k lidem, i když ví, že v nich dřímá budoucí zlo B-žích jmen a desky nevytvořil B-h, Or HaChajim- B-h je milosrdný i k lidem, kteří přesto, že označení, měl je vytesat Moše a nespáchali hřích, nevysloužili si jeho milost dobrými skutky odkazujících k Bvynést na horu, kde do 2/ „hašem- H-spodin“ žímu soucitu nich B-h vpíše 2- B-h je milosrdný poté, co člověk zhřeší a vykoná v různých Desatero. Tato změna pokání. Bez B-žího milosrdenství by se hřích nesmyl ani situacích. odráží nižší duchovní náhradou škody, ani lítostí nad spáchaným činem. „Vajaavor hašem rovinu národa- poprvé 3/ „el- B-h“ H-spodin se zcela poddali B-ží Toto jméno označuje B-ží moc; v kontextu třinácti přecházel“ vůli („uděláme to a vlastností jde o vyšší stupeň milosrdenství, převyšující ten, B-h se zjevil poslechneme“) a jejž naznačuje jméno Hašem. Mošemu a ukázal dosáhli duchovního 4/ „rachum- milosrdný“ mu, jak se Židé stavu, kdy nejen jejich B-h ulehčuje trest viníkům a nevystavuje člověka mají chovat, když duše, ale i těla byla nadměrnému pokušení. Je milosrdný tím, že pomáhá lidem se modlí. zalita božstvím. Nyní se vyhnout se strádání. Maharal, Beer museli pozvednout 5/ „vechanun- milostivý“ HaGolasvým stálým úsilím o I k těm, kdo si to nezasluhují. Zachrání člověka, když jej (homiletický dosažení dřívější nesnáze přemáhají. výklad): úrovně. Tento úkol 6/ „erech apajim- trpělivý“ Rb.Jochanan řeklbude dokončen, až si K spravedlivým i k hříšníkům. Netrestá hříšníky hned, ale kdyby nebyla zasloužíme příchod nechává jim čas na uvážení, zlepšení a pokání. zapsána v Tóře, mesiáše. 7/ „verav chesed- nanejvýš milostivý“ bylo by (pro nás) „Veiš lo-male - nikdo Laskavý i k těm, kdo nemají žádné vlastní zásluhy, a je-li těžké ji říkat. B-h nevystoupí“ chování člověka na hraně mezi ctností a hříchem, překloní se zahalil (do Raši- Tj. ani starší B-h váhy soudu k dobrému. talitu) jako lidu 8/ „veemet- věrný“ člověk, který vede Ramban- lidé se ani B-h nikdy nezruší své slovo a odmění ty, kdo mu slouží obec při modlitbě nesmí shromáždit na 9/ „nocer chesed laalafim- prokazuje milost tisícům a ukázal Mošemu úpatí hory, jako při pokolení“ formu modlitby. prvním Zjevení V tomto kontextu se odkazuje k dobrým skutkům lidí: Řekl: „Kdykoli Raši- Nejlepší je když je konají, je to, jakoby prokazovali milosrdenství JemuIzrael zhřeší, ať skromnost, první desky i když Tóra požaduje, aby takové skutky konali. B-h zachová konají toto (tuto byly rozbity kvůli tyto skutky ve prospěch jejich potomstva, takže další, méně formu modlitby) a „zlému oku-ajin hara“, spravedlivá pokolení mohou být odměněna za dobré skutky Já jim odpustím.“ protože byly dány svých předků; i my stále připomínáme zásluhy praotců. (Roš Hašana 17b) s velkou pompou a (B-h „nose- odpouští“ tři kategorie hříchu, je počítáno jako Maharalslavnostností. tři samostatné vlastnosti): Důležitost Ramban- Jediný 10/ „avon- přestupek“ zahalení do talituMoše směl vystoupit na Tj. úmyslný hřích, B-h ho odpustí, jestliže hříšník koná talit kolem hlavy horu- náznak, že druhé pokání zabraňuje desky byly dány jen 11/ „vafeša- zločin“ odvedení díky Mošeho Tj. hřích spáchaný se záměrem rozhněvat B-ha. I tak pozornosti a bohabojnosti, závažné provinění B-h odpustí, když se člověk kaje. pomáhá soustředit modlitbám a prosbám 12/ „vechataa- chyba, omyl“ se na modlitbu. za Izrael. Tj. hřích spáchaný z lhostejnosti či lehkovážnosti. I to je Když se B-h takto „Šeloš esre midot hřích, protože by k němu nedošlo, kdyby si provinilec Mošemu zjevil, třináct vlastností“ opravdu uvědomil, jak závažné je odporovat B-ží vůli. Např. naučil ho, že Když Moše vystoupil někdo odhodil sirku - jistě ji nechtěl hodit do kočárku svého soustředí- li se na horu Sinaj, aby dítěte, byť si mohl domyslet, že se to lehce může stát. Židé na modlitbu, obdržel druhé desky, B13/ „venake- očistí“ B-h se soustředí h mu nejdříve ukázal, na splnění jejich jak lze odvrátit každé možné zničení národa- naučil ho modlitbě „třináct
10
proseb: B-h tedy ukázal Mošemu nejen text modlitby, ale i způsob, jak se má vykonat. Alschich- talmud mluví o „vykonání“, ne o pouhém „odříkání“ modlitby. Z toho se učíme, že klíčovým požadavkem je, aby Židé, kteří se modlí „třináct vlastností“, konali skutky milosrdenství druhým. Slova modlitby nestačí. Kterých třináct vlastností? Mezi komentátory není shoda, která slova a obraty řadit k třinácti vlastnostem. Některé vlastnosti se mohou zdát stejné, komentátoři však vysvětlují, že se týkají všech lidí, s rozličnou mírou zásluh, takže některé druhy milosrdenství se týkají lidí velmi spravedlivých, a jiné těch méně spravedlivých, některé těch, kdo se kají z lásky k Bhu a jiné těch, kdo konají pokání jen ze strachu před potrestáním atd. Následující výčet „třinácti vlastností“ je podle rabenu Tama (Roš Hašana 17b- šeloš esre), uznává jej většina komentátorů; uvádíme ale i další výklady. Jestliže člověk dělá pokání, B-h ho očistí od hříchu, takže účin hříchu zmizí. Nekaje-li se, B-h ho neočistí. Sforno- B-h plně očistí ty, kdo se kají z lásky k B.-hu, ale kdo se kaje pouze z obav před trestem, očistí jen zčásti. „al-šilešim veal-ribeim - do třetí a čtvrté generace“ Podle Moudrých jsou děti potrestány jen tehdy, jestliže pokračují v hříchu svých rodičů, anebo vzaly jejich způsob života za svůj, přestože jej mohly odmítnout. Dějiny ukazují, že opakují-li se hříchy po generace, začínají být chápány jako projev „životního stylu“ či „kultury“, jako nový soubor hodnot. Děti, jež vědomě přejímají zlé chování rodičů, vytvářejí nový vzorec chování a páchají tedy mnohem závažnější hřích, než kdyby hřešily jen o své vůli. Talmud říká, že Žid, který byl unesen a vychován nežidy, není odpovědný za hříchy, o nichž neví, že jsou zlé. Jestliže B-h říká, že nebude trestat hříchy dál než do 3.-4.generace, proč hrozba trestu za hřích zlatého telete platí i po více generacích? Tento hřích byl tak závažný, že trest by byl velmi přísný, proto jej B-h rozšířil na všechny generace (Kicur Mizrachi) Rb.Bachja- B-h netrestá hřích zlatého telete, pouze si jej pamatuje, takže míra Jeho milosrdenství je od té doby menší, než by jinak byla. „Jelech- na adonaj - prosím provázej, Pane“ Raši- Jestliže B-h již souhlasil (33:17), že bude národ provázet, proč o to Moše znovu žádá a proč svou prosbu zdůvodňuje tím, že lid je tvrdošíjný, když právě kvůli tomu B-h nechtěl jít s nimi? Jakmile B-h sdělil, jak nesmírné je Jeho milosrdenství, Moše argumentuje, že jen On jim může odpustit hříchy. Ramban- Dokud se B-h na lidi hněval, bylo nebezpečné, aby šel s nimi, ale nyní, když jim
odpustil, může jim prokázat více milosrdenství než anděl. Or HaChajim- Pouze tady říká Moše „můj Pane“ namísto „H-spodine“. Když Moše slyšel o velikosti Bžího milosrdenství, začal se bát; tvrdošíjný lid je náchylný k hříchu a bude-li mu příliš snadno odpuštěno (kvůli B-žímu milosrdenství), bude pokušení k hříchu tím silnější. Moše tedy prosí B-ha o Jeho moc a soud: chce smísit soud a milosrdenství. „Niflaot - rozlišení“ Ramban- Zde slovo nemá obvyklý význam „divy“, protože v budoucnu nebudou větší zázraky, než byly ty v Egyptě a u Rákosového moře. Raši- Narážka na odlišný status, který dá B-h celému národu, Ramban- anebo na Mošeho, který byl jedním z těch, k nimž měl B-h zvláštní vztah Vzdor slibu a smlouvě však Izrael může své postavení ohrozit, bude-li hřešit a poruší tak smlouvu. B-h říká Mošemu, co obzvlášť ohrožuje duchovní úroveň Izraele a co je k jejímu zachování obzvlášť důležité: Izrael musí odolat svodům, které na něj čekají v zemi a nesmí uctíváním model znevážit Jeho příkazy. „Lemokeš - léčkou“ Je přirozené, že potomci proroků, národ s dědictvím pokoje a dobra, budou hledat mír s národy Kenaanu. Národ tak může být sveden ze své cesty Kenaanity, kteří jsou pověstní svou prostopášností a zkaženostíB-h varuje, že národ bude sveden. Sforno- léčka má dvojí podobu: jednak Židé budou vábeni modlami, jednak budou sváděni kenaanitskými ženami. „Pen-tichrot brit - abys neuzavřel smlouvu“ Or HaChajim- Až zničíte všechny jejich modly, budete možná svolní uzavřít s Kenaanity smlouvu na základě jejich ochoty opustit modlářství a přijmout sedm noachidských zákonů. Ale i to je zakázáno, nevyhnutným důsledkem by byl duchovní úpadek národa. „Veacholta mizivcho - abys jedl z jejich obětí“ Raši z Avoda Zara 8a- Tj. přátelsky tě pozvou a předloží ti košer jídlo, ale B-h to bude považovat za stejné, jako bys uctíval modly, neboť výsledkem bude, že tě svedou k jejich způsobu života a ke smíšeným manželstvím. Ramban- Pozvou tě, abys jedl z jejich obětí modlám. Vyhnout se úpadku v budoucnu Tóra opakuje příkazy, jež tomu napomohouzachovávání poutních svátků a dalších připomínek Exodu a závažných událostí, jež dokazují, že B-h stvořil svět, řídí jej a není třeba hledat za Něho náhradu či prostředníka k Němu. Zachovávání šabatu a svátků je cesta věrnosti B-hu- to si dobře uvědomoval Jeroboam, když po smrti krále Šloma (Šalomouna) ustavil své odštěpené království. Chtěl Židům zabránit, aby putovali na poutní svátky do Jeruzaléma (kde by si připomněli, že legitimním panovníkem je dům Davidův) a dal postavit zlaté sochy telat a stanovil svátky k jejich uctívání (viz 1 Kr 12:28). „Kol peter rechem li - vše, co otvírá lůno, bude Mé“
11
Není přesvědčivějšího důkazu, že B-h ví o všem, co je v tomto světě, než Jeho přesné „vyhmátnutí“ prvorozených v Egyptě (při 10. ráně) Sforno- Darujeme-li Jemu první známku našeho blahobytu, je tím úspěch zaručen. Být prvorozeným je výsada. Dříve prvorození konali bohoslužbu. Jakov podstoupil velké úsilí, aby získal prvorozenství od Esava. I když po hříchu zlatého telete byli prvorození v bohoslužbě nahrazeni levity, je čest být prvorozeným. Moudří učí, že prvorození, kteří byli vykoupeni, mohou spatřit znovupostavený Chrám a mít B-ží přítomnost. „Bechariš uvakacir - při orbě a žních“ Ramban- tyto dvě činnosti jsou základní pro živobytí člověka. Když přijde jejich doba, nesmí se ztratit ani hodina, aby kvůli změně počasí či zdržení nedošlo ke ztrátám. Ale zákony šabatu jsou důležitější, neboť jen B-h dává obživu. Raši- Narážka na šmitu- šabatový rok, kdy se nesmí orat ani sklízet. „Bikurej kecir chitim - první snopky pšeničné žně“ Tj. Šavuot- Svátek týdnů (nazvaný tak proto, že Tóra stanovuje jeho datum odpočítáním sedmi týdnů od 2.dne Pesachu). V dobách 1.Chrámu se přinášely oběti z první úrody. „Tekufat hašana - na přelomu roku“ Tj. svátek Sukot, kdy je veškerá úroda sklizena z polí. „Ki oriš gojim - neboť vyženu pronárody“ Raši- Tj. je důležité, abyste ve stanovenou dobu přišli do Jeruzaléma, protože po dobytí Erec jisrael se rozptýlíte po celé zemi a potom by mnozí z vás jinak nezakusili svatost Chrámu. Or HaChajim- Je to požehnání: nepoznáte, jak nepříjemné je čelit těm, kdo vás nenávidí, protože B-h je vyžene. „Velo- jachmod iš - nikdo nebude dychtit“ Jeden ze skrytých zázraků Tóry: neexistuje jiný příklad, kdy tak ohromné území bylo opuštěno bez obrany a zůstalo neobydlené bez vpádu cizích agresorů. Kvašené, maso s mlékem, dokdy lze jíst maso z oběti Tóra opakuje tyto příkazy, protože je důležité uchránit se hříchu.
Kvašení je symbolem přebujelosti a marnosti, ignorování podstaty (Maharal) Raši k Amos 4:4- Baalovi kněží lákali Židy prohlašováním, že jejich náboženství je méně omezující než židovství a svým stoupencům ponechává větší volnost při plnění náboženských povinností. Židovství si nenavléká plášť liberalismu, jeho chloubou je, že je slovem B-žím: náboženství je to, co přikazuje Tóra, ne to, co si vymyslí člověk podle své představy o duchovnosti. Sforno- Starověcí pohané vařili maso v mléce jako kouzlo, jež mělo přivolat úspěch, Tóra tedy uzavírá zákazem neupadnout do pověr. „Rešit bikurej admatcha - prvotiny raných plodů“ Příkaz přinést prvotiny do Chrámu (viz Dt 26:1-11). Všechny tyto opakované příkazy mají společného jmenovatele- úspěch a blahobyt závisí na požehnání Bžím. Obnova smlouvy Ramban- Židovský národ porušil smlouvu uctíváním modly, proto B-h přikázal Mošemu, aby napsal novou smlouvu, již národ přijme a B-h potvrdí slibem, že ji nezruší. B-h učil Mošeho znovu celou Tóru a dal mu druhé desky. Když se pak Moše vrátil, lidé nemohli snést zář svatosti, která sálala z jeho tváře. „Ki karan - září“ Raši- Zář pocházela z B-ží dlaně, jíž zakryl Mošeho, když mu ukázal odlesk Své slávy Zohar Chodeš 62:2- Moše si zasloužil tento důkaz Bží přízně, protože bránil Izrael před B-žím hněvem. „Vajiru migešet elav - báli se k němu přistoupit“ Raši ze Sifri- V 24:17 říká Tóra „B-ží sláva byla jako stravující oheň na vrcholku hory před očima Izraele“ a tehdy se lidé nebáli a netřásli. Ale od chvíle, kdy udělali modlu (egel), třásli se a báli i před paprsky Mošeho slávy. Beer Moše- Moše nosil na tváři masku, aby lidi ušetřil rozpaků, když si uvědomili, jak poklesli z blízkosti B-ží. Raši- Moše nejdřív učil Tóře Aharona. Pak Aharon usedl po Mošeho levici, vešli Aharonovi synové a Moše je učil. Potom usedli po stranách a Moše učil starší, ti se pak posadili na kraji a Moše učil lid. Při vyučování Moše neměl masku, aby mezi B-žím slovem a lidmi nebyla žádná překážka.
12
JUDAISMUS PRO DNEŠEK Prastará víra s moderním poselstvím JOHN D. RAYNER a BERNARD HOOKER
MALÁ SVATYNĚ Posvátnost rodinného života
Od doby, co pohanský věštec Balaam spatřil děti Izraele a prohlásil : „Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky,Izraeli!“ (Nu.24:5), vzdával pohanský svět hold rodinnému životu židovského lidu. Jedinečná role rodiny v židovském životě nevznikla historicky náhodně, ale byla Židům od nejranějších dob záměrně ukládána. Druhá kapitola Genesis vysoce hodnotí manželský svazek slovy: „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a budou jedním tělem“ (2:24). Rabíni byli později ještě důraznější: rabi Hanilai zašel tak daleko, že prohlásil s nadsázkou: „Muž, který nemá ženu, žije bez radosti, bez požehnání a bez dobra“ (Jev.62b); a mnoho dalších se vyjádřilo ve stejném duchu. Vedle přátelství, jež lze prožívat v manželství, vidí judaismus v této instituci i plodnost a vykládá založení domova jako malé svatyně, kde jsou vychovávány děti pod rodičovským vedením. Ačkoliv podle biblického i rabínského zákona je muži dovoleno vzít si více než jednu ženu (ženy si nesmějí vzít víc než jednoho muže), je zajímavé, že ze stovek rabínů, zmíněných v Talmudu ani o jednom se neříká, že měl víc než jednu manželku. Polygamie byla čím dál vzácnější, až byla konečně pod trestem vyobcování zakázána. Toto rozhodnutí se tradičně připisuje rabi Geršomu ben Juda z Mohuče, žijícímu kolem r.1 000 o.l., nedávno se však datace rozhodnutí posunula až do 12.st. Judaismus do jisté míry reguluje rodinný život, včetně výběru partnera. Židovští muži a ženy jsou vybízeni, aby si hledali manželské partnery mezi svými souvěrci. To nevychází z nějakého pocitu nadřazenosti nad našimi nežidovskými bližními, ale z vědomí toho, že mají-li muž a žena odlišné náboženské zázemí, názory i praktikování, je menší pravděpodobnost, že dosáhnou dokonalého souladu ideálního manželství. Proto máme za to, že hinduisté by si měli brát hinduisty, muslimové muslimy, římští katolíci římské katolíky atd. Dodejme ještě, že dvojice, jež nevyznává stejné náboženství, musí řešit problém náboženské výchovy svých dětí, a ten se nedá vyřešit snadno, pokud vůbec.Je také pravda, že smíšená manželství vedou k oslabení židovské komunity, neboť je tu menší pravděpodobnost, že se jejich potomci
ústrojně začlení do komunity, než u potomstva z čistě židovského manželství. Pokud se týká vztahu muže a ženy v manželství, judaismus žádá od obou věrnost a aby se k sobě chovali s nejvyšší úctou, ohledy a láskou. Charakteristický je rabínský výrok, že muž musí milovat svou ženu jako sám sebe a vážit si jí víc než sebe (Jev.62b). Rabínské právo podrobně předpisuje, jak se chovat k sobě navzájem, včetně „manželských práv“ obou partnerů. Judaismus považuje sexuální styk za důležitou složku manželství, za výraz souladu v lásce a za prostředek plození. Pokud se tohoto týká, Hillelova škola (její názor převážil) se domnívá, že dvojice splní svou povinnost „plodit a množit se“(Gn.1:28) zplozením syna a dcery (Jev.6:6). Problém nastává, když se dvojice snaží o kontrolu porodnosti užíváním antikoncepce. Panuje všeobecný souhlas, že je to dovoleno tehdy, kdyby porod způsobil ženě fatální následky. Ortodoxní rabíni to považují za jedinou výjimku a ve všech ostatních případech antikoncepci zakazují, hlavně kvůli porušování zákazu „vylévat semeno bez účelu“ (Ned.20b). Biblickým precedentem je Onanův hřích (Gn.38:9). Progresivní judaismus se dívá na věc volněji a povoluje antikoncepci všude tam, kde to nelze mít za neospravedlnitelné vyhýbání se rodičovské povinnosti, a pokud se používají jen lékařsky schválené metody antikoncepce. Jak píše dr.Mattuck v Lékařské etice (str.120): „Je sociální i morální povinností mít v manželství děti; ale je i povinností rodičů, v judaismu neustále zdůrazňovanou, dát dětem náležité vzdělání a celkovou výchovu. Tato povinnost může být splněna jen tehdy,zvážíme –li také ekonomické a sociální faktory. Regulace porodnosti z ohledu na děti je ospravedlnitelná.“ Neortodoxní postoj k otázce plánování rodiny a kontroly porodnosti lze dokreslit prohlášením,vydaným dvěma hlavními uskupeními rabínů v USA: „Náležité poučení o antikoncepci a kontrole porodnosti nezničí, nýbrž spíše zvýší duchovní hodnoty rodiny a přispěje k podpoře lidského štěstí a blaha“, a dále-„Vyzýváme, aby byla uznána důležitost kontroly rodičovství jakožto jedné z metod zvládání sociálních problémů.“ Ideálně vidí judaismus manželství jako celoživotní svazek. Uznává však, že pokud je manželství nezvratně
13
rozbito a všechny pokusy k usmíření selhaly, může být nejlepším řešením pro zúčastněné rozvod, tedy možnost nového začátku.V komentáři k verši z Malachiáše (2:16)-„Každý ať nenávidí rozvod, praví Hospodin, náš B-h“ říkají rabínové: „Oltář pláče, když se muž rozvádí se svou první ženou“ (Git.90b). Pokud už naneštěstí k rozvodu dojde, židovské rodiny obklopí rozvedeného partnera i děti, aby se pokud možno zaplnila vytvořená prázdnota. V židovské literatuře nacházíme četné příklady povinností rodičů k dětem a dětí k rodičům. Rodiče samozřejmě uspokojují fyzické potřeby dětí a poskytují náboženskou výchovu. Tím není ani tak míněna povinnost posílat děti do náboženské školy, jako osobní odpovědnost rodičů za náboženskou výchovu. Příkaz „A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci a budeš je vštěpovat svým dětem“(Dt.6:6-7) znamená, že děti ovlivňujete svým osobním příkladem. Proto tak záleží na tom, aby rodiče žili podle morálních a etických norem, kladených na rodinu, a stejně i na tom, aby rodiče vykonávali smysluplné rituály domova .Jakkoli rabíni dávají největší důraz na to, aby se děti učily náboženství, nepomíjejí ani ostatní životní nutnosti. „Otec je povinen učit syna vedle vyučování Tóry i řemeslu nebo obchodu. Nenaučit ho řemeslu, to je jako bys ho připravoval na dráhu zloděje“(Kid.29a-30a). Podobně také rabíni nařizovali otcům, aby zajistili manželství svým dcerám. Závazky dětí ke svým rodičům jsou také jasně definovány v Bibli i Talmudu. Páté přikázání říká
„Cti otce svého i matku svou“(Ex.20:12,Dt.5:16), a v proslulé kapitole o svátostech (Lv.19:3) najdeme : „Každý cti svého otce a matku“. Rabíni poukázali na to, že v jednom z citátů je uveden otec před matkou, zatímco v druhém je tomu naopak; je to proto, aby bylo zřejmé, že povinnosti se mají plnit k oběma rodičům rovnoměrně. Zajímavé je, že Bible uvádí výslovně „Cti“, nikoliv „Budeš poslouchat“. Důvod je ten, že judaismus dovoluje rodičům neposlechnout své rodiče, jestliže jim nařizují, aby dělaly něco hříšného. Povinnost ctít své rodiče zahrnuje širokou oblast života, včetně péče o jejich fyzické potřeby a vyhýbání se všemu, co by jim mohlo způsobit duševní útrapy.Základem posvátnosti židovského rodinného života je vzájemná láska a účast. V dalších kapitolách se dotkneme zachovávání šabatu a svátků v domácnosti tak, aby se domov stal „malou svatyní“ .Jak uvádí dr.Hertz v Knize židovského myšlení (str.11): „Židův dům je zřídka jeho hradem. Celé věky byl něčím mnohem významnějším, byl jeho svatyní. V naší době musíme dbát na to, aby se z našich domovů nestaly penziony či televizní kluby, ale aby si udržely svou posvátnost, založenou na milující, účastné, zbožné rodinné jednotce.“ Morris Joseph to shrnuje takto: „Judaismus se vždy snažil posvětit domov, vytvořit svatyni, v níž rodiče vedou shromáždění dětí. Modlitba je tu zanícením, láska obětí. Všechny hlavní ctnosti židovského charakteru mají svou živnou půdu v domově, v jeho mocných podnětech a posvátných představách, v jeho roli útočiště“. (Kniha Judaismus jako víra a život, str.415) Prorok Malachiáš zobrazil ideál mesiášské doby jako čas, kdy „srdce rodise obrátí k dětem a srdce dětí k rodičům.“(3:24)
Šabat tento týden začíná v pátek v 17´28, a končí v sobotu v 18´35. Délka dne je 11 hod 24 min; délka skutečné hodiny činí 57 minut, východ jitřenky 4´44; doporučený čas ranní modlitby (talit a tfilin) v 5´14 hod; východ slunce v 6´18; polovina dne 12´00; čas odpolední modlitby (mincha gedola) ve 12´30, (mincha ktana 15´20, plag mincha 16´31) západ slunce (škia) 17´42; východ hvězd v 18´12 podle Holešova (jihovýchodní Morava); Čechy + 10 minut;podle kalendáře Kaluach
Šavua tov ( ) שבוע טוב- dobrý týden – vydává Olam - Společnost Judaica Holešov, Osvobození 1133, www.olam.cz Kontaktní osoba Jiří Richter, e-mail
[email protected] tel. 573 396 046
14
